4 / 2015
Fakultní nemocnice
Časopis Fakultní nemocnice Plzeň
Vánoce ve FN Plzeň
Čtěte na straně 3 až 4
Sedmdesátiny LF UK v Plzni Čtěte na straně 6 až 7
Milánek běhá! Čtěte na straně 12
e c o n á V é n s á r K 6 1 0 2 k o r ý n t s a a št’ přeje FN Plzeň
Vážení přátelé, blíží se konec roku 2015 a stejně jako mnozí z vás i já rekapituluji. Jaký to vlastně byl rok? Splnila se naše očekávaní, touhy či sny? Co nám rok 2015 přinesl? Pro naší nemocnici byl tento rok naplněn změnami. Podařilo se nám zrekonstruovat řadu oddělení, dát nový kabát místům, která si to dávno zasloužila. I určitá nej... se nám podařila. Jsme první nemocnicí, která zprovoznila jedinečnou zobrazovací technologii PET/MR, dostali jsme „jedničku“ za finanční zdraví fakultní nemocnice, postavili jsme nový heliport, který je jedním z nejmodernějších v naší zemi a čísla uzavírající tento rok ukazují, že nás pacienti a klienti vyhledávají ve stále větší míře. Jsem za to moc rád, pro-
tože jedině dobře fungující nemocnice s dobrými zaměstnanci může navracet pacientům jejich zdraví. Všem bych vám chtěl za tyto úspěchy moc poděkovat. Rád bych v tomto předvánočním čase poděkoval i všem našim sponzorům za jejich přízeň a zájem. Věřte, že každý váš příspěvek je využit ve prospěch pacientů tím nejlepším možným způsobem. Dovolte, abych svá slova uzavřel přáním. Přeji nám všem, abychom prožili nastávající svátky tak, jak jsme si je vysnili. Aby se splnila i ta nejtajnější přání a do roku 2016 přeji hlavně hodně zdraví, štěstí a osobní pohody. Děkuji zaměstnancům za jejich práci, pacientům a klientům za jejich důvěru a jsem pevně přesvědčen, že příští rok bude alespoň tak dobrý, jako končící rok 2015. Václav Šimánek ředitel FN Plzeň
Milí přátelé, poslední letošní číslo našeho časopisu je plné vánočních přání a rozhovorů. Snažili jsme se touto pestrostí čtenářům přiblížit vánoční čas v nemocničním prostředí a zároveň představit mnoho novinek, které se v posledním období v naší nemocnici udály. Velmi děkujeme za velké množství krásných dárků, které byly naděleny pod Vánoční strom splněných přání, letošní bohatá nadílka udělá hospitalizovaným dětem i seniorům obrovskou radost. Přeji vám, abyste vánoční svátky prožili ve zdraví, a aby rok 2016 byl pro nás všechny rokem dobrým a pohodovým. Gabriela Levorová mluvčí FN Plzeň
Ježíšek už přinesl tři bratry Jakub, Matyáš a Vojtěch. To jsou jména čerstvě narozených bratrů, trojčat maminky a tatínka Kučerových. Chlapci přišli na svět ve 34. týdnu těhotenství ve čtvrtek 10. 12. v 10:00 hodin a jejich porodní váhy jsou v rozmezí 1760 g - 2100 g. Maminka i miminka jsou zdrávi a velmi se těší na svůj domov a velkou rodinu, která se na jejich příchod pečlivě připravuje. Naposledy se ve FN Plzeň trojčata narodila v roce 2010 a za posledních 12 let jsou tato trojčata teprve třetími na zdejší Gynekologicko-porodnické klinice.
Šťastná maminka s největším silákem v náručí, vlevo a vpravo nabírají sílu v inkubátorech jeho dva bratři. Mikuláš s čerty a anděly jako každý rok zavítal i mezi dětské pacienty FN Plzeň. Desetiletá Kačenka H. z dětské kliniky si na ně nachystala básničku: Mikuláši, mikuláši, dej nám pěknou nadílku, my nebudem zlobit maminku. Andělíčku, andělíčku, zdraví a štěstí nám naděl a víc po tobě nechcem.
První přistání 3. prosince v dopoledních hodinách poprvé přistál vrtulník Letecké záchranné služby na ploše nového heliportu ve FN Plzeň – Lochotín.
2
Fakultní nemocnice
Čerte, čerte chlupatý, jazyk máš až po paty. Jsem nemocná, a co ty? Čerte, čerte chlupatý, jazyk máš až po paty. Smrdíš na sto honů, já už chci jít domů!
Vánoce ve FN Plzeň Nejkrásnější svátky v roce jsou už opravdu za dveřmi, které se před nimi nezavřou ani ve FN Plzeň. Kliniky a oddělení se jako každoročně vánočně vyzdobily, pracovníci nemocnice se snaží pacientům, kteří stráví Vánoce na nemocničním lůžku, alespoň přiblížit vánoční náladu. V nemocničních kuchyních pro ně nachystají sváteční menu (samozřejmě podle toho, co nutriční terapeutky dovolí.) Lékaři a sestry, kteří o ně budou pečovat, určitě ani o vánočních dnech nesleví ze svého úsilí pacientům co nejrychleji vrátit zdraví, ale tam, kde to bude možné, se atmosféra přeci jen zklidní.
Vánoční anketa FN Plzeň 1. Které Vánoce pro Vás byly ty nejkrásnější? 2. Kolik druhů vánočního cukroví pečete? 3. Co byste nám všem přála do nového roku?
A jaké bývají Vánoce u některých z vrchních sester nemocnice? A jak je stráví její ředitel MUDr. Václav Šimánek, Ph.D.? 1. Pane řediteli, které Vánoce pro Vás byly ty nejkrásnější? Každé Vánoce jsou krásné. Každé mají svoji atmosféru, svoji jedinečnost okamžiku, pokaždé je vnímáme jinak. Jako dítě jsem se těšil na Vánoce hlavně kvůli dárkům, nyní se těším na radost mých dětí. Stále stejně se těším na tu úžasnou pohodu. Ta je společnou linkou všech mých každoročních svátků. 2. Máte tradiční štědrovečerní půst s následnou večerní rybou a bramborovým salátem? Tradice dodržujeme, mám je moc rád. Co se týče půstu, jako malý jsem ho jednou vydržel opravdu celý Štědrý den a pak jsem byl nejen hladový, ale i smutný z toho, že jsem zlaté prasátko neviděl Každoročně máme na Štědrý den k večeři houbovo-kroupového kubu, kterého peče moje maminka. Mojí výsadou je výroba rybí polévky podle starého rodinného receptu a manželka připravuje tradiční kapří řízky s bramborovým salátem. Krásná pohodová vánoční dělba práce. 3. Máte dvě malé děti. A jak to pod stromečkem u vás probíhá? Ke stromečku přicházíme po večeři, společně zpíváme koledy a pak děti rozdávají dárky postupně, navzájem se obdarovávají. Rozzářené dětské oči v hromadě papíru a krabic v té chvíli jsou pro mne tím největším dárkem.
Mgr. Bc. Marta Štruncová, vrchní sestra chirurgické kliniky: 1. To je těžká otázka, snad to bylo období dětství. Každé Vánoce mají pro mne neopakovatelnou atmosféru, jsou to nejkrásnější svátky v roce. Trávím je pokaždé doma v kruhu svých blízkých. Volný čas vyplňuji čtením knih a sledováním televizních programů. Letos by mi udělala velkou radost procházka zasněženou krajinou. 2. Cukroví již nepeču, přenechávám to odborníkům. Advent vnímám jako čas zastavení po celoročním shonu. Užívám si klid, pohodu a setkávám se s přáteli. 3. Do nového roku přeji všem pevné zdraví, hodně štěstí, málo stresu a dobré lidi kolem sebe. Mgr. Romana Sedláčková, vrchní sestra dětské kliniky: 1. Vlastně všechny Vánoce, co jsem zažila, byly pro mě vždy ty nejkrásnější. V dětství byly pro mě, tak jako pro všechny děti, nejkrásnější Vánoce ty, kdy jsem pod stromečkem našla dárek, který jsem si tak moc přála. Když jsem se stala matkou, byly rozhodně ty nejkrásnější první Vánoce mé dcery. Dnes jsou pro mě nejkrásnější Vánoce ty, které trávím se svou rodinou, kterou miluji. Není to o dárcích, které samozřejmě vždy potěší, ale je to především o tom, že trávím čas v kruhu svých nejdražších, a to vnímám jako největší dar. Žijeme v uspě-
chané době, stále se někam a za něčím honíme a přicházíme o to nejcennější, a to je být se svými blízkými. Vánoce mají pro mne tu sílu, že nás alespoň na chvíli zastaví a můžeme si tak užít vzácné společné chvíle. 2. Bohužel nepatřím mezi ty pilné, tudíž nepeču mnoho druhů cukroví. Naštěstí máme akční dceru, a tak rozhodně nebudou Vánoce bez lineckého cukroví, vanilkových rohlíčků, kokosových kouliček, vosích hnízd a perníčků . 3. Chtěla bych nám všem popřát příznivý a klidný příští rok, dobré zdraví, dostatek času na své blízké, přátele a každý den důvod vstávat s úsměvem, ať potkáváme co nejvíc milých a slušných lidí. Hlavně přeji celému světu, aby vymizelo zlo a nepokoje kolem nás. Mgr. Markéta Cihlářová, vrchní sestra chirurgického oddělení 1. Všechny Vánoce jsou krásné, obzvláště když se ve zdraví sejde celá rodina. Pro mne byly určitě nejkrásnější ty, kdy naše dcera byla malá a věřila, že dárky nosí Ježíšek. Dětské očekávání je úžasné, a svátky tak dostávají úplně jiný rozměr i pro nás dospělé. Stejně tak v člověku zůstává neopakovatelná atmosféra Vánoc, kdy byl sám dítětem a naši rodiče udělali i z mála krásný Štědrý den plný tradic. 2. Každý rok peču tak 10 druhů cukroví podle receptů, které se v naší rodině dědí. Recepty doladila k dokonalosti moje maminka, její cukroví všichni obdivují, protože je to takové malé umělecké a velmi chutné dílo. Já i moje sestry se snažíme jít v jejích šlépějích, ale když se na Fakultní nemocnice
3
svátky sejdeme, tak to maminčino je stejně vždy nejhezčí a nejchutnější. Většinou k tomu přidám ještě 2-3 druhy cukroví podle receptů, které najdu např. v kuchařkách a časopisech. Někdy je výsledek skvělý, jindy vím, že daný recept již nikdy opakovat nebudu . 3. Zdravotnická profese velmi výrazně ovlivňuje rodinný život těch, kteří ji vykonávají, protože většina zaměstnanců pracuje v nepřetržitém provozu. Přeji proto všem, aby mohli strávit alespoň podstatnou část svátků v klidu a pohodě se svými nejbližšími. Do roku 2016 přeji především pevné zdraví, a plno optimistických zpráv jak v soukromém, tak i pracovním životě. PhDr. Mgr. Jitka Krocová, vrchní sestra urologické kliniky: 1. Vánoční svátky pro mě dnes znamenají setkání s rodinou a příbuznými beze spěchu, zastavení se a klid po celoročním (a předvánočním) shonu. Tím jsou každé Vánoce, myslím, krásné. Krásné bylo těšit se jako dítě na Ježíška a úžasné bylo vidět moji dceru, jak se těšila na Ježíška jako „malá“ i jak se těší na adventní čas a Vánoce jako „velká“. 2. Připravuji tak deset až dvanáct druhů vánočního cukroví, počítám i nepečené cukruví. Cukroví připravuji dle osvědčených receptů od maminky a babiček. Pokusy vyrobit cukroví dle receptu v časopisu nebo internetu jsem raději vzdala. Málokdy se povedlo. Kromě cukroví peču ještě vánočky a štolu z tvarohového těsta. 3. Všem přeji především zdraví. To je pro nás nejcennější a nejdůležitější a také radujme se z maličkostí!!!
