Farní zpravodaj. Začíná jubilejní rok 200. výročí narození Dona Boska

Farní zpravodaj

leden 2015

Začíná jubilejní rok 200. výročí narození Dona Boska

Uvnitř tohoto vydání: Úvodník – Den farností Teplice v roce 2015 Milé setkání Blonďák v Teplicích Jak to viděl Vlastimil Brodský Být, či nebýt dítětem? – Mikulášské odpoledne Děti a dobré skutky Senioři v Praze na konferenci Obnovená kaple v Úpořinách Kdo je Vijay Chandar Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty Evangelii gaudium (9) Sen Dona Boska v devíti letech Pozvánka ke spolupráci s partnerskou farností Volkach Alianční týden modliteb Nabídka z farní knihovny – Akce farnosti

2 3 4 6 7 8 9 10 11 13 16 17 18 19 20

Rok 2015 jako nový rok Na PF bývá většinou napsané přání šťastný nový rok. Je důležité, abychom ho prožili jako opravdu nový. Díky liturgii doby adventní i Vánoc jsme byli vyzváni, abychom se nově nechali proniknout Bohem, aby se Kristus narodil v našich srdcích. A tak bychom měli vstoupit do roku 2015. Být v očekávání, co nám daný čas přinese. S Bohem být otevřeni novému přístupu. Nelze se neustále vracet ke vzpomínkám, jak to bylo, ale žít přítomnost, daný okamžik, výzvu, a následně naši odpověď. Minulost nám k tomu může pomoci, ale nemůžeme ji kopírovat. Neprožijeme rok 2015 jako rok 2014, ani jako rok 2000… Pro náš lidský i duchovní rozvoj ho musíme prožít právě nově. Bůh jako Emanuel (Bůh s námi) chce s námi tuto novou skutečnost prožít. Záleží, zda ho k tomu přizveme, nebo si řekneme: tady Tě nepotřebujeme, tady to už zvládneme sami, protože už to umíme. Tím bychom se ochudili o novou dimenzi růstu. Tak pojďme do dobrodružství, do jisté nejistoty, ale s Bohem nových zítřků. Letos salesiánská rodina oslaví 200. výročí narození Dona Boska. Ve dnech 7.–9. 8. 2015 se česká salesiánská rodina sejde na Velehradě. Nejde také jen o vzpomínání, ale o to, nechat se inspirovat pro současnost. JBŽ

Den farností Teplice v roce 2015 Možná se někomu bude zdát, že je předčasné o tom hned na začátku roku 2015 psát. Ale co je psáno, to je dáno. Prosíme, zapište si do svých diářů, kalendářů, mobilů, notebooků vážně míněný termín: druhý Den farností Teplice 2015 se bude konat v sobotu 11. 4. 2015 v odpoledních hodinách. S radostí konstatujeme, že minulé podzimní setkání přináší mnoho ovoce a také mnoho otázek. Mile jsme byli překvapeni 15% účastí aktivních křesťanů a dynamičností celého jednání. Jste všichni srdečně zváni k řešení otázek života našich farností. Pojďme společně hledat cestu, jak naplnit své křesťanství, a to navenek i uvnitř místní církve. Bůh nám žehná. Za přípravný tým Dne farností Teplice Milan Pekárek 2

Farní zpravodaj Teplice

Milé setkání Otce Jana Roba SDB znám již skoro 50 roků. Mám na jeho působení v 70. letech minulého století v Trnovanech velice krásné vzpomínky. Otec Rob zde působil společně se svými spolubratry P. Hladkým a P. Čuříkem. Farní „hospodyni“ jim papírově (měl to napsané v občanském průkaze) tehdy dělal P. Míša SDB, všemi oslovovaný Dominus. Každou sobotu odpoledne v 15 hodin byla pro děti a mládež eucharistická bohoslužba a po ní následovalo námi všemi očekávané promítání diapozitivů v tehdy vybudované zimní kapli v červeném kostele Božského srdce Páně. Promítaly se různé příběhy ze života sv. Don Boska a ostatní tehdy dech beroucí filmy. Otec Jan velice krásně promítání komentoval, nikdy nečetl scénář, bylo to mnohem zajímavější a plná kaple dětí jeho slova hltala. Muselo být ticho, protože otec Jan nikdy nehovoří nahlas. Zde jsem taky poprvé pokoukával po mé milované ženě Marušce, a tehdy bylo zasazeno do našich srdcí povolání být salesiány spolupracovníky. Jako mládežníci („pravěcí“ Kukujové) jsme za otcem Janem jezdívali do České Kamenice. Otec Jan nikdy dlouho nehovořil, ale byl a je mužem střelné modlitby a to nám tehdy bylo velmi sympatické – vedl nás ve svobodě. Vzpomínám si, jak jsme jednou vztyčili na zřícenině hradu nad Českou Kamenicí několikametrový dřevěný kříž a hřálo nás vědomí, jak jsme to těm rudým bratrům natřeli – otec Jan to nijak nekomentoval. Po roce 1989 se salesiáni vracejí do Teplic a s nimi časem i otec Jan. Dostal na starost Modlany. Již jako mladá rodina jsme do Modlan velice rádi jezdili (Modlany, to je pro nás milá obec, kde jsme si s Maruškou v roce 1980 slíbili lásku, úctu a věrnost až na věky). Otec Jan má vždy krátká, ale věcná kázání, a jak říká jeden nejmenovaný salesián, jeho kázání jsou jak minisukně – jsou krátká a přiléhavá. Nikdy svými slovy nepřehluší hlas Boží, kterým k nám Bůh hovoří v Písmu svatém. Proč to vše zde píši? Protože toto vše se mi vybavilo při slavení eucharistie, která byla součástí duchovní obnovy farnosti a oslav 100 roků života otce Jana. leden 2015

