! ••••••••••••••••••••••• �l·····t
f""",,,,,,,,,,,,,,""""'"'""'-i I I
KOVAR .
.
I
•
•
i
i
I·
i
.
it
I i
CHICAGO. ILL.
•
Tiskem
a
naJdadem AtJg. Gel'in«era.
t *"""""""'''' .
..
160 iV.l.th_
The Un\versitv of Chlccqo library
,
J3..a.SEN
OD
v
SVATOPLUKA CECHA.
piirodnfho v Rakousku skenfiskevaneho vvdant,
Ole
L
CH1CAGO, lLL.· Tiskem
�kladem a. ntoo
1 56 W 12th St. Aug. Geringera, '
I.
Lesetinsky kovar ehlapfk jak se slusi ; Ocel rukou lame, pest! kamen krusi, hraekou zvedne statny strom, jeho perlik jako hrom v
kovadlinu 'bUSl.
Kdyz mu v rukou jiskfl, koufi, sycl mrak sazi tvare
a na
eerno
Hel,
mu
vlas rude zari jako d'as
vlaje temny v
dilo
do stropu
vous a
se
:
tyel.
Ku kovarne zdel1e zubovatym stltem chaloupka se tuli s doskii sivyeh krytem; v ni je pekna svetnieka, eista jako kaplieka, a v te andel bytem.
Panenka tam svarmi
jako jarni kvltl v posivane zlatem kordulce se trpyti, bll'a jako kalina, cervena jak malina, modrym oekem sviti. Pekne
hlaviece vse strany satku hedbav rasny, v babku zavazanj', rusym vlasem prokveta, jako hoH za leta v obili mak plany, rdi
na
se na
S jeji tvare v jizbu SH�sti zare splyva, z jejich oei radosf nevinna se diva, z jitra v pozdni cervanek jako v modru skfivanek vesele si zpivfi, V kovarne
je zi vo ran a do veeera, hHmave tam duni kladiv rana sr€;l'
vystHda je pisnemi kovafova dcera.
II.
Krasne bylo v Lesetine : Vesnieka ta prostomila jak robatko v matky kline,
utajena svetu, snila hvozdnatem tidolf. Vizkou rdel se nad dedinou kostel mezi topoly, a koi n[ho v zeleii stinnou tfcsni, jablon] a hrus! tisnila 5e chatek tlupa jako slipky, kdyz je vzrusi ve
na
blankytu pfelet
supa.
Mely stit}'1 z prken s\bite, vystupky v nich kruhovite jako kazatelen krovy, -
holubiekou mnohdy take. Koberec tkal' sametovy v pekne barye vselijake, do zelena, ruda, hneda, mech na doskii rouna aed'. s
-
6-
Pode stfeehou bile pruhy propinaly hnede tramee, z bileho pak oken ramee zfelo kvltl v barvaeh duhy. Pod oknem tez sadek nezny odival se pestrym satem: Mak tu rumenny a snezny s plamennym se druzil zla tern knezek slunee stlhlounkyeh, ruzemi
se
obeskvival
pysny slez, an ornej k:),'Var modrem pfilbic drobounkych, Tu se eha ta ukryvala z pol a v jasnolistem VIne. tamo dotera va kdyne na nizkou se stfeehu vzpjala, steloue .11 Sye, kvety zlate a sve plodv boubelatc. Ticha rIcka vinula se oklikou od visky sterou, tu vrb, olsi tlupou serou,
rucinou tam kyprou zase, onde pokraj Iesni skfily, kde tak
mnohy do nf vnofen 'cernal kofen, kde se do vIn hrousit zdrily obracenv dolil hlavou dHny, jedle ehvoji tmavou : zreI jsi ve priihlednem jase kaZdou rybku, skeble misku, spletity
se
.
az i na dne v bilem pisku mihave ty krouzky stinu, jez tam kreslr drobni honci v fbystrem behu pres hladinu nozek nitovityeh konci.
{Tval tento v borfi uehranil si zpusob
taji ryzi zaslych let, kdy pfival ciz! zakypel po nasem kraji. Jak mys uzky treel pevne v okean, jenz drahne doby nasi boufi lmevne mfru klamnem drobi, ze zrak zalem kalny zira teskne v prfbo] hltavy vsak jen praee, v sebe vira vzdornou mez mu postavi. tu
v mez
tam
ji
v
..,-
.J ako v ta,ine skrysi tady uchranil se odkaz dedu, mnoho prostovabnyeh sledf
ziti, kroji z prehle vnady, kdysi zeme kvetla jako cerstvYm vdekem jara, nez jej ehladnym viehrem smetla pfitomnosti jeseii ehara, v
kterou
:
nLZto teskne kridla VeS! vlaseovicka poesie,
v
vidouc, jak plan holou, lesy sefloutle stin mutny
zachveje
se
kryje ;
mraznym dechem
-8-
nahle perut vzepne k letu
zpet se nese tousnym speehem teple kraje ·b8.jnych kyet-u
v
.
Jarni sny
kdyz sletly k dolu, jedli
nad vesniei, stihlou s
pestrou zdobou
na
vrcholu
jako Vesny berlu shledly. Chasa v jasnych barvach stuh hrala jako kvitim luh, a vsi jare zpevy znely; s viskou jasal iival cely pisnemi, jez z dora, s hiiry, z luk a hvozdil splyvaly s tesknym plesem plsfaly, urobene z vrni kury. Pisen z leta do j eseni provazela mladou ehasu polem v kos a srpu znenf; pri veeernleh ZVOlJU hlasu vracela se s nimi lesem, kde tak svudne v polotemns sarlat jahod svitil' vresem a hub ruznotvarne pleme zvalo ruku v tikryt stinny pod vejlre kapradiny; s nimi chvili mnohou komiiree i v sade tiehem pod hveadnatou pod oblohou, znela placem, znela smichem,
bdela v
-9-
slaviei jak pisenka vunl kvetu ku mesici rokotala .l okenka, ze rtu devy milujici. 0 ned eli rozkosi si posedeli ve staficke Tipy stinu. Zvonila tu vieka z einu,
Hospodafi
s
modraly
se
mraeky koufe,
hover volne plynul kruhem; bradu hlade, oci mhoure di uh si zanotoval s druhem
znich, danieh, 0 pocasi, co se deje svetem. Ba sam far:if belovlasy mnohdy s usmivavym retem o
o
tom,
usedal si mezi
nimi;
jinak vazny dusi !'adce, miloval zde zert
dobry pastyr
a
sprYmY,
tO�10 stadee.
Kdyz vsak zimy ,cepec bily rasne pokryl kazdou chatu, znelo u
v podvecerni ehvili vrcieieh kolovratfi
hojne starodavnyeh Mji, zkazek divnyeh, zasmusilyeh, na peei az v teskne tisni tlum se sehoulil ditek Cilych, bazli vymi zraky mene zen a pfeslie stiny hrave
-10-
vlajiei
po bJe stene, obrysy pfeletave c1esnych pfiser, kouzelnikfi, jezibab a pekelnikii ve
.
Takto klidne
v
.
.
lesfi stine
zil ten
vabny horsky Iuh, az kdys nahle di vny ruch rozvlnil se v jeho kline: Od stranv, kde day
v
sosen
brane
jev! zamodraly hor teen nevernych, jimz str{tne more cizoty jiz hali, valil se v ten tichy kout postav nevidanych proud, v nuznem kroji, nad rameny s lopatou a toporem, plnily dol omameny dfevenych bud taborem, vfavou reci pomichanou, smes! zvukii neslyehanou. fUncl spicak, bore skaly duni topor, kmeny tHste, vse kol hemsenf, hyb stafy, obrovske jak mraveniste. se
Hledi tival postraseny. Hledi teskne druzne chyse jak 'z tech ruehii sire steny chvatne rostou vys a vyse, jak se otvory v nieh skl&bi
-11-
oken neseetnyeh, jak vedle komin titan vzrusta k nebi, nad nejvyssi horske jedle,
ted' jiz nad kostelni kHz a dsl u zavratnou vys. Vez to vzpina pod oblohu novy ehram, kde v obetisku dymavem se slousi bohu nasich casu, bohu zisku ; kde !D1U oltar divny spleten z koles, Fememi a vfeten, kde za hudbu varhan, zvony hluel stroju pile kvaena a kde myrrhy oblak vonny .
.
zastupuji pary mraena, od jitra kde do soumraku v komsieh bidy, z caru tkanych, slousi jemu volni rabi; muzi rysu potrhanych, blede zeny kalnyeh zrakii, i sval choryeh ditek slabf. V potu, slzaeh, trudu, hladu slouzf tam az do fipadu zlate modle, kteraz ryje tezkou nohou jejich Mje krev a mizu jejieh ssajie, v pyse ehladne poz/rajie na ty stiny lid! matne ; a kdyz nektere z kol hfmfcich ku slave ji vznUejiclch,
-12-
zub
svuj rabu
rozerve
mu
huh ten
s
v
srdce zatne,
mrouej lici : tvafi odvraeenou
hod! gresl'i zkrvaeenou do siroty bMujici!
