Farní zpravodaj Teplice

Farní zpravodaj Teplice

Foto: Palickap – wikimedia.org

březen 2016

Socha sv. Josefa v Chomutově

Uvnitř tohoto vydání: Úvodník 2 Otec Benno Beneš SDB děkuje – Kostel sv. Valentina v Novosedlicích 4 Valentinská mše v Modlanech 6 Rodilý Tepličák 7 Farnost Křemýž 10 Bl. Metoděj Dominik Trčka, kněz a mučedník 12 Don Bosco karneval – První misijní klubko 14 Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty 15 Laudato si’ – Buď pochválen… (4.) 18 Svatý rok milosrdenství (3) 20 Březen – měsíc knihy 21 Orientační přehled Svatého týdne a Velikonočního tridua 21 Akce farnosti 23

Milí přátelé, sestry a bratři, všichni jistě víme, že papež František vyhlásil loni 8. prosince Jubilejní – Svatý rok s konkrétním tématem milosrdenství. V jednom rozhovoru to zdůvodňuje takto: Přišel mi na mysl obraz církve jako polní nemocnice po bitvě; je to pravda – kolik lidí je zraněných a zničených! Zraněné je třeba léčit, pomáhat jim, aby se uzdravili, a nikoli je posílat na vyšetření cholesterolu. Myslím, že toto je chvíle pro milosrdenství. Všichni jsme hříšníci, všichni si neseme nějakou vnitřní zátěž. Pocítil jsem, že Ježíš chce otevřít brány svého Srdce, že Otec chce ukázat své milosrdné lůno. Je to rok odpuštění, rok smíření. K této příležitosti napsal papež bulu Misericordiae Vultus – Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Na začátku této postní doby z ní chci vybrat dvě témata: Svatou bránu a skutky duchovního milosrdenství. Našim dětem dnes postavíme (jsme postavili) v Trnovanech bránu a také ony se budou až do Velikonoc svým způsobem seznamovat se skutky duchovního milosrdenství. Můžeme je v tom tak trochu následovat. Svatá brána – možná v nás tento pojem vyvolá pocit něčeho středověkého, archaického (snad až zatuchlého). Bránu však používáme všichni, někteří skrze ni vstupují do internetové sítě. Brána, portál, dveře, vstup, vchod, Eingang, entrate… Všichni neustále někam vstupujeme a vystupujeme. Už při narození byla maminka pro každého z nás branou života. Dveře našeho domu oddělují veřejný prostor od soukromého, portálem kostela vstupujeme do domu Božího. Brána je symbolem přechodu, změny prostředí; něco končí, něco začíná. Do brány nemocnice vstupujeme s touhou, že tam budeme uzdraveni. Dnes se mluví v medicíně o zlepšení kvality života. Každý z nás jednou projde branou smrti do nové kvality života. Pevně všichni věříme a doufáme, že to bude ve společenství samotného Boha. Na tento poslední vstup, věčnou kvalitu, nás připravuje Jubilejní – Svatý rok; proto Svatá brána. Papež ve výše zmíněné bule píše: Na slavnost Neposkvrněného početí budu mít to potěšení otevřít Svatou bránu. V tomto případě půjde o bránu Milosrdenství, kde bude moci každý, kdo vstoupí, zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dodává naději. Stanovuji, aby tuto neděli v každé místní církvi, v katedrále byla otevřena tato brána Milosrdenství pro celý Svatý rok. Podle rozhodnutí ordináře ji bude možno otevřít také v jiných svatyních, které jsou metou mnoha poutníků, kteří jsou na těchto posvátných místech často v srdci pohnuti milostí a nacházejí cestu obrácení. 2


O první neděli adventní jsme mohli slyšet v pastýřském listu našeho otce biskupa: Osobním vrcholem Svatého roku milosrdenství pro každého z nás bude putování ke Svaté bráně, která poprvé v dějinách bude z rozhodnutí papeže Františka otevřena také v diecézích. V naší diecézi se otevřou Brány milosrdenství čtyři: v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, dále v Liběšicích u Žatce, v Jablonném v Podještědí a v Bozkově. Sestry a bratři, brána je symbol. Není to nic kouzelného. Nebudeme procházet magickou zónou, která nás automaticky promění. Může to však být vnější znamení mého vnitřního rozhodnutí: • Chci zažít Boží milosrdný uzdravující dotyk, protože jsem sám zraněný, • chci následovat Ježíše, chodit s ním a učit se být milosrdným. Zbývá jen praktická otázka: budeme chtít putovat k bráně samostatně, nebo spíš společně jako farnost? Ponecháváme k vašemu uvážení.

Foto: Karelj – wikimedia.org

Nyní ke druhému tématu. Opět citace z buly: Vroucně si přeji, aby křesťanský lid během Jubilea přemýšlel o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. To bude způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve kterém jsou chudí božským milosrdenstvím upřednostňováni. Ježíšovo kázání nám tyto skutky milosrdenství prezentuje, abychom mohli chápat, zda žijeme jako jeho učedníci, či nikoli. Objevme znovu skutky tělesného milosrdenství: dávat najíst tomu, kdo má hlad a napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá co na sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé. Litoměřická katedrála s Bránou milosrdenství A nezapomínejme na skutky duchovního milosrdenství: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé. P. Václav Čunek SDB březen 2016

3

Otec Benno Beneš SDB děkuje všem, kdo na něj v těchto dnech myslí ve svých přímluvách a těší se, že se s námi všemi v dohledné době shledá opět jako zdravý a pohybu schopný. Otec Benno Beneš byl dne 25. ledna 2016 po úrazu hospitalizován a operován v nemocnici v Teplicích. V těchto dnech se mu již daří dobře a úspěšně se zotavuje, nicméně jeho rehabilitace potrvá ještě několik týdnů. Každý den mu přichází mnoho pozdravů a přání brzkého uzdravení jak od zdejších přátel, tak od mnoha známých z celé ČR i ze zahraničí. Za všechna tato přání a přímluvy všem aspoň touto cestou děkuje a těší se na shledání s námi všemi.