Bc. Marcela Nechutná, vrchní sestra infekční kliniky : 1. Na tuto otázku nemůžu odpovědět, protože vánoční svátky jsou pro mě významnou a krásnou událostí, kdy se sejde celá rodina. Každý rok jsou jiné a vždy moc pěkné. 2. Peču málo druhů, ale hlavně z několika dávek. Z pečeného je nejoblíbenější linecké, klasicky promazávané rybízovou marmeládou a slepované rohlíčky, máčené v hořké čokoládě a samozřejmě perníčky, které jsou i přes různé recepty každý rok tvrdé, ale děti je vždy s radostí a trpělivostí schroupají. Na tvorbu nepečeného cukroví máme s partou skvělých
4
Fakultní nemocnice
žen již letitou tradici, kdy se sejdeme u jedné doma, otevřeme dobré vínko a při klábosení tvoříme hlavně vosí hnízda. A věřte, každý rok chutnají jinak! 3. Hlavně všem přeji hodně štěstí, optimismu a úsměvu na tváři. Abyste měli kolem sebe stále své nejbližší a přátele, o které se můžete vždy opřít. Mgr. Petra Vávrová-Simlerová, vrchní sestra KOPTÚ: 1. Nejkrásnější? To je těžká otázka. Já si myslím, že je mám od prvních vánoc mého syna. Jak postupně roste, je to dobrodružství, tajně nanosit dárky pod stromeček a zazvonit jako Ježíšek. Když se mně i sestře toto povede a sedíme s dětmi pod stromečkem, vidíme v jejich očí překvapení a radost, pak jsou to ty nejkrásnější vánoce. 2. Peču 4 druhy a jedno cukroví nepečené. My jsme spíše na bramborový salát, chlebíčky a chuťovky. 3. Samozřejmostí je zdraví, ale v této době si přeji, aby se lidé na sebe více usmívali a měli radost z maličkostí.
Vybíráme z nemocničního menu na Štědrý den
Vzdor své nemoci myslí na děti 50letý Tomáš Bursa již třetím rokem úspěšně bojuje se zákeřnou nemocí této doby a drží se hesla „Když něco chceš, musíš něco i dát!“ Nyní založil Nadační fond DOBŘÍ LIDÉ ČESKA a jeho prvním darem je „Andílkovský kalendář přání“ pro nemocné děti. Nemocné děti i dospělí si nyní mohou každý den něco přát s pozřením sladké čokolády, která byla požehnána p. Mons. Soukupem. Většina z nich si asi bude přát zdraví. V přání je obrovská síla.
Jak v kuchyni v lochotínském areálu, tak i v borské části nemocnice, se snaží pacientům na Štědrý den přiblížit vánoční atmosféru i jídelníčkem. Samozřejmě pokrmy budou připravovány pod přísným dohledem nutričních terapeutek. Na snídani pacienti většinou dostanou vánočku s máslem a džemem, ovoce, diabetici samozřejmě dia džem. Nemocní, kteří nemají dietní omezení, se mohou těšit na tradiční rybí polévku a smaženou rybu s bramborovým salátem k obědu. Ti, kteří mají šetřící dietu při onemocnění trávicího traktu nebo při oslabení organismu, mají polévku a rybu přizpůsobenou tak, aby byla lehce stravitelná a salát nahradí brambory. Vegetariáni si pochutnají na bramborové polévce a jako druhý chod bude připravený smažený sýr s bramborem.
Mikuláš Václav Šimánek děkuje všem dárcům, kteří obdarovali naše pacienty v akci Vánoční strom splněných přání.
Zažívám pohádkový rozkvět svého oboru i významný rozvoj fakulty Prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., děkan Lékařské fakulty v Plzni, který je ve funkci s krátkou přestávkou již čtvrté funkční období, má za sebou náročné měsíce oslav sedmdesátin fakulty. Zároveň působí řadu let jako přednosta Kliniky zobrazovacích metod. Říká, že mu široký záběr vždycky vyhovoval. Nestěžuje si, že by toho měl moc, vždyť ještě nedávno při své náročné práci přednosty kliniky zvládl například funkci zastupitele města Plzně, krajského radního pro oblast životního prostředí, či předsedy představenstva Hospicu Sv. Lazara v Plzni. Ne náhodou byl uveden 15. 9. 2015 do Dvorany slávy Plzeňského kraje. Pojďme tedy projít jeho dosavadním lékařským a akademickým životem: A začněme od začátku. Křestní jméno Boris nebývá v Čechách moc obvyklé… Nosil ho už tatínek. Nepocházel odtud, jeho otec byl Lotyš a matka Ukrajinka, které smetla vlna tsunami Velké říjnové socialistické revoluce. Žili v Charkově a po smrti dědečka se babička přes Krym a Turecko dostala do Paříže se svým dalším manželem, kterého jsem měl moc rád. A můj tatínek v tehdejším Československu vystudoval díky nadaci prezidenta Masaryka pro děti z ruských šlechtických rodin jak střední, tak vysokou školu a už tu zůstal. Za nějaký čas se oženil s maminkou, která pocházela z Plzně. Jeho bratr v zemi sovětů zůstal a strávil 19 let na Sibiři.
A nejen tam. Dveře byly zavřené i u jiných oborů. Až těsně před promocí, když už všichni kolegové ze studií měli místo, mi ročníkový vedoucí poradil, abych se ucházel o volné místo na nově vytvořené a dobře vybavené klinice radiologie. Koukal jsem na to trochu skrz prsty, říkal jsem si „budu tam někde bloumat nad obrázky“, zatímco jiní budou léčit. Když jsem tam přišel, viděl jsem, že o mne mají eminentní zájem, a to rozhodlo. A když se po půlroce objevila možnost dostat se na internu jaksi zezadu, už jsem nechtěl. Práce na radiologii mne začala bavit a nechtěl jsem zklamat ty, kteří mne přijali. Oboru jsem zůstal věrný a nikdy jsem nelitoval.
Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Začátek byl dramatický. Představte si podzim roku 1968. Začali jsme studovat a začaly okupační stávky. Věřili jsme, že dokážeme zvrátit vývoj po srpnové invazi. Já měl po klidných gymnazijních létech oči na stopkách. Pak přišel leden 1969, upálení Jana Palacha a studentský život začal skomírat. Někteří profesoři z fakulty mizeli, některé zbavili vedení kateder, jiní převlékli kabát.
Kdy nastala další změna? Až po roce 1989. Tehdejší přednosta radiologické kliniky prof. MUDr. Zdeněk Chudáček na doporučení pražských radiologů rozhodl, že bych měl být jeho nástupcem. V červnu roku 1992 jsem habilitoval, a měsíc poté jsem převzal kliniku, když prof. Chudáček ze zdravotních důvodů odstoupil. Během mého působení změnila název, přesunula se do areálu na Lochotín, prošla obrovským technickým vývojem a stala se výukovou základnou jak pregraduálních, tak postgraduálních studentů. Z řady kolegů se stali špičkoví vědečtí pracovníci.
To jste asi neměl jednoduchou pozici s minulostí vaší rodiny a jako věřící. To ne. Po pohovorech ve 3. ročníku mi do kádrových materiálů napsali: „Věří v Boha nejen srdcem, ale i rozumem.“ To se poněkud neslučovalo s vrcholící normalizací a všeobjímajícím marxismem-leninismem. Pokusil se mi to pak při závěrečném pohovoru v roce 1974 napravit vedoucí našeho kruhu, prof. MUDr. Jiří Šolc, který to měl také polepené. Napsal, že mám velký zájem o medicínu, dobrý vztah k pacientům, jsem svědomitý atd. Takhle měnil posudek i řadě dalších studentů a já jsem měl radost, když se po revoluci v roce 1989 stal přednostou Dětské kliniky FN Plzeň. Stejně tak jsem se radoval, když jsem mu při pětašedesátém výročí LF UK v Plzni v roce 2010 předával zlatou medaili Univerzity Karlovy. Ani vylepšený posudek však po vašem ukončení fakulty na vysněnou internu nestačil, viďte?
