Sylvia 49 / 2013
Hnízdní biologie jestřába lesního (Accipiter gentilis) na Liberecku Breeding biology of the Northern Goshawk (Accipiter gentilis) in the Liberec region, northern Bohemia Jan Hanel1, 2, Václav Tomášek1, Jan Procházka3, Petra Menclová1, Tomáš Kunca1, Karel Šťastný1 Fakulta životního prostředí ČZU, katedra ekologie, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6 Zoologická zahrada Liberec p. o., Masarykova 1347/31, Liberec 1, CZ-46001; e-mail:
[email protected], 3 Správa CHKO Kokořínsko, Česká 149, Mělník, CZ-276 01 1 2
Hanel J., Tomášek V., Procházka J., Menclová P., Kunca T. & Šťastný K. 2013: Hnízdní biologie jestřába lesního (Accipiter gentilis) na Liberecku. Sylvia 49: 39–47. V průběhu let 2010–2012 jsme studovali hnízdní biologii jestřába lesního (Accipiter gentilis) v severních Čechách v okolí města Liberec na ploše o rozloze 300 km2. V průběhu sledovaných let byla průměrná hnízdní hustota stanovena na 3 páry/100 km2. Jestřábi hnízdili v 93 % (n = 25) případů na modřínu opadavém (Larix decidua), pouze 2 hnízda byla postavena na smrku ztepilém (Picea abies). Průměrná vzdálenost k nejbližšímu sousednímu hnízdu činila 5,3 km, nejmenší zjištěná vzdálenost mezi nejbližšími sousedy byla 1,37 km. Počátek snůšek v jednotlivých letech spadal od druhé poloviny března do druhé poloviny dubna. Mláďata byla úspěšně vyvedena z 85 % (n = 27) zahájených hnízdění. Na hnízdech bylo v době kroužkování průměrně 3,1 mláděte. Poměr pohlaví mláďat ze všech hnízd byl rozdělen rovnoměrně, a to 36 samců a 36 samic. In 2010–2012, breeding biology of the Northern Goshawk (Accipiter gentilis) was studied in an area of 300 km2 near the city of Liberec, northern Bohemia. Mean breeding density was 3 pairs/100 km2 during the whole study period. Goshawks used larch (Larix decidua) as a nest tree in most cases (93%, n = 25). The rest of the nests (7%, n = 2) was built on spruce (Picea abies). The mean nearest neighbour distance was 5.3 km. The shortest distance between active nests was 1.37 km. The onset of egg-laying occurred between the second half of March and the second half of April. The young fledged successfully in about 85% (n = 27) of the nesting attempts. Mean number of hatchlings found on the nests at the time of ringing was 3.1. The overall offspring sex ratio (all nests pooled) was balanced (36 males and 36 females). Keywords: Accipiter gentilis, breeding density, breeding success, nesting biology, Northern Goshawk, offspring sex ratio.
39
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
ÚVOD Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je obyvatelem lesního pásma severní polokoule, tedy naprosté většiny Eurasie a Severní Ameriky. V Česku (ČR) se jeho početnost zejména v 19. století silně snižovala (Šťastný et al. 2006). Početnost jestřába v ČR se začala výrazně snižovat v 50.