FACULTY OF ECONOMICS WORKING PAPERS AND PROCEEDINGS. Volume 1, Number 2, 2012

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

FACULTY OF ECONOMICS WORKING PAPERS AND PROCEEDINGS Volume 1, Number 2, 2012

Published by: Faculty of Economics University of Economics in Prague W. Churchill Sq. 4, 130 67 Prague 3 Czech Republic Editor: Pavel Chalupníček ([email protected]) June 2012

The views expressed in this papers are those of the authors and do not necessarily reflect the Faculty views. This publication has not been proofread. FEWPP papers contain preliminary research, analysis, results, findings, and policy recommendations and are circulated for discussion, your feedback to the author(s) is most welcome. Each published paper contains a set of commentaries by reviewers. FEWPP is a Open Peer project that provides common ground to stimulate timely discussion and critical feedback in social science and to influence ongoing debate. © the contributions are copyrighted by their respective authors, 2012 Toto číslo časopisu vzniklo za podpory projektu OPPA:Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012

Table of Content: Martin Janíčko: Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence ........................................................................................................................... 1 Comments by Dana Kloudová........................................................................................................... 30 Petr Maleček............................................................................................................... 32 Viktorija Misic ............................................................................................................ 35 Lukáš Pfeifer............................................................................................................... 37 Author’s Rejoinder ........................................................................................................................ 40 Lukáš Pfeifer: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace............................................................................................................................................ 30 Comments by Dana Kloudová........................................................................................................... 63 Richard Lad ................................................................................................................ 65 Lukáš Máslo ............................................................................................................... 67 Jiří Rotschedl .............................................................................................................. 72 Miroslav Svoboda ....................................................................................................... 74 Tereza Syrová ............................................................................................................. 76 Author’s Rejoinder ........................................................................................................................ 78 Emilie Jašová, Božena Kadeřábková: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky ................................ 82 Comments by Jiří Lahvička ............................................................................................................... 93 Radka Michlová .......................................................................................................... 96 Martin Nohál .............................................................................................................. 98 Ostap Petrasyuk ....................................................................................................... 100 Lukáš Pfeifer............................................................................................................. 103 Jiří Rotschedl ............................................................................................................ 105 Author’s Rejoinder ...................................................................................................................... 107 Tereza Syrová: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku....................................................................... 118 Comments by Richard Lad .............................................................................................................. 130 Luděk Nezmar ........................................................................................................... 132 Martin Ráček ............................................................................................................ 134 Hana Silovská ........................................................................................................... 136 Tomáš Vaverka ......................................................................................................... 138 Author’s Rejoinder ...................................................................................................................... 140 Pavla Kačmárová: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska .......................................................................... 144 Comments by Petr Chalupecký ....................................................................................................... 159 Jana Kramulová ....................................................................................................... 161 Jiří Louda ................................................................................................................. 163 Marta Osersová ........................................................................................................ 165 Hana Silovská ........................................................................................................... 167 Petr Špecián ............................................................................................................. 169 Lucie Zimmermannová ............................................................................................. 172 Author’s Rejoinder ...................................................................................................................... 174


Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence MARTIN JANÍČKO†

Abstract: The submitted paper is primarily concerned with a possible impact of the 2008-2009 financial and economic crisis on potential output in the Czech Republic. Given the general difficulty to sketch out all the consequences of the crisis itself, the article is primarily focused on labour market, which is regarded as an important driving force in terms of potential output fall or its growth slowdown. First, principal reasons why potential output could be hit by the 2008-2009 crisis are discussed in more detail. The paper then analyzes number of transmission mechanisms through which potential output are generally impacted by severe recessions. Further, output gap of the Czech Republic is estimated and potential output development is drawn up. Finally, an approximate impact of the crisis on potential product through the labour market is demonstrated. The results show that potential output in the Czech Republic has been partially and temporarily affected in volume. This is particularly due to an adverse long-term unemployment and participation rate development, in both cases seemingly in relation to the recent crisis. Likewise, Okun´s Law was found to be relatively weak in the case of the Czech economy, thus further supporting the “hysteresis explanation”. However, such a drop in potential output should persist in the long run, provided that appropriate economic policies – in particular aiming at re-integration of long-term unemployed/discouraged workers and participation rate increase − are wisely implemented.

Keywords: potential output; total factor productivity; financial and economic crisis; external economic shocks; labour market hysteresis; human capital investment; discouraged workers JEL classification: E01, E32, E22, E27, F41, J21



Původní verze článku, k jejímž spoluautorům patří i Marek Mičúch a Zdeněk Chytil, by měla být publikována v průběhu roku 2012 v Acta Oeconomica Pragensia. † Student doktorského studia na Katedře ekonomie; Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; [email protected].

1


Introduction There has been always much controversy about how to define potential output, with some economists stating it was impossible at all, others essentially claiming it was relatively simple and straightforward. Clearly, it is not the intention of this paper to discuss main problems of potential output definition, nor is it to be overly concerned with its calculation. Hence, for the sake of simplicity, we tend to use the New Keynesian (i.e. more or less mainstream) definition of potential output and business cycle, generally arguing it is an output with a “stable” inflation. Equally, this approach is put forward in its certain form by the institutions such as International Monetary Fund, World Bank, and European Commission.1 It is also this framework that is being frequently used in the contemporary economic literature and by number of renowned economists. It is also this framework that is being frequently used in the contemporary economic literature and by number of renowned economists. Among them we can find a good illustration in Razin, 2004. He assumes markets are monopolistic for goods and services, and at the same time monopsonistic for labour. Prices in goods market are set by a mark-up2  , while the fraction of firms  in this market sets prices fully flexibly (and the rest of the market, 1   , set them in t  1 period). He then defines potential output as a price-flexible one, i.e. an output where all prices are perfectly adjustable and none of the firms sets prices in advance (  1) . Then the output should attain its natural level (below denoted by the upper index n). This could be implicitly put as follows:

1   ( Kt, Yt n , Yt n  It;  t, At )

where the natural level of output

(1)

Yt n depends on capital stock, Kt , and on current

investment flow, It , and where At stands for total factor productivity (TFP),  t is a random consumers´ preference shock in the consumption function, and  is the markup. Complementarily with the above, the Dynamic Stochastic General Equilibrium (DSGE) approach has become increasingly popular in recent years. (Llaudes, 2005) Most importantly, 1

In terms of business cycle theory, we apparently do not work with the Real Business Cycle approach, essentially stating that business cycle fluctuations mean fluctuations of potential output itself. (Kydland, Prescott, 1996) Where deemed necessary, we stick to the New Keynesian theory of business cycle, which clearly distinguishes between short term fluctuations and potential output. (Mankiw, 1985) 2  Given as   1 , where  is the elasticity of substitution for different goods, which, by definition, must be    1  always lower than -1.

2

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 the DSGE adherents promote the so called forward-looking Phillips curve (e.g. Justiniano et al., 2010), which also offers certain immunity towards Lucas´ critique, as it is developed in the context of optimizing behavior of businesses and individuals. All of these approaches attempt to incorporate price flexibility and specificity of market structures into one model, making thus use of microeconomic foundations principle. Technically, however, a majority of economists still use typical Cobb-Douglas production function. Moreover, this function has also served as a preferred tool of international institutions such as OECD or ECB for many years in row. It is perhaps the following form which is being exhibited most often: Yt  TFPt  Kt  L1t

(2)

where Yt stands for potential output; L1t is potential/full employment in power of its proportion in the respective economy, while L*t  Lt  1  u*  , is full employment given as workforce less natural rate of unemployment (or NAIRU). Finally, K t stands for stock of capital over its proportion in the respective economy.3 However, it should be perhaps noted that the above outlined “mainstream” approach is completely opposing to what some other economic streams suggest. For instance, in some of their findings and interpretation, Post Keynesians state that potential output is always lower without nominal rigidities than with them.4 Hence, relatively high level of regulation is to be maintained for an economy to work at its real potential output. Moreover, they argue potential output with nominal rigidities is also much more stable, which essentially means lower unemployment level (and higher employment level respectively) is kept more steadily than the lower unemployment level constantly requiring higher levels of government interference. All this reasoning relates primarily to the effective demand problem. According to Post Keynesians, the output is a function of aggregate demand even in the long run. 5 Post

3

Similar expression where “N” denotes pool of workers and equilibrium employment is given as



can be found for instance in Vošvrda (1996) in the form of Y *  K   N  U  4



1

U *  u . N

.

Such reasoning can be found in Lavoie (2004) or similarly in Crotty (2002). In other words, the Post Keynesians state that there are at least two possible potential outputs for the respective economy. 5 Although Post Keynesians are undoubtedly in some areas closely linked to Marxists, in this case Marxists believe that long-term output is determined almost purely by the supply side of the economy – e.g. Duménil, Lévy, 2007.

3

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Keynesians typically use the path dependence and hysteresis as the appropriate theoretical groundings. Lavoie (2004) Similarly, unlike mainstream economics and/or Post Keynesians, number of heterodox economic scientists question the very usefulness of potential output calculations. Among them we can find Austrian School adherents, who generally believe that output gaps are overestimated as “per rule”, since whole business cycle amplitude is caused by central bank (activist) monetary policy. In other words, when determining the position of the economy within its business cycle, central banks take into account past conjunctures that were artificially caused by monetary stimuli. Subsequently, when this “artificial” boom is over and malinvestment capacities are being destroyed and/or abandoned, it is not (effective) demand, but rather structural factors that bring the recession about. This inevitably leads to a perpetual overestimating of potential output when measured as an average of past economic performance on trend-fitting basis. (Hayek, 1967) Using the above described potential output theoretical framework, let us turn our attention to the recent economic situation. According to the latest data, Czech economy – the same as many others in the European Union – has emerged from the recession that it was hit by namely in the course of 2009.6 In the Czech Republic, the (technical) recession started in the third quarter of 2008 and ended in the second quarter of 2009. In other words, the country was technically experiencing recession for three quarters of one year. However, doubts still exist concerning two principal aspects of the past crisis: firstly, whether it could repeat again in a foreseeable future, resulting thus in the so called double-dip recession. Such doubt is notably attributed to the fact that governments in developed countries are being currently forced to limit their expenditures due to high public debts and, more generally, deteriorated public finances in terms of their structure and revenue-spending balance. Secondly, one could question whether or not potential output has been affected as a consequence, and if so, to what extent. The second question should be at least partially answered in this paper. Whilst the crisis might have likely led to some material long-lasting shrinkage in potential output levels, there is also a risk that it could forestall potential output growth from returning to the pre-crisis rates in the medium to longer run. As a consequence, the principal aim of the paper is to examine whether the 2008-2009 financial and economic crisis has had any substantial incidence on potential product, and therefore showed signs of acyclicity. Since the crisis is still somewhat present in the economy – namely in form of the anemic output 6

In conformity with the statistical and economic definition, (technical) recession occurs when quarter-on-quarter GDP (GNP, GNI) contracts in two consecutive quarters.

4

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 growth and higher rates of unemployment in a number of developed economies – we focus on the qualitative (i.e. explicatory reasons) and quantitative (in terms of potential GDP losses in the Czech Republic) aspects of possible potential product (growth) decline/slowdown. Essentially, to answer such questions we need to estimate potential GDP itself. As it has been already mentioned, there are several techniques how to calculate it, most of them broadly recognized by the contemporary mainstream economic science. Most of these techniques focus on calculating potential output upon the Cobb-Douglas production function (Hurník, 2005). However, as it is widely perceived, apart from many benefits this approach brings about, it has also several inconvenient facets. Among those should namely be highlighted the well-known “trend problem”, typical for population growth and capital accumulation, and “not-that-accurate” capital stock estimates, which are usually made retrospectively. Yet, as some economists are rather skeptical towards such calculation namely due to the problems with total factor productivity (TFP) aggregation, they prefer to calculate potential product based on average GDP growth. Such approach is presented in this article as well. The rest of the paper is organized as follows: first section draws up on several transmission mechanisms through which recessions can likely affect potential output. This is analyzed mostly by generalizing previously available results for developed economies. In the second part we calculate potential output of the Czech Republic using output gap and employment gap estimated by Hodrick-Prescott filtering; and in the final part we present results focusing on Czech labour market, including also helpful findings for the dynamized gap version of Okun´s law.

1. Economic Crisis and Potential Output The intensity of the financial and economic crisis of 2008 and 2009 was to a large extent unexpectedly strong and unprecedented at least for several past decades. It is sometimes even admitted the crisis/recession was the strongest crisis since the infamous Great Depression of 1930s. Moreover, many authors suggest the financial crises are more likely to become crises affecting even potential output. According to diverse sources, the incidence on

5

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 potential output of several financial crises before the 2008-2009 one is estimated to around 1.5% − 2.4% on average.7 (Lemoine, Pavot, 2009) We might find number of good reasons why potential output is suspected to be hit by the recent economic and financial crisis. Firstly, the crisis might have diminished potential output due to the negative effect on investment, as the disturbed capital accumulation might have resulted in increasing obsolescence of the capital stock. In this sense we shall argue that the number of companies going into liquidation has mainly impacted the short-term capital stock, and therefore short-term potential output behaviour. (EC, 2009) Also, larger write-offs and faster depreciation rates, which are often caused by the need for stock reclassification, contribute to the matter.8 (Lebrun, 2009) Secondly, credit constraints might have affected TFP growth as firms did not have sufficient access to innovation and research investment. Further, labour force could have been affected since the human capital accumulation and restoration might be suspended. Finally, total loss of labour force could have been even higher with higher number of people discouraged and therefore left the labour market as such. This could have been achieved by requesting premature retirement, for instance, or moving to the shadow economy labour force. Moreover, behaviour of private sector seems to be exaggerated or excessive in terms of firms´ reactions and expectations; in recessions, companies´ managements tend to be overly pessimistic for the future, and they lay off more labour force than would be actually “reasonable” in the context of existing consequences. We call such behaviour “unreasonable” as it is typically revised when the economy gets out of the recession. On the other hand, businesses usually keep the “core” labour force consisting of workers that they consider essential for its base functioning. Such workers are, however, usually the most costly ones, for they are not only the best paid workers in the company, but they are usually granted high bonuses and extra-salary compensations. However, their short-term marginal as well as average propensity to consume is lower compared to those who have been laid off, which means their contribution to the GDP growth is relatively lower (per unit of income).9

7

Among the developed countries experiencing such kind of problems we could single out Spain in 1978-1979, Norway in 1987-1988, Finland in 1989-1993, Sweden in 1991-1993, and Japan in 1992-1993. In case of all these economies it seems very likely that part if their potential performance transiently vanished. (EC, 2009) 8 Essentially, standard macroeconomic theory recognizes three ways how capital intensity can evolve: 1) capital deepening; 2) capital widening; and 3) capital shallowing. However, we are still not sure whether the crisis has rather capital shallowing or capital widening effects. This is due by lack of trustworthy empirical evidence. 9 Such statement holds true namely in recessions and/or for more considerable output slowdowns, where the mentioned propensities are typically low in general.

6

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Further, once the economic pressures arise, they might find a “fertile land” in politics. General public usually force politicians to adopt measures that contribute to the ease of potential performance. Among these measures there is, for instance, a possibility of early retirement, barriers to the migration flows, higher unemployment benefits, foreign trade restrictions, etc. All these measures normally lower the level or growth of potential output, because they usually lead to a decrease in participation rates (which is especially true for the most affected cohorts). Most importantly, hysteresis frequently takes place both in form of insider-outsider effect and duration effect (human capital losses). Insider-outsider effect generally refers to a situation when trade unions or any other interest groups act in favour of labour market incumbents. This is most often done in form of wage negotiations, which finally leads to lower employment of outsiders when recession is over. Duration effect, however, is completely different: it refers to a situation when long-term unemployed become hardly “employable” at all, as their losses on human and social capital are perceived by possible employers as insurmountable. Moreover, in the course of time these unemployed become frequently also discouraged, which means that they completely give up searching for any job opportunity. The hysteresis effects have been very precisely analyzed by Olivier Blanchard and Lawrence Summers in their 1986 article called Hysteresis and European Unemployment. Since then, many other estimates have confirmed that European countries face generally higher dangers of their (long-term) unemployment rates turning into hysteresis than OECD average. (De Lucia, 2010; Reinhart, Rogoff, 2009) Concerning the two aforementioned hysteresis effects, we should also mention that they should not be confused with so called policy inertia in labour market. Although the two are necessarily interrelated, policy inertia takes form of labour market regulation framework, such as minimum wage legislation, income taxes, social and healthcare contributions, unemployment benefits, working conditions or probation and notice periods. Unlike in the case of hysteresis, all these measures are put into effect intentionally as part of country´s respective economic policy. Finally, a very profound impact on the level of potential output is to be felt through the investment channel. The unprecedented drop in investment activity brought about by this crisis is likely to be present for quite a long time in the economy. This is connected with the pessimistic expectations of entrepreneurs concerning future prospects of the economy. Such kind of expectations usually leads to a change in attitudes towards risk taking, making them more constrained and, in extremis, less likely to appear. Moreover, credit constraints and 7

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 behaviour of banking sector are expected to play their part as well. This is undoubtedly true also for the Czech economy, although to a lesser extent. Hence, restructuring of production will end up being much more costly than would be “desirable”. Likewise, as firms do not have sufficient access to credit, they tend to get “entrenched” in less productive capacities, not being able to employ their resources in more efficient production possibility. (Similar and more in detail elaborated arguments are listed in EC, 2009). Apparently, the reaction of the economic policy targeting potential output is extremely important as it should aim at stabilizing or even increasing labour supply. However, the Czech economic policy is not grossly equipped for such kind of crises not only due to its great openness, but also due to the fact it has not experienced anything similar during its post-1989 history. Generally − no matter whether with or without proper economic policy reaction − we are now facing four plausible scenarios of the future potential output development: first, no loss in potential output at all will be inflicted. In other words, we could analyze the 2009 recession as not having any impact on potential output in terms of material loss/growth deceleration. Such scenario, however, is not very probable (for the reasons suggested e.g. in Blanchard, 2009, or in Reinhart, Rogoff, 2009) and given the presented context. Second scenario works with temporary loss in potential output, forecasting that it will ultimately – in the matter of a few years – return to its pre-crisis path. We could also call it a “full-recovery” scenario. The third one suggests there will be a permanent loss in potential output in the wake of the crisis, but its growth will remain unaffected. Finally, the worst possible scenario works with a “widening gap”, caused by slower pace of potential output growth in the long run. These four scenarios – together with “their” simplified corresponding growth rates (in %) – are proposed in the following graphs.

8


Figure 1: “No impact on potential output” case10

a)

“old” potential output level = “new” potential output level Y* level

time

b)

Y* growth 0 time Source: authors´ own hypotheses

10

In the following four figures, both level and growth of potential output are absolute values. In all ad b) graphs, the dashed vertical line stands for the beginning of the financial and economic crisis.

9


Figure 2: “Full recovery” case

a)

“old” potential output level Y* level

“new” level time

b)

Y* growth 0 0

time

Source: authors´ own hypotheses

10

potential

output

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Figure 3: “One-off decrease” case

a)

“old” potential output level Y* level

“new” potential output level time

b)

Y* growth 0 time Source: authors´ own hypotheses

11

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Figure 4: “Progressively widening gap” case

a)

“old” potential output level Y* level “new” potential output level time b)

Y* growthh 0 time Source: authors´ own hypotheses

12


2. Component’s Behaviour: Unemployment and Real GDP We have collected available quarterly data for the Czech Republic over the period of 2006-2013 (including forecast for 2011-2013) and adjusted in the way that they fit into the following HP filter. At the first glance, it might appear the scenario for the Czech Republic would perfectly match the scenario called “one-off decrease”. Nevertheless, the analysis would have been made more inaccurate in case we kept such argument based solely on filtering.

Figure 5: Smoothed GDP growth (incl. forecast) 1996-2013 (y-o-y; in %)

Source: own elaboration based on the data from ČSÚ and MF ČR

In terms of assessing an impact on potential output, we have opted for labour market as a driving force, holding other components constant. This session presents results for the Czech Republic that were obtained by the time series analysis. Having used the Hodrick-Presctott filtering (parameter λ = 1600, which is being used by most economists for quarterly observations) and given the data for the year from Czech Ministry of Finance (Macroeconomic Forecast, October 2011), we get the following results: while the Fig. 6 shows smoothed level of unemployment from 1993 to 2011, the Fig. 7 illustrates how much it was actually affected in terms of percentage point changes.

13

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Figure 6: Smoothed rate of ILO unemployment 1993-2010 (in %)

Source: own elaboration based on the data from ČSÚ, 2011

Figure 7: Smoothed changes in the rate of ILO unemployment 1993-2010 (y-o-y; in p.p.)

Source: own elaboration based on the data from ČSÚ, 2011

Concerning the Czech labour market data, we could probably stress couple of relatively important observations: given the gravity of financial and economic crisis, long-term unemployment increased by approximately 2% over last 2 years. According to common literature (e.g. Blanchard, Summers, 1986, Elmeskov, Pichelman, 1993), hikes in the longterm unemployment always lead to one-off decrease of potential output because of its adverse 14

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 effects on skills and work and/or social habits of the people concerned. Many authors suggest, and it was several times demonstrated by empirical studies (e.g. Llaudes, 2005), it is not solely problem of productivity that prevents re-employment, but also a problem of labour demand. Employers/firms are often rather reluctant in employing labour that has been unemployed for a long period. Most importantly, such a reluctance is frequently caused by higher real costs of labour force caused by its “wasting”. Such costs include re-taken social and work integration processes, training expenses, uncertainty and unpredictability concerning employees´ behaviour, loss of motivation to work caused by long-lasting unemployment, and, once employed, limited labour availability for an employer due to the shorter period to stay in EAP. In addition, long term unemployed are often very much stigmatized by employers without any real substance. As in other cases even in this one we can see a certain mixture of justifiable and reasonable behavior with the one which is rather emotional and/or subjective.

3. Proliferation Channels 3.1 Long-Term Unemployment According to the very latest survey made by the Czech Ministry of Finance, the economic crisis appears to have led to moderately higher utilization of workforce. (Macroeconomic Forecast, October 2011) In other words, vacancies might not have been created due to fewer workers taking their sick days and more people taking overtimes. Such utilization usually finds its roots in two factors: first, business needs to overcome the crisis and reluctance to hire new workers; second, workers being tempted to earn additional income in order to take precautions against its possible decrease in (uncertain) future. Both of these are mainly linked to an adverse outlook of economic performance. Obviously, both unemployment and long-term unemployment have been experiencing very different scenarios just as it is demonstrated in the following table:

15

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Table 1: Unemployment and long term unemployment in the Czech Republic (2004-2010) (as of December)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Number of people unemployed (in thousands)

541.4

510.4

448.5

354.8

352.2

539.1

561.3

Number of long-term 219.8 unemployed (in thousands) % share on total unemployment 40.6

212.8

175.9

136.9

101.5

123.9

178.5

41.7

39.2

38.6

28.8

23.0

31.8

Source: MPSV ČR

Apparently, even though the long-term unemployment increased considerably in the wake of the crisis, its share on the total unemployment decreased in 2009. This fact is essentially driven by purely “technical” reasons as the laid off workers from cannot simply become long-term unemployed right from the beginning of their unemployment “regime”. Referring to the above table, one can clearly see the long-term unemployment has rather increasing character in recent years. This is no doubt a consequence of the economic recession as the most considerable hike was in 2010 (increase by approximately 44% compared to 2009). While the spells from long-term unemployment are namely apparent in human capital destruction and technically in the hike of the NAIRU, there is yet another problem impeding labour market to return towards the equilibrium. Essentially, in the long run “incumbents” in this labour market (i.e. people currently employed) exert more substantial advantages compared to “entrants”, which in other words mitigates the dampening effect on the wage claims the entrants normally have. This also prevents entrants from being hired by the companies. Such process has been put forth by number of modern economists focusing on labour market conditions, among which Blanchard and Summers (1986) are perhaps the most cited ones. Judging from the upper table, we can see there was a constant decrease of long-term unemployment beginning from 2004, when over the 2004-2008 period the amount of longterm unemployed more than halved. Moreover, without some kind of path dependence, which could be to a certain extent present in the Czech economy for approximately 13 years since the vast banking crisis in 1998, this decrease could have been even more pronounced. Also, the reasons behind this most probably lay in the cuts in unemployment benefits (in amount and in length), deemed to be directly affecting the “willingness” to remain unemployed.

16

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Besides this, the general rate of unemployment rate was steadily decreasing as well, which partially led to a drop in the long-term one. Long-term unemployment is commonly defined as an unemployment lasting more than 12 consecutive months (Eurostat, Czech Statistical Office, etc.), however, in some countries like the U.S., only 27 weeks (i.e. half of one year) suffice for an unemployment period to be classified as a long-term one (U.S. Bureau of Labour Statistics). In the Czech Republic this type of unemployment increased substantially soon after the beginning of the crisis, and continued to rise even after the recession subsided. It has recently reached approximately 31.8% of all the people unemployed. Such a high number is also typical for most European countries as their hysteresis effects are considered more significant than those of the US or Japan. (De Lucia, 2010) Most often, less flexible labour market conditions in the European countries are typically taken for the main culprit. On the other hand, this theory is now put in question since the general persistence of unemployment is currently higher in the U.S. than elsewhere. Additional research on the flexible labour market conditions impact should thus have to be performed after the crisis will be completely over. For the purpose of demonstration, we can construct a simple model in which we investigate how much of short-term unemployment was transformed into the long-term one. From this reason, we have estimated an equation in the following form:

LTUt  i 1i LTUt i  i 0 iUt i   i 2

2

(3)

where LTU stands for the long-term unemployment and U for total (general) unemployment. In the Czech Republic it seems there is empirical evidence that the proposed relationship holds true. A simple OLS model for one quarter lagged LTU and U reveals the following:

17


Table 2: Dependent variable = Long-term unemployment

VARIABLE COEFFICIENT STDERROR T STAT P-VALUE const -0.331134 LTU (-1)

0.180035

0.740528

U (-1) 0.130154

-1.839 0.0778 *

0.0557538

0.0311408

13.28 7.91e-013 ***

4.180 0.0003 ***

(Selected criteria)11 Mean dependent variable = 2.879214 Standard deviation of dependent var. = 0.809855 Sum of squared residuals = 0.776498 Standard error of residuals = 0.176238 Unadjusted R-squared = 0.956151 Adjusted R-squared = 0.952643 Durbin-Watson statistic = 2.613494

Hence, according to the results, there is still significant hysteresis effect in the Czech labour market, which essentially means certain number of unemployed finally ends up being long-term unemployed. Although there were many attempts to counter such pattern, the economic crisis has made the problem more accentuated once again. It is very likely that through this transmission mechanism the possible impact on potential product might have been the most important. The Figure 8 then illustrates relatively strong relationship between unemployment and long-term unemployment. In other words, the Czech labour market tends to be experiencing more intensive carryover from the normal unemployment into the long-term one than is typical for other developed countries. According to what was shown above, even though the Czech government was trying hard to lower the rate by cutting unemployment benefits and generally tightening up the eligibility (which was admittedly to an extent successful) the economic crisis has put halt on such efforts. Obviously, another research will be needed to find out whether significant levels of long-term unemployment are still present in the economy several years ahead of the end of the major crisis of 2008-2009. With this general transfer between unemployment and long-term unemployment, potential output is likely to be 11

Full list of criteria can be received from the authors upon request.

18

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 hit by one-off decrease, not seriously affecting its growth rates. This is, however, conditioned by future reintegration of the long-term unemployed again into the group of labour market incumbents.

Figure 8: Changes in unemployment rate vs. changes in long-term unemployment rate (y-o-y; in %)

Source: own estimates based on MPSV ČR data

3.2 Employment Yet another variable possibly influenced by 2008 and 2009 crisis is employment. Employment, which is also sometimes referred to as “participation rate” 12, is relatively useful measure as it can play a double role of cyclical indicator and at the same time exerting an impact on potential output. Most economists assume, which could be also accepted as a “conventional wisdom”, that potential output is likely to be higher in the countries where overall employment is higher and vice versa. (E.g. Lemoine, Pavot, 2009). Apparently, population growth plays its part as well, typically leading to potential output increase. In the case of the Czech Republic, labour force (given as number of economically active population) was nearly constant during the crisis and right before it, which means the conclusions can be drawn with respect to the employment rate only. (Macroeconomic Forecast, 2011) On the

12

Participation rate is usually constructed for different age cohorts, i.e. takes more specific form.

19

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 other hand, it could well be expected that the EAP share on the whole population will be declining over time as demographic pressures will start to be felt more deeply.

Figure 9: Employment rate, 1993-2010 (in % of EAP)

Source: own elaboration based on MPSV ČR data

Figure 10: Changes in employment rate, 1994-2010 (y-o-y; in p.p.)

Source: own elaboration based on MPSV ČR data

In order to compare the results for long term unemployment and employment, let us

examine the impact of economic slackdown on employment figures. We can estimate such impact through the following equation:

Et   j   j 0  jYt  j   j (4) 2

20


Taking 42 observations (n=42) from 3Q 2000 to 4Q 2010 filtered through the HP filter and using standard λ = 1600, we can see the model is, based primarily on Akaike information criterion, significant for the lag of two quarters. However, adjusted R-squared is not so convincing, when it equals only 0.6, therefore showing relatively mesoscale relationship.

Table 3: Dependent variable = Employment

VARIABLE COEFFICIENT STDERROR T STAT P-VALUE const -0.568111 0.0844387 -6.728 GDP_dif_2 2.29905E-05 2.90988E-06

<0.00001 *** 7.901

<0.00001 ***

(Selected criteria)13 Mean of dependent variable = -0.104457 Standard deviation of dep. var. = 0.621892 Sum of squared residuals = 6.1926 Standard error of residuals = 0.393465 Unadjusted R-squared = 0.60946 Adjusted R-squared = 0.59970 Durbin-Watson statistic = 0.40918

Once we focus purely on the period of the crisis itself, i.e. from 2Q 2007 until 4Q 2010 (n=15) it might be seen the model proves significant for a lag of one quarter. Again, this is based primarily on Akaike information criterion. Essentially, this suggests the proliferation of the slowdown on employment follows a typical relationship between GDP growth and unemployment as at the same time unemployment reached 9.9% at the beginning of 2010, and happened to be the highest rate since 2004. In other words, we are once again testing the following equation:

Et   j   j 0  jYt  j   j 2

13

Full list can be obtained from the authors upon request.

21

(5)


Table 4: Dependent variable = Employment

VARIABLE

COEFFICIENT STDERROR T STAT

const

-0.553273

0.0526762

GDP_dif_1 2.67697E-05

P-VALUE

-10.503

1.74674E-06

<0.00001 ***

15.326

<0.00001 ***

(Selected criteria)14 Mean of dependent variable = -0.261817 Standard deviation of dep. var. = 0.800541 Sum of squared residuals = 0.470557 Standard error of residuals = 0.190254 Unadjusted R-squared = 0.94755 Adjusted R-squared = 0.94352 Durbin-Watson statistic = 1.36761

In this case, the R-squared proves to be very high, explaining more than 90% of the variability. Such relationship might be namely caused by relatively short time series used in this model, however points to the direction of somewhat more significant tie between the two variables with the economic crisis coming in. The proposed models are not entirely able to show any considerable incidence of GDP slowdown/drop on employment, and therefore empirically proved and intuitively expected link between employment and potential output. Even so, they point to a certain direction, which significance we cannot be very much sure of. Therefore, comparing the two results, we should not draw any strong conclusions in either way. 3.3 Okun’s Law and Hysteresis Finally, we are going to examine the usefulness of Okun´s law in the case of the Czech Republic. The following analysis enables us to examine possible link between unemployment

14

Full list can be obtained from the authors upon request.

22

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 and output gap. In other words, we will try to determine whether or not the changes in cyclical component of the rate of unemployment could be explained by the real output development. Let us define the dynamized gap version15 of Okun´s law as follows:    ln Yt  ln Yt*   (ut  ut* )

(6)

where  stands for the factor relating changes in unemployment to changes in real output16, Yt is the actual real output, Yt* denotes potential (real) output, ut* is the natural rate of unemployment17 given by HP filtering (as per Fig. 6; λ = 1600), and finally ut is the actual rate of unemployment. Using Box-Jenkins methodology for modeling the cyclical part of

 

unemployment utc , and testing for stationarity in this time series (unit-root test), we may claim that the following relation proves to be statistically significant18:

utcycl   1utcycl 1  at

(7)

where utcycl and utcycl 1 are differences in the cyclical part of unemployment defined as

ut  ut* and ut 1  ut*1 respectively,  1 is a parameter, and at stands for a non-systematic observation. In this regard, we make use of simple VAR model, which allows for time series causality observation based on impulse-response function. The matrix for a two-dimension process should have the following form:

Y1t Y2t



 11 12 Y1t 1 a1t    21 22 Y2t 1 a2t

(8)

This can be easily transformed into the following two equations:

15

As suggested for instance in Grant (2002) or in Knotek (2007). Based on the US data, this coefficient was estimated to around 0.32 by A. Okun (in 1962). Since then, however, the elasticity has been modified several times, usually depending on the economic conditions for which it has been calculated. 17 By natural rate of unemployment we do not necessarily mean the original Friedman´s version, but rather a long-term level of sustainable employment. 18 Based on diagnostic checks for autocorrelation − Portmanteau test, normality (Doornik-Hansen test), and stability/homoscedasticity – Autoregressive Conditional Heteroskedasticity (ARCH). 16

23


Y1t   11Y1t 1   12Y2 t 1  a1t Y2t   21Y1t 1   22Y2t 1  a2t

(9)

where Y1t stands for utcycl , defined as before, while Y2t is ytcycl . In the upper equations, we define Y1t to be dependent on Y1t 1 and Y2t lagged by one quarter. The remaining part remains unchanged (as per the above definition). Taking 56 observations for the period of 1Q 1997 until 4Q 2010, we obtain the following results: cycl utcycl  0.67utcycl 1  0.19yt 1  a1t

(10)

cycl ytcycl  0.07utcycl 1  0.42yt 1  a2 t

(11)

In a relatively good conformity with already mentioned results in parts 3.1 and 3.2, we can see that there is a certain link between cyclical part of unemployment and the same variable lagged by one period, while the relation with the cyclical part of real output is considerably weaker (-0.19). On the other hand, the inertia for the cyclical component of the real output seems to be substantially higher (0.42). This underpins the evidence that the link between cyclical movements in unemployment and output is, in the case of the Czech economy, weaker than those suggested by A. Okun himself as well as it is in complete accordance with some cross-country studies, such as Železník, 2010. These findings prove that the impact of recessions may not be only consequently visible in cyclical components of the Czech output, but could be partially transformed into a persistent part of it in form of hysteresis in the labour market for instance. From this reason, the general validity of Okun´s law is put in question in the context of the Czech Republic, while the proliferation into the structural parts of the economy is further supported.

24


Figure 11: Impulse-response reaction of cyclical unemployment on cyclical output with 95% confidence band (in grey)

Source: own elaboration based on MPSV ČR and ČSÚ data

Conclusion The main body of the article has aspired to examine whether potential output in the Czech Republic could be hit by the recent economic crisis, primarily judging from the labour market evolution. This could essentially happen as a result of two aspects: first, because of the crisis´ specificity and its particular proliferation and, secondly, given its long time unprecedented severity. Overall we may conclude as follows: on one hand, it seems that potential output has been partially affected due to the persistent hysteresis effects in the Czech economy, on the other hand we have to admit that the most important measures in the labour market do not signal any extreme disturbances. This is especially true comparing the development with the pre-crisis period. Nonetheless, more significant impact on our potential product might be visible in the years ahead once longer and more accurate time series are available. Based on all the analysis, whilst referring to the sketched scenarios depicted by figures 1-4, we would therefore favour the “one-off” decrease of potential output. This is most importantly with respect to the long-term unemployment hike and a moderate fall in employment levels, signaling labour market hysteresis effects being still present in the economy. Regarding a proper economic policy response, together with Lemoine, Pavot (2009) and/or De Lucia (2010) we can argue that the most important one is to abstain from pro25

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 cyclical fiscal policies, when at the same time implementing suitable and sustainable structural ones. More than ever this is a very important economic policy recommendation. To be more specific, whatever such economic policy should namely target long-term unemployment, insider-outsider clashes, and lack of proper human capital investment and training activities. In contrast, not all the recommendations allegedly targeting structural problems in the economy are to be considered as necessary. This holds even truer when economic context and country specificities are not properly taken into account. Nonetheless, we do expect, once the financial and economic crisis is completely over, more thorough and rigorous conclusions about potential output development may be taken up, although its significance for economic policy recommendations will be apparently much weaker as the crisis will have been most likely finished by then. Therefore, their role is to be namely in possible “lesson learnt”, howsoever “eclectic” this might sound. Moreover, they can prove right or wrong all the attempts to estimate the impact more “upfront” than it might be actually desirable in terms of accuracy. Finally, more significant impact on potential output in the Czech Republic is to be expected with the (adverse) demographic changes that are still a few years ahead. Provided that no appropriate economic policy measures are adopted, potential output will be likely affected not only in volume, but also in terms of its growth.

26


References AGHION, P., BACHETTA, P. 2004. Financial development and the instability of open economies. [Working Paper No. 10246]. Cambridge, Ma.: NBER, 2004. BLANCHARD, O. 2009. The Crisis: Basic Mechanisms and Appropriate Policies. [Working Paper No. 09/80]. Munich: IMF, 2009. BLANCHARD, O., SUMMERS, L. 1986. Fiscal Increasing Returns, Hysteresis, Real Wages and Unemployment. [Working Paper No. 429]. Cambridge, Ma.: Massachusetts Institute of Technology (MIT), Department of Economics, 1986. BLANCHARD, O., SUMMERS, L. 1989. Hysteresis in Unemployment. [Working Paper No. 2035]. Cambridge, Ma.: NBER, 1989. CZECH STATISTICAL OFFICE. 2011. Rate of unemployment. (ILO/VŠPS method). http://www.czso.cz/ [cit. on 2011-05-10]. DE LUCIA, C. 2010. Crise financière et potentiel de production. Paris: Conjoncture, BNP Paribas, 2010. pp. 3-15. http://research.bnpparibas.com/applis/www/RechEco.nsf/ConjonctureByDateFR/C0B5AD3C 00AB43DBC12576E300345BBC/$File/C1003_F1.pdf?OpenElement [cit. on 2011-06-30]. DUMÉNIL, G., LÉVY, D. 2007. La finance capitaliste : rapports de production et rapports de classe. In: La finance capitaliste, 1st ed. Paris : Presses Universitaires de France, 2007. ISBN 978-2-13-055430-1 ELMESKOV, J., PICHELMAN, K. 1993. Unemployment and Labour Force Participation. [Working Paper No. 130]. Paris: OECD, 1993. EUROPEAN COMMISSION. 2009. Impact of the current economic and financial crisis on potential output. [Occasional Paper No. 49]. Brussels: EC, 2009. EUROSTAT. 2011. Long-term unemployment. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ [cit. on 2011-10-19]. GRANT, A. P. 2002. Time-varying Estimates of the Natural Rate of Unemployment: A Revisitation of Okun’s Law. The Quarterly Review of Economics and Finance. 2002, No. 42, pp. 95-113. HAYEK, F.A.VON. 1967. Prices and Production. 2nd revised edition, London: Augustus M Kelley Pubs, 1967. HURNÍK, J. 2005. Potential Output: What Can the Production Function Approach Tell Us? Economic Research Bulletin. 2005, Vol. 3, No 1. Prague: Czech Nation Bank.

27

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 JUSTINIANO, A. ET AL. 2010. Investment shocks and business cycles. Journal of Monetary Economics. 2010, No. 57, pp. 132–145. KNOTEK, E. S. 2007. How Useful is Okun´s Law? Kansas City: Federal Reserve Bank of Kansas City. http://www.kc.frb.org/publicat/econrev/PDF/4q07Knotek.pdf. [cit. on 201110-28]. KYDLAND, F. E.; PRESCOTT, E. C. 1982. Time to Build and Aggregate Fluctuations. Econometrica. 1982, No. 50, Vol. 6, pp. 1345–1370. LAVOIE, M. 2004. The New Consensus on Monetary Policy Seen from a PostKeynesian Perspective. In: Lavoie, M., Seccareccia, M. (2004) Central Banking in the Modern World: Alternative Perspectives. 2004. Northampton, Ma.: Edward Elgar, pp. 14-34. LEMOINE, M., PAVOT, J. 2009. Les effets de la crise sur la croissance à long terme. Paris: Banque de France. http://www.banque-france.fr/fr/publications/revues/questionsactuelles/telechar/questions-actuelles-num2-102009.pdf. [cit. on 2011-06-11]. LEBRUN, I. 2009. Impact de la crise financière sur le PIB potentiel de la Belgique. [Working Paper No. 10-09]. Bruxelles: Bureau fédéral du Plan, 2009. LLAUDES, R. 2005. The Phillips curve and long-term unemployment. [Working Paper No. 441]. Frankfurt: ECB, 2005. MANKIW, N.G. 1985. Small Menu Costs and Large Business Cycles: A Macroeconomic Model of Monopoly. The Quarterly Journal of Economics. 1985, Vol. 100, No. 2, pp. 529-537. MINISTRY OF FINANCE OF THE CZECH REPUBLIC. 2011. Macroeconomic Forecast. October 2011. http://www.mfcr.cz [cit. 2011-11-11]. MINISTRY OF LABOUR AND SOCIAL AFFAIRS OF THE CZECH REPUBLIC. 2011. Rate of unemployment. http://www.mpsv.cz [cit. 2011-06-20]. OCDE. 2009. Au-delà de la crise : Enjeux moyen terme concernant la production potentielle, le chômage et les situations budgétaires. Paris: Perspectives économiques, 2009. RAZIN, A. 2004. Aggregate Supply and Potential Output. [Working Paper No. 10294] Cambridge, Ma.: NBER, 2004. REINHART, C. M., ROGOFF, K. S. 2009. The Aftermath of Financial Crises. [Working Paper No. 14656] Cambridge, Ma.: NBER, 2009. VOŠVRDA, M. 1996. Markovian Model of Unemployment. Bulletin České ekonometrické společnosti. 1996, Vol. 2, issue 3, pp. 65-77. U.S. BUREAU OF LABOR STATISTICS. 2011. Long-term unemployment. http://www.bls.gov/ [cit. on 2011-11-01]. 28

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 ŽELEZNÍK, M. 2010. Odhad Okunovho zákona: Porovnanie Rakúska a Českej republiky. [Working Paper č. 06/2010] Brno: Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, 2010.

29


Review of article: Czech Potential Output after the 2008 – 2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence Author: Martin Janíčko Reviewed by: Dana Kloudová*

Overall evaluation of the article In my opinion, this paper is ready for publication ( particularly because of his relative high added value). As we can see, this paper has been already accepted for publication in Acta Oeconomica Pragensia.

Content evaluation The main aim of author´s paper “Czech Potential Output after the 2008 – 2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence“ is to examine the impact of the financial and economic crisis between years 2008 – 2009 on czech potential output. In my opinion, author uses in his research sophisticated methods in order to reach outcome of his research. These methods are followed: First, author introduces us into short problems of estimation of potential output, when he wrote about preferred methods of estimation, Cobb – Douglas production function and about relative new method called the Dynamic Stochastic General Equilibrium (DSGE) approach. Author decided for the Hodrick – Prescott filter to estimate the czech potential output. There can be more reasons for changes in potential output, which can lead then to four scenarios. According to the author, potential output could be affected due to the negative crisis on investment, stagnation of innovations and research investment, due to the negative effect at the labour market (like hysteresis) and due to others reasons. These effects can lead to four scenarios: first: no effect on potential output, second scenario: only temporary loss in potential output, third scenario: permanent loss in potential output, but unaffected growth and the worst scenario: lower growth of potential output in future. Author uses sophisticated methods for examination of influences of labour market on potential output. He finds out, that during financial and economic crisis, long – term unemployment increased by 2% and uses *

Studentka doktorského studia, Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, [email protected].

30

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 OLS models in order to show us, that many unemployed became long – term unemployed, what leads to the effect called hysteresis. Martin Janíčko shows, that last financial and economic crisis affected negatively unemployment, too. For this statement, he uses again OLS models. At last part of paper, author examinates link between cyclical movements in unemployment and output, which isn´t very strong. Mr. Janíčko shows, that potential output is affected due to the hysteresis, but on the other hand, he didn´t find extreme disturbances in the labour market. According to the author, the second scenario was realised: “one – off“ decrease in potential output. In my opinion, this paper is a standard academic paper with all attributes like abstract, JEL classification, keywords etc.

Questions for presentation 1. Figure 3b and 4b. Every figure shows other scenario, so why are these figures identical? 2. In Your paper, You consider labour market as a driving force on potential output, while other factors are constant. What do You think, what would happen, if other factor won´t be constant? 3. Now consider the labour force is constant and other factors are not. How could these factors affected potential output accoding to You?

31


Oponentský posudek na článek: Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence autor: Martin Janíčko posudek zpracoval: Petr Maleček* Celkové zhodnocení práce Práce dobrým způsobem analyzuje dopady mechanismy působení hospodářské krize na český trh práce, po zapracování připomínek v empirické části je článek vhodný k publikaci. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Hlavním přínosem práce je rozpracování vlastního přístupu k posouzení dopadů krize na český trh práce. Autor staví svou empirickou analýzu na přehledu hlavních transmisních mechanismů, kterými mají hospodářské krize vliv na úroveň potenciálního produktu a jeho složek. I přes značnou rozsáhlost tohoto tématu autor dokázal vystihnout nejdůležitější aspekty problematiky, které jsou poté vhodným způsobem provázány s empirickou částí. Cílem práce posoudit vliv krize na potenciální produkt, autor se však rozhodl nepoužít metodiku produkční funkce. Přestože použití alternativních metod nezabraňuje popisu či kvantifikaci jednotlivých mechanismů projevů krize na trh práce, celkové exaktní zhodnocení dopadů na potenciální produkt je ale tímto poněkud ztíženo, a to včetně následného výběru nejpravděpodobnějšího scénáře pro budoucí vývoj potenciálního produktu (viz odst. Otázky k prezentaci). Závěry práce jsou srozumitelné, argumentace k nim vedoucí je logická, na několika místech by však bylo možné použité metody zpřesnit či rozšířit analýzu o některé aspekty, viz odstavce níže. Autor v několika částech práce zmiňuje fakt, že ekonomické krize mají značný vliv na počet odpracovaných hodin na pracovníka, které se typicky sníží (efekt labour hoarding), což by bylo možné zakomponovat do použitých modelů. Snížení počtu odpracovaných hodin pomohlo zmírnit dopady krize na míru nezaměstnanosti a tím i dle autorova závěru *

Student doktorského studia, Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

32

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 prostřednictvím efektu hystereze i na potenciální produkt. Při exaktním zkoumání je však třeba brát do úvahy současné nekvalitní data ČSÚ, související s provedenou revizí národních účtů (v rámci publikace dat národních účtů pro Q4/2011 se snad již ČSÚ chyby podaří odstranit). V případě odhadu vlivu růstu produktu na zaměstnanost/nezaměstnanost je třeba brát v úvahu nestabilitu koeficientů v čase v případě ČR. Konkrétněji, od poloviny minulé dekády stačí pro nulový růst nezaměstnanosti stále nižší růst (reálného) produktu. Odhady této závislosti pomocí lineárních regresí, popř. VAR, za použití delšího časového období, může vést k nadhodnocení této závislosti na konci časové řady, jelikož výsledkem těchto modelů je průměrná hodnota za dané časové období. Kromě verbálního popisu v textu existuje řada možných exaktních řešení, od prostého zkrácení časové řady, po použití dodatečných vysvětlujících proměnných či vhodného zakomponování nelinearity do modelu po použití metod s proměnlivými parametry (Kalmanův filtr). Dalším důležitým aspektem pro modelování trhu práce je fakt, že populace v produktivním věku (15-64) v ČR až do roku 2009 stoupala, od té doby klesá, což má přímý negativní vliv na růst zaměstnanosti. Jelikož obrácení demografického trendu koinciduje s hospodářskou krizí, bylo by vhodné v analýze dopadu na krize na trh práce upozornit a případně se od něj pokusit abstrahovat. Dílčí technické připomínky s. 3, odst. 2: po nedávné revizi dat ČSÚ technická recese nastala v ČR až ve čtvrtém kvartálu 2008, nikoliv třetím. s. 3, odst. 2: je potřeba aktualizace, ČR již zažívá double dip recesi. schémata na s. 8-11: jedná se sice o ilustraci, ale růst potenciálního produktu zde není zakreslen jako derivace úrovně potenciálního produktu s. 14, odst. 1: „long-term unemployment increased by approximately 2% over the last 2 years“; bylo by vhodné definovat, popř. rozlišovat „long-term unemployment rate“, (počet nezaměstnaných déle než 12 měs. jako procento pracovní síly, zvýšila se 2,1 % na 2,7 % mezi Q3/2009 a Q3/2011) a „long-term unemployment ratio“ (podíl počtu dlouhodobě nezaměstnaných a všech nezaměstnaných, zvýšil se z 28,2 % na 40,4 %). s. 14: model je zatížen kolinearitou (počet nezaměstnaných a dlouhodobě nezaměstnaných nejsou disjunktní), což zkresluje odhad výsledných parametrů. Jedním z řešení by bylo změnit výběr vysvětlujících proměnných, např. na nezaměstnanost do 12 měsíců. 33

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 s. 18, odst. 2: míra participace je definovaná jako podíl pracovní síly (= zaměstnaní + nezaměstnaní) na obyvatelstvu v daném věkovém rozpětí. s. 20: model má velice nízkou hodnotu DW statistiky, což nejspíše signalizuje sériovou korelaci a implikuje nepřesně odhadnuté parametry; tento problém se zde dá jednoduše odstranit autoregresním členem. s. 24: u impulsní funkce by pro úplnost bylo vhodné uvést restrikci, která byla použita, včetně ekonomické argumentace pro její použití Otázky k prezentaci Závěrem práce je, že krize postihla potenciální produkt ve stylu „one-off decrease“, tedy že z hlediska trhu práce se potenciální produkt vrátí zpět na předkrizovou úroveň. Jako jsou argumenty pro a proti „progressively widening gap“, argumenty pro tento scénář by byly zejména nejspíše nízký růstu produktu po delší období následovaného negativní odezvou trhu práce či snižování populace v produktivním věku.

