Evropský rok dobrovolnictví 2011

Dobrovolně

příběhy dobrovolníků

DOBROVOLNICTVÍ

Evropský rok dobrovolnictví 2011 Začátkem prosince 2010 odstartovala Evropská komise Evropský rok dobrovolných činností na podporu aktivního občanství sloganem: „Dobrovolníci mění svět“. V průběhu Evropského roku dobrovolnictví 2011 probíhají na evropské úrovni stovky projektů. Součástí kampaně je turné po všech evropských zemích − ERD Tour, které v České republice zakotví ve dnech 2.−8. listopadu 2011.

Evropský rok dobrovolnictví 2011

středí, Mezinárodní dobrovolnictví a rozvojová spolupráce, Dobrovolnictví při mimořádných situacích, Dobrovolnictví firem, Komunitní dobrovolnictví, Dobrovolnictví v církvích a náboženských společnostech. V lednu 2011 vznikl v nové podobě servisní a informační portál www.dobrovolnik.cz a stal se oficiální internetovým portálem pro Evropský rok dobrovolnictví 2011. Portál bude pokračovat jako hlavní stránka pro nejrůznější formy dobrovolnictví i v budoucích letech. Dobrovolnictví v životním prostředí Ministerstvo životního prostředí se aktivně zapojuje do aktivit k ERD a podporuje mnohé dobrovolnické projekty. Jedná se např. o zpracování výstavy k dobrovolnictví v životním prostředí nebo vytvoření Příručky dobrovolné Stráže příro-

Foto: archiv Hnutí Brontosaurus

Evropský rok dobrovolnictví v ČR Na národní úrovni je koordinátorem Evropského roku dobrovolnictví (ERD) v České republice Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. MŠMT na přípravě i realizaci ERD spolupracuje s mnoha dalšími partnery, jako jsou ministerstva, neziskové organizace, odborné instituce, zastoupení Evropské komise v ČR a další. V průběhu letošního roku vznikají různé studie, metodiky a odborné zprávy k dobrovolnictví. Jednou z nich je i analýza České rady dětí a mládeže (ČRDM) o hodnotě práce dobrovolníků v dětských sdruženích ČRDM (viz rámeček). Pro různé oblasti dobrovolnictví v České republice bylo ustanoveno jedenáct pracovních skupin, které kromě spolupráce s MŠMT na národní úrovni realizují i své vlastní aktivity a projekty. Jedná se o tyto oblasti: Dobrovolnictví ve zdravotnictví, Dobrovolnictví v sociálních službách, Dobrovolnictví v kultuře, Dobrovolnictví ve sportu, Dobrovolnictví v práci s dětmi a mládeží, Dobrovolnictví v životním pro-

 Hnutí Brontosaurus pomáhá s údržbou luk. WWW.MZP.CZ

TÉMĚŘ MILIARDA KORUN ROČNĚ… … taková je hodnota práce dobrovolníků v dětských sdruženích České rady dětí a mládeže (ČRDM). Miliarda rozhodně není málo. A tuto téměř miliardu odpracují každoročně dospělí dobrovolníci zdarma! ČRDM zpracovala rozsáhlou analýzu financování „volnočasových“ aktivit dětí a mládeže, jejíž výsledky zveřejnila letos v červnu. Z rozboru vyplývá, že také rentabilita neplacené dobrovolnické práce je vysoká – k 1000 Kč dotací na jednoho člena sdružení ročně se přidává hodnota neplacené práce dospělých ve výši přes 3000 korun ročně. Přitom hodnota hodinové mzdy se řídí průměrnou mzdou pracovníka ve školství, což v r. 2010 bylo necelých 140 Kč. Rentabilita v r. 2010 dosahovala až 346 %. Tuto téměř miliardu korun by za normálních okolností zaplatil státní či jiný veřejný rozpočet (pokud by na mzdy byly žádány dotace) nebo zákonní zástupci dětí (pokud by mzdy vedoucích měli hradit ze svého). Česká rada dětí a mládeže byla založena v červenci 1998 osmi sdruženími dětí a mládeže. Dnes sdružuje 102 členských organizací, představujících kolem 200 000 individuálních členů. Členy ČRDM jsou i některé ekologické organizace pracující s dětmi a mládeží, jako např. Hnutí Brontosaurus, Sdružení mladých ochránců přírody, INEX – sdružení dobrovolných aktivit a další. Analýzu si můžete prohlédnout či stáhnout na adrese: www.crdm.cz/download/dokumenty/ Ekonomicka-analyza-CRDM-24-5-2011. pdf. Zdroj: Česká rada dětí a mládeže, upraveno (red)

2

DOBROVOLNICTVÍ dy. Nejvíce akcí je směrováno na podzim letošního roku. MŽP plánuje představit různorodé dobrovolnické aktivity také na Ekofilmu v Českých Budějovicích a v Českém Krumlově, který proběhne ve dnech 3.−9. října 2011. Dobrovolnické aktivity podporuje Ministerstvo životního prostředí od svého vzni-

ku, a to zejména formou dotací ze státního rozpočtu pro občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti. Přehled všech podpořených projektů a jejich výstupů od roku 1997 je uveřejněn na www. mzp.cz/projekty. V současné době se o podporu z MŽP uchází každoročně okolo 160 neziskových organizací, z nichž velká

část nějakým způsobem pracuje s dobrovolníky nebo využívá dobrovolnickou práci svých členů. RNDr. Helena Knappová, odbor nástrojů politiky životního prostředí MŽP, [email protected]

Příběhy dobrovolníků: Jak jsem přišla ke Čmelákovi Při příležitosti Evropského roku dobrovolnictví 2011 představujeme příběhy dobrovolníků z různých oblastí ochrany životního prostředí.

Před pár lety mě při hledání práce na internetu zaujal pracovní inzerát společnosti Čmelák sídlící v Liberci. Napadlo mě, že by mě bavilo spolupracovat s lidmi, kteří se o přírodu zajímají a aktivně pro ni pracují. Práci jsem si tehdy našla jinde, ale stále jsem se zabývala myšlenkou, že by mně prospěla práce a pohyb v přírodě v rámci mimopracovní dobrovolné činnosti. Dnešním hektickým životem, stresem a znečištěným životním prostředím trpí asi většina našeho obyvatelstva, včetně mě. Ke svým zdravotním potížím se stavím aktivně, nechci se smířit jen s užíváním léků. Pamatuji si od svého mládí, že mně toulky po okolních lesích dělaly moc dobře, to asi ten lesní kyslík nebo pozitivní lesní energie. Takže jsem si jednoho dne řekla: „Já pomůžu lesu − les pomůže mně.“

WWW.MZP.CZ

Na své první čmeláčí dobrovolnické víkendovce v lesní školce v Harcově jsem pomáhala třídit sazenice buku a sázet do umělohmotných sazečů dostatečně velké sazenice stromků a připravovat je tak na výsadku do volné přírody. Toho roku jsem se zúčastnila celkem šesti víkendovek, ve spojení se Čmelákem jsem asi tři roky. Poznala jsem prales na Ještědském hřebenu, kde jsme sloupávali kůru z poražených smrků a pomáhali tak připravovat les na obnovu původního porostu, jindy jsme odstraňovali přerostlý plevel od vysázených mladých stromků. Orchidejovou louku v Horním Maxově jsme kosili a čistili od nežádoucího porostu asi po 20 letech samovolného zarůstání. Bydleli jsme v roubence na Mariánských Boudách nad Josefovým Dolem. Postupně jsem se seznámila i s dalšími lesními školkami v Ji-

zerkách, kde jsme především pleli záhony s mladými stromky. Při jedné víkendovce jsme likvidovali starou nepoužívanou oplocenku, tj. odstraňovali pletivo a betonové sloupky. Činnost na záchranu a obnovu lesů a vzácných rostlin je jednoznačně přínosná, o tom snad není pochyb. Rovněž záchrana zelených ploch ve městě je kladně vnímána obyvateli Liberce. Při této práci se člověk doví mnoho zajímavých věcí o přírodě, jde tudíž i o přírodovědné vzdělávání. Pobyt na pracovních víkendovkách je přínosem i pro zúčastněné dobrovolníky, kteří nemají moc peněz na utrácení. Je to dobrý způsob, jak poměrně levně a aktivně strávit pár dní v přírodě, načerpat z ní energii, pročistit plíce, seznámit se se zajímavými lidmi a získat jejich kontakty a ještě k tomu mít dobrý pocit, že jsme přírodě pomohli. I do budoucna bych ráda pomáhala společnosti Čmelák. Jelikož součástí pracovních víkendovek je vždy nějaký kulturní program, mohla bych ve Čmeláku uplatnit své zkušenosti a nové znalosti z oblasti zdravého životního stylu, které jsem získala při rekvalifikačních kurzech: Cvičitel zdravotní tělesné výchovy, Masér pro sportovní a rekondiční masáže.

