5
prosinec 2012
farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína
duchovní slovo ... Otec Michal Petr
Obsah Duchovní slovo ...
2
Představujeme ...
3
Vánoční rozhovor o charitě ...
4
Tříkrálová sbírka
9
Vánoční rozhovor o hudbě ...
9
Řeholní řády ...
12
Řád Dominikánů
12
Napsali jste nám ...
13
Ruce a srdce při úpravách presbytáře
13
Martinské hody v Šenově
13
Reportáž z charitního šatníku
14
Hubertská mše v Bludovicích
16
Ve zkratce z farností ...
18
Co jsme prožili
18
Co nás čeká
18
Z naší knihovny ...
19
Antonín Polách - Bratři ze Soluně ... zamyšlení na závěr
19 19
Polibek Pokoje
19
Přehled bohoslužeb o Vánocích
20
Příležitost k sv.smíření před Vánocemi
20
číslo 5/2012
vychází 16.12.2012
Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 556 707 698, e-mail: farnost.nj@cs-net web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240 e-mail:
[email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
Vánoce, Vánoce, přicházejí… Ozývá se známá tónina vánoční písně už tak záhy před samými vánočními svátky… To prosté lidské srdce vyjadřuje svůj stesk po něčem, co nás samotné přesahuje… Proto i slovo básníkovo: Hoj, ty Štědrý večere, - ty tajemný svátku! – Cože komu dobrého – neseš na památku… Ale jako věřící křesťané spíše rozjímáme v předvečer Vánoc slovo vánoční liturgie. Tam pak slyšíme: Děťátko narodilo se nám… Slovo proroka Izaiáše. A jeden z našich teologů doplňuje: Slova svaté liturgie. Slovo, které v tolikerých obměnách a ozvěnách zaznívá z písní a modliteb, kterými zvučí naše chrámy v době vánoční. Slova nevýslovně tklivá. Maličký… Bůh… děťátko… Nekonečný, nesmírný, nevystihlý, jehož velebnosti nemohou obsáhnout nebesa, vkročil mezi nás - jako dítě, aby by naším.. Věčné Slovo se stalo maličkým pacholátkem - pro nás. Nám, nám, narodil se… Děťátko se nám narodilo a Syn je nám dán.. Narodil, se nám, pro nás, aby se nám dal... A přece toto Dítě je svrchovaný Božský vládce, - jehož království spočívá na jeho rameni. – Přichází, aby zbudoval království Boží v lidstvu pod vládou své spásné pravdy a milosti. Jeho zrození je příchodem Božského vladaře, který svým královstvím spojí zemi s nebem. A jaký je to trůn, na který vstupuje? Jesle. Druhým jeho trůnem bude kříž, třetím pak oltář, obětní stůl. Trojí trůn vydává svědectví o povaze jeho mesiášského království. Je to království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje. Království spásné lásky, objímající lidstvo, království lásky, směřující ke spáse světa. Přichází do Betléma jako Anděl velké rady, tedy jako zvěstovatel úradku Božího a záměru nebes. A jaký je to úradek? Bůh chce spasit všechny lidi a přivést je k poznání pravdy. Potud myšlenka jednoho z našich teologů. A co k tomu dodat? Snad slovo liturgie: Zazpívejte Pánu novou píseň, protože i o Vánocích zázračné věci s námi učinil… Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu svatému…
představujeme ... Rozhovor připravili Milena Zezulčíková a Markéta Šimíčková
Farníci z Kunína jsou velmi vděční za zdárné zhotovení vitráže v kunínském kostele, které hradil, Mons.Herbert Jung z Mnichova. Toto dílo připomíná 200.výročí posvěcení kunínského kostela nejen nám, ale i dalším generacím. Při této příležitosti jsme položili několik otázek autorce díla paní Touškové. Paní Touškova, mohla byste se s námi podělit o vzpomínky na Vaše dětství, studia a založení své rodiny? Narodila jsem se v Bulharsku v Sofii, maminka byla Bulharka, tatínek byl z české rodiny. Z dětství si nejvíce si vzpomínám na babičku, která po smrti dědečka žila s námi a s ní jsem trávila nejvíce času. Vyrostla jsem mezi dospělými, až když mi bylo 12 let narodil se můj bratr. Byl to nejšťastnější den v mém životě. Ve 14 letech jsem začala studovat výtvarné gymnázium, pak jsem se chtěla dostat na vysokou školu, ale z politických důvodů mi to nebylo umožněno. Velmi těžko jsem to nesla, chtěla jsem pryč z domu a chtěla jsem učit děti. Rok jsem učila výtvarnou výchovu v malém v městečku v horách, na to ráda vzpomínám. Z této školy mi dali doporučení na vysokou školu Akademii výtvarných umění v Sofii, kde jsem byla přijata na obor keramika. Na konci třetího ročníku mi bylo nabídnuto stipendium a to buď ve Východním Německu – obor průmyslový design nebo v Československu – obor sklo a glyptika. Samozřejmě jsem si vybrala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér pana profesora Libenského, světovou kapacitu ve skle. Absolvovala jsem v roce 1966. V Československu jsem byla tak mile přijata, že jsem se tady cítila více doma než v Bulharsku. Na konci studií jsem se provdala. Kdo nebo co Vás přivedlo na myšlenku stát se výtvarnicí ve Vašem oboru vitrážistky? K tomu mě přivedl můj otec. Od dětství jsem ráda kreslila a můj strýc měl sochařský ateliér, ve kterém jsem si hrála s hlínou. Tatínek mě vodil po výstavách, navštěvovali jsme kostely a monastýry a dívali se na fresky, jak jsou namalované. Sklu jsem se začala věnovat na studiích v Praze. Co hlavně ovlivňuje u Vás vznik nového díla, na které
určitě nestačí papírové nákresy a požadavky zákazníka? V hlavě si musím všechno v hlavě rozebrat a se zavřeným očima si to představit. Co bylo při výrobě kunínské vitráže to nejnáročnější? Aby to světlo - paprsky, které vyzařují z kříže, skutečně zářily. Aby vyzařovaly Boží Lásku. Bylo náročné sehnat barvy skla, aby nebyly mdlé. Když jsem sledovala západ slunce, přimhouřila jsem oči a sledovala paprsky a přemýšlela, jak by se daly udělat ve vitráži, aby byly co nejvíce podobné. Také jsem měla obavy, abych nezklamala ty, kteří mi věřili. Je Vaše povolání vzhledem k náročnosti nejen výroby, ale i upevnění vitráže do okenních rámů umístěných ve velkých výškách, zastoupeno více ženami nebo muži? Muži! To není ženská práce. I na vysoké škole jsem byla jediná žena v ročníku v mém oboru. Práce na vitrážích je zajímavá a různorodá. Musí se udělat návrh, návrh dělení skleněných fragmen3
tů a olova, návrh se musí nakreslit ve skutečné velikosti, pak se každé to sklíčko (fragment) musí vyřezat podle šablony. Pokud je potřeba malba, tak vymalovat a vypálit ve sklářské peci (540 590°C), založit do olověného H profilu a oboustranně pocínovat, vyčistit a pak se vitráž osadí do rámu. Ve velkých ateliérech mají jednotlivé činnosti rozdělené mezi více lidí, kde každý umí něco z toho. Každý výtvarník, který dělá návrh, by měl umět také to řemeslo, aby vitráž mohl navrhnout tak, aby šla vyrobit.
Sešli jsme se celá rodina. Tradiční vánoční jídlo u nás doma byla fazolová polévka, závitky ze zelného listu, švestkový kompot, dýňový štrúdl…. Ke stolu se prostíralo vždy pro jednoho člověka navíc, to kdyby přišel poutník.
