farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

březen

2

2010

farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

duchovní slovo jáhen Antonín Urban

Obsah

Duchovní slovo 2 Představujeme 3 Anketa mezi katechumeny 4 Víra ve zmrtvýchvstání 5 POHLED ŽIDŮ na otázku života po smrti: 5 POHLED Řeků 7 POHLED sv. Pavla apoštola 7 POHLED prvních křesťanů 8 POHLED křesťanů, kteří byli pod vlivem gnostiků 8 POHLED Taciána 9 POHLED Martina Luthera 9 POHLED evangelických teologů 9 POHLED katolických křesťanů 11 POHLED různých východních náboženství a filosofií 12 Křížová cesta Emila Slámy obrazem 8 Napsali jste nám 13 Farní tábor 2010 se opět blíží 13 Z naší knihovny 14 Ukřižovaný Kristus 14 On jde před vámi 14 Poznáváte mně? 15 Ve zkratce z farností 15 Co jsme prožili 15 Co nás čeká 15 Zamyšlení 15 Velikonoce 2009 16

číslo 2/2010

vychází 28.3.2010

Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698, e-mail: farnost.N.Jičín @cs-net, web: www.fN.Jičín .cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822240 e-mail: [email protected] nebo petr. [email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www. fN.Jičín .cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

Milí čtenáři, toto číslo Okénka vychází o Velikonocích. Velikonoce měli první křesťané spojeny také s křtem. Katechumeni se celý rok připravovali na tuto událost. Svůj křest pak prožívali jako znovuzrození. V Kristu obdrželi novou existenci, která je charakterizována zkušeností velké svobody. Nemají už nad sebou císaře. Nejsou odsouzeni k tomu, aby splnili očekávání druhých. Jsou opravdu svobodní, mohou se vydat na cestu, která vede ke skutečnému životu. Křest jim zprostředkoval zkušenost s Boží blízkostí a láskou, vědomí, že jsou bezvýhradně milování, vždyť Velikonoce jsou spojeny s tajemstvím Vykoupení. Takto prožívali křest a Velikonoce první křesťané. Jak je to však s člověkem dnešní doby? Dnes lidé spoléhají především na své síly, na svou svobodu, na to, co si mohou změřit a osahat. Mají proto nedůvěru ke všemu, co je přesahuje. Četl jsem v této souvislosti krásné myšlenky u Antonie de Saint-Exuperyho a Františka Lázeckého, které by se daly volně převyprávět takto: Lidé nevnímající to, co je přesahuje, jsou jako kameny katedrály, které zapomněly na své poslání a jeden přes druhého křičí Já, Já, Já… Chtějí být samy pro sebe. Zapomněly na to, že spolu ve stavbě chrámu tvoří velkolepou stavbu, kterou naplňuje posvátné ticho zvedající člověka vzhůru. Proto nejprve racionální Já vede tyto kameny k tomu, aby se osamostatnily a vytvořily nějakou racionální matematickou řadu, postaví se proto do jedné řady podle velikosti. Takto však ztratily svůj smysl, ztratily ticho, které naplňovalo prostor jimi původně vytvořený, otevřely se ranám vichru a nepohody počasí. V jedné racionální řadě nevytvářejí už ani ohradu, která by mohla poskytnout bezpečnou ochranu pocestnému. Proto ani to kamenům nestačí a každý se vydá na svou cestu sám, když jeho Já volá po svobodě bez omezení. Tyto kameny pak končí rozházené po poli bez ladu a skladu, bez jakéhokoliv smyslu a překážejí zemědělci při sklízení úrody. Kdo je však schopen vidět to co, jej přesahuje? Je to člověk, který je schopen vidět úsměv na tváři sochy, vnímat krásu krajiny a hojivé ticho chrámu. Je to člověk, který nevnímá pouhá písmena, ale celé věty, které mu nezní jen jako zvuk, ale vnímá i myšlenky jejich prostřednictvím vyslovené a promítá je do svého života. Tento člověk přesáhl věc (to konkrétno, které jej obklopuje, které si může změřit a zvážit), tento člověk dosáhl svorníku, přesáhl slova a zaslechl píseň, přesáhl pokračování na str..3 ....

