Ročenka 4. díl
2012
Experimentální šperk Stříbrné náušnice s pryžovými vlákny českými granáty Současná tvorba. Zlatnictví Kamenářský dům, Turnov Zhotoveno v roce 2012
Na přední straně: Kompozice v modrém, stříbrná brož s modrým topazem Zlatnický atelier Jiřího Urbana, Turnov, 2011
Šperkař 4/2012 Regionální odborný zlatnický časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah:
str.
2 3 4 4 6 7 9 10 10 11 14 14 16 19 20 21 26 27
Symposion 2012 Řekni to šperkem Hodiny a klenoty 2012 Šperky vyráběné ze dřeva Brúsenie ozdobných a šperkových kameňov Lomnické zastavení Hakeni Zabíjení slonů pro slonovinu Výkladový slovník exotických materiálů Zuzana Zliechovcová, nadějná slovenská výtvarnice Unikátní nález v Opavě Ikonografia puncovníctva a drahé kovy Zlatník a světoběžník František Khynl Bude Slovenská republika těžit zlato? Bohemia – země drahokamů Cesta skleněných kamínků Prudký pokles výroby bižuterie Zajímavý nález francouzských archeologů
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych a kol., Atelier PEGA Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2012 díl 4
1
Šperkař 4/2012 SYMPOSION 2012 PhDr Miroslav Cogan
Koncem měsíce srpna skončila v turnovském muzeu výstava šperků zhotovených na 23. Mezinárodním symposiu. Po roční odmlce se v Turnově éoět konal sraz výtvarníků – šperkařů domácích i z celého světa pod novým názvem „SYMPOSION“ 2012. Po letech, kdy se symposia konala v dílnách podniku Routa soliter granát, se symposium vrátilo do školních dílen Střední uměleckoprůmyslové školy. Poděkování patří organizátorům a pořadatelům pani Lucii Laurinové, Zuzaně Prášilové a Janu Zubkovi. Fotografie výtvarníků šperkařů z 23 symposia z výletu do Skalního města.
První řada dole zleva: Fabrizio Tridenti, jeho žena Sahaja, Ferrán Iglesias, Bernd Munsteiner, poněkud vzadu mezi nimi Katharina Dettar. Řada u zábradlí zleva: Hane Munsteiner, Ulli Reithofer, Aaron Decker, Mandy Rasch, Nanna Melland, Ulo Florack, Estela Saez, Doris Maninger.
Jediným českým účastníkem byl Martin Paclín, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově, dnes studentem v atelieru prof. Otto Kůmzla na mnichovské akademii. Nejmladšími účastníky symposia byli Katarina Dettar (D) a Aron Decker (USA). Dále pak absolventi škol Mandy Pasch (D), Ulrich Reihoffer (D) a Ferrán Glesias (EST). Byli zde i stálice na šperkařském nebi, jakou je Doris Maniger (RAK) žijící v Itálii a je ředitelkou proslulé Školy moderního šperku ACHINIA ve Florencii, dále pak Trident Fabricio (It), Ulo Florack (D), Nanna Melland (NOR). Zastoupení německých výtvarníků, ktěří na symposiu převažovali, je dáno vedoucím postavením ve zlatnickém řemesle. Z klasiků šerkařství se zůčastnil symposia Bert Munsteiner, přední německý glyptyk a brusič drahokamů.
2
Šperkař 4/2012 VÝSTAVA KOMENIUM 2012 – Řekni to šperkem Miloslav Frydrych
9. září se uzavřela putovní výstava šperkařských prací z programu COMENIUS. Jde o putovní výstavu prací absolventů středních umělecko průmyslových škol se zaměřením na šperkařskou tvorbu v Evropě. Na výstavě jsou zastoupeny školy z Belgie: Siha – Antverpy a IATA Namur, Českérepublika: SUPŠ – Turnov, VOŠ – Turnov, Francie: LPJG a MON-TROME – Saint Armand, Itálie: ISA CELLINI – Valenza, Litva: MLV Liepaja, Portugalsko: ESSA – Lisabon, ESSR – Porto, Řecko: DIEK Volos, Španělsko: ESCUELA D,ARTE-No 3 – Madrid.
Ilustrační fotografie z výstavy.
Každá vyjmenovaná škola se představila svými typickými zlatnickými technikami. V pracích žáků se uplatňuje smalt, filigrán, granulace, i původně japonská technika Mokume gane (růzmobarevné kovy se kováním promísí a propojí v homogenní různobarevný materiál. Zlatnické práce Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově reprezentují granátové šperky, kresby návrhů maturitních prací a drobné lité plastiky, brusičské a rytecké práce. Materiálově je zastoupeno stříbro, mosaz, měď, ocel, drahokamy a mramor. Porovnáním kreseb na talentových zkouškách se současnými návrhy maturitních prací lze posoudit, jak dobrou průpravou žáci prošli za čryři roky studia ve škole.
3
Šperkař 4/2012 HODINY A KLENOTY 2012 Jednadvacátý ročník, kterým odstartovalo již 3. desetiletí pořádání prestižní mezinárodní výstavy HODINY A KLENOTY 2012, navštívilo téměř 6 tisíc návštěvníků. Přesně 5 796 návštěvníků shlédlo co výrobci a dovozci hodinek, hodin a klenotů v současnosti nabízejí. Na výstavní ploše 1820 m2 se představilo 158 vystavovatelů, spoluvystavovatelů a zastoupených firem. Šlo o mimořádnou příležitost, kdy si zákazníci i obchodníci mohli šperky a hodinky vyzkoušet a prohlédnout v reálu, nikoli jen virtuálně. Výstava se konala ve dnech 20. – 23. září 2012 v historickém Průmyslovém paláci na Výstavišti v pražských Holešovicích. Pořadatelem byla tradičně společnost INCHEBA PRAHA. Na výstavě HODINY A KLENOTY 2012 se letos prezentovaly i přední umělecké školy v zemi. Představila se jedna z nejstarších uměleckých středních škol v Čechách, slavná „Šperkárna“ – Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola Turnov mezi jejíž nejstarší studijní obor patří broušení a rytí drahých kamenů a na ně navazující zlatnictví a stříbrnictví. Zlatnické středisko praktického vyučování Solunka Praha (jediná škola působící v České republice vlastnící softwarový program 3Design jewel) rozšířilo svou stálou nabídku, kterou je obor zlatník a klenotník, o zážitkový kurz „Zlatníkem na dva dny“ a dále o jedinečný kurz pro jednotlivce nebo páry, které mají zájem aktivně se podílet na ruční výrobě svých snubních nebo zásnubních prstenů a samozřejmě se představila i Střední škola řemesel a služeb z Jablonce nad Nisou nabízející studium v oborech zlatník a klenotník, výrobce bižuterie a dekorativních předmětů. Závěrečná tisková zpráva z 27. 09. 2012
ŠPERKY VYRÁBĚNÉ ZE DŘEVA Miloslav Frydrych
DŘEVO – jeho barva, pevnost, vůně i dostupnost lákaly člověka k jeho zpracování. Zpočátku k užitkovým potřebám. Na venkově se ze dřeva vyrábělo domácí nádobí – talíře, korbele, lžíce, vidličky, vařečky, rendlíky. Ze dřeva se ale také vyráběly cepy na mlácení obilí, lopaty na přehazování obilí v sýpkách.