V Novém Jičíně a okolí jste známá jako skvělá restaurátorka jak sakrálních, tak i světských vitráží. Na které dílo v našem okolí nejraději vzpomínáte? Na všechny! Když totiž dělám vitráž, tak myslím jenom na ni a žiju tím. Vše ostatní jde stranou. Samozřejmě nezapomenu na první vitráže, které jsem restaurovala, a to bylo tady v Novém Jičíně na městském úřadě, ve spořitelně a ve farním kostele. Během 20 let spolupráce se sem vždy ráda vracím. Jsem také moc vděčná, že jsem mohla vitráž v Kuníně navrhnout a vyrobit a děkuji všem, kteří mi to umožnili. Každé ráno když vstanu, děkuji Bohu, že mohu dělat to, co mám ráda.
Na které Vánoce či zážitek nejraději vzpomínáte? Nezapomenutelné jsou pro mne moje první Vánoce v Praze za dob studií. Padal sníh, všechny kostely krásně zářily a všude byla slyšet překrásná vánoční hudba. Moc pěkné Vánoce jsem také prožila v Mexiku, kde jsem byla v roce 1973 pracovně i přes Vánoce. Bydlela jsem v židovské rodině a ti mě na Štědrý den zavezli do kostela, což byl velký otevřený altán a vše, včetně Mexičanů hýřilo barvami. Bylo to zvláštní, že byly Vánoce a teplota byla kolem 25°C.
Blíží se vánoční svátky. Projevily se nějak Vánoce ve i Vaší tvorbě? Své nápady jsem realizovala ve spoustě skic a kreseb, které však zůstaly v šuplíku. Ve skle jsem z toho nic neprovedla, protože jsem na to neměla dost odvahy. Který vánoční výjev nebo myšlenka Vás nejvíce inspiruje? Vánoce jsou pro mne svátky klidu, pochopení a rozjímání. Pocházím z pravoslavné rodiny, kde se dodržovaly vánoční svátky.
vánoční rozhovor o charitě ... Rozhovor připravil Antonín Urban
O vánočních svátcích si připomínáme, že sestoupila Boží láska k nám na zemi v podobě chudého dítěte v jeslích. Jak můžeme projevovat tuto lásku v konkrétních skutcích? Na to jsme se zeptali ředitele Azylového domu bl.Matky Terezy v Novém Jičíně Marcela Brože a sociální pracovnice Jolany Orlíkové. 1.ledna uplynul rok od založení Charity Nový Jičín a převzetí Azylového domu Charitou Ostrava. 4
Jak byste zhodnotili toto období? Co se Vám podařilo a co ne? Marcel: Ano, rok 2012 byl prvním rokem působení Charity v Novém Jičíně. Mám z toho radost. A nemám ji pouze já, ale dle reakcí občanů Nového Jičína a okolí jsme s touto naší iniciativou přišli v pravý čas. Tedy abych to upřesnil – přišla paní Jarka Petřkovská ve chvíli, kdy všude okolo zněly hlasy „teď je všude málo peněz, neblázněte se zakládáním charity!“ Ještě štěstí, že je dostatečně tvrdohlavá. Azylový dům, který pod dlouhými křídly Charity Ostrava provozujeme, prošel během posledního roku poměrně značnými změnami. Ta první byla ta, že jsme jej přejmenovali na Charitní dům Blahoslavené Matky Terezy, ale to je pouze kosmetická úprava. Daleko důležitější bylo rozšíření služeb, které jsme letos rozjeli. Multifunkčnost je tou zásadní změnou. Člověku v tíživé životní situaci, který k nám nyní přijde, jsme schopni nabídnout možnost přespání v noclehárně, poskytnout čisté a pěkné ošacení v šatníku, jídlo z potravinové banky, pomoc při vyřizování dokladů či jinou sociálně poradenskou činnost a v případě jeho zájmu a součinnosti postup o jeden „level“ výše, tedy do azylového domu s celodenním ubytováním. Přichází konec roku a to je pro většinu sociálních zařízení nebo spíš jejich vedoucí zvýšení hladiny adrenalinu, protože se rozhoduje o přidělování dotací. Nám se tato adrenalinovka rovněž nevyhne a děláme vše proto, abychom zajistili provoz Charitního domu na další čtyři 5
roky. Jsou samozřejmě také věci, jež se nepovedly. Jednou z nich je nezajištění volnočasových aktivit pro děti z Charitního domu nebo neustále přitékající voda pod samotný dům, ale pracujeme na tom. Hodnocení naší práce nechám na jiných, ale musím poděkovat našim zaměstnancům a dobrovolníkům za jejich nasazení a obětavost – bez vás by Charita nebyla charitou… Rád bych rovněž touto cestou pozval všechny příznivce a podporovatele Charity Nový Jičín na Mši svatou za naši Charitu, která se bude konat dne 6.1.2013 ve farním kostele v 10 hodin a bude spojená s požehnáním všem koledníkům tříkrálové sbírky. Jednou z věcí, která se Vám povedla, je zřízení noclehárny pro bezdomovce. Nejsou to zbytečně vyhozené peníze? Marcel: Rozhodně nejsou. Noclehárny nebo podobná zařízení byla ve městech vždy. Nebyla to tedy sociální zařízení řídící se striktně zákonem 108/2006, ale spíš místa, kde se mohl člověk, který zrovna nedisponoval vysokou hotovostí, v nouzových podmínkách vyspat. Vždyť vzpomeňme na Wericha s Voskovcem ve zdařilé scénce ve filmu Hej rup, jak nafasovali noční košile a drbátka a šli spát. Noclehárna dnešního typu přespání nabízí také, ale spolu s ním další možnosti pro nocležníky, jako je sociálně poradenská činnost, zajištění osobní hygieny, vyprání prádla, teplá strava a v neposlední řadě možnost večerního sledování televize, což má, musím říct, u klientů vůbec největší úspěch … Dnes již vím, že octnout se bez střechy nad hlavou může opravdu každý z nás a také vím, že málokdo je na tuto eventualitu připraven. Noclehárna má za úkol pomoct jak takto postiženým lidem, tak i těm, kteří si tento způsob života dobrovolně vybrali a venku už to pro zimu fakt nejde. Jak prožívají vůbec Vánoce lidé bez přístřeší a lidé v nouzi? Co pro ně dělá Azylový dům bl.Matky Terezy? Můžeme pomoci i my ostatní? Jola: Asi se shodneme, že pro většinu lidí jsou Vánoce časem, který trávíme tam, kde se cítíme doma, ve společenství lidí, s kterými se máme rádi. Z tohoto pohledu pro mnohé lidi bez domova jsou vánoce spíše příčinou smutku, samoty a prázdnoty, v lepším případě jen dny jako každé jiné. A zde se otvírá možnost nejen pro nás pracovníky Charity, ale pro každé6
ho, kdo vnímá Ježíšova slova „Cokoli jste učinili jednomu z mých nejposlednějších, mně jste učinili.“, vytvořit prostředí domova v čase Vánoc a vědomí, že i když jsou lidé bez domova v očích nejednoho člověka, bohužel často i nás křesťanů, jen nepříjemnou, okrajovou skupinou lidí, z Božího pohledu mají takovou hodnotu, že i kvůli nim poslal na svět svého jediného Syna. Konkrétně pro muže, kteří nemají svůj domov a rodinu, chceme připravit společnou večeři, posezení u jednoho stolu, malý dáreček a především otevřené srdce, aby zakusili, že i oni mají svou hodnotu a někomu na nich záleží. Pro maminky nebo rodiny s dětmi, které jsou v současné době v tíživé životní situaci a využívají služeb charitního domu, bude připraveno nějaké to cukroví, které si sami nemohou napéct a dětem bychom nadělili malé překvapení.
