EVROPSKÉ NÁRODNÍ PARKY

ˇ ÍK MILAN SANETR

EVROPSKÉ NÁRODNÍ PARKY

➔

Národní park âeské ·v˘carsko, âeská republika Národní park Adamello – Brenta, Itálie

Obsah Slovo úvodem Prolog

7 9

ALBÁNIE Tomorri Dajti Lur¨es Divjak¨es Thetit Bredhi Drenov¨es Llogaras

11 11 11 12 12 12 12

BOSNA Sutjeska Kozara

29 29 29 29 31 31 31

Vito‰a Ropotamo Steneto Rusenski Lom Pirin

14 14 14 15 16

âESKÁ REPUBLIKA Krkono‰e ·umava Podyjí âeské ·v˘carsko

18 20 22 22

Gargano Arcipelago Toscano Vesuvio Gennargentu Adamello – Brenta

55 55 55 56 56

LITVA FRANCIE Vanoise Port – Cros Pyrénéés Occidentales Cévennes Écrins Mercantour

33 33 34 35 36 37

13 13

BULHARSKO

CHORVATSKO Plitvicka jezera Paklenica Risnjak Mljet Krka Kornati Brijuni

39 39 40 40 41 42 43

Aukstaitija Kursiu Nerija Dzukija Zemaitija

57 57 57 57

MAëARSKO Hortobágy Kiskunság Bükk Aggtelek Fertö

59 59 61 61 62

MAKEDONIE Mavrovo Pelister Galicica

63 63 63

IRSKO

ESTONSKO Lahemaa

24

FINSKO Pallas-Ounastunturi Pyhätunturi Lemmenjoki Oulanka Liesjärvi Rokua Linnansaari Pyhä-Häkki Petkeljärvi Patvinsuo Riisitunturi Salamajärvi Hiidenportti Kauhaneva-Pohjäkangas Seitseminen

25 25 27 27 27 27 27 27 27 27 28 28 28 28 28

4

Lauhanvuori Helvetinjärvi Tiilikkajärvi Isojärvi Itäinen Suomenlahti Urho Kekkonen Saaristomeri

Killarney Glenveagh Connemara

ISLAND Thingvellir Skaftafell Jökulsárgljúfur

ITÁLIE Gran Paradiso Abruzzo Circeo Stelvio Calabria Etna Gran Sasso e Monti Della Laga Majella Val Grande Monti Sibillini Pollino Foreste Casentinesi Monte Falterona, Campigna Dolomiti Bellunesi

44 44 45

46 47 47

49 50 50 50 52 52 52 53 53 53 53 54 54

NùMECKO Bayerischer Wald Berchtesgaden Schleswig Holsteinisches Wattenmeer Niedersächsisches Wattenmeer Vorpommersche Boddenlandschaft Müritz Hamburgisches Wattenmeer Sächsische Schweiz Hochharz Jasmund

67 67 68 68 68 68 69 69

NIZOZEMÍ Veluwe Zoom De Hoge Veluwe De Kennemerduinen De Biesbosch Schiermonnikoog

70 70 71 71 71

65 66

NORSKO Rondane Børgefjell Gutulia

73 73 73

Ormtjernkampen Gressamoen Stabburdalen Änderdalen Øvre Pasvik Øvre Dividal Femundsmarka Rago Svalbardské NP Dovrefjell Øvre Anarjoka Jotunheimen Hardangervidda Reisa Saltfjellet – Svartisen

74 74 74 75 75 75 76 76 77 77 78 78 79 79 79

POLSKO Pieninski Bialowieski Swietokrzyski Tatrzanski Babiogórski Ojcowski Wielkopolski Kampinoski Karkonoski Wolinski Slowinski Bieszczadski Roztoczanski Gorczanski Wigierski Drawienski

81 82 83 83 84 84 84 84 85 85 86 88 88 89 89 89

PORTUGALSKO Peneda Geres

90

RAKOUSKO Hohe Tauern Nockberge

91 92

¤ECKO Olympos Parnassos Parnes Samaria Gorge Ainos Pindos Oité Vicos – Aoos Prespa Sounion