34


Review of article: Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence Author: Martin Janíčko

Reviewed by: Viktorija Misic

Overall Evaluation Over the recent years, policymaking institutions, including the European Central Bank and the National Central Banks within the European System of Central Banks, have given increasing emphasis to measures of potential output and the associated output gap in the macroeconomic projections. According with that, the paper discuss a very interesting and challenging topic. The author of this article respond on main question: the impact of economic and financial crises on the increase or reduction of potential product, which makes this work worthy of attention, and accordingly it certainly deserves to be published.

Comments on Content In the environment of the global financial crisis, estimating developments in potential output has become important. Financial crisis has affected potential output in the short run, estimating the impact on potential output over the medium term is complicated and uncertain. I have few minor comments which are listed below.

1.

Policy implication

The uncertainty in measures of potential output implies that need to be cautious about taking on board the implications of estimates of the output gap. Higher estimates of potential output, if proved to be wrong, risk overestimating the output gap. On the other hand, lower estimates of potential output could produce smaller output gap estimates. In general, which measures policymakers should to take in according to uncertainty about potential output?

2.

DSGE model- theoretical approach

Policymakers have been quite critical of the implication of DSGE models. The Authors Neiss and Nelson (2005) and Edge, Kiley, and Laforte (2007) are finding that the properties of potential output and output gap fluctuations can be quite different from conventional 35

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 measures. DSGE models with different characterizations of the economy's underlying structure can produce substantially different estimates of potential output. This is apparent, for example, in the large differences between the potential output measures in the DSGE models of Neiss and Nelson (2005) from those in Edge, Kiley, and Laforte (2007). In additional, Czech National Bank’s using DSGE model g3 for estimates potential output and it seems reasonable detailed research or even explain DSGE model. Indeed, a number of central banks have already adopted variants of 4G models as the core model in their forecasting and policy assessment tasks. If author finds interesting he can to explore the model in further researches.

Question for the Presentation 1. In January 2012 unemployment reached 9.1 % in the Czech Republic, a rise compared to December 2011 of 0.5 %. A total of 534 089 people are registered as unemployed with the Labor Office. According to the most recently published data, a total of 217 862 foreigners were working in the Czech Republic at the end of 2011. 2. What is the authors opinion about the new rules Czech Labor and Social Affairs Ministry has tightened the conditions for employing foreigners from non-EU countries due to the Czech Republic's high unemployment rate?

References EUROPEAN CENTRAL BANK. Unemployment, hysteresis and transition. [Working Paper No. 234]. ECB, May 2003. EUROPEAN CENTRAL BANK. Potential output in DSGE models. [Working Paper No. 1351]. ECB, June 2011. OECD (2009a), “Beyond the Crisis: Medium-Term challenges relating to Potential Output, Unemployment and Fiscal Positions”, Chapter 4, Economic Outlook No. 85 ROMEA, Czech Press Agency. 2012. Czech labour and Social Affairs Ministry tightens work conditions for non –EU citizens, Prague, 11.2. 2012. [Cited 22.02.2012 from http://www.romea.cz/english/index.php?id=detail&detail=2007_3159

36


Oponentský posudek na článek: Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence autor článku: Martin Janíčko posudek zpracoval:Lukáš Pfeifer* Celkové zhodnocení práce Článek z důvodu jeho relativně vysoké kvality doporučuji k publikaci. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Autor se ve svém článku „Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence” zabývá dopadem finanční a ekonomické krize v letech 2008 a 2009 na potenciální produkt České republiky. Autor nejprve v obecné rovině analyzuje možné změny potenciálního produktu v důsledku recese a následně volí metodu odhadu dopadů krize na potenciální produkt ČR prostřednictvím vývoje na trhu práce. Pomocí této metody autor dochází k závěru, že potenciální produkt České republiky byl v důsledku krize částečně ovlivněn, zejména prostřednictvím růstu hystereze na trhu práce vyvolané nárůstem dlouhodobé nezaměstnanosti v důsledku krize. Tento závěr lze chápat jako přidanou hodnotu tohoto textu. V případě, že pokles potenciálního produktu by dlouhodobě přetrvával, respektive by byl potvrzen budoucí studií podobného zaměření, lze toto zjištění využít v rovině hospodářsko-politického rozhodování. Celá práce je psána velmi sofistikovaně, přičemž autor využívá širokou škálu relevantních zdrojů. Autor se v průběhu článku dostává k odpovědi na v úvodu položenou otázku. Nicméně argumentace vedoucí k tomuto závěru není vystavěna na příliš pevných základech, což si možná vzhledem k ne příliš přesvědčivé argumentaci uvědomuje i sám autor. Otázky k prezentaci Změnu potenciálního produktu v ČR v důsledku nedávné krize let 2008 - 2009 dokládáte na datech z trhu práce, převážně na růstu dlouhodobé nezaměstnanosti během krize *

Student doktorského studia, Katedra institucionální ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected]

37

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 a z ní plynoucí následné hystereze na trhu práce. Nicméně, v tabulce 1 je patrné, že úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR byla v předkrizovém roce 2006 téměř shodná jako v roce 2010. V letech expanze 2004 – 2006 byla úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti dokonce obecně vyšší než v analyzovaných krizových letech (přičemž její úroveň byla navíc pozitivně ovlivněna probíhající expanzí). Uvážíme-li navíc, že na nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti měl v průběhu krize značný podíl výkyv hospodářský cyklu, můžeme z logiky věci konstatovat, že pohledem skrze trh práce se potenciální produkt v současné době nachází nad úrovní předkrizových let. Souhlasíte s výše uvedenou úvahou, která je do jisté míry v rozporu s Vaším závěrem? V části textu věnující se obecnému výčtu případů, které mohou v důsledku recese vést k ovlivnění potenciálního produktu, jmenujete několik bodů, které jsou dle mého názoru dány výkyvem hospodářského cyklu, ale na potenciální produkt nemají vliv. Jedná se minimálně o tyto dva: - Pesimistický odhad budoucího vývoje spojený s nepřiměřeným propouštěním zaměstnanců, zejména pak těch s nižšími příjmy, respektive s vyšším sklonem ke spotřebě. Tento případ by mohl mít vliv na potenciální produkt možná v případě, že by se tito zaměstnanci stali dlouhodobě nezaměstnanými (hystereze na trhu práce). Tuto specifikaci daného případu ovšem nezmiňujete. - Velmi výrazný dopad recese na potencionální produkt také přikládáte méně rizikovému jednání jednotlivých ekonomických subjektů a omezení úvěrování bank v důsledku recese. Opět se domnívám, že se jedná o změnu přístupu jednotlivých ekonomických subjektů v důsledku výkyvu hospodářského cyklu a nikoliv o zakořenění těchto postojů do jednání ekonomických subjektů, tedy o ovlivnění potenciálního produktu. V textu zmiňujete pohled rakouské školy na danou problematiku. Jaký myslíte, že by byl závěr článku, v případě, že by byl psán optikou rakouské školy, respektive jaký z Vámi uvedených scénářů se domníváte, že by představitel rakouské školy viděl jako nejvíce pravděpodobný? Někteří američtí ekonomové přikládají velký vliv na tamní nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti tzv. „lock in efektu“, který vznikl poklesem cen domů pod úroveň hodnot hypoték a znamenal pokles mobility tamního obyvatelstva. Myslíte si, že je tento termín

38

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 alespoň částečně relevantní i v podmínkách ČR a mohl by mít tedy vliv na potenciální produkt ČR?

39


Reakce na oponentské posudky na článek: Czech Potential Output after the 2008-2009 Economic Crisis: Labour Market Evidence Martin Janíčko Reakce na oponentský posudek Dany Kloudové “Figure 3b and 4b. Every figure shows other scenario, so why are these figures identical?” They are not identical, the after-the-crisis growth in Fig. 4 is lower. “In Your paper, You consider labour market as a driving force on potential output, while other factors are constant. What do You think, what would happen, if other factor won´t be constant?” If the other factors were not (considered) constant, they would have to be included into the analysis and would make it more complicated. “Now consider, the labour force is constant and other factors are not. How could these factors affected potential output accoding to You?” Specifically for the CzR, and according to the data, the significance would be much lower. The main reason for this is the quasi inexistence of financial crisis in the CzR. Reakce na oponentský posudek Petra Malečka „Závěrem práce je, že krize postihla potenciální produkt ve stylu „one-off decrease“, tedy že z hlediska trhu práce se potenciální produkt vrátí zpět na předkrizovou úroveň. Jako jsou argumenty pro a proti „progressively widening gap“, argumenty pro tento scénář by byly zejména nejspíše nízký růstu produktu po delší období následovaného negativní odezvou trhu práce či snižování populace v produktivním věku.“ Jednorázový propad je zřejmě pravděpodobnější z několika důvodů: 1) disturbance na trhu práce existují, ale nejsou enormní. Vývoj zaměstnanosti, dlouhodobé nezaměstnanosti, citlivosti v Okunově zákonu vykazují jasné známky dopadu do potenciálu, ale jejich vývoj např. v porovnání s ostatními podobnými zeměmi je relativně kontrolovatelný; 2) ostatní veličiny, které nebyly záměrně článkem analyticky postiženy, taktéž extrémní disturbance nevykazují. Nicméně potřebovali bychom delší ČŘ na správné posouzení situace. 40

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Reakce na oponentský posudek Viktorije Misic “In January 2012 unemployment reached 9.1 % in the Czech Republic, a rise compared to December 2011 of 0.5 %. A total of 534 089 people are registered as unemployed with the Labor Office. According to the most recently published data, a total of 217 862 foreigners were working in the Czech Republic at the end of 2011. What is the authors opinion about the new rules Czech Labor and Social Affairs Ministry has tightened the conditions for employing foreigners from non-EU countries due to the Czech Republic's high unemployment rate?” The tightening of work permits is a typical example of a popular (and maybe also a populist) measure typically adopted after recessions that lead to hikes in unemployment. However, I´m not aware of any empirical evidence whatsoever that would confirm the effectiveness of such measures. In my opinion, there is no such effectiveness, but apparently politicians are often tempted to listen to national + protectionist sentiments in the country. Reakce na oponentský posudek Lukáše Pfeifera „Změnu potenciálního produktu v ČR v důsledku nedávné krize let 2008 - 2009 dokládáte na datech z trhu práce, převážně na růstu dlouhodobé nezaměstnanosti během krize a z ní plynoucí následné hystereze na trhu práce. Nicméně, v tabulce 1 je patrné, že úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR byla v předkrizovém roce 2006 téměř shodná jako v roce 2010. V letech expanze 2004 – 2006 byla úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti dokonce obecně vyšší než v analyzovaných krizových letech (přičemž její úroveň byla navíc pozitivně ovlivněna probíhající expanzí). Uvážíme-li navíc, že na nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti měl v průběhu krize značný podíl výkyv hospodářský cyklu, můžeme z logiky věci konstatovat, že pohledem skrze trh práce se potenciální produkt v současné době nachází nad úrovní předkrizových let. Souhlasíte s výše uvedenou úvahou, která je do jisté míry v rozporu s Vaším závěrem?“ Čistě z pohledu dlouhodobé nezaměstnanosti lze souhlasit. Nicméně kontext byl zcela odlišný a ostatní složky strukturální nezaměstnanosti měly jiný charakter. Jinými slovy i celková hodnota NRU mohla být rozdílná, nehledě na ostatní faktory vstupující do tvorby potenciálního produktu. Hystereze na trhu práce není problém samotné krize, ale chování právě trhu práce, který má některá dlouhodobá specifika. „V části textu věnující se obecnému výčtu případů, které mohou v důsledku recese vést k ovlivnění potenciálního produktu, jmenujete několik bodů, které jsou dle mého názoru dány výkyvem hospodářského cyklu, ale na potenciální produkt nemají vliv. […] 41

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Zde je nutné posuzovat délku krize. Rozdílná délka má vliv na hysterezní mechanismy i v ostatních veličinách. S první tezí nicméně souhlasím; jedná se spíše o zhoršení cyklu než o dopad na potenciál. U úvěrování je právě vystopovaná dost výrazná závislost na minulém vývoji, který může mít v případě dlouhodobého trvání dlouhodobé důsledky. Zároveň fakt, že krize byla i krizí finanční často vede k obecnému snížení potenciálu právě přes úvěrový a kapitálový kanál, protože k částečnému zakořenění dochází. Zde bych odkázal na patřičnou literaturu (Lavoie, 2004; Crotty, 2010; Justiniano, 2009; De Lucia, 2010; Kapadia, 2005, atd.). „V textu zmiňujete pohled rakouské školy na danou problematiku. Jaký myslíte, že by byl závěr článku, v případě, že by byl psán optikou rakouské školy, respektive jaký z Vámi uvedených scénářů se domníváte, že by představitel rakouské školy viděl jako nejvíce pravděpodobný?“ Závěr ABC teorie by byl zřejmě jiný: vzhledem k tomu, že potenciální produkt považují za vágní pojem, zadruhé jeho měření trendem zpochybňují kvůli vytváření cyklu měnovou expanzí a zatřetí odbourávání kapitálu ve fázích recese považují za snižování samotného potenciálu (nezaměstnanost, která vzniká, je vlastně práce, která nemůže najít dostatečné množství kapitálu), považovali by snížení produkce za snižování potenciálu samotného. Technicky vzato by pak, po očistném procesu recese, mělo dojít k zotavení; aplikace zmíněných scénářů by zde proto asi nebyla nejvhodnější, nicméně připustíme-li, že cyklus musí proběhnout celý, pak by se dal aplikovat scénář plného zotavení. „Někteří američtí ekonomové přikládají velký vliv na tamní nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti tzv. „lock in efektu“, který vznikl poklesem cen domů pod úroveň hodnot hypoték a znamenal pokles mobility tamního obyvatelstva. Myslíte si, že je tento termín alespoň částečně relevantní i v podmínkách ČR a mohl by mít tedy vliv na potenciální produkt ČR.“ Částečně ano, ale samozřejmě podstatně méně než u USA. V ČR ale čistě z hlediska geografické mobility pracovní síly hrají roli zejména faktory psychologické a sociální (tradiční), hustota obyvatelstva a cena pozemků a typ vlastnictví.

42


Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace LUKÁŠ PFEIFER

Abstrakt: Článek se zabývá původní a současnou definicí inflace, respektive fluktuace

jejich

měnově-politickými

hospodářského

cyklu.

U

nedostatky původní

prohlubující

definice

inflace

identifikuje jako hlavní negativum absenci cykličnosti permanentně kladných přírůstků peněžních agregátů, kdežto u současné definice inflace úzké zaměření se na vývoj spotřebitelských cen. Na základě tohoto poznání přichází s řešením v podobě kompozitního cenového indexu, který nejen zahrnuje vývoj cen v rámci celého produkčního procesu, ale také se vyvíjí v souladu s využívaným množstvím peněz v ekonomice, které práce nově definuje jako součet peněžního agregátů M2 a rozdílu celkového množství úvěrů a celkového množství vkladů v ekonomice.

Klíčová slova: Hospodářský cyklus, monetární politika, inflace, index spotřebitelských cen, kompozitní cenový index

JEL klasifikace: E310, E320, E390, E520



Student doktorského studia, Katedra institucionální ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

43


Úvod Inflaci můžeme v současné době považovat za nejdůležitější makroekonomický ukazatel. Tento fakt potvrzuje explicitně či implicitně deklarovaný cíl centrálních bank vyspělých zemí udržovat stabilní míru inflace. Tomuto cíli centrální banky přizpůsobují svoji monetární politiku, v jejímž důsledku dochází dle rakouské školy ke vzniku hospodářského cyklu, jehož fluktuace mají následně výrazný vliv na ostatní makroekonomické ukazatele. Inflace však nebyla vždy definována, tak jak ji známe dnes, tedy jako růst všeobecné cenové hladiny v čase (respektive jako růst cen spotřebitelských statků). Původně byla inflace definována jako zvyšování peněžní zásoby v čase. V této práci se budu věnovat konsekvencím obou definic inflace na fluktuaci hospodářského cyklu. Nejprve pomocí analýzy vývoje jednotlivých peněžních agregátů a cenových indexů v předcházejících téměř dvaceti letech v USA určím měnově-politická negativa a pozitiva obou definic inflace v rámci současného bankovnictví v čele s centrální bankou a komerčním bankovnictvím založeném na částečných rezervách. Během tohoto rozboru budu uvažovat v souladu s monetárním vysvětlením hospodářského cyklu, podle nějž mají změny monetární politiky centrální banky učiněné zejména na základě vývoje "inflace" naprosto fundamentální vliv na vývoj hospodářského cyklu. Poté se budu zabývat kompozitním cenovým indexem, který lze chápat jako jakýsi kompromis mezi výše zmíněnými definicemi inflace. Kompozitní cenový index se totiž snaží zachytit vývoj cen v rámci všech stádií produkčního procesu, čímž reflektuje daleko lépe množství peněz v ekonomice, než dnes využívané cenové indexy založené na nadhodnocené váze spotřebitelských cen. Opět na základě analýzy založené na rakouské teorii hospodářského cyklu poukážu na výhody kompozitního cenového indexu, které lze spatřit zejména v jeho rychlé a velmi silné reakci na vývoj množství peněz v ekonomice, respektive tedy v silné korelaci s fází hospodářského cyklu. Využitím tohoto indexu pro měnověpolitické účely by tak došlo k eliminaci mnoha negativ spjatých s předchozími přístupy, zejména k ukotvení množství peněz v ekonomice, což by v konečném důsledku vedlo k vyšší stabilitě hospodářského cyklu.

44


Původní definice inflace Definice inflace se začala vytvářet během sporu mezi měnovou a bankovní školou, jenž se odehrával ve Velké Británii v první polovině 19. století. Vítězem v této rozepři byla měnová škola, která inflaci chápala jako nárůst peněžní nabídky nekryté zlatem. Od této definice se však brzy upustilo a definice inflace se začala přibližovat směrem k její současné podobě. Rakouští ekonomové tento přesun nepřijali a stále se drží původní definice, podle níž inflace jednoduše znamená nárůst (nafukování) peněžní zásoby.1 Postoj rakouských ekonomů lze vyjádřit citací z Misesovy knihy Lidské jednání: "To, co dnes mnozí lidé nazývají inflací nebo deflací, již není oním velkým zvýšením nebo snížením nabídky peněz, ale jejím neúprosným důsledkem. Tato inovace není v žádném případě neškodná."2 Monetaristický experiment vyzdvihl do popředí vliv peněz na vývoj ekonomiky. V 70. a 80. letech byl značný vliv monetarismu viditelný i v měnově-politické praxi, když některé země přijaly Friedmanovo pravidlo stálého měnového růstu. Tento měnově-politický režim vedl k ukotvení měnové politiky a praktické nemožnosti jejího ovlivnění ze strany zájmových skupin. Časem se však od jeho využití ustoupilo z důvodu nestability peněžního multiplikátoru a rychlosti oběhu peněz. Z toho vyplývala další negativa jako nesrozumitelnost vztahu množství peněz a cenové hladiny či snižující se kontrola centrálních bank nad růstem množství peněz v ekonomice. Tyto praktické problémy vycházejí ze samé podstaty konstrukce peněžních agregátů, které ignorují subjektivní vnímání peněz ekonomickými subjekty, což je podstatné zejména v nestabilních dobách hospodářského cyklu, kdy se značně liší množství peněz vyjádřené peněžními agregáty od skutečně využívaných peněz v ekonomice. Tím se dostáváme k zásadní slabině původní definice inflace, chápané jako nárůst objemu peněžních agregátů. Tou je zmíněná slabá korelace mezi velikostí peněžních agregátů reprezentujících peněžní zásobu a množstvím využívaných peněz v ekonomice. To dokládá i obrázek č. 1, kde je vidět, že meziroční změna těchto agregátů se pohybuje pouze v kladných číslech. Jejich volatilita se poté odlišuje podle stupně těchto agregátů. Měnové agregáty obecně ilustrují souhrn peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity, s vyšším stupněm roste obsah aktiv zahrnutých v agregátu o stále méně likvidní aktiva. Tato kladná volatilita 1

HAZLITT, Henry: What You Should Know About Inflation, D. VAN NOSTRAND COMPANY, INC. Princeton, New Jersey 1965, str. 1-3,přístup z internetu: http://mises.org/books/inflation.pdf 2 VON MISES, Ludwig: Lidské jednání – Pojednání o ekonomii, Praha, Liberální institut 2006, str. 382, ISBN 80-86389-45-6, přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/mises_lidske_jednani.pdf

45

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 peněžních agregátů je viditelná na následujícím obrázku č. 1 a ilustruje permanentní růst množství takto vyjádřených peněz v ekonomice ve sledovaném období. Obrázek 1: Meziroční růst peněžních agregátů v USA v letech 1991 - 2011 (v mld. dolarů)

Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis

Jak jsem v úvodu deklaroval, během této práce se budeme zabývat zejména důsledky jednotlivých definic inflace na fluktuace hospodářského cyklu a uvažovat budeme v souladu s měnovým vysvětlením hospodářského cyklu, podle nějž jsou příčinou cyklu právě změny peněžní zásoby, které lze vyjádřit vývojem uvedených peněžních agregátů. Z vývoje jednotlivých peněžních agregátů v USA (obr. č.1) však nelze vyčíst jejich schopnost upozornit na přehřívání ekonomiky a na blížící se recesi, respektive ani identifikovat recesi samotnou (viz prasknutí technologické bubliny). Ačkoliv měnové agregáty v době boomu ve sledovaném období meziročně vždy výrazně rostly, největší nárůst zaznamenaly až v průběhu recese, z důvodu silné angažovanosti centrální banky. Fakt, že v době hospodářského propadu dochází k útlumu úvěrové aktivity komerčních bank a obecně klesá využitelnost peněz v ekonomice, respektive klesá rychlost obratu peněz, se z vývoje peněžních agregátů nedozvíme. Současný bankovní systém s částečnými rezervami rozšiřuje množství peněz prostřednictvím úvěrové činnosti komerčních bank, která výrazně kolísá v průběhu 46

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 hospodářského cyklu. Jednotlivé komerční banky tak jednoduše vytvářejí nové peníze z peněz získaných z vkladů klientů. Určitou část vkladů drží v podobě rezerv, ostatní prostředky využívají k poskytování úvěrů. Ve chvíli, kdy ekonomika zažívá boom a úvěrová aktivita komerčních bank je na svém vrcholu, přesahuje množství úvěrů komerčních bank výrazně množství vkladů, v období recese je tomu naopak. Tento rozdíl ovšem není zaznamenán v peněžních agregátech, čímž se prohlubuje nesoulad vývoje peněžních agregátů se skutečně využívanými penězi. Abychom nějak odlišili exogenní a endogenní peníze budeme využívat určité podoby behaviorálního přístupu3, který považuje za exogenní tu část peněz, kterou dokáže centrální banka svými kroky ovlivnit. Dále tedy budeme za exogenní část celkové peněžní zásoby považovat množství peněz zaznamenané prostřednictvím peněžních agregátů. Pro naše účely to bude konkrétně peněžní agregát M2. Část peněz, která je ovlivněna především politikou jednotlivých komerčních bank budeme dále považovat za endogenní. Hranice mezi endogenními a exogenními penězi je však velmi tenká, neboť úvěrová politika komerčních bank do značné míry vychází z monetární politiky centrální banky. Exogenní složka nepřetržitě roste, což dokládá její inflační charakter, ale postrádá cykličnost. Znázorňuje množství peněz v ekonomice, ale nikoliv jejich využití v daném okamžiku. Proto je ji z autorova pohledu nutné doplnit o zmíněnou endogenní část, kterou lze charakterizovat jako uměle vytvořenou úvěrovou expanzi. Endogenní složka je tedy cyklickou částí peněžní zásoby, neboť se jedná o rozdíl mezi celkovými úvěry komerčních bank a celkovými vklady. Celkový meziroční přírůstek množství peněz v ekonomice lze tedy vyjádřit pomocí součtu meziročního růstu peněžního agregátu M2 a meziroční změny velikosti umělé úvěrové expanze, kterou lze formulovat rozdílem celkových úvěrů komerčních bank a celkových vkladů komerčních bank. Vklady ekonomických subjektů jsou obsaženy již v peněžním agregátu M2, odečteme-li jejich výši od množství úvěrů komerčních bank, získáme čistou přeúvěrovanost. Je-li kladná, pak tento rozdíl odráží využívané množství peněz v ekonomice nad rámec ukazatele M2, je-li záporná, reprezentuje tento rozdíl nevyužívané množství peněz v rámci ukazatele M2. Množství peněz v ekonomice = M2 y/y + (úvěrů y/y - vkladů y/y) = exogenní + endogenní peníze 3

DOCHERTY, P.: Money and Employment A Study of the Theoretical Implications of Endogenous Money, Edward Elgar, Cheltenham/Northampton 2005, ISBN: 1 84064 862 7

47

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Z výpočtu je patrné, že růst úvěrů takto definované množství peněz v ekonomice vždy zvyšuje, kdežto růst vkladů ji vždy snižuje, a naopak. Důvod je jednoduchý, úvěry jsou peníze vždy využívané (inflační), kdežto vklady jsou peníze nevyužívané (neinflační), pokud nejsou využívány právě k tvorbě úvěrů. Klesá-li množství vkladů, znamená to, že dříve uložené peníze začnou být využívány, samotné snížení vkladů se proto ihned projeví v nárůstu množství peněz v ekonomice podle výše uvedeného vzorce. Vývoj takto definované celkové peněžní zásoby za posledních téměř 19 let v USA můžeme vidět na následujícím obrázku. Obrázek 2: Meziroční změna množství peněz v ekonomice (endogenní + exogenní část) v USA v mld. USD

Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis, vlastní výpočet

Začlenění endogenní složky peněz, respektive umělé úvěrové expanze do výpočtu celkového množství peněz v ekonomice, je naprosto zásadní. Obrázek č. 2 potvrzuje, že endogenní složka dodává ukazateli množství peněz v ekonomice cykličnost, neboť silně kolísá s fluktuací hospodářského cyklu. Nutné je dodat, že pokles využívaných peněz zaznamenán černou křivkou, neznamená, že by docházelo k poklesu množství peněz v ekonomice, případně jich bylo v ekonomice stále stejně a lišila se jen jejich využitelnost. Stále

48

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 kladná složka M2 znázorněna červenou barvou ilustruje skutečnost, že množství peněz v ekonomice neustále roste, ovšem využitelnost těchto peněz značně kolísá. Během recese tedy neklesá celkové množství peněz, ale klesá množství využívaných peněz, de facto roste množství peněz využitelných v budoucnu. Během recese tedy rostoucí přebytek vkladů nad úvěry z jedné strany napravuje nerovnováhy vzniklé předchozí umělou úvěrovou expanzí, ale spolu s rostoucím agregátem M2 pro komerční banky vytváří prostředky pro ještě silnější umělou úvěrovou expanzi budoucí. Takto lze vysvětlit stále se prohlubující krize predikované rakouskou teorií hospodářského cyklu, která je jednou z monetárních teorií cyklu. Podle rakouské školy hospodářský cyklus vzniká právě v důsledku uměle vytvořené úvěrové expanze, kterou lze zpozorovat v případě celospolečenské přeúvěrovanosti.4,5 Tuto situaci lze do značné míry vyjádřit pomocí zmíněného rozdílu úvěrů a vkladů dané ekonomiky. V případě existence přeúvěrovanosti můžeme hovořit o uměle vytvořené úvěrové expanzi, protože růst zadlužení jedněch ekonomických subjektů není doprovázen růstem úspor jiných ekonomických subjektů. Tato situace je umožněna prostřednictvím bankovnictví částečných rezerv. Podíváme-li se na křivku tohoto rozdílu, vidíme, že výrazná přeúvěrovanost byla v americké ekonomice přítomna vždy v době, která předcházela recesi. Tato skutečnost tedy potvrzuje rakouskou teorii hospodářského cyklu, neboť tato teorie tvrdí, že hospodářský cyklus vzniká právě ve chvíli, kdy je úvěrová expanze zahájena bez adekvátního nárůstu dobrovolných úspor. Z dosud zmíněného lze logicky vyvodit závěr, že využití peněžních agregátů pro měnově-politický režim není vhodné. Stejně tak není vhodné zaměňovat vývoj peněžních agregátů za vývoj cenové hladiny. Vývoj peněžních agregátů totiž nereflektuje celkové množství peněz v ekonomice, respektive jejich využití, a proto nemůže ilustrovat ani vývoj cenové hladiny, která se odvíjí právě od využívaného množství peněz v ekonomice. Je tedy nutné doplnit vývoj peněžních agregátů o složku umělé úvěrové expanze, jak bylo učiněno výše. Ani v tomto případě však není vhodné zaměňovat ukazatel vývoje množství peněz v ekonomice za vývoj cenové hladiny. Není totiž zřejmé, jak se růst takto definovaného množství peněz například o 200 miliard dolarů v daném čase a dané ekonomice projeví v objemu investic či růstu cen jednotlivých aktiv, a proto lze obtížně určit optimální výši množství peněz v ekonomice. I přes výše uvedené zůstává sledování vývoje peněžních 4

DE SOTO, H. J.: Peníze, bankovnictví a hospodářské krize, Praha, Liberální institut 2009, ISBN 978-8086389-54-7 5 ŠÍMA, Josef: Trh v čase a prostoru, Praha, Liberální institut 2000, str. 36, ISBN 80-86389-09-X, přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/sima_trhvcase.pdf

49

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 agregátů zásadním nástrojem k hodnocení monetární politiky centrální banky a vývoje exogenní části celkové peněžní zásoby, jejíž permanentní růst poukazuje na inflační charakter současného systému.

Současná definice inflace a cílování inflace V současnosti je inflace definována jako všeobecný růst cenové hladiny, respektive jako pokles kupní síly peněz. V praxi je inflace měřena nejčastěji prostřednictvím určitého indexu spotřebitelských cen, převážně pomocí CPI (Consumer Price Index). Cílem centrálních bank se v průběhu času stala cenová stabilita. Ačkoliv se zastáncům rakouské školy zdá tento cíl paradoxní6, centrální banky začaly inflaci implicitně či explicitně cílovat. Přirozeně začalo být pro tyto účely využíváno měnově politického režimu cílování inflace. Centrální banky využívající tohoto režimu explicitně deklarují inflační cíl spolu se závazkem tohoto cíle dosáhnout prostřednictvím nástrojů monetární politiky. Centrální banky, které nevyužívají režimu cílování inflace, ale jejich cílem je cenová stabilita, stanovují cíl v rámci svých prognóz sice jen implicitně, ale i takto stanového cíle se následně snaží prostřednictví své politiky dosáhnout. " Prognóza inflace, která bude brát v potaz reakce měnové politiky, by vždy měla skončit u cíle, ať už je explicitně stanoven jako při cílování inflace, anebo jen odráží implicitní preferenci tvůrců měnové politiky".7 V průběhu této práce jsme prokázali, že rakouská teorie hospodářského cyklu je v souladu s cyklickým vývojem využívaného množství peněz v ekonomice, jak bylo definováno v předchozí kapitole. Je proto vhodné vysvětlit na jakých základech rakouská teorie hospodářského cyklu vznikla. Shodou okolností její vznik do značné míry souvisí s počátky dnes nejvyužívanějšího měnově-politického nástroje cílování inflace. Obecně je známo, že zakladateli rakouské teorie hospodářského cyklu jsou Mises a Hayek. Již méně se ví, že tito rakouští ekonomové vycházeli z Böhm-Bawerkovy8 teorie kapitálu a Wicksellovy9 teorie vazby mezi nominální úrokovou sazbou a cenovou hladinou. Pomocí tohoto 6

ROTHBARD, Murray N. Peníze v rukou státu: jak vláda zničila naše peníze. Praha: Liberální institut, 2001. ISBN: 80-86389-12-X. 7 TŮMA, Zdeněk: Měnová politika ve 21. století, Česká národní banka 12/2007, přístup z internetu: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_p rojevy/download/tuma_200711_MP_21-century.pdf 8 BÖHM-BAWERK von E., Capital and Interest: A Critical History of Economic Theory, přístup z internetu:http://oll.libertyfund.org/?option=com_staticxt&staticfile=show.php%3Ftitle=284&chapter=1939&la yout=html&Itemid=27 9 WICKSELL, K.: Interest and Prices, původně 1898, Augustus M. Kelley, New York 1965

50

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 teoretického základu bylo možné v rámci rakouské teorie hospodářského cyklu popsat vztah mezi množstvím peněz, strukturou kapitálu a cenovou hladinou. Na rozdíl od BöhmBawerkovy teorie kapitálu byla Wicksellova teorie do určité míry implementována do ekonomie hlavního proudu. Jedná se o teorii říkající, že ceny rostou tak dlouho, dokud se administrativně stanovená úroková sazba pohybuje pod hranicí přirozené úrokové míry. Wicksell poté spolu s Casselem10 na základě výše uvedeného došli k závěru, že navzdory tomu, že centrální banka nemůže určit výši přirozené úrokové míry, může alespoň na základě reakcí cenové hladiny posouvat administrativně stanovenou úrokovou míru směrem k její přirozené úrovni. Je zřejmé, že na této tezi byla vystavěna současná podoba měnověpolitického režimu cílování inflace, do níž byl zakomponován prediktivní charakter tohoto režimu a cíl kladné stabilní cenové hladiny. Při jejím vzniku však bylo abstrahováno od tolik vhodného propojení s BöhmBawerkovou teorií kapitálu. Tím došlo jak v literatuře hlavního proudu, tak i v praktické hospodářské politice k naprostému odklonu od časové struktury kapitálu, kterou je možné ilustrovat na Hayekově trojúhelníku.11,12 Zdárným příkladem je současná definice inflace a z ní vycházející podoba měnově-politického režimu cílování inflace. Současná podoba cílování inflace, tedy cílování kladné spotřebitelské inflace směřuje ke kumulaci makroekonomické nerovnováhy a tedy nevyhnutelně ke vzniku určité podoby hospodářského cyklu. 13 Kladný cíl inflace se totiž rovná snaze dlouhodobě udržet administrativně určenou úrokovou sazbu pod úrovní přirozené úrokové míry. Ačkoliv je tento negativní důsledek inflačního cílování často skloňován, má pouze zanedbatelné důsledky ve srovnání s tím, že tímto kladným cílem je spotřebitelská inflace, respektive index spotřebitelských cen, nejčastěji CPI (Consumer Price Index). Index CPI má řadu nevýhod, vědecké studie se však velmi často zaměřují na marginální nedostatky dané způsobem výpočtu tohoto indexu. Mezi tyto nedostatky patří substituční zkreslení, prodejní zkreslení, kvalitativní zkreslení a inovační zkreslení.14 V roce 1995 byla americkým kongresem dokonce ustanovena tzv. Boskinova komise, která měla za úkol studovat rozdíly v oficiálně publikovaných datech CPI a změnách životních nákladů 10

CASSEL, G.: The Rate of Interest, the Bank Rate, and the Stabilization of Prices, Quartertly Journal of Economics, 4, 1928, s. 511–529. 11 ŠÍMA, Josef: Trh v čase a prostoru, Praha, Liberální institut 2000, str. 36, ISBN 80-86389-09-X, přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/sima_trhvcase.pdf 12 GARRISON, Roger W. (2001): Time and Money, The Macroeconomics of Capital Structure, Routledge, London and New York 13 ROBBINS, L.: The Great Depression, Ludwig von Mises Institute, Auburn, Alabama, 2007 14 UNECE: Practical Guide to Producing Consumer Price Indices, Genčve: United Nations Economic Commission for Europe, 2009, str. 188 195, přístup z internetu: http://www.unece.org/fileadmin/DAM/stats/publications/Practical_Guide_to_Producing_CPI.pdf

51

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 vzniklých z důvodu zmíněných zkreslení. Komise došla k závěru, že CPI byl ve sledovaných letech průměrně nadhodnocen o 1,3 %.15 V této práci se ovšem zabýváme měnověpolitickými důsledky definice inflace, respektive indexu spotřebitelských cen, proto pro nás zjištění kolem technických nedostatků výpočtu tohoto indexu nemá příliš velký význam. Pro měnově-politické účely je podstatná konstrukce tohoto indexu, tedy jeho nedostatečné zaměření se pouze na spotřebitelské ceny. V průběhu času se tímto nedostatkem začali zabývat řady ekonomů různých ekonomických škol. Jedním z prvních, kdo si uvědomoval potřebu začlenit do výpočtu agregovaných indexů cenové hladiny také ceny jiných aktiv, byl zřejmě v roce 1911 Irving Fisher.16 Tyto úvahy byly poté dlouho opomíjeny, až v roce 1973 je znovu oživili ekonomové Armen Alchian a Benjamin Klein, kteří tvrdili, že měnová politika by měla brát v úvahu mimo spotřebitelské ceny také vývoj cen jiných aktiv, konkrétně ceny akcií a ceny nemovitostí. Zároveň tito ekonomové upozornili na to, že jsou to právě ceny akcií a ceny nemovitostí, které svým vývojem předcházejí cenám spotřebitelským a dají se proto využít pro jejich odhad.17 Na to navázaly empirické studie, které dokazují prediktivní vztah cen těchto aktiv vůči cenám spotřebitelským.18 Současný guvernér Fedu Bernanke se svým kolegou Gertlerem v roce 1999 vytvořili model upravující reakci monetární politiky na růst cen akcií.19 Oba autoři se o dva roky později zamýšlejí nad tím, zda by centrální banky měly reagovat na vývoj cen aktiv. Dochází k závěru, že nikoliv, neboť by tím došlo k destabilizaci monetární politiky.20 Opačný názor ovšem zastávají například ekonomové z BIS, kteří ve svých studiích tvrdí, že zúžený pohled na vývoj cen obsažených ve spotřebitelském koši, který ignoruje vývoj cen ostatních aktiv, může mít silně negativní měnově-politické důsledky, neboť jsou to právě tato opomíjená aktiva, jejichž ceny reagují na množství peněz v ekonomice jako první a finanční nestabilita proto může vzniknout i při nízké spotřebitelské

15

BOSKIN, Michael J., DULBERGER, Ellen R., GORDON, Robert J., et. al.: Toward a More Accurate Measure of the Cost of Living, Final Report to the Senate Finance Committee, December 4, 1996 16 FISHER, I.: The Purchasing Power of Money, The MacMillan Company, 1911 17 ALCHIAN, A. - KLEIN, B.: On a Coreect Measure of Inflation, Journal of Money, Credit and Banking, Vol. 5, No. 1, Part 1 (Feb., 1973), pp. 173-191, přístup z internetu: http://www.jstor.org/pss/1991070 18 GOODHART, CH. - HOFMANN, B.: Asset Prices, Financial Conditions and the Transmission of Monetary Policy, Stranford Univerzity, March 2001, přístup z internetu: http://wwwsiepr.stanford.edu/conferences/monetary_papers_5F2001/stanford21.pdf 19 BERNANKE, B. - GERTLER, M.: Monetary Policy and Asset Price Volatility, Federal Reserve Bank of Kansas City Economic Review, Fourth Quarter 1999, pp 17-51, přístup z internetu: http://www.nyu.edu/econ/user/gertlerm/kansasfed.pdf 20 BERNANKE, B. - GERTLER, M.: Should Central Banks Respond to Movements in Asset Prices? The American Economic Review Vol. 91, No. 2, (May, 2001), pp. 253-257, přístup z internetu: http://www.jstor.org/pss/2677769

52

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 inflaci.21,22 Podobné názory byly podpořeny hospodářským propadem v Japonsku počátkem 90. let, kterému předcházel velmi silný nárůst cen aktiv, které nebyly zahrnuty v oficiálních cenových indexech.23,24 Velmi podobný vývoj byl zaznamenán také v USA, před prasknutím hypoteční bubliny. Zmíněné návrhy týkající se nutnosti centrálních bank podrobněji sledovat vývoj cen i ostatních aktiv v rámci své monetární politiky a námitky ohledně slabé vypovídající hodnoty CPI vychází právě z opomíjení zmíněné Böhm-Bawerkovy teorie kapitálu, respektive z rakouské teorie hospodářského cyklu. Administrativně stanovená úroková sazba totiž v důsledku časové struktury kapitálu rozdílně ovlivňuje ceny statků v rámci produkčního procesu. Nejsilněji reagují ceny na samém začátku výrobního procesu. S tím, jak produkční proces směřuje ke svému konci, tedy k produkci spotřebitelského statku, klesá vliv monetární politiky centrální banky na změnu ceny. V případě měnově-politického režimu cílování inflace je tak cílován již předem stabilní vývoj spotřebitelských cen, kdežto volatilní vývoj cen v rámci celého zbytku stále se prodlužujícího produkčního procesu zůstává do značné míry opomíjen. Na obrázcích níže můžeme vidět, že například v červnu 2008 rostl index spotřebitelských cen CPI meziročně o 4,9 %, přičemž index průmyslových výrobců rostl o 15,4 %, komoditní index (Goldman Sachs Comodity Index) rostl meziročně dokonce o 76,4 %, kdežto index cen nemovitostí (Case-Shiller Home Price Index) již v této době meziročně klesal o 17 % a index cen akcií (S&P 500) meziročně klesal o 11,4 %. Rozdílná volatilita cen v rámci produkčního procesu je na následujících grafech dobře viditelná.

21

WHITE, W.: Is price stability enough? BIS Working Papers, No 205, April 2006. BORIO, C. - LOWE, P.:, Asset prices, financial and monetary stability: exploring the nexus, BIS Working Papera, No 114, 2002. 23 CECCHETTI, S. - BRYAN, M. - O´SULLIVAN, R.: Asset Prices in the Measurement of Inflation, NBER Working Paper No. 8700, January 2002 24 SHIRATSUKA, S.: Asset Price Fluctuations and Price Indices, Institute for Monetary and Economic Studies, Bank of Japan, 1999, Discussion Paper No. 99-E-21 22

53

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Obrázek 3: Volatilita cen v rámci produkčního procesu (meziroční změna v %)

2010

2009

2008

2007

2005

2004

2003

2002

2000

1999

1998

1997

30,0 20,0 10,0 0,0 -10,0 -20,0 -30,0

Case-Shiller Home Price Index PPI CPI 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 -20,0 -40,0

GSCI

2011

2009

2008

2006

2005

2004

2002

2001

1999

1998

1997

-60,0

SP 500

Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis, vlastní výpočet

Nositelé měnově-politických rozhodnutí k cílování inflace využívají index cen, v němž se nejméně zrcadlí politika centrální banky, zřejmě právě pro tuto jeho nevýhodu, která je znázorněna slabou volatilitou zelené křivky na obrázku č. 3.. Vlády a centrální banky jsou totiž subjekty, které těží z nízké vykazované inflace a vysoké skutečné inflace, neboť se k nově vzniklým penězům dostanou jako první a z nárůstu inflace tedy těží nejvíce, přitom jsou ovšem zavázáni udržovat nízkou inflaci. Stabilní CPI je pro ně tedy ideální volbou. Inflace tak vzhledem ke svému redistribučnímu charakteru představuje neviditelnou formu zdanění. " Jak se nové peníze šíří ekonomikou, tlačí nahoru ceny. Subjekty, které se dostanou k novým penězům jako první, získají nejvíce, neboť novými penězi platí za staré ceny. Vše se děje na úkor lidí, k nimž nové peníze dorazí nejpozději. Inflace proto nijak nepřispívá k

54

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 všeobecnému blahobytu. Namísto toho přerozděluje bohatství ve prospěch prvních držitelů nových peněz na úkor lidí, kteří jsou v tomto závodě na posledních místech."25 Skutečnost, že CPI reaguje minimálně na vývoj monetární politiky centrální banky, respektive na množství peněz v ekonomice26, má navíc zásadní dopad na makroekonomickou rovnováhu a následně na vývoj hospodářského cyklu. Dlouhodobá monetární a následná úvěrová expanze vede k přehřívání ekonomiky, CPI ovšem na vývoj množství úvěrů v ekonomice reaguje velmi slabě a centrální banka tak není nucena monetární expanzi zastavit. Nízké úrokové sazby dále motivují jednotlivé ekonomické subjekty k dluhovému financování a odrazují od spoření, tím narůstá umělá úvěrová expanze. Nerovnováhy se kumulují a ekonomika nezadržitelně směřuje k recesi. Během stručného zhodnocení současné podoby cílování inflace jsme de facto došli k dvěma charakteristikám tohoto měnově-politického režimu, které prohlubují fluktuace hospodářského cyklu: 1) Cílování kladné inflace vede ke kumulaci nerovnováh na trhu 2) Cílování spotřebitelských cen je z důvodu jejich nízké volatility a slabé korelace s množstvím peněz v ekonomice nevhodné. Na druhé straně je nutné také uznat pozitivní dopady cílování inflace mezi něž patří zejména relativní stabilizace monetární politiky centrální banky, ukotvení inflačních očekávání ekonomických subjektů a následné snížení nákladů dezinflace. V dalším textu budeme pracovat se zachováním stávajícího bankovního systému, který se pokusíme stabilizovat prostřednictvím reformovaného měnově-politického režimu cílování inflace. Níže se pokusíme navrhnout opatření, která by slabé stránky cílování inflace odstranila a z tohoto měnově-politického režimu vytvořila pevný a tolik potřebný mantinel pro pumpování peněz centrální bankou do ekonomiky.