musí rodina trochu přizpůsobit rytmu povolání. Pokud má někdo malé děti, snažíme se přizpůsobit směny s ohledem na ně. Pokud už jsou děti starší, zapojí se ve svých rodinách do příprav a po návratu maminky (či tatínka) ze služby, společně, i když s menším zpožděním, usedají ke štědrovečernímu stolu. Jak prožíváte vánoční svátky Vy osobně? Marcel: Vánoční svátky prožívám asi standardně jako každý z nás. Hektické přípravy, poté zklidnění a pohoda. Snažíme se s Markétou o tradiční svátky se vším, co k nim patří. Jola: Já se snažím rozdělit svůj čas mezi rodinu, kostel a klienty v práci. Mnohdy se nestihne všechno, co má člověk v plánu, ale říkám si, že nejdůležitější je umět se zastavit a najít si čas na své nejbližší, na Boha i na ty, na které nikdo nemyslí. Můžeme pomoci i my ostatní? Jola: Určitě. Tak jako mnozí už přispívají do charitního šatníku, nabízí se nyní možnost upéct o pár kousků cukroví navíc a přinést je kdykoliv do charitního domu a my pak podělíme všechny potřebné. Asi tak jako pastýři donesli do Betléma něco ze svých zásob, tak i my můžeme přispět na stůl v Domě Matky Terezy. A pak, o letošním adventu se mnohé rodiny rozhodly duchovně adoptovat nějaké dítě z našeho města, jehož rodina na tom není nejlépe a kromě modlitby mu připravuje dárek, z kterého se bude moci na Štědrý den radovat. To je konkrétní pomoc a žití evangelia v praxi. Jak Vánoce prožívají rodiny zaměstnanců azylového domu a domů pro matky s dětmi. „Mami jsou Vánoce a ty jdeš do práce s bezdomovci a nás tu, své děti, necháš doma….“ Jola: Myslím si, že tak jako v jiných profesích, i zde se
Charity pod hlavičkou charity N.Jičín však vytváří další aktivity…. Marcel: Ano pod hlavičkou Charity Nový Jičín jsme v lednu převzali spolu s paní Golichovou Klub rukodělných prací a v květnu po rekonstrukci sklepních prostor v Charitním domě jsme otevírali Charitní šatník. Na šatníku se opět ukázalo, jak Novojičíňáci vzali Charitu za svou a doslova nás zavalili oblečením všeho druhu. Šatník obsluhuje pod taktovkou paní Petřkovské dvanáct dobrovolnic a práce je tam neustále tolik, že se musí scházet na mimořádných brigádách i mimo otevírací den, tedy čtvrtek. Další aktivitou Charity Nový Jičín bylo zřízení přímé potravinové pomoci, kterou jsme pracovně pojmenovali Potravinová banka. Jedná se o přímou pomoc lidem v nouzi. S potravinovou bankou nám pomáhají a mohou pomoci občané nákupem trvanlivých potravin, jako jsou masové konzervy, pytlíkové polévky a podobně. Velikou pomoc máme v tomto směru od pekárny Bartošovice, která nám zdarma vozí přebytečné pečivo z jejich pekárny. Co chystá Charita v příštím roce? Marcel: Úkolem číslo jedna je stabilizace stávajících služeb a jejich ufinancování. Úkol číslo dvě bude, pokud Bůh dá, postupné převzetí služeb azylového domu a noclehárny od Charity Ostrava s tím, že v roce 2014 už bychom měli všechny služby provozovat pod hlavičkou Charity Nový Jičín. Další plány jsou: zřízení Půjčovny kompenzačních pomůcek pro občany Nového Jičína a okolních obcí (pozn.: kompenzační pomůcka je např. polohovací postele, hole, nebo jiná zdravotní pomůcka, potřebná po dobu nemoci nebo postižení) a převedení Rodinného klubu Hnízdo pod Charitu Nový Jičín plus aktivity s tímto spojenými. Hned po Vánocích budete organizovat již tradiční Tříkrálovou sbírku. Můžete nám něco říci o její organizaci? Marcel: Zatímco v letošním roce nám s organizací Tříkrálo7
vé sbírky pomáhala Charita Ostrava - příští rok jedeme poprvé na vlastní triko. Poprvé rovněž se bude na novojičínskou Charitu vybírat i v okolních obcích. Což je na jednu stranu výborné kvůli financím na druhé straně je potřeba zabezpečit dokonalou koordinaci všech koledníků. Hlavní koordinátorkou pro náš region je paní Hrachovcová, zaměstnanec Charitního domu. Jejím úkolem je koordinovat koordinátory místní. Snažili jsme se, aby vše, na co byli lidé zvyklí, zůstalo při starém, a to včetně koordinátorů. U nás ve městě bude tedy i letos koordinovat David Bartoň. U okolních obcí nám přiděleným v podstatě zůstává vše při starém. Chtěli bychom v té sbírce 2013 vyzkoušet takovou zajímavou věc. Rádi bychom - a to i touto cestou - oslovili co největší počet koledníků tak, aby se velká část města obešla během jednoho dne, a to přímo na Tři krále, tedy 6. ledna. Na takovou akci bude ovšem potřeba naorganizovat veliké množství koledníků. Kromě stávajících asi 25 skupinek bychom potřebovali ještě jednou takový počet. Ten, kdo by rád koledoval a neví, kde se má na koho obrátit, má několik možností: 1) telefonicky nebo SMS na tel. 736 480 865 poslat své iniciály (jméno, bydliště, mobil, email a okrsek, kde by rád vybíral) 2) vypsání formuláře na internetových stránkách novojičínské charity www.novyjicin. charita.cz. 8
3) Oslovit některého z duchovních naší farnosti. Pro ty z vás, milí farníci, kteří váháte, zda podpoříte TKS vlastním koledováním, bych rád řekl, že vybrané peníze z této sbírky jsou vedlejším (i když opravdu potřebným) produktem. Já sám chodím s rodinou koledovat už několik let. A pozoruju, že poctivým koledovaním (s písničkou, úsměvem a přáním dobrého do nového roku) roznášíme po domácnostech trochu vánoční radosti. V 90% dveří, které nám otevřou, se nám vrací vřelý úsměv. Sám jsem překvapen, jak už na nás lidi čekají. No a teď už to vidím i z trochu profesního hlediska: je to dobrá, osobní a věrohodná reklama celému charitnímu dílu. Pojďme tedy společně 6.ledna vyrazit do ulic našeho města. V takové sbírce se jistě vybere hodně peněz, jak se konkrétně rozdělují. Zůstalo vůbec něco v našich obcích? Jak to bude v příštím roce? Také něco zůstane v našem regionu? Marcel: Nejdříve bych se rád vrátil k TKS 2012, protože to byla první sbírka určená na projekty Charity Nový Jičín. V této sbírce byla vybrána rekordní částka 221 110,- Kč . Tyto peníze byly využity na podporu provozu Charitního domu Bl.Matky Terezy, zřízení Charitního šatníku a vybavení přímé potravinové pomoci – potravinové banky. Na rozdělování financí získaných v Tříkrálové sbírce má Charita jasně daná pravidla: 15% na projekty Diecézní charity ostravsko-opavské, 10% na humanitární pomoc v zahraničí, 5% na podporu projektů Charity Česká republika, 5% je v souladu se zákonem určeno na režie sbírky. Zbývajících 65% se vrací zpět do regionů na projekty místních charit. Vaše čtenáře jistě nejvíce zajímá, jak naložíme s penězi, jež nám zůstávají, tedy oněch 65% z výtěžku. Naše snaha je, aby se peníze prostřednictvím našich služeb a projektů dostávaly zpět občanům našeho města i obcí, které pod nás spadají. Zhruba polovina financí půjde na podporu provozu Charitního domu, a to konkrétně na noclehárnu, jelikož tato služba je momentálně nejvíce ohrožena. Zbylá polovina bude rozdělena na projekty – Půjčovna kompenzačních pomůcek, Přímá humanitární pomoc pro lidi zasažené mimořádnou životní situací, podpora projektů rodinného klubu Hnízdo a podpora provozu Klubu rukodělných prací. Chcete říct něco na závěr? Marcel: Ano. Je to již rok, co jsem se, pro mě samého zcela neplánovaně, ocitl v Charitě. Vím, že mezi některými věřícími panuje o Charitě dost skeptické povědomí. Ale Charitu jsem za ten rok poznal velmi zblízka a do hloubky, protože jsem postupně zasvěcován do podrobností jejího chodu. Můžu zodpovědně říct, že jde o organizaci, která odvádí velmi profesionální práci a kde není možné zpronevěřit ani korunu. Charita je opravdu dobrá
značka a ve světě sociálních služeb má i mezi nevěřícími velkou prestiž. Pro nás, věřící, je to jedna z příležitostí jak vykročit ze stereotypu tradičního nedělního „mšení“ a jak konkrétně naplnit slova evangelia o pomoci bližnímu.
