f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě , r o č n í k
duben 2009
noviny
XI
Tu náhle pozoun vzkříšení mi sluchem slavně zní, a kamení a oblaka jak pláty kovu saží, já, Kriste, vstal z vápenné zkroušenosti podzemní a s radostí svou radosti tvé vstříc jdu na zápraží. Jan Zahradníček, Velikonoční zahrada (úryvek), Korouhve
Prázdný hrob, detail středověké fresky
VEČER PŘED UTRPENÍM Miloval jako člověk, lidsky miloval to skrovné dědictví člověka, jeho ubohý domov, jeho stůl, jeho chléb a jeho víno. I ty šedé cesty pozlacené sprškou, ty kouřící vesničky, ty malé domky obehnané trnitými plůtky, ten snášející se večerní klid i ty děti hrající si na prahu. To všechno lidsky a po lidsku miloval, ale tak, jak to nemiloval ještě žádný člověk a jak to nikdy milovat nebude. Tak čistě, tak vznešeně; tím srdcem, které k tomu stvořil. A v předvečer, mezi tím, co učedníci se dohadovali, kam se zítra půjde, kde se přespí a jak to bude se stravou, trochu zahanbeni, že Mistra nechávají samotného, Ježíš požehnal prvotiny své smrtelné úzkosti, jako předtím požehnal vinnou révu a chléb. Posvětil pro své milé, pro trpící lidský rod své svaté tělo, nabídl je všem lidem, pozdvihl je k nim ve svých svatých rukou nad širou spící zemi, jejíž roční období míval tolik rád. Nabídl je jednou, jednou provždy v lesku a síle svého mládí, dřív než je vydal strachu, tváří v tvář úpornému strachu, té nekonečné noci až do ranního svítání. Georges Bernanos
2. strana
farní noviny – duben 2009
farní noviny – duben 2009
Poslední večeře Pána
Pouť do Poříčí nad Sázavou 2009 V Poříčí n.S., v kostele sv. Havla (u řeky), bude obětována mše sv. za dr. Františka Noska (1886-1935), františkánského terciáře a významného předválečného katolického politika a národohospodáře. Mše bude slavena v sobotu 18. dubna 2009 v 16 hodin. Hlavním celebrantem bude P.Josef Smola, arciděkan z města Chrudimi, rodiště dr.Noska. Národní rada Sekulárního františkánského řádu spolu s farností v Poříčí zvou srdečně na pouť Vás i Vaše přátele. Spojení do Poříčí je vlakem; rychlíky zde označíme písmenem „R“. Ostatní uvedené vlaky jsou osobní a staví mezi Prahou hl.n. a Čerčany ve všech stanicích a zastávkách. V Čerčanech se přestupuje. 10.19
R14.14
14.19
Praha hl.n.
R18.41
19.35
R19.41
20.35
R14.54
15.16
Čerčany
R18.00
18.38
R19.00
19.38
15.30
Čerčany
17.50
15.35
Poříčí n.S.
17.44
11.27
Benešov
Poznámky: a) Z Čerčan do Poříčí jsou asi 2-3 km. Je možno putovat i z Benešova, kde je sraz asi v 11.35 hodin u východu z nádraží ČD ve směru na Konopiště. b) Na trati Praha – Benešov bývají někdy výluky (výstavba železničního koridoru). Informace o výlukách jsou na webové stránce Českých drah www.cd.cz Nebo je možno zavolat jejich nepřetržitou informační službu na tel. 840 112 113. c) Bližší informace o pouti sdělí M. Müller, tel. 272 76 50 83 (večer), mobil 732 74 49 53, nebo je možno poslat dotaz na adresu muller
[email protected] c) Kdo dostává tuto pozvánku vytištěnou a má e-mail, prosíme o sdělení adresy. M. Müller
Úmrtí:
Křest:
Marcela Pecková
Michal Blažek
FA R N Í
Ú Ř A D
P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
Při sbírce na Charitu bylo vybráno 12 000 Kč.