Kompozitní cenový index Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních důsledků inflace je vždy přítomná redistribuce bohatství, lze říci, že v důsledku růstu inflace vždy někdo získává a někdo ztrácí. Inflace by proto měla zahrnovat vývoj cen v rámci celého produkčního procesu, tedy všech cen, se

25

ROTHBARD, Murray N. Peníze v rukou státu: jak vláda zničila naše peníze. Praha : Liberální institut, 2001, str. 62, ISBN: 80-86389-12-X. 26 BORIO, C. - LOWE, P.:, Asset prices, financial and monetary stability: exploring the nexus, BIS Working Papera, No 114, 2002

55

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 kterými se postižené ekonomické subjekty mohou setkat. Ideál by tedy představoval situaci, kdy cena každého statku či služby, s níž se kterýkoliv ekonomický subjekt v jakékoliv fázi produkčního procesu setká, byla zahrnuta v indexu, který by vývoj inflace reprezentoval. Tomuto ideálu by se měla skutečnost snažit co nejvíce přiblížit. V současné době se tomuto ideálu nejvíce přibližuje kompozitní cenový index (KPI) 27, i přesto, že se na jeho konečné podobě stále pracuje. Jeho první předností je skutečnost, že ilustruje vývoj cen ve všech fázích produkčního procesu. Vliv jednotlivých sektorů ekonomiky je navíc upraven pomocí vah Skousenova hrubého domácího výstupu, který se snaží zachytit strukturu kapitálu v duchu zmiňované Böhm-Bawerkovy teorie kapitálu.28 Rakouský pohled na teorii kapitálu v současnosti uplatňují také Roger Garrison29 či George Reisman,30 z nějž vychází také Václav Rybáček, který ve své disertační práci využívá systém národních účtů k zachycení struktury kapitálu a k výpočtu alternativního ukazatele ekonomické aktivity.31 V této práci budeme dále pracovat se Skounsenovo přístupem a jeho alternativním ukazatelem hrubého domácího výstupu. Jedná se o ukazatel ekonomické výkonnosti, který se snaží pojmout produkci od surových materiálů až po spotřební statky. Zahrnuje tedy i veškeré výdaje na meziprodukty. Jedná se tak o obsáhlejší a daleko volatilnější ukazatel než je nejvyužívanější HDP, který je silně ovlivněn nadhodnocenou vahou stabilní spotřeby. Váha spotřeby u HDP činí přes 70 %, kdežto u HDV pouhých 30 %, naopak váha hrubých podnikových výdajů dosahuje u HDP 14 % a u HDV necelých 64 %.32 Z výše uvedeného je patrné, že kompozitní cenový index daleko lépe reflektuje vývoj cen v rámci celé ekonomiky než deflátor HDP, který je přímo definován jako index zahrnující v sobě změnu všech cen v ekonomice. Deflátor HDP je tedy pouze keynesiánskou podobou kompozitního cenového ukazatele, neboť vychází z HDP, kde je obrovsky nadhodnocena váha stabilní spotřeby. Vypovídající schopnost deflátoru HDP je proto téměř stejně mizivá jako v případě indexu spotřebitelských cen. Kompozitní cenový index vypočítáme násobkem

27

PFEIFER, Lukáš: Současná finanční krize očima rakouské školy - diplomová práce 2011, přístup z internetu: http://www.mises.cz/database/literatura/43_finkrize.pdf 28 SKOUNSEN, Mark: Gross Domestic Expenditures (GDE): the Need for a New National Aggregate Statistic, Economics Working Paper No.113, Centre for Comparative Economics, 11/2010, str. 24, přístup z internetu: http://www.ssees.ucl.ac.uk/publications/working_papers/wp113.pdf 29 GARRISON, Roger W. (2001): Time and Money, The Macroeconomics of Capital Structure, Routledge, London and New York 30 REISMAN, G.: Capitalism: A Treatise on Economics,Jameson Book, Illinois, Ottawa.1998 31 RYBÁČEK, V.: Systém národního účetnictví a hospodářský cyklus - disertační práce, Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 2010 32 SKOUNSEN, Mark: Gross Domestic Expenditures (GDE): the Need for a New National Aggregate Statistic, Economics Working Paper No.113, Centre for Comparative Economics, 11/2010, str. 24

56

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 váhy jednotlivých sektorů ukazatele hrubého domácího výstupu dané ekonomiky se změnou jim příslušných cenových indexů. Pro USA jej vypočítáme konkrétně takto: KPI pro USA = (% změna CPI x 0,3) + (% změna PPI x 0,5) + (% změna Case-Shiller Home Price Index x 0,1) + (% změna S&P 500 x 0,05) + (% změna Goldman Sachs Comodity index x 0,05) Tento výpočet, respektive definice kompozitního cenového indexu odpovídá snaze zahrnout všechny využitelné peníze a jejich vliv na cenovou hladinu do jediného cenového indexu. KPI tak ilustruje vývoj spotřebitelských cen, cen průmyslového zboží, cen nemovitostí, cen komodit a cen akcií. Takto definovaný cenový ukazatel tedy eliminuje v předchozím textu zmíněná měnově-politická negativa CPI. V případě zahrnutí cen akcií je vhodné připomenout závěry první části tohoto textu, kde jsme definovali množství využívaných peněz v ekonomice. Došli jsme k závěru, že množství využívaných peněz mimo jiné roste s poklesem úspor, pokles úspor ovšem může být zapříčiněn nejen přímým využitím úspor, ale také převodem úspor do jiných spořících instrumentů, které nejsou zahrnuty v agregátu M2. Vliv takto využívaných peněz v ekonomice na cenový vývoj se KPI snaží zachytit právě pomocí vývoje cen akcií. Autor tohoto textu si je samozřejmě vědom možného detailního upřesnění vah KPI a možnosti začlenění dalších cenových indexů v případě KPI a v rámci své disertační práce se tímto směrem pokouší kompozitní cenový index dále upřesnit. Nicméně, vrátíme-li se do předchozí kapitoly k obrázku č. 3, můžeme přímo spatřit přidanou hodnotu KPI. Zatímco CPI představuje pouze stabilní vývoj zelené křivky, KPI ilustruje vývoj všech pěti křivek, navíc upravených pomocí vah Skousenova hrubého domácího výstupu, které reálně zachycují strukturu dané ekonomiky. Kompozitní cenový index tedy vyjadřuje skutečnou inflaci daleko lépe než dosud využívané cenové ukazatele, neboť díky své struktuře reflektuje alokaci většiny peněz v ekonomice. Podíváme-li se pozorně na následující obrázek č. 4, můžeme spatřit, že rostoucího množství peněz v ekonomice koresponduje s kladným KPI a klesající množství peněz v ekonomice koresponduje s klesajícím KPI a nejen to, vývoj těchto dvou ukazatelů je dokonce velmi podobný. Na vrcholu předkrizového boomu v létě 2008 se pohybovala meziroční změna celkového množství využívaných peněz v ekonomice v rámci jednotlivých měsíců kolem 1 bilionů dolarů, přičemž KPI rostl přibližně o 10 %, během dna nedávné recese koncem léta 2009 se meziroční změna celkového množství využívaných peněz v ekonomice v rámci jednotlivých měsíců pohybovala kolem poklesu o 1 bilion dolarů a KPI klesal něco málo přes 10 %. Současná odchylka obou ukazatelů je snadno vysvětlitelná neobvykle silným nárůstem nadbytečných rezerv komerčních bank z důvodů obav z nejisté budoucnosti. 57

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Podíváme-li se na poslední měsíc, v němž je KPI vypočítáno, pak se po započtení nadbytečných rezerv komerčních bank čísla opět značně přibližují: celkové množství peněz v ekonomice roste k srpnu 2011 o 116,5 miliard dolarů, včetně nadbytečných rezerv již však o 68033 miliard dolarů a KPI roste o 7, 93 %. Obrázek 4: Srovnání vývoje kompozitního cenového indexu (meziroční změna v %) a využívaného množství peněz v ekonomice (meziroční změna v mld. USD) 1500,0

15

1000,0

10

500,0

5

0,0

0

úvěry - vklady + M2

2011-01-01

2010-04-01

2009-07-01

2008-10-01

2008-01-01

2007-04-01

2006-07-01

2005-10-01

2005-01-01

2004-04-01

2003-07-01

2002-10-01

2002-01-01

2001-04-01

2000-07-01

1999-10-01

1999-01-01

1998-04-01

1997-07-01

1996-10-01

-15 1996-01-01

-1500,0 1995-04-01

-10

1994-07-01

-1000,0

1993-10-01

-5

1993-01-01

-500,0

KPI

Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis a Econstats, vlastní výpočty

Tento obrázek je tak zdárnou obhajobou vypovídající hodnoty kompozitního cenového indexu, neboť na něm můžeme zpozorovat, že kompozitní cenový index eliminuje dosud identifikované nedostatky indexu spotřebitelských cen pro účely režimu cílování inflace i nedostatky peněžních agregátů: zahrnuje cenový vývoj v rámci celého produkčního procesu a vyvíjí se proporcionálně s celkovým množstvím peněz v ekonomice (včetně uměle vytvořené

33

The Federal Reserve Bank of St. Louis, Federal Reserve Economic Data, 2011, přístup z internetu:, http://research.stlouisfed.org/fred2

58

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 úvěrové expanze). Citlivě tedy reaguje na vývoj monetární politiky centrální banky (což ilustruje zejména značný pokles KPI během růstu úrokových sazeb v období od konce roku 2004 až do poloviny roku 2007) a velmi volatilně se vyvíjí s fází hospodářského cyklu (silný pokles KPI po pádu banky Lehman Brothers). Kompozitní cenový index zřejmě dokonce do určité míry předchází vývoji množství peněz v ekonomice, zejména v klesající fázi hospodářského cyklu. Tento fakt by však měl velmi silné konsekvence a je vysvětlitelný změnou inflačního očekávání ekonomických subjektů v důsledku reakce monetární politiky na hospodářský vývoj, která se ovšem v případě monetární expanze dosud neprojevila v růstu množství peněz v ekonomice z důvodu nárůstu nadbytečných rezerv komerčních bank. Studie kauzality těchto dvou ukazatelů ovšem bude předmětem jiného textu. Představme si na závěr hypotetickou situaci, kdy centrální banka přijme měnověpolitický režim cílování inflace vyjádřené pomocí kompozitního cenového indexu. Z obrázku č. 4 je patrné, že kdyby Fed ve sledovaném období cíloval kompozitní cenový index například v rozmezí -3 % až +3 %, pak by se meziroční nárůst celkového množství peněz (včetně umělé uvěrové expanze) v rámci jednotlivých měsíců pohyboval přibližně v rozmezí -300 miliard dolarů až +300 miliard dolarů. V případě cílování kompozitního cenového indexu by došlo, vzhledem k jeho výrazné volatilitě a silné vazbě na množství využívaných peněz v ekonomice, k pevnému ukotvení monetární politiky a následnému snížení skutečné inflace stejně jako jejich negativních dopadů včetně fluktuací hospodářského cyklu.

Závěr Článek nese název Kompozitní cenový index, kompromis mezi původní a současnou definicí inflace. V jeho průběhu jsem stručně definoval obě dvě zmíněné definice inflace a určil jejich měnově-politická pozitiva a zejména negativa. U původní definice inflace jsem jako základní negativum identifikoval absenci cykličnosti u peněžních agregátů, respektive fakt, že celková výše peněžní zásoby reprezentována peněžními agregáty nekoreluje se skutečně využívaným množstvím peněz v ekonomice. Proto jsem do definice množství peněz zakomponoval tzv. složku umělé úvěrové expanze, kterou jsem označil za složku endogenní. Tato část množství peněz v ekonomice je dána rozdílem celkových úvěrů a celkových vkladů komerčních bank, který silně kolísá podle vývoje hospodářského cyklu. V případě současné definice inflace jsem jako základní negativum identifikoval absenci časové struktury kapitálu při výpočtu inflace, respektive zaměření se na stabilní spotřebitelské ceny a opomíjení vývoje cen v rámci celého předchozího produkčního procesu. Tato skutečnost má zásadní dopad na

59

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 vypovídající schopnost současných cenových indexů, které proto minimálně reagují na množství peněz v ekonomice, což následně umožňuje příliš uvolněnou monetární politiku a vede k silnějším fluktuacím hospodářského cyklu. Kompozitní cenový index jsem nazval kompromisem mezi těmito dvěma definicemi inflace, neboť zmíněné základní nedostatky jednotlivých definic eliminuje, což jsem následně prokázal v poslední části této práce, a proto jsem kompozitní cenový index v samém závěru doporučil k využití pro měnově-politický režim cílování inflace.

60


Seznam použité literatury ALCHIAN, A. - KLEIN, B.: On a Coreect Measure of Inflation, Journal of Money, Credit and Banking, Vol. 5, No. 1, Part 1 (Feb., 1973), pp. 173-191, přístup z internetu: http://www.jstor.org/pss/1991070 BERNANKE, B. - GERTLER, M.: Monetary Policy and Asset Price Volatility, Federal Reserve Bank of Kansas City Economic Review, Fourth Quarter 1999, pp 17-51, přístup z internetu: http://www.nyu.edu/econ/user/gertlerm/kansasfed.pdf BERNANKE, B. - GERTLER, M.: Should Central Banks Respond to Movements in Asset Prices? The American Economic Review Vol. 91, No. 2, (May, 2001), pp. 253-257, přístup z internetu: http://www.jstor.org/pss/2677769 BERNANKE, B. - MISHKIN, F.: Inflation Targeting: A New Framework for Monetary Policy?, National Bureau of Economic Research, Cambridge, leden 2007, přístup z internetu https://www0.gsb.columbia.edu/faculty/fmishkin/PDFpapers/w5893.pdf BÖHM-BAWERK von Eugen, Capital and Interest: A Critical History of Economic Theory, přístup z internetu: http://oll.libertyfund.org/?option=com_staticxt&staticfile=show.php%3Ftitle=284&chapter= 1939&layout=html&Itemid=27 BORIO, C. and LOWE P.: Asset prices, financial and monetary stability: exploring the nexus, BIS Working Paper, No 114, 7/2002, přístup z internetu: http://www.bis.org/publ/work114.pdf BOSKIN, Michael J., DULBERGER, Ellen R., GORDON, Robert J., et. al.: Toward a More Accurate Measure of the Cost of Living, Final Report to the Senate Finance Committee, December 4, 1996 CASSEL, G.: The Rate of Interest, the Bank Rate, and the Stabilization of Prices, Quartertly Journal of Economics, 4, 1928 CECCHETTI, S. - BRYAN, M. - O´SULLIVAN, R.: Asset Prices in the Measurement of Inflation, NBER Working Paper No. 8700, January 2002 DOCHERTY, P.: Money and Employment A Study of the Theoretical Implications of Endogenous Money, Edward Elgar, Cheltenham/Northampton 2005, ISBN: 1 84064 862 7 FISHER, I.: The Purchasing Power of Money, The MacMillan Company, 1911 GARRISON, Roger W: Time and Money, The Macroeconomics of Capital GOODHART, CH. - HOFMANN, B.: Asset Prices, Financial Conditions and the Transmission of Monetary Policy, Stranford Univerzity, March 2001, přístup z internetu: http://www-siepr.stanford.edu/conferences/monetary_papers_5F2001/stanford21.pdf HAYEK, F. A.: Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku? Praha, Liberální institut 1999, ISBN 80-902701-1-5, přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/hayek_penize.pdf HAZLITT, Henry: What You Should Know About Inflation, D. VAN NOSTRAND COMPANY, INC, Princeton, New Jersey 1965, str. 1-3,přístup z internetu: http://mises.org/books/inflation.pdf KVASNIČKA, Michal: Implikace rakouské teorie cyklu pro strategii cílování inflace. Národohospodářský obzor 1/2007, přístup z internetu: http://www.muni.cz/research/publications/716669

61

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 LACHMANN, Ludwig: Capital and Its Structure, Institute for Humane Studies, Menlo Park, CA, USA, 1978, ISBN: 0-8362-0740, přístup z internetu: http://mises.org/books/capitalstructure.pdf MISES von Ludwig: Lidské jednání – Pojednání o ekonomii, Praha, Liberální institut 2006, ISBN 80-86389-45-6, přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/mises_lidske_jednani.pdf PFEIFER, Lukáš: Současná finanční krize očima rakouské školy - diplomová práce 2011, přístup z internetu: http://www.mises.cz/database/literatura/43_finkrize.pdf REISMAN, G.: Capitalism: A Treatise on Economics,Jameson Book, Illinois, Ottawa.1998 ROBBINS, L.: The Great Depression, Ludwig von Mises Institute, Auburn, Alabama, 2007 ROTHBARD, Murray N.: Peníze v rukou státu: jak vláda zničila naše peníze. Praha : Liberální institut, 2001. ISBN: 80-86389-12-X. ROTHBARD, Murray N.: Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha : Liberální institut, 2005. ISBN: 80-86389-27-8. RYBÁČEK, V.: Systém národního účetnictví a hospodářský cyklus - disertační práce, Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 2010 SHIRATSUKA, S.: Asset Price Fluctuations and Price Indices, Institute for Monetary and Economic Studies, Bank of Japan, 1999, Discussion Paper No. 99-E-21 SKOUNSEN, Mark: Gross Domestic Expenditures (GDE): the Need for a New National Aggregate Statistic, Economics Working Paper No.113, Centre for Comparative Economics, 11/2010, přístup z internetu: http://www.ssees.ucl.ac.uk/publications/working_papers/wp113.pdf SOTO de, H. J.: Peníze, bankovnictví a hospodářské krize, Praha, Liberální institut 2009, ISBN 978-80-86389-54-7 Structure, Routledge, London and New York 2001 ŠÍMA, Josef and LIPKA, David: „Bubliny na trzích aktiv jako důsledek monetární politiky.“IEEP, Working paper No. 11/2003 ŠÍMA, Josef: Trh v čase a prostoru, Praha, Liberální institut 2000, ISBN 80-86389-09-X, přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/sima_trhvcase.pdf The Federal Reserve Bank of St. Louis, Federal Reserve Economic Data, 2011, přístup z internetu:, http://research.stlouisfed.org/fred2 TŮMA, Zdeněk: Měnová politika ve 21. století, Česká národní banka 12/2007, přístup z internetu: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pro jevy/vystoupeni_projevy/download/tuma_200711_MP_21-century.pdf UNECE: Practical Guide to Producing Consumer Price Indices, Genève: United Nations Economic Commission for Europe, 2009, str. 188 - 195, přístup z internetu: http://www.unece.org/fileadmin/DAM/stats/publications/Practical_Guide_to_Producing_CPI. pdf WHITE, William: Is price stability enough? BIS Working Papers, No 205, April 2006. WICKSELL, K.: Interest and Prices, původně 1898, Augustus M. Kelley, New York 1965

62


Oponentský posudek na článek: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace autor článku: Lukáš Pfeifer posudek zpracovala: Dana Kloudová* Celkové zhodnocení práce Článek zejména z důvodu jeho relativně vysoké přidané hodnoty v oblasti výzkumu inflace doporučuji k publikaci. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Autor se ve svém článku „ Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace“ zabývá inflací, přičemž jako nejlepší možnou variantu v definování inflace vidí v podobě kompozitního cenového indexu. kterého sestavení ovšem ještě nedospělo do konečné fáze procesu. Autor k nalezení odpovědi na otázku nejvhodnější varianty definice inflace dospívá následující metodou: V první části článku je pozornost věnována původní definici inflace jakožto nárůstu peněžní zásoby, přičemž je poukázáno na několik jejich výrazných nedostatků. Tím prvním je nízký korelační koeficient mezi množstvím skutečně v ekonomice využívaných peněz a velikostí peněžních agregátů, které reprezentují peněžní zásobu. Autor to vyřešil začleněním „umělé úvěrové expanze“ jako endogenní složku peněz, která je dána rozdílem mezi celkovými úvěry a celkovými vklady u komerčních bank, přičemž tento ukazatel už s hospodářským cyklem cykličnost vykazuje. Rovněž vývoj peněžních agregátů má nízké využití ve zjišťování, zda-li a jak výrazně dochází ve fázi recese k útlumu úvěrových aktivit, resp. nárůstu úvěrových aktivit ve fázi expanze. Druhá, současná, definice inflace má ve vztahu k měnově – politickým účelům největší nedostatky v sestavování CPI, které se zaměřuje jen na spotřebitelské ceny, přičemž abstrahuje od cen akcií, nemovitostí, ačkoliv právě tato aktiva vykazují první reakce na změny peněz v ekonomice, a tedy vliv monetární politiky na ceny spotřebitelských statků je velmi nízký v porovnání s cenami statků na začátku výrobního procesu. Řešením nedostatků těchto dvou definic, zdá se, má přinést kompozitní cenový index, který zahrnutím všech *

Studentka doktorského studia, Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, [email protected].

63

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 využitelných peněz v ekonomice a přesnějším určením jejich vlivu na cenovou hladinu, odráží nejen vývoj cen spotřebitelských ( jako v případě CPI), ale i cen průmyslového zboží, cen akcií či komodit. Rovněž KPI vykazuje mnohem vyšší korelační koeficient se skutečným množstvím peněz, než tomu bylo v případě peněžních agregátů. Autor si na začátku jasně zvolil cíl práce, který výše uvedeným postupem dosáhl. Rozsah použité literatury je dostatečný. Jako doplněk k práci by možná bylo vhodné doplnit text pro úplnost představy o grafické zachycení cykličnosti /acykličnosti uváděných proměnných s hospodářským cyklem. Otázky k prezentaci 1.

U původní definice se zabýváte cykličností inflace s průběhem hospodářského

cyklu. Proč by měla podle Vás inflace vykazovat s hospodářským cyklem výraznou cykličnost. V textu to, myslím, nezmiňujete. 2.

V textu často uvádíte vztah rakouské školy hospodářského cyklu a definic

inflace. Jaký názor by podle Vás měly ve vztahu k Vámi uváděných tří definic ostatní významné školy hospodářských cyklů? 3.

Ve vzorci množství peněz v ekonomice na straně 4 máte, že je složeno z M2

jakožto exogenních peněz a rozdílu všech úvěrů a všech vkladů jako endogenních peněz. Není ale objem všech vkladů v ekonomice už dán v agregátu M2? Pokud ne, tak jak je se podle Vás možno statisticky reálné změřit objem vkladů u endogenních peněz? 4.

Jaké myslíte, že bude mít KPI využití v praxi v budoucnu?

64


Oponentský posudek na článek: Kompozitní cenový index – kompromis mezi původní a současnou definicí inflace autor článku: Lukáš Pfeifer posudek zpracoval: Richard Lad* Celkové zhodnocení práce Předložený článek a jeho idee jsou ambiciózním rozšíření hospodářsko-politické praxe na měnové úrovni, avšak shledávám v něm mnoho nedokonalostí, a proto je nedoporučuji v této podobě k publikaci. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Práce autora Pfeifera na mě od počátku působí kvalitně zamýšleným názorem, který byl příliš neopatrně sepsán a touto podobou prezentován. Při počátečním pročítání textu se setkávám již v samotném úvodu s pro mě nepochopitelnou větou „Opět na základě analýzy..“, ze které není zřejmé, co má silnou korelaci z fází hospodářského cyklu. Podobných vět se v práci vyskytuje více. Kromě toho se mi zdá, že autor mnohdy zaměňuje pořadí výkladu, kdy spíše nejprve prezentuje praktické poznatky a posléze doplňuje potřebnou literaturu a teorii. Jednoduše řečeno text postrádá větší logický spád a kontinuitu, často jsem se v textu ztrácel. Dále bych zmínil potřebnou metodologickou základnu, kterou autor uvádí v průběhu výkladu, jako nutné zmínit také na začátku. Postupným studováním textu může monetaristicky nebo keynesovsky smýšlející jedinec více a více oponovat myšlenkám autora a ukončit četbu, neboť není na začátku metodologický aparát explicitně řádně zmíněn a uveden. Takto pojatý text má dle mého názoru tendenci příliš preferovat jednostranně jednu ekonomickou školu. Vše výše zmíněné nic nemění na podstatě zajímavých a možná lehce originálních myšlenek z reality měnové politiky. Navíc se autor zabývá příčinami současných stěžejních problémů doznívající krize, pokud se předpokládá spoluúčast selhání regulátorů a uvolněné měnové politiky. Zvolené téma předpokládá nutnou znalost obtížné literatury nejen z rakouské školy, ale především struktury měnově-politických nástrojů, cílů a mechanismů *

Student doktorského studia, Katedra hospodářských dějin, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

65

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 ovlivňujících reálné veličiny, což autor dokazuje. Z velké části také oceňuji práci autora na přípravě kvalitního grafického znázornění problematiky i ze zahraničních dat. Mile mě překvapila schopnost zajímavé dedukce výsledků při prezentaci aplikace kompozitního cenového indexu v praxi. Přesto mě mrzi absence autorem odkazovaného znázornění indexu v obrázku číslo 3, který se tam ale bohužel nenašel. Jako další nedostatek musím říci, že autor při analýze problematiky indexu spotřebitelských cen příliš podceňuje tento index, když pak na jeho negativech staví svůj příliš silný závěr o okamžité možné aplikaci v praxi. Kolega totiž při negativním hodnocení indexu spotřebitelských cen zapomíná, že jeho nízká inflační detekční schopnost je dána mimochodem přílišnou regulací spotřebních statků a služeb a tudíž i rigiditou cen, navíc v zákoně o centrálních bankách velmi často existují výjimky, které umožňují centrální bance pasivitu při nárazovém zvýšení například zemědělských plodin. Čímž se nepřímo dostávám k proklamovanému indexu komodit. Navržená struktura nově vzniklého indexu postrádá nutné vysvětlení nebo alespoň v tomto textu nastínění důvodů ke zvoleným jednotlivým vahám indikátorům. Myslím, že právě akciový indikátor by měl odrážet vyšší váhu dle investičního klimatu konkrétní dané země. Ještě musím zdůraznit, že tyto složky indexu se mohou překrývat! Závěrem tedy shrnuji, že se autor ve svém textu nedokázal přes krásný teoretický i historický přehled dobře vypořádat s důležitými poznatky, které jsem výše uvedl jako pro mě osobně chybější aspekty. Zdá se mi, že práce je příliš uspěchaná a občas chaotická bez návazností. Po doplnění nedostatků bude mít text potřebnou kvalitu a použitelnost v praxi. Otázky k prezentaci Autor tvrdí, že měnový agregát neobsahuje všechny využité peněžní prostředky v ekonomice. Směřuje tím k postkeynesovským výhradám na monetaristy? Při účetním pohledu lze za každou složkou agregátu nalézt úvěr u banky. Vytvoření endogenní složky peněz v ekonomice v tomto podání je autorův návrh nebo je to převzatá myšlenka? Jak se autor vypořádá s rozdílnou strukturou ekonomik s ohledem na různé velikosti veřejného a tudíž regulovaného sektoru nebo nastavení vah ve strukturě indexu?

66


Oponentský posudek na článek: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace autor článku: Lukáš Pfeifer posudek zpracoval: Lukáš Máslo* Celkové zhodnocení práce Podle mého názoru se jedná i přes určité formální a věcné nedostatky o kvalitní příspěvek do diskuse o monetární politice a po zohlednění příslušných námitek a připomínek si myslím, že může být publikován. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Autor v úvodu jasně vymezil povahu problému, kterým se hodlá zabývat, uvedl čtenáře do současného stavu řešení problému a naznačil, jaké řešení navrhuje a jak ho chce dosáhnout. Přidaná hodnota příspěvku je evidentní - autor předkládá nový způsob měření inflace, nový cenový index, který lze využít v měnovém režimu cílování inflace, a který zároveň odstraňuje některé zásadní nedostatky cílování na základě CPI. A nyní k výhradám. Myslím si, že z hlediska koncepce článku a jeho výstupu se nejedná o výhrady nijak fundamentální, takže jejich reflexe nebude pro autora znamenat nějaké zásadní přepracovávání článku. Není mi úplně jasný význam reformulace pojmu „množství peněz v ekonomice,“ vzhledem k tomu, že KPI je stále index, a tudíž by vlastně stačilo poukázat na nedostatečnost v současnosti používaných indexů a následně navrhnout KPI. Proč si ale autor dal tu práci a reformuloval pojem „množství peněz v ekonomice,“ když se tento pojem kompozitního indexu v podstatě vůbec netýká. Jistě, autor nakonec na jednom grafu ukazuje, že se vývoj meziroční míry inflace měřené KPI kopíruje vývoj množství peněz (v autorově reformulaci), ale to mi nepřijde jako dostatečný důvod. Dokonce i tvrzení, že KPI je jakýsi kompromis mezi dvěma definicemi inflace, příliš nechápu - původní definice říká vlastně, že inflace je růst množství peněz, nová definice pak, že je to růst cen. Autorův index ji chápe jednoznačně jako růst cen. Jaký tedy kompromis? Jak množství peněz vlastně s KPI souvisí? *


67

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Druhá připomínka se týká právě konstrukce ukazatele „množství peněz v ekonomice,“ kde mám určité podezření, jestli nedošlo ke zmatku v základních pojmech. Tato část textu na mě činila dojem, že autor neakceptuje fakt, že kdykoli banka poskytne úvěr ve výši 100, tak vznikne na straně jejích závazků vklad ve výši 100. Že to autor neakceptuje vyplývá, podle mého soudu, mimo jiné z výroků jako: „Ve chvíli, kdy ekonomika zažívá boom a úvěrová aktivita komerčních bank je na svém vrcholu, přesahuje množství úvěrů komerčních bank výrazně množství vkladů, v období recese je tomu naopak.“ (s. 4) A i kdyby autor namítl, že označení „vklad“ je v tomto případě zavádějící, stačí si pouze představit, co se stane, když úvěrovaný subjekt tyto prostředky utratí - rezervy dané banky se sníží o 100 a závazek za tímto klientem se sníží o 100; subjekt, který přijímá od námi sledovaného dlužníka platbu, ji obdrží na svůj účet u své banky (řekněme, že jde o jinou banku), takže jeho bance vzrostou rezervy o 100 a vklady o 100. A zde již proti pojmu „vklad“ podle mého názoru nelze nic namítat. V obdobném duchu bych měl námitky proti výrokům typu: „Jednotlivé komerční banky tak jednoduše vytváří nové peníze z peněz získaných z vkladů klientů. Určitou část vkladů drží v podobě rezerv, ostatní prostředky využívají k poskytování úvěrů.“ (s. 3-4) Těžko se mi posuzuje, jestli takové výroky odráží omyl autora, že banky v současné době působí jako prostředník, který přijímá vklady a pak „tyto“ prostředky půjčuje dále, jak se často domnívá laická veřejnost, nebo (jak doufám) pouze zjednodušeným jazykem popisuje uspořádání, v němž vklady jsou pro banky zdrojem likvidity, k níž musí přihlížet, když poskytují nové úvěry, čímž vznikají peníze (M1) ex nihilo. Jak si potom ale vysvětlit ty myšlenkové procesy skrývající se za onou reformulací pojmu „množství peněz v ekonomice“? Autor zde explicitně říká, že změna množství peněz ve smyslu M2 nesouvisí s objemem poskytnutých úvěrů. Ale každý nově poskytnutý úvěr ve výši 100 znamená bezprostřední zvýšení agregátu M1 (a tím i M2) o 100 a každé splacení úvěru ve výši 100 znamená bezprostřední snížení agregátu M1 (M2) o 100, samozřejmě neuvažuji-li následné multiplikační, resp. demultiplikační efekty, v jejichž důsledku půjde ve všech případech o číslo větší. Z autorovy definice mám však dojem, jako by tuto skutečnosti neakceptoval. Jakými operacemi se tedy podle autora zvyšuje (případně snižuje) množství peněz ve smyslu agregátu M1? Autor pouze naznačuje, že centrální banka tento agregát nějak ovlivňuje, ale neříká jak. V duchu tohoto terminologického zmatení je i myšlenka peněz „využívaných“ a „nevyužívaných“: „(…) úvěry jsou peníze vždy využívané (inflační), kdežto vklady jsou peníze nevyužívané (neinflační), pokud nejsou využívány právě k tvorbě úvěrů. Klesá-li množství vkladů, znamená to, že dříve uložené peníze začnou být využívány, samotné snížení vkladů se proto ihned projeví v nárůstu peněz v ekonomice (…)“ (s. 5) Nejsem si jistý, co znamená, že 68

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 peníze jsou využívány. Řekněme, že za peníze koupím stroj. Potom prostředky z mého účtu jdou na účet toho, kdo mi stroj prodal, ale potom se touto transakcí množství peněz v oběhu přeci nemění. Peníze jsou vždycky na něčím účtu. Jestli jsou „využívané“ nebo „nevyužívané“ můžeme měřit například rychlostí obratu, ale ta nemá pořád nic společného s růstem či poklesem vkladů. Autor se hlásí rakouské teorii kapitálu a hospodářského cyklu a ta má samozřejmě (jako většina teorií) specifickou terminologii. Zde je možná jádro nedorozumění. Uvažujeme-li trh kapitálu (reálná strana ekonomiky), kde vystupuje nabídka kapitálu (úspory) a poptávka po něm, jež spoludeterminují jakousi přirozenou úrokovou míru, a vedle toho trh peněz (peněžní strana ekonomiky), kde vystupuje nabídka peněz a poptávka po penězích při určité peněžní úrokové míře, je zjevné, že nabídku peněz můžeme zvyšovat teoreticky donekonečna, ale nabídka úspor se může zvýšit jen tehdy, pokud uskutečníme dodatečné omezení své současné spotřeby. A zatímco trh peněz „je vidět,“ trh kapitálu „není vidět.“ Chápu, že se autor snaží popisovat procesy na trhu peněz s neustálým ohledem na důsledky pro trh kapitálu, ale bylo by dobré držet se etablované mainstreamové terminologie, protože autor by mohl velmi snadno narazit na ekonoma, který tento „rakouský“ kontext nezná a který by zdiskreditoval jeho jinak třeba výtečnou myšlenku na „slovíčkách.“1 Pro základní orientaci v pojmech bych doporučil JÍLEK, J. 2003. Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2003 či REVENDA, Zbyněk a kol. 1996. Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha: Management Press, 2005, případně rozšíření pro problematiku úvěrů JÍLEK, J. 2009. Finanční trhy a investování. Praha: Grada, 2009. Následují už pouze méně závažné poznámky a připomínky. Autorův KPI v sobě obsahuje dílčí indexy z různých oblastí, čímž eliminuje palčivý problém, že například ceny nemovitostí nebo akcií v CPI nevystupují, takže existence a další růst bublin u těchto položek měnové autority při měření inflace nepostřehnou a nemohou na ně adekvátně zareagovat. Avšak každý z těch dílčích indexů, z nichž je KPI nepřímo složen, obsahuje pouze několik reprezentativních položek, tj. v žádném případě neobsahuje veškeré položky dané kategorie. Akciové indexy nereflektují ceny akcií všech společností, s jejichž akciemi se obchoduje, a CPI zase odráží pouze určité typické položky, protože z logiky věci nemůže obsahovat spotřební koš veškeré výrobky a služby, které se kdy na trhu objeví. Nelze tedy argumentovat,

1

Pro ilustraci vizte např. diskusi Pavel Ryska - Zbyněk Revenda (P. Ryska zde zastává spíše libertariánské než hayekovské názory) o centrálním bankovnictví, která dlužno dodat neprobíhala na poli odborného časopisu (probíhala na stránkách Mladé fronty), ale jestliže i zde terminologická heterodoxie Pavla Rysky narazila, oč větší nebezpečí takové kritiky hrozí při publikaci ve vědeckém časopise.

69

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 že vždycky bude existovat určitá šedá zóna, určitý seznam položek, u nichž bude hrozit vznik bublin, které měnové autority nebudou registrovat, a tedy ani nebudou na ně moci správně reagovat? Je pak řešením vytvoření superindexu, který bude obsahovat „úplně všechno“? Na straně 8 autor píše: „Kladný cíl inflace se totiž rovná snaze dlouhodobě udržet administrativně určenou úrokovou sazbu pod úrovní přirozené úrokové míry.“ Kladný inflační cíl se ovšem dá vysvětlit i jinak, např. snahou zohlednit substituční efekt či změny v kvalitě výrobků2, což de facto znamená, že pokud by byl cíl stanoven nulový, tak by faktická inflace (reflektující tyto efekty) byla záporná, čili šlo by o deflaci. Vzal autor tuto úvahu v úvahu? Na straně 11 autor píše: „Vlády a centrální banky jsou totiž subjekty, které těží z nízké vykazované inflace a vysoké inflace, neboť se k nově vzniklým penězům dostanou jako první a z nárůstu inflace tedy těží nejvíce (…).“ Jak autor přišel na to, že se vlády a centrální banky dostanou k nově vzniklým penězům jako první? Pokud nějaká komerční banka poskytne úvěr firmě vyrábějící okna, vzniknou „nové“ peníze (ex nihilo). Takže v tomto případě by to neplatilo, ne? Vlastně by autorův výrok platil pouze tehdy, pokud by peníze vznikaly tak, že centrální banky „tisknou“ peníze a následně je utrácejí, jak se domnívá laická veřejnost a možná i někteří ekonomové3 nebo kdyby úvěrováním vlády vznikaly peníze ex nihilo, což v případě nákupu státních dluhopisů soukromými bankami nenastává, protože stát nemá u soukromých bank svůj účet. Takže tedy? Na straně 11 používá autor pojmy „monetární expanze“ a „úvěrová expanze.“ Bylo by dobré je od sebe nějak explicitně odlišit a definovat. Na straně 12 autor hovoří o nerovnováze na trhu. Není mi ale jasné, o jakém trhu mluví. O trhu kapitálu, o trhu peněz, nebo o úplně jiném trhu? Na straně 12 používá autor termín „pumpování peněz centrální banky do ekonomiky.“ Ponechávám stranou, jestli jde o žurnalismus, nebo ne, každopádně tento termín by bylo dobré definovat. Jedná se o doplňování likvidity komerčním bankám? Pak se ale samozřejmě nejedná o peníze, definujeme-li peníze ve smyslu měnových agregátů, nýbrž jedná se o zvětšování nevypůjčené měnové báze. Snad ještě na závěr: ve své diplomové práci, na kterou se v textu odkazuje, autor na prvních stránkách vysvětluje čtenáři svůj postoj k danému problému, hlásí se k určitému proudu, vysvětluje své motivace - toto mi u předkládaného článku poněkud chybělo.

2

KUBÍČEK, Jan. a kol. 2006. Hospodářská politika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, s. 63-64.

3

Kritiku některých rozšířených mýtů o fungování současného bankovního systému a o roli centrální banky v něm vizte např. REVENDA, Zbyněk. 2009. Monopoly centrálních bank a emise peněz, Politická ekonomie, č. 5, 2009.

70

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Neškodilo by, kdyby autor stručně vysvětlil, proč si myslí, že koncept cílování inflace stojí za zdokonalování; kdyby se hned v úvodu přihlásil k odkazu rakouské teorie cyklu a kapitálu a zároveň vysvětlil, proč není zastáncem radikálních opatření libertariánského křídla rakouské školy navrhujícího návrat ke zlatému standardu nebo i méně radikálního hayekovského konceptu svobodného bankovnictví částečných rezerv. Otázky k prezentaci Rozhodně bych se autora rád zeptal na jeho mínění o mých připomínkách týkajících se terminologických nejasností okolo úvěrové expanze a vzniku a zániku peněz, které jsem vznesl na druhé a třetí stránce posudku. Neobáváte se, že jakkoli široký bude záběr cenového indexu, používaného při výpočtu inflace, nikdy tam nemohou být veškeré statky, služby či cenné papíry, a že tedy na trzích těch statků, služeb či cenných papírů, které tam nebudou, mohou vznikat bubliny? Vidíte nějakou podobnost mezi Hayekem navrhovaným systémem soukromých bank, z nichž každá by sledovala vývoj svého cenového indexu a na základě něho se rozhodovala, jestli bude poskytovat více, nebo méně úvěrů, a současným režimem cílování inflace? V čem případně vidíte rozdíly?

71


Oponentský posudek na článek: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace autor článku: Lukáš Pfeifer posudek zpracoval: Jiří Rotschedl* Celkové zhodnocení práce Článek přichází se zajímavou myšlenkou, ale existuje v ní několik nedostatků nebo otazníků (viz níže), a proto nedoporučuji k publikování bez dalšího doplnění či upřesnění. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Cíl práce není v úvodu zcela jednoznačně uveden. Autor jen uvádí, o čem text bude pojednávat. Zaměřuje se na problematiku inflace a existující způsoby její definice, které v obou případech považuje za nedostatečný pro provádění měnové politiky. V první definici vycházející z nárůstu peněžní zásoby nekryté zlatem (str. 2), nachází nedostatek v absenci korelace mezi velikostí peněžních agregátů reprezentujících peněžní zásobu a množstvím využívaných peněz v ekonomice (str. 2). Jeho názor částečně dokládá i graf (Obrázek 1) meziročního růstu peněžních agregátů (M1, M2, M3) v USA, kde by bylo vhodné znázornit průběh inflace. Kromě toho má uvedený graf nedostatek ve zvoleném grafickém pojetí, díky němuž není možné vyčíst průběh M3 a částečně M2, neboť se vzájemně překrývají. Autor odlišuje měnovou bázi M2 jako exogenní peníze a poukazuje na absenci endogenních peněz, přitom je dle metodiky účetnictví CB je zřejmé, že M2 má v sobě jen nízkou míru „exogenity“ peněz, neboť velkou část tvoří endogenně vytvořené peníze, které jsou již součástí M2, reprezentující např. vklady a oběživo. Uvedený vzorec (str. 4 dole) není patrně zcela správně z hlediska výše uvedeného důvodu: součástí M2 jsou již vklady bank. Např. na str. 5 autor uvádí: „Z výpočtu je patrné, že růst úvěrů takto definované množství peněz v ekonomice vždy zvyšuje, kdežto růst vkladů ji vždy snižuje, a naopak.” Ale ve své podstatě růst vkladů nutně zvýší M2, a tím se tedy růst vkladů musí ve vzorci logicky vynulovat. Další názor: „Klesá-li množství vkladů, znamená to, že dříve uložené peníze začnou být využívány…“ Tento stav ale nemění velikost množství *


72

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 „peněz“ v ekonomice dle metodiky M2, neboť vklady jsou již v M2 zahrnuty a jejich snížení, resp. změna na skutečné oběživo neovlivní výši M2. Dochází jen ke změně struktury M2. Dále autor uvádí: „Obrázek č. 2 potvrzuje, že endogenní složka dodává ukazateli množství peněz v ekonomice cykličnost, neboť silně kolísá s fluktuací hospodářského cyklu” (str. 5.), přitom v Obrázku 2 autor neznázornil hospodářský cyklus a jeho tvrzení nemá tedy jednoznačné důkazy (v rámci článku). Ve druhé části se zmiňuje autor o definici inflace plynoucí z indexů cen, která se používá dnes a vykazuje určité nedostatky, a proto se zaměřuje na jiné indexy, než jen na CPI a snaží se sestavit pomocí vah vlastní index cen (KPI). Tyto váhy ovšem autor nastavil, aniž by uvedl metodiku, kterou pro nastavení zvolil a není teda zcela jasné jejich původ. Nedostatečné vysvětlení vede čtenáře k otázkám, např. proč má CPI index váhu 30% a GSCI jen 5%, a to i přesto, že následně autor prezentuje, že určení vah není dosud konečné a je tedy předmětem dalšího zkoumání. Průběh KPI pak je ilustrováno na grafu společně s upravenou verzí výpočtu množství peněz v ekonomice použitou v první části práce, která je ovšem metodicky sporná a je tedy otázkou, zda platí věta: „Tento obrázek je tak zdárnou obhajobou vypovídající hodnoty kompozitního cenového indexu…” (str. 15 + obr. 4). Autor věnoval velkou část práce pojednání o hospodářském cyklu, měnových agregátech, přitom samotný index KPI je pak složen výlučně z indexů, které přímo s měnovým agregátem tolik nesouvisejí. Otázky k prezentaci Podle čeho jste určil váhy cenových indexů v KPI? Je M2 skutečně možné jednoznačně označit za „exogenní peníze“, pokud ano, proč?

73


Oponentský posudek na článek: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace autor článku: Lukáš Pfeifer posudek zpracoval: Miroslav Svoboda* Celkové zhodnocení práce Práci doporučuji k publikaci, její téma je aktuální a originální, její závěry jsou přínosné. Doporučuji ale zároveň přepracování první části týkající se peněžní inflace. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Ačkoli mi článek přijde podnětný, domnívám se, že autor nedostává tomu, co slibuje názvem a úvodem článku. Hodlá předvést definice peněžní inflace a cenové inflace, ukázat jejich nedostatky ve vztahu k traktování hospodářskému cyklu a nabídnout kompromisní ukazatel, který si z obou definic vezme to lepší. Článek sám ale nakonec je spíše o způsobech měření než o definicích. Ukazuje, že standardní způsob měření peněžní inflace je nedostačující, a navrhuje její alternativní měření (pomocí množství využitých peněz). Ukazuje, že standardní způsob měření cenové inflace je nedostačující, a navrhuje její alternativní měření (kompozitní cenový index). Obě dvě pojetí inflace však autor ponechává jako důležitá a svébytná. Kompozitní cenový index tedy není kompromisem mezi dvěma pojetími, nýbrž vylepšením v rámci jednoho z nich. Druhá podstatná výhrada se týká první části práce, věnované peněžní inflaci. Mám zde několik nejasností, které autor měl v článku rovnou vysvětlit: 

Na str. 4 autor tvrdí, že v období boomu „přesahuje množství úvěrů komerčních bank výrazně množství vkladů“. Jak je možné, aby celkové množství úvěrů bylo větší než množství vkladů (+oběživa)? Vždyť každý úvěr musí být zároveň vkladem (pokud by nemělo jít pouze o příslib úvěru, to ale autor neuvažuje). Není možné, aby se poskytnutý úvěr nevyskytl v některém měnovém agregátu. Nebo se pletu?

*


74

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 

Autor si pro množství peněz vybírá agregát M2. Nevysvětluje ale, proč! On totiž vůbec nevysvětluje, co vlastně považuje za peníze. Přitom se ale opírá o rakouskou ekonomickou školu, takže bych očekával, že přinejmenším bude reflektovat rozdíl mezi jejím a standardním pojetím. Pokud totiž není jasné, co vlastně peníze jsou, pak je pochybné celé autorovo pojí „umělé úvěrové expanze“. On považuje za umělou úvěrovou expanzi to, co jde nad rámec M2. Ale rakušané by takto nepostupovali – pro ně jsou umělou úvěrovou expanzí pouze úvěry z jednodenních vkladů. Ostatní úvěry jsou z jejich pohledu zcela v pořádku a o umělosti by nehovořili. Zaměřili by se tedy nejspíš na rozdíl mezi měnovou bází („skutečnými“, neúvěrovými penězi) a true money supply (neúvěrovými + úvěrovými penězi), resp. na podíl úvěrů v rámci true money supply. Ten by mohl vypovídat o „přeúvěrovanosti“ hospodářství.



Autor pravděpodobně občas zaměňuje absolutní a relativní hodnoty. Viz rovnici na str. 4, která na levé straně má celkové množství peněz, kdežto na pravé straně přírůstky. (Možná že mou první výhradu lze také takto vysvětlit?) Autor přitom vůbec nevysvětluje, proč si vybírá růstové vyjádření.



Na str. 6 autor tvrdí, že přednesené úvahy a data potvrzují rakouskou teorii hospodářského cyklu. Konkrétně mu jde o velkou přeúvěrovanost na konci boomu.