Ing. Alena Halbichová, 43 let, práce všeho druhu, víkendový dobrovolník u Čmelák, o. s. Foto: archiv o. s. Čmelák

3

Dobrovolníci v ochraně přírody Jedná se jednak o dobrovolníky organi zované prostřednictvím nestátních nezis kových organizacích (NNO), dále o dob rovolníky, kteří jsou přímo členy nějaké neziskové organizace, ale i o dobrovolní ky stojící mimo jakékoliv formální struk tury. Dobrovolníci jsou lidé každého vě ku – od studentů přes lidi středního věku až po seniory. Dobrovolná ochrana přírody má v Čes ké republice dlouholetou tradici. Velmi in tenzivní byla například činnost tzv. okraš lovacích spolků, které sdružovaly v mezi válečném období okolo 30 000 dobrovol níků. Po utlumení dobrovolnické činnos ti nástupem komunistického režimu do šlo k určitému oživení v 60. letech minu lého století. V této době vznikl při Národ ním muzeu v Praze TIS – Svaz pro ochra nu přírody a krajiny, který se stal platfor mou i pro další zájmové skupiny, jako byl např. Junák a také trampové, po patnácti letech však byl nucen svoji činnost ukon čit. V sedmdesátých letech minulého sto letí vznikl Brontosaurus a jeho Prázdniny

s Brontosaurem a v roce 1979 stát inicio val založení Českého svazu ochránců pří rody. Mezníkem pro další rozvoj dobrovol nictví se stal pád komunismu v roce 1989. Poté byl vytvořen prostor pro vznik velké ho počtu občanských sdružení a dalších iniciativ a občanům se otevřely nové mož nosti k dobrovolnické práci.

Dobrovolníci jsou lidé každého věku – od studentů přes lidi středního věku až po seniory. Dnes mezi nejvýznamnější dobrovolnic ké organizace v oblasti ochrany životního prostředí patří Český svaz ochránců příro dy, Hnutí Brontosaurus, Čmelák – společ nost přátel přírody, Hnutí Duha, Asocia ce strážců přírody chráněných území ČR a Česká společnost ornitologická. Dobrovol níci v ochraně přírody se starají o významné přírodní lokality, sází stromy, kosí chráně né louky, sbírají odpadky, pečují o studán ky nebo ohrožená zvířata, budují naučné

DOBROVOLNICTVÍ


stezky atd. Velký přínos mají v ekologické výchově dětí a mládeže či při osvětě veřej nosti. Dobrovolníci pomáhají také v záze mí organizací, při pořádání akcí apod. Dob rovolnictví má přínos nejen v dlouhodobé péči o konkrétní lokality, ale také v poten ciálu oslovit veřejnost a zejména mladé lidi se smysluplnými aktivitami. Ministerstvo životního prostředí od svého vzniku podporovalo dobrovolnické aktivity zejména formou dotací ze státního roz počtu pro občanská sdružení a od roku 2001 i pro obecně prospěšné společnos ti. Přehled všech podpořených projektů a jejich výstupů od roku 1997 je uveřejněn na www.mzp.cz/projekty. V současné době se např. o dotace MŽP uchází každoročně okolo 160 environmentálních neziskových organizací, z nichž velká část nějakým způ sobem pracuje s dobrovolníky nebo využívá dobrovolnickou práci svých členů. Helena Knappová, odbor nástrojů politiky životního prostředí, MŽP

Dobrovolná strážkyně z Krkonoš Mirka Kováčová Mirku Kováčovou potkáte nejčastěji ve východních Krkonoších, kam chodí pracovat jako dobrovolná strážkyně přírody. Vzděláním a zkušenostmi je Mirka docela šikovná švadlena, což není právě obor, který by mohla v národním parku dobře využít. Aby mohla pomáhat horám i lidem, musela se naučit a pochopit spoustu informací o přírodě, historii i souvislostech mezi nimi. Protože je Mirka povahou vskutku buldočí, často mi volala v hluboce nočních hodinách s dotěrnými otázkami typu – jaký je rozdíl mezi ortorulou a pararulou a jaký má význam ona pararula pro Černou horu, jak se jmenuje ta jedovatá látka, co vylučuje brouk majka fialová, nebo proč se jeřáb sudetský objevil právě v Krkonoších. Jistě WWW.MZP.CZ

to Mirku bolelo, než získala přehled o tom, co chtěla vědět. Nyní ale povídá o Krkonoších dětem na základních školách nebo návštěvníkům Krkonošského národního parku přímo na horách jako dobrovolný strážce přírody.

tou viděli, a o spoustě dalších věcí. I když jsem celý den trpěla, protože jsem si nevza la pořádné boty, akce mě vzala u srdce.

Mirko, co tě přivedlo na myšlenku chodit po horách a pracovat zadarmo pro Krkonošský národní park? Jednou se můj syn Milan přihlásil do pro gramu Junior Ranger Project, tedy do Pro jektu Mladých strážců. Jedna z akcí tohoto projektu byla určena i rodičům Mladých strážců – tenkrát děti samy vedly celou sku pinu rodičů a dalších dětí z Černého Dolu na Tetřeví boudy. Měly připravené povídání o Krkonoších, o kytkách, které jsme ces

4

Děcka se hodně snažila, někdy jim to šlo, někdy bylo vidět, že mají před skupinou třiceti rodičů trému. Moc se mi líbilo, že ostatní rodiče udělali jednu velkou skupinu a povídali si mezi sebou a program si užívali. Později jsem mezi nimi poznala několik výborných kamarádek. I když za celý den jsem byla fyzicky utahaná, byla jsem nadšená atmosférou, kterou setkání mělo. Těšila jsem se na další akci. Ta přišla asi o měsíc později. Mladí strážci zase měli svůj program, tenkrát ve Vrchlabí, a pro rodiče byla připravena zvláštní soutěž – dostali jsme několik na první pohled jednoduchých otázek a měli jsme na ně najít odpověď. No, ale řeknete sami, vy víte, jaká je nejoblíbenější značka míčků na squash? Nebo kde je ve Vrchlabí Romulus a Remus? Celé dopoledne jsme běhali po městě a náramně se bavili. Tenkrát mě napadlo, že by bylo škoda jenom čekat, až pro nás někdo něco zase vymyslí, ale že by nebylo špatné se do práce Správy KRNAP zapojit taky.

Jako švadlena ses s přírodou příliš nesetkávala. Nechyběly ti znalosti o přírodě? Chyběly a moc! Na druhou stranu jsem ale objevila úplně jiný svět, než který jsem znala před tím. Nikdy jsem do hor nechodila a najednou jsem si uvědomila, že to je hrozná škoda. Zároveň jsem ale chtěla o horách vědět spoustu věcí. Koupila jsem si proto takovou tlustou knihu o Krkonoších a od kamarádů ze Správy KRNAP dostala hromadu všelijakých letáků a brožurek o Krkonoších. Pak jsem v ní ležela hodiny a hodiny. Doma se můj manžel se mnou ani nebavil, protože si myslel, že jsem se zbláznila. Tady jsem ale měla velké štěstí na lidi. Kamarádi ze Správy KRNAP mi hodně pomohli a nikdy mi neodmítli cokoli vysvětlit. Nebyl problém jim volat kdykoli večer. Napadlo mě, že bych se mohla stát dobrovolným strážcem, ale taky, že o těch Krkonoších skoro nic nevím. Brala jsem to jako velkou výzvu všechno se naučit a složit zkoušky.

hodně, určitě víc než těch druhých. Mám radost, když se s těmi slušnými můžu bavit. Oni si uvědomí, že něco dělali špatně, a svoje chování změní. To je pro mě největší odměna. Hory jsou takové ode zdi ke zdi. Zážitky jsou na nich hodně dobré nebo hodně špatné. Jednou jsem šla Obřím dolem na Úpské rašeliniště a sbírala jsem odpadky. Byla jich plná velká igelitka a já jsem měla vztek, že někdo může být takové čuně a odhodit na cestu třeba plechovku od koly. Když jsem vylezla na hřeben, sedla jsem si na chvíli na kámen u cesty. Byla jsem utahaná a fakt naštvaná. A najednou přiletěl modráček (pozn. redaktora – slavík modráček tundrový je nápadný, ale vzácný pěvec) a posadil se na kleč kousek ode mě. Modráček je moc hezký ptáček s modrorezavou náprsenkou. Hned se mi zlepšila nálada. Už jen pro tu chvíli stálo za to se vláčet na horu a uklízet nepořádek po někom jiném. Ten zážitek byl lepší než cokoli jiného.

tak to není. Ani strážce si nemůže courat, kde chce. I pro strážce platí zákony. Cítím ke Správě Krkonošského národního parku velkou odpovědnost. Hodně lidí ze správy – ať to byl třeba Petr Skalský, nebo Tomáš Valer, nebo další strážci z terénní služby – mi pomohlo hory poznat a já je teď nechci zklamat. Cítím k nim a k přírodě velkou odpovědnost. Proto jim i přírodě chci pomoct. Nechci nechat přírodu ničit.

