noviny
březen 2010
farnosti
XII
sv.
Anežky
na
Spořilově,
ročník
Mariino „Staň se!“ Vzácná, dějinná chvíle, kdy anděl Gabriel přichází, aby zvěstoval, že Bůh vstupuje do světa jako jeden z nás. V živoucí věčnosti Tři osoby sledují tento mezník věčně zamýšlený. Otec projevil svou moc stvořením. Jeho Syn se narodí v čase. Duch boží oplodní, obejme láskou a dovrší čin Otce a přítomnost Syna. To se odehrává v boží sféře. Ve sféře lidské Maria je sama. Nikdo neví, co se v ní děje. Co řekne, co odpoví andělovi? Bude souhlasit? Zajisté, ale Tři osoby respektují její souhlas. Vše je možné Všemohoucnosti, vyjma jedné věci: porušit lidskou svobodu. Ve svém souhlasu Maria přijímá budoucnost svého Syna. Jako snoubenka ví, že nekonečný Bůh má dvě ruce: jednu radosti, veselí a slávy, ale také druhou, méně viditelnou, ruku bolesti, vykoupení a spravedlnosti. Přijmout tuto výsadu znamená přijmout také břemeno a obtíže, které na matku dolehnou. Maria cítí, že je vyvolena tím, který se stane jejím Synem. V tom je odlišná ode všech matek. V její odpovědi: „Ať se mi stane, jak jsi řekl!“ vyjadřuje dokonalé ztotožnění se s božími záměry: „Jsem služebnice Hospodinova. Je mou radostí podílet se na velkém božím díle.“ V té chvíli se to stalo. Maria to věděla. Anděl odešel. Vše je jako předtím. Tichý venkov, nebe s několika obláčky, známé hlasy. A nepochybně Josef, který přichází a s obdivem hledí na Pannu. Jean Quitton Kresba: Václav Sokol, Zvěstování
Připravil otec Řehoř
2. strana V kanceláři zvoní telefon. „Farní charita Praha 4 – Chodov, dobrý den.“ „Dobrý den, já nevím, jestli volám správně. Ale možná byste mi mohli poradit.“ „Jaký máte problém?“ „Mojí mamince našli nádor. Bohužel mamka neměla žádné problémy ani příznaky a tak se na to přišlo pozdě. Teď už má metastázy po celém těle a jde to rychle dolů. Můžete mi poradit?“ „Ano, určitě, s čím potřebujete poradit?“ „Vzala jsem si maminku k nám domů. Jsem zdravotní sestra, snížila jsem si v práci úvazek a chci se o mamku postarat. Budu ale potřebovat pomoc. Manžel mi nepomůže a holky jsou v pubertě, takže ty taky ne.“ „Kde bydlíte?“ „Bydlíme v Praze 12 na sídlišti.“ „Tak to by mělo být bez problémů, tam jezdíme běžně. Jakou konkrétní pomoc máte na mysli?“ „Potřebovala bych někoho, kdo by za mě zaskočil, když potřebuji na chvíli odejít. Taky aby se tu někdo stavil, když jsem v práci.“ „Rozumím tomu, potřebujete osobní asistenci. Ideální by bylo, kdyby se u vás zastavil náš sociální pracovník a popovídal si s vámi na místě a promluvil si i s vaší maminkou.“ „Víte, já to zatím zvládám, ale maminčin zdravotní stav se bude horšit a já chci mít nějakou jistotu, že na to nakonec nezůstanu sama, prostě taková zadní vrátka.“ „Jak máte zajištěnou zdravotnickou péči a léčbu bolesti?“ „Sesterskou práci zvládnu sama, léčbu bolesti mamce ordinují na onkologii na Karláku. Ona má ale skoro na všechno alergii, takže já si to raději hlídám sama. Sestřičku nepotřebujeme, lékaře máme, jen tu pomoc a pro mě pojistku a podporu.“ „Mohu vám něco doporučit?“ „Ano, určitě.“ „Nezapomeňte myslet také sama na sebe a na svůj čas. Péče o maminku může trvat
