f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě, r o č n í k X I

noviny

červen 2009

f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě , r o č n í k

XI

O BOŽÍ CÍRKVI Kanovník Smith, jak tam tak ležel, znal najednou odpověď na všecko: jak budou chromí a nemocní uzdraveni a jak budou chudí odměněni a jak budou jíst boží svatí sladký hrách, jak bankéř bude poslední a nevěstka první, jak se ruce kněze nikdy nemýlí, i když jeho slova jsou sebevíc plochá, jak církev je uvnitř plná slávy, poněvadž náklad, který nese, léčí všecky její jizvy, proč Bůh volí často ošklivé, těžkopádné lidi, aby vykonávali úkol andělů, proč je Bůh tak trpělivý a proč i kněží musejí být trpěliví, jak je mocné jejich poslání a jak jisté je jejich posvěcení a jak tkví krása budoucích luhů v odpovědi, kterou dá každý člověk Kristu v tichu své duše. Bruce Marshall, Plná slávy SVĚŽÍ KVĚT Y NAŠEHO ŽIVOTA Některé z našich dětí v tyto dny přijmou našeho Pána. Je to radost pro nás všechny. Vlna něhy stoupá z našeho srdce, když vidíme svěží květy našeho života. Myslíme také na jejich budoucnost. Bude Pán jejich oporou, až život na ně nalehne svou tíží a svými starostmi? Přejeme jim, aby je síla našeho Pána posilovala v boji, aby zůstali ušlechtilým člověkem a křesťanem. Myslíme také na ty děti, kterým nebylo dopřáno, aby se těšily z přízně a blízkosti Ježíše. Na rodičích a blízkých leží odpovědnost, aby děti uvedli do života, který nám přinesl náš Pán. Udělejme všechno pro to, aby z našich dětí vyrostly bytosti, které budou k radosti nám i Bohu. otec Řehoř

2. strana

Vážení přátelé, jak asi většinou víte, naše charita existuje už déle než 15 let. Po celou dobu existence poskytujeme služby domácí péče. Počet zaměstnanců se za posledních 10 let ztrojnásobil, ještě pak o něco více narostlo množství poskytovaných služeb. Naší Achillovou patou je již mnoho let nedostatečné provozní zázemí. Posledních deset let naše charita sídlí na dvou místech, vedení má kancelář v Komunitním centru Matky Terezy, kde je i sídlo naší organizace. V KCJM máme k dispozici pouze jednu jedinou kancelář s hygienickým zázemím. Máme již deset let také pobočku na Spořilově. Naše pobočka se nachází v blízkosti Roztylského náměstí v rodinném domku. Zde máme k užívání tři místnosti, jedna slouží jako sesterna, další jako kuchyňka a odpočinková místnost, třetí jako kancelář vrchní sestry. Pobočka na Spořilově je doplněna hygienickým zázemím a skladem. Stávající provozní zázemí je pro naši činnost nedostatečné, protože se ani do jednoho z užívaných prostorů nevejdeme všichni. Kancelář v KCMT využívá vedení, domek na Spořilově zdravotní sestry, ale celý sociální tým přímé péče je bez provozního zázemí. Také musíme neustále přejíždět z jednoho místa na druhé. V současné době jsou pro nás budovány nové prostory v rámci dostavby nadzemního suterénu KCMT. Od začátku plánování stavby jsme se mohli na projetu podílet. Návrh podoby prostor, které budeme od podzimních měsíců využívat, jsme dostali k připomínkování. Projekt tedy plně odpovídá našim potřebám

farní noviny – červen 2009

a požadavkům. V nově vybudovaných prostorách bude místo pro všechny naše zaměstnance, každý projekt bude mít svou vlastní místnost, stejně tak technické zázemí bude odpovídat současným zákonným normám. Stěhování je plánováno na přelom srpna a září 2009. Domek na Spořilově ale stále zůstane v provozu jako zázemí terénních pracovníků pracujících na Spořilově. Jako obrovskou výhodu vnímám skutečnost, že budeme „bydlet na církevní půdě“. Už delší dobu sleduji, jak kolegové z neziskového sektoru, kteří sídlí na území Prahy 11, doslova bojují o prodlužování nájemních smluv v objektech patřících místnímu úřadu. Smlouvy jsou rušeny nebo nejsou prodlužovány. Už několik našich blízkých spolupracujících neziskových organizací muselo území Jižního Města opustit. Pro nás je pobyt na církevní půdě určitou jistotou. Nové prostory budou asi 5x větší než naše prostory stávající. Je samozřejmé, že bude třeba nové prostory vybavit. I na vybavení zdravotnického a sociálního zařízení platí určité předpisy a normy. Nemůžeme tedy zahltit nové prostory odloženým nábytkem z domácností. Pokud byste ale měli možnost finančního daru na vybavení prostor nebo kontakt na firmu dodávající vybavení do kanceláři a zdravotnických objektů, mohli byste například vyjednat výhodnější podmínky a cenu nebo třeba i věcný dar. V takovém případě mne prosím kontaktujte. Přeji vám krásný a slunečný červen. Eva Černá