tříkrálová sbírka Petra Hrachovcová
Letošní, již třináctý ročník této sbírky zajišťuje nově a samostatně v našem okrese Charita Nový Jičín (CHNJ) . Požehnání koledníčkům a mše svatá za Charitu Nový Jičín proběhne v neděli 6.1.2013 v 10.00 hod. Finanční dary touto sbírkou získané jsou každoročně použity z 95 % na financování dobročinných projektů Charity ČR, diecézních a oblastních charit u nás, ale i v zahraničí. Za uplynulý rok otevřela pro občany službu Charitního šatníku na ulici Dolní brána 2075/57 v Novém Jičíně. Zde mohou zájemci každý čtvrtek v době od 13.00 do 17.00 nejen přinášet nepotřebné oblečení, bytový textil, potřeby do domácnosti atd., ale také si vybrané za symbolický poplatek, zakoupit. Výtěžek z tohoto šatníku putuje na dobročinné záměry CHNJ. Finanční dary z Tříkrálové sbírky 2013 použije CHNJ na zřízení nové sociální služby pro občany Půjčovny kompenzačních pomůcek a dále také na zajištění Fondu přímé hmotné humanitární pomoci pro občany, kteří se ocitnou v tíživé životní situaci. Nemalým podílem těchto prostředků bude také podpořen provoz Charitního domu Blahoslavené Matky Terezy v Novém Jičíně a jeho soc. služeb, které poskytuje (azylový dům pro matky s dětmi v tísni, azylový dům pro muže a noclehárna). Zčásti těmito dary podpoří CHNJ také sociálně aktivizační projekty rodinného klubu Hnízdo a Klubu rukodělných prací v N.Jičíně. Bližší informace o této sbírce získáte na internetových stránkách www.trikralovasbirka.cz . Ráda bych touto cestou požádala Vás, kteří máte zájem pomoci potřebným formou koledování, abyste se přihlásili prostřednictvím přihlašovacího formuláře na
webu www.novyjicin.charita. cz, nebo na telefonním čísle 773 482 759. Charita Nový Jičín tímto děkuje všem , kteří vlídně přijmou koledníky a přispějí do jejich pokladniček. Stejné díky také patří koledníkům, kteří věnují nezištně svůj čas ve prospěch pomoci druhým. Za Vaše dary děkujeme.
Charita Nový Jičín Dolní brána 2075/57 74101 Nový Jičín tel: 556 709 240 email:
[email protected] web: novyjicin.caritas.cz
vánoční rozhovor o hudbě ... Rozhovor připravil Antonín Urban
V dušičkovém čase se uskutečnil zajímavý koncert pěveckého sdružení Ondráš. Duchovní hudba se v jeho repertoáru neobjevila poprvé, ale má své stálé místo a přichází s novými podněty. Proto jsme položili několik otázek paní Marii Dohnalové, která je tajemníkem tohoto sdružení. Třetího listopadu pěvecký sbor Ondráš ve spolupráci s komorním orchestrem Kopřivnice uskutečnil 9
zali najít ve svém životě pokoj a klid. Z pracovního názvu „Dušičkové koncerty“ nakonec vznikl název „Dotkni se světla“, o němž jsme se domnívali, že nejvýstižněji vyjadřuje hudbu a myšlenky, které chceme předat posluchačům. Koncerty se nakonec uskutečnily čtyři, v Kopřivnici, Příboře, Novém Jičíně a v Ostravě - Mariánských Horách. Všude jsme se setkali s velkým zájmem a také poděkováním ze strany diváků.
zajímavý koncert doprovázený recitací s názvem Dotkni se světla, v jehož rámci byla přednesena díla francouzských, německých a českých autorů, zejména Requiem od Gabriela Faurého. Jak tato myšlenka vznikla a co bylo hlavním poselstvím (obsahem) těchto děl? S myšlenkou přednést publiku Requiem od Gabriela Faurého přišel náš dirigent Petr Lichnovský, který kromě našeho pěveckého seskupení diriguje také Komorní orchestr Kopřivnice. Toto překrásné dílo ho oslovilo jak po hudební stránce, tak také svým obsahem. Requiem je mše za mrtvé, je to meditace a rozjímání o posledních věcech člověka a také o naději. V pěveckém sboru jsme se rozhodli uskutečnit sérii koncertů právě v období, kdy všichni vzpomínáme na své drahé, kteří již nejsou mezi námi. Právě hudba může lidem pomoci vnímat svět citlivěji, aby i při svých starostech doká10
V rámci koncertu byla i recitace zajímavých děl. Jak jste je vybírali a proč právě uvedená díla? Při volbě textů, které by podtrhly meditativní charakter koncertů, padla volba na dílo Citadela, známého spisovatele Antoina de Saint - Exupéryho. Tento výjimečný člověk byl nejen spisovatelem, ale také filosofem a humanistou. Citadelu psal 8 let, všude ho doprovázela a nakonec zůstala nedokončená, poté co zahynul jako válečný letec. Je to kniha, která tvoří souhrn jeho morálních zásad a filosofických myšlenek, pásmo úvah a podobenství o lidském údělu, smyslu života, oběti, lásce, víře, svobodě a naději. Vybrané úryvky z knihy tak vhodně doplnily naše koncerty a pomohly vyjádřit i náš záměr. Pěvecký sbor Ondráš neuvedl duchovní hudbu poprvé. Dokonce v rámci možností se k ní vracel i v dobách komunistické totality. Nejznámější jsou však Vaše iniciativy o Vánocích. Co chystáte letos a kde budete všude vystupovat? Letošní rok jsme připravili sérii adventních a vánočních koncertů. Spolupracujeme při nich s Komorním orchestrem Kopřivnice a doufáme, že svým programem opět potěšíme naše posluchače. Koncerty začínáme 12. prosince ve Valašském Meziříčí a pokračujeme 16. prosince ve Vlčovicích. V Novém Jičíně se představíme ve čtvrtek 20. prosince v Beskydském divadle v 18.00 hodin. Další koncert v Novém Jičíně se uskuteční v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve čtvrtek 27. prosince v 17.00 hodin. Naše vánoční koncertování uzavřeme v neděli 30. prosince v Hustopečích nad Bečvou. To vše jistě vyžaduje od účinkujících i určitou oběť a umění sladit svůj koníček se zájmy rodiny. Jak probíhají takové Vánoce u Vás, jak se Vám daří sladit roli organizátora a zároveň účinkujícího pěveckého sboru s rolí manželky, mámy, tedy i organizátorky rodinné pohody u domácího krbu? Máte pravdu, pro všechny členy pěveckého sboru je to náročné období, kdy mimo přípravy všech akcí, zkoušek a koncertů, musí zvládnout své pracovní povinnosti, připravit se na vánoční svátky i ve svých rodinách. Za tuto obětavost jsou odměnou, pro všechny zpěváky, spokojení a šťastní posluchači. Já osobně prožívám vánoční svátky v rodinném kruhu, v du-
chu tradic a zvyklostí. Začíná to samozřejmě pečením cukroví, přípravou dárků a vánoční výzdoby. Nezapomíná se také na duchovní stránku těchto svátků, návštěvu bohoslužeb, připomenutí si našich blízkých zemřelých a rodinná setkávání. Každý rok se scházíme s rodinami mých šesti sourozenců o vánočních svátcích u mé maminky a užíváme si krásných chvil pohody, lásky a porozumění. V této souvislosti jako zvědaví lidé se nemůžeme nezeptat na Vaši rodinu, odkud pocházíte, kde pracujete… . Své dětství jsem prožila v Hustopečích nad Bečvou v rodině s dalšími šesti sourozenci. Nyní žiji v Suchdole nad Odrou, mám dva dospělé syny a jednu vnučku. I když mé původní povolání je pedagog, nyní se věnuji podnikání. Vraťme se však zpět k Vaší činnosti Ondráše. Přicházíte s myšlenkou zapojit se do akce „Noc kostelů“, což je program, který se postupně z velkých měst, kde se koná již několik let, postupně šíří po celé naší republice (v letošním roce i do Kunína a Šenova). Co to ta „Noc kostelů“ vlastně je? Samozřejmě bychom se velmi rádi připojili k pořádání této celostátní akce, která by se měla konat 24.května 2013. Můžeme nabídnout sborové zpíváni a také jiné hudební aktivity. Máme mezi sebou výborné sólisty, hráče na různé hudební nástroje a také varhaníky. Naši členové se pravidelně zapojují do přípravy Noci kostelů ve svých bydlištích, proto nabízíme využití našich zkušeností. Chtěli bychom být součástí tohoto dění, spolupodílet se na této akci, která oslovuje širokou veřejnost, nabízí lidem možnost vzájemného setkávání, prožití krásných uměleckých zážitků a seznamování se s kulturními památkami.