3

Oslava 100 let života v očekávání setkání s Pánem. Oslava 100 let – žádná pompa, žádné kadidlo – radost a skromnost této oslavy, oslavy především Boha, naplnily všechny přítomné. 100letý sedící a sloužící otec Jan… 100letý sedící a plně eucharistií prodchnutý otec Jan, z očí otce Jana prýští samo Nebe… Po slavení eucharistie následovalo osobní blahopřání otci Janovi. Když jsem přiklekl k sedícímu otci Janovi a vložil své ruce do jeho otevřených dlaní, následoval krátký osobní rozhovor. Pak jsem si dovolil něco, co si dovolím jedině v rodině. Požádal jsem otce Jana, až přijde čas, ať pozdravuje Pannu Marii. S láskou a v tichosti mě pohladil a udělal mi křížek na čelo…, a já věřím, že můj pozdrav vyřídí. Připadal jsem si, jako když klečím před všemi papeži, které jsem doposud ve svém životě zažil. Sv. Jan Bosco vždy vybízel k oddanosti papeži – Svatému otci. A tak jsem klečel a měl své ruce v dlaních Svatého otce, s velkým „S“, a cítil jsem Boží přítomnost, klid a pohodu. Děkuji všem za společenství. Přeji vám klid, pohodu a radost z narození Vykupitele. Milan Pekárek

Blonďák v Teplicích Ano, je to tak. Právě před rokem mohli pozorní čtenáři Farního zpravodaje zaregistrovat v tiráži tohoto měsíčníku malou nenápadnou změnu ve složení redakční rady – vedle jména Ing. Michal Kocourek se objevilo jméno Ing. Miroslav Palíšek, který má od té doby na starosti technickou stránku naší redakční práce. Není to žádný nováček, již drahně let má na starosti stejnou práci v hlavním salesiánském měsíčníku. Při minulé salesiánské „personální reorganizaci“ byl „převelen“ 4


z Prahy do Teplic, kde působí především v salesiánském středisku Štěpána Trochty. Nenápadný a pracovitý mladý inženýr, který svůj život zasvětil salesiánské práci. Jak se mu vede po prvním roce jeho působení v Teplicích? 1. Jak se cítíš v Teplicích po prvním roce svého působení? Teplice i jeho obyvatelé mě proti mým počátečním obavám mile překvapili. Musím se přiznat, že jsem čekal špinavé rozbité město obývané povětšinou různými „existencemi“. Většinou tomu tak není. Jak ve farnosti, tak ve středisku, i mimo ně se setkávám s příjemnými a komunikativními lidmi, se kterými jsem moc rád. Samozřejmě nikde není nic ideální, ale snažím se vidět na všem spíš to pozitivní. Takže cítím se tu díky vám všem dobře. 2. Máš v Teplicích dost práce? Děkuju za optání, na nedostatek práce si nemůžu stěžovat. Jak práce ve středisku a ve farnosti, tak funkce hospodáře salesiánské komunity mně docela dost vytížila a tak na nějakou nudu není čas. 3. Co by bylo možné – podle Tvého názoru – dělat v Teplicích lépe? Vždycky je nějaká možnost, jak to či ono dělat lépe. Ale narážíme na svá omezení i na omezení těch druhých – nikdo nejsme dokonalý. Občas vidím, co se nedaří z nejrůznějších důvodů – chybí větší ochota, schopnost komunikovat a spolupracovat, snaha prosazovat sebe na úkor druhých. Ale pak si uvědomím, že všechno závisí na lidech, tedy i na mně a vždycky bych měl začít u sebe. 4. Jak se Ti líbí Farní zpravodaj Teplice? Co bys podle Tvého názoru na FZT jako člen redakční rady nejraději zlepšil? Je dobré mít možnost navzájem se ve farnosti informovat, to naši farnost úžasně spojuje. Od článků duchovního rázu, přes příspěvky z historie církve i farností, až po aktuální témata a třeba i nějakou tu anekdotu. Po obsahové stránce bych rád uvítal, kdyby se našli další lidé, kteří by byli schopni a ochotni přispět nějakou svojí troškou v jakémkoli žánru. Jako sazeči Farního zpravodaje mi leží na srdci hlavně ta vizuální stránka časopisu. Chtěl bych jeho vzhled postupně upravit, aby byl pestřejší i po této stránce. Děkuji za rozhovor. – Máme se všichni na co těšit. Farní zpravodaj bude pestřejší a to je moc dobře. Jen těch přispěvatelů aby bylo více. Minulé prosincové číslo FZ vyšlo poprvé jako dvacetistránkové – a většinou s příznivými ohlasy. Nastavili jsme si pomyslnou laťku opět výš a tak musíme také více pracovat. Ve spolupráci s takovými pracovníky, jako je Ing. Mirek Palíšek SDB, familiárně zvaný Blonďák, se nám to jistě podaří. Mirku, ať se Ti v Teplicích mezi námi všemi líbí stále víc. jš leden 2015

