EVROPSKÉ PRÁVNÍ AKTUALITY

Praha | Brno | Ostrava | Bratislava

Česká a slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem

2 / 2010

EVROPSKÉ PRÁVNÍ AKTUALITY (nejen) v oblasti soutěže a regulace

1.

Rozhodnutí ESD ve věci Google

Ve svém dlouho očekávaném rozsudku1 Evropský soudní dvůr (ESD) rozhodl, že společnost Google neporušuje práva třetích osob k ochranným známkám tím, že umožňuje inzerentům využívajícím její službu AdWords zvolit jako klíčová slova ochranné známky třetích osob. Situace Služba AdWords společnosti Google spočívající v optimalizaci pro internetové vyhledávače umožňuje kterémukoli inzerentovi zvolit si klíčové slovo, které má být spojeno s jeho reklamou. V případě, že uživatel internetu toto klíčové slovo zadá do internetového vyhledávače Google, objeví se na obrazovce vedle tzv. přirozených výsledků vyhledávání nebo nad nimi tzv. „sponzorovaný odkaz“ patřící příslušnému inzerentovi. Ke sponzorovanému odkazu je připojeno krátké obchodní sdělení. Vlastníci některých značek v předmětných řízeních upozornili na to, že klíčová slova zvolená inzerenty jsou totožná s jejich ochrannými známkami a že zadáním klíčových slov v rámci systému AdWords dochází k vygenerování výsledků vyhledávání, které obsahují reklamu na napodobeniny nebo konkurenční výrobky, jež jsou totožné s výrobky nebo podobné výrobkům, ve vztahu k nimž byly zapsány jejich ochranné známky.

ÚVODNÍ SLOVO: Vážení klienti, mám to potěšení Vás opět oslovit prostřednictvím dalšího vydání Evropských právních aktualit. Ani v prvním čtvrtletí nového roku jsme nezaháleli a vedle práce na Vašich projektech a transakcích jsme se snažili sledovat i nejnovější vývoj na poli evropského práva, ať už jde o novinky na poli judikatury, legislativy či jiné pro Vás potenciálně zajímavé aktuality. Před Evropským soudním dvorem se odehrála ostře sledovaná kauza týkající se služby odkazů prostřednictvím klíčových slov nazývané „AdWords,“ kterou Google nabízí svým zákazníkům k zviditelnění jejich produktů při vyhledávání prostřednictvím jeho vyhledávače. Jelikož některá klíčová slova zadaná některými z těchto zákazníků byla stejná jako ochranné známky jiných společností, domáhaly se druhé jmenované právní ochrany. Jak to celé dopadlo, se dočtete v mém příspěvku. Jak se to má s některými požadavky na ochranu spotřebitele při

Rozhodnutí Základní otázkou, kterou ESD posuzoval, je to, zda provozování služby AdWords společností Google, kdy inzerent jako klíčová slova používá ochranné známky třetích osob, představuje „užívání ochranných známek“ společností Google ve smyslu Směrnice o ochranných známkách.2 ESD dospěl k závěru, že ze strany společnosti Google nedochází k faktickému užívání ochranných známek, a provozování služby AdWords tedy nelze posuzovat jako porušování Směrnice o ochranných známkách. ESD dále zkoumal, zda může být společnost Google odpovědná v případě, že data zadávaná do jejího systému porušují práva k duševnímu vlastnictví vlastníků ochranných známek ve smyslu Směrnice o elektronickém obchodu.3 Soudní dvůr rozhodl, že Google nemůže za tato data odpovídat, jestliže „nehrál aktivní roli takové povahy, že by bylo možné konstatovat, že uložená data zná nebo kontroluje“. To však platí pouze za podmínky, že pokud se poskytovatel služby jako Google „dozvěděl o protiprávním charakteru těchto dat nebo činností tohoto inzerenta“, tato protiprávní data neprodleně odstranil nebo k nim znemožnil přístup. Inzerenti Dle rozhodnutí ESD mohou být inzerenti využívající služby AdWords odpovědní za porušení práv vlastníka ochranné známky v případě, že používají jeho ochranné známky jako klíčová slova ve vztahu k reklamě na výrobky či služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána. K takovému porušování práv k ochranné známce dochází v