Zajímat se o duchovní hudbu lze z mnoha důvodů. Pro její muzikální krásu…, ale i pro její duchovní obsah. Má vliv tato hudba i na Váš život? Naše rodina vždy žila hudbou a od mého dětství jsme se všichni potkávali na kůru v roli zpěváků, hudebníků a také varhaníků. Již jako malé dítě jsem zpívala v chrámovém sboru, který vedl v Hustopečích nad Bečvou známý novojičínský varhaník, pan František Šimíček. Tento úžasný člověk a muzikant položil základy mé lásky k hudbě. Vystudovala jsem Lidovou konzervatoř, obor hry na klavír, vedla jsem dětský pěvecký sbor a nakonec se stala členkou Ondráše. Jsem velmi ráda, že se zde věnujeme různým hudebním žánrům a také duchovní hudbě. Během roku pořádáme duchovní koncerty, ať již v době postní, adventní nebo vánoční. Máte nějaký oblíbený citát nebo nějaké životní motto, kterým se snažíte v životě řídit? Pravdivých a moudrých textů je velmi mnoho, ale vrátím se k mé oblíbené knize Citadela, Antoina de Saint – Exupéryho: „Neboť skutečná láska se nikdy nevyčerpá. Čím více dáváš, tím více zbývá. A když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš brát“. 11
řeholní řády ... Připravuje: Jiří Adamec
ŘÁD DOMINIKÁNŮ Oficiální název řádu:
Řád bratří kazatelů
Latinský název řádu:
Ordo Fratrum Praedicatorum
Zakladatel řádu:
Domingo de Guzmán – sv. Dominik
Zkratka:
O.P. nebo OP
Vznik řádu:
1244
O řádu: Řád bratří kazatelů jako žebravý založil v roce 1215 na základě Augustinovy řehole španělský kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik. Již roku 1216 se mu dostalo schválení od papeže Honoria III. Původním posláním dominikánů bylo kázat, obracet na pravou víru a zpovídat věřící, a působit tak proti šíření herezí, především katarského učení v jižní Francii. Řád neměl vlastnit žádný majetek a jeho členové nebyli vázáni na konkrétní klášter. Řád kazatelů je řeholní společenství v rámci Římskokatolické církve. Je také znám jako dominikáni podle sv. Dominika Guzmána, který řád na počátku 13. století (1215) založil. Celý řád zahrnuje mužskou větev, kontemplativní mnišky, kongregace sester zaměřené na aktivní činnost, sekulární instituty, sdružení kněží a jáhnů, sdružení laiků a různá bratrstva, zejména růžencové. Kázání je hlavním posláním dominikánského řádu. Dominikáni se obracejí se ke všem lidem bez rozdílu, zejména k chudým a znevýhodněným. Způsob života v řádovém společenství chápou jako účast na poslání a životě apoštolů Ježíše Krista. Apoštolský způsob života, jak mu rozuměl sv. Dominik, je charakterizován čtyřmi základními prvky. • Komunita bratří se snaží o jednomyslnost, sdílí 12
veškerá hmotná i duchovní dobra v každodenním životě, usiluje o naplnění nejdůležitějšího pravidla života: milovat Boha z celého srdce a bližního jako sebe. Bratři se zasvěcují Bohu slibem poslušnosti a zachovávají evangelní rady čistoty a chudoby. • Slavnostní a společné slavení liturgie, především eucharistie, pokládají za jeden z hlavních úkolů jejich povolání. V liturgii bratři spolu s Kristem oslavují Boha a prosí Otce milosrdenství za celou církev i za potřeby a spásu celého světa. • Studium bratří směřuje hlavně k tomu, aby mohli být užiteční duchovnímu prospěchu lidí. Studium Bible a teologie je učí chápat Boží moudrost a rozumět současnému světu. Nauková tradice řádu vede k tomu, aby tříbili přirozený sklon lidí k pravdě. Vytrvalé studium živí kontemplaci. • Řád byl založen zvláště pro kázání a pro spásu duší. Bratři jsou po příkladu sv. Dominika
posláni ke všem lidem, skupinám a národům, k věřícím i nevěřícím. Bratři kněží - prvním kazatelem evangelia je sám Ježíš Kristus, který poslal do celého světa své apoštoly, aby dál pokračovali v hlásání spásy. Většina bratří dominikánů jsou kněží, kteří se svěcením stali spolupracovníky biskupů – nástupců apoštolů. Bratři laici řádu kazatelů - jsou zasvěcení muži, jejichž povolání vyrůstá z milosti křtu. Svobodně a bezvýhradně odpověděli na volání ke spoluúčasti na hlásání evangelia a autenticky tak prožívají dominikánské povolání. Oddávají se Kristu řeholními sliby čistoty, chudoby a poslušnosti. Spoluvytvářejí život konventu slavením liturgie a osobní modlitbou, prací a studiem a zvláštní účastí na službě Slova Kde se dozvědět více? Webové stránky: www.op.cz, www.praha.op.cz, www.olomouc.op.cz, www.znojmo.op.cz, www.zdislava.cz pořad ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10213629490-zasveceni/video/ (archiv 22.7.2011)
napsali jste nám... Ruce a srdce při úpravách presbytáře M+M Šindlářovi
P. Jaroslav Studený - jeden z kněží, kteří se i v těžkých totalitních dobách významně zasloužili o opravy a výstavbu nových kostelů, napsal: „Ovocem naší práce je důkaz našeho přátelství k lidem. V tomto smyslu se přibližujeme prací lásce k bližnímu. Proto se nemá vykonávat se sevřenou pěstí a zatvrzelým srdcem. Jak ruka tak i srdce, obě se musí otevřít a rozšířit. Bez této otevřenosti není žádná skutečně opravdová práce. Jen za tuto cenu i nejtěžší práce stejně jako láska „všechno snese, všechno věří, všechno doufá, všechno překonává“ /1 Kor 13,7/. A také jen tehdy bude schopná vzít na sebe i nejtěžší oběti a rozvinout všechny
ctnosti, bez kterých není žádná užitečná a plodná práce. Když nějakou práci vykonáváme z lásky k Bohu, jsme připuštěni milosrdným Bohem k úžasně ctěnému a prospěšnému dílu, k odčinění. Proto znamená pro nás práce v potu naší tváře odčinění a zušlechtění. Pocit svobody, kterou jsme získali svou prací, je největší radost. Skutek se mění v radost. Je to stejně pěkné, jestli pro Boha loupeme brambory nebo stavíme dům .“ Také se vám zdá, že tato slova vystihují i naše zkušenosti? Ano - uspokojení z jakékoliv práce je možné jen ve spojení s vědomím, proč a pro koho tak činíme. Oslava oficiálního posvěcení nového oltáře za přítomnosti o. biskupa byla vyvrcholením společného úsilí o zvelebení našeho farního kostela. Celá řada lidí podpořila přípravy slavnosti - někteří aktivní účastí při bohoslužbách, jiní jako zadní voj při zajišťování malého pohoštění pro účastníky mše svaté. Přišlo i hodně lidí, kteří do kostela zajdou jen málokdy a přišli třeba jen z prosté zvědavosti. Mnozí z nich byli příjemně překvapeni nad slavnostností celé události i z viditelných pocitů radosti farníků z vykonaného díla. Slavnostní mše svatá byla důstojným završením díla, ale rozhodně tím nic neskončilo. To nejdůležitější stále trvá - Spasitel je přítomný s otevřeným srdcem a je na nás, zda jeho nabídky využijeme.