Jaký máte pocit, když můžete sledovat, jak přicházejí nové technologie? Děkuji osudu za to, že jsem měl to štěstí zažít doslova pohádkový rozvoj svého oboru. Když jsem v roce 1974 začal v radiologii pracovat, byl to neatraktivní, pasivní obor. Lidé se báli záření. Pak se začaly objevovat nové a nové bezpečnější metody. Dnes jsme se dostali až ke slučování s nukleární medicínou a jsme v tom v České republice jediní. Všechno se děje ve prospěch pacienta, přesnější a rychlejší diagnózy a efektivnějšího a účinnějšího léčení. Máte stejný pocit i ve funkci děkana lékařské fakulty? I tady došlo k obrovskému posunu. Poprvé jsem byl do čela školy zvolen na období let 19972003. Tehdy fakulta těžila ze svého předcho-
zího vývoje, kdy ji její první porevoluční děkan prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc. noblesním způsobem transformoval, zejména personálně. Pořád jsme se ale zmítali ve finančních problémech. Jsem hrdý na to, že se nám z nich podařilo dostat. A to rovněž v mém druhém a třetím funkčním období, kdy jsme udrželi pozitivní finanční chod fakulty i při náročných stavbách moderního sídla teoretických ústavů a Biomedicínského centra, které byly otevřeny před rokem. Pravda, z velké části byly hrazeny z peněz Evropské unie, ale museli jsme je ze svého rozpočtu kofinancovat. Co mne velice těší, je zahájení výstavby velké přednáškové auly pod okny budovy teoretických ústavů, na kterou jsme dostali peníze ze státního rozpočtu. Budeme ještě žádat o peníze EU na výstavbu posledního pavilonu, kam bychom z Procháskova pavilonu přemístili anatomii, histologii, chemii a lékařskou knihovnu plus doplňující obory a služby. Ale lékařská fakulta nejsou jen budovy, ale především studenti, pedagogové, vědečtí pracovníci… Když to vezmeme od studentů, tak jich máme kolem 2 tisíc. 1600 jich studuje v češtině, a to včetně Slováků a stipendistů z rozvojových zemí. Zbytek jsou studenti, kteří si studium platí a vyučujícím jazykem je pro ně angličtina. Převládají Portugalci, Řekové, ale jsou mezi nimi i studenti z Velké Británie, Švédska a stoupá počet studentů z Německa, zejména z Bavorska a Saska. Je to pro nás určitým znakem toho, že je výuka kvalitní a je pravdou, že absolventi naší fakulty, která je součástí Univerzity Karlovy, jsou ve světě přijímáni bez problémů. A doktorandi? Ti přibyli, máme jich v současnosti kolem dvou set. Někteří z nich se již velmi živě zapojují do práce našich vědeckých týmů, zejména v Biomedicínském ústavu. Pracují i velmi úspěšně v týmech, které plní takzvaný smluvní výzkum, což je vlastně komercionalizace vědeckých poznatků. Spolupracujeme na tom s řadou firem, ale i plzeňskou fakultní nemocnicí. pokračování na straně 6
Fakultní nemocnice
5
pokračování ze strany 5
Jak všeobecně hodnotíte spolupráci s FN Plzeň? Když to vezmu tak říkajíc od horních pater, spolupráce je vynikající. Cením si toho, že ředitel, MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., se cítí být členem akademické obce a velmi stojí o spolupráci akademických sfér s praktickou částí nemocnice. Výborná spolupráce ale probíhá i s klinikami, řada jejich pracovníků dochází do Biomedicínského ústavu. Samozřejmě naši studenti jsou na pracovištích nemocnice příkladně připravováni na své budoucí povolání. Půda fakulty je na druhé straně otevřená pro další školení lékařů, přípravu postgraduálních studentů na atestace. A to rozhodně není všude samozřejmostí. (koř)
Sedmdesátiny LF UK v Plzni: Hlavním bodem oslav 70. výročí založení LF bylo slavnostní shromáždění v Měšťanské besedě v Plzni, které se konalo 25. září. V zastoupení rektora UK prof. Tomáše Zimy předal při této příležitosti prorektor UK prof. Jan Škrha pamětní medaile významným představitelům Lékařské fakulty v Plzni: Zlatou pamětní medaili obdržel doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc, stříbrnou pak prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc., prof. MUDr. Vladislav Třeška, Dr.Sc. a doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc.
Prof. MUDr. Boris Kreuzberg CSc., děkan LF UK v Plzni Prof. MUDr. Vladislav Třeška Dr.Sc., přednosta chirurgické kliniky
Prof. MUDr. Jan Škrha, Dr.Sc., MBA, prorektor UK
Zeptali jsme se „stříbrných medailistů“: 1. Celý Váš studentský i profesní život byl a je spjatý s LF UK v Plzni. Jaký k ní máte vztah? 2. Je velký rozdíl mezi studiem na této fakultě v době, kdy jste ji navštěvoval a současností? 3. Co byste jí popřál do dalších let?
6
Fakultní nemocnice
1. LF UK v Plzni byla, je a vždy zůstane mou jedinou a nejhezčí Alma Mater. LF UK v Plzni mi dala kvalitní vzdělání, umožnila, abych se profesně rozvíjel a předával zkušenosti mladším generacím mediků a lékařů. Myslím, že dnes mohu dobře srovnávat kvalitu lékařských fakult. I když je ta naše počtem studentů jedna z nejmenších, svou kvalitou se nepochybně řadí mezi přední lékařské fakulty v ČR. Na naší fakultě každoročně absolvuje odborné stáže celá řada zahraničních studentů medicíny a mladých lékařů a jejich vysoké hodnocení kvality studia a praktické medicíny ve Fakultní nemocnici je pro nás tou nejlepší známkou. Sám při svých zahraničních přednáškách neopomenu nikdy na propagaci naší Alma Mater, která si to svou dosavadní prací určitě zaslouží. 2. Samozřejmě je, naše fakulta je otevřenou demokratickou platformou pro stu-
denty a pedagogy, dnešní medici mají mnohonásobně lepší informační i praktické možnosti studovat progresivní, moderní medicínu, být součástí mezinárodního odborného společenství a mohou stážovat prakticky po celém světě. Proto je také kvalita našich studentů na patřičné úrovni. Na druhé straně mi u některých z nich chybí smysl pro zodpovědnost ve studiu a v obecném přístupu k povinnostem, nad kterými někdy převažují práva a požadavky. Je dobré si uvědomit, že jsme prostředím, které vychovává budoucí lékaře, u nichž právě smysl pro povinnost bude zárukou kvalitní péče o naše pacienty. 3. Velký počet kvalitně vzdělaných mediků, kteří budou její slávu šířit nejen v ČR, ale po celém světě. Přál bych jí zároveň kvalitní tým akademických pracovníků, kteří budou mít odpovídající ekonomické podmínky a vědecké zázemí pro svou náročnou práci. LF bych přál, aby se podařilo vybudovat v lochotínském areálu nejen komplexní výukové a vědecké centrum ve spojení s Fakultní nemocnicí, ale i campus pro naše mediky, který nám v Plzni tolik chybí.
Je za čím se ohlédnout Prof. MUDr. Jan Filipovský CSc., přednosta II. interní kliniky 1. Na plzeňské lékařské fakultě jsem studoval a v roce 1992, kdy jsem se definitivně vrátil ze stáží v Paříži, jsem nastoupil jako odborný asistent. Mám fakultu velmi rád, vyhovuje mi její akademické prostředí, které člověku dodává pocit svobody a umožňuje pestré aktivity. Kromě práce s nemocnými je možné se zde věnovat výuce, výzkumu i aktivitám v odborných společnostech. 2. Rozdíl je zcela zásadní. Studoval jsem ještě za komunismu, v 80. letech. Atmosféra na fakultě sice nebyla tak hrozná, jako v 50. letech, nebo začátkem 70. let. Tehdy zde působila řada lidí, kteří si zasloužili úctu, a medicína byl obor pro ty, kteří chtěli dělat především apolitickou práci. Přesto byla atmosféra tísnivá jako v celé společnosti. Dnes je samozřejmostí, že každý pracovník i student požívá akademické svobody. Studenti tak mohou část studia absolvovat v zahraničí, k nám naopak přijíždějí studenti z jiných zemí a je třeba říci, že o naši fakultu v poslední době roste zájem, což nás velmi těší. Naše práce je hodnocena obdobně jako v zahraničí – ve vědecké práci je to podle kvality a množství publikací a ve výuce je důležitou zpětnou vazbou studentská anketa. Kritéria vědecké práce splňují svou náročností běžný evropský standard, a proto rozhodně nemusíme trpět komplexy. Velkým obohacením naší práce je výuka v angličtině, přestože je náročná co do času i energie: když byla před více než dvaceti lety zaváděna, bylo obtížné ji zajistit na všech pracovištích, ale dnes je samozřejmostí a fakultu nepochybně posunula k lepší kvalitě. 3. Velmi mne těší, že v současné době panují výborné vztahy mezi fakultní nemocnicí a lékařskou fakultou. Nebylo tomu tak vždy, přitom tato spolupráce je nesmírně důležitá pro obě strany. Další vývoj závisí na mnoha faktorech, jako je např. financování školství i zdravotnictví, legislativa, celková politická situace apod. Některé problémy vypadají jako těžko překonatelné, ale je typickou vlastností otevřené společnosti, že i zásadní věci se řeší, až když není zbytí – tak tomu není jenom u nás. Fakultě přeji, aby se dále mohla rozvíjet ve svobodné společnosti a uchovala si svůj akademický ráz. Svoboda není samozřejmostí, je třeba si jí vážit
a trvale kultivovat. Jsme závislí na celospolečenském vývoji a současná situace není ideální, ale věřím tomu, že lidé, kteří se nyní vezou na vlně populizmu a třídní konfrontace, se brzy unaví a přijde přívětivější doba.
