Umění koučovat PER – Personální management Bc. Lucie Klímová 4.4.2013
Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci
Obsah
Obsah ............................................................................................................................................................... 2 Úvod ................................................................................................................................................................ 3 Co je to koučink? .............................................................................................................................................. 4 Tvoření cílů a změn ...................................................................................................................................... 4 Pravidla stanovení cíle .................................................................................................................................. 4 Sebereflexe ....................................................................................................................................................... 5 Hodnocení vs. reflektování................................................................................................................................ 5 Komunikace, základ koučování ......................................................................................................................... 6 Jak na ni? ..................................................................................................................................................... 6 Typologie používaných otázek ...................................................................................................................... 6 Závěr ................................................................................................................................................................ 8 Seznam použité literatury .................................................................................................................................. 9
2
Úvod Proč právě koučink? V čem je tato metoda v přístupu ke klientovi jiná než všechny ostatní? Především cestou Vašeho vlastního hledání možností, jak dosáhnout cíle. Kouč je „nejlepší přítel“, důvěrník, průvodce i partner, pomáhající Vám systémem otázek a přímého rozhovoru nalézt pohled na Váš konkrétní problém. V tomto smyslu, byste si také Vašeho kouče měli vybírat. Je důležité, aby Váš vztah byl v jistém smyslu slova přátelský. Jiným úhel pohledu Vám pak dodá povzbuzení a přiměje Vás podívat se na danou situaci z nového, perspektivnějšího směru. Smyslem koučinku pak bude Vás plně motivovat a vést k dosažení vytyčeného cíle. Ať už hledáte kouče pro profesní či soukromý život, věřte, že všechny oblasti v našem životě jsou propojeny a tak se při konzultacích dotknete všech sfér Vašeho bytí. Možná si díky kouči uvědomíte, že k dosažení cíle, je potřeba zapracovat i v jiných oblastech. Výsledkem pak je dosažení stanoveného cíle a ruku v ruce s tím také zvýšení Vašeho sebevědomí, sebereflexe a změny ve Vás, která zákonitě povede ke změně Vašeho okolí. Pomůže Vám ukázat a vyzdvihnout Vaše silné stránky, skryté rezervy a celkově urovnat myšlenky. Pokud v dnešní době chcete dosáhnout nejlepších výsledků, například ve sportu, najmete si osobního trenéra. Tak proč této možnosti nevyužít i v oblasti osobního rozvoje a řešení problémů, na které máme pocit, že sami prostě nestačíme?
3
Co je to koučink? Jak je možné si nejlépe představit, co tato metoda obnáší a na jakém principu vlastně funguje? Jedním z nejčastějších příběhů o vzniku koučinku je ten o sportovcích. Jednou se stalo, že přípravu sportovce musel na čas převzít trenér, který neměl v dané oblasti žádné zkušenosti. Protože nevěděl, jakým způsobem svěřence vést a motivovat ho k lepším výsledkům, bylo potřeba se to od něj nejprve naučit. A tak pomocí dobře volených otázek postupně zjišťoval, jak dosáhnout výkonu, co udělat pro růst kondice, jak se právě cítí a jak na to, aby to co nejvíce fungovalo. Výsledkem bylo, že svěřenec zvýšil svůj výkon, aniž by vlastně měl určitý návod, trenér mu pouze pomohl ujasnit si důležité postupy k úspěchu. A princip byl na světě. Princip, který je starý jako lidstvo samo a který je neuvěřitelně jednoduchý. Pomáhá posilovat individualitu, samostatnost a rozvoj osobnosti a komplexnosti. Pracuje s Vašimi potřebami, dokáže zjistit, co si přejete a konkrétně stanovit a ukotvit Vaše cíle tak, aby pro vás byly dosažitelné. Tím Vás vede ke strategickému a systémovému myšlení. [1]
Tvoření cílů a změn