–70. letech 20. století (Šťastný et al. in Hudec & Šťastný 2005). Úbytek byl dáván do souvislosti s jeho odstřelem, který byl prováděn i přes schválené zákonné směrnice o ochraně jestřába lesního (Šťastný et al. 2006). V současnosti je v ČR početnost odhadována jen na 1800–2500 párů, což bylo také hlavním důvodem pro zařazení jestřába do Červeného seznamu ohrožených druhů mezi druhy zranitelné (Plesník et al. 2003). Widén (1997) ve Skandinávii uvádí, že hlavními faktory, které působí na snižování početnosti tohoto druhu, jsou intenzifikace lesního hospodářství a nedostupnost kořisti. Diviš (2003) v České republice potvrzuje, že lesní těžba v teritoriu v naprosté většině případů způsobí přestěhování páru na jinou lokalitu. V našich podmínkách jestřáb zakládá snůšku od března do začátku května, hnízdění trvá obvykle do konce července (Diviš et al. 1984). Velikost snůšky se pohybuje od 1 do 5 vajec, zpravidla však 3 až 4 vejce. Délka inkubace je 35–40 dní (Hudec & Šťastný 2005). Samci opouštějí hnízdo ve věku 34–37 dní, samice o několik dní později (37–41 dní). Mláďata se osamostatňují ve věku 70–90 dní, samice zpravidla o týden později než samci. Na vejcích sedí samice, která se v této době od hnízda vůbec nevzdaluje. Samec byl při inkubaci vajec zastižen pouze ojediněle (Diviš 2003). V České republice existuje málo studií, které se zabývají hnízdní biologií jestřába lesního (Kaňka & Vyhlídka 1978, Suchý 1989, Plesník 1994, Diviš 2003, Molitor 40
2009). V severních Čechách se jestřábem v tomto ohledu dosud nikdo nezabýval. Cílem této práce bylo stanovit velikost populace a zjistit hnízdní úspěšnost. MATERIÁL A METODIKA Popis sledovaného území Studijní plocha o velikosti 300 km2 se nachází v okolí města Liberec (50°45"30'N, 15°3"27'E). Z východní a severní části ji ohraničují okraje lesnatých celků CHKO Jizerské hory, ze západu Ještědský hřeben a z jihu je ohraničena obcemi Šimonovice, Jeřmanice a Rádlo (obr. 1). Okres Liberec, v němž je studijní plocha umístěna, je se 172,6 obyvatele/ km2 nejlidnatější v Libereckém kraji. Velikost okresu je 989 km2. Hustě zastavěná plocha tvoří 40 km2, tedy 13 % zájmového území. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí od 315 m (Jílový potok – Chrastava) do 1012 m n. m. (vrchol Ještědu). Krajina se skládá ze zastavěných ploch Liberce a přilehlých obcí, na které navazují jak rozsáhlé lesní celky Jizerských hor či Ještědského hřebenu, tak několik izolovaných, mozaikovitě rozmístěných menších lesních celků o velikosti 450–1600 ha. Zemědělská půda zaujímá 48 % rozlohy okresu, podíl orné půdy na celkové rozloze (25 %) je hluboko pod celostátním průměrem. Naopak výrazně vysoký podíl území okresu představuje lesní půda (42 %) (Český statistický úřad 2012). Výměra lesů (cca 420 km2) je v přepočtu na jednoho obyvatele pátou nejvyšší v rámci ČR. Na zájmovém území výrazně dominují hospodářsky využívané jehličnaté porosty (80 %). Jedná se především o porosty smrku ztepilého (Picea abies), s malým zastoupením (3 %) modřínu opadavého (Larix decidua). V zájmovém území se nachází několik maloplošných zvláště chráněných území (NPR Karlovské bučiny, NPR Jizerskohorské bučiny, PR Dlouhá
Sylvia 49 / 2013
Obr. 1. Vyznačení zájmového území pro studium biologie jestřába lesního na Liberecku v letech 2010–2012. Černé tečky – obsazená hnízda, přerušovaná čára – hranice zájmového území. Fig. 1. Map of the area near Liberec where breeding biology of the Northern Goshawk was studied in 2010–2012. Black circles – occupied nests, dashed line – border of the study area.