Martinské hody v Šenově Daniel Orlík
Slavnost v předvečer svatého Martina se nesla v duchu názvu „Ozářil jsi mi Bože život svou láskou a já jsem si Tě zamiloval“. 13
hoštění do stanu za kostelem,které přijala i Svatomartinská husa. Také nebylo zapomenuto na naše nejmenší, kteří si po krátkém pohoštění mohli zahrát akční hru, na jejimž konci čekal poklad v podobě sladkého překvapení.
Reportáž z charitního šatníku Markéta Brožová
Chvíli po šestnácté hodině vše začalo v šenovském kostelíku, kde již při příchodu nás mnohé ozářily hory, které se zobrazovaly před dataprojekcí na lešení, které je zde postavené díky opravě vitráží. Divadlo, které přecházelo v adoraci bylo inspirováno životními myšlenkami Martina Šefraného, bohoslovce z Nového Jičína, který před dvaceti lety zahynul v italských Dolomitech. Jako završení celého divadla byla adorace, do které jsme se mohli bez výhrad všichni zapojit. Po slavnostním požehnání jsme mohli přijmout pozvání otce Dušana na po-
To, že Novojičínská Charita zřídila šatník, už snad víme všichni. Byli jsme jedno z mála okolních měst, které žádné podobné zařízení ještě nemělo. A stále se nepřestávám divit, že se věci daly do pohybu a šatník funguje. Už jste se tam byli podívat? Možná byste mohli, byla jsem překvapená, že to je sice nevelké, ale docela příjemně zařízené místo. Úhledné komínky voňavého oblečení pro všechny věkové kategorie jsou připraveny pro kohokoliv, klidně i pro vás. Oblečky my ženské máme moc rády, takže i já jsem si tam přišla na své. Když jsem poprvé slyšela o tom, že chod šatníku bude zajištěn jen pomocí dobrovolníků, moc jsem nevěřila, že se dílo povede. Ale kupodivu dobrovolnice se našly a šatník běží. Je užitečné vědět, kde šatník hledat, abyste tam mohli odkázat ty, kdo by jeho služeb rádi využili. A kdo že jsou ty ochotné duše? Pravidelných služeb v šatníku se účastní paní: Anna Kyselá, Ludmila Bayerová, Irena Češíková, Marie Janková, Marie Daňková, Marie Pobořilová, Jitka Zonygová, Alena Kašparová, Ludmila Jahodová, Marie Šindlářová, Ludmila Bezděková. V začátku ještě spolupracovaly: Ludmila Urbanová, Věra Šafránová, Květa Kyselá, které službu přerušily z pracovních důvodů. V současné době nově nabídla pomoc Ludmila Konečná. Činnost koordinuje a zajišťuje Jaroslava Petřkovská. Dobrovolnice se účastní navíc i mimořádných služeb mimo čtvrtky, protože je nutno darované věci neustále přebírat, třídit a srovnávat do regálu. Tato služba je pro mě ztělesnění pokynu z evangelia, které nás vybízí k péči a starosti o nejpotřebnější. Není na nás, abychom soudili, jestli si svou nouzi zavinili sami nebo ne. Prostě a jednoduše máme pomoct. Tyto ženy se rozhodly vzít dílo do svých rukou a nezbývá, než jim za nás za všechny poděkovat. Myslím, že si zaslouží nechat promluvit i je samotné. Zeptali jsme se několika náhodně vybraných dobrovolnic: Co vám dobrovolnická práce přináší? Popravdě, dost práce. Nechodím sice na pravidelné služby, v těch „jen“ zaskakuji, ale mám na starost celou koordinaci, rozpis služeb, zajišťění odvozu nepoužitelného textilu
Jarka Petřkovská:
14
Jarka Petřkovská: Čas.
Je tam opravdu dost práce, takže máme honičku a strašně mě bolívají nohy. A taky mně tam pomalu ubíhá čas. Marie Pobořilová: Občas nervy, když si tam lidi vymýšlí, nárokují si „lepší“, značkové věci. Většinou se jedná stále o ty stejné. Anna Kyselá: Je to pro nás, důchodce, fyzicky náročné, pracovat v kuse ten půlden, bolí mě z toho záda. Hodně k nám chodí lidé spíše chtiví než potřební, některé z nás s tím mají problém, ale já se i s takovými umím vypořádat. Ke všem se snažím být slušná a přívětivá. Marie Janková: Nevím o ničem, co by mi služba vzala. Lidka Bayerová:
atd… Kdybych to nechtěla dělat, tak to nedělám, sama jsem se takto „zaúkolovala“. Tato práce mi připadá potřebná a smysluplná. Říkám to i přesto, že vím, že se naše iniciativa dá zneužít, občas se o to i někdo pokusí. Ale s tím nic neuděláme, s tím dopředu počítáme, holt i takoví jsou naši klienti. Jsem ráda, že se už našich služeb pomalu naučili využívat i běžní občané a chodí si pro věci. Darované věci dělají radost dvakrát, když je darujeme i když jimi obdarováváme.
že tam chodím opravdu ráda, mám dobrý pocit z toho, že něco konkrétního a nezištného dělám pro druhé. Baví mě to. Anna Kyselá: Chodím tam ráda, docela mě to baví. Marie Janková: Mám dobrý pocit i radost z toho, že můžu nezištně být potřebná lidem v nouzi. Co vám bere?
Jaký máte odtud nejhezčí zážitek? Jarka Petřkovská: Přišel malý
No, je to pro mě radost, baví mě to. Občas se sice i rozčílím, třeba když si lidi spletou šatník s popelnicí a mnohdy špinavé a zničené věci donesou k nám a my s nimi máme zbytečnou práci.