Kostel sv. Valentina v Novosedlicích Novosedlický kostel má gotické základy, je připomínán již r. 1384. V letech 1710 až 1711 byl zbarokizován. Tento farní kostel byl navštěvován občany z nedalekých obcí Proboštov, Trnovany, Dubí a samozřejmě z Novosedlic. Na únorovou pouť se sjížděli občané ze širokého okolí, aby uctili sv. Valentina. Prosili za zdraví, úrodu a dobytek, aby tak mohli Bohu lépe sloužit. Tolik několik vět k historii (použito z farní kroniky Novosedlice, sepsané paní Mgr. Hanou Fílovou, současnou kostelnicí). Hanko, děkuji za propůjčení autorských práv. Na pouť k sv. Valentinovi do Novosedlic jezdíme každý rok s manželkou velice rádi. Poprvé jsem v kostele sv. Valentina přijal Pána Ježíše. Tajně jsme se tam scházeli za totality s mládeží. Toto posvátné místo je našim srdcím velice milé. Letošní 14. únor připadl na neděli. Slavnostní mše začala v plném kostele (poutníci přijeli ze širokého okolí a nejdál, co vím, až Kolína) v 10.00 hodin. Hosty byli starostové a místostarostové z Novosedlic a z Dubí a paní starostka a místostarostka z Proboštova. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Jan Baxant, s ním celebrovali P. Jan Hurník SDB a místní administrátor P. Patrik Maturkanič. Ten v úvodu přivítal biskupa Jana, otce Hurníka, světskou vrchnost, své farníky (kterým poděkoval za přípravu

4


slavnosti) a nás všechny poutníky. Otec biskup Jan se zmínil, že sv. Valentin je patronem zamilovaných právě proto, že miloval Boha a miloval lidi. Liturgické čtení bylo z první neděle postní o pokušení Ježíše ďáblem. V promluvě otec biskup Jan zdůraznil, že se zapomíná na přítomnost ďábla, původce zla a pokušení ve světě a v našich srdcích. Zpočátku na mě promluva působila trochu zvláštně – kázání jakoby z předminulého století, ale s odstupem času přicházím na to, že člověk (já) se snaží na zlo nemyslet. Ale ono je potřeba si uvědomovat přítomnost ďábla a jeho zlé působení. Tímto se otci biskupovi Janovi povedlo, že jsem neusínal – a o to jde: přemýšlet, rozvažovat. Protipólem působení zla je láska k Bohu a lidem. Na závěr mše svaté otec biskup Jan všem přítomným a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na přípravě a průběhu slavnostní bohoslužby, poděkoval. Zvláštní poděkovaní vyslal na kůr, odkud eucharistii doprovázel několika zpěvy sbor Audite Silete z Krupky. Jejich zpěv se otci biskupovi velice líbil a posteskl si, že zpěvu mohlo být více; ale to bylo jen takové popíchnutí.

Foto: Petr Macek

Za sebe musím napsat, že sbor Audite Silete mám velice rád, rád je poslouchám a nechám se povznášet jejich zpěvem – stačí zavřít oči a slavíte eucharistii spolu s temperamentními černochy třeba v Bostonu v USA. Audite Silete, děkuji. Na varhany hrál a mešní píseň doprovázel za zpěvu (skoro) všech přítomných místní dlouholetý varhaník Miroslav Růžička. Pokud jste slyšeli falešný tón (já jej neslyšel – mám hudební hluch), tak to nebyla chyba varhaníka. V zákulisí jsem se dozvěděl, že se varhany budou opravovat. Tak se máme na co těšit.

březen 2016

5

Po slavení eucharistie následovalo pro všechny přítomné agapé. Díky za přípravu rodině Hujerů a všem těm, kteří přinesli své dobroty, aby se s láskou rozdělili. Milá novosedlická farnosti, děkujeme a za rok opět rádi přijdeme i přijedeme. Na přímluvu sv. Valentina ať vám všem Pán žehná. Mějte rádi Pána Boha i sebe navzájem.

Foto: Petr Macek

Milan Pekárek

Valentinská mše v Modlanech Vzpomínka na sv. Valetina se konala také v Modlanech, i když v mnohem skromnějším měřítku. Již v sobotní podvečer v kostele sv. Apolináře se na mši svaté s nedělní platností, kterou sloužil otec Jan Blaha SDB, sešlo celkem 13 věřících a to i s tříčlennou kytarovou skupinou Romana Zimy. Dalo by se říct – normální mše svatá. Ale nebylo tomu tak. Manželé Iva a František Růžičkovi pro nás připravili zajímavé zpestření. Na předem připravená papírová srdíčka jsme každý měli sám za sebe napsat to, co si myslíme, že je pro udržení manželského vztahu nejdůležitější. Tato srdíčka jsme odevzdali do „sbírkového“ košíčku a na konci mše svaté jsme si opět každý z nás přítomných jedno z těchto srdíček převzal a přečetl si svůj „valentinský vzkaz“. Nepochybně by bylo zajímavé jednotlivé vzkazy prostudovat, ale o tom tento příspěvek není. Rozhodně to byla zajímavá forma upozornění na potřebu udržení stálé pozornosti vůči svému partnerovi a pěstování vzájemného vztahu. Svatý Valentine, prosíme, pomáhej nám. 6


Rodilý Tepličák Jméno Norbert Krutský patří v teplické komunitě nepochybně k těm známějším. Aby taky ne, když jde o osobu stále ještě tak aktivní, jakou pan RNDr. Norbert Krutský i v devátém deceniu svého života nesporně je. Nejen že je stále činným členem redakční rady Farního zpravodaje Teplice, do něhož stále přispívá, ale je také autorem překladu knihy někdejšího bořislavského kněze P. Franze Sitteho An der sonnenseite des Milleschauers / Na slunné straně Milešovky. Tato kniha byla vydána v roce 2011 v roce 51. výročí mučednické smrti jejího autora násilně usmrceného komunistickými vězniteli dne 8. ledna 1960 ve věznici v Litoměřicích. RNDr. Norbert Krutský je také pravidelným účastníkem našich bohoslužeb, obvykle v kostele Božského Srdce Páně v Trnovanech a obvykle se také zúčastňuje i dalších akcí našeho farního společenství. Tak stále aktivní člověk nám má určitě co říci. Požádali jsme ho o rozhovor a zde přinášíme jeho slova. Jaký je Váš vztah s Bohem? Myslím, že náš vztah k Bohu je určen dvěma základními skutečnostmi – modlitbou a spojením mezi Bohem a člověkem ve svátostech. V katolické církvi, v níž jsem jako dítě vyrůstal, patřila denní a hlavně večerní modlitba k samozřejmé součásti dne. Od jednoduché dětské modlitby a formu modliteb dospělých až po různé formy modliteb u stárnoucího člověka. Vždy bylo ovšem nutno dbát na to, aby modlitba nesklouzla do formality, ale aby vyjádřila vnitřní přesvědčení člověka. Vztah s Bohem jsem udržoval při bohoslužbách. V Teplicích jsem od dětství po celý život chodil do děkanského kostela sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí (pokud jsem byl doma). Pamatuji na dlouhou řadu kněží, do roku 1945 německé národnosti, pak českých; sloužili u oltáře a vyučovali náboženství. Když mi bylo 13 let (1945), nastala hlavní jazyková změna. Na německé kněze se moc nepamatuji, z českých kněží mám v dobré paměti hned po válce P. Jelínka, který pak byl vězněný, dlouho zde působil P. Ondrouch a P. Audy, a od roku 1990 zde působí salesiáni. Spiritualita – co Vám v tom pomáhá? Spiritualitu – duchovní život – jsem prožíval zpočátku jen formálně ve svátostech, ale více až v pozdějších letech. Jako mladý člověk jsem spíše jen plnil zákon bez hlubšího zážitku do podstaty života. Byl jsem především ve své profesi zaujat vědou a událostmi ve světě. březen 2016