představujeme připravilia Markéta Brožová

Od Velikonoc nás, k naší velké radosti, bude zase o něco víc. Budou pokřtěny 2 mladé čekatelky, Anička a Žaneta, které se několik let na svůj velký okamžik připravovaly. Chtěli bychom skrze náš zpravodaj poznat tato děvčata trochu blíže, a tak jsme se jich odvážili zeptat… Můžeš se nám trošku představit? Odkud pocházíš, co studuješ nebo čím se živíš? A: Jmenuji se Anna Juríčková a je mi 19 let. Narodila jsem se v Prostějově, ale od svých dvou a půl let bydlím v Novém Jičíně. Navštěvuji Střední zemědělskou školu. Ž: Mé jméno je Žaneta Hlinková, v srpnu mi bude 22 let. Pocházím z Nového Jičína a jsem studentkou všeobecného lékařství Univerzity Palackého v Olomouci. Věřit v Boha je v dnešní době projev podivínství.A pokud už kdosi má potřebu rozvíjet svůj duchovní život, tak čerpá všude možně, ale hledat se v Ježíši Kristu je silně nemoderní. Jak si k tobě Bůh, přes všechny dnešní předsudky, našel cestu? A: Jako malá jsem chodila s babičkou do kostela a někdy ve dvanácti letech jsem si usmyslela, že bych se tam chtěla podívat znovu. Začala jsem chodit na mši pravidelně a najednou jako bych se po ní cítila klidnější. Prostředí kostela na mě působí uklidňujícím dojmem a z každé mše se snažím odnést si něco do života. Modlit jsem se pořádně naučila, když jsem byla v nesnázích a nevěděla jsem, kudy ven. Pánbůh mě vyslyšel a od té doby vím, že v něj musím věřit. Také moji rodiče mi odmalička vyprávěli o Bohu, ale přesvědčit se o jeho existenci musí každý člověk sám. Ž: Cestu si ke mně Pán Bůh našel přes mého přítele, který je křesťan a kterého mi podle mě sám seslal. Co se ti na křesťanství zalíbilo, že ses rozhodla, jej prakticky žít? A: Křesťan má možnost chodit ke zpovědi a očistit se ze hříchů. Ž: Jelikož v dnešní době je vše nejisté, tak jediné, čím si můžu být jistá, je víra v Pána Boha. Kdy tě poprvé napadlo, že bys měla podniknout konkrétní kroky, které tě dovedou ke křtu? Za jakých okolností se tak stalo? A: Po Vánocích 2007 jsem se svěřila mámě,že bych chtěla být pokřtěná, a začala jsem se zajímat, jak bych se k tomu dostala. Ž: Postupem času jsem poznala, jak žije přítelova rodina,

... dokončení duchovního slova

hvězdy a zakusil věčnost… Tato cesta není vůbec jednoduchá spíše často velmi trnitá a bolestivá, spojená s hlubokou strastiplnou zkušeností. Slzy trápení nás samých i našich bližních mohou být oknem do vod širého oceánu. Proto nás Pán někdy vede při této cestě i pouští a nechává ošlehat trním. Vnímámeli však svěží vítr, můžeme v této poušti objevit oázu a v ní studnu živé vody….

3

a zjistila jsem, že bych tak chtěla žít taky. Kdo tě na tvé dosavadní cestě víry dosud nejvíce ovlivnil nebo třeba jen v pravou chvíli správně povzbudil nebo pokáral? A: Byl to pan jáhen Glogar,kdo mi nejvíce pomohl. Některým věcem, co se týkají víry, jsem nerozuměla a on mi je krásně vysvětlil. Svým optimistickým přístupem mě do jisté míry uklidnil a myslím si, že mou cestu ke křtu se mi snažit ulehčit, jak nejlépe mohl. Jsem mu za všechno velmi vděčná. Ž: Můj přítel a jeho maminka, moje budoucí kmotra. Co považuješ na křesťanském způsobu života za nejtěžší? A: Když je někdo věřící, většinou bývá terčem posměchu a nepochopen. Ž: Milovat své nepřátelé a odpustit jim.

Anketa mezi katechumeny. Co Vás přivedlo k víře?

připravili o. Alois a David Bartoň

V hodinách náboženství dal O.Alois našim katechumenům malý dotazníček, kde měli odpovědět na 4 otázky, které souvisí s jejich setkáním s Bohem a proč se rozhodli vstoupit do církve. Jejich odpovědi jsou velice zajímavé. Kdo ti poprvé vyprávěl o P. Bohu? • Můj přítel asi před pěti lety, v té době jsem začala chodit do kostela. • Poprvé jsem se oněm dočetla v různých knížkách a také mi o tom vyprávěla babička. • Kolega Pavel po práci před dvanácti lety. • Poprvé jsem slyšela o P. Bohu od neznámých 4

Měla jsi problém přijmout některé části víry? Které například? A: Nechtěla jsem věřit, že Bůh je milostivý. Až když mi svou milost prokázal, uvěřila jsem. Ž: Prozatím jsem žádný problém neměla, je hodně věcí, které jsou pro mě nové, a doufám, že mi nebude dělat problém je přijmout. Pociťuješ jako výhodu nebo nevýhodu, že budeš křtěná až v dospělosti? A: Vše má své výhody i nevýhody. Výhodu bych viděla v tom, že dospělý člověk si svůj křest pamatuje a má z něj nějaké zážitky. Navíc to má z vlastní vůle a ne z vůle rodičů. Také má šanci si srovnat,jaký je život ,,bez Boha´´a s Bohem. Jako nevýhoda se mi zdá, že se dlouho musí na svátost čekat, kdežto malé dítě to má brzy za sebou a dostane dar spásy a věčného života. Ž: Nevýhodu pociťuji v tom, že jsem mohla již dávno žít křesťanským životem, který je podle mě snazší s vírou v Pána Boha, a zase výhodu v tom, že jsem ráda, že je to mé vlastní rozhodnutí a že si ke mně našel Pán Bůh cestu sám. Ví tvoje rodina, přátelé nebo spolupracovníci o tvém rozhodnutí vstoupit do církve? Předpokládám, že většinou byli minimálně překvapena. Měl někdo z tvého rozhodnutí radost? A: Snad jediný z příbuzných, kdo to ví, je děda s babičkou, jinak se svému okolí nesvěřuji. Velkou radost z mého rozhodnutí měl pan Glogar a jistě také pan děkan Peroutka. Ž: Ví o tom má rodina, někteří přátelé a spolužáci. Radost většinou měli ti, kteří jsou křesťané a byli rádi, že jsem uvěřila a že mezi ně také vstoupím. Jak se cítíš v naší farnosti? Stihla sis najít mezi námi už i nějaké přátele nebo se ti zdáme vůči příchozím bez zájmu nebo