strana 3

PŘÍCHOD OTCE ŘEHOŘE Před prázdninami 1969 přišel na Spořilov nový kaplan, františkán, otec Řehoř Vojtěch Mareček OFM. P. Řehoř (řeholním jménem) pochází od Uherského Hradiště, kde je františkánský klášter. Tak se setkal velmi brzy s Řádem menších bratří. V 50. letech byl vězněn a pak obtížně hledal práci. Nakonec se stal fotografem, což mu při jeho družné povaze vcelku vyhovovalo. Mohl tak být při různých příležitostech v kontaktu s věřícími. Tuto práci vykonával v Brně až do svého příchodu na Spořilov. Tehdy mu bylo 45 let. Jakožto kaplan dostal po příchodu na starost chodovskou část farnosti a z dalších činností hlavně péči o děti a přípravu snoubenců na manželství. Chodov se mění V tomto období již začala výstavba Jižního Města a přibývalo věřících. Otec se Chodovu intenzivně věnoval a našel uplatnění pro svoji schopnost navazovat kontakt s lidmi. Sám vzpomíná na tuto dobu ve farním zpravodaji ze září 2004: „Chodov byl místo, kam jsem denně docházel, často pěšky. Bylo tam pár krásných lidí, večer po boží službě se diskutovalo a četlo. Mnoho věcí bylo nových a všichni měli chuť něco dělat. Vzpomínám, jak jsme společně vyrazili na výstavu Alenky Vimrové do Mělníka. Nezapomenutelný Mirek Kratochvíl, Peckovi – byl nás plný autobus.“ Mládež Především, hned po svém příchodu, ještě před prázdninami, svolal mládež

farnosti ze Spořilova i Chodova. Využil tak příznivé politické situace. Pro nás bylo nové, že se námi kněz takto zabývá. Po prázdninách se pak mládeži věnoval na schůzkách každý týden. Konaly se v budově kostela, nejprve ve zpěvárně, později v knihovně (pod hlavním vchodem do kostela). Svou osobností vtiskl těmto schůzkám určitý ráz. Někdy četl z Písma a text pak vyložil. (Jednu dobu při setkání sloužil pro účastníky mši svatou). Téměř vždy se zabýval krásnou literaturou. Má rád díla katolických autorů – již ve dřívějším období poznal, že lidem je možno přiblížit křesťanství prostřednictvím kultury. Má rád i hudbu a zpěv, vždyť pochází z Moravy. Zpívali jsme různé písně, včetně lidových. Jindy otec pozval na setkání

4.strana

Křest Veroniky Čížkové,1977

některou zajímavou osobnost, např. spisovatele Miloslava Švandrlíka. Několikrát jsme zašli do vinárny poezie Viola nebo do divadla, např. na Macbetha. Otec vzpomíná na toto období ve farním zpravodaji ze září 2004: „Doba byla v přerodu a začali jsme s mádeží pod kostelem. Nadšení bylo velké. Upravili jsme si knihovnu, kde dlouhá léta plesnivěly knihy, a scházeli jsme se při filosofii Balmesově, při hudbě, navštěvovali Divadlo Za branou s Krejčou. Byla to má „zelená léta“ na Spořilově.“ Tamtéž píše P. Jiljí J. Přibyl OFM: „Díky otci jsem objevil krásu literatury a poezie. Z Exupéryho a Chestertona dodnes čerpám ve svých kázáních.“ Jednotliví účastníci dostávali teze otcova výkladu, psané na stroji průpisem. Teze měly často mnoho pokračování. Uvedeme příklady (prvých) témat ze zmíněného výkladu o Balmesově filosofii: Dobře myslit. Co je pravda. Pozornost. Volba životní dráhy. O možnosti. Poznání nabyté přímým svědectvím smyslů.

