Farní zpravodaj Teplice

Farní zpravodaj Teplice říjen 2016

Bazilika sv. Františka v Assisi

Uvnitř tohoto vydání: Rok milosrdenství v praxi Poutní mše svatá v děkanském kostele sv. Jana Křtitele Vítejte, otče Michaeli Poděkování Pozdrav od otce Františka Svatá Faustyna Kowalska Dík za dar hudby a modlitby Konference 150 let Filipova Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty Indiáni ve městě Papež o rodině (5) Ahoj všichni! Farní knihovna – Akce farnosti

2 3 5 7 8 9 10 11 12 15 16 18 20

Rok milosrdenství v praxi Myšlenky k evangeliu 18. 9. od P. Aleše Opatrného mě velmi oslovily, proto jsem je použil v kázání. Je to zase rozšiřující pohled na praktický život křesťana, a proto jsem se rozhodl, že je dám i do FZT. JBŽ Lk 16, 1–13 … Podobenství vychází ze zjištění, že doba soudu je zde. Jak na ni reagovat? Výmluvami? Sebeospravedlňováním? Hledáním mocných přímluvců? Nikoliv. Podobenství říká jasně – je třeba jednat! V tomto světě, prostředky tohoto světa, ale ve prospěch bližních. Nepoctivý správce je pochválen za to, že jednal. Jak? Jak sám nejlíp uměl, jako dítě tohoto světa. A co je řečeno na tomto pozadí „synům světla“? Především to, aby nebyli nečinnými a nic nepodnikajícími lidmi, kteří se buď jen bojí, nebo spoléhají na své minulé zásluhy. Naopak, mají být činní, podnikaví jako děti tohoto světa, ale v jiném duchu. Jejich užívání věcí tohoto světa má být „věrným správcovstvím“. „Nespravedlivý mamon“, tedy peníze a majetek, tu není proto, aby v něm křesťan utonul, ani proto, aby se ho jen bál. Je tu proto, aby ho užil k dobrému, a to především ve prospěch druhých. Sloužit lze jedině Bohu jako jedinému Pánu, a to v bližních a s pomocí toho, co je nám na této zemi dáno k životu. Abychom poselství evangelia mohli vzít opravdu za své, je třeba uznat, že i my stojíme v hodině soudu. Soud není jen něčím, co by bylo daleko před námi, až za hranicí smrti, něco, nač vlastně moc nemusíme myslet. Evangelium převádí i eschatologické skutečnosti alespoň z části do přítomnosti. A tak tedy soud začal příchodem Kristovým. My žijeme za okamžikem jeho příchodu, tedy v období jeho trvající přítomnosti a tedy trvajícího soudu, i když na jeho druhý příchod, na konci časů, teprve čekáme. A otázka, jak v tomto soudu obstát, není otázkou, určenou jen naší budoucnosti, ale je to otázka, platící pro naši přítomnost. Jestliže jsme tedy každou vteřinu života stavěni před soud, před soud Božích požadavků a před soud Ježíšova života – co dělat? Jak se obhájit? Hledat jen výmluvy? Snažit se zajistit zbožnými praktikami, „intervencemi“ světců, nebo naopak raději na nic nemyslet, a čekat „až to přijde“? Nic z toho. Jednat. Neunikat. Nemizet do voňavého 2

Farní zpravodaj Teplice

světa zbožnosti, svatých slov a svatých předmětů před smrdutými a drsnými věcmi tohoto světa, tohoto života a těchto bližních. Před soudem neobstojíme, protože nežijeme jako Ježíš, jsme dlužni Božímu obrazu v nás. Ale máme dnes a denně příležitost k činům pokání: k činům ve prospěch „nejmenších“, v nichž sloužíme Ježíšovi. Ne tedy útěk ze světa, ale energické užívání věcí tohoto světa ve prospěch bližních. Peníze, předměty, práce – to vše jsou věci, které mohou sloužit bližnímu. Ne ovšem podle našich představ a tužeb (jako u rodičů, kteří za jediné bližní považují své děti, na něž celý svůj život snášejí, dřou a hromadí), ale podle skutečných potřeb našich bližních. Až rozdáme všechno, co rozdat můžeme, teprve pak jsme udělali všechno! A kontrolní otázku nemáme nikdy při tom zapomenout: Kdo je naším pánem – Bůh, nebo ty věci, s nimiž zacházíme? převzato z www.pastorace.cz

Poutní mše svatá v děkanském kostele sv. Jana Křtitele V neděli 28. 8. 2016 se konala poutní mše v kostele sv. Jana Křtitele u příležitosti památky na den jeho stětí. Přesným dnem jeho smrti je ovšem den následující, tedy 29. srpen. Současně byla při mši svaté připomenuta i sv. Růžena z Limy. Otec Petr Kalas při úvodní řeči uvítal všechny přítomné ve zcela zaplněném kostele a hlavně přivítal vzácnou návštěvu. Pozvání přijala Excelence Liliana De Olarte de Torres-Muga, velvyslankyně Peruánské republiky v ČR a velvyslanec Filipínské republiky v ČR pan Victoriano M. Lecaros. Peruánská světice sv. Růžena je uctívána mimo jiné i na Filipínách. Z Prahy přijela paní Jaroslava Vanišová, učitelka na pražském Arcibiskupském gymnáziu, která při mši svaté zahraničním hostům tlumočila. Od otce Petra jsme měli možnost vyslechnout zkrácený příběh o životě a mučednické smrti sv. Jana Křtitele. Připomněl nám, jak velice významný člověk to byl pro své vrstevníky a rovněž jsme nemohli jinak než souhlasit s tím, že jeho památka je pro dnešní věřící stále živá. říjen 2016