101 102 102 102 102 103 104 104 104 105

SLOVENSKO Vysoké Tatry Pieniny Nízké Tatry Malá Fatra Slovensk˘ raj Poloniny Muránská planina Slovensk˘ kras Velká Fatra

107 108 109 110 111 112 112 114 115

·VÉDSKO Sarek Abisko Peljekaise Sonfjället Stora Sjöfallet Vadvetjäkka Töfsingdalen Muddus Padjelanta Gotska Sandön Store Mosse Tiveden Skuleskogen

129 129 130 130 131 131 131 132 133 134 134 134 134

·V¯CARSKO Schweizerischer

137

UKRAJINA Karpatski Askania Nova

139 139

VELKÁ BRITÁNIE Lake District Snowdonia Peak District Dartmoor North York Moors Pembrokeshire Coast Yorkshire Dales Exmoor Northumberland Brecon Beacons

141 141 143 143 144 144 145 146 146 146

SLOVINSKO Triglav

116

SRBSKO A âERNÁ HORA Durmitor 118 Biogradska Gora 119 Lovãen 119 Fru‰ka Gora 119 Djerdap 120 Tara 120 Kopaonik 120 Skadarsko jezero 121

Vysvûtlivky pojmÛ 148 Doporuãená a pouÏitá literatura 150

RUMUNSKO Retezat Danube Delta

94 94

RUSKO Kavkazské pfiírodní rezervace

97

·PANùLSKO Picos de Europa Valle de Ordesa Canadas del Teide Caldera de Taburiente Aigües Tortes Coto de DoÀana Timanfaya Las Tablas de Daimiel Garajonay

123 123 125 125 125 126 126 127 127 5

6

Slovo úvodem Národní parky jako vzácné enklávy Ïivé pfiírody jsou protipólem té negativní tváfie na‰eho svûta. Jsou uzákonûnou ochranou pÛvodního Ïivotního prostfiedí, rozmanitosti rostlinn˘ch a Ïivoãi‰n˘ch druhÛ a ve své podstatû celé biologické substance této planety. Kniha, kterou právû otvíráte, popisuje 210 národních parkÛ evropského kontinentu. âíslo ne vyãerpávající a koneãné. Samu podstatu národních parkÛ ovlivÀuje nadmûrná hustota obyvatelstva, stejnû tak, jako silnû a dávno pfiemûnûné pfiírodní prostfiedí. Tak s vyjímkou nûkter˘ch vysokohorsk˘ch a arktick˘ch stanovi‰È neexistuje v Evropû jediná píì zemû, nedotãená rukou ãlovûka. Pfiíroda na‰í zemû zaplatila a je‰tû dlouho bude platit daÀ na‰í civilizaci a na‰emu krátkozrakému pohodlí. ZprÛmyslovûní krajiny naru‰uje i hranice národních parkÛ, neboÈ vyÏaduje stále vût‰í zpfiístupÀování pfiírodních oblastí. Tam, kde kdysi vládlo jen ticho a zurãení potÛãkÛ ãi bystfiin v majestátné pfiírodû, rachotí dnes ocelové sítû lanovek a dal‰ích dopravních prostfiedkÛ masové turistiky. V neposlední mífie je tu pak samotné my‰lení lidí v na‰í konzumní a uspûchané dobû. âlovûk si uÏ odvykl postát pod korunami borovic, vnímat hluboké ticho dálav a sledovat tfiepetání mot˘lích kfiídel. To je realita na‰í doby. Pfies 180 uveden˘ch fotografií není zdaleka vyãerpávajícím dokumentem v‰ech evropsk˘ch národních parkÛ. Mohou v‰ak b˘t prÛfiezem jejich charakteristik, poãínaje oblastmi pfiímofisk˘mi pfies roviny níÏin, od vysok˘ch ‰títÛ Alp a Pyrenejí aÏ po rozsáhlé fjeldy Skandinávie. V˘znam národních parkÛ v‰ak netkví jen v jejich estetické kráse. Mnohdy zcela neatraktivní kout zemû mÛÏe sk˘tat daleko cennûj‰í hodnoty pfiírodní z hlediska v˘zkumu a vûdy. MÛÏe b˘t posledním útoãi‰tûm tisícÛ a tisícÛ Ïiv˘ch organizmÛ, které jsou a patrnû i nadále zÛstanou utajeny vût‰inû lidské populace. Mají tudíÏ mimofiádn˘ v˘znam v˘chovn˘ a studijní. Zámûrem autora nebylo zpracovat vûdeckou práci o dané tematice, ale podat základní informace o chránûné evropské pfiírodû. Dát impulz k zamy‰lení tûm, ktefií ji chtûjí poznat, milovat a chránit. Autor