4
Šperkař 4/2012 Vyráběly se trakaře, žebřiňáky i kolečka. Vyráběly se pendlovky-švarcvaldky a od této jemné hodinářské práce se dřevem byl již jen krůček ke zhotovování ozdob – spon a jehlic do vlasů i přívěšků z rozříznutých skořápek planých ořechů. Krása dřeva a jeho struktura inspirovala nadané jedince – řezbáře, ke zhotovování dřevěných ozdob, korálků a hraček ze dřeva. Od roku 1905 začala se vyrábět v Jablonci n/N dřevěná bižuterie včetně výroby dřevěných perlí na návlek náhrdelníků. Výrobu převzala později firma TOFA. Dřevo zůstalo doménou nadaných jedinců – samouků, nebo řezbářů, kteří tvořili dřevěný lidový šperk. Doba selské dřevěné industrie však odplynula nástupem 20. století. Přežil však lidový dřevěný šperk tvořený nadanými jedinci. Dřevěný šperk nebyl nikdy průmyslově vyráběn, mimo dřevěných korálů. Průmyslově se vyráběly se jen dětské dřevěné hračky. Takovéto dětské hračky a korále vyráběla firma TOFA n.p. Semily, která však na přelomu tisícíletí zanikla. Dřevěné hračky vyrábí nyní firma DETOA Albrechtice, pokračovatel firmy Schowanek, později TOFA Albrechtice. Jeden z amatérů vyrábějící dřevěné ozdoby tvořil v 70. letech mimulého století. Doménou těchto výtvarníků bylo setkání na Bertramce v Praze, organizované Národním muzeem v letech 1965-1975. V kombinaci s kovem aktivně prosazoval zhotovování dřevěných šperků Miroslav Škubník
5
Šperkař 4/2012 (absolvent SUPŠ Turnov). Výroba však skončila a nebylo v ní nadále pokračováno. V dnešní době se v okolí Turnova objevil nový nadějný výrobce dřevěného šperku. Je jím p Kroupa z Vesce. Pan Kroupa má jako svého koníčka zhotovování šperku a drobných předmětů ze dřeva, mnohdy kombinované s drahýni kameny. Využívá k tomu dřeva ovocných stromů, z kterých tvoří šperky pro radost svoji, svých známých a rodin. Výrobě šperků se již dvacet ler věnuje řezbář pan Josef Mrňák z Hejnic u Liberce. Vyrábí přívěšky, spony do vlasů, americké kravaty, náušnice, brože, kroužky na šátky. Na výrobu šperků používá dřevo českého a evropského původu. Používá také vzácná dřeva z afrických a amerických tropů i z australského buše. Šperky ručně leští a lakuje, aby vynikla struktura dřeva. Svoje unikátní a krásné šperky vystavuje v liberecké galerii Studna.
Šperky vyráběné z cizoktrajních dřevin. Pan Jozef Mrňák vyrábí ze dřeva i vlasové spony a náhrdelníky doplněné kovovými mechanismy a koženou šnůrou.
BRÚSENIE ŠPERKOVÝCH A OZDOBNÝCH KAMEŇOV 1. a 2. část. (Recenze) Miloslav Frydrych
V obdobi 2 let v roce 2009 a 2011 vyšla uvedená učebnice broušení drahých a ozdobných kamenů. Učebnici vydyla ve slovenském jazyce Unuverzita Konštantýna Filozofa v Nitře. První část učebnice seznamuje se základnimi postupy při zpracovávání šperkových kamenů. Seznamuje s brusnými a leštícími materiály a nástroji.
6
Šperkař 4/2012
Popisuje základy tvarování kamenů a technické broušení, výbrusy a nábrusy kamenů. V druhé části autoři seznamují zájemce s rovinným broušením,broušeném kabašonů a kuliček. Popisují postup při facetovém (pločkovém) broušení. Zmiňují se o rytí drahokamů. Závěrečná část učebnice je věnovaná gemologii – určování šperkových kamenů, jejich kvalitě sa oceňování. Učebnice broušení drahokamů je jedna z mála, která se touto tematikou zabývá.
LOMNICKÉ ZASTAVENÍ Miloslav Frydrych
Ve 3.díle ŠPERKAŘE jsme informovali o výstavě ozdobných drahých kamenů v Lomnici nad Popelkou. Navštívili jsme tuto výstavu, která mile překvapila kvalitním výběrem achátů, křišťálových a ametystových drůz, jaspisem a zkamenělými dřevy.
7
Šperkař 4/2012 Výstava, rozsahem nevelká, však dokazuje pečlivost sběratelů drahých kamenů. Překvapením a novinkou lomnické výstavy byl televizní videoklip o sběratelských lokalitách lomnicka. Názorně ukazuje, jak lze nasbírané drahé kameny na amatérsky vyrobených strojích řezat, brousit a hladit. Je velkou zásluhou, že lomnické muzeum, ve svých stísněných podmínkách, našlo prostor pro sběratele drahých kamenů a propagaci sběratelství. Prohlídkou muzea se teprve pochopí kořeny sběratelství drahých a ozdobných kamenů na lomnicku. Vedle národopisných sbírek jsou zde zdokumentovány lokality drahých kamenů v okolí Lomnice Navazují na lokality ve směru Frýdštejn, Kozákov, Lomnice n. Popelkou, Nová Paka. Na mapě jsou pozoruhodné i lokality olivínu v Podmoklicích a Smrčí u Semil. V předminulém století na lomnicku v okolí Rváčova, na svých kamenitých políčkách sedláci kameny sbirali a jako nežádoucí je na hranicích pozemků rovnali do hromad. V minulém století sběratelé drahých kamenů hromady rozebíraly a nacházeli v nich překrásné sbírkové acháty, jaspisy a krystaly ametystu. Na Rváčově je jediná lokalita sbírkových krystalů ametystu. Dokladem je mapa nalezišť, kterou zhotovil nadšenec Josef Fučík z Bradlecké lhoty v roce 1912, a která je je uložena v lomnickém muzeu. Naskýtá se zde i určitá paralela s Turnovem, jeho nalezišť drahokamů a zlatnickou výrobou. V Lomnici se rovněž rozvinula zlatnická výroba. Po dvě generace zde vyráběla granátový šperk firma Šimůnek. Ta vznikla asi kolem roku 1890. Charakteristická pro ni byla výroba granátových šperků nýtkovou ovazovanou technikou. Jako poslední začíná vyrábět granátové šperky vysazovanou technikou. Firma, která byla ve své době největší granátnickou dílnou, byla po roce 1953 včleněna do Družstva umělěcké výroby GRANÁT a kolem roku 2000 zaniká. Sbírání a broušení drahokamů v Lomnici nad Popelkou však trvá nadále.