hora, PR Hamrštejn a PR Velký Vápenný) tvořených hlavně porosty buku lesního (Fagus sylvatica), který je na území okresu Liberec zastoupen 7 % (Lesy České republiky 2012). Lesy jsou značně zatíženy civilizačními faktory (imise, vysoká míra rekreačního využívání). Zjišťování hnízdišť V letech 2010–2012 jsme prohledávali předem vytipované lokality, a to na základě pozorování a zkušeností poskytnutých kroužkovateli, veřejností, lesníky, myslivci či chovateli drůbeže a holubů. Terénní pochůzky probíhaly každý den v době cca 2–3 hodiny po rozednění (kromě výrazně deštivých a větrných dnů), a to zejména v předhnízdním období (listopad až březen), kdy jsme s úspěchem aplikovali poslechovou metodu dle Penterianiho (1999). Principem metody je zaznamenávání vokalizace bezprostředně po rozednění – jestřá-
bi se v tomto časovém intervalu ozývají vždy v těsné blízkosti budoucího hnízda. Každou lokalitu jsme navštívili nejméně třikrát, při nálezu pobytových stop (např. vypelichané peří, trhaniště) bez zaznamenané vokalizace vícekrát. Hledání probíhalo i v období hnízdění, zejména pak v období vylétávání mláďat, která se hlasitě ozývají. V tomto období jsme zároveň prováděli kontrolní pochůzky i v neaktivních či neúspěšných hnízdištích tak, aby opravdu byl v daném roce nalezen co největší počet aktivních teritorií jestřábů. Hledání se vždy současně účastnili 2–4 lidé rozmístění na různých lokalitách. Prohledávány byly i potenciálně vhodné lokality přímo v Liberci (parky a větší zalesněné celky) s cílem ověřit, zda na studijní ploše nehnízdí jestřábi i ve městě. Zahnízdění v zastavěné oblasti totiž bylo prokázáno např. v Praze (Fuchs et al. 2002). Avšak v našem zájmovém území jsme úspěšné 41
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
hnízdění v intravilánu dosud nezaznamenali. Vzdálenost mezi nejbližšími aktivními hnízdy (nejbližší soused) jsme zjišťovali pomocí softwaru ArcGIS 10.1. Kontroly aktivních hnízdišť Každá jestřáby obsazená lokalita byla pravidelně navštěvována nejméně jedenkrát za týden. Zjišťovali jsme obsazenost hnízd, začátky inkubace jednotlivých párů, dobu líhnutí mláďat a počet vylétlých mláďat. Výstup na hnízdo jsme provedli jednou za hnízdní sezónu pomocí lesnických stoupacích želez, a to za účelem určení stáří i pohlaví mláďat a jejich okroužkování.
a nezjištěna přítomnost samice. Také v těchto případech byla provedena fyzická kontrola hnízda. V období vylétávání mláďat jsme provedli více návštěv u kaž dého z hnízd (průměrně 3 návštěvy), tak aby mohlo být hnízdění s jistotou považováno za úspěšné či nikoliv. Za úspěšně vylíhlé mládě bylo považováno takové, které bylo okroužkované během fyzické kontroly hnízda. Za úspěšně vylétlé bylo považováno mládě, které opustilo hnízdo a bylo pozorováno na okolních větvích či stromech (Penteriani 1999). VÝSLEDKY
Hnízdní biologie
Počet a hustota hnízdících párů
Datum začátku inkubace jsme určovali dle přítomnosti samice v hnízdě (kontrola pomocí triedru nebo poklepem na kmen). Datum zahnízdění jsme později upřesňovali dopočtem délky inkubace v období vylíhnutí mláďat (přítomnost trusu v kruhu kolem hnízda) a podle věku mláďat v době kroužkování (Diviš 2003, Kenward 2006). Velikost snůšky nebyla zjišťována. Pohlaví a stáří mláďat jsme určovali při fyzické kontrole hnízda (Kenward 2006). Stáří mláďat bylo stanoveno porovnáním s fotodokumentací průběhu růstu mláďat (samců i samic) jestřábů lesních v zajetí (Boal 1994, Hanel nepubl.). Za úspěšné bylo považováno takové hnízdění, kdy z hnízda vylétlo alespoň jedno mládě. Za hnízdění neúspěšně ukončené v období inkubace bylo považováno takové, kdy při kontrole nebyla zjištěna přítomnost samice na hnízdě, a pod hnízdním stromem nebyl nalezen trus mláďat. V takovém případě byla vždy provedena fyzická kontrola hnízda. Za neúspěšně ukončené hnízdění po vylíhnutí mláďat byla považována hnízdění, kdy byl pod stromem v kruhu nalezen starší (zaschlý) trus mláďat
V letech 2010–2012 bylo v zájmovém území detailně sledováno 12 různých aktivních teritorií. Na 3 teritoriích proběhlo hnízdění pouze v jedné sezóně, na 3 teritoriích ve dvou ze sledovaných let a na 6 teritoriích hnízdili jestřábi ve všech sledovaných sezónách. Celkový počet zaznamenaných hnízdění byl 27. Celkově bylo monitorováno 15 teritorií s průkaznou hnízdní aktivitou, ale na 3 z nich opakovaně jestřábi nezahnízdili, byť byla během jarního období toku zaznamenána přítomnost alespoň jednoho jedince. V těchto teritoriích jsme nalezli i stará hnízda, což naznačuje jejich dřívější úspěšnost. V roce 2010 zahnízdilo 9 párů jestřábů, v roce 2011 hnízdilo 8 párů a v roce 2012 zahnízdilo 10 párů. Průměrnou hnízdní hustotu v období 2010–2012 jsme stanovili na 3,0 páry/100 km2. Při odpočtu zastavěné plochy, která není v rámci zájmového území jestřábi využívána, byla hnízdní hustota 3,5 páru/100 km2. Jestřábi si stavěli hnízda v naprosté většině (n = 25) na modřínu opadavém, pouze 2 hnízda byla postavena na smrku ztepilém. Jiné dřeviny nebyly na studijní ploše využívány.