Ta

je

však

zdůrazňována

i

soupeřícími

školami,

zvláště

potkeynesovskou, takže o potvrzení rakouské teorie nemůže být řeči. To by vyžadovalo silnější analýzu. Mnohem nosnější částí práce je oddíl o kompozitním cenovém indexu. Zde bych pouze poznamenal, že autor nikde nevysvětluje, jak přesně došel k vahám v jeho výpočtu. Také bych mu doporučil, aby se seznámil se změnami, které byly v posledních desetiletích učiněny v metodice výpočtu CPI. Pro jeho alternativní index by to mohlo být podnětné. (Viz např. http://www.shadowstats.com/.) Otázky k prezentaci Které úvěry nejsou kryty vklady? Jde o něco, co nelze nalézt v některém měnovém agregátu? Proč neměřit míru přeúvěrovanosti hospodářství pomocí podílu true money supply a měnovou bází? Jak autor vypočet váhy v kompozitním cenovém indexu? Odvodil je z aktuálních dat o hrubém výstupu? 75


Oponentský posudek na článek: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace autor článku: Lukáš Pfeifer posudek zpracovala: Tereza Syrová Celkové zhodnocení práce Práci bych jednoznačně doporučila k publikování, jelikož je v ní patrný autorův přínos z hlediska rozboru definice deflace a zavedení kompozitního cenového indexu. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Autor polemizuje mezi současnou definicí inflace a původní definicí dle rakouské školy. Z každé definice vyvozuje její pozitiva a negativa, a na základě nedostatků zavádí kompozitní cenový index. Vytvořený kompozitní cenový index vyjadřuje skutečnou inflaci daleko lépe, než dosud využívané cenové ukazatele, protože díky své struktuře reflektuje alokaci většiny peněz v ekonomice, a jeho zakomponování do předkládané studie je autorovým skutečně velkým

přínosem. Během práce autor uvádí negativa definice inflace. Jako základní negativum definice původní inflace identifikoval absenci cykličnosti u peněžních agregátů, tzn., že celková výše peněžní zásoby reprezentována peněžními agregáty nekoreluje se skutečně využívaným množstvím peněz v ekonomice. Z tohoto důvodu začlenil do definice množství peněz složku umělé úvěrové expanze, kterou ve svém modelu považuje za endogenní. Při analýze definice současné inflace určil jako základní negativum opomíjení vývoje cen v rámci celého produkčního procesu. V tomto důsledku autor zavádí kompozitní cenový index, který je kompromisem mezi dvěma definicemi inflace.

Autor využívá dostatečně adekvátní literaturu ke zvolenému tématu, a to i literaturu zahraniční. V práci uvádí inflaci zejména z pohledu Rakouské školy a v tomto ohledu vyčerpal veškerou dostupnou literaturu. Pan Pfeifer se nechal inspirovat jak novými publikacemi (H. J. De Soto, M. Rothbard, L. Robbins), tak sáhl i po starších dílech (E. von Böhm-Bawerk, K. Wicksell, G. Cassel, I. Fisher). Využití takto komplikovaných pramenů předpokládá velice široké ekonomické znalosti, které autor během psaní práce dokládá. Argumentace autora vedoucí k závěru je adekvátní s řešením. Své myšlenky empiricky 76

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 podkládá grafy, ze kterých vyvozuje další důsledky pro nedostatečnou definici inflace. Během svého analytického díla autor zároveň dokládá bravurní přehled znalostí vývoje měření inflace, teorie kapitálu, úskalí měření CPI a problémy exogenního měnového agregátu M2. Panu Pfeiferovi bych vytkla při psaní práce pouze jednu nepřesnost v její úvodní části. Autor zcela abstrahoval od otázky: proč si dané téma zvolil a čím je zajímavé, jaký bude jeho přínos a proč. Otázky k prezentaci Proč jste se rozhodl zpracovat práci na téma: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace? Jak byste stručně definoval svůj přínos k danému tématu (uvažoval někdo podobně jako Vy)?

77


Reakce na oponentské posudky na článek: Kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace Lukáš Pfeifer Reakce na oponentský posudek Dany Kloudové 1. Proč se zabýváte cykličností inflace? Pokud má být optimálně využíván měnově-politický režim cílování inflace, musí být korelace vývoje inflace a hospodářského cyklu jednou ze základních vlastností indexu, kterým se inflace měří. Jen tak může monetární politika (jejíž rozhodnutí o změnách úrokových měr závisí především na vývoji inflace) správně reagovat na vývoj ekonomiky. 2 Jaký názor by měly ostatní významné školy na KPI? To bohužel nedokážu odhadnout, pokud by se ovšem ztotožnily s odpovědí na předchozí otázku oponentky, musel by být jejich pohled na kompozitní cenový index pozitivní. 3. Není objem všech vkladů v ekonomice už dán v agregátu M2? Rozdělení exogenních a endogenních peněz bylo v původní verzi práce celkem nešťastné a následně jsem od něj upustil, nicméně co se podstaty otázky oponentky týká, ano v agregátu M2 jsou vklady opravdu již obsaženy, já je ovšem znovu odečítám a místo nich k M2 přičítám celkové úvěry, abych určil přeúvěrovanost ekonomiky. Od tohoto vztahu jsem ovšem po zohlednění oponentních posudků upustil. 4. Jaký myslíte, že bude mít KPI využití v praxi v budoucnu? To si netroufám odhadnout, nicméně již jsem byl požádán ředitelem jednoho z fondů kvalifikovaných investorů v ČR o dodávání měsíčních změn KPI. Reakce na oponentský posudek Lukáše Másla Do textu jsem zapracoval některé připomínky oponenta týkající se formální úpravy. Přepracoval jsem také první kapitolu, kde jsem zohlednil některé připomínky oponenta, stejně jako připomínky Miroslava Svobody a Jiřího Rotschedla.

78

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 1. Řekněme, že za peníze koupím stroj. Potom prostředky z mého účtu jdou na účet toho, kdo mi stroj prodal, množství peněz v oběhu se přeci nemění? Samozřejmě, množství peněz se touto operací nemění, peníze ovšem nákupem stroje byly „využity“ (což mělo naprosto marginální vliv i na vývoj ceny tohoto stroje), poté byly tyto peníze uloženy na účet prodejce stroje, kde mohou určitou dobu čekat na své další využití. Proto z časového hlediska odlišuji množství úvěrů a množství vkladů a do množství využívaných peněz zahrnuji pouze M1 + celkové úvěry a jiné pohledávky. 2. Neobáváte se, že nikdy v cenovém indexu nemohou být veškeré statky? To je samozřejmé, nicméně je tuto hrozbu dobré minimalizovat (bubliny nejčastěji vznikají na akciovém, komoditním a nemovitostním trhu, které jsou již v KPI zahrnuty). KPI navíc zahrnuje vývoj cen v rámci celého produkčního procesu, je tedy málo pravděpodobné, aby spekulativní bublina vznikla mimo záběr kompozitního cenového indexu. 3. Vidíte nějakou podobnost mezi Hayekem navrhovaným systémem soukromých bank a současným režimem cílování inflace? Ano, určitou podobnost vidím, do jisté míry se jedná o zobecnění Hayekova příspěvku. Reakce na oponentský posudek Terezy Syrové Do textu jsem zapracoval některé připomínky oponentky k formální úpravě textu. 1. Proč jste se rozhodl zpracovat práci na toto téma? KPI pro USA jsem zkonstruoval ve své diplomové práci a zdálo se mi logické jej vzhledem k jeho výsledkům dále rozpracovávat. Téma kompozitní cenový index: kompromis mezi původní a současnou definicí inflace jsem zpracoval v rámci předmětu hospodářská politika, jako reakci na měnově-politické nevýhody obou uvažovaných definic. 2. Jak byste stručně definoval svůj přínos (uvažoval někdo podobně jako Vy)? Můj přínos tkví v konstrukci kompozitního cenového indexu, jako indexu, který dle dosavadního zkoumání eliminuje měnově-politické nevýhody obou definic inflace a jedním číslem vyjadřuje cenový vývoj v rámci celého produkčního procesu. Na podobně konstruovaný index jsem při svém studiu nenarazil.

79

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Reakce na oponentský posudek Miroslava Svobody Do textu jsem zapracoval některé připomínky oponenta k formální úpravě textu a do úvahy ohledně výpočtu přeúvěrovanosti ekonomiky jsem zakomponoval rakouský peněžní agregát True money supply, který oponent k této problematice doporučil využít, leč jiným způsobem. 1. Které úvěry nejsou kryty vklady? Úvěry jsou obecně kryty vklady, jde ovšem o časový nesoulad růstu vkladů a úvěrů, resp. o využití vkladů k úvěrové činnosti. Jinak řečeno, vznikne-li úvěr, je kryt vkladem, ale vznikne-li vklad, nemusí být využit k úvěru - záleží na poptávce po úvěrech. Proto v práci definované množství peněz označuji za využívané množství peněz. 2. Proč neměřit míru přeúvěrovanosti pomocí podílu true money supply a měnovou bází? Tento podíl dává velmi nestálá čísla a vyvíjí se v souladu s měnovou bází, která nijak výrazně nekoreluje s fází hospodářského cyklu. Tento výpočet by tedy nesplňoval zamýšlený účel, tedy odlišit vývoj peněžních agregátů od skutečně využívaného množství peněz v ekonomice. V přepracované verzi textu využívám součet M1 + množství úvěrů a jiné pohledávky (což dává shodné výsledky jako TMS - celkové vklady + celkové úvěry a jiné pohledávky) a tento součet porovnávám s TMS, čímž zjišťuji míru přeúvěrovanosti. 3. Způsob výpočtu vah v KPI? Odvodil je autor z aktuálních dat o hrubém výstupu? Ano, jedná se o odhad vycházející z aktuálních vah Skousenova ukazatele ekonomické výkonnosti (hrubý domácí výstup), nicméně nepřesností tohoto odhadu jsem si vědom a budu se dále snažit váhy jednotlivých indexů co nejvíce zpřesňovat. Reakce na oponentský posudek Richarda Lada 1. Autor tvrdí, že měnový agregát neobsahuje všechny využité peněžní prostředky v ekonomice. Směřuje tím k postkeynesovským výhradám na monetaristy? Práce se pouze snaží do vývoje množství peněz zapracovat cyklický vliv úvěrové expanze, resp. se pokouší definovat množství využívaných peněz v ekonomice. 2. Vytvoření endogenní složky peněz v ekonomice v tomto podání je autorův návrh?

80

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Ano, jedná se o vlastní myšlenku, která ovšem byla po zohlednění posudků jednotlivých oponentů pozměněna. 3. Jak se autor vypořádá s rozdílnou strukturou ekonomik s ohledem na různé velikosti veřejného a tudíž regulovaného sektoru nebo nastavení vah ve strukturě indexu? Tento text se zaměřuje na konstrukci KPI pouze pro USA. Při konstrukci KPI pro jinou zemi je samozřejmostí zároveň zkonstruovat hrubý domácí výstup pro danou ekonomiku, z jehož vah KPI vychází. Reakce na oponentský posudek Jiřího Rotschedla 1. Podle čeho jste určil váhy cenových indexů v KPI? Váhy jsou odhadem odvozeny z vah Skousenova hrubého domácího výstupu, jak je uvedeno v textu, na jejich zpřesnění budu mj. pracovat ve své disertační práci. 2. Je M2 skutečně možné jednoznačně označit za „exogenní peníze“, pokud ano, proč? Samozřejmě, že celý agregát M2 nemůžeme označit za exogenní peníze. Rozdělení peněz v textu na endogenní a exogenní složku bylo nešťastné (i přesto, že mělo sloužit pouze pro ilustraci) a v aktualizované verzi textu se již nevyskytuje.

81


Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky EMILIE JAŠOVÁ* BOŽENA KADEŘÁBKOVÁ†

Abstrakt:

Tato

práce

usiluje

o

zmapování

vývoje

míry

nezaměstnanosti podle oblastí a regionů v České republice. Dále pomocí Hodrick-Prescottova filtru odhadujeme NAIRU (NonAccelerating

inflation

rate

of

unemployment)

pro

tyto

mezoekonomické úrovně zkoumání. Získané hodnoty NAIRU jsou využity k odhadům vývoje hospodářského cyklu z pohledu trhu práce v jednotlivých oblastech a krajích. Porovnáním hodnot NAIRU a mezer nezaměstnanosti na mezoúrovni s odhadem pro celé národní hospodářství jsme zjistili přítomnost variability uvnitř agregovaných veličin. Odhalený předstih v některých oblastech a krajích před vývojem na makroúrovni umožní krátkodobou predikci vývoje v celém NH. Klíčová slova: NAIRU, hospodářský cyklus, Hodrick-Prescottův filtr, Kalmanův filtr

JEL klasifikace: E24, E32, E37

*

Studentka doktorského studia, Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected]. † Docentka, Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

82


1. Úvod Růst, inflace a nezaměstnanost jsou nejen podle L. Stocka a K. Vogler-Ludwiga (2010, str. 4 - 5) základem makroekonomické teorie a cíle ekonomických politik. Z tohoto důvodu je také věnována velká pozornost konceptům jako je Phillipsova křivka (dále PC), NAIRU (Non-Accelerating inflation rate of unemployment) nebo Okunův zákon, pomocí kterých lze vysvětlit vazby mezi růstem, inflací a nezaměstnaností. Praktické využití těchto pojmů je však stále omezené. V souvislosti s teoretickým omezením při použití NAIRU k empirickému popisu R. G. Murphy (1999, str. 17) vyjmenovává faktory, které vysvětlují změny na trhu práce. Vedle známých faktorů, jako jsou nabídkové šoky k poklesu NAIRU, přispěly demografické posuny ke starší a tím více zkušené pracovní síle a zvýšení počtu dočasných zaměstnanců. Autor dále tvrdí, že větší uniformita ekonomických podmínek napříč regiony omezila vedlejší účinky přenosu mzdových a cenových tlaků z jednoho regionu do druhého a tím snížení NAIRU na úrovni celého národního hospodářství. W. Elsner (2008, str. 3) ve své práci uvádí, že „mezo“ skupiny v různých socioekonomických oblastech jako jsou regiony, odvětví nebo profesní skupiny, sítě, aglomerace, zájmové struktury se mohou stát místem vzniku struktur, v nichž může vzniknout zvláštní schopnost kolektivní inovační akce a tím vyšší makroekonomický výkon. N. Andersson (2003, str. P1-18) mezoekonomickou analýzu používá k popisu sektoru stavebnictví. Závěry jeho práce potvrzují, že mezoekonomický aparát je vhodný k popisu vývoje a charakteristik stavebnictví v Dánsku v devadesátých letech. Z analýzy stavebnictví v Německu (N. Andersson a J. Clobes, 2003, str. P2-25) také vyplývá schopnost mezoekonomického aparátu popsat celkový vývoj a charakteristiky stavebnictví. Dále analýza popsala sjednocovací proces a tvorbu rovnováhy mezi starými a novými zeměmi. N. Andersson (2003, str. P3-23) také aplikoval mezoekonomický nástroj na podmínky stavebnictví ve Švédsku. Systém poskytuje komplexní a koherentní pohled na diversifikaci stavebnictví ve Švédsku a je vhodný k aplikaci na další oblasti a odvětví na mezoekonomické úrovni, tj. vybrané oblasti a regiony. Tato práce usiluje o zmapování vývoje míry nezaměstnanosti podle oblastí a regionů v České republice. Dále pomocí Hodrick-Prescottova filtru (dále HP filtr) odhadujeme NAIRU pro tyto mezoekonomické úrovně zkoumání. Získané hodnoty NAIRU jsou využity k odhadům vývoje hospodářského cyklu z pohledu trhu práce v jednotlivých oblastech a krajích. Porovnání hodnot NAIRU a mezer nezaměstnanosti na mezoúrovni s odhadem pro

83

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 celé národní hospodářství poslouží ke zjištění variability uvnitř agregovaných veličin. Popřípadě odhalí případný předstih některých oblastí a krajů před vývojem na makroúrovni, což umožní krátkodobou predikci vývoje. Výklad je dále rozdělen do následujících části. V části 2 je nastíněn vývoj koncepčního rámce a v části 3 uveden přehled metod odhadu NAIRU. Část 4 se zabývá empirickou aplikací na data národního hospodářství, oblastí a krajů České republiky. Část 5 shrnuje závěry získané v empirických částech práce.

2. Vývoj koncepčního rámce Počátek substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností lze vysledovat již v pracích autorů jako jsou: J. Law, D. Hume, H. Thornton, T. Attwood, J. S. Mill, I. Fischer, J. Tinbergen, L. Klein a A. Goldberger, A. J. Brown, P. Sultan, E. Amid-Hozour, D. T. Dick a R. L. Lucier (T. M. Humphrey, 1985, str. 18-23). Bez těchto autorů by byl pohled na agendu PC podle Humphreye (1985, str. 23) nekompletní a zavádějící. Po moderní formulaci PC A.W. Phillipsem (1958) byly vyvinuty další verze, které měly větší vysvětlovací sílu, teoretický obsah, politickou relevanci a lépe odpovídaly faktům (T. M. Humphrey, 1985, str. 17). K pokračovatelům A.W. Phillipse řadíme P. A. Samuelsona a R. M. Solowa (1960), M. Friedmana (1968), E. S. Phelpse (1967), F. Modiglianiho a L. Papademose (1975). Podle J. Tobina (1997, str. 1) je NAIRU míra nezaměstnanosti, při které se vybilancují efekty rostoucí inflace z trhů s nadměrnou poptávkou s vlivy klesající inflace z trhů s nadměrnou nabídkou. Koncept NAIRU dále rozvinuli autoři: P. McAdam a K. McMorrow (1999), G. A. Akerlof, W. T. Dickens, G. L. Perry (1996), L. Ball a R. Moffitt (2001), G. N. Mankiw (2000), A. Basistha a CH. R. Nelson (2003) a S. Fabiani a R. Mestre (2001). K autorům, kteří se zabývali kromě agregované úrovně také sektory, patřil R. J. Gordon (March 1996, str. 15 - 16). Dle Gordona nízký výkon ekonomiky v průměru může zakrývat velice různorodý vývoj na úrovni jednotlivých sektorů. Základ vysvětlení musí tvořit aspekty jednotlivých sektorů a ne jedno nebo dvě obecná tvrzení. Podle autora existují jednak odvětví s vysokým výkonem, tak také odvětví s negativním vývojem. V. D. Maro (2002, str. 27 - 28) potvrdil, že trvalé posuny zaměstnanosti napříč průmyslovými odvětvími mají vliv na nezaměstnanost v prostředí Itálie. Na počátku realokace zaměstnanosti nezaměstnanost klesá a až po čtyřech čtvrtletích nezaměstnanost začíná růst a usadí se na vyšší trvalé úrovni. K dalším autorům zabývajícími se sektorovou analýzou PC patří např. R. V. Eagly (1965), H.

84

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 S. Houthakker (1979), D. Neumark (1993), C. Leith a J. Malley (2003), R. Rao (2001), R. A. Lester (2001) a W.S. Brown (1988). A. Sabadash (2009, str. 12) zjistila, že se dynamika NAIRU napříč regiony odlišuje. Dochází k vyrovnávání vysokého NAIRU ve Wallonii a rostoucího NAIRU v Bruselu nízkým a klesajícím NAIRU ve Flandrech, což se projevuje stabilním NAIRU na národní úrovni. Autorka dále hodnotí vliv změny věkové specifikace na hodnotu NAIRU jak na úrovni celého hospodářství, tak v rámci jednotlivých regionů. Nejvyšší NAIRU bylo odhadnuto pro Brusel a nejnižší pro Flandry. Podle autorky tento výsledek je v souladu s růstem populace v Bruselu a ve funkcionálně urbanizovaných regionech Flemishe a s poklesem nebo stagnací ve Walloone.

3. Vybrané metody odhadu NAIRU Vzhledem k tomu, že NAIRU je teoretická konstrukce je nezbytné ji před využitím k rozhodování v oblasti politik na trhu práce odhadnout (P. McAdam a K. McMorrow, 1999, str. 3). Podle V. Pošty (2008, str. 10) NAIRU lze odhadovat jak tzv. strukturálními modely, tak metodami založenými na čistě statistickém aparátu (v případě přirozené míry nezaměstnanosti lze uvažovat výhradně strukturální modely). Empirické odhady NAIRU se tímto stávají snadno proveditelné. V podmínkách malé otevřené ekonomiky, dále v tranzitivním období a krizových obdobích se nejvíce využívají metody, které odhadují NAIRU měnící se v každém časovém období. K metodám zachycujícím variabilitu ve vývoji této nepozorovatelné proměnné je obecně řazen především HP filtr a Kalmanův filtr (B. Kadeřábková a E. Jašová, 2012, str. 17). HP filtr podle L. Booneho (2000, str. 6) selektuje nepozorovatelnou proměnnou NAIRU řešením minimalizačního problému, ve kterém vystupuje pozorovatelná proměnná, nepozorovatelná proměnná a parametr  udávající stupeň vyhlazení nepozorovatelné proměnné. Právě díky tomuto koeficientu podle některých autorů (S. Fabiani a R. Mestre, 2000, str. 10, A. Sabadash, 2009, str. 3) je výsledné NAIRU velice subjektivní. A. Sabadash (2009, str. 3) dále uvádí, že HP filtr nemůže zachytit strukturální zlomy v trendech řad. Protože je však velice dobře aplikovatelný, patří k nejvyužívanější metodě a to jak českými (M. Hájek a V Bezděk, 2000, J. Beneš a P. N´Diaye, 2004, V. Bezděk, A. Dybczak a A. Krejdl, 2003), tak zahraničními autory (S. Fabiani a R. Mestre, 2000, P. Richardson, L. Boone, C. Giorno, M. Meacci, D. Rae a D. Turner, 2000). Negativní vlastnosti této metody potom autoři eliminují např. prodloužením skutečně sledovaných dat o predikce (A.

85

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Sabadash, 2009, str. 3), doplněním HP filtru o další podmínky (J. Beneš a P. N´Diaye, 2004, str. 117), úpravou hodnoty vyhlazení (V. Bezděk, A. Dybczak a A. Krejdl, 2003, str. 36). B. Kadeřábková a E. Jašová (2011, str. 520 - 522) potvrzují substituční vztah typu PC zjištěním

závislosti

mezi

gapem

nezaměstnanosti

(rozdíl

mezi

skutečnou

mírou

nezaměstnanosti a NAIRU odhadnutým HP filtrem) a gapem CPI (rozdíl mezi skutečným CPI a jeho trendem podle HP filtru). Substituční vztah autorky zjistily také poměřením gapu nezaměstnanosti (rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti a NAIRU odhadnutým HP filtrem) se skutečnými hodnotami CPI. Přibližně stejný výsledek autorky dostaly analýzou vztahu mezi gapem nezaměstnanosti a deflátorem spotřeby domácností. Výsledky jsou pak alternativou vztahu skutečné míry nezaměstnanosti a inflace měřené CPI. Empirie je pak dle autorek kompatibilní s definicí NAIRU jako mírou nezaměstnanosti, která neakceleruje ani nedeceleruje míru inflace, což pro Českou republiku platí v období 1. čtvrtletí až 4. čtvrtletí 2003 a v období 2. čtvrtletí 2006 až 1. čtvrtletí 2007, kdy skutečná míra nezaměstnanosti byla prakticky shodná s NAIRU a mezičtvrtletní změny CPI se ve stejných obdobích pohybovaly od -1,4 do 0,9 p. b. NAIRU odhadnuté Kalmanovým filtrem např. podle T. Bergera a G. Everaerta (July 2008, str. 2) je získáno multivariátní statickou dekompozicí nezaměstnanosti na trend a cyklus. Parametry modelu proto nemají strukturální interpretaci. Protože nezaměstnanost je na své přirozené úrovni a inflace se stabilizovala, jsou efekty setrvačnosti nebo hysterese kvůli rigiditám trhu práce zanedbány. M. Garz (2010, str. 7) fixuje rozptyl chyb mezi pozorování a stavovou rovnici, čímž nahrazuje arbitrárně nastavený parametr vyhlazující NAIRU. P. Richardson, L. Boone, C. Giorno, M. Meacci, D. Rae a D. Turner (2000, str. 38) ve své práci vyzdvihují tuto metodu kvůli tom, že se NAIRU odhaduje přímo ve spojitosti s inflací. Také to, že různé specifikace PC umožňují odhad dobře definovaného konceptu.

4. Aplikace odhadu NAIRU na datech národního hospodářství a NUTS v České republice K popisu situace na trhu práce byla použita registrovaná míra nezaměstnanosti v %1. Z čtvrtletních dat registrovaných měr nezaměstnanosti v jednotlivých krajích (NUTS 3) byla propočtena míra nezaměstnanosti v oblastech (NUTS 2).

1

Ministerstvo práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.

86

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Všechny časové řady byly otestovány ADF testem, který potvrdil jejich stacionaritu. Pro odhad NAIRU byl aplikován HP filtr. Vzhledem k tomu, že byla použita data se čtvrtletní periodicitou, koeficient  byl nastaven na hodnotu 1 600.

4.1 Srovnání vývoje míry nezaměstnanosti v NH, NUTS 2 a NUTS 3 Graf č. 1

v%

Vývoj míry nezaměstnanosti v NUTS 2 (v období od 1. čtvrtletí 1991 do 4. čtvrtletí 2010) Hlavní město

Střední Čechy

Jihozápad

Severozápad

Severovýchod

Jihovýchod

Střední Morava

Moravskoslezsko

NH

16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1/91

1/93

1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

Období Zdroj: Vlastní propočet na podkladě dat Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.

Z přiloženého grafu je patrné, že nejvyšší registrovaná míra nezaměstnanosti byla po celé sledované období v krajích Moravskoslezském a Ústeckém. Vyšší než průměrná registrovaná míra nezaměstnanosti byla potom v oblastech Severozápad (především díky Ústeckému kraji), Střední Morava (vliv Olomouckého kraje), Jihovýchod (téměř výlučně Jihomoravský kraj) a v období od 1. čtvrtletí 2009 do 2. čtvrtletí 2010 také vlivem vývoje v Libereckém

kraji

v oblasti

Severovýchod.

Naopak

nejnižší

registrovanou

míru

nezaměstnanosti vykazovala Praha. Nižší registrovaná míra nezaměstnanosti než je republikový průměr připadla na oblasti Střední Čechy a Jihozápad (týká se jak Jihočeského kraje, tak Plzeňského kraje). Snižování registrované míry nezaměstnanosti v celém NH (a stejně tak ve většině oblastí), které probíhalo od 2. čtvrtletí 2005, vyvrcholilo hodnotou 5,1 % ve 2. čtvrtletí 2008 (v oblasti Severozápad to bylo až ve 3. čtvrtletí a v oblasti Moravskoslezsko dokonce až ve 4. čtvrtletí roku 2008). V dalším období se již na českém trhu práce projevuje vliv krize a s ním spojený růst tohoto ukazatele. Výkyvy ve vývoji skutečné míry nezaměstnanosti jsou vyvolány fluktuacemi ekonomiky podél potenciální úrovně (M. Mach, 1998, str. 100). 87

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Nejvyšší hodnota činila 9,8 % a byla dosažena v 1. čtvrtletí 2010. Ve 2. čtvrtletí došlo k prudkému snížení na 8,8 % a ve 3. čtvrtletí dokonce na 8,6 %. Ve 4. čtvrtletí se registrovaná míra nezaměstnanosti opět zvýšila na 8,9 %. Obdobný vývoj zaznamenaly všechny oblasti kromě oblasti Hlavní město, kde registrovaná míra nezaměstnanosti přechodně neklesla a nejvyšší hodnoty bylo dosaženo až ve 4. čtvrtletí. Plzeňský kraj vykázal ve 4. čtvrtletí 2010 stagnaci míry nezaměstnanosti na úrovni 3. čtvrtletí a v Libereckém kraji se v průběhu roku 2010 míra nezaměstnanosti nepřetržitě snižovala.

4.2 Srovnání vývoje NAIRU v NH, v NUTS 2 a NUTS 3 Graf č. 2

v%

Vývoj NAIRU v NUTS 2 (v období od 1. čtvrtletí 1991 do 4. čtvrtletí 2010) Hlavní město

Střední Čechy

Jihozápad

Severozápad

Severovýchod

Jihovýchod

Střední Morava

Moravskoslezsko

NH

16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1/91

1/93

1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

Období Zdroj: Vlastní propočet na podkladě dat Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.

Nejnižší hodnoty NAIRU vykazuje oblast Hlavní město (interval je od 0,3 % do 3,5 % (Graf č. 2). Dále následuje oblast Jihozápad (interval je od 2,3 do 7,0 %) a oblast Středních Čech (interval od 2,4 do 6,4 %). Těsně pod hodnotami NAIRU pro celé národní hospodářství se potom nachází oblast Severovýchod s NAIRU pohybujícím se v intervalu od 2,3 do 8,3 %. O něco výše než je zmíněný průměr se vyskytují hodnoty NAIRU pro Jihovýchod (interval od 3,2 % do 9,0 %). Oblast Střední Morava dosahuje NAIRU pohybující se v intervalu od 3,5 do 9,8 %). Nejvyšší hodnoty NAIRU připadají na oblast Severozápad (interval od 2,6 do 13,8 %) a především na oblast Moravskoslezsko (interval od 4,6 do 14,7 %). V celém NH hodnota NAIRU nepřetržitě roste již od 4. čtvrtletí 2008 (stejný vývoj byl zaznamenán v oblastech Střední Čechy a Jihovýchod). V oblasti Severovýchod, v Jihočeském

88

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 kraji a v kraji Vysočina zvyšování nastalo již ve 4. čtvrtletí 2007. V oblastech Jihozápad a Hlavní město to bylo ve 2. čtvrtletí 2008 a v oblasti Střední Morava ve 3. čtvrtletí 2008. Naopak nejpozději se začala zhoršovat situace na trhu práce v oblasti Severozápad (2. čtvrtletí 2010) a v Ústeckém kraji (4. čtvrtletí 2010). Z vývoje skutečné míry nezaměstnanosti a NAIRU je patrné, že dlouhé období vysoké nezaměstnanosti zvýšilo NAIRU, čímž se rostoucí část nezaměstnanosti stala permanentní (M. Mach, 1998, str. 108). Oblast Moravskoslezsko je charakteristická trvalým snižováním hodnot NAIRU již od 4. čtvrtletí 2003.

4.3 Srovnání vývoje gapu nezaměstnanosti v NH, v NUTS 2 a v NUTS 3 Graf č. 3 Vývoj gapu nezaměstnanosti v NUTS 2 (v období od 1. čtvrtletí 1991 do 4. čtvrtletí 2010) Hlavní město

Střední Čechy

Jihozápad

Severozápad

Severovýchod

Jihovýchod

Střední Morava

Moravskoslezsko

NH

3,0 2,0 1,0

v%

0,0 -1,0 1/91

1/93

1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

-2,0 -3,0 -4,0 Období

Zdroj: Vlastní propočet na podkladě dat Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem..

Lze konstatovat, že ve sledovaném období (až na období od 2. čtvrtletí 2007 do 4. čtvrtletí 2008) NAIRU v celém národním hospodářství i v jednotlivých oblastech osciluje okolo míry nezaměstnanosti v úzkém pásmu. Poslední fáze recese v celém národním hospodářství započala ve 2. čtvrtletí 2009 (stejně tak v oblastech Střední Čechy, Severozápad, Střední Morava a Moravskoslezsko a v Královehradeckém a Jihomoravském kraji). O čtvrtletí dříve se vliv krize projevil v oblastech Jihozápad, Severovýchod a Jihovýchod a také v Karlovarském kraji. Poslední vstupovala do fáze recese oblast Hlavní město (3. čtvrtletí 2009). Z vývoje mezery nezaměstnanosti v roce 2010 je patrné, že ve 2. a 3. čtvrtletí došlo k jejímu postupnému zmenšování. Nicméně ve 4. čtvrtletí se nastoupený trend obrátil a gap se opět zvětšil. Stejný vývoj byl zaznamenán ve všech oblastech kromě oblasti Hlavní město, 89

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 kde vrchol fáze recese proběhl až ve 3. čtvrtletí 2010 a ve 4. čtvrtletí následovalo zmenšení vytvořeného gapu nezaměstnanosti. V Plzeňském a ve Zlínském kraji přechodné zmenšení gapu ve 2. čtvrtletí 2010 přešlo ve druhé polovině roku ve stagnaci. Liberecký kraj ve 4. čtvrtletí 2010 již překonal krizi na trhu práce a přešel do fáze konjunktury.

5. Závěr Z provedené analýzy je patrné, že nepřetržité snižování

registrované míry

nezaměstnanosti v celém NH a ve většině oblastí skončilo ve 2. čtvrtletí 2008. Výjimkou byly oblasti Severozápad, kde se jednalo až o 3. čtvrtletí 2008, a Moravskoslezsko, kde příznivá situace na trhu práce skončila až v posledním čtvrtletí tohoto roku. V dalším období se pak v celém NH tento ukazatel zvyšoval až do 1. čtvrtletí 2010. Zlepšení situace na trhu práce však trvalo pouze půl roku a ve 4. čtvrtletí 2010 pak již registrovaná míra nezaměstnanosti opět vzrostla. V oblasti Hlavní město zvyšování míry nezaměstnanosti trvalo prakticky až do konce sledovaného období, tj. do 4. čtvrtletí 2010. Naopak příslib zlepšení situace na trhu práce poskytuje vývoj v Plzeňském kraji, kde byla ve 4. čtvrtletí 2010 vykázána stagnace míry nezaměstnanosti na úrovni 3. čtvrtletí a v Libereckém kraji s nepřetržitým snižováním míry nezaměstnanosti v průběhu roku 2010. Rozdíly ve vývoji NAIRU v národním hospodářství, v oblastech a v krajích se také promítly do vývoje hospodářského cyklu na trhu práce. Nejdříve se vliv krize (s předstihem jednoho čtvrtletí před vývojem v celém národním hospodářství) projevil v oblastech Jihozápad, Severovýchod a Jihovýchod a také v Karlovarském kraji. Naopak nejpozději byla zasažena recesí oblast Hlavní město. Rozdílné závěry panují také v souvislosti s odhady vývoje v nejbližší budoucnosti. Většina oblastí (kromě oblasti Hlavní město) naznačuje opětovné zvyšování intenzity recese v nejbližším období. Nicméně vývoj v Plzeňském a Zlínském kraji ukazuje na pravděpodobnost stagnace mezery nezaměstnanosti a udržení fáze recese. Poslední informace z oblasti Hlavní město ukazují na další zmenšování vytvořeného gapu nezaměstnanosti. Nejoptimističtější závěry plynou z dat v Libereckém kraji, ve kterém byl ve 4. čtvrtletí 2010 vykázán převis NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnanosti.

90


Seznam použité literatury AKERLOF, G. A.; DICKENS, W. T.; PERRY, G. L. 1996. The Macroeconomics of Low Inflation. Brookings Papers on Economic Aktivity. Brookings Institution. ANDERSSON, N. 2003. The Danish Construction Sector at the End of the 1990s. Division of Construction Management, Lund Institute of Technology, Lund University. ANDERSSON, N. 2003. The Swedish Construction Sector: Its Economic and Social Role. Division of Construction Management, Lund Institute of Technology, Lund University. ANDERSSON, N.; Clobes, J. 2003. The German Construction Sector a Decade after Reunification. Division of Construction Management, Lund Institute of Technology, Lund University. BALL, L.; MOFFITT, R. 2001. Productivity growth and the Phillips curve [Working paper series]. National Bureau of Economic Research. BASISTHA, A.; NELSON, CH. R. December 16, 2003. New Measures of the Output Gap Based on the Forward-Looking New Keynesian Phillips Curve. West Virginia University and University of Washington. BENEŠ, J.; N´DIAYE, P. 2004. A Multivariate Filter for Measuring Potential Output and the NAIRU: Application to the Czech Republic. IMF Working Paper, no. 04/45. BERGER, T.; EVERAERT, G. July 2008.Unemployment Persistence and the NAIRU: A Bayesian Aproach. The scottish Journal of Political Economy. Volume 55, Issue 3. BEZDĚK, V.; DYBCZAK, A.; KREJDL, A. 2003. Czech Fiskal Policy: Introductory Analysis. Cezch National Bank, Working Paper. 2003, no. 7. BOONE, L. 2000. Comparing Semi-Structural Methods to Estimate Unobserved Variables. The HPMV and Kalman filters Approaches OECD. Economics Department Working Papers No. 240. BROWN, W. S. 1988. Institutional Structure and Deindustrialization. Journal of Economic Issues Vol. XXII, No. 2, June 1988. EAGLY, R. V. 1965. Market Power as an Intervening Mechanism in Phillips Curve Analysis. Economica, February 1965. ELSNER, W. 2008. The process and a Simple Logic of „Meso“ Economics: Emergence and the Co-Evolution of Institutions and „Meso“ group Size. Department of Economics, Discussion Pápera Series No. 005-2008. University of Bremen. FABIANI, S.; MESTRE, R. March 2000. Alternative measures of the NAIRU in the euro area: estimates and assessment. ECB WP. FABIANI, S.; MESTRE, R. May 2001. A system approach for measuring the euro area NAIRU. ECB. FRIEDMAN, M. 1968. The Role of Monetary policy. The American Economic Review. GARZ, M. (6th October 2010). The NAIRU and the Extent of the Low-Pay Sector. University of Hamburg. GORDON, R. J. 1996. Problems in the Measurement and Performance of Service-sector Productivity in the United States. National Bureau of Economic Research, March 1996. HÁJEK, M.; BEZDĚK, V. 2000. Odhad potenciálního produktu a produkční mezery v ČR. WP Česká národní banka. HOUTHAKKER, H S. 1:1979. Growth and Inflation: Analysis by Industry. Brookings Papers on Economic Activity. Brookings Institution. HUMPHREY, T. M. September/October 1985. The early History of the PHILLIPS CURVE. Economic Review. Federal Reserve Bank of Richmond. KADEŘÁBKOVÁ, B.; JAŠOVÁ, E. 2011. Analýza ukazatele NAIRU na sektorové úrovni. Politická ekonomie. VŠE Praha, Praha, číslo 4.

91

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 KADEŘÁBKOVÁ, B.; JAŠOVÁ, E. 2012. Comparing NAIRU and economic cycle from the perspective of labour market in the countries of the Visegrad Group. Economic Studies journal, Bulgarian Academy of Sciences - Institute of Economics, Sofie, Bulharsko, Únor 2012. LEITH, C.; MALLEY, J. 2003. A Sectoral Analysis of Price-setting Behavior in U.S. Manufacturing Industries. University of Glasgow, October 2003. LESTER, R. A. 2001. Negotiated Wage Increases, 1951-1967. The Review of Economics and Statistics. MACH, M. 1998. Makroekonomie II pro inženýrské studium – 2. část. Melandrium, Slaný. ISBN 80-86175-04-9. MANKIW, G. N. September 2000. The inexorable and mysterious trade off between inflation and unemployment. NBER WP. Cambridge. MARO, V. D. June 2002. The estimation of the NAIRU and the effect of permanent sectoral employment reallocation. The Italian evidence. Working paper N. 7. Universit´a Degli Studi Di Napoli „Parthenope“ Instituto Di Studi Economici. MCADAM, P.; MCMORROW, K. 1999. The NAIRU Concept – Measurement uncertainties, hysteresis and economic policy role. MODIGLIANI, F.; PAPADEMOS, L. 1975. Targets for Monetary Policy in the Coming Year. Brookings Papers on Economic Activity, Brookings Institution. Washington, D.C. MURPHY, R. G. (November 1999). What´s behind the decline in the NAIRU? Paper presented at the 47th Annual Economic and Social Outlook Konference, University of Michigan, Michigan. NEUMARK, D. 1993. Declining Union Strength and Labor Cost Inflation in the 1980s. National Bureau of Economic Research, Spring 1993. PHELPS, E. S. 1967. Phillips Curves, Expectations of Inflation and Optimal Unemployment Over Time. Economica. PHILLIPS, A. W. 1958. The relationship between unemployment and the rate of change of money wages in the United Kingdom 1861-1957. Economica. POŠTA, V. 1/2008. NAIRU a přirozená míra nezaměstnanosti – teoretický pohled. Ministerstvo financí ČR, Praha. RAO, T. V. S. R. 2001. Seasonal Unemployment, Secondary Labor and the Phillips Curve. Kansas state University. RICHARDSON, P.; BOONE, L.; GIORNO, C.; MEACCI, M.; RAE, D.; TURNER, D. 2000. The concept, policy use and measurement of structural unemployment: estimating a time varying NAIRU across 21 OECD countries. OECD WP, 2000. SABADASH, A. July 2009. Estimating potential employment and NAIRU for Belgian regions. CES – Monetary and Information Economics, KU Leuven. SAMUELSON, P. A.; SOLOW, R. M. May 1960. Analytical aspects of Anti-inflation Policy. American Economic Association. STOCK, L. ; VOGLER-LUDWIG, K. 2010. NAIRU and Okun´s Law – The MacroEconomy in a Nutshell? Thematic Paper for the European Commission Directorate general for Employment, Social Affairs and Equal Opportunities. TOBIN, J. 1997. Supply Constraints on Employment and Output: NAIRU versus Natural Rate. Cowles Foundation Paper 1150. Yale University, New Haven. Internetové zdroje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.

92


Oponentský posudek na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky autorky článku: Emilie Jašová, Božena Kadeřábková posudek zpracoval: Jiří Lahvička* Celkové zhodnocení práce Článek k publikaci nedoporučuji, protože dle mého názoru má v současné podobě příliš malou přidanou hodnotu. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Článek si (dle abstraktu a úvodu) klade pět cílů: 1. Zmapovat vývoj míry nezaměstnanosti podle oblastí a regionů v ČR. 2. Odhadnout pro tyto oblasti NAIRU pomocí Hodrick-Prescottova filtru. 3. Získané hodnoty NAIRU použít k odhadům vývoje hospodářského cyklu. 4. Zjistit variabilitu uvnitř agregovaných veličin porovnáním hodnot NAIRU a mezer nezaměstnanosti v oblastech s celou ČR. 5. Odhalit předstihy některých oblastí a krajů před makrovývojem a díky tomu provést krátkodobou predikci vývoje. První tři části (strana 1-4) zeširoka uvádějí přehled literatury o vazbách mezi inflací a nezaměstnaností a konceptu NAIRU, řada pasáží však vůbec nesouvisí s deklarovanými cíli práce – například třetí odstavec druhé části (str. 2) se zabývá NAIRU na úrovni sektorů (tato pasáž je spíše relevantní k předchozímu článku autorek) a poslední odstavec třetí části (str. 4) popisuje Kalmanův filtr, který ovšem v práci není ani použit, ani dále diskutován. U řady děl vůbec není jasné, proč jsou citována, co je jejich obsahem a jak se vztahují ke zkoumaným otázkám (např. str. 2: „Koncept NAIRU dále rozvinuli autoři: P. McAdam a K. McMorrow (1999), G. A. Akerlof, W. T. Dickens, G. L. Perry (1996), L. Ball a R. Moffitt (2001), G. N. Mankiw (2000), A. Basistha a CH. R. Nelson (2003) a S. Fabiani a R. Mestre (2001).“).

*

PhD student, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

93

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Samotná aplikační část, jež zřejmě měla být přidanou hodnotou práce a naplnit cíle uvedené výše, má délku necelé čtyři strany včetně závěru. Takto malého rozsahu bylo bohužel dosaženo tím, že deklarované cíle byly splněny buď triviálně, nebo vůbec ne. Cíle 1 (mapování

nezaměstnanosti)

bylo

dosaženo

stažením

volně

dostupných

dat

již

předpřipravených v Excelu, cíl 2 (odhad NAIRU) byl splněn proložením sofistikovanějšího klouzavého průměru těmito daty (Hodrick-Prescottův filtr prokládá časovou řadou křivku, která je co nejblíže původní časové řadě a zároveň co nejpomaleji mění svůj směr). Cílů 3 až 5 dle mého názoru nebylo dosaženo vůbec – celá zbývající část práce je jen triviální popis grafu vývoje nezaměstnanosti podle oblastí (část 4.1, graf 1), analogický komentář téhož grafu, pouze s vyhlazenými hodnotami (část 4.2, graf 2) a opět podobný popis grafu vzniklého jako rozdíl předchozích dvou (část 4.3, graf 3). Zatímco v úvodu autorky slibují „zjištení variability uvnitř sledovaných veličin“ (cíl 4), práce žádnou míru variability nepočítá – autorky pouze docházejí k nepřekvapivému zjištění, že v různých oblastech je různá nezaměstnanost. Podobně odhalení předstihů před makrovývojem (cíl 5) spočívá v prostém komentáři, že (dle Hodrick-Prescottova filtru) vstupovaly některé oblasti do recese v roce 2009 o čtvrtletí dříve či později. Není ovšem jasné, zda jde o pouhou náhodu či systematický jev (přitom se přímo nabízí alespoň porovnání s recesí kolem roku 2000, která je v analyzovaných datech rovněž zachycena), není také jasné, nakolik je dané zjištění robustní vůči změně parametru lambda v H-P filtru. Predikce samotné (poslední odstavec závěru) jsou bezcenné, protože článek prezentovaný v březnu 2012 předpovídá, co se stane v roce 2011 (!). K aplikační části práce lze mít další výhrady – hned na úvod čtvrté části (str. 4) autorky agregují registrované míry nezaměstnanosti z 14 krajů (NUTS 3) na 8 oblastí (NUTS 2). Není ovšem nijak vysvětleno, jak a proč to dělají. Dále není uvedeno, jak se autorky vypořádaly se změnou metodiky výpočtu registrované nezaměstnanosti v červenci 2004. Je také zvláštní, že v grafu 1 v části 4.1 je v prvním čtvrtletí 1991 průměr za celou ČR (tlustá červená křivka) roven minimální hodnotě (Praha). Na str. 7 autorky uvádějí: „Z vývoje skutečné míry nezaměstnanosti a NAIRU je patrné, že dlouhé období vysoké nezaměstnanosti zvýšilo NAIRU, čímž se rostoucí část nezaměstnanosti stala permanentní (M. Mach, 1998, str. 108).“ – první část tvrzení je triviální vyplývající z algoritmu odhadu NAIRU, druhou by naopak bylo žádoucí nějak doložit. Z dat není odstraněna sezonalita, takže graf 3 by mohl implikovat, že i inflace obdobně sezónně kolísá jako nezaměstnanost – skutečně se např. nezaměstnanost propadá každý leden, kdy je vysoká meziměsíční inflace? Je škoda, že práce neudělala logický krok od jednoduché deskripce toho, co se děje, k analýze, proč se tak děje, prezentovaná data přitom přímo vybízejí k řadě otázek. Jsou 94

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 rozdílné NAIRU mezi oblastmi způsobené různou strukturou pracovní síly, různou strukturou místního průmyslu nebo něčím jiným? Je inflace v rozdílných oblastech ČR skutečně rozdílná a o kolik? Proč nedochází ke konvergenci měr nezaměstnanosti mezi jednotlivými oblastmi? Co stojí za změnou relativních pozic jednotlivých oblastí? Jsou rozdíly mezi oblastmi a synchronicita cyklu malé či velké ve srovnání s jinými zeměmi a proč? Souvisí změna NAIRU se změnami počtu obyvatel, jak je uvedeno v citaci zdroje A. Sabadash (2009, str. 12) na str. 3? Dle mého názoru je předložený text v současné podobě pouhým neobjevným popisem široce dostupných dat bez valné přidané hodnoty a aby ho mělo smysl publikovat, je třeba ho výrazně rozšířit o skutečnou analýzu např. zodpovězením některých otázek naznačených výše. Otázky k prezentaci Proč a jak byla provedena agregace z 14 krajů na 8 oblastí? Jak byla ošetřena změna metodiky výpočtu registrované míry nezaměstnanosti? Pokud Praha vstoupila do poslední recese o čtvrtletí později než celá ČR, dá se stejný jev očekávat i při příští recesi a proč? Nakolik jsou všechny prezentované závěry robustní vůči změně parametru lambda v HP filtru? Proč v článku nejsou zahrnuta i data z roku 2011?