Národní park ·umava Interier pÛvodních smrãin v okolí Bfiezníku 7

Národní park Olympos Vrcholy Stefani – TrÛn bohÛ (2909 m) a Mytikas – Pantheon (2917 m) spadají západní stûnou do kotle Kazania

8

Prolog Stál jsem tehdy na jednom z rozeklan˘ch, vûtrem a boufiemi ãasu o‰lehan˘ch vrcholkÛ fieckého Olympu. Hory, snad z nejslavnûj‰ích celého kulturního svûta. Jen nûkolik metrÛ pode mnou snûhové pfievisy ohraniãovaly strmé stûny hrozivû velkolepého kotle Kazania. Za dávno minul˘ch dob v nûm pr˘ kováfi Héfaistos kul o‰tûpy boÏsk˘m hrdinÛm antick˘ch bájí. Smûrem k jihu vypínaly se oblé hfiebeny mohutného masivu, pokryté je‰tû v prvních ãervnov˘ch dnech snûhobíl˘mi plánûmi. Paprsky v˘chodního slunce zaãínaly roznûcovat tfipytivé jiskfiiãky na zledovatûlém krun˘fii firnov˘ch polí a nûkde v dáli modrav˘ch v˘‰in první trylky skfiivanÛ proráÏely tajemn˘ svût ticha. Jen obãas zadul divok˘ horsk˘ povichr, aÏ skoro celá hora se zachvûla, na dÛkaz toho, Ïe kdysi bezv˘hradnû patfiila bohÛm. Tehdy i koruny mohutn˘ch borovic bûlokor˘ch dole na úboãích hory otfiásly sv˘mi k‰ticemi a tam, kde konãil sníh, zavlnily se ostrÛvky modrav˘ch a rÛÏov˘ch kvítkÛ, oslavujících pfiíchod léta. Pocítil jsem jedineãnost a neopakovatelnost tûchto okamÏikÛ. Tehdy jsem si plnû uvûdomil nicotu a bezmocnost ãlovûka proti tajemné vzne‰enosti této hory, na níÏ jsem tak ti‰e a s pokorou stál. Po vysilujícím sedmihodinovém v˘stupu dosáhl jsem naplnûní svého Ïivotního snu a chvíle napûtí a vzru‰ení vystfiídalo nekoneãné ticho a uklidnûní. Po létech snÛ stál jsem koneãnû u cíle a byl jsem pfiipraven setkat se s bohy. Ti v‰ak nepfiicházeli. Tfiel jsem si prokfiehlé ruce a snad je‰tû nikdy v Ïivotû jsem tolik netouÏil zastavit ãas. ProdlouÏit minuty a vtefiiny, naplÀované ozvûnami dávné minulosti. A kdyÏ pfii‰el ten okamÏik rozhodnutí, zvedl jsem z vrcholku té hory mal˘ kámen – dar bohÛ na památku vûãnosti a pomal˘m, smutn˘m krokem jsem zapoãal cestu zpût. Pokofiil jsem Olymp a ten zÛstal nepokofien ... Autor

9

Podûkování Na fotografické ãásti knihy se spolupodíleli: Thomas Böhme, Jo Halleraker, Radek Holi‰, Martin Jano‰ka, Ryszard KapuÊciƒski, Jifií Kráãalík, Helena Kráãalíková, Ole Roger Lindas, Oldfiich MaÀas, Lars Otto Ness, Ivo Netopil, Ivo Petr, Vojtûch Richtár, Richard RÛÏiãka, Tamás Szitta, Jifií ·evãík, Ján ·mídt, Alena ·varcová, Milo‰ Uhrin. Dále byly ochotnû poskytnuty snímky z archívÛ Správ Národních parkÛ: Brijuni (Chorvatsko), Kiskunság (Maìarsko), Jasmund (Nûmecko), Bayerischer Wald (Nûmecko), Hohe Tauern (Rakousko) Jim v‰em upfiímné podûkování za ochotu a spolupráci.

