EXKURZE. Modrotisk v Olešnici. Obsah

Než by se člověk nadál, je tu konec školního roku. Mnohým přinesl něco nového a pozitivního, pro mnohé neznamenal vůbec nic, některým naopak převrátil život naruby. Žáci oboru kuchař – číšník a hotelnictví turismus si rozšířili svou kvalifikaci

na barmanském kurzu, mnozí třeťáci

z oboru

agropodnikání získali řidičské oprávnění a hlavně většina čtvrťáků zdárně ukončila studium a do kolonky dosažené vzdělání mohou psát – středoškolské. Ale že to někdy dalo zabrat……

Obsah EXKURZE .................................... 1 Modrotisk v Olešnici ................ 1 Mikve .......................................... 2 Třiďte odpad. Cestou ke kontejnerům zhubnete“ ........... 3 Skládka Březinka ...................... 3 Krakov a Osvětim ..................... 3 NOVINÁŘKA MEZI STUDENTY 5 AUTOŠKOLA .............................. 6 BARMANSKÝ KURZ .................. 7 ZORRO ........................................ 8

Během maturit nahlédli do opravdové pracovní reality druháci a třeťáci (i někteří prvňáci), když absolvovali praxi. Naši žáci dali o sobě také vědět mimo hranice regionu při úspěšných

účinkováních

na

soutěžích

Cisco

akademie

a Prostějovská zlatá jehla. Za hranicemi regionu se také ví o naší tradiční výstavě psích miláčků, které jako vždy přáli milovníci zvířat, ale ne počasí. O tom všem, ale i mnohém dalším se tedy dočtete v letošním posledním čísle Občasníku.

EXKURZE Modrotisk v Olešnici Dne 26. 4. 2013 jsme se zúčastnily exkurze věnované modrotisku

ODBORNÁ PRAXE ..................... 8

v Olešnici. Na tuto exkurzi jsme jely my holky z AT3 a holky z AT2

ÚSPĚCH ŽÁKŮ IT1 ..................... 9

s paní učitelkou Holkovou. Protože si myslíme, že o modrotisku

Velký úspěch žáků IT ............... 9

nikdo nic moc neví, rozhodly jsme se o tom napsat.

Ajťáci soutěží ............................. 9

V Olešnici se dochovalo dodnes jedno z řemesel, už v minulosti

VELKOLEPÝ ÚSPĚCH NAŠICH ODĚVÁŘŮ................................. 11

považované za umělecké. Jedná se o ruční tisk různých vzorů na

VÝSTAVA PSÍCH MILÁČKŮ ... 12

chalupě nebyl dřevěný stav, na kterém by se netkalo plátno. Je

MATURITA 2013 ....................... 14 Český jazyk a literatura .......... 14 Matematika .............................. 14 Cizí jazyk.................................. 15

plátno. Olešnice byla dříve místem pěstování lnu a jen v málokteré pochopitelné, že proto tu museli být i barvíři. Výroba modrotisku se traduje až do 17. století. Po celá staletí bylo používáno přírodního barviva indiga. Tisk se prováděl na plátno ručně, přitlačením formy namočené do barvy odpuzující hmoty (tiskařský pop) a pak se plátno obarvilo. Vypráním plátna se jednak odstranil pop a jednak přebytečná barva.

1

Formy byly desky z tvrdého dřeva vybraných stromů (např. hrušeň) a do nich byl nabit měděný plech či drát, který tvořil určité vzory. Dílna u Danzingerů používá dodnes forem i receptur předávaných z generace na generaci přes 150 let. V roce 2002 obdržel Jiří Danzinger titul nositel tradice. Vedle metráže dílna nabízí také bytové doplňky a hračky. Poblíž byla vybudována malá expozice věnovaná historii a výrobě modrotisku, která uchovává cenné rodinné památky. Závěrem bychom chtěly říct, že exkurze se nám velmi vyvedla. Dozvěděly jsme se mnoho zajímavých a poučných věcí. Domohlo nám k tomu i pěkné počasí. Návštěvu Olešnice bychom doporučili všem, protože to není jen místo na lyžování, ale místo k poznávání něčeho neobvyklého a zajímavého. Za něčím takovým se stojí vypravit. Petra Růžičková, Tereza Šebelová AT3

Mikve Dne 16. 4. 2013 třída KC2 navštívila židovské město v Boskovicích. V židovském městě jsme se konkrétně zaměřili na modlitební místo Židů synagogu. Před vstupem do synagogy stálo umyvadlo, ve kterém si židé omývali ruce, aby se očistili. Dozvěděli jsme se, co je šábes. Je to židovský svátek, kdy se odpočívá, začíná v pátek večer a končí v sobotu večer. Během svátků převážně muži podstupují očistnou rituální lázeň v mikve. Ruční výzdoba synagogy patří k nejkrásnějším v celé České republice. V synagoze nám paní průvodkyně ukázala, kde se modlili muži a kde ženy. Dále nám ukázala místo, kde bylo úložiště tóry, židovské knihy. Toto místo vždy směřuje k Jeruzalému. Po prohlédnutí synagogy nás paní průvodkyně zavedla do rituální lázně mikve. Mikve je dobře zachovalá a dlouho o ní nikdo nevěděl, objevili ji teprve až v roce 2002. Uvnitř mikve byla tma a příjemná chládek. Překvapila nás teplota vody, byla ledová. Po prohlídce jsme se rozešli domů se vzpomínkou na boskovickou synagogu a mikve. Třída KC2

2

Třiďte odpad. „Cestou ke kontejnerům zhubnete“ Dne 23. 4. jsme se my, žáci třídy OA1 společně s paní učitelkou Královou zúčastnili výstavy Člověk a odpady, která se konala v boskovickém muzeu. K vidění byly nejrůznější věci a nový materiál vytvořený z recyklovaných odpadů všeho druhu. Nejvíce nás upoutal kontejner, který sloužil jako sedačka. Také jsme si mohli prohlédnout džungli z plastových lahví, dámské kabelky nebo hračky pro děti. Ve čtvrtek 25. 4. nám paní učitelka Králová každému dala starou baterii a úkol zněl jasně: Najít ve škole kontejner pro použité baterie. Po dlouhém bloudění jsme zjistili, že ve škole máme tři malé kontejnery na použité baterie. První je u vrátnice, druhý pod kopírkou ve druhém patře a třetí u bufetu. Naše mise skončila úspěšně a použitá baterie našla své místo.

