Existuje život po životě

Existuje život po životě

ThDr. Jiří Moskala

6. listopad 2004 Mošnova 1, Jihlava

8. Existuje život po životě? Dnes večer bych vám chtěl připomenout to, že Pán Bůh je Bohem a Pánem života. Existuje život po životě? Já věřím, že ano. Přesněji řečeno, jsem přesvědčen, že existuje život po smrti; ale ne hned. To bych vám chtěl zdůvodnit na základě toho, co říká Pán Bůh ve svém slově, Bibli. Ježíš porazil smrt. Jestliže někdo může na naše téma hovořit, tak je to On, protože On zemřel, byl vzkříšen a žije. On je pánem smrti. Pán Bůh je pánem smrti, ač my umíráme. Co se děje, když umíráme? Co odpovíme dětem, když se ptají: „Kde je babička, když umřela?“. Je v nebi, pekle, očistci nebo v hrobě? Co je vlastně smrt? Je to něco konečného nebo je to jen další fáze života? Kdo má pravdu, Pán Bůh nebo satan? Bůh řekl člověku, jestliže přestoupíte mé slovo, pak určitě zemřete. Ale satan v ráji ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.“ (Genesis 3,4) Je smrt smrtí nebo je smrt jen jinou formou života? Někteří lidé, jako třeba Moody, tvrdí, že smrt je jen život na jiné úrovni, takže to vlastně smrt není. Ježíš Kristus, který je pánem nad smrtí říká: „Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.“ (Jan 5,25). Mrtví jsou skutečně mrtví a jen když On k nim promluví, tak 2

mohou vstát. Ježíš pokračuje: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ (Jan 5,28-29) Podle Krista jsou všichni zemřelí v hrobě. My sice zemřeme, ale život nenásleduje hned po smrti. Smrt je něco jako odpočinek, přestávka, po které přijde vzkříšení. Jób, který tolik v životě vytrpěl, vyjadřuje svou naději na vykoupení: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“ (Jób 19,25-27) Co se děje v hrobě? „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.“ (Kazatel 9,5.6) Smrt je tečka, realita a náš nepřítel. Kazatel pokračuje: „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kazatel 9,10) „Říše mrtvých“ je překlad hebrejského výrazu „šeol“, který je někdy nesprávně překládán „podsvětí“, nejlépe jej však vystihuje výraz „hrob“. 3

„Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí (hrobu), již nevystoupí, nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.“ (Jób 7,9.10) Tedy kdo jednou sestoupí do hrobu, nemůže se nám zjevovat v podobě ducha nebo jiným způsobem. David v žalmech píše: „Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?“ (Žalmy 6,6) Smrt je stav nevědomí, v němž se ani Bůh neuctívá. Ježíš říká, že smrt je jakoby spánek. Jeden Ježíšův přítel zemřel a Ježíš to komentuje: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ (Jan 11,11) a dále čteme: „Lazar umřel.“ (Jan 11,14) Pro Krista je smrt jako spánek. Když usnete, nemůžete vnímat čas. Moment smrti a vzkříšení je pro zemřelého jako jedna sekunda. Smrt je také přirovnána k odpočinku. „A slyšel jsem hlas z nebe: "Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi."“ (Zjevení Janovo 14,13) Jak nás vlastně Pán Bůh stvořil? „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Kraličtí: „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ (Genesis 2,7) 4

Když Pán Bůh stvořil tělo člověku, vdechl do něj dech života. Jak to tedy vypadá? TĚLO + DUCH (ŽIVOT) = „DUŠE ŽIVÁ“ – ŽIVÝ TVOR Podle řecké antropologie prý máme duši, ale Bible jednoznačně hovoří o tom, že my JSME duše. Proč duše živá? Protože duše může také zemřít. Nikde v Bibli nenajdete, že existuje nesmrtelná duše. O nesmrtelnosti duše mluvil nejdříve Pythagoras, po té Aristoteles a další. Je to vynález řecké dualistické filosofie; později se tato řecká představa o duši dostala do křesťanství. Bible však toto pojetí nezná. Psychologové správně mluví o tom, že se člověk projevuje třemi způsoby: (1) tělesně, (2) duševně a (3) duchovně. Představte si, že naše tělo je jako žárovka a elektřina je život (duch). Co je výsledkem spojení elektřiny a žárovky? Světlo – úplně nová veličina. Obdobně jako voda. Když dáte kyslík a vodík dohromady máte vodu – něco nového. Jsem přesvědčen, že biblický pohled na smrt je dobrou zprávou. Představte si situaci, že by maminka tří dětí šla po smrti do nebe. A nová maminka (macecha) by její děti týrala. Co myslíte, jak by bylo mamince v nebi, která by se musela dívat na utrpení svých dětí? Bylo by pro ni nebe nebem? Bylo by nebe blaženým místem, kdyby se museli lidé v nebi dívat na utrpení tady na zemi a nemohli by vůbec do života na zemi zasáhnout? 5

Pro mne je dobrá zpráva to, že po smrti odpočíváme v hrobě a čekáme na vzkříšení. Podle Bible je duše smrtelná: „Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.“ (Ezechiel 18,4) Jen Bůh je v celém vesmíru skutečně nesmrtelný. „On jediný je nesmrtelný.“

(1 Tim 6,16) Věřící dostanou

nesmrtelnost jen jako dar od Hospodina při 2. příchodu Pána Ježíše. Co potom znamenají různé zážitky lidí, které navštívili jejich zemřelí příbuzní anebo klinická smrt? Je klinická smrt důkazem, že duše je nesmrtelná? Někteří lidé vypovídají, že viděli, jak se vzdalovali z toho světa, jak viděli své blízké a když skončila klinická smrt, pak se vrátili opět zpět. Klinická smrt se stále více vysvětluje vědeckým způsobem. Klinická smrt není vlastně smrtí, protože člověk je stále živý. Není to také cesta do jiného života a zpět. Není to důkaz o nesmrtelnosti duše. Zážitky lidí se lišili v závislosti na vzdělání, prostředí apod. Podobné zážitky lze vyvolat i hypnózou nebo požitím různých drog. Je také znám případ vyvolání takového

zážitku

stimulováním

určitého

místa

v mozku

elektrodou. Někteří lidé věří, že je možné vyvolávat duchy zemřelých a navštěvují spiritisty, aby se dověděli něco o životě po smrti 6

nebo budoucnosti. Co říká Bible o vyvolávaní duchů? Nejedná se o nějaké výmysly, ale o velmi nebezpečnou praxi. Ap. Pavel vysvětluje: „A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla“. (2. Korintským 11,14) Ap. Jan varuje: „Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemohoucího Boha.“ (Zjevení Janovo 16,14) Bible popisuje příběh Saula – prvního izraelského krále. Ten se tak vzdálil Bohu, že s ním Bůh již dále nemohl komunikovat. Saul udělal přesně to, co Bůh zakázal. Šel k věštkyni, která vyvolávala duchy zemřelých. Král chtěl vyvolat ducha proroka Samuela, protože od něj čekal radu. „Ale král jí řekl: "Neboj se! Co vidíš?" Žena Saulovi odvětila: "Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země." Řekl jí: "Jak vypadá?" Odpověděla: "Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm." Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. Samuel se Saula otázal: "Proč rušíš můj klid? Proč jsi mě dal přivolat?" Saul řekl: "Jsem ve velkých úzkostech. Bojují proti mně Pelištejci a Bůh ode mne odstoupil. Vůbec mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem zavolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat." Samuel odvětil: "Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem?“ (1. Samuelova 28,13-16) 7

Kdybychom četli dál, tak se dovíme, že vyvolaný duch chce krále úplně zmalomyslnit a prorokuje smrt jemu i jeho synům. Podívejme se do textu, který komentuje tento příběh. „Tak zemřel Saul pro svoji zpronevěru; zpronevěřil se Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo. Dokonce se dotazoval věštího ducha.“ (1. Paralipomenon 10,13) Saul nemluvil

se

skutečným

Samuelem

ze

záhrobí,

ale

s nepřátelským, ďábelským duchem. Nic není v Bibli tak přísně zapovězeno, jako právě vyvolávání mrtvých, čili spiritismus. Dokonce ani spiritistické knihy by neměly být v naší knihovně. „Řeknou vám: "Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají." Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? K zákonu a svědectví! Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře?“ (Izajáš 8,19.20) V Písmu a u Boha máme hledat odpovědi na to, jak máme žít. Termín „věčnost“ má v Bibli tři významy: 1) Věčnost bez počátku a bez konce. Ta se vztahuje pouze na Pána Boha. 2)

Věčnost, která má svůj počátek, ale je bez konce. To je případ vykoupených lidí, kteří se sice narodili (mají svůj začátek), avšak budou žít věčně. 8

3)

Věčnost, která má svůj počátek i konec. V Bibli je například uvedeno, že určitý otrok bude otrokem na věky. Otroctví samozřejmě končí otrokovou smrtí.