5

Jak to viděl Vlastimil Brodský Poctivě jsem se pokoušel zasnoubit se s tím křesťanským Pánem Bohem. Už v mládí a v hereckém dětství se mi zdálo, že jsem s ním na tom dost důvěrně. Podívej se, Pane Bože, povídám, když už jdu k tomu divadlu, dej, ať se mi daří. Kdybys dohlídl na to, abych mezi čtyřicítkou a padesátkou, kdy je herec na vrcholu svých sil, neskončil někde v Zapadákově, tak ti slibuju, že nebudu remcat, když si mě v těch padesáti k sobě povoláš. No vida. Skončil jsem ve Vinohradském, to není žádný Zapadákov, mám už více než dvacet let po padesátce a – nic. Pán Bůh je zřejmě velice tolerantní. Jenže: Když mi někdy bylo nejhůř, a mně bylo dost často nejhůř, i když nejhůř by mi vlastně mělo být jen jednou, obracel jsem se k němu o pomoc. Ve svých šedesáti letech jsem ji taky velice potřeboval: zvrtnout nějak prekérní situaci, nebo aspoň malý náznak účasti. Točil jsem tehdy jakýsi německý film v Krakově a skoro každou volnou chvilku jsem se v dómu hradu Wawel dožadoval pomoci. A nic. Ani Ň. Že by mi nerozuměl, když to bylo v Polsku a já škemral česky? To by pro Pána Boha neměla být překážka. Od té doby navštěvuji kostely jako kulturní památky, aniž bych v nich předkládal žádost o ulehčení života. Ostatně i tenkrát se mi trápení změnilo v blahodárnou skutečnost po zákonu života, přírody i „Boha“, i když se prekérní situace nijak nezvrtla. – – – Nedovedu říct, jak vypadá a dlouhé dny si na něj ani nevzpomenu, ale když je mi hodně ouzko, obracím se k němu o pomoc. Dlouho ho zanedbávám a pak je mi najednou dobrej. Možná, že je to nefér, možná dokonce sposťárna, ale myslím, že přirozená. Lidé už asi jsou tak egocentričtí (Čistému vše čisté. Mea culpa.), že nepotřebují Pána Boha, když jim nic nechybí. Ale on nás takovými udělal. Mohl bych chodit do kostela jaksi preventivně, pro případ, že bych se ocitl v rejži a potřeboval ho. Ale to už se mi zdá spekulativní a vypočítavé. Jestli je, tak přece nemůže být trouba, musí být něco víc, než jsme my. Jestli je, tak není ješitný a nepotřebuje, abychom dolejzali. Vlastimil Brodský: Drobečky z půjčovny duší, Nakladatelství HAK, Praha 1996, s. 156–157 6


Být, či nebýt dítětem? Tuto otázku jsme si kladli během víkendovky pro biřmovance 20.–22. 11. v Jeníkově. Začali jsme exkurzí do dětství akční hrou i dramatickým ztvárněním Devatera pohádek. Páteční večer pokračoval u tepla farního krbu vzpomínkami na naše dětství, na to, co nás obohatilo a co bychom si z něj měli uchovat, i přemýšlením o tom, v čem bychom se měli stát naopak více „dospělými“, zralými lidmi i křesťany. V sobotu ráno jsme si nejprve vyzkoušeli naši vzájemnou důvěru. Nebylo to vždy lehké – např. aktivita „hlavou proti zdi“, kdy jsme se poslepu museli spolehnout na ochranný val tvořený parťáky, se stoprocentně nevydařila nikomu, jinými slovy – brzdili jsme všichni. Následovalo hutné rozjímavé a diskuzní téma TOP 10 o našich prostředcích duchovního života; kde bychom v budoucnu měli přidat na důležitosti…? Odpoledne se biřmovanci snažili získat několik kapiček křižma (z potřebných čtyřiceti) za vyhledané i zodpovězené otázky, týkající se vědomostí dospělého křesťana. No a pak už začalo velké chystání na farní ples. Návrh připravit si nějaké malé zpestření pro účastníky plesu se ujal, a protože biřmovanci se neradi „ukazují“ na světle čili v záři reflektorů, vytáhli z rukávu cimrmanovské eso – scénku „Tma jako v pytli“. Mohli tak zůstat skryti pěkně za oponou a jen salvy smíchu z druhé strany opony dosvědčovaly, že šlo o dobrou volbu. Hodně po půlnoci jsme se uložili ke spánku a téměř svěží jsme se vzbudili do poklidného nedělního dne. Kapacita sil nám vystačila na přípravu pěkné bohoslužby, dotazy k testu, výborný oběd i vzorný úklid fary. Kéž nás milé vzpomínky i podnětné myšlenky dovedou k zodpovědnému přijetí svátosti křesťanské dospělosti. Věrka Gajdůšková

Mikulášské odpoledne Z podnětu farního sněmu a sekce pastorace organizovat více akcí pro rodiny s dětmi vzešel návrh a inspirace ústeckou farností na mikulášské odpoledne pro tuto skupinu malých i velkých farníků. Do přípravy se zapojilo vícero ochotných rukou i hlav, a tak jsme mohli připravit program pro dvě skupiny dětí uzpůsobený jejich věku. Předškolní děti si pod krásným tvůrčím vedením maminky Markéty Pospíšilové ztvárňovaly příběh o záchraně leden 2015

7

města, které podle legendy Mikuláš zachránil od velkého hladu. Děti převážně mladšího školního věku tentýž příběh prožily i s návštěvou nebe a pekla, připraveného Kukuji, kde získávaly potravinové lístky na dobré či zkažené potraviny. Sortiment potravin, který měly pomoci dopravit Mikulášovi do města, rozšiřovaly přes pekelné nástrahy a za pomoci andělů v příběhu i nadále, takže po faře čas od času lítali děti, andělé i čerti… Protože má dobro v Boží prozřetelnosti vždy navrch, vše dobře dopadlo a děti se nakonec setkaly se samotným Mikulášem, který je po zásluze odměnil. Věrka Gajdůšková

Děti a dobré skutky Adventní čas je příležitostí k horlivějším pokusům o konání dobra. Děti během dětské bohoslužby dostávají za dobrý skutek vykonaný během uplynulého týdne hrstku slámy, kterou zateplují stáj pro Ježíška, prvokomunikanti též modrý puntík na nástěnku v kostele. Mnoho dětí pomáhalo jednu celou sobotu s pečením a zdobením perníčků, jejichž prodejem podpoříme i nadále salesiány a jejich dílo v Indii. Jinou velkou příležitostí bylo malování vánočních přáníček pro pacienty teplické nemocnice. Zde zpívaly a velkou radost mnohým přinesly děti z farního klubu. Přáníčko a písničky se nacvičovaly také pro otce Jana; návštěvy nejmenších, menších i větších návštěvníků odměnil úsměvem i potleskem. Věrka Gajdůšková 8