42
Sylvia 49 / 2013
v blízkosti hnízda, v druhém případě bylo hnízdiště zcela opuštěno. Přesná příčina neúspěchu opět nebyla s jistotou určena. Při fyzické kontrole 23 úspěšných hnízd jsme okroužkovali 72 mláďat. V roce 2010 byla na hnízdech průměrně 3 mláďata (n = 8), v roce 2011 3,3 mláďata (n = 7) a v roce 2012 3,1 mláděte (n = 8). Průměrně bylo tedy ve sledovaných letech na hnízdech 3,1 mláděte. Nejčastěji jsme při kontrole hnízda, a to ve 13 případech, zaznamenali 3 mláďata. Na sedmi hnízdech byla 4 mláďata, na 2 hnízdech byla dvě mláďata a pouze na jednom kontrolovaném hnízdě jsme nalezli jen jedno mládě. Celkově jsme během 3 sezón na hnízdech okroužkovali 36 samců a 36 samic. Nejčastější kombinace pohlaví na jednom hnízdě (2 samci a 1 samice) byla zaznamenána v 7 případech.
Průměrná vzdálenost mezi nejbližšími sousedy byla 5,3 ± 2,6 (SD) km. Nejmenší naměřená vzdálenost byla 1,37 km, a to v roce 2012. Největší vzdálenost mezi nejbližšími sousedy v rámci sledovaného území byla 9,4 km, a to ve všech sledovaných letech. Hnízdní biologie Počátek inkubace jsme úspěšně stanovili pouze u 23 úspěšných hnízdění. Průměrné datum počátku inkubace bylo 5. dubna (SD = 6 dnů). V roce 2010 začali jestřábi v průměru inkubovat snůšky 10. dubna (SD = 12 dnů), v roce 2011 již 29. března (SD = 5 dnů) a v roce 2012 5. dubna (SD = 9 dnů). Zajímavé je, že nejčasnější i nejpozdější snůšky byly zaznamenány v roce 2010, a to již 20. 3., resp. 18. 4. Počátky inkubace dle jednotlivých dekád viz tab. 1. Z celkového počtu 27 hnízdění jich bylo úspěšně ukončeno 23. Nedokončené inkubace snůšek byly zaznamenány pouze dvakrát, a to v letech 2010 a 2011. Přesná příčina neúspěchu nebyla s jistotou prokázána. Na hnízdech byly v obou případech nalezeny zbytky skořápek bez dalších stop. V roce 2012 bylo všech 10 snůšek úspěšně vylíhnuto, ale dvě hnízdění byla přerušena po vylíhnutí mláďat. Pod oběma hnízdy jsme nalezli zaschlý trus čerstvě vylíhlých mláďat (maximálně 1 týden starých). V jednom případě jsme zaznamenali hlasové projevy obou rodičů
DISKUZE Hnízdící populace jestřába lesního na Liberecku vykazuje meziročně stabilní hustotu, která je však nižší v porovnání s pracemi z ostatních částí České republiky. Pro území České republiky byly zjištěny hustoty 4,5–7,9 páru/100 km2 (Diviš 2003, Hlásek 1987 in Šťastný et al. 2006, Gahura in Hudec & Šťastný 2005), na Slovensku 4 páry/100 km2 (Šotnár 2000). Glutz (1971) uvádí hnízdní hustoty pro střední a severní Evropu
Tab. 1. Počátky inkubace snůšek jestřába lesního rozdělené dle dekád. Table 1. Onset of incubation in the Northern Goshawk recorded in the study area, divided into ten-day periods. počátek inkubace počet párů 2010 onset of number of incubation pairs 2010 20. 3.–30. 3. 30. 3.–10. 4. 10. 4.–20. 4. 20. 4.–30. 4.