8
Šperkař 4/2012
HAKENI Blanka Hakenová Je to již řada let, kdy jsme spolu s manželem měli v muzeu Českého ráje v Turnově brusičskou dílnu „Kouzelný kumbálek“. Zde jsme jako firma HAKENI brousili a předváděli brusičské umění v atriu muzea. Po úmrtí manžela jsem zůstala věrná broušení drahokamů. Navázala jsem na společnou tradici. Předváděla jsem ukázkové broušení a leštění šperkových kamenů na vlastním historickém stole, který byl ručně poháněn, v Turistickém informačním centru U zlatého beránka na turnovském náměstí. Předvádění pokračovalo v muzejní expozici turnovského kamenářství. Vloni pak poprvé v Kamenářském domě. Předvádím zde broušení, leštění a tmelení šperkových kamenů až po finální výrobek. Zájemci se mohou informovat, jaké nástroje se používají při broušení, co je to tyčkrdle, kvadrant, mašinka neboli strojek. Co je to kamenářská kyta a jak a z čeho se vaří. Proč se to dělá tak a ne jinak. Na čem se brousí, na čem se leští. Jak důležité jsou dané úhly při zpracování různých drahokamů, jak důležitý je výbrus jednotlivývh facet (plošek), aby hotový drahokam co nejvíce zářil. Informuji, jak se brousí a leští sbírkové kameny, popřípadě na koho se v Turnově nebo v Českém ráji obrátit ohledně zpracování drahých kamenů. Nebo jestli vás zajímají jiné technologie zpracování šperkových kamenů. Můžete si zde také zakoupit vybroušené kameny a nechat si je třeba zasadit do šperku hned vedle u zlatníka do náušnic, přívěšků a prstenů.
9
Šperkař 4/2012 ZABÍJENÍ SLONŮ PRO SLONOVINU Nejméně třista slonů zabila skupina pytlákú v kamerunském Národním parku BOUDA NDJIDA. Důvodem bezohledného zabíjení je rostoucí cena sloních klů, zejména v Číně. Nejde jen o ztráty dospělých slonů, ale také slůňat, které bez rodičů zahynou. Peníze z prodeje slonoviny na šperky jde na nákup zbraní pro povstalce v Súdánu a Středoafrické republice. Podle odborníků bylo v roce 2011 pobito 3 000 slonů, nejvíce od r. 1989, kdy byl obchod se slonovinou zakázán.Situace je vážná.Hrozí zánik sloní populace. To je stinná stránka šperkařiny při zpracováváni a oblibě některých živočišných materiálů, jako jsou korál, mušlovina, želvovina i slonovina. (Právo)
Slanina O.: Výkladový slovník exotických materiálů, používaných v uměleckém řemesle (104 str., nakl. Grada Publishing, Praha) (Recenze) RNDr. Ivan Turnovec
Atraktivní publikaci uvádí krátká stať Docenta Jiřího Dvorského s názvem: Exotické materiály v dějinách uměleckého řemesla. Po tomto historickém úvodu již následuje přehled vybraných materiálů formou klasického výkladového naučného slovníku. Sestavil jej Ondřej Slanina. Jsou zde zařazeny i i staré české(slengové) názvy, nebo běžné označení materiálů zahraničních. Šíře prezentovaných materiálů je
10
Šperkař 4/2012 velmi široká. Tím je dáno i to, že přesnost a rozsah jednotlivých hesel se liší. Za vhodné pokládám uvádění nejrůznějších označení, např. žralok – – šagrén – galitach, nebo svaté dřevo – guajak. Přesnost popisu mohu posoudit pouze u přehledu zařazených šperkových kamenů. Zde se autor občas dopouští nepřesností, které by podráždily mineraloga (např. celý popis turmalínu a jeho odrůd), pracovníkům uměleckých řemesel ale vadit nebudou. V řadě hesel jsou popsány jednoduché testy k rozpoznání pravosti materiálu a určení používaných imitací. Slovník je doplněn množstvím ilustrovaných barevných fotografií. Jsou na 59 celostránkových tabulích. Zajímavá je i legenda s vysvětlením použitých značek a charakteristikou vlastností materiálů (např. Moshova stupnice tvrdosti). Zaujme i přehled doporučené literatury. Cílovou skupinu určitě publikace osloví. Pozornost si zaslouží přehled rostlinných materiálů, včetně jejich zpracování mapř. na tkaniny. Za velmi zdařilé pokládám barevné fotografie. RNDr. Ivan Turnovec
Zuzana Zliechovcová, nadějná slovenská výtvarnice,
na sebe upozornila již během studia. Navrhování a výrobě šperků a šatových doplňků se věnuje již deset let. Za své návrhy ještě během studií získala na výstavách i několik ocenění. S výrobou a navrhováním šperků začala na Strednej škole úžitkového výtvarníctva v Kremnici, obor zlatnictví a stříbrnictví se zaměřením na výtvarné zpracování drahých kovů a kamenů. Po úspešné maturitě šla na Střední uměleckou školu do Hodruše Hámrov na obor rytec kovů, kde získala výuční list. Následně úspěšně zvládla bakalářské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře, kde studovala obor technická
11
Šperkař 4/2012 mineralogie-gemologie. Poznatky o minerálech jí zaujali natolik, že od té doby se v jejích špercích (původně jen kovových) objevují nejrůznější šperkové kameny. Za výborné studijní výsledky a úspešnou prezentaci školy dostala v roce 2009 „Čestné uznanie“ od rektora university. Velice rád na šikovnou studentku vzpomínám. Její bakalářská práce patřila k nejlepším. Jde o úspěšnou mladou dámu, která překonává svůj hendikep kterým je částečná hluchota. Díky píli se její nadání slibně rozvíjí, věřím že bude brzy patřit mezi významné slovenské šperkové návrháře. Momentálně pokračuje v magisterském studiu v Bratislavě na Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského, obor učitelé výtvarné výchovy. Při škole se stále věnuje individuální šperkové výrobě. Velmi ráda kombinuje a zkouší nové techniky a nové materiály. Základem každého jejího šperku je kovová konstrukce. Zuzka používa hlavně stříbro. Někdy sáhne i po dostupnějších materiálech jako je měď a mosaz. Imponuje jí, když může kovovou konstrukci šperku doplnit některým ze šperkových kamenů, oblíbila si i perly. Sama o tom říká: „Každý minerál je nádherný sám o sebe, každý vyvoláva niečo iné a preto je možné hovoriť o ich tajomnej sile, ktorá dodáva šperku niečo nové a nadpozemské. Každý kus je jedinečný tým, že pochádza z našej prírody. Všetky sa mi páčia. Preto ani nemám žiadneho favorita.“ Mnohé ukázky slovenských šperkových materiálů si sama nasbírala během studia v Nitře na odborných exkurzích. Využívá díky tomu například obsidiány z Viniček, nebo slovenské dřevné opály a poloopály, které vkladá do svých šperků i v přírodním stavu. O využívání kamenů také promluvila: „Keď nájdem prírodný minerál, ako je napríklad opál vo svojom prirodzenom výbruse, tak málokedy ich idem brúsiť do určitého tvaru, lebo niekedy sú práve najkrajšie keď sú v prirodzenom tvare. A naopak, niektoré si vyžadujú výbrus, tak ich odkladám a keď príde voľný čas, tak ich vybrúsim. Tým, že ich brúsim ručne, trvá mi to omnoho dlhšie.“ Vzhledem k tomu, že se stále ještě seznamuje s jednotlivými trendy šperkové výroby, nemá dosud zcela vyhraněný styl. Miluje ale zdobnost secesních vzorů, a tak často tvoří v jejich duchu. Její šperky jsou skutečně rozmanité, ať již vychází z přírodních tvarů použitých kamenů, nebo jsou ultramoderní v kovové konstrukci. Každý individuální šperk je při-