Skládka Březinka V úterý 14. května naše „ekologická“ cesta pokračovala na skládku. My OA1 a žáci OA2 jsme se společně s panem učitelem Procházkou a paní učitelkou Královou vydali na odbornou exkurzi o odpadech do nedaleké skládky Březinky. Hned při nástupu do autobusu jsme od paní učitelky Králové dostali bonbóny, abychom málo mluvili a byli hodní. Až jsme dorazili na místo, ujal se nás ředitel skládky a vedl nás nepříliš dobrou cestou k místu, kde dříve stála skládka Březinka I, na které bylo uloženo 1 348 347 tun komunálního i inertního odpadu. Prohlédli jsme si místo, kam se náš odpad z domova dostává, a bylo nám řečeno, že kdybychom něco omylem vyhodili, můžeme si pro to zajet. Ze skládkového plynu se vyrábí i elektřina, která by vystačila na malé město. Poté jsme se vydali k čističce vod, která čistí vodu ze skládky. Naši exkurzi jsme zakončili návštěvou borotínského arboreta, ve kterém jsme si po náročném dni odpočinuli. Nikola Chlupová OA1

Krakov a Osvětim Dne 6. – 7. května se pro studenty naší střední školy uskutečnila exkurze do Polska, do Krakova a Osvětimi. Celkem se zúčastnilo 40 studentů, nejvíce ze třídy IT 2 – 11 studentů. Sám jsem se exkurze nezúčastnil, čerpal jsem z autentických zážitků účastníků a zaměřil jsem se na návštěvu Osvětimi. Odjíždělo se v ranních hodinách, počasí bylo sice nepříznivé, ale to účastníkům exkurze dobrou náladu nezkazilo. Při příjezdu na hranice celníci zjistili, že mají autobus v registru, tak musel pan řidič situaci vysvětlit, ale vše dopadlo dobře. Ke koncentračnímu táboru se přijelo o půl druhé. Během cesty se počasí výrazně zlepšilo, studenti dostali sluchátka a „krabičky“, naladili se na správnou frekvenci a šli přímo za průvodkyní. Ta

3

vypadala už od pohledu utrápená a smutná, takže ponurná atmosféra místa se ihned přenesla i na studenty. Všichni tiše procházeli branou tábora, protože se chtěli dozvědět něco nového. Byli v pracovním táboře „AUSCHWITZ I“. Domy nebyli nijak zvláštně poničené a uvnitř bylo dokonce i muzeum. Byli tam fotografie z transportů a různé věci, které po obětech zůstaly. Pro některé studenty bylo obzvlášť děsivé vidět hromadu vlasů a model plynové komory. Studenti při cestě k jediné plynové komoře, která se v koncentračním táboru Auschwitz I nacházela, mohli zpozorovat i 2 šibenice. Na jedné z nich se věšeli vězni a na druhé byl až po válce popraven velitel tábora Rudolf Höβ. Plynová komora zde neměla jako v jiných táborech formu sprch, tudíž lidé nejspíš tušili, že je čeká smrt, a proto bylo nejobtížnější je vůbec dostat dovnitř. „Nevím, co může být horší, jestli místnost, kde probíhalo vraždění, nebo pece v místnosti hned vedle.“Studenti vrátili vypůjčené věci, opustili první tábor a vydali se ke druhému táboru – Auschwitz II – (Birkenau – Březinka). Tentokrát už na první pohled bylo vidět, že je tábor určený přímo k vyhlazování. „Paní průvodkyně nám říkala, že vojáci se snažili být na lidi příjemní a milí, což pak znamenalo větší poslušnost vůči vojákům a minimální odpor. Dokonce lidem slibovali jídlo a pití, což by se každému po tak náročné cestě hodilo, lidé jim věřili, protože to byla pro ně jediná naděje a víra, nijak nebrali v potaz ani třídění lidí. Staří a nemocní měli přednost před ostatními, kteří byli využiti pro práci, avšak jediným cílem práce bylo lidi oslabit a fyzicky totálně vyčerpat. Studenti také mohli vidět vagón, který byl používaný pro přepravu, maximální kapacita pro příjemnou cestu bylo 20 lidí, jenže vojáci dovnitř dokázali donutit vstoupit až pětinásobek. V ženské části tábora byly zděné budovy, v mužské části byli dřevěné. Na toalety mohli lidé jít maximálně dvakrát denně. Hrůzostrašné bylo také zametání stop po plynových komorách, nacisté je před osvobozením tábora vyhodili do vzduchu a pak vězně i slabé a nemocné poslali na pochod „smrti “bez jídla a pití. Tahle taktika však nacistům úplně nevyšla, někteří lidé pochod přežili a mohli pak podat svědectví o hrůze, kterou zažili. Myslím si, že pro studenty to byl obrovský zážitek a zanechalo to v nich velký dojem, určitě si mnozí z nich představovali, co by dělali oni, kdyby se jim tohle přihodilo, zda by měli takovou naději a sílu. Patrik Psota OA2