nepřístupní? A: Mezi křesťany se ještě necítím příliš dobře, protože vím, že k nim ještě pořádně nepatřím. Ž: Cítím se ve farnosti moc dobře a velmi pozitivně vnímám můj příchod, který mě utvrdil v tom, že jsem na správném místě. Na farnosti jsem poznala velice příjemné lidi. Chtěla by ses v budoucnu nějak aktivně podílet na životě farnosti? A: Myslím, že by to nebylo špatné, ale nemám představu, jak bych mohla být užitečná. Ž: Jestli úspěšně dokončím studium, tak bych chtěla pomáhat lidem, kteří se nemohou dostavit k doktorovi, a bezplatně jim nabídnout zdravotní péči. Máš nějaký oblíbený citát z Bible? A: „Pojďte ke mně, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím.“ Ž: Zaujala mě od Sírachovce část Pýcha a pokora.

víra ve zmrtvýchvstání Otec Dušan

Milí čtenáři, využil bych možnosti, kterou nám skýtá zpravodaj Okénko a velikonoční doba, k seznámení s různými pohledy na víru ve vzkříšení z mrtvých. Mám za to, že je dobré si občas udělat jasno ve své víře a stále ji prohlubovat. Využívám tedy toho, že k tomuto tématu vydala mezinárodní teologická komise dokument, jehož název zní: „O některých aktuálních otázkách eschatologie“, který do češtiny přeložil Ctirad Václav Pospíšil. Pokusím se ho zjednodušit a dát jasnou strukturu.

POHLED ŽIDŮ na otázku života po smrti: I)

lidí v Rusku. • O Pánu Bohu vím již od svého dětství, ale nikdy mi o něm nikdo nijak nevyprávěl. Ani já sama jsem se dříve o něj moc nezajímala, nebyla jsem k tomu vedena. Až když jsem poznala před pár lety svého přítele, poznala jsem blíže i P. Boha. S přítelem jsme se o něm bavili a já jsem cítila potřebu ho poznat ještě více, a proto jsem začala navštěvovat věrouku, kde si své vědomosti o Něm prohlubuji. Kde ses s Ním poprvé setkal? • Opravdové setkání jsem prožila před 2 lety v Olomouci v kostele Panny Marie Sněžné, když jsem prosila Pána Boha o pomoc. • Při mé cestě ve Španělsku • Pojí se s tím měsíční pobyt v ústraní mimo civilizaci. • Poprvé jsem se s ním setkala asi ve 14 letech. Jedna paní mi dala modlitbu, o které řekla, že mi pomůže, když budu v nebezpečí. Dnes si moc dobře vzpomínám, kdy

NEJPRVE

Začnu vírou Židů, vírou naších starších bratří ve víře. Oni první ctili pravého Boha (Jahve). Tento Bůh živých, Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův, Židy do víry ve zmrtvýchvstání uváděl postupně, jako dobrý pedagog. Zpočátku Židé věřili, že něco z člověka existuje i po smrti. Věřili v „Šeol“, něco pod zemí, protiklad nebe, kde přebývali ti, kdo nechválí Boha a jsou od něho odděleni, anonymní masa lidí, u níž nebyl brán 5

jsem poprvé této modlitby využila a divila jsem se, že to opravdu funguje. Později v průběhu života mi skutečně pomáhal ve správnou chvíli, ve správný okamžik, a teď již vím, že k Němu patřím. • Poprvé jsem se s Ním setkala při zpívání na koncertech a velmi mě oslovil. • Myslím, že první, opravdové setkání s Ním, bylo tehdy, když byly vyslyšeny mé modlitby, když jsem od Pána Boha dostala druhou šanci být s někým, na kom mi opravdu záleží. Tehdy jsem poprvé ve svém srdci opravdu cítila jeho přítomnost. Vím, že Pán Bůh by měl v našich srdcích existovat za každých okolností, ale tehdy jsem nejsilněji pocítila Jeho lásku a milosrdenství. Co očekáváš od přijetí sv. křtu? • Možná bych měl odpovědět, že očekávám odpuš-

6

zřetel na konkrétního člověka. Tito lidé se nazývali „Refaim“ (Gn 37,35; Žl 55,16). Genesis 37:35 Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: "Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí." Tak oplakával otec Josefa. Žalmy 55:16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. POZDĚJI

Později začínají věřit, že Bůh je všemohoucí, a že může člověka z tohoto místa vysvobodit, tím, že ho vzkřísí z mrtvých (Dan 12,2; Iz 26,19). Ale i na Abrahámovi, který jde na Boží pokyn obětovat svého jediného syna Izáka, z něhož měl mít své potomky, i na něm je vidět, že kdyby neměl víru, že ho může Bůh vzkřísit, pak by asi nemohl jít a svého jediného syna obětovat. Daniel 12:2 Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Izajáš 26:19 Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů. V JEŽÍŠOVĚ DOBĚ