7

Co mi nyní pomáhá, abych žil více duchovně než dříve? Musím přiznat, že jsem k životu ve spojení s Bohem dospěl až kolem 60. roku, současně s odchodem do důchodu a s příchodem salesiánů do Teplic, a opata Bernarda do kláštera v Oseku. Do té doby jsem žil více svým odborným životem. Nyní lépe poznávám pořadí hodnot v životě a vidím, že to, co jsem dělal, není to nejdůležitější. Jak jste se dostal k historické problematice (jako přírodovědec)? Musím říci, že přírodověda a historie nejsou od sebe až tak moc vzdálené; je mezi nimi řada společných oborů. Kromě svého geologického oboru, který mi vydržel až do důchodu, jsem už v minulosti tíhl k dějepisným tématům. RNDr. Norbert Krutský s manželkou cca před 10 lety Jedním ze společných zájmů bylo zpracovávání života slavných přírodovědců, mezi něž patří paleontolog Gustav Laube z Teplic, zakladatel mineralogie v Čechách Franz Xaver Maxmilián Zippe z Kytlic, badatel vulkanitů Českého středohoří Josef Emanuel Hibsch z Homole, lékaři a zakladatelé lázní Kyselka Reussové z Bíliny, polární badatel Julius Payer z Teplic, ale i slavný Alexander von Humboldt, který se dostal do Čech i jako geolog. Chodil jsem po archivech a sestavoval rodokmeny. Druhým důvodem mé historické záliby je moje znalost němčiny. Z němčiny do češtiny a obráceně jsem překládal mnoho spisů a článků, a to nejen z přírodních věd, ale i z historie kraje a v poslední době také s náboženskou tematikou. Proč jste byl tak aktivní ve farním společenství (práce na faře, literární činnost)? Časově je možno ztotožnit mou aktivitu ve farnosti v Teplicích s nástupem salesiánů po roce 1990. V roce 1991 se rozběhla jejich činnost a já jsem byl osloven jejich činorodostí. Stejně tak to ale platí s mou činností v oseckém klášteře, kam v roce 1991 nastoupil opat Bernhard Thebes, který hned začal s obnovou starobylého cisterciáckého kláštera. Z obou stran jsem měl nabídky spolupráce. V Teplicích se vytvořila salesiánská komunita, jejímiž prvními členy se stali P. Petr Němec a P. Miroslav Maňásek. Postupně přicházeli další. Byl nedostatek lidí hlavně 8


na kancelářské práce, a tak jsem se toho ujal. Účetnictví se zpočátku vedlo jednoduchým způsobem – v knize byly dvě rubriky – dal a má dát. Kvalifikovaní účetní přišli až později. Pak zde byly matriky – křty, sňatky a pohřby. Pustil jsem se do toho s chutí. Byly zde k vyřízení různé písemnosti – i v tom jsem se snažil otci faráři pomáhat. Něco bylo k vyřízení v němčině, hlavně později při styku s farností Volkach. Začal jsem psát farní kroniku. Práce mě bavila a cítil jsem se užitečný. Hned druhý rok se začal vydávat Farní zpravodaj. Ten vychází stále spolu se zprávami ze Salesiánského střediska mládeže. Snažil jsem se do něj přispět různými články a tak podpořit redakci časopisu. Mým oborem byly články historické, seriály např. o poutních místech, v poslední době o zbořených kostelech a kaplích na Teplicku. Na faru jsem chodil dvakrát až třikrát týdně. Současně jsem docházel do kláštera v Oseku, abych i tam pomáhal. Začalo to tím, že otec opat potřeboval tlumočníka a překladatele. Tak jsem zbývající dny využil pro práci v Oseku. Seznámil jsem se s životem v klášteře a s péčí o bezdomovce, které otec opat živil ze svých prostředků, a oni mu za to při práci pomáhali. I tuto práci jsem konal rád a časem jsem se cítil jako v druhém domově. Jak byste si představoval další život ve farním společenství? O dalším životě ve farním společenství v Teplicích se nemohu odpovědně vyjádřit, protože pro svůj zdravotní stav tu nejsem stále. Pokud tu jsem, chodím s rodinou většinou do trnovanského kostela. Abych pravdu řekl, líbí se mi mše s varhanami a se zpěvem, a ne instrumentální mše s velkou hlučností. Člověk potřebuje přece trochu klidu na rozjímání o obsahu bohoslužby. Jsem spíše tradiční katolík, který se drží starých zvyků, jako je přijímání Těla Páně do úst. S ekumenismem a dalšími novými aktivitami jsem se ještě nesžil. Církev bohužel není zcela jednotná. Ostatně i na poslední synodě se v církvi projevily některé různosti v názorech na dnešní život v církvi. Je dobré, že se salesiáni starají především o mládež, která je budoucností církve a proto je třeba jí věnovat hlavní pozornost. Neznamená to ovšem přehlížet starou generaci, která svými zkušenostmi může přispívat ke zdárnému rozvoji těch mladších. Pane doktore, děkuji Vám mnohokrát nejen za tato slova, ale především za všechnu práci, kterou ve farnosti děláte a přeji Vám jménem všech farníků pevné zdraví a mnoho chuti do další práce mezi námi. MUDr. Jan Ševčík