2 1 4 1
počet párů 2011 number of pairs 2011
počet párů 2012 number of pairs 2012
celkem total
5 2 0 0
3 5 0 0
10 8 4 1
43
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
1–5 párů/100 km2, v některých dobrých teritoriích ojediněle dokonce až 20–30 párů/100 km2. V Norsku byla zjištěna hustota 4–5 párů/100 km2 (Tornberg et al. 2006), v Itálii 5,03 páru/100 km2 (Penteriani 1997). Krüger (2007) v Ně mecku uvádí hustotu v rozmezí 2,4–7,2 párů/100 km2, přičemž nejnižší hustoty naměřil počátkem 80. let, naopak nejvyšší v letech 90. Nejvyšší hnízdní hustota v Evropě byla zjištěna ve středním Polsku, a to 10–14 párů/100 km2 (Olech 1998). Jedna z nejnižších je naopak v Dánsku, a to 1,28–2,98 párů/100 km2 (Nielsen & Drachmann 1999). Námi zjištěná nižší hustota může mít částečně příčinu i ve velkém nevyužívaném území v rámci studijní plochy, které tvoří hustá zástavba. Ač bylo prohledáváno i toto potenciálně vhodné (Rutz 2006) městské prostředí (parky, remízy atd.), jestřábi zastavěné plochy dosud úspěšně nekolonizovali, i když zde byla jejich přítomnost opakovaně zaznamenána. Jestřábi tedy dosud hnízdí pouze v přilehlých lesních celcích, a ne v urbanizované krajině, jako je tomu například v německém Hamburku (Rutz 2008). Dalším důvodem pro nižší hnízdní hustotu může být i rozsáhlá lesní těžba, což potvrzuje např. Widén (1997). Obliba modřínu jako stromu ke stavbě hnízda je v rámci studijní plochy evidentní (93 %). Tento fakt potvrzují i nálezy starých hnízd, která byla rovněž postavena na modřínech. Jen v jednom teritoriu, kde si pár postavil hnízdo na smrku, byla nalezena i další stará hnízda také na smrcích. Analýzu rozsáhlého vzorku 86 hnízd publikovali Hudec & Voříšek (in Hudec & Šťastný 2005), kteří uvádějí, že pouze 8 % hnízd jestřába je umístěno na modřínu a preferovány jsou smrk (27 %) a jedle (25 %). Také Diviš (2003) v České republice a Šotnár (2000) na Slovensku uvádějí jako nejpoužívanější strom smrk, až na druhém, 44
resp. třetím místě modřín. Suchý (1989) udává jako nejpoužívanější stromy jedli a smrk. Modřín jako nejčastěji používaný strom ke stavbě hnízda uvádí pouze Link (1986) v Bavorsku. Glutz (1971) uvádí jako nejpoužívanější stromy smrk, jedli a borovici. Kenward (2006) konstatuje, že na některých místech (východ USA, severozápadní Evropa) je patrná vysoká preference opadavých dřevin ke stavbě hnízda. Stejný autor také dodává, že důvodem k takovému chování je přítomnost sněhu a omezenější cirkulace vzduchu na neopadavých jehličnanech v období začátku hnízdění. Abychom mohli vyloučit nahodilost preference modřínu na studijní ploše, bude třeba se touto skutečností v budoucnu zabývat podrobněji. Vzdálenost mezi nejbližšími sousedy odpovídá zjištěním jiných autorů: například Penteriani (1997) a Kenward (2006) či Tornberg et al. (2006) z okolí finského města Oulu. Časové rozmezí počátku inkubace snůšek (od 20. 3. do 18. 4.) odpovídá studiím provedeným jak v České republice (Hudec & Voříšek in Hudec & Šťastný 2005; Diviš 2008), tak například v Itálii (Penteriani 1997). Tornberg et al. (2006) prokázali, že je ve Skandinávii, kde začíná inkubace teprve koncem dubna, synchronizován s počátkem hnízdění hlavní kořisti – tetřevovitých (Tetraonidae). Úspěšnost hnízdění byla vyšší (o 18 %) než udává ve své dlouhodobé studii Diviš (2003). Rovněž Hudec & Voříšek (in Hudec & Šťastný 2005), kteří analyzovali výsledky z celého území ČR (1022 případů), uvádějí nižší hodnoty – 78 % úspěšných hnízdění. Námi zjištěná hnízdní úspěšnost je o několik procent vyšší i v porovnání s výsledky z Finska (Byholm & Nikula 2007) nebo s hodnotami, jež uvádějí Squires & Reynolds (1997) v Evropě i USA. Penteriani (1997) ve své 10 let trvající studii zjistil, že