3

Ke konci bohoslužby všem přítomným řekla několik slov i sama paní velvyslankyně. Hovořila mimo jiné i o životě sv. Růženy z Limy, jejíž soška je od loňska vystavena na levém bočním oltáři a byla doplněna českou a peruánskou státní vlajkou. Pro zajímavost uvádím několik událostí ze života sv. Růženy z Limy. Dne 20. dubna 1586 se v Limě, šlechticům španělského původu, narodila dcera Isabela de Flores y del Oliva. Uvádí se, že byla desátým dítětem svých rodičů, kteří pak měli ještě další tři děti. Dle jedné z legend krásnému děvčátku její indiánská chůva říkala Rosa – Růžena. V 11 letech byla biřmována a právě jméno Rosa se stalo i jejím jménem biřmovacím. Od mladého, téměř dětského věku žila asketickým životem, utužovala své sebeovládání, málo jedla, velmi málo spala, tvrdě pracovala, aby mohla finančně pomáhat své početné rodině. Byla známá svojí starostlivostí a péčí o peruánské Indiány, kteří v té době žili na okraji společnosti. Toužila po řeholním životě v klášteře, ale láska k chudým rodičům ji přiměla k tomu, že obětovala svou náklonnost, aby mohla být doma nápomocna. Protože byla velmi krásná, chtěli ji rodiče provdat za bohatého muže. Ona ale byla rozhodnutá dát přednost duchovnímu životu. Úmyslně zmařila plánovaný sňatek, proto si ostříhala své pěkné dlouhé vlasy a ve dvaceti letech se stala členkou třetího řádu sv. Dominika. I nadále vedla asketický život, pomáhala chudým a nemocným. Rozmýš- Bartolomé Esteban Murillo: Sv. Růžena z lela o možnosti založit první klášter pro kontem- Limy, kol. 1670 plativní řád v Jižní Americe. Ten byl 6 let po její smrti skutečně vybudován. Druhý ženský klášter vznikl později nedaleko místa, kde ve věku 31 let zemřela. Stalo to v Limě dne 24. srpna 1617. Je pochována v Limě v dominikánské bazilice Svatého růžence. Blahořečena byla roku 1668 a svatořečena v roce 1671. Je patronkou zahradníků, květinářů, obchodníků s květinami. Stala se vůbec první kanonizovanou osobou na jihoamerickém kontinentu. Od té doby je stále jeho hlavní patronkou. Ale vraťme se k průběhu poutní mše svaté. Na úplný závěr nám všem byl představen salesián P. Michael Martinek, který je novou posilou teplické komunity. Přejme mu v novém působišti mnoho zdaru a radosti. O hudební doprovod celé mše svaté se postarali členové souboru Collegium hortensis, kteří jako vždy předvedli perfektní výkon. Závěrečný potlesk jim patřil zcela oprávněně. Jana Tóthová 4


Vítejte, otče Michaeli Na přelomu srpna a září 2016 jsme mohli v Teplicích mezi salesiány začít častěji vídat novou tvář. Ne že by byl tento kněz v Teplicích viděn poprvé, ale jako řádný člen teplické salesiánské komunity, to určitě poprvé bylo. Nepatří už k nejmladším, ale pojďme se raději představit. Vítáme Vás v Teplicích, smíme vědět něco z Vaší dosavadní „pracovní anamnézy“? Mám za sebou celkem bohatou pastorační zkušenost. Začínal jsem ve své domovské brněnské diecézi ještě za komunismu jako kaplan v Letovicích a později farář v Moravských Budějovicích. V roce 1990 jsem zakládal novou salesiánskou farnost a středisko mládeže v Českých Budějovicích – Čtyřech Dvorech. Po třech letech mě provinciál pověřil službou delegáta pro pastoraci mládeže, což znamenalo hodně cestování po celé provincii i po různých konferencích v zahraničí. S týmem spolupracovníků jsme hledali nové cesty pro práci s mládeží a v Pardubicích jsme několik let vydávali metodický časopis Naim. Zkušenosti ze zahraničí mě přivedly na myšlenku pobytového střediska pro mládež, kterou jsem mohl od září 1996 realizovat v historicky prvním salesiánském domě naší provincie ve Fryštáku; dnes je známý jako Dům Ignáce Stuchlého. V roce 2003 jsem nastoupil jako ředitel do salesiánské vyšší odborné školy Jabok v Praze; zároveň tam vyučuji předměty týkající se praktické činnosti církve, sociální etiky a sociální politiky. Po předání ředitelské funkce roku 2012 jsem přijal ještě službu kaplana ve věznici Bělušice (u Mostu). Jaké jsou a budou Vaše úkoly v teplických farnostech (máme jich celkem sedm)? Přišel jsem do Teplic s tím, že budu nadále pracovat jak na Jaboku (do Prahy dojíždím každé úterý), tak v bělušické věznici (tam trávím každý čtvrtek a pátek a od letošního září mám pro vězně mši svatou také v neděli ráno). V teplických farnostech se budeme setkávat především při bohoslužbách: nejčastěji asi na nedělní mši u sv. Alžběty v Šanově, ale podle potřeby a mých časových možností i jindy a jinde. Také bych se chtěl zapojit do příprav ke svátostem, ekumenických setkání, mezinárodní spolupráce (celkem obstojně se domluvím německy) nebo různých mimořádných akcí (z nejbližších třeba pouti do Liběšic). Rád říjen 2016

5

bych to vše propojil s vězeňskou pastorací: udržuji kontakty s rodinami některých odsouzených, snažím se podporovat ty, kteří byli propuštěni na svobodu. Přicházíte k nám v době ekonomického osamostatňování církví v ČR. Co považujete za hlavní úkoly Vaše i nás farníků v této mimořádné době? Jsem v Teplicích krátce a nevidím zatím do hospodaření zdejších farností. Proto můžu říct jen obecně, že ekonomické osamostatňování církví bude vyžadovat větší spoluodpovědnost všech věřících. Není možné požadovat, aby kněží byli odborníky v technických, finančních či administrativních oborech. Bude tedy nutné, aby přiložilo ruku k dílu co nejvíce laiků, zejména těch vzdělaných a zkušených. Zároveň bude církev potřebovat větší finanční spoluúčast věřících. Jsem rád, že katolická církev se u nás (i přes odpor velké části veřejnosti a politiků!) etablovala jako důvěryhodná instituce, zaměřená na službu lidem, a to bez rozdílu jejich náboženského vyznání. Tak fungují církevní školy i obě teplická střediska mládeže, tak funguje charita se stovkami různých sociálních zařízení. Za jeden z hlavních úkolů všech věřících považuji udržení a další rozvíjení tohoto sociálního rozměru církve. A také osvětu: informovanost o křesťanství i o církevních aktivitách je stále ještě žalostná. Denně se s tím setkávám jak mezi studenty, tak mezi vězni. To může být i moje výzva na závěr: Buďme hrdí na to, čemu věříme, i na to, co děláme! Nebojme se vyznat svou víru, nebojme se doporučovat svým známým a jejich rodinám charitní zařízení, církevní školy či střediska mládeže, využívejme i možnosti mediální prezentace. Zvláště cennou práci v tomto směru mohou udělat zaměstnanci a dobrovolníci v církevních zařízeních – křesťanští učitelé, vychovatelé, lékaři, sociální pracovníci. (A pokud máte mezery ve znalostech o církvi, nezoufejte: v nejbližších dnech vyjde publikace Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR, kterou jsem připravil pro nakladatelství Portál na základě zkušeností ze své výuky na Jaboku.) Michael Martinek SDB Otče Michaeli, děkujeme mnohokrát za nabídku nesporně zajímavé publikace, jistě si ji mnozí z nás rádi pořídí a prostudují, nehledě na to, že to bude velmi pravděpodobně 6


také velmi praktická pracovní pomůcka, kterou budeme moci uplatnit například při našich ekumenických setkáváních. Přejeme Vám, aby se Vám u nás v Teplicích líbilo. Přejeme Vám také, abyste i nadále vytvářel tak čtivé a moudré texty, jako jsou ty, které, čítáme například v Katolickém týdeníku. Za všechny teplické farníky a redakci FZT Jan Ševčík

Poděkování V teplických farnostech již 15 let trvá tradice prvních mariánských sobot, jejichž iniciátorkou byla paní Maria Masopustová. Pomáhal je založit někdejší administrátor farností otec Jozef Kujan SDB. Po jeho odchodu do Rumburka ho nahradil P. Tomáš Dawidowski FSSP, který svým mládím a svou zbožností nás všechny povzbudil poučným a krásným kázáním a zpěvem. Jim oběma patří velké díky. Velkým překvapením byl P. Patrik Maturkanič, když nás pozval na první mariánskou pouť do Lomce u Vodňan a pak následovaly poutě další. První byla 3. 8. 2013. Byli jsme v Koclířově 7. 5. 2016, kde jsme prošli branou milosrdenství. Díky, otče Patriku. Poděkování patří vytrvalým členům fatimského apoštolátu: Marušce Bodlákové, Janu Medvecovi, Čestmíru Dědkovi, Bohouši Forstovi a všem našim Brána milosrdenství v Koclířově členům, kteří přicházejí podle svého zdravotního stavu a všem našim farníkům dík. Také děkuji našim vytrvalým zpovědníkům – otci Janu Robovi v našich začátcích; pak ho vystřídal P. Jan Hurník. Také velké díky patří Václavu Basakinovi, kostelníkovi na Zámeckém náměstí u sv. Jana Křtitele. Byl také u zrodu prvních mariánských sobot za P. Jozefa Kujana. Až do dnešní doby je věrný. Věrnost a vytrvalost je veliká ctnost. Sloužit Matce Boží je největší radost, modlitbou, pokorou, obětavostí. První mariánské soboty jsou obdařeny plnomocnými odpustky a jsou na ně zváni všichni farníci. Díky Maria, žehnej svému dílu i nám všem. Za fatimský apoštolát Maria Masopustová říjen 2016

7

Pozdrav od otce Františka Během naší letošní dovolené jsme zavítali také do Moravských Budějovic. Je to hezké malé městečko na Vysočině, které má zhruba 7 700 obyvatel a leží asi 19 km jižně od okresního města Třebíč. Mají tu velké náměstí (7 500 m2), vysokou věž kostela (49,9 m) a také krásný Dům svatého Antonína, domov pro seniory a zdravotně postižené spoluobčany. Jeho posláním je umožnit obyvatelům důstojné a kvalitní prožití života s důrazem na tradiční křesťanské hodnoty. Výše uvedenou činností Dům sv. Antonína plní základní poslání Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, která je zřizovatelem domova. Naším přáním bylo navštívit otce Františka Pospíšila, který mnoho let působil v Teplicích a občas vypomáhal i v naší farnosti v Krupce. Neohlášení, trochu s obavami, jsme onoho srpnového odpoledne vstoupili do areálu Domova svatého Antonína. Prvních jeho obyvatel, které jsme potkali na zahradě, jsme se zeptali na otce Františka. Ti nás nasměrovali do podkroví domova, kde má otec František svůj pokoj, a zaklepali jsme. Jaké překvapení a velká radost byla vidět od prvních okamžiků v očích otce Františka! Hned nás poznal a zval nás dál. Následující asi 1,5 hodiny bylo vyplněno milým povídáním a prohlídkou domova. Z vyprávění otce Františka jsme se dověděli, že se nejen nenudí, ale vůbec nemá čas zahálet. Každý den má v domově bohoslužbu, často je požádán o pomoc svými spolubratry salesiány, kteří působí ve farnosti v Moravských Budějovicích. Další jeho náplní je práce ve správní radě domova, kam byl zvolen. Podílí se na mnoha aktivitách domova a jeho programu. A ten tu mají opravdu bohatý. Prohlédli jsme si také krásnou kapli, kterou v domově mají. Pomalu nás začínal tlačit čas a tak nám ještě František ukázal i právě dokončovanou mateřskou školku, kterou zde sestry Boromejky letos 1. září otevíraly. Na závěr naší návštěvy nám otec František několikrát zdůraznil ať všechny v Teplicích, Krupce a okolí moc pozdravujeme a vyřídíme, že se mu daří dobře, což tímto rádi plníme. Otec František je pořád stejný – plný dobré nálady, milý, nesmírně pracovitý a věčně usměvavý, což je vidět i z fotografie, kterou jsme pořídili při našem odchodu. Marek a Maruška Ševčíkovi, Krupka 8


Na kostelníka Františka Čápka farníci v Teplicích nezapomínají. Nezapomněla ani TV Noe při mši svaté dne 7.9.2016 ve 12:05. Františku, odpočívej v pokoji. Farníci z Teplic – Libor Barvík

Svatá Faustyna Kowalska Faustyna Kowalska je zvěstovatelkou Božího milosrdenství. Její poselství dalo vzniknout duchovnímu hnutí úcty k Božímu milosrdenství zrovna uprostřed nejméně milosrdných událostí v dějinách – mezi dvěma světovými válkami. Narodila se roku 1905 v Polsku. V srpnu roku 1925 vstoupila do společenství Panny Marie Milosrdenství jako sestra Marie Faustyna. V klášteře pracovala jako kuchařka, zahradnice či vrátná, procházela různými domy kongregace (Varšava, Vilnius, Krakov). Zároveň měla vidění a zjevení, kdy k ní promlouval Kristus. Zpovědníci jí doporučili zaznamenávat je do deníku, dnes už vydaného v mnoha jazycích, včetně češtiny. Ona však sama psala, že ke svatosti se dochází přes důvěrné spojení duše s Bohem, nikoli prostřednictvím zvláštních milostí, zjevení či extází. To jsou pro ni jen nositelé Boží výzvy, aby znovu zaměřila pozornost na texty Písma, v nichž se stále mluví o milosrdenství Božím. Faustyně bylo svěřeno poselství o Božím milosrdenství. V jednom zjevení jí Ježíš řekl: „Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji ti. … Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. Já sám ji budu bránit jako svou slávu“ (Deníček). Faustyna je mystičkou milosrdné lásky Boha Otce. Sama tuto lásku uváděla do života svou prostotou, radostností, pokornou a pracovitou službou ostatním, především ale svým skrytým životem s Kristem v Bohu, jak to vidíme z jejího Deníčku. Obraz milosrdného Ježíše, namalovaný podle jejích pokynů, se rozšířil po celém světě. Sestra Faustyna zemřela v třiatřiceti letech v Krakově. V roce 1993 byla prohlášena blahoslavenou a dne 30. dubna roku 2000 ji papež Jan Pavel II. svatořečil, přičemž zavedl svátek neděle Božího milosrdenství (první po Velikonocích). říjen 2016

9

Dík za dar hudby a modlitby Letošní, desátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu varhanní duchovní hudby ve Filipově zahájil 3. července zdejším farníkům známý soubor Collegium hortensis. Varhanní skladby zahrál Jiří Chlum, dlouholetý varhaník filipovské poutní baziliky. V podání souboru Collegium hortensis zazněla mimo jiné kantáta Pramen milostí, věnovaná 150. výročí zjevení Matky Boží ve Filipově. Kantátu pro recitátora (Martin D. Budek), sólo soprán (Lada Bečková), smíšený sbor a smyčcové kvinteto zkomponoval Jan Zástěra, libreto napsal Martin D. Budek. Před 150 lety, 13. ledna 1886, se ve Filipově zjevila těžce nemocné Marii Kade Panna Maria. Slovy „Mein Kind, von jetzt an heilt’s“ – „Mé dítě, od nynějška se to hojí“ jí přislíbila uzdravení. Nemocná byla skutečně náhle uzdravena, což se velmi rychle rozšířilo po okolí. Od této doby až nynějška přichází mnoho lidí prosit o uzdravení. Na místě zjevení byla nejdříve postavena milostná kaple Uzdravení nemocných (1870– 1873). Následovala stavba kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů (1873–1884). V letech 1885–1950 pečovali o poutní místo Filipov redemptoristé z přilehlého kláštera. Dnes se v poutním kostele s čestným titulem bazilika minor (přiděleným roku 1926) konají pravidelné bohoslužby a o prázdninách varhanní koncerty. Hudba, zpěv, sólový zpěv i recitace plnily moje srdce radostí. Na hlavním oltáři stojí velká socha Panny Marie Pomocnice křesťanů, na kterou jsem mohla během poslechu neustále upírat oči. Modlila jsem se za celé lidstvo, modlila jsem se i konkrétně za uzdravení tělesné i duchovní a zároveň vnímala posvátnou atmosféru. Nebyla jsem tam z Teplic jediná – těšilo mě vidět známé tváře z naší farnosti. Celé to dění nejvýstižněji vyjádřila jedna z návštěvnic, řádová sestra z Institutu Svatého Bonifáce, působící v sousedním saském Ebersbachu, krátkou větou: „Das war Gebet“ – „To byla modlitba“. Její nadšení, právě tak jako moje nadšení a jistě i mnohých dalších nelze popsat. Soubor Collegium hortensis vystoupil o pár hodin později ještě ve vzdělávacím středisku Biskupské konference Německa (Bischof-Benno-Haus) ve Schmochtitz u Budyšína (Bautzen) v Sasku. I zde sklidil velký úspěch. 10


Biskupství litoměřické organizuje k letošnímu výročí zjevení Matky Boží ve Filipově na 12. září kongres s doprovodným programem v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě. Díky Pánu Bohu za dary nadání a vloh. Díky členům souboru Collegium hortensis, že o tyto dary pečují a dělí se. Díky za každý jejich koncert, na němž jsem v minulosti mohla být přítomná, díky i za všechny koncerty budoucí. Michaela Hrebíčková

Konference 150 let Filipova Biskupství litoměřické pořádalo 12. září 2016 v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě konferenci na téma 150 let Filipova. Za naši farnost jsme se přihlásily dvě spolu s P. Petrem Němcem, který v té době pobýval v Čechách a na Moravě spolu s dalšími spolubratry působícími v Bulharsku. Asi osmdesát účastníků z Česka a z Německa mělo možnost vyslechnout si přednášky vztahující se jakkoliv k tomuto poutnímu místu: 1. Stavební historie Filipova (Mgr. Klára Mágrová) 2. Spojeni duchem – Filipov a Ackermann-Gemeinde (Dr. Geburg Thunig-Nittner) 3. Filipovské události z hlediska archivních pramenů (Mgr. Martin Barus) 4. Filipovské události z lékařského pohledu (MUDr. Milan Zbořil) 5. Teologická reflexe filipovských událostí roku 1866 (ThLic. Prokop Brož) 6. Salesiáni Dona Boska – ale nejen oni sami – opatrují 25 let poutní místo Filipov (P. Benno Beneš, SDB) 7. Lidová misie a poutní duchovní péče. Dílo redemptoristů ve Filipově (Mag. Dr. Theol. Martin Leitgöb, CSsR) 8. Filipov v literatuře (Mgr. Jan Kvapil) a další přednášky. Celou konferenci moderoval litoměřický biskup Mons. Mgr. Jan Baxant. Večer byl vyplněn slavnostním koncertem skladatelů Šluknovského výběžku v kostele sv. Máří Magdalény v Krásné Lípě.

říjen 2016

11

Na další den, 13. září 2016, byla naplánovaná komentovaná prohlídka baziliky minor Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově. Následovala slavnostní mše svatá u příležitosti 90. výročí korunovace sošky Panny Marie Filipovské. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Mons. Mgr. Jan Baxant. Koncelebrovali emeritní biskup z Drážďan a světící biskup z Berlína, dále pak kněží z Česka i z Německa. Vše výše uvedené bylo pro nás velkým přínosem po stránce odborné, kulturní a samozřejmě i duchovní. Byla to také možnost seznámit se se zajímavými lidmi, kteří obohatili naše dosavadní znalosti ze stavebnictví, historie Filipova a architektury sakrálních staveb, také z historie filipovské události (náhlé uzdravení těžce nemocné Marie Magdaleny Kade) z hlediska lékařského i z hlediska archivních pramenů. Nyní toto poutní místo spravují salesiáni. I nadále se zde scházejí poutníci z Česka i z Německa každého třináctého v měsíci. Vždy 13. ledna ve 4.00 hod. ráno začíná slavnostní mše svatá za účasti velkého množství kněží a věřících nejen z Česka a z Německa, ale i ze Slovenska, z Polska i odjinud. I někteří ze zdejších farníků byli také přítomni. Kdykoliv se znovu na toto poutní místo vydáme, budeme prosit Matku Boží i za všechny farníky teplických farností. Michaela Hrebíčková a Petra Vaterová

Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze

Salesiánské středisko v Trnovanech I o prázdninách si děti s námi rozšiřovaly obzory. Třídenní výlet do Prahy jim přiblížil památky v hlavním městě. Některé z nich byli poprvé v životě v Teplicích u vodojemu a na Letné. Na minigolfu a na motokárách si pak mohly vyzkoušet sportovní zdatnost. Školní rok jsme zahájili soutěžemi v pravěku. Lovení mamutů nebo například kresba jeskynních maleb pohltila téměř 50 dětí. Největším lákadlem se stal tanec kolem ohně v rytmu bubnů. I letos nabízíme pro děti přes 40 různých kroužků: florbal, sportovní hry, 12


keramiku, vaření, divadlo, výuku na hudební nástroje a další. Díky podpoře MŠMT jsou naše kroužky finančně dostupné pro kohokoli. Starším dětem nad 13 let pomáháme se školou, hledáním brigád, psaním životopisů apod. Na naše aktivity (doučování, pomoc v kroužcích, apod.) uvítáme pomoc dobrovolníků! Zájemci mohou kontaktovat Petra Kalase, [email protected]. V současné době je pro nás aktuální hledání dobrovolníka pro středisko na Luně: • Kroužek divadla pro nejmenší (asistent k našemu vedoucímu) – úterý 13.30– 14.30, • kroužek počítače (začátečníci) – asistent k našemu vedoucímu 13.30–14.00, • kroužek vaření (asistent k našemu vedoucímu) – čtvrtek 14.00–15.30, • kroužek floorbalu (asistent k našemu vedoucímu) – pátek 17.00–18.00. Do Prosetic: • Akutně hledáme dobrovolníka do volného klubu (hraní deskových her a povídání s dětmi) – čtvrtky a úterky od 16 do 18 hod., pondělky ve stejný čas, hlavně ale od 16 do 17 hod. Samozřejmě i na jeden den, na jednu hodinu – zkrátka jakoukoliv pomoc rádi uvítáme. Děkujeme. Ve dnech 18. a 19. 8. naše střediska navštívila Česká školní inspekce. Jak se jí u nás líbilo, co nám pochválila a co vytkla, se můžete dočíst na odkazu http://teplice.sdb. cz/stredisko-mladeze/Dokumentace/

Plán nejbližších akcí 5. 10. Workshop o Indii pro žáky ZŠ u Červeného kostela 7. 10. Stopovačka pro děti 6–12 let 7.–9. 10. Víkendovka pro děti 6–12 let 11. 10. 17.00 Setkání se zájemci o dobrovolnictví 14.–16. 10. Víkendovka v Praze pro mládež 13– 26 let 21. 10. Motokáry pro děti 6–12 let 25. 10. Úklid trnovanského sídliště s mládeží 13–26 let 3. 11. Exkurze do firmy s mládeží 13–26 let

říjen 2016

13

Salesiánské středisko Prosetice A už máte otevřeno??? To byla nejčastější otázka od dětí při průchodu sídlištěm. Když jsem jim konečně mohla říct ANO, byla vidět radost v jejich očích. A tak jsme 5. září zahájili běžný provoz střediska. Po všech prázdninových akcích, táborech, létě v sídlišti atd. se zaměstnanci poslední srpnový týden společně připravili na chatě v Mikulově na další rok nabitý různými akcemi, výlety, zábavou, kroužky a vším, co se ve středisku děje. Služba Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi fungovala přes celé prázdniny. Pátého září jsme dětem představili nové kroužky, které se rozběhly hned první týden. A také nové dobrovolníky a všechny, co mají co do činění se střediskem. Zahájili jsme také nové kroužky, třeba Holčičárnu, nebo Sebeobranu, a pokračujeme již v těch osvědčených – Mixík (kde společně čteme a rozebíráme příběhy, jazykolamy a pohádky); různé sportovní kroužky jsou také stále v kurzu, stejně jako vaření, výtvarky, hudebna, počítače a doučování. Každý den máme průměrně 7 kroužků a snažíme se o to, aby byly rozmanité a pro děti co nejvíce přitažlivé. Pravidelně každé úterý a čtvrtek také chodíme na faru, kde je pro děti připraven čtyřhodinový program s doučováním, hrou na klavír, výtvarkou a různými sportovními turnaji. První akce, která se v našem středisku konala, byla zahajovací diskotéka. Přišlo asi 250 dětí a rodičů a zaplnili celý dvůr. Jako hlavní host byla pozvána skupina Kaminiko. A také přišel poprvé do našeho střediska náš maskot Sawy. Přivedl ho samotný Don Bosco a děti se s ním hned spřátelili. Připravil si pro ně hru a měl plný kornout bonbónů, které celou dobu rozdával. Společně s dětmi tancoval, hrál hry, povídal si a pojídal špekáčky. Byla to velmi povedená akce, a doufáme, že i Sawy si ji užil a bude do střediska chodit co nejčastěji. Na faře začali 6. září a mají za sebou první společný táborák. Všichni se těšíme, co nám nový školní rok přinese. Přejeme vám radostný začátek školního roku a těšíme se na viděnou na některé ze společných akcí. Za středisko v Proseticích Helena Janíková 14


Medailonky našich zaměstnanců Ve Farním zpravodaji budeme postupně představovat naše zaměstnance na Luně. Některé z nich potkáváte i ve farnosti. Jmenuji se Jana Švecová, v Teplicích žiju pět let. Předtím jsem pět let pracovala u salesiánů v Praze a ještě předtím jsem žila dva roky v Německu a rok v Indii. Pocházím původně z Plzně, kde jsem vystudovala i vysokou školu. Ve středisku mám na starosti pobočku na Luně a vedu kroužek počítačů pro nejmenší. Ve farnosti organizuju akce pro Kukuje (farní mládež 14–17 let) a začínám se zapojovat i do týmu pro střední farní děti (10–14 let). Hraju na kytaru a klavír, učím se na housle (ale zatím se to nedá moc poslouchat). Moc se mi líbí příroda v severních Čechách, jsou tu nádherné kouty, do kterých ráda podnikám výlety. Před několika lety jsem propadla navíc kouzlu ferrat.

Indiáni ve městě Věděli jste, že některé kmeny Indiánů žijí i ve městech? Nejednou se o tom mohli přesvědčit obyvatelé Střekova v Ústí nad Labem, když jsme namaskovaní vyrazili do ulic během našeho tábora pořádaného 2.–7. 8. 2016. V duchu písně skupiny Traband jsme prožili krásný tábor a z „Indiánů ve městě“ se přerodil náš pokřik na: „Indiáni ve mně jste“. Indiáni byli velmi spirituálně vyspělí a díky jejich odkazu jsme dokázali tento rozměr přenést i do samotného programu her i myšlenek, se kterými jsme děti seznámili. Hlavní myšlenkou se tak stala spolupráce, sjednocení a ohleduplnost ke všem lidem a aktivní pomoc nejen jim, ale i přírodě. Díky nenásilnosti a přirozenosti těchto indiánských mouder je děti velmi jednoduše přijaly a řekl bych, že (alespoň po dobu tábora) i vzaly za své. Snad si je odnesly také domů. Proto se aktivně zapojily nejen do samotných her, ale pomáhaly i s nádobím atd. Překvapilo mě, jak velmi se podobalo duchovní myšlení Indiánů zásadám naší víry. Na samém začátku naši mladí Indiáni museli vymyslet pokřik a vyrobit si čelenku z nalezeného peří. Večer u ohně pak prokázali svou odvahu při zasvěcovacím rituálu a Velký duch zvolil dva náčelníky kmenů pomocí barevného ohně. Další den jsme jako správní Indiáni vyrazili do přírody a v Národním parku České Švýcarsko pomohli lesu. Děti po stezce sbíraly v rukavicích odpadky do pytlů a úplně říjen 2016

15

je to vtáhlo. Byly jsme na ně hrdí a všichni kolemjdoucí je chválili. Však si za to děti vysloužily volný vstup na Pravčickou bránu. Trošku smutné na tom bylo to, že na dvou kilometrech této cesty děti nasbíraly neuvěřitelných 2517 kusů odpadků – 11 plných pytlů, a to v národním parku nejvyššího stupně ochrany. Poté jsme se nechali osvěžit vodou na koupališti v Brné; počasí nám přálo a rozmočená bříška prstů potvrzovala, že si to všichni moc užili. Koupaliště doporučujeme všem. Poslední den se naše dva kmeny pomocí celodenní hry dobraly hádanky, po jejímž rozluštění zjistily, že teprve po spojení obou kmenů mohou najít poklad. A tak se zrodil jediný kmen „Slunce“. Velký duch přestal po celém dni „plakat“ a alespoň na obloze rozdělal oheň (nádherný rudý západ Slunce). My jsme si kvůli mokrému dřevu nemohli udělat závěrečný táborák. Do Teplic jsme dorazili železným ořem bílého muže namaskovaní tak, že nás ani vlastní matky nepoznávaly. Howgh! A na závěr ještě moudro, které jsme se od Indiánů dověděli a snad i vzali za své: „I kdyby na mě měla padnout nebesa, chci dělat jen to, co je správné. Nikdy nespáchám zlo.“ Šaman Divoký Pazour – Martin D. Budek

Papež o rodině (5) Ano, je to tak. Již popáté se na stránkách Farního zpravodaje Teplice (FZT) zabýváme obsahem papežské exhortace Amoris laetitia o manželství a rodině. V českém překladu tento dokument nazýváme Radost z lásky. O její přípravě jsme slýchali dlouho – byla opravdu až mimořádně důkladná. Byly k ní svolány dvě biskupské synody – mimořádná se konala v říjnu 2014 a řádná o rok později, v říjnu 2015. V mezidobí těchto synod byly dotazovány dokonce i jednotlivé vybrané manželské páry v několika diecézích na celém světě, kterým byly kladeny konkrétní stejné a předem formulované otázky. Nedlouho po druhé synodě papež tento tolik očekávaný dokument v dubnu 2016 vydal a již v srpnu byl k dispozici jeho oficiální český překlad. V našem FZT jsme se o tomto dokumentu poprvé zmiňovali před prázdninami 2016, pokoušeli jsme se o tomto obsáhlém a velmi důležitém dokumentu přinášet první informace. V srpnu 16