4

NOVINÁŘKA MEZI STUDENTY V pátek 12. 4. 2013 naši školu navštívila vedoucí brněnské redakce deníku MF Dnes Hana Černohorská. Při besedě se studenty 3. ročníku se zájmem odpovídala na všechny otázky, které spíše pokládali učitelé. Po besedě jsme se jí zeptali na pár otázek, na které nám s radostí odpověděla. Jakou jste měla cestu? No tak cesta nic moc, ale je dobře, že není náledí a sníh, protože ta letošní zima byla hodně dlouhá, takže to je super a dalo se to nějak přečkat. Jen jsem trošku bloudila, nemohla jsem vás najít. Jak se Vám líbí na naší škole? Neztratila jste se? Neztratila, protože paní učitelka Součková čekala u vchodu a bezpečně mě dovedla, kam jsem potřebovala. Pracujete v MF Dnes, jak jste se k této práci dostala? V roce 1996 nebo možná už 1995 právě rozjížděla MF Dnes Jihomoravskou přílohu a sháněla lidi, kteří budou psát zpravodajství z okresních měst nebo z měst v okolí Brna, a já jsem se tehdy přihlásila, nebo řekla jsem, že mám o tuto práci zájem. Setkala jsem se s tehdejším vedoucím redakce v Brně, což byl tehdy Daniel Zásměta, ten mě přijímal, a protože jsem se mu líbila, řekl: ,,Dobře, můžeme to vyzkoušet.“ A tři měsíce jsem jezdila z Břeclavi, kde jsem tehdy bydlela, denně do brněnské redakce a učila jsem se psát. Tak jsem se k tomu dostala. Kde jste pracovala dříve? Původní profesí jsem učitelka, učila jsem, profesionálně jsem zpívala, a protože jsem měla malou dceru a ta práce se nedala skloubit, tak jsem se přihlásila do redakční práce. Je to klasický příběh, o tom jsme se třeba dneska nebavili, v redakci třeba nejsou všechno lidi, kteří vystudovali žurnalistiku, ne že by to nebylo samozřejmě potřebné, ale jsou tam třeba chemici, strojaři, historici, a ani já nemám žurnalistické vzdělání. Takže jsem to vlastně zkusila a jsem ten případ, který se objevuje mezi kolegy velmi často, protože mě bavila čeština, psala jsem slohovky, vyhrávala jsem různé soutěže, měla jsem texty otištěné v časopisech. A co jste učila za předmět? Já jsem učila v mateřské škole. A jak se Vám podařilo skloubit osobní život a pracovní život? Já jsem měla tu výhodu, že jsem nepracovala přímo v brněnské redakci, ale v lokalitě, ze které mělo být zpravodajství. Měla jsem na starost Břeclavsko, Brněnsko, Znojemsko, takže já jsem měla takovou vysunutou kancelář doma ve své pracovně, tudíž jsem mohla dohlédnout na dceru, nemusela jsem se bát, že až do večera nebudu mít přehled o tom, co dělá a podobně. Při práci terénního redaktora se to dá všechno krásně zvládnout. Bavilo Vás vlastně dělat toho terénního redaktora? Bavilo mě to strašně a bylo to to nejzajímavější na mojí práci za celou dobu. Na to se mě třeba ptají studenti taky, když se bavíme o tom, co se mi líbilo nejvíc. Líbila se mi nejvíc terénní práce okresního redaktora, protože jsem se setkávala se zajímavými lidmi, se kterými bych se v životě nepotkala, byla jsem u zajímavých událostí.

5

Koho nejslavnějšího jste potkala? Vážíte si skutečnosti, že jste jí mohla potkat? Jé, to je teda těžké, určitě jsem se potkala s nějakým prezidentem, Václava Havla jsem teda nepotkala. Úžasná událost byla, když přijeli do Brna prezidenti, bylo jich hodně, teď si nevzpomenu kolik. Byla to velká událost před šesti nebo sedmi lety. Co třeba čtete? Jaká je vaše oblíbená kniha? Co čtu, no abych pravdu řekla, ke čtení se moc nedostanu. Jen velmi výjimečně a po přečtení tří stránek mě ta kniha padá na hlavu a usínám, ale teď čtu knížku, kterou mi doporučila moje kolegyně, ten název vám neřeknu, ale mám ji v šuplíku a k té se probojovávám. Jak dlouho, průměrně, strávíte nad jedním článkem? Já nepíšu, takže já teď vlastně koordinuju výrobu, to znamená, že komunikuji s lidmi, kteří s námi spolupracují, bavíme se o obsahu novin. Moje práce je bohužel spíše manažerská než bohužel ta redaktorská.

Ale jak dlouho, těžko říct, než si seženete informace, než ten text dáte dohromady,

rozhodně je to několik hodin. Stalo se Vám někdy, že jste měla šibeniční termín, že bylo pár posledních hodin, kdy se to muselo dát do výroby, že jste třeba neměla skoro nic? Stalo, náš editor vykládá skvělou historku, že notebook musel redaktorce přiklapnout na prsty, aby to prostě už odevzdala a aby text mohl přečíst a poslat do tiskárny. To jsou většinou kolegové, kteří pracují úplně do poslední věty, do posledního slova, což je samozřejmě v pořádku, ale musí mít i vědomí termínu, uzávěrky, nepracujeme v týdeníku, ale v deníku. Kamila Becková a Vendula Fabiánková AT 3

AUTOŠKOLA Pííp, pííp. Cože? Už? Dnes mě ten zvuk děsí víc než obvykle. Je to tady. S hlubokým nádechem vstávám z postele. V hlavě se mi šrotují všechny testové otázky, při tom si v duchu říkám, už toho nech, nebo se ti všechno doplete! Jsem tak nervózní, že se ani pořádně nenasnídám, a hodiny utíkají jako splašený kůň. Nedám si pokoj a ještě si v rychlosti udělám test na mobilu, zjistím, že jsem prospěla. Uklidní mě to. Podívám se na hodinky a zjistím, že už je nejvyšší čas vydat se na cestu. Rychle se obleču a pravou nohou důrazně vycházím. Přijdu za holkami na zastávku, jejich přítomnost mě trochu uklidní, protože konečně přicházím na jiné myšlenky. Je jezdec na koni řidičem? Jak budete řešit smyk zadních kol? Chvilku si popovídáme o tom, co se včera dělo, a vyrážíme směrem na Slovákovu. A nervozita začíná stoupat. Pro jistotu si ještě uděláme jeden test a čekáme na komisaře. Jakmile se komisaři objeví, nervy začínají pracovat víc a víc. Nečekaně si nás komisaři rozdělí na dvě skupiny. Skupina, ve které jsem já, jde na testy jako první. Sedáme si k počítačům, a jako by nám to komisař dělal naschvál, alespoň půl hodiny jen sedíme u zašlých počítačů. Všechny nás to dostává do šíleného stresu. Konečně, jdeme na to. Neuvěřitelně se mi klepou ruce. Všechny otázky si raději čtu dvakrát, ale u každé hned dám odpověď, která mi jako první přijde správná. Test je kupodivu za pár minut hotový. Stisknu vyhodnotit test, zavřu oči a s hlubokým nádechem stisknu opravdu vyhodnotit test. Otevřu oči a vidím „PROSPĚL (A)“. To mě uklidní a na chvíli jsem šťastná. Ovšem jen do té doby, než vzápětí pan komisař oznámí „Můžete jít jezdit“. Tak tohle jsem vážně nečekala, že to půjde takhle rychle. A nervy byly opět na pochodu.