95


Oponentský posudek na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky autorky článku: Emilie Jašová, Božena Kadeřábková posudek zpracovala: Radka Michlová* Celkové zhodnocení práce V současném znění bych nedoporučila k publikaci vzhledem k absenci hlubší interpretaci vypočtených dat v kapitole 4.2 Srovnání vývoje NAIRU v NH, v NUTS 2 a NUTS 3 a kapitole 4.3 Srovnání vývoje gapu nezaměstnanosti v NH, v NUTS 2 a NUTS 3 a jejich odrazu na prognózu vývoje hospodářského cyklu. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování V úvodních třech kapitolách předložené práce jsou zpracována teoretická východiska, rozebrány pojmy, vývoj koncepčního rámce a metodik odhadu NAIRU, které jsou dostačující a pro pochopení tématu práce podstatné. Autorky práce používají relevantní literaturu, včetně značného podílu zahraničních publikací. Jedním ze stanovených cílů práce je zmapování vývoje míry nezaměstnanosti podle oblastí a regionů v ČR, což v dlouhodobém vývoji práce obsahuje v kapitole 4.1 Srovnání vývoje nezaměstnanosti v NH, NUTS 2 a NUTS 3. V abstraktu práce je dále uvedeno, že výstupy odhadu NAIRU umožní nástin krátkodobé predikce vývoje národního hospodářství a na základě odhalených předstihů i v některých oblastech. Výpočty uvedené v celé práci zahrnují data od počátku roku 1991 do konce roku 2010. V aplikační části práce bych pak v souladu s úvodní tezí v abstraktu očekávala nástin vývoje národního hospodářství alespoň v průběhu prvních dvou kvartálů roku 2011 a porovnaní této krátkodobou predikci s reálnými hodnotami daného období. Aplikační část předložené práce dle mého názoru vykazuje spíše popisný charakter vypočtených dat. Graf č. 1, který je uveden v kapitole 4.1 je prezentován v agregovaných položkách NUTS 2. V popisu grafu je zhodnocen vývoj míry nezaměstnanosti současně v jednotkách NUTS 2, ale také v jednotkách nižších (NUTS 3), které z grafu nejsou patrné. *

Studentka doktorského studia, Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, e-mail: radka.michlova@seznam.

96

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Pro snadnou orientaci či ověření popisů hodnot by pomohla tabulka vstupních dat (jako příloha dokumentu), kde by byly uvedeny hodnoty v jednotkách NUTS 3 (ze kterých lze posléze agregovat NUTS 2) či případně uvést další graf průběhu vývoje míry nezaměstnanosti u jednotek NUTS 3. V práci mi chybí ekonomická interpretace výstupů, rozbor faktorů, které mohou mít v rámci jednotlivých regionů vliv na vývoj míry nezaměstnanosti. Argumentace uvedená v samotném závěru práce neodpovídá očekávaným cílům práce uvedeným v abstraktu. Celkově však oceňuji odborný přístup autorek článku, objem teoretického aparátu použitého při přípravě, aplikaci zvolené metodiky do prostředí národního hospodářství ČR a práci s dlouhodobými statistickými daty. Otázky k prezentaci Otázka č.1: Proč autorky uvádí veškeré grafy v agregovaných hodnotách pro NUTS 2, když v interpretaci grafických hodnot se odkazuje na data úrovně nižší (kraje)? Otázka č. 2: V závěru autorky uvádí, že „…nejdříve se vliv krize (s předstihem jednoho čtvrtletí před vývojem v celém národním hospodářství) projevil v oblastech Jihozápad, Severovýchod a Jihovýchod a také v Karlovarském kraji.“ Ptám se, zdali mohou autorky uvést některé faktory, proč tomu tak bylo zrovna u NUTS 2 Jihozápad? Otázka č. 3: Vzhledem k tomu, že NAIRU lze považovat za indikátor pro řízení hospodářství na makroekonomické úrovni, lze zpětně určit, zda v období, kdy NAIRU se pohybovalo nad úrovní nezaměstnanosti, byla přijata nějaká restrikční opatření?

97


Oponentský posudek na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky autorky článku: Emilie Jašová, Božena Kadeřábková posudek zpracoval: Martin Nohál* Celkové zhodnocení práce Práci doporučuji k publikování. Práce je koncepčně i metodologicky dobře zpracována, analytická část práce nabízí časové řady NAIRU pro jednotlivé regiony a její srovnání se skutečnou registrovanou mírou nezaměstnanosti. Závěry odpovídající cílům patřičně stanoveným v úvodu práce. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Úvod stanovuje práci cíle zmapování vývoje nezaměstnanosti (Q1 1991 – Q4 2010) podle oblastí a regionů v České republice, pomocí Hodrick-Prescottova filtru odhadnout pro tyto oblasti míru nezaměstnanosti nezrychlující inflaci NAIRU, přičemž v samotném úvodu se nám dostává patřičného teoretického uchopení vztahu inflace a nezaměstnanosti, rovněž tak popisuje „mezo“ skupiny a mezo-ekonomickou analýzu. Na základě získaných hodnot NAIRU je v práci odhadován vývoj hospodářského cyklu z pohledu trhu práce v jednotlivých oblastech a krajích. Koncepčně NAIRU (rovněž tak i přirozenou míru nezaměstnanosti) můžeme chápat jakožto odrazy potenciálního produktu na trhu práce, tedy odrazy možné makroekonomické rovnováhy. Empirické vyjádření NAIRU je proto užitečné pro vyhodnocení a predikci cyklického vývoje ekonomiky stejně jako pro samotnou analýzu trhu práce. Autorky zvolily pro odhad NAIRU v českých regionech Hodrick-Precottova filtru, který k tomuto účelu patří k nejvyužívanější metodě. Použití HP filtru, jeho vlastností a potřebných úprav (podmínky, vyhlazení) pro potřeby tohoto zkoumání se věnují autorky v metodologické části „Vybrané metody odhadu NAIRU“, kde rovněž zmiňují, že teoretické vymezení NAIRU má velký vliv na metody, které je možné použít pro jejich empirický odhad. Pro odhad NAIRU je možné použít přístupy, které jednak vycházejí z formulace poptávkové a *

Student doktorského studia, Katedra hospodářské politiky, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

98

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 nabídkové strany trhu práce, tzv. strukturálními modely, tak ty, které se opírají o statistický aparát. Na str.4 je pro čtenáře zajímavé srovnání vývoje gapu nezaměstnanosti a CPI resp. gapu CPI, empiricky potvrzující definici NAIRU. Na základě čtvrtletních dat registrované míry nezaměstnanosti je odhadnut a srovnáván a popsán vývoj NAIRU a mezery nezaměstnanosti. Přesto však by si cíl práce „odhadnutí vývoje hospodářského cyklu“ zasloužil v práci více pozornosti v kapitole 4. Na str.7, kde se autorky věnují mezeře v některých regionech NUTS 3 by bylo vhodné ilustrovat vývoj gapu nezaměstnanosti grafem i pro tuto úroveň správního členění. Závěr práce mapuje trendy v úrovni nezaměstnanosti posledních 4 let, rozdíly ve vývoji NAIRU a odhady vývoje nejbližší budoucnosti. Otázky k prezentaci 1. Jak může závěry o nezaměstnanosti a vývoji hospodářského cyklu ovlivnit nárůst CPI (únor 3,7%) díky zvýšení dolní sazby DPH? 2. Jaké faktory vedly k tomu, že při oživení ekonomiky v první polovině roku 2010 na území hlavního města Praha na rozdíl od ostatních regionů České republiky nedošlo ke zlepšení situace na trhu práce? (viz závěr)

99


Oponentský posudek na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky Autorky článku: Emilie Jašová, Božena Kadeřábková

posudek zpracoval: Ostap Petrasyuk* Celkové zhodnocení práce Oponovaná práce odhaduje Non-Accelerating inflation rate of unemployment (NAIRU) podle oblastí a regionů v České republice a na základě jejich srovnání s mírou nezaměstnanosti pro stejné regiony odhaduje vývoje hospodářského cyklu z pohledu trhu práce. Práci považuji za zdařilou, autorky získali důležité údaje, které mohou být použity pro další analýzu. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Mám však k práci připomínky ohledně její struktury, zejména k částem 1 a 2. 1) V časti 1 autorky popisují problémy, související s koncepce NAIRU, neposkytuji však informace o tom, jak jsou tyto problémy vyřešené právě v jejich práci nebo proč se tyto problémy jejich práce netýkají. Například autorky citují R. G. Murphyho, jenž píše „že větší uniformita ekonomických podmínek napříč regiony omezila vedlejší účinky přenosu mzdových a cenových tlaků z jednoho regionu do druhého a tím snížení NAIRU na úrovni celého národního hospodářství“. Ale z pohledu na Graf 2. je vidět, že NAIRU na úrovni celého českého národního hospodářství (a i NUTS-2) spíš vzrostl. Buď Murphyho závěry jsou nepoužitelné pro dnešní českou ekonomiku anebo prostě nejsou správné. V každém případě není úplně jasné, proč tento článek autorky citují. Rovněž i v části 2 autorky píší: „A. Sabadash (2009, str. 12) zjistila, že se dynamika NAIRU napříč regiony odlišuje. Dochází k vyrovnávání vysokého NAIRU ve Wallonii a rostoucího NAIRU v Bruselu nízkým a klesajícím NAIRU ve Flandrech, což se projevuje stabilním NAIRU na národní úrovni.“ Z pohledu na Graf 2 je vidět, že NAIRU na úrovni

* Doktorand, Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

100

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 celého českého národního hospodářství se pohybuje souběžně s NAIRU všech regionu, takže není jasné, proč je práce A.Sabadash citovaná . Také není jasné, proč autorky odkazují v části 2. na práce Anderssona, které se týkají rozvoje stavebnictví v Dánsku, Německu a Švédsku. Autorky píší, že Anderssonův systém „je vhodný k aplikaci na další oblasti a odvětví na mezoekonomické úrovni, tj. vybrané oblasti a regiony. “, ale z toho není jasné, jestli ony použily ten systém ve své práci, a pokud ano, jakým způsobem. Rovněž i v častí 2 jsou citace, jejichž spojeni s tematikou článku není zřejmé, například: „Dle Gordona nízký výkon ekonomiky v průměru může zakrývat velice různorodý vývoj na úrovni jednotlivých sektorů.“ atd. V této práci o sektorech se nemluví. „V. D. Maro (2002, str. 27 - 28) potvrdil, že trvalé posuny zaměstnanosti napříč průmyslovými odvětvími mají vliv na nezaměstnanost v prostředí Itálie.“ - nemluví se tady ani o posunech zaměstnanosti. 2) Část 2 se jmenuje „Vývoj koncepčního rámce“, ale o koncepčním rámci práce se v této části dozvíme jen málo. Část je přetížena jmény, ale tato jména neposkytují obraz toho, jak se rozvíjela koncepce vztahu mezi inflací a nezaměstnaností. Považuji většinu jmen lidí (celkem 44), kteří se touto problematikou zabývali, za zbytečnou v tomto článku. Rád bych místo toho opravdu viděl krátký popis rozvoje koncepce NAIRU. 3) Na str. 3-4 autorky píší: „Richardson, L. Boone, C. Giorno, M. Meacci, D. Rae a D. Turner, 2000). Negativní vlastnosti této metody potom autoři eliminují např. prodloužením skutečně sledovaných dat o 4 predikce (A. Sabadash, 2009, str. 3), doplněním HP filtru o další podmínky (J. Beneš a P. N´Diaye, 2004, str. 117), úpravou hodnoty vyhlazení (V. Bezděk, A. Dybczak a A. Krejdl, 2003, str. 36). “. Není z toho jasné, jestli se tady mluví o metodách, používaných autorky v tom článku, nebo jen autory citovaných článků. Myslím, že bylo by dobře, kdyby autorky poskytli více informací ohledně toho, jaké metody a jak používaly pro eliminaci negativních vlastnosti HP filtru, a proč. Otázky k prezentaci 1. Není ze článku úplně jasné, jestli existuje rozdíl v CPI mezi české NUTS-2, a pokud ano, jak ten rozdíl souvisí s gapy nezaměstnanosti těchto regionu?

101

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 2. Mají-li autorky teorie ohledně důvodů prudkého růstu NAIRU pro NH a NUTS od r.1996? 3. V závěru článku se píše: „Nejoptimističtější závěry plynou z dat v Libereckém kraji, ve kterém byl ve 4. čtvrtletí 2010 vykázán převis NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnanosti.“ - proč je to optimistické, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost pod mírou NAIRU je ukazatelem potenciální inflace?

102


Oponentský posudek na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky autorky článku: Emilie Jašová, Božena Kadeřábková posudek zpracoval: Lukáš Pfeifer* Celkové zhodnocení práce Text z důvodu jeho relativně vysoké kvality doporučuji k publikaci, nicméně nechávám na zvážení autorky případné zakomponování následujících připomínek přímo do textu, čímž by došlo k rozšíření jeho doposud ne příliš rozsáhlého obsahu. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Práce mapuje vývoj míry nezaměstnanosti dle jednotlivých krajů a regionů v ČR, odhaduje pro tyto oblasti NAIRU a následně vývoj hospodářského cyklu z pohledu trhu práce. Autorka nejdříve popisuje přístup jednotlivých současných ekonomů k této problematice a následně velmi důkladně analyzuje vývoj koncepčního rámce, resp. vztahu mezi inflací a nezaměstnaností. Porovnáním hodnot NAIRU dle jednotlivých regionů a mezer nezaměstnanosti autorka došla k zjištění variability uvnitř agregovaných veličin. V textu mi chyběl výpočet NAIRU pro jednotlivé oblasti, stejně tak bych uvítal uvedení výpočtů, kterými autorka dospěla k ostatním výsledkům. Velmi zajímavá je odlišná volatilita NAIRU v rámci jednotlivých krajů v čase, kterou se autorka příliš nezaobírá. Pod grafem 4.2 je popsána reakce NAIRU na příchod ekonomické krize, doporučoval bych analýzu doplnit o fundamentální příčiny tohoto vývoje (v textu zmiňujete pouze příčinu trvalého poklesu NAIRU v Moravskoslezském kraji od 4. čtvrtletí 2010), stejně jako o příčiny různé volatility NAIRU v rámci jednotlivých krajů, aby závěry tohoto textu byly směrodatnější pro případné hospodářsko-politické rozhodování. Velmi chaoticky na mě působilo neustálé prolínání územních celků na úrovni regionu a krajů v dané analýze. Doporučoval bych se zaměřit pouze na jednu úroveň územních celků (spíše na NUTS 3). Jinak práci nemohu nic vytknout. Analýza na úrovni regionů a krajů je z mého pohledu velmi přínosná pro aplikaci cílených kroků HP a měla by být důkladněji rozpracována. *

Student doktorského studia, Katedra institucionální ekonomie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

103

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Otázky k prezentaci Dlouhodobá nezaměstnanost obecně zvyšuje NAIRU, jak byste ale vysvětlila pokles NAIRU v rámci Moravskoslezského kraje během nedávné krize při výrazném růstu míry nezaměstnanosti v tomto kraji, včetně nezaměstnanosti dlouhodobé? Jmenujte několik konkrétních opatření HP, která by ze závěrů Vaší práce mohla plynout? Lze nějaký kraj v otázce připravenosti na hospodářský pokles vyzdvihnout (Liberecký?), v čem konkrétně? V závěru uvádíte "Rozdílné závěry panují také v souvislosti s odhady vývoje v nejbližší budoucnosti. Většina oblastí (kromě oblasti Hlavní město) naznačuje opětovné zvyšování intenzity recese v nejbližším období." V textu se ovšem predikci budoucího vývoje nevěnujete, z čeho tedy takto usuzujete?

104


Oponentský posudek na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého hospodářství České republiky autorky článku: Emilie Jašová, Božena Kadeřábková posudek zpracoval: Jiří Rotschedl* Celkové zhodnocení práce Příspěvek bych doporučil k publikování s určitými připomínkami zmíněnými níže. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Autorky se v úvodu zabývají problematikou mezoekonomikou, jakožto významnou částí celé národní ekonomiky, což je na celém příspěvku velmi pozitivní a přináší tento přístup jiný pohled na zkoumání problematiky hospodářství. Práce na tomto základu postavena, díky čemuž dochází k rozkrytí agregovaných veličin národního hospodářství, zde zejména NAIRU a míry nezaměstnanosti, resp. gapu skutečné nezaměstnanosti a NAIRU. V úvodu si autorky vytyčily hned několik cílů: zmapování vývoje míry nezaměstnanosti dle oblastí a regionů v České republice, a dále odhadnout NAIRU na této mezoúrovni, které mělo být použito pro odhad hospodářského cyklu z hlediska nezaměstnanosti a dále gapu nezaměstnanosti, čímž si slibují možnost krátkodobé predikce vývoje. Některé cíle byly splněny a některé jen okrajově nebo vůbec. V kapitole 2 kolegyně zmiňují vcelku rozsáhlou použitou literaturu, která navozuje, že příspěvek bude velmi rozsáhlý, přitom aplikační část je velmi stručná a omezuje se na popis 3 grafů, které navíc nejsou doplněny jasnější interpretací, např. porovnání skutečné míry nezaměstnanosti a NAIRU pro každý kraj v jediném grafu, čímž by bylo více zřejmé, jak se hodnoty vůči sobě chovají. Použitá literatura jak česká, tak zahraniční je velmi precizně zpracovaná, a svědčí o tom, že autorky mají výborný přehled o literatuře týkající se této problematiky. Některé pasáže jsou dokonce nad rámec potřeb článku. Autorky zmiňují použití Hodrick-Prescottova filtru, který může být částečně sporný, ale na samy autorky na slabé stránky tohoto filtru poukazují. Kromě něj zmiňují také Kalmanův *


105

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 filtr, ovšem v aplikační části není využitý, a je tedy zbytečné tuto pasáž v teoretických východiscích zmiňovat. Aplikační část jako taková popisuje grafické znázornění vypočtených hodnot a jejich vzájemné porovnání, což práci částečně degraduje, navíc slovní komentář ke každému kraji vyvolá u čtenáře mírný zmatek, který ho nutí si text přečíst vícekrát, aby mu správně porozuměl. Aplikační část by si proto zasloužila více rozpracovat do přehlednějších celků a také by bylo vhodné rozdělit grafické znázornění v krajích samostatně. Např. graf. č. 3 nemá příliš praktickou vypovídací hodnotu o zjištění zmíněných autorkami, neboť se hodnoty vzájemně překrývají. Výsledky by byly spíše patrné z číselných hodnot, ovšem tabulka těchto hodnot v práci není uvedená, což čtenáři stěžuje možnost si uvedené závěry ověřit. Přidaná hodnota článku je zejména v použití H-P filtru a výpočtu NAIRU pro mezoúroveň, díky čemuž došlo k odkrytí struktury agregované veličiny, který sama o sobě nemusí mít takový význam. Ke konci aplikační části však chybí důraz na výsledky, které by podpořily např. vytyčený poslední cíl práce: „…odhalí případný předstih některých oblastí a krajů před vývojem na makroúrovni, což umožní krátkodobou predikci vývoje.” Autorky se v práci omezily na popis výsledných grafů, ale velmi zajímavé by bylo i další zkoumání vazeb na mezoúrovni, tj. proč např. dochází ke zpoždění na mezoúrovni ve srovnání s národním hospodářstvím. Nedostatek vidím také v aplikovatelnosti krátkodobé predikce v praxi, a to zejména proto, že analýza je prováděna na datech, která nejsou zcela aktuální. Příspěvku je přesto možné přiznat velkou přidanou hodnotu, pokud jej budeme považovat za koncepční příspěvek, z něhož by mohly vycházet některé analytické útvary institucí, které se zabývají krátkodobou predikcí a které mají přístup k aktuálním datům, která by krátkodobou predikci umožňovala. Otázky k prezentaci Lze provést analýzu aktuálně tak, aby bylo možné využít krátkodobé predikce v praxi? Uvažujete o zpracování této problematiky dále do větší hloubky, aby byly objasněny příčiny, proč dochází ke zpoždění vývoje NAIRU v některých krajích?

106


Reakce na oponentské posudky na článek: Míra nezaměstnanosti, NAIRU a hospodářský cyklus na úrovni krajů, oblastí a celého národního hospodářství České republiky Emilie Jašová Reakce na oponentský posudek Jiřího Lahvičky Připomínky oponenta zapracované do textu:  „Aplikační část má délku necelé čtyři strany včetně závěru“ – nepoměr mezi teoretickou a aplikační částí vznikl přizpůsobením chystaného souhrnného materiálu pro publikaci do Belgie účelům Workshopu. Z materiálu budou vypuštěny některé teoretické části, které přímo nesouvisí s tématem NAIRU na úrovni oblastí a krajů.  „odhalení předstihů před makrovývojem (cíl 5) spočívá v prostém komentáři, že (dle Hodrick-Prescottova filtru) vstupovaly některé oblasti do recese v roce 2009 o čtvrtletí dříve či později. Není ovšem jasné, zda jde o pouhou náhodu či systematický jev“ – do textu bude doplněno, že srovnáním s vývojem na konci roku 1998, kdy v ekonomice probíhala transformace ekonomiky, lze vysledovat, že v případě oblasti Střední Čechy, Severozápad a Střední Morava se tedy jedná o systematický jev. Poslední vstupovala do fáze recese oblast Hlavní město (3. čtvrtletí 2009), což se také shoduje se závěry analýzy konce roku 1998.  „Predikce samotné (poslední odstavec závěru) jsou bezcenné, protože článek prezentovaný v březnu 2012 předpovídá, co se stane v roce 2011“ – do textu bude doplněno srovnání predikce se skutečným vývojem na počátku roku 2011. Skutečná míra nezaměstnanosti v celém národním hospodářství v 1. čtvrtletí 2011 dosáhla hodnoty 9,6 %, což je o 0,7 p.b. více než ve 4. čtvrtletí 2010. NAIRU dle odhadu metodou HP filtru v 1. čtvrtletí činilo 8,5 % (zvýšení proti 4. čtvrtletí 2010 o 0,3 p.b.). Vzhledem k tomu, že negativní gap nezaměstnanosti byl v 1. čtvrtletí 2011 1,1 p.b. a ve 4. čtvrtletí 2010 pouze 0,7 p.b., lze tedy považovat za správné závěry plynoucí z vývoje většiny oblastí, které naznačovaly další zvyšování intenzity recese v nejbližším období na trhu práce v České republice.  „hned na úvod čtvrté části (str. 4) autorky agregují registrované míry nezaměstnanosti z 14 krajů (NUTS 3) na 8 oblastí (NUTS 2). Není ovšem nijak vysvětleno, jak a proč to dělají“ – v textu bylo změněno vyjádření: „Z čtvrtletních dat registrovaných měr nezaměstnanosti v jednotlivých krajích (NUTS 3) byla propočtena míra nezaměstnanosti v oblastech (NUTS

107

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 2).“ na: „K popisu situace na trhu práce byla použita registrovaná míra nezaměstnanosti v národním hospodářství, v krajích (NUTS 3) a v oblastech (NUTS 2), které lze nalézt na Portálu MPSV“.  „není uvedeno, jak se autorky vypořádaly se změnou metodiky výpočtu registrované nezaměstnanosti v červenci 2004“. - Do textu je dopsáno, že vzhledem k tomu, že pro rok 2004 byla publikována data za obě metodiky, bylo možné vypočítat převodový koeficient, který byl aplikován na celé předešlé časové období.  „Z vývoje skutečné míry nezaměstnanosti a NAIRU je patrné, že dlouhé období vysoké nezaměstnanosti zvýšilo NAIRU, čímž se rostoucí část nezaměstnanosti stala permanentní (M. Mach, 1998, str. 108).“ – bylo vypuštěno tvrzení o permanentnosti míry nezaměstnanosti.  „Na konci první věty čtvrté části (str. 4) měla být číslice 1 zřejmě horní index.“ – v konečném materiálu bylo upraveno.  „Od str. 5 je používaná předtím nedefinovaná zkratka NH – zřejmě jde o národní hospodářství (tj. celou ČR)?“ – v konečném textu bylo opraveno.  „Vzhledem k tomu, že Kalmanův filtr je v práci pouze krátce zmíněn a nepoužit, zřejmě by neměl být mezi klíčovými slovy (není ani mezi klíčovými slovy v obdobném článku autorek v Politické ekonomii 2011/4).“ – Kalmanův filtr byl vypuštěn z klíčových slov a nahrazen termínem míra nezaměstnanosti. Připomínky oponenta nezapracované do textu:  1. odstavec str. 1 „příliš malá přidaná hodnota“ – materiál je jeden z prvních ba dokonce jediný, který se zabývá odhadem NAIRU a hospodářského cyklu na mezoúrovní v České republice.  4. odstavec druhé části (chybně uveden 3. odstavec) „úroveň sektorů nesouvisí s deklarovanými cíli“ – protože předpokládám, že Workshopu se mohou účastnit i neexperti na tuto oblast, hovořím o mezoekonomii obecně, a tak vyjmenovávám i ostatní oblasti, které se v rámci ní mohou analyzovat.  poslední odstavec třetí části „popis Kalmanova filtru, který není použit ani diskutován“ – protože předpokládám, že Workshopu se mohou účastnit i neexperti na tuto oblast, v obecné rovině hovořím o třech skupinách metod pro odhad NAIRU a v krátkosti popisuji všechny nejdůležitější metody v rámci skupin.  strana 3 (chybně uvedena strana 2) „u řady děl není jasné proč jsou citována“ – protože předpokládám, že Workshopu se mohou účastnit i neexperti na tuto oblast, v obecné

108

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 rovině předkládám přehled všech autorů, kteří se podíleli na vývoji konceptu NAIRU, a to jak na makroeúrovni, tak na mezoúrovni.  „cíle 1 bylo dosaženo stažením volně dostupných dat již předpřipravených v Excelu“tvorbou sady časových řad se zabývám již od roku 1995. Tvořím ji sama tak, že každý měsíc sleduji příslušné webové stránky. V případě míry nezaměstnanosti pracuji s portálem MPSV.  „cíl 2 (odhad NAIRU) byl splněn proložením sofistikovanějšího klouzavého průměru těmito daty (Hodrick-Prescottův filtr prokládá časovou řadou křivku, která je co nejblíže původní časové řadě a zároveň co nejpomaleji mění svůj směr).“ – jedná se o mezinárodně používanou metodu, vyhlazení 1600 je mezinárodním standardem pro časovou řadu s čtvrtletní frekvencí.  „Cílů 3 až 5 dle mého názoru nebylo dosaženo vůbec – celá zbývající část práce je jen triviální popis grafu vývoje nezaměstnanosti podle oblastí (část 4.1, graf 1), analogický komentář téhož grafu, pouze s vyhlazenými hodnotami (část 4.2, graf 2) a opět podobný popis grafu vzniklého jako rozdíl předchozích dvou (část 4.3, graf 3)“ – graf a popis vývoje míry nezaměstnanosti je přiložen opět pro neexperty, kterým umožní lépe pochopit v dalších částech vývoj nepozorovatelných veličin (NAIRU a gap nezaměstnanosti). Grafy a z nich vycházející popisy NAIRU a gapů nezaměstnanosti je nutné chápat jako jedno z prvních ne-li přímo jediné vyobrazení jejich vývoje v ČR.  „v úvodu autorky slibují „zjištění variability uvnitř sledovaných veličin“ (cíl 4) práce žádnou míru variability nepočítá“ – cílem materiálu v této fázi výzkumu nebylo počítat žádnou míru variability, ale pouze upozornit na skutečnost, že se uvnitř průměrů makroekonomických veličin může skrývat velice různorodý vývoj na mezoúrovni.  „je také zvláštní, že v grafu 1 v části 4.1 je v prvním čtvrtletí 1991 průměr za celou ČR (tlustá červená křivka) roven minimální hodnotě (Praha).“ – jedná se pouze o optický klam, způsobený tloušťkou té řady a řádem hodnot obou časových řad. Míra nezaměstnanosti pro celé NH činila 1,5 % a pro Prahu 0,5 %.  „Je škoda, že práce neudělala logický krok od jednoduché deskripce toho, co se děje, k analýze, proč se tak děje, prezentovaná data přitom přímo vybízejí k řadě otázek. Jsou rozdílné NAIRU mezi oblastmi způsobené různou strukturou pracovní síly, různou strukturou místního průmyslu nebo něčím jiným? Je inflace v rozdílných oblastech ČR skutečně rozdílná a o kolik? Proč nedochází ke konvergenci měr nezaměstnanosti mezi jednotlivými oblastmi? Co stojí za změnou relativních pozic jednotlivých oblastí? Jsou rozdíly mezi oblastmi a synchronicita cyklu malé či velké ve srovnání s jinými zeměmi a proč? Souvisí změna NAIRU

109

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 se změnami počtu obyvatel, jak je uvedeno v citaci zdroje A. Sabadash (2009, str. 12) na str. 3?“ – autorky uvažují provést hlubší analýzu závěrů v dalším materiálu, v další fázi výzkumu.  „Z dat není odstraněna sezonalita, takže graf 3 by mohl implikovat, že i inflace obdobně sezónně kolísá jako nezaměstnanost – skutečně se např. nezaměstnanost propadá každý leden, kdy je vysoká meziměsíční inflace?“ – připomínáme v materiálu zmíněný odkaz na dřívější publikaci závěru potvrzujícího substituční vztah typu PC mezi gapem nezaměstnanosti a gapem CPI. Substituční vztah byl také zjištěn poměřením gapu nezaměstnanosti se skutečnými hodnotami CPI. Empirie je pak dle autorek kompatibilní s definicí NAIRU jako mírou nezaměstnanosti, která neakceleruje ani nedeceleruje míru inflace, což pro Českou republiku platí v období 1. čtvrtletí až 4. čtvrtletí 2003 a v období 2. čtvrtletí 2006 až 1. čtvrtletí 2007, kdy skutečná míra nezaměstnanosti byla prakticky shodná s NAIRU a mezičtvrtletní změny CPI se ve stejných obdobích pohybovaly od -1,4 do 0,9 p. b.  „Vytkl bych snad pouze to, že cíl práce je formulovaný v úvodu poměrně pozdě, že data nejsou prezentována kromě grafů i v tabulkové podobě, aby se dala ověřit jejich správnost,.“ – vycházíme ze zkušeností z publikování v mezinárodně uznávaných časopisech (např. Politická ekonomie).  „že ne vždy správně umístěné čárky ztěžují pochopení textu (str. 1: „Vedle známých faktorů, jako jsou nabídkové šoky k poklesu NAIRU, přispěly demografické posuny ke starší a tím více zkušené pracovní síle a zvýšení počtu dočasných zaměstnanců.“; str. 3: „Vzhledem k tomu, že NAIRU je teoretická konstrukce je nezbytné ji před využitím k rozhodování v oblasti politik na trhu práce odhadnout...“)“ – po posouzení umístění čárek bylo jejich užití shledáno za možné.  „Horizontální osy grafů by měly být označeny tak, aby bylo zřejmé, kde začínají a končí jednotlivé roky (byť značení v předloženém textu dopadlo pořád výrazně lépe než v grafu 11 ve zmíněném článku v Politické ekonomii).“ - grafy jsou výstupem z poslední verze software Windows a obecně respektovány (např. Politická ekonomie).  „Nakolik jsou všechny prezentované závěry robustní vůči změně parametru lambda v H-P filtru?“ – Protože v materiálu je použita obecně doporučována a hojně využívána hodnota pro čtvrtletní data 1 600, nebylo zjišťování robustnosti závěrů vůči její změně považováno za relevantní.  „Proč v článku nejsou zahrnuta i data z roku 2011?“ – analýza byla započata v době, kdy byla k dispozici data za rok 2010. Jednalo se o analýzu celého NH, sektorů a regionů.

110

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Reakce na oponentský posudek Martina Nohála Připomínky oponenta zapracované do textu:  „Přesto však by si cíl práce „odhadnutí vývoje hospodářského cyklu“ zasloužil v práci více pozornosti v kapitole 4. Na str.7, kde se autorky věnují mezeře v některých regionech NUTS 3 by bylo vhodné ilustrovat vývoj gapu nezaměstnanosti grafem i pro tuto úroveň správního členění.“ – do textu byly doplněny další dva grafy mapující vývoj v krajích.  „Jak jsem již v obsahové části uvedl, alespoň pro vývoj mezery nezaměstnanosti NUTS3, která je v práci popisována bych volil rovněž ilustraci grafem.“ - do textu byly doplněny další dva grafy mapující vývoj v krajích. Připomínky oponenta nezapracované do textu:  „Jak může závěry o nezaměstnanosti a vývoji hospodářského cyklu ovlivnit nárůst CPI (únor 3,7%) díky zvýšení dolní sazby DPH?“ – vzhledem k tomu, že v materiálu odhadujeme NAIRU pouze ze samotné míry nezaměstnanosti, vliv změny cen se do závěrů analýzy neprojeví. Vyšší hodnoty míry nezaměstnanosti v následném období zvýší hodnotu NAIRU v námi analyzovaném období a tím se zvýší pozitivní gap v námi analyzovaném období.  „Jaké faktory vedly k tomu, že při oživení ekonomiky v první polovině roku 2010 na území hlavního města Praha na rozdíl od ostatních regionů České republiky nedošlo ke zlepšení situace na trhu práce? (viz závěr)“ – zásadní vliv v tomto ohledu měla úsporná opatření, v rámci kterých se ve státní správě snižovaly stavy pracovníků. Reakce na oponentský posudek Lukáše Pfeifera Připomínky oponenta zapracované do textu:  „Velmi zajímavá je odlišná volatilita NAIRU v rámci jednotlivých krajů v čase, kterou se autorka příliš nezaobírá.“ – do práce byly doplněny grafy vývoje odhadnutého NAIRU v jednotlivých krajích.  „Velmi chaoticky na mě působilo neustálé prolínání územních celků na úrovni regionu a krajů v dané analýze. Doporučoval bych se zaměřit pouze na jednu úroveň územních celků (spíše na NUTS 3).“ – úroveň krajů bude použita jen v nezbytné míře pro dokreslení celkového vyznění zjištěných závěrů. Připomínky oponenta nezapracované do textu:  „V textu mi chyběl výpočet NAIRU pro jednotlivé oblasti, stejně tak bych uvítal uvedení výpočtů, kterými autorka dospěla k ostatním výsledkům.“ – NAIRU bylo odhadnuto pomocí speciálního ekonometrického software E-views, který poskytl hodnoty automaticky.

111

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012  „Pod grafem 4.2 je popsána reakce NAIRU na příchod ekonomické krize, doporučoval bych analýzu doplnit o fundamentální příčiny tohoto vývoje (v textu zmiňujete pouze příčinu trvalého poklesu NAIRU v Moravskoslezském kraji od 4. čtvrtletí 2010), stejně jako o příčiny různé volatility NAIRU v rámci jednotlivých krajů, aby závěry tohoto textu byly směrodatnější pro případné hospodářsko-politické rozhodování.“ – touto polohou se bude zabývat další analýza, která bude následovat.  „lze připomenout pouze pro některá periodika možná nedostatečný rozsah práce.“ – zde prezentovaný materiál je pouze částí analýzy, která se zabývá také dalšími mezoekonomickými kategoriemi.  „Dlouhodobá nezaměstnanost obecně zvyšuje NAIRU, jak byste ale vysvětlila pokles NAIRU v rámci Moravskoslezského kraje během nedávné krize při výrazném růstu míry nezaměstnanosti v tomto kraji, včetně nezaměstnanosti dlouhodobé?“ – z technického hlediska HP filtr nedokázal zachytit výrazný nárůst míry nezaměstnanosti v posledním roce a i nadále největší váha připadla postupnému poklesu v posledních pěti letech. Detailní analýze jednotlivých faktorů reálné ekonomiky se bude věnovat navazující studie.  „Jmenujte několik konkrétních opatření HP, která by ze závěrů Vaší práce mohla plynout? – technické nedokonalosti HP filtru (např. nemožnost zachytit vývoj na trhu práce v posledním období) naznačují, že při používání potenciálních veličin při rozhodování o nastavení hospodářské politiky je nutné být obezřetný. Je nutné mít na zřeteli také volatilitu uvnitř (mezoekonomickou úroveň) průměrů za celé národní hospodářství (makroekonomická úroveň).  „Lze nějaký kraj v otázce připravenosti na hospodářský pokles vyzdvihnout (Liberecký?), v čem konkrétně?“ – na základě této technické analýzy lze určit kraje (oblasti), které byly zasaženy poslední krizi nejméně (Hlavní město, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj a Liberecký kraj), další analýza faktorů reálné ekonomiky musí následovat.  „V závěru uvádíte "Rozdílné závěry panují také v souvislosti s odhady vývoje v nejbližší budoucnosti. Většina oblastí (kromě oblasti Hlavní město) naznačuje opětovné zvyšování intenzity recese v nejbližším období." V textu se ovšem predikci budoucího vývoje nevěnujete, z čeho tedy takto usuzujete? – na vývoj v nejbližším krátkém období (jedno až dvě čtvrtletí dopředu) usuzuji z tendence v posledním roce. Skutečný vývoj nezaměstnanosti, vývoj NAIRU a gapu nezaměstnanosti v první polovině roku 2011 potvrdil předpoklady uvedené v analýze pro toto období. Skutečná míra nezaměstnanosti v celém národním hospodářství v 1. čtvrtletí 2011 dosáhla hodnoty 9,6 %, což je o 0,7 p.b. více než ve 4.

112

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 čtvrtletí 2010. NAIRU dle odhadu metodou HP filtru v 1. čtvrtletí činilo 8,5 % (zvýšení proti 4. čtvrtletí 2010 o 0,3 p.b.). Vzhledem k tomu, že negativní gap nezaměstnanosti byl v 1. čtvrtletí 2011 1,1 p.b. a ve 4. čtvrtletí 2010 pouze 0,7 p.b., lze tedy považovat za správné závěry plynoucí z vývoje většiny oblastí, které naznačovaly další zvyšování intenzity recese v nejbližším období na trhu práce v české republice. Reakce na oponentský posudek Ostapa Petrasyuka Připomínky oponenta zapracované do textu:  „Také není jasné, proč autorky odkazují v části 2. na práce Anderssona, které se týkají rozvoje stavebnictví v Dánsku, Německu a Švédsku. Autorky píší, že Anderssonův systém „je vhodný k aplikaci na další oblasti a odvětví na mezoekonomické úrovni, tj. vybrané oblasti a regiony. “, ale z toho není jasné, jestli ony použily ten systém ve své práci, a pokud ano, jakým způsobem.“ – tato část byla vypuštěna, týká se sektorů, které jsou analyzovány v širší verzi materiálu určeného k publikaci v Belgii.  „Myslím, že bylo by dobře, kdyby autorky poskytli více informací ohledně toho, jaké metody a jak používaly pro eliminaci negativních vlastnosti HP filtru, a proč.“ – do článku je doplněno, že k eliminaci negativních vlastností filtru spojených s počátkem a koncem časové řady byla použita co nejdelší časová řada míry nezaměstnanosti (od roku 1991) a také vlastní predikce do konce roku 2011. Připomínky oponenta nezapracované do textu:  „V časti 1 autorky popisují problémy, související s koncepce NAIRU, neposkytuji však informace o tom, jak jsou tyto problémy vyřešené právě v jejich práci nebo proč se tyto problémy jejich práce netýkají.“ – cílem bylo poskytnout i neexpertům popis problematiky v širších souvislostech.  „Rovněž i v častí 2 jsou citace, jejichž spojeni s tematikou článku není zřejmé, například:„Dle Gordona nízký výkon ekonomiky v průměru může zakrývat velice různorodý vývoj na úrovni jednotlivých sektorů.“ atd. V této práci o sektorech se nemluví. „V. D. Maro (2002, str. 27 - 28) potvrdil, že trvalé posuny zaměstnanosti napříč průmyslovými odvětvími mají vliv na nezaměstnanost v prostředí Itálie.“ - nemluví se tady ani o posunech zaměstnanosti.“ – jsou uvedeny pro utvoření komplexního pohledu na metody odhadu NAIRU v zahraničí i doma.  „Část 2 se jmenuje „Vývoj koncepčního rámce“, ale o koncepčním rámci práce se v této části dozvíme jen málo. Část je přetížena jmény, ale tato jména neposkytují obraz toho,

113

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 jak se rozvíjela koncepce vztahu mezi inflací a nezaměstnaností. Považuji většinu jmen lidí (celkem 44), kteří se touto problematikou zabývali, za zbytečnou v tomto článku. Rád bych místo toho opravdu viděl krátký popis rozvoje koncepce NAIRU.“ - autorky rozvedly tuto část v jiných publikovaných analýzách (např. v Politické ekonomii).  „Není z toho jasné, jestli se tady mluví o metodách, používaných autorky v tom článku, nebo jen autory citovaných článků.“ – na počátku 4. kapitoly je jasně řečeno, že se jedná o odhad NAIRU metodou HP filtru. Ostatní metody uvedené v kapitole 3 jsou uvedením neexperta do problematiky.  „Není ze článku úplně jasné, jestli existuje rozdíl v CPI mezi české NUTS-2, a pokud ano, jak ten rozdíl souvisí s gapy nezaměstnanosti těchto regionu?“ – v článku je odvozeno NAIRU pomocí HP filtru, tedy ze samotné míry nezaměstnanosti. Jedním z důvodu pro použití této metody byla neschopnost odlišit vývoj CPI v oblastech a regionech.  „Mají-li autorky teorie ohledně důvodů prudkého růstu NAIRU pro NH a NUTS od r.1996?“ – vliv transformace ekonomiky.  „V závěru článku se píše: „Nejoptimističtější závěry plynou z dat v Libereckém kraji, ve kterém byl ve 4. čtvrtletí 2010 vykázán převis NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnanosti. - proč je to optimistické, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost pod mírou NAIRU je ukazatelem potenciální inflace?“– vzhledem k úrovni pozitivního gapu ve výši 0,2 p.b. nelze hovořit o inflačních tlacích. Reakce na oponentský posudek Jiřího Rotschedla Připomínky oponenta zapracované do textu:  „V kapitole 2 kolegyně zmiňují vcelku rozsáhlou použitou literaturu, která navozuje, že příspěvek bude velmi rozsáhlý, přitom aplikační část je velmi stručná a omezuje se na popis 3 grafů, které navíc nejsou doplněny jasnější interpretací, např. porovnání skutečné míry nezaměstnanosti a NAIRU pro každý kraj v jediném grafu, čímž by bylo více zřejmé, jak se hodnoty vůči sobě chovají.“ – analýza bude doplněna o vývoj NAIRU a gapu nezaměstnaností na úrovni krajů.  „Aplikační část by si proto zasloužila více rozpracovat do přehlednějších celků a také by bylo vhodné rozdělit grafické znázornění v krajích samostatně.“ – do analýzy byly doplněny grafy o vývoji NAIRU a gapu nezaměstnanosti na úrovni krajů.  „Ke konci aplikační části však chybí důraz na výsledky, které by podpořily např. vytyčený poslední cíl práce: „…odhalí případný předstih některých oblastí a krajů před

114

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 vývojem na makroúrovni, což umožní krátkodobou predikci vývoje.” – krátkodobá predikce je v textu provedena na základě tendencí v posledním sledovaném období. Dále je doplněna porovnáním předpokladů v analýze se skutečným vývojem na počátku roku 2011.  „Malý nedostatek nalézám v občasné absenci čárek u složitějších větných spojení, např. na str. 1, odstavec 2.: „…cenových tlaků z jednoho regionu do druhého a tím snížení NAIRU na úrovni celého národního hospodářství.“ – byla provedena korekce umístění čárek v textu. Připomínky oponenta nezapracované do textu:  „V časti 1 autorky popisují problémy, související s koncepce NAIRU, neposkytuji však informace o tom, jak jsou tyto problémy vyřešené právě v jejich práci nebo proč se tyto problémy jejich práce netýkají.“ – cílem bylo poskytnout i neexpertům popis problematiky v širších souvislostech.  „Kromě něj zmiňují také Kalmanův filtr, ovšem v aplikační části není využitý, a je tedy zbytečné tuto pasáž v teoretických východiscích zmiňovat.“- je uveden pouze pro dokreslení problematiky pro neexperty.  „Např. graf. č. 3 nemá příliš praktickou vypovídací hodnotu o zjištění zmíněných autorkami, neboť se hodnoty vzájemně překrývají.“ – nejdůležitější závěry z grafů jsou popsány v textu pod grafem.  „Výsledky by byly spíše patrné z číselných hodnot, ovšem tabulka těchto hodnot v práci není uvedená, což čtenáři stěžuje možnost si uvedené závěry ověřit.“ – obecně se vypočtené hodnoty těchto nepozorovatelných veličin publikují maximálně v grafickém vyjádření.  „Autorky se v práci omezily na popis výsledných grafů, ale velmi zajímavé by bylo i další zkoumání vazeb na mezoúrovni, tj. proč např. dochází ke zpoždění na mezoúrovni ve srovnání s národním hospodářstvím.“ – zkoumáním důvodů plynoucích z reálné ekonomiky se bude zabývat další analýza.  „Nedostatek vidím také v aplikovatelnosti krátkodobé predikce v praxi, a to zejména proto, že analýza je prováděna na datech, která nejsou zcela aktuální..“ – analýza reflektuje dobu, ve které byla prováděná. V době sestavování materiálu byla k dispozici data do konce roku 2010.  „Lze provést analýzu aktuálně tak, aby bylo možné využít krátkodobé predikce v praxi?“ – lze prodloužit časovou řadu o další publikovaná data a na nich odhadnout hodnoty

115

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 NAIRU a z trendu v posledním období (tj. do 4. čtvrtletí 2011) sestavit odhad do konce 1. až 2. čtvrtletí 2012.  „Uvažujete o zpracování této problematiky dále do větší hloubky, aby byly objasněny příčiny, proč dochází ke zpoždění vývoje NAIRU v některých krajích?“ – ano, v další analýze se chceme věnovat souvislostem plynoucím z ukazatelů reálné ekonomiky.

Reakce na oponentský posudek Radky Michlové Připomínky oponenta zapracované do textu:  „V aplikační části práce bych pak v souladu s úvodní tezí v abstraktu očekávala nástin vývoje národního hospodářství alespoň v průběhu prvních dvou kvartálů roku 2011 a porovnaní této krátkodobou predikci s reálnými hodnotami daného období.“ – v nové verzi je doplněno takto: Skutečný vývoj nezaměstnanosti, vývoj NAIRU a gapu nezaměstnanosti v první polovině roku 2011 potvrdil předpoklady uvedené v analýze pro toto období. Skutečná míra nezaměstnanosti v celém národním hospodářství v 1. čtvrtletí 2011 dosáhla hodnoty 9,6 %, což je o 0,7 p.b. více než ve 4. čtvrtletí 2010. NAIRU dle odhadu metodou HP filtru v 1. čtvrtletí činilo 8,5 % (zvýšení proti 4. čtvrtletí 2010 o 0,3 p.b.). Vzhledem k tomu, že negativní gap nezaměstnanosti byl v 1. čtvrtletí 2011 1,1 p.b. a ve 4. čtvrtletí 2010 pouze 0,7 p.b., lze tedy považovat za správné závěry plynoucí z vývoje většiny oblastí, které naznačovaly další zvyšování intenzity recese v nejbližším období na trhu práce v české republice.  „Graf č. 1, který je uveden v kapitole 4.1 je prezentován v agregovaných položkách NUTS 2. V popisu grafu je zhodnocen vývoj míry nezaměstnanosti současně v jednotkách NUTS 2, ale také v jednotkách nižších (NUTS 3), které z grafu nejsou patrné. Pro snadnou orientaci či ověření popisů hodnot by pomohla tabulka vstupních dat (jako příloha dokumentu), kde by byly uvedeny hodnoty v jednotkách NUTS 3 (ze kterých lze posléze agregovat NUTS 2) či případně uvést další graf průběhu vývoje míry nezaměstnanosti u jednotek NUTS 3.“ – do textu bude doplněn vývoj míry nezaměstnanosti v krajích.  „Proč autorky uvádí veškeré grafy v agregovaných hodnotách pro NUTS 2, když v interpretaci grafických hodnot se odkazuje na data úrovně nižší (kraje)?“ – grafy byly nepřehledné, navíc vývoj v krajích je uváděn spíše okrajové. V nové verzi materiálu již doplněn vývoj NUTS 3 také.