farní noviny – červen 2009 Poznání nabyté bezprostředně, skrze smysly.... Na setkání farní mládeže tehdy přicházeli: Pavel Roček, Jirka Čížek, Marie Řehořová, Magda a Marie Konvičkovy, Ludmila Kohoutová (která opatřovala vstupenky do divadel), Jana Šťáhlavská, Alena Vejrostová, Láďa Svoboda, Dominika Kliková, Tomáš Holas, Zuzana Duchoňová, Kamila a Jaruška Ondřejovy, bratři Müllerovi a další. Později také Vráťa a Květa Markovi a také Lída Janoušková. Z účastníků setkání vzešla tři hezká manželství: Vláďa Müller a Kamila Ondřejová (1971), Jirka Čížek a Marie Řehořová (1973), Tomáš Holas a Zuzana Duchoňová (1974). Počátkem sedmdesátých let se politická situace v Československu rychle zhoršovala. Opět byl důsledně prosazován státní dozor nad církvemi. Jeho maření bylo považováno za trestný čin a za důvod ke ztrátě státního souhlasu. Za maření dozoru mohlo být označeno neveřejné sloužení mše sv. a jiná duchovenská činnost pro uzavřený okruh osob. Schůzky mládeže považovali (státní) tajemníci pro věci církevní za nežádoucí, a proto je nebylo možno v kostele ohlásit. Otec Řehoř tak musel někdy v letech 1971-2 přestat s jejich svoláváním. Doba, kdy se mládež mohla s otcem scházet, však nebyla promarněna. Mladí ve farnosti se více poznali a scházeli se pak jinak. Ostatně někteří se v té době ženili nebo vdávali a farnost měla později dorost. Pondělky Přibližně ve stejném období, kdy svolával mládež, setkávaly se pod otcovým vedením i manželské páry. Scházel se


strana 5

s nimi ve zpěvárně pod kostelem vždy v pondělí – odtud název těchto setkání. Přicházelo kolem patnácti párů, někteří odjinud (např. Nagyovi z Vršovic). Otec sloužil pro účastníky mši svatou. Také se vždy diskutovalo na některé téma, týkající se víry nebo náboženského života. Diskuse bývaly velmi živé a Otec je řídil tak, aby končily vzájemKřest Miloslava Müllera mladšího, květen 1976 ným porozuměním. Tyto schůzky musely později přestat ze stejných důvodů jako velká změna proti předešlému období. schůzky mládeže. Otec Řehoř vyučoval dokonce ve čtyřech školách, včetně školy na Chodově. Vyučování náboženství Pro vyučování platila stejná pravidla jako Ve farním zpravodaji ze září 2004 vzpo- dříve (přihlašování dětí na náboženství, míná P. Jiljí Přibyl OFM (kterému bylo vyučovalo se od 2. do 7.ročníku). Ředipři příchodu otce Řehoře na Spořilov telé škol se však stavěli k vyučování pří15 let): „Jako malý Spořilovák jsem znivěji, alespoň ještě na počátku 70. let. chodil do kostela ke sv. Anežce. S ot- Později však vzrůstaly potíže. cem Řehořem jsme se poprvé setkali v roce 1969 při jedné z jeho prvních Dětské mše hodin náboženství. Pustil nám tehdy písničku Balíček karet od Rangers, což Poté co se otec Řehoř stal duchovním jsme rozhodně nečekali – jeho způsob správcem farnosti, začal sloužit třetí nevyučování náboženství byl velmi nápa- dělní mši svatou (v 10.30 hodin) tak, aby ditý a moderní. Dovedl nás, teenagery, byla dětem blízká. Tehdy se mše sv. již naprosto zaujmout.“ Tato slova otce Jil- sloužila v češtině, a tak používal běžné jího se vztahují k vyučování starších dětí mešní texty, snad jen s malou úpravou. nebo spíše mládeže, které otec Řehoř Otec přemýšlel o dětských mších a stále zahájil v budově kostela po svém pří- je zlepšoval. chodu – využil politického uvolnění. Na Spořilově se však v té době obnovi- Úryvek ze vzpomínek Miloslav Müllera, lo vyučování dětí ve školách, což byla březen 2005, srpen 2008