6

Sednu do auta a první otázka je, jak dopadly testy. Na to s radostí odpovím, že jsem je udělala. „Slečno, trefíte odsud ke Kauflandu?“ „Ano“ „Tak prosím, můžete jet.“ Všechno si nachystám, nastartuji a vyrážím. Jedu si hezky v klidu, ale nervy mám nadranc. Dojedu ke Kauflandu a tam mi pan instruktor oznámí to, co jsem slyšet nechtěla: „Tak, tady si zaparkujte.“ Po téhle větě jsem musela mít tep asi 200 za minutu. Napoprvé se to sice nepovedlo, ale druhý pokus byl lepší. „No, je to dobré, už vás nebudu trápit, jedeme zase do města.“. Uf, to jsem chtěla slyšet. V hlavě si promítám, co všechno musím udělat a jedu si dál. Sice mi svítí slunce do očí, ale cestu jsem absolvovala bez větších problémů. „Tak a můžeme jen zpět ke škole, slečno.“ Paráda, na to jsem čekala. Přijíždíme zpět ke škole, parkuji a čekám na vyjádření. „Slečno, praktickou zkoušku jste udělala. Nějaké chyby tam sice byly, ale jela jste opatrně.“ „Jé, děkuju moc a nebojte, já rychle snad ani jezdit neumím,“ odpovídám s úsměvem a po celém dnu i s klidem. Kamila Kovářová, AT3

BARMANSKÝ KURZ Ve dnech 25. 2. až 1. 3. 2013 se konal v Brně na ulici Kopečné barmanský kurz, kterého se zúčastnila třída KC2 a HT2 a jeden žák z naší VOŠky. Kurz se konal pod dozorem Zdeňky Endlicherové a Pavla Hájka. Kurz se skládal z třídenního nacvičování míchání koktejlů a následné prezentace. Čtvrtý den proběhla závěrečná zkouška. Poslední den se konala soutěž o nejlepší nealkoholický drink, který jsme si měli sami vymyslet. Kurz byl završen rozdáním cen a certifikátů o úspěšném absolvování kurzu. Zeptali jsme se pár účastníků na průběh barmanského kurzu. Proč jste si vybrali právě barmanský kurz? Martin: Dobře se na to balí holky  Veronika: Bude se mi to hodit do budoucna při povolání. Jaké drinky jste míchali? Radim: míchali jsme různé koktejly, které jsme poté rozdělili do skupin short a long podle objemu v mililitrech. Do skupiny short patří aperitivy, flipy, do long eggnagy a fizzy. S jakými ingrediencemi jste pracovali? Kristýna: Pracovali jsme s lehce a těžce spojitelnými surovinami. K lehkým surovinám patří destiláty, bittry a vermuty, které se míchají v tambléru. Do těžkých patří také destiláty, šťávy, sirupy, džusy, vejce, med, cukr, smetana. Tyto ingredience se míchají v shakeru. Jaké pomůcky jste používali? Pavel: Pomůckám se říká míchací média. Bylo jich spousta, ale nejdůležitější byly sekery, které se skládají ze tří částí – míchací sklenice, sítka a čepičky. Tyto části jsou vyrobeny ze stříbra nebo nerezu. Dále jsme používali skleněný tamblér, který obsahoval míchací sklenici, barovou lžíci a stainer – to je barové sítko. Kdo byl vaším instruktorem? Kamila: Byla to Zdeňka Endlicherová, která se nezaměřuje jen na barmanské kurzy, ale i na jiné gastronomické kurzy (např. s vyšší a složitou obsluhou). A dál to nás vedl její kolega Pavel Hájek.

7

Jak probíhalo závěrečné testování? Míša: Napřed jsme psali hodinový test. Mezi otázkami bylo např., z čeho se skládají sekery a jaké existují druhy fizzů. Poté následoval praktické zkoušky, kde jsme míchali drinky. Mezitím probíhaly i ústní zkoušky. Celá zkouška byla zakončena předáním certifikátu o úspěšném absolvování barmanského kurzu. Veronika Ženatá KC2, Kristýna Prudilová KC2, Lucie Hotová KC2

ZORRO Příběh o Zorrovi bylo další divadelní představení, na které jsme se letošní školní rok vydali. Ve středu 20. 3. 2013 jsme kolem páté hodiny odpoledne odjeli do Brna do hudební scény brněnského Městského divadla. Tento muzikál na mě velice zapůsobil, z části kvůli z pracování a hudbě, která perfektně dokreslovala atmosféru, ale hlavně díky perfektním výkonům herců.

Celý příběh začal

v prosluněném Španělsku, kam hlavní hrdina Diego De La Vega, kterého ztvárnil mladý herec Lukáš Janota, utekl před zodpovědností a přidal se k cikánům. Po několika letech ho najde Luisa, jeho kamarádka z dětství, aby mu řekla zprávu, že Diegův bratr Ramón, který si v podání Dušana Vitázka určitě odnesl veliký obdiv, začal vládnout městu Los Angeles poté, co jeho otec spadl z koně. Když se Diego vrátí do svého rodného města, nachází tam strašný chaos a obavy obyvatel. Diego se tedy rozhodne udělat ve městě opět pořádek. Na boj s vlastním bratrem si najde mezi starým oblečením černý plášť a masku. Nakonec vše dopadne dobře, Diego najde svého otce uvězněného, Ramóna porazí, zachrání svou milovanou Luisu, ale jeho cikánská přítelkyně Inez zemře. Kateřina Pospíšilová OA1