Jak se, Mirko, na tvoji práci na horách dívali lidé z tvého okolí? Neměli tě za blázna? Tvoje placené zaměstnání s přírodou a horami nemá mnoho společného a není právě výnosné.

Stráž přírody je funkce daná zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jde o přenesení výkonu státní správy (zejména kontrolní činnost s pravomocí např. na místě zastavit rušivou činnost) na dobrovolné pracovníky. Vzhledem k pravomocem se jedná o omezenou skupinu lidí, kteří mohou tuto funkci vykonávat. Výkon práce strážce je navíc podmíněn složením odborné zkoušky. K pravomocem strážce opravňuje odznak a průkaz, podle kterých je možná identifikace. Stráž má nárok na úhradu vynaložených výdajů při službě (zejm. jízdné) a zároveň stát ručí za případné škody, které strážce svým jednáním způsobí. V rámci stráže přírody pracuje v České republice celkem přibližně 740 dobrovolníků. Stráž přírody ustanovují správy národních parků (asi 70 dobrovolných strážců), správy chráněných krajinných oblastí (asi 340 dobrovolných strážců a zpravodajů) a krajské úřady (asi 330 dobrovolníků). Situace na jednotlivých krajských úřadech je však velmi různorodá, projevuje se tak nedostatečná koordinace či metodické vedení ze strany státu. Koordinační roli částečně hraje občanské sdružení Asociace strážců přírody chráněných území ČR, která zprostředkovává zejména výměnu zkušeností mezi strážci. V letošním roce by měla vzniknout první komplexní metodická Příručka stráže přírody financovaná z grantu MŽP pro nevládní neziskové organizace.

Můj syn Milan byl aktivním Mladým strážcem v projektu, o kterém jsem už mluvila. Jestli jsem pro něj byla bláznivá máma, tak to bylo pro něco jiného. Můj manžel si nejprve klepal na čelo a kroutil nevěřícně hlavou. Pak trochu i nadával, protože jsem byla na horách hodně často. Pak ale sám od sebe šel se mnou na Rýchory! Tak snad mě už nemá za tak velkého blázna. Na té první exkurzi jsem se potkala s mamkou jiného Mladého strážce, s Lenou Drápalovou. Lenka pak přijela na tábor Mladých strážců do Špindlu. Spala tam ve stanu, chodila na brigády, na hory, pracovala v lese, a dokonce přinesla děckám krabici koblih. Já jsem tenkrát kvůli práci nemohla, a tak mě to mrzelo. Nevím, co si kdo myslel, ale mně přišlo, že Lenka je úplně normální.

Teď už víme, že se ti to povedlo a svůj cíl sis splnila. Přesto jsi na hory nepřestala chodit. Co tě na ně tak táhne?

Ruku na srdce, není ale tvoje dobrovolničení jenom únik do přírody od všední práce?

Těší mě, když na horách potkávám lidi a můžu s nimi mluvit. Někdy si povídáme o přírodě, jindy o tom, jak by se v ní lidi měli chovat. Hodně návštěvníků nedodržuje pravidla chování v národním parku jen proto, že je neznají. Těch slušných je

Jasně, hory a příroda mě nadchly, ale jen pro to tam nechodím. To bych se asi dobrovolníkem nestala a netrápila se s nějakými zkouškami. Spousta lidí si myslí, že když je někdo dobrovolný nebo profesionální strážce, tak smí chodit všude. Ale

WWW.MZP.CZ

DOBROVOLNICTVÍ

Díky, Mirko, ať se ti to daří a ať neztratíš svůj elán.

Připravil Michal Skalka, Správa Krkonošského národního parku Foto archív Správy KRNAP

STRÁŽ PŘÍRODY

Zdroj: AOPK

5

DOBROVOLNICTVÍ

Jan Křivonožka organizuje akce Hnutí Brontosaurus

Inu, dobrovolnictví… Dostal jsem se k němu vlastně tak trochu nevědomky už někdy v patnácti, kdy jsem začal dělat dětské tábory pro mladší děti. I když to zní podivně, tehdy pro mě byl táborový týden vždy ten nejzajímavější z celých prázdnin, a to i přesto, že jsme se od rána do večera nezastavili a v noci se pra covalo zase na dalším programu. Jak šel čas, aktivit přibývalo, až pak najednou jsem se dostal na matfyz do Prahy. To znamena lo konec starým dobrým časům. Chtěl jsem dál kromě studování a vysedávání u počí tače něco zajímavého podnikat. Představy však byly mlhavé. A tak jsem se v marných záchvatech aktivity potácel celý první rok. Pak se ale začaly odehrávat jisté „náhody“, které mě šťastně nasměrovaly až tam, kde jsem teď. Přijel jsem na jednu z brontosauřích víkendovek. A hned na to jsem dostal pozvánku na organizátorský kurz Akce příroda. Tam jsem potkal tahouny Hnu tí Brontosaurus a poznal cesty k mnoha zajímavým projektům. Chtěl jsem začít

také pořádat akce, na nichž by se setkávali mladí lidé jako já. Ale hledal jsem v tom všem nějaký hlubší smysl. Napadlo mě, že ideální by bylo začít dělat víkendovky Akce příroda u nás na Horní Bečvě, kde v té době správa chráněné krajinné oblasti hledala nadšence na záchranu přírodní památky Kudlačena. Začal jsem tam tedy na jaře roku 2006 s první akcí a další dvě byly hned na pod zim. Zachraňovali jsme jednu z nejvzácněj ších luk v Beskydech, což bylo poměrně náročné, ale současně fascinující. Na moje akce přijela hned první rok skoro stovka nadšenců. Potkal jsem tehdy spoustu lidí, kteří mě obohatili, a postupně jsem začal brontosauří aktivity rozšiřovat. Tradiční letní kosení louky pokračuje letos už pátým rokem – znovu zde díky nám rozkvetly vzácné orchideje a mečíky. A co víc – na našich akcích učíme účastníky zapomenutá řemesla jako zpracovávání vlny, řezbářství, tkaní, síťování, drátenictví, košíkářství a letos přibude tradiční tesařství. Já osobně jsem s výsledkem velmi spokojen a musím přiznat, že vše, co jsem se díky svým dobrovolnickým aktivitám naučil, jsem už mnohokrát využil, a to dokonce ve svých zaměstnáních. Ať už to bylo v uči telství, koordinaci projektů v neziskovkách, řemeslnické práci, anebo při rekonstrukci starého vodního mlýna, kde působím nyní jako správce a restaurátor. Více o Hnutí Brontosaurus najdete na www.brontosaurus .cz.

 Prázdniny s Brontosaurem v CHKO Český kras.

HNUTÍ BRONTOSAURUS Hnutí Brontosaurus už pětatřicet let přitahuje studenty středních a vysokých škol a otevírá jim cestu za poznáním ochrany životního prostředí, přírody či památek. S Brontosaurem můžete kosit vzácné orchidejové louky, udržovat naučné stezky, pomáhat na biofarmách, sázet přirozené lesy, opravovat prameny, pracovat na zajištění zřícenin hradů. Partnery při realizaci programů Hnutí Brontosaurus jsou zejména odborní ci z příslušných oblastí, státní orgány a instituce, jiné nevládní organizace, ško ly, univerzity a zahraniční organizace. V současné době je možné se zapojit do aktivit třiceti základních článků Hnutí Brontosaurus po celé České republice. Škála jejich činnosti jde od pořádání akcí převážně pracovních, pokračuje přes akce prožitkové a vzdělávací, výstavy, soutěže, celoroční programy a projek ty až po pravidelnou činnost dětských oddílů. Hnutí Brontosaurus se aktivně zapo jilo do letošní kampaně k Evropskému roku dobrovolnictví a ve spolupráci s dalšími organizacemi připravuje řadu akcí. Kampaň vyvrcholí v říjnu měsícem zaměřeným na dobrovolnictví v ochra ně životního prostředí a v listopadu zastávkou evropského turné v České republice. Více na www.brontosaurus.cz a na www.dobrovolnik.cz. Zdroj: Hnutí Brontosaurus Foto archív Hnutí Brontosaurus

 Zasaď si svůj strom. WWW.MZP.CZ

 Prázdniny s Brontosaurem.