farní noviny – březen 2010 i měsíce. Myslete na to, že i vy musíte odpočívat, nabrat sílu a energii. Zapojte nás, raději dříve než později. Snažte se zapojit i rodinu. Kdybyste potřebovala domluvit odbornou psychologickou pomoc, tak vám s tím také pomůžeme.“ „Děkuji, že to říkáte. Já si často vyčítám, že se jim všem dostatečně nevěnuji…“ „Já vím, ale i vy máte právo na odpočinek, pomoc a podporu.“ „Já bych to celé ráda zvládla doma. Máte nějaký přehled o tom, kde jsou lůžkové služby pro tyto pacienty?“ „Ano, to máme. Nejblíže jsou hospic Štrasburk v Praze, Bohnicích a hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech. Kdybyste chtěla, můžete se tam dojet podívat. Je možné domluvit i jen krátký pobyt na pár dní, kdybyste si potřebovala odpočinout.“ „A vy je znáte? Víte, jaké tam jsou služby?“ „Ano znám je, a jsou tam služby dobré. Kdybyste potřebovala, tak vám to pomohu zařídit.“ „Tak to vám moc děkuji. Moc se mi ulevilo, že na to nezůstanu sama. Já si to všechno rozmyslím a ozvu se, až bude potřeba. A můžu zavolat, kdybych si potřebovala jen popovídat?“ „To samozřejmě můžete.“ „Tak já moc děkuji a nashledanou.“ „Nashledanou.“ Výřez z jednoho z mnoha rozhovorů na naší poradenské lince. Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlásilo výsledky dotačního řízení pro rok 2010. V tomto okamžiku tedy víme, že se naše finanční situace stabilizuje v dubnu. Zbývá tedy už jen jeden krizový měsíc. V tomto okamžiku chybí ještě 130.000 Kč na dofinancování provozních nákladů na měsíc březen. Přeji vám požehnaný začátek jara.
Eva Černá
farní noviny – březen 2010
strana 3
Existují závažné přestupky? Dnes si mnoho lidí uvyklo jít cestou nejmenšího odporu. Pohoršují se nad tím, že církev od prvních století až do dnes, když hovoří o přestupcích, dělá zásadní rozdíl mezi závažným a nezávažným přestupkem. Kdo hřeší těžce, odlučuje se od Boha, zpřetrhává láskyplné svazky mezi Bohem a církevním společenstvím a vylučuje se z okruhu spásy. Pro toho, kdo se závažně prohřešil, je nezbytná svátost odpuštění, ve které lituje hříchů, vyznává se z nich knězi a je rozhodnut se polepšit a odstranit, co způsobil svým zlým jednáním. Kdo se dopouští nezávažného přestupku, neodlučuje se od Boha, avšak narušuje láskyplné vztahy mezi Bohem a společenstvím církve. Poněvadž svazek lásky zásadně trvá dál, různými způsoby může dělat pokání a vyžádat si odpuštění, především na počátku mše. Denní zkušenost a zdravý rozum potvrzují toto pojetí církve. Každý z nás ví, že podstatný rozdíl je v tom, jestli jsme nějakým jednáním rozbili a zrušili přátelství nebo do něj vnesli malou neshodu. Totéž platí ve vztahu mezi lidmi
a Bohem. Každý rozumný člověk ví, že jedinou vraždou se stává člověk vrahem a jediným cizoložstvím cizoložníkem. Avšak nějaká nelaskavost nás ještě nezbavuje lásky, drobná lež v nedůležité věci nás nečiní prolhaným člověkem. Drobná lež a nelaskavost činí člověka nedokonalým na nějakou dobu a v určité oblasti. Vražda a cizoložství činí toho, kdo se jich dopouští, zlým na celé čáře. Co znamená „na celé čáře“? Skrze křest je křesťan od základu posvěcen. Skrze něj dostalo se mu základní lásky, božské životní jiskry, božského života, posvěcující milosti. Závažným přestupkem se člověk ocitá ve stavu nesvatosti: svévolně odhazuje boží dar, zhasíná v sobě boží světlo, obrací se k Bohu zády, vrhá se do temnoty. Ta může být odstraněna jen tvůrčím božím zásahem, což se děje ve svátosti smíření. Závažný přestupek je tedy svévolné rozhodnutí, které nás staví do nepřátelství vůči Bohu. Abychom znovu získali spásu, je nezbytné vyhledat cestu božího smíření. Otec Řehoř
farní noviny – březen 2010
P
aní Majka Šulcová žije se svou rodinou na sídlišti v panelovém domě. Ze svého bytu ve dvanáctém patře shlížejí na svět jako z orlího hnízda. Nežije však v oblacích, svoji neutuchající energii vkládá do zajímavých projektů a aktivit. Kudy se ubírala tvá profesní cesta?