Ludmila Bayerová:
Když jsem se rozhodla pomáhat a přišla první den, působil na mě prostor šatníku hrozně stísněně, měla jsem z té práce v první chvíli hrůzu. Ale na prostor jsem si zvykla a v tuto chvíli můžu říct,
Marie Pobořilová:
15
klučina, že nemůže jet na tábor, protože nemá tenisky. Hledali jsme, našli jsme… až nás dojalo, jak s nimi šťastně uháněl domů. Lidka Bayerová: Nevím žádný konkrétní, pokaždé jsem plná zážitků, když přijde hodně lidí a je tam frmol. Marie Pobořilová: Přišel asi patnáctiletý kluk s mamkou, která měla jen 5 Kč a řekla, že si může vybrat jednu jedinou věc. Kluk si vybral baťoh a tenisky. Stál tam, bylo na něm vidět, že obě věci by moc chtěl, ale maminka byla nekompromisní, že má jen jednu pětikorunu, ať si vybere. Nemohl se rozhodnout… Pochopitelně jsme mu nakonec druhou pětikorunu odpustili a druhou věc mu darovali. Ocházel tak šťastný… Nebo jsme oblékali mladého, asi třiadvacetiletého kluka bezdomovce. Dostal poukázku, (pozn: jde o poukázku na ošacení zdarma, kterou vydala Charita a rozdala na městské úřady v okolních obcích, a kterou můžou starostové nebo pracovníci sociálních úřadů podle svého uvážení dát těm nejpotřebnějším a poslat je tak k nám, aby si pořídili pěkné oblečení) od úřadu na Starém Jičíně. Byl to kluk velmi skromný, vděčný za cokoliv. Invalidní důchodce. Opravdu jsem měla radost, že od nás odcházel spokojený a že jsme mu mohli posloužit. Marie Janková: V hlavě mi zůstal jeden hrozně vděčný bezdomovec, kterého jsme komplet oblékli. 16
Hubertská mše v Bludovicích Gabriela Žitníková
„Troubená“ Hubertská mše svatá v Bludovicích se pomalu ale jistě stává v této místní části Nového Jičína novodobou tradicí. Poprvé byla Hubertská mše sloužena v roce 2010 u příležitosti svěcení znovuobnoveného kříže, jež byl poničen o rok dříve povodní. Hubertská mše se tak zcela přirozeně následně stala nedílnou součástí programu každoroční Hubertovy jízdy pořádané místním jezdeckým oddílem Bludička poslední říjnovou sobotu. Letos se slavnostního ukončení jezdecké sezóny s milovníky koní spontánně účastnili také členové Okresního mysliveckého sdružení ve slavnostních uniformách, kteří společně se slavnostně oděnými jezdci, členy Klubu vojenské historie a trubači z Přerova dodali mši svaté a následné akci na počest sv. Hubert opravdu vyjímečný ráz. Ač nám letos vydatně pršelo, vytvořené společenství stálo jistě za to. Zvláště mladí jezdci, kteří měli možnost jet v sedle koní svoji první Hubertovu jízdu, mají určitě nezapomenutelné zážitky. Mnozí z nich již dnes znají příběh svatého Huberta - patrona lovců a jezdců - možná lépe, než my věřící, a tak doufejme, že i „drobná katecheze“ v rámci světských radostí dopomůže mladým milovníkům koní a přírody najít v budoucnu cestu k Bohu, třeba právě prostřednictvím výše jmenovaného světce. Je krásné navracet obalu jeho obsah a to nejen v případě Hubertových jízd ale také třeba pro mnohé Těm nejkrásnějším svátkům v roce - Vánocům. Nezapomínejme, máme-li příležitost, přinášet sdělení podstaty tradic, a to v míře, které si jistě zaslouží. Nadcházející Vánoce budeme mít mnoho příležitostí, jak okolí nenásilnou formou sdělit podstatu těchto svátků, ale to už patří do jiné rubričky. Všem, kteří se podíleli na realizaci Hubertské mše v Bludovicích, děkujeme.
FARNíčEK Připravuje Tereza Adamcová
Scholička
Snad se na mě holky ze spolča a scholičky nebudou zlobit, když jim prostřednictvím Farníčku udělám reklamu a snad i nábor nových členů. Protože si myslím, že každé dítě chce někam patřit a každý rodič křesťan ocení, když jeho dítě bude trávit co možná nejvíce času se stejně „zaměřenými“ vrstevníky. Klubovna na faře ožívá od 15.00 hod., kdy pod vedením Hanky Černochové začíná „spolčo“. Vše je uvedeno společnou modlitbou, po které následuje program. Ten je každý týden v měsíci jiný. První pátek v měsíci má téma – jak se stát světlem pro druhé, druhý pátek v měsíci pak – tvořivé, třetí pátek – je hravý a čtvrtý se jde
ven, nebo teď aktuálně se nacvičuje na Vánoce. „Spolčo“ již běží šestý rok a hned po něm přichází jeho starší sestra „scholička“. Zkouška zpěvu, tentokrát pod vedením Anny Matúšů, která převzala symbolické žezlo od své maminky Hanky, začíná v 16.00. Holky zde mohou předvést nejen nadání hlasové, ale i muzikální. Na dětských mších svatých se doprovází na klávesy (Maruška + Hanička) nebo taky housle (Anička), kytary (Pavel a Eliška) či příčnou flétnu (Gabka). Na Vánoce připravují překvapení v podobě divadla, které představí na dětské mši svaté 24.12., společně s písněmi. Je taky připravovaná akce - návštěva domova důchodců na Hřbitovní, kde také potěší obyvatele svým divadlem a koledami. Musím říct, že je velmi dobré vědět, že v naší farnosti je mládež, která chce být spolu, chce něco pěkného dělat, chce dělat radost jiným a chce ukázat, že něco dovede. A nejlepší na tom je, že je to křesťanská mládež. Spolčo a scholička má asi 27 členů. Jsou zde děti od čtyř let, všichni si mezi sebou navzájem pomáhají a nedělají mezi sebou rozdíly. Proto chci touto cestou holkám (a chlapci) poděkovat, takže děkuji!
Ptali jsme se farníčků
Kvapem se nám blíží Vánoční svátky, těšíš se? Natálka D. 5let: Jo, na to, až budu zdobit stromeček a dělat andělíčky ve sněhu. Anička B. 3roky: Joooooooo, hrozně! Vašek B. : Jo. Plníš v adventní době nějaké úkoly? Natálka D.: Budu dělat to co mi maminka řekne. Anička B.: Nevím. Vašek B.: Nevím Stavíte doma třeba betlém? A jaký? Natálka D.: Chci si vyrobit sama nový z papíru. Anička B.: Jo je svatý. A krásný. Je v něm Ježíš mimino, Maria a Josef. A plno zvířátek, třeba ovečka jak leží. Vašek B.: Dáme ho na komodu v obýváku. A jak vypadá Štědrý den u vás? Natálka D.: Probudíme se, umyjeme se, pěkně se oblečeme a po dětské půlnoční, čekáme na Ježíška, až zazvoní zvonečkem. Anička B.: Zdobíme stromeček a přijde Ježíšek. My na Ježíška celý den čekáme, až zazvoní. A pak rozbalíme dárečky. Já dostanu letos mořskou pannu. Já se těším! Vašek B.: Nandáváme baňky na stromeček. 17
Jak si ze zbytků svíček vyrobit vánoční ozdoby Co je třeba – zbytky svíček, 2x rendlík, bavlnka, potravin. barvivo, formičky (nejlépe kovové) 1. Z bavlnky si předem připravte očka 2. Vosk rozpouštějte ve vodní lázni a poté můžete, ale nemusíte přidat barvivo. 3. Již roztopený vosk vlévejte do předem připravených formiček, a vzápětí do nich vkládejte očka. 4. Po zatuhnutí opatrně ozdůbky vyklepněte z formiček.
ve zkratce z farností ... Co jsme prožili • 28.10. - posvěcení nového oltáře ve farním kostele v N.Jičíně o. biskupem • 10.11. - se uskutečnila v Šenově oslava sv.Martina spojená se scénkou spojenou s adorací a následným společným pohoštěním farníků a jejich hostů a nočním programem pro děti. • 11.11. - slavnostní požehnání nové vitráže Mons. Herbertem Jungem z Mnichova ve farním kostele v Kuníně, kterou navrhla a zrealizovala k 200 výročí postavení a posvěcení kostela paní Katka Toušková. • 11.11. - při poutní mši svaté v Šenově udílel novokněžské požehnání otec Jan Zelenka, který navštívil i farní kostel v Novém Jičíně. • V listopadu začaly v Šenově rekonstrukce posledních tří vitráží (jedna je už nyní hotová) a ukončená rekonstrukce by měla být v polovině prosince a rovněž bylo dokončeno předsklení všech pěti vitráží. • 2.12. - ve všech farnostech proběhlo žehnání adventních věnců a zahájení adventní přípravy dětí. • 2.12. - v Šenově program se sv.Mikulášem. • 6.12. - koncert K poctě sv. Mikuláše pod záštitou Města N. Jičína ve farním kostele • 10.12. - koncert slavných kytaristů Rakových - pořádá Knihkupectví Fialová ve Španělské kapli • 13.12. - jsme prožili lampionové putování se svatou Lucií.