březen 2016

9

Farnost Křemýž Historie dnešního kostela sv. Petra a Pavla je spjata s paní Kateřinou Alžbětou z Bachonhayů, která byla od r. 1669 majitelkou panství Ohníč – Křemýž, a kostel nechala vybudovat na místě původního, jehož zbytkem je patrně podvěží s apsidou dnešní barokní zvonice a také připomínka v podobě chátrajících renesančních náhrobků ze 16. století na jižní straně lodi kostela. Paní Kateřina Alžběta Zámek v Křemýži z Bachonhayů byla po celý život svobodná a zřejmě velmi zbožná paní, nechala také vybudovat jádro křemýžského zámku, který byl později v r. 1805 klasicistně upraven. Ještě před výstavbou dnešního kostela však bohatě podporovala starý kostel, pro který nechala zhotovit nejméně dva zvony u pražského zvonaře Fridricha Schönfelda, a r. 1682 také oltářní obraz. Stavitel kostela, jehož základní kámen byl položen v r. 1702, není znám; dle stylových rysů by jím pravděpodobně mohl být teplický stavitel Christian Lagler, který vybudoval či přebudoval v první třetině 18. století řadu nejen sakrálních staveb na teplickém panství Clary-Aldringenů. Kostel je jednolodní stavbou s lehce odsazeným, polygonálně zakončeným presbytářem a vtaženou věží na průčelí zdobeným jednoduchými štukovými prvky, v interiéru je zaklenut valenými klenbami. Nad hlavním vchodem potom najdeme reliéfní erb původem uherského rodu Bachonhayů. Kateřina Alžběta z Bachonhayů se dokončení kostela již bohužel nedožila, zemřela v r. 1713 a byla pohřbena do krypty právě vysvěceného kostela. Křemýžské panství zdědila její neteř Kateřina Magdalena Barbara Terezie z Woppingu provdaná za Jana Antonína Hýzrleho z Chodů. Právě jejich zásluhou kostel obdržel většinu dnešního vnitřního vybavení. Zvláště zajímavé jsou dva protilehlé epitafy náležející zakladatelce kostela a Ferdinandu Ludvíkovi a Kryštofu Hellfriedu Wopingům, barokní kazatelna a dva boční oltáře sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého. Zajímavostí je znázornění výjevu duší v očistci v podstavci oltáře. Stylově poněkud odlišný hlavní oltář pochází dle erbů Hýzrlů z Chodů a Vratislavů z Mitrovic až z let 1727–1728, kdy se po smrti Kateřiny Magdaleny Jan Antonín Hýzrle podruhé oženil s Magdalenou Vratislavou z Mitrovic. Oltářní obraz je starší – pochází z r. 1682 z oltáře původního kostela a znázorňuje na pozadí neznámého města skupinu světců – patronů proti moru orodující u Panny Marie s Ježíškem. Tato tematika nepochybně souvisí s morovou epidemií, která zasáhla zdejší kraj v r. 1680. Vzepjatou mariánskou úctu pak dokládá také replika drobné milostné 10


sošky Piety z nedalekého poutního místa Bohosudov v prosklené skřínce. Zajímavým svědectvím o místním uchycení mariánského kultu je také olejomalba vyobrazení uctívaného obrazu Panny Marie Bolestné z kapucínského kláštera v Sušici, v rodném kraji Hýzrlů z Chodů, jejichž prostřednictvím se do křemýžského kostela dostal. Z podhůří Šumavy sem doputoval také kult blahosloveného poutníka Vintíře, jehož obrazy rovněž najdeme na stěnách presbytáře společně s kvalitním obrazem sv. Jana Nepomuckého. Interiér dále doplňují barokní lavice s bohatou řezbářkou výzdobou. Do dnešních dnů se zachoval pouze jeden menší zvon umístěný v sanktusové věži, ostatní vzácné zvony zmizely jako válečné rekvizice. A tak je dnes krásná samostatně stojící zvonice prázdná. V nedávné době vznikl projekt na využití zvonice jako bytového prostoru a ateliéru, bohužel však nebyl realizován. V roce 1787 byl z kapacitních důvodů zrušen hřbitov okolo kostela a nový založen za obcí. Od počátku 19. století pak obec i s kostelním patronátem přešla do držby rodu Ledebourů, mezi kterými bychom našli spoustu významných osobností své doby, například Johann Ledebour působil jako ministr zemědělství v rakousko-uherské vládě, a ač sám byl Němcem, zastával pročeské postoje. V r. 1864, když byly do teplického děkanského kostela pořízeny nové varhany, zaJohann Ledeburkoupil hudbymilovný majitel hrabě Adolf Ledebour tamější staré ‑Wicheln dvoumanuálové varhany z let 1798–1802 a nechal je přenést do Křemýže. Hrabě také pořídil uniformy pro zdejší hudební chlapeckou gardu, kterou řídil místní učitel. V roce 1902 pak byly také do věže pořízeny hodiny. Jedinečnost kostela v rámci celých severních Čech spočívá v jeho slohové čistotě; jednotný charakter interiéru si tak zcela zachoval autentickou atmosféru zašlých dob. Současnost dnešní farnosti již tak zajímavá není. Nejlépe bychom ji mohli charakterizovat jako farnost s velice bohatou minulostí a skromnou přítomností. Dnes je jedná o tzv. mrtvou farnost, tedy bez společenství a pravidelných bohoslužeb. O kostel se dnes s láskou a velkým zápalem stará místní obyvatel pan Radovan Kyselka, který sice není členem církve, ale péči o historické dědictví obětuje nemálo svého času a prostředků a za to si zaslouží obdiv a velké poděkování nás, teplických farníků, kteří farnost máme ve správě. V loňském roce byla velice povedenou akcí farní pouť rodin v červnu s programem pro děti; možná i to je Křemýž na historické jedna z cest, jak najít vztah k našim vesnickým farnostem. fotografii z r. 1930 březen 2016

11

Budoucnost křemýžské farnosti je tak otevřená – není zde žádné společenství, které by dávalo smysl existenci farnosti, a tak zde máme „pouze“ krásný kostel. Na otázku jak dál s našimi vesnickými farnostmi se můžeme pokusit najít odpovědět na dni teplických farností v sobotu 13. března 2016. Robert Kotyšan

Akce farnosti v roce 2016 27. 3. Velikonoční mše svatá 23. a 30. 4. Farní brigáda 10. 6. Noc kostelů 26. 6. Farní pouť rodin ke sv. Petru a Pavlu 25. 12. Vánoční mše svatá Každá akce je zakončena agapé.