Sylvia 49 / 2013
v letech s extrémně vysokými srážkami během dubna a května úspěšně vyhnízdí jen malé procento párů a množství srážek v období před začátkem hnízdění a během inkubace koreluje s množstvím úspěšných hnízdění. Del Hoyo et al. (1994) také potvrzují, že v některých letech není nízká hnízdní úspěšnost (až 40% ztráty) ojedinělým jevem. Délka trvání studie tedy patrně může mít vliv na celkově zjištěnou úspěšnost hnízdění. Dalším faktorem, který může mít vliv na zjištěnou hnízdní úspěšnost, je paradoxně nesourodá metodika používaná různými autory. V některých studiích je za úspěšné hnízdění považováno takové, kdy alespoň jedno mládě opustí hnízdo (např. Penteriani 1997 nebo Kostrzewa & Kostrzewa 1991). V jiných je za úspěšné hnízdění považováno takové, kdy je na hnízdě během kroužkování alespoň jedno mládě (např. Diviš 2003). Byholm & Nikula (2007) ve své práci zaměřené na příčiny neúspěšných hnízdění zjistili, že pouze 15 % z celkového počtu neúspěšných hnízdění je přerušeno po vylíhnutí mláďat. Možné rozdíly v udávané úspěšnosti hnízdění tedy nemusejí být příliš významné. My jsme nezaznamenali ani jeden případ, kdy bylo hnízdění předčasně ukončeno až po okroužkování mláďat, a můžeme tedy naše data prozatím porovnávat s oběma typy studií. Naše výsledky počtu nalezených mláďat na hnízdech se liší oproti souhrnným poznatkům z ČR Hudce & Voříška (in Hudec & Šťastný 2005), kteří uvádějí průměrný počet mláďat v hnízdě 2,3 (vzorek 800 hnízd). Krüger (2007) prokázal, že starší a zkušenější samice úspěšně odchovají vyšší procento mláďat než mladé a nezkušené. Bylo by tedy dobré se v budoucnu zaměřit na stáří hnízdících jedinců a data vyhodnotit ve vztahu k němu. Poměr pohlaví mláďat se během sledovaných let výrazněji nelišil od dalších
studií z Finska (Byholm 2002) nebo z německého Hamburku (Rutz 2012). Diviš (2003) však na Náchodsku zjistil poměr pohlaví vychýlený ve prospěch samic. Obě zahraniční studie prokázaly, že poměr pohlaví je závislý na dostupnosti hlavní kořisti, tedy tetřívka ve Skandinávii a holuba domácího (Columba livia f.domestica) v Německu. Čím více je v potravní nabídce zastoupena hlavní kořist, tím je vyšší i procento samců v hnízdech. Důsledkem je větší možnost následného přežívání samců v prvním roce života. Naopak dle Magratha et al. (2007) je produkce větších a déle rostoucích samic pro rodiče energeticky náročnější. Tito autoři uvádí, že pouze v letech s vysokou potravní nabídkou jsou rodiče schopni úspěšně odchovat větší procento samic. PODĚKOVÁNÍ Projekt byl financován za podpory celouniverzitní interní grantové agentury ČZU v Praze reg. č. 20114213, Grantového fondu Libereckého kraje č. OLP/1767/2011 a příspěvku MŽP č. B – 2.6 udělovaného Zoologickým zahradám v roce 2010. Za další podporu děkujeme Zoologické zahradě Liberec, krajskému úřadu Libereckého kraje a správě CHKO Jizerské hory. Za pomoc v terénu děkujeme především všem dobrovolníkům, jmenovitě pak zejména Lence Jeřábkové, Pavlu Maškovi, Martinu Slavíkovi, Tomáši Žďánskému a Petře Hanelové. Lesům České republiky, krajskému ředitelství Liberec, děkujeme za opakované udělení výjimky ze zákazu vjezdu, bez níž by uskutečnění terénních prací bylo velmi obtížné. Za pomoc při statistickém zpracování dat děkujeme Josefu Chudobovi. Za cenné rady a připomínky k rukopisu článku děkujeme především recenzentům, Petře Bolechové a Janu Robovskému. 45