116

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Připomínky oponenta nezapracované do textu:  „Aplikační část předložené práce dle mého názoru vykazuje spíše popisný charakter vypočtených dat.“ – detailní analýzou faktorů reálné ekonomiky se bude zabývat další výzkum.  „V práci mi chybí ekonomická interpretace výstupů, rozbor faktorů, které mohou mít v rámci jednotlivých regionů vliv na vývoj míry nezaměstnanosti.“ – detailní důvody vývoje budou součástí dalšího výzkumu.  „Argumentace uvedená v samotném závěru práce neodpovídá očekávaným cílům práce uvedeným v abstraktu.“ – prosím upřesnit, v této podobě se jedná o příliš obecné tvrzení.  „V rámci abstraktu si dle mého názoru autorka klade vyšší cíle, než jsou v závěru práce prezentovány (krátkodobá predikce vývoje hospodářského cyklu).“ – krátkodobá predikce je v textu uvedena takto: Rozdílné závěry panují také v souvislosti s odhady vývoje v nejbližší budoucnosti. Většina oblastí (kromě oblasti Hlavní město) naznačuje další zvyšování intenzity recese v nejbližším období na trhu práce v České republice. Nicméně vývoj v Plzeňském a Zlínském kraji ukazuje na pravděpodobnost stagnace mezery nezaměstnanosti a udržení fáze recese. Poslední informace z oblasti Hlavní město ukazují na další zmenšování vytvořeného gapu nezaměstnanosti. Nejoptimističtější závěry plynou z dat v Libereckém kraji, ve kterém byl ve 4. čtvrtletí 2010 vykázán převis NAIRU nad skutečnou mírou nezaměstnanosti.  „V závěru autorky uvádí, že „…nejdříve se vliv krize (s předstihem jednoho čtvrtletí před vývojem v celém národním hospodářství) projevil v oblastech Jihozápad, Severovýchod a Jihovýchod a také v Karlovarském kraji.“ Ptám se, zdali mohou autorky uvést některé faktory, proč tomu tak bylo zrovna u NUTS 2 Jihozápad? – hlubší ekonomické interpretaci výsledků se bude věnovat další výzkum.  „Vzhledem k tomu, že NAIRU lze považovat za indikátor pro řízení hospodářství na makroekonomické úrovni, lze zpětně určit, zda v období, kdy NAIRU se pohybovalo nad úrovní nezaměstnanosti, byla přijata nějaká restrikční opatření?“ – i tomuto typu otázek se bude věnovat další výzkum.

117


Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku TEREZA SYROVÁ*

Abstrakt: Konzumace čokolády a kakaa v západní Evropě a v Rakousko-Uhersku je klíčovým ukazatelem rozvoje konzumní společnosti, v mnou zkoumaném období, zejména koncem 19. století. Kakao a čokoláda zaznamenaly v 19. století obrovský posun v jejich chápání a objemu produkce, a to z hlediska výroby, prodeje a spotřeby. Ve své práci se zaměřím zejména na změny chápání kakaa a čokolády spotřebiteli během 19. století a na jevy, které toto nahlížení na čokoládu a kakao změnilo a zvýšilo jejich konzumaci. Hlavní pozornost své práce tedy zaměřím na změny ve výrobě čokolády a její důsledky, na nové chápání čokolády spotřebiteli a zaměřím se na hodnocení čokolády jako luxusní suroviny.

Klíčová slova: výroba čokolády, konzumní společnost na přelomu 19. a 20. století, Rakousko-Uhersko, luxusní zboží, spotřebitel

JEL klasifikace: N73, N53, N33

*

Studentka doktorského studia, Katedra hospodářských dějin, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

118


Úvod Ve své studii se budu zabývat historií výroby a proměnami chápáním a konzumace čokolády v západní Evropě a Rakousko-Uhersku během 19. století. V novodobé české historiografii doposud neexistuje ucelená studie, která by se tímto tématem podrobněji zabývala,1 a proto jsem do popředí zkoumaného zájmu situovala výrobu kakaa a čokolády. V porovnání s historiografií německou, rakouskou, anglickou a francouzskou, se česká historiografie tomuto tématu nevěnuje, a proto jsem vycházela zejména z pramenů a zahraniční literatury. V předkládané analytické práci se zaměřím zejména na samotný původ vzniku tabulkové čokolády, důvody výroby a měnící se představy o čokoládě na počátku 19. století. Další příčinou, proč se věnuji tématu původu tabulkové čokolády a chápání kakaa a čokolády zejména na počátku 19. století, je společenská neznalost tohoto problému a mylné představy o konzumaci čokolády. Na počátku 19. století vykazovala Evropa velice nízkou konzumaci čokolády, a to zejména z důvodu, jelikož po Evropě nebyla rozšířena, její cena byla vysoká, a tak si ji méně majetní obyvatelé (rolníci, učitelé, dělníci, drobní živnostníci) nemohli dovolit. Konzumovat ji mohly pouze movité vrstvy a, i přes prozatím úzce vymezenou skupinu spotřebitelů, viděli podnikatelé vysoký potenciál v této nerozvinuté oblasti. Začali investovat kapitál nejprve do produkce a zpracování kakaa, popř. investovali do výstavby čokoládových domů, jež měly tradici převážně ve Španělsku, které poprvé dovezlo kakao z Jižní Ameriky díky zámořským objevům. Producenti kakaa se snažili investovat do výzkumu nových technologií, které by zkvalitnily výrobu kakaa a zlepšily jeho chuť. Na počátku 19. století byla čokoláda chápána jako luxusní lék, který svůj název dostal dle aztéckého xocoatl, což znamená hořká voda. Během 19. století spotřebitelé diametrálně přehodnotili pohled na chápání čokolády, a tím se změnilo i konzumované množství, cena a počet čokoládových závodů. Chápání čokolády se posunulo od luxusního léku (takto byla chápána čokoláda na počátku 19. století), přes velice luxusní pochutinu (v polovině 19. století) k běžnější, ale ovšem stále luxusní pochutině (konec 19. století). Dovolím si tvrdit, že skutečný čokoládový boom zažívala západní Evropa v 70. letech 19. století, Rakousko-Uhersko přibližně o třicet let později, tj. na přelomu 19. a 20. století. Čokoláda se do Rakousko-Uherska dostala přes Německo, které se snažilo expandovat na trh zejména tím, že zakládalo filiální pobočky v pohraničích oblastí. Němci investovali

1

Česká historiografie problematiku konzumace a výroby kakaa a čokolády (a i konzumní společnosti v uvedené době) v Rakousko-Uhersku zcela opomíjí, a proto jsem se rozhodla tento problém zpracovat.

119

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 kapitál až po západoevropském čokoládovém boomu, protože měli skutečnou jistotu ve ziskovost čokoládového průmyslu. I přes zakládání nových čokoládoven, zlevnění procesu výroby a zvýšení dostupnosti čokolády veřejnosti, si na konci 19. století čokoládu mohly dovolit pouze vyšší společenské vrstvy, popř. střední třída, která ji konzumovala výjimečně. Zástupce střední třídy prezentovali úředníci, lékaři, strážníci, akademičtí pracovníci, účetní a právníci. I přes občasnou konzumaci čokolády střední třídou, se zvyšoval počet poptávaných kilogramů čokolády, výrobci tvořili nové receptury a zdokonalovali strojová zařízení. V 19. století cukráři prováděli výrobu čokolády za pomocí parních strojů. Čokoládovny v RakouskoUhersku přejímaly technologii výroby zejména od německých čokoládoven, jelikož právě německé čokoládovny zakládaly filiální pobočky v Rakousko-Uhersku, a tím rozšiřovaly technologii výroby do českých zemí. Celkově se během 19. století zvyšovala konzumace kakaa a čokolády a to hned z několika důvodů. Tím prvním z nich byla relativně levná produkce cukrové třtiny, která se stávala dostupnější a kterou spotřebitelé začali do tekuté čokolády přidávat. Druhým důvodem ke zvýšení poptávky po čokoládě bylo zkvalitnění výroby čokolády, zlepšení její chuti a zlevnění produkce. Při výběru použité literatury jsem vycházela z velké části z vydaných a nevydaných2 dobových pramenů. Odborná publikace Schokolade-Fabrikation od E. Saldau3 charakterizuje výrobu čokolády v továrnách počátkem 20. století, kdy se autor specializuje zejména na příměsi čokolády a její směsi s kořením. Autor odborné publikace Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung A. Jolles4 se také zabývá výrobou čokolády, ovšem na rozdíl od E. Saldau se věnuje hlavně chemickému složení kakaa a kakaového másla. Ve svém příspěvku se zaměřím na analýzu úlohy a chápání čokolády během 19. století v Rakousko-Uhersku a v západní Evropě, při které zodpovím následující otázky: Jakou podobu nabyla čokoláda na počátku 19. století a jak byla chápána? Byla čokoláda na počátku 19. století chutným nápojem a proto byla tak oblíbena? Proč se začala vyrábět tabulková čokoláda? A jak byla vyráběna v Rakousko-Uhersku? Odkud tato technologie výroby přišla a proč? Nastal posun ve výrobě čokolády během 19. století? Proč se z čokolády začala stávat luxusní pochutina? Byla tak chápána i na počátku 19. století? 2

Zejména jsem využila fondy SOA Praha: Nezpracovaný fond čokoládoven Nestlé a SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy a SOkA Liberec, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy. 3 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907 44 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 157-9

120


Představy o čokoládě v 19. století a její výroba V tomto krátkém příspěvku se budu primárně zabývat chápáním čokolády a důvody její konzumace na počátku 19. století, a následně uvedu i přeměny jejího chápání. Tato kapitola je přínosná zejména díky mému netradičnímu pojetí čokolády v uvedené době, kterému se budu v následujících odstavcích věnovat. K prozkoumání historie výroby čokolády a důvodu jejího rozšíření v českých zemích na přelomu 19. a 20. století mě přivedlo několik důvodů. Zaprvé, jak jsem již deklarovala v úvodu, česká historiografie od tohoto tématu zcela abstrahuje, nevěnuje se mu a opomíjí podstatu kakaa a čokolády jako luxusních surovin, které se vznikem konzumní společnosti postupně stávají běžnými potravinami. Na rozdíl od historiografie německé, rakouské nebo anglické, v české historiografii neexistuje jediná ucelená publikace, která by byla schopna shrnout dobové představy o kakau a čokoládě, její výrobě, složení, rozšíření a chuti. Za druhé je zajímavá tradice konzumování kakaa, čokolády a kávy, která do českých zemí vstoupila zejména z Rakouska a Německa.5 Tato tradice konzumování kakaa, čokolády a kávy vychází především ze zakládání německých filiálních poboček velkých továren v česko-německém příhraničí, zaváděním moderních technologií z Německa a přebíráním jejich receptur. Z Rakouska do českých zemí přichází zejména tradice pití kávy a čaje a vznik kaváren. Rakousko bylo v rámci Rakousko-Uherska s českými zeměmi spojeno pevnými obchodními i společenskými vazbami v jeden stát. Třetím důvodem, proč se zabývám studiem konzumace a výroby kakaa a čokolády na přelomu 19. a 20. století je jedinečnost tohoto produktu. Kakao a čokoláda byly vzácným spotřebitelským artiklem, který si nemohli všichni občané dopřát v takové míře, v jaké by chtěli a někteří si jej nemohli finančně dovolit ochutnat za celý svůj život. S výrobou čokolády souvisel rozvoj reklamy6 na zboží, drahé stroje a specializace ve výrobě. I přes nákladné investice do strojového zařízení, které na konci 19. století realizovali v českých zemích převážně němečtí vlastnící kapitálu, se začíná zvyšovat spotřeba kakaa na jednoho obyvatele. V důsledku rostoucí spotřeby a zvyšujícího se objemu výroby je zajímavé sledovat technologický přechod výroby čokolády od mechanického míchání čokoládové hmoty a odlévání do formiček až po využívání automatického strojového zařízení, které bylo

5

Přední výrobci čokolády soustředili svá sídla v Drážďanech, odkud jejich průmysl expandoval přes Podmokly do Rakousko-Uherska. Z dostupných dat je patrný rapidní vzestup spotřeby kakaa v Německu převážně v 70. letech 19. století, kdy byly v severním Německu zakládány čokoládovny, a následně v 90. letech, kdy prvotřídní němečtí výrobci čokolády zakládali filiálky v rakousko-uherském pohraničí a ve Vídni. 6 Ritter Sport: http://www.ritter-sport.de/#/de_DE/wissen/thema/geschichte/artikel/masse_deuschland/, staženo 1.4.2012

121

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 poháněno parním strojem. V příspěvku se zaměřím zejména na to, jaké byly hlavní přístupy ve zpracování čokolád? Jak probíhal transfer znalostí a dovedností? Odkud přicházela inspirace do českých zemí? A zejména jak se změnil pohled na čokoládu v průběhu 19. století? Posledním pádným důvodem k prozkoumání této oblasti je zejména chápání a úloha kakaa a čokolády v první polovině 19. století. V mnoha publikacích je čokoláda uváděna jako luxusní pochutina, v přesnějších případech jako nápoj, který byl přezdíván Jídlo bohů.7 Publikace ovšem zcela opomíjí význam tohoto názvu. Na počátku 19. století, kdy spotřeba čokolády v Evropě zažívala mírný vzestup, lidé věřili, že tento nápoj je vhodný ke konzumaci zejména pro jeho blahodárné účinky na organizmus (dodal energii slabým, posílil obranyschopnost organizmu, poskytl spotřebitelům uklidňující účinky jejich psychiky). 8 Lidé čokoládu nekonzumovali jako chutné luxusní zboží, ovšem jako luxusní lék. V následujících odstavcích se budu zabývat důvodem rozšíření kakaa a čokolády v Evropě a v českých zemích, výrobou čokolády, její chutí a důvodem zvolené technologie výroby. Postupné rozšíření čokolády v Evropě začalo až na počátku 19. století, kdy byla čokoláda chápána především jako horký léčivý nápoj, který se vyráběl z mléka, smetany či vody.9 Pili ji lidé pouze z vyšších vrstev, kteří ji konzumovali neslazenou. Teprve až s rozšířením pěstování cukrové třtiny, jejím zlevněním a zpřístupněním spotřebitelům, začali spotřebitelé čokoládu sladit, ta se stávala velice oblíbenou, a zvyšovalo se její užívání.10 Proč spotřebitelé znali čokoládu pouze jako nápoj, a nikoli její tabulkovou podobu nebo jako jiný pevný tvar, je zejména kvůli nedostatečně vyvinuté technologii výroby zpracování kakaových bobů. Tekutá čokoláda byla oblíbena a vyhledávána, ovšem dle prozkoumaných pramenů usuzuji, že tento trend konzumování kakaových bobů byl pro nové majitele čokoládoven a vlastníky čokoládových domů (ve 30. letech 19. století) sice ziskový, ovšem velice neefektivní.11 Na počátku 19. století představovali producenti kakaa kakaové boby jako účinný lék, který byl proslulý blahodárnými účinky pro zlepšení imunity organismu, dodal pocit blaha a

7

Srov. KRÁMSKÝ, S., CEJTL J. 2008, Kniha o čokoládě, Milpo Media s.r.o., 2008, ISBN: 978-80-87040-13-3, s. 54-55 8 Účinnou látkou, která pozitivně působí na lidskou psychiku je fenyletylamin. Spolu s antioxidanty, které váží volné radikály a chrání buněčné membrány před napadením škodlivými látkami, posilují imunitu, zabraňují stárnutí organizmu a mají protirakovinové účinky. 9 Popř. s přídavkem syrového žloutku. 10 Na ceně a konzumaci cukru byla závislá mimo spotřeby kakaa i spotřeba kávy. 11 Zejména jsem využila fondy SOA Praha: Nezpracovaný fond čokoládoven Nestlé a SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy a SOkA Liberec, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy.

122

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 pohody. Horká čokoláda byla k dostání v lékárnách a v čokoládových domech (které byly typické zejména pro Španělsko). Čokoláda jako nápoj nebyla chutnou záležitostí, ale lidé ji přesto pili, jelikož věřili, že jde o lék. Z pohledu dnešního spotřebitele připomínala bažinatou páchnoucí hmotu, na jejímž povrchu se kolem nádoby vždy při mírném vychladnutí vytvořila pevná tuková krusta. Spotřebitelé konzumovali chuťově skutečně odpornou kašovitou tučnou směs a to z toho důvodu, že výrobci neuměli vyrobit odtučněné kakao. Po rozemletí kakaových bobů neuměli boby zbavit kakaového másla, a tak smíchali drť se smetanou, vejcem a kukuřičným škrobem, aby byla čokoláda hustější a aby eliminovali vznik tukové sedliny. Hlavním úskalím v produkci čokolády byla neznalost chemického složení kakaa. Výrobci se postupně vzdělávali, poznávali složení kakaa a kakaového másla. Během 20. let 19. století již věděli, že k vyrobení dobrého kakaa potřebují stroj, který by uměl oddělit kakaové máslo od vzniklého kakaového prášku, ale nevěděli, jak výsledného efektu docílit. Nizozemský chemik Coenraad Johanes van Houten se pokoušel oddělit kakaové máslo z rozemletých bobů a po několikaletých pokusech sestrojil hydraulický lis, který po rozemletí kakaových bobů prolisoval hmotu, oddělil z ní přibližně 50-60 % tuku a na dně lisu vznikla krusta kakaové sedliny.12 Po jejím zaschnutí byla odebrána a rozemleta na prášek. Takto poprvé Coenraad Johanes van Houten vyrobil v Nizozemí van Houtenovo odtučněné kakao. Kvalitní kakaový prášek obsahoval 22-30 % kakaového másla. Cena kakaa byla jednoznačně odvozena od množství obsahu tuku, náročnosti lisování a také zemi původu. Pokud kakaový prášek obsahoval vysoký podíl tuku,13 nebyl považován za příliš kvalitní, ovšem o to byl levnější. Dobová publikace reprezentuje kakao takto: „Obecně je do kakaového prášku, který je v obchodech rozšířen také pod názvem odtučněné kakao, přidáván uhličitan draselný nebo magnesium. Tyto přísady jsou nutné k tomu, aby se kakao rozpustilo ve vodě a nesedalo ke dnu. Takto upravené kakao se nazývá Holandské.“ Kvalitní a takto ošetřený kakaový prášek měl charakteristicky světlou hnědou barvou,14 byl velice suchý a komplexně využitelný k vytvoření horké čokolády jako nápoje.15 Kakao vyrobené van Houtenovou novou technologií bylo v porovnání se současným kakaovým práškem velice tučné a chuti

12

Sedlina se nazývá kakaový koláč a kakao obsahuje 10-20 % tuku. V současnosti se používá kakaový prášek s 20–22 % kakaového másla, tzv. plnotučné kakao, s 10–12 % kakaového másla, který se běžně užívá k pečení, vaření a pro jiné použití do kuchyně a kakao bez kakaového másla. Poslední typ kakaového prášku je využíván jako aromatická látka do zmrzlin, jogurtů nebo sladkostí. Nestle professional Nutrition Magazine, Cocoa and Malt, 10/8, staženo z (duben 2011) : http://www.nestleprofessional.com/united-states/en/Documents/NPCIC/0311_nutripro_bev3_cocoa_malt.pdf 14 Dnes je kvalitní holandský kakaový prášek charakteristický tmavě hnědou barvou. 15 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 157-9 13

123

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 současného kakaa se podobalo jen velice zdánlivě, ovšem tento neskutečný přelom ve výrobě kakaa predikoval objevení tabulkové čokolády. Primární důvody ke vzniku čokoládové tabulky shledávám především v neefektivnosti výroby kakaového prášku van Houtenovým hydraulickým lisem. Po zpracování kakaových bobů zůstávalo výrobcům vysoké množství kakaového másla, které vyhazovali jako odpad. Tento „odpad“ výrobci zužitkovali ve formě pevné podoby čokolády.16 K probádání postupného rozvoje čokolády jako konzumního artiklu se spokojím s tvrzením, že jedním z prvních výrobců tabulkové čokolády byla britská firma Fry. Pro můj výzkum není klíčovou otázkou, kdo vyrobil tabulkovou čokoládu jako první a proč, nýbrž jak chutnala a z čeho byla vyrobena. Jak jsem výše uvedla, budu se přidržovat principu výroby čokolády britské firmy Fry,17 která v polovině 19. století vyráběla tabulkovou čokoládu smícháním kakaového másla, kakaa a cukru. Tato čokoláda nebyla chápana jako pochutina, nýbrž jako lék a proto byla prodávána v lékárnách. Rozšíření čokolády mezi konzumenty nastalo přibližně až o 30 let později, a to díky vmísením smetany (později sušené smetany) mezi kakaové máslo, kakao a cukr. Takto vyrobená čokoláda jako pochutina se těšila velkému úspěchu, výrobci začali vyrábět čokoládu ve velkém počtu, a v tomto důsledku vzrostla cena kakaového másla. Postup výroby čokolády z Velké Británie převzalo Německo, a následně se rozšířil i do Rakousko-Uherska a českých zemí. Důvod náhlého vzestupu obliby čokolády a zejména přesunu od léčivého vzácného nápoje, popř. pevných kostiček v tabulce, k luxusní pochutině je v chuti samotné čokolády. Přidáním sušeného mléka (smetany) do hmoty získala čokoláda krémovou a lahodnou chuť, kterou do této doby, tj. přibližně do poloviny 70. let 19. století, zcela postrádala. V následujícím odstavci uvedu příkladnou výrobu čokolády v moderních továrnách v českých zemích. Dovoluji si tvrdit, že zahraniční investice určovaly (nikoli pouze ovlivňovaly) výrobu čokolády v Českých zemích na přelomu 19. a 20. století.18 A zejména z tohoto důvodu se budu tímto tématem zabývat. Výrobu čokolády zavedly do českých čokoládoven, resp. do filiálek německých firem, mateřské čokoládovny, které patřily v Evropě mezi nejlepší producenty čokoládových tabulek. Takto moderně vyrobenou čokoládu mohli spotřebitelé v Rakousko-Uhersku zakoupit především v lékárnách a speciálních domech. Na přelomu 19. a 20. století se s rozšířením obchodních domů stávala 16

Ve své studii nebudu polemizovat o prvenství výroby tabulkové čokolády. Zaprvé tato otázka není jejím cílem a zadruhé prvenství výroby čokoládové tabulky je velice sporné. 17 Stejný postup pří výrobě čokolády zvolila i konkurenční firma Cadbury. DELLHEIM, CH., The Creation of a Company Culture: Cadburys, 1861-1931, in: The American Historical Review, Vol. 92,1987, No. 1, s. 21 18 Zejména německých investorů.

124

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 čokoláda běžnějším artiklem, zbavovala se přídechu léčivé luxusní pochutiny a stávala se z ní méně luxusní pochutina. Pro kvalitní výrobu čokolády bylo velice důležité znát složení kakaových bobů, dostupné technologie k získání kakaa, k drcení bobů na kakaový prášek, odtučnění a užití kakaového másla. Dobová literatura z počátku 20. století popisuje kakaové boby velice přesně i s využitím adekvátních technologií, tedy technologií s využitím parního stroje. Na konci 19. století výrobci čokolády vycházeli z jejich přesného chemického složení. Věděli, že kakaové boby obsahují 45-55 % tuku, který nazvali kakaové máslo. Tuk z kakaových bobů byl získáván stlačovací technikou, byl žlutobílý, a jak publikace uvádí „příjemné chuti a vůně“. Při teplotě 32-33 °C tuk roztál a vytvořilo se kakaové máslo, které bylo vzácným a známým obchodním artiklem.19 Odborníci uváděli exaktní složení a zpracování kakaového másla, které se skládalo ze dvou rozdílných tuků. Prvním byl tuk, jenž měl při obyčejné teplotě tekutou konzistenci, byl rozpustný a měl olejovitý charakter.20 Druhý tuk byl tuhý a tál pouze při vyšších teplotách. Rozdílné vlastnosti obou tuků byly při výrobě čokolády pro producenty užitečné, jelikož tuky bylo snadné od sebe oddělit na základě rozdílných teplot tání.21 Při výrobě čokolády záleželo především na kvalitě práce, produkci a druhu kakaa. Velice důležité bylo pečlivé zpracování kakaa a v neposlední řadě záviselo na druhu a množství cukru a koření, které bylo dodáváno ke kakaovému prášku. 22 Striktně dodržována měla být výroba čokolády pouze z předepsaných surovin, kterými byl kakaový prášek, cukr a příměsi koření ve vhodném poměru. Do této směsi nesměly být vpravovány žádné další nežádoucí látky a příměsi ve formě náhražek. Tyto prvotřídní, jemné čokolády tvořily vyšší cenovou kategorii a často dostupnou pouze pro bohaté vrstvy ve společnosti. Dvěma hlavními kategoriemi čokolády byly mléčná čokoláda a fondán. Mléčná čokoláda měla tužší konzistenci a skládala se z kakaové hmoty a cukru, s příměsí mléka či smetany. Čokoládový fondán byl měkčí, lehce se rozplýval v ústech a měl velmi vysoký obsah tuku (přidáním vysokého podílu kakaového másla) a cukru.23

19

JOLLES, A., Dr. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 157-9 20 Tuk se přizpůsobil formě ve tvaru plochých hranolů při teplotě mezi 55°C a 60°C. 21 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage, 1907, s. 38 22 Tamtéž, s. 51 23 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 160

125

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Všeobecné složení čokolády (nikoli mléčné), kterou cukráři vyráběli výše popsaným způsobem, bylo tvořeno z přibližně 40-50 % kakaové hmoty, 50-60 % cukru24 a zhruba 1 % koření. Nejprve kakaovou hmotu rozdrtili s moučkovým cukrem v samostatném mixéru a následně ji smíchali v melanžeru. Tyto přístroje k výrobě čokolády byly často vyhřívané, popř. opatřené vyhřívacím zařízením, a ideální teplota pro smíchání se pohybovala mezi 3040 °C. U aparatur, které neměly vyhřívací systém, bylo nejprve nutné přivést kakao a cukr do stejné teploty a smíchat.25 Následně byla hmota vpravena do válcovací mašiny, která ji jemně rozmělnila. Poté výrobci přidali koření např. vanilku26 (kterou nahrazovali levnějším vanilinem), skořici, hřebíček, atd. Dobové publikace uvádí, že „lepší čokolády mají přibližně stejný díl kakaové hmoty a cukru, přinejmenším o trochu více cukru. Pokud má čokoláda více než 85 % cukru a zbytek kakaového másla, pak je přeslazená, činí-li množství cukru a kakaového másla více než 90 %, tak je silně přeslazená.“27 Modernizací doby, zefektivňováním technologií, zlevňováním surovin, zlepšením dopravy, infrastruktury a zvýšením životní úrovně, vzrůstala i poptávka po čokoládě a kakau. Na počátku 20. století se čokoláda vyráběla ve všech státech velice podobným způsobem, za pomocí parních strojů. Některé stroje musely být obsluhovány ručně, jelikož stále ještě nedokonalá modernizace neumožňovala mechanizaci ve výrobních oblastech, jako bylo např. mletí pískového cukru v práškový. Dostupnost čokolády se v mnohých zemích lišila buď svým objemem anebo cenou.

Závěr Hlavním cílem mého příspěvku bylo ukázat posun v chápání a konzumaci čokolády během 19. století, uvést její výrobu a zdůvodnit, proč byla využívaná zvolená technologie. Na počátku 19. století byla čokoláda očima movitých spotřebitelů chápána jako luxusní lék,

24

V mnoha druzích čokolády tvořil cukr přibližně polovinu (někdy více, resp. méně) výrobní hmoty. Cukr se rozmělnil na moučku a přidal se do směsi čokolády. Čokoláda měla svou charakteristicky hnědou barvu, a proto nebylo nutné používat drahý světlý cukr, ale stačilo použít polosvětlý cukr. SALDAU, E. 1907, SchokoladeFabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage 1907, s. 60-61 25 Čokoládová hmota musela zůstat po přidání koření v suché místnosti, kde teplota dosahovala zhruba 60 °C. Cukráři ji následně vylili do forem a přemístili do chladící místnosti, kde se musela rychle zchladit, aby neztratila lesk. 26 Do čokoládové příměsi výrobci nejčastěji přidávali vanilku. Měli ji nejraději, a přesto pro ně byla vzácným kořením. Vanilka, se kterou se obchodovalo, byla před uložením do obchodní krabice v podstatě nezralý plod, který se musel odstranit, aby se na povrch dostala semínka ukrytá v lusku. Čerstvě sebraná vanilka měla zelenou barvu. Zcela vysušená ovocná dřeň byla stále měkká, ohebná, a obyčejně ji producenti balili po 50-ti kusech do svazku a dodávali v hermeticky uzavřených plechových krabicích. SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage 1907, s. 62-63 27 JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926, s. 160

126

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 nikoli jako luxusní pochutina, a proto byla dostupná v lékárnách. Během 19. století se pohled spotřebitelů na vlastnosti čokolády změnil. S vynalezením tabulkové čokolády a následně se začínající výrobou mléčné čokolády, se spotřebitelům stávala čokoláda chuťově dostupnější a stoupala obliba její konzumace. Koncem 19. století se s rostoucí životní úrovní začínala zvyšovat spotřeba kakaa a čokolády (dosud luxusních potravin), a tímto docházelo k rozvoji továren na výrobu čokolády, sladkostí, kávových náhražek a kávovin. Zvyšoval se podíl firem, které byly ochotny obchodovat s vyrobenými produkty, vzrůstala kvalita produktů a zdokonalovala se jejich technologie výroby. Kakao a čokoláda se více vyvíjely podle jasného vzoru od luxusní pochutiny k běžné, až téměř konzumní, poživatině. Z dostupných informací o výrobě čokolády lze odvodit postupný tovární vývoj. Na území Německa a Rakousko-Uherska byla čokoláda vyráběna pomocí dobových nejmodernějších technologií. V 60. letech vzrůstala obliba čokolády v západní Evropě, ovšem zejména ve vyšších společenských vrstvách. Do povědomí veřejnosti vstoupila jako luxusní pochutina, s nádechem mexické exotiky. Byla vyráběna především za pomocí středně velkých továrních strojů, založených na principu pohonu vody nebo páry. Čokoláda či kakao se vyráběly v první polovině 19. století, popř. ještě dříve, ručně, bez pomocí parních strojů. Dostupné technologie a know-how v českých zemích byly přejímány zejména od německých investorů a kapitalistů, kteří v Rakousko-Uherském příhraničí zakládali filiální pobočky. Po přelomu století tvořilo špici čokoládového průmyslu Německo, Švýcarsko, Velká Británie, Francie a Nizozemí. Některé firmy ze jmenovaných zemí jsou až do současnosti velice prosperující.28 Zejména díky podnikatelské touze inovovat a vymýšlet nové technologie, které budou prospěšné ve zpracování kakaa a výroby čokolády, se jejich chápání ze strany spotřebitelů posunulo během 19. století od luxusního léku k luxusní pochutině. Tento převrat a přesun k tomu, aby čokoláda začala být žádaným obchodním artiklem, nastal zejména díky van Houtenovu hydraulickému lisu, který dokázal vyrobit odtučněné kakao, a následně díky švýcarským producentům čokolády, kteří do čokolády přidali smetanu a vyrobili lahodnou mléčnou čokoládu.

28

RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936, s. 8

127


Seznam použité literatury Prameny Nevydané prameny SOA Praha: Nezpracovaný fond čokoládoven Nestlé SOkA Děčín, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy SOkA Liberec, Jednotlivá jednání v záležitostech obchodu, živnosti a průmyslu podle abecedy Vydané prameny JOLLES, A. 1926, Die Nahrung- und Genussmittel Ihre Herstellung und Verfälschung, von Dr. Adolf Jolles, Leipzig und Wien, Franz Euticke 1926 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I.L.Kober, v Praze 1863 RÜCK, M. 1936, Abhandlungen über Kakao GORDIAN, Essay on cocoa, Verlag Gordian – Max Rück GmbH, Hamburg, 1936 SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation, Wien und Leipzig, A. Hartlebens Verlag, zweite, vermehrte und verbessette Auflage 1907 Odborná literatura DELLHEIM, CH., The Creation of a Company Culture: Cadburys, 1861-1931, in: The American Historical Review, Vol. 92,1987, No. 1, s. 21 KRÁMSKÝ, S., CEJTL J. 2008, Kniha o čokoládě, Milpo Media s.r.o., 2008, ISBN: 97880-87040-13-3, s. 54-55 Internetové odkazy Nestle professional Nutrition Magazine, Cocoa and Malt, 10/8: http://www.nestleprofessional.com/unitedstates/en/Documents/NPCIC/0311_nutripro_bev3_cocoa_malt.pdf Ritter Sport: http://www.ritter-sport.de/#/de_DE/wissen/thema/geschichte/artikel/masse_deuschland/

128


Příloha Příkladné recepty prvotřídních dobových čokolád Z následujících receptů populárních a luxusních čokolád je patrná vysoká oblíbenost přidávání koření do kakaové směsi.29 Nejčastěji výrobci doplňovali lahodnou chuť čokolády skořicí, vanilkou, ambrou, hřebíčkem, muškátovým oříškem, muškátovým květem, břidlicí, kardamomem, salepem, islandským mechem a éterickými oleji. Často se čokoláda lišila pouze poměrem kakaa, cukru a koření. Milánská čokoláda se vyráběla smícháním tří liber utřeného kakaa, tří liber nejlepšího cukru, jednoho lotu30 vanilky, ¼ lotu peruánského balzámu a dvou lotů skořice. Madridskou čokoládou nazývali směs, která byla vyrobena ze čtyř liber utřeného kakaa, dvou liber utřeného cukru, čtyř lotů vanilky, tří lotů skořice a ½ kvintole31 ambry. Pařížská čokoláda byla vyrobena z tří liber utřeného kakaa, tří liber utřeného cukru, tří lotů vanilky, tří lotů skořice, ½ lotu ambry. Španělská čokoláda se skládala z 2½ liber utřeného kakaa, 2½ liber utřeného cukru, ½ loty vanilky, jednoho lotu hřebíčku, dvou lotů kardamomu, tří lotů skořice, jednoho lotu květu cedru a 30 kapek cedrového oleje. Římskou čokoládu vyprodukovali ze dvou liber utřeného kakaa, jedné libry utřeného cukru, tří lotů vanilky, 3½ lotu skořice a jednoho lotu peruánského balzámu.32 Dále se prodávala čokoláda turínská a vídeňská. Tyto dvě čokolády byly velice podobné svým složením. Turínská obsahovala dvě libry kakaa, jednu libru cukru, čtyři loty vanilky, čtyři loty skořice. Naproti tomu Vídeňská čokoláda se skládala ze dvou liber kakaa, dvou liber cukru, jednoho lotu vanilky, jednoho lotu skořice. Vařila se i čokoládová káva, která se připravovala z dílu umletého kakaa, dílu cukru a šesti lotů mleté pražené kávy.33

29

Dle dostupných zdrojů SALDAU, E. 1907, Schokolade-Fabrikation a KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, se čokoládové recepty shodují v názvech i poměru množství složení, i přesto, že se mezi vydáním obou publikací jedná o čtyřicetiletý časový rozdíl. 30 Jeden lot váhově odpovídal v měrných jednotkách přibližně 16,06 g, resp. celní lot 16,66 g. 31 Jedna kvintole, kvintlík, odpovídal v měrných jednotkách přibližně 4,0137 g. 32 Čokoládová směs se odlévala do luxusních forem – viz příloha. 33 KUBERT, F. 1863, Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka od Ferdinanda Kuberta, Pořádáním Dr. Antonína Majera, sbírka druhá, sešit první, Nákladem knihkupectví: I.L.Kober, v Praze 1863, s. 96-97, Dalšími druhy byla čokoláda z rýže či ječných krupek.

129


Oponentský posudek na článek: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku autorka článku: Tereza Syrová posudek zpracoval: Richard Lad * Celkové zhodnocení práce Předložený článek kolegyně Syrové chválím a hodnotím pozitivně, myslím, že splňuje předpoklady být publikován. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Jako největší přidanou hodnotu kolegyně Syrové shledávám hledání a nalezení mezery v procesu historického bádání, v jejím podání to je kupříkladu prvek konzumní společnosti doby nedávno minulé. Čokoláda, jako artikl a možný symbol konzumní společnosti, se mi jeví jako velmi zajímavý prostor k výzkumu, kdy je popisován vývoj lehce netradičního spotřebního statku. Tím chci říci, že běžným spotřebním artiklem v konzumní společnosti se často jmenují automobily, vlastní domy, konzumace masa nebo alkoholických nápojů. Na malém prostoru je dán prostor celému fenoménu čokoládového průmyslu a jeho spotřeby, od původního spotřebitelského významu, přes výrobu a vylepšování receptů nově vzniklé tabulkové čokolády, po faktory, které ovlivnily způsob výroby čokolády v nejrůznějších formách na území Rakousko-Uherska ze západní Evropy. Myslím si tak, že byly tímto článkem položeny velmi kvalitní základy pro další „konzumní“ bádání v této problematice. Kvituji autorčinu snahu využívat v práci i nevydané prameny a použití zahraničních zdrojů, nicméně si myslím, že zdrojů mohlo býti při vyjadřování významu čokolády u spotřebitelů více. Chválím i autorčinu snahu klást si podstatné otázky a provázet neustále čtenáře aktuálním děním v článku, na druhou stranu si myslím, že bylo položeno příliš mnoho otázek, ačkoliv všechny položené otázky dokázala autorka bravurně zodpovědět. Příště bych tedy přivítal vyšší koncentraci literatury společně s vyšším zájmem o konkrétní etapy vývoje forem čokolády a možná i větší detail na průkopníky čokoládového průmyslu v českých zemích. Nebylo by ani od věci rozvinout zmíněnou myšlenku investic *


130

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 v tomto oboru o například vliv na zaměstnanost. Pro budoucí vývoj bádání by slušelo uvést například nějaké grafy spotřeby čokolády například v jednotlivých zemích. Jinak obecně chválím kvalitní začátek, který seznamuje čtenáře s obsahem, způsobem bádání i případnými obtížnými kroky v rámci výzkumu Otázky k prezentaci Optal bych se, zda má kolegyně Syrová nějak ohraničené zkoumané období, především, kdy končí její výzkum? Historicky rozpad R-U? Myslí si autorka, že čokoláda a její spotřeba je skutečně výstavní poživatinou symbolizující společenskou úroveň spotřeby? Lze nalézt historický vývoj čokolády nebo jiné potraviny také ve východní části Evropy, který bychom mohli spojit s vývojem konzumního jednání tamější společnosti?

131


Oponentský posudek na článek: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku autorka článku: Tereza Syrová posudek zpracoval: Luděk Nezmar

Celkové zhodnocení práce Článek k publikaci doporučuji a to zejména s ohledem na skutečnost, že toto téma dosud nebylo na našem území zpracováno a poukazuje na důležitost inovací z hlediska dostupnosti produktu pro široký trh. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Přidaná hodnota práce spočívá zejména v poodhalení historie výroby a konzumace čokolády nejen v Evropě, ale zejména ve vztahu k českému prostředí. Za podstatné lze označit i skutečnost, že práce ukazuje na vztah mezi inovativností podnikání a následné dostupnosti výrobku – tedy nejen zkvalitňování takového produktu, ale také snižování ceny. Autorka si ve svém úvodu stanovila poměrně jasné otázky, na které v následujícím textu lze nalézt relevantní odpovědi. Argumentaci vedoucí k závěru, jež je charakterizován užíváním čokolády jako léku na počátku 19. století s následnou a postupnou změnou vnímání spotřebitelů vedoucí až ke změně postoje a nákupního chování, lze chápat jako adekvátní. Vzhledem k nastolenému tématu, jeho historičnosti a specifičnosti lze charakterizovat použité metody jako vhodné a akceptovatelné. Autorka informace čerpala nejen z veřejně dostupných zdrojů, ale také přistoupila k poměrně náročnějšímu studiu informací i prostřednictvím historických archivů některých výrobců čokolády. Téma čokolády není příliš frekventované, tedy alespoň z hlediska historicko ekonomických dat, proto lze konstatovat, že autorka sice čerpala z nemnoha zdrojů, ale s dostatečným rozsahem. V této souvislosti lze poukázat zejména na odkazy zahraniční literatury uváděné převážně z německy hovořících zemí.




132

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Domnívám se, že text mohl být doplněn o doložený způsob konzumace čokolády jihoamerickými indiány, nicméně tato skutečnost nemá přímý vztah k tématu a sloužila by pouze pro obohacení čtenářových znalostí. Otázky k prezentaci 1. Zda je z dostupné literatury známo, jak vysoký nastal pokles ceny čokolády v porovnání začátku a konce 19. století? 2. Jaký byl v českých zemích poměr domácí produkce a zahraničního dovozu čokolády? 3. Jaký byl poměr německých a českých investic do čokoládového průmyslu v 19. století na našem území?

133


Oponentský posudek na článek: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku autorka článku: Tereza Syrová

posudek zpracoval: Martin Ráček* Celkové zhodnocení práce Autorka v plné míře zodpověděla všechny otázky, které si v úvodu předkládaného textu Theobroma – Jídlo bohů (podnázev Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku) položila, a i proto, navzdory některým výhradám (viz dále), doporučuji práci k dalšímu publikování. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Autorka zpracovává téma, které ještě v české a československé historiografii zpracováno nebylo. To je dle mého názoru vždy velkou výhodou a přidanou hodnotou takové práce. Vzhledem k omezeným zdrojům, jak českých/československých tak zahraničních, se autorka textu zhostila se ctí a zodpovídá na otázky, jež si v úvodu práce položila. Závěr práce vychází z plně zodpovězených otázek a je adekvátní vzhledem ke zjištěným okolnostem. V práci mi chybí odkazy na konkrétní statistická data či zdroje, ze kterých autorka čerpá a na které je v textu odkazováno (např. na str. 1 v druhém odstavci: „Na počátku 19. století vykazovala Evropa velice nízkou konzumaci čokolády, a to zejména z důvodu, jelikož po Evropě nebyla rozšířena, její cena byla vysoká, a tak si ji méně majetní obyvatelé (rolníci, učitelé, dělníci, drobní živnostníci) nemohli dovolit. Konzumovat ji mohly pouze movité vrstvy a, i přes prozatím úzce vymezenou skupinu spotřebitelů, viděli podnikatelé vysoký potenciál v této nerozvinuté oblasti. Začali investovat kapitál nejprve do produkce a zpracování kakaa, popř. investovali do výstavby čokoládových domů, jež měly tradici převážně ve Španělsku, které poprvé dovezlo kakao z Jižní Ameriky díky zámořským objevům.”). Použití zvolených metod považuji za vhodné. Literatura, jak ostatně sama autorka v textu několikrát upozorňuje, je velmi omezená (domácí i zahraniční), proto musela čerpat z vydaných a nevydaných pramenů a především zahraniční literatury.

*


134


Otázky k prezentaci S uvedenou větou výše souvisí i dotaz resp. prosba na autorku práce o objasnění, co si mám představit termínem „snažili investovat? Je v literatuře zaznamenáno, jaké producenti kakaa podnikli kroky v tomto ohledu? Kým (např. jakou institucí, pokud ano) byla kontrolována výroba čokolády a předepsány suroviny pro její výrobu, jak je uvedeno v textu na str. 9 v prvním odstavci? Byly za nedodržování těchto pravidel stanovené nějaké postihy?

135


Oponentský posudek na článek: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku autorka článku: Tereza Syrová posudek zpracovala: Hana Silovská * Celkové zhodnocení práce Příspěvek doporučuji k publikaci po zapracování připomínek a komentářů. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování -

Kladně hodnotím originalitu a atraktivnost tématu. Především díky nedostupnosti zdrojů spatřuji přidanou hodnotu v podání a shrnutí ucelených informací o dosud nepříliš zpracovaném tématu. Značně popisná, nicméně informačně bohatá práce, především z oblasti potravinářského průmyslu.

-

V abstraktu ani úvodu by nemělo chybět jasné definovaní hlavního, případně vedlejších cílů, ovšem v příspěvku autorka cíl definuje až v závěru. Zaměření i poslání textu je zřejmé, přesto je zapotřebí v úvodu cíl jasně definovat, aby jej čtenář nemusel odtušit nebo i špatně pochopit a umožní to i snazší hodnocení celého textu.

-

Autorka přesně neuvádí jakou metodiku v rámci textu využívá. Práce je z velké části rešerší dostupných materiálů, částečně doprovázenou vlastními komentáři.

-

Autorka si v úvodu pokládá řadu jednoduchých otázek, které jsou víceméně v rámci textu a závěru všechny zodpovězeny. Závěr je spíše shrnutím v textu uvedených informací a postrádá vlastní autorčin pohled a možné výhledy pro další výzkum.

-

Seznam zdrojů je poměrně stručný, nicméně obsahuje některé zahraniční prameny. Kratší rozsah zdrojů autorka v úvodu zdůvodňuje dosavadním nedostatečným zpracováním tématu a tak i nižší dostupností pramenů. Prameny jsou dále děleny na „vydané“ a „nevydané“. Co přesně znamenají prameny „nevydané“ a jaká je jejich spolehlivost?

-

Text obsahuje zajímavé informace, ovšem postrádá větší průřez do ekonomické sféry. Je zde patrný vývoj jistého spotřebitelského chování, ale bylo by vhodné,

*

Studentka doktorského studia , Katedra Regionálních studií, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

136

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 pokud možno, zaměřit se na další a podrobnější ekonomické aspekty a ukazatele jako např. vývoj ceny čokolády a kakaa, vliv změny technologie výroby na cenu produktu, význam postavení produktu v rámci potravinářského průmyslu a jeho významu pro národní hospodářství v dané době, vývoj spotřeby apod. Bude zajímavé sledovat další vývoj a směr výzkumu. Doporučuji též více vysvětlit pojetí čokolády jako „luxusního statku“. Otázky k prezentaci 1) V textu zmiňujete, že čokoláda byla označována jako „jídlo bohů“, ale že tento význam publikace nevysvětlují. Dokážete jej vysvětlit sama? 2) Příspěvek je zajímavý, ale zatím je pravděpodobně úvodem k další hlubší analýze. Jakým směrem se bude Vaše práce a výzkum dále ubírat? Na jaké konkrétní ukazatele a indikátory se hodláte zaměřit? 3) Jaké byly okolnosti a následky změny v technologii ve výrobě čokolády při přechodu od manuální výroby ke strojové?