Kostel sv. Petra a Pavla se samostatně stojící zvonicí v popředí

Bl. Metoděj Dominik Trčka, kněz a mučedník Dominik Trčka se narodil 6. 7. 1886 jako sedmé dítě v rodině Tomáše Trčky a Františky Štěrbové. Nejprve navštěvoval místní školu ve Frýdlantě nad Ostravicí a pak v Místku. Šestou třídu gymnázia ukončil v roce 1903 na soukromém gymnáziu redemptoristů v Července. V roce 1902 požádal o přijetí do tohoto řádu, v srpnu roku 1904 složil řeholní sliby a v červenci roku 1910 se stal knězem. Do roku 1919 misijně působil v Čechách a na Moravě (Praha, Svatá Hora, Plzeň a Brno). Během první světové války se staral o utečence z Východu a Balkánu. V roce 1919 z pověření svých nadřízených přijal byzantský obřad a po krátkém zaučení ve Lvově začal působit mezi řeckokatolickými věřícími na Východním Slovensku. Plnil zde misijní a farní úkoly, zakládal kláštery redemptoristů a přijal řeholní jméno Metoděj. Nějakou dobu byl představeným klášterů ve Stropkově a Michalovcích. V roce 1935 byl jmenován apoštolským vizitátorem sester basiliánek v Prešově a Užhorodu a krátce poté viceprovinciálem nově zřízené slovenské provincie redemptoristů. 12


V roce 1949 komunistická vláda násilně zrušila michaloveckou provincii redemptoristů a o rok později násilně zabrala kláštery na území celého Československa a řeholníky odvezla do koncentračních táborů. V roce 1952 byl Trčka obviněn ze spolupráce s biskupem Gojdičem a 21. dubna byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 12 let za špionáž a pokus o útěk za hranice. Byl vězněn v Ilavě, na Mírově a nakonec v Leopoldově. Tragickými se pro něj staly Vánoce v roce 1958. V tomto posvátném čase lásky a pokoje si zpíval koledu, při zpívání ho však slyšel dozorce. Hned ho nahlásil představeným, a protože zpívaní bylo ve vězení zakázané, otec Metoděj tak putoval do korekce. Dostal zápal plic a vysoké horečky. Přivolaný lékař konstatoval, že je potřebné převést ho do nemocnice a upozornil dozorce, že berou na sebe zodpovědnost za jeho stav, dokud nebude léčen v nemocnici. Až na další den otce Metoděje přemístili, ale ne do nemocnice, ale jen do samotky s dřevěnou podlahou. Vězeň mohl dostat i dvě deky. To však pro otce Metoděje nemělo velký význam. Podle očitých svědků do cely přišel už jen umřít. Zemřel 23. března 1959 a byl hned na druhý den po smrti pochovaný na vězeňském hřbitově. Rodina se v dubnu 1959 pokoušela převést jeho tělesné ostatky do rodného Frýdlantu, ale tehdejší úřady jim dělaly potíže a nakonec se jim to nepodařilo. Až po obnovení činnosti řeckokatolické církve v roce 1968 mohli redemptoristé požádat o převezení tělesných pozůstatků otce Trčky z leopoldovského vězeňského hřbitova do Michalovec. Lékař, který otce Metoděje v Leopoldově ošetřoval, ve svém svědectví vzpomíná, že když se omlouval otci Metodějovi, že mu nemohl pomoct, ten mu odpověděl, že se na nikoho nezlobí a že všem odpouští. Podle tohoto lékaře bylo velké svědectví víry, že i v momentě, kdy věděl, že je v nebezpečí smrti, odpustil. Redemptorista otec Metoděj je zářným příkladem víry v Ježíše Krista – potvrdil to svým životem a mučednickou smrtí. Církev uznala jeho svědectví víry a koncem dubna 2001 ho prohlásila za mučedníka. Svatý otec Jan Pavel II. jej společně s řeckokatolickým biskupem Pavlem Petrem Gojdičem v neděli 4. listopadu 2001 v Římě vyhlásil blahoslaveným. Martyrologium uvádí jeho památku v den smrti 23. 3., tedy v postní době, která má významově přednost. Z tohoto důvodu byl pro jeho památku v našich zemích stanoven den, kdy složil řeholní sliby, tedy 25. srpna.

březen 2016

13

Don Bosco karneval Don Bosco kladl důrazně svým chlapcům na srdce, aby byli veselí a tak získávali přátele. Ve valdocké oratoři se často slavilo a zpívalo. I děti z naší farnosti se po roce sešly a masopust v „lesním duchu“ pořádně oslavily. Nejprve tedy musely ukázat svou zdatnost a zdolat velkou překážkovou dráhu přes stromové kmeny, kameny, studánky apod. Poté byl na řadě tanec mezi mizejícími pařezy a také tanec Pod dubem, za dubem. Děti se pořádně se zadýchaly a zapotily – tekutiny proto doplnily v soutěži o rychlost pití lesního nápoje. V hlubokém lese se pak musely vyhnout divokým zvířatům a dostat se na druhou stranu lesa do bezpečí. Tam je čekalo sbírání borůvek a malin. Nebyly to plody obyčejné, nýbrž kouzelné; skrývaly totiž v sobě kousky obrázků. Když je děti složily dohromady, vznikl z toho jeden velký obraz s postavičkami kluků ve rvačce, s ovečkami a s tajemnou postavou v pozadí. Připomíná vám tento výjev něco ze salesiánské historie? Dětem o tomto obrázku – svém snu z devíti let – přišel vyprávět Don Bosco. Rozdal nám veselé odměny, plastelíny a bublifuk. Loučili jsme se mezi bublinami, tanečky a koblihami. Za rok se tu sejdeme zas!