12
Šperkař 4/2012 způsobený konkrétní situaci při které bude jako ozdoba sloužit. Zajímavé jsou šatové ozdoby. Navrhovány a pak i vystavovány jsou ve spolupráci s módními návrháři oděvů. Mimo klasických zlatnických techník, pracuje velmi ráda i s cínovou Tiffany technikou, která umožňuje vyrábět tělové ozdoby cenově dostupnější, než jsou stříbrné. Kromě klasických šperků a šatových ozdob se občas Zuzka věnuje i návrhům větších dekoračních předmětů. Mezi jejími realizovanými návrhy jsou v přírodním stylu tvarované funkční lampy, číše z kokosového ořechu, či dámské kabelky, a mnohé jiné. Na rozdím od jiných studentů, kteří zatím nevědí co budou dělat až školu ukončí, má Zuzka jasno. Bude se věnovat šperkům jak sama říká: „Konečne v plnej miere a veľmi sa na to teším.“ Šperky Zuzany Zliechovcové
13
Šperkař 4/2012 UNIKÁTNÍ NÁLEZ STŘEDOVĚKÉHO PEČETNÍHO PRSTENU V OPAVĚ Opavští archeologové našli koncem června 2012 během záchranného průzkumu zlatý pečetní prsten. Jde o unikátní nález, protože jen výjimečně se během archeologického průzkumu narazí na zlaté středověké šperky mimo významné hroby z doby stěhování národů či raného středověku. Tento prsten objevili opavští archeologové v místě zaniklých hradeb pod Ptačím vrchem. Místem nálezu byl středověký příkop, jehož dno se nacházelo zhruba čtyři metry pod současnou úrovní terénu. Prsten byl trochu zdeformovaný, je zlatý s otočnou kulatou pečetí, na jejíž jedné straně je osazen modrý Fotografie otočné hlavy kámen. Podle vyjádření archeologů je jisté, že prsten nosila žena, příslušnice tehdejších vyšších spoprstenu, pečetní (1) a osazená kamenem (2) lečenských vrstev. Dokládá to latinský nápis, který archiv Národního je vyryt po obvodu prstenu. Samotná pečeť nese památkového ústavu vyobrazení ptáka. Podle písma a společně nalev Opavě zených keramických zlomků, předpokládá vedoucí opavských archeologů, že prsten pochází z přelomu 13. a 14. století. V příštích měsících bude proveden pečlivý výzkum, je možné, že se při troše štěstí umožní studium listinných archivních materiálů určit majitelku. Veřejnost by si mohla tento unikátní prsten prohlédnout v Opavě už v září, kdy archeologové plánují uspořádat výstavu ze záchranného výzkumu prováděného v opavských parcích. (IT)
Ikonografia puncovníctva a drahé kovy RNDr. Ivan Turnovec
Tato bakalářská práce obhájená v roce 2009 na fakultě přírodních věd university Konstatina Filozofa v Nitře si zaslouží připomenout i v Čechách. Rozsah práce Michala Szenozicska je 55 stran. Zpracováno bylo
14
Šperkař 4/2012 šest hlavních kapitol: 1) História puncovníctva na Slovensku; 2) Základné puncové kovy; 3) Zliatiny kovou; 4) Puncová kontrola; 5) Puncové značky; 6) Šperky zo zlata, striebra a platiny. Práci jsem oponoval a ocenil jsem jí jako velice zdařilou. Autor má kvalitně zpracovánu histórii puncovnictví na Slovensku, vhodně doplněnou starými i současně platnými úředními puncovními značkami. Škoda že autor nedoplnil postup stanovení ryzosti (alespoň na prubířském kameni). Bez ohledu na chybějící údaje, jde o užitečný přehled nejen pro studenty, ale i zlatníky. Nechme ale promluvit autora, od 12. 6. 2009 bakaláře přírodních věd Michala Szenoszicku: „Puncovníctvo sa vyvíjalo storočia, ale napriek všetkým úsiliam nemožno doposiaľ určiť časovo nie len rok, ale ani desaťročie jeho začiatku. Napriek tomu je z historických dokumentov na našich územiach známy jeho ekonomický zmysel a štátny charakter. V súčasnej dobe je v oblasti puncovníctva úlohou štátnej služby pre drahé kovy chrániť záujmy občanov, výrobcov, obchodu a štátu. Štátna skúšobňa pre drahé kovy tak ako sa dnes výkonné orgány pre drahé kovy nazývajú, zabezpečujú nie len ústredné skúšanie a označovanie zbožia z drahých kovov, tj. zlatníckych, strieborníckych a klenotníckych výrobkov, ale aj kontrolu hospodárenia s drahými kovmi v priemyslovej a technickej sfére. To preto, že viac ako 50% zlata sa používa pre priemyslové účely, striebra asi 80% a pri platiny a platinových kovov je použitie výhradne priemyslové, Rozsah výroby šperkov, ktoré sa počíta nie len na kilogramy, ale aj na tony, svedčia o tom, že šperk neslúži iba vybranej spoločnosti, ale stal sa súčasťou kultúry pracujúcich. História vývoja potvrdzuje dlhoročnú tradíciu klenotníctva a puncovníctva na našom území. Možno povedať, že patria medzi najstaršie v Európe a položila pevné základy pre ďalší rozvoj slovenského puncovníctva. K zaisteniu solidárnej výroby a dôvery spotrebiteľov je v SR kontrola a úradné označenie tovaru a drahých kovov povinné. Všetok tovar určený pre tuzemský trh sa pokladá ako za tovar tuzemskej výroby, dovezené musí byť tiež úradne overené a označené. Tuzemský tovar musí výrobca označiť schválenou výrobnou značkou a číslom uvádzajúcim rýdzosť zliatiny. Tovar označený uvedenými značkami sa predkladá štátnym skúšobniam pre drahé kovy pred konečnou úpravou, tj. neleštené, nezasadené, ale riadne
15