Hanel et al. / Hnízdní biologie jestřába lesního
SUMMARY Breeding biology of the Northern Goshawk (Accipiter gentilis) was studied in an area of 300 km2 in the Liberec region in 2010–2012 (Fig. 1). We checked previously selected sites based on the information from bird ringers, public, foresters, hunters and keepers of poultry and pigeons. Searching for nests was carried out in the prelaying period (November – March) by following territory calls of mates, and during the breeding season especially in the period when chicks leave the nest. At that time their begging calls are loud and it makes it easy for the human observer to locate a recently fledged brood. Searching was also carried out in the inactive and previously unsuccessful territories in order to make sure all active territories were found. We also checked all p otentially suitable sites in the urban areas of Liberec (parks and larger forested areas). Each occupied site was regularly visited at least once a week. During 2010–2012 we monitored altogether 12 active territories. The total number of monitored nesting attempts was 27. Mean breeding density was 3.0 pairs/100 km2, when unused urban areas were excluded the density reached 3.5 pairs/100 km2. Majority of the nests (n = 25) were built on larch (Larix decidua); the rest on spruce (Picea abies). The mean distance between the nearest neighbouring nests was 5.8 km (SD 2.7 km) in 2010, 5.4 km (SD 2.6 km) and 4.6 km (SD 2.4 km) in 2011 and 2012 respectively. Minimum distance between two active nests was 1.37 km. The greatest distance between neighbouring active nests was 9.4 km. The beginning of incubation was measured in 23 nests. The dates are shown in Table 1. About 85% of the breeding attempts (n = 27) were success46
ful. The success rate decreased from 88% in 2010 and 2011 to 80% in 2012. During the nest visits we ringed 72 chicks at 23 nests. The mean number of chicks per nest was 3.1 (measured during ringing). During the study we found 36 males and 36 females on the nests. The most frequent number of nestlings was 3 (two males and one female).
LITERATURA Boal C. W. 1994. A photographic and behav ioral guide to ageing nestling Northern Goshawks (Accipiter gentilis). Studies in Avian Biology 16: 32–40. Byholm P., Brommer J. E. & Saurola P. 2002: Scale and seasonal sex-ratio trends in north ern goshawk Accipiter gentilis broods. Journal of Avian Biology 33: 399–406. Byholm P. 2005: Site-specific variation in partial brood loss in Northern Goshawks. Annales Zoologici Fennici 42: 81–90. Byholm P. & Nikula A. 2007: Nesting failure in Finnish Northern Goshawks (Accipiter gentilis): incidence and cause. Ibis 149: 597–604. Český statistický úřad 2012: Charakteristika okresu Liberec. http://www.czso.cz/xl/ redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_lb. Citováno 15. 8. 2012. del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J. (eds) 1994: Handbook of the Birds of the World. Vol. 2. New World Vultures to Guineafowl. Lynx Edicions, Barcelona. Diviš T. 2003: Z biologie a ekologie jestřába lesního (Accipiter gentilis). Panurus 13: 3–32. Diviš T., Peterka V. & Kurtak V. 1984: Hustota populace a populační dynamika jestřába lesního (Accipiter gentilis) na Náchodsku. Živa 6/1984: 228–229. Fuchs R., Škopek J., Formánek J. & Exnerová A. 2002: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy. Consult, Praha. Glutz von Blotzheim U., Bauer K. M. & Bezzel E. 1971: Handbuch der Vögel Mitteleuropas, Band 4. Falconiformes. Akademische Verlagsgesellschaft, Frankfurt am Main.