Senioři v Praze na konferenci Ve dnech 21.–23. 11. 2014 se v hotelu Krystal v Praze-Veleslavíně konala konference Sdružení křesťanských seniorů České republiky a Evropské unie, které se účastnili také delegáti z Teplic. Byli mezi nimi také manželé Kolaciovi, které jsme požádali o sdělení jejich zážitků z této akce. První den se konference účastnil také kardinál Dominik Duka, který ve svém projevu mluvil o mezigeneračním soužití, spolupráci v rodinách a o nutnosti věnovat v tomto smyslu více času naší mladé generaci. Dalším řečníkem byl Dr. Rudolf Berend, který upozornil, že senioři jsou nejpočetnější skupinou v současné populaci u nás i v celé Evropě. Nejhorším problémem pro staré lidi je osamělost, která s sebou nese také nárůst nemocnosti starých osob. Naopak ve vícegeneračním soužití mohou senioři pracovat podle svých možností doma nebo na zahradě, starat se o vnoučata, pečovat o domácí zvířata, apod. Pro seniory je také velkým problémem oddělování sociální a zdravotní péče ve společnosti. Z pohledu starých lidí je lépe, když jsou tyto dva druhy péče propojeny. Průměrný věk u nás i ve většině států Evropy stoupá, prodlužuje se i doba dožití. Jde především o to, aby tato doba byla prožívána více ve zdraví jako například ve Švédsku, a ne v nemoci, jako u nás a v některých dalších zemích. Spokojené stáří je darem od Boha, musíme však dbát o zajištění možností jeho důstojného prožívání. V dalším programu vystoupila doc. Lubica Černá ze Slovenska, kde kromě Slováků využívají sociálních služeb v hojné míře senioři-cizinci, především Němci, Češi, Poláci a Maďaři. Zmínila také možnosti dalšího vzdělávání seniorů na univerzitách třetího věku, na Slovensku především na katolické univerzitě v Ružomberoku. Kladně také hodnotila přístup církve k otázkám rodiny. V sobotu 22. 11. měli senioři možnost účastnit se bohoslužby v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kterou ke cti sv. Cecilie společně sloužili pražský kardinál Dominik Duka a Joachim Meisner z Kolína nad Rýnem. Byl při tom také posvěcen kámen z pražských Emauz určený pro mírové centrum v Osvětimi. Na závěr pražské mezinárodní konference promluvila Dr. Němcová s tím, že každý senior musí mít nárok na svůj domov se zajištěním všech základních služeb. Podmínkou je stálá vzájemná úcta rodičů a dětí. Zatím však se v ČR stále setkáváme s diskriminací starších osob, které často jen velmi obtížně nachází odpovídající uplatnění. Podle záznamu účastníka konference pana Ing. Martina Kolacia upravil jš leden 2015

9

Obnovená kaple v Úpořinách Obec Úpořiny (Auperschin), patřící do farnosti Bořislav (Boreslau) v teplickém vikariátu, má kapli s delší zajímavou historií. Kaple původně Sedmibolestné Matky Boží, zbořená a nově postavená a zasvěcená sv. Floriánovi, stojí v horní části obce nad silnicí. První zmínka o ní pochází z roku 1774 a uvádí se v ní, že obec vystavěla kapli ve tvaru půloválu pokrytou cihlami a opatřenou zvonicí. Nad vchodem byl německý nápis “Maria hilf uns allen“ (Maria pomoz nám všem). V roce 1905 byla kaple renovována a vysvěcena na svátek Jména Panny Marie. Přitom se účastnil Dr. Anton Weber, tehdy katecheta v Bystřanech a budoucí litoměřický biskup. V roce 1929 byla dokončena nová kaple, zasvěcená Bolestné Matce Boží. Ze staré menší kaple byla ponechána apsida a do ní postaven oltář s obrazem Bolestné Matky Boží. K vysvěcení došlo 15. září 1929 a náklady nesla obec za pomoci výboru z několika místních farníků. Dříve se zde konaly ke dni 15. září poutní mše. Kaple byla po druhé světové válce zbořena. Teprve v posledních letech se ujal projekt na stavbu nové kaple. Stavbu, která stála půl milionu Kč, financovala obec Bystřany u příležitosti 770. výročí jejího založení. K jejímu slavnostnímu vysvěcení došlo 6. září 2008 a provedl je P. Benno Beneš z Teplic za přítomnosti starosty, místostarosty, sboru místních dobrovolných hasičů i hojného obyvatelstva. Na čelním štítě kaple je nový reliéf sv. Floriána, patrona hasičů, kvůli němuž bylo změněno zasvěcení kaple. Jde o výstavnou stavbu, která zkrášlila obec a svědčí o kulturnosti obyvatel. nk