B O H O S L U Ž B Y úterý – pátek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 neděle: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 . . . . . . . . . . . . . . . .10.30 dětská mše
strana 3
Kresba Jan Zrzavý
Čtyřicet dní ses postila, církvi boží, a teď máš hlad, tak jako Pán pocítil hlad, když se čtyřicet dnů postil na poušti mezi divokou zvěří. A andělé přišli k Bohočlověku a sloužili mu. Tobě, církvi boží, je andělem sám Pán. Postil se, zapřel se, zničil se – on Boží syn se stal člověkem. Jako vinný hrozen vstoupil do lisu, jako obilné zrno padl do země: proto máš teď ve svých rukou chléb a v kalichu víno: totiž jeho Tělo a jeho Krev. Církev má před sebou obraz, který se stal skutečností: Pána, který je současně hostem i pokrmem. Čas nadešel, hostina nadešla: čas lisu, čas utrpení, hodina hostiny. Hrozny jsou sešlapány, zrno je rozdrceno, aby tobě, církvi boží, nadešla hodina hostiny. Pro Pána je to hodina smrti, pro tebe hodina hostiny, abys v chlebu okusil smrt, smrt zrna, které je drceno a ve vínu utrpení hroznu, který je šlapán. A v tomto utrpení a v této hořké smrti budeš jíst božský chléb a věčné zdraví, totiž svou nesmrtelnost. A nejenom ty, ale také všichni, kteří v tobě ještě nepřebývají, kteří ještě nepřešli od postu k oslavě a od hladovění k hostině, protože v jejich zaslepení se jim zdá, že dům je těsný a pokrm jednotvárný. Vždyť Ty vstaneš od stolu a rychle vyběhneš ven a budeš čekat v předsíni svého domu a přivedeš dovnitř všechny, kteří se ještě potulují pouští tohoto světa a dosud jedí trpký chléb pokání: „Vy všichni, kteří žízníte, pojďte, tady je pramen živé vody!“ Půst skončil. Vzhůru k oslavě. Pojďte ke stolu! To Pán pořádá hostinu a jako otec rodiny usedá ke stolu se svými milými. On sám je pokrmem, který rozděluje: Chléb, který láme a Víno, které nabízí. Je to Večeře Páně! Svatební hostina Ženicha! Aemilianas Löhr, připravil otec Řehoř
J
e tomu přesně rok, kdy u nás v kostele proběhl hudebně poetický večer Dua semplice. Pod tajuplným názvem se skrývali harfeník Lukáš Dobrodinský a flétnista Vít Homér. Letitý spořilovák Lukáš Dobrodinský je pokračovatelem muzikantské rodové tradice.
Kde v současné době působíte? Jsem členem Severočeské filharmonie v Teplicích. Jde o zajímavý orchestr, jehož úroveň vyrostla nahoru. Má dost dobré jméno ve světě i u nás. Jak se muzikant stane členem nějakého orchestru. Na konkurz? Byla to čistě náhodná pracovní záležitost. Předtím jsem hrál v orchestru v Karlových Varech, ale necítil jsem se tam profesně dobře. Dostal jsem nabídku do Teplic. V sedmdesátých letech měl sice tento orchestr špatnou pověst, ale během devadesátých let zásluhou
farní noviny – duben 2009
strana 5
tehdejšího šéfdirigenta Tomáše Koutníka, který byl mimo jiné přítelem naší rodiny, úroveň stoupla. Tak jsem přesedlal z Varů do Teplic. Poté, co jsem v novém místě působil asi rok, odešel šéfdirigent Koutník - za kterým jsem vlastně šel a nastoupil kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe. Jeho příchodem započalo v dlouhé historii lázeňského teplického orchestru (od roku 1838) zlaté období.
Vedete chrámový sbor Cantus Amici. Sbor před šedesáti lety založil strýc Jan Maria Dobrodinský jako student, pak ho nějakou dobu vedl můj dědeček Dobrodinský a od asi roku 1959 můj otec Václav. Už jako dítě jsem chodil zpívat do altu, později do basu. Stále častěji jsem zaskakoval ve sbormistrovské funkci, a když otec onemocněl, plynule jsem převzal jeho roli.
způsobem ji zjednodušuje, že ji mohou zpívat i amatéři.
Jakou hudbu zpíváte? Máme velmi široký záběr. V posledních deseti letech obsahoval repertoár sboru 47 mší a 56 duchovních skladeb, některé s doprovodem orchestru. Jejich spektrum je velmi široké. Od Gregoriánského ROZHOVOR chorálu a mistrů vokálS LUKÁŠEM ní polyfonie Palestrinu, DOBRODINSKÝM Gabrielliho přes barokní skladatele Händela, Černohorského, Michnu, skladby 19. stol. Dvořáka, Brucknera až po současné domácí a světové autory Hanuše, Stravinského, Bernsteina. Mou největší láskou je hudba novoromantismu, především neprávem opomíjení ceciliánští autoři Tregler a Picka. Teď jsme studovali dvě mše od královéhradeckého ředitele kůru Jiřího Strejce. Je to krásná muzika, která vavazuje na hudbu francouzskou z Pařížské šestky a geniálním
Máte svoji harfu doma? Celou dobu studií jsem měl nástroj v domku po dědečkovi, ten bohužel zemřel, když jsem byl v prvním ročníku konzervatoře. Babička zůstala sama, a tak jsem u ní cvičil. Pak se harfa stěhovala do domku k rodičům. Před dvěma lety jsem se sám přestěhoval na Petřiny, denně přes celou Prahu dojížděl cvičit k rodičům, ale díky přátelům se mi podařilo blízko bydliště sehnat sklepní místnost. Problém byl vyřešen. V Teplicích jsou dva služební nástroje. Když hudebník spolupracuje s orchestrem, tak používá tamní nástroj. Takže se nemusí převážet. Jen v tom případě, když hraju komořinu či pro nějakou agenturu.