Tehdejší duchovní farizeové, znalci Zákona, ale i obyčejný lid, měli víru ve vzkříšení. Věřili, že Bůh živých může vzkřísit mrtvého člověka. Pouze saduceové, zástupci duchovních, kteří s Římem kolaborovali, tuto víru ve zmrtvýchvstání s ostatními nesdíleli a dokonce chtěli i Ježíše nachytat, když se ho ptali na vdovu po svých 7 mužích, komu, že bude po vzkříšení patřit. Později se už Šeol nechápe jako společné místo pobytu mrtvých, ale je to místo, které je rozdělené na dvě části. Na spravedlivé a nespravedlivé a mrtví se zde mají nacházet do posledního soudu (Hen 22,40; Lk 16,19-31). Šeol je tedy jakousi formou přežívání. Lukáš 16:19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. 20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. 22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. 24 Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´ 25 Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dosta-

lo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. 26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´ 27 Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, 28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´ 29 Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´ 30 On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´ 31 Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"

POHLED Řeků na otázku života po smrti: II)

Homér mluví velmi podobně, ovšem místo Šeolu (Dan 12, 1-3) je zde Hades (podsvětí) a duše (psychai). Projevuje se zde prolínání kultur, které se nacházejí na pobřeží Středozemního moře. Ale je zde rozdíl, podívejme se na řeckého filosofa Sokrata, reprezentanta helénské kultury. On pohlížel na smrt jako na vysvobození duše z těla. Smrt chápal jako vysvobození duše z vězení, z hrobu (z těla). Daniel 12:1 "V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. 2 Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. 3 Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.

POHLED sv. Pavla apoštola, na otázku života po smrti: III)

Farizeus Šavel, po svém obrácení apoštol Pavel, křesťan. Věřil, že Pán Ježíš přijde a promění naše ubohé tělo a že nabude stejné podoby, jako Ježíšovo tělo oslavené (Flp 3,21). Což je pravý opak oproti řeckému myšlení. Hlavní nadějí zůstává u Pavla vzkříšení těla (1Kor 15,53-58). Řekové se vlastně stydí za tělo a nazývají ho žalářem a vzkříšení těla je pro ně nepřijatelné, protože by vzkříšení byl návrat do žaláře. A snad proto apoštol Pavel neuspěl na Areopagu, kde mluvil k učeným té doby o Ježíšově zmrtvýchvstání. Filipským 3:21 On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.

tění všech hříchů jak jsme se to učili, ale odpovím pragmaticky • v případě sv. křtu možnost zpovědi (ta mi zatím moc chybí) a tím pádem otevírání (nebo odstraňování překážek) na cestě k pochopení P. Ježíše a v případě sv. přijímání bližší (intimnější) kontakt s Panem Ježíšem. • Od přijetí sv. křtu očekávám sblížení se s Bohem a být s ním neustále ve spojení po dobu celého svého života, v "dobrém i zlém". • Aby Pán Bůh vstoupil do mého života a byl mi nablízku. Opravdové spojení s Pánem Bohem. • Od přijetí sv. křtu očekávám, že budu přijata za Boží dítě. Od sv. přijímání očekávám, že se budu setkávat s živým přítelem Ježíšem. • Svatým křtem bych se chtěla Bohu ještě více přiblížit a žít díky němu plnohodnotný křesťanský život. Věřím, že tak můj život dosáhne jistého naplnění. Účast na Poslední večeři, očištění, milost, odpuštění, radost, pomoc ubránit se zlému. Co očekáváš od společenství církve? • Že mi poskytne zázemí pro duchovní rozvoj. • Od společenství církve očekávám, že mě přijmou mezi sebe a budou mě také 7

provázet na cestě mým životem a sdílet dobré i zlé. • Církev je nevěsta Kristova, církev je Matka. • Podporu, společné slavení křesťanských svátků, vzájemnou pomoc, společné modlení a prosby. • Prostřednictvím tohoto společenství bych ráda prohloubila svou lásku k Pánu Bohu a došla k ještě většímu pochopení k hodnotám křesťanského života a splynutí s nimi. Přejme našim katechumenům, aby se jejich očekávání naplnila a abychom my jakožto církev pro ně vytvořili opravdové společenství s Kristem.

křížová cesta Emila Slámy

Křížová cesta podél lesa nad Hostišovou. ... Keramické kachle vyrobil otrokovický výtvarník Emil Sláma I. zastavení

Jidášovo políbení

1 Korintským 15:53 Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. 54 A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! 55 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´ 56 Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. 57 Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 58 A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

POHLED prvních křesťanů na otázku života po smrti: IV)

Vzkříšení z mrtvých se, bratři a sestry, uskuteční skrze Krista a v Kristu. Tak to čteme (1Kor 15,23). První je Kristus a pak ti, kteří jsou jeho. Ježíš je tedy podle Písma svatého první, kdo vstal z mrtvých a je také takový vzor v tom, jak to bude po smrti i s námi. Ježíš vstal z mrtvých po třech dnech, ale naše vzkříšení nastane v poslední den. (Jan 6,54); (Jan 6,39-40; 1Sol 4,16-17). Prvotní Církev věřila a zastávala mínění, podle kterého má být vzkříšeno to tělo, které žije nyní, a to platí dodnes. I církevní otcové říkají, že všichni lidé budou vzkříšení při Ježíšově příchodu. 1 Korintským 15:23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Jan 6:54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Jan 6:39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." 1 Tesalonickým 4:16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; 17 potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

POHLED křesťanů, kteří byli pod vlivem gnostiků na otázku života po smrti: V)

Ti se stavěli proti „spáse těla“. Chápali vzkříšení jen jako pouhé přežíváni duše vybavené určitým typem tělesnosti. (to církev odmítá) 8

POHLED Taciána na otázku života po smrti: VI)