Při studiu Bible je třeba pečlivě vážit, jaký jazyk, obrazy a metafory se používají, abychom mohli správně porozumět její zvěsti. Sledujme například, jak prorok Izajáš hovoří o úplném zničení Edómu. Používá barvitý jazyk, aby vylíčil jeho totální zkátu a zánik. „Potoky Edómu se změní v smůlu a jeho prach v síru, jeho země se stane hořící smolou. Nevyhasne v noci ani ve dne, kouř z ní bude stoupat věčně. Po všechna pokolení zůstane v troskách, nikdo už nikdy skrze ni neprojde. Obsadí ji sova a sýček, výr a krkavec v ní budou bydlet. Bude nad ní natažena měřicí šňůra pustoty a spuštěna olovnice prázdnoty.“ (Izajáš 34,9-11) Prorok mluví o úplném a trvalém rozvrácení Edómu. Stejné výrazy se používají v knize Zjevení o odsouzených k smrti. Je to obraz, který vyjadřuje definitivnost, jednoznačnost jejich smrti. To je rovněž dobrá zpráva o Bohu, protože zavržení se nebudou věčně pálit a trpět na věky. Představte si, že by se člověk, který někoho okradl, měl smažit a trpět v mukách miliony let, či dokonce věčnost za svůj přestupek. To staví Boha do velmi špatného světla. Vždyť i naše soudy dávají trest přiměřený přečinu. Náš Bůh je spravedlivý i laskavý. 9

Anglický spisovatel Bertrandt Russell byl silným ateistou. Napsal knihu „Proč nejsem křesťanem“. Tím důvodem byla právě víra ve věčné trápení. „Pokud Bůh někoho věčně trápí, je to despota, tyran a sadista,“ právem tvrdil. Jsem rád, že to není Pán Bůh, o kterém hovoří Bible. To, co Bůh musí udělat, je odříznout něco, co nefunguje, co je smrtonosným, rakovinným nádorem. Bude muset bezbožným říct ne. Není to něco příjemného, ale je to nevyhnutelné. „Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?" (Ezechiel 33,11) Apoštol Pavel před svou smrtí píše: „Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“ (2. Timoteovi 4,8) Kristus nás ujišťuje: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ (Jan 11,25) Jeden syn byl povolán na frontu, dostal dovolenku a setkal se se svým starým nemocným otcem. Hovořili spolu o životě, a protože byla válka, hovořili spolu i o smrti. Nakonec při loučení se svěřili jeden druhému. Syn prosil otce: „Modli se za mě, abych měl odvahu, bude-li to nutné, důstojně zemřít.“ Otec řekl: „Ty se také za mě modli, abych měl odvahu důstojně žít.“ 10

Modlitba: Milý Bože, jaká je to přednost, že Tě můžeme znát jako svého Otce, který nás má ve své náruči, ve své péči a ve své lásce. Chceme Ti poděkovat, že Tě můžeme znát jako toho, který je Pánem života i smrti. Děkujeme, že jsi porazil smrt a našeho úhlavního nepřítele – satana. Chceme se Ti v plné důvěře odevzdat. Ty máš všechno ve svých rukou. Smrt je naším nepřítelem, něčím, co není dobré a krásné. Je však jen jako odpočinek nebo spánek. Děkujeme Ti, že můžeme mít krásnou naději, že brzy přijdeš a vzkřísíš k životu všechny, kteří Ti odevzdali svůj život. Prosíme Tě, uchovej v našich srdcích naději na vzkříšení, abychom měli skutečnou odvahu žít krásně s Tebou a pro druhé na každý den. Děkujeme Ti za to ve vzácném jménu Pána Ježíše Krista. AMEN

11

Témata cyklu:

Věřit? Má to ještě smysl?

1.

Pátek

29.10. Život v naději

2.

Sobota

30.10. Tajemství dynamického života

3.

Neděle

31.10. Život v nové dimenzi

4.

Pondělí

1.11. Trvalé vítězství

5.

Úterý

2.11. Nové perspektivy budoucnosti

6.

Středa

3.11. Invaze z vesmíru

7.

Pátek

5.11. Jak mohu začít znovu?

8.

Sobota

6.11. Existuje život po životě

9.

Neděle

7.11. O co jde dnes?

10. Pondělí

8.11. Brána nového života

11. Úterý

9.11. Nejkrásnější pozvání

12