Na základě zmapování vnitřních a vnějších potřeb klienta a jeho okolí je potřeba definovat vlastní cíle. V tom lepším případě, jste schopni si cíle stanovit sami, na základě pragmaticky stanovených kritérií, které Vám kouč nabídne. Pokud však nejste schopni si své cíle formulovat a představit, pokud nevíte, co po Vás žádá Vaše okolí, co od sebe očekáváte Vy sami, je na kouči, aby stanovil cíle za Vás. Měl by tyto cíle stanovit z kontextu a rámců Vašich potřeb. Jeho cílem je vést Vás tak, abyste byli schopni co nejdříve vytvořit si vlastní cíl a tuto zodpovědnost převzali na sebe. To je první pomoc od kouče. [1]
Pravidla stanovení cíle Jsou jednoduchá pravidla, kterých je dobré se držet při stanovování cílů. Ve chvíli, kdy se Vám podaří stanovit cíl klienta, nebo Váš vlastní, na základě alespoň některého z těchto pravidel, je velmi pravděpodobné, že dosáhnete úspěchu. Většinou totiž není problém dosáhnout vlastního cíle, ale zformulovat cíl a dát mu jasné obrysy. Je mnohem jasnější stanovit časový rámec zvládnutí základů cizího jazyka, než pouhé mnohonásobně opakované „chci se naučit cizí jazyk“. Člověk, který chce, hledá možnosti, jak cíle dosáhnout a nepřemýšlí nad tím, co vše mu stojí v cestě. A pro to:
Je vhodné ze začátku volit cíle menší, dílčí
Zároveň však nesmí být příliš jednoduché, pro klienta musí mít určitou váhu
4
Cílem by mělo být konkrétní chování nebo „věc“, není vhodné stanovit jako cíl vnitřní pocit, např. chci být šťastný – to je velmi individuální věc měnící se dle nálady
Je dobré vědět a říci si, co se po dosažení cíle změní, jaký bude přístup okolí a co od splnění cíle očekáváme [1]
Sebereflexe Neboli sebezpytování, přemýšlení nad sebou samým, nad našimi činy. Většinou tuto techniku využíváme podvědomě ve chvíli, kdy nás někdo negativně hodnotí. Nevyhnutelně přicházejí otázky typu: „Co jsem to udělal?“ nebo „Proč jsem se choval zrovna takhle?“. To je základ sebereflexe, který mnohokrát použil každý z nás. Dostat se dále, však vyžaduje duchovní trénink. Smyslem je postupem času reflektovat všechno naše chování, ať už v nás vyvolává pozitivní či negativní pocity. Podívat se zpětně sami na sebe a uvědomit si co nás vedlo k tomu, co jsme říkali, cítili a proč jsme se rozhodli zrovna tak a ne jinak. Takhle v podstatě můžete zhodnotit jakýkoli rozhovor, či rozhodnutí ve Vašem životě a do budoucna rozhodnout o tom, zda jste ochotni své rozhodnutí opakovat. Když se dostanete ještě o krok výše, budete schopni současně přemýšlet nad tím, co děláte a rozhodovat se o tom, zda je to tak dobře. Tento druh přemýšlení není úplně běžný a je potřeba se k němu dopracovat pomocí speciálního výcviku. Je vhodný především pro kouče, k jejich sebereflexi, jako nástroj k řízení sebe sama. [1]
Hodnocení vs. reflektování Největším problémem dnešní doby, je uvědomit si rozdíl mezi těmito dvěma různými přístupy. Nejlépe se to dá ilustrovat na několika příkladech. Hodnocením někoho nebo něčeho vytváříme tlak směrem, který jsme my sami stanovili podle objektivní normy. V koučování se tato technika využívá především tam, kde chceme klienta někam vést, dalo by se říci: „Dotlačit jej na správné místo.“ Reflektování naopak směřuje, ovlivňuje a napovídá. Dáváme klientům volný prostor k tomu, jak si hledat vlastní cíle a cesty. Reflektování má za smysl klienta podpořit, povzbudit a dodat mu sílu.
Příklady: hodnocení x reflektování To jsi zvládnul výtečně! / Sedí mi, jak jsi to zvládnul. Tak je to správně! / Tohle řešení se mi líbí. To bude bezpečně fungovat. / Věřím, že Ti to bude fungovat.
5
[1]
Komunikace, základ koučování Umění komunikace je velmi důležitou součástí koučinku. Před první schůzkou si zkuste představit sami sebe. Jakou máte náladu? Jak chcete na okolí zapůsobit? Naše vnitřní pocity jsou odráženy v řeči těla, i když si to zprvu neuvědomujeme. Také je více než pravděpodobné, že když budete ve velmi špatné náladě, snadno ji druhá strana od vás převezme a to rozhodně není pozitivním začátkem komunikace na jakékoli úrovni. Zároveň však platí pravidlo snažit se nepřetvařovat. U koučinku je dobré, když dokážete být čitelní a snadno odhadnutelní, aby se druhá strana dokázala uvolnit a otevřít. Neméně důležité je v tomto smyslu i prostředí setkání kouče a klienta. Rozhodně by mezi Vámi nemělo vytvářet překážky typu „nadřízený x podřízený“. Je proto vhodné pracovnu či místo setkávání vybavit tak, abyste s klientem seděli u jednoho stolu a na stejných židlích. Jaký si myslíte, že vytváříte prvním dojem? Na tomto místě jistě není od věci trochu sebereflexe. [1]
Jak na ni? Základní tezí jakékoli komunikace je znát kontext. Ten je významným nositelem v komunikaci. K tomu, abyste partnera dobře pochopili, je důležité znát všechny kontexty, což není vždy jednoduché. Z toho také vyplývá, že když dva říkají totéž, není to totéž. [1]
Typologie používaných otázek Hodilo by se začít citátem Sigmunda Freuda: „Pouhá slova mohou člověka dovést k blaženosti, nebo naopak ke dnu utrpení.“ Beze sporu je v dnešní době obrovskou výhodou, pokud dokážete mluvit a lidi svým projevem zaujmout. Pro kouče je tak rétorika základní stavebním prvkem úspěchu při práci s klientem. Jedním z praktických úkolů je při jejich výcviku zvládnout rozhovor a zpětně jej reflektovat a zhodnotit co a proč se v něm dělo a zda rozhovor vedl žádoucím směrem, to však vůbec není jednoduché. Zvládnete jen tak si s někým povídat a vědět proč a co říkáte? A vedle toho také plně vnímat partnera a přemýšlet o něm? [1]
Otázky instruktivní Jde o nejčastěji využívaný typ otázek především v běžném životě. Mnohdy je pro nás těžké si uvědomit, že je vůbec klademe. Jedná se o takzvané převlečené instrukce. Smyslem není něco zjistit, tak jak tomu bývá u většiny otázek, ale partnera či klienta někam navést. Klademe je v případě, že na ně známe odpověď a předpokládáme, že partner ne. Nebo mu chceme velmi omezit výběr možností. K těmto otázkám
6
se také řadí ty manipulativní. Kdy dáváme jednoznačně najevo náš postoj, nebo-li to, co od člověka jasně očekáváme. Typickými příklady jsou: “Už jsi vynesl ten koš?“ nebo „Už jsi mu zavolal?“
Otázky konstruktivní Tyto otázky klademe tehdy, když na ně sami neznáme odpověď a jsme přesvědčeni o tom, že ji nezná ani partner. Není tedy naším smyslem ho vést, ale donutit jej, aby odpověď zkonstruoval, zamyslel se. Konstruktivní otázky umožňují rozšířit možnosti nových řešení, variant cest a postupů. To je také důvod, proč se v běžné komunikaci příliš nevyskytují. Je potřeba s nimi zacházet opatrně, jsou silné a mocné. Typickým příkladem jsou: „Jak Vám můžu pomoct?“ nebo „Co od dnešního jednání očekáváte?“
Otázky zjišťovací Používáme je tehdy, když potřebujeme vědět, co nevíme. Zorientovat se, porozumět. Tyto otázky je však možné dělit ještě na neutrální, negativní a pozitivní.
Otázky zjišťovací neutrální Jsou nejjednodušší a jediné pravé zjišťovací otázky. Např: „Kolik je hodin?“ nebo taky „Jak dlouho jsi v této firmě?“ Těmito otázkami nic nesledujeme, zajímá nás pouze fakt.
Otázky zjišťovací negativní Jsou otázky rizikové pro začínající a méně zkušené kouče. Jde o otázky mířené na problém, k jádru věci v negativním smyslu slova. Zde je velmi těžké slovně popsat přesný význam otázek, proto si uvedeme více příkladových vět, aby bylo porozumění tomuto typu otázek zcela jasné. „V čem je problém?“, „Co Tě v životě nejvíce trápí?“, „Jaké máte potíže?“, „Na co všechno má problém vliv?“. Musí Vám být jasné, že po několika takto položených otázkách jen více zabředáváte do problému a to komplikuje celou situaci, která se stává velmi negativní.
Otázky zjišťovací pozitivní Jejich účinek je přesně opačný. Mají za úkol povzbudit, podpořit, mobilizovat. Jsou nejužívanějšími otázkami v koučování. Mohou se dále dělit na otázky zdrojové a výjimkové, ale to pro nás není v tuto chvíli důležité. Otázky obecně zjišťují, kde bereme sílu v životě něco překonat, z čeho čerpáme energii, ptáme se na konkrétní případy. „Máš na to?“ nebo „Jak jsi to tenkrát zvládl?“, „Co ještě?“ [1]
7
Závěr Dovolila bych si na závěr této práce shrnout podstatu koučování a této knihy. Kniha mně oslovila svou potenciální možností, jak si rozšířit již nabyté zkušenosti z praktického hlediska života. Bohužel při podrobné práci s knihou, jsem byla zklamána jak obsahem, tak autorovým podáním dané problematiky. Přestože autor má vlastní koučinkovou kancelář, jeho vzdělání a certifikáty se mu v ní jistě nevejdou na stěnu, tak pro mne byl písemný projev nezajímavý. Mezi světlé výjimky patří případy z praxe, které jsou v knize uvedeny. Na nich je vždy velmi dobře představena daná problematika. Věřím, že koučink je vhodným nástrojem pro pomoc lidem v nesnázích a především pro ty, kdo jsou odhodláni se svým životem něco podniknout a obohatit jej. Základní poznatky koučinku jsou použitelné i v jiných oblastech života ať už se jedná o profesní či osobní život a každému, kdo je na vedoucí pozici nebo je jen trochu zvídavý v oblasti komunikace, bych doporučila seznámit se alespoň s jeho základy.
8
Seznam použité literatury
[1] Parma, P. Umění koučovat: systematické koučování ve firmě, rodině, a škole pro kouče i koučované, studenty, odborníky, i veřejnost. 1. vydání. Praha: Alfa Publishing, 2006. 232 s. ISBN 80-86851-34-6
9