Tacián a někteří arabští heretici (Tnetophysismus). Ti zase tvrdili, že člověk umírá definitivním způsobem a ani jeho duše nepřežívá, a vzkříšení na konci časů chápali jako nové stvoření mrtvého člověka z ničeho. (to církev odmítá)

II. zastavení

Korunování trním

POHLED Martina Luthera na otázku života po smrti: VII)

Pak v době reformace Martin Luther věřil, že po smrti dochází k oddělení duše od těla, a také věřil, že duše přežívá mezi smrti a vzkříšením, které bude na konci času. Ovšem měl už pochybnosti ohledně způsobu, jak chápat tento stav, ve kterém se duše nachází mezi smrti a vzkříšením. Někdy připouštěl, že v nebi se za nás přimlouvají svatí, ale jindy měl za to, že duše se nacházejí ve stavu podobném spánku (to církev odmítá), ale nakonec pravověrní Lutheráni ideu spánku duše opustili a zachovali si pohled oddělení duše a těla, přičemž duše přežívá mezi smrtí a vzkříšením do konce časů.(to je jako u nás)

III. zastavení

Kristus přijímá kříž

POHLED evangelických teologů na otázku života po smrti: VIII)

a) ČLOVĚK ZANIKÁ

Ve 20. století, přichází ovšem další teorie, která je neslučitelná s katolickým učením, a co je zajímavé, tuto teorii, která se objevila u evangelických teologů, nepřijímají ani pravověrní luteráni. Podle této teorie začínají její vyznavači vysvětlovat vzkříšení na konci časů jako stvoření z ničeho. Říkají, že smrt je trestem za hřích a hříchem je poznamenaný celý člověk, tedy duše i tělo, a proto se smrt musí dotýkat celého člověka, těla i duše, o které tvrdí, že se v ní nachází kořen hříchů, a proto vlastně umírá celý člověk (člověk zaniká).

IV. zastavení

Ježíš klesá pod křížem

b) TEORIE VZKŘÍŠENÍ VE SMRTI

Už se zde ztrácí schéma nesmrtelnosti duše a vzkříšení těla, ale existuje jen vzkříšení. A to chápou tak, že Bůh může stvořit kompletně stejného člověka, jako byl ten zesnulý, který zanikl, ovšem, nebyl by to tentýž člověk, co zemřel, ale jiný, stejný. To byla určitá mezera v této teorii evangelických teologů, a proto přichází její doplnění teorií: „Vzkříšení ve smrti“. Tato teorie má doplnit prázdný prostor mezi smrtí a druhým příchodem Krista (parusii) na konci časů. 9

V. zastavení

Ježíš a Marie

VI. zastavení

Šimon pomáhá nést kříž

VII. zastavení

Ježíš a Veronika

10

Teorie vzkříšení ve smrti má problém, že stírá skutečnost vzkříšení. Mluví o vzkříšení bez vztahu k tělu, které žilo a nyní je mrtvé. Tato teorie neuznává to, že by mohlo dojít k oddělení duše po smrti, to nepřijímá, protože to bere jako pozůstatek řeckého filosofického myšlení (platonismu) v křesťanství. Když tito teologové mluví o vzkříšení, pak není zřejmé, zda se opravdu jedná o vzkříšení našeho těla, ve kterém jsme žili. Konkrétně se to projevuje tak, že tito lidé tvrdí, že zatímco se pohřbívá mrtvola, příslušný zesnulý je vzkříšen. Oni, vlastně oddělují termín Tělo a Mrtvola nebo používají dva odlišné výrazy pro označení těla. A to by znamenalo, že naše vzkříšení je něco co, probíhá stále (nepřetržitě od Kristova nanebevstoupení, až po jeho druhý příchod) a ne něco, co proběhne v poslední den. Vzkříšení tedy nenastává v poslední, soudný den, kdy Ježíš přijde podruhé na tuto zem k poslednímu soudu, ale podle této teorie vzkříšení nastává v okamžiku smrti, kdy věříme, že se každý zemřelý s Ježíšem setkává. A to znamená, že už nastává vzkříšení a není zapotřebí těla, ve kterém jsme prožili celý svůj pozemský život. Podle těchto teologů vlastně umírá i duše s tělem, celý člověk. A takové vzkříšení je vlastně nové stvoření. V konečném důsledku už vlastně ani nejde o vzkříšení, ale o nové stvoření. Teorie vzkříšení ve smrti také namítá, že na věčnosti neexistuje čas. Na světě, kde je čas, vidíme, jak lidé umírají jeden po druhém, protože tady existuje čas, ale na věčnosti, tvrdí, čas není, a proto dochází ke vzkříšení současně. Tím by totiž vyřešili to, že by odpadal čas, který by duše trávila sama bez těla, čas mezi smrti a soudným dnem na konci časů při druhém příchodu Krista, neboť tělo by duše okamžitě dostala po smrtí, ovšem jiné. (to církev odmítá) To je ale Bibli cizí, protože ta s časem počítá, prvokřesťané věřili, že když Ježíš nepřicházel, že někteří zemřou před příchodem Krista v poslední den. (1Sol 4, 13-18) 1 Tesalonickým 4:13 Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. 14 Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. 15 Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. 16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; 17 potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc

Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. 18 Těmito slovy se vzájemně potěšujte. Podle těchto slov je vidět, že katoličtí křesťané věří, že mezi smrtí a koncem světa existuje čas, který Bůh vymezil do okamžiku vzkříšení těla. A do té doby, než dojde ke vzkříšení našeho těla, budeme přežívat jako duše, která je vybavená vědomím a ta zaručuje návaznost a identitu, na totožnost mezi člověkem, který žil a který vstane z mrtvých. Díky této duši konkrétní člověk nikdy neupadne do neexistence a zapomenutí. Nový zákon totiž vždy mluví o vzkříšení při příchodu Krista a nikdy o vzkříšení ve smrti člověka, to znamená v okamžiku smrti. To by pak tělo, ve kterém jsme žili, bylo zbytečné, a tedy i Kristus by nevstal z mrtvých ve svém těle a jeho tělo bychom zde měli dodnes jako nějakou relikvii, ale apoštolové, a to víme z Písma, viděli prázdný hrob. Pohled evangelických teologů a pohled teorie „Vzkříšení ve smrti“ u mě vyvolává mnoho otázek: Proč vlastně žít podle Boží vůle, když vstane někdo jiný, stejný, a já zaniknu? A kdo se vlastně pak setká s Bohem v nebi, já, a nebo někdo jiný? Proč vlastně žijeme, abychom zanikli? Jestliže si Bůh stvoří nového, stejného člověka místo mě a já zaniknu, pak je vlastně úplně jedno, jaký život žiji, protože zanikne spravedlivý stejně, jako nespravedlivý? Určitě bych v kladení otázek mohl pokračovat, ale pokročme dále.

VIII. zastavení

Ježíš klesá podruhé

IX. zastavení

Jeruzalémské ženy pláčou

POHLED katolických křesťanů na otázku života po smrti:(to církev učí) IX)

XI. TOLEDSKÝ SNĚM

XI. Toledský sněm vyznal, že ke slavnému vzkříšení mrtvých dojde po vzoru vzkříšeného Krista, který nám skýtá model. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL

X. zastavení

Ježíš klesá potřetí

II. Vatikánský koncil říká, že člověk je jednota duše a těla. Člověk není jen pouhou součástí přírody, tím, co má ve svém nitru, převyšuje vesmír věcí, protože je schopný sestoupit do svého srdce, kde ho čeká Bůh. Člověk má nesmrtelnou duši a je nadřazen všem ostatním pozemským tvorům, protože je schopný v poznání a lásce dospět k Bohu. Duše v člověku je zárodkem věčnosti, který nejde převést na pouhou hmotu. Tato duše je nesmrtelná a duchovní a Bůh je jejím stvořitelem v každém člověku. Vidíme, bratři a sestry, že katolický křesťan věří, že člověk je ze dvou prvků „DUŠE-TĚLO“, 11

XI. zastavení

Ukřížování Ježíše Krista

XII. zastavení

Snímání z kříže

které se mohou oddělit takovým způsobem, že jeden z nich, duchovní a nesmrtelná duše, existuje a přežívá odděleně. A křesťan věří, že stav přežívání duše není konečný, ale je přechodný (intermediální) a nakonec zaměřený ke vzkříšení. Křesťané pohlížejí na duši oddělenou od těla jako na část člověka, a proto by mělo být vzkříšení, protože by to bylo nedůstojné Boha, přivést ke spáse jen část člověka (Mt 10,28). Matouš 10:28 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. Církev tvrdí, že po smrti pokračuje a přežívá určitý duchovní prvek, vybavený vědomím a vůlí, tedy existuje zde lidské „já“, ale kompletně schází lidské tělo. Je vidět, že duše je částí člověka. A to „já“ vlastně není jen duše, ale i tělo, které po smrti nemáme. V oddělené duši proto existuje jakási touha, tíhnutí k tělu a ke vzkříšení tohoto těla. Oddělená duše je sice nekompletní skutečnost, ale má vědomí. Smrt člověka vnitřně roztrhuje, duši od těla, což zahrnuje i lidskou osobu, jeho já. Křesťan má, bratři a sestry smrt, přijímat s pocitem kajícnosti, jak říká apoštol Pavel, odplata za hřích je smrt. Smrt je vlastně brána, která člověka po smrti uvádí do společenství s Pánem. Vzkříšení tedy neznamená, že by křesťanovi bylo dáno nové tělo, jak to někteří tvrdí. Ala my křesťané pohřbíváme lidské tělo, protože věříme ve vzkříšení tohoto těla, které má vstát z mrtvých a vstoupit do věčného života.

POHLED různých východních náboženství a filosofií na otázku života po smrti: X)

ZASTÁNCI REINKARNACE XIII. zastavení

Ježíšův pohřeb

12

Člověk cítí omezenost svého života časem i možnostmi, a to je snad i jeden z možných důvodů, který mnohé lidi a katolíky s malou vírou a ztrátou naděje může nakonec přivést k víře v reinkarnaci, která je ovšem přímo orientována proti duchu evangelia, kterým je pro nás Ježíš, Boží Syn, náš Spasitel a Zachránce, který přišel, aby člověka svým vtělením, životem, smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním vykoupil z věčné smrti, dal nám věčný život a blažené patření na Boha. 1) Zastánci reinkarnace věří v převtělování do jiných těl, do nových pozemských existencí a popírají naši víru v jeden život na této Zemi, čímž se vlastně staví proti Božímu Slovu. V listě Židům 9,27 se jasně píše: „A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud.“ (proti Božímu slovu) dokončení na okraji str.13 ....