První misijní klubko Skupinka asi 15 dětí, od nejmenších až po největší, přijala pozvánku do misijního klubka, které se poprvé uskutečnilo v pátek 19. února ve farním sále. Děti nejprve shlédly krátké video o vzniku a činnosti Papežských misijních děl dětí (PMDD). Osobně mě zaujala výpověď jednoho ze zakládajících kněží, který měl potřebu dát důvěru dětem – malým misionářům, kteří se mohou stát svědky Boží lásky lidem na druhých kontinentech i ve svém okolí. Po malé seznamovací hře s klubíčkem byla na řadě poznávací soutěž o zemích, ve kterých PMDD pomáhá. Menší děti kreslily africký domek, učily se svahilská slovíčka, rozhodovaly se, na čem by si pochutnaly v Ugandě, či jaké zaměstnání by vykonávaly v Indii. 14


Větší děti zjišťovaly, ve kterých zemích (ze současných 17) česká PMMD podporuje např. děti uprchlíků, indiánských a domorodých kmenů, nemocné AIDS, zakládá sirotčince, školy a farmy, stará se o nemocné, a také, jaké jsou počty podporovaných dětí. Možná vás překvapí, stejně jako překvapily mě. Na prvním místě je to Guyana s počtem 16 912, na 2. místě Uganda s počtem 15 042 a na 3. místě Bangladéš s počtem 13 994. Zemi jménem Surinam si ještě musím dohledat na mapě. Soutěž byla po zásluze odměněna samolepkami do misijního pasu a nakonec slavnostním misijním koláčem, po kterém se jen zaprášilo. V následujících schůzkách každý třetí pátek v měsíci budeme postupně poznávat život dětí v chudých zemích, ale především vyrábět výrobky pro misijní jarmark. V té březnové, která se koná 18. 3., plánujeme lucerničky ze zavařovacích sklenic. Děti, jestli doma nějakou najdete, a s chutí na marmeládu vás popadne i chuť pro misie, rádi vás uvítáme! Věrka Gajdůšková

Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze

Středisko Prosetice Zdravíme vás, milí čtenáři, z Prosetického střediska. Nový rok jsme začali velmi akčně. Ve středisku jsme využívali poslední zbytky sněhu a chodili se vozit. Občas nám bylo ku pomoci i bláto, ale to nám nevadilo, hlavně že to jelo. Trošku se zpožděním, ale zato pořádně jsme oslavili Nový rok na silvestrovské diskotéce 8. ledna. Trochu jsme se přenesli v čase a měli jsme možnost o půlnoci bouchnout i šampáňo a přiťuknout si, i když všude okolo bylo 5 hodin odpoledne. Naše středisko je prostě originální. březen 2016

15

A abychom tu originalitu předvedli i navenek, vystoupili jsme 22. ledna s dětmi na vernisáži soutěže „Namaluj svého anděla“ ve Fontáně. Společně s dětmi z Luny jsme zpívali písničku o andělech a děti plnily úkoly, ve kterých si zkusily, jaké je to být andělem pro ostatní. A protože nám mezitím nasněžilo pořádně, vydali jsme se s dětmi na běžky. Následující sobotu ráno jsme se sešli na faře, seřídili běžky, zkontrolovali vybavení a vyrazili. Na Cínovci nás čekala vánice, ale my jsme to nevzdali a bojovali s běžkami i s přírodou. Největší odměnou byly teplé radiátory na faře a čaj. Na konci ledna k nám do střediska zavítal samotný Don Bosco. Děti se pomocí her dověděly, kdo to byl a co dělal, a měly možnost si od něj vyslechnout rady a zkušenosti. Don Bosco ocenil jejich snahu, a protože se zrovna v ten den rozdávalo vysvědčení, nosily je děti kopírovat do střediska a dostávaly za něj lízátko a body. O pololetních prázdninách jsme uspořádali Bosco turnaj v ping-pongu, ve fotbálku a pexesu. Dopoledne měly možnost soutěžit mladší děti a odpoledne se utkaly starší. Únor nám začal jarními prázdninami, ale o tom se dovíte více v příštím zpravodaji. Přejeme vám příjemnou a klidnou dobu postní. Z prosetického střediska Helena Janíková

Středisko Luna Máme za sebou první pololetí tohoto školního roku, a jako děti dostávají svá vysvědčení, i my jsme hodnotili svoji práci. Z různých statistik vyplývá, že jsme ve středisku na Luně nabídli dětem 38 kroužků (sportovních, hudebních i výtvarných), připravili jsme 40 různých akcí (nejvíc účastníků přišlo na Míčový festival – 140), zapojili jsme se do výtvarné soutěže Namaluj svého anděla, do vzpomínkové akce k 17. 16


listopadu i do Tříkrálové sbírky. Podle statistik nám vyšlo, že k nám chodí průměrně 47 dětí denně a nejvíce je zastoupena věková skupina 13–26 let. Nové pololetí dětem začalo jarními prázdninami. Během nich odjelo pět mládežníků na lyžák a pak je následně vystřídaly mladší děti. Obě skupiny jely, tak jako každý rok, do Jablonce nad Nisou. Mezitím se středisko na Luně proměnilo ve filmovou školu – během tohoto týdne jsme natočili tři scénky (k vidění na našem facebooku) a v závěru týdne se naše hvězdy prošly po červeném koberci a obdržely filmové ceny – Boskary. Mile nás překvapila snaha našich hudebníků uspořádat Hudební akademii; tento nápad jsme uvítali a poskytli jim podporu a pomoc při realizaci. Na akademii se představily děti, které pravidelně chodí na kroužek zpívání, mládež, která tvoří hudební skupinu a jako překvapení se představili ti, kteří se učí hrát na různé hudební nástroje. Akci jsme doplnili o soutěže a tancování. Tato akce byla velmi povedená. V nejbližší době nás čekají intenzivní přípravy na Velikonoce a několik menších akcí, např. víkendovka nebo bowling. Monika Janušová

Hledáme dobrovolníky Naše salesiánské středisko opět snažně shání ochotné dobrovolníky na doučování. Konkrétní nabídky: Středisko v Trnovanech na Luně • čtvrtek 15.00–16.00 – 12letý chlapec (čeština, matematika apod.) • dle domluvy – 12letý chlapec – fyzika (v jednání) • pondělí–čtvrtek ve 13.30–15.00 děti 6–12 let (podle aktuální potřeby dětí) březen 2016

17

Středisko v Proseticích • pondělí–čtvrtek ve 12.30– 15.00, příp. později – děti 6–12 let (podle aktuální potřeby dětí) • dle domluvy – angličtina – 12letá dívka • dle domluvy – angličtina – příprava naší dobrovolnice na maturitu Fara Řetenice • úterý nebo čtvrtek 14.30–15.30 – děti 6–14 let (podle aktuální potřeby dětí) Zájemci se mohou ozvat Janě Švecové ([email protected], 605 842 369).

