EVROPSKÉ PRÁVNÍ AKTUALITY

Praha | Brno | Ostrava | Bratislava

Česká-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem

EVROPSKÉ PRÁVNÍ AKTUALITY (nejen) v oblasti soutěže a regulace

OBSAH: ÚVODNÍ SLOVO

ÚVODNÍ SLOVO: Vážení klienti, mám to potěšení Vás oslovit prostřednictvím dalšího vydání Evropských právních aktualit, tentokrát výlučně věnovaného právu hospodářské soutěže.

1. NAROVNÁNÍ V SOUTĚŽNÍCH VĚCECH: EU a ČR

2. NOVÁ BLOKOVÁ VÝJIMKA PRO MOTOROVÁ VOZIDLA – liberalizace pravidel

3. PŘIPRAVOVANÁ ZMĚNA POSUZOVÁNÍ HORIZONTÁLNÍCH DOHOD ANEB kdy a jak je možné sdílet informace se svými konkurenty?

4. POTVRZENO: zneužívání patentů porušuje soutěžní právo

5. K POVAZE ZÁVAZKŮ PŘIJATÝCH K ODSTRANĚNÍ OBAV Z NARUŠENÍ SOUTĚŽE

6. NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: ÚOHS je povinen zaplatit úroky z vrácených pokut

7. NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: zakázané jednání ve shodě a legitimní paralelní jednání

8. NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: k povaze generální klauzule zakazující zneužití dominance

O AUTORECH KONTAKTY

Poradenskou skupinu advokátní kanceláře HAVEL & HOLÁSEK pro oblast práva hospodářské soutěže a práva EU k dnešnímu dni tvoří již jedenáct právníků s rozsáhlými zkušenostmi ze soukromého i veřejného sektoru, a tato se tak řadí mezi největší a nejzkušenější právní praxe na českém a slovenském trhu. Svým klientům v České i Slovenské republice poskytujeme poradenství ohledně spojování soutěžitelů a zastupujeme je v řízeních o jejich povolení ze strany soutěžních úřadů. Poskytujeme rovněž poradenství v oblasti dominantního postavení a zákazu jeho zneužití, jakož i v souvislosti s uzavíráním dohod a jejich možnými protisoutěžními dopady. Naší výhodou je skutečnost, že někteří z našich právníků dříve zastávali významné pozice na českém antimonopolním úřadu, a jsou tak dobře obeznámeni s praxí a postupy této instituce. Od června tohoto roku byl náš tým posílen o dva dlouholetého pracovníky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“). Jde o Lenku Gachovou, která mj. v letech 2007 až 2010 působila jako ředitelka několika sektorově zaměřených odborů na Sekci hospodářské soutěže, kde se věnovala zejména problematice zneužití dominantního postavení a vertikálním dohodám, a Roberta Nerudu, který poslední dva roky působil jako místopředseda ÚOHS pro oblast antitrustu. Robert Neruda nyní zastává v advokátní kanceláři HAVEL & HOLÁSEK pozici vedoucího poradenské skupiny pro právo hospodářské soutěže a veřejné podpory. Právě oni Vás v tomto čísle informují o nejaktuálnějším vývoji v oblasti soutěžního práva v Evropě a České republice. Ambicí tohoto zpravodaje je přinášet Vám, našim klientům a partnerům, aktuality jak z legislativy, tak rozhodovací praxe a judikatury, která právě v oblasti soutěžního práva představuje více než kde jinde klíčový zdroj konkrétních pravidel chování. V části legislativy se tyto právní aktuality věnují nové blokové výjimce pro oblast automobilového průmyslu, jakož i připravované revizi blokové výjimky o horizontální spolupráci. Ač se jedná o právní úpravu na komunitární úrovni, tato se na základě zákonného zmocnění vztahuje rovněž na jednání bez tohoto komunitárního prvku, a proto i ÚOHS ve své rozhodovací praxi tato pravidla aplikuje. Právní aktuality rovněž monitorují rozhodovací praxi Evropské komise a judikaturu evropských soudů v oblasti soutěžního práva. Zajímavé je, podle mého názoru, rovněž srovnání procedury narovnání na evropské a vnitrostátní úrovni; procedura narovnání představuje zcela nový procesní nástroj vedoucí k větší efektivitě řízení v soutěžních věcech, který přináší mnohá pozitiva, se kterými jsou však spojeny též některé dosud nezodpovězené otázky. Na závěr jsme si pro Vás připravili stručné shrnutí tří rozsudků Nejvyššího správního soudu z poslední doby, které se vyjadřují k nejvýznamnějším formám narušení soutěže, a to zneužití dominantního postavení (případ ČSAD Liberec) a zakázaného jednání ve vzájemné shodě (případ Distributorů léčiv) a problematice úroků z prodlení. Věřím, že i toto vydání Evropských právních aktualit připravené našim rozšířeným týmem odborníků na právo hospodářské soutěže Vám bude sloužit jako inspirující zdroj informací, které Vám usnadní orientaci v této významné, avšak složité právní problematice. Přeji Vám poučné čtení Robert Nešpůrek Partner

1.

NAROVNÁNÍ V SOUTĚŽNÍCH VĚCECH: EU a ČR

Procedura narovnání byla Evropskou komisí právně upravena v roce 2008.1 Teprve nedávno byla přitom vydána první dvě rozhodnutí v řízení, v nichž bylo narovnání použito.2 Naproti tomu český ÚOHS aplikuje narovnání již od roku 2008, aniž by tato procedura byla jakkoli upravena v tuzemském tvrdém či měkkém soutěžním právu. Příslušná změna soutěžního zákona spolu s vysvětlujícím oznámením ÚOHS jsou teprve připravovány. Tato paralela nás vede k tomu, abychom způsob aplikace procedury narovnání ze strany ÚOHS a Evropské komise alespoň stručně porovnali. Na úvod stručné představení: narovnání představuje relativně nový procesní nástroj, který umožňuje podnikům vyšetřovaným soutěžními úřady získat podstatnou slevu z pokuty, která by jim byla jinak uložena, výměnou za uznání odpovědnosti za protisoutěžní jednání a jeho právní kvalifikace. Prapůvod procedury narovnání lze hledat v anglosaském dohodování o vině (plea bargaining), které je velmi efektivním nástrojem řešení sporů. Účastníci kartelového řízení před Evropskou komisí ji mohou kdykoli před vydáním sdělení výhrad požádat o zahájení jednání o narovnání. Pokud Evropská komise dospěje k závěru, že je daný případ vhodný pro narovnání, stanoví účastníkům lhůtu, do které musí písemně prohlásit, zda jsou připraveni vstoupit do jednání o narovnání s cílem předložit návrh na narovnání v pozdějším stádiu. Návrh na narovnání by měl mj. obsahovat jasné a jednoznačné uznání odpovědnosti stran za protiprávní jednání a jeho právní kvalifikaci,

2.

jakož i uvedení maximální výše pokuty, kterou strany předpokládají a kterou by přijaly. Jestliže návrh odpovídá závěrům vyplývajícím z předešlé diskuze, vydá Evropská komise sdělení výhrad a v návaznosti na ně rozhodnutí. Je-li aplikována procedura narovnání, obdrží účastníci kartelového řízení, kteří se procedury narovnání účastnili, 10% snížení pokuty. Pokud se chtějí narovnat pouze někteří účastníci kartelového řízení, může Evropská komise rozhodnout o ukončení procedury narovnání a pokračovat v řádném řízení, nebo může pokračovat v proceduře narovnání pouze s některými účastníky. Takové řízení pak Evropská komise nazývá hybridním řízením o narovnání a pokuta je snížena o 10 % pouze těm účastníkům, kteří se procedury narovnání zúčastnili. První rozhodnutí ve správním řízení, v jehož rámci byla aplikována procedura narovnání, bylo v České republice vydáno již v roce 2008 a do dnešního dne byla ze strany ÚOHS v rámci procedury narovnání vydána již čtyři rozhodnutí. Oproti evropské úpravě se však ani jedno správní řízení, ve kterém byla procedura narovnání aplikována, netýkalo šetření zakázané horizontální dohody mezi soutěžiteli (tedy kartelu), nýbrž ve třech případech se šetření týkala zakázaných vertikálních dohod narušujících soutěž a v jednom případě dokonce zneužití dominantního postavení. Podstatný rozdíl oproti evropské úpravě lze spatřovat rovněž v účelu samotné procedury narovnání a s tím související maximální výší slevy z ukládané pokuty. V evropském měřítku je procedura narovnání využívána čistě jako procesní nástroj, jehož cílem je urychlit pro-

bíhající řízení. Naopak ÚOHS aplikoval proceduru narovnání nejen jako nástroj procesní, ale rovněž jako nástroj vyšetřovací, tj. sloužící k získání nových dosud neznámých důkazů, které svědčily k prokázání šetřeného protisoutěžního jednání. Z tohoto důvodu také ÚOHS v rámci předmětných správních řízení účastníkům řízení neposkytl toliko 10% slevu z pokuty, jako to činí Evropská komise, nýbrž slevu až do výše 50 %. Procedura narovnání může být v konkrétním případě výhodná jak pro soutěžní úřad, tak pro vyšetřované podniky. Státu přináší úspory zdrojů, které může využít pro jiné aktivity, např. odhalování jiných protisoutěžních jednání. Soutěžitelé pak mohou dosáhnout výrazného snížení pokuty, mohou lépe kontrolovat průběh vyšetřování a jeho výsledek a snížit negativní dopad na jejich reputaci vyplývající z kartelového šetření. Zkušenosti tedy ukazují, že rozdíly v aplikaci procedury narovnání ze strany Evropské komise a ÚOHS jsou zcela zásadního charakteru, a týkají se nejen účelu využití (procesní úspory vs. vyšetřování), typu protisoutěžního jednání, na nějž lze proceduru narovnání použít, ale i výše slevy z pokuty jako odměny za uznání odpovědnosti a právní kvalifikace. Bude jistě zajímavé sledovat, zda se ÚOHS spolu s připravovaným zakotvením narovnání do českého právního řádu přikloní více k původnímu „komunitárnímu“ vzoru nebo zda setrvá na relativně úspěšném, avšak poněkud „rozkročeném“ modelu narovnání, které aplikuje doposud.

NOVÁ BLOKOVÁ VÝJIMKA PRO MOTOROVÁ VOZIDLA – liberalizace pravidel

Dne 27. 5. 2010 přijala Evropská komise nové Nařízení o blokové výjimce pro odvětví motorových vozidel.3 To modifikuje soutěžní pravidla, která se aplikují na vztahy mezi výrobci/dovozci nových motorových vozidel, na straně jedné, a prodejci či provozovatel servisu, na straně druhé. Nová bloková výjimka přináší volnější pravidla, a to zejména pro oblast primárního trhu, tedy pro distribuci nových motorových vozidel. V této oblasti totiž nové nařízení prodloužilo účinnost Nařízení č. 1400/2002,4 která měla skončit ke dni 31. 5. 2010, o další tři roky, tj. do 31. 5. 2013. Po uplynutí tříletého přechodného období se budou na tuto oblast plně používat obecná pravidla pro vertikální dohody. Odpadnou tak všechna speciální pravidla týkající se povinností výrobců/dovozců, např. pokud jde o multibranding (tj. prodej více značek jedním dealerem), nebo pravidla o možnosti řešit neshody o určování prodejních cílů u nezávislých arbitrů. Podřízení dohod o distribuci nových motorových vozidel obecnému režimu vertikálních dohod je výrazem zjištění Evropské komise i některých národních soutěžních úřadů, totiž že na tomto trhu existuje dobrá úroveň konkurence mezi značkami (inter-brand competition), ze které těží spotřebitel, a tudíž není nezbytné nad úroveň běžnou v jiných

odvětvích chránit či uměle zavádět konkurenci uvnitř značky (intra-brand competition). Jinak je tomu v oblasti sekundárního trhu, tj. nákupu, prodeji nebo dalším prodeji náhradních dílů a poskytování servisu, oprav a údržby motorových vozidel (aftermarket). Evropská komise není spokojena s úrovní soutěže na tomto trhu, což odpovídá i zjištění českého ÚOHS učiněnému během rozsáhlého sektorového šetření.5 Nová bloková výjimka proto počítá i nadále se speciální právní úpravou. Vyjmuty budou ty dohody, které splňují podmínky aplikace obecné blokové výjimky pro vertikální dohody6 a zároveň neobsahují žádná tvrdá omezení (tzv. hardcore restriction) podle čl. 5 nové blokové výjimky (např. omezení prodeje náhradních dílů pro motorová vozidla členy selektivního distribučního systému nezávislým servisním pracovníkům, kteří používají tyto díly k opravám a údržbě motorových vozidel). I přes zachování některých specifických pravidel upravujících vztahy v oblasti aftermarket v blokové výjimce překvapí nová právní úprava svou stručností. Evropská komise je prostě přesvědčena, že i tuto oblast lze

postupně vystavit působení obecných pravidel soutěžního práva. Nicméně, s vědomím zvláštností vztahů vznikajících v oblasti distribuce a servisu motorových vozidel a distribuce náhradních dílů, přijala Evropská komise společně s novou blokovou výjimkou i své Sdělení, které obsahuje doplňkové pokyny k vertikálním omezením obsaženým v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla.7 Tyto pokyny upřesňují způsob použití obecných pravidel pro vertikální dohody na dohody v předmětné oblasti a jejich cílem je usnadnit stranám – distributorům a dealerům – posoudit, zda jimi uzavřená dohoda je v rozporu se zákazem kartelových dohod ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, popř. zda na takovou dohodu lze aplikovat výjimku ve smyslu čl. 101 odst. 3 SFEU. Připomínáme v této souvislosti, že nová bloková výjimka má zcela zásadní význam i pro české výrobce, dovozce a dealery nových motorových vozidel, poskytovatele servisu a distributory náhradních dílů, neboť se s ohledem na § 4 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže8 použije i na vztahy bez komunitárního prvku, tedy na vztahy spadající pod aplikaci českého soutěžního práva. Domníváme se proto, že soutěžitelé působící v odvětví motorových vozidel by měli již dnes uvažovat o revizi svých obchodních podmínek používaných při nákupu, prodeji a dalším prodeji náhradních dílů a poskytování servisu oprav a údržby motorových vozidel tak, aby tato smluvní ustanovení splňovala pravidla upravená v nové blokové výjimce pro oblast motorových vozidel, resp. pravidla obsažená v obecné vertikální blokové výjimce. Současně by již nyní měli dotčené subjekty zahájit přípravy na revizi pravidel nákupu, prodeje a dalšího prodeje nových motorových vozidel, na něž se obecná pravidla pro vynětí ze zákazu dohod začnou aplikovat již za necelé tři roky.

3.

PŘIPRAVOVANÁ ZMĚNA POSUZOVÁNÍ HORIZONTÁLNÍCH DOHOD ANEB kdy a jak je možné sdílet informace se svými konkurenty?

V listopadu roku 2000 přijala Evropská komise blokovou výjimku pro kategorie specializačních dohod,9 blokovou výjimku pro kategorie dohod o výzkumu a vývoji10 a následně, v lednu 2001, také Pokyny o horizontální spolupráci.11 Účinnost těchto předpisů vyprší v prosinci tohoto roku. Z tohoto důvodu zahájila Evropská komise již v roce 2008 práce na revizi těchto nařízení. Cílem přitom má být poskytnutí dostatečného vodítka k posouzení, zda konkrétní forma spolupráce mezi konkurenty představuje omezení hospodářské soutěže, či nikoli, a pokud ano, zda by taková dohoda byla způsobilá pro vynětí na základě některé z blokových výjimek.12 Toto posouzení si přitom musejí učinit od roku 2004 podniky samy. Nejzásadnější přínos nové úpravy bude podle našeho názoru spočívat v zavedení podrobných pravidel posuzování dohod o výměně informací, které mají být v nových Pokynech o horizontální spolupráci.13 Není v této souvislosti bez zajímavosti, že po vyjasnění pravidel pro tyto typy dohod volaly některé členské státy. Mezi nejhlasitější zastánce patřila Česká republika, která si od tohoto kroku slibuje vyjasnění pravidel v situaci, kdy Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud zrušily klíčové rozhodnutí ÚOHS ve věci Stavební spořitelny,14 které se týkalo právě dohody o výměně informací. Na základě obecně přijaté politiky upravují nové Pokyny dvě fáze posouzení každé horizontální dohody o spolupráci, včetně dohody o výměně informací. V první fázi bude třeba dle čl. 101 odst. 1 SFEU posoudit, zda má dohoda za cíl nebo výsledek narušení soutěže. Druhým krokem analýzy bude ve smyslu čl. 101 odst. 3 SFEU identifikace výhod pro soutěž, které předmětné dohody přinášejí, a zhodnocení, zda tyto převažují nad negativy plynoucími z omezení soutěže. Dohody o výměně informací mohou být považovány za zakázané dle čl. 101 odst. 1 SFEU, jak pro svůj protisoutěžní cíl, tak pro protisoutěžní následek. V tomto bodu přitom nebyla dosud judikatura českých soudů zcela zřetelná. Za zakázanou dohodu mající za cíl narušení soutěže bude považována zejména výměna mezi soutěžiteli individualizovaných údajů o plánovaných budoucích cenách nebo množství výroby. Rovněž výměna informací o stávajícím chování, která odhaluje záměry budoucího chování, popř. která z vyměňovaných údajů umožňuje odvodit plánované budoucí ceny nebo množství výroby, bude ve smyslu navrhovaných Pokynů považována za zakázanou dohodu, jež má narušení soutěže za cíl. Připomeňme, že v případě těchto druhů dohod nemusí být ze strany soutěžních úřadů zkoumáno, zda dohody ve skutečnosti vedly k narušení soutěže; protisoutěžní efekt takových dohod je nevyvratitelně presumován. Posouzení, zda dohody o výměně informací, které nemají protisoutěžní cíl, mohou přesto mít za následek narušení soutěže, musí pak být činěno se

zohledněním specifik každého jednotlivého případu. V rámci něj budou porovnávány (pravděpodobné) účinky výměny informací se soutěžní situací, která by panovala při neexistenci výměny informací. Verdikt, zda dohoda o výměně informací bude mít za následek omezení soutěže, závisí na analýze ekonomických podmínek na dotčených relevantních trzích a na analýze charakteristiky vyměňovaných informací. Zkoumány budou především: i) rozsah dotčeného relevantního trhu, ii) vlastnosti dotčeného relevantního trhu, jako jsou např. stupeň koncentrace trhu, transparentnost, stabilita, komplexnost, a jak mohou tyto vyměňované informace předmětné vlastnosti trhu ovlivnit, iii) charakteristika vyměňovaných informací, tedy zda se jedná o informace obchodně citlivé, veřejné či neveřejné, souhrnné či individualizované, jak staré vyměňované informace jsou, jak často k jejich výměně dochází, a v neposlední řadě, zda samotná výměna informací je veřejná či nikoli. Pokud je výsledkem předchozího posouzení závěr, že dohoda o výměně informací má za cíl nebo za následek narušení soutěže, a je tedy dohodou zakázanou ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, je třeba ve druhé fázi vyhodnotit, zda tato dohoda přesto nesplňuje podmínky pro své vynětí ze zákazu ve smyslu čl. 101 odst. 3 SFEU. Za tím účelem návrh nových Pokynů přináší přehledný demonstrativní soupis jejich možných prosoutěžních efektů, které mohou v konkrétním případě převážit negativa spojená s omezením soutěže. Evropská komise uznává, že výměna informací může vést k významnému růstu efektivnosti. Za určitých okolností může výměna informací též umožnit soutěžitelům přerozdělení produkce s ohledem na trhy s vysokou poptávkou. Zveřejnění výsledku výměny informací o minulých či stávajících podílech na trhu může přinést výhody i spotřebitelům, pokud je signálem o jakosti dodávaného zboží či poskytovaných služeb. Lze tak shrnout, že nová právní úprava blokových výjimek pro dohody o horizontální spolupráci přináší pro soutěžitele velmi přehledný a ilustrativní soupis jednotlivých kroků, které je třeba při posuzování dohod o horizontální spolupráci, včetně dohody o výměně informací učinit, jaká kritéria hodnotit, jakož i jaké důsledky z nich lze vyvozovat. Velmi pozitivně přitom hodnotíme začlenění názorných příkladů a jejich analýzy. Nové blokové výjimky se po jejich vstupu v platnost stanou závazné i pro český ÚOHS, který bude nepochybně aplikovat pravidla obsažená v Pokynech i na dohody bez komunitárního prvku. Domníváme se tedy, že každý soutěžitel by si měl před přistoupením k jakékoli dohodě o výměně informací vyhodnotit všechna kritéria uvedená v Pokynech a s maximální obezřetností posoudit riziko, že taková spolupráce bude soutěžními úřady posouzena jako zakázaná dohoda narušující soutěž. Ještě naléhavější je tato potřeba v případech, kdy se má výměna informací týkat ceny a objemu výroby.

4.

POTVRZENO:

zneužívání patentů porušuje soutěžní právo

V červenci 2010 Soudní dvůr potvrdil rozhodnutí Evropské komise z roku 2005,15 kterým byla pokutována farmaceutická skupina AstraZeneca pro zneužití svého dominantního postavení. Zneužití dominantního postavení spočívalo v bránění vstupu generických léčiv na trh a v bránění budoucích paralelních dovozů prostřednictvím využívání, resp. zneužívání patentových práv. Konkrétně šlo o uvádění nesprávných údajů patentovým orgánům s cílem získat dodatkové ochranné osvědčení, ke kterému nebyla skupina AstraZeneca oprávněna, nebo na které měla nárok na kratší dobu, a dále o vytváření překážek vstupu na trh pro ostatní léčivé přípravky. Skupina AstraZeneca podle Evropské komise vyvinula patentovou obchodní strategii, která ztěžovala a prodlužovala vstup jiným soutěžitelům na trh. Mechanismus tohoto jednání lze dokumentovat na příkladu léku Losec - kapsle. Pro tento lék byl skupinou AstraZeneca registrován patent. Po tom, co tomuto výrobku uplynulo výhradní patentové právo a léčivý přípravek založený na stejném principu mohl být vyráběn i jinými podniky, stáhla skupina AstraZeneca registraci tohoto přípravku. Předtím však zjednodušenou procedurou podle čl. 4 odst. 8 písm. a) bod iii Směrnice Rady 65/65EHS16 získala další patent a další výhradní práva pro svůj nový výrobek založený na obdobném principu. Stáhnutím registrace na svůj původní výrobek tak skupina AstraZeneca znemožnila vstup jiným soutěžitelům s obdobným léčivem na trh zjednodušenou procedurou a sobě zabezpečila opět výlučná práva na trhu k výrobě nového produktu. Tím se dopustila porušení soutěžních pravidel. Jiní soutěžitelé sice z trhu zcela vyloučeni nebyli, ale jejich vstup byl opožděn a ztížen tím, že museli absolvovat zdlouhavou proceduru, kterou by bez vědomého stažení registrace skupinou AstraZeneca absolvovat nemuseli. Oblast farmaceutického průmyslu je v poslední době předmětem zájmu Evropské komise i některých národních soutěžních úřadů. Ty mají podezření, že dominantní farmaceutické společnosti činí nejrůznější kroky k oddálení vstupu konkurence na trh, včetně praktik spočívajících ve zneužívání práv duševního vlastnictví či patentových smírů. Rozsudek Soudního dvora však má širší dopad. Je totiž dalším příspěvkem do probíhající debaty ohledně vztahu mezi soutěžním právem a právy vyplývajícími z duševního vlastnictví. Rozsudek Soudního dvora v obecné rovině potvrzuje, že jednání podniku, které je v souladu s pravidly ochrany duševního vlastnictví či patentového práva, může představovat zneužití jeho dominantního postavení ve smyslu antimonopolního práva. Každý patent či jiné obdobné právo duševního vlastnictví přitom svému držiteli dává výsadní, až monopolní postavení; hranice mezi legitimním využíváním tohoto práva a jeho zneužitím je přitom ne vždy zcela zřetelná.

5.

K POVAZE ZÁVAZKŮ PŘIJATÝCH K ODSTRANĚNÍ OBAV Z NARUŠENÍ SOUTĚŽE

V následujícím článku se zamýšlíme nad důsledky rozsudku Soudního dvora ve věci Komise v. Alrosa,17 ve kterém byla poprvé výslovně přiznána právní závaznost závazků (commitments) přijatých soutěžiteli za účelem odstranění obav z porušení hospodářské soutěže, a to i když tyto závazky byly přijaty mimo sankční řízení. V roce 2004 byla na komunitární i české úrovni upravena nová možnost ukončit řízení vedené soutěžním úřadem pro podezření z kartelové dohody nebo zneužití dominance alternativně, bez uložení pokuty, a to v případě, že vyšetřovaní soutěžitelé přijmou dostatečné závazky, které odstraňují obavy z narušení soutěže. Od té doby byla tímto způsobem vyřešena celá řada případů, zejména těch, které nebyly tak nebezpečné pro hospodářskou soutěž. V předmětném rozsudku se Soudní dvůr vyjadřuje k rozdílnosti úprav závazků ve smyslu čl. 7 a čl. 9 Nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel na ochranu hospodářské soutěže.18 Podle Soudního dvora tato dvě ustanovení Nařízení sledují dva rozdílné cíle, z nichž první se týká ukončení zjištěného protiprávního jednání a druhý reakce na výhrady Evropské komise vyplývající z jejího předběžného hodnocení. Podle Soudního dvora soutěžitelé, kteří nabízejí závazky na základě čl. 9 Nařízení, vědomě souhlasí s tím, že jejich ústupky mohou jít nad rámec toho, co by jim mohla uložit samotná Evropská komise v rozhodnutí, které přijímá v souladu s čl. 7 Nařízení po důkladném přezkumu. Naopak ukončení řízení o protiprávním jednání zahájeného vůči těmto soutěžitelům jim umožňuje vyhnout se konstatování porušení práva hospodářské soutěže a případnému uložení pokuty. Někteří komentátoři poukazují na to, že soutěžitelé někdy nabízejí zbytečně rozsáhlé závazky, aby tak ukončili probíhající antimonopolní šetření. Soudní dvůr v tomto ohledu odmítl, že by Evropská komise měla být povinna hledat sama méně přísná nebo mírnější řešení k závazkům, které jí byly nabídnuty. Podle Soudního dvora je její jedinou povinností ověřit, zda závazky předložené v rámci řízení zahájeného na základě čl. 101 či 102 SFEU jsou dostatečné k tomu, aby reagovaly na výhrady identifikované Evropskou komisí v rámci řízení. Případná excesivnost navržených závazků nemusí být Evropskou komisí zkoumána. Rozhodnutí Soudního dvora je tak průlomové. Definuje rozsah užití zásady přiměřenosti v režimu čl. 9 Nařízení a výslovně interpretuje tento článek v tom smyslu, že závazky nabídnuté soutěžiteli jako reakce na předběžná šetření Evropské komise jsou závazné i mimo sankční řízení, pokud je Evropská komise potvrdí svým rozhodnutím. Pro soutěžitele je výhodou dobrovolnost této procedury, jakož i skutečnost, že Evropská komise v případě přijetí závazků, které dostatečně reagují na její námitky, nekonstatuje v rozhodnutí porušení soutěžních norem. Lze předpokládat, že komentovaný rozsudek bude mít interpretační význam i pro oblast českého soutěžního práva, které proceduru přijímání závazků jako alternativu k sankčnímu rozhodnutí předpokládá v § 7 odst. 2 a 4 a § 11 odst. 3 až 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

6.

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: ÚOHS je povinen zaplatit úroky z vrácených pokut

V červenci tohoto roku vydal Nejvyšší správní soud („NSS“) rozsudek,19 kterým dal definitivní odpověď na otázku, jež je dlouho předmětem sporu ÚOHS a několika společností, kterým ÚOHS nejprve uložil vysoké pokuty, aby jim je následně po zrušení jeho rozhodnutí soudem vrátil. Až doposud však ÚOHS vracel pouze jistinu pokuty, avšak žádosti společností o vrácení úroku z částky pokuty po dobu, co tato byla připsána na účet státu, zamítal s tím, že se nejedná o zaviněný přeplatek. NSS ve svém rozsudku judikoval, že pokud OHS uloží a vybere pokutu, kterou později vrátí na základě zrušení rozhodnutí o uložení pokuty, je povinen subjektu zaplatit úroky z této částky, a to ode dne splatnosti pokuty, a nikoli až ode dne zrušení rozhodnutí, jak tomu bylo v dosavadní praxi OHS. NSS v předmětném rozsudku zopakoval, že zaviněným přeplatkem judikatura správních soudů rozumí přeplatek na platební povinnosti vzniklý (uhrazený ve prospěch veřejného rozpočtu) v důsledku natolik nesprávného rozhodnutí (postupu) správních orgánů, pro který bylo toto rozhodnutí „přezkumnou autoritou“ zrušeno. Z rozsudku vyplývá, že NSS tyto východiska aplikuje i na pokuty ukládané ze strany ÚOHS. Počátek úročení neoprávněně vymožené částky se přitom podle NSS odvíjí od okamžiku jejího odepsání z bankovního účtu povinného. Úrok je tak nutno počítat ode dne, kdy se finanční částka nachází v dispozici ÚOHS jako správce daně a subjekt, který pokutu zaplatil, již nemá reálnou možnost s touto finanční částkou disponovat. Úrok z přeplatku je

7.

přitom třeba chápat jako vyjádření ceny finančních prostředků v čase, která je daná úrokovou mírou. Úrok je ekonomickou náhradou, plynoucí z peněžních prostředků, která by jinak přirůstala k mase finančních prostředků jejich vlastníku. NSS zdůraznil, že tato ekonomická náhrada náleží za celou dobu, po kterou neměl subjekt, který pokutu zaplatil, možnost disponovat s finanční částkou. Domníváme se, že uvedený rozsudek NSS může mít zásadní význam nejen v několika probíhajících soudních sporech o úroky z vrácených pokut, ale zejména na celkový systém výběru pokut ze strany státu. V této souvislosti připomínáme, že s poslední novelou zákona o ochraně hospodářské soutěže,20 jež nabyla účinnosti 1. 9. 2009, přešla pravomoc výběru a vymáhání pokut z ÚOHS na celní úřady. Bude zajímavé sledovat, zda ÚOHS přistoupí ve světle poslední judikatury ke stanovování delší splatnosti ukládaných pokut (nabízí se např. možnost odložit splatnost pokut až do okamžiku právní moci rozhodnutí soudu o přezkumu rozhodnutí o uložení pokuty), popř. zda celní úřady budou více ochotné povolovat posečkání s placením pokuty, pokud o něj pokutovaní soutěžitelé ovšem požádají. Pokud se tak nestane, vystavuje se stát nebezpečí vzniku povinnosti úhrady vysokých částek úroků přirostlých na vybraných vysokých pokutách, a to v případech, kdy budou rozhodnutí ÚOHS rušena soudy. Judikát NSS má sice obecný dosah a týká se všech správních úřadů ukládajících pokuty, v případě ÚOHS je však vzhledem k výši jím obvykle ukládaných pokut, která nemá obdobu v jiných oborech veřejné správy, jeho význam obzvláště naléhavý.

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: zakázané jednání ve shodě a legitimní paralelní jednání

V březnu 2010 Nejvyšší správní soud svým rozsudkem 21 zamítl kasační stížnosti podané čtyřmi distributory farmaceutického zboží, kteří byli v dřívějším rozhodnutí soutěžního úřadu potrestáni za zakázané jednání ve vzájemné shodě.22 Zásadní se nám rozsudek NSS jeví zejména, pokud jde o otázku výkladu pojmu jednání ve vzájemné shodě ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Jednání ve vzájemné shodě, jako forma dohody mezi soutěžiteli v širším slova smyslu, podle soudu spočívá ve formě koordinace mezi soutěžiteli, která, aniž by byla dovedena k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, nahrazuje rizika hospodářské soutěže jejich praktickou spoluprací. Požadavek autonomního určování vlastní hospodářské politiky nevylučuje právo na rozumné přizpůsobení se existujícímu nebo očekávanému chování svých konkurentů, striktně však brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž cílem nebo výsledkem je ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty samy rozhodly nebo mají v úmyslu rozhodnout. Za účelem prokázání jednání ve vzájemné shodě není podle NSS nutné dokázat, že se daný soutěžitel formálně zavázal vůči jinému či několika jiným soutěžitelů k tomu či onomu chování nebo že soutěžitelé společně stanovili své budoucí chování na trhu. Postačí, aby soutěžitel prostřednictvím prohlášení o úmyslu vyloučil či alespoň podstatně snížil nejistotu ohledně chování na trhu, jež lze od něj očekávat. Pokud se soutěžitel účastní, i když nikoli aktivně, setkání soutěžitelů, jež mají protisoutěžní cíl, a sám se veřejně nedistancuje od obsahu těchto setkání, vede ostatní účastníky k domnění, že se účastní kartelové dohody vy-

plývající z uvedených setkání. Jednání ve vzájemné shodě kromě srozumění mezi soutěžiteli předpokládá i chování na trhu v návaznosti na tuto vzájemnou shodu a příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi. Neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení však podle NSS přísluší zúčastněným soutěžitelům, je namístě se domnívat, že soutěžitelé, kteří jednají ve vzájemné shodě a kteří zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnili se svými konkurenty. Koncept jednání ve vzájemné shodě zahrnuje přitom nejrůznější formy vzájemné (přímé či nepřímé) komunikace soutěžitelů, při níž dochází k vyjádření shodné vůle jednat určitým způsobem, ke vzájemnému srozumění o jejich budoucím chování. Tato koordinace umožní každému z nich upravit své soutěžní jednání s jistotou či vysokou mírou předpokladu, že ostatní budou jednat stejným, předem známým či logicky očekávaným způsobem. NSS se ve svém rozsudku vyjádřil rovněž k otázce tzv. paralelního jednání, které soutěžní právo nezakazuje. To podle jeho názoru předpokládá, na rozdíl od jednání ve vzájemné shodě, že postup jednotlivých soutěžitelů není přímo ani nepřímo koordinován a každý z nich se tak na změny podmínek na trhu adaptuje samostatným a nezávislým postupem, byť výsledek takto samostatných postupů se na trhu může v konečném důsledku jevit podobně jako výsledek jednání ve vzájemné shodě.

8.

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: k povaze generální klauzule zakazující zneužití dominance

V dubnu 2010 Nejvyšší správní soud zamítl svým rozsudkem 23 kasační stížnost podanou společností ČSAD Liberec 24. Rozsudek dal konečnou odpověď na klíčové otázky soutěžního práva: zda je ekonomická rentabilita určité podnikatelské činnosti předpokladem pro vymezení relevantního trhu a jaký je vztah mezi generální klauzulí zakazující zneužití dominance a jednotlivými skutkovými podstatami. Podle názoru NSS není proto, aby určitá služba mohla tvořit samostatný relevantní trh (zde služby poskytované autobusovým nádražím), podstatné, zda zisk z poskytované služby je dostatečný pro pokrytí s tím souvisejících nákladů. Za rozhodující nepovažoval NSS ani to, že dopravci využívali autobusové nádraží za symbolický poplatek, a ani to, že pro chybějící technické prostředky nemohl být důsledně zajišťován výběr tohoto poplatku. Při vymezování relevantního trhu není tedy podstatné, zda je účelem poskytování služby dosažení zisku. Společnost ČSAD Liberec jakožto provozovatel autobusového nádraží poskytovala své služby i jiným dopravcům a tito dopravci od ní nabízené služby poptávali, tedy využívali možnosti odbavovat své spoje v prostorách autobusového nádraží a služeb s tím souvisejících. V posuzovaném případu byl tedy prokázán střet nabídky a poptávky po určitém statku, tj. byla prokázána existence relevantního trhu. Ještě významnější je ta pasáž rozsudku, ve které se NSS vyjadřuje k aplikaci generální klauzule zakazující zneužití dominantního postavení. Jak generální klauzule, tak i skutkové podstaty uvedené pod jednotlivými písmeny § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, mají podle NSS svůj význam a ani jedna skupina není nadbytečnou. Smyslem zákona je totiž postihnout veškerá jednání, kdy soutěžitel disponující dominantním postavením své moci zneužije a kdy toto jednání je v neprospěch jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů, a to nezávisle na tom, zda určitá skutková podstata byla vtělena do demonstrativního vý-

1

Nařízení Komise (ES) č. 622/2008 ze dne 30. 6. 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 773/2004 s ohledem na postup při narovnání v případech kartelů. Srov. ÚV L 171, 1. 7. 2008, s. 3; http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:171:0003:0005:CS:PDF. Oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů. Srov. ÚV C 167, 2. 7. 2008, s. 1; http://eur-lex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:167:0001:0006:CS:PDF. 2 Účastníky prvního řízení byli výrobci paměťových čipů a dynamických pamětí RAM, přičemž jim byla uložena pokuta v celkové výši 331 milionů Euro. Srov. tiskovou zprávu Evropské komise č. IP/10/586; http://europa. eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/10/586&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en. Účastníkům druhého kartelu, kterými byli výrobci fosfátů pro zvířecí krmiva, byla uložena pokuta v celkové výši 175 mil Euro. Poté, co Komise informovala účastníky kartelu o výši pokut, které by mohly být uloženy, rozhodla se jedna z šetřených společností od procedury narovnání ustoupit. Srov. tiskovou zprávu Evropské komise č. IP/10/985; http://europa. eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/10/985&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en. 3

Nařízení Evropské komise (EU) č. 461/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel. Uveřejněno v ÚV L 129, 28. 5.

2010, s. 52. 4

Nařízení Evropské komise (ES) č. 1400/2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy (nyní čl. 101 odst. 3 SFEU) na kategorie vertikálních odhod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (dále jen „Nařízení č. 1400/2002“). Uveřejněno v ÚV L 230, 1. 8. 2002, s 30. 5

Srov. Informační list ÚOHS „Hospodářská soutěž na trzích distribuce a oprav motorových vozidel“ http://www.compet.cz/fileadmin/ user_upload/Informacni_listy/2008/infolist_2008_05_auta.pdf 6

Nařízení Evropské komise (EU) č. 330/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (dále jen „obecná vertikální bloková výjimka“). Uveřejněno v ÚV L 102, 23. 4. 2010, s. 1. 7

Srov. Sdělení Evropské komise – Doplňkové pokyny k vertikálním omezením v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla, ÚV C 138, 28. 5. 2010, s. 16; http://eur-lex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:138:0016:0027:CS:PDF

čtu v § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a rovněž nezávisle na obsahu takového jednání či jeho vnějším projevu. Účelem generální klauzule je proto, podle názoru NSS, postih i takového typu jednání, které není typické či časté, ale přesto naplňuje znaky zneužití dominantního postavení. Jinými slovy, i když konkrétní jednání dominanta, jevově připomínající „pojmenovanou“ skutkovou podstatu uvedenou v § 11 odst. 1 písm. a) až f) zákona o ochraně hospodářské soutěže, nenaplňuje jeden z jejích předpokladů, může toto jednání přesto představovat zneužití dominance, pokud jsou naplněny znaky generální klauzule upravené v návětí § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. NSS ve svém rozsudku potvrdil, že ani dominantní soutěžitel nemá absolutní kontraktační povinnost s každým zájemcem o vstup do obchodního vztahu. I dominantovi musí být dán prostor k ochraně jeho zájmů. To, co podle NSS ovlivňuje dominantovu smluvní svobodu, je pravidlo zákazu diskriminace ve vertikálních vztazích. Důvody pro odmítnutí vstupu do nového právního vztahu mohou být jak čistě objektivního rázu, např. skutečná kapacitní nedostatečnost, tak mohou být založeny na subjektivních zájmech dominanta, přičemž i ty by měly být v určité míře soutěžním úřadem tolerovány. Existují-li pro jednání dominanta racionálně ospravedlnitelné důvody, není toto jednání, které by za jiných okolností splňovalo znaky zneužití dominantního postavení, jednáním zakázaným. Na druhou stranu jednání dominanta, které by nerespektovalo požadavek nediskriminačního jednání, lze podle NSS považovat za zneužití dominantního postavení za předpokladu, že takové jednání není přiměřené a ospravedlnitelné, a dále že působí újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům.

cializačních dohod. ÚV L 304, 5. 12. 2000, s. 3; http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:08:02:32000R2658:CS:PDF. 10

Nařízení Komise (ES) č. 2659/2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výzkumu a vývoji. ÚV L 304, 5. 12. 2000, s. 7; http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:08:02:32000R2659:CS:PDF. 11

Oznámení Komise – Pokyny o použitelnosti čl. 81 odst. 1 Smlouvy na kategorie dohod o horizontální spolupráci. ÚV C 3, 6. 1. 2001, s. 2; http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:08:02:32001Y0106(01):CS:PDF. 12

Srov. MEMO/10/163, Brusel, 4. 5. 2010; http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=MEMO/10/163&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en. 13 http://ec.europa.eu/competition/consultations/2010_horizontals/guidelines_cs.pdf. 14

Srov. zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.

Srov. rozhodnutí předsedy ÚOHS č.j. R 161/2006/01,003,004,008,009,010/2007/0107777/2007/310 ze dne 18. 4. 2007 ve věci Stavební spořitelny; rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 15/2007 ze dne 8. 1. 2008 ve věci Stavební spořitelny a rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně č.j. 1 Afs 78/2008 ze dne 25. 2. 2009 ve věci Stavební spořitelny.

9

15

8

Nařízení Komise (ES) č. 2658/2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie spe-

Srov. rozsudek Tribunálu č. T-321/05 ze dne 1. 7. 2010 ve věci Komise v. AstraZeneca;

rozhodnutí EK č. COMP/A.37.507/F3 ze dne 15. 6. 2005 ve věci AstraZeneca. 16

Směrnice Rady 65/65EHS ze dne 26. 1. 1965 o sbližování ustanovení právních a správních předpisů týkajících se léčivých přípravků. 17

Viz. rozsudek Soudního dvora č. C-441/07 P ve věci Komise v. Alrosa, [2010] ; rozsudek Soudu prvního stupně č. T-170/07 ve věci Alrosa v. Komise, [2007], ECR p. II-2601; rozhodnutí EK č. 38381 ve věci Alrosa, ze dne 22.2.2006. 18

Srov. Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy; http:// eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ. do?uri=DD:08:02:32003R0001:CS:PDF. 19

Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 38/2010 – 100 ze dne 21.7.2010 ve věci Shell Czech Republic; http://www.nssoud. cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=23330&mark=. 20

Srov. zákon č. 155/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže). 21

Srov. rozsudek NSS č.j. 1 Afs 58/2009-541 ze dne 31. 3. 2010 ve věci Distributoři léčiv. 22

Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 43/2007-216 ze dne 20. 1. 2009 potvrdil

závěry ÚOHS, že tyto společnosti jednáním ve vzájemné shodě porušily zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže tím, že svým jednáním narušily v období počátku roku 2006 hospodářskou soutěž na relevantním trhu velkoobchodní distribuce léčiv do lékáren tím, že si nejprve při svých osobních a písemných kontaktech navzájem zprostředkovaly společný zájem koordinovaným postupem ukončit dodávky plného sortimentu léčiv do tří fakultních nemocnic, a následně poskytovat uvedeným nemocnicím jen dodávky tzv. vitálních léčiv se zkrácenými lhůtami splatnosti, a tento koordinovaný postup posléze realizovaly.

23

Srov. rozsudek NSS č.j. 8 Afs 48/2007235 ze dne 26. 4. 2010, http://www.nssoud. cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=22616&mark= 24 Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 27/2006-171 ze dne 6. 4. 2007 potvrdil závěry ÚOHS, že společnost ČSAD Liberec zneužila svého dominantního postavení na relevantním trhu služeb poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu, geograficky vymezeném městem Liberec, k újmě společnosti STUDENT AGENCY, kterou tak znevýhodnila v hospodářské soutěži na trhu

služeb poskytovaných dopravci provozujícími vnitrostátní veřejnou linkovou osobní autobusovou dopravu na lince Praha – Liberec a zpět, a rovněž k újmě konečných spotřebitelů – cestujících, kteří v uvedeném období poptávali služby vnitrostátní veřejné linkové osobní autobusové dopravy na lince Praha – Liberec a zpět. Společnost ČSAD Liberec zneužila svého dominantního postavení tím, že v první polovině roku 2005 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu odmítla vyjednávat o využívání jí provozovaného autobusového nádraží v Liberci se společností SA za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Praha – Liberec a zpět, popř.

jeho řádné využívání SA neumožnila, ačkoliv jiným soutěžitelům působícím na stejné lince toto využívání umožnila.

AUTOŘI ČLÁNKŮ:

Robert NERUDA Vedoucí poradenské skupiny pro právo hospodářské soutěže a veřejné podpory Robert Neruda je od června 2010 vedoucím týmu právníků advokátní kanceláře Havel & Holásek zaměřeného na právo hospodářské soutěže a veřejné podpory. Věnuje se právnímu poradenství v oblasti kartelů, zneužití dominance a soutěžněprávního posuzování fúzí a akvizicí, veřejné podpory a veřejných zakázek. Robert Neruda pracoval na soutěžním úřadu již v letech 2000 až 2003, nejprve na mezinárodním odboru, později byl ředitelem analytického odboru a zástupcem vrchního ředitele. V letech 2004 a 2005 byl asistentem soudce Nejvyššího správního soudu. Po návratu na soutěžní úřad v roce 2005 působil též jako předseda rozkladové komise předsedy pro oblast hospodářské soutěže a člen rozkladové komise pro oblast veřejných zakázek. Od roku 2007 stál v čele Sekce hospodářské soutěže, od roku 2008 byl místopředsedou a v roce 2009 byl jako první místopředseda pověřen řízením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Robert je držitelem titulu Ph.D. v oboru obchodní právo. Robert přednáší na Právnické fakultě a Ekonomicko-správní fakultě MU. Je mimo jiné spoluautorem komentářů k zákonu o ochraně hospodářské soutěže (Linde Praha, 2004 a Linde Praha, 2006), komentářů k zákonu o veřejných zakázkách (Linde Praha, 2005 a 2007), knihy Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU (CP Books, 2005) a několika desítek článků v odborném tisku věnujících se problematice hospodářské soutěže a veřejných zakázek. Email: [email protected]

Lenka GACHOVÁ Koncipient Lenka Gachová je koncipientkou advokátní kanceláře Havel & Holásek a členkou právního týmu zaměřeného na právo hospodářské soutěže, právo veřejné podpory a právo veřejných zakázek. Před příchodem do advokátní kanceláře v červnu 2010 pracovala Lenka Gachová celkem osm let na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, naposledy jako ředitelka Odboru výroby a služeb Sekce hospodářské soutěže. Lenka Gachová je absolventkou Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Na soutěžním úřadu pracovala v letech 2002 až 2010, nejprve na legislativněprávním odboru, později byla tajemnicí rozkladové komise předsedy Úřadu. V letech 2007 a 2010 působila jako ředitelka několika sektorově zaměřených odborů na Sekci hospodářské soutěže, kde se věnovala zejména problematice zneužití dominantního postavení a vertikálním dohodám. Od roku 2008 přednáší Lenka Gachová na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci problematiku ochrany hospodářské soutěže v České republice. Email: [email protected]

Advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK se sídlem v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě a se svými téměř 100 právníky, 80 studenty právnické fakulty a celkem více než 270 spolupracovníky je největší českou právní firmou. Kancelář v současné době obsluhuje okolo 500 klientů, z toho více než 20 firem patřících do Czech Top 100. V oficiální soutěži Právnická firma roku se kancelář podle počtu získaných titulů (3) stala nejúspěšnější právnickou firmou roku 2009 v České republice. DealWatch ve své studii pro rok 2009 zařadili advokátní kancelář Havel & Holásek na první místo podle počtu realizovaných transakcí nejen v České republice, ale i v rámci celé střední a východní Evropy. Dále za rok 2009 kancelář Havel & Holásek získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty podle renomovaných mezinárodních ratingových publikací, jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádí advokátní kancelář Havel & Holásek jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, konkurzu a vyrovnání, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Havel & Holásek je členem prestižní mezinárodní sítě právnických firem State Capital Group, která sdružuje 140 advokátních kanceláří po celém světě s více než 10 000 právníky.

Získaná ocenění za rok 2009 Právnická firma roku 2009 v kategoriích:

1.místo v počtu realizovaných fúzí

1.místo v počtu

Klienty nejlépe

- Největší právnická firma v ČR

1.místo mezi domácími

a akvizic v České a Slovenské

realizovaných fúzí a

hodnocená advokání

- Telekomunikace a média

právnickými firmami.

republice a střední a východní

akvizic v České

kancelář v České

Evropě.

republice.

republice.

- Veřejné zakázky

Člen prestižní mezinárodní sítě právnických firem State Capital Group

V případě Vašeho zájmu o bližší informace, kontaktujte prosim přímo Roberta Nešpůrka ([email protected]), Roberta Nerudu ([email protected]), Lenku Gachovou ([email protected]) nebo Petra Břízu ([email protected]). Evropské právní aktuality připravuje advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK zpravidla čtvrtletně nebo podle aktuální situace. Evropské právní aktuality přináší aktuální informace z oblasti práva EU a české legislativy mající k právu EU bezprostřední vztah, které mohou být zajímavé pro české i zahraniční subjekty podnikající v České republice. Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách a vývoji judikatury, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci. HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátní kancelář Týn 1049/3 110 00 Praha1 Tel.: +420 224 895 950 Fax: +420 224 895 980

© 2010 HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátní kancelář Hilleho 1843/6 602 00 Brno Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátní kancelář Zámecká 20 702 00 Ostrava Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátska kancelária Apollo Business Center II. Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901