XIV. zastavení

Zmrtvýchvstání

napsali jste nám Farní tábor 2010 se opět blíží

I letos máte možnost poslat své děti na letní tábor. Letošek bude rokem změn. Opět měníme místo a vracíme se do Zálužné u Vítkova. Vedle tábořiště teče řeka Moravice. Protože se letos jedná o děkanátní tábor, tak i jeho kapacita vzroste na 50 dětí. Další změnou bude pro mnohé to, že tábor bude po dlouhé době trvat celých 14 dní! Termín se letos posune na konec letních prázdnin a to od 14.8.2010 (sobota) do 28.8.2010 (sobota). I přes prodloužení tábora však cena klesá!!! Tábor je pořádán pod záštitou občanského sdružení ANIMA IUVENTUTIS a Ministerstva školství a mládeže. I proto je cena 1950 Kč na 1dítě. V ceně je ubytování v podsadkových stanech, strava 5x denně, doprava a pestrý program. Tábořiště splňuje veškeré požadavky hygieny! Děkanát-

2) Existuje přírodní zákon, který vede k pokroku a k dokonalosti, duše vede ke stále novým životům a nedovoluje návrat zpět ani definitivní zastavení. A nakonec všichni dojdou k cílové dokonalosti čirého ducha. Tento pohled vlastně popírá peklo a možnost definitivního zatracení. (proti víře v peklo a možnost definitivního zatracení) 3) Konečného cíle člověk dosahuje svými zásluhami. Tvrdí, že veškeré spáchané zlo bude napraveno prostřednictvím osobního dostiučinění v nových obtížných inkarnacích. A zde zase vidíme popření vykoupení, protože podle této nauky není zapotřebí Vykupitel, neboť člověk si vše odčiní sám. Jinými slovy Dobrými skutky odčiní zlé skutky (hříchy). (popírá víru ve vykoupení) 4) Duše vlastně postupuje ke svému konečnému cíli, jímž je stav, v němž bude konečně žít trvale svobodná od těla a nezávislá na materii. A zde vidíme zase popření vzkříšení těla, ve které katolíci věří. (popření vzkříšení těla)

(Zpracováno podle dokumentu mezinárodní teologická komise „O některých aktuálních otázkách eschatologie.“, který do češtiny přeložil Ctirad Václav Pospíšil.)

13

ní tábor volně navazuje na řadu farních táborů, tudíž není třeba se bát. O děti se budou 24 hodin denně starat lidé, kteří už mají určité zkušenosti při práci s dětmi! Mnozí z nich jedou opakovaně! Program je tvořen profesionálně a tábor je určen pro všechny děti! Vůbec

není podstatné, jak je kdo na tom po fyzické stránce, kdo toho má víc v hlavě a kdo je hodnější a kdo zlobivější. Všechny děti školního věku jsou vítány na Děkanátním táboře 2010. Přihlášky by měly být v oběhu koncem března a budou vybírány se zálohou 800 Kč do konce měsíce června. Doufám, že se letošní ročník podaří naplnit a opět s dětmi prožijeme nádherných 14 dní her, smíchu, soupeřivosti, krásných zážitků a vzpomínek. Proč nevyužít šance a neposlat dítě na katolický tábor? Na přihlášky se těší Jirka Fojtů, Hl. vedoucí

z naší knihovny Připravuje Pavel Golich

Ukřižovaný Kristus, šance pro poražené. Raniero Cantalamessa, Vydalo: Karmelitánské nakladatelství

Je jeden den v roce, kdy středem církevní liturgie a jejím vrcholným momentem není eucharistie, ale kříž. Tedy ne svátost, ale událost, ne znamení, ale jeho smysl. Je to Velký pátek… Třebaže církev vzpomíná o velikonoční vigilii jak na Kristovu smrt, tak na jeho zmrtvýchvstání jako na momenty jediného velikonočního tajemství, přece cítila velmi záhy potřebu vyhradit památce Pánova umučení zvláštní dobu. Chtěla tím zdůraznit nevyčerpatelné bohatství této události, v které se „všechno naplnilo“. Takto se zrodily už ve 4. století obřady uctívání kříže o Velkém pátku… Otec Raniero jako by se nemohl nasytit pohledu na ukřižovaného Pána a o každém Velkém pátku se v bazilice sv. Petra za přítomnosti papeže znovu a znovu noří do tajemství našeho vykoupení a odhaluje jeho stále nové, netušené hlubiny, které bystře aplikuje na současný život. Z těchto meditací a plamenných kázání z let 1980 - 2001 vznikla tato kniha.

On jde před vámi

Joachim Meisner, Promluvy II, Karmelitánské nakladatelství

Kdosi označil křesťany za velikonoční lidi. To je nejlepší definice nás samých, jakou znám. Neboť křesťané jsou lidé, kteří jdou s rovnou páteří a zvednutou hlavou sebevědomě životem. Ne proto, že by byli tak dobří a chytří, ale proto, že o Velikonocích jejich Bůh přemohl smrt. Už na velký pátek, když Pán umíral na kříži, roztrhla se chrámová opona, která oddělovala svatyni od chrámových nádvoří. Od Velikonoc je nebe roztržené a otevřené. Bůh už není od člověka oddělen. 14