6

DOBROVOLNICTVÍ

Dobrovolníci v ochraně přírody

P

ři příležitosti Evropského roku dobrovolnictví 2011 představujeme na stránkách Zpravodaje MŽP příběhy dobrovolníků z různých oblastí ochrany životního prostředí. Jedná se jednak o dobrovolníky organizované prostřednictvím nestátních neziskových organizacích, dále o dobrovolníky, kteří jsou přímo členy nějaké neziskové organizace, ale i o dobrovolníky stojící mimo jakékoliv formální struktury. Dobrovolníci jsou lidé každého věku – od studentů přes lidi


středního věku až po seniory. Dobrovolná ochrana přírody má v České republice dlouholetou tradici. Příběhy dobrovolníků z dalších oblastí, jako je např. práce

s dětmi a mládeží, zdravotnictví, sociální služby, kultura, mezinárodní dobrovolnictví, sport, dobrovolnictví v krizových situacích, komunitní a firemní dobrovolnictví, najdete na www.dobrovolnik.cz. Na této stránce najdete i další zajímavé informace k dobrovolnictví v České republice a k Evropskému roku dobrovolnictví. Helena Knappová, členka koordinačního výboru pro ERD za MŽP

Pavel Mašín: práce pro les je pro mě skvělá příležitost

WWW.MZP.CZ

se týká zdraví lesů, ale i ostatních aspektů ochrany přírody a zdravého životního stylu. Lesní tematika mi zůstala nejbližší, a proto jsem se pustil i do dalších aktivit, při kterých mám možnost pomoci lesům. V létě jsem strávil týden u informačního stánku u pramene Vltavy na Šumavě, kde jsem turistům vysvětloval význam přirozeného vývoje lesa a zjišťoval jejich postoje k lesnímu hospodaření. Na Týden pro les jsem samozřejmě vyrazil i další rok a kromě toho jsem

na Šumavu zavítal i v zimě v rámci Rysích hlídek. Vědomí, že se mohu v průběhu roku zapojovat do kampaní na podporu divoké přírody, čerpat cenné informace od odborníků Hnutí Duha a sdílet svůj zájem s dalšími lesními nadšenci, je pro mě odměnou za dobrovolnou práci, které se ve volném čase věnuji. Pavel Mašín, 29 let, postgraduální student a pracovník firmy, která se zabývá odstraňováním starých ekologických zátěží

Foto archív Hnutí Duha

U

ž od dětství mi vadilo poškozování životního prostředí a vypouštění toxických látek do řek či ovzduší. Navíc mě bavila chemie, a tak jsem vystudoval střední průmyslovou školu chemickou, obor monitorování životního prostředí. Později jsem ve studiu pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v oboru technologie ochrany prostředí, abych mohl analyzovat toxické látky a pomáhat navrhovat technologie, které budou omezovat další znečišťování životního prostředí. V současné době se věnuji disertační práci, která je zaměřena na termickou desorpci kontaminovaných tuhých materiálů. Problematikou odstraňování starých ekologických zátěží se zabývám také ve firmě, ve které jsem zaměstnán. K Hnutí Duha jsem se dostal prostřednictvím reklamního letáčku umístěného v tramvaji, ve kterém byla nabídka účasti na sázení stromků při Týdnech pro les pořádaných Hnutím Duha. To mě velmi oslovilo, protože jsem týden strávený dobrovolnou činností považoval za skvělou příležitost, jak pomoci přírodě a zároveň poznat podobně naladěné lidi. A tak jsem se v roce 2009 poprvé zúčastnil Týdne pro les zaměřeného na revitalizaci rašelinišť na šumavské Kvildě. Téma ochrany lesů mě nadchlo nejen proto, že jsem mohl pozorovat výsledky vlastní dobrovolné práce, ale také proto, že jsem se dostal do kontaktu s ostatními dobrovolníky, pro které je důležité smysluplné využití volného času. Měl jsem možnost seznámit se s pracovníky Hnutí Duha, poznat blíže jejich činnost, která

 Pavel Mašín (vpravo) na Rysích hlídkách.

7

DOBROVOLNICTVÍ

U

Foto Kateřina Ptáčková

ž na gymnáziu jsem si všimla, že učení se, dobré známky a vidina budoucí kariéry ve velké firmě pro mě postrádá takový ten všeobjímající smysl. Něco mi chybělo, a tak jsem neustále to „něco“ hledala. Když jsem jako sedmnáctiletá vyjela s dobrovolnickou organizací do zahraničí, kde jsem pomáhala na environmentálním projektu, ještě jsem netušila, jak tento zážitek ovlivní mé další směrování. Ve stejné organizaci jsem pak v průběhu bakalářských studií pomáhala jako dobrovolnice v kanceláři, a tak jsem poprvé „přičichla“ k té části společnosti, které se říká občanský sektor. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí, dobrovolníků i zaměstnanců neziskových organizací, jejichž práce mě okamžitě nadchla, a pak byl přirozenou volbou navazující magisterský obor Studia občanské společnosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Díky škole jsem se dostala i na dosud nejzajímavější dobrovolnickou praxi – pomoc v občanském sdružení Zelený kruh při organizaci celodenní osvětové akce Ekofestival 2010, která se uskutečnila ve čtvrtek 3. června 2010 na Náměstí Míru v Praze. Zelený kruh je asociací environmentálních neziskových organizací a Ekofestival je jenom jednou z mnoha aktivit, kterým se lidé z tohoto sdružení věnují.

 Olga Mederlyová na Ekofestivalu 2010. WWW.MZP.CZ

Hlavním tématem Ekofestivalu 2010 byla odpovědná spotřeba a ochrana biodiverzity. Prostor k prezentaci proto dostaly hlavně ty neziskové organizace, které se těmto tématům věnují, aby prostřednictvím informačních stánků obeznámily širokou veřejnost se svou činností a aktivitami. Kromě neziskovek se na Ekofestivalu obyčejně prezentují i instituce veřejné správy zabývající se ochranou životního prostředí, například i Ministerstvo životního prostředí, a firmy, jejichž výrobky jsou přátelské k životnímu prostředí. K příjemné festivalové atmosféře samozřejmě patří i hudební kulturní program. Má dobrovolnická cesta byla vlastně velmi jednoduchá a zajímavá. Napsala jsem do Zeleného kruhu, zda by nepotřebovali pomoc, následovala osobní schůzka, a pak už to šlo samospádem – přístup k ekofestivalové e-mailové adrese, komunikace s potenciálními účastníky – neziskovkami, veřejnou správou i firmami –, příprava doprovodného kulturního programu (Která kapela se hodí na Mírák? Jak půjdou po sobě? Kdo bude zvučit?), programu pro školy (úkoly pro děti na stáncích), příprava plakátů, správa akce na Facebooku atd. Těch pár měsíců příprav uběhlo, ani nevím jak, a nastal den E. Počasí sice nebylo takové, jaké jsme si pro den konání Ekofestivalu vysnili, ale mnoho lidí to neodradilo a odbitím desáté hodiny ranní Náměstí Míru ožilo. Návštěvníci se procházeli mezi stánky, zastavovali se u těch, které je něčím zaujaly, pozpěvovali si spolu se sbory a kapelami na pódiu, když vyhládli, dali si bioobčerstvení, vyzkoušeli si slackline, prohlédli si zajímavé výstavy… A já osobně ještě doufám, že se každý také alespoň na chviličku zamyslel, jaký je jeho osobní příspěvek ke stavu životního prostředí, a uvědomil si, že vůbec není tak těžké chovat se odpovědněji k přírodě i jiným lidem. Za sebe můžu odpovědně říci, že na Ekofestivalu 2010 o nové informace a zážitky opravdu nebyla nouze, a jsem velmi ráda, že jsem mohla být součástí organizačního týmu. Vyzkoušela jsem si na vlastní kůži, jaké to je mít odpovědnost za průběh akce, ale hlavně jsem vděčná za možnost potkat tolik zajímavých lidí. Již teď se těším na další ročníky Ekofestivalu!