Dobyvatel z eizi strany prikvaeil ve voze zlatem vse se vzdalo bez obrany. J eho tvrz se vHi ehvatem, roste, sotva dol ji stae], do visky se zpupne tlaei: Nektere tu z chatek zahy pod mohutne jeji valy skromny vdek svuj pochovaly. Ostatnim za tiche prahy jeho zoldactvo se vtira, meni jejich proste tahy, v usmesku jim s lid stlra skromny piivab starosvetsky, vyhan! z nich skfitky bdele, pohadky a pisne vseeky, stafi jejieh bydlitele s rodnymi se louiii krovy; -
zlata hrst si nesou Jedni jinde domov
za
to.
novy
hledaji si; jinYm zlato kulate se rozkutali, novemu pak visky panu bidne slousi aneb za
pereje
oeeanu
v
dali
-13-
novy svet je svadeji hvezdy klamnych nadeji. v
.A jak vabny dol se menf! Jedle statue sekyr tfeskem z davneho proeitse sneni, shury sklanejf se bleskem za smrtelnych te'zkyeh vzdechf na zedrany samet mechu. Ve skal hrudi obnazene prach se znima s Fevem hromu, v jejieh pleei rozrazene zeji. desne rany lomu. Kde se Iuka smala svezl
kvetu sperkem, lfbeznvm, po vysokem naspu Lezl
kolej pasmem zeleznjm, pary or tu letj mrakem a pIa v temnu rudym zrakem, Promenil
se
v
kalne tune
H.cky kfisfalovy proud, misto deehii cerstve vune sirr lIDorny pueh a cmoud, basinou se vleee rmutne, temnou penou septa smutne se·Zloutlemu rakosi
vrbaeh, jiehz klesly hdy, devach, jimz bokfi vnady za sera jiz nerosi, o povadlveh kvetech milveh o zhynulych rybkach cHYcb.
o o
-14-
Zpev se ztajil v tidoli rozrusenem, rozervanem : nejasa jiz se skrivanem nad lukami, nad rolf, nezni v 111bu k detskym plesiim, nesvefuje tichy.m lesfim srdci milujieich stesky Novym paniim rozrnar kalj stare plsne hlahol cesky, jenom tuhe, ceske svaly hodi se jim k tuhe praci -
Zpevy, haje onemely ; zda se, ze tu sami ptaci sladkou 110tU zapomneli,
·15
-
III.
Do kovarnv prisel [ednou z rana spravce na rozmluvu, ta:hy Istive lade v usmivani pfivetive. Kovar do svetnice vedl pana. V tiklidu jiz vzornem jizba celli. v rannim jase cistotou se skvela. Liduska tam klonila se prave nad truhliei pestrou, jiZto plnil platna snih, kde ruzny sat se vlnil 'v hojnyeh varhankfi a tfasnl slave. 'I'Fesklo viko ehvatne pfiklopene na nemz obrazkv vnitf nalepene zamihly se v barev, zlata trpyte. Vyplasena divka vstala spesne, pozdravila hosta rozpaeite, v Iiei zardiHa, jak cerstva tresne. V zalibenf hledel spravee na ni, na zjev mily, zarne stojici pred nfm v cistem blesku z:He ranni, jenz sem jasnvch oken dvojici vnikal smesi listu priisvitnyeh, kvetu riimennych a blankytnyeh
-16
kvet
zahradky venku, na lupenku zdobil nadra vabne porozvila te, jez sama jitfnim kvetem byla, RIedel jeste na postavu svarnou, a
-
jiny,
-
rosy sled
ze
mu
sviti!
-
lehounce kdyz svetlirm. fertochem otfela mu zidli hrubotvarnou s vykrojenym v srdce lenochem, a sper za ni jeste trpytnYro okem, do sIne kdyz vysla sviznfm krokem.
Jizbou pak se rozhled ', usmivave, Od sten snehobilyeh radou tramu nlzky strop se odstiiiuje tmave. N a vseeh stranaeh z uzkych, cernych ramu
vyziraj] pestH svati, svate, v rukaeh nastroje muk, palmy zlate ; za nejvetslm zatknuta se !bela haluz kocicek. Vsak mistra J ana tez tu visi malba neumelfi a s
ni hrdinska tvar Trocnovana
pod pfifbice hledi zamracene po biskupech na protejsl stene. V .rohu postel vyplna se, plna pefin kypryeh s ruzovfmi pruhy, na truhlaeh car pestrych mnoha vIna zarl s divnvm kvitfm v barvach duhy. A nad kamnv z kaehlii hladkych, tmavych z
visf ruznou cetkou ozdobena
holubieka
z vejee urobena, pestrostkvouclch kHdeI mihotavych.
-17'
S usmevem se rozhled po vsem zidlici sednuv. Proti nsmu kovaf usedl na proste lavce, tuliei se k sirych kamen Iemu.
spravce,
na
Volne sedi tu jak nechal dila : V pfedu telo, muzne ztepile, z kuze zastera mu obestyla ; pod rukavem rezne kosile,
vykasanym vzhiiru, mocne svaly jevi rame. stmel'e zarem, cmoudem; oblieej pak ,dive pocernaly pod havranich vlasu volnym proudem na hosta pne jiskrnaty zor. Takovy hyl obou rozhovor: Spravce. V zrusta uzasne, jak obr Mje maly zavod nas. Skran vypinaje nad tidoli ,kazd:fm krokem n1e1 nekterou vam chatu trpasliei, Ale
za
vse,
co
ted' nohou hnete,
zahy hojne posehnan] zkvete. Za ty poslapane hHcky detske, za prosticke ziti starosvstske doba sIavnejs1 tern horam vstane: Rozepne tu prumyslny duch perute sve zlate, pozehnane, probudf tu cily, del'ny ruch, proud em veselym se rozehraji blahobyt a pokrok po vsem kraji.
-
-18-
Nez, jak pravil jsem, nas obr mlady vyrusta, ze yes yam celou zdola, pravy Otesanek uz ji zpola pohltil a jeste zmira hlady, A vsak zerty stranou. Vase jmeni kovarna, k ni chaloupka ta siva -
rozmile v ni kouzli ovsem dleni deery vasi rueka pficinliva, ale pfeee pravda nezaboli pfee to fihmem jen trochu slamy -
-
obemsene nad vetehymi tramy na dlaii zahradka pak naco roll. nam je tfeba mista. Nuze, mistfe l Shodnem '-Ii se na rozumnou cenu, zakouplm to vseeko v panu jmenu Zelezo to zhave kujte hystre I -
-
-
Kovar.
Vim, ze mnoho nemsm.
'I'ato chata
siva, slamena jak hnizdo ptaCi proti domfan vasim. Mne vsak staef, ba, mne milejs] nez koba zlata. Pohled vas tu vidi ovsem Ieda kupu dfev. Nez jinak moje zraky : Za stolem tam dvojf hlava seda prosvita jim zaslych casu mraky, jim tu zevsad usmlva se vstHc
zeny milovane tichji lie, odevsad se noH mile tahy, ehvf se kolem nejeden stfn drahj
-
-19-
jsem tu doma jsem tu mezi svYmi, tfeba v pamatce jen zivoucimi. -
Tato svetnieka
se
obrazela
prvni jitfenkou v mem detskem oku, tolik vyjevii mne drahych zfela, radosti a zaly mnohyeh rokii Rcete mi, jak vseehno toto cenit f Mam-Ii teple toto hnizdo smenit za krov eizi, vanouci jen mrazem f Zda se mi, zef srostle sterym svazem srdce moje, spjate poutem sterym stew stenami, s tim strojem serjm. s
-
Spravce. Jste muz citu. Zapal vas je chvalny, ze slov nekyne zisk valny, Vefim, ze jste poutan k otef domu mnohou vnadou, jinym utajenou, a chei slusny zfetel miti k tomu jakous casti nad skuteenou cenou. Ale s niirou l Nedojdem/-li eile u vas, jinam zanesem' sve zlato N uze, chute! Kdof yam ruei za to, vratl-li se pflhodna tak ehvile f l Za penize puci blaho vsude: zHdite se pekne v domku novem snad yam krasnej', tepleji tam bude, nezri. pod tfm star:Ym, vetcby,m krovem, Stejne milou, pHvetivou siiiku delrusky tam vkouzH ruce ciIe·ale
-
.
-20-
snad si do ni' svarnou hospodyiiku uvedete jste mus v plne s.le stasH noveho zaf tam se vhosti, v.abnejsl, nez stiny minulosti. Kovarnu si pofidite vetsl Hm jinde snad. pocitite ze nas zavod nehrube yam svEidCi poeet sousedfi se tenCi stale, nam pak vasich kladiv tfeba neni Vsechno to je hodno uvazenl. -
-
-
'
-
...