137


Oponentský posudek na článek: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku autorka článku: Tereza Syrová posudek zpracoval: Tomáš Vaverka Celkové zhodnocení práce Přestože by předložená práce měla být před zasláním k publikaci modifikována, doporučuji ji k přijetí. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Přidaná hodnota předkládané práce by mohla spočívat v odpovědi na otázky položené v úvodu. Položené otázky však působí dojmem absence ustavení základního problému, který by text řešil. V závěru úvodu je tak položeno několik otázek, které mají spíše povahu témat, ke kterým se text nějak vyjadřuje, než že by se jednalo o výzkumné problémy. Většina položených otázek je zodpovězena adekvátně, u některých však vzniká pochybnost, nakolik je vůbec možné na takové otázky (vědecky) odpovědět. např. „Byla čokoláda na počátku 19. století chutným nápojem a proto byla tak oblíbena?” (3) Je velmi obtížné, představit si odpověď, která by nebyla založena na určitém empirickém zkoumání. V tomto případě na odkazu na dobové empirické zkoumání přinejmenším někoho, kdo takový hodnotový soud publikoval. Za účelem zdůvodnění faktu, že v nějaké době byl určitý nápoj považován obecně za chutný, bych volil spíše odkazy na dobové dokumenty, než pravděpodobně parafrázi jistého, blíže nespecifikovaného zdroje. Otázka „Proč se začala vyrábět tabulková čokoláda?” (3) je zodpovězena tím, že byl použit odpad z van Houtenova hydraulického lisu. Obliba tabulkové čokolády však stoupla až s přidáním smetany, což, jak se v závěru dozvídáme, implementovali Švýcarští výrobci. Jakou roli hrají, při přechodu na tabulkovou čokoládu, životní úroveň a chování spotřebitelů nebo relativní ceny jednotlivých druhů čokolády se však nedozvídáme. Čtenář, hledající ekonomické vysvětlení skutečnosti, postrádá na jedné straně jasnou představu o nákladech (způsobech obchodování se surovinami a polotovary v procesu výroby čokolády) a na druhé 


138

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 straně fakta o vyrobených (resp. spotřebovaných) množstvích jednotlivých druhů čokolády, cenách výrobků a polotovarů a nakonec také o relativním růstu životních úrovní spotřebitelů. Právě odhalením fakt o růstu spotřeby čokolády, nebo např. poklesu její relativní ceny, by bylo možné spolehlivě doložit změnu vnímání čokolády v očích spotřebitelů. Ekonomického čtenáře nemůže uspokojit nic konkrétního, neříkající obecné tvrzení žurnalistického charakteru. „Kakao a čokoláda byly vzácným spotřebitelským artiklem, který si nemohli všichni občané dopřát v takové míře, v jaké by chtěli a někteří si jej nemohli finančně dovolit ochutnat za celý svůj život.” (4) V práci se hovoří o přesunu technologie výroby z Nizozemí přes Velkou Británii do Švýcarska. Ale co to ve skutečnosti znamená? Jakou roli hrají náklady, cla, monopol a zejména spotřebitel? Otázky k prezentaci Jak se měnily ceny kakaových produktů v průběhu 19. století v Rakousku-Uhersku a Evropě? Jak se vyvíjela konzumovaná (vyrobená) množství čokolády v RU i jinde? Bylo by možné z těchto údajů potvrdit přesun čokolády z luxusních výrobků mezi běžně dostupné? Měla vliv spotřebitelská poptávka na přesun odpadu z hydraulického lisu do Británie nebo šlo o náhodnou inovaci, která se chytla (jak píšete po 30ti letech tedy až po tom, kdy Švýcarští výrobci přidali smetanu.) Kde se tedy vlastně čokoláda uchytila jako pochutina? Kteří spotřebitelé si ji „vymodlili“, a které institucionální (nebo přírodní) prostředí umožnilo její objevení?

139


Reakce na oponentské posudky na článek: Theobroma - Jídlo bohů: Konzumace čokolády na přelomu 19. a 20. století v západní Evropě a Rakousko-Uhersku Tereza Syrová Reakce na oponentský posudek Petra Chalupeckého Existují nějaká regionální specifika konzumace čokolády v českých zemích? Existují regionální rozdíly konzumace čokolády a to zejména množstevní a kvalitativní. Jaké dopady na velikost a strukturu spotřeby čokolády měla skutečnost, že byla vnímána zpočátku jako lék a nikoli jako pochutina? Je nutné si uvědomit, proč byla vnímána jako lék. Prodávala se v lékárnách, což vydrželo v RU až do dob první republiky. S rozvojem obchodních domů se prodávala v obchodních domech a koloniálech. Projevila se na přelomu 19. a 20. století v odvětví výroby a prodeje čokolády národnostní řevnivost mezi českými a německými producenty a obchodníky? Ne, neprojevila. Reakce na oponentský posudek Petra Chalupeckého Optal bych se, zda má kolegyně Syrová nějak ohraničené zkoumané období, především, kdy končí její výzkum? Historicky rozpad R-U? Ano, rokem 1918. Myslí si autorka, že čokoláda a její spotřeba je skutečně výstavní poživatinou symbolizující společenskou úroveň spotřeby? Společenskou úroveň spotřeby nehodnotím pouze jednou vybranou spotřební surovinou, ale samozřejmě do ní spadá mzda, bytová situace, sociální zabezpečení, množství volného času atp. Chtěla jsem pouze poukázat na čokoládu jako velice luxusní surovinu, která se postupem času, s rostoucí životní úrovní, stávala surovinou zcela běžné spotřeby. Lze nalézt historický vývoj čokolády nebo jiné potraviny také ve východní části Evropy, který bychom mohli spojit s vývojem konzumního jednání tamější společnosti? 140

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 V Maďarsku a Polsku lze pozorovat podobný průběh jako v Československu. Dále na východ nikoli. Reakce na oponentský posudek Luďka Nezmara Zda je z dostupné literatury známo jak vysoký nastal pokles ceny čokolády v porovnání začátku a konce 19. století? Důležité jsou relativní ceny. Musíme brát v úvahu náklady na bydlení, dostupnost čokolády (tzn. náklady na cestu, objednání atp.). Tyto fakta jsou patrná z novin, ceníků čokoládoven, které jsou dostupné zřídka. Záleží též na zkoumaném období. Přelom 19. a 20. století je lépe dohledatelný. Jaký byl v českých zemích poměr domácí produkce a zahraničního dovozu čokolády? Dováželo se samozřejmě kakao, kakaové boby a i tabulková a figurková čokoláda. Nicméně poměr čokolády, která byla vyrobena na českém území, byl značně vysoký. Jelikož dovozu čokolády bránila dovozní cla, dovezená čokoláda byla drahá. Jaký byl poměr německých a českých investic do čokoládového průmyslu v 19. století na našem území? Na počátku 19. století vznikaly firmy, které se specializovaly zejména na prodej kávy a kávovin, ty byly z drtivé většiny německé. Dovoluji si tvrdit, že německý kapitál převládal po celé 19. století a to až přibližně do roku 1918. Reakce na oponentský posudek Martina Ráčka S uvedenou větou výše souvisí i dotaz resp. prosba na autorku práce o objasnění, co si mám představit termínem „snažili investovat? V polovině 19. Století bylo na českém území žalostně málo čokoládoven a Němci věděli, že pokud jim jejich investice vyjde z hlediska právního, tak vydělají veškeré investované peníze zpět během několika desítek měsíců. Ale tyto pokusy byly v počátcích. V 90. letech měli jistotu v podnikání, věděli, co je čeká, ovšem návratnost nebyla tak rychlá. Je v literatuře zaznamenáno, jaké producenti kakaa podnikli kroky v tomto ohledu? Museli koupit parcelu (kupní smlouva), popř. budovu, kterou bylo třeba často opravit, navézt stroje z Německa, popř. zaučit české obyvatele. Zažádat o povolení z vídeňského magistrátu o stavbu a provozování filiálky a sehnat odběratele. Často to byl královský dvůr. 141


Kým (např. jakou institucí, pokud ano) byla kontrolována výroba čokolády a předepsány suroviny pro její výrobu, jak je uvedeno v textu na str. 9 v prvním odstavci? Byly za nedodržování těchto pravidel stanovené nějaké postihy? Z důvodu rozšíření výroby a případného vzniku falzifikátů čokolády byl 25. srpna 1877 v Lipsku založen Spolek německých čokoládoven. Členové spolku stanovili podmínky pro výrobu čokolády, resp. pro její složení, a sice výrobci do čokoládové směsi nesměli přidávat žádné náhražky jako: živočišné tuky, kakaové slupky. Spolek založili proto, aby bojovali s levnými náhražkami a uměle vybudovanou konkurencí v oblasti čokoládového průmyslu. V roce 1876 měl spolek téměř 25 členů, z nich byly čtyři drážďanské firmy mezi nimi i Hartwig&Vogel a Otto Rüger. Spolek německých čokoládoven měl za cíl prodávat kvalitní čokoládu na místo nekvalitních náhražek a tak se zvyšovala cena čokolády. Reakce na oponentský posudek Hany Silovské V textu zmiňujete, že čokoláda byla označována jako „jídlo bohů“, ale že tento význam publikace nevysvětlují. Dokážete jej vysvětlit sama? Viz prezentace – navozovala pocit štěstí, cílili se hezky, božsky Příspěvek je zajímavý, ale zatím je pravděpodobně úvodem k další hlubší analýze. Jakým směrem se bude Vaše práce a výzkum dále ubírat? Na jaké konkrétní ukazatele a indikátory se hodláte zaměřit? Konzumní společnost – růst životní úrovně, volného času, platu a s tím související návštěva kaváren, nákup kávy, kakaa a čokolády. Jak často ji nakupovali a samozřejmě s tím úzce souvisí reklama na čokoládu. Jaké byly okolnosti a následky změny v technologii ve výrobě čokolády při přechodu od manuální výroby ke strojové? Vynález parního stroje a jeho aplikace na čokoládový průmysl, cena a dostupnost strojového zařízení, odbyt čokolády – zvýšením výroby se vyplatil přechod na strojovou výrobu. Kvalitnější a hlavně stejné výrobky za kratší čas. Reakce na oponentský posudek Tomáše Vaverky Jak se měnily ceny kakaových produktů v průběhu 19. století v Rakousku-Uhersku a Evropě? 142

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Klesaly. Jak se vyvíjela konzumovaná (vyrobená) množství čokolády v RU i jinde? Stoupalo. Bylo by možné z těchto údajů potvrdit přesun čokolády z luxusních výrobků mezi běžně dostupné? Ano, ale zároveň bylo ještě třeba doložit tyto statistiky jinak (zvýšení počtu prodaných kg neznamenalo zvýšení životní úrovně) – dobová literatura, tisk, záznamy o odběratelích továren, rozšíření obchodních domů Měla vliv spotřebitelská poptávka na přesun odpadu z hydraulického lisu do Británie nebo šlo o náhodnou inovaci, která se chytla (jak píšete po 30ti letech tedy až po tom, kdy Švýcarští výrobci přidali smetanu.) Kde se tedy vlastně čokoláda uchytila jako pochutina? Ano. Množství vyrobené čokolády rostlo. Kteří spotřebitelé si ji „vymodlili“, a které institucionální (nebo přírodní) prostředí umožnilo její objevení? Britští spotřebitelé a Holandsko.

143


Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska PAVLA KAČMÁROVÁ* Abstrakt: Ekologická ekonomie představuje jeden z ekonomických přístupů

k ochraně

životního

prostředí,

který

se

v prostředí

industriálních zemí Západu rozvíjel od konce šedesátých let 20. století společně s neoklasickou environmentální ekonomií a jehož základní východiska ovlivnila první politiky ochrany životního prostředí tak, jak byla nastavena během sedmdesátých let 20. století a dále. V článku se budu zabývat problematikou tohoto ekonomického přístupu k ochraně životního prostředí, a to s ohledem na jeho ekonomickou a historickou podstatu. Domnívám se, že jsou to právě tzv. dlouhá šedesátá léta (tj. přibližně období let 1958-1968/1973), která s sebou přinesla proměnu stěžejních paradigmat, kdy jedním z nich byl také vztah člověka a přírody. Hlavní pozornost své práce tedy zaměřím na vybrané koncepty, které vysvětlují a přibližují podstatné změny ve zvoleném časovém období; a na metodologická východiska ekologické ekonomie z pohledu jejích teoretiků. Klíčová slova: Ekologická ekonomie, vznik ochrany životního prostředí, neomarxismus, postmaterialismus

JEL klasifikace: Q01, Q28, Q57, Q58

*

Studentka doktorského studia oboru Hospodářských a politických dějin, Katedra hospodářských dějin, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

144


1. Úvod Moderní pojetí ochrany životního prostředí lze v industriálních zemích Západu identifikovat přibližně na konci šedesátých, resp. začátku sedmdesátých let 20. století, které považuji za hlavní mezník v tzv. environmentální revoluci, a kterou primárně spojuji se sedmdesátými léty 20. století. Za hlavní vývojový mezník označuji událost konce roku 1973, tedy dopad první ropné krizi na západní část světa. Panika, která byla vyvolána nedostatkem ropy a z ní vyplývajících omezení, vyvolala u široké veřejnosti nárůst zájmu o ekologickou problematiku a otázky ochrany životního prostředí, které během sedmdesátých let 20. století výrazně narůstaly. Výsledkem byl vznik politických stran odvolávajících se na ochranu životního prostředí, jež postupně začaly ovlivňovat podobu hospodářské politiky, jejich cílem byly jiné priority než ekonomický růst - zejména vyšší udržitelnost spotřeby a výroby. Sedmdesátá léta 20. století pak mohu charakterizovat jako proces proměny společnosti od konzumní k tzv. udržitelné,1 jež se vyznačovala protesty proti výstavbě atomových elektráren, využíváním obnovitelných zdrojů energie, ale také např. zaváděním dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí do praxe aj.2 Cílem mého článku je vysvětlit metodologická východiska vzniku ekologické ekonomie v průmyslových zemích Západu na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let 20. století, kdy za stěžejní období celkově považuji období let 1973 – konec sedmdesátých let 20. století, resp. začátek osmdesátých let 20. století.3 Domnívám se, že environmentální revoluce let sedmdesátých je odrazem událostí tzv. dlouhých šedesátých let (cca 1958 - 1968/1973), které určily podobu nově vznikající soudobé politice ochrany životního prostředí, jež je, podle mého názoru, produktem ekologické ekonomie. Z tohoto důvodu zaměřím obsah svého článku právě na analýzu období let 1958 – 1968/1973, přičemž však zdůrazňuji, že hlavní pozornosti se ochraně životního prostředí dostalo až po roce 1973. Práce je příspěvkem k oboru environmental history, zabývá se tedy vznikem ochrany životního prostředí na vybraném prostředí4 s ohledem na jeho ekonomickou podstatu.

1

Tedy takové společnosti, která se od materiální spotřeby v kvantitativním množství orientuje na spotřebu statků recyklovatelných a druhotně využitelných, tj. kvalitativní spotřebu. 2 Myšlenky doby navíc výrazně ovlivnila kniha Římského klubu Limity růstu, jež byla vydána v roce 1972, ale bestsellerem se stala až po událostech roku 1973. 3 V SRN např. 1973-1982, kdy první vlnu environmentální revoluce spojuji s koncem vlády kancléře Helmuta Schmitta. Více k tomu např. viz Ditt 2003, 305-343; Engels 2006; Hünemörder 2004. 4 V případě tohoto článku jsem zvolila komplexní vývoj všech zemí Západu ve stanoveném období, a to i přesto, že jednotlivé industriální země měly svůj specifický vývoj ekonomik. Je však zřejmé, že některé charakteristické vývojové rysy byly pro země Západu shodné – tj. hospodářský růst v průběhu padesátých let 20. století, babyboom, liberalizace společnosti, demokratizace společnosti, vzrůstající počet mladých a vzdělaných studentů, odklon od klasických rodinných hodnot apod.

145

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Domnívám se, že v případě tématu vzniku ochrany životního prostředí nelze vynechat také analýzu sociologických a politických faktorů zvoleného období. Práci jsem rozdělila do tří částí, kdy v první definuji stěžejní pojmy z oblasti environmentalismu, představím v krátkosti jednotlivé ekonomické přístupy k ochraně životního prostředí a prezentuji současný pohled na ekologickou ekonomii. V druhé části se zabývám identifikací klíčových změn společnosti v dlouhých šedesátých letech, jež zapříčinily proměnu paradigmatu ve vtahu člověka k přírodě. V poslední, třetí části mé práce posléze přibližuji proměnu hodnot společnosti z pohledu prvních ekonomů ochrany životního prostředí, tedy z pohledu ekologických ekonomů. V práci jsem také zhodnotila celkový přístup ekologické ekonomie k ochraně životního prostředí.

2. Environmentalismus v pojetí ekologické ekonomie Vzhledem k roztříštěnosti pojmu environmentalismus ve společenských vědách považuji za podstatné definovat tento termín dříve, než přistoupím k samotné analýze svého článku. Podle neoklasického environmentálního ekonoma Charlese Kolstada se environmentalismus zabývá vztahy mezi vnějším prostředím, přírodou a společenským vývojem (Kolstad 2000, 1).5 Vznik environmentalismu lze datovat ke konci šedesátých let 20. století, kdy je jeho raná fáze spojována s učením ekologické ekonomie a neoklasické environmentální ekonomie, které zavedly do praxe nástroje ochrany životního prostředí. Na začátku devadesátých let 20. století se do popředí dostávají dva nové přístupy ochrany životního prostředí – institucionální (ekologická) ekonomie a tzv. Free Market Environmentalism (tržní přístup k ochraně životního prostředí). Pro Free Market Environmentalism pak platí, že jeho hlavním konceptem je instituce soukromého vlastnictví, reflektuje tak proliberální hodnoty založené na fungování tržních struktur.6 Nadále bude pracovat s pojmem environmentalismus jako s plnohodnotnou vědeckou disciplínou, která se snaží dodržovat ekonomické zásady v konceptu ochrany životního prostředí a využívá tak poznatků z oblasti samotné ekologie, ale též sociologie, historie, filozofie ad. Odmítám tedy tvrzení o tom, že environmentalismus nemá s přírodními, ani se společenskými vědami fakticky nic společného a také nesouhlasím s přirovnáním ke komunismu.7

5

Tj. zdůrazňuje vazbu mezi ekologickým systémem Země a ekonomickým systémem lidské společnosti, jeho cílem je změna ekonomických a politických mechanismů, které životnímu prostředí škodí (Kolstad 2000, 1) 6 K metodologickým přístupům k ochraně životního prostředí více viz např. Kotíková 2006, 261-273. 7 Podle některých autorů je environmentalismus jen ideologií, která odmítá vidět svět, přírodu a lidstvo takové, jaké ve skutečnosti jsou, tedy vidět jejich přirozený evoluční vývoj. Například Klaus 2007, 21.

146

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Co se týče základních teoretických stanovisek ekologické ekonomie, zdůraznila bych zejména skutečnost, že je tento ekonomický přístup k ochraně životního prostředí charakterizován

rozšířením

zúženého

pohledu

na

životní

prostředí

neoklasické

environmentální ekonomie o poznatky ostatních přírodních a humanitních věd (Luzadis 2010, 1). Podle ekologických ekonomů je nutné přistupovat k ochraně životního prostředí interdisciplinárně, tj. zohlednit stanoviska fyziky, psychologie, ekologie, sociologie, nebo také historie. Stoupenci ekologické ekonomie za stěžejní koncept považují vnitřní hodnotu přírody, jež není vyčíslitelná v penězích (na rozdíl od environmentálních neoklasiků a tržních environmentalistů, Vejchodská 2007, 19-20). Dalším charakteristickým rysem je hodnocení přírody z pohledu ekocentrického (resp. biocentrického),8 kdy má příroda svou vnitřní hodnotu, tj. takovou hodnotu, která neodráží ani lidské preference, ani se neodvíjí od užitku, který z ní plyne. Tato hodnota vyjadřuje nedotknutelnost přírody, je to právo přírody být zachována v kvalitě a kvantitě, v jaké byla před zásahem člověka (Edward-Jones, Bavies, Hussain 2000, 77). Vzhledem k zaměření mého článku, kdy za hlavní přínos považuji historickou analýzu vzniku environmentalismu, je však nutné hodnotit vymezení tohoto pojmu a samotné ochrany životního prostředí z pohledu soudobé společnosti. Tvrdím, že právě ekologická ekonomie reflektuje společenské postoje šedesátých let 20. století. Mé tvrzení o tom, že ekologická ekonomie ovlivnila podobu prvních politik ochrany životního prostředí, podporuje fakt, že první nástroje ochrany životního prostředí byly do praxe zaváděny na začátku sedmdesátých let 20. století a jako takové byly výsledkem událostí předešlého desetiletí.9 Tímto se budu zabývat ve třetí části mého článku, kdy představím ekonomický koncept pojetí ekologické ekonomie. Z představených základních východisek ekologické ekonomie bych shrnula, že osobně považuji za výhodu tohoto ekonomického přístupu k ochraně životního prostředí interdisciplinární přístup, jelikož se domnívám, že je do analýzy dopadů vybrané politiky ochrany životního prostředí nutné zahrnout i poznatky ostatních společenských a přírodních věd.10 Přes výše zmíněné přednosti však musím konstatovat, že ekologická ekonomie se 8

Biocentrismus zastupuje přístup, podle kterého mají veškeré živé organismy na Zemi stejné právo na život, jedno jestli lidský život, nebo život rostlin a živočichů. Ekocentrismus se zaměřuje na zachování ekosystémů. 9 Viz např. v prostředí SRN je vznik Strany zelených – Die Grünen datován k roku 1979 a je výsledkem vývoje od roku 1973, kdy rozhodujucí úlohu otázky ochrany životního prostředí sehrály zejména aktivity protiatomového hnutí SRN, na které přímo navázalo ekologické hnutí SRN. Více viz např. Hockenos 2011, 24; Nielson 2006, 207; Breyman 1997, 304; Spiegel Online 48/1973; Zeit Online 52/21.12.1973 aj. 10 Např. si nemyslím, že je korektní hodnotit první přijaté zákony na ochranu životního prostředí na začátku sedmdesátých let 20. století bez přímé vazby na jasně ,,levicový“ vývoj šedesátých let 20. století, který

147

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 vyznačuje převažujícími zápory. Nejzásadnějším nedostatkem, kterého se dopouštějí prakticky všichni ekologičtí ekonomové, je skutečnost, že se pomocí různých nástrojů ochrany životního prostředí snaží hrubě zasahovat do svobody jednotlivce (Sheeran 2006, 34). Hlavním důvodem těchto závěrů je skutečnost, že ekologičtí ekonomové vycházejí ze základních předpokladů ekologie, tedy že člověk je pouze součástí přírody a ekosystémů, není jim nadřazený a jako takový nemá právo narušovat původní přírodní rozdělení.

3. Klíčové změny vývoje společnosti v ,,dlouhých šedesátých letech“ Dlouhá šedesátá léta představují období vývoje společnosti, která jsou datována přibližně od konce padesátých let 20. století do roku 1968, tedy do období, kdy vrcholilo studentské povstání, resp. do roku 1973, kdy svět zasáhla první ropná krize. Tato léta jsou charakteristická obdobím kulturní proměny společnosti, jejích hodnot a celkově tedy proměnou do té doby všeobecně přijímaných paradigmat z oblasti veřejného i soukromého života. Jaké vývojové mezníky historie soudobé společnosti předcházely této proměně a v čem lze spatřovat jejich zásadní význam pro změnu v přístupu k ochraně životního prostředí? Jeden fenomén měly všechny země vyznačující se fungováním tržních struktur 11 společný – za svůj prudký hospodářský růst vděčily především liberalizaci svých ekonomiky, často po vzoru USA. Tato orientace na USA je nazývána jako vlna amerikanizace a je definována transferem hodnot, institucí, kultury, rozhodovacích strategií, organizačních struktur, symbolů a norem, které se ze spojených států postupně rozšířily do ostatních zemí (Kipping, Kudo, Schröter 2003, 247). Amerikanizace, či snad lépe vlna liberalizace, se dotkla všech sfér soukromého i veřejného života. V industriálních zemích Západu fungoval právní stát s prvky tržního hospodářství, které se stalo tzv. protikomunistickou kotvou, jako reakce na socialistické znárodňování v zemích Východu. Demokracie byla jedinou možnou formou společnosti, stát musel být neutrální a především měl minimálně zasahovat do veřejného dění. Otázka svobody slova a občanské rovnosti se stala základní politickou premisou.

z dlouhodobého pohledu považuji za výsledek poválečného vývoje. V případě SRN se jedná o zákony Benzinbleigesetz (Zákon o využívání bezolovnatého benzínu) a Fluglärmgesetz (Zákon o omezování hluku z letadel) z roku 1971, Tierschutzgesetz (Zákon na ochranu zvířat) z roku 1972 a následoval Abfallbeseitigungsgesetz (Zákon o likvidaci odpadů) z roku 1974, které prokazují vazbu na zvyšující se ekologické povědomí občanů Západního Německa a reflektují jejich levicové postoje, mimo jiné také vycházejí z vlády Willyho Brandta, který prosazoval technokratické řízení politiky. Tj. podle mého názoru je naprosto zásadní zahrnout do hodnocení historickou analýzu pozadí přijetí zákonů ochrany životního prostředí a sociologickou analýzu společnosti. 11 Vlna amerikanizace a konzumerismu však byla viditelná také v zemích pod socialistickou sférou vlivu, avšak v omezené podobě. V tomto smyslu lze hovořit o tzv. pseudokonzumní společnosti Východu.

148

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 V soukromém životě se vlna amerikanizace ukázala jako impuls proměny hodnot, jež potvrdila vzestup konzumní společnost. Ta je přirovnávána k růstu životního stylu, který se vyznačuje orientací na zábavu, individualismem, úpadkem významu starší generace a pracující třídy ve prospěch mladé a vzdělané generace. Hlavními rysy jsou materialismus a nadměrný konzum, kdy spotřební společnost svým chováním nezohledňuje zachování zdravého životního prostředí a nadměrně čerpá přírodní zdroje (Trentmann 2009, 107). Wolfrum definuje konzumní společnost jako epochální proměnu v dějinách lidstva, jež označuje vývoj od nedostatku k nadbytku, od chudoby k vysoké životní úrovni, od práce k volnému času, od produkce ke spotřebě, kromě toho v sobě zahrnuje také silné tendence ,,společnosti ve stylu použij a zahoď“ (Wolfrum 2008, 208). Základním znakem zkoumané doby se tedy stala spotřeba bez limitů. Proměna poválečné (většinou konzervativní) společnosti ve společnost konzumní byla pozorovatelná ve změně životního stylu, módního vkusu a oblékání, odklonu od tradičních hudebních národních skupin k britským Beatles či americkým Rolling Stones, ve změně postavení ženy (tzv. ženská otázka), odklonu od tradičního pojetí rodinného života, rozmachu vzdělání, veřejného vystupování, až po celkovou liberalizaci společnosti. Dalším důsledkem růstu významu konzumní společnosti bylo oslabení role státu na úkor ostatních nevládních organizací (tzv. NGOs) a národa jako celku ve prospěch role jednotlivce, který se nově začal zajímat o nadnárodní problémy, tj. o globální problémy. Přes nepopiratelné pozitivní stránky s sebou ale amerikanizace přinesla i negativa. Největší vlna odporu proti „americkému imperialismu“ se začala zvedat po začátku války ve Vietnamu v roce 1964, ačkoliv patrné náznaky byly viditelné již dříve v souvislosti s demonstracemi proti jadernému zbrojení, ve kterém hlavní význam měly USA (Nehring 2005, 223-241). Dalším z problémů se stala degradace přírody a krajiny a neúměrné čerpání přírodních zdrojů. Fungování společnosti bylo založeno na nadměrné spotřebě naprosto všeho, což se odrazilo ve zvyšování množství odpadů, ve znečištění ovzduší (vůbec poprvé se začalo mluvit o znečištění ovzduší způsobeném stacionárními zdroji a o spojitosti emisí CO2 s klimatickými změnami, Winiwater, Knoll 2007, 243-253), ve znečištění povrchových a podzemních vod z chemikálií, které začaly být nově používány ve výrobě.12 Nejvýznamnější proměnou šedesátých let 20. století však byla jednoznačně skutečnost, že hlavní slovo převzala mladá generace. Západní společnost se stala mladou civilizací, a to nejen díky vysoké porodnosti, ale také díky vysoké migraci všech mladých z ostatních 12

Např. markantní úhyn ryb v Rýně v roce 1969 označovaný jako ,,největší katastrofa na Rýně“ ad. (Hünemörder 2004, 84, 85).

149

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 rozvojových zemí, či ze zemí Východu. S do té doby naprosto ojedinělým novorozeneckým přírůstkem druhé poloviny padesátých let 20. století souvisí vzdělanostní expanze. Nejen, že dorůstala první vlna babyboomu, ale také starší studenti si uvědomili, že ve společnosti už nepanuje základní premisa rodiny, ale že došlo k proměně hodnot. Poslední důležitou socioekonomickou změnou, která nastala v průběhu dlouhých šedesátých let 20. století a která podle mého názoru také přispěla k proměně paradigmatu člověk - příroda, byla další vlna vědecko-technické revoluce, jež primárně vycházela ze vzdělanostní expanze. Do výroby byly zaváděny nejnovější technologie zpracovatelského i výrobního průmyslu, začal se využívat počítač, rádio bylo nahrazeno televizí, která lidem poskytla vizuální představy o skutečnostech, o kterých do té doby nevěděli (viz např. realistické záběry z Vietnamu ad., či autentické pohledy na znečištěné lesy a ovzduší v industriálním Porýní a Porúří, Judt 2008, 331-363). Mohu shrnout, že šedesátá léta 20. století znamenala zásadní vývojový mezník v dějinách společnosti, jelikož přinesla obrat v uznávání všeobecně přijímaných pravidel, jež najednou mohly být napadnutelné a rekonstruovatelné.13 Proměna ve vztahu člověka k přírodě se projevila zejména v akceptování ekologických pravidel a jejich implementace do hospodářských politik ekonomických celků. Na lidského jedince se přestalo nahlížet jako na nadřazený subjekt přírodě, který ji může využívat k uspokojování svých potřeb. Výše jsem představila základní vývojové trendy, které formovaly dlouhá šedesátá léta a bez kterých by revoluční závěr šedesátých let a následný ,,proekologický“ vývoj sedmdesátých let 20. století nikdy nemohl nastat. Z tohoto důvodu považuji proměnu vztahu člověka k přírodě za jeden z četných produktů historického napadnutí paradigmat kulturních, ekonomických i politických ve zkoumaném období.

13

Proměnou hodnost společnosti se zabývá např. sociolog Ronald Inglehart, který na začátku sedmdesátých let 20. století vysledoval nový fenomén, který definoval jako postmaterialismus. Podle Ingleharta dosáhla fáze modernizace svého vrcholu na začátku šedesátých let 20. století a od druhé poloviny šedesátých let dochází k obratu, Inglehart tento trend nazval jako počátek postmoderních hodnot (Inglehart 1997, 75). Postmodernismus je charakterizován jako změna hodnot od materialismu k postmaterialismu, jež Inglehart vysvětluje pomocí teorie upokojování potřeb, se kterou Maslow vystoupil již v roce 1948 (více viz Maslow 1948, 402-416; Maslow 1954, 327-347). Dle mého názoru není korektní spojení postmateriálních hodnot s pojmem postmodernismus. Inglehart tvrdí, že v modernizaci lze spatřovat takový rozvoj společnosti, kdy díky ekonomickému růstu (a dalším faktorům) dosáhne ekonomika hospodářských ,,limitů růstu“ a obrátí své hodnoty k jiným – altruistickým, či také ekologickým – cílům. Nesouhlasím s Inglehartem, že tohoto vrcholu dosáhl Západ v průběhu šedesátých let 20. století, resp. si vůbec nemyslím, že jakéhokoliv podobně nadefinovaného vrcholu ekonomiky lze vůbec někdy dosáhnout. Především je také nutné zmínit, že nebýt stále se zvětšujícího růstu světových ekonomik, nikdy by se postmateriální hodnoty nemohly projevit, a to jednoduše proto, že by si je společnost nemohla dovolit uspokojovat.

150


4. Ekologická ekonomie jako produkt ,,dlouhých šedesátých let“? Vzhledem ke skutečnosti, že jsem výše představila hlavní vývojové změny ve sledovaných dlouhých šedesátých letech, jež přinesly proměnu ve vztahu člověka k přírodě a umožnily tak rychlý vývoj této problematiky v sedmdesátých letech 20. století, považuji nyní za vhodné přistoupit k hlavnímu cíli mého článku, tedy vysvětlit metodologickou podstatu ekologické ekonomie z pohledu jejích autorů, tedy soudobý pohled na ochranu životního prostředí. Zaměřím se zejména na konkrétní východiska vybraných ekologických ekonomů, o kterých se domnívám, že nejvíce přispěli k definování úlohy ekonomie v ochraně životního prostředí v podání ekologické ekonomie a jejichž práce implicitně ovlivnily podobu jednotlivých

politik

ochrany

životního

prostředí

v průmyslových

zemích

Západu

v sedmdesátých letech 20. století, resp. později. Klasické ekonomické paradigma staví na pracích Adama Smithe, Thomase Malthuse, Davida Ricarda a Johna Stuarta Milla. Všichni uvedení se zabývali fungováním tržních struktur a tím, jestli je trh schopný zajistit efektivní alokaci omezených zdrojů. Prvním teoretikem ekonomické souvislosti růstu obyvatelstva a omezeného stavu přírodních zdrojů byl Thomas R. Malthus, který ve své Eseji o principu populace (An Essay on the Principle of Population) z roku 1798 popisuje jeho vize o tom, co čeká lidstvo v budoucnosti (více viz Malthus, 1998).14 Za druhého nejvýznamnějšího předchůdce ekonomů, zabývajících se ochranou životního prostředí, považuji Davida Ricarda. Ricardův hlavní přínos pro vznik environmentalismu lze spatřovat ve vůbec prvním definování udržitelného stavu (Steady State) ekonomie v tzv. mzdovém modelu, kterého se později chopili ekologičtí ekonomové (podrobněji viz Ricardo 1934, 58). Posledním klasickým ekonomem, který který ovlivnil celkově společenské dění ve zkoumaných šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, je Karl Marx. Do teorie ekonomického pojetí ochrany životního prostředí vstoupil díky soudobému znovuobjevení jeho raných spisů v podání členů New Left (Nové levice) Theodora W. Adorna, Maxe Horkheimera, Herberta Marcuseho aj. Upřesňuji však, že centrem zájmu klasického marxismu byla utlačovaná dělnická třída, neomarxismus přebírá

14

Proti tradičnímu pohledu na dílo Thomase R. Malthuse vystupuje např. ekonom Lukáš Kovanda. Tvrdí, že zmíněný autor již od počátku podával svou populační teorii coby podmíněnou. Vždy zmiňoval endogenní prozíravost, kdy s růstem ekonomiky může dojít k zesílení sebekontroly plození potomků, která bude pozitivně ovlivněna výší důchodu na obyvatele. Tato prozíravost je pak charakteristická tím, že růst mezd ovlivní změnu preferencí spotřebitelů, kteří budou stále více dávat přednost luxusní spotřebě před rozšiřováním rodiny. Kovanda pak shrnuje jeho studii Malthusova díla konstatováním, že s dalšími vydáními Eseje (vyšlo jich celkem šest za Malthusova života) sílí zdůrazňování právě těchto ,,vnitřních“ kontrolním mechanismů populačního růstu, zejména tedy morální sebekontroly. Podle Kovandy Malthus dokonce zmiňuje institut soukromého vlastnictví, které zajistí hospodářský růst a bohatnutí společnosti a implicitně pak ovlivní výši porodnosti (Kovanda 2010, 71-73).

151

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 některé zásadní myšlenky marxismu a orientuje se na ,,utlačované“ sociální skupiny (tj. např. etnické menšiny a národy Třetího světa ad.), na kritiku individualismu a konzumní společnosti (tj. např. globální témata jako znečištění životního prostředí, více viz Marcuse 1991 aj.) a na kritiku imperialismu USA (zejména válka ve Vietnamu).15 Na klasická ekonomická východiska navazují ekonomové šedesátých let, kteří buď explicitně (např. Herman E. Daly, Římský klub), či implicitně (Kenneth E. Boulding) do svých prací zařazují ochranu životního prostředí, jež se stala základními metodologickými východisky ekologické ekonomie. Vyzdvihla bych zejména práci Kennetha E. Bouldinga, kterého osobně považuji za autora termínu ,,udržitelnost, resp. trvale udržitelný rozvoj“, Hermana E. Dalyho, jež navazuje na práci Bouldinga v průběhu sedmdesátých let 20. století a první publikaci Římského klubu – Limity růstu. Kenneth E. Boulding vymezil historii ochrany životního prostředí svým článkem The Economics of The Coming Spaceship Earth z roku 1966, ve kterém vyvrátil do té doby platné premisy o neomezených zásobách přírodních zdrojů.16 Podle Bouldinga musí být striktně rozlišován tzv. otevřený a uzavřený systém (open & closed system). V uzavřeném systému jsou propojeny všechny vstupy a výstupy, neexistují žádné vstupy z venku (tj. z přírody) a žádné výstupy ven (tj. do přírody), jelikož žádný prostor okolo ekonomiky státu neexistuje, byl zcela pohlcen hospodářskou aktivitou a spotřební společností (Boulding 1966, 4). Závěrem Bouldingovy práce je konstatování, že výstup (podle samotného autora měřený jako HNP) musí být z obavy před přechodem k uzavřenému systému Země raději minimalizován než maximalizován, jelikož podle jeho názoru je spousta problémů spojených s degradací přírody a přečerpáváním přírodních zdrojů výsledkem selhání cenového systému. Jako řešení navrhuje zavedení daní, které povedou k internalizaci externalit ve smyslu Pigouviánského efektu (Boulding 1966, 4). Tvrdím, že Boulding svou ,,ekonomií vesmírné lodi“ podnítil boom vzniku podobných teorií, tj. podle mého názoru právě on stojí za vznikem ekologické ekonomie. Širokou (odbornou i laickou) veřejností je za nejvýznamnějšího představitele tohoto ekonomického směru ochrany životního prostředí považován Herman E. Daly. Domnívám se, že Daly ale spíše rozvíjí premisy položené již Malthusem, Ricardem, Bouldingem a Hardinem (Hardin 1968, 1242-124). Proto jeho návrhy (až na výjimky) nepovažuji za originální, přesto uznávám jeho nepopiratelný přínos v oboru ekologické ekonomie. Hlavním výstupem Bouldingovy 15

Neomarxismus Západu šedesátých let 20. století tak nesmí být spojován s marxismem Východu (tj. s komunismem – leninismem, s komunismem – stalinismem, ani s jeho umírněnějšími verzemi po smrti Stalina). 16 Např. další ekologický ekonom Victor tvrdí, že Boulding svým článkem o vesmírné lodi ovlivnil celé dosavadní odborné diskuse o pojetí ochrany přírody ad. (Victor 2010, 237).

152

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 práce je definování teorie tzv. Steady State ekonomie (udržitelného stavu ekonomie), která ovšem musí být prvotně přisouzena Ricardovi, jak jsem vysvětlila v předešlé části. Steady State udržitelný stav Daly rozšiřuje charakteristikou, která představuje přechod od kvantitativního růstu k růstu kvalitativnímu – tj. orientace na kvalitu, například na výrobky a služby dlouhodobé spotřeby, což je opět jen reformulace Bouldingovy ekonomie vesmírné lodi. Co konkrétně tedy představuje Dalyho Steady State verze ekonomie? Je to takový stav, kdy se ekonomika daného státu nachází v bodě, ve kterém nedochází k žádnému technologickému pokroku, růst populace je konstantní a produkt je udržován na nízké úrovni tak, že fyzická produkce statků je vyrovnána s fyzickým opotřebením kapitálu, a taktéž je vyrovnána porodnost a úmrtnost (Daly 1972, 946; Daly 1974, 151; Daly, Farley 2003, 55). Jako většina ekologických ekonomů i Daly naráží na základní nedostatek svých modelů – zásoba přírodních zdrojů je sice dána a konstantní, ale ani dnes, tj. o více než třicet let od publikování jeho článku, nejsou přesné stavy známy a neustále se nacházejí nová naleziště. Také musí být zohledněn fakt, že technologické inovace snižují požadavky na těžbu nerostných surovin, které jsou stále méně intenzivně využívány. Prvotně by podle Dalyho mělo docházet k vládním zásahům do společenského života, avšak tak, aby byla co nejméně narušena osobní svoboda. Je také nutné zaměřit se na udržitelnost současného stavu raději, než se pokusit hledat optimum, které může být během tohoto hledání překročeno (Daly 1974, 163). K tomuto by podle něj bylo nutné zavést vhodné instituce pro stabilizaci porodnosti,17 pro udržitelnost produktu na takové úrovni, která nepřekročí ekologické limity a pro vyrovnání nerovnosti v redistribuci bohatství. Ráda bych doplnila, že v ekonomickém přístupu ekologické ekonomie k ochraně životního prostředí hraje rozhodující úlohu zejména znatelná skepse z budoucnosti a nedůvěra ve fungování tržních struktur. Ačkoliv jsem vyzdvihla přínos Bouldinga a Dalyho, nemohu opomenout také roli členů Římského klubu a jejich první publikace Limitů růstu, ve kterých je tato skepse z budoucnosti nejvíce viditelná. Popularita Římského klubu stoupala především po prvním ropném šoku v roce 1973. Tato první publikace Římského klubu představuje jeden z nejlepších důkazů technokracie doby – totiž mapuje situaci začátku sedmdesátých let 20. století v pěti oblastech, které jsou propojeny do jednoho celku a jejichž možný vývoj je namodelován do roku 2000. Cílem Limitů bylo upozornit na limitovanost kapitalistického 17

Např. Hardin již v roce 1968 ve svém článku o Tragédii obecní pastviny diskutuje možnost omezení znečištění ovzduší. Podle Hardina je základní problém v tom, že ženy mají svobodné právo rodit tolik dětí, kolik budou chtít. Ovzduší totiž představuje (stejně jako půda) volný zdroj, kterému hrozí ,,tragédie obecní pastviny“ v podobě přečerpání při neexistenci soukromých práv. Autor se domnívá, že svoboda dýchat čerstvý vzduch přivede k devastaci celou populaci (Hardin 1968, 1242-1248).

153

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 pojetí státu blahobytu, a to prostřednictvím konečného stavu přírodních zdrojů, kdy v omezeném světě není možný neomezený růst (Meadows 1972, 75). Považuji za nutné shrnout, že ačkoliv nejradikálnější doporučení, jak zabránil prolomení ,,limitů růstu“, jsou právě produkty Římského klubu (viz např. Ehrlich 1968 aj.), přesto autoři nikdy netvrdili, že stanovené závěry Limitů jsou správné - často své čtenáře vyzývají k diskuzi a doufají, že jejich první krok na cestě k ochraně životního prostředí bude motivovat další experty, kteří možná objeví lepší přístupy a zdokonalí jejich modely. Limity růstu ani celý Římský klub podle mého názoru nesmí být kritizován za to, že se pokusil jako první o něco, o co se dnes snaží spousta světových organizací, tedy poskytnout určitou představu o tom, co lze v budoucnu očekávat v kontextu se stavem životním prostředím. V čem však spatřuji zásadní problém, je snaha některých členů Římského klubu zasahovat do osobních svobod a omezovat fungování tržních struktur. Proč tedy závěry Římského klubu našly popularitu až po ropné krizi? Vysvětlení podle mého názoru spočívá v tom, že do konce roku 1973 panovala ve společnosti nevídaná euforie z možnosti naplánovat veškerý ekonomický (i sociální) rozvoj, který nepřipouštěl žádné katastrofické scénáře typů prolomení limitů růstu a konec společnosti blahobytu. Když tuto vlnu nadšení pro státní plánování přerušila ropná krize, staly se také Limity růstu bestsellerem, a to především na Západě. Jako by Římský klub přesně předpověděl to, co mělo za necelý rok přijít. Hlavní symboliku Limitů růstu spatřuji v tom, že se nakonec staly symbolem environmentální revoluce a učinily z ochrany životního prostředí plnohodnotný společenský problém. Metodologické zásady ekologické ekonomie z pohledu soudobé společnosti a ekologických ekonomů mohu tedy shrnout v následujících tezích: žádná země nemůže být permanentně bohatší, jestliže konzumuje nebo ekologicky ničí zásobárnu přírodních zdrojů; existují horní limity kvantitativního růstu ekonomiky, přičemž je pravděpodobné, že bohaté vyspělé země již těchto limitů téměř dosáhly, na druhé straně chudé země Třetího světa mají velikou mezeru mezi růstem bohatství a prolomením limitů; během následujících let musí být znečišťování životního prostředí zredukováno, v tomto mají hlavní úlohu hrát vyspělé země; lze předpokládat, že obyvatelstvo vyspělých částí světa žije na úkor chudých rozvojových zemí a také na úkor budoucích generací. Zhodnocení historického vývoje ekologické ekonomie, jako jednoho z ekonomických přístupů k ochraně životního prostředí z pohledu šedesátých, resp. sedmdesátých let 20. století, je nutné provádět s ohledem na současný stav politiky ochrany životního prostředí. Je jasné, že trvale udržitelný rozvoj je produktem dlouhých šedesátých let, která s sebou 154

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 v návaznosti na změnu stávajících paradigmat přinesla také proměnu ve vztahu člověka a přírody. Tato proměna proběhla v rámci konceptu, který udávali ekonomičtí ekonomové a stanovila tak směr ochrany životního prostředí, který přiznával hlavní úlohu státu a povoloval narušování vlastnických soukromých práv a omezování spotřebitelských svobod.

4. Závěr Ekologická ekonomie zaujímá své pevné místo mezi ostatními ekonomickými směry ochrany životního prostředí od konce šedesátých let 20. století. První nástroje ochrany životního prostředí jsou pak výsledkem politik, které vycházející ze zásad ekologické ekonomie a jako takové ovlivňují současný stav ochrany životního prostředí, přestože postupně dochází k implementaci nových nástrojů politiky ochrany životního prostředí, jež jsou nastaveny v reakci na zásady Free Market Environmentalism a institucionální (ekologické) ekonomie. V návaznosti na představenou historickou analýzu vzniku a východisek ekologické ekonomie mohu shrnout, že ačkoliv se návrhy ekologických ekonomů různí zejména v přístupu, jak dosáhnout optimálního znečištění životního prostředí a kde se toto optimum nachází, nakonec stejně všichni dospívají k podobnému závěru: největším problémem je ekonomický růst, který je nutno buď regulovat, nebo přímo zastavit. Ekologičtí ekonomové se domnívají, že spotřebitelé nejsou suverénní a racionálně jednající bytosti. Jejich hodnoty jsou podmíněné společností, ve které žijí – tedy konzumní společností, kterou je nutné omezit a nasměrovat její spotřební chování směrem k vyšší udržitelnosti. Přestože souhlasím s názory, že přírodě musí být přisouzena i její vnitřní hodnota, nemohu akceptovat doporučení, která snižují svobodu volby jednotlivce a zasahují tak do chování spotřebitelů, které z tohoto pohledu považuji za zcela racionální. Základní

problematikou

ekologické

ekonomie

je

tedy

především

přístup

k ekonomickému růstu (economic growth), který v zájmu vyšší udržitelnosti společnosti musí být nahrazen ekonomickým rozvojem (economic development). Ekonomický růst jako výsledek zvyšování domácího produktu (dnes častěji růst domácího produktu/obyvatele) na úkor ekosystému pak není žádoucí a úlohou ekologických ekonomů je navrhnout vhodné nástroje ochrany životního prostředí, které ekonomický růst zpomalí, nebo nejlépe zastaví. Ekonomický rozvoj na druhou stranu představuje změnu struktury ekonomie od kvantitativní spotřeby statků ke spotřebě kvalitativní. Výsledkem ekonomického (udržitelného) rozvoje by pak měla být Dalyho forma Steady State udržitelného hospodářství.

155

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Cílem tohoto článku bylo metodologicky přiblížit základní východiska ekologické ekonomie s ohledem na její historický vývoj a vysvětlit tak, že ideje zkoumaného období nejen, že podnítily proměnu postoje člověka k přírodě, ale především také vytvořily základní koncept ochrany životního prostředí v podání ekologické ekonomie, která podle mého názoru vévodila strategiím formování politik ochrany životního prostředí až do začátku devadesátých let 20. století. Byly představeny hlavní vývojové mezníky ve zkoumaných dlouhých šedesátých letech 20. století, jež byly nutnou podmínkou proměny vztahu člověka k přírodě; a metodologická východiska ekologické ekonomie z pohledu soudobé společnosti dlouhých šedesátých let 20. století. Ekologická ekonomie ovlivňovala politiku ochrany životního prostředí do začátku devadesátých let 20. století, od začátku 21. století se však do popředí dostává přístup, který vychází z učení Adama Smithe – Free Market Environmentalism, či tzv. tržní přístup k ochraně životního prostředí. S tím souvisí i vývoj politiky ochrany životního prostředí: od administrativních nástrojů ochrany životního prostředí (tj. od příkazů, zákazů, limitů ad.) se přechází k ekonomickým nástrojům životního prostředí (tj. k poplatkům a daním), které mají potenciál dosáhnout stanoveného optima kvality životního prostředí nákladově i ekonomicky efektivněji. Přesto stále převažuje řada legislativních pravidel ochrany životního prostředí, které deformují tržní prostředí a několik zákonů, které ve snaze ochránit životní prostředí spíše zasahují do svobodného rozhodování jednotlivců a které je podle Rothbarda nutné označit jako tzv. konzervační zákony (více viz Rothbard 2001, 152). S ohledem na kontinuální vývoj environmentalismu nepovažuji za vhodné přijmout současnou kritiku směřující do stran ekologických ekonomů. Ačkoliv souhlasím, že jejich modely jsou v rozporu s ekonomickou teorií, a že tedy chybně napomohly nastavit první politiku ochrany životního prostředí, musím také přijmout fakt, že reflektovaly klima své doby – tedy levicové myšlenky. Závěrem bych ráda shrnula, že hodnocení prvních environmentálních politik je nutné činit s ohledem na historický vývoj zvoleného prostředí. Z tohoto důvodu bylo vhodné analyzovat ochranu životního prostředí v podání ekologické ekonomie z pohledu historie, jelikož se domnívám, že jedině tak mohou být učiněny závěry o dopadu vzniku prvních snah o ochranu životního prostředí na přítomnost.

156


Seznam použité literatury BOULDING, Kenneth Ewart. The Economics of The Coming Spaceship Earth. Environmental Quality in a Growing Economy, 1966, s. 3-14. Dostupný také z WWW: . BREYMAN, Steve. Were the 1980´s Anti-Nuclear Weapons Movements New Social Movements? Peace and Change, 1997, 22, 3, s. 303-329. DALY, Herman E. Beyond Growth: The Economics of Sustainable Development. Boston: Beacon Press, 1996. DALY, Herman E.; FARLEY, Joshua. Ecological Economics: Principles and Applications. Washington: Island Press, 2003. DALY, Herman E. In Defense of a Steady - State Economy. In ABEI, Fred H. The Economics of Zero Growth. Louisiana, USA: Environmental Protection Agency, 1972, s. 945954. DALY, Herman E. Steady-State Economics versus Growthmania: A Critique of the Orthodox Conceptions of Growth, Wants, Scarcity, and Efficiency. Policy Sciences. 1974, 5, s. 149-167. DALY, Herman E. The Economics of the Steady State. American Economic Association, 1974, 64, 2, s. 15-20. DITT, Karl. Die Anfänge der Umweltpolitik in der Bundesrepublik Deutschland während der 1960er Jahre und frühen 1970er Jahre. In FRESE, Matthias. Demokratisierung und gesellschaftlicher Aufbruch: Die sechziger Jahre als Wendezeit der Bundesrepublik / Hrsg. Paderborn, 2003, s. 305-347. EDWARDS-JONES, Gareth; BAVIES, Ben; HUSSAIN, Salman. Ecological Economics: An Introduction. Oxford: Blackwell Science Ltd., 2000. EHRLICH, Paul. The Population Bomb. New York: Ballantine Books, 1968. ENGELS, Jens Ivo. Naturpolitik in der Bundesrepublik: Ideenwelt und politische Verhaltensstile in Naturschutz und Umweltbewegung 1950 -1980. Paderborn: Ferdinand Schoenigh, 2006. HARDIN, Garrett. The Tragedy of the Commons. Science, 1968, 162, s. 1242-1248. HOCKENOS, Paul. ,,Atomkraft? Nein Danke": The Secret to Germany´s Anti-Nuclear Success. The Progressive, 2011, s. 23-26. HÜNEMÖRDER, Kai F. Die Frühgeschichte der globalen Umweltkrise und die Formierung der deutschen Umweltpolitik (1950-1973). Mnichov: Franz Steiner Verlag, 2004. INGLEHART, Ronald. Modernization and Postmodernization: Cultural, Economic, and Political Change in 43 Societies. Priceton: Priceton University Press, 1997. JUDT, Tony. Poválečná Evropa: Historie po roce 1945. Praha: Slovart, s. r. o., 2008. KIPPING, Matthias; KUDO, Akira; SCHRÖTER, Harm G. German and Japanese Business in the Boom Years: Transforming American Management and Technology Models. United Kingdom: Routledge, 2003. KOLSTAD, Charles D. Environmental Economics. Oxford: Oxford University Press, Inc., 2000. KOTÍKOVÁ, Eliška. Ochrana životního prostředí v ekonomické teorii. Politická ekonomie, 2006, 2, s. 261-273. KOVANDA, Lukáš. Malthus – společenský optimista? In HOLMAN, Robert et all. Thomas Malthus: 175 let od smrti. Praha: Cep, 2010, 81, s. 69-80. LUZADIS, Valerie A., et al. The Science of Ecological Economics: A Content Analysis of Ecological Economics. Annals of the New York Academy of Sciences, 2010, 1185, s. 1-10.

157

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 MALTHUS, Thomas Robert. Essay on the Principle of Population. London: ElecBook, 1998. MARCUSE, Herbert. Jednorozměrný člověk: Studie o ideologii rozvinuté industriální společnosti. Praha: Naše vojsko, 1991. MASLOW, Abraham H. The Instinctoid Nature of Basic Needs. Journal of Personality, 1954, 22, 3, s. 327-347. MASLOW, Abraham H. Some Theoretical Consequences of Basic Need-Gratification. Journal of Personality, 1948, 16, 4, s. 402-416. MEADOWS, Donella H. The Limits to Growth: A Report for the Club of Rome's Project on The Predicament of Mankind. New York: Universe books, 1972. NEHRING, Holger. The British and West German Protests against Nuclear Weapons and the Cultures of the Cold War, 1957–64. Contemporary British History, 2005, 19, 2, s. 223– 241. NIELSON, Henrik Kaare. Youth and the Antinuclear Power Movement. In SCHILDT, Axel; SIEGFRIED, Detlef. Between Marx and Coca – Cola: Youth Cultures in Changing European Societies, 1960-1980. Oxford: Bergham Books, 2006, s. 203-223. RICARDO, David. Zásady politické ekonomie a zdaňování. Praha: Prometheus, 1934. ROTHBARD, Murray N. Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut, 2001. SHEERAN, Kristen A. Ecological Economics: A Progressive Paradigm? Berkley La Raza Law Journal. 2006, 17, 21, s. 21-37. Spiegel Online 48/1973 [online]. 2012 [cit. 2012-01-03]. Spiegel Online/Archiv. Dostupné z WWW: < http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-41840240.html>. TRENTMANN, Frank. The Long History of Contemporary Consumer Society: Chronologies, Practices, and Politics in Modern Europe. Archiv für Sozialgeschichte 49, 2009, s. 107-119. VICTOR, Petr A. Ecological Economics and Economic Growth. Annals of the New York Academy of Sciences, 2010, 1185, s. 237-245. WINIWATER, Verena; KNOLL, Martin, Bevölkerung in der Umweltgeschichte Interaktionen zwischen Menschen und anderen Spezies: Bevölkerung in der Umweltgeschichte. In Umweltgeschichte: Eine Einführung. Wien: Böhlau Verlag, 2007, s. 243253. WOLFRUM, Edgar. Zdařilá demokracie: Dějiny spolkové republiky Německo od jejích počátků až po dnešek. Stuttgart: Barrister & Principal, o. s., 2008. Zeit Online 52/21.12.1973 [online]. 2011 [cit. 2011-03-21]. Zeit Online/Archiv. Dostupné z WWW: .

158


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracoval: Petr Chalupecký* Celkové zhodnocení práce Práci doporučuji k publikaci, neboť seznamuje se základními mezníky vývoje poměrně dynamicky se rozvíjejícího oboru environmentální ekonomie Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Základní přidanou hodnotou práce je identifikace hlavních mezníků počátků vývoje environmentalistické ekonomie zasazených do širšího společenského kontextu. Práce tedy zasahující do jiných věd, než je ekonomie. Autorka neopomněla zmínit zásadní společenské okolnosti, které vedly nejen ekonomy z USA a západní Evropě k zájmu o ochranu životního prostředí. Zároveň nastínila jaké vývojové větve, resp. názorové proudy se vyprofilovaly do současné doby, které však vzhledem k zaměření studie nepodrobuje hlubší diskuzi. Autorka se opírá zejména o práce Bouldinga a Dalyho, tedy autory, kteří stáli v počátku tohoto nového směru. Základními koncepty, které autorka podrobuje diskusi, jsou teorie stacionárního stavu, přičemž z článku autorky vysvítá, že v případě environmentální ekonomie jde o koncept normativní, na rozdíl od současné ekonomické teorie, kde koncepce steady state má význam analytický. Za velmi zajímavou část práce považuji diskuzi nad Malthusovou teorií, která stojí v základech přinejmenším teoretiků limitů růstu nebo teoretiků vyčerpání surovin. Autorka napravuje poněkud neúplný obraz tradovaný ve většině učebnic z dějin ekonomického myšlení, když upozorňuje na fakt, že Malthus si je vědom dopadu vzestupu mezd na preference jejich příjemců a že tedy porodnost v konečném důsledku nemusí růst geometrickou řadou. Tradiční námitka vůči Mathusovi týkající se předpokladu lineárního růstu nabídky potravin tím však zůstává nedotčen však autorka. Autorce lze vytknout některé drobné přehmaty, kupříkladu, tvrzení, že v případě Rolling stones se jedná o skupinu britskou a nikoli americkou, jak tvrdí studentka Kačmárová. Dále lze autorce vytknout občasné *

Student doktorského studia), Katedra hospodářských dějin, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

159

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 používání nejasné terminologie, jako např. pracující třída na str. 5, nebo nepřesné definování sovětské oficiální ideologie, která byla zavedena během Stalinovy éry pod pojmem Marxismus-leninismus, nikoli komunismus-leninismus. Poměrně významnou devisou statě vytváření prostoru pro další diskuzi. Týká se to především sporu o přístup k řešení ekologické problematiky, nakolik je možné spoléhat se na čistě tržní řešení a nakolik je nutné spoléhat se na autoritu omezujících pravidel a moci je vynucující. Zde autorka logicky nedává jednoznačnou odpověď. Je si na základě historické zkušenost vědoma slabých míst přímé regulace, zároveň však implicitně přiznává, že bez jistého sebeomezení není možné ekologické problémy uspokojivě řešit. Autorka nabízí i některá sporná tvrzení, např. že vyspělé ekonomiky již dosáhli limitů kvantitativní svého růstu. Současný vývoj se zdá tento názor potvrzovat, dochází k vzestupu dříve zaostalých zemí (zejména zemí BRIČ) a naopak vyspělé země se potýkají s vážnými problémy, jako deindustrializace, stárnutí populace, rozvírání příjmových a majetkových nůžek, které plynou se stále omezenějšího podílu z celkových světových zdrojů, které jsou jim k dispozici. Čistě teoreticky by však mohla nastat situace, kdy by vyspělé země dále byly schopny udržovat resp. Zvyšovat své dosavadní podíly na světových zdrojích potravin nerostných surovin na ekonomicky slabších hráčích a tak udržovat svůj dosavadní, resp. předchozí kvantitativní hospodářský růst. Dále lze vyzdvihnout širokou paletu zdrojů, které autorka používá. Článek tak s výše uvedenými drobnými korekcemi doporučuji k publikaci Otázky k prezentaci 1. Uveďte 2-3 klíčová omezení, která limitují spoléhání se na čistě tržní řešení ekologické problematiky. 2. Jaký dopad měl na redefinici vztahu člověk a příroda dekolonialismus probíhající zejména v 50. a 60. letech. Uveďte hlavní směry tohoto vlivu

160


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracovala: Jana Kramulová* Celkové zhodnocení práce Článek doporučuji k publikaci. Přestože se nejedná o článek s klasickou vědeckou strukturou typu hypotéza – metodika – zdroje dat – výsledky – diskuze, v případě historické tématiky je možné přijmout i předkládanou strukturu článku veskrze popisného. Dovoluji si však v dalším textu uvést připomínky, které by dle mého názoru bylo žádoucí do textu zapracovat. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Přidanou hodnotu předloženého textu lze spatřit v představení ekonomického směru, včetně četných citací relevantní české i zahraniční literatury. Na druhou stranu poněkud postrádám jasnější formulaci cíle článku. V abstraktu není cíl uveden vůbec, v úvodu je formulován v podobě „vysvětlení metodologických východisek vzniku ekologické ekonomie“ v určitém území. Navrhuji cíl přeformulovat, díky tomu by práce mohla mít vyšší přidanou hodnotu. Díky popisné metodě použité v článku autorka v závěru dochází k tomu, že cíl byl splněn a metodologická východiska byla vysvětlena. Kromě popisné metody další metody použity nebyly (nebyly v článku ani zmíněny). V případě přeformulování cíle doporučuji zaměřit se na širší metodologické spektrum. Co se týče úrovně zpracování, první věc, která mě jako oponentku textu překvapila, bylo časté a důsledné užívání první osoby jednotného čísla při psaní textu. Tento přístup není zcela běžný, mnohem častěji se používá neutrální třetí osoba (autor/ka se domnívá), případně trpný rod (článek je zaměřen), v extrémním případě první osoba množného čísla (mějme rovnici). Musím poznamenat, že tento osobitý styl nepovažuji za zcela šťastný. Ani v zahraničních článcích se s ním nesetkávám.

*

Studentka doktorského studia, Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

161

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Otázky k prezentaci 1. Autorka v práci bez bližšího vysvětlení (ani v poznámce pod čarou) pracuje s výrazy „Západ“ a „Východ“, „západní část světa“. I když asi každý intuitivně tuší hranici obou oblastí, domnívám se, že by bylo vhodné tyto oblasti výčtem nebo alespoň ohraničením území vymezit. Patří tedy například do Západu zámoří? A do Východu Čína? 2. Dále mě zaujaly pojmy „kvantitativní spotřeba“ a „kvalitativní spotřeba“. Tyto pojmy jsou oficiální, někým zavedené, nebo si je autorka nadefinovala sama?

162


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracoval: Jiří Louda* Celkové zhodnocení práce Článek doporučuji k publikaci, avšak zároveň autorce doporučuji zvážit zapracování některých otázek uvedených níže v textu. Hlavní důvodem doporučení článku k akceptaci fakt, že problematika vývoje jednotlivých ekonomických směrů zabývajících se ochranou životního prostředí nejsou v dosavadní (české) literatuře dostatečně prezentovány a právě ekologická ekonomie patří mezi směry, které měly zcela zásadní vliv na formování prvotních politik ochrany životního prostředí/ ekologických politik, přičemž některé relikty z těchto raných let ekologické politiky jsou v strategických politických dokumentech patrné dodnes (např. lpění na udržitelném rozvoji). Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Téma ekologické ekonomie a jejího vzniku je pro ekonomy zabývající se vztahem ekonomie a životního prostředí velmi důležité, neboť po neoklasické environmentální ekonomii představovala ekologická ekonomie na dlouhou dobu druhý nejsilnější názorový proud na tuto problematiku (autorka v článku dobře zmiňuje, že nyní je dominantnější spíše free market environmentalism a institucionální ekonomická ekonomie). Přidaná hodnota článku spočívá zejména v představení vývoje (západní) společnosti předcházející samotnému vzniku ekologické ekonomie a zasazení vzniku tohoto ekonomického směru do celkových společensko-ekonomických souvislostí té doby. Autor na otázky stanovené v úvodu v článku neodpovídá, neb si žádné otázky nestanovil, což lze považovat za nedostatek. Nicméně cíl článku – „vysvětlit metodologická východiska vzniku ekologické ekonomie…na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let 20. století“ se v článku podařilo celkem úspěšně splnit. Po úvodním představení problému, který bude řešen, následuje vymezení (pro článek zásadního) pojmu environmentalismus a *

Student doktorského studia, Katedra ekonomiky životního prostředí, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

163

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 historického přiblížení situace v 60. l. 20. stol., která ovlivnila jak vznik nového ekonomického směru – ekologické ekonomie, ale rovněž byla základnou pro významné společenské změny v západní části světa (resp. v prokapitalisticky a prodemokraticky smýšlejících státech). V poslední části práce pak autorka syntetizuje předešlé poznatky, které dále obohatila rešerší literatury k danému tématu a nastiňuje tak okolnosti vzniku ekologické ekonomie, jako samostatné části ekonomické vědy. Metoda výzkumu vyplývá z povahy článku, ačkoliv není explicitně uvedená. Jedná se především o hloubkovou rešerši odborné literatury a analýzu historických událostí inkriminovaného období na základě soudobých článků (vědeckých i žurnalistických). Množství zpracované literatury je více než dostačující, přičemž velkou většinu tvoří zahraniční články z per (resp. klávesnic) renomovaných autorů. Mimo použití ichformy (viz níže) negativně hodnotím též příliš silnou „subjektivitu“ článku, která by byla na místě spíše až v závěru. Např. na str. 2-3: „Odmítám tedy tvrzení o tom, že environmentalismus …a také nesouhlasím s přirovnáním…“ apod. Věty tohoto typu jsou vhodné spíše v závěru článku, případně do poznámky pod čarou, kde může autor článku s některými výroky uvedenými v jím citované literatuře polemizovat. Častěji se setkávám s články, kde v hlavní části textu jsou popisována rozbírána fakta, případně výsledky rešerše literatury, ale stanoviska autora jsou reflektovaná až v závěru článku. Otázky k prezentaci Ekologická ekonomie je v současné době spíše na ústupu. Domníváte se, že by v budoucnu mohla opět získat zpět své významné postavení mezi jednotlivými ekonomickými směry zabývajícími se ochranou ŽP a proč? V úvodu svého článku tvrdíte, že se západní společnost v 70. l. změnila v udržitelnou společnost. Platí tato charakteristika (západní) společnosti stále? V čem

spatřujete

nejvýznamnější

odkaz

environmetální politice dneška?

164

ekologické

ekonomie

v praktické


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracovala: Marta Osersová* Celkové zhodnocení práce Článek doporučuji k publikaci, a to bez ohledu na reflektování či nereflektování dále uvedených doporučení, a to proto, že se dle mého názoru jedná o originální a kvalitně zpracovaný pohled na vznik jednoho z ekonomických přístupů k ochraně životního prostředí – ekologickou ekonomii. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Předmětem zkoumání v článku „Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska“ jsou jednak historické souvislosti vzniku tohoto ekonomického přístupu k ochraně životního prostředí a dále pak hlavní zásady a východiska, na nichž uvedený směr staví, a které zastávají, autorkou identifikovaní, klíčoví představitelé. Za zásadní přidanou hodnotu celého textu považuji zasazení vzniku ekologické ekonomie právě do kontextu historického, ekonomického a sociálně-kulturního vývoje v šedesátých letech. Pozitivně hodnotím také četná stanoviska a vlastní jednoznačné závěry, k nimž autorka dospívá porovnáním myšlenek autorů citovaných v textu práce s vlastními znalostmi dané problematiky. Tím autorka dle mého názoru jednoznačně prokazuje hlubokou znalost zkoumané problematiky. V první části své práce autorka zmiňuje čtyři ekonomické přístupy k ochraně životního prostředí – ekologickou ekonomii, jakožto předmět jejího zájmu zkoumání, neoklasickou environmentální ekonomii, tržní přístup k ochraně životního prostředí a institucionální (ekologickou) ekonomii. Zatímco v případě prvních třech přístupů je dále v textu uvedena jejich stručná charakteristika či vymezení se vůči zkoumanému proudu, u posledně

*

Studentka doktorského studia, Katedra ekonomiky životního prostředí a Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

165

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 zmíněného směru, institucionální (ekologické) ekonomie, takovýto stručný popis chybí. Z důvodu komplexnosti práce bych doporučila jej doplnit. V abstraktu by mohly být zmíněny motivace autorky danou problematikou se zabývat (v čem je téma zajímavé či aktuální, pro koho jsou určeny výsledky výzkumu). Seznam použité literatury je dostatečně obsáhlý a obsahuje převážně díla renomovaných autorů (píšících jak anglicky, tak i německy) zabývajících se danou problematikou. To rovněž svědčí o autorčině dobrém přehledu zkoumaného tématu. Otázky k prezentaci Jak byste s využitím znalosti historického kontextu (obdobně jako v případě Vámi zkoumané ekologické ekonomie) stručně charakterizovala vznik neoklasické environmentální ekonomie, jakožto hlavní alternativy k ekologické ekonomii? Jaká historická či jiná událost je příčinou toho, že za počátek „dlouhých šedesátých let“ uvádíte právě rok 1958?

166


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracovala: Hana Silovská* Celkové zhodnocení práce Příspěvek hodnotím velmi kladně a doporučuji jej k publikování po drobných úpravách. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování V práci je nastíněn vývoj vztahu ekonomie a životního prostředí v druhé polovině 20. století se zaměřením na léta 60.tá, která jsou v podání autorky jakýmsi „předvojem“ následujícímu období let 70.tých, kdy vznikaly stěžejní díla v rámci problematiky růstu a životního prostředí a postupně rozvoje pojmu „udržitelnost“. V tomto tématu je patrný klasický „rozpor“ mezi těmito disciplínami a současně snaha o nalezení kompromisů. Oceňuji, že se autorka snaží objektivně nabídnout pohled více stran a současně se snaží vyhranit vlastní názor. Přidanou hodnotu přináší právě ucelený pohled na historický vývoj environmentalismu a s ním spojených otázek a rovněž kvalitní výběr citovaných zdrojů. K tématu existuje značně široké množství dostupných zdrojů. Autorka si vybrala, dle svého uvážení, klíčové autory. Pro další práci by neměl být problém rozšířit spektrum názorů o další přispěvatele a autory, kteří se danou tématikou zabývají. V úvodu je stručně stanoven cíl, k němuž se všechny další části práce vztahují. Cíl by mohl být definován i podrobněji, resp. mohly (a zde spíše měly) být uvedeny i dílčí cíle, neboť práce popisuje nejen metodologická východiska, ale obecně i společenský vývoj myšlení a objektivní historické události (je tomu věnována celá třetí část). Lze však konstatovat, že cíl naplněn byl. Metody nebyly jasně v textu specifikovány, v práci se objevuje historická nebo historicky-kritická analýza, jež je vzhledem k povaze textu možno považovat za vhodnou.

*

Studentka doktorského studia, Katedra Regionálních studií, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected]., [email protected]

167

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Otázky k prezentaci 1) Existuje rozdíl mezi „ekologickou ekonomií“ a „environmentální ekonomií“? Pokud ano, jaký? A proč pracujete právě s pojmem „ekologická ekonomie? Existuje pro pojem „ekologická ekonomie“ anglický výraz podobně jako pro „environmentální ekonomii – environmental economics“? 2) Domníváte se, že tržní principy v otázkách životního prostředí je možné a rovněž vhodné aplikovat vždy, bez ohledu na typ území a jeho environmentální kvality (např. národní parky)?

168


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracoval: Petr Špecián Celkové zhodnocení práce Práce vykazuje některé poměrně závažné nedostatky a před její případnou publikací bych doporučoval jejich odstranění. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Samotné téma je jistě zajímavé a abstrakt mnohé slibuje – naplnění záměru práce však podle mého názoru těmto slibům v několika důležitých ohledech nedostojí. Problematická je již samotná šíře tématu, kdy autorka chce na několika málo stranách představit ekologickou ekonomii, popsat její historickou genezi, její metodologická východiska a ještě provést zhodnocení, což je velmi obtížné adekvátně zvládnout. Nejzávažnější problémy, se kterými jsem se v práci setkal, jsou v zásadě tři: 1)

Přestože se má jednat o článek ekonomického ražení (autorka v abstraktu uvádí

zaměření na osvětlení ekonomické podstaty přístupu k ochraně přírody) a o ekonomii se v něm všude mluví, žádná ekonomie se v něm, zdá se mi, nevyskytuje. Autorka například hovoří o „neúměrném čerpání zdrojů“ a „nadměrné spotřebě“ (s. 5), aniž by bylo jasné, jaké čerpání a spotřeba jsou „úměrné“ či „přiměřené“. Pokud mají mít takové pojmy smysl, bylo by patrně třeba je nějak pojmout v rámci teorie externalit, nebo pro ně vypracovat jiný teoretický rámec.1 Celá práce neobsahuje nic, co by se dalo označit za ekonomický model, nebo popis takového modelu. Asi nejvíce se něčemu podobnému blíží popis Daleovy utopické vize „Steady State ekonomie“ (s. 9), či možná spíše ekonomiky, který bohužel trpí tím, že požadavek konstantního růstu populace je v konfliktu s požadavkem vyrovnané porodnosti a úmrtnosti.



Student doktorského studia, Katedra filosofie, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected]. 1 Odkaz na teorii externalit se v práci nachází pouze na s. 9 v souvislosti s Pigouviánským efektem (sic) a odkazem na zdroj, který však o externalitách, zdá se, vůbec nehovoří. Navíc mi není jasné, jak Pigouův efekt souvisí s internalizací externalit.

169

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 2)

Autorka neodvádí příliš dobrou práci, chce-li čtenáře přesvědčit, že ekologická

ekonomie (potažmo environmentalismus) je vědní obor a nikoli jen pole ideologického soupeření (s. 2-3). Práce obsahuje mnoho osobních názorů, hodnotících pasáží, ne zcela přesvědčivě podložených tvrzení, neurčitých pojmů a místy (zejm. s. 5), působí dojmem, že autorka pouze bez bližší analýzy nekriticky přejímá stanoviska svých zdrojů. Námitek v naznačeném směru lze vznést asi nejvíce, například: Autorka zdůrazňuje interdisciplinární charakter ekologické ekonomie (EE), ale

-

místo ukázky inspirace, kterou EE z jiných věd čerpá, hovoří dále o „stěžejním konceptu“ vnitřní hodnoty přírody a jejím právu na záchovu, což jsou ovšem teze, které žádný jasný vědecký původ nemají (s. 3). Nevím, jestli dobře rozumím výrokům autorky na s. 13, ale pokud, jak se zdá, říká,

-

že modely ekologických ekonomů jsou sice špatné,2 ale nemáme je kritizovat, protože reflektují dobové levicové myšlenky, přijde mi to s ohledem na výše zmíněnou tezi o vědeckém charakteru EE jako překvapivý argument. Na s. 10 označuje autorka snahu Římského klubu o omezování trhu a osobních

-

svobod za „zásadní problém“, aniž by nějak argumentovala ve prospěch tohoto svého přesvědčení; podobně s. 4 a s. 12 nahoře. 3)

Přestože má být práce o metodologii, o čemž ostatně svědčí i její název, v

podstatě žádná se v ní nenachází. „Metodologické“ zásady shrnuté na s. 11 jsou buď vágní truismy („žádná země nemůže být permanentně bohatší [než kdo? měřeno čím?], jestliže konzumuje nebo ekologicky ničí zásobárnu přírodních zdrojů“), problematická empirická tvrzení, která je potřeba dokázat a ne z nich vycházet („existují horní limity kvantitativního růstu ekonomiky, přičemž je pravděpodobné, že bohaté vyspělé země již těchto limitů téměř dosáhly (…)“), nebo normativní soudy („během následujících let musí být znečišťování životního prostředí zredukováno, v tomto mají hlavní úlohu hrát vyspělé země“). Je možné, že vymezení metodologie, které považuji za standardní, je příliš úzké, ale pak by bylo vhodné v článku lépe osvětlit, v jakém smyslu se dají výše uvedené výroky jako metodologická východiska označit. Za metodologická východiska beru základní předpoklady typu

metodologický

individualismus/holismus,

subjektivismus/objektivismus.

Jediná

přibližně taková východiska jsem v článku objevil na s. 3, kde se hovoří o předpokladu, že

2

Což není v práci nijak doloženo.

170

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 příroda má vnitřní hodnotu nevyčíslitelnou v penězích atp.3 a na s. 11, kde se mluví proti suverenitě a racionalitě spotřebitele.

Na závěr: Vzhledem ke svému odbornému zaměření se necítím způsobilý, abych posuzoval z obsahového hlediska část třetí kapitoly, která pojednává o společenských změnách v šedesátých letech, přesto si neodpustím malou výtku. Problém s nalézáním jasné kauzality u komplexních historických jevů je asi dobře známý a musíme se omezit na podání přesvědčivého příběhu „jak to mohlo být“ – neznám historiografické standardy posuzování přesvědčivosti narativu, ale skica podaná ve třetí kapitole mi připadá velice hrubá a nevím, jestli se věci jako např. „základním znakem zkoumané doby se tedy stala spotřeba bez limitů“ (s. 5) dají prostě jen tak tvrdit. Doporučoval bych buď látku hlouběji rozpracovat ve formě samostatného

článku,

nebo

pečlivěji

nazdrojovat

a

vyhnout

se

problematickým

generalizujícím a hodnotícím pasážím. Otázky k prezentaci -

Proč se máme obávat přechodu k „uzavřenému systému Země“, o kterém mluvíte na s. 8? Jak to souvisí se selháním cenového systému a v čem pomůže internalizace externalit?

-

Nejsem žádným expertem na Ricarda, ale domníval jsem se, že jeho stacionární stav (steady state) byl spíše pochmurnou vizí samovolného zastavení hospodářského růstu – ekologická ekonomie podle toho, co píšete (s. 11), usiluje o umělé zpomalení/zastavení hospodářského růstu, které má za nanejvýš žádoucí. Dá se tedy vůbec mluvit o nějakém přínosu pro vznik environmentalismu z Ricardovy strany? Nebo je můj pohled na Ricarda nesprávný? -

Popularitu Římského klubu podle Vás zapříčinila ropná krize, která přerušila

vlnu nadšení pro státní plánování (s. 10). O odstavec výše ale píšete, že problém Římského klubu je snaha o omezování osobní svobody a fungování tržních struktur, kterou bych si vykládal jako snahu o zvýšení objemu státních zásahů (= státního plánování). Můžete, prosím, tuto zdánlivou nesrovnalost dovysvětlit?

3

Toto východisko je extrémně problematické filosoficky: Jak může mít něco hodnotu nezávisle na (lidském) hodnocení? Jak poznáme, že něco má tuto objektivní hodnotu?

171


Oponentský posudek na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska autorka článku: Pavla Kačmárová posudek zpracovala: Lucie Zimmermannová* Celkové zhodnocení práce Článek 'Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska' doporučuji k publikaci. Článek má náležitou strukturu, vhodný rozsah použité literatury vč. příslušných odkazů v textu, a také po obsahové stránce odpovídá stanoveným cílům práce. Dle mého názoru potřebuje text jen drobnější úpravu; krom pár překlepů je to zejména styl psaní - má značně 'osobním' charakter i tam kde to není nutné (např. abstrakt) a občas je psán spíše jako popis postupu prací či manuál. Autorka si v tímto textem vytvořila přehled vývoje hlavních názorů v ekologické ekonomii v tzv. dlouhých šedesátých letech a ujasnila si i svůj postoj k těmto názorům. To je jistě přínosné i pro její další články na téma ekologická ekonomie, takový seznam vhodných základních rešerší. Hodnocení obsahu a úrovně zpracování Jak sama autorka uvádí tato práce je příspěvkem v oboru environmentální historie Článek má za cíl popis a vysvětlení metodologických východisek ekologické ekonomie v průmyslových zemích Západu v 60. letech a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století, což také naplňuje. Text má jasný chronologický charakter doplněný o řadu odkazů na přední ekonomy a jejich názory; se skládá ze tří částí: definování pojmů (termín: environmentalismus) a vymezení základních přístupů k ochraně životního prostředí, dále pak přehled zásadních společenských paradigmat ve vztahu člověk a příroda v 60. letech, a následně seznámení s postoji prvních ekologických ekonomů. Velmi vhodné je i objasnění historických souvislostí a zasazení vývoje v oblasti ekologické ekonomie do širších souvislostí. Doplnění o vlastní názory autorky v podstatě ke každé problematice je spolu s celkovým přehledem vývoje v dané oblasti další přidanou hodnotou článku. S ohledem na *

Studentka doktorského studia, Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

172

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 téma článku byly použity vhodné metody, tj. survey zejména světové literatury doplněný o expertní názor autorky, což by bylo vhodné zmínit i v úvodu. Otázky k prezentaci - Jakou literaturu považujete za zásadní pro utváření svých názorů na ostatní použitou literaturu (kterou kritizujete, nesouhlasíte s autorem apod.)? - Kdo je dle Vašeho názoru nejvýznamnějším autorem, který ovlivnil ekologickou ekonomii, a proč? - Kdo je dle Vašeho názoru nejvýznamnějším ČESKÝM autorem, který ovlivnil ekologickou ekonomii?

173


Reakce na oponentské posudky na článek: Ekologická ekonomie jako produkt sociálních změn v šedesátých letech 20. století: Metodologická východiska Pavla Kačmárová Hlavní východiska z oponentských posudků: Uskutečněný workshop považuji z kritického pohledu za velmi přínosný, kdy se jedná zejména o doporučení týkající se: 

stylu a obsahu abstraktu, který bude pro případné uveřejnění článku nutné přepracovat (na připomínce se shodlo více oponentů);



celkový název článku, přičemž podtitul ,,Metodologická východiska“ neodpovídá obsahu článku (připomínku učinil oponent Petr Špecián);



kritických hodnocení, kdy bude nutné oddělit mé osobní názory na ekologickou ekonomii, resp. ekologické ekonomy od samotných tvrzení těchto autorů (připomínku učinil Petr Špecián);



dovysvětlení stěžejních pojmů minimálně v poznámce pod čarou (např. bližší specifikace ,,Západ“ a ,,Východ“, ,,kvalitativní spotřeba“ a ,,kvantitativní spotřeba“ ad.) (připomínku učinila oponentka Jana Kramulová);



soustředění se méně na samotné SRN a některé teze opravit o existenci hlavního hegemona v ochraně životního prostředí – USA (připomínku učinil Pavel Chalupníček);



doopravení překlepů apod.;



úprava citací a seznamu literatury tak, aby skutečně citované bylo také v seznamu literatury. Reakce na oponentský posudek Petra Špeciána Proč se máme obávat přechodu k „uzavřenému systému Země“, o kterém mluvíte na s.

8? Jak to souvisí se selháním cenového systému a v čem pomůže internalizace externalit? Podle Bouldinga, který o tomto přechodu mluví v již uvedeném článku, jde o symboliku ,,vesmírné lodi“, kdy nebude možné využívat služby přírody – tedy čerpat přírodní zdroje a používat přírodu jako úložiště odpadů. Boulding je ve svém článku samozřejmě limitován zejména tím, že se primárně zabývá oborem ,,diplomatic history“, selhání cenového systému nediskutuje, stejně tak nediskutuje technologické inovace aj. Osobně právě cenový systém 174

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 považuji za stěžejní faktor, který neumožní ,,prolomení limitů růstu“, popř. vyčerpání zdrojů, z tohoto důvodu musím odmítnout Bouldingův koncept ,,spaceship economy“, ze kterého vychází koncept trvalé udržitelnosti. Internalizace externalit je podle mého názoru další z ideologických konceptů, který je v praxi řešen zejména poplatkovým systém a ekologickými daněmi (v případě negativních externalit), či podporami (v případě pozitivních externalit). Kdyby existoval nějaký efektivní systém, jak stanovit výši externalit, jenž podle mého názoru ale neexistuje, pak by tyto byly kompenzovány pomocí negativní stimulace znečišťovatele, či pozitivní stimulace v případě znečišťovaného. Osobně však za stěžejní koncept považuji soukromé dohody (ve smyslu Coasově), které se v současné době objevují i v české politice ochrany životního prostředí (viz např. dobrovolná smlouva MŽP s největšími znečišťovateli ovzduší na Ostravsku z roku 2010). Nejsem žádným expertem na Ricarda, ale domníval jsem se, že jeho stacionární stav (steady state) byl spíše pochmurnou vizí samovolného zastavení hospodářského růstu – ekologická ekonomie podle toho, co píšete (s. 11), usiluje o umělé zpomalení/zastavení hospodářského růstu, které má za nanejvýš žádoucí. Dá se tedy vůbec mluvit o nějakém přínosu pro vznik environmentalismu z Ricardovy strany? Nebo je můj pohled na Ricarda nesprávný? Já si v tomto případě nejsem zcela jistá, jestli jsem správně pochopila oponentovu otázku. Ricardo mluví o tzv. mzdovém modelu, kdy rozlišuje přirozenou a tržní mzdu. Tržní mzda nemá vliv na porodnost, kdežto přirozená ano. Jakmile se zvyšuje, dochází k růstu populace, ta naráží na ,,limity růstu“, snižuje se tržní mzda, posléze též přirozená a opět se snižuje počet obyvatel. Dlouhodobě tak podle Ricarda obyvatelstvo tenduje k jakémusi stálému (steady – state) stavu. Ovšem oponent má pravdu, že Ricardo nemluví o žádném umělém zastavení/zpomalení růstu. Ale to ani Malhus ne, podle mé znalosti tohoto autora Malthus mluví také o přirozeném konfliktu v souvislosti s růstem populace a nedostatečného zásobování potravinami. Tito autoři spolu dokonce ve své době komunikovali a mimo jiné se jednalo i tento spor. Je škoda, že již nebyl více prostor pro tuto diskuzi. Popularitu Římského klubu podle Vás zapříčinila ropná krize, která přerušila vlnu nadšení pro státní plánování (s. 10). O odstavec výše ale píšete, že problém Římského klubu je snaha o omezování osobní svobody a fungování tržních struktur, kterou bych si vykládal jako snahu o zvýšení objemu státních zásahů (= státního plánování). Můžete, prosím, tuto zdánlivou nesrovnalost dovysvětlit? 175

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 V textu článku bude nutné dovysvětlit, jakým způsobem vlna nadšení pro plánování zasáhla společnost konce šedesátých let, a jakým způsobem se proměna po roce 1973 projevila v ochraně životního prostředí. Je jasné, že s rokem 1973 padly původní teze o jakémsi kompromisu mezi mírou nezaměstnanosti a výškou inflace (tj. plánování ve stylu keynesiánství), naopak se do popředí dostaly sféry zájmu, které do té doby byly sice známy, nicméně nehrály v hospodářských politikách hlavní úlohu – např. právě ochrana životního prostředí. Co je důležité, je fakt, že samotné Limity explicitně neovlivnily politiky ochrany životního prostředí, ale ,,pouze“ společenský konsensus s ochranou životního prostředí. Navrhované nástroje ochrany životního prostředí plynoucí z Limitů růstu se tak do popředí dostaly o několik let později a to nepřímo přes vliv široké společnosti a neměly nic společného s plánováním 60. let 20. století.

Reakce na oponentský posudek Petra Chalupeckého Uveďte 2-3 klíčová omezení, která limitují spoléhání se na čistě tržní řešení ekologické problematiky. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem v textu ochranu životního prostředí definovala jako silně interdisciplinární, domnívám se, že si v tomto případě mohu dovolit zamítnout základní předpoklad ekonomické vědy a použít normativní odpověď – tedy vina, diskriminace, solidarita (tyto v souvislosti s úlohou budoucích generací a odloženou spotřebou), etika (zde v souvislosti např. s privatizací vodních toků apod.). Jaký dopad měl na redefinici vztahu člověk a příroda dekolonialismus probíhající zejména v 50. a 60. letech. Uveďte hlavní směry tohoto vlivu. Jak jsem již zmínila, souhlasím s oponentským názorem, kdy je nutné začlenit do zkoumané tématiky vliv USA více, než jsem činila doposud. Domnívám se, že právě dekolonialismus je jedním ze symbolů projevů konce studené války a jako takový výrazným způsobem ovlivnil podobu proměny postoje soudobé společnosti v šedesátých letech 20. století. Jednalo se zejména o stav vývoje dekolonizovaných oblastí, ale také následnou migraci z těchto zemí do zemí Západu, kdy díky další vlně vědecko-technické revoluce (zejména rozšiřující se vliv televizních přenosů) bylo možné pozorovat, co se děje v zemích Třetího světa a jaký je právě tam vztah k životnímu prostředí.

176

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Reakce na oponentský posudek Marty Osersové Jak byste s využitím znalosti historického kontextu (obdobně jako v případě Vámi zkoumané ekologické ekonomie) stručně charakterizovala vznik neoklasické environmentální ekonomie, jakožto hlavní alternativy k ekologické ekonomii? Jaká historická či jiná událost je příčinou toho, že za počátek „dlouhých šedesátých let“ uvádíte právě rok 1958? V úpravách textu uvedu, že se nejedná o jeden konkrétní rok, ale celkově konec 50. let a že jde zejména o souvislost s celkovou liberalizací západní společnosti a proměnou hodnot. Domnívám se, že v tomto případě bude vhodné uvést odkazy na autory, které dlouhá šedesátá léta datují takto. Reakce na oponentský posudek Jany Kramulové Autorka v práci bez bližšího vysvětlení (ani v poznámce pod čarou) pracuje s výrazy „Západ“ a „Východ“, „západní část světa“. I když asi každý intuitivně tuší hranici obou oblastí, domnívám se, že by bylo vhodné tyto oblasti výčtem nebo alespoň ohraničením území vymezit. Patří tedy například do Západu zámoří? A do Východu Čína? Souhlasím s poznámkou, pojmy budou dovysvětleny. V případě ,,Západu“ jsem měla na mysli země, které přijaly Marshallův plán v roce 1947 (tzn. ano, i zámoří), ,,Východem“ pak země, které spadly pod sféru sovětského bloku (tzn. ano, i Čína). Dále mě zaujaly pojmy „kvantitativní spotřeba“ a „kvalitativní spotřeba“. Tyto pojmy jsou oficiální, někým zavedené, nebo si je autorka nadefinovala sama? Opět souhlasím s poznámkou a pojmy dovysvětlím. Pojmy jsem přejmula od jejich autora – Hermana E. Dalyho, přičemž se jedná o termíny z anglického originálu ,,economic growth“ a ,,economic development“. Ekonomický růst je charakterizovaný jako HDP/obyvatele, kvalitativní růst se pak měří alternativními ukazateli blahobytu (např. HDI – Human Development Index aj.). Reakce na oponentský posudek Jiřího Loudy Ekologická ekonomie je v současné době spíše na ústupu. Domníváte se, že by v budoucnu mohla opět získat zpět své významné postavení mezi jednotlivými ekonomickými směry zabývajícími se ochranou ŽP a proč?

177

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Domnívám se, že ne, jelikož hlavní tezí mé práce je, že podoba ochrany životního prostředí je produktem sociálního pozadí, ve kterém vzniká. Současná společnost zaujímá jiné postoje a jiné hodnoty, než společnost 60. let 20. století. V úvodu svého článku tvrdíte, že se západní společnost v 70. l. změnila v udržitelnou společnost. Platí tato charakteristika (západní) společnosti stále? V textu budu muset toto své tvrzení omezit na konstatování, že se ,,západní společnost v 70. letech změnila v udržitelnou společnost s ohledem na její hodnoty, tj. ochrana životního prostředí se stala hlavním tématem“. Tím si ale vůbec nemyslím, že by byla ,,udržitelná“ v tom slova smyslu, o kterém mluví ve svých pracích Boulding, později Daly, Costanza aj. Přívlastek ,,udržitelná“ nepovažuji za blíže specifikovatelný, proto je těžké hodnotit, jestli vůbec kdy nějaká společnost byla, či bude udržitelnou. Domnívám se však, že dnešní společnost je více konzumní, než společnost 60. a 70. let 20. století. Opět je však složité rozlišit, jestli je tento konzum více kvalitativně zaměřen, než byl v 60. a 70. letech (tj. recyklovatelné produkty, druhotně využitelné suroviny, ale i služby ve stylu ,,share system“ – např. veřejné prádelny apod.). V čem spatřujete nejvýznamnější odkaz ekologické ekonomie v praktické environmetální politice dneška? Tento odkaz jsem se již v průběhu textu snažila naznačit, ale domnívám se, že bude nutné položit vyšší důraz právě na současnou politiku ochrany životního prostředí. Odkaz spatřuji zejména v tom, že nástroje ochrany životního prostředí byly nastaveny podle původních principů ekologické ekonomie (tak, jak jsem je v článku definovala), tudíž nereflektovaly tržní prostředí. Dopad je patrný i dnes, kdy stále ještě existuje řada nástrojů, které jsou nejen environmentálně, ale také ekonomicky a sociálně škodlivé (viz některé druhy podpor ochrany životního prostředí, např. program MŽP Zelená úsporám, ze kterého je od roku 2010 pozastaveno vyplácení dotací). Reakce na oponentský posudek Lucie Zimmermannové Jakou literaturu považujete za zásadní pro utváření svých názorů na ostatní použitou literaturu (kterou kritizujete, nesouhlasíte s autorem apod.)? Zejména původní prameny – v případě SRN dobové žurnály (Der Spiegel, Die Zeit, FAZ aj.). Velmi silný důraz kladu na první legislativní prameny.

178

Faculty of Economics Working Papers and Proceedings (FEWPP), Vol. 1, No. 2, 2012 Kdo je dle Vašeho názoru nejvýznamnějším autorem, který ovlivnil ekologickou ekonomii, a proč? Domnívám se, že je to Kenneth E. Boulding, a to proto, že ve svém článku z roku 1966 ,,The Economics of the Coming Spaceship Economomy“ jako vůbec první definoval trvale udržitelný rozvoj, který se pak stal hlavním tématem ekologické ekonomie v 70. letech a později. Domnívám se, že úlohu Bouldinga jsem již v práci rozpracovala. Kdo je dle Vašeho názoru nejvýznamnějším ČESKÝM autorem, který ovlivnil ekologickou ekonomii? RNDr. Leoš Jeleček, CSc. z PřF UK. Domnívám se, že tato otázka nemusí být v práci blíže rozpracována, není podstatná pro zkoumané téma. Reakce na oponentský posudek Hany Silovské Existuje rozdíl mezi „ekologickou ekonomií“ a „environmentální ekonomií“? Pokud ano, jaký? A proč pracujete právě s pojmem „ekologická ekonomie? Existuje pro pojem „ekologická ekonomie“ anglický výraz podobně jako pro „environmentální ekonomii – environmental economics“? Rozdíly jsou podstatné – jedná se zejména o pohled na přírodu, kdy ekologická ekonomie akcentuje pohled biocentrický (resp. ekocentrický), environmentální ekonomie pak pohled antropocentrický. Jiný rozdíl lze spatřovat v hodnotě přírody – ekologická ekonomie operuje s vnitřní hodnotou přírody, environmentální ekonomie pouze s užitkovou hodnotou. S pojmem ekologická ekonomie pracuji proto, že to byl právě tento směr, který v 70. letech 20. století ovlivnil podobu prvních politik ochrany životního prostředí, a který, jak tvrdím, zanechal největší následky na současné politice ochrany životního prostředí. Anglický pojem pro ekologickou ekonomii je ecological economics. Domníváte se, že tržní principy v otázkách životního prostředí je možné a rovněž vhodné aplikovat vždy, bez ohledu na typ území a jeho environmentální kvality (např. národní parky)? Domnívám se, že vždy tento princip aplikovat nelze, přesto však v tržních řešeních spatřuji zajímavou a zcela jistě ekonomicky, resp. nákladově efektivní variantu ke stávající podobě ochrany životního prostředí.

179

FACULTY OF ECONOMICS WORKING PAPERS AND PROCEEDINGS. Volume 1, Number 2, 2012

Recommend Documents