Sylvia 49 / 2013
Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR. Ptáci 2. Academia, Praha. Kaňka M. & Vyhlídka J. 1978: Úspěšné vyvedení jestřába lesního (Accipiter gentilis) kání lesní (Buteo buteo). Sb. ornitologických prací z jižních Čech: 13–14. Kenward R. 2006: The Goshawk. T & A D Poyser, London. Kostrzewa R. & Kostrzewa A. 1991: Winter weather, spring and summer density, and subsequent breeding success of Eurasian Kesterels, Common Buzzards, and North ern Goshawks. Auk 108: 342–347. Krüger O. 2007: Long-term demographic anal ysis in goshawk Accipiter gentilis: the role of density dependence and stochasticity. Oecologia 152: 459–471. Lesy České Republiky 2012: Krajské ředitelství Liberec. http://www.lesycr.cz/oi36/ Stranky/Default.aspx . Citováno 26. 7. 2012. Link H. 1986: Untersuchungen am Habicht (Accipiter gentilis). PhD Thesis, FriedrichAlexander Universität, Erlangen-Nürnberg. Magrath M. J. L., Lieshout E., Pen I., Visser G. H. & Komdeur J. 2007: Estimating expenditure on male and female offspring in a sex ually size-dimorphic bird: a comparison of different methods. Journal of Animal Ecology 76: 1169–118. Molitor P. 2009: Příspěvek k hnízdní bionomii jestřába lesního (Accipiter gentilis). Acro cephalus (Ostrava) 25: 101. Nielsen J. T. & Drachmann J. 1999: Devel opment and productivity in a Danish Goshawk Accipiter gentilis population. Dansk Ornitologisk Forenings Tidsskrift 93: 153–161. Olech B. 1998: Population dynamics and breeding performance of the Goshawk Accipiter gentilis in Central Poland in 1982–1994. In: Chancellor R. D., B.U. Meyburg B. U. & Ferraro J. J. (eds): Holarctic Birds of Prey: Proceedings of an International Conference 1995. World Working Group on Birds of Prey and Owls, Berlin: 101–110. Plesník J. 1994: Jestřáb lesní (Accipiter gentilis). Ochrana přírody 49: 304–305. Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (eds) 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, Praha, 22: 1–184.
Penteriani V. 1997: Long-term study of a gos hawk breeding population on a Me d iterranean mountain (Abruzzi Apennines, Central Italy): Density, breeding performance and diet. Journal of Raptor Research 3: 308–312. Penteriani V. 1999: Dawn and morning gos hawk courtship vocalizations as a method for detecting nest sites. Journal of Wildlife Management 63: 511–516. Rutz C. 2006: Home range size, habitat use, activity patterns and hunting behaviour of urban-breeding Northern Goshawks Accipiter gentilis. Ardea 94: 185–202. Rutz C. 2008: The establishment of an urban bird population. Journal of Animal Ecology 77: 1008–1019. Rutz C. 2012: Brood sex ratio varies with diet composition in a generalist raptor. Biological Journal of the Linnean Society 105: 937–951. Suchý O. 1989: Početnost hnízdících dravců v jihozápadní části Nízkého Jeseníku. Zprávy MOS 47: 93–106 Squires J. R. & Reynolds R. T. 1997. Northern Goshawk (Accipiter gentilis). In: Poole A. & Gill F. (eds): The Birds of North America no. 298. The Academy of Natural Sciences, and Washington, DC: The American Ornithologists’ Union, Philadelphia. Šotnár K. 2000: Príspevok k hniezdnej biológii a potravnej ekológii jastraba veľkého (Accipiter gentilis) na hornom Ponitrí. Buteo 11: 43–50. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha. Tornberg R., Korpimäki E. & Byholm P. 2006: Ecology of the Northern goshawk in Fennoscandia. Studies in Avian Biology 31: 141–157. Widén P. 1997: How, and why, is the goshawk (Accipiter gentilis) affected by mod ern forest management in Fennoscandia? Journal of Raptor Research 31: 107–113.
Došlo 11. prosince 2012, přijato 15. července 2013. Received 11 December 2012; accepted 15 July 2013. Editor: P. Adamík
47