Hrajete na harfu, proč jste si vybral právě tento nástroj? To má souvislost i se Spořilovem. Můj dědeček Bedřich Dobrodinský, významný umělec na tento nástroj, první harfenista České filharmonie, žil v důchodu právě na Spořilově, kde si koupil domek. Ten si pak koupil i můj otec, takže celé dětství jsem prožil tady. Byl to dědeček, který na mě i následně můj hudební vývoj měl zásadní vliv. Díky němu jsem se dostal k harfě.
farní noviny – duben 2009
4. strana
Kolik má sbor členů? Cantus Amici má nyní 45 aktivních členů. Je složen z hudebních amatérů nejrůznějších povolání, např.studentů, techniků, ekonomů, učitelů, lékařů, zdravotních sester, kulturních pracovníků, ale i řemeslníků a důchodců. Do dnešních dnů se ve sboru vystřídalo více než 280 amatérských zpěváků. Sbor je doprovázen varhaníkem A. Hixem a J. Leciánem. Kde s tímto sborem vystupujete? Sbor sídlí při kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie ve Strašnicích. Původně vznikl při farnosti sv. Václava v Praze – Nuslích v roce 1947 a později působil při chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Díky novému strašnickému páterovi Janu Balíkovi se oživily naše aktivity, velmi nám přeje. Hlavní činností vždy bylo provozování duchovní hudby, zpíváme na Vyšehradě, u svatého Vojtěcha na Novém Městě, spolupracujeme také s dalšími sbory z Proseka a od sv.Norberta ve Střešovicích. Příležitostně podnikáme i zájezdy mimo Prahu a pořádáme veřejné koncerty, jako například u sv. Anežky na Spořilově. Hrajete ještě v seskupení Duo semplice s flétnistou Vítem Homérem.
6. strana Jak jste se dali dohromady? Je to skoro 25 let. Kamarádili jsme spolu během studií na konzervatoři, ale spolu hrát nás napadlo až v šestém ročníku při mém absolventském koncertě - v té době jsem se intenzivně věnoval spolupráci harfa a flétna s prof. V. Žilkou, a tak jsem k sobě hledal partnera svého věku. Téměř náhodně jsme se s Vítkem domluvili. Když jsme zjistili, že si i hudebně rozumíme, hráli jsme spolu dál. Žažrali jsme se do práce, bavilo nás to. Pravda, že letošní rok je zatím pro Duo semplice pracovně nejintenzivnější, hrajeme i dvakrát do měsíce. Ačkoli toto duo bylo založeno jako komorní instrumentální světská záležitost, poslední dobou jsme oslovováni o účinkování především z duchovních kruhů. Před rokem, když jsme plánovali komorní koncert na Spořilově pod kostelem, došlo díky otci Řehořovi k zajímavému oživení. Protože je milovníkem poezie, přizvali jsme ke spolupráci moji bývalou spolužačku ze základní školy Blanku Suriakovou, která přednášela Shakespeara, Halase a Seiferta. Od té doby jsme v tomto seskupení absolvovali mnoho vystoupení. Otec vlastně inicioval rozšíření na tři, flétna, harfa a poezie se k sobě nádherně pojí. Zmínil jste své spořilovské kořeny. Chodil jste ke svaté Anežce? Pamatuji si pátera Cyrila Kadlece jako laskavou osobnost, ale jako dítě jsem
farní noviny – duben 2009
farní noviny – duben 2009
strana 7
Výprava na Vyšehrad V sobotu 21.3. se vydalo 36 Šnečků na pražský Vyšehrad, kde jsme se osobně setkali s kněžnou Libuší. Obdivovali jsme s němým úžasem její krásu, dlouhé vlasy, krásné šaty a, zejména kluci, její velký meč u pasu. Jak jsme se dozvěděli z knihy na schůzce, Libuše věděla o dávném pokladu, který jsme se rozhodli najít. Nejprve jsme si prohlédli Kasematy - působivé staré chodby a velký podzemní sál. Někteří byli zklamaní, že jsme neobjevili poklad už zde! Ale moudrá kněžna Libuše nám řekla, že poklad není pro každého, a pokud jej chceme získat, musíme splnit tři úkoly. Libuše nás zavedla ke Slavínu a zde