Šperkař 4/2012 očistené a spracované tak, aby po úradnom preskúšaní rýdzosti a označenia nebola úradná značka po dohotovení poškodená a tovar tiež nemohlo byť menené. Hotové predmety môžeme predkladať len vtedy, keď je možné vyskúšať ich presne a bez poškodenia.“Citovaná bakalářská práce, spolu s řadou dalších, se zajímavými tématy (např. Rýdzosť striebra na základe výsledkov analýz fluorescečného röntgenu, Porovnanie europskych a juhoamerických smaragdov s ich imitáciami, úplný seznam je na internetových stránkách UKF v Nitře), je archivována v Gemologické laboratoři university Konstantina Filozofa v Nitře. Díky tomu že jsou bakalářské práce kromě vytištěných exemplářů i v elektronické podobě, je možné si je zapůjčit k prostudování prostřednictvím doc. Ludmily Illášové, vedoucí Gemologické laboratoře, její mailová adresa je:
[email protected], nebo
[email protected]
ZLATNÍK A SVĚTOBĚŽNÍK FRANTIŘEK KHYNL Ing. Miloslav Frydrych
V příštím roce tomu bude 10 let, co zemřel v New Yorku turnovský rodák František Khynl. Narodil se v Turnově v roce 1907. V roce 1921 byl přijat do Školy Uměleckých řemesel, dnešní Střední uměleckoprůmyslové školy, kde studoval obor zlatník. Ředitelem školy v té době byl Antonín František Khynl s přáteli, léto 1977 Karč, propagátor českých drahokamů a cizelování. Dílenským učitelem Františka Khynla byl Josef Durych, zlatník a cizelér, který mu byl příkladem. František si oblíbil modelování, tepání a cizelování. Ve škole si osvojil lití drahých kovů. To vše bylo základem jeho budoucí práce. Jako talentovaný žák si zlatnické řemeslo osvojil tak, že po absolvování školy v roce 1924 začal pracovat ve významných pražských firmách. Zde se naučil zasazování briliantů juwelovou technikou. Praha však byla pro jeho nadání malá. Odešel pracovat do Německa. Pracoval
16
Šperkař 4/2012 zde jen krátce. V roce 1949 odešel do Austrálie, která mu skýtala více možností pro uplatnění, než Evropa. Usadil se v Sydney a v krátké době získal respekt a obdiv zdejších zlatníků. Zhotovil stříbrnou bystu královny Viktorie. V Austrálii vytvořil i jeden ze svých prvních velkých šperků – zlatý bumerang posázený opály a brilianty. O šperky, které vystavoval vedle světoznámých firem, byl tak velký zájem, že tyto renomované firmy zastínil. Jeho obdivovatel, předseda Australské zlatnické asociace byl velice nerad, když mu František Khynl, nyní již Frank Khynl, oznámil své přání odejit do USA. Předseda asociace to nesl velice těžce ale Franki přesto od něj dostal doporučující dopisy pro majitele velkých amerických firem, se kterými se předseda asociace osobně znal. A tak se František Khynl ocitl ve Spojených státech. Jeho začátky zde nebyly lehké. V Los Angeles zlatnickým firmám ukazoval své práce. Byl však odmítán s tím, že jsou zavedeni na malé šperky a že jedině v New Yorku se může uplatnit. V New Yorku dopadal obdobně, byl odmítán pro nezvyklé rozměry svých šperků. Jak sám vzpomínal, když seděl v Turnovské hospůdce s kolegy zlatníky: „V New Yorku jsem měl plnou tašku svých zlatých šperků, nikde jsem neuspěl a měl sem hlad.“ Šel tedy rovnou ke Cartierovi, kterému ukázal svoje šperky a předvedl zasazování briliantů. Cartier byl jím nadšený, a jak Frank Khynl říkal: „Nasypal mi pytlík briliantů, přidal zlato a platinu se slovy: ,Až to budeš mít hotové, tak to přines,”. Jeho šperky se líbily, ale František Khynl chtěl dělat něco jiného. Od Cartiera dostal doporučení na Davida Vebba. Po ukázkách svých prací u této firmy přišel sám Vebb a z fleku Frenki Khynla přijal. A tak měl Khynl vyhráno. V Americe a hlavně v New Yorku se dělalo všechno ve velkém stylu. V roce 1960 firma Tiffany uspořádala velkou dobročinnou výstavu ve prospěch zdejší nemocnice. Sponzory se staly Jackelina Kennedyová a paní
17
Šperkař 4/2012 Windstonová. Ty na dobročinnou akci pozvaly největší milionáře. Nakupovaly se zde samé drahé šperky – vždyť to byla prestižní dobročinná akce. F. Khynl vzpomínal: „měl jsem na této výstavě pár šperků a ani nevím, jak se to stalo, že jsem byl se svými šperky na prvních stránkách novin. Frenki Khynl v Americe prorazil. Po této a několika dalších akcích přišel ve známost a objednávky se mu jen hrnuly. Teprve teď František Khynl oceňoval hodiny kreslení a modelování v turnovské škole. Svoje práce si dokázal sám navrhnout, vymodelovat a provést v kovu. Za dlouhou dobu, kterou žil mimo Čechy, vstřebal do sebe australský i americký vkus. Po rodném Turnově se mu však stýskalo. Asi roce l999 se seznámil s předsedou České gemologické asociace p. Košeljou, který mu pomohl získat zpět státní občanství. Frank Khynl si v Turnově zakoupil malý domek. Zde mezi známými i mladými zlatníky pravidelně trávil v letních měsících čas dovolené. Svoje celoživotní dílo – šestnáct nejvýznamnějších praci – věnoval státnímu zámku Sychrov. Turnovskému muzeu věnoval vybroušený, světležlutý stupňovec přírodního topazu s vrostlicemi skorylu (tzv. venušiny vlasy) o hmotnosti 2 717 crt.(t.j. 543,4 gramu). Tento topaz je snad největší ve střední Evropě. Vybudování výstavní síně, pro své šperky na Sychrovském zámku se však již František Khynl nedožil. V textu jsou použity fotografie šperků vytvořené Františkem Khynlem
18
Šperkař 4/2012 Bude Slovenská republika těžit zlato? RNDr. Ivan Turnovec
V oblasti starovulkánu Javorie byly ve druhé polovině minulého století zjištěny geologickým průzkomem první indicie porfyrové mineralizace s přítomností zlata. Společnost Emed Slovakia navázala na starší průzkumné práce a v letech 2006-2008 realizovala detailní geologický průzkum, kterým ověřila půdní anomálii s obsahem nad 100 ppb AU. Ukázal se rozsah 300x350 m. Bylo potvrzeno, že ložisko Detva (Biely vrch) je typickým příkladem AU výskytu porfyrového typu. Po ověření hloubkového rozsahu mineralizace byla lokalizována ekonomicky zajímavá ložisková akumulace. Vyčísleno bylo 31,5 megatun zlaté rudy s obsahem O,792g/t a až106 megatun s obsahem 0,51 g/t, do hloubky 400 m od povrchu. V roce 2011 se vrty ověřilo další hloubkové pokračování až do hloubky 800 m. Ložisko Biely vrch je ve středoslovenských vulkanitech na SV okraji starovulkánu Javorie, které se nalézá na západní hranici intruzivního tělesa obsahující obrovské xenolity hercynského podloží(alterované granodiority a tonality alternované a obohacené o zlato, s obsahem 1-3 g/t. Charakteristická je také přítomnost brekcií v kontaktní zóně s andesitem. Vymezeny byly minimálně čtyři generace brekcií (jde o cca 50 %ložiska). Mineralizace je součástí dvou alterací, a to vysokoteplotní K metasomatozou, která se s hloubkou mění na Ca-Na metasomatózu. Přítomen je křemenný žilník, který je hlavním indikátorem mineralizace. Zlato je jediným ekonomicky využitelným minerálem na ložisku. Vystupuje ve formě mikroskopických agregátů. Viditelné zlato je velmi vzácné. Zjištěno bylo pouze v jediném vzorku z hloubky 394,3 m. Ložisko Detva-Biely vrch je prvním ověřeným ložiskem zlatoporfyrové mineralizace v Slovenské republice. Zásoby o objemu 3I,5 megatun jej řadí mezi největší ekonomicky využitelná ložiska zlata ve střední Evropě. Těžba by byla rentabilní při ceně 800 USD/oz. Výtěžnost se předpokládá 30 %. Je tedy otázkou, zda se k těžbě tohoto zajímavého slovenského ložiska přistoupí. Těžbou by bylo možno získat cca 20 tun zlata. Podle ekonomické rozvahy by těžba zajistila 150 – 200 pracovních míst
19
Šperkař 4/2012 a příjmy státu z daní a odvodů po dobu životnosti ložiska by dosáhly cca150 – 200 milonů EUR.
The Story of European Precious Opal from Dubnik Kniha o Dubníku vychází v anglické mutaci.Kniha obsahuje přehled historie výzkumu, výskytu a zpracování drahého opálu z Dubníku. Publikace je doplněna řadou fotokopií historických dokumentů a množstvím fotografií(historických i současných).Významný je i přehled literatury zdejším opálům věnované, která je asi nejrozsáhlejší bibliografií. Všem zájemcům lze knihu doporučit. IT
BOHEMIA – ZEMĚ DRAHOKAMŮ RNDr. Ivan Turnovec
Granulit a jeho šperkové využití Ve velké rodině metamorfovaných hornin mají granulity výjimečné postavení. Jde o výrazně pozměněné původní horniny, u kterých není snadné určit, zda původně byla vyvřelina, nebo sediment. Jde o horniny světlých barev, tvořené převážně křemenem a živci (draselnými i sodnovápenatými). V menší míře obsahují i granát, pyroxen a biotit. Jen stopově i další minerály. Vyskytují se v oblastech starých, většinou předpaleozoických, silně metamorfovaných horninových komplexů. Vytvářejí ostře omezená Granulitové mugle tělesa čočkovitého tvaru bez přímého vztahu k okolním horninovým sériím. Petrologové se shodují v tom, že k jejich vzniku docházelo za extremních tlaků a teplot ve značných hloubkách. Rozcházejí se ale v hypotézách o tom, zda jejich minerální složení a vnitřní stavba jsou podmíněny charakterem původních hornin, nebo jestli hlavní roli sehrály až činitelé metamorfózy.
20
Šperkař 4/2012 Hlavní masy granulitů jsou nevýrazné světlé horniny. Na některých výskytech se objevují i partie texturně zajímavé, když v základní světlé hmotě jsou tmavší pruhy, nebo pásky. Tyto granulity mají často velmi efektní vzhled. Výskyty granulitů známe z nejstarších štítových geologických jednotek z různých částí světa. V Evropě je známe z Norska, Finska, Francie, Ruska, Skotska a Španělska. Nejbližší jsou v jižních Čechách a na západní Moravě. V osmdesátých letech minulého století byl vzorkován do šperků granulit od Mohelna u Náměště nad Oslavou (Turnovec 1986). Vyskytuje se zde materiál využitelný pro šperkovou výrobu. Na lokalitě se dají vybírat dva typy granulitu: 1. Světlejší formy s výraznými, ostře ohraničenými pásky rozloženými nepravidelně. 2. O něco tmavší, nažloutlý, rovnoměrně jemně páskovaný materiál. Klasické technologické prověření prokázalo, že zdejší granulit je dobře leštitelný a také jeho celková výtěžnost je srovnatelná s barevnou chalcedonovou surovinou dodávanou jako chryzopras a onyx. Ukázky výbrusů jsou na obrázku. Při vhodném výběru granulitové kresby působí vybroušené šperkové kameny z granulitu velmi efektně, a to bez ohledu jedná-li se o kabošony, tabulkovce, nebo různé druhy závěsů .
CESTA SKLENĚNÝCH KAMÍNKŮ Ing. Miloslav Frydrych
Bratři Václav a Jan Fišerovi po pětiletém pobytu v Benátkách, které byly ve své době skleněnou velmocí, v roce 1711 postavili a uvedli v Turnově do provozu první pec na tavení kompozičního skla. Po mnohých neúspěších vytavili křišťálovou kompozici potřebnou pro výrobu imitací diamantu a barevných drahokamů. Bratří Fišerové si ani neuvědomili, jakou skleněnou revoluci rozpoutali. Tavením kompozice se ve městě rozmohla, vedle broušení přírodních drahokamů, také „práce v měkkém díle“ tj. broušení šperkových skleněných napodobenin. Broušení „turnovského
21
Šperkař 4/2012 zboží“, které svojí kvalitou předčilo benátské napodobeniny, mělo velký obchodní úspěch. Vedle přírodních kamenů se začala i kompozice vyvážet do evropských států. Jan Kotler s úspěchem vyvážel turnovské zboží do Ruska. Broušení kompozičního skla a s tím spojený obchod, pozvedl brusičské řemeslo, brusiče i město Turnov. Kolem roku 1750 bratři Fišerové zjednodušili výrobní proces skleněných imitací drahokamů. Místo tavení jednotlivých kamenů začali vytavovat skleněné tyče. Z nich se po natavení skloviny začaly mačkat tvary kamenů včetně jejich hrubého výbrusu. Kameny se tvarovaly v dřevěných kleštích s vloženými kovovými jádry. V Turnově koncem 18. století pracovalo již sedm palíren kompozice, které vytavily skoro 2 tuny kompozičního skla. Zároveň, zákonitě s výrobou skleněných kamenů, se rozvíjí zhotovování šperků z těchto kamenů. Je doloženo, že v roce 1780 se v Turnově usadil zlatník Antonio Callegari. V Turnově a okolí se usazují zlatníci, kteří zpracovávají vybroušené přírodní i skleněné kameny. Velkým odbytištěm pro skleněné kameny byla Praha. Ranou pro turnovské kamenářství byla výroba štrasové bižuterie v té době objevené a vyráběné ve Francii. Podstatu štrasových kamenů však turnovští odhalili. Úpadek výroby tím byl zastaven.