Olga Mederlyová

Foto archív Zeleného kruhu

Olga Mederlyová: Nové zážitky při organizování Ekofestivalu

EKOFESTIVAL 2011 Zelený kruh pořádá ve čtvrtek 16. června na náměstí Míru již 5. ročník celodenní akce Ekofestival 2011. Akce je součástí oslav Mezinárodního roku lesů a Evropského roku dobrovolnictví. Jak už napovídá sám název festivalu Jak se z města volá, tak se z lesa ozývá, rádi bychom prostřednictvím této akce upozornili na aktuální problémy nejen v ochraně lesních ekosystémů. Během konání festivalu se bude prezentovat více než 25 organizací z celé České republiky, které prostřednictvím zajímavých aktivit informují návštěvníky o různorodých problémech životního prostředí. V průběhu konání Ekofestivalu nabídneme návštěvníkům také inspiraci, jak a kde se mohou zapojit do dobrovolných aktivit, které přispívají ke zlepšení stavu životního prostředí. V rámci programu budou dále připraveny hry a zábavně vzdělávací aktivity pro děti i dospělé, budou se nabízet ekologicky šetrné výrobky, občerstvení Fair Trade a také lokální produkty. K dotvoření příjemné atmosféry zahrají na hlavním pódiu skupiny, jako je Zdenka Trvalcová a Voilá, Running Sushi, Marimba Mama či Mário Bihári a Bachtale Apsa. U příležitosti konání Ekofestivalu a Mezinárodního roku lesů byla vyhlášena také výtvarná soutěž pro děti z hlavního města Prahy s názvem LES podle mých představ. Záštitu nad soutěží převzala Mgr. Kateřina Jechová, radní městské části Praha 2. Cílem soutěže je upozornit na problematiku udržitelného hospodaření v lesích s důrazem na příměstské lesy. Soutěžní díla je možné zasílat na adresu Zeleného kruhu do 15. května. Více o soutěži naleznete na http://www. zelenykruh.cz/cz/ekofestival/cz/soutez. Zdeňka Šimková, Zelený kruh

8

DOBROVOLNICTVÍ

Paulina Piasecka: Rok plný dobrodružství na Toulcově dvoře Pocházím z Polska, kde jsem vystudovala environmentální biologii na Univerzitě v Gdaňsku. Mám ráda přírodu a cestovaní. Během studia jsem se zúčastnila mnoha akcí souvisejících s ochranou životního prostředí. Přemýšlela jsem, že by bylo zajímavé seznámit se s tím, jak vypadá ochrana přírody v jiných zemích, a také poznat nový krásný jazyk a kulturu. Dozvěděla jsem se o programu Evropská dobrovolná služba (EDS). Je to součást evropského programu Mládež v akci pro mladé lidi do 30 let, kteří se chtějí nějakým způsobem realizovat a strávit jeden rok plný dobrodružství v jiné zemí.


Díky programu EDS jsem si mohla splnit své sny. Našla jsem pro sebe ideální organizaci – Youth and Environment Europe (YEE). YEE sdružuje více než 40 mezinárodních mládežnických organizací zabývajících se ochranou přírody a ekologickou výchovou v 28 zemích. To mě zaujalo. Měla jsem možnost poznat, jak vypadá práce v oboru ochrany přírody nejen v České republice, ale rovnou v celé Evropě. Kancelář Youth and Environment Europe se nachází v pražském ekologickém středisku Toulcův dvůr, který sdružuje další neziskové organizace, s nimiž spolupracuje. Práci v Youth and Environment Europe a život na Toulcově dvoře jsem si skutečně užila. Miluji přírodu a tohle místo je perfektní pro život v její blízkosti a zároveň uprostřed města. Můj projekt závisel z velké části na mně samotné. Mohla jsem pracovat v kanceláři a pomáhat s přípravou publikací, aktualizací webových stránek a s ekologickými kampaněmi. Když jsem měla dost sezení u počítače, šla jsem ven pomáhat na farmě nebo při výukových programech. Můj EDS projekt byl bláznivým (v pozitivním významu) obdobím mého života – plným cestování a setkávání se s lidmi z jiných zemí. Zúčastnila jsem se mezinárodních školení v České republice WWW.MZP.CZ

a v dalších evropských zemích. Díky tomu jsem se neformální cestou naučila spoustu nových věcí. Vliv školení byl viditelný ještě dlouho po jejich průběhu. Účastníci se po návratu domů stali učiteli získaných znalostí a dovedností. Například po školení Environmentální audit zorganizovali jeho účastníci řadu malých projektů ve svých zemích. Byly to většinou workshopy pro veřejnost, informační kampaně nebo průzkum vlivu vlastních organizací na životní prostředí metodou ekomapovaní. My jsme s kamarádem zorganizovali v Praze školení o environmentalním řízení a ekomapovaní. Byl to pro mě velký zážitek. Poprvé jsem měla možnost vyzkoušet si, jaké to je být lektorkou. Evropskou dobrovolnou službu bych doporučila všem, kteří chtějí poznat nové země, najít kamarády z různých zemí a především se chtějí rozvíjet. EDS projekt v Youth and Environment Europe mi dal možnost realizace vlastních nápadů a šíření vzdělávání o životním prostředí mezi další lidi. Paulina Piasecka, Youth and Environment Europe

Foto: archív EDS

Paulina Piasecka: Našla jsem Youth and Environment Europe.

Toulcův dvůr navštívil ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

STŘEDISKO EKOLOGICKÉ VÝCHOVY TOULCŮV DVŮR Toulcův dvůr je součástí původní zástavby osady Hostivař a je evidován ve Státním seznamu kulturních památek. Od roku 1993 statek slouží pro neziskové účely. V jeho objektech probíhá již patnáct let praktická environmentální výchova a další aktivity vedoucí ke zvyšování ekologického povědomí veřejnosti. Činnost zajišťuje Zájmové sdružení Toulcův dvůr a jeho členské organizace – Mateřská škola Semínko, Sdružení SRAZ, Základní článek Hnutí Brontosaurus Botič a 4. ZO Českého svazu ochránců přírody. Aktivity těchto sdružení mj. podporuje i MŽP v rámci dotačního programu pro nestátní neziskové organizace. Mezi nejvýznamnější akce pro veřejnost na Toulcově dvoře patří Den Země, Den stromů, Evropská noc pro netopýry, Biojarmark, dožínkové slavnosti a další. V roce 2010 navštívilo tyto akce přes 22 000 návštěvníků. Probíhá zde i celá řada dalších aktivit − ekologické výukové programy pro základní, střední i mateřské školy, semináře pro pedagogy, kroužky pro děti, výtvarné a řemeslné dílny, pracovní terapie pro osoby s postižením a další. Na Toulcově dvoře také pracují s dobrovolníky. Od roku 2005 zde každoročně působí dobrovolník z evropské země v rámci programu Evropské dobrovolné služby (viz příběh Pauliny Pisecké). Dále Toulcův dvůr spolupracuje s firmami v oblasti tzv. firemního dobrovolnictví, kdy firma nejčastěji umožní svým zaměstnancům pracovat pro neziskovou organizaci. Více informací: www.toulcuvdvur.cz, www.mladezvakci.cz

9

DOBROVOLNICTVÍ

Matěj Man přispěl k záchraně aleje

WWW.MZP.CZ

Foto: archív o. s. Arnika

od barvy až na hlavě je vedoucí programu v Arnice… Byl to neskutečně příjemný a užitečný víkend strávený s partou skvělých lidí. Odvedli jsme kus práce – opatřili jsme 300 lip bílými bezpečnostními pruhy. Vzbudili jsme zájem nejen o tohle krásné stromořadí. Naše natřená alej byla později vyhlášena za státem chráněnou. Krajská správa silnic kraje Vysočina se zavázala více natírat a ošetřovat namísto kácení. Tahle účelná a smysluplná práce pro Arniku mě baví a naplňuje. Už se těším na další úspěšnou kampaň.

Matěj Man

Matěj Man: Natírat a chránit...

ËÓÊÊ

K

dyž mi bylo asi patnáct, účastnil jsem se s partou vrstevníků dost neobvyklého ročního vzdělávacího programu. Odborným vedoucím naší práce s tématem „živel vzduch“ byl tenkrát Jindra Petrlík z Arniky. K úspěšnému zakončení tématu bylo třeba složit závěrečnou ústní zkoušku, kterou Jindra vedl. Všichni jsme z toho měli nervy jak struny, a to jsme o maturitě ještě neměli ani páru. Nakonec se to semlelo tak rychle, že ani nevím, o čem jsme se bavili. Byl jsem tak vyděšený, že jsem radši na všechny Jindrovy otázky kýval a se vším souhlasil. Tak jsem se stal dobrovolníkem Arniky – šokem! Arnika mi nabídla možnosti vzdělávání, získávání zkušeností, otevřela mi nejedny dveře, dala mi poznat zajímavé lidi, nabídla mi možnost zapojit se do aktuálních problémů na národní a i mezinárodní úrovni. Největším zážitkem pro mě však byla kampaň Arniky Zachraňme stromy. Jedním z cílů kampaně bylo i dosažení lepší ochrany alejí kolem silnic. Běžná praxe ze strany silničářů byla spíš stromy kácet než systematicky ošetřovat a označovat bezpečnostními pruhy. Nejvíc jsme se věnovali alejím na Vysočině. Pro mě naprosto úžasná kombinace. Miluju aleje, miluju Vysočinu. Zkrátka srdeční záležitost. Ze Žižkova pole do Přibyslavi vede nádherná alej plná bezmála staletých lip. Silnice je tam dost úzká a řidiči si ji pletou s Masarykovým okruhem. Jednu chvíli dokonce hrozilo, že se bude kácet. Tak se do problému vložila občanská sdružení, místní obyvatelé a dobrovolníci. Už to větrné sobotní ráno, pro květen celkem netypické, značilo, že se bude dít něco zvláštního. Velmi brzké ranní vstávání, v batohu mačeta, rukavice, ocelový kartáč a před nosem pár kilometrů na kole s cílem Žižkovo pole. Na místě už visí mezi stromy transparent, po zemi kýbly s barvou, hadice, barely s vodou, další rukavice a spoustu podivného náčiní. A támhle na mezičce je nějak veselo, na sluníčku snídá skupinka lidí v oranžových vestách. Vyfasoval jsem stejnokroj, abych zapadnul, a jde se na to. Vtipkovali jsme, pracovali, smáli se a řidičům rozdávali letáčky. Až později jsem se dověděl, že ta usměvavá černovláska s mačetou je tisková mluvčí Arniky, příjemný dredař se stříkací pistolí vede poradnu pro občany, pán s ocelovým kartáčem je krajský radní a paní umazaná

} 0 â Q vodyphvsrohqph}lqurgqurnohv³ dhyursvnµurngreuryroqlfwyÝ

uh}hqwdfhqh}lvnryµfkrujdql}dfĬsurghmhnrorjlfnµfksurgxnw³Ĭelrrehuvwyhq wpdwlfnyµvwdy|ĬhnrnlqrĬku|surgwllgrvsoĬwrperod ·lyy|vwrxshq

ulrlkulddfkwdohsvdĬ dulped dpd ghqnduydofrydrloĬxqqlqjxvklĬfrxvwlf r|ulrĬdylgpu·frvodphqfrv gwvnµsyhfnµveruroqlndĬsyhfnveru|H dnxwvndHvydwkrHwsqd

zzzÝ}hohq|nuxkÝf} dnflrÇgÞ

}dsrgsru|Þ

fhqld

MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 2 www.ekoznacka.cz

10

DOBROVOLNICTVÍ

Gabriela Urbánková pomáhá zachraňovat zvířata Při příležitosti Evropského roku dobrovolnictví 2011 představujeme příběhy dobrovolníků z různých oblastí ochrany životního prostředí.

O

nabídce praxe v Záchranné stanici ve Vlašimi jsem věděla od prvního ročníku, kdy jsem nastoupila na Jihočeskou univerzitu studovat biologii. Ale jak už to bývá, v prváku se člověk rozkoukává, ve druháku už musí pracovat na diplomce, takže praxi jsem si dala až jako dárek po státnicích. Vždycky jsem chtěla pomáhat zvířatům, dělat nějakou práci, která má smysl, vidět za sebou výsledky. Konečně se mi tedy splnil sen a o prázdninách jsem vyrazila směr Vlašim.


Přijela jsem do pěkného prostředí a přijetí od pracovníků bylo velmi vřelé. Od prvního okamžiku jsem věděla, že tady se mi bude líbit. Zbytek dne jsem se seznamovala s provozem a hlavně obhlížela zvířecí obyvatele: například rysa Míšu, který na mě nedůvěřivě syčel ze svého výběhu, upovídané krkavce, plaché dravce, roztomile vyhlížející kunu Káju a ospale mžourající sovy.

Ráno mi už nastala regulérní služba. Nejprve přišla na řadu zvířata v karanténě, to znamená ta, která byla nedávno přijata do stanice a jsou léčena. Zkontrolovat je, vyměnit vodu a podestýlku a nakrmit. Poté obstarat zvířata ve venkovních výbězích, mytí a dezinfekce přepravek po odchytech, někdy výjezd pro zraněné zvíře, večerní krmení. Zdá se vám to jednotvárné? Vůbec není. Naopak, každý den má sice člověk stálé povinnosti a úkoly, ale nikdy se nenuWWW.MZP.CZ

dí. Práce se zvířaty není nikdy stejná. No, řekněte sami, kdy vás při příchodu do práce pozdravili krkavci slovy „Ahooooj, Mílo!“, kdy jste dávali oříšek malé veverce, kdy si na to, že mu každý den chodíte kolem klece, zvykal rys? Nebo kdy jste se třeba prali s nedočkavou lyskou o misku s krmením a kdy vám jemně oklovávala holinky, protože chtěla zkusit, zda jí budou chutnat? Troufám si říci, že pokud jste nedělali podobnou práci, tak nikdy. A ten, kdo nemá rád zvířata, nemůže pochopit, jak velké kouzlo to má. Ve škole jsem se sice naučila, kam které zvíře patří, jeho latinský název a z čeho se vyvinulo, ale nikdo vás nenaučí, čím se které zvíře živí a jak mu zajistit všechny složky potravy. Nikdo vám předtím neukázal, jak máte krmit holoubě nebo kalouse, který odmítá sám přijímat potravu. Tohle je něco úplně jiného. Málokdy se vám povede dostat se do takové blízkosti bytostem naší fauny. Ano, skoro každý viděl čápa na poli nebo na komíně, ale nikdy ne z bezprostřední blízkosti. Těžko také půjdete krmit výra. Tohle nejsou učebnice, filmy, obrázky, ale skutečná zvířata. Obrázek nemá nikdy hlad, obrázek nepotřebuje vyčistit klec, obrázek nic nebolí. Ale obrázek s klidným srdcem zaklapnete zpátky do knížky. Kdežto živá zvířata ne. Navíc když víte, že většina z nich se do záchranné stanice dostala hlavně vinou jiných lidí. Mnohem lépe si uvědomíte důsledky lidské činnosti. Roční statistiky úhynu ptáků kvůli zraněním způsobeným dráty elektrického vedení nebo počty ježků, kteří zahynuli pod koly aut, to vše si člověk jen přečte, maximálně se podiví. Ale když pak stojíte nad kdysi silným dravcem, který za sebou jen bezmocně tahá křídlo, nebo si přivezete sraženého ježka, umíte si náhle živě představit, co ta čísla znamenají. Na druhou stranu, těžko se popisuje nadšení,

které cítíte, když se ze svých zranění vaši svěřenci dostávají. Jakou radost máte, když se začnou sami krmit a sílit. A najednou si uvědomíte, že tato práce má opravdu smysl. Sice nezachráníte každého tvora, ale nikdo už vám nevezme ten pocit, se kterým vypouštíte zpět do přírody uzdravené zvíře. Musela jsem často obdivovat, jak velkou vůli žít měla některá zvířata a kolik toho byla schopná zvládnout i se svými hendikepy. Bohužel, dny praxe utekly jako voda. Domů se mi samozřejmě vůbec nechtělo, ale těším se, že i letos o prázdninách si přijedu zadobrovolničit do Vlašimi. Ta práce mě opravdu bavila. Každému, kdo má k naší fauně vztah, mohu tuto praxi jen doporučit. Nemá to chybu! P. S.: Rys Míša, zpočátku nedůvěřivý, mě poslední den pořádně překvapil. Přímo před mýma očima se z velké důstojné šelmy proměnil v hravé dovádivé kotě. Ráno před odjezdem jsem ho ve výběhu načapala, jak se válí na zádech a hraje si s míčem. Když zjistil, že na něj koukám, začal si hrát ještě víc. A ať mi zkusí někdo říct, že tohle vážně nestojí za to! Gabriela Urbánková, 23 let, studentka

ZÁCHRANNÉ STANICE Záchranou volně žijících zvířat se zabývají stanice pro hendikepované živočichy, které jsou začleněny do Národní sítě záchranných stanic, koordinované Českým svazem ochránců přírody. Stanice pokrývají svou působností celé území ČR a ročně jimi projde víc jak deset tisíc potřebných živočichů. Podrobný článek o Národní síti záchranných stanic vyšel ve Zpravodaji MŽP 2010/9. Další informace najdete na: www.zvirevnouzi.cz.

11

DOBROVOLNICTVÍ

Magdaléna Pazderová sází stromy a plní si sny Při příležitosti Evropského roku dobrovolnictví 2011 představujeme příběhy dobrovolníků z různých oblastí ochrany životního prostředí.

VRAŤME STROMY KRAJINĚ Evropský rok dobrovolnictví 2011

Odmalička jsem vyrůstala na vesnici a měla blízko k přírodě. Ráda jsem se procházela krajinou a obdivovala její rozmanitost. Touha po jejím poznání mě dovedla až ke studiu ekologie a ochrany přírody na vysoké škole. Po čase mě však přestalo bavit pouhé teoretizování o tom, jak by se měly napravit škody, které člověk způsobil svým bezohledným hospodařením, a toužila jsem s tím něco udělat. Při jednom toulání se po okolních lesích a polích mě napadlo, že tohle je naprosto učebnicový příklad: polní cesta, napůl pohlcená okolními lány. Netrvalo dlouho a už se mi v hlavě rýsoval projekt, jak

jí navrátit život. Vrátit přírodě pár stromů a keřů, kde by zvířata našla úkryt a stravu. I moje vesnice dávno ztratila vzhled návsi se vzrostlými lipami. Myšlenka následovala myšlenku a na světě byl první z mých projektů „Vraťme stromy krajině!“. Již na střední škole jsem si při vedení jedné neziskovky přičichla k tajům fundraisingu a program Strom života Nadace Partnerství mi přišel jako ideální zdroj financování, díky své jednoduchosti bez velkého papírování. O peníze jsem nemohla žádat já jakožto fyzická osoba, a tak jsem požádala místí obecní úřad, který se zapojil s nadšením. Na samotné realizaci se 15. dubna 2006 podíleli mí kamarádi z vesnice, okolí i spolužáci z vysoké. Díky společným silám sedmnácti dobrovolníku tak byly vysázeny stanovištně původní stromy a keře na vybrané obecní pozemky. Myšlenka se ujala a já hned na podzim téhož roku dala dohromady další projekt: „Vraťme stromy krajině II!“. S grantovou žádostí jsem se opět obrátila na Nadaci Partnerství a opět s úspěchem. Účel projektu byl téměř stejný jako u předchozího. Kromě stanovištně původních stromů a keřů byly navíc vysázeny i ovocné dřeviny starých a krajových odrůd. Výsadba proběhla 17.–18. listopadu 2006 a zúčastnilo se jí jedenáct dobrovolníků. Dohromady bylo vysázeno téměř 120 stromů a 200 keřů a finanční náklady přesáhly něco málo přes 40 000 korun. Jedna věc se však vyčíslit nedá, a to sen, který se mi tím splnil.

„Vraťme stromy krajině!“ je název dvou krajinotvorných projektů realizovaných v obci Újezd na Znojemsku. Cílem prvního projektu bylo řešit nedostatek, špatný stav či nevhodné druhové složení zeleně v obci a jejím okolí, neustálé zmenšování polní cesty orbou a zamezení vzniku sněhových závějí. Díky podpoře obce a pomocí mladých lidí z Újezdu a okolních vesnic byly vysázeny stanovištně původní stromy a keře na vybrané obecní pozemky. Účelem druhého projektu, který na první volně navazoval, bylo zachování remízku uprostřed pole, částečná realizace navrženého lokálního územního systému ekologické stability a oživení krajinného rázu obce. Realizace projektů proběhla díky grantovému programu Strom života Nadace Partnerství spolufinancovaného MŽP a SFŽP. Obě akce byly podpořeny maximální částkou 20 000 korun, přičemž překročení rozpočtu bylo financováno obcí Újezd.

Magdaléna Pazderová Foto: archiv autorky

WWW.MZP.CZ

12

DOBROVOLNICTVÍ

Anna Stárková: S úsměvem a MOPem Před pár lety nabral můj život nový spád. Na má bedra byla naložena pořádná zodpovědnost, stala jsem se hlavní vedoucí dětského přírodovědného oddílu MOP (Mladí ochránci přírody). Přišla jsem o klid i většinu volného času, ale na oplátku mi bylo dáno mnoho radosti a možnost smysluplného uplatnění.

podpory mnoho. Stejně jako mnoha dalším kolektivům MOP, i nám pomáhá Sdružení Mladých ochránců přírody. Pomocnou ruku nám podává i Český svaz ochránců přírody, jehož jsme členy. Činnost mi připravila možnost sbírat nové zkušenosti, pracovat sama na sobě a spolupracovat se skvělými lidmi. Poznala jsem, že člověk nemusí jezdit za moře ani za hory, aby našel, co vlastně ve skrytu duše hledá. Vždyť s úsměvem na rtech a MOPem se dají dělat velké věci!


 Anna Stárková, vedoucí oddílu Mladých ochránců přírody. K osmnáctým narozeninám jsem dostala jako dárek kolektiv třiceti dětí, klubovnu v centru Prahy, podpisová práva a přístup k účtu. K ruce mi v té době bylo pět stejně starých vedoucích. A tak jsme tenkrát na základech fungujícího oddílu, kterým jsme jako děti prošli, započali svou samostatnou práci. Začal nám koloběh: třikrát týdně schůzka, měsíčně víkendová výprava do přírody, v létě třítýdenní stanový tábor a do toho přírodovědné schůzky a výpravy, ekologické soutěže, hry po Praze i další speciální akce. Roztočila se kola, která není radno zpomalovat, natož zastavit. O děti a nadšení jsme neměli nouzi. Chytali jsme pašeráky zvěře, likvidovali zlo v Pohádkové říši, pomáhali starému přírodovědci, objevovali tajemství pyramidy nebo řešili nesmyslné problémy středověkých postav. Každý rok jsme se pomocí zapeklitého příběhu snažili ukázat dětem rozumný přístup k přírodě i lidem. Jak už to tak v životě bývá, nic netrvá věčně. Po třech letech společné práce jsme

dospěli a naše názory na práci se začaly lišit. Naše cesty se rozdělily. S kolegou jsme kolektiv opustili a založili zcela nový oddíl fungující na stejných principech. Byla nám dána obrovská dávka sil, díky které se kolotoč rozjel nanovo. Úporné (a často úmorné) snažení je stále hnáno viditelnými výsledky naší práce. Můžeme s radostí pozorovat, jak se z městských dětí stávají samostatní jedinci se zodpovědným vztahem k životu a přírodě. V neposlední řadě nás oddílové akce baví a asi bychom těžce vymýšleli smysluplnější využití našeho volného času. A tak po škole a práci často s radostí bereme batoh na záda, vyrážíme do lesů, spíme pod širákem, běháme s dětmi po louce, všemožně blbneme, zkoumáme vodní breberky a lesní podrost nebo sbíráme odpadky, co zanechali nepoučení turisté podél naučných stezek… Není tomu ani rok, co fungujeme v oddíle ČSOP Origanon. Dětí máme kolem třiceti (6–14 let), klubovnu zatím žádnou, ale

Anna Stárková Foto: archiv SMOP

SDRUŽENÍ MLADÝCH OCHRÁNCŮ PŘÍRODY Sdružení Mladých ochránců přírody (SMOP) má v rámci Českého svazu ochránců přírody celostátní působnost v oblasti práce s dětmi a mládeží a stará se proto o mladé lidi s kladným vztahem k přírodě v České republice. Základem činnosti „MOPíků“ je pravidelná celoroční činnost zaměřená na poznávání a aktivní pomoc přírodě. Od jiných občanských sdružení, která se věnují práci s dětmi a mládeží, se liší především jasným a konkrétním zaměřením činnosti na přírodu. Kolektivy Mladých ochránců přírody, kterých je okolo 130, sdružují přibližně 3 300 dětí. Kromě hmotné i nehmotné podpory kolektivů MOP patří mezi celostátní aktivity SMOP např. vedení Národního registru pramenů a studánek, akce Hledání jara, Zachraňme studánky, Ekologická olympiáda, Pohledy do přírody a řada dalších – více informací najdete na http://www.smop.cz a http://www. estudanky.cz. Zdroj: SMOP

WWW.MZP.CZ

13

DOBROVOLNICTVÍ

Jan Hanuš: Z dobrovolníka profesionálem Honzu Hanuše (nar. 1986), sympaťáka z „Poniklýho“, to od dětství táhlo do přírody. Už jako žák základní školy se rád toulal po okolních kopcích a s kamarády tropil různé klukoviny. Po ukončení ponikelské devítiletky absolvoval čtyřletý obor Ochrana přírody a krajiny na Střední lesnické škole ve Šluknově. V současnosti dálkově studuje bakalářský obor Provoz a řízení myslivosti na ČZU v Praze-Suchdole, ale především je čerstvým zaměstnancem Správy Krkonošského národního parku coby strážce rajónu Jizera, který zahrnuje „podhůří“ od Vílémova po Hrabačov. Co předcházelo tvojí práci u Správy KRNAP? Kolem Krkonoš se pohybuju odmala, začalo to tím, že jsem se zúčastnil táborů na Rýchorské boudě a různých aktivit Ekoklubu Rýchorák, to bylo ještě na základce, v šesté, sedmé třídě. Roku 2002 se rozběhl projekt Junior Ranger Project (JRP) Evropské federace parků (v rámci projektu byla oslovena mj. i Správa KRNAP), tak jsme se tam společně s dalšími kamarády, kteří již měli zkušenosti z ekoklubu Rýchorák, přihlásili. Od toho se odvíjelo i moje studium: nejdříve střední škola a potom i vysoká, kterou tedy ještě nemám dokončenou. Na internetu byla nabídka na post práce strážce, byl jsem rád, že něco takového bylo vyvěšeno, tak jsem toho využil, absolvoval výběrové řízení a vyšlo to. Vzhledem k tvým pracovním a studijním aktivitám, je patrné, že máš kladný, snad i niterný vztah k přírodě. Chodil jsi ještě na prvním stupni základní školy do nějakého kroužku, který souvisel s přírodou? Vyloženě do kroužku ne, ale jelikož jsme s kamarádem měli psy, tak jsme s nimi chodili na procházky, takže jsem už jako malý kluk v přírodě trávil hodně času. Taky to souvisí s tím, že jsem vyrůstal na vesnici, uprostřed přírody, takže se vztah k ní vybudoval jaksi samovolně. A měl někdo z rodiny užší vztah k přírodě, byl třeba děda myslivec? Já se myslivosti aktivně věnuji, dělal ji i můj praděda, ten byl dokonce i hajný, ale děda s tátou ne. Děda měl hospodářství, takže jsem se k těmhle věcem taky nachomýtl… Ale nějak dědičné to není, že by u nás v rodině myslivost přecházela z generace na generaci… Zkrátka na pradědu vyWWW.MZP.CZ

nácti let, které dochází na tento kroužek, který vedou strážci. Obdobné skupiny dětí jsou ještě v Peci p. Sněžkou a Špindlerově mlýně. Každý strážce má na starosti určitou část − jeden třeba oboru s jeleny, další záležitosti týkající se přežití, protože je členem Horské služby. Další s dětmi teď dělal sbírku dřevin-letorostů, tak jsem pomáhal se sběrem pupenů a dělala se i „poznávačka“. Běh byl rozjetý dřív, než jsem nastoupil, takže kolegové už mají svůj harmonogram, kde svoje konkrétní místo nemám, ale snažím se jim vypomáhat. Od příštího roku budu v tomto projektu už plně zapojený. loženě nenavazuji, ale jsem rád, že se myslivosti věnoval. Pravděpodobně bych si ale k této činnosti našel cestu sám. Co ti bylo dříve koníčkem, tak dnes využiješ v práci − to se týká jednak krajiny, ale i kontaktu s lidmi… Máš odmalička „zmáklej terén“, což je nesporně výhoda… Určitě. Kolem Poniklý, na Víchovou, Jestřabí, Roudnice, až směrem k Jablonečku, tam jsem se vždy pohyboval a teď v práci taky. Když člověk žije v podhůří, tak je to určitě plus, protože lidi zná… Kdybych byl třeba z města, tak bych nevěděl, jak tam lidi žijí. Takhle lépe chápu jejich myšlení, což mi určitě v práci pomáhá. Kdokoliv „zvenčí“ by se taky určitě aklimatizoval, ale takhle je to zlehčení, třeba i proto, že mě místní pamatují už jako kluka. V čem spočíval hlavní přínos Ekoklubu Rýchorák a účast v Junior Ranger Project? V Rýchoráku jsme se učili poznávat faunu a flóru a pohybovali se po Krkonoších. Třeba jsme v rámci tábora absolvovali týdenní přechody Krkonoš, jak na české, tak polské straně. Díky tomu poznal člověk i jiné části hor, než je třeba můj současný rajón. JRP svým způsobem na aktivity Rýchoráku navazoval, akorát se víc objasňovala práce strážců. Ekoklub Rýchorák byla jakási přípravka a JRP škola pro strážce? Přesně tak, v JRP se šlo daleko více do hloubky. Jsi v současnosti v kontaktu s dětmi, které se účastní programu JRP, potažmo s mladými strážci přírody? U nás na středisku v Harrachově je skupina přibližně deseti dětí ve věku okolo dva-

Myslíš si, že současné děti by se měly více věnovat aktivitám, které jsou souvztažné s přírodou? Dnešní trend je trochu jiný než se zajímat o přírodu. Děti spíše přitahují počítače apod. Já jsem nebyl jiný, když jsem dostal počítač, tak jsem taky zkoušel hrát různé hry, ale určitě jsem do toho nebyl zapálený takovým způsobem, jako jsou děti dneska. Nebo i tvoji vrstevníci tenkrát. Radši jsi šel se psem apod. Tak, radši jsem šel ven… Určitě je dobré, že se takovéhle projekty dějí. Když si člověk vezme, že do kroužku chodí deset dětí z oblasti od Jablonečku po Harrachov, je to celkem malé množství. Ale na druhou stranu, kdyby bylo dětí víc, tak by to strážci ve stávající kvalitě nestíhali, protože mají spoustu jiných činností. Co tví vrstevníci z Rýchoráku a JRP, jakým způsobem oni zúročili své zkušenosti? Vím o jednom kamarádovi z Poniklý, který určitě nabytých znalostí využívá na vysoké škole zemědělské. Je to tak, jak sis v dětských letech představoval? Naplňuje tě tvá práce? Už v dobách, když jsem navštěvoval JRP, jsem vážně přemýšlel o tom, že bych chtěl v budoucnu dělat práci strážce, která by mě bavila. Jsem rád, že to takhle dopadlo a dělám práci, která má smysl, baví mě, a tím pádem mě naplňuje. Rozhovor připravil Libor Dušek, Správa KRNAP Foto: Jiří Marek ml.

14

DOBROVOLNICTVÍ

Firemní dobrovolnictví v dětském klubu Šárynka Specialisti na informační technologie pomáhali v ekocentru lopatami a rýči. Pracovní den dvanácti dobrovolníků z počítačové firmy probíhal jednoho zářijového pondělí tak trochu jinak. Jejich pracovištěm se na celý den stalo ekocentrum a dětský klub Šárynka. Místo práce za počítačem nebo nabízení softwarů, serverů a operačních systémů se chopili lopat, krumpáčů, kladiv a pilek. Měli jasné poslání pomoci občanskému sdružení Ekodomov zušlechtit areál ekocentra a dětského klubu Šárynka.


Občanské sdružení Ekodomov podporuje a prakticky uplatňuje životní styl založený na sounáležitosti, vyváženosti a vzájemné prospěšnosti člověka a přírody. Od roku 2009 v Praze také provozuje dětský klub Šárynka inspirovaný konceptem lesních mateřských škol. Pracovní náplní dobrovolníků byla primárně stavba ježibabího plůtku vytvořeného ze starých lyží pomocí metody stavby koňských ohrad (zasypávání kůlů kamením). Další činností bylo vytahování hřebíků ze starých trámů, které se použijí na stavbu dřevo-slaměného přístavku k jurtě, dominantě eko-

WWW.MZP.CZ

centra. Nechyběly samozřejmě ani zahradní úpravy celého areálu jako např. zaplétání nových výhonků do vrbičkového plotu či prořezávání a sekání keřů u přístupové cesty do ekocentra. „Upřímně musím říci, že nás dobrovolníci velice mile překvapili. Očekávali jsme plachý typ lidí z IT prostředí, podobných tzv. ajťákům, a místo toho přišli pracanti, že jsme nestačili koukat,“ říká Jan Šarapatka z Ekodomova, který dobrovolníky koordinoval. „Dobrovolnictví z komerčních firem pro neziskový sektor má také silný sociální dopad. Výměna informací, názorů a společná činnost zlepšuje pohledy obou typů sektoru na ten druhý,“ dodává Petr Dolenský, druhý koordinátor dobrovolníků. Ředitelka ekocentra a dětského klubu Johana Passerin vše shrnuje: „Velice si vážím

pomoci dobrovolníků, kteří na jeden den opustili svoji práci a darovali nám drahocenný čas a pomocnou ruku. V Šárynce je neustále co dělat a takováto podpora je vždy velmi vítána. Děkuji tímto 12 statečným, kteří nám opravdu moc pomohli.“

Zdroj: Ekodomov, o. s., upraveno (red) Foto: archiv Ekodomova

15

KDE VŠUDE MŮŽETE POMOCI ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ, se dozvíte z nové putovní výstavy „Dobrovolně pro přírodu“. Provede vás dobrovolnickými aktivitami ve všech ročních obdobích na celkem osmi panelech. Každý panel uvede citát významné osobnosti a představí vám dojmy aktivních dobrovolníků.

Informace o environmentálních neziskových organizacích naleznete na webových stránkách občanského sdružení Zelený kruh (www.zzelenykruh.ccz). Rezervace výstavy pro vaši akci je možná u koordinátora výstavy Hnutí Brontosaurus na: [email protected] nebo na tel.: 544 215 585

Dobrovolně

výstava

Evropský rok dobrovolnictví 2011

Recommend Documents