jsme měli plnit první úkol. Hledali jsme jména slavných lidí a opisovali jejich povolání. Pak následovala Libušina zahrada - a druhý úkol. Měli jsme utrhnout květinu, ale nesměli jsme se jí dotknout, jinak by zvadla. Nakonec jsme měli poznat sochu.Všechny úkoly jsme splnili. A tak nám kněžna Libuše naznačila - ukázala směr svým mečem - kde se skrývá poklad. Našel ho Matyáš přímo na hradbách. Všichni jsme měli radost. Rozdělili jsme si právem získané dobroty, ještě jsme obdrželi památný list přímo z rukou kněžny a každý se osobně rozloučil. S mnoha zážitky jsme se vraceli z prvního jarního dne domů. Šnečci
mu nerozuměl, bylo mi míň než deset. Naopak tehdy relativně mladý páter Mareček k nám měl jiný přístup. Nám klukům imponoval svou civilností v dobrém slova smyslu, povídal si s námi o dobrodružných románech, obyčejných věcech. Říkal jste, že otec Řehoř na vás měl významný vliv v době puberty. Zažil jsem páterovu výuku náboženství od první třídy. Má velký podíl na mém plynulém přechodu od dětské víry k dospělé. Zásadní krizí kolem patnáctého roku jsem vlastně neprošel. Trochu tomu nahrála i doba, kdy jsem v nejtužších normalizačních letech chodil na náboženství přímo na základní školu, aby výuka byla pod kontrolou. Co jsme slyšeli v evangeliu, jsme pak jako malá skupinka deseti dětí v malém zažívali na vlastní kůži. Posmívání. To nás utužilo. Jsou před námi Velikonoce. Jak je prožijete? V neděli pomáhá náš sbor v kostele na Proseku, odpoledne máme s Vítkem Homérem vystoupení pro kongregaci sester sv. Františka v Dejvicích a na večerní bohoslužbě ve Strašnicích budu dirigovat zmíněnou mši Jiřího Strejce. Takže pracovně.
Připravil Pavel Smolek, Michaela Tučková
20. 3. proběhl koncert Stamicova kvarteta J. Pazdera, J. Kekula, J. Pěruška a P.Hejný z díla Josefa Bohuslava Foerstera a Antonína Dvořáka. Skvělému koncertu tleskal nadšenými posluchači zaplněný kostel
8. strana Během Svatého týdne je příležitost ke svátosti smíření každý den od 17 hodin.
farní noviny – duben 2009
STANE SE
Po nedělní ranní mši svaté mohou farníci společně vypít čaj či kávu v prostorách učebny náboženství. Bude příležitost si popovídat, blíže se poznat, či jen vyčkat příjezdu vhodného spoje. Každý pátek během postu začíná mše svatá společnou křížovou cestou. 8. 4. v rámci výuky náboženství mají děti možnost od 16 hodin přijmout svátost smíření. Děti, kterým z tohoto důvodu odpadne hodina náboženství, mohou přijít v 15.15 na společnou modlitbu křížové cesty. Na tuto křížovou cestu jsou zváni rodiče i všichni farníci. 10. 4. již pravidelně na Velký pátek zve Klub matek všechny k spoluúčasti na dětské křížové cestě na Petříně. Společně projdeme všechna zastavení s prosbami,
POHLEDNICE DO TARTU kresba Dorotka Tučková
čtením a písničkami. Sraz je v 9.00 u turniketů na Roztylech či v 9.30 u stanice lanovky.
18. 4. pouť do Poříčí n. Sázavou 2. 5. Mariánská pouť Prahou (271. ročník). Zahájení při mši sv. v bazilice Nanebevzetí P. Marie ve Strahovském klášteře v 10.00 hodin. 15. 5. pravidelné měsíční shromáždění Sekulárního františkánského řádu (SFŘ) u sv. Anežky se koná od 16.30 hod. Pravidelný úklid kostela v pátek v 8 hodin 7. 4., 17. 4. a 30.4.
B O H O S L U Ž B Y V E S VAT É M T Ý D N U Zelený čtvrtek........................................18.00 Velký pátek............................................18.00 Bílá sobota............................................19.00 Neděle Zmrtvýchvstání Páně........7.30,10.30 Velikonoční pondělí.......................7.30,10.30 “Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo“, volá mimo jiné prorok Izaiáš, když vysvětluje, co znamená pravý půst. Abychom na tento rozměr postu nezapomněli, nakreslily děti z náboženství a ze Šnečků velikonoční pohlednice. Jejich zakoupením u vchodu do kostela přispějeme na katolickou školu v estonském Tartu. Pro některé tamější děti možnost chodit do této školy opravdu znamená, že kromě vzdělání dostanou i najíst. Klára Kudrnová
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 5. 4. 2009. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská