EVROPSKÝ PARLAMENT
2009 - 2014
Výbor pro právní záležitosti
26. 2. 2014
PRACOVNÍ DOKUMENT o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (COM(2013)0794 – C7-0414/2013 – 2013/0403(COD)) Výbor pro právní záležitosti Zpravodajka: Lidia Joanna Geringer de Oedenberg
DT\1020600CS.doc
CS
PE529.833v01-00 Jednotná v rozmanitosti
CS
A. Problém Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích1, má zjednodušit a urychlit přeshraniční řízení o sporech týkajících se drobných nároků a snížit náklady2. Bylo navrženo konkrétně tak, aby pomohlo spotřebitelům a malým a středním podnikům posílit jejich nároky a zajistit tak přístup ke spravedlnosti. Zpravodajka tento cíl plně podporuje. Po pěti letech jeho uplatňování3 bylo provedeno vyhodnocení a zdá se, že evropské řízení o drobných nárocích je užitečným nástrojem, ale stále existuje značný prostor pro rozšíření a posílení jeho využití, což zdůraznila zpráva Komise o provádění z listopadu 20134. Evropské řízení o drobných nárocích snížilo náklady přeshraničních řízení o sporech týkajících se drobných nároků až o 40 % a zkrátilo délku řízení z doby až dva roky a pět měsíců na průměrně pět měsíců5. Počet návrhů se však značně liší v jednotlivých členských státech, přičemž se pohybuje od pouhých 3 návrhů podaných v Bulharsku po 1047 návrhů podaných za rok 2012 ve Španělsku6. Komise proto navrhla revizi nařízení o evropském řízení o drobných nárocích. Tento pracovní dokument se snaží prozkoumat hlavní problémy a proveditelnost navrhovaných řešení. B. Návrh Komise Obecně zpravodajka návrh Komise vítá. Parlament ve svém usnesení ze dne 25. října 2011 již poznamenal, že „míra využívání soudů pro drobné nároky v různých členských státech zůstává značně nízká a že je třeba učinit více, pokud jde o právní jistotu, jazykové překážky a transparentnost řízení“. Existuje důvod ke znepokojení nad každým drobným nárokem, který není vymáhán z důvodu neochoty nebo chybějícího povědomí o možnostech, jež má k dispozici možný žalobce. To by mohlo vážně poškodit důvěru ve vnitřní trh, zejména pokud jde o jeho přeshraniční rozsah a příležitosti pro obchodování přes internet. Hlavní prvky navrhované revize I. Rozšíření rozsahu 1. Rozšíření přeshraničních nároků do výše 10 000 EUR Komise navrhuje zvýšit limit pro drobné nároky, které spadají do rámce evropského řízení o drobných nárocích, ze současné částky 2 000 EUR na 10 000 EUR. Domnívá se, že tento limit nebude příliš významný pro spotřebitele, jelikož většina jejich nároků nepřesahuje 2 000 EUR, ale považuje jej za značné zlepšení pro malé a střední podniky. Podle zjištění Komise7 má pouze 20 % obchodních nároků hodnotu nižší než 2 000 EUR, zatímco 30 % těchto nároků se pohybuje v rozmezí od 2 000 EUR do 10 000 EUR. To znamená, že zatímco současný limit pokrývá pouze 20 % všech obchodních nároků, nový limit ve výši 10 000 EUR by zvýšil tento podíl na přibližně 50 %. Zpravodajka zvýšení tohoto limitu vítá. Tím, že se zjednodušené řízení zpřístupní také pro 1
Úø. vìst. L 199, 31.7.2007, s. 1. Naøízení (ES) è. 861/2007, èlánek 1. 3 Naøízení (ES) è. 861/2007 je platné od 1. ledna 2009. 4 COM(2013)0795. 5 COM(2013)0795, s. 2. 6 COM(2013)0795, s. 3. 7 Posouzení dopadù Komise pøipojené k návrhu naøízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mìní naøízení (ES) è. 861/2007, kterým se zavádí evropské øízení o drobných nárocích (SWD(2013)0459), s. 15. 2
PE529.833v01-00
CS
2/7
DT\1020600CS.doc
přeshraniční nároky v hodnotě mezi 2 000 a 10 000 EUR, podíl případů způsobilých pro značné snížení nákladů a délky soudních sporů se může zvýšit. Zpravodajka má dokonce dojem, že by mohlo být užitečné limit ještě mírně zvýšit s cílem dále rozšířit oblast působnosti na případy, kdy by podniky a spotřebitelé mohli dosáhnout vítaných úspor. Limit pro drobné nároky by měl zůstat na úrovni, která je přiměřeně nižší než částka průměrného nároku1, tak aby byly zajištěny nezbytné procesní záruky pro jiné než drobné nároky. Je však také třeba vzít v úvahu skutečnost, že s rostoucím využíváním tohoto postupu, které bude dáno zvýšením limitu, se tento postup stane součástí běžné praxe soudů, díky čemuž bude pro možné uživatele, zejména spotřebitele, jednodušší shromáždit nezbytné informace. 2. Rozšíření definice přeshraničních případů Komise dále navrhuje rozšířit definici toho, co představuje přeshraniční případ, a co tedy spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Současné nařízení platí pouze pro spory, kdy má „alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byla podána žaloba“. Komise navrhuje do budoucnosti zahrnovat také případy, kdy mají obě strany bydliště ve stejném členském státě, ale které obsahují jiný přeshraniční prvek, jako je místo provádění smlouvy, místo, v němž nastala škodná událost, nebo situaci, kdy se má výkon rozhodnutí uskutečnit v jiném členském státě. Zpravodajka vítá tyto návrhy, u kterých se zdá, že berou v úvahu realitu doby rostoucí mobility a pomáhají tak více spotřebitelům a malým a středním podnikům získat v případech s přeshraničním rozměrem přístup ke spravedlnosti. Definice přeshraničních případů musí být jasná a praktická, neboť by neměly existovat pochyby ohledně platnosti nařízení. Bylo by proto užitečné vyzkoušet ji na příkladech z praxe a v případě nutnosti ji více vyjasnit. II. Snížení nákladů a délky současného řízení Průzkum Komise2 ukázal, že 45 % podniků, které mají přeshraniční spor, se neobrací na soud, protože náklady na soudní řízení jsou neúměrné hodnotě nároku, a 27 % se neobrací na soud, protože řízení by trvalo příliš dlouho. Aby bylo evropské řízení o drobných nárocích úspěšnější, Komise navrhuje dále snížit jeho náklady a dobu trvání.
1. Zlepšení využívání informačních technologií a) Elektronická komunikace Současné nařízení umožňuje zaslat původní návrh elektronickou poštou, pokud členský stát, ve kterém bylo řízení zahájeno, tento způsob akceptuje (čl. 4 odst. 1). Během tohoto postupu je doručování poštou s potvrzením o přijetí stanoveno především v článku 13 a doručování jinými prostředky, včetně elektronického doručování, je umožněno pouze tehdy, pokud doručení poštou není možné. V praxi to znamená, že se v mnoha členských státech veškerá sdělení mezi stranami a soudy v současnosti uskutečňují poštovní cestou. 1
Podle zjištìní Komise dosahují pøeshranièní soudní spory mezi podniky v prùmìru èástky 39 400 EUR, pøièemž prùmìrný nárok mikropodnikù dosahuje výše 25 700 EUR (posouzení dopadù Komise (SWD(2013)0459), s. 15; bleskový prùzkum Eurobarometru 347, Alternativní øešení sporù mezi podniky v EU, s. 42). 2 Eurobarometr 347, s. 7, 30.
DT\1020600CS.doc
3/7
PE529.833v01-00
CS
Komise nyní navrhuje postavit poštovní a elektronické doručování dokumentů na stejnou úroveň za předpokladu, že strany předem výslovně souhlasily s tím, že dokumenty mohou být doručovány elektronicky. Zpravodajka tento návrh podporuje. Existují důkazy o tom, že nedostatečné používání informačních technologií odrazuje občany od využití evropského řízení o drobných nárocích. Pětina respondentů v průzkumu Komise1 uvedla, že by řízení spíše využili v případě, pokud by celý postup bylo možné provést po internetu. Zavedený systém elektronické komunikace však musí fungovat bezchybně a poskytovat stejné procesní zabezpečení jako poštovní doručování, např. pokud jde o potvrzení o přijetí. Bylo by též užitečné mít systém sledování, který žalobce informuje o postupu řízení. b) Videokonference a telekonference Vzhledem k tomu, že evropské řízení o drobných nárocích je v zásadě písemné, k ústním slyšením by docházelo pouze ve výjimečných případech, například když je soud považuje za nezbytné, nebo na žádost jedné ze stran2. Podle současného nařízení3 soud „může vést ústní jednání prostřednictvím videokonference [...] pokud jsou k dispozici nezbytné technické prostředky“. To znamená, že pokud by nebyly k dispozici technické prostředky, osoby předvolané k ústnímu slyšení by musely cestovat k soudu, který se může nacházet v jiném členském státě. Současné nařízení neobsahuje žádné pobídky ani povinnost pro členské státy tyto technické prostředky zajišťovat. Komise do budoucna navrhuje, aby ústní slyšení byla obecně pořádána prostřednictvím videokonferencí, telekonferencí nebo jiných vhodných prostředků komunikace na dálku, pokud strana sporu nepožádá o možnost dostavit se k soudu osobně. Jde o dobře načasovaný návrh modernizace. Nutnost cestovat k ústnímu slyšení a nést cestovní náklady může v přeshraničních případech představovat značnou zátěž. V průzkumu Komise týkajícím se evropského řízení o drobných nárocích4 jeden ze tří respondentů uvedl, že by spíše vznesl nárok, pokud by bylo možné dokončit řízení na dálku, což nepřímo naznačuje, že by nebylo nutné dostavit se k soudu osobně. S nárůstem využití informačních technologií je zajištění řádných a úplných informací a podpory občanům důležitější než kdy v minulosti. Spotřebitelé a podniky musí dostávat vyčerpávající informace o tom, kde mohou využít zařízení informačních technologií, kam se musí dostavit na videokonferenci a kdo musí být přítomen. Dále si musí být plně vědomi skutečnosti, že mohou kdykoli požádat o to, aby se mohli dostavit k soudu osobně na ústní jednání. Technické aspekty, jako jsou místnosti a vybavení, musí poskytovat a udržovat soudy. c) Platba soudních poplatků na dálku Vzhledem k tomu, že v řadě členských států je platba soudních poplatků vyžadována 1
Zvláštní prùzkum Eurobarometru 395 o evropském øízení o drobných nárocích, s. 21. Èl. 5 odst. 1 naøízení (ES) è. 861/2007. 3 Naøízení (ES) è. 861/2007, èlánek 8. 4 Zvláštní prùzkum Eurobarometru 395, s. 21. 2
PE529.833v01-00
CS
4/7
DT\1020600CS.doc
v hotovosti nebo prostřednictvím kolku, strany sporu musí cestovat, aby zaplatily poplatky nebo si najaly právníka v členském státě, v němž se nachází soud, přičemž obě dvě možnosti vytvářejí náklady a mohou strany sporu odradit od toho, aby vymáhaly své nároky. Zpravodajka vítá návrh Komise uložit členským státům povinnost zavést platby na dálku, jako jsou bankovní převody a platební styk on-line pomocí kreditních či debetních karet. To by žalobcům umožnilo ušetřit na platebních nákladech, které se podle Komise pohybují od 400 EUR do 800 EUR v případě, že je nutné cestovat1. Aby měli občané z těchto úspor prospěch, vyžádá si prosazování tohoto požadavku zvláštní pozornost. 2. Stanovení maximálního limitu pro soudní poplatky V současnosti se soudní poplatky účtované v členských státech za případy v rámci evropského řízení o drobných nárocích značně liší, přičemž se pohybují od nulových poplatků až po 57 %. Soudní poplatky jsou zpravidla vybírány předem v okamžiku podání žádosti a žalobce může doufat v jejich případné zpětné získání pouze v případě, kdy je nárok úspěšný (zásada, podle které „strana, která prohraje, platí“). V této souvislosti je návrh Komise stanovit maximální limit pro soudní poplatky ve výši 10 % hodnoty nároku velmi užitečný, jelikož by pomohl otevřít přístup ke spravedlnosti. Zpravodajka se však domnívá, že náklady ve výši 1 000 EUR, které by mohly být podle nového předpisu vybírány v případě nároku činícího 10 000 EUR, jsou stále poměrně vysoké. Mohlo by proto být užitečné navrhnout členským státům progresivní systém odstupňovaných nákladů, který zohledňuje také průměrnou úroveň mezd v daném členském státě. Zpravodajka dále navrhuje prozkoumat možnosti harmonizace definic a rozsahu soudních poplatků s cílem zabránit rozdílům mezi členskými státy a vzít také v úvahu výpočet 10% maximálního limitu. Návrh Komise stanovit minimální soudní poplatek v maximální výši 35 EUR se zdá být rozumný vzhledem k tomu, že průměrný minimální poplatek u nároku ve výši 200 EUR byl stanoven na 34 EUR a u nároku ve výši 500 EUR na 44 EUR2.
1 2
Posouzení dopadù Komise (SWD(2013)0459), s. 22. Posouzení dopadù Komise (SWD(2013)0459), s. 21.
DT\1020600CS.doc
5/7
PE529.833v01-00
CS
3. Snížení transakčních nákladů Podle současného nařízení musí strana sporu, která žádá o výkon rozhodnutí, předložit originál rozhodnutí a formuláře D, což je certifikát související s rozhodnutím1. Komise zaznamenala, že celý formulář je obvykle za poplatek překládán do jazyka členského státu výkonu rozhodnutí2. Komise nyní navrhuje, aby se vyžadoval pouze překlad oddílu 4.3 formuláře (týkající se podstaty rozhodnutí). Tato změna opravdu ušetří finanční prostředky a čas. Podle číselných údajů, které zveřejnila Komise3, jsou průměrné náklady na překlad formuláře D 60 EUR, mohly by však být sníženy o 20 EUR na 40 EUR, pokud by se překládal pouze oddíl 4.3. To neohrožuje přístup k dalším oddílům formuláře v daném jazyce, protože ostatní kolonky (kromě oddílu 4.3) jsou již k dispozici ve všech úředních jazycích ve znění nařízení. Měla by být prozkoumána také možnost poskytnout formulář v elektronické podobě s cílem více usnadnit řízení. III. Zlepšit informace a pomoc Evropské řízení o drobných nárocích může být úspěšné pouze tehdy, pokud o něm spotřebitelé a podniky, soudy a poradenská sdružení budou mít informace. Důkazy uváděné Komisí ukazují, že 86 % občanů a téměř polovina soudů4 o řízení nikdy neslyšela. Je proto zásadní, aby se Komise nadále snažila poskytovat informace o evropském řízení o drobných nárocích, zejména prostřednictvím portálu e-Justice5. Stejně důležité je, aby členské státy doplňovaly úsilí Komise pomocí informačních kampaní. Spotřebitelé a podniky také potřebují zcela konkrétní informace o tom, jak postupovat při řízení v praxi a jaké jsou náklady s ním spojené. Je proto logické, že Komise navrhuje, aby členské státy měly povinnost poskytnout jí informace o soudních poplatcích a způsobech platby v rámci evropského řízení o drobných nárocích. Komise tyto informace zveřejní na internetu, což spotřebitelům a podnikům umožní rozhodovat se informovaně o tom, zda toto řízení využít. Dále by mohla být zvážena otázka, zda jsou k informovanému rozhodování nutné další informace. Současně musí mít spotřebitelé a zejména malé a střední podniky zdroje k praktické pomoci při vyplňování formulářů spojených s řízením. V této souvislosti je nejužitečnější návrh Komise uložit členským státům povinnost zajistit, aby byla k dispozici praktická pomoc, jak vyplývá z předepsaného minimálního obsahu takové pomoci. Tato pomoc však může být užitečná pouze tehdy, pokud bude zacílená, praktická a konkrétní. Mohlo by být užitečné prozkoumat možnosti pokynů umístěných na internetu a zároveň mít na paměti, že bude zapotřebí individuální a osobní poradenství. Pomoc může být prospěšná též ve fázi výkonu rozhodnutí. C. Závěr 1
Èl. 21 odst. 2 písm. b) naøízení (ES) è. 861/2007. Posouzení dopadù Komise (SWD(2013)0459), s. 22. 3 Posouzení dopadù Komise (SWD(2013)0459), s. 24. 4 Posouzení dopadù Komise (SWD(2013)0459), s. 24. 5 https://e-justice.europa.eu/home.do?action=home&plang=cs&init=true 2
PE529.833v01-00
CS
6/7
DT\1020600CS.doc
Zpravodajka vyzývá k uvážení těchto prvků, které by mohly značně přispět k úspěchu evropského řízení o drobných nárocích. Legislativní jednání s konkrétními návrhy změn návrhu Komise budou pokračovat v příštím volebním období.
DT\1020600CS.doc
7/7
PE529.833v01-00
CS