Po ukončení jsi nastoupila do školství? Učila jsem dva roky – byla to zkouška ohněm, bavilo mě to, ale chtěla jsem zkusit něco jiného. Nastoupila jsem do administrativy v projektovém ústavu, kde předtím pracovala moje maminka. To bylo ještě před revolucí. Dostala jsem se k práci s počítačem v době, kdy to ještě zdaleka nebylo běžné. Také jsem mohla využít své znalosti angličtiny. Byla to zajímavá práce a postupně jsem se dostala až na místo asistentky ředitele. Díky volným jízdenkám na vlak jsme cestovali, po otevření hranic i do ciziny. Práci jsem věnovala hodně času a energie, mimo jiné i proto, že se nám dlouho nedařilo pořídit si miminko. Dítě jsme si moc přáli a v téhle nelehké situaci nám víra nesmírně pomáhala. Neztráceli jsme naději, modlili se a věřili, že nezůstaneme sami. Když jsme se
Stala jsi se zakladatelkou Mateřského centra v době, kdy byly takové aktivity v celorepublikovém měřítku teprve na počátku. Jak celý projekt vznikal?
farní noviny – březen 2010 Marta Martínková a další vedly kroužky nebo měly denní služby. Organizačně byl Domeček zastřešen YMCOU, bylo to jednodušší a měly jsme podporu velké a známé organizace – především to pomohlo překonat počáteční finanční nejistoty. Jak takové Mateřské centrum funguje? Na dobrovolné bázi. A podle množství aktivních matek, které se o provoz starají. Vzájemně jsme se učily jazyky, děti měly výtvarný a hudební kroužek, angličtinu, keramiku, cvičení, tanečky atd. Otevřeno bylo každý všední den a za práci v daném kroužku odpovídala jedna maminka, jiná se starala o úklid, ROZHOVOR další o materiální zaMAJKOU ŠULCOVOU bezpečení. Spolupráce s Městskou částí Prahy 11 nebyla zpočátku ideální. Nejdříve jsme získaly do pronájmu malé prostory jenom na zkoušku. Pak nám bylo nabídnuto jedno zrušené oddělení mateřské školky u Hostivařského lesoparku. Na nájem jsme získaly peníze z grantu EU a mohly jsme provést i drobné úpravy. Šlo nám o to, aby maminky a babičky neměly pocit, že zase někam nepatří. Chtěly jsme vytvořit oázu. Dnes už je situace o dost jiná. Mateřské centrum (kterých je v České republice kolem 200) je zpravidla založeno jako občanské sdružení, pak musí mít tři zakládající členy a stanovy. Naše centrum fungovalo pod YMCOU, pouze
K O L E M
Zuzanka byla ohromně hodné miminko, a tak se objevil prostor pro moje aktivity. Začala jsem s ní dojíždět S do Mateřského centra v YMCE a účastnila se setkávání maminek, které se během roku 1997 – 1998 začaly scházet pod kostelem svaté Anežky. To nás inspirovalo k vytvoření mateřského centra pro širší skupinu lidí (převážně maminek na MD). S Jarkou Ranošovou jsme velmi těžce probojovávaly uskutečnění naší představy – žádaly jsme Městskou část Jižní Město o prostory, jednaly s úřady, psaly granty. Mateřské centrum Domeček, jak jsme je nazvaly, opravdu v roce 1997 vzniklo. Od té doby se Domeček několikrát stěhoval. V počátcích nám hodně pomáhaly maminky ze spořilovského společenství; Klára Kudrnová, Hanka Čížková,
N Á S
Na gymnáziu mi některé předměty moc nešly, ale chtěla jsem studovat angličtinu, protože jsem chodila od třetí třídy na jazykovou školu. Zajímal mě cestovní ruch, ale nakonec, i také na doporučení mé sestry, jsem začala studovat na Pedagogické fakultě učitelství pro první stupeň se specializací na hudební výchovu.