22
Šperkař 4/2012 Počátkem 19 století dochází v Turnově k postupnému opouštění broušení skleněných kamenů. Brusiči se přeorientovávají na broušení přírodních kamenů a českých granátů, pro potřeby pražských zlatníků . Skleněná kompozice se však nepřestala na vesnicích kolem Turnova pálit a brousit. Již v poslední třetině 17. století se kameny ze skleněné kompozice začaly brousit v Hodkovicích nad Mohelkou. Pálení kompozice však není ve městě doložené. V roce 1754 se stal Hanus Jozef Blaschka hodkovickým faktorem zdejších brusíčů skla. Se skleněnými kamínky také obchodoval – byl označován jako obchodník s kamínky. Obchod s skleněnými imitacemi v Hodkovicích ovládla rodina Riedlů, kteří vybudovali obchodní dům a imitace s úspěchem exportovali do Evropy i Ameriky. Později pak postupně nastal úpadek firmy. Poslední z Riedlů v r. 1932 firmu prodal a vystěhoval se do USA. Jeho odchodem skončil obchod a broušení skleněných kamenů v Hodkovicích. Tavení skleněné kompozice bylo doloženo v České Lípě kde tavič kompozice, huťmistr Jozef Kittel vynalezl skleněnou imitaci českých granátů v roce 1765. Pálení skleněné kompozice začala provozovat také sklárna v Potočné u Jablonce již roku 1787. Zdejšímu huťmistru Ungerovi se připisuje vynález trojhranných tyčí na mačkání skleněných kamenů. Z jeho hutě se dodávala skleněná kompozice do malého městečka – tehdy městysu – Jablonce nad Nisou. Za několik let přičinliví jablonečtí, kteří se začali zabývat skleněnými kameny a skleněnou bižuterií pozvedli Jablonec. Stalo se z něj město a v letech 1787-1850 se z něj stává centrum výroby skleněných kamenů, perlí a bižuterie. K rozmachu výroby přispělo i zřízení zpočátku soukromé a později Státní odborné školy bižuterní v roce 1880. Dále pak zavedení plynu a elektřiny v r.1891. S výrobou skleněných kamenů – jmenovitě skleněných knoflíků se zároveň rozvíjí i pasířství. Pasíři upevňovali do kovových úchytek z obecných kovů skleněné knoflíky. Zavedením lisování a výroby lisovaných dílů pro
23
Šperkař 4/2012 výrobu bižuterních šperků se plně rozvinula pasířská výroba. Strojní hromadné broušení skleněných kamenů, na brusu zakoupeném ve Francii, zdokonalil a rozšířil Daniel Swarovski, rodák z Jiřetína pod Bukovou. V roce 1894 si zdokonalené strojní broušení nechal patentovat. V pozdějších letech přesídlil s výrobou do švýcarského Vatens, kde již několik generací Swarovskich rozvíjí bižuterní výrobu. V Jablonci nad Nisou před koncem 19. století nabývala na významu výroba tzv. černé bižuterie. Rozvíjí se výroba ozdobných špendlíků, smaltované a malované bižuterie, lisují se záponky a svorky. Rozvíjí se a zdokonaluje se výroba raznic a lisovaných šperkových dílů. Vznikají nová odvětví bižuterních šperků – bižuterie z plastických hmot – odlévaná kovová bižuterie – bižuterní dřevěné šperky Podíl kovové bižuterie v r. 1840 tvořil více než polovinu celkového vývozu jabloneckého zboží. V roce 1890 pracovalo v Jablonci na 500 pasířských dílen. V roce 1866 byl Jablonec povýšen na město. Jablonecká bižuterie se stává pojmem a Jablonec světovým centrem kovové a skleněné bižuterní výroby.
Ani další odvětví bižuterie nezůstávají pozadu. Franci Ulbrichovi (1856 až 1920) se přičítá výroba z umělých hmot. Zhotovují se kloboukové spony, umělé květiny a po roce 1883 perle. Z umělých hmot se vyrábějí náramky, kroužky do nosu, náušnice a amulety. Z umělé pryskyřice (prystall,
24
Šperkař 4/2012 ermoid, bakelit, trolitul – nehořlavvý celulouoid) se vyrábějí prsteny, galanterní, vlasové a oděvní ozdoby, náhrdelníky a spony. Z celuloidu hřebeny, perle, náhrdelníky, imitace korálu a horského křišťálu. Johan Schowanek vyrábí od roku 1868 dřevěné barevné knoflíky a dřevěné perle. Nejblíže špekové výrobě je firma Brdischka, nynější Solitér. Firmu založil v r. 1908 Heinrich Brdischka. Vyučil se pasířem a začal vyrábět šperky zcela sám. Po roce v jeho dílně pracovalo již 5 zaměstnanců. Obrat firmy čítal cca 7 000 Kč. Vyráběl stříbrné šperky s vysokým podílem lisovaných dílů. Jeho šperky byly úspěšné. Vývoj firmy se však zastavil – Heinrich Brdischka narukoval do první světové války. Přesto po první světové válce měla firma již obrat půl milionu Kč. Firma nezaostávala, rozšiřovala se po stavební, technické zaměstnanecké i personální stránce. Vyráběla se široká sortimentní škála stříbrných šperků, od levných až po luxusní . Vrchol firmy byl v roce 1928, kdy se rozšířila na 310 zaměstnanců s objemem výroby 10 mil. Kč. 50 % zlatníků tvořili domáčtí zaměstnanci. V období krize dochází k podstatnému snížení výroby. Firma si však udržela výrobu kvalitních stříbrných šperků. Rozšiřuje výrobu o nové druhy šperků – firma nabízí imitace módních šperků. Napodobuje starou bižuterii španělskou, maďarskou a rakouskou. Snaha firmy byla i o přímý prodej polotovarů a mechanismů ke šperkům na domácím trhu, což usnadňovalo drobným živnostníkům práci.