© Ing. Milan Sanetfiík © Nakladatelství Pavel ·evãík – VEDUTA

ISBN 80-86438-08-2

10

ALBÁNIE TOMORRI

LURËS

Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 3 000 ha. Hora – v minulosti povaÏována za posvátnou horu AlbáncÛ. Chránûná oblast zahrnuje horské pásmo od 800 do 2416 m n. m. v jiÏní ãásti zemû v˘chodnû od Beratu. Reliéf území je poznamenán erozí star‰ích vápencov˘ch hornin. Na horsk˘ch svazích pfievaÏuje buk s borovicí Heldreichovou. Z typické horské fauny stojí za pozornost vlk, rys, koãka divoká, li‰ka, ‰akal, kuna, místy i medvûd hnûd˘, orli, orebice horská a sup bûlohlav˘.

Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 1 260 ha. Rozprostírá se asi 130 km severnû od Tirany a zahrnuje dva horské hfiebeny – Deje¨s (2246 m n. m.) a Lure¨s (2124 m n. m.). Porosty jsou zde pfieváÏnû bukové, na svazích rostou borovice Heldreichovy, borovice ãerné, borovice lesní, borovice rumelské a jedle bílé. Ve vy‰‰ích polohách jsou alpínské horské louky s bohatou flórou, v údolích pak ãetná horská jezera ledovcového pÛvodu. Celá oblast náleÏí s roãním prÛmûrem sráÏek pfies 2000 mm k nejde‰tivûj‰ím oblastem Evropy. Typickou horskou faunu zastupuje zejména medvûd hnûd˘, rys, li‰ka, ‰akal, vlk, kuna a koãka divoká, orel skalní, orel královsk˘, sup bûlohlav˘, jestfiáb, sokol stûhovav˘ a orebice horská.

DAJTI Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 2 119 ha. Pokr˘vá horsk˘ masiv v˘chodnû od hlavního mûsta Tirany od 400 m n. m., stejnojmenn˘ vrchol dosahuje nadmofiské v˘‰ky 1611 m. Území je budováno pfieváÏnû vápenci. V údolích rostou topoly, vrby a platany, dále aÏ do v˘‰e 1300 m duby zimní, duby letní, duby céry a habry. Horské svahy jsou porostlé bukem, borovicí Held-

reichovou, borovicí ãernou a borovicí rumelskou, mezi nimi se stfiídají pásma kfiovin typu makchie s pistáciemi, vfiesovci, hlohy, jamovcem ‰irolist˘m, dubem cesmínov˘m, planikami a kruãinkami. Vyskytují se i olivovníky a smokvonû. Ze zvûfie stojí za zmínku srnec, prase divoké, vlk, koãka divoká, zajíc. Z ptákÛ jsou poãetní dravci, jefiábek, orebice horská a zpûvní ptáci. Velmi hojní jsou obojÏivelníci.

Charakteristické oÏivení scenerie albánsk˘ch hor. Na snímku vrchol Papingut v masivu Midhembelit Foto Helena Kráãalíková

ALBÁNIE

11

DIVJAKËS

THETIT

Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 1 250 ha. Národní park je zfiízen na jaderském pobfieÏí jihozápadnû od Tirany. Je známûj‰í pod jménem laguna Karavastas s desítkami ostrÛvkÛ a poloostrovÛ. Tvofií jej dunová krajina s porosty borovice halepské (Pinus halepensis) a borovice pinie (Pinus pinea) a oblastmi vlhkého a zamokfieného lesa s porosty topolÛ, ofie‰ákÛ, bfieãÈanÛ, lián i rákosu. Na píseãn˘ch dunách roste charakteristická suchomilná travní vegetace. Laguna sama je pouh˘ch 30 aÏ 160 cm hluboká a je hnízdi‰tûm vzácn˘ch pelikánÛ kadefiav˘ch (Pelecanus crispus) a dal‰ích vodních druhÛ ptactva. Bohat˘ je v˘skyt hadÛ a Ïelv. V zimním období je pfiístup do parku uzavfien.