Pohled do sálu při slavnostním shromáždění v Měšťanské besedě Doc. MUDr. Antonín Zicha CSc., přednosta stomatologické kliniky 1. Můj vztah k plzeňské Lékařské fakultě se utvářel v průběhu uplynulých 45 let. Plzeň jsem poprvé navštívil v roce 1969. Byl jsem tehdy na návštěvě u prof. Vencovského (pocházel z Moravy), a ten mi umožnil prohlédnout si některé budovy tehdejší fakulty. Přestože se mi tehdejší Plzeň jako město, v porovnání s rodným Zlínem, nelíbila, začal jsem o studiu na její Lékařské fakultě uvažovat. Ta se mi naopak líbila, zvláště poté, kdy jsem poznal, že studium stomatologie zahrnuje vedle biologických disciplín i takové předměty jako je fyzika, technologie a materiály, a že je to tvořivá, na zručnosti závislá medicína. V roce 1970 jsem pak úspěsně složil přijímací zkoušky a byl na Lékařskou fakultu v Plzni přijat. Nejen, že jsem ji vystudoval, ale spojil jsem s ní svůj profesní ži-
vot. Poskytla mi kvalitní odborné vzdělání, umožnila odborný růst a vědecký rozvoj. Věnoval jsem hodně času výuce, výzkumu a z titulu své současné funkce i koncepčním otázkám v oblasti vzdělávaní stomatologů. Ve vztahu k fakultě se ve mně tak mísí pocity člověka jak fakultou obdarovaného, tak s pocitem člověka, který snad svým nepatrným dílem rovněž přispěl k jejímu rozvoji. 2. V začátcích mého studia, dle mého soudu, byla na velmi vysoké úrovni především výuka všeobecných teoretických, preklinických i klinických oborů. Výuka klinické stomatologie na tom byla hůř. Nebyly k dispozici kvalitní dentální simulátor y pro nácvik manuálních technik. Naproti tomu zde však byla na velmi dobré úrovni spolupráce s terénními pracovišti, takže nebyl problém zajistit povinnou praxi mimo kliniku. Moje spolupráce s fakultou se zkvalitnila s mým jmenováním do funkce přednosty stomatologické kliniky (2001). Protože jsem v té době zastával i funkci proděkana pro studium stomatologie a zároveň se klinika stěhovala do areálu Lochotín, viděl jsem v tom příležitost k vybudování moderní kliniky, která musí reflektovat zcela novou situaci, ve které se výuka stomatologie nachází. Zejména vyvstala povinnost harmonizace našeho studia s normami EU. To pro nás znamenalo zkrácení studia o semestr a zároveň navýšení počtu povinných hodin praktické výuky tak, aby studenti byli schopni pracovat ihned po absolutoriu samostatně. Odpadla nám tím podmínka atestace. Mám radost, že jsme se r ychle vyrovnali s novými podmínkami a absolventi studia stomatologie odcházejí do praxe dobře připraveni. 3. Přeji fakultě, at’ se jí daří, at’ si udrží pozici respektovaného pracoviště nejen doma, ale i v zahraničí. Přeji jí, aby na ní budoucí studenti nacházeli stále přátelské a vstřícné prostředí, aby byla pro pedagogy místem atraktivním, aby se stala inspirativní pro vědeckou spolupráci. Přál bych si, aby se fakultě dařilo udržet spolehlivé partnerství s fakultní nemocnicí, a aby si tu značku kvality „a good will“ plzeňské lékařské fakulty nadále posilovala. Potenciál na to fakulta má a záleží jen na nás, na jejích zaměstnancích, abychom k tomuto cíli všichni svými silami přispěli.
Fakultní nemocnice
7
Movember skončil, osvěta pokračuje Fakultní nemocnice Plzeň se již druhým rokem aktivně zapojila do kampaně Movember na podporu prevence rakoviny prostaty, která je u nás nejčastějším onkologickým onemocněním. Jedním z nositelů listopadového kníru byl i ředitel FN Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., který akci shrnul: „Jako lékař neustále opakuji, že prevence je základem léčby. V nemocnici jsme vytvořili movembrovský tým, do kterého se zapojili naši zaměstnanci a mám velkou radost, že jsme našli podporu i mezi ženami. Věřím, že příští rok přizveme do našeho týmu i další účastníky, bylo by pěkné se v kampani spojit i s jinými subjekty.“ V listopadu, měsíci mužské solidarity, nabízela FN Plzeň mužům možnost nechat si udělat ZDARMA krevní test PHI (Prostatický antigen) na včasnou diagnostiku karcinomu prostaty, který spolu s tradičním testem PSA slouží k výpočtu tzv. indexu zdravé prostaty. Tento index vysvětluje náměstek ředitele pro vědu a výzkum prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.: „Krevní test PHI zlepšuje včasnou diagnostiku nádorů prostaty, snižuje počet nadbytečně prováděných biopsií prostaty, umožňuje odhad závažnosti nádorového onemocnění a ve spolupráci s Klinikou zobrazovacích metod a urologem napomůže ke zkva-
Ředitel FN Plzeň Václav Šimánek s náměstkem hejtmana Plzeňského kraje Jiřím Stručkem, který rovněž movembrovskou kampaň ve FN aktivně podpořil svým knírem
Významná činnost
AIDS centra
AIDS centrum ve FN Plzeň je jedním ze sedmi center v ČR a letos oslavilo své 21. narozeniny. Centrum zajišťuje komplexní péči o HIV pozitivní osoby celého bývalého západočeského kraje, ale také z dalších oblastí ČR, kterých v posledních letech významně přibylo. V celé republice je patrný narůstající počet HIV pozitivních. Z celkového počtu 2970 osob, u nichž byla v rámci celé ČR HIV pozitivita potvrzena, jich 221 je registrováno právě zde. Od roku 1994, kdy bylo centrum založeno, zde zemřelo celkem 24 pacientů, z toho však jen necelá polovina v důsledku pokročilého onemocnění AIDS. Je to dáno především velmi účinnou a v posledních letech stále lépe snášenou kombinovanou antiretrovirovu léčbou. K dispozici máme více než 30 přípravků včetně jejich kombinací, což umožňuje u každého nemocného zahájit léčebný program, který je pro něj optimální. V dispenzární péči centra je v současné době asi 150 osob, z nichž 111 již je léčeno antiretrovirotiky. Tento počet se v krátké době podstatně zvýší, neboť podle nových celosvětových doporučení se bude léčba zahajovat dříve než dosud. O úspěšnosti léčby svědčí mj. i 19 zdravých dětí, jež se narodily v HIV pozitivních rodinách. Péče o nemocné se odehrává především v ambulantním režimu, hospitalizace jsou nutné jen výjimečně.
8
Fakultní nemocnice
Centrum se kromě léčebně preventivní péče a výuky (pre i postgraduální) zabývá rovněž výzkumnou činností. V současné době řeší dvě mezinárodní klinické studie. Od svého založení se centrum věnuje i prevenci, ročně vyšetří a provede odběr krve na stanovení protilátek proti HIV až u 500 zájemců. Dne 1. 12. 2015 proběhlo v rámci Světového dne boje proti AIDS v posluchárně pavilonu 4 ve FN na Borech již druhé sympozium, které bylo kromě preventivní tématiky věnováno i epidemiologii a klinice nákazy HIV, psychologickým otázkám spojeným s infekcí HIV a dalším okruhům. Paralelně proběhla v lochotínské části nemocnice preventivní akce Červená stužka, při níž byla veřejnost seznamována s problematikou infekce HIV a možnostmi její prevence. Spokojení zájemci si kromě písemných materiálů odnesli také červenou stužku, celosvětový symbol boje proti AIDS. Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc., AIDS centrum, Infekční klinika FN Plzeň.
litnění průběhu celého diagnostického procesu, včetně následného chirurgického výkonu.“ Důležitost prevence shrnuje přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.: „Karcinom prostaty je u nás nejčastějším onkologickým onemocněním a převažuje častý názor, že tento druh rakoviny je ve všech stádiích běžně léčitelný. Pokud se nádor objeví včas, naděje pacienta na úplné vyléčení je dobrá. Avšak diagnóza pokročilého onemocnění s metastázami do kostí činí tuto nemoc smrtelnou. Věřím, že větší informovanost o rakovině prostaty přiměje muže, aby včas navštívili lékaře a nechali se preventivně vyšetřit.“
Pro ještě účinnější pomoc pacientům s diabetem Od 1. prosince 2015 zahájila svoji činnost, pod vedením náměstkyně pro ošetřovatelskou péči edukační diabetologická sestra Bc. Renata Říhánková. Podle požadavků jednotlivých pracoviště bude docházet k ambulantním i hospitalizovaným pacientům a osobně se bude věnovat problematice diabetu konkrétního pacienta. FN Plzeň je první nemocnicí, která svým pacientům tuto službu poskytuje. „Naším cílem je napomáhat zvyšovat úroveň edukace na všech pracovištích, kde je poskytovaná péče diabetikům. Chceme zlepšit informovanost sester, které pečují o pacienty s diabetem a zvýšit povědomí o problematice diabetu a především jeho prevenci pořádáním osvětových akcí pro veřejnost. Věříme, že nabízená edukační činnost pomůže diabetikům zvládnout počáteční stádium nemoci, která je zásadní nejen pro další průběh léčby, ale i pro vzájemnou spolupráci a motivaci pacientů bojovat s tímto chronickým onemocněním. Spolupráce rovněž přispěje ke snížení zátěže ošetřujícího personálu. Edukační sestra pomůže s náročnou edukační činností a zajistí odborné poradenství,“ shrnuje záměry edukační diabetologická sestra.
I chronickou bolest je možné pokořit Bolest v menší či větší míře poznal každý z nás. Tedy až na pár jedinců, kteří mají takzvanou kongenitální necitlivost na bolest. To je ovšem velmi nebezpečné, bolest totiž k životu potřebujeme, jelikož ohlašuje, že je s námi něco v nepořádku. Někdy ovšem i po odstranění základní příčiny onemocnění bolest dál trvá, pacienta sužuje a výrazně ovlivňuje jeho život. Pomoc se mu snaží najít v algeziologickém pracovišti FN Plzeň, které má statut Centra léčby bolesti. Je začleněno pod kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Vedoucím centra je MUDr. Jan Lejčko, kterému jsme položili následující otázky: Se kterými pacienty se v Centru bolesti setkáváte? Snažíme se pomoci lidem z Plzeňského a Karlovarského kraje, kteří chodili k praktickým lékařům, neurologům, revmatologům, navštěvovali pracoviště chirurgie, ortopedie, podrobili se léčebným zákrokům a přesto neustále cítí bolest. Mohl byste charakterizovat chronickou bolest? Za chronickou se označuje bolest, pokud trvá déle než tři měsíce. Ve srovnání s akutní bolestí nemá biologickou užitečnost, nevaruje, pouze škodí. Například pacient má výhřez meziobratlové destičky (ischias), který může vést až k neurologickým poruchám. Tento stav buď spontánně odezní současně s léčbou, kterou většinou zajišťuje neurolog, nebo je nález v progresi a potom je nutná operace. Operace proběhne, odstraní se příčina toho stavu a většinou zmizí i akutní bolest. Po určité době se však začíná bolest vracet a stává se v mnoha případech hlavní poruchou zdraví tohoto pacienta. Tuto bolest však již nelze odstranit operací, výhřez už byl odstraněn. Způsobují ji určité změny, např. jizvy v páteřním kanálu. A tento stav může zcela převrátit pacientův život, limituje jeho denní aktivity. Nakonec se tedy objeví u nás. Které další diagnózy vyvolávají chronickou bolest? Silná chronická bolest doprovází rovněž postupnou progresi některých onemocnění, například cukrovky. Krutá bolest přetrvává i po vyhojení pásového oparu. Nejčastější diagnózy, které k nám pacienty přivádějí, jsou však bolesti zad, kloubní a svalové bolesti, bolesti hlavy, neuropatické bolesti, útrobní bolesti nebo bolesti vaskulárního původu jako ischemické bolesti či bércový vřed. Jak jim může Centrum léčby bolesti pomoci? Naší hlavní rolí je nabídnout pacientům variantu, která by jim ulevila od bolesti, kterou základní lékařské obory již nedokážou zprostředkovat, protože již vyčerpaly své možnosti. Používáme celé spektrum postupů: farmakologické, nefarmakologické, invazivní a je-
jich kombinace. Hlavní doménou jsou léky, celá škála analgetik, včetně opioidů. V poslední době jsme zlepšili naše možnosti specializovanými zákroky, jako jsou neuromodulační techniky. Rozšířili jsme výrazně protibolestivé intervenční postupy, při nichž používáme radiofrekvenční techniky. Tímto směrem se specializujeme. Tyto léčebné postupy přinášejí dlouhodobě i ekonomický prospěch, protože pacient nepotřebuje léky. Jak velký je počet pacientů, kteří k Vám docházejí? Ročně u nás ošetříme přes 6000 pacientů. Pro bližší představu: Denně přichází do našich dvou ambulancí na 40 pacientů, kterým se dlouhodobě věnujeme a dva noví pacienti, 8-9 se jich vystřídá ve stacionáři. Pokud se týká celé republiky, tak podle Společnosti pro studium a léčbu bolesti trpí chronickou bolestí 10% populace. Abychom to přirovnali - pacientů s chronickou bolestí, která vyžaduje léčbu, je u nás zhruba tolik, jako diabetiků. To znamená 700–800 tisíc. To je obrovské číslo. Z kterých částí se Vaše pracoviště skládá? Máme v provozu dvě až tři ambulance, denní lůžkový stacionář se zázemím pro monitoraci po invazivní algeziologické léčbě, místnost pro fyzikální léčebné metody, operační sálek pro intervenční léčbu bolesti, ale samozřejmě rovněž v případě potřeby možnost využití velkého operačního sálu a zajištění hospitalizačního lůžka. Disponujeme nejmodernějším přístrojovým vybavením.
Kolik lékařů zde pracuje? Včetně mne pět algeziologů. Ale do budoucna bude nezbytné tým ještě rozšířit. Na našem oddělení máme rovněž psychologa, protože pacient s chronickou bolestí má sklon k depresi, která jeho stav výrazně ovlivňuje. Chceme vést pacienta k větší aktivitě, aby se sám do léčby zapojil, hodnotil svůj stav. Cílem veškerého snažení pracovníků centra není pouze ulevit pacientům od bolesti, ale zároveň zlepšit jejich funkční stav a kvalitu života. Nesmíme pominout ani náročnou práci čtyř sester, která může sice unikat pozornosti, je však zcela zásadní a vyžaduje speciální odbornou přípravu a znalosti. Není to práce pro začínající sestru. S jakými obory nejvíce spolupracujete? Na pracovišti pravidelně probíhá multidisciplinární konference o průběhu léčby obtížně léčitelné bolesti a stanovení individualizovaného léčebného plánu, na níž participuje tým spolupracujících odborníků. Spolupracuje s námi psycholog, neurochirurg, neurolog, radiolog, onkolog, psychiatr, rehabilitační lékař a případně i další odborníci. Máte pocit, že má léčba bolesti ve FN Plzeň dostatečnou podporu? Určitě. Vedení nemocnice si uvědomuje, že dobře zajištěná léčba bolesti výrazně zvyšuje její reputaci. Bohužel pacientů bude přibývat. Je dobře, že se chronická bolest léčí ve spolupráci s řadou oborů. (koř)
...víte, že? • To, jak intenzivně cítíme bolest, je zřejmě vrozenou dispozicí. Bolest je subjektivní. Domorodé ženy rodí s minimálním pocitem bolesti, západní civilizace chápe porod jako jeden z nejbolestivějších zážitků v životě. • Muži prožívají bolest více fyzicky, ženy jsou náchylnější k emocionálním projevům. Muži bolest častěji potlačují léky, ženy vyhledávají i alternativní způsoby, jak se s bolestí vyrovnat. • Lidé, kteří trpí depresí, mají tendenci vnímat bolest intenzivněji než ti, kteří jsou pozitivně naladěni. • Existují rozdíly v tlumení bolesti – východní medicína využívá akupunkturu, aromaterapii, západní jde více cestou analgetik. • Nejčastější je bolest zad, kterou trpí až 80% obyvatel planety. Až polovina populace trpí bolestí hlavy, z toho 11 % jsou migrenici, které bolest hlavy paralyzuje. Bolestivým onemocněním kloubů trpí nad 70 let více než polovina pacientů. Fakultní nemocnice
9
Celiakie je celoživotní ortel…,
ale dá se s ním žít
Hana Šedinová pracuje jako nutriční terapeutka na lůžkovém oddělení dětské kliniky. Setkává se tam často s dětmi, které trpí nesnášenlivostí lepku a radí jejich rodičům, jak jim upravit životosprávu. Odpověděla nám na několik otázek a přidala zajímavý recept: Podle článků v médiích bychom si mohli myslet, že skoro polovina populace trpí celiakií. Je to skutečně tak velký problém, zvlášť mezi dětmi? Polovina populace je určitě přehnané množství, ale počet pacientů s celiakií, dětských i dospělých, určitě narůstá. Nárůst je, stejně jako u spousty jiných nemocí, spojen především se stále se zlepšující diagnostikou. Oficiální statistiky u nás neexistují, ale odhaduje se, že u nás žije 40–50 tisíc celiaků, evidováno je ale pouze 10–15%. Jak se nesnášenlivost lepku u Vašich malých pacientů projevuje? Celiakie se projevuje u malých dětí především průjmy, neprospíváním, nápadně nafouklým břichem, apatií, únavou. Průjmy ale nejsou pravidlem, děti mohou trpět i zácpou. Díky špatnému vstřebávání živin, vitamínů a minerálních látek může docházet ke zpomalenému váhovému přírůstku i ke zpomalení růstu, k anémii nebo osteoporóze. Které potraviny mají děti s celiakií zakázané? Existují nějaké rozdíly? Děti s celiakií by neměly konzumovat pšenici, ječmen, žito, oves a všechny potraviny z těchto plodin vyrobené. Omezení se týká hlavně pečiva, těstovin, knedlíků, mouční-
ků, sušenek apod. Lepek je ale často skryt i v potravinách, ve kterých by ho nikdo nečekal a být by tam ani neměl (kečup, tatarská omáčka, některé jogurty, čokoláda, zmrzlina, koření...). Rodiče a později děti samy jsou odkázány na celoživotní sledování složení potravin. Rodiče často musí řešit problém s jídlem v mateřské škole i ve školních jídelnách. Zařízení, ve kterých jsou ochotni a schopni bezlepkovou stravu připravovat, je stále minimum. Rozdíly v dietě nejsou, všichni celiaci musí režim dodržovat celoživotně. Děti musí být poučeny o tom, že i když se cítí dobře a nemají žádné problémy, nemohou jíst běžné pečivo, sladkosti apod. Jak lze potraviny s lepkem nahradit? Druhy mouky obsahující lepek je možné nahradit různými typy mouky bezlepkové. Doporučujeme mouku sojovou, kukuřičnou, rýžovou anebo lepku zbavené pšeničné směsi. Na zahušťování nebo i na pečení je možné používat bramborový a kukuřičný škrob. V současné době je velký výběr bezlepkových potravin a zlepšuje se i jejich dostupnost. K Vánocům, které se blíží, patří pečení cukroví. Co byste poradila maminkám malých celiaků, jak mohou nahradit v těstě pšeničnou mouku? Ta bezlepková se drobí… To, že se bezlepková mouka drobí, je přirozené, protože neobsahuje lepek. Někdy stačí
přidat do těsta více vajíček, někdy pomůže solamyl. Recepty na bezlepkové pečivo se tedy liší od těch běžných. Nelze vzít recept na oblíbený běžný moučník a jen nahradit běžnou mouku tou bezlepkovou ve stejném poměru. Novým celiakům vždy radíme vycházet ze zkušeností zkušenějších a čerpat vyzkoušené recepty např. z internetových stránek pro celiaky. (koř)
Kokosky s tvarohem – nejen pro celiaky: Suroviny: 200g strouhaný kokos, 70g cukr moučka, 1 vanilkový cukr, 250g měkký tvaroh tučný, 4 vaječné bílky Postup: Z bílků, cukru a vanilkového cukru vyšleháme tuhý sníh, do kterého opatrně vmícháme měkký tvaroh a kokos. Lžičkou tvarujeme kokosky, které klademe na plech vyložený pečícím papírem a pečeme 15 - 20 minut v troubě vyhřáté na 150 stupňů. Díky tvarohu jsou kokosky vláčné ihned po upečení.
Děti dětem
Ředitel ZŠ Antonín Herrmann, náměstkyně FN Andrea Mašínová a studentka VOŠZ, obor diplomovaný záchranář, Sandra Ponocná při slavnostním zahájení charitativní sbírky
10
Fakultní nemocnice
Žáci Masarykovy základní školy uspořádaly společně s vychovatelkou školní družiny Monikou Michálkovou sbírku hraček. Hračky byly určené všem dětským pacientům FN Plzeň. Náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Plzeň Ing. Bc. Andrea Mašínová, MBA dodává: „Velmi si vážíme dobrosrdečnosti dětí Masarykovy základní školy. Při zahájení sbírky jsem byla doslova dojata reakcemi některých školáků. Je báječné, že díky této akci dostane mnoho dětí v naší nemocnici dárek, který jim zpříjemní proces uzdravování. Je velmi záslužné, že pedagogický sbor školy vychovává novou generaci velmi vnímavých a štědrých lidiček. V dnešní nelehké době je to neocenitelný přínos společnosti.“
Celým životem mne provázejí včely Čerstvého nositele Ceny Neuron pro mladé vědce Doc. Ing. Jaroslava Hrabáka, Ph.D. snadno nedostihnete. Nejdřív byl celý týden pracovně v Praze. V Biomedicínském centru LF UK v Plzni, kde působí jako manažer, mi začátkem dalšího týdne řekli, že právě odešel do Ústavu mikrobiologie FN Plzeň. Na schůzku, kterou jsme si dali o dva dny později, přišel s omluvou o pár minut déle, protože diskuse při praktikách se studenty, která vedl, byla tak zajímavá, že se nemohl odtrhnout. Doma v Radnicích u Plzně je velmi vzácným hostem. Pokud ho ovšem nepotřebují jeho včelky. diplomovou práci, říkal jsem si - jsem včelař, láká mě to k biologii, co kdybych se věnoval nemocem včel, konkrétně tak zvanému včelímu moru, který způsobuje bakterie Paenibacillus larvae? V rámci diplomové práce jsem vymodeloval chování této nebezpečné bakterie a úspěšně ukončil obor biomechanika-lékařské inženýrství. Ve studiu této bakterie jsem pak pokračoval i v Ph.D. studiu lékařské mikrobiologie na Lékařské fakultě UK v Plzni.
Blahopřejeme k významné ceně. Můžete nám přiblížit, za co byla udělena? Obdrželi jsme ji s kolektivem, který vedu, za rychlý způsob odhalení panrezistentních čili superodolných bakterií, které odolávají běžným antibiotikům. Výskyt superodolných bakterií čím dál častěji postihuje pacienty na jednotkách intenzivní péče, po složitých chirurgických zákrocích, s těžkým defektem imunity. Ohrožují je na životě. Snažíme se lékařům odpovědět na otázku, jaká antibiotika mají v takových případech podávat. Na jakém principu lze takového „zabijáka“ odhalit? Princip je vlastně jednoduchý. Stačí vzít roztok antibiotika, smíchat s bakterií, nechat dvě hodiny inkubovat. Potom se na výsledek podíváte pomocí takzvaného hmotnostního spektrometru, který umožňuje detekovat látky s přesností lepší než půl atomu vodíku. Je pravda, co se říká, že jste na tento způsob přišel v rychlíku z Prahy do Plzně? Skutečně se to stalo. Jel jsem z jedné nepříliš povedené schůze Českého svazu včelařů, v němž jsem místopředsedou. Abych přišel na jiné myšlenky, zvažoval jsem, jak využít velmi drahý hmotnostní spektrometr, který dokáže velmi přesně odlišit jednotlivé molekuly, ale v naší
mikrobiologické laboratoři nebyly jeho možnosti dostatečně využívané. A najednou mne napadlo, že by ho bylo možné zapojit právě do pátrání po superodolných bakteriích. Jel jsem hned do laboratoře, doma mě ten víkend neviděli. Jak dlouho trvalo, než jste tento způsob mohli představit světu? Několik měsíců. V roce 2011 jsme výsledky naší práce publikovali a tehdy jsme zjistili, že na stejném postupu pracovaly ve světě ještě dva týmy, ale my jsme byli o 14 dní rychlejší. Výzkumy pokračují dál a s „konkurenty“ jsme přátelé. Včely byly oklikou na začátku vašeho objevu, ale ony kolem vás bzučí od dětství, viďte… Jsem z včelařské rodiny. Můj praděda začal včelařit v roce 1938 a tento užitečný koníček se do současnosti dědí z generace na generaci. Samozřejmě, že jako dítě, zvlášť v pubertě, jsem se bránil, abych třeba otci asistoval. Ale pak můj dědeček musel během sezóny na akutní operaci kýly a já se musel o jeho úly postarat. Zjistil jsem, že jsem se vlastně mimoděk všechno potřebné naučil a s včelami jsem se skamarádil. Natolik, že jste se jim později věnoval i ve své diplomové práci? Když jsem na Fakultě aplikovaných věd, kterou jsem studoval, začal přemýšlet, jakou si vybrat
Kolik máte v současnosti včelstev? Začal jsem včelařit v doma v Radnicích a teď jsem je částečně přesunul do Hořic na Šumavě, kde máme chalupu. Je to úžasná relaxace, musíte přemýšlet jen nad včelami, nad ničím jiným. Nepozornost by odměnily pobodáním. Říká se - je pilný jako včelička. Takže jste se svůj přístup k práci naučil od nich? No, ono se to o nich říká, ale ony zas tak pilné nejsou, někdy se dost ulejvají (smích). Ale je to v tom (zvážní), že výsledku můžete dosáhnout, jen když děláte věci naplno, pořádně. Jak to vypadá s včelařskou základnou v Čechách, neubývá? Naopak. Těší mne, že jak v naší základní organizaci v Radnicích, tak v okresní organizaci v Rokycanech, kde jsem předsedou, přibývají noví, mladí lidé, kteří mají úspěšně rozjetou kariéru a hledají energii v přírodě. Mají radost, že pro svou rodinu a přátele zajistí kvalitní med a ještě pomohou opylování rostlin. Učím také na unikátním Středním odborném učilišti včelařském v Nasavrkách u Chrudimi, kde se také setkávám s lidmi zapálenými pro věc. Blíží se Vánoce. Předpokládám, že u Hrabákových se k přípravě svátečních dobrot spotřebuje hodně medu… To víte, že ano. Děláme perníky, medovinu, nápoje s medem, maso na medu, medový marcipán… Prozradíte recept na ten marcipán? Je velmi jednoduchý. Rozemelete mandle, přidáte moučkový cukr a spojíte s medem. Dobrota. (koř) Fakultní nemocnice
11
Milánek
běhá!
Zazvoním u jednoho z bytů v Tlučné u Plzně a otevře mi okatá, usměvavá, tmavovlasá maminka, s okatým, usměvavým a tmavovlasým chlapečkem v náručí. Dlouho však ten čipera u mámy nevydrží - vysmekne se a rozeběhne se do pokoje pro autíčka, aby mi je ukázal. Rozeběhne! Před rokem to bylo miminko, které právě s nožkami čekalo velké trápení… A maminku s ním.
Milánek se narodil v červenci roku 2014. Bylo to o měsíc dřív, takže pár dní ležel s maminkou v blízkosti na neonatologii. Brzy je ale propustili domů, protože váha 3.20 kg a délka 50 cm, to už je kluk jak buk. Žádné problémy neměl. „Až v šestinedělí se při kontrole na ortopedii ve fakultní nemocnici zjistilo, že levá kyčlička není, jak by měla být. A zhruba ve čtyřech měsících řekl pan doktor Pavel Hořák z dětského oddělení kliniky ortopedie a traumatologie, že se levá kyčlička čím dál víc z jamky vyklubuje, až se vykloubila docela,“ začíná popisovat Milánkova maminka Ing. Věra Poulová dny a měsíce oboustranného trápení. U chlapců se displazie vyskytuje málokdy, problém s nesprávným postavením kyčelního kloubu postihuje spíše holčičky. Ale stalo se. Snahou léčby je dosáhnout nenásilnou formu správného postavení kyčelního kloubu. K tomu ortopédi využívají zavěšení miminka za dolní končetiny, a to nejprve ve vodorovném a následně ve svislém směru. „První dva týdny byl doma, udělali jsme mu úpravu na postýlce. Na každé nožičce měl půlkilové závaží. První den proplakal, ale naštěstí si pak zvykl. To víte, srdce nás bolelo, když jsme ho viděli. Pak jsme byli 4 týdny v nemocnici. Každých 5 dnů mu nožičky, které už měl zavěšené nahoru na speciální konstrukci, roztahovali, při posledních dvou polohách měl každé nožičce kilové závaží,“ ukazuje fotografie maminka. Většinou takzvaná trakce, kterou chlapeček podstoupil, bývá u čtyřměsíčních miminek úspěšná, ale Milánek měl smůlu, kloub v kloubní jamce stále nedržel. V narkóze mu kloub do jamky vložili, zafixovali, zasádrovali, ale vzápětí se mu nožička opět vykloubila. „Takže hned ten den mu sádru rozřízli a jeli jsme domů. To bylo před rokem. Domluvili jsme se, že přijedeme v únoru na operaci, při které jsou odstraněny překážky v zakloubení kyčelní hlavice do jamky. 24 hodin po operaci byl na jednotce intenzivní péče. To bylo pro mne nejhorší, vydržet to napětí,“ vzpomí-
12
Fakultní nemocnice
ná Věra Poulová na hodiny, kdy jejího chlapečka operovali a pak sledovali jeho životní funkce. Lékaři byli s výsledkem operace spokojeni, za deset dnů mohlo miminko domů. Šest následujících neděl měl Milánek sádru. Pro maminku to také nebylo lehké období, musela přijít na to, jak udržovat miminko se sádrou
v čistotě. Hodně nastudovala na internetu, nalezené rady ještě zdokonalila. Dalších šest týdnů po odstranění sádry měl chlapeček abdukční peřinku. „To už bylo o hod-
ně veselejší. Ke konci tohoto období už jsme mu ji po domluvě s panem doktorem Hořákem sundávali a začínali cvičit s nožičkami, aby svaly začaly fungovat. Dalších 6 neděl jsme mu peřinku dávali jen na noc. To už bylo úžasné, protože Milánek poznal, že má nožičky a že s nimi může ve vzduchu pohybovat.“ Rehabilitace zintenzivňovala, po protahování přidávala fyzioterapeutka další cviky. Maminka s chlapečkem poctivě cvičila několikrát denně a jednou za týden či dva chodili k fyzioterapeutce, která zhodnotila, jak pokročili a přidala další cviky. „Malý báječně spolupracoval. Vyloženě chtěl, aby se s ním cvičilo, sám se snažil. Brzy začal lézt, už když měl sádru, se odrážel ručičkami. Když mu ji sundali a měl lehčí peřinku, tak se posouval, pak se plazil a díky cvičení našel i na klasické lezení správnou polohu. Řekli nám, že by měl lézt co nejdéle, zpevňoval si tím páteř, a tak nám vůbec nevadilo, když začal chodit až ve 15 měsících. A to tak rychle, že jsme se nestačili divit,“ usmívá se šťastná maminka. Přes nelehké týdny, které strávila s Milánkem v nemocnici, Věra Poulová vděčně vzpomíná, jak se o ně na lůžkovém dětském oddělení Kliniky ortopedie a traumatologie FN Plzeň starali. „V nemocnici jsem byla velmi spokojená, personál nám vyšel ve všem vstříc, byli velmi ohleduplní. Sílu mi dodával manžel i celá rodina,“ chválí. (koř)
Vyjádření odborníka k Milánkově diagnóze: Vývojová dysplasie kyčelní je u nás nejčastější vrozenou vývojovou ortopedickou vadou. U chlapců je postižení sice méně časté, avšak o to svízelnější. Léčba pacientů s takto závažným nálezem je náročná, především proto, že může ovlivnit celý jejich život. Podařil se nám první velmi důležitý krok, ale sledovat Milana, jako ostatně všechny tyto naše pacienty, budeme až do jejich dospělosti. Naštěstí má chlapec příkladnou podporu rodiny, bez které se při našem snažení neobejdeme. MUDr. Pavel Hořák
Můj vstup do Viktorie mi změnil život Před pěti lety se fotbalová Viktorie Plzeň topila v problémech a fanoušci byli smutní. S příchodem nového majitele se „začaly dít věci“. Dnes je Viktorka na špici. Že by byl Tomáš Paclík nadán kouzelnou, přímo Ježíškovou mocí? Posuďte sami z našeho rozhovoru. Pocházíte ze sportovní rodiny - tatínek trénoval hokej, Vy jste se věnoval atletice, dokonce jste jako dorostenec získal v tříkilometrovém běhu přes překážky stříbrnou medaili na mistrovství republiky. Proto jste „zahořel“ pro fotbal? Ke sportu jsem měl blízko celý život hlavně díky tátovi, který mě ke sportování vedl od malička, díky němu jsem prakticky vyrůstal na stadionu. Fotbal jsem dlouho dobu sledoval pouze z pohledu běžného fanouška. Nicméně realitou je, že můj vstup do plzeňské Viktorie mi změnil život. Poznal jsem fotbal jako nádherný fenomén se všemi jako pozitivy i bolestmi. Nicméně, co se týče osobního sportování, zůstávám nadále věrný především rekreačnímu běhu. Před pěti lety jste převzal Viktorii Plzeň, která tehdy byla po krk utopená v dluzích a nedařilo se jí ani herně. Spočítal jste si tehdy jako absolvent matematicko-fyzikální fakulty, že to za to stojí, že se s Vaší pomocí zbaví dluhů a že se jí může podařit dostat na vrchol? Nesouhlasím s tím, že se Viktorii herně nedařilo. Největší úspěchy měl samozřejmě klub teprve před sebou, ale byl čerstvým vítězem Českého poháru a ani v předkole Evropské ligy určitě neudělal ostudu. Co se týče první části otázky – nevstupoval jsem do klubu s vidinou účasti v Lize mistrů a zisku tří českých titulů. Chtěl jsem tradičnímu klubu pomoci na nohy, přispět ke kultivaci stadionu ve Štruncových sadech a v dlouhodobějším horizontu dostat klub do širší české špičky a do pohárové Evropy. Představy byly výrazně překonané, což je výsledkem práce mnoha lidí, podpory města Plzně i dalších klubových partnerů a v neposlední řadě fotbalovou horečkou, kterou se nám v celém západočeském regionu podařilo odstartovat. A co Vy a Vaše zdraví? Pečujete o něj? Jak jsem již nastínil v jedné z předchozích odpovědí, snažím se nadále pravidelně běhat a obecně pohyb nezanedbávat. Na druhé straně – nervy spojené se zápasy Viktorie mě určitě stojí několik let života (úsměv). Pečuje klub o zdraví svých hráčů? Bez profesionální lékařské péče se již sport na této úrovni nedá dělat. Fotbalisté mají k dispozici tým profesionálních fyzioterapeutů s odpovídajícím vzděláním i technikou, neustále se vylepšují prostory pro regeneraci a rehabilitaci. Pevnou součástí Viktorie jsou také lékaři z FN
Plzeň, kteří jsou hráčům k dispozici pro jakékoliv odborné zákroky či konzultace. Už jste byl někdy pacientem FN ? Naštěstí toto nikdy nebylo zapotřebí, nicméně v případě potřeby bych měl v FN Plzeň plnou důvěru. Je to nemocnice se skvělou pověstí a s mnoha odborníky ve svých řadách Plzeňská Viktorka intenzivně podporuje FN Plzeň. Teď, před Vánoci, už její fotbalisté udělali zvlášť malým pacientům spoustu radosti. Vnímáte to jako povinnost nebo radost? Vnímám to tak, že pomoc bližním patří k lidské kultuře a je součástí vyspělého světa. Viktoria spolupracovala s FN Plzeň ještě před mým příchodem a za mě bylo absolutně přirozené v nastavené spolupráci pokračovat. Vidím na hráčích, že podobné akce vítají a hrdě se ke klubovým charitativním projektům hlásí. Naše spolupráce bude dozajista pokračovat také v budoucnu. Vánoce jsou už opravdu přede dveřmi. Máte doma nějaké vánoční tradice?
Vánoce slavím naprosto standardně – v kruhu rodinném, u vánočního stromečku a s večeří v podobě bramborového salátu a kapra. Vánoce jsou pro mě speciálními svátky, které se snažím věnovat svým blízkým. A jak vypadají viktoriánské Vánoce? Chodí Ježíšek i na Viktorce? Vánoce jsou v obecném pojetí pro fotbalisty i zaměstnance klubu obdobím zaslouženého volna. Nicméně před svátky se samozřejmě potkáme společně na vánočním posezení, loni jsme začali organizovat také předvánoční setkání s fanoušky. Na to v letošním roce rádi navážeme. A co byste popřál pacientům i pracovníkům největší nemocnice v Plzeňském kraji do nového roku 2016? Pacientům přeju hlavně uzdravení, aby mohli vánoce slavit doma se svými blízkými a aby do nemocnice už víckrát nemuseli. Zaměstnancům pak hodně síly, aby své náročné zaměstnání vykonávali nadále s takovým nasazením a stále stoupající kvalitě. A všem dohromady samozřejmě hodně štěstí, zdraví a splněných přání. (lev) Fakultní nemocnice
13
Dekubitům je možné zabránit 19. listopadu bylo obchodní centrum Area Bory místem, které připomínalo nemocnici. V rámci Světového dne Stop dekubitům tam vrchní sestra II. interní kliniky FN Plzeň Bc. Ivana Witová se svými kolegyněmi uspořádala vzdělávací akci pro veřejnost. Celý tým měl jeden cíl: zvětšit povědomí o dekubitech, vysvětlit lidem jak vznikají, a především, jaká je prevence. V případě proleženin je to ta nejzásadnější věc. „Naším cílem je snížit procento výskytu proleženin, zejména ve vyšším stupni jejich stádia. Chceme toho dosáhnout nejen kvalitní ošetřovatelskou péčí, ale i působením na laickou veřejnost, protože do FN Plzeň bylo za loňský rok přijato 565 pacientů s dekubitem, což je z celkového počtu pacientů s dekubity 46,6 %. Lidé přicházejí do nemocnice s dekubity z domova, protože si často rodinní příslušníci červené rostoucí skvrny nevšimnou, nebo si je přinesou z jiného zdravotnického nebo sociálního zařízení. Pokud se nám podaří, byť jen nepatrně, snížit výskyt dekubitů, snížíme tím utrpení pacienta i náklady na zdravotnickou péči,“ zdůrazňuje Ivana Witová. Zdravotníci FN Plzeň při akci Stop dekubitům v Area Bory oslovili více jak dvě stovky osob různého pohlaví a věku (převládala starší
14
Fakultní nemocnice
• 90% lidí, kteří se zastavili u stánku, byli dlouhodobě pečující o svého blízkého v současnosti, nebo o něj pečovali v minulosti. Problematika dekubitů a péče o imobilního pacienta jim nebyla neznámá. • Někteří si posteskli: „Škoda, tyhle informace jsme potřebovali dřív, když jsme pečovali o …., to jsme nevěděli na koho se obrátit, kde vzít pomůcky a jak na to“ • Časté dotazy byly na polohovací pomůcky a jejich cenu, na další prevenci dekubitů, léčbu, hygienické ošetření pacienta • Jedna žena také vyjádřila frustraci z toho, že stát dlouhodobě nepodporuje a nepomáhá těm, kteří dlouhodobě pečují o své blízké. • Jiné paní bylo líto modelu pacienta a koupila mu chlebíčky. Lidé chtěli i finančně přispět, akce však nebyla sbírkou. • Často se organizátorky akce dozvěděly: Děkujeme, je krásné, když zdravotníci přijdou mezi nás. populace) a vrchní sestra Ivana Witová dodává: „Při rozhovorech s respondenty jsme se zajímali, zda mají na starost svého blízkého,
jestli vědí, kde jim s péčí o něj pomohou. Přítomna byla proto i sociální pracovnice, která poskytovala konkrétní i obecné informace v oblasti sociální péče. Na otázku, co je dekubit, odpovědělo 95% dotazovaných správně, že se jedná o ránu různého rozsahu, vznikající zejména u dlouhodobě ležících. S proleženinou se setkali zejména v nemocničním prostředí.“ Informace o prevenci proleženin byly rozděleny do 5 skupin - na polohování, vhodné prostředí, osobní hygienu, výživu a včasnou mobilizaci a rehabilitaci. „Pro tuto akci jsme měli k dispozici polohovací lůžko s antidekubitní matrací, polohovací pomůcky, kompaktní mobilní zvedák a dobrovolné figuranty. Díky těmto pomůckám jsme mohli seznámit veřejnost s tím, jak probíhá polohování pacienta v nemocničním prostředí,“ popisuje vrchní sestra II. interní kliniky. Veřejnost měla při akci k dispozici řadu informačních letáků k dané problematice, ochutnávku nutričních doplňků, materiály vlhkého hojení ran k lokálnímu ošetření proleženin, ukázky speciální obuvi pro diabetiky. (lev)
...víte, že? Dekubitus neboli proleženina je lokalizované poškození kůže a podkožní tkáně, obvykle nad kostními výčnělky. Vzniká důsledkem působení tlaku nebo kombinace tlaku a střižních sil. Vznikem proleženin jsou nejvíce ohroženy osoby se ztrátou hybnosti a citlivosti, pacienti upoutáni na lůžko nebo invalidní vozík a osoby ve vyšším věku. Proleženiny jsou velmi bolestivé onemocnění, jejich léčba je dlouhodobá a obtížná.
Diabetická sobota
aneb jak jsme podpořili Světový den diabetu v Plzni V roce 1991 byl Mezinárodní federací pro diabetes (IDF) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO) 14. listopad vyhlášen Světovým dnem diabetu jako reakce na rostoucí obavy ze zvyšující se zdravotní hrozby, kterou diabetes představuje. Na podporu Světového dne diabetu připravila edukační sestra Diabetologického centra FN Plzeň Bc. Renáta Říhánková ve spolupráci se Svazem diabetiků ČR „Den pro zdraví nejen pro diabetiky“. Akci v areálu Plaveckého bazénu na plzeňských Slovanech zaštítila FN Plzeň.
Indiáni jsou vzorní patroni
Zleva: HC Škoda Martin Straka, ředitel FN Plzeň Václav Šimánek, přednosta ortopedické kliniky Tomáš Pavelka a kapitán Ondřej Kratěna
Této návštěvnici byl vypočítán velmi vysoký index BMI- 36,5. Měla by výrazně zhubnout, protože je u ní riziko vzniku cukrovky velmi vysoké V areálu plaveckého bazénu bylo připraveno mnoho stánků a vystavovatelů. Lidé si mohli prohlédnout a vyzkoušet pomůcky pro diabetiky, produkty zdravé výživy či si nechat udělat nutriční analýzu. Akce se shledala s velkým zájmem veřejnosti. Již před zahájením se tvořila dlouhá fronta před měřícím stanem, kde studenti lékařské fakulty (organizace IFMSA) měřili zájemcům glykémii, krevní tlak, počítali BMI. Výsledky byly zaznamenávány na kartičky a hned na místě odborně vyhodnoceny. Díky spolupráci Záchranné služby Plzeňského kraje si mohli návštěvníci prohlédnout sanitku a dozvědět se od pracovníků Záchranné služby, jak v terénu rozpoznat hypoglykemické stavy, jak v takovém případě poskytnout první pomoc nebo volat tísňovou linku. V příjemných prostorách restaurace probíhalo odborné poradenství o problematice diabetu, konzultace k péči o nohy a poradenství v oblasti zdravé výživy. Akce nebyla určena jen diabetikům, ale všichni příchozí se mohli na chvíli vžít do role diabetika. Velká pozornost
byla věnována prevenci a zdravému životnímu stylu. Zájem byl o ochutnávku zdravých jídel. Protože pohyb je důležitou součástí nejen léčby diabetu, ale má významnou roli v prevenci onemocnění, měli návštěvníci po celou dobu možnost zdarma navštívit tělocvičnu a pod vedením zkušené fyzioterapeutky si nejen zacvičit, ale poradit se jaké cvičení nebo cviky jsou pro jednotlivce vhodné. Mnoho návštěvníků využilo možnosti jít si zacvičit do bazénu. Dětem se věnovali dobrovolníci z řad studentů medicíny organizace IFMSA. Pochvalu zaslouží i studentky Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnická v Plzni, které již před akcí pomohly s osvětou. Pro návštěvníky bylo připraveno mnoho edukačních materiálů, časopisů a také drobných dárků. Všichni, kterým byla naměřena zvýšená hodnoty glykémie, dostali zdarma glukometr. Podchytili jsme také prvozáchyt diabetu I. typu u mladé ženy, která neměla žádné klinické příznaky (byla jí naměřená glykémie 24,5 mmol/l). Musela být následně hospitalizovaná ve FN Plzeň. Renata Říhánková
Děkujeme všem, kteří naši akci podpořili a těšíme se na spolupráci v příštím roce.
Plzeňští hokejoví indiáni jsou patrony dětských pacientů již dlouho. Několikrát do roka přichází do fakultní nemocnice pozdravit nemocné děti, strávit s nimi krásné odpoledne, předat dárky a povídat si o hokeji a dětských snech. Naposled přivezli dárek velkých rozměrů - tři speciální lůžka s elektrickým ovládáním zádové a stehenní části, která byla předána na dětské oddělení Kliniky ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Nakoupili je za 68 000 korun, které v létě získali aukcí hraných dresů ze sezony 2014/15. Vedení FN Plzeň děkuje HC Škoda Plzeň za dlouhodobé patronství a přeje celému hokejovému týmu úspěch v současné sezóně, hlavně ve zdraví a bez úrazů.
FN Plzeň
zve veřejnost na přednášku
Otázky kolem rakoviny prostaty 21. ledna 2016 v 15.30 hodin, aula Onkologické a radioterapeutické kliniky Fakultní nemocnice
15
Hlášení o úspěšné léčbě smíchem Lékařsko-sesterský tým, ve složení Dr. Herber Ucík, odborný asistent Těhla, MUDrc. Julie Naprdová, doktorka na hlavu Gusta Hustá a sestřičky Jarmilka Prkenná a Laděna Sladěná, provedl v pondělí 9. 11. 2015 „Velkou vizitu“ ve FN Plzeň na těchto odděleních - dětská psychiatrie, ortopedie, chirurgie, neurologie, větší děti a hematoonkologie. Jako obvykle přinesli zdravotní klauni do nemocničních pokojů spoustu radosti a smíchu. Speciální tým šesti zkušených odborníků v oblasti léčby smíchem a pozitivního přístupu k životu působí v Plzeňském, Karlovarském a Jihočeském kraji již deset let. Je součástí neziskové organizace Zdravotní klaun, která funguje od roku 2001 a má celkem 86 zdravotních klaunů působí-
cích ve všech krajích naší republiky. Navštěvuje pravidelně 64 nemocnic, 7 domovů pro seniory, a počet klauniád se šplhá až k číslu 3 500 za rok. Zdravotní klaun je partnerem Red Noses International a European Federation of Hospital Clowning Organizations. MUDrc. Julie Naprdová ujišťuje, že tuto práci všichni zdravotní klauni dělají s láskou a na špičkové úrovni: „K udržení vysoké profesionality týmu zdravotních klaunů pro ně organizace pravidelně pořádá specializované umělecké dílny a školení, které vedou čeští i zahraniční lektoři. Cílem je neustálé vzdělávání se v umělecké oblasti (improvizace, hra na hudební nástroje, pohyb atd.). Najdou se mezi námi jak vystudovaní a praktikující činoherní herci, tak umělci, kteří čerpají své zkušenosti přímo z ulic a náměstí. Kromě herců jsou zdravotními klauny i ženy a muži s kvalifikací pedagogů dramatické výchovy, stejně jako hudebníci, učitelé, filmaři, dramaturgové, překladatelé, jeden sklář, jeden evangelický farář a mnoho dalších.“
Po „Áčku“ nově i „Béčko“ Areál bývalé vojenské nemocnice v borské části FN Plzeň dostává čím dál tím víc novou podobu. Rekonstrukce probíhají na mnoha odděleních, mimo jiné na interním oddělení. Stanice A je v novém již několik měsíců, stanice B přivítala pacienty v nově zrekonstruovaných prostorách koncem listopadu. Na oddělení se měnily dveře, podlahy a podhledy. Spojením dvou pokojů vznikl velký observační 5 lůžkový pokoj s monitorovanými lůžky. Nad lůžky jsou na každém pokoji nové rampy a byl zde zřízen i nový nadstandardní pokoj.
V nemocnici se točilo Na podzim jste mohli v Plzni potkat filmaře. Natáčelo se na mnoha místech a jedním z nich byla i Fakultní nemocnice v Plzni. Režisér Miloslav Halík natáčel novou českou hudebně taneční romanci Decibely lásky, která je naplněná hity Michala Davida. V hlavních rolích filmu se objeví Rudolf Hrušínský starší i mladší, Iva Janžurová, Roman Vojtek, Lucie Vondráčková a mnoho dalších známých tváří. Asi největším překvapením pro diváky bude role neznámějšího viktoriánského fotbalisty Pavla Horvátha. Jeden z hrdinů filmu Ruda Hovorka (Rudolf Hrušínský nejml.) pracuje na plzeňském Režisér Miloslav Halík v horní úřadu, kde má na starosti řadě druhý zleva úklid města a jeho pracovní součástí je také jezdit s popelářským vozem. Právě za volantem se potkává se svým kamarádem Otou, kterého hraje Pavel Horváth. Pane režisére, jak Vás napadlo obsadit do filmové role fotbalistu Pavla Horvátha? Měl jsem nějakou představu, kdo by mohl roli Oty ztvárnit, ale po shlédnutí „šotu“ veřejnoprávní televize z tiskovky jsem pochopil, že Pavel je pro mne ten „pravý“, jenom jsem si nebyl jist, zda bude souhlasit. Nakonec jeho skvělý přístup k natáčení překonal všechna má očekávání a jsem nesmírně rád, že to všechno dobře dopadlo. Vedle toho, že je stoprocentní profesionál, je navíc skvělý člověk. Ve FN Plzeň jezdil barevný popelářský vůz celé odpoledne a natáčeli jste na několika místech areálu. Jak dlouho natáčení v nemocnici probíhalo a umíte odhadnout, kolik minut záběrů z tohoto natáčecího času v nemocnici bude v konečné verzi filmu? Natáčení v areálu FN Plzeň bylo nesmírně příjemné, neb od počátečních kontaktů až po „závěrečnou“ klapku nás provázela ochota, vstřícnost, porozumění a skvělá atmosféra. Neumím zatím odhadnout přesnou stopáž po finálním střihu, ale protože se prostory spolu se zaměstnanci objeví v několika odlišných obrazech, jsou pro film interiéry i exteriér FN zcela nepostradatelné. Velký dík proto všem za projevenou trpělivost s naším „počínáním“. Obligátní otázka – zažili jste během natáčení nějakou úsměvnou příhodu? Celé natáčení probíhalo ve velkém „poklusu“, protože nás tlačil čas i počasí, takže o humorné příhody byla trošku „nouze“, ale pár se jich přece jen „urodilo“. Takže bylo humorné, když jedna paní „hubovala“ naše herce, putující městem v „retro kukabusu“, že jí nevyvezli popelnici a jestli by se nemohli vrátit. (lev)
Fakultní nemocnice, prosinec 2015 Vydala: Fakultní nemocnice Plzeň. Neprodejné. Ev. číslo MK ČR E 16852 Adresa redakce: FN Plzeň, Edvarda Beneše 13, 305 99 Plzeň-Bory, telefon: +420 377 402 289, fax: +420 377 441 850, e-mail:
[email protected] Šéfredaktorka: Mgr. Gabriela Levorová Odpovědná redaktorka: Mgr. Jana Kořínková Redakční rada: Ing. Bc. Andrea Mašínová, MBA, doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc. prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph. D., prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. Grafika: NAVA DTP, spol. s.r.o., Hankova 6, Plzeň 301 00 Tisk: NAVA TISK, spol. s.r.o., Hankova 6, Plzeň 301 00