Laudato si’ – Buď pochválen… (4.) Druhá kapitola Františkovy encykliky o péči o společný domov se nazývá Evangelium stvoření. Uvádí, že „věda a náboženství, které poskytují odlišné pohledy na realitu, mohou spolu vést intenzivní a pro obě strany produktivní dialog. Chceme-li doopravdy rozvíjet ekologii, která nám umožní napravit všechno, co jsme zničili, pak nesmíme přehlížet žádné vědecké odvětví a žádnou formu moudrosti – ani tu náboženskou, včetně jejího vlastního jazyka. Církev je navíc otevřena dialogu s filosofickým myšlením, což jí umožňuje vytvářet různé syntézy víry a rozumu.“ Papež František zdůrazňuje, že „křesťané zvlášť vnímají, že jejich úkoly v rámci stvoření, jejich povinnosti k přírodě a Stvořiteli tvoří součást jejich víry“. V další části encykliky papež František poukazuje na moudrost biblických příběhů, zvláště příběhů Starého zákona. – „Bůh viděl všechno, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré“ (Gn 1,31). Z těchto příběhů plyne, že lidská existence se zakládá na třech úzce souvisejících základních vztazích: vztahu k Bohu, vztahu k bližnímu a vztahu k Zemi. Narušení těchto vztahů je hřích, který pokřivil povahu příkazu podmanit si zemi (Gn 1,28), obdělávat ji a pečovat o ni (Gn 2,15). Tak se z původně harmonického vztahu člověka k přírodě stal konflikt (Gn 3,17–19). Vzorem nápravy (řešení) tohoto vztahu nám může být sv. František z Assisi. Slova knihy Genesis o podmanění země (Gn 1,28) neznamenají neurvalé vykořisťování přírody, ale její moudré využívání pro blaho všech. Také jsme povoláni uznat, že ostatní 18


živé bytosti mají před Bohem svou vlastní hodnotu. „Chválí ho a velebí už jen tím, že existují,“ neboť Pán se těší ze svého díla (Žl 104,31). Stvoření a příroda – pojmy takto vedle sebe postavené jsou si jakoby nesouměřitelné. Na jedné straně „stvoření“ jako výsledek Božího úradku, proti tomu „příroda“ jako současný výsledek tisíciletého vývoje … „Jeho slovem vznikla nebesa (Žl 33,6). Tak se nám naznačuje, že svět pochází z rozhodnutí, nikoliv z chaosu či náhody, a to jej činí ještě vznešenějším. Ve stvořitelském slově je vyjádřena svobodná volba. Vesmír nevznikl jako výsledek svévole všemohoucnosti, jako projev síly nebo touhy po sebepotvrzení. Stvoření náleží do řádu lásky. Základním důvodem veškerého stvoření je Boží láska: ,Vždyť ty miluješ všecko, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal; neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to‘ (Mdr 11,24). Každý tvor je tak objektem něhy Otce, který mu přiděluje místo ve světě. Objektem lásky je dokonce i prchavý život té nejvíce bezvýznamné bytosti.“ – Tak se vyjadřuje papež František v kapitole Tajemství veškerenstva (odst. 77), když zdůrazňuje, že „stvoření souvisí s plánem Boží lásky, v němž má každý tvor svoji hodnotu a svůj smysl. Stvoření může být pochopeno pouze jako dar, který vychází z otevřené ruky Otce všech, jako realita osvícená láskou.“ „Křehký svět spolu s člověkem, kterého Bůh pověřil péčí o něj, apeluje na naši inteligenci, abychom poznali, jak máme orientovat, kultivovat a omezovat svoji moc“ (odst. 78). Tak nás nabádá František ve své encyklice „O péči o společný domov“.

Foto: Wikimoole – wikimedia.org

jš

březen 2016

19

Svatý rok milosrdenství (3) Již potřetí se v našem Farním zpravodaji věnujeme tématu „Svatý rok milosrdenství“ a právě slovo milosrdenství se v našich úvahách vyskytuje takřka na každém řádku těchto úvah, stejně jako v papežově poselství. Proč tomu tak je? Začteme-li se pozorně do Františkova poselství, zjistíme velice záhy, že se této problematice, problematice skutečného žití křesťanského milosrdenství jako jednoho ze základních projevů opravdové lidskosti věnovala valná část programu II. vatikánského koncilu již před více než padesáti roky. Stejně tak se této problematice věnovali všichni pokonciloví papežové. Proč asi? – Určitě ne proto, že by tento církevní sněm, celosvětový sněm nejmoudřejších a nejvzdělanějších osob všeho křesťanstva (byli tam i představitelé ostatních křesťanských církví) neměl jiný program. Naopak – svolavatelé tohoto sněmu museli rozhodovat o tom, jak a co promluvit k lidstvu po dvou světových válkách odehrávajících se v první polovině 20. století, po válkách, v nichž zahynulo téměř 100 milionů vzájemně se vyhlazujících a vraždících lidských populací.

Co lidstvu nabídnout a zabránit tak dalšímu vyvražďování? „Potřebujeme neustále rozjímat o milosrdenství. Je zdrojem radosti, vyrovnanosti a pokoje. Je podmínkou naší spásy.“ Tato slova z Františkova poselství určená „všem, kdo čtou tento list“, jsou jediným možným východiskem z „krvavých dob 20. století“. Jsou jediným východiskem a jedinou možností pro život lidstva v míru a pokoji. Svatý rok milosrdenství má být obdobím, v němž se máme „svému milosrdenství“ učit, naučit se milosrdenství každodenně žít. „Byl zahájen 8. prosince 2015 na svátek Neposkvrněného početí liturgickou slavností, která ukázala způsob, jakým Bůh jedná již od počátku našich dějin. Bůh nechtěl ponechat lidstvo samotné a napospas zlu. Proto zamýšlel 20

František Kaván: Milosrdenství (1896)


a chtěl Marii svatou a neposkvrněnou v lásce, aby se stala Matkou Vykupitele člověka. Milosrdenství bude vždycky větší než každý hřích, a nikdo nemůže klást omezení Boží lásce, která odpouští.“ Jubilejní rok milosrdenství bude zakončen liturgickou slavností Krista Krále 20. listopadu 2016. Naučíme se v této době opravdovému milosrdenství ke každému svému bližnímu tak, že „budeme naplněni pocity vděčnosti a díků k Nejsvětější Trojici, že nám darovala tak mimořádný čas milosti“? Máme k tomu všichni jedinečnou příležitost. Nepromarněme ji. jš

Březen – měsíc knihy V naší farní knihovně najdete krásné knihy o svatých, jako například: Milosrdenství, chudoba, radost – příběh sv. Alžběty Uherské, lantkraběnky durynské. oč