Vyhlá‰en v r. 1966, plocha 2 700 ha. Nachází se na severu zemû pfii hranici s âernou Horou. Zahrnuje jihov˘chodní ãást vápencového pohofií Bjeskhet a Namuna (2561 m n. m.) s krasov˘mi fenomény, tvofien˘mi travertinem, dolomitem, aragonitem a pûnovcem. Geomorfologickou ãinností vzniklo znaãné mnoÏství jeskyÀ. Mateãné horninû odpovídá mimofiádné druhové bohatství rostlin alpínského charakteru. V niωích polohách mÛÏeme nalézt vzácné orchidejové louky napfi. se vstavaãem ‰tûniãn˘m (Orchis coriophora). Projevuje se v˘razná vegetaãní stupÀovitost. Na jafie rozkvétají ãetné hofice, k˘chavice, ãemefiice a dryádky osmipláteãné. Porosty, zvlá‰tû dubu a buku trpí nadmûrnou pastvou ovcí a koz a také bezohlednou tûÏbou dfieva k otopu.

Národní park Dajti Krasová pole s porosty makchie

BREDHI DRENOVËS Vyhlá‰en v r. 1966, plocha 1 386 ha. Nachází se jiÏnû od mûsta Korce poblíÏ fiecké hranice v nadmofiské v˘‰ce1600– 1900 m. Geologick˘m podkladem jsou pfiedev‰ím bazické vyvfieliny, které zvûtráváním vytváfiejí zejména ve v˘chodní ãásti v˘razné skalní útvary ze slepencÛ a prachovcÛ, naz˘vané také „sloní“, nebo „je‰tûfií skály“. Pfiedmûtem ochrany jsou vitální jedlobukové pralesy. Roste zde napfi. jedle kefalonská (Abies borisii regis), v niωích polohách borovice ãerná, tis a cesmína. Oblast parku je tûÏko pfiístupná, pfiesto jsou jeho pfiírodní hodnoty ohroÏeny bezohlednou tûÏbou dfieva k otopu.

LLOGARAS Vyhlá‰en v r. 1966, plocha 1 010 ha. Zabírá pfiímofiské horské pásmo Mali Cikes a pfiilehlá údolí na jihu zemû mezi Sarandou a Vlorou. Pfiedmûtem ochrany jsou pÛvodní lesy v polohách kolem 1400 m n. m., tvofiené pfieváÏnû borovicí ãernou, borovicí Heldreichovou a jedlí kefalonskou – poddruhem jedlí krále Borise (Abies borisii regis). Makchie jsou tvofieny stromovit˘mi zimostrázy, tisy, cesmínami, duby ‰arlatov˘mi a hlohy. Na loukách roste vzácná vápnomilná flóra, hojné jsou ãemefiice a sasanky. Národní park Bredhi Drenovës „Sloní skály“ – bizarní pískovcové útvary Foto Oldfiich MaÀas 12

ALBÁNIE

BOSNA A HERCEGOVINA SUTJESKA

KOZARA

Vyhlá‰en v r. 1962, plocha 17 250 ha. Krajinu národního parku tvofií vysokohorské plánû Zelengory a hfiebeny Volujky a Magliãe na rozhraní Bosny a âerné Hory. Pod divok˘mi ‰títy hor se nachází osm ledovcov˘ch jezer. V dolinû Peruãica se na plo‰e 1434 ha nachází pfiísnû chránûná pralesní rezervace, která je jedním z nejznámûj‰ích lesních ekosystémÛ v Evropû. Je ukázkou nedotãené divoãiny a pfiíkladem vertikalní zonace vegetace od dubov˘ch porostÛ aÏ po kosodfievinu na horní hranici lesa, nad níÏ se prostírají alpínské louky. Vyskytuje se zde pfiibliÏnû 10 druhÛ jehliãnanÛ a 140 druhÛ listnat˘ch stromÛ a kefiÛ, napfi. borovice ãerná, tavolník, mahalebka, javor tatarsk˘. Nad údolím

Vyhlá‰en v r. 1967, plocha 3 375 ha. Horsk˘ masiv (400 aÏ 978 m n. m.) severozápadnû od mûsta Banja Luka, leÏí v údolí pfiítokÛ fieky Sávy a fieky Sany. Pfiemûtem ochrany jsou pÛvodní lesní porosty borovice, smrku a listnáãÛ. Îije zde napfi. jelen, srnec, prase divoké, koãka divoká, vydra, kuna a mnoho druhÛ ptákÛ.