poznáváte mně? Pavel Wessely

Nejspíše jen málokdo z vás, čtenářů Okénka, stál někdy před křížem, který vám nabídl obrázek v minulém čísle. Nachází se ve smíšeném lese na jedné ze svažitých strání žilinského kopce Puntík. Neobvyklé je skrytí samotného kříže na „alpský“ způsob, kterým chtěl tvůrce chránit velmi zdařilou dřevěnou plastiku ukřižovaného Krista proti povětrnostním vlivům. Kříž i bezprostředně navazující vyústění vody přivedené ze vzdáleného pramene byly dle údajů na kříži zbudovány roku1933 někdejším žilinským sedlákem Adolfem Rampflerem. Lavička i úprava bezprostředního okolí svědčí o tom, že místo bývalo častěji navštěvováno. Skutečnost, že voda je ke kříži přiváděna ze vzdáleného zdroje, dává podnět k úvahám, že místo bylo pro zhotovitele významné. Třeba někdo v budoucnu zalistuje v žilinské kronice a věci přijde na kloub. Kříž se studánkou se díky právě dokončované tzv. studánkové trase Puntíkem stane přístupnější. Více o tom v dubno-

vém Zpravodaji města. V čase velikonočním, kdy si připomínáme i svátost křtu, je vám předkládána podoba nejstarší křtitelnice na území města. I když není návštěvníkům trvale na očích, jistě si mnozí rozpomenou ve kterém z kostelů se nachází. Tamtéž se nachází i nejstarší chrámová pokladnička z roku 1639. Mohla by nám v čase Velikonoc připomenout potřebu naší štědrosti, bez které by naše církevní stavby stěží přetrvaly pro další generace.

ve zkratce z farností Jola Orlíková

Co jsme prožili

• 28.2. zahájení 29.ročníku Cyrilometodějské pouti Nový Jičín-Velehrad.

Co nás čeká

• 15-28.8.2010 se uskuteční tradiční farní letní tábor. • 26.6.2010 novokněžšké svěcení Vlastimil Krajčovič.

zamyšlení

„Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdci hněv. Vždy podej ruku ke smíření první.“

kardinál Stefan Wyszynski

15

Velikonoce 2010

ZELENÝ ČTVRTEK 1.4. mše sv. na památku Poslední večeře a adorace v Getsemanské zahradě - • 16.30hod. Šenov (bez adorace), • 18.00hod. N.Jičín, Kunín VELKÝ PÁTEK 2.4. den přísného postu, den umučení a smrti P. Ježíše - far.kostel N.Jičín otevřen od 12.00hod. k modlitbě. • 15.00 hod. pobožnost Křížové cesty N.Jičín, • 18.00 hod. velkopáteční obřady N.Jičín, po obřadech bude otevřen v noci a během zítřejšího sobotního dne k tiché adoraci v Božím hrobě far.kostel v N.Jičín - prosíme o službu v Božím hrobě – rozpis na stolečku ve farním kostele, • 17.15 hod. pobožnost Křížové cesty v Kuníně, • 18.00 hod. velkopáteční obřady Kunín, Sbírka u Božího hrobu z pátku na sobotu na pomoc křesťanům ve Svaté zem BÍLÁ SOBOTA 3.4. den modliteb u Božího hrobu a přípravy na vzkříšení - 8.00 hod. druhý den novény k Božímu milosrdenství • od 12.00 hod. tichá adorace u Božího hrobu v Kuníně • 20.00 hod. velikonoční vigilie v N.Jičíně se křty dospělých • 20.00 hod. velikonoční vigilie v Kuníně NEDĚLE 4.4. slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ. Hod Boží velikonoční - mše sv. • v 7.30, 10.00 hod. far.kostel N. Jičín • 18.30 hod. Španěl.kaple • 8.45 hod. Kunín, • 10.15 hod. Šenov Při mší sv. se budou sbírat krabičky postní almužny. Při mších sv. se budou žehnat velikonoční pokrmy! Sbírka z této slavnosti bude na potřeby kněžského semináře v Olomouci PONDĚLÍ 5.4. pondělí velikonočního oktávu - mše sv. • 7.30 hod. far.kostel, • 8.45 hod. Kunín, • 10.15 hod. Šenov, • 18.30 hod. Španěl.kaple. Mše sv. v 10.00 hod. ve far.kostele v N. Jičíně nebude, místo ní bude mše sv. v 10.00 hod v Žilině.

Příležitost k sv.zpovědi před Velikonocemi

Středa 24.3.

od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín a večer od 17.00-17.50 hod. Španěl.kaple

čtvrtek 25.3.

od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín od 16.15-16.50 hod. Kunín, od 17.00-17.50 hod. Španěl.kaple

pátek 26.3.

od 6.15-8.00 hod. far.kostel N.Jičín a od 16.00 do konce mše sv. f. kostel N.Jičín

sobota 27.3.

od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel, 7.15-7.50 hod. Žilina

neděle 28.3.

pouze při dopoledních bohoslužbách v N. Jičíně, během mše sv. v Kuníně, a večer od 17.00-18.20 ve Španěl.kapli

pondělí 29.3. od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 hod. v Nejsv.Trojici úterý 30.3.

od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 hod. ve Španěl.kapli

středa 31.3.

od 6.15 hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50 hod. ve Španěl.kapli

Zelený čtvrtek 1.4.

nebude příležitost ke sv. zpovědi.

Velký.pátek 2.4.

bude příležitost ke sv. zpovědi 14.00-16.00 hod. ve far.kostele N.Jičín

Bílá sobota 3.4.

nebude příležitost k sv. zpovědi.

V neděli a v pondělí velikonoční se zpovídá při dopoledních bohoslužbách a před večerní mši sv.

Sv.zpověď neodkládejte až na poslední dny před Velikonocemi !!!