Orientační přehled Svatého týdne a Velikonočního tridua Květná neděle – připomínáme si při ní Ježíšův vjezd do Jeruzaléma a zároveň jsme uváděni do tajemství jeho ukřižování, pohřbení a vzkříšení. V liturgii Květné neděle tak vstupuje do popředí souvislost mezi triumfem a ponížením. Žehnání ratolestí a průvod s nimi Bohoslužba slova – při ní se letos čtou pašije podle sv. Lukáše Slavení eucharistie Čtvrtek Svatého týdne – mše se svěcením olejů – Missa chrismatis – tuto mši koncelebruje v katedrále v dopoledních hodinách biskup se svými kněžími za účasti věřících. Je tím zdůrazněno společenství mezi kněžími a biskupem v den, kdy si připomínáme ustanovení svátosti kněžství. Úvodní obřady a bohoslužba slova Obnova kněžských závazků

březen 2016

21

Slavení eucharistie Svěcení olejů v průběhu liturgie Zelený čtvrtek – při večerní liturgii, kterou začíná Velikonoční triduum, si připomínáme Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž umyl nohy svým apoštolům, ustanovení eucharistie a svátosti kněžství, zradu Jidáše, Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí. Úvodní obřady a bohoslužba slova Mytí nohou Slavení eucharistie Přenesení svátosti oltářní Velký pátek – při velkopátečních obřadech je v centru naší pozornosti Kristův kříž jako zdroj odpuštění hříchů. Uvědomujeme si, že Ježíš podstoupil své utrpení za každého z nás. Během dne se nikde neslaví mše svatá. Bohoslužba slova, její součástí jsou pašije podle sv. Jana a slavnostní přímluvy Obřad uctívání kříže Svaté přijímání – přijímá se Eucharistie, která je uchovávána z večerní mše Zeleného čtvrtku. Bílá sobota – uvažujeme o Ježíšově utrpení, smrti a o jeho sestoupení mezi mrtvé. S výjimkou modlitby breviáře a obřadů bezprostřední přípravy na křest se žádná jiná společná liturgie neslaví. V tento den je ze svátostí možné udílet pouze svátost smíření a podávat Eucharistii umírajícím, tzv. viatikum. Neděle Zmrtvýchvstání Páně – oslava Kristova vzkříšení Velikonoční vigilie – noc ze soboty na neděli Slavnost velikonoční svíce – požehnání ohně a příprava svíce, průvod, velikonoční chvalozpěv (Exsultet) Bohoslužba slova Křestní bohoslužba – litanie ke všem svatým, žehnání vody, křest (biřmování) katechumenů, obnova křestního vyznání Slavení eucharistie Mše v den slavnosti – před evangeliem se zpívá sekvence. JBŽ (dle Průvodce Svatým týdnem a Velikonočním třídením) 22


Akce farnosti 2. 3. 5. 3. 6. 3. 10. 3. 12. 3.

9.00 Setkání pletařek, děkanství 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30 9.00 při mši svaté II. skrutinium, kostel sv. Jana Křtitele 19.00 Ekumenické setkání žen, děkanství 9.00 Postní duchovní obnova farnosti, děkanství, přednáší R. D. Josef Čermák 15.00 Den farností, děkanství 16.30 Mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele 13. 3. 9.30 při mši svaté III. skrutinium, kostel Božského Srdce Páně, Trnovany 18. 3. 19.00 Ekumenické setkání mužů, evangelická fara ve Sládkově ulici 18.–19. 3. Diecézní setkání mladých, Litoměřice 19. 3. 15.00 Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž 17.30 Vzpomínková mše svatá na P. Aloise Švece, kostel sv. Apolináře, Modlany 20. 3. 15.00 Křížová cesta pro rodiny s dětmi, Krupka 23. 3. 9.00 Setkání seniorů, děkanství 2. 4. 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30

Velikonoce Budeme pokračovat v dobré tradici a prožijme Velikonoce opět společně jako farnost. Obřady Tridua, které bychom takto chtěli slavit, jsou níže zvýrazněny. Pro ty, kterým by to opravdu nevyhovovalo, bude v děkanském kostele alternativa. Zelený čtvrtek 24. 3. 9.00 Missa Chrismatis – katedrála Litoměřice 14.30 Proč je Velký pátek svátek – OC Fontána, 3. patro 16.30 mše svatá – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí 18.00 mše svatá na památku Večeře Páně – kostel sv. Alžběty, Šanov, následně krátká adorace

březen 2016

23

Velký pátek 25. 3. 8.00 společná modlitba Četby a Ranních chval – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí 15.00 velkopáteční obřady – kostel Nejsvětějšího Srdce, Trnovany 16.30 velkopáteční obřady – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí Bílá sobota 26. 3. 8.00 společná modlitba Četby a Ranních chval – kostel sv. Jana Křtitele 8.30–10.00 a 11.30–14.00 tiché adorování u Božího hrobu – kostel sv. Jana Křtitele 9.00–12.00 tiché adorování u Božího hrobu – kostel Nejsvětějšího Srdce, Trnovany 20.00 obřady Velikonoční vigilie – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 27. 3. Mše svaté: sv. Jan Křtitel – 9.00, Božského Srdce Páně, Trnovany – 9.30 a 18.00, sv. Alžběta, Šanov – 10.30 a sv. Petra a Pavla, Křemýž – 15.00 Pondělí velikonoční 28. 3. Mše svaté: sv. Jan Křtitel – 9.00, Božského Srdce Páně, Trnovany – 9.30 a sv. Alžběta, Šanov – 10.30. K akci Proč je Velký pátek svátek – farnost a SSŠT v Teplicích chtějí přiblížit Velikonoce Srdečně zveme děti i jejich rodiče či prarodiče. Formou drobných her si děti mohou uvědomit, proč je letos Velký pátek státním svátkem. Akce se koná na Zelený čtvrtek od 14.30 ve 3. patře OC Fontána. Program je vhodný i pro děti z mimocírkevního prostředí, nebojte se pozvat další známé. Ty, kdo se nemohou s dětmi zúčastnit, prosíme o modlitbu, abychom se všichni podíleli na vnášení duchovních hodnot do našeho okolí.

Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Ing. Miroslav Palíšek Vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek. Telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost Číslo účtu: 315055313/0300

Farní zpravodaj Teplice

Recommend Documents