Kozara

Sarajevo Sutjeska

Peruãice dominuje nejvy‰‰í pyramidální vrchol Bosny, Mali Magliã, vysok˘ 2386 m, spojen˘ asi 400 m dlouh˘m skalnat˘m hfiebenem s Velikim Magliãem – 2388 m n. m. Správa parku je v mûsteãku Tjenti‰te.

Národní park Sutjeska Pod vápencov˘mi stûnami Magliãe

BOSNA A HERCEGOVINA

13

BULHARSKO VITO·A Vyhlá‰en v r. 1934, plocha 22 800 ha. Horsk˘ masiv v západní ãásti zemû, asi 10 km jihozápadnû od Sofie. Deset jeho vrcholÛ pfiesahuje v˘‰ku 2000 m, nejvy‰‰ím bodem je âerni vrach s v˘‰kou 2290 m. Vrcholová ãást má charakter náhorní alpínské planiny, v niωích polohách se stfiídají lesní porosty, pastviny, louky, morény, kfii‰Èálovû ãistá jezera, bahnité m˘tiny a ra‰elini‰tû. Z geomorfologického hlediska jsou zajímavé kamenné fieky s obrou‰en˘mi syenitov˘mi bloky. Nejznámûj‰í takovou lokalitou je kamenná fieka – Zlatni mostove, nacházející se v údolí fieky Vladaje. Balvany jsou pokryty Ïlut˘mi koberci li‰ejníkÛ. V písãinách této fieky se v minulosti r˘Ïovalo zlato. Na loukách se vyskytují ãetné druhy orchidejí a Ïlutû kvetoucí lilie Jankova (Lilium jankae), povaÏována za nejkrásnûj‰í kvûtinu balkánsk˘ch hor. Nejhojnûj‰ím Ïivoãi‰n˘m druhem je jelen, srnec a prase divoké. Na území parku jsou zfiízeny dvû pfiísné rezervace – Bistricko Brani‰tû (766 ha) a Torfano Brani‰tû (158 ha), chránící staré smrkové porosty a vysokohorská ra‰elini‰tû a moãály.

14

BULHARSKO

Rusenski Lom

Vitoša Sofia

Steneto Ropotamo

Pirin

R O P O TA M O Vyhlá‰en v r. 1962, plocha 847 ha. Park leÏí pfii ústí stejnojmenné fieky na jihu ãernomofiského pobfieÏí asi 15 km jiÏnû od Sozopolu. Celá oblast parku je charakteristická hust˘m, aÏ pralesovit˘m luÏním porostem, kter˘ se stfiídá s enklávami skalních stepí a dubov˘ch hájÛ. Dominujícími dfievinami jsou zejména habr v˘chodní, jasan manov˘ a dub balkánsk˘. Zfiízeny jsou ãtyfii pfiírodní rezervace: Zmijski ostrov, bohat˘ herpetofaunou, lokalitou introdukovan˘ch kaktusÛ Opuntia, ãetn˘ch druhÛ lilií a bledulí letních. Dále je to rezervace Arkutino, asi 96 ha velk˘ moãál, obklopen˘ rákosinami, které pfiecházejí v kfioviny a tûÏko pfiístupn˘ luÏní

les. Je témûfi zarostl˘ lekníny bíl˘mi (Nymphaea alba), lekníny bûlostn˘mi (Nymphaea candida). Je zde také hojn˘ v˘skyt Ïelv bahenních. Dal‰í je rezervace Morski Pelin. Roste zde napfi. pelynûk mofisk˘ (Artemisia maritima), kter˘ se na vyhraÏen˘ch lokalitách vyuÏívá spolu s bledulí letní jako surovina pro farmaceutick˘ prÛmysl. Poslední rezervace – Vodni lilii, je stanovi‰tûm leknínÛ bûlostn˘ch a luÏních jasanov˘ch porostÛ. Z avifauny v této oblasti upoutají zejména volavky vlasaté (Ardeola ralloides), volavky stfiíbfiité (Egretta garzetta), volavky ãervené (Ardea purpurea), volavky popelavé (Ardea cinerea) a fiada dal‰ích vodních druhÛ.