Zaniklá kaple v Úpořinách

10

Nová kaple v Úpořinách se sv. Floriánem v průčelí

P. Benno Beneš z Teplic světí 6. září 2008 novou kapli


Kdo je Vijay Chandar O svátku Krista Krále na nedělní mši v Trnovanech nešel přehlédnout. Indický misionář za teplický oltář totiž často nezamíří. Jeho návštěvu jsme využili ke krátkému rozhovoru. 1. Představ se prosím a prozraď, jak ses dostal až k nám do Teplic. Jmenuju se Vijay Chandar (pozn.: čte se „vídžej“) a pocházím z Indie. Patřím do kongregace PIME, momentálně jsem na v Římě na kursu italštiny. Asi před 9 lety mě představení poslali v Indii na roční praxi k salesiánům. V tu dobu tam jako dobrovolnice působila Jana Švecová. Pozvala mě do ČR, tak jsem přijel na návštěvu. 2. Jaké poslání má tvoje kongregace? PIME je zkratka Pontifikálního institutu pro zahraniční misie. Jsme asi ve 30 zemích světa. Jde nám hlavně o evangelizaci. Na pozvání diecéze přicházíme do cizího místa, kde zakládáme nové dílo. Po 10 letech dílo odevzdáme diecézi a odcházíme na další místo. Založili jsme již několik škol, teď například v Japonsku provozujeme dokonce i mateřskou školku. 3. Přijít do Evropy musí být docela šok. Vnímáš hodně rozdílů? Je skvělé poznávat nové země. Ale v Itálii je to pro mě docela těžké. Na začátku ti každý věnuje pozornost, protože jsi cizinec. Po pár dnech už zájem mizí, člověk se musí o vše starat sám, přestože neví, co má vlastně dělat, co je v této kultuře správné, špatné apod. V Indii to prožíváme jinak. Když přijde někdo cizí, věnujeme se mu mnohem více. Jsem trochu zklamaný i z Říma. V Indii existuje spousta významných poutních míst. Lidé tam jezdí hlavně z náboženských důvodů – poděkovat, poprosit. Řím se stal ale turistickým centrem. Člověk tu dostane spoustu informací – kdy bylo co postaveno, co je uvnitř apod. Ale nikdo už neřeší, jestli to má nějaký dopad na tvůj vnitřní život, na tvoji víru. 4. Jak vnímáš víru v Evropě? Zvykli jsme si na to, že „bílý“ člověk je ten, který odchází do jiného světa šířit evangelium. Ale již Jan Pavel II. prohlásil, že je nutné re-evangelizovat Evropu. Lidé tu o Ježíši vůbec nemluví. V něco věří, ale nechtějí přiznat, že by to mohl být Ježíš. leden 2015

11

Chtějí žít svůj vlastní způsob života, nechtějí věřit v něco, co jim řekne někdo druhý. Jsou daleko od Boha, mají všechno, tak proč by ho potřebovali? Ale často se pak v jejich životě něco stane, dostanou se do fáze, kdy jim zbude jenom ten Bůh a vracejí se k němu. 5. Odnášíš si nějaký hezký zážitek z Teplic? Jeden den jsem strávil s dětmi ve středisku mládeže na Luně. Ukazoval jsem jim fotky, mluvil jsem o své rodině. Snažil jsem se jim i na svém příkladu ukázat, že když budou cílevědomí a budou tvrdě pracovat, mají šanci. Oni jsou nadějí společnosti. Když jsem zjistil, z jakých rodin pocházejí, divil jsem se. Vždycky jsem si myslel, že problém „dětí na ulici“ je jenom v rozvojových zemích. Že to se v Evropě nestává. Práce salesiánů tady v Teplicích se mi líbí. Učí děti, jak být dobrým člověkem. Děti tam mají možnost se učit nové věci – vařit, pracovat na počítači, hrát na něco, apod. Asi to všem nepomůže, ale alespoň někoho to třeba popostrčí dál. Byl jsem taky překvapený, že se mnou ti starší mládežníci mluvili anglicky, snažili se hezky. Měli na mě provokativní otázky, ale to je jejich věk. Moc mi pomohla moje roční praxe u dětí z ulice v Indii. Naučil jsem se využít i tyhle momenty k tomu, abych je obrátil v dobrý rozhovor. 6. Kde jsi vzal sílu a inspiraci k tomu stát se misionářem? U nás ve farnosti jsem byl aktivní v mládežnické skupině, ministroval jsem. Naši kněží pocházeli z jiného indického státu a nemluvili naším jazykem telugu, tak jsem jim pomáhal. Můj vlastní otec byl vychován knězem a často o něm vyprávěl. Věděl jsem, že by byl šťastný, kdyby se jeden z jeho synů stal knězem. Po střední jsem přemýšlel, co dál. Do farnosti přijel na návštěvu zrovna jeden kněz z kongregace PIME. Nahlásil jsem se mu jako zájemce a v létě jsem s nimi absolvoval pobyt na rozpoznávání povolání. Pak mi přišel domů dopis, že mě neberou. Byl jsem zklamaný, ale za dva roky jsem to zkusil znova. Vyšlo to. Moji přátelé mi to hrozně rozmlouvali. Dokonce mi při mém odjezdu schovali kufr s věcmi. Při nástupu do autobusu cestou do semináře jsem plakal, ale formace mi pomohla více promyslet svoji motivaci. „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“ mě hodně zasáhlo. A tak jdu do světa jako misionář, abych svědčil a sdílel své povolání s druhými. 7. Máš nějaké vzory? Největším příkladem je mi můj táta. Těžce pracoval, abychom se měli jako rodina dobře. Je to silná osobnost. Zvlášť teď je to pro něj těžké. Můj druhý bratr totiž před pár lety zemřel a moje sestra nemůže mít děti. V Indii se o stárnoucí rodiče musí 12


postarat jejich děti. Ale já budu pryč a rodina to musí zvládnout beze mě. Dalším vzorem je hinduistický guru Vevekananda a Arabindova filozofie. Jsem sice křesťan, ale zároveň cítím, že kořenem mé spirituality jsou naše indické védy. Ale posledním a hlavním guru je samozřejmě Ježíš. 8. Poselství pro nás v Teplicích? Pokračujte v pomoci druhým lidem. Podporuje vzdělání, protože to je zbraň, jak zlepšit život. Buďte a žijte spolu, tak jako Bůh žije s námi. Jsme jeho obrazem. A je jedno, jestli jsme bílí, nebo tmaví. Rozhovor vedla Jana Švecová

Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze

Středisko Prosetice V pátek 14. 11. jsme s dětmi pekli linecké cukroví, které bylo určeno k prodeji na naší následné akci – vernisáži výtvarné soutěže Namaluj svého anděla. Cukroví jsme proto tematicky vykrajovali andělskými tvary. Dětem se akce moc líbila. Asi nejoblíbenější činností, hned po vykrajování, bylo oddělování žloutků od bílků z vajíček. To si děti náramně užily. Hned následující den probíhala ve středisku přespávací akce pro starší kluky, kteří pod vedením Pavla navštěvují naši střediskovou posilovnu. Kluci navštívili plaveckou a její posilovnu a poté spolu přenocovali přímo v našem středisku. Při příležitosti vzpomínky na 17. 11. 1989 jsme s dětmi nacvičili pásmo písniček, které jsme potom na Benešově náměstí zazpívali před kašnou. Také jsme se zúčastnili lampionového průvodu městem, který si děti moc užily. Písničky si můžete poslechnout na našem youtubovém kanálu Salesiáni Teplice. leden 2015

13

V pátek 21. 11. jsme s dětmi nahráli vánoční koledu V půlnoční hodinu v našem nahrávacím studiu ve středisku. Děti měly trému, ale celá akce se jim moc líbila. Žádné z nich předtím nevyzkoušelo cokoli nahrávat, takže to pro ně byl zážitek. Výsledná písnička je k poslechu na našich facebookových stránkách (Salesiánské středisko Štěpána Trochty, pobočka Prosetice), také na internetových stránkách www.teplice. sdb.cz a také na již zmíněném youtube kanálu. V sobotu 22. 11. se konal farní ples, na kterém vystupovala naše děvčata s taneční sestavou. Tohoto plesu jsme se zúčastnili již poněkolikáté. Stáňa, která naši taneční skupinu Sun vede, holky nalíčila, učesala a zkompletovala jim stejné oblečení, což se jim moc líbilo. 28. 11. se u nás konaly hned dvě akce. První akcí byla odměnová pizza pro nejlepší sběrače za poslední období. S dětmi jsme společně pizzu vybrali, po telefonu objednali a pak také vyzvedli. Druhou akcí byla již zmíněná vernisáž obrázků ve Fokus Kafé. Na této akci probíhalo promítání obrázků zaslaných do minulého ročníku soutěže. Dále tam také vystupovaly naše děti – opět taneční skupina Sun a také několik pěveckých vystoupení našeho hudebního kroužku a rapera Fedyho s Denisem. Více informací o právě probíhajícím ročníku soutěže je na našich internetových stránkách. Jako již každý rok, i letos jsme pořádali Mikulášskou besídku – anděla a čerta jsme vybrali z řad starších dětí, které se tak výborně zapojily do programu. Probíhalo několik soutěží, bylo plno tance a samozřejmě přišel i samotný Mikuláš, který dětem rozdal sladkosti. Lucie Rupprichová

Středisko Luna V úterý 11. 11. jsme odměnili pilné sběrače bodů. Spolu jsme navštívili bowling. Klienti si odměnovku moc užili a i když vždycky nevyhráli, alespoň se dobře pobavili. Této akce se zúčastnilo 7 účastníků. 14. 11. u nás proběhlo tradiční plavání, které se tentokrát uskutečnilo v našem domovském bazénu v Teplicích. Akce měla za cíl nejen osvěžit tělo, ale i rozvíjet sociální dovednosti. Na reálných příkladech jsme si ukazovali správná i nesprávná řešení mezilidských vztahů a konfliktů. Jedna z našich holek si zkusila, že naboso se v listopadu 14


chodí špatně. Boty se nakonec našly za mocné pomoci ostatních, a tak byli všichni spokojení. O státním svátku 17. 11. jsme spolu se střediskem v Proseticích navštívili Benešovo náměstí, abychom si připomněli výročí 17. 11. 1989. V pátek 21. 11. do našeho střediska dorazila návštěva z daleké Indie. Známý naší kolegyně Jany nám poutavě přiblížil nejen život v Indii, ale za pomoci powerpointové prezentace ukázal jednotlivé části této veliké země, a dále nás naučil i tance z jeho rodné oblasti. Naši mladší návštěvníci si mohli vyzkoušet nefalšovanou meditaci a zahrát si i indickou deskovou hra s názvem Carrom Board. Tato hra je něco mezi kulečníkem a šprtcem. Po odchodu našich mladších klientů se setkali s Vijayem naši starší klienti, kteří mohli zúročit své znalosti angličtiny ve zvídavých otázkách. Také sehráli mnoho partií ve výše uvedené hře. Tuto povedenou akci navštívilo 50 účastníků. Ve dnech 27. a 28. 11. v našich prostorách probíhala výroba adventních věnců. Pod vedením Marušky Staré vznikly věnce do všech našich kostelů. Pod pečlivým dohledem vedoucí se klienti procvičili v preciznosti a pečlivosti. Výsledek můžete posoudit sami při pohledu na adventní věnce. Ve čtvrtek 4. 12. nás navštívil svatý Mikuláš se svou družinou. Děti se připravovaly na jejich příchod hrou, kde se snažily rozpoznat, které jídlo je zdravé a nezdravé. I když se jim čert snažil špatně radit, nakonec se všem povedlo vytřídit zdravé od nezdravého, a tak jsme mohli radostně přivítat Mikuláše. Všichni byli po celý rok hodní a tak se dočkali sladké nadílky od anděla. Akce se zúčastnilo 40 spokojených návštěvníků. V pátek 5. 12. několik holek upeklo perníčky, abychom měli co křoupat při vánoční besídce. Středisko bylo příjemně provoněné a už se těšíme, až ochutnáme. V sobotu 6. 12. naši sportumilovní návštěvníci navštívili hokejové utkání v Mostě. Hned na začátku jsme se rozdělili na fanoušky domácích a hostů z Havířova. Domácí prohráli, ale přeběhlíky jsme nakonec do naše vozu též pustili, a tak se všichni vrátili v pořádku domů. leden 2015