Co nás čeká • Klub rukodělných prací Charity otevře každou adventní 18
neděli od 8.00 do 12.00 hodin prodejní výstavku prací v přízemí na faře v Novém Jičíně. • 15.12. - v 14.30 se uskuteční v Šenově koncert Ondrášku. • 19.12. - v 19 hod. koncert Chóru uralských kozáků ve farním kostele N.Jičín • 23.12. - se koná nahlédnutí do Betllémské stáje v Bludovicích. Sraz v místní kapličce v 16.30. S sebou lampičku s krytem a pamlsky pro zvířátka. Srdečně zve OS Bludička. • 24.12. - v 21. hod. valašská „půlnoční“ v podání Oderského sboru pod vedením p. Jakubíka v kostele v Kuníně • 27.12. - v 17. hod. vánoční koncert sboru Ondráš ve farním kostele v N.Jičín • TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA – proběhne pod záštitou Novojičínské Charity od 1.1. - 14. 1. 2013. Naše farnosti se do ní rovněž zapojí jako již mnohokrát před tím. Hlavním dnem by měla být neděle 6.1., kdy bude ve farním kostele N.Jičín mše sv. za Charitu. Výnos půjde zpět formou služeb do míst, kde byla sbírka konána. (I. Půjčování kompenzačních pomůcek, II. Humanitární pomoc po katastrofách, III. Aktivizační podpora – podpora rodin + přednášky, IV. Podpora Noclehárny a Azylového domu) • 20.1.2013 – PODĚKOVÁNÍ KOLEDNÍKŮM v kině v Novém Jičíně. (podrobnosti budou upřesněny) • 6.1.2013 - v 16 hod. vánoční koncert Gymnázium N.Jičín ve farním kostele • 27.1.2013 - od 14,30 hod maškarní dětský ples ve Fokusu v N. Jičíně • 13.2.2013 - Popeleční středa.
z naší knihovny Marie Šindlářová
Antonín Polách - Bratři ze Soluně
Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové, kteří přinesli křesťanství na Moravu... Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili? Román Antonína Polácha nám přiblíží především tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, rekapituluje v posledních dnech svého života (v klášteře sv. Praxedy v Římě) vše, co prožil a vykonal. V dlouhém několikadenním rozhovoru s bratrem Metodějem se vyznává ze všeho, co si klade za vinu, z pýchy na úspěchy ve vědeckých disputacích, ze závisti smíšené s obdivem, kterou cítil vůči staršímu bratrovi, i ze strachu, že mu nebude dopřáno dokončit započaté dílo. Poodhalují se nám tím i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy. Již za pár týdnů začneme vzpomínat výročí 1150 let od příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu - naše farní knihovna vám k tomuto tématu může nabídnout i další tituly • Dar nad všechno zlato - Václav Bartůněk • Ochránci Evropy • Apoštolé Slovanů - Cyril a Metoděj a Velká Morava - Anton Bagin • Cyril a Metod boli gréckokatolíkmi - Gorazd A. Timkovič
... zamyšlení na závěr Polibek Pokoje Karel J.Dvořák
O Kristově Narození bych jen pravou píseň pěl, dřív než vzešlo rozednění, k branám věčnosti jsem šel otázat se Boha svého, Dárce vědy, umu všeho, co bych světu svěřit měl. Tam sbor tisícerých hlasů „Narodil se Kristus Pán, Bůh a Spasitel všech časů“, slasti plesem puzen, hnán melodii zpíval v ráji,
známou od té doby v kraji, když verš první zpíván. „Sláva Bohu na výsostech“ znělo nebes prostorou,„život svatý, zář nám v ctnostech a na zemi pokoj Boží v dobrých vůlích, ať se množí vírou, láskou, pokorou!“ Nemusel jsem jíti dále, jen se vrátit v naši zem,
na setkání neustálé zpěv ten opakovat všem: Duše lidské pobloudilé, navraťte se této chvíle z kalu hříchu v Betlehem! O Vánocích u jesliček svého nechte odboje; u oltáře v záři svíček, kde sám Kristus stoluje, přijměte své obrození, po zpovědi, v Přijímání políbení pokoje... 19
Přehled bohoslužeb o Vánocích ne 23.12.
4. neděle adventní - mše sv. 7.30 hod., 10.00 hod. farní kostel N.Jičín, 8.45 hod. Kunín, 10.15 hod. Šenov a 18.30 hod.Španěl. kaple po 24.12. Štědrý den adventní mše sv. - 6.45 hod. ve farním kostele vánoční mše sv. pro děti a rodiče - 15.00 hod. ve Španěl. kapli, a v 16.00 hod. v Šenově u N.Jičína vánoční mše sv. v noci - ve 21.00 hod. v Kuníně a ve 22.30 hod. ve f.kostele v N. Jičíně út 25.12. slavnost Narození Páně (závazný zasvěcený svátek) - mše sv. 7,30 hod. a10,00 hod. farní kostel N.Jičín, 8,45 hod. Kunín, 10,15 hod. Šenov a 18.30 hod. Španěl. kaple st 26.12. svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka - mše sv. 7:30, 10:00 farní kostel N.Jičín, 8:45 Kunín, 9:00 Žilina, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple čt 27.12. vánoční koncert sboru Ondráš - 17.00 hod. ve farním kostele N.Jičín ne 30.12. svátek sv. Rodiny - Ježíše, Marie a Josefa - mše sv. s obnovou manželských slibů mše sv. 7.30 hod. a v 10.00 hod. farní kostel N.Jičín, 8.45 hod. Kunín, 10.15 hod. Šenov a 18.30 hod. Španěl. kaple po 31.12. na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku 2013 - ranní mše sv. nebude, 15.00 hod. mše sv. se sv. požehnáním farní kostel N. Jičín, 16.00 hod. Šenov, 17.00 hod. Kunín út 1.1.2013 slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok (závazný zasvěcený svátek) - mše sv. 7.30 hod. a v 10.00 hod. farní kostel N.Jičín, 8.45 hod. Kunín, 10.15 hod. Šenov a 18.30 hod. Španěl. kaple ne 6.1.2013 vánoční koncert Puellae et Pueri Gymnázia N.Jičín - 16.00 hod. far. kostel N.Jičín
V ostatní dny mše sv. jako obvykle.
Příležitost k sv.smíření před Vánocemi ne 16.12. po 17.12. út 18.12. st 19.12. čt 20.12. pá 21.12. so 22.12. ne 23.12. po 24.12.
během dopol. bohoslužeb farní kostel N.Jičín, 17,30 - 18.20 hod. Španěl. kaple 6.15 - 7.30 hod. farní kostel, 17.00 - 17.50 hod. Nejsv.Trojice 6.15 - 7.30 hod. farní kostel, 17.00 - 17.50 hod. Španěl. kaple 6.15 - 7-30 hod. farní kostel, 17.00 - 17.50 hod. Španěl. kaple 6.15 - 7.30 hod. farní kostel, 17.00 - 17.50 hod. Španěl. kaple, 16.30 hod. Šenov, 16.30 hod. Kunín 6.15 - 7.45 hod. farní kostel, 16.30 - 18.00 hod. farní kostel N.Jičín 6.15 - 7.30 hod. farní kostel, 7.15 - 7.50 hod. Žilina během dopol. bohoslužeb far.kostel N.Jičín a Kunín, 17.00 - 18.20 hod. Šp. kaple 6.15 - 7.30 hod. farní kostel
Stavění stromků a betléma ve farním kostele N.Jičín v pátek 21.12. po ranní mši svaté. Úklid f.kostela v N.Jičíně přes určenou skupinku a dobrovolníky v sobotu 22.12. po mši svaté.