marketingu (nejen) obchodních řetězců či s účinky úpadkového řízení v rámci EU, se můžete dozvědět v komentářích dvou nedávných rozhodnutí ESD, které zpracoval Petr Bříza. Další z mých kolegů, Richard Otevřel, upozorňuje ve svém příspěvku na vhodnost zavedení interních bezpečnostních směrnic k zajištění standardu ochrany osobních údajů, který vyžaduje nejen příslušná evropská směrnice, ale prostřednictvím její implementace do českého práva i Úřad na ochranu osobních údajů. Kvalitně připravená bezpečnostní směrnice Vás může ochránit od nejedné nepříjemné pokuty. Andrej Šoltýs z bratislavské pobočky naší kanceláře Vám přiblíží aktuální praxi slovenského Antimonopolního úřadu ve věcech narovnání v případech kartelů. I úspěšně sjednané narovnání může znamenat významnou úsporu Vašich finančních prostředků, a to až ve výši 50 % z jinak uložené pokuty. Konečně Václav Audes pro Vás připravil informaci o nových soutěžněprávních předpisech v oblasti vertikálních dohod. Jedná se o novou blokovou výjimku s účinností od 1. června 2010. Nová pravidla mohou mít zcela zásadní význam pro strukturu distribuce zboží. K tomuto tématu budeme také 10. června 2010 pořádat seminář, na který jste v případě Vašeho zájmu srdečně zváni. Další informace o semináři lze získat na adrese: [email protected]. Přeji Vám příjemné čtení Evropských právních aktualit. Robert Nešpůrek Partner

případě, že „reklama průměrnému uživateli internetu neumožňuje nebo umožňuje jen obtížně zjistit, zda výrobky nebo služby, kterých se inzerce týká, pocházejí od majitele ochranné známky...“. Je tomu tak proto, že použití ochranné známky jako klíčového výrazu má za těchto okolností nepříznivý dopad na jednu z hlavních funkcí ochranné známky, a to její funkci označení původu výrobků či služeb. Pokud se toto děje, je vlastník ochranné známky oprávněn využít svého práva a užívání předmětné ochranné známky porušujícímu subjektu zakázat. Závěr Dobrá zpráva pro Google a další provozovatele platforem podobných platformě AdWords je, že pouhá skutečnost, že inzerentům umožňují užívání ochranných známek třetích osob, sama o sobě nepředstavuje porušování práv k ochranným známkám. Poskytovatel příslušné platformy je však povinen používat účinný systém umožňující odstranění protiprávního obsahu a znemožnění přístupu k němu. Obtíž spočívá v tom, že poskytovatel platformy bude muset na základě každé žádosti o

2.

odstranění obsahu sám posoudit, zda předmětný obsah skutečně porušuje práva třetích osob k ochranným známkám či nikoli. Na druhou stranu budou inzerenti muset být opatrnější při formulování svých reklamních sdělení a budou muset postupovat tak, aby uživatelé internetu byli schopni snadno rozlišit, zda inzerované výrobky či služby nabízí vlastník ochranné známky či jiný subjekt. Nyní je zřejmé, že pokud majitelé obchodních značek zjistí porušení svých práv, nemohou se jednoduše obrátit na provozovatele inzertní platformy s nárokem na náhradu škody, ale budou muset své nároky uplatnit přímo vůči inzerentovi. Mgr. Robert Nešpůrek, LL.M., partner

Rozsudek ESD ve věci MG Probud: výlučný dopad úpadkového práva státu, v němž se vede hlavní úpadkové řízení

Rozsudek Evropského soudního dvora („Soudní dvůr“, „ESD“) C-444/07 ze dne 21. ledna 2010 je dalším střípkem do rozšiřující se mozaiky rozsudků, v nichž lucemburští soudci vyjasňují výklad nařízení č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení 4 („Nařízení“). Nařízení sice nestanoví jednotnou úpravu úpadkového řízení ve všech státech EU (což by vzhledem k odlišnostem národních práv v této oblasti byl úkol vpravdě sysifovský), ale unifikuje pravidla mezinárodního práva soukromého, tj. otázky rozhodného práva, mezinárodní soudní příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí přijatých v rámci úpadkového řízení. Řízení před Soudním dvorem bylo iniciováno předběžnou otázkou polského soudu Sąd Rejonowy Gdańsk-Północ w Gdańsku, který vedl úpadkové řízení proti MG Probud Gdynia sp. z o.o. (dále jen „MG Probud“), stavebnímu podniku se sídlem v Polsku, který však v rámci činnosti své pobočky prováděl stavební práce v Německu. Německé soudy navzdory tomuto polskému úpadkovému řízení nařídily obstavení bankovních aktiv výše uvedeného podniku ve výši 50 683,08 eur a zabavení různých pohledávek podniku vůči německým smluvním partnerům. Tato opatření byla přijata v návaznosti na řízení zahájené proti řediteli německé pobočky společnosti MG Probud, neboť ten byl podezřelý z porušení právních předpisů o vysílání pracovníků z důvodu nevyplacení mezd a neodvedení příspěvků na sociální pojištění několika polských dělníků. Německé orgány nebraly na polské úpadkové řízení zřetel i proto, že z předložených dokumentů nebylo zřejmé, zda se jedná o úpadkové řízení, které by mělo být uznáno v Německu na základě přílohy A Nařízení. Polský soud každopádně zpochybnil správnost postupu německých orgánů, neboť polské právo nepřipouští

takové obstavení majetku poté, co bylo proti podniku zahájeno úpadkové řízení. Obrátil se proto na ESD s otázkou, jíž se snažil zjistit, zda po zahájení hlavního úpadkového řízení v některém členském státě (daném případě tedy Polsku) jsou příslušné orgány jiného členského státu na základě právních předpisů tohoto jiného státu jednak oprávněny nařídit zajištění majetku dlužníka, jehož úpadek byl zjištěn, který se nachází na území posledně uvedeného členského státu, a jednak odmítnout uznat a případně vykonat rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení úpadkového řízení zahájeného v prvním členském státě. Fakticky šlo tedy o to, zda a v jakém rozsahu váže polské úpadkové právo a rozhodnutí podle něho přijatá německé orgány (a analogicky i orgány jakéhokoliv jiného členského státu včetně ČR) v případě, kdy se hlavní úpadkové řízení vede v Polsku. ESD nejdříve připomněl, že Nařízení rozlišuje dva typy úpadkového řízení. V prvé řadě je to hlavní úpadkové řízení zahájené soudem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka (Nařízení zakládá vyvratitelnou domněnku, že v případě právnické osoby jsou tyto zájmy ve státě (statutárního) sídla). Hlavní úpadkové řízení má všeobecné účinky, neboť se dotýká majetku dlužníka, který se nachází ve všech členských státech, ve kterých se Nařízení uplatní. Vedle toho může být zahájeno i tzv. „vedlejší řízení“ soudem členského státu, ve kterém má dlužník provozovnu. Toto řízení však má účinky omezené pouze na majetek dlužníka, který se nachází na území daného státu. Navíc v rámci hlavního řízení může správce podstaty vykonávat na území jiného členského státu veškeré pravomoci, které mu jsou svěřeny, zejména dokud v tomto státě není zahájeno jiné úpadkové řízení. ESD tedy podotkl, že pouze zahájení vedlejšího úpad-

kového řízení může omezit obecnou platnost hlavního úpadkového řízení. ESD zdůraznil, že ať se jedná o hlavní úpadkové řízení nebo o vedlejší úpadkové řízení, na úpadkové řízení a jeho účinky se vztahuje právo členského státu, na jehož území bylo řízení zahájeno. Nařízení demonstrativně vypočítává některé prvky, které se tímto právem řídí. Mezi jinými se podle tohoto práva určuje majetek, který tvoří část majetkové podstaty, oprávnění dlužníka a správce podstaty a účinky úpadkového řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli. ESD také doplnil, že rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení v jednom členském státě je od okamžiku své účinnosti uznáváno ve všech ostatních členských státech a má bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil. I veškerá jiná rozhodnutí, než jsou rozhodnutí týkající se zahájení úpadkového řízení, se rovněž uznávají automaticky. Soudní dvůr dále připomněl, že v duchu zásady vzájemné důvěry mezi soudy členských států uznávají soudy rozhodnutí o zahájení hlavního úpadkového řízení, aniž by byly oprávněny přezkoumávat posouzení učiněné prvním soudem ohledně jeho příslušnosti. Nařízení zná jen dva důvody pro odmítnutí uznání rozhodnutí týkajících se úpadkového řízení. Soudy členských států nejsou v prvé řadě povinny uznávat nebo vykonávat rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení úpadkového řízení, pokud by to vedlo k omezení osobní svobody nebo listovního tajemství. Odmítnout uznat úpadkové řízení zahájené v jiném členském státě nebo vykonat rozhodnutí učiněná v souvislosti s takovým řízením lze také tehdy, pokud by byly účinky tohoto uznání nebo výkonu ve zjevném rozporu s veřejným pořád-

kem daného státu, zejména s jeho základními zásadami nebo s ústavními právy a svobodami jednotlivce.

členského státu, ve kterém se nachází. Výjimky týkající se věcných práv třetích osob a pracovních smluv nejsou pro daný případ relevantní.

V daném případě však nic nenasvědčovalo tomu, že by kterýkoliv z těchto důvodů byl dán. Navíc polský soud byl podle názoru ESD nepochybně příslušný pro zahájení hlavního úpadkového řízení a k přijetí veškerých rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení tohoto řízení. Sídlo společnosti MG Probud je v Polsku a nic nenasvědčuje tomu, že by její „hlavní zájmy“ byly soustředěny jinde. Úpadkové řízení zahájené proti MG Probud je typem řízení, které je uvedeno příloze A Nařízení. Na toto úpadkové řízení a jeho účinky se tedy vztahuje polské právo.

Z toho plyne, že úpadkové řízení zahájené v Polsku zahrnuje veškerá aktiva společnosti MG Probud, včetně aktiv nacházejících se v Německu, a polským právem se řídí nejen zahájení úpadkového řízení, ale též průběh a skončení tohoto řízení. Z tohoto důvodu toto právo určuje způsob nakládání s majetkem nacházejícím se v jiných členských státech, jakož i účinky úpadkového řízení na opatření, jejichž předmětem může být tento majetek. A vzhledem k tomu, že polský úpadkový zákon neumožňuje po zahájení úpadkového řízení zahájit proti dlužníkovi řízení o výkon rozhodnutí týkající se majetku spadajícího do majetkové podstaty, nebyly podle Soudního dvora příslušné německé orgány oprávněny nařídit na základě německých právních předpisů exekuční opatření související s majetkem MG Probud nacházejícím se v Německu. Naopak, jejich povinností bylo uznat rozhodnutí o zahájení úpadkového

Soudní dvůr dále uvedl, že správce podstaty jmenovaný polským soudem za podmínky, že je uveden v příloze C Nařízení, může vykonávat na území jiných členských států všechny pravomoci, které jsou mu svěřeny polským právem, zejména přemístit majetek dlužníka z území

3.

řízení vydané v Polsku, a to se všemi účinky, které mu přiznává polské právo. Z uvedeného judikátu mimo jiné vyplývá, že nechce-li být věřitel vydán „napospas“ soudu jiného členského státu i ohledně majetku, který má dlužník ve státě bydliště věřitele, měl by se snažit iniciovat tzv. vedlejší úpadkové řízení (nelze-li (již) zahájit v daném státě řízení hlavní). Jak uvedl ESD, pouze vedlejší úpadkové řízení může omezit univerzální pravomoc a působnost, kterou mají soudy hlavního úpadkového řízení a jejich právo. Ve světle Nařízení a jeho výkladu podávaného Soudním dvorem je tak zřejmé, že včasný a vhodně podaný návrh na zahájení úpadkového řízení může mít pro podobu úpadkového řízení a postavení věřitele zásadní význam. JUDr. Petr Bříza LL.M., koncipient

Prvé skúsenosti s procesom „urovnania“ v prípadoch dohôd obmedzujúcich súťaž na Slovensku

V priebehu uplynulého roka uzavrel Protimonopolný úrad Slovenskej republiky (ďalej len „úrad“) dva prípady dohôd obmedzujúcich súťaž formou „urovnania“ – konaním obdobným konaniu o urovnaní, ako bolo zavedené Nariadením komisie (ES) č. 622/2008, ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie (ES) 773/2004, pokiaľ ide o vedenie konania o urovnaní v prípadoch kartelov (ďalej len „urovnanie“). Vzhľadom na absenciu príslušnej právnej úpravy v zákone č. 136/2001 Z.z., o ochrane hospodárskej súťaže (ďalej len „Zákon“), je urovnanie formálno-právne riešené ako prostredníctvom aplikácie ustanovenia § 38 ods. 10 Zákona uplatnením poľahčujúcich okolností, keď úrad vo výške pokuty zohľadní najmä aktívnu spoluprácu účastníkov dohody s úradom, uznanie a odstránenie porušenia Zákona ešte pred ukončením konania. Použitie postupu urovnania poukazuje na pragmatický prístup úradu k riešeniu málo závažných porušení protimonopolných predpisov, keď úrad vychádza z toho, že primárnym cieľom ochrany súťaže nie je potrestanie podnikateľov, najmä v prípadoch menej závažných porušení, ale fungovanie súťaže na trhu, ktorá sa pozitívne prejaví u spotrebiteľov. Návrh na uzavretie konania „urovnaním“ môže prísť tak zo strany úradu, ako aj zo strany účastníkov konania. Je však samozrejme na zvážení úradu, či považuje predmetné porušenie zákona za vhodné pre použitie postupu urovnania. Samotný proces spočíva v intenzívnej komunikácii účastníkov konania s úradom, pričom všetci účastníci protisúťažnej dohody musia: - spolupracovať s úradom pri konaní; - písomným vyhlásením uznať porušenie zákona; - odstrániť porušenie zákona pred skončením konania; - akceptovať výšku pokuty určenú úradom; - zaviazať sa, že nevznesú námietky proti záverom úradu uved ným vo výzve pred vydaním rozhodnutia a že nepodajú opravný prostriedok proti rozhodnutiu; - po vydaní rozhodnutia sa vzdať práva podať rozklad proti ro hodnutiu.

Na druhej strane úrad vopred rámcovo indikuje účastníkom konania výšku pokuty, ktorú hodlá uložiť, ak strany dodržia vyššie uvedené záväzky, pričom jej výška môže byť až o 50 % nižšia oproti pokute udelenej v štandardnom konaní určenej podľa metodického pokynu o postupe pri určovaní pokút zverejneného na webovej stránke úradu. Samozrejme záväzok úradu o výške pokuty a záväzok účastníkov konania o nenapadnutí rozhodnutia opravným prostriedkom sú pri absencii konkrétnej právnej úpravy viac v rovine „gentlemanskej“ dohody, teda s diskutabilnou právnou vynútiteľnosťou. Na druhej strane táto dohoda sa tvorí počas celého priebehu konania v intenzívnej komunikácii medzi úradom a účastníkmi konania, a účastníci konania teda majú presnú predstavu o obsahu výzvy pred vydaním rozhodnutia, ako aj o rámcovej výške pokuty. Výrazná redukcia sankcie spravidla bude pre účastníkov konania dostatočnou motiváciou nevyužiť možnosť podať opravný prostriedok a tak dovŕšiť proces urovnania. Napriek tomu formalizácia procesu urovnania v protimonopolnom konaní by bola prínosom najmä z hľadiska právnej istoty tak na strane účastníkov konania, ako aj na strane úradu. Zo strany úradu sa v pripravovanej novelizácii Zákona uvažuje so zavedením inštitútu urovnania s tým, že zákonná úprava bude obsahovať len základný rámec a samotný procesný postup urovnania by mal byť podrobnejšie upravený v metodickom pokyne, podobne ako pri úprave leniency programu alebo pri postupu ukladania podmienok a povinností pri koncentráciách. Po prvých skúsenostiach s procesom urovnania možno konštatovať, že zavedenie procesu urovnania je pre účastníkov dohôd obmedzujúcich súťaž prínosom, zvlášť v jednoduchých prípadoch menej závažných porušení zákona, kde je porušenie zrejmé, avšak k uzavretiu dohody obmedzujúcej súťaž došlo často viac neznalosťou účastníkov ako úmyslom poškodiť súťažné prostredie.

Mgr. Andrej Šoltýs, advokát

4.

Jak chráníte svá data?

V únoru zveřejnil Úřad pro ochranu osobních údajů („Úřad“) svou Výroční zprávu za rok 2009 a shrnul v ní, kromě jiného, stav ochrany osobních údajů v České republice a taktéž upozornil na nejčastější problémy, na které inspektoři Úřadu narazili při kontrolách dodržování zákona o ochraně osobních údajů. Jedním z problémů je stále nedostatečné zajištění bezpečnosti osobních údajů, které správce či zpracovatel zpracovává o jiných osobách. Dle článku 17 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů musí správce přijmout vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů proti náhodnému nebo nedovolenému zničení, náhodné ztrátě, úpravám, neoprávněnému sdělování nebo přístupu, zejména pokud zpracování zahrnuje předávání údajů v síti, jakož i proti jakékoli jiné podobě nedovoleného zpracování. Tato opatření mají zajistit, s ohledem na stav techniky a na náklady na jejich provedení, přiměřenou úroveň bezpečnosti odpovídající rizikům vyplývajícím ze zpracování údajů a z povahy údajů, které mají být chráněny. Uvedené ustanovení směrnice bylo do českého zákona o ochraně osobních údajů (101/2000 Sb.) vtěleno do § 13, na jehož nedostatečné dodržování Úřad v poslední době upozornil. S ohledem na obecnou definici potřebnosti zabezpečení, pracující s pojmem „přiměřené“, nelze bohužel vytvořit univerzální radu ke splnění požadavků § 13 zákona o ochraně osobních údajů. Je však zřejmé, že pokud jsou zpracovávány osobní údaje ve větším počtu (např. rozsáhlé databáze zákazníků, zaměstnanců) a navíc elektronicky, nebude již dostačujícím opatřením ústní pokyn zaměstnanci, ať „dá na ty údaje pozor“. V závislosti na komplexnosti zpracování osobních údajů společností je nejvhodnějším prostředkem tzv. bezpečnostní směrnice, která stanoví pravidla pro zpracování osobních údajů, oprávnění konkrétních osob, prostředky zabezpečení, ale taktéž postupy pro vyřizování případných stížností subjektů údajů nebo pro případ ztráty či zničení osobních údajů. Dobře navržená bezpečnostní směrnice umožní škálovatelnost i specifické úpravy interního systému zpracování osobních údajů, například pro skupinu citlivějších údajů, které je potřeba chránit daleko důkladněji. Ať už zpracováváte osobní údaje pouze příležitostně, nebo plánujete rozsáhlé marketingové využití kontaktů svých zákazníků, nezapomeňte pamatovat na bezpečnost osobních dat, jejíž nedodržení se může díky pokutám od Úřadu prodražit. A potřebujeteli poradit, s důvěrou se na nás obraťte. Mgr. Richard Otevřel, advokátní koncipient

5.

Hospodářská soutěž:

Nové nařízení Evropské komise o blokových výjimkách

Evropská komise nedávno dokončila revizi svého stávajícího nařízení č. 2790/99 o blokových výjimkách pro vertikální dohody a dne 20. dubna 2010 vydala s platností od 1. června 2010 na dalších deset let novou blokovou výjimku pro vertikální dohody. Toto nařízení, které bylo publikováno v Úředním věstníku 23. dubna, je doprovázeno rovněž zrevidovanými pokyny. Důvodem přijetí nové blokové výjimky byla potřeba reagovat na ekonomický vývoj v posledních 10 letech. Nová bloková výjimka je založena na stále platném principu, který přepokládá, že soutěžitelé mají plnou volnost rozhodovat o způsobu distribuce svého zboží a služeb. Tato svoboda bude i nadále limitována tzv. tvrdými omezeními hospodářské soutěže spočívajícími zejména v dohodách o určování cen, rozdělování trhů či klientů apod., jež zůstávají bezpodmínečně zakázána. Druhým kritériem pro aplikaci blokové výjimky zůstává i nadále tržní podíl, který na relevantním trhu nesmí přesáhnout hranici 30 %. Nové nařízení Komise zavádí kritérium 30% hranice tržního podílu ve stejném rozsahu i pro distributory a maloobchodníky, což představuje jeden z hlavních přínosů revize. Pozitivní dopad se očekává zejména u malých a středních podniků, které by byly za jiných okolností z trhu vyloučeny. Vyšší tržní podíl nebude ani po účinnosti nového nařízení znamenat automatický zákaz příslušné dohody. Bude naopak nezbytné vždy prozkoumat, zda ujednání omezující soutěž jsou (zejména) ekonomicky odůvodnitelná, jinými slovy zda jsou dány podmínky pro přímou aplikaci samotné Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Nově se bloková výjimka přímo zabývá prodejem zboží a služeb přes internet. Distributorům je garantována volnost prodávat své zboží jak prostřednictvím tradičních „kamenných“ obchodů, tak i prostřednictvím internetových portálů. U selektivní distribuce tak výrobci nejsou oprávněni distributory omezovat stran množství zboží prodaného přes internet ani účtovat vyšší ceny za zboží prodané on-line. Doprovodné pokyny dále upřesňují pojmy „aktivní“ a „pasivní“ prodej v rámci výhradní distribuce. Dále by po novele nemělo být možné, aby byl nákup zboží ukončen anebo zákazník přesměrován na jinou webovou stránku poté, co po zadání identifikačních čísel platební karty vyjde najevo, že pochází z jiného státu než provozovatel příslušného e-shopu. Odborná veřejnost a zejména pak podnikatelé si od této novely jedné z nejvýznamnější blokových výjimek slibují větší flexibilitu v obchodních vztazích při zachování účinné hospodářské soutěže. Věřím, že nová bloková výjimka i přes intenzivní diskuse, které v současné době probíhají, výrazně přispěje k dosažení tohoto cíle.

Mgr. Václav Audes, advokát

6.

Rozsudek ESD ve věci Plus: podnikatelům nelze paušálně zakázat, aby podmiňovali účast spotřebitele ve výherní loterii koupí zboží nebo služby

V rozsudku C-304/08 ze dne 14. ledna 2010 Evropský soudní dvůr („Soudní dvůr“, „ESD“) dále přispěl k vyjasnění působnosti směrnice o nekalých obchodních praktikách.5 Tato směrnice vymezuje postupy, které podnikatelé nemohou používat v rámci propagace, prodeje nebo dodání zboží nebo služby spotřebiteli. Cílem směrnice je zakázat taková jednání, která zájmy spotřebitele poškozují. Směrnice pro ně používá označení „nekalé obchodní praktiky.“ Podle čl. 5 odst. 2 směrnice je obecně nekalou obchodní praktikou takové jednání, které je (i) v rozporu s požadavky náležité profesionální péče a (ii) podstatně narušuje nebo je schopné podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jeho působení vystaven nebo kterému je určeno, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému zboží nebo službě. Daný případ posuzovaný Soudním dvorem se týkal obchodního řetězce Plus, který v SRN zahájil reklamní kampaň „Ihre Millionenchance“ („Vaše milionová šance“), v rámci níž byla veřejnost vyzvána, aby nakupovala výrobky prodávané v jeho obchodech za účelem sbírání bodů. Po nasbírání 20 bodů se spotřebitelé mohli bezplatně účastnit slosování Deutscher Lottoblock (národní sdružení 16 loterijních společností) dne 6. listopadu 2004 nebo dne 27. listopadu 2004. Tzv. „Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV“ (německé sdružení pro boj proti nekalé soutěži) považovala toto jednání za nekalou praktiku ve smyslu německého zákona, který zakazuje podmiňovat účast spotřebitelů na výherní hře koupí zboží, a tak navrhla u příslušného německého soudu, aby společnosti Plus nařídil zdržet se uvedené praktiky. Celá věc se k Evropskému soudnímu dvoru dostala prostřednictvím předběžné otázky, v níž se německý Spolkový soudní dvůr tázal, zda směrnice o nekalých obchodních praktikách brání takové vnitrostátní právní úpravě, která zásadně zakazuje obchodní praktiky, při kterých je účast spotřebitelů na soutěži o ceny nebo na výherní hře podmíněna koupí zboží nebo využitím služby, aniž by přitom tato vnitrostátní úprava brala v úvahu konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu. ESD na základě dále uvedené argumentace došel k závěru, že ano. ESD nejdříve uvedl, že vzhledem k širokému vymezení pojmu „obchodní praktiky“ uvedená reklamní kampaň nepochybně spadá do působnosti dotčené směrnice. Dále zdůraznil, že směrnice představuje plnou harmonizaci úpravy nekalých obchodních praktik a členské státy tudíž nemohou přijmout více omezující opatření, než jaká jsou stanovená uvedenou směrnicí, a to ani s cílem dosáhnout vyšší úrovně ochrany spotřebitelů.

1 2 3 4 5

ESD zdůraznil, že pouze 31 obchodních praktik taxativně vypočtených v příloze I směrnice je považováno za nekalé za všech okolností. Veškeré ostatní obchodní praktiky je třeba posuzovat případ od případu, a to na základě kritérií uvedených v čl. 5-9 směrnice (čl. 6-7 upravují tzv. „klamavé“ praktiky, čl. 8-9 „agresivní praktiky“). Tyto v příloze I nevypočtené praktiky jsou v rámci individuálního posouzení zakázány zejména tehdy, pokud s ohledem na své charakteristické rysy a věcné souvislosti vedou nebo mohou vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Vzhledem k tomu, že reklamní kampaň společnosti Plus neodpovídala žádnému jednání z přílohy I směrnice, nemůže být takové jednání považováno za obecně zakázané. Taková praktika může být zakázána jen v individuálním případě na základě konkrétního posouzení všech relevantních věcných souvislostí. Soudní dvůr na základě výše uvedeného tedy dospěl k závěru, že daná vnitrostátní úprava je v rozporu s právem EU, neboť paušálně stanovený zákaz nemůže nahradit analýzu „nekalé“ povahy obchodní praktiky ve světle kritérií uvedených v článcích 5 až 9 směrnice 2005/29, která musí být nutně provedena s ohledem na věcné souvislosti každého případu, pokud se jedná o praktiku neuvedenou v příloze I směrnice. Z judikátu tedy plyne, že členské státy nemohou podnikatelům ukládat další obecné zákazy nad rámec 31 jednání uvedených v příloze I dotčené směrnice, přičemž ani nelze tyto zákazy automaticky analogicky rozšiřovat na další podobná jednání.6 „Nekalost“ jakéhokoliv jednání tam neuvedeného je třeba zkoumat vždy ad hoc, s ohledem na všechny relevantní skutečnosti daného případu. V tomto směru nelze než doporučit, aby plánované obchodní postupy a strategie byly raději předem konzultovány za účelem zjištění jejich (ne)souladu s dotčenou směrnicí,7 respektive vnitrostátními zákony ji provádějícími, aby se podnikatelé vyhnuli případným sankcím.8 JUDr. Petr Bříza, LL.M., advokátní koncipient

Spojené věci C-236/08, C-237/08 a C-238/08. Článek 5 odst. 1 písm. a) Směrnice 89/104/EHS. Článek 14 Směrnice 2000/31/ES. O.J. L 160/1 ze dne 30. června 2000, v češtině ZV Úř. věst., kap. 19, sv. 1, s. 191. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. L 149, s. 22).

6 7 8

Směrnice v příloze I například zakazuje podnikateli tvrdit, „že produkty usnadní výhru ve hrách založených na náhodě.“ To není to samé jako podmiňovat účast v takové hře koupí výrobku/služby. V ČR je to zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. V ČR to může být pokuta až do výše 5 milionů Kč.

Advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK se sídlem v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě a se svými více než 80 právníky, 60 studenty právnické fakulty a celkem více než 200 spolupracovníky je největší českou právní firmou. Kancelář v současné době obsluhuje okolo 500 klientů, z toho více než 20 firem patřících do Czech Top 100. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty podle renomovaných mezinárodních ratingových publikací, jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts and IFLR 1000; tyto publikace uvádí advokátní kancelář Havel & Holásek jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, konkurzu a vyrovnání, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Havel & Holásek je členem prestižní mezinárodní sítě právnických firem State Capital Group, která sdružuje 140 advokátních kanceláří po celém světě s více než 10 000 právníky.

Získaná ocenění za rok 2009

Právnická firma roku 2009 v kategoriích: - Největší právnická firma v ČR - Telekomunikace a média - Veřejné zakázky

1.místo mezi domácími právními firmami.

1.místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České a Slovenské republice a střední a východní Evropě.

1.místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice.

Člen prestižní mezinárodní sítě právnických firem State Capital Group

V případě Vašeho zájmu o bližší informace, kontaktujte prosim přímo Roberta Nešpůrka ([email protected]) nebo Petra Břízu ([email protected]). Evropské právní aktuality připravuje advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK zpravidla čtvrtletně nebo podle aktuální situace. Evropské právní aktuality přináší aktuální informace z oblasti práva EU a české legislativy mající k právu EU bezprostřední vztah, které mohou být zajímavé pro české i zahraniční subjekty podnikající v České republice. Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách a vývoji judikatury, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci. HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátní kancelář Týn 1049/3 110 00 Praha1 Tel.: +420 224 895 950 Fax: +420 224 895 980

© 2010 HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátní kancelář Hilleho 1843/6 602 00 Brno Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátní kancelář Zámecká 20 702 00 Ostrava Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. advokátska kancelária Apollo Business Center II. Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901