25
Šperkař 4/2012 Brdischka nadále rozšiřoval svůj podnik. Hodně investoval do strojního zařízení a do výroby raznic. Významným sortimentem, prakticky doménou firmy, se staly zlaté dětské náušnice. Po roce 1945 firma přešla pod národní správu. V roce 1989 se Brdischkův podnik vyčlenil z KP Jablonecká Bižuterie a vznikl státní podnik Solitér, který se 18. března 1991 přeměnil na akciovou společnost SOLITÉR. Podnik v posledních letech zeštíhlel. Zřídil si prodejnu polotovarů a zlatnického materiálu. Zůstala však tradičním výrobcem zlatých a stříbrných vysoce kvalitních šperků a dětských náušnic.
Dovoz bižuterie do České republiky v posledních několika letech prudce vzrostl a tuzemská výroba tohoto tradičního zboží kvůli tomu klesla na historické minimum. Bižuterie je do Česka dovážena hlavně z Číny, Německa a Thajska. Vyplývá to z údajů, které ČTK získala v databází Českého statistického úřadu. Zatímco v roce 2003 byla do ČR dovezena bižuterie za 147 milionů korun, tak v roce 2007 už hodnota jejího importu obnášela 587 milionů korun a loni vzrostla na rekordních 764 milionů korun. Naopak český vývoz bižuterie klesá. Ještě v roce 2005 se pohyboval kolem jedné miliardy korun, ovšem do roku 2009 klesl na 506 milionů korun. Loni pak byla z Česka exportována bižuterie v hodnotě 355 milionů korun a za prvních osm měsíců letošního roku za 210 milionů korun. Především levná asijská konkurence tvrdě zasáhla tradiční tuzemské výrobce bižuterie, kteří se navíc při exportu potýkali se silnou korunou. Loni proto hodnota tuzemské výroby bižuterie klesla z 427 milionů korun v roce 2009 na 293 milionů korun. Například společnost Jablonex Group byla ještě před pár lety jedním z největších světových hráčů v oblasti skla a bižuterie, na podzim 2009 však ukončila výrobu. Z původních zhruba 3900 zaměstnanců Jablonex Group jich na konci loňského roku zůstalo ve firmě 26. Tržby klesly z někdejších až pěti miliard na loňských 90 milionů, hospodaření skončilo loni ztrátou přes 122 milionů korun. (I.T.)
26
Šperkař 4/2012
ZAJÍMAVÝ NÁLEZ FRANCOUZSKÝCH ARCHEOLOGŮ RNDr. Ivan Turnovec
Vzácnou vlasovou sponu královny Kateřiny Medicejské našli během letošních úprav terénu, při záchraném průzkumu v zámku Fontainebleau u Paříže. Podle zprávy agentury AP je to poprvé, co se v zámeckém areálu podobný šperk renesanční panovnice našel. Ještě větší překvapení ale vyvolalo místo nálezu – sponu našli ve veřejné latríně. Asi devíticentimetrová jehlice byla tvořena písmenem „C“, vyzdobena byla smaltem v kombinaci bílé a zelené, tedy v barvách, které měla Kateřina Medicejská v oblibě. Smalt se zachoval. Podle francouzských historiků je nepochybné, že tato vlasová ozdoba panovnici ze 16. století patřila. Zajímavé je že objevena byla při analýze obsahu latríny, která se připravuje k rekonstrukci. Místo nálezu je podle archeologa Vincenta Drogueta jistě neobvyklé. Navíc je podle něj záhadou, jak se dostala ozdoba do veřejné a nikoli privátní královské latriny. Aby použil příslušník vyšší třídy veřejnou latrinu totiž nebylo v 16. století běžné. To vede archeologa Droguerta k názoru že spona byla ukradena a v latrině skončila když se zloděj zbavoval lupu při vyšetřování. S touto teorií lze souhlasit.
27
Šperkař 4/2012 VÁNOCE, VÁNOCE, PŘICHAZEJÍ ………… Ing. Miloslav Frydrych
Poznenáhlu se blíží konec roku. Doufejme, že tento rok bude venku zasněžená romance. Přijede Martin na bílém koni? To je dilema posledních let. Ať je to tak nebo tak, Vánoce se blíží a v zlatnických dílnách začíná být živo. Začíná totiž příprava na Vánoce. Jsou to drobné opravy šperků pro zákazníky nebo zákaznice. Zakázky chystané pod stromeček. Je ctí každého zlatníka vyhovět zákazníkovi a hlavně dodat zakázku včas, tak aby připravovaný dárek udělal obdarovanému radost. Nestihnout zhotovení dárku, znamená zkazit vánoční radost dárci i obdarovanému. Pro samou práci zlatník zapomíná, že i on a jeho rodina mají Vánoce. Připomínkou příchozích svátků, jak bývalo zvykem v malých i větších zlatnických dílnách, si na pracovní stůl, do stojánku ze silného pozinkovaného drátu, postavit malý vánoční stromeček. Ozdobit jej chomáčky vaty a z drátu vyrobenými ozdobami. K tomu účelu se použil někde sehnaný silnější měděný, nebo také jen pozinkovaný drát. Háčky na zavěšení se udělaly z vázacího drátu. Vyrobila se hvězda nebo špička na vršek stromku a jako ozdoby z drátu stáčené rybičky, jablíčka, hruštičky, ptáčkové – to vše podle vlastní fantazie. To bylo to naše připomenutí Vánoc Protože je nutné při tom zlatnickém shonu nezapomenout na vůni Vánoc a hezké prožití svátků. Proto i vám všem šperkařúm, zlatníkům, pasířům, rytcům, slévačům, galvanizátorům a brusičům drahokamů i skla přeji hezké zakončení roku 2012. Rovněž přeji všem svým spolupracovníkům dobré vykročení do nového roku a děkuji za dobrou spolupráci.
PF 2013 28
Experimentální betonový šperk je zhotovený z mědi, betonu, odřezků tygřího oka a onyxu. Do betonu jsou zapuštěny odřezky, po jeho zatvrdnutí je plocha šperku vybroušena a vyleštěna na rovinném brusu – kerglu. Granát 1982.
Zlatnický časopis
Šperkař
lze zakoupit v Turnově: Knihkupectví – antikvariát, ul. 5. května 704 Kniha Českého ráje, Hluboká ulice 280 Kniha u Jizery, Palackého 440 Galerie Granát, Nám. Českého ráje 4 Muzeum Českého ráje, Skálova 71 Informační středisko, Nám. Českého ráje 26 v Železném Brodě: Městské muzeum, Nám. 3. května – Informační středisko v Jablonci nad Nisou: House of beads & Jewellery, Nádražní 6 (u prodejny Soliteru) v Liberci: Opravy a prodej šperků Ateliér PEGA Nákladní 456 Časopis je vydáván na internetových stránkách: http://gemologie.turnovec.cz/2012/04/05/turnovsky-sperkar
Kruhové náramky se zašupovacím zapínáním, tombak, skleněné kameny, smalt. Stará pasířská práce asi z roku 1870 Jablonec nad Nisou
cena výtisku: 35,- Kč