po několika letech dočkali, na doporučení lékaře jsem práci ze dne na den opustila a zůstala doma na rizikovém těhotenství. Všechno dobře dopadlo, narodila se mi nejprve dcera Zuzanka a o čtyři roky později syn Adam. Byla jsem s dětmi doma skoro deset let a práce mi nechyběla, našla jsem si náhradu v aktivitě, kde jsem mohla spojit svou podnikavost s péčí o děti.
F A R N Í C I
4.strana
strana 5
jsme musely dohodnout, kdo bude mít za co zodpovědnost. Někdo musí mateřské centrum vést. V této funkci se maminky střídají tak, jak to přináší život. Já jsem např. z vedení Domečku (ale rozhodně ne z Domečku jako takového) odešla po narození druhého dítěte. Z vlastní zkušenosti však musím říct, že koordinovat v této roli všechny aktivity je docela obtížná úloha, která zabere hodně času a energie. Nejdůležitějším přínosem pro mne a jistě i pro mnoho dalších velkých i malých obyvatel Jižního Města byl ale ten úžasný pocit, že máme kam jít. Že nepřekážíme s kočárky a malými dětmi v supermarketu, lékárně či metru, že máme připraven stůl a židli pro kafíčko, zázemí pro miminka (postýlky, přebalovátka) i pro batolata (mikrovlnka pro ohřátí kojenecké stravy, ale hlavně velká herna), že si můžeme v klidu a radostné atmosféře předávat zkušenosti, trochu si postěžovat nebo spolu sdílet radosti – a naše děti neodkládáme na hlídání, ale jsou s námi a zároveň si pozvolna zvykají na kolektiv dětí. Kde dnes Domeček působí? Sídlí v Komunitním centru Matky Terezy na Jižním Městě, úspěšně funguje dál, vždy tak trochu podle toho, kdo jej vede. Nové maminky, které se na projektu podílí, přicházejí a odcházejí, je to takový koloběh. Po mnoha letech jsi se vrátila do školství. Vracela jsem se po sedmnácti letech. Začala jsem učit angličtinu na druhém stupni základní školy na Jižním Městě.
6.strana Sídlištní škola pro mne znamenala nečekaný nápor, ale paradoxně mi to pomohlo. Ve škole, kde učíš, jsi založila dětský pěvecký sbor Mendy. To byla tvoje osobní aktivita?
farní noviny – březen 2010 Zuzku, která mi hodně pomáhá a někdy místo mě sbor doprovází na klavír. Pocházíš z věřící rodiny?
Ano, pocházím. Tatínek Moravák, maminka Slovenka. Náhodou jsme s rodiči na počátku osmdesátých let objevili O založení pěveckého sboru jsem ně- kostel svaté Anežky a tak i otce Marečkolik let přemýšlela, dokonce dlouho ka. Předtím jsme chodili ke sv. Františpřed nástupem do školství. Pokud jde ku na Chodov, ale postupně jsme sem o můj již existující sbor - základem byly z Chodova zcela přesídlili. Na Spořiděti z mojí třídy, asi deset holek. Na lov jsme potom chodili i s mým chlapfakultě jsem měla v rámci hudební cem na přípravu na manželství. Můj výchovy dva roky dirigování, vedení tatínek byl velmi horlivý katolík. Těžhlasů ve sboru, ale to bylo už hodně ce nesl, že si sestra vzala nevěřícího. dávno. Takže jsem začínala bez zku- Když zjistil, že jsem začala také chodit šeností, ale s obrovskou chutí. Vzdělání s někým, kdo nepocházel z křesťanské si stále doplňuji na na kursech sbormis- rodiny a ke všemu měl dlouhé vlasy, trů a hlasové výchovy. Postupně budu- byl nazlobený. Svého muže jsem poji základnu, kterou tvoří prvňáčci. V létě znala v době, kdy v něm začínala růst jezdíme se sborem na týdenní soustře- víra. Jsem ráda, že jsem ho do ničeho dění, snažím se dětem rozšiřovat kul- netlačila a snad i proto se během dvou turní a duchovní obzory. Doprovázím je let rozhodl, že se nechá pokřtít. Velkou na klavír a od něj diriguji, což bývá ně- pomocí byla i laskavost a trpělivost otce kdy problém. Nejsme bezchybní, je to Marečka, který tak pokřtil nejprve mého amatérský školní sbor, ale přesto jsme muže a později i naše dvě děti. zváni na různé akce. Teď jsme např. zpívali pro Kapku naděje v motolské ne- Vše, co jsi řekla, lze považovat mocnici vážně nemocným dětem. za úspěch. Máš představu, jak budeš dál pokračovat? Co vás teď se sborem čeká? Ambicí, tužeb a nápadů by bylo dost, Koncem dubna budeme mít již druhý ale momentálně mi postačí, když se společný koncert s Mezinárodní ško- mým vlastním dětem bude dařit ve stulou v Nebušicích, což je pro všechny diu a pokud jde o Mendy, ať nám to dál i skvělý trénink angličtiny. V Plzni se zpívá a ať třeba vyjde zase nějaký ten zúčastníme festivalu Synagoga zpívá. grant, abychom v práci mohli pokračoJezdíme na akce, kde se nepotkávají vat a přinášet radost i nadále. jen profesionální sbory a kde nám odpustí, že jsme sbor hlavně pro radost. Do sboru Mendy jsem zapojila i dceru Připravila Michaela Tučková
farní noviny – březen 2010
P ro ž í váme
pos tní
dobu
strana 7
s
dětmi:
Na modlitbu zapalujeme fialovou svíčku. Učíme se, že postní doba trvá 40 dní, ale neděle se nepočítají, protože nedělní radost je víc, a že se připravujeme na Velikonoce, Ježíšovu smrt a Zmrtvýchvstání. Vysvětlujeme si, že postní doba je příležitost poopravit si pozapomenuté nasměrování na Ježíše, že je třeba vidět, co je opravdu důležité, a co je jenom prach a popel, ale že je dobré stavět svůj dům na skále a Ježíšova slova nejen slyšet, ale i poslouchat. Přemýšlíme, co všechno vydrží sportovci na olympiádě, aby získali medaile. I mezi námi jsou začínajíci sportovci, kteří umí překonávat únavu, hlad, nepohodlí a bolest. Ale dokážeme něco vydržet kvůli Ježíšovi? Nebo kvůli mamince? Usmát se na ni, když nás ráno budí, překvapit ji utřeným nádobím, uklizeným pokojíčkem? Dokážeme si vzít k svačině jablíčko nebo mrkvičku místo tatranky, abychom našetřili trochu peněz pro chudé ve světě? Dokážeme aspoň občas vyměnit pribináček či sladký jogurt s chrastícími dobrůtkama ve víčku za obyčejný bílý s domácí marmeládou, nebo musíme mít vždycky všechno, na co máme chuť? A také vyrábíme velikonoční pohlednice, které budeme nabízet v kostele, abychom i letos podpořili Katolickou školu v estonském Tartu. Klára Kudrnová