...
v
male,
-
-
Kovar. Znam tu zlata fee! Tak svudne cinka takto zpupne na ehud'asa bfinka I "Ja jsem vsemohoucim sveta panem] pysne vola: "Ja jsem bohem doby l" Skloiite se, vy leskii mojieh robi! Odkoupim yam rodny krb i s Ian em, domov, predku pamatka i hroby. Co vy jste, vy lide holyeh dlani, '
jafmu prace bieem nouze stvanl, jest vase yule, krtel snaha proti me, jez odpor kaZdy zmaha � ! VaSe duse, myslenky a city, vsechno moje zaplati yam trpyty." Znjim tu fec; tak z vasieh slov mi ZVOl1f vsak ma sij' se pfed ni neukloni. Neehaf pan vas zaplavi vse kol zlatem svym, af skoupi cely dol, vi em, kdoz byvali tu domovem, v
co
-
-21-
odloudi krov otcu, rodnou zem',
promenl ji
staj otroeiny, jazyk, zpiisob jiny: ja tu pevne setrvam, jak z zuly! On ma zlato sve ja mam svou viit'i zde chci byt, chci podrzet, co mam, a tim jeho zlatem pohrdam l
zastepl
ve
sem
-
-
Spravce. Proc ty hnevy' Mate vfili svou. nuz dobra I Nechcete Piijdu dale. Vsak tu vasi zlobu svehlavou -
ukroti as
rozum
lepsl
v
male,
az yam pavouk hustYIID: pfedivem otka kovadlinu s kladi vem a snad pozde bude. S bohem tedy! -
Kovar. S bohem, pane! A neche naposledy pfekroeil jste prah mui s takym vzkazem l Necht' mi pusta vyhen ficI mrazem, at' ni hfebu nezbude mi kouti, sPIs ta chatre nade mnou se shrouti, nez abych postounil z nf tHsky jedne. Zde mi pfedci zili, zde mi svit oka nebeskeho prvni trpyt, zde jsem prosil roky st'astne, Mdne, zde ehei dare ZIt, at' v nouzi, trude, a kde StOjfID. na te zemru pude I
-22-
IV.
Srsi jiskry, srsi, s kovadliny prsi, perlik busi vesele, do stropu si poskakuje, pro dve srdce pouto kuje ze
Izeleza,
z
ocele.
eo nam oko vIazi, co nam dusi bIazf, nikdo nevi z dediny, ze se davno radi marne, vernost solbe pHsaMrne vi
jen mesic jediny,
Sluneeko se chyll, vzehaz! meSIC bily, hvezdy sviti do sera mezi nimi nejskvelejsl oci mojj znejmilejsi, kdyz mne (;eka z vecera. -
Ceka mezi vratky dole u zahradky, pod kosatou jabloni ; tisie kvetu s hury retf, kdyz mi padne do objoti, kdy! se ke mne pfikloni.
-28-
Tvoje tista mala, jako tfesne zrala, voni nad jablone kvet; tvoje sladka, cerstva Iieka krasnejsi jsou nad jablfeka, co jich rodf SlrY svst. Lidusko ma mila, divko roztomila, z rannieh cervanku' N a srdce kdY'z vinu tebe, nade mnou hned plno nebe jasajiclch skfivanku.
jsi-Ii
Povez, moje zlato, odpovez mi na to: Mas-Ii kffdla ukryta' kdyz se ke mne tuHs jemne, pod nohou mi klesa zeme, bQzl raj mi zasvita .
.
.
Busl perlfk, busi, tvrdy ocel krusi, srsi do kola ale pouto, ktere dusi mou a dusi Hdna sila nezdola l
jiskry
-
poji tvoji,
-14.-
v.
Rany bus! raz na rb kazda od mileho vzkaz, od Vasicka meho :
-
ze
rnne
verne
miluie,
ze mi prsten ukuje ze zlata cisteho!
Kdyz ho vidim pozdali, oko se mi zakali, vsechno viikol mizl; kdyz se na mne usmeje, srdce me se zachveje, jako Iistek bfizy I Laska nase cely den jak fialka pod lupen peClive se kryje; vzchaz! jen, kdyz nad hlavou nam roll modravou zra te zrni sij e.
noc
Dve tam jasne hvezdicky oci jsou me matiCky ta k nam hledi mile, k matefskemu zehnanl s vysosti se ukljinf v satce z oblak bHe. -
-25
-
Proe, aeh 1 matko mHena, proe se trava selena na
tvem casnem hr()M'
placem byeh te objala, vsechno byeh ti vyznala, S
ulevila sobe. Taticek nic netusi ;
jemu, co mam na dusi vyjevit 'se bojim -
a
bdim svym stestlm
tak
se s
sama
a
snim
velikym, velkym steskem svojim.
Vhk da bUh, cas prispisi, ze nas otee vvslysi, ruku s rukou slosi ; pak nam bude cely svet [edna piseii [eden kvet na zemi raj 'bOZl .
.
J en tam hffrnej, hoehu statne dale bus a kuj
hIed' si dHa sveho l Stale vernosf zachovej, prstynek mi ukovej ze zl'ata cisteho.
.
mii], -
-26-
VI.
Vaclave, sloz perlik pojd' sem, hoehu bych s tebou pohovoril troehu. -
rad
N eboztik tvilj
ze soudruhii Rad mam i tebe. Ale vidis sam: Go z nasieh luhii proklety ten komin trei v nebe, moje kovarna, den ke dni hlussi, zahubu svou blizkou teskne tusi. 'Soused za sousedem ze vsi 'illizi, vsude rozklada se panstvo cizi a 'S te strany nekyne mi caka,; tam se spise stera leeka chysta, jak by vytiskli mne z toho mista. Mne vsak nevyhrozi, nevylaka odtud.' nikdo. Af mi perlfk tfeba zrezavi, af na te spetce roll sklizim kameni jen misto chleba Lesetinsky kovar nepovoli l Duse moje nerozlomnym poutem spjata je s tim rodnym zeme koutem. Ale pro telbe zde bydla neni ladem lezela by mlada sila tezke mi, ver, slov tech proneseni ; "Hledej sobe, hoehu, jinde dHa."
otee
byl mi nejmilejs].
-
-
Zaehvel se, jak mrazu dotknutim stfhly jonak, jako vetre'll! jedle, vytrestiv na mistra Ieknutim temnd oci z lice poubledle.
-
-
27
_.;..
Poehylil pak ve snu truehlivem hlavu s cernYm, kueeravym vlasem, mIcky hrabal v pude kladivem az pak rekl ehvejicim se hlasem : , 'S bolesti byeh, mistre, kracel ztad I mne nejlip na tom u vas miste Zdarma chci yam praeovati rad Casy lepsi' navrati se jiste." -
-
"Bo'lluzell V to nadeje jsou male," kovar povzdech: "Jdi jen, hochu mily, v jiny kraj! Vec uvazil jsem zrale. Jenom k posmeehu by lidem byli diHn!ci dva u ohniste toho, kde je sotva dila pro jednoho.
K cemu snit nad prazdnou kovadlinou I Jinde leps! zne tve pili kynou. Jdi jen, Vaclave! LIp takto bude. Zdar a stesH provtizej te vsude l Vzplane-li ma vyben v zaslem jase, veselej' se u eni sejdem zase."
Urolknuli oba.
Klid
zas
rusil
perlik jen, j!mz do zhaveho kovu mistr zasmusily prudes busil, Take Vac1av k vyhni zaser znovu; ale stal tam bez hnuti a ziral okem do plapolu,
zakalenym
-u-
jenz mu rudjm svitem obestiral pekne lice, pohHzene v bolu. 'Mnel, ze v mukaeh ohnivyeh tam plane vlastni jeho srdce rozervane, N ahle ke kovafi a
kdyz kladiva
pfistoup se
'
zas
ztisil tfesk,
oslovil ho tise. Zal a stesk znel tou reci, zachvival se hlas pfitlumeny, vzdechem prerjvany; ret se tras' jak Iupen houri rvany,
"Piijdu;
ale prve, mistfe, yam vseehno, co mou dusi zmlta, sdelfm : ze zde drahv poklad zaneeham se svym srdcem, se sVJm stestfm eelym. A chei vedet, zda ten klenot drahy do navratu zachovate pro mne. Az yam reknu: Dobyly me snahy tiche bnizdo pro dve duse skromne, Lidusku si ted' pod stfeehu vlastni uvedu, tam 'ziti budem sfastni zdali zvolate : "Bud' vltan, synu 7" -
-
Mistr schyleny nad kovadlinu z rukou, spjatych nad kladiva drevem, prudce hlavu (luprinatou zvedI, v ustrnutf na jinoeha vzhledl a pak zadunsl hlas jeho lhnevem: ,t J aHe 7 Liduska 7 Ze tajne svazky s tebou ma 7" ,
-29-
"To svazek ciste lasky," junak zvolal, "jez nam v duse vretla jako paprsk nebeskeho svetla, Pozehnejte jl! Ta nadej se mnou piijde v jiny kraj a hvezdou vsude '
zafiti mi bude v cestu temnou, Ona rameno me silit bude k
pili klopotne, bych zahy dobyl
krovu vlastniho
a sfastne zrobil hnizdo pro hrdlieku svoji zlatou. Pfetnete-li vsak tu pasku svatou nasieh srdci, zvadne stesH obou, dceru svoji zasvetite hofi a ja, tulak stvany sudby zlobou, v dalee zapadnu jak troska v mofi
Ale neslysi ho mistr jiz. Klone tvar, jez zlovestne se chmouri, po kovarne sire kHz na kHz v zamysleni hfmotnvm chodem boufi. V pozadi ted' polotcmne spsl, na prahu tam stanul nlzkych dvefi, t, Ludmilo ! " hlas jeho moeny znel a dal padnym krokem prostor mer;.
Sini ozvaly se kroky jemne. V kovarne se zjevil mily vdek Lidusein, jak svit' by paprsek jami zore do jeskyne temne. Prostora ta sera cernych sten, jU se stfela ehmfira cadiva,
"
-30.
spalek, dlata, kleste, kladiva, ruda vyhen, mua, jenz zamraeen u ni stanuI, jinoch, ktery vedle teskne ziral z tvafe poubledle : eelek ten tak divou tvarnost mel, ze se od tech zjevii odrazel
fisi temna smavy jas piivah .stihle diveinv, modrojasne oko, svetly vIas, oblieej ten krasny, nevinny, ac ted' bleds! snehu, plny tisne.
jako
v
sveZl
Kovar divky otazal se pfisne: "Pravda-Ii, ze jemu zadala/s srdce svoje � , ,
Devce polekane
sehylilo se jako boufi klas a pak jako tfpytem rosy ranne slzi vlahou oei srdcejemne vznesla k otci, jemus vyhne lesky pra va vl'etly pod brv mracky temne vzhledla tam to nejsou hnevu blesky l a lehka jako mlhy dech Skok visf na tom statnem, strmem kmenu, hlavu krasnou majie pfitulenu k jeho srdci, v cernych zahybeeh hrube zastery. I jeho hlava k ni se kloni, bHZ ji fame vine a z pod brvy, tam kde Fasy stinne vyhne �barvl zare cervenava., -
-
-31-
do zeuehane brady kmitlo eosi jako jiskra rubinove rosy.
"Nehresila 's," vece s laskou k deefi, "DivCl srdce rado jen se svefi te, jiz nemas vice ...__.. Konee hnevu l Pfejel' rukou tvar. Pak lehce devu pus til z narucI a volne kracel k cknu kovarny, Zrel kalnym sklem, jak den, loueiei se, v nachu mdlem kostela vez nedalekou smaeel ; jeden kHZ. tam nad hfbitovni zed' truchle cne! a naposledy ted' pozaskvel se bledou zafi zlatou Co as tahne hlavou cuprinatou, tisknouei se na rezave mHze' Snad se k nemu vraei ziva, mlada ta, jez onde spi ve stinu kfize, snad mu vzpominka ten veeer spradtt z vune kvetu, ze slavieich pisni, kdy si polibeni nekoneene vtiskli ponejprv a v blahe tisni pHsahali milovani vecne. .
A
v tom s vizky nad utichlym krajem. zaznel svatveeerni hlahol zvonfi, rozlily se vlny tklivych tonfi
prochvivane nadehvezdnym tajem a ty vlny zvucne uchvatily sumne dujii jeho, proud em valnym sladkych vzpominek no navratily
'
-32-
uplynulym, krasn:fm
casum
dalnym,
unesly jej v detstv! zIate kraje, v ziti maj a sladke kouzlo ranni N evim, zda se modlil sepotaje, az pak tvar si pfejel drsnou dlani, .
Obratil se, Odlesk tfepetavy dye k sobe pfitulene hlavy jako svatozaf tkal vyhne 'zar; na
kdyz jich pohled s mistrovym odtrhly se, jakby plase vzletl holubieek cukrujieieh par.
se
stfetl,
Ale kovaf dceru k sobe vine a vstflc jinochovi ruku sine: "Tobe zustane. Mej ruku nn to! dobre srdee mas a pilne dlane to mi vitanejsl nade zlato. Do sveta jii kracej odhodlane, vysluz si ji perlfkem svym padl1�rm, jako dobyva sve princezny rytlr 'baje meeem carovladnYm. Tebe ovsem za boj vitezny ehudobna jen ceka odplata vsak, at' v zebrackem ji spatHs kroji, yzdycky, bohda, v iiadrech Lidky moji ' poklad naides: srdce ze zlata I -
-
-33-
VII.
jen dale pojd', mne vyprovod', pfitul S6 ke mne bliZ,
J eSte
k lesu
Lidusko mat Ztratis mne za kratko, me zlate poupatko,
najdes mne kdyz pan Ruku
jeSU�
svou
mne
po
leteeh,
bUh da.
podej mi, obejmi -
uz tebe v naruei nebudu brat. J este dues naposled slad'oueka jako med fista dej zulibat na tis:ekrat, I
S bohem, ty udoli, vesnieko s topoly, ty stara kovarno
pod jabloni! Zvonil tam vesele do zelez,
perHk muj
ocele, nikdy uz -
nezaevoui !
-34-
Krasny kvet u vadne, s jablone upadne, kde jsem te, Lidusko, mival tak rad, Az
jak
vyjdou hvezdicky z oulu vcelicky,
budu kdes
v
cizine
pro tebe lkat.
Po
po strani
rece,
soumrak
se
uklani,
do smutku sati louka i les.
se
Nikdy mi neznely, Lesetsky kosteli, zvony tve truchlive
tak jako dnes t
Smutne sumi vitr do zelene
ze mi
s
chvoje,
bohem dava
poteseni moje, ryju s placem na kmen buku
Srdecka dye
a 'zezulka z daU vola: kuku, kuku!
Povb, zezulinko, zdali
v
brzkem· case
-35-
srdce tady k srdci pfituli se zase f Kdy tu opet blaze ruka stiskne ruku Y A zezulka zdali vola: kuku, kuku! Dost
jiz, mily pta&u!
Rokii dvou je dosti v hofi pro milaeka, v tezke touzebnosti.
Aeh, ty jiste neznas rozloueeni muka A zezulka zdali kukR jen a kuka.
-
Leta, dlouha leta, citam s tHkym vzdeehem
-
dffv ta srdce v buku obali se meehem.
Ustaii I Srdce v iiadreeh zalosti mi puka A ze'zulka z daJ'i kuka jen, ach l kuka, -
N eplaete, vy modre oei, vsak se Ibrzy vra tim k vam! Kam jen moje noha vkrooi, ticht lesk vU uhlldam;
-36-
pozdravi rune ehrpou v zite, jitrnf. hvezdou na blankyte, bude silit ruee me, by den eely kuly, hfmely pro ty hvezdy pfekrasne. se, kraSlle lice, YSaik vas brzy zlibam zas! At mil prejdu na tisice, vsude uvidim jen vas; vzejdete mi ruzi Y sade
Zjasnete
a
cervanekm na zapade, posilnite ruce me, by den eely
kuly, hfmely pro
ty ruze rozkosne.
SetH slzu, ruko mekka, vsak zas brzy stisknes mou I At nas deli stera reka, vsude spatfim krasu tvou; svitnes snehem Y zimnim van], konvalinkou v jarnim tan!, budes silit ruee me, by den eely
kuly, hrmely pro to
kvitko belostne.
-:u-
Rozbalim uzlieek v bilem satku, dam ti ten prstynek na
Kdyz
pamatku l se
ti
,zaleskne,
srdce mi zasteskne po devcatku.
Zlaty ten prstvnek, perlieka v nem, slzu ti pfipomefi na lieku mem, smutnou tu perlieku, hofkou tu slzieku pred rozehodem,
Piijdu sem kazdy den v zeleny les, usednu pod bukem na busty vfes, vzpomenu, mllj roily, jak jsme se loueili s
zalosti dues.
Vyhlednu z doubravy jak smutna laii, novzdeehnu : Bose mfii. chraii mi ho, ehraii, kraj sveta sireho, af nosi IDekce ho ja!k Tvoje dlaii.
-38-
Zlaty, aeh' I prstynek, perlieka v nem vraf se s nim, hochu muj, -
brzieko
sem
I
J asne
pak zasviti, krasne se zatfpyt! pfed ortarem I N uze,
s bohem I N eni pomoci J este chvilku jen! Mne tezko tak! Hvezdicky uz svit! do noei -
-
A ma hvezda zajde temny mrak. Jednou z mraku j asne vyskoCl. v
J este
polfbeni
Drahy muj jeste jedno s
-
v
eelo
-
I Il'a
oei
-
bohem bud'!
Ach,
s
bohem, pamatuj!
-10-
VIII.
Tak uz tedy, Lidusko, moje zlata deerusko, tak jsme tedy sami spolu ve vsi mile, v rodnem dolu.
Vsichni pM tele
jiz
rozloueili
a
znaml
nami, opustili stary dum, a co zbylo ve vsi, slousi bidne pysnym eizineiim. se
s
I mne osidlo
se ouzi zkazonosne kol'em Sije: kladivo me odpoeiva, v
puste vyhni pavouk tyje,
nouze .
v
hrozebne
se
diva
jizbu nasi ubohou.
J este roll zatva zh"Vva
ale zdd ty
-
pomohou 7 !
Odevsad se na nas tIaei, sklebi potupne a mrael eizota ; jim ku posmeehu ehatre tato starosvstska, liiva stfeeha v roune meehu,
-4:0-
kroj � sprava ziti vseeka, vzpominka, jez srdeim zbyla, i to kouzlo tveho zpevu, i fee nase rodna, mila vse jim k potupe a hnevu. -
V zasti
zhave, litem
vyhanejl
z
vzteku
fidoli
milene ty
hlaholy, znely ode vekii. S hnevem sl'ysi tyto zvuky z davii, jejichZ delne ruky potfebuji k robots. Za to ditkam jejich rusl odkaz dedii v litle dusi,
jez
tu
ubohe te drobote l Se rtii loupi mluvu ryzf, v nfz je matka uspavala, tistka nut! hlahol
eizi, otravuji srdce mala zasti ke vsemu, co bylo otciim posvatno a milo.
Zda-lis Otec v nebes vysi, pod nfmz klidne oeka mho uri ptael mlad' ve stebel skrysi na vysoke sosne v boufi, ktery riiznou piseii vklada v hrdelka te vzdusne chasy a vdek pestry svetu spfada sterymi kol kvety, hlasy -:
-41-
Zda bUh klidne nTUZe zHti, jak tu drave! spary derou detskych mysli nezne kvitf, jak mu rosu, vuni berou, j!'Z On vdechl v dus] kalieh do poupatka rtikii malyeh � ! Vsak se cizota i vtlra mezi nas a srdce boZl. Zpupnym vetfeleiim i vira slousit musi za podnozl. Odebral se z tiche fary na vecnosf knez dobry, starr, a ted' odrodil se nam i ten stary, sedy ehram. Cizi fec tam ucho slysl
kazatelny, z 'zacku Fady, Iavic, kuru odevsady cizota jen mrazem ciSi: s
z
zda se, ze i
-
z
varhan suml
hra, jiz srdce nerozumi, ze sve ryzl, tklive tony ztratily tez stare zvony. 'Zda se, ze ti davni pani, nahrobeich vvtesani, sesle tvafi hnevem planou, a ze svatj' Vaclav stranou poukryva smutnou liei do korouhve, pod orlici. Krev se i tam v ,celo zene pres ty prahy znesvecene na
v
-
-
-43-
nevsinu jiz nikdy nohu; radej pod tim starym krovem pomodlim se svemu bohu od srdce svym rodnym slovem l Nadarmo hor domov naB se od pradavna
pysnym vaiem, obmykd :
tak mi s zalem stara vest! kronika nepfitel se vtlra chtivy pres ty hory v ceske nivy ; brzy desnym bitev hlukem, -
-
brzy sviidnym zlata zvukem, kyms demonem, ktery napHc tviirci sveta, jehoz dilo pestfe zkveta rozlienosti zakonem, sliti ehce tu [ami svarnosf v pustou zimn] jednotvarnost, Tak i zde sve site tkal, marne prosil jsem i lal vsechny, vseehnv pavouk eizf lapil ve sve zlate pfizi, jiz kraj cely zove svym, J enom ja te dediny puzen snad
-
troska chudicka zde tkvim a chci zustat do posledu
pamatnfk co jediny zhynuleho ducha dedu. Aspon hrstku rodne zeme ohci z tech jfcnn vytrhnout!
-43-
N eopustim drahy kout, jenz tak mnoho mluvi ke mne, Iuka zprahla, zfldle bory, plne milyeh vzpominek, Feku, role, strane, hory, kde jsem prozil cely vek. Nech tu aspoii dvoji dusi, kraj ten siry septa, sumi svoje zkazky v eiz] hlusi, jez te reci nerozumi. A bye nebyla tak spjata duse s nimi lesku zlata, nepoddam se; proti chtlci jineho ma vule tycf, -
.
hrdou hlavu
Splnim,
co
s
pevnou lebi.
jsem pflsah'
nebi.
Kovarna s tou 'chysi chudou, zeme pid', jiz zovu svoji, jak ostrfivek trcet budou, dale cizim ve pffboji. Treba s trochou kurky suehe, budeme tu po svem ziti, bude zvuk nas rodny zniti, v nepraterske vlny hluche. A neche jim vsem ku posmeehu, mne tu sladee pro utechu, pisnemi zvon Lidusko, moje zlata deerusko.
-u-
IX.
Louky, haje uz se stmely, meslcek, milj tichy druh, poust! Z ouiu zla te veely na nebesky modry luh ; jedna vyletela tady .
.
.
druha tam a tfetl tam uz jich sviti eele fady, ze je tezko spocItam, .
.
.
.
ted', hoj! jeden tl-pytny roj,
a
cele nebe
Tolik je vas, oeek zlatyeh, pfehHzite eelou zem; ktere z vas mi, svetel svatyeh, 0 milacku mem' Zda k yam, hvezdy, s tiehym steske-n hledf mlhou vzpominek f Ci mu zraky slibnvm leskem jasn] zlaty prstvnek �
povf
'Ci navratu
mu
sen
pnnasf· st'astny den'
-45-
Poteste ho svoji
zafi, hvezdicky, ze tu smutna s bledyeh stlram horke slzieky, ze z komiirky osam
hledim
mu,
za
horu
tvari
ales,
tam, kde sira dalka stmel'a miiacka mi kryje kdes,
tam, ach f tam, kde sve
blaho, SUlStl vsechno mam.
-46-
x
.
(Daleko
.
za
horami.)
Lesetinske zvony slyset valne hony,
pres pole a Mje zni ten svaty hlas, hlaholi tak jasne, hlaholi tak krasne Lesetinske zvony rad byeh slysel zas! -
Chaloupka tam siva, shrbena a kfiva. pod meehem a slamou, chudym krovem svym, hejno deti kryla, kuratka jak cila ukrjva si kvoena kfidlem sedivjm. Vsichni pod veeerem na zaprazi serem sedali jsme s matkou, oteem pospolu, VE: blazenem snen! k sobe pfituleni, pfi slavieieh zvonii jasnem hlaholu. '
nejradej tu dlelo nejmilejsi vsech, v jeji dusi hB,ji pucelo jak v maji zlatouskii se .shIlZi v jasnych prameneeh. Detske moje ·celo na ramene s est ry,
Kdyz ty
zvony
znely,
tu
jsme spolu jeli
oblakovem voze v divny, krasny svet, kde jsou zamky zIat�, princezny v nieh jate, k tanei lesnfm ienk�m zvonf zvonku kv�t. v
-
47-
Truchli!y jste se mnou, zvony, hudbou temnou kdyz [sem otci luzko v cerne zemi stlal, a kdyz stlali k nsmu srdci matefskemn, se sirotkem smutnym hlas vas naffkal. Mile sestry neni, bratfi rozptyleni, jak podzimni vitr list! rozviva, kopfivy jen huste kryjou misto puste, kde chaloupka nase stala sediva.
:Mne vsak jinde stesti pocalo zas kvesti, rodna yes mi jine hnizdo ustlal'a, vesele jsem koval, v srdci lasku choval, kryla se jak v housti vonna fiala. Kladiv rana ztichla, prsa blahem vzdychla, kdyz me k mile volal vecerni vas zvuk. Smutne vsak to zneni lkalo pfi loueenf kdyz jsme srdecka dve ryli v sedy buk,
Lesetinske
pres pole
slyset valne hony, haje zni ten svaty hlas,
zvony a
Srdce touhou kvne,
z
prsou
Kdy vas uslysim, ach ! mile
vzdech
se
vine:
zvony, zas'!
-48-
XI.
Leta
preletela nad kovarnou, naplnila ehladem vyhen zarnon, utisila kladiv zvucny ruch: kol' do kola pavouk site huste uprada; na kovadline puste kovar seda samoten jak duch. Lruchlivo tu, I]))il'tve ticho vsude. J enom vitr do komina hude pronikave z,a.lne noty BVe, oknem lomeuje, krov sealy rve. Sarna piseii Liduseina juz zHdka jen se perli v tesknou hlus, jako mlkne skfivanek, an svist! podzimku deeh ostry po strnisti.
SkHpnou casem vetche stezeje dveH de.ravYch a vitr kvfle snehu prehrSli sem naveje. Zdavll, se tu, jak by hvezdy hUe byly zaIetly tez na vous tmavy, v ·cernou kader kovarovy hlavy.
.
Vsak bouf ' jina na bradu a kstice navMa ty prvnf vloeky snehu, jina bour", jez take v ostrem slehu zbrazdila IJllIll celo, skran a lice. Spoustou crt se zapsal kovaN hluboko boj vnitra do tvafi, ' mnohy nezdar, mnoha nadej marna, mndM pe,ee tezka� vasen zarna.
Zpustla dilna, Skrovnyeh roll plody chfadly zhavjm dechem neiirody. Poznal drapy dluhfi, bidy zuh; poznal, ze je mocny soused chtivy ehud'asovi jako siry dub, strmyef na mezi zitne nivy: kamo pada hustyeh vetvl ehlad, utle steblo marne cero sine
.zivnYm paprskiim a chfadne, hyne. Bylo braniti se odevsad k
soka velmocneho svevoli : Zde mu spustosili setby lfehu, tam zas jabloii, sadu skromnou
pychu
svedli vodu do roll, porusili meze laTIU jeho Mistr hRjil prava zkraceneho rostlv spory, jak no desti briby, rozvleklv se v dal'JrV' nedohledne kHvl svedei fiskokv a ehvbv utrat IDDre soudii konce ·b�dne. Ale KOVar vypinal vzdy ZI1()va tuhou Iebku nad nezdary vsemi ; zde
mu
-
-
-
-
-
-
-60-
zuby skfipaje jen septal slova: "Zvim, zda spravedlnost na te
zemi."
A kol kolem nenavisti deeh ovival jej zhave: "kovar cesky" davu eizineii byl pro posmech,
potupne jieh posuiiky a vfesky v dusi bodaly ho sterym ostnem. Leckdy nove panstvo v pysne zdobe, jedouc kolem na povoze skvostnem, na dum jeho ukazalo sobe, na kovarnu pustou, nizkou ehatu, na stfeehu, kde bujel' netfesk, meeh, na Lidusku, v starosvetskem satu, s rudou trasnl satku na vlasech; vidal tu, jak panstvo pohrdave !It tismevu ret pysny stahuje, slychal posmech, jenz ho bodal zhave: HHle, tu kovar, ktery nekuje 11> Jako divous v temnu jeskyne sedal v puste kovarne a, ziral do mohutne knihy na klIne. Desky tluste hrubou rukou sviral a. kdyz obracel ji vetehy list, oko zamlZene casem zdvihal k oknu kalnemu, jimz snih se mihal, za nimz ozyval se viehrii svist. Ale nekdy take prostfed cteni
pozdvihl se v prudkem rozcileni, padnYm krokem po kovarne kfizil,. .
-11-
a.Z pak stanuv nahle, k oknu vztah' peste zafate, jak by tam vralb: neviditelny se temnem pJizH.
byl jako horska feka, jara z tajiciho snshu na sta potiickii a bystfin steka; proud se ceN, zdyma v prudkem behu vzriista, bujne recistem se siH, s hukotem se penf, kypi, vffi, avsak sepjat jeste poutem brehli, ac snad zitra vseehno strhne, skad, a jak orkan krajem zaburaei ; tak ty stere strasti, svizele, fistrky a rozepfe a hany v dujii jeho mracne ztemnele zdymaly proud vasnf rczharany, hnev mu bourne titrobami zmital, busil v skran a bleskem z OCl svital, ze tfm stalym vnitmfm rozruchem pfeplnena byla iiader sehrana ta boufe upoutana jeste msik prolomf se straanY'm vYbuchem Jeho duch k nlZto z
.
-
-
.
Jako v temne pHzi pavouk sery sam tak mistr ve svyeh dumach dlel. Ale po case host ledaktery .
do kovarny puste pfiehazel. Soused Brazda nejednou tu sedal. Statek prodalf on a v kraji kdes poblizku si bydlo nove hledal.
Ale za nedlouho v rodnou yes navratil se v neodbytne touze. Doma byl, vsak mezi cizim Iidem, doma byl, vsak 'S nim tu byla nOHZi'. ,J ako vlastovice s nepoklidem pH navratu obletuje stit, kde
pnel teplv, nezny jeji byt,
vsak ted' oClm tesknym tramee 11n;\1:; nejevi lee matne jeho sledy; Takto zamyslen se ubiraval viikol mist, kde banik jeho stav:)l. obehrizel jak druhdy v rep�l ca.sy znamy Ian, kde ciz!m znHy klasv Iinak Brazda nezmenil se hrube. Beranici mel, jen s ridSl srsti, lwZich svuj, ftC s chudou jenom hrst i .
.
rozptylenyeh cupfin po obruhe, S odkvetlymi tulipriny vzadu. Leda bylo oholenou bradu mel jak prve ; v sire Iiei st.ejnY prostoduehy vyraz blahoprejny a kol pfimhoufenveh ocek osivycll stejne shluky vrasek pHvetiv�Tch. Mluvil take jako pfed lety o set! lit sklizni, 0 poeasi, o vjznamu 10ll<:;ke komety, a eo potentati kujou asi, a 'ze easy podivne jsou ted'. A rad vpletl milou prfipoved' soupnnv beranici 'S ueha k uchu : "Json to veei, na mou milou duehu l
"
-
53-
Take z Ameriky v rodne strany navratil se hloueek obervany. J oza viidcem ibyl te chudiny, N evesely pHbeh jeho byI;
Kdy'z se s oteem starym z dediny ' za "veliky rybnik vypravil', zustavil tu devee, dusi eelou tuliei
se k milackovi svemu ; avsak oteim 'S mysli zatvrzelou odpiral ji mladei ehudobnemu. Byla Baruska jak stihla srnka
MIa, ru.menna, jak maku kvet a z ras c,ernych oko jako trnka radostne se smalo v tboz! svet. N aposled si vernost prfsahali, a hoeh teSir se, ze skrovne jmeni snadno ziska tam, 'ze za cas maly vratl se a s divkou prsten [sme'n!. Ale zamky, ktere stestl Iaena duse videla v par morskych lesku, rozprehly se jak ta jitfni mracna. Cas mu plynul v bide jell a stesku, a kdyz otce pohfbil v cizi piidu, v tlupe rodaku, IS nim stejne stvanych bidou vsady, trpce oklamanyeh, do vlasti se vratil v ter.kem trudu. Chud se vracel. V myslenee vsak jedne sfadce okHval: ze opet shledns krasnou ruzicku, jiz po cas eely v dusi nosil na BVe bludnf draze,
-54
-
Ze snad prece rozvali ty hrdze, jimiz osud srdee jejich deli. '
Ale nasel v bolnem zdMen! hrob jen pusty v nesveeene prsti, na nemz chladny vitr jesenni pohraval si s rudyeh Hstkii hrsti, septaje tu starou smutnou zvesf o diveici sehudle, ktera v pili bohaei sve venovala sily a ji,z 'boMe za to urval' cest. Septal 0 straslive noci jedne, kdy se rozleh' stonem viehfice,
naposledy vykfik divky bedne, aZ pak v tiini shledla dennice jako lekninu kvet s poupetem mrtvou matku S ImrtvYm dltetem. -
J oza
na
tom hrobe dlouho lkal ; '
pestl zatatou pak zamav smerem, kde jak stozar obrovsky se pjal k nebi komin temny noenim serem. Jako zver pak tekal hvozdem, nivou, kol tovarny jako vlk se pHm; kadef pusta clonila tvar divou, desny blesk se vpadlym ok em kHzil. ,(;a:sem zasel v kovarnu a tupe hledel k zemi, sed a mIcky stranou. Take delnfk Prokop v male tlupe soudruhfi svfch s rief utyranou nekdy sedal zde, kdyz vecne ciTy �T'ru1 rue.' pMl jim klidu ehv�.
-55
-
Touzili na zivot, horsi smrti, kde jen tbrlme lopoty je drti, Iieili svou bidu, desne byty, kam sluneeka nezabloudi svity, kam jen zima fief sterou skouli a kde pokryt caru pavucinou s oekem zapadlym, a tvafi sinnou chomac detl hladovyeh se chouli Takto vse, co s nenavisti zfelo k panstvu cizimu a hnevem vfelo, vsechen vzdor, jenz proti nim se zdvihal ponenahlu v kovarne se sbihal. Kovar rozmluv ucastnil se malo. Za to Ieckdy ze sve kroniky
pfedeita] jim pffbeh vsel'ikY. Mocne hlas tu znival, oko plalo, cet '-Ii nejmilejsi kapitoly, kterak lid naB vznieen dechem Pane, zanechal svycb pHbytku a roll, promenil sve cepy v desne zbrans, promsnil sve vozy v pevne valy a vse drtil' hnevu zaplavou, ze se narodove zaehvivali pfed kalicha zaff krvavou. Dleli tu zas jednou, neveselo. Kovaf vfe, nez jindy, vrastil celo pod kadeff svislvch pustou zmetf. U kovadliny stal zasmusile, ruce nad kladiva rukovetf
maja sIoieny, zrak
V
p'O.du eJa.;tlM.
-56-
VeSef Brazda, huste snehu vlocky vytras' z kozichove tfasnc ehude, mzoural dIouho zavlhlymi ocky a pak pra vil, mna s� dlane rude: "Bu! dnes ,clovek sot va oci protre snih a dese -a vitr k tomu sv IsH veru neskodil by u vas, kmotfe, pekny plaminek zde na ohnisti l vite-li ze spravce klaty Avsak
-
-
-
vvohlouba se, 'ze jste procesy vseehny prohral, ze yam pro titraty exekuei na krk zavesi ze je konee s vami ze .-
pry take jine dlouZky hrozi vseTijake zkratka, ze pry na blizku jiz. den, kdy yam vseehno daji na buben � Vasi ehalupu pry tovarna drazbou koupi, sbofi vseehno vsudy, a kde stala vase kovarna, hladka eesta povine se tudy, a yam nezbude nei perlfk sebrat, zebrd!" jinde kout neb jeho slova -
-
'
-
-
Mistr hledsl temne na soused a, se chvsla mrtve bleda. Vsak ted' oko zasvitlo mu bleskem,
jenom tvar-
zaskfip
'
zuby
vskoeil divoce
v a
jeku zufivem, kladivem
kovadlinu mrstil prudkym tfeskem. sa puda zaehvela, ze vsicci eouvli leknutlm a, Brazda klesl
v
ze
-
57-
na
lavku, tam pustiv beraniei,
na
kovare oci podesene
vypoulil
a
po tiehu
"Jsou to veei
-
jen hlesl : jsou to svaty J'ene -
l
'
V eele vysi sve se mistr zdviha, tezce dycha hrud' a ret se chvi, okem zakmit podivny se miha
jako bludna jiskra sil'enstvl. "Pravda," vykfikl, "'ze kfivda cira, zvitezila na pozemskem soudu ; vsak neche 'eely svet se na mne sbira, ja sve pudy nevydam ni hroudu! Neustoupim l Pfisaham to k bohu, ktery vidi 'sprayed 'nou vee moji, neche se s nimi peklo samo spoji, neposinou odtud moji nohu!"
MIcky ostatni nai] ehvilku zfeli, filZ
Prokop ozval : "Pravo svate sve strane mas; to vime, brate! Ale moe je pH tvem nepfiteli, A moe plati I Zablysknou se zbrane a co pak tve pravo, :ho1'e dlanU" se
na
"Neehf se za'blY2knou," rek' mistr pevn (>. "Vim jen, 'ze ma noha neustoupi 'S teto piidy vim, zac si ji koupi ze neprodam ji 'levne ; pffsam bUh �iveho mne nikdo nezdola. '
-
-
-
Pres jedinj' prah se v mista tato tfi prsty zdviham na to dostanou prahem tim jen moje mrtvola!" -
-
-
"Zde ma ruka!" zvolal J6za divy, "Budu pfi vas, dojde-li to k pesti, mne tu dfive musi bodak smesti, nesli vlasu jednoho yam zkfivi l A snad jinam padne tez me paze maim zde vrub, jenz krvi jen se smaze.' -
t
t N u, coz," rekl Prokop. ' t Mozno ze i ja se pfidam k teto mele, Libia se mi, kovafi, Ty's pravy veru mus! J en takyeh mejme vice a :hnev Iidu vyvstane jak lviee, jednfm skokem tyrany s�e zdavi more Ibodakii ho nezastavi l Nez my baby l KaZdy jen se trese o ten zivot Mdny, horsi skonu a dal tezke, potupne jho nese. -
cele,
-
Mozna, kovan, ze pfi tom shonu Coz tratit mohu t najdes take mne Zalar lInin, nez volnosf taka, hnete smrf ba lepsi, nez to ziti klete zena., deti poroueim je bohu I Co je 'cekU Aspon jednou so'be ulevfm'l !T� boufi, jez mi hluel spoutand jiz davno ve l1trobe, laene zlobe, kyplci U zluci; upon jadnou duie rna si u_s. .. .
..
-
-
-
-
-
-59"
else pomsty, po nlZ davno prahne 1 "BaJ IZ nas kazdemu vre stejne v pleci. Dupneme si na ne take jednou z
-
Jaky
straeh l
Lip okovy, nez vleci
ziti takoveho tfhu bednou l '
Takto odevsad bouf vasne kypi. J enom Brazda vrti sedou hlavou, na kolena poklidns tou vfavou kozichu si skl'ada· se.sIe cIPY, hlaElf vysite tam pestre zvonee : " "Nevim, brasi, jake budou konee l
60-
-
XII.
V rudem kovarna se sviti zase, kladiv buch Div divouci!
jase
probouzi tam drivny rueh, J1aky plamen vysleha va na ohnisti cadivem, v jeho svitu kovar rna va vysoko svym kladivem ; perlik IbuSi, pada IbIeskern, radIo krusi
temnym treskem, v desti jisker ohnivem. Pada perlik ranou hromu, kovar notuje si k tomu: Jasne zvuc, perl.ku muj, bus a, tlue!
Pfekovej mi pfekovej mi
toto
radlo, hfeb, aby rame ostfim vl'adlo, aby svistel smrtny tep ; v
tento
zan rude
Htej bleskem;
-61-
zle BiZ bude, padni tfeskem, v nepfitele kletou leb 1 Pfesel hory, prosel reky, nepfitel nas odveky, nasi zem urval moei, tiskokem. Uz svym dra vym sparem eli vat 1 visku nasi ubohou, uz i mne ehce zpupne rvati, rodnou piidu pod nohou, v lchys mi vehaz! s pysnym vfeskem Snad tve ra'zy padnym tfeskem -
perliku, mi pomohou
!
Na mem pravu ,pude moji, znIou noha moje stoji, od tech dvou mrtveho jen odervou! N eeh svet cely: V zdej se!
-
.
kovar hlavou zavrti, d'abel sam jej neudola Zde jsem, budu do smrti! Kdyby mdlelo -
ehabym steskem, sp�s to celo raznym tfeskem kladivo me rozdrti.
vora,
-u-
Uii! '8 dosti dlouho klidu v posmech eizdckemu lidu
chute, zas perliku miij, raz na raz I Jineho-li nemas, zbraue na odvetu aspofi kuj! Snad se najdou k nim tez dlane Ne-Ii, ty jen pfi mne stiij! Bij v tu rotu bosim bleskem, pomsty notu smrtnym treskem naposled mi zahromui ! -
-
•
-18-
XIII.
Vzdoru konee, mistfs I Vaxi ztad l IDe I tu listina, jez moef prava panu memu vseeko odevzdjiva ; kovamu i ehatu, role, sad; jeho jiz ten prah i tyto steny. Soudu vyslance po boku mam, k ochrane i pruvod ozbrojeny -
Zmoudfete
a
dejte prfiehod
nam
l
'
Mistr, stoje pfed kovarny prahem, vyslal na spravee dva blesky zlobne z temnych fas a nahlym ruky vzpfnhem list mu. vyskub', trhal v kousky drobne, ze kol neho utrzky te beli jak roj belasku se vetrem chvefy .A. hlas jeho dune I : "HIe! tu dava ruka moje vetrum vase prava, mrzce zakoupena lesklJ1m kovem, specetena krivych svedkil slovem. Mou jest tato pfida! pravim yam. .
-64-
Mejte si tech caru na tisiee, bodaku nez jehel v born vice, ja 8Ve pravo ciiSte, svate mam, zapsane v tu pfidu peel hrotom, rukon mozolnou a cela potem, mam ta prsa, pevne srdce v nich, tuhou tuto leb, tu ruku zdravou, mam ten perlfk svuj a nade hlavou ' nejvyssiilo soudee v nebesichl
"Jmenem zakona.l ' "Co
zakonu l
po
'
vysed odhodlane postav bMnych hlueiveho shonu. , 'Pravo na miistrove' stoji strane. Kovarny te Izachtelo se panu zvolal Prokop,
z
-
vas zakon, IMa-li jediny hltoun vseehno mit'! Je vladeem hhni Iuk a lesfi, cere dediny, jemu vsecka dolina jiz patfl, jemu -sIouZl bfdne za podnozi na sta otrokii nas blesky ,boZl!" to
-
, ,
V ari,
chlape ! "
A
v
mih
' 1
Zustanu!
pnstf
IIej,
videti
bratfi l
'
jen kupu
ridl zmotanou, kde vseehno s jekem strka se a srazl, sala vztekem -
·
Tu: ,
65-
"J sem ranen l ' vykHk ze zastupu " hfmi Prokop, "nase krev jiz tci':\�! -
'Krev,
Krev tu pomstime ! At: Zdesen preha spravce s
zabynou!"
drusinou, padi, zlobou jece.