ODBORNÁ PRAXE Od 20. do 31. května probíhala na naší škole školní – ústní část maturitních zkoušek. V této době se uskutečnila praxe všech žáků druhých a třetích ročníků střední školy a prvních ročníků oboru veterinární prevence a hotelnictví a turismus. Žáci si našli praxe většinou v okolí svého bydliště nebo jim ji zařídil třídní učitel. My jsme se pochopitelně zaměřili na praxe naší třídy – tedy IT2. Někteří spolužáci absolvovali praxi v nemocnici, jiní ve školách, různých firmách nebo úřadech Asi polovina IT2 absolvovala svou praxi na základních školách. Z odpovědí spolužáků vyplývá, že na ZŠ většinou dělá správce počítačů i sítě nějaký učitel informatiky, který občas potřebuje pomoc. Proto byla naše přítomnost i trochu užitečná. Běžné úkony byly: instalace programů, konfigurace sítě, konfigurace HW, ale také čištění HW od nečistot. Další spolužáci byli většinou u soukromých podnikatelů, v menších či středních firmách. Zde povětšinou pomáhali nějakému správci či ajťákovi s jeho prací, anebo dělali technickou podporu. A že praxe neznamenala pouze získávání odborných znalostí, vyplývá z odpovědi mého spolužáka Fileho na otázku, jak se mu líbilo na praxi na Základní škole v Boskovicích. „S praxí na ZŠ jsem byl spokojen, a to hlavně proto, že jsem již celé pracoviště znal, vedoucí praxe mě vyučoval 4 roky, a většina pedagogů mě také ještě poznala. Ve volné chvíli jsem se také stavil na kus řeči k mojí bývalé třídní učitelce, která byla ráda, že mě zase vidí. Všeobecně vzato, na ZŠ jsem býval výborný žák, takže mě většina pedagogů viděla ráda. Pracovní úkony nebyly obzvášť složité, vypořádat se s nimi nebyl většinou problém. Můj největší úkol spočíval v tom zprovoznit PC učebnu, což se mi nakonec i povedlo. Dále jsem pracoval např. s databází žáků.“

8

Naši spolužáci tedy během prvního ostrého střetu s pracovní realitou zaměřenou na naši odbornost zřejmě uspěli. Málokomu se chtělo zpět do školy a většinou se budou příští rok během praxí vracet na stejné pracoviště. Baz a File IT2, (Lukáš Janíček a Filip Kočvara )

ÚSPĚCH ŽÁKŮ IT1 Velký úspěch žáků IT V pátek 8. března 2013 proběhla na naší škole soutěž ve znalostech informačních technologií – 8. ročník soutěže NAG 2013. Letos se naše škola poprvé zapojila do mezinárodní soutěže NAG 2013 – NetRiders (NAG – Networking Academy Games). Cílem soutěže je umožnit žákům změřit své znalosti a dovednosti z oblasti počítačů a počítačových sítí, které získávají během studia na naší škole v programu Cisco NetAcad. Mohou se tak poměřit i s ostatními žáky z jiných škol (soutěž probíhá na všech školách v ČR, které jsou také zapojené do programu Cisco NetAcad). Soutěž zároveň umožňuje ocenit nejlepší jednotlivce či skupiny a podnítit jejich zájem o další studium počítačů, síťových technologií a vyhledávat nové talenty. Soutěže se v ČR zúčastnilo celkem 23 akademií (z 36) – celkem asi 400 žáků. Z naší školy se zúčastnili žáci 3. a 4. ročníků oboru Informační technologie. Nejlepších 20 žáků z celé ČR postoupilo do finále, které se konalo 23. března v Praze na ČVUT, na fakultě Informačních technologií. Do tohoto finále se z naší školy probojovalo 5 žáků! Byli to Petr Kalas, Matěj Špaček, Lukáš Boček a David Král z IT4 a Pavel Šašinka z IT3. Zde se všichni umístili do 10. místa, což považuji za obrovský úspěch. Ing. David Marek (učitel informatiky) A nyní pohled přímého účastníka soutěže aneb Jak to viděl Petr.

Ajťáci soutěží Sedím ve vlaku, koukám na ubíhající stromy a znovu přemýšlím nad tím, že tohle bylo celé opravdu špatný nápad. Přejíždím pohledem podobně sklíčené pohledy spolužáků a nakonec se zastavuji u rozjasněné tváře našeho třídního. To přejde… Dne 8. března se u nás konalo školní kolo soutěže NetRiders pro jednotlivce. Jedná se o možnost ukázat svoje schopnosti a znalosti posbírané v průběhu výuky počítačových sítí a základů počítačů obecně v programu Cisco akademií, do kterého je naše škola zařazena. Do třídy IT4 bylo jakožto do průkopníků tohoto programu na škole vkládáno hodně naděje. Čtyři opravdu postoupili. A postoupil dokonce i jeden žák z IT3. Národní kolo se konalo 23. března. A tak jsme vyrazili. Že my jsme se sakra vůbec nechali nakonec ukecat. Jenže tomu nadšení našeho Cisco lektora se opravdu jen stěží dalo říct ne. Navíc jedno ne ho zdaleka nedokázalo odradit. A ta vidina finanční odměny dělá svoje. Teď, když se ale blížíme k Praze, si říkám, že jsem měl

9

být tvrdší. Za ten trapas na místě po zjištění, že jsme možná naprosto tupí, to nestojí. Ten mladší z IT3 ale vypadá nadějně. Snad naši výpravu zachrání od naprostého ztroskotání. Soutěž probíhala na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze. Po příjezdu a vstupu do budovy proběhla legitimace, zapsání a obdržení informací a bagety. Letmo jsme prohlédli prostory uvnitř fakulty a také pár příchozích soupeřů. Začít se mělo až za zhruba 2 hodiny, takže do té doby byl vyhlášen rozchod.

(hrdinská výprava zleva: Matěj Špaček, Lukáš Boček, David Král, Petr Kalas – všichni IT-4; Pavel Šašinka a morální opora David Vybíhal – oba z IT3) Se spolužáky jsme z té neuvěřitelně chladně působící budovy prchli směr jídlo a poté káva, hned jak to šlo. Vlastně nás vcelku potěšilo, že se po příchodu nekonaly žádné ceremonie a celá akce vypadá, že je spíš komorní záležitost. Ale ty přísné pohledy pořadatelů. Ta chladnost, tichost a prázdnost chodeb. Ten zjev soupeřů, jenž vypovídal o tom, že tohle jsou opravdu experti a nadšenci. To zase nahánělo strach. Fajn pokec a jídlo dokáže od myšlenek na nadcházející trapas v soutěži rozptýlit, ale už tam musíme. No to bude něco… Samotné „utkání“ probíhalo zhruba hodinu a bylo doprovázeno naprostým tichem a přísným dozorem. Dle očekávání byla obtížnost testu vysoká. Po testu následovalo slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen. Bohužel nikdo z nás se do první trojice nejlepších nedostal a v mezinárodním kole tedy naše škola už reprezentována nebyla. Když vyšlo najevo, že vyhlášeni v naší kategorii budou pouze první tři soutěžící z dvaceti a oficiálně se nebudou výsledky ostatních zveřejňovat – přišla neuvěřitelná úleva. Byl jsem si jist, že nás pět obsadilo posledních pět míst, a to by se neměl nikdo dozvědět. V obří přednáškové místnosti jsme zhlédli předání cen, zatleskali, dostali hrníček a zapózovali na společnou fotku. A honem pryč. Cesta vlakem domů byla už v značně odlehčenější atmosféře. Už jsem o celé akci nechtěl vůbec přemýšlet. Překvapení mělo ještě ale přijít. Náš třídní učitel se krátce po soutěži dostal k informaci, že jsme se všichni dostali do první desítky. To samozřejmě velice potěšilo. Dostali jsme pěkné pamětní listy a slibovanou finanční odměnu. Ještě jednou bych tedy chtěl poděkovat jak panu učiteli Markovi, tak panu řediteli za možnost zúčastnit se a také za veškerou podporu.

10

To, že jsme z těch dvaceti expertů, mezi kterými jsme se cítili jako vidláci a amatéři, nechali v konečném pořadí ještě deset za námi – to nikdo nečekal. Naše (ne)znalosti a půlka odpovědí natipovaných dokázaly víc, než kdokoliv z nás čekal. Asi na tom nejsme nakonec tak špatně. Třídní spokojený, my spokojení, velmi slušná finanční odměna v kapse a zkušenost k nezaplacení. Úspěšná to výprava. Petr Kalas IT4

VELKOLEPÝ ÚSPĚCH NAŠICH ODĚVÁŘŮ

16. května se v Prostějově konal již dvanáctý ročník soutěže Zlatá jehla, na které předvedli své umění mladí módní návrháři nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Naše škola, se této soutěže zúčastnila již počtvrté. Žákyně 2. a 3. ročníku oboru Oděvní design a marketing navrhly, vlastnoručně zhotovily a nakonec i skvěle předvedly celkem 3 kolekce: Alternative face (Zkrocení zlé ženy) Viridi moventis (Keře v zahradě) Ellipses in danger (Elipsy v ohrožení). A právě elipsy (šaty vyrobené z balonků) získaly nejcennější trofej – 1. místo ve své kategorii a navíc i cenu diváků. Alternative face získala 3. místo ve své kategorii. V konkurenci 26 kolekcí se neztratila ani kolekce ZAHRADA, kterou vytvořily žákyně 3. ročníku. Protože se jednalo o výrazný úspěch našich žákyň, připravili jsme krátký rozhovor se dvěma z tvůrkyň – Michaelou Ochranovou a Janou Procházkovou z AT2. V rozhovoru jim zdařile sekundovala mistrová odborného výcviku (dle slov žákyň jejich pravá ruka) – Jana Tomášková. Byla účast na této soutěži dobrovolná nebo povinná? Dobrovolná, soutěž má již mnohaletou tradici, byla to pro nás výzva. Jak je soutěž organizována? Každý rok jsou předem stanoveny 4 kategorie a kolektivy, které se do soutěže přihlásí, si zvolí ty, které je nejvíc inspirují. Pro letošek to byly 4 kategorie. Naše třída si zvolila kategorii Zkrocení zlé ženy. Zde jsme připravili kolekci s názvem Alternative face. Další kategorií byly Elipsy v ohrožení. Zde jsme připravily kolekci s názvem Ellipses in danger.

11

Jsou vaše kolekce dílem jednotlivce nebo kolektivu? Na obou kolekcích se podílelo všech deset žákyň našeho oboru, každá přinesla něco. Originální nápad na vytvoření šatů z balónků vzešel od Michaely Ochranové. Jak jste tedy svá díla vytvářely? Co šaty z balónků? Jak obtížná byla jejich tvorba? Na začátku je samozřejmě nápad. Pak přijde to nejtěžší – vlastní realizace. V rámci odborné praxe jsme věnovaly oběma kolekcím desítky hodin práce. Každá kolekce byla něčím originální – v Alternative face to byl například prvek peří. Pokud jde o šaty z balonků (kolekce Ellipses in danger) – nejprve se musela vytvořit vlastní kostra – šaty. Sem se pak připevňovaly balonky – pomocí sekundového lepidla a tavné pistole. Samozřejmě jsme měly i technické problémy – balonky jsou opravdu nevděčný a nestabilní materiál. Součástí soutěže je i vlastní předvedení modelů. Proto jsme musely připravit i choreografii a zhostit se rolí modelek. Jak se vám role modelek líbila? Kupodivu se líbila. Menší trému jsme měly jen před nástupem na přehlídkové molo, pak jsme přestaly okolí vnímat a naše role jsme si užily. Vaše kolekce tedy získaly 1. a 3. místo ve svých kategoriích. Potěšující byla i cena diváků. Byla součástí ocenění i nějaká odměna? Ano, získaly jsme různé upomínkové předměty, dále ceny, které souvisejí s naším oborem - časopisy Burda a látky. Jak vidíte vaši budoucnost? Příští rok se této soutěže chceme rozhodně také zúčastnit. A po škole bychom se rády tomuto oboru věnovaly, snad se situace v něm zlepší, protože je to zajímavý a kreativní obor.

VÝSTAVA PSÍCH MILÁČKŮ Je pátek 31. května a nejen třídě VP3 začíná upršený den plný zmatků, psího štěkání, ale také zážitků. Začíná 5. ročník Výstavy psích miláčků. Je 9 hodin a můžeme začít. Každý pes prochází veterinární prohlídkou konanou paní doktorkou Ošlejškovou, poplatek

a

poté

majitel

dostává

zaplatí

tašku

plnou

pamlsků, hraček a k tomu katalog. Majitelé

připravují

miláčky

v

své

učebnách

čtyřnohé

rozdělených

podle kategorie S, L, XL. Já rozdávám tašky kategorie XL a kontroluji, kdo už zde je a kdo naopak, když vtom najednou strašná rána. Naše školní ovečky byly vyplašené a narazily do skleněných dveří. Naštěstí se nikomu nic nestalo a ovečky odcupitaly vesele do chlíva. V 10 hodin je zahájení psím tancem a proslovem pana ředitele. Jelikož nám přestalo pršet, stěhujeme se se vší parádou ven. A teď už samotné vystavování a různé disciplíny. Porotu tvoří 2 učitelé, jeden žák 12

a hlavní porotkyně paní Čermáková. Kategorii S obsazují kříženci, pražští krysaříci nebo třeba kavalíři. Kategorii L pak především border kolie, stafordšírský teriér. Do XL patří ti největší z největších, a to třeba český fousek, německý ovčák, hovawart a také podhalaňský ovčák nebo známý zlatý retrívr. Soutěže se účastní děti, dospělí, žáci i učitelé se svými mazlíčky. Některý mazlíček je poslušný více a některý méně. Některý je více načesaný, některý zase roztomilejší. Porota nemá vůbec lehké rozhodování. Mezi jednotlivými kategoriemi se pořádá doprovodný program, např. tanec se psem, ukázka flyballu nebo canisterapie. Body jsou sečteny a jen ti s počtem 25 postupují do velkého finále své kategorie, o jehož výsledku hlasují diváci. Je dobojováno, v kategorii S vyhrává kavalír king charles španěl s majitelkou Šárkou Medunovou, na prvním místě v kategorii L se umístil americký

stafordšírský

s páníčkem

teriér

Filipem

Parolkem

a v kategorii XL vítězí Renata Hédlová s psím

mazlíčkem

ovčákem.

podhalaňským

Vítězům

gratulujeme

a dostáváme se k soutěži o nejsladěnější pár. Ukazují se nám majitelé ala nevěsta a ženich, hippie, babička a dědeček nebo třeba bílá a bělejší. Tuto soutěž vyhrává

Helena

Vrbasová

se

kamarády

Filipi svými

českého

a

Andrea

čtyřnohými fouska.

Též

gratulujeme a dostáváme se do velkého grand finále, a tím je boj o šampiona naší školní výstavy. Do boje jdou výherci 1. místa kategorie S, L a XL. Opět rozhodují diváci a boj je napínavý. Hraje napínavá hudba, paní Čermáková celou situaci prodlužuje a pak nastává okamžik, kdy se hlasuje pro posledního člena a je jasno! Úplným šampionem se stává americký stafordširský teriér Blondie s Filipem Parolkem! Obrovská gratulace. Výstava je u konce. Předává se poslední cena šampionovi. Probíhá poděkování paní Čermákové za hodnocení, paní Kuběnové a panu Smítkovi za velkou pomoc při organizaci, také porotcům, kteří neměli lehký úkol, a samozřejmě všem sponzorům a divákům, bez kterých by to nešlo. A může se jít domů. Teda nemůže, ještě nás čeká velký úklid. Odnést stoly, židličky, deštníky, vytřít podlahu šup šup, ať to lítá, koordinuje paní učitelka Kuběnová. Všichni se zapojujeme a během chvíle je uklizeno a tím pádem i konec. Dostáváme posledních pár slov od paní Orlitové, Kuběnové a pana Smítky a odcházíme domů. Veterino druháci – příští rok to bude ve vaší režii! Petra Šilerová, VP3

13

MATURITA 2013 Od 2. 5. 2013 probíhaly na naší škole (stejně jako na ostatních středních školách v ČR) maturitní zkoušky. Již třetím rokem se jednalo o tzv. státní maturitní zkoušky. Já jako žák prvního ročníku jsem o této formě zkoušky věděl velmi málo, a proto jsem informace čerpal především z oficiálních webových stránek společnosti Cermat, která státní část maturitní zkoušky zajišťuje. Státní část maturitní zkoušky tvoří zkouška z českého jazyka a literatury a matematiky, nebo cizího jazyka.

Český jazyk a literatura Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury je zkouškou komplexní – skládá se ze tří dílčích zkoušek.



Didaktický test

Je to test, ve kterém žák řeší soubor úkolů, jejichž cílem je zpravidla procvičení a upevnění konkrétních vědomostí, dovedností, schopnosti aplikovat vědomosti vážící se ke konkrétnímu tématu nebo tématům. Na vyplnění testu měli maturanti 60 minut. U tohoto testu nebyly povoleny žádné pomůcky.



Písemná práce

Písemná práce zaujímá nezaměnitelné místo v rámci komplexní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Písemná práce vytváří žákovi prostor pro to, aby mohl prokázat, že dokáže vytvořit ve svém mateřském jazyce smysluplný text. Písemná práce je zadávána centrálně, student si vybírá z 10 zadání, což umožňuje alespoň částečnou oborovou cílenost. Pro vypracování práce je vymezen jiný čas, než tomu bylo dosud, a to 90 minut. S tím souvisí také požadavek

na

minimální

rozsah

písemné

práce,

vzhledem

ke

stanoveným

90

minutám

je minimální požadovaný rozsah písemné práce 250 slov. Povolenou pomůckou jsou Pravidla českého pravopisu.



Ústní zkouška

Ústní zkouška je jednou z dílčích zkoušek z předmětu český jazyk a literatura a je zadávána formou tzv. pracovních listů. Předmětem ústní části zkoušky jsou praktické komunikační dovednosti a přiměřená analýza a interpretace uměleckého i neuměleckého textu. Konkrétně to znamená, že si žáci dle pevně stanoveného klíče zvolí 20 knih (ze školního seznamu), a ty jsou tím stěžejním u ústní zkoušky. Žák odpovídá 15 minut. Obecná struktura zkoušky: 1. charakteristika uměleckého textu (s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu); 2. charakteristika neuměleckého textu.

Matematika Matematická zkouška se provádí pouze ve formě didaktického testu, na který má žák časový limit 90 minut a před samotným řešením úloh ještě 15 minut na výběr strategie řešení. Byly povoleny i následující pomůcky jako matematické, fyzikální a chemické tabulky, rýsovací potřeby, tužka, guma, pravítko, trojúhelník s ryskou, úhloměr a kružítko a kalkulačka bez grafického režimu.

14

Cizí jazyk V současné době je ve společné části nabízeno 5 cizích jazyků – anglický jazyk, francouzský jazyk, německý jazyk, španělský jazyk a ruský jazyk. Žák může zvolit pouze takový cizí jazyk, který je na škole vyučován. Maturitní zkouška z cizího jazyka má ve společné části MZ vždy charakter komplexní jazykové zkoušky, tzn., že se skládá ze tří povinných dílčích zkoušek.



Didaktický test

Poslech Poslech trvá 35 minut. Čtení a jazyková kompetence Čtení a jazyková kompetence - 60 minut. Čas vymezený na testování vždy zahrnuje řešení úloh i zápis odpovědí do záznamového archu.



Písemná práce

Písemná práce (PP) z cizího jazyka se skládá ze dvou částí. V každé části žák na základě zadání zpracovává jiný slohový útvar. Zadání PP je v českém nebo cizím jazyce v závislosti na úkolu, který má žák zpracovat. Čas na zpracování je 60 minut. Jako pomůcky jsou povolený slovníky.



Ústní zkouška

Žák si losuje jedno zadání. kterému odpovídá jeden pracovní list. V rámci jednoho zadání jsou ověřovány rozmanité dovednosti na třech všeobecných a jednom specifickém oborovém tématu. Žák má možnost si během přípravy vypracovat poznámky a poté je při ústní zkoušce používat. Pomůcky jsou slovník a doplňkové stimuly (mapa, čtenářský deník atd…). Žák odpovídá 15 minut. Tolik teorie. Nyní praxe – tzn., jak probíhaly maturitní zkoušky u nás ve škole. Vycházel jsem z dostupných materiálů a sestavil tabulku, ze které je možno vyčíst, z jakých předmětů maturovali žáci jednotlivých oborů. Letos tedy všichni žáci skládali státní část maturitní

zkoušky

z českého

jazyka

a literatury (viz výše) a dále se mohli rozhodnout mezi maturitou cizího jazyka (na naší škole z anglického, německého nebo ruského jazyka), nebo matematiky. Další částí maturity byla školní část (tzv. profilová). Žáci tedy skládali praktickou část zkoušky a 2 ústní zkoušky z odborných předmětů – vše podle oboru. O tomto všem lze získat informace z tabulky. Největší dilema měli maturanti v případě volby cizí jazyk – matematika. Je vidět, že některé obory preferují matematiku (hlavně IT obory), jiné se kloní k jazyku. Některým se volba vyplatila, jiní se po zjištění výsledků bili do hlavy.

15

S celorepublikovými výsledky korespondovaly i ty na naší škole. Největším problémem se pro žáky letošních čtvrtých ročníků stal didaktický test z matematiky – neuspělo 25 studentů, někteří zaváhali u anglického jazyka - 9 (jednalo se neúspěch u ústní části zkoušky, ale i o didaktický test nebo písemnou práci). Z českého jazyka a literatury neuspělo celkem 8 žáků, nejmenším problémem byla písemná část. Jeden žák pak neuspěl u maturity z německého jazyka. Výsledky trochu zkresluje fakt, že někteří studenti neuspěli u 2 předmětů. Tyto informace se týkaly tzv. státní části maturitní zkoušky. V případě profilové – školní z odborných předmětů: celkem neuspělo 7 žáků, např. maturanti oboru veterinární prevence, hotelnictví a turismus nebo ekonomika a podnikání. Za nejúspěšnější třídy, co do počtu úspěšných maturantů, lze označit OA4 a IT4 (1, resp. 2 neúspěšní maturanti). Do výsledků nejsou zahrnuty výsledky dálkového studia. Školní část maturit proběhla až po uzávěrce Občasníku. Adam Hřebíček OA1 Obor

Cizí jazyk / počet žáků

Matematika / poč. žáků

Agropodnikání

anglický jazyk – 5

6

Hotelnictví a turismus

anglický jazyk – 17 německý jazyk - 1

6

cestovní ruch hotelový provoz

Informační technologie

anglický jazyk – 9

16

aplikační software programování a správa sítí/ konstrukce PC

13

ekonomika algoritmizace

8

ekonomika účetnictví

12

ekonomika OT

9

nemoci zvířat hygiena a technologie potravin

Ekonomika a podnikání Obchodní akademie

anglický jazyk – 10 německý jazyk – 2 ruský jazyk - 2 anglický jazyk – 13 německý jazyk – 2 ruský jazyk - 2

Oděvní technik

anglický jazyk – 8

Veterinární prevence

anglický jazyk - 18

Odborný předmět / poč. žáků chov zvířat/ pěstování rostlin ekonomika a podnikání

Podnikání A

anglický jazyk – 4 německý jazyk – 3 ruský jazyk – 1

2

ekonomika účetnictví

Podnikání B

anglický jazyk – 0 ruský jazyk – 14

4

ekonomika účetnictví

16

Jak vnímali státní část maturitní zkoušky samotní žáci, se pokusily zjistit žákyně OA1. Sestavily anketní lístky a ve spolupráci s pedagogy se snažily od maturantů získat odpovědi. Během maturitních zkoušek jsme na chodbě potkávali vystresované žáky 4. ročníků, kteří nervózně podupávali před třídou a čekali na svůj výstup. Požádali jsme je o odpovědi na naši kratičkou anketu. Někteří maturanti odpovídali ochotněji, jiní zase kvůli nervozitě méně ochotně. Na dotazník odpovědělo celkem 51 maturantů. Maturanti měli při letošních zkouškách možnost zvolit mezi cizím jazykem a matematikou. 31 z dotázaných si vybralo angličtinu, zbylých 20 matematiku. Na otázku, proč si vybrali daný předmět, odpovídali: slabá chvilka, s matematikou si nerozumím, angličtina je krásný jazyk, matematika mi jde apod. Další část ankety byla zaměřena na to, kterou písemnou část státní maturitní zkoušky pokládali za nejobtížnější. Nejčastěji označovali didaktický test z českého jazyka (téměř 60 %), dále slohovou práci z anglického jazyka.

Naopak za nejjednodušší označili slohovou práci z češtiny (45% odpovědí)

a didaktický test z AJ (35%). Dále jsme se ptali na příjemné nebo nepříjemné překvapení během písemné čísti státní maturitní zkoušky. Některé maturanty příjemně překvapila uvolněnost učitelů, dostatek času, témata, a někomu dokonce i bělost papírů. Naopak nepříjemně překvapila nesrozumitelnost poslechu AJ, zaměření některých otázek didaktického testu ČJ na historii, absence některých slohových útvarů v případě slohové práce ČJ (např. popis pracovního postupu nebo motivační dopis). Perličkou byla odpověď – nepříjemně mě překvapila černá místa na papíře. Nikola Chlupová, Kateřina Pospíšilová, Andrea Tomanová, Natálie Kubíková OA1

17