2016 vyšel oficiální český překlad tohoto dokumentu a je k dispozici v knihovnách nebo v knihkupectví (např. Jonáš v Litoměřicích) za necelých 100 korun. Pozorní čtenáři Katolického týdeníku se mohli o tomto dokumentu dočíst již na konci května 2016 v příloze Perspektivy č. 22, kde byl uveřejněn velmi hezký text od Martina T. Zikmunda. Nejde o žádný podrobný výklad této exhortace, naopak, jde spíše o podrobnější komentář poukazující na některé zajímavé souvislosti. Nás by mohlo zajímat především to, že v souvislosti s vydáním tohoto dokumentu je nápadně často zmiňován vídeňský kardinál Christopher Schönborn, který se narodil nedaleko od nás, na zámku Skalka u Vlastislavi na Litoměřicku. Právě tohoto pana kardinála doporučil papež František novinářům jako vykladače nové exhortace. Všichni – a novináři zejména – byli zvědaví „jestli jsou v exhortaci o rodině nějaké novoty“. Stejně jako všichni, i oni věděli, že v manželském životě není nouze o situace hraničící s mnohými církevními pravidly, která jsou v občanském právu dávno řešena „po občansku“. Naopak rodina, manželství, děti – to všechno jsou pro církev prioritní instituce a církev je ve svých pravidlech prioritně chrání. Někdy, bohužel, až příliš důsledně, až „farizejsky“. Nový papežův dokument Amoris laetitia není dogmatickým pojednáním, přesto přináší něco zásadně nového do tematiky, o níž píše. Schönborn vysvětluje, že nejde o nic menšího, než o fundamentální porozumění evangeliu v tom smyslu, že my všichni – ať už žijeme v regulérní nebo neregulérní (manželské) situaci – jsme závislí na Boží milosti. „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem“, připomíná scénu z Janova evangelia, kdy se Ježíš zastal cizoložnice před jejími právnickými kritiky a vykladači písma. I papež František, když mluví o těch, kdo žijí v takzvaných neregulérních situacích, údajně vždycky podtrhuje slovíčko „takzvaných“. Jiná situace, kterou kardinál Schönborn připomíná: Při přípravě exhortace každý ze členů pracovní skupiny měl říci druhým, jaká je v jeho vlastním příbuzenstvu realita v regulérnosti soužití členů rodin. Z tohoto „kolečka“ výpovědí vyplynulo, „že se téměř nenašel biskup, jehož někteří příbuzní by z hlediska řádného manželského a rodinného života nepředstavovali problém“ (i rodiče kardinála Schönborna se rozvedli). V životě každého člověka a v každé rodině se naskytnou situace, které musí být – a někdy velmi obtížně – řešeny jak s ohledem na pravidla jeho svědomí, tak také s ohledem na nastalou konkrétní situaci jeho rodiny, dětí, církevního společenství a nejednou i mnoha dalších souvisejících okolností. Ať jsou to situace běžné nebo těžké, nemusí na jejich řešení vždycky stačit člověk sám, snaží se najít pomoc, říjen 2016

17

nápovědu. Rezolutní postoje v těchto situacích vždycky spíše škodí, než řeší. Papežova exhortace Amoris laetitia, Radost z lásky, je dokumentem, který nás všechny nabádá k tomu, abychom vždycky stavěli na první místo lásku a pohodu v rodině a ne nekompromisní výklady. jš

Ahoj všichni! Vítám vás. Jak se vám líbilo luštění v minulém čísle Zpravodaje? Mám pro vás jejich správná řešení a zase nové hádanky. Pokud jste byli úspěšní, gratuluji, a pokud se zrovna moc nedařilo, nevěšte hlavu – určitě to vyjde tentokrát. Správná řešení najdete opět za měsíc. Držím palce, vaše kamarádka Jana.

Správné odpovědi ze září 2016 Hádanka: kostel

Křížovka: kancionál

Pátrání: obr. 1 – kostel Božského srdce Páně (47 metrů vysoká věž) obr. 2 – děkanský kostel sv. Jana Křtitele (35 metrů vysoká věž) obr. 3 – kostel sv. Alžběty Uherské (45 metrů vysoká věž)

Hledání – pátrání A zase tu je něco k vypátrání. Na obrázcích vidíte tři významné muže. Na vás nyní je, abyste zjistili jejich jména a úřady, které v současnosti zastávají.

18


Hádanka Svůj domov má ve věži, kam staletí náleží. Hmotnost mívá ohromnou, svoji píseň nádhernou.

Křížovka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1 – Rubikova kostka 2 – vuřty naložené v láku 3 – vykupitel 4 – dětská rozkládací knížka 5 – velký mořský pták; české nakladatelství dětských knih 6 – pásový stroj k hrnutí zeminy 7 – významné poutní místo na Moravě 8 – ochrana rukou 9 – tahací harmonika 10 – stenografie 11 – pluk (zastarale) 12 – Mirek, Míra 13 – příchod na svět

11 12 13

říjen 2016

19

Farní knihovna To nejdůležitější v životě od spisovatele Hal Urban Tato kniha je psána pro rodiče i učitele a všem, kterým není kvalita jejich života lhostejná. Najdeme v ní mnoha moudra, jako např. být vděčný, umět prohrávat, ctít život, děkovat. oč

Akce farnosti 5. 10. 9.00 13. 10. 19.00 15. 10. 15.00 22. 10. 16.30 23. 10. 26. 10. 9.00 30. 10. 14.00 15.00 16.00 2. 11. 19.00 5. 11. 15.00 6. 11. 15.00

Setkání pletařek, děkanství Měsíční ekumenické setkání žen, děkanství Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž Mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele Koncert Collegia hortensis, kostel sv. Jana Křtitele Setkání seniorů, děkanství Dušičková pobožnost, hřbitov Bystřany Dušičková pobožnost, hřbitov Teplice Dušičková pobožnost, hřbitov Křemýž Rekviem za zemřelé, Seumeho kaple, zpívá Collegium hortensis Dušičková pobožnost, hřbitov Modlany Dušičková pobožnost, hřbitov Teplice

Biblické hodiny od 5. října ve středu od 17.00 na děkanství. Příprava dospělých na biřmování sudé týdny čtvrtek v 17.30 na děkanství. Prohlubování víry pro dospělé liché týdny ve středu v 18.00. Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, Jana Tóthová, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Martin Budek, Ing. Miroslav Palíšek Vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek. Telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost Číslo účtu: 2600695917/2010

Farní zpravodaj Teplice

Recommend Documents