15

Evangelii gaudium (9) Dnes se dostáváme již po deváté ke studiu myšlenek papeže Františka, a z toho podruhé k otázkám „krize společenské angažovanosti“. Poprvé jsme zmiňovali problematiku tzv. sociálního vylučování jednotlivců i celých skupin lidí papežem nazvanou „ekonomika exkluze“. Jde o skutečné vylučování sociálně slabých v důsledku nevhodně nastavených ekonomických pravidel, pravidel, která berou v potaz především ekonomický růst a zcela nedostatečně zohledňují podmínky života nejchudších. Papež František dokonce píše: „Člověk sice ve společnosti žije, ne na jejím dně ani na okraji, zbaven jakékoliv moci, nýbrž zcela je z ní vyloučen. Ti, kteří jsou vylučováni, nejsou již ani „vykořisťováni“, jsou prostě „odpad“. Až takto vidí současný stav společenského vylučování František! Jako jednu z příčin této situace vidí papež František náš vztah k penězům, protože „pokojně přijímáme jejich nadvládu nad sebou a nad společenskými vztahy. Kvůli finanční krizi, kterou jsme procházeli, zapomínáme, že u jejího původu je hluboká antropologická krize: popření primátu lidské bytosti! Stvořili jsme nové modly. Klanění se starozákonnímu zlatému teleti dostalo novou a nelítostnou podobu v kultu peněz a v diktátu ekonomie bez tváře a bez opravdového lidského zaměření. Lidská bytost se redukuje pouze na jedinou z jejích potřeb – na konzum.“ Papež František také uvádí: „K tomu všemu se přidružuje všestranná korupce a sobecké daňové úniky, které nabyly globálních rozměrů. Touha po moci a majetku nezná mezí. V tomto systému, který má sklon pohlcovat všechno za účelem navýšení zisků, je cosi křehkého – jako například životní prostředí – bezbranné vůči zájmům zbožštělého trhu, které se staly absolutním zákonem.“ Po tomto kritickém hodnocení současné společnosti papež František vyslovuje své další „NE“: „Ne penězům, které vládnou místo toho, aby sloužily!“ A hned na to připomíná a shrnuje svá další poznání: „Za tímto postojem se skrývá odmítnutí etiky a odmítnutí Boha.“ Etika umožňuje vytvářet rovnováhu a lidštější sociální řád. V tomto smyslu papež František vybízí finanční odborníky a vlády různých zemí, aby vzali v úvahu slova starověkého mudrce: „Nedělit se s chudými o vlastní majetek znamená okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš, patří jim.“ V tomto smyslu je nutná reforma ekonomiky tak, aby nepřehlížela etiku. „Peníze mají sloužit a ne vládnout“ konstatuje papež František a dodává, že „bohatí mají pomáhat chudým, respektovat je a podporovat“. „Hospodářství a finančnictví se mají vrátit k etice, která sleduje zájmy lidské bytosti.“ Bez tohoto křesťanského vidění společnosti a její ekonomiky můžeme jen velmi těžko dosáhnout dalšího rozvoje naší společnosti. Františkovo „Evangelii gaudium“ nám k tomu může být velmi dobrým vodítkem. jš 16


Sen Dona Boska v devíti letech Jedné noci, možná právě po výměně bílého chleba za černý, měl Jeník sen. Po několika letech jej sám vyprávěl: „V devíti letech se mi zdál sen, který mi zůstal po celý život hluboce vrytý do paměti. Ve snu se mi zdálo, že jsem blízko domu, na dosti prostorném dvoře, kde si hrálo velké množství chlapců. Někteří se smáli, ale mnoho jich také klelo. Když jsem to klení slyšel, hned jsem se mezi ně vrhnul a pěstmi i slovy jsem se je snažil umlčet. V tu chvíli se objevil úctyhodný a vznešeně oblečený muž. Jeho tvář tak zářila, že jsem na ni nemohl ani pohledět. Oslovil mne jménem a řekl mi: ,Ne pěstmi, ale mírností a láskou si musíš získat tyto své přátele. Začni s nimi hned mluvit o tom, jak je hřích zlý a jak je ctnost cenná.‘ Zmateně a vyděšeně jsem odpověděl, že jsem chudý a nevědomý chlapec. V tu chvíli se kluci přestali smát a lomozit a shromáždili se všichni kolem muže, který hovořil. Téměř mimoděk jsem se ho zeptal: ,Kdo jste, že po mně žádáte nemožné?‘ ,Jsem syn té, kterou tě tvoje matka učila třikrát denně zdravit. Zeptej se na moje jméno mé matky.‘ V tu chvíli jsem vedle něj spatřil vznešeně vyhlížející ženu, oděnou do pláště, zářícího jako slunce. Když viděla, jak jsem zmatený, pokynula mi, abych se přiblížil, a vzala mě dobrotivě za ruku: ,Podívej!‘ řekla mi. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem, že všichni chlapci zmizeli. Na jejich místě bylo množství kozlů, psů, koček, medvědů a mnoho dalších zvířat. ,Tohle je tvoje místo, tady musíš pracovat. Buď pokorný, silný a pevný a to, co teď uvidíš, že se děje s těmito zvířaty, učiníš i s mými syny.‘ Podíval jsem se tedy a hle, namísto divokých zvířat se objevili mírní beránci, kteří poskakovali, běhali a bečeli okolo toho muže a té paní jako na oslavě. V tu chvíli, stále ještě ve snu, jsem se dal do pláče a prosil jsem tu ženu, aby mluvila jasně, protože nechápu, co to má znamenat. Ona mi položila ruku na hlavu a řekla: ,Až přijde čas, všechno pochopíš.‘ leden 2015