STENETO Vyhlá‰en v r. 1963, plocha 3 861 ha. Nachází se ve stfiední ãásti Staré Planiny, asi 23 km od mûsta Trojan. Dominantou je romantická soutûska, vytvofiená fiekou

Národní park Ropotamo Pralesovité luÏní porosty

âerni Osam, se stûnami vysok˘mi 150 aÏ 200 m. ¤eka zde vytváfií ãetné vodopády a jeskynû. Krajina má vysokohorsk˘ ráz.

Národní park Ropotamo Zátoky delty pokr˘vají koberce rÛznobarevn˘ch leknínÛ

RUSENSKI LOM Vyhlá‰en v r. 1970, plocha 2 227 ha. Nachází se v severní ãásti zemû, asi 20 km jihov˘chodnû od dunajského pfiístavu Ruse. Zahrnuje povodí pravého pfiítoku Dunaje – fieky Rusenski Lom. Cílem ochrany jsou zde listnaté luÏní lesy, tvofiené dubem zimním, dubem cérem, habrem, trnovníkem a lípou stfiíbfiitou. Z bylin jsou nápadné náprstníky, ibi‰ky a divizny.

Národní park Pirin Vrcholové panorama pohofií Pirin, v pozadí uprostfied nejvy‰‰í vrchol Vichren 2914 m Foto Jifií Kráãalík

Z ÏivoãichÛ se zde vyskytuje napfi. vlk, koãka divoká, srnec, orel skalní, jestfiáb, sup mrchoÏrav˘, v˘r, lelek lesní, dudek a dal‰í.

BULHARSKO

15

PIRIN Vyhlá‰en v r. 1976, plocha 27 455 ha. Národní park, leÏící v jihozápadní ãásti zemû mezi fiekami Mesta a Struma, je souãástí Rilsko-rodopského masivu. Pfiesto, Ïe Pirin je nejmen‰ím bulharsk˘m pohofiím, více neÏ deset jeho vrcholÛ pfiesahuje nadmofiskou v˘‰ku 2600 m, nejvy‰‰ím vrcholem je Vichren (2914 m). Má ãetná údolí, vodopády a 176 horsk˘ch jezer. Na úpatí masivu vyvûrají teplé minerální prameny. V geologickém podloÏí, zvlá‰tû severnû od sedla Kabata, je bohatû zastoupen mramor, kter˘ v‰em nejvy‰‰ím vrcholÛm dodává záfiivou bûlostnou barvu. JiÏní ãást pohofií je v‰ak tvofiena Ïulou. V niωích polohách pohofií jsou rozsáhlé listnaté lesy s pfievahou buku, v˘‰e pak pokraãují porosty jehliãnaté s borovicí ãernou. Zvlá‰tností jsou také v nejvy‰‰ích polohách rostoucí porosty jalovcÛ, velmi chránûné borovice rumelské (Pinus peuce) a borovice Heldreichovy (Pinus 16

BULHARSKO

Heldreichii). V parku, asi 2 km od vysokohorské chaty Vichren ve v˘‰ce 1930 m, se nachází nejstar‰í strom Bulharska, borovice zvaná „Bajku‰evata mura“ (Pinus Heldreichii, var. leucodermis), jejíÏ stáfií se odhaduje na 1300 let. Její obvod mûfií témûfi 8 m, v˘‰ka 22 m. Flóra pohofií Pirin má pfieváÏnû ãist˘ alpínsk˘ ráz, pozoruhodn˘ je v˘skyt orchidejí. V oblasti vrchu Kutelo se na plo‰e 850 ha rozprostírá rezervace „Bajuvi dupki“, vyhlá‰ená v roce 1934. Dal‰í rezervace Tisata v nadm. v˘‰ce 500–600 m chrání pÛvodní porosty tisