Exploitation of rocks from the Brno Massif for polished stone industry, South Moravia (Czech Republic)

PETROARCHAEOLOGY IN THE CZECH REPUBLIC AND POLAND AT THE BEGINNING OF THE 21st CENTURY

Exploitation of rocks from the Brno Massif for polished stone industry, South Moravia (Czech Republic) Martin Kuča1, Milan Vokáč1, 2

1Masaryk University, Department of Archeology and Museology, Arna Nováka 1, 602 00 Brno, Czech

republic; [email protected] 2Muzeum

of Vysočina, Masarykovo náměstí 57/58, 586 01 Jihlava, Czech republic; [email protected] Key words: polished stone industry, raw materials, Brno Massif, exploitation Abstract: The Brno area played without doubt a significant role in the Neolithic, above all in the period of Moravian Painted Ware Culture. This fact was enabled, i.e., by abundant local sources of raw materials suitable for the polished stone industry manufacture having origin in the Brno area. In this article the authors discuss the role of three most important local raw materials: greenschist of the Želešice type, amphibole diorite of the Rokle type and porphyric microdiorite (diorite porphyry). They present the basic characteristics of the material, their use for different kinds of final products, its distribution in the Brno surroundings and to the remotest sites and its exploitation in prehistory. INTRODUCTION

In South Moravia there are various significant sources suitable for polished stone industry manufacture. One of the most important exploitation areas is the western and southern part of the Brno Massif (Fig. 1, 2). It contains above all the greenschists of the Želešice type, amphibole diorites of the Rokle type, diorite porphyry and other rocks. We present here the basic characteristics of these materials, their usage for different kinds of final products, distribution around Brno and to the remotest sites and exploitation in prehistory. METHODS

This study stems from detailed analyses carried out earlier by A. Přichystal and completed by new pieces of knowledge, gathered by M. Kuča in the whereabouts of Brno and by M. Vokáč, who analyzed collections of polished stone industry from the Neolithic settlements of Southwest Moravia in the course of his doctoral thesis (Vokáč 2008). In the course of recognizing single raw materials we used stereoscopic and optical microscopes as well as magnetic susceptibility measuring by the KT – 6 kappameter; due to the number of samples, however, we relied mostly on macroscopic observation and our experience.

95

EXPLOITATION OF ROCKS FROM THE BRNO MASSIF FOR POLISHED STONE INDUSTRY, SOUTH MORAVIA (CZECH REPUBLIC)

Fig. 1. Localization of the studied area. Obr. 1. Lokalizace zkoumaného území. RAW MATERIALS

Greenschist of the Želešice type Outcrops of the chlorite–actinolite greenschist of the Želešice type (Přichystal 1980, 1999, 2000, 2000a and others) lie in the southwest part of the Brno Massif. The raw material is characterized by its high magnetic susceptibility (up to 60 × 10-3 SI units). After patination, it is coloured light green but the original colour is black. Some samples, however, show similarity with other greenschists and unspecified metabasites and we must take this into account when determining its provenience. The raw material is suitable for chipping and breaking to form tabular, easily workable semifinished products. Greenschist of the Želešice type was used above all to the manufacture of oblong or trapezoidal axes. The intersection of these axes is mostly oval or rectangular with rounded edges. Less common are triangular “working” battleaxes, shoe-last celts from the Lower Neolithic and small wedges of square or circular intersection from the Upper Neolithic. So far, we lack artifacts of “nonlabour” function (Vokáč 2008). There's no evidence to indicate the processing of this raw material straight at the outcrops, as the latter was destroyed by recent stone quarrying, however, greenschists of this type had been commonly utilized at neighbouring Upper Neolithic settlements, as indicated by the finds of semifinished products and production waste at the sites of Moravian Painted Ware Culture at Brno-Holásky (Bílá 1974), Brno-Žebětín (fields of “U křivé borovice” and “Na drdi”; Kuča et al. 2005), Jinačovice (Kuča 2006),

96


Fig. 2. Geological sketch map of the Brno Massif (Štelcl-Weiss et al. 1986). Obr. 2. Schematická mapa geologie brněnského masivu (Štelcl-Weiss et al. 1986).

Popůvky (Palečková et al., in print, Fig. 3), Rozdrojovice (unpublished), sites in the vicinity of Střelice (Trampota 2006) and in Veverská Bítýška (Kuča – Vokáč 2007). The utilization of greenschist of the Želešice type begins in the Linear Pottery Culture (already in the oldest phase I) and continues up to the onset of the Bronze Age; major utilization is known from the Moravian Painted Ware Culture (above all in the upper phase). Remarkable is the recent discovery of this type of greenschist to have been utilized at settlements of the Lower Neolithic at Brno - Starý and Nový Lískovec (personal information of M. Přichystal), Popovice at Třebíč (Vokáč 2008), Rouchovany (Vokáč 2007) and Spytihněv (Kuča et al., in print). In Spytihněv it's the first stratified find of the greenschist of the Želešice type in the oldest phase (Ia) of the Linear Pottery Culture. The exploitation of this kind of greenschist in the Linear Pottery Culture, however, is not very significant (Berkovec 1999, Čižmář – Geislerová 2006, Čižmář – Přichystal 2004, Kuča et al. 2006, Přichystal 2002, Vokáč 2008). There's no evidence of the exploitation of this raw material in the Stroke-Ornamented Ware Culture (perhaps with the exception of the site of Popovice by Brno;

97


Fig. 3. Popůvky, Brno-venkov district. Semi-finished products from greenschists of the Želešice type (Palečková et al., in print). Obr. 3. Polotovary artefaktů ze zelené břidlice typu Želešice (Palečková et al., v tisku).

98


Zelená 2007). Nonetheless, it replaces other potential raw materials in the Moravian Painted Ware Culture in the Upper Neolithic. In the Eneolithic the exploitation was on the decline and only single pieces come from the sites (for a review see Vokáč 2008). The distribution of greenschist of the Želešice type covered above all the area of South and West Moravia (the most distant find comes from Menhartice by Jemnice; Vokáč – Houzar 2002), Middle Moravia (it appears in Přerov - Dluhonice; Kuča – Schenk 2007), lower part of the Morava river (Kuča et al. 2005b, Vaškových et al., in print), and the territories of Weinviertel and Waldviertel in Austria (Přichystal – Trnka 2001, Götzinger 2007); it may have been distributed to other areas as well (Fig. 4).

Fig. 4. Distribution of greenschists in the Neolithic and Eneolithic period in Moravia (rectangle – axes, triangle – depot). Obr.. 4. Distribuce zelených břidlic v neolitu a eneolitu Moravy (obdélník – sekerka, trojúhelník – depot).

Amphibole diorite of the Rokle type The sources of this raw material are located in the valley of the Svratka River and its surroundings on the northwest outskirts of Brno. The first to document and describe them was A. Přichystal (1998); later other authors dealt with them (Vokáč et al. 2005, Kirchner et al., in print). However, there's no direct evidence so far of the mining of this raw material in the area of Brno. We find these diorites, nonetheless, in the form of production waste in nearby settlements. Among these we can mention the Moravian Painted Ware Culture sites of Brno–Žebětín (Kuča et al. 2005a), Brno–Kníničky (Kazdová – Přichystal 1996), BrnoObřany (Adámek 1944), Hvozdec (Kuča 2005), Střelice (Trampota 2006), Veverská Bítýška (Kuča – Vokáč 2007, Kuča, in print) and also some sporadic finds around the town of Třebíč, in the area of “consumer” settlements. Amphibole diorites were exploited mostly for the manufacture of polished stone industry – above all battleaxes. Less common are massi-

99


ve polished axes and oval celts from the Lower and Middle Eneolithic. Only exceptionally was this raw material used for the manufacture of underlays (category of “other stone industry”; Kirchner – Kuča 2007, Stříšková 2007). The distribution of the raw material took place within a relatively large scope and covered, i.e., the major part of south and middle Moravia (Vokáč et al. 2005). Diorites appear originally in the context of the Moravian Painted Ware Culture in the phase Ia/Ib; they peter out in the course of the Eneolithic, eventually they are utilized for the manufacture of fluted celts in the Lower Bronze Age (see Ořechov, Kupařovice and Sobotovice; Kuča – Žákovský 2001, Vokáč 2008). There's no evidence of this material in the older phases of the Neolithic (Linear Pottery and Stroke-Ornamented Ware Cultures; Vokáč 2008), it was rare in the Eneolithic (sites of Skalice at Znojmo, Jevišovice, Rouchovany, Tvarožná; Kuča – Škrdla 2007, Vokáč 2007, 2008); questionable is its utilization in the Corded Ware Culture (Přichystal 1999a). We can find amphibole diorites, apart from southern and middle Moravia, also in eastern Bohemia (Poříčí by Litomyšl), in Upper Silesia (Brumovice), in the westernmost part of Moravia (Pálovice and Ratibořice; Vokáč – Škrdla 2004) and relatively frequently in the vicinity of Kroměříž (Vokáč – Vokáč 1999) (Fig. 5, 6). Well-known is the deposit of big polished battleaxes from Sudice at Blansko (Přichystal 2000). We may also expect diorites to be present in the collections in Austria and Slovakia .

Fig. 5. Amphibole diorite in Brno area. Drilling refuse. Obr. 5. Amfibolický diorit na Brněnsku. Nálezy vývrtků.

100


Fig. 6. Distribution of amphibole diorite in the Neolithic and Eneolithic period in Moravia. Obr. 6. Distribuce amfibolického dioritu v neolitu a eneolitu na Moravě.

Diorite porphyry (porphyric microdiorite) Another raw material suitable for polished stone industry manufacture is the diorite porphyry of the Brno Massif. Dykes of diorite porphyry crosscut both granitoids and metabasites of the Brno Massif. Its outcrops are situated in Brno-Žebětín (“U křivé borovice”), Bystrc, Bosonohy and Lískovec (Přichystal 2000, Kuča et al. 2005a). Its magnetic susceptibility tends to be low. It used to be exploited to a lesser extent than the other two mentioned raw materials, however, it frequently appears in the form of chips, perforated artifacts (semifinished battleaxes), massive axes (less frequently) and also as unworked blocs of raw material at Upper Neolithic settlements around Brno (Brno-Bystrc, Brno-Žebětín, Rozdrojovice, Střelice; Kuča et al. 2005a, Vokáč 2008). Scarce are precisely wrought faceted battleaxes with fan-like edge and hooded back are scarce. Finished products from this material are also known from the vicinity of the towns of Třebíč (for example at Březník, Lipňany, Jaroměřice n. Rok., Lesůňky; Vokáč 2008, Kuča – Vokáč, in print), Znojmo (Hostim, Hrabětice, Křepice, Mikulovice, Němčičky, Trstěnice; Knotek – Vokáč 2006; Vokáč et al. 2005, Vokáč 2008) and Vyškov (Dědice; Přichystal 1998a). It often appears associated with artifacts from amphibole diorite (Fig. 7). Diorite porphyry was used above all in the Moravian Painted Ware Culture (since the phase Ib) but single artifacts continue to appear until the end of the Eneolithic. Its distribution to the west, east and south wasn't of much significance, however, it reached Lower Austria. In the Linear Pottery Culture, diorite porphyry was exploited only exceptionally; in the Stroke-Orna-

101


Fig. 7. Distribution of diorite porphyry in the Neolithic and Eneolithic period in Moravia. Obr. 7. Distribuce dioritového porfyritu v neolitu a eneolitu na Moravě.

mented Ware and Moravian Painted Ware Cultures it was virtually unknown (Vokáč 2008). In the Eneolithic, it was still used and appears in the form of single artifacts until the end of this period (Lhánice; Koštuřík et al. 1986). CONCLUSION

We can say that raw materials suitable for polished stone industry manufacture from the Brno Massif were being processed and later utilized for the manufacture of high-quality working tools (Fig. 8). The beginnings of the exploitation and processing of these raw materials date to the Ia phase of the Linear Pottery culture (greenschist of the Želešice type), however, the raw material to dominate until the older phases of Moravian Painted Ware Culture were metabasites of the Pojizeří type from distant sources (Vokáč 2007). There's a turning point between the Ia and Ib phases of the Moravian Painted Ware Culture when the exploitation of green schists of the Želešice type grows significantly, moreover, amphibole diorites of the Rokle type and diorite porphyry from the western part of the Brno Massif begin to promote themselves. This boom goes along with the appearance of production facilities and distribution settlements in the whereabouts of Brno where we find a lot of production debris and semifinished products. In the case of chipped stone industry, in the Moravian Painted Ware Culture in the Brno area we frequently observe imported raw materials (Cracow-Częstochowa Jurassic flint, obsidian, chocolate flint; Kuča, in print a). Along with the intensive exploitation of polished stone industry raw materials from the Brno Massif, it demonstrates the increasing significance of regional raw materials over imported raw material from an important source in north Bohemia (matabasite of the Pojizeří type). The major boom of exploitation and distribution of raw materials from the Brno Massif dates to the Moravian Painted Ware Culture (above all the phase II) when the artifacts were exported to all southern and middle

102


Fig. 8. Larger workshops manufacturing axes and battleaxes. Obr. 8. Větší výrobní sídliště vyrábějící sekery a sekeromlaty.

Moravia, sometimes even further. This tradition then continues in diminishing extent until the end of the Stone Age, in some cases until the Lower Bronze Age.

Exploatace hornin brněnského masivu na kamennou, jižní Morava (Česká republika) ÚVOD

V prostoru jižní Moravy se nachází několik významných zdrojů vhodných k výrobě broušené kamenné industrie. Jednu z nejvýraznějších exploatačních oblastí představují horniny brněnského masivu (obr. 1, 2). Jedná se především o zelené břidlice typu Želešice, amfibolický diorit typu Rokle a dioritový porfyrit. V předloženém příspěvku je uvedena základní charakteristika suroviny, její využití na konkrétní tvary finálních výrobků, její distribuce od okolí Brna po nejvzdálenější dosud zjištěné výskyty a její využití v průběhu pravěku. METODIKA

Studie vychází z podrobné analýzy broušené kamenné industrie provedené v posledních letech především A. Přichystalem, dále byla doplněna novými poznatky M. Kuči, který sleduje pravěké dílenské areály na Brněnsku, a také M. Vokáče. Posledně jmenovaný autor v

103


rámci své doktorské práce zpracoval soubory broušené industrie z neolitických sídlišť jihozápadní Moravy (Vokáč 2008). Suroviny byly s ohledem na velké množství artefaktů určovány především makroskopicky srovnáváním jednotlivých artefaktů, je tedy nutné počítat s menším počtem omylů, které jsou dány subjektivitou autorů. Magnetická susceptibilita artefaktů bylo měřena kappametrem KT – 6. Doplňující a zpřesňující studium problematických i typických surovin broušených artefaktů bylo provedeno za pomoci stereoskopického a polarizačního mikroskopu. SUROVINY

Zelená břidlice typu Želešice Výchozy chlorit-aktinolitické zelené břidlice typu Želešice (např. Přichystal 1980; 1999; 2000; 2000a) se nacházejí jižně od Brna. Popisované horniny jsou uváděny jako součást tzv. metabazitové zóny brněnského masivu. Hornina je charakteristická vysokou magnetickou susceptibilitou (max. 60 × 10-3 SI jednotek), někdy již makroskopicky viditelnými krystaly magnetitu a zřetelně plošně paralelní stavbou. Surovina se vyznačuje v čerstvém stavu černozelenou ale po patinaci světle zelenou barvou. V rámci tělesa zelených břidlic u Želešic můžeme najít přechody do amfibolitů a také výskyty ultrabazických metamorfovaných hornin (serpentinit, hornblendit). To je nutné vzít v úvahu při dalším hodnocení otázky provenience. Surovina umožňovala lámání a štípání do více či méně deskovitých, snadno opracovatelných polotovarů. Ze zelené břidlice typu Želešice se vyráběly především sekerky obdélného a trapezovitého nárysu. Příčný průřez sekerek je nejčastěji oválný a zaobleně obdélný. Jen doplňkově se objevují i trojúhelné „pracovní“ sekeromlaty, kopytovité klíny ze staršího neolitu a drobné klínky se čtvercovým až okrouhlým příčným průřezem z mladšího neolitu. Zatím zcela chybí artefakty „nepracovního“ charakteru (Vokáč 2008). Průkazné doklady těžby přímo na zdroji nemáme, neboť výchoz byl zničen recentní těžbou kamene, nicméně na mladoneolitických sídlištích v okolí se tyto břidlice zpracovávaly ve velkém množství. To v nálezech na sídlištích dokládají četné polotovary a výrobní odpad, z lokalit kultury s MMK v Brně-Holáskách (Bílá 1974), v Brně-Žebětíně „U křivé borovice„ a „Na drdi“ (Kuča et al. 2005), v Jinačovicích (Kuča 2006), v Popůvkách (Palečková et al., v tisku; obr. 3), v Rozdrojovicích (nepubl.), na lokalitách v okolí Střelic (Trampota 2006) nebo ve Veverské Bítýšce (Kuča – Vokáč 2007). Užití zelených břidlic typu Želešice spadá do období od kultury s lineární keramikou (již od nejstarší fáze Ia) do počátku doby bronzové, největší zpracování zaznamenáváme v kultuře s moravskou malovanou keramikou (hlavně v mladším vývojovém stupni). Pozoruhodné je nedávné zjištění, že se tento typ břidlice vyskytuje na sídlištích již od nejstaršího neolitu, a to na lokalitách Brno - Starý a Nový Lískovec (ústní sdělení M. Přichystala), Popovice u Třebíče (Vokáč 2008), Rouchovany (Vokáč 2007) a Spytihněv (Kuča et al., v tisku). V případě Spytihněvi se jedná o první stratifikovaný nález zelené břidlice typu Želešice v nejstarší fázi Ia kultury s lineární keramikou. V průběhu této kultury není její využití nijak výrazné (Berkovec 1999; Čižmář – Geislerová 2006; Čižmář – Přichystal 2004; Kuča et al. 2006; Přichystal 2002; Vokáč 2008). V kultuře s vypíchanou keramikou nebyla přítomnost sledované suroviny zaznamenána (snad kromě Popovic u Brna; Zelená 2007). Ovšem v kultuře s MMK mladšího stupně nahrazuje jiné potenciální suroviny v surovinovém spektru mladoneolitických lokalit. V eneolitu použití suroviny upadá a je využívána spíše jen v jednotlivých kusech (souhrnně Vokáč 2008).

104


Distribuce zelené břidlice typu Želešice pokrývala především území jižní a západní Moravy (nejdále zjištěný artefakt je z Menhartic u Jemnice; Vokáč – Houzar 2002), území střední Moravy (objevuje se v Přerově-Dluhonicích; Kuča – Schenk 2007), oblast dolního Pomoraví (Kuča et al. 2005b; Vaškových et al., v tisku), dále se objevuje ve Weinviertelu a Waldviertelu v Rakousku (Přichystal – Trnka 2001; Götzinger 2007) a jistě bude v menším měřítku zastoupena i v dalších regionech (obr. 4). Amfibolický diorit typu Rokle Amfibolický diorit typu Rokle má své zdroje v blízkosti řeky Svratky na severozápadním okraji Brna. V archeologickém kontextu jej poprvé zdokumentoval a popsal Přichystal (1988), poté souhrnně ve spolupráci s dalšími autory (Vokáč et al. 2005) a zabývají se jím i další příspěvky (Kirchner et al., v tisku). Přímé důkazy o těžbě zatím nebyly na Brněnsku zdokumentovány. S diority, především s odpadem při výrobě artefaktů - vývrtky, se hojně setkáváme na okolních sídlištích. Z lokalit je nutné jmenovat zejména sídliště kultury s MMK v Brně-Žebětíně (Kuča et al. 2005a), Brně-Kníničkách (Kazdová – Přichystal 1996), Brně-Obřanech (Adámek 1944), Hvozdci (Kuča 2005), Střelicích (Trampota 2006), Veverské Bítýšce (Kuča – Vokáč 2007; Kuča, v tisku) a ojediněle i na Třebíčsku v oblasti „spotřebitelských“ sídlišť (Vokáč 2008). Význam amfibolických dioritů spočíval hlavně v jejich využívání na vrtanou kamennou industrii - sekeromlaty. Řídce se objevují i masivní broušené sekerky, oválné mlaty z časného a střednho eneolitu. Zcela ojediněle se surovina využila i na podložky v kategorii ostatní kamenná industrie (Kirchner – Kuča 2007; Stříšková 2007). Distribuce suroviny probíhala v poměrně velkém rozsahu a pokrývala větší část prostoru (nejen) jižní a střední Moravy (Vokáč et al. 2005). Počátek výskytu dioritu v archeologickém kontextu spadá do kultury s moravskou malovanou keramikou, do fáze Ia/Ib a postupně se v průběhu eneolitu vytrácí a definitivně končí ve starší době bronzové na artefaktech označovaných jako mlaty se žlábkem (srov. Ořechov, Kupařovice a Sobotovice; Kuča – Žákovský 2001; Vokáč 2008). Ve starších obdobích (kultura s LnK a VpK) není surovina vůbec doložena (Vokáč 2008), v eneolitu byla vzácná (Skalice u Znojma, Jevišovice, Rouchovany, Tvarožná; Kuča – Škrdla 2007; Vokáč 2007; 2008), problematické je využití dioritu v kultuře se šňůrovou keramikou (Přichystal 1999a). Na pravěkých sídlištích se s diority typu Rokle setkáváme kromě jižní a střední Moravy ojediněle také ve východních Čechách (Poříčí u Litomyšle), v Horním Slezsku (Brumovice), na nejzápadnější Moravě (Pálovice a Ratibořice; Vokáč – Škrdla 2004) a poměrně početně i na Kroměřížsku (Vokáč – Vokáč 1999) (obr. 5, 6). Známý je i depot velkých broušených sekeromlatů ze Sudic na Blanensku (Přichystal 2000). Diorit lze s jistotou očekávat i v kolekcích z přilehlého Dolního Rakouska a západního Slovenska. Dioritový porfyrit (porfyrický mikrodiorit) Další surovinu vhodnou k výrobě broušené kamenné industrie představuje dioritový porfyrit brněnského masivu (podle nové petrografické terminologie by měla být hornina označována jako porfyrický mikrodiorit, vzhledem k zaběhlému používání staršího názvu jej ponecháváme). Dioritový porfyrit proniká ve formě různě mocných žil granitoidy i metabazity brněnského masivu. Výskyty byly popsány např. v okolí Žebětína („U křivé borovice“), Bystrce, Bosonoh a Lískovce (Přichystal 2000; Kuča et al. 2005a). Jeho magnetická susceptibilita se obvykle pohybuje v nízkých hodnotách. Nebyl využíván do takové míry jako obě výše uvedené suroviny, nicméně se pravidelně vyskytuje v podobě úštěpů, vrtaných artefak-

105


tů (pracovní tvary sekeromlatů), ve formě masivních sekerek (v malé míře) a také jako neopracované bloky suroviny zejména na mladoneolitických sídlištích v okolí Brna (Brno-Bystrc, Brno-Žebětín, Rozdrojovice, Střelice; Kuča et al. 2005a; Vokáč 2008). Výjimečně registrujeme i precizně vybroušené „nepracovní“ fasetované sekeromlaty s vějířovitým ostřím a čepcovitým týlem. Surovina je známa také v eneolitu v podobě finálních produktů z Třebíčska (např. Březník, Lipňany, Jaroměřice n. Rok., Lesůňky; Vokáč 2008; Kuča – Vokáč, v tisku), ze Znojemska (Hostim, Hrabětice, Křepice, Mikulovice, Němčičky, Trstěnice; Knotek – Vokáč 2006; Vokáč et al. 2005; Vokáč 2008) a z Vyškovska (Dědice; Přichystal 1999a). Často se vyskytuje v asociaci s artefakty z amfibolického dioritu (obr. 7). Dioritový porfyrit byl využíván především v kultuře s moravskou malovanou keramikou (od fáze Ib) s přesahem jednotlivých artefaktů vyskytujících se až do konce eneolitu. Méně výrazná distribuce probíhala od Brna na západ, východ a na jih, a zasahovala až do oblasti Dolního Rakouska. V kultuře s LnK byl využíván jen minimálně, v kultuře s VpK a v nejstarší fázi kultury s MMK není doložen vůbec (Vokáč 2008). V eneolitu výskyt dioritového porfyritu pokračuje v jednotlivých kusech až do závěru tohoto období (Lhánice; Koštuřík et al. 1986). ZÁVĚR

Lze shrnout, že suroviny vhodné pro výrobu broušené kamenné industrie, které pocházejí z brněnského masivu, byly zpracovávány a poté využívány na výrobu pracovních artefaktů vysoké kvality (obr. 8). Počátky těžby a zpracování suroviny spadají již do období fáze Ia kultury s lineární keramikou (zelená břidlice typu Želešice), avšak surovinová základna byla až do staršího stupně kultury s moravskou malovanou keramikou závislá především na metabazitech typu Pojizeří, které pocházejí ze vzdálených zdrojů (Vokáč 2007). Ke zlomu dochází na přelomu fází Ia a Ib kultury s moravskou malovanou keramikou, kdy exploatace zelených břidlic typu Želešice rapidně narůstá, navíc se začínají prosazovat amfibolické diority typu Rokle a dioritové porfyrity. Tento rozmach je spojen s nápadným výrobním zázemím ve formě dílenských a distribučních sídlišť v blízkém okolí Brna, kde je doloženo velké množství výrobního odpadu a polotovarů. Ve štípané kamenné industrii je v období kultury s MMK na Brněnsku patrný výrazný přísun importovaných surovin (silicit krakovsko-čenstochovské jury, obsidián, čokoládový silicit; Kuča, v tisku a). Společně s výrazným využíváním surovin broušené industrie z brněnského masivu to dokládá zvýšení významu regionálních surovin nad importovaným materiálem z velkého zdroje v severních Čechách (metabazit typu Pojizeří). Největší rozmach těžby a distribuce hornin brněnského masivu spadá podle dosavadních výzkumů do období kultury s moravskou malovanou keramikou (především do II. stupně), kdy byly artefakty importovány po celé jižní a střední Moravě, jednotlivě i dále. Tato tradice pak přetrvávala ve stále se zmenšující míře až do závěru doby kamenné, případně až do starší doby bronzové.

106


LITERATURA

ADÁMEK, F. 1944: Líchy, nová neolithická stanice z údobí keramiky jordansműhlské u Obřan na Moravě. – Příroda 37, 14–24, 52–67. Brno. BERKOVEC, T. 2004: Ohrazené areály kultury s lineární keramikou na Moravě (I). Brno-Nový Lískovec. Pod kamenným vrchem. – Archaeologiae Regionalis Fontes 5. Olomouc. BÍLÁ, M. 1974: Štípaná, broušená a „ostatní“ kamenná industrie z neolitického sídliště „U Holásek“. – MS, diplomová práce, PřF MU. Brno. ČIŽMÁŘ, M. – GEISLEROVÁ, K. (eds). 2006: Výzkumy, Ausgrabungen 1999–2004. – Brno. ČIŽMÁŘ, Z. – PŘICHYSTAL, M. 2004: Kostrové hroby na sídlišti kultury s lineární keramikou v Modřicích, okr. Brno-venkov. – Pravěk NŘ 14, 7–37. Brno. GÖTZINGER, M. A. 2007: Überblick zu den verfügbaren Steinrohstoffen in Österreeich. In: Mateiciucová, I., Trnka, G., Götzinger, M. A., Zur Rohstoffverteilung und –verfügbarkeit in der westlichen Lengyel-Kultur. – In: Krenn-Leeb, A., Grömer, K., Stadler, P. (Hrsg.): Ein Lächeln für die Junsteinzeit. Festschrift für Elisabeth Ruttkay. Archäologie Österreichs 17/2, 82–89. Wien. KAZDOVÁ, E. – PŘICHYSTAL, A. 1996: Nová lokalita s moravskou malovanou keramikou v Brně-Kníničkách. – Pravěk NŘ 4/1994, 59–64. Brno. KIRCHNER, K. – KALLABOVÁ, E. – KUČA, M. v tisku: Vybrané aspekty prehistorického a historického ovlivnění reliéfu severozápadního okolí Brna. – In: Sborník z 25. výroční konference Fyzickogeografické sekce ČGS Brno 2008. Fyzická geografie a trvalá udržitelnost 30.–31. 1. 2008. Brno. KIRCHNER, K. – KUČA, M. 2007: Brno (k. ú. Jundrov, okr. Brno-město). – Přehled výzkumů 48, 338–340. Brno. KNOTEK, J. – VOKÁČ, M. 2006: Trstěnice (okr. Znojmo). – Přehled výzkumů 46, 134–135. Brno. KOŠTUŘÍK, P. – KOVÁRNÍK, J. – MĚŘÍNSKÝ, Z. – OLIVA, M. 1986: Pravěk Třebíčska. Brno. KUČA, M. 2005: Nové neolitické sídliště u Hvozdce, okr. Brno-venkov. – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada M 8–9 (2003–2004), 253–256. Brno. KUČA, M. 2006: Lengyelské sídliště v Jinačovicích, okr. Brno-venkov. – Jižní Morava, r. 42, sv. 45, 363–368. Mikulov. KUČA, M. v tisku: Neolitické osídlení jižní části Boskovické brázdy mezi Čebínem a řekou Bobravou u Rosic a Zastávky u Brna. Současný stav poznání podle průzkumu v letech 1999–2006. – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada M 12, 2007. Brno. KUČA, M. v tisku a: Raw Materials utililization in the chipped stone industry of the Moravian Painted Ware Culture in Brno and its surroundings. – Přehled výzkumů 49. Brno. KUČA, M. – KAZDOVÁ, E. – PŘICHYSTAL, A. 2005a: Sídliště staršího stupně kultury s moravskou malovanou keramikou v Brně-Žebětíně. Poznámky k fázi Ib kultury s MMK v brněnské kotlině. – Pravěk NŘ 13/2003, 37–89. Brno. KUČA, M. – PŘICHYSTAL, A. – ŠKRDLA, P. 2006: Hradčovice (okr. Uherské Hradiště). – Přehled výzkumů 47, 105–106. Brno. KUČA, M. – SCHENK, Z. 2007: Objekt kultury s moravskou malovanou keramikou z polohy „Dolní újezd“ na katastru Dluhonic (okr. Přerov). Předběžná zpráva. – Ročenka 2007. Archeologické centrum v Olomouci, příspěvková organizace, 57–66. Olomouc. KUČA, M. – SCHENK, Z. – ŠKRDLA, P. – ROSZKOVÁ, A. v tisku: Spytihněv (okr. Uherské Hradiště). – Přehled výzkumů 49. Brno.

107


KUČA, M. – ŠKRDLA, P. 2007: Tvarožná (okr. Brno-venkov). – Přehled výzkumů 48, 370. Brno. KUČA, M. – VOKÁČ, M. – ŠKRDLA, P. 2005b: Březolupy (okr. Uherské Hradiště). – Přehled výzkumů 46, 215–219. Brno. KUČA, M. – VOKÁČ, M. 2007: Sídliště kultury s lineární a moravskou malovanou keramikou u Veverské Bítýšky, okr. Brno-venkov. – Jižní Morava, roč. 43, sv. 46, 303–312. Mikulov. KUČA, M. – VOKÁČ, M. v tisku: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Lesůňkách a jeho přínos k absolutnímu datování mladého neolitu na Českomoravské vrchovině. KUČA, M. – ŽÁKOVSKÝ, P. 2001: Ořechov (okr. Brno-venkov). – Přehled výzkumů 42 (2000), 166–167. Brno. PALEČKOVÁ, O. – KUČA, M. – VOKÁČ, M. v tisku: Nové poznatky z neolitického sídliště v Popůvkách, okr. Brno-venkov. – In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, Rosice 2005. Brno. PŘICHYSTAL, A. 1980: Petrografické zhodnocení štípaných artefaktů z Těšetic-Kyjovic. – MS, odborný posudek, PřF MU, Brno. PŘICHYSTAL, A. 1988: Petrografické studium štípané a broušené industrie z lokality s moravskou malovanou keramikou v Brně-Bystrci. – Archeologické rozhledy 40, 508–512. Praha. PŘICHYSTAL, A. 1999: Lithic raw materials used by the people with Moravian Painted Ware (Lengyel cultural complex) in Moravia (Czech Republic). – Lengyel 99 and IGCP-442 conference (abstracts), 46–50. Veszprém. PŘICHYSTAL, A. 1999a: The petrographic Investigation of Stone Artefacts of the Corded Ware Culture in Moravia and the Adjacent Part of Silesia. – In.: L. Šebela, The Corded Ware Culture in Moravia and Adjacent Part of Silesia, FAM 23, 213–223. Brno. PŘICHYSTAL, A. 2000: Neolitické-eneolitické broušené artefakty v České rebublice z hlediska kamenných surovin. – Pravěk NŘ 9/1999, Brno, 41–70. Brno. PŘICHYSTAL, A. 2000a: Stone raw materials of the Neolithic-Aeneolithic polished artefacts in the Czech republic: The present state ok knowledge. – In: Contributions to the Geology and Petrology of Crystalline Complexes. Krystalinikum 26, 119–136. Brno. PŘICHYSTAL, A. 2002: Petrografický výzkum broušené a ostatní kamenné industrie z vedrovických pohřebišť. – In.: V. Podborský (ed.), Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, 211–215. Brno. PŘICHYSTAL, A. – TRNKA, G. 2001: Raw materials of polished artefacts from two Lengyel sites in Lower Austria. – Slovak Geological Magazine 7/4, 337–339. Bratislava. STŘÍŠKOVÁ, J. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou v Brně-Ivanovicích-„Dílech“. – MS, bakalářská práce, FF MU. Brno. ŠTELCL, J. – WEISS, J. et al. 1986: Brněnský masiv. – UJEP, Brno. TRAMPOTA, F. 2006: Sídliště s MMK staršího stupně ze Střelic na Brněnsku. – MS, bakalářská práce, FF MU. Brno. VAŠKOVÝCH, M. – SCHENK, Z. – KUČA, M. – ŠKRDLA, P. – LANGOVÁ, J. v tisku: Předběžná zpráva o struktuře neolitického osídlení středního a severní části dolního Pomoraví a dolního Pobečví. – In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2007. Košice. VOKÁČ, M. 2007: Sídliště lidu s lineární keramikou u Rouchovan na Třebíčsku. – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada M 10–11, 2005–2006, 9–19. Brno. VOKÁČ, M. 2008: Broušená a ostatní kamenná industrie z neolitu a eneolitu na jižní Mora-

108


vě se zvláštním zřetelem na lokalitu Těšetice-Kyjovice. – MS, disertační práce, FF MU. Brno. VOKÁČ, M. – HOUZAR, S. 2002: Menhartice (okr. Třebíč). – Přehled výzkumů 43, 161. Brno. VOKÁČ, M. – KUČA, M. – PŘICHYSTAL, A. 2005: Využití amfibolického dioritu brněnského masivu v pravěku jižní Moravy. – In: Cheben, I. – Kuzma, I. (eds.), Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2004, Zborník referátov z 23. pracovného stretnutia bádateľov pre výskum neolitu a eneolitu Čiech, Moravy a Slovenska, Skalica 21.–24. 9. 2004, 359–367. Nitra. VOKÁČ, M. – ŠKRDLA P. 2004: Ratibořice (okr. Třebíč). – Přehled výzkumů 45, 130. Brno. VOKÁČ, M. – VOKÁČ, J. 1999: Nové archeologické nálezy z okolí Kroměříže. – IZ ČAS, pobočka pro severní Moravu a Slezsko, 3–13. Kopřivnice-Hulín-Frýdek-Místek. ZELENÁ, P. 2007: Osídlení lidu kultury s vypíchanou keramikou v povodí Bobravy. – MS, bakalářská práce, FF MU. Brno.

109

Exploitation of rocks from the Brno Massif for polished stone industry, South Moravia (Czech Republic)

Recommend Documents