17

Sotva vyslovila tato slova, probudil mě nějaký kluk a všechno zmizelo. Zůstal jsem jako opařený. Připadalo mi, že mne ruce ještě bolí od ran, které jsem rozdával, že mne ještě pálí tvář od facek, jež jsem schytal od těch darebáků.“ První paprsky slunce ťukají na okenní sklo a z přízemí se ozývají první zvuky probuzené rodiny. Jeník seskočil z postele, rychle se pomodlil a seběhl do kuchyně, kde už je maminka, babička a dva bratři, Josef a Antonín. Jeník to dlouho nevydrží a zeširoka vypráví svůj sen. Bratři se smějí jako blázni: „Bude z tebe ovčák!“, dobírá si ho Josef „Nebo vůdce lotrovské bandy!“, popichuje Antonín, který už je veliký. Maminka Markéta ale zvážní. Dívá se na své chytré a velkorysé dítě a řekne: „Kdo ví, jestli by se neměl stát knězem.“ Ale babička netrpělivě zaklepe holí a zabručí: „Sen je sen, snům se nedá věřit. Pojďte se nasnídat.“ Z knihy Teresio Bosco: Život Dona Boska (Portál 2014)

Pozvánka ke spolupráci s partnerskou farností Volkach V termínu 23.–26. 4. 2015 (od čtvrtka do neděle) budeme zde v Teplicích hostit zástupce partnerské farnosti Volkach. Vy všichni, milí farníci, jste k tomuto setkání srdečně zváni. Na tyto dny je připraven následující program: čtvrtek 23. 4. – společná večeře v restauraci (místo a čas upřesníme), pátek 24. 4. – pouť do Filipova se mší svatou, prohlídka Lorety v Rumburku a kostela v Markvarticích, sobota 25. 4. – pouť na horu Říp se mší svatou v kapli sv. Jiří, dále prohlídka města Mělník. V případě nepříznivého počasí či jiných okolností vynecháme výstup na Říp a zůstává pouze návštěva Mělníka se mší svatou v tamním kostele sv. Petra a Pavla. neděle 26. 4. – společná mše svatá na děkanství v 9 hodin. Prosíme zájemce, aby se ozvali nejpozději do 31. ledna 2015 na níže úvedená telefonní čísla. Těšíme se na každého z vás, kteří se tohoto programu zúčastníte. Iva Růžičková, 731 158 924 Michaela Hrebíčková, 605 333 084 18


Alianční týden modliteb Teplice 4.–11. 1. 2015

Téma: Hospodin dá vyrůst spravedlnosti Setkání vždy od 18.00 hodin Pondělí 5. 1. Sbor Církve československé husitské, Českobratrská 22 farář ČCE Jan Opočenský Bůh spravedlnosti, Nesoudíte pro člověka Úterý 6. 1. Sbor Apoštolské církve – Církev bez hranic, Školní 2 (nad prodejnou Levné knihy, 1. patro) kazatel CB Pavel Benák Neber úplatky Středa 7. 1. Sbor Českobratrské církve evangelické, Sládkova 16 farář Pravoslavná církev Miroslav Vachata My a nevyřešená vražda Čtvrtek 8. 1. Církev římskokatolická, sál děkanství – fara, Zámecké nám. kazatel CASD Zbyšek Jonczy Neznesvětíš svou dceru Pátek 9. 1. Sbor Církve adventistů sedmého dne, Křičkova 13 Sbor Bratrské jednoty baptistů farářka CČSH Daniela Klimešová „Taizé“ – Oběti a pachatelé Sobota 10. 1. Pravoslavná církev, Chrám Povýšení sv. Kříže, Zámecké nám. farář ŘKC Jan Blaha Činit spravedlnost Neděle 11. 1. Sbor Církve bratrské, Poštovní 10 pastor AC Marek Janovský Zjevení spravedlnosti Součástí každého večera je i finanční sbírka na podporu projektu České evangelikální aliance.

leden 2015

19

Nabídka z farní knihovny Všichni jsme o něm slyšeli, a přiznejme si: Kolik z nás přečetlo alespoň jednu knihu o životě Dona Boska? V naší knihovně je široká nabídka: 1. Robert Schiélé: Don Bosco 2. Teresio Bosco: Don Bosco 3. Don Bosco: Můj život pro mladé (přeložil L. Heryán) Přijďte si některou z nich vypůjčit. Jsou tu pro vás a je škoda nechat je jen tak ladem! oč

Akce farnosti 3. 1. 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 17.00 4. 1. 16.00 Tříkrálový koncert (dětský pěvecký sbor Fontána), kostel sv. Apolináře Modlany Tříkrálová sbírka 5.–11. 1. Alianční týden modliteb 7. 1. 9.00 Setkání pletařek, děkanství 8. 1. 19.00 Ekumenické setkání žen, děkanství 9.–11. 1. Zimní víkend Kukujů 10. 1. 17.00 Mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele 17. 1. 15.00 Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 17.00 – P. Stříž 28. 1. 9.00 Setkání seniorů, děkanství 31. 1. 17.00 Slavnostní mše svatá k Donu Boskovi, kostel sv. Jana Křtitele, zpívá Collegium hortensis 1. 2. 9.30 Oslava Dona Boska s biskupem litoměřickým, kostel BSP Trnovany

redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Ing. Miroslav Palíšek vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost číslo účtu: 315055313/0300

Farní zpravodaj. Začíná jubilejní rok 200. výročí narození Dona Boska

Recommend Documents