6.strana



strana 7

Otec Řehoř a otec Norbert, 25.1.1975

Bubenečský hřbitov, září 1972

SILVES TR ROKU 1969

První sv. přijímání, červen 1974 (první zprava je Vojtěcha, vedle Jana – ta byla u prvního přijímání)

Nerada se bujaře veselím „na povel“, a tak jsem přivítala pozvání na přátelské posezení. Manžel měl hroznou rýmu, nemohl mezi lidi. Uložila jsem děti (1 rok a 3 roky) a odešla sama ke kamarádce MUDr. Aleně Vejrostové. Sešla se spořilovská parta, s kterou jsme jezdili na vodu a v zimě lyžovat. Přišel mezi nás i otec Řehoř, který byl na Spořilově něco přes půl roku. Bylo to moje první osobní setkání s ním. Rozproudila se zábava, připili jsme si dobrým vínem. Pro mě byl vyvrcholením kvíz otce Řehoře. Byly to otázky ze života básníků a řada ukázek z jejich tvorby. Studovala jsem za hluboké totality a musím přiznat, že některá jména literátů mně zůstala do té doby „dobře utajena“. Se zatajeným dechem jsem poslouchala recitaci otce Řehoře z díla jeho oblíbeného Vladimíra Holana, následovala celá plejáda básníků: Zahradníček, Reynek, Kostohryz a další. Moje pootevřené dveře do světa poezie se otevřely dokořán a zůstaly tak po celý život. Poslouchala jsem literární pořady v rozhlase, navštěvovala večery recitace ve Viole a ráda chodila a chodím na literární večery u nás na Spořilově v sále pod kostelem. Otče Řehoři, přijměte veliké díky za nezapomenutelný večer před čtyřiceti lety a za Vaši přípravu všech dalších pořadů. Anna Zikešová Setkání u Zikešů po prvním sv. přijímání Miriam – Vojtěchy, červen 1975

PŮLNOČNÍ S OTCEM ŘEHOŘEM Lidé se sem sjížděli z celé Prahy. Bylo to před půlnocí 24. prosince 1973. Půlnoční mše v té době byly po Praze zřídka kde. Otec Řehoř stál v rochetě u hlavních dveří Svaté Anežky na Spořilově a vítal příchozí. Pomáhali mu i někteří statní farníci, aby nepřipustili rušivé elementy, u kterých se mohlo předpokládat, že by působily individuálně i záměrně. Za hlavním oltářem vánočně voněly dva vysoké smrky s barevnými svíčkami. Regenschori pan Čížek doprovázel na varhany lid zpívající české koledy. Otec Řehoř četl Lukášovo evangelium: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Promluvu věnoval spíše těm, co navštěvují kostel jen na Vánoce. Postavy v Betlémě si svítily lucernami do temné noci, aby se poklonily malému dítěti, narozenému pro každého z nás, abychom už nikdy nebyli sami. Zpěv Narodil se Kristus Pán už dozněl a lidé se vraceli s vánočním požehnáním do svých domovů. Pozval jsem otce Řehoře s několika mladými na popůlnoční posezení u vína. Maminka měla napečeno vánoční cukroví a otec Řehoř rád pozvání přijal. V teple širší rodiny vzpomínal na půlnoční v Belgii, na Vánoce ve vězení, na fotografické působení v Brně, kde navštěvoval rodiny Jana Zahradníčka, Zdeňka Rotrekla a mnoho jiných. Ne nadarmo měl přezdívku františkánský básník. Vánoční noc se zdála krátká. Brzo ráno už otec Řehoř rozdával při ranní mši v eucharistii přítomného Boha a zároveň člověka, právě narozeného v Betlémě. Pavel Roček

8.strana



strana 9

Milý Otče,

OTEC VOJTĚCH

s láskou a vděčností vzpomínáme na dobu, kdy jste začal působit v naší farnosti a kdy jste se ujal nás, tehdy ještě mladých, v našem klubu. Tenkrát nám všem bylo kolem dvaceti let, dnes jsou z nás matky, otcové, dokonce babičky a dědečkové. Dodnes však s radostí vzpomínáme na onu dobu, kdy jsme se v tomto společenství s Vámi mohli radovat a smát. Děkujeme Vám, že jste s námi byl, děkujeme Vám, že s námi jste. Přejeme Vám všechno dobré, hodně Božího požehnání a pomoci. Marie Čížková, Marie Zmátlová a Magda Fingerová

je celá léta požehnáním nejen pro spořilovskou farnost, ale pro každého, kdo se s ním seznámí a otevře mu své srdce. Dovede zaujmout snad všechny. Není totiž jen oddaným služebníkem Bohu, ale i lidem. Vím, jak babičkám vysekával otvor pro zavedení plynových kamen, opravoval vypínač, učil mnohé z nás malovat pokoje, vysekávat elektřinu, natřít okna a další užitečnosti. Páter Řehoř je znalcem literatury, milovníkem poezie, hudby, divadla. Sám píše verše. Dobře a rád si zazpívá, a to hlavně své moravské písničky. Fotografuje a filmuje naše šťastné chvíle. Učí nás radosti ze života. Jeho „mládež před čtyřiceti lety“ díky němu překonávala nesnáze totality. Dnes už vodíme do kostela svá vnoučata. Dětské spořilovské mše byly a jsou známy po celé Praze. Otec Vojtěch má děti a mladé rád. Sám má stále mladé a moderní myšlení. Jako rozený (ovšem i vystudovaný) pedagog nenápadně vedl své ovečky dobrou cestou. Nebýt jeho, nevzniklo by Křesťanské gymnázium. Vzala jsem si k srdci páterovo: „Musí se konat, nejen mluvit.“ Dodával mi odvahu v počátečních nesnázích a konal. Byl prvním učitelem náboženství na této škole. Rozpačité a nedůvěřivé neznalce křesťanství, kteří se občas náhodou dostali do gymnázia, přiváděl ve svých hodinách k objektivnímu poznání a subjektivnímu prožitku cesty k Bohu. Někteří došli až ke křtu. Přivedli do kostela i své rodiče nebo dokonce prarodiče. Někteří zaujali aspoň tolerantní postoj v naší netolerantní společnosti vychované odporem k církvi. Jednou jsem šla do kabinetu matematiky vyřídit vyučujícímu nějaký vzkaz. Vstoupím, tam ticho, učitelky poslouchají se zaujetím. Z vedlejší třídy byl slyšet výklad pana profesora Marečka. Byly nadšené a sdělovaly, že když právě neučí, rády si jeho hodiny poslechnou. Páter se umí radovat se známými i ještě neznámými na svatbách, křtinách, narozeninách. „Vždycky se najde nějaká příležitost k oslavě. Slavit se může v celém oktávu události...,“ jsou jeho slova, vzkaz. Dovede i potěšit a podepřít. Když se na gymnáziu nešťastnou náhodou zabila žákyně druhého ročníku, prožíval s její třídou tyto těžké chvíle. Docházel denně do školy, aby jim byl ku pomoci, a pak řadu let sloužil mši v den její smrti, kde se scházeli spolužáci i rodina. On pomohl této škole k získání dobrého jména. Dnes mu také za ni děkuji a přidávám se k těm, kteří říkají – zvolil nejlepší povolání, udělal v něm obrovský kus práce, jemu i Bohu díky za to, že je s námi. Kamila Müllerová

Milý Otče, chtěli bychom Vám poděkovat za všechno, co jste pro nás, pro naši farnost vykonal. Vybavuje se nám tolik dobrého, že ani nevíme jak vše vyjádřit. Hned na začátku Vašeho působení na Spořilově jste se ujal mládeže, mezi kterou jsme tehdy patřili, a byl jste nejen naším duchovním otcem, ale i kamarádem. Když jsme založili rodiny a přišly děti, mohli jsme s nimi chodit na nedělní dětské mše, kde se děti cítily dobře. Dnes se těchto mší zúčastňují již naše vnoučata a nám zbývá jen děkovat a děkovat. Za vaši lásku, trpělivost, shovívavost, starost, kterou jste nám celá ta léta rozdával. Přejeme Vám vše nejlepší, hodně zdraví, síly, radosti a Božího požehnání. Otče Řehoři, máme Vás rádi a za vše Vám moc děkujeme. Marie a Jiří Čížkovi

Křest Jakuba Čížka, červenec 1974

S Líznerovými, Vyšehrad, 1980

10.strana


Napomínání jako dar Co se mi, jako novokřtěnci, především líbí na otci Řehořovi, je jeho charismatický dar rozdávat lidem za jakýchkoli okolností pokoj. Neznamená to ale, že by byl otec neschopný plodné kritiky. Napomenutí je v podání našeho duchovního správce vedeno láskou a respektem, kdy své fundované teologické znalosti a duchovní zkušenosti vždy upozaďuje tak, aby dal prostor individuální víře a postojům svých svěřenců, kterým tím pomáhá soustředit se na věci, na kterých opravdu záleží. Napomínání v podání otce Řehoře se tak stává jedním z darů Ducha Svatého, jak o něm ve svých listech píše sv. apoštol Pavel – napomínejte se a milujte se. Jiří Mataj, ministrant


V

roce 1948 jsem poznal v kroměřížské Koleji sv. Antonína jednoho z mladých františkánských bratří, kteří byli později vysvěceni v Lovani v Belgii, P. Řehoře Marečka. Citlivě vytvářel záložky a exlibris jako písmařské šperky. Rozvíjel půvab unciál v osobitém pojetí a ctil editora Josefa Floriána ze Staré Říše a jeho krásné tisky z edic Nova et vetera, Studium a Dobré dílo. Josef Jícha, Knižní značka, Spolek sběratelů a přátel exlibris, 4/2005

M

Svatba Zuzany a Tomáše Holasových, 1974

V

šechny šťastné i smutné okamžiky mého života i života mojí rodiny se pravidelně završovaly v kostele sv. Anežky na Spořilově, a tak je toho moc, za co bychom měli a chtěli pateru Řehořovi děkovat. Je toho dokonce tolik, že bych ani na pouhý výčet neměla dost místa. A tak se omezím na jedinou věc – na starý kroužkový blok v plastových deskách (myslím, že byly černé), z kterého nám kdysi pater Řehoř předčítal básně právě těch autorů, jejichž díla bychom v oněch tuhých normalizačních letech jen těžko našli v knihovnách nebo knihkupectvích. Za okny byla noc, na stole hořela svíčka a pater četl něco, čemu jsem tehdy často ani nerozuměla, ale co bylo zjevně krásné. S vděčností mu děkuji za ona setkání s krásou, která nám tak často a trpělivě zprostředkovával. Zuzana Holasová

álokdo ví, že na Chodově probíhají katolické bohoslužby nejen v chodovském kostelíku a přilehlé nafukovací hale – stanu sv. Pavla, ale i v Petýrkově ulici v bezbariérovém domě č. 1953 pod záštitou Klubu vozíčkářů Petýrkova. Celebruje je každé pondělí od 18 hodin páter Řehoř Mareček, františkán, který do Petýrkovy ulice dojíždí ze spořilovského kostela. Chodovské bezbariérové byty jsou normální sídlištní bytovky, přizpůsobené pro občany pohybující se na vozíku, není v nich tedy společenská ani kulturní prostora, vhodná k podobnému účelu. Bohoslužby se zde kuriózně konají v suterénní sušárně pod prádelními šňůrami. Díky znamenitému kazateli a láskyplnému knězi páteru Marečkovi však nejsou o nic méně důstojné a vřelé než v kterémkoli katolickém kostele. Obyvatelky domů provázejí bohoslužbu hudbou na elektronické varhany a zobcovou flétnu, čas od času přicházejí zahrát členové FOK houslisté pan Riedlbauch a pan Bauer s kytaristou panem Rozsypalem, někdy přijde zazpívat a zahrát katolická mládež, soustředěná kolem spořilovského kostela. Obyvatelé

strana 11 bezbariérových domů nenavštěvují sice tyto bohoslužby v tak hojné míře, jak by bylo žádoucí, ostatně sušárna rozměrů běžné obytné místnosti to ani nedovoluje, schází se však na nich pravidelně skupina vozíčkářů, jejich příbuzných a přátel. Pro vozíčkáře je to prakticky jediná možnost, jak se zúčastňovat mše svaté, neboť do chodovské nafukovací haly, kde se koná nedělní bohoslužba, je pro ně přec jen trochu daleko, hlavně v podzimním a zimním nečase, a chodovský kostelík není zcela bez architektonických bariér. Eva Smidtová, čtenářka Klíče Překlad 103. žalmu otce Řehoře Marečka OFM Z propasti volám k Tobě, Hospodine, Pane, všimni si mého naříkání. Úpění mé modlitby ať dolehne k Tobě. Kdybys měl na očích naše hříchy, kdo by obstál před Tvou tváří? Ty však znovu odpouštíš tomu, kdo Tě má v úctě. Vším, co je ve mně, Ti důvěřuji, Pane, očekávám tvé slovo odpuštění. Více než ti, kdo čekají na jitřenku, já čekám na tvé odpuštění, Hospodine. Vždyť Ty, Hospodine, jsi sama láska, odpuštěním nikdy nešetříš. Ty vytrhuješ svůj lid ze všech jeho provinění. Otec Mareček překládal z nějakého francouzského lidového breviáříčku. Kdyby to někoho zajímalo, ať si přijde pro další žalmy (a případně pro další překlady básní) do kostela sv. Anežky v Praze na Spořilově. Tam sídlí pachatel. www signály.cz, Zápisky ze žlutého domu, J. Novák

12.strana


Národní rada Sekulárního františkánského řádu ČR vás srdečně zve na konferenci při příležitosti 20. výročí svatořečení sv. Anežky Přemyslovny V letošním roce uplyne již dvacet roků od doby, kdy většina našeho národa se s radostí připravovala na svatořečení Anežky Přemyslovny. Tisíce nás jely do Říma a vrátili jsme se s nadšením. Tehdy to byla jiskra, která v lidech roznítila znovu naději a spolu s dalšími faktory významnou měrou přispěla k pádu komunismu a tzv. sametové revoluci v našem státě. Bohužel toto nadšení dosti rychle opadlo, jak to v podobných případech často bývá. Letos tedy máme příležitost toto nadšení obnovit a pokusit se vložit do života naší společnosti morální a duchovní hodnoty. Máme pocit, že není náhoda, že na tento rok připadá naše předsednictví v Evropské unii, návštěva papeže a možná ještě něco dalšího, o čem dosud nevíme. Kromě toho budeme v roce 2011 oslavovat osmisté výročí narození sv. Anežky Přemyslovny. Tato konference bude zahájením akcí, směřujících k tomuto výročí. V této souvislosti vás všechny Sekulární františkánský řád ve spolupráci s celou františkánskou rodinou v naší vlasti zve do Prahy. Konference se bude konat ve dnech 16. – 18. října v Praze. Přihlášku na konferenci (k dispozici v kostele) prosím zašlete poštou nebo e-mailem do 31. května 2009 na adresu: Ing. Jiří Tůma, Sekretariát konference o sv. Anežce, 252 82 Kamenný Přívoz, e-mail: [email protected].

Jak Šnečci jeli hledat poklad do skal Se skřítkem Cestovatelem a jeho kamarády z pověstí Českého ráje jsme strávili květnový minitábor uprostřed skal, luk, rybníků a lesů. Brousili jsme drahokamy se skřítky Turnováky, pomáhali si, ale tajně, navzájem se skřítkem Pelíškem. Hráli jsme fotbal s Obrem. Prozkoumávali velký hrad Frýdštejn s Bílou paní. Lezli jsme po skalách s Černým rytířem a obdivovali jsme Trosky s Babou a Pannou. Poslední den jsme hledali poklad v Hadí studánce. Zlý drak nám chtěl všechno pokazit, ale nakonec se nám společnými silami podařilo poklad sundat z vysokého stromu nedaleko dračí sluje. Celým táborem nás provázel skřítek Cestovatel, který byl zakletý. Nám se však podařilo zlou kletbu zlomit, a tak až se vydáte do skal, jistě se také setkáte s podobnými skřítky jako my. Rozloučili jsme se táborovou hymnou „V nohách mám už tisíc mil... oddíl šnečků je na cestu připraven... poklad hor...“. Veronika Koběrská


strana 13

SPOLEČENSTVÍ (NEJEN) MANŽELŮ Již několik let se blíže nespecifikovaná skupina farníků sv. Anežky schází k večerní modlitbě, četbě Písma a popovídání si o běžných starostech. V nepravidelných intervalech, vždy však ve středu od 21.00 býváme hosty v některém z bytů zúčastněných spolčovníků na Spořilově nebo na Chodově. Letos se věnujeme Skutkům Apoštolů a kterou část Písma začneme v září je zatím tajemstvím. Vždy když odcházím z domova na společenství (…unavená a z bytu, který po mé přítomnosti zoufale touží), říkám si, jestli bych neměla radši uklízet nebo jít jednou brzy spát. Ale kolem půlnoci, když uléhám do postele s pocitem, že jsem prožila krásné dvě hodiny obklopená přáteli, a vědomím Boží přítomnosti, si říkám, že to opět stálo za to. Naše společenství je zcela otevřené každému. Není nutné se účastnit pravidelně. Před každým společenstvím rozesíláme mail s datem a místem setkání, tak pokud chcete být zařazeni do adresáře, napište nebo zavolejte, rádi vás budeme informovat. Hana Čížková, [email protected], 603 722 759

VÝROČÍ GYMNÁZIA POSTUPICKÁ – SPOŘILOV II V tomto školním roce uběhlo 25 let od založení státního gymnázia v Postupické ulici. Za dobu své existence prodělalo řadu změn. Přesunulo se z jednoho pavilonu bývalé ZŠ do druhého, vyrostlo o další patro, dostalo nový kabát a střechu, umělým povrchem bylo modernizováno školní hřiště. Vedle čtyřletého studia běží už řadu let studium šestileté, zcela specifické je zaměření vždy jedné třídy v ročníku na florbal… 26. 6. 2009 chceme čtvrtstoletí školy oslavit. Nejen se současnými i bývalými studenty a učiteli, ale zvána je samozřejmě také široká spořilovská veřejnost. Můžete se těšit na vystoupení kapel, divadlo, několik videoprojekcí, výstav a celou řadu dalších překvapení… Více informací: www.postupicka.cz, za organizátory oslav výročí Ivo Pohořelý

FARNÍ ÚŘAD P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00

Křty: Antonín Abrhám, Christine Burdon, Michaela Podolníková

Úmrtí: Jaromír Slabecký, Miroslav Kavka, Anna Hlaváčová

Sbírky: Svatojánská na arcidiecézi: 8.470 Kč Na televizi Noe: 8.150 Kč

14. strana


9. 6. ve 20 hodin předsta26. 6. v 16.30 poslední setSTANE vení karlovarského divadla kání františkánských terciářů SE Dagmar ANTIGONÉ – scénicpřed prázdninami ve třídě pod koská koláž opírající se především telem sv. Anežky. Program: při mši svao stejnojmennou Sofoklovu traté složí profes tři noví členové, všichni gédii. jsou srdečně zváni na malé posezení. 11. 6. na letošní slavnost Těla a Krve Páně připadá VÝZNAMNÉ VÝROČÍ: 60 let od vysvěcení Otce Řehoře v belgické Lovani. Prvního června uplyne neuvěřitelných čtyřicet let, co otec Mareček přišel na Spořilov. Při mši svaté a následném večírku tyto události spolu s ním oslavíme.

Pravidelný úklid kostela: 12. 6. a 26. 6. v 8 hodin. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán. BOHOSLUŽBY O PRÁZDNINÁCH: středa – pátek: 18.00 neděle: 7.30 První poprázdninová dětská bohoslužba v 10.30 bude 6. září.

PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ A TRADIČNÍ KONCERT DĚTÍ V neděli 14. června při dětské mši svaté v 10.30 hodin půjdou po celoroční přípravě poprvé ke svatému přijímání: Matěj Outrata, David Pěruška, Antonín Tuček, Magdaléna Drozdová a Julie Baboráková. Kristýna Mihalcsatinová a Pavol Ďurkech půjdou později v náhradním termínu. Ve středu 10. června od 16 hodin půjdou tyto děti ke svátosti smíření. Po nich budou mít příležitost očistit svá srdce ostatní děti, případně jejich rodiče. V neděli se sejdeme ještě odpoledne v 15 hodin v sále pod kostelem, abychom společně oslavili první svaté přijímání dětí a zárověň slavnostně ukončili letošní vyučování náboženství. Na programu bude pohybově hudební pásmo Čtvero ročních dob v podání Šnečků, divadelní představení – anglická pohádka O malé Mette a volné zpracování legendy o Golemovi – dramatického dětského souboru Kočkovníci při ZUŠ Dunická, Praha Spořilov pod vedením Jany Frankové, koncertní vystoupení nejmladších muzikantů z farnosti a na závěr slané i sladké občerstvení. Všichni jsou srdečně zváni. Klára Kudrnová

Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 10 Kč. Číslo vyšlo 7. 6. 2009. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská

f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě, r o č n í k X I

Recommend Documents