nimi dav S HCl mrtvolv a ok em besa J 6za z kovarny se i·iti, nesa plnou m1.rtlc zbrani rozmanitych, podivneho, nestviirneho zjevu, z okovauyeh dfev a hrebi,! vbitych, jez kul mistr v sHenem svem hnevu. J6za v dav je meta na vse strany, a. hlas jeho ricl: "Bijme, palmc ! V zhiiru do tovaruv l N a tyrany ! Vsechno do praehu a trosek svalme l za
'
Takto nekdy pfiehaz] bouf nahld : niva teskne dHma, vedrem zprahl{t, kdyz tu vitr na vzduchovem oN razem pficvala a po vsem kraji vztekle buraei, ze pod 111m hraji klasy zrnitane, jak vlny v mofi ; sumlle teteli se vrsky stromfi, praeh a list! prohani se virem v moenyeh kotoueich, tma v Iuhu Sll'cm, kmitne blesk a treskne rsehot hromu; Tak zde va.�en ztYI'ane.}lO Iidu Iidu S oteinou a reci rfiznou, spjateho 'bed stejnyeh paskou hrfiznou slehIa razem Z ponureho klidu, -
vyvfela tu
v
del�m(.m pomsty jeku
-(;6
-
vyheu dlouho utlumenych vzteku vse naplnila kolkolem tfeskem, rykem, kletbami a stony, vfavou pustou,' do niz chramu ZV01.:\' v poplach bily kvilnym hlaholem. a
prah kovarny zaf divna pad a ; zlatem rera.yYm a nachcm spolu bawl 5ej a ruznou aureolu Lidunce kol jasnych vlasii sphhlu, kteraz k otci uzkostne se tul] norie pohlcd, hriizou ustrnulv v onech svitii desny zdroj. To sviti stavba ohromna, v luh 7,(tfi dalny, z Htyeh ZtlrU, jakby korab valny ve plamennem tonul vlnobiti, Na
jisker dest', jak prasna pena 'zhaya v dymu mraena eervenava a z te spousty dive tre! vzhiiru, vseeek zare naehovymi svity, srsl
komin titan
v
oblak zrudlou chmiirou
jako zarllY majaIr obrovity, Kovar zaseptal Ja jen ubrrinil,
"To
:
co
jejieh dilo! moje bylo l "
,"';; ) I
XIV. Luben duni,
bodaky se blystf, pusky raehoti, vzdor slaby tfistl padli, prchli, ostatek se vzda va' soudei kyne 'cas a hrobaf-i Zdeptala vse vlteznA moe prava V zdej se, kovflfi! pouta nneL -
-
-
-
-
Kovar sedi
na BVe kovadline, perlik ehova v kline, bez pohnuti jakby tesan z hlly.
colo
v
ruee,
Marne Liduska
se
k nemu tu Ii
upenlivou prosbou, soused kiln'l, ze (jag pfihodny se promnf i husta jiGni p.irn tudy oknem ! ukryje te Prchni, kovafi l s
-
-
-
Mistr v:stava, ku prahu se bere: bodaky jii sviti v mlze sere, slyseti jii povel, finkot zbrans Kovar jlma perlfk v oM dlane,
,
povznas! jej s jiskfiefm se Ok0D1, smrti pohrdu ma na tvan Vojska fad jiz odmerenym krokem miff! k nemu : "'Vzdej se, kov{l)"'i!" Stra.o;;r divku, jez kol neho vila s nafkem ruce, odstreil ji moei. Postaf obrovska se vyt:ycila, blesky oei svislych vlftsU noei -
-
-
.......
"N"epoddam
se!" khk' "to Nikdo tu me pravo nezmafi l " Napfahl jak desny demon boje kladivo sve Beda, kovafi l
piida moje !
-
-
�
Rozlehl
se nahle vystfel hromny, divCl vykEk srdcelomny ; dymu oblak modravy se vznesl perlik pad], kovar k nemu klesl,
pad,
a
-
krev mu z prsou valem vyfinula, na zad obliee] se sklonil siny a
jak
na
,
podusee spocinula v lemu kovadliny.
mrouei hlava
xv.
Lesetinske zvony slyset value hony,
pres pole a haje zni ten svaty Mas, hlaholl talc jasne, hlaholi tak krasne Brzy uslysim vas, mile zvony, zas! v eizi strane do ztyrane dlnne skladal celo. peel tMkotl sehylene, .casto k dusi zprahIe zavanul mi miMe stHbrny vas hlahol, zvony milend l
Kdyz jsern
69-
-
A ten vanot sladky, zanesl me anezi rodne hory, v tiehe fidoli,
zpatky
kde mi veil rudou, nad vesniei chudou kynul znamy kostel mezi topoly,
Zjevila se letem pod jablone kvetem kovarna ta stara, ehaty okenka ki'isfarem se trpytl, v nieh se smeje kvftf, -
,
vyhlCda jak riize krasna divenka Tu vZdy nova sila do
vlila, raz, v tom kladiv hfmotu jako rajskou notu nadeji jsem sladkou, zvony, slyehal vas!
vzehopily a s
pazi
..
se
opet, raz
se
tu stihal
Konec krusne pile, dosahl jsem eile, brzy rodnou vi sku opet pozdravim. kH mam kHdfa' ptaH, Bystfe noha kraci abyeh doletel k teim hordm modravym l -
Z�'1a jsi pro mne lkala, vernost zaehovala, kterons pod jabloni tenkrat slibila.f V radosti a plesu prstynek ti nesu,
cheval jsem ho verne, divko rozmila ! N a ruku prstynek,
z
pfinasim ti, draha,
na
rozmari ny vinek
he'boucky vIas;
sfastnoti ruku dvoji na cas vecny spoji Lesetinskyeh zvonf jasny, krasny hlas !
-
'0
........
XVI. LeZi kovar zustaven jiz skonu, kovarne PQd vyhni plapolavou, o kovadla podnoz opfen hlavou jako kral 0 pelest sveho tronu. V dilne sve kdle dlival nejradeji, v zaN vesele z dob slavy jeji vfili jemu dali, p.ral si zemfit mekke mu jen loze podestlali, v
..
-
Kolem prsou mohutny se vine SlrY obvazek ; jej sl'za 8maCi, kteni z oeek Liduneinych rine, k nemu bez ustan! v hofkem placi. Casem divka, usedave stkajic, k siji mroueiho svou tuli ruku a He k jeho prsiim, naslouehajie v posled srdee laskaveho tluku. Stranou Brazda s poehylenou hlavou mZika ocek rasou tfepetavou, z nHto ehvilkou krupej vlahy trpytne sprehne na kozich a tam se kmitne lemu kosmatinou Hdkon, plavon, jako perla rosy suehou travou.
SlY's!
tu
kroky
"Vnclav!
zaskfipnu'y
-
K iiadru tulila a. on
c1vere
-
"
mu hlavu divku lfhal
s
na
pHstlm okamzikom
tiehfrn vzlykem, kuclere.
-
-71-
Takto chvilku dleli. K lozi pak deva klekla zas; PO druhe strand VacTav klesl ; kovaf Iznatny zrak upjal nan a zdvihal tezk6 dIane k vitaul; lec Vaclav zlibal vfele ruce chladnouci a srdee eele zaehvelo se v zalnem jeho hlase :
"Mistre, tak
-
tak
Mistr slabe usmal "Zdrav
se
bud', hochu!
spatfujem i
se
zase
-
ve
Hle l
pree
tebe uiolru
-
-
-
ni
s
podnik' jste, jak tezky boj! v poutech vedli kolem Prokopa, i jine vzpoury vfidee, J6zu videl jsem, jenz klesl v piitce �trasne pomstiv divku milovanou ! Mrtev zpupny sviidce. J eho syn nevzkffsi rueh zasry ze ssutin, rozlouel se navZdy s tonto stranou, rozproda pry dMictvl to eele, Zeman bHzky kupcem poloviny, za
'
vcee :
Bye kovarllC dik bohu ! ale jsem tu pfeee,.' krev to stalo ' Vacla'v pravil "Ach, vim vsechno l "Vc vsi slysel [sem, ky strasti roj
vitat
l
Vide} jsem, jak
-
-
z nasi krve k lidu lnouci vfele Talc tu brzy zivot zkvete jiny! zdatne prace tisilovnf A ja ovoee si nesu, jmeni skrovnf koupim tuto kovarnu i s ehatou krvi svou jste posvetil tu piidu,
-
.•
-
-
bolcm.
..
72-
zlatem vzpominek s mym srdcem spjatou. S Liduskou zde v Iasee ziti budu a zdar bohda ruee pficinlive Proe nepfisel jsem dHve � !" pokvete -
N aposled skrM tez
-
se
zaskv�! mistruv 7.01',
posledni se vzpjala silou : "Tedy preee uMjil muj vzdor memu rodu tuto piidu milou l tva prtiee, dra,]lY synu, Vsak ne sam zasluhy rna leps! polovinu. Spoj to dvoje: Praeuj statue dal ! a stuj pevne, jako .ia jsem stal ! A ted', mile ditky, spojte dlane na myeh prsou, pfiehylte se 111ze -
-
-
011 r me ruee!
-
zerezna
v
nich tfze!
jak jim daleko na vase skrane! me pozehnanI na vas plyne, Tak -
-
drazi!
A k
mym rukam jinyeh dve se tajne vine. Cltlm blizkost drahe Anny sve dobre oko hvezdou v seru kyne za ehvilku s ni navzdy dueh mtij splyne! Bud'te pozehnany, hlavy drahe ! Pod tim krovem, jeuz boj spatfil miij, v tiehe praei plyiite yam dni blahe, n dueh lasky vZdy vas obletuj I O! vse zanikd mi v pustdm viru vidim sfunee jen tam vzchazl rude a ja hasnn navzdy hasnu v mfru, neb Me i.il jsem. na te zmlram pude!" neviditelnyeh
-
-
-
-
-
-
-