M
asopustní maškarně zábavný program pro děti pořádaný v kostele sv. Anežky přispěl - podobně jako další aktivity věnované nejen dětem – k rozšířenému obrazu kostela jako místa, kde se konají nejen bohoslužby, ale také setkání lidí a zábava. Koresponduje to tak s faktem, že aktivitou církve má být nejen leiturgia (slavení svátosti) ale stejně tak diakonia (charitní práce), martyria (svědectví) a koinonia – společenství, zábava. Masopustní program lze chápat také jako prevenci vnímání kostela jako otravného místa plného povinností, jak se může někdy dětem i dospělým v dnešní době jevit. Oceňujeme velice důkladnou přípravu rodičů i dětí na maškarní ples – mnohé masky byly velmi nápadité a důmyslně vyrobené. Stejně tak úctyhodné byly i výkony dětí, které měly v šesti disciplínách zaměřených na cvičení paměti a jemné i hrubé motoriky nasbírat razítka, která je kvalifikovala do hlavní soutěže – tomboly, ve které vyhrávaly všechny. Děti se pěkně rozjančily a náležitě se vyblbnuly, takže panovala atmosféra radosti, za což jsme byli rádi a vděčni! za spolčo mládeže u sv. Anežky Jirka Mataj
8. strana
Každý pátek během postu začíná mše svatá společnou křížovou cestou.
farní noviny – březen 2010
STANE SE
10. 3. proběhne v kostele sv. Šimona a Judy v 19.30 koncert souboru Ensemble Inégal z díla Jana Dismase Zelenky. 14.3. na mši svaté v 7.30 hodin bude přítomen otec biskup Václav Malý, následuje posezení a diskuze v sále pod kostelem. V týdnu od 30.3. bude příležitost ke svátosti smíření již od 17 hodin. 31. 3. v rámci výuky náboženství mají děti možnost od 16 hodin přijmout svátost smíření. Děti, kterým z tohoto důvodu odpadne hodina náboženství, mohou přijít v 15.15 na společnou modlitbu křížové cesty. Na tuto křížovou cestu jsou zváni rodiče i všichni farníci.
31.3. v 19 hodin vás srdečně zveme do kostela svaté Anežky na koncert Stamicova kvarteta, které přednese smyčcový kvartet Josefa Haydna Sedm slov Vykupitelových na kříži. 1. 4. již pravidelně na Zelený čtvrtek zveme všechny k spoluúčasti na dětské křížové cestě na Petříně. Společně projdeme všechna zastavení s prosbami, čtením a písničkami. Sraz je v 10 hodin na Újezdě u stanice lanovky. 9. 4. pravidelné měsíční shromáždění SFŘ u sv. Anežky se koná od 16.30 hod. Setkáváme se v místnosti pod presbytářem kostela, pokračujeme mší svatou v kostele v 18. hodin a po jejím skončení v případě zájmu pokračujeme opět v místnosti pod presbytářem. Všichni jste zváni. Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát 19. 3. a 29. 3.
B O H O S L U Ž B Y V E S VAT É M T Ý D N U Zelený čtvrtek........................................18.00 Velký pátek............................................18.00 Bílá sobota............................................19.00 Neděle Zmrtvýchvstání Páně........7.30,10.30 Velikonoční pondělí.......................7.30,10.30 Velikonoční úterý – u vozíčkářů ............18.00
S TA L O S E Úmrtí: Petr Sládek,
MUDr Alena Zamastilová, Jiří Barvitius
FA R N Í Ú Ř A D P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25, tel.2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 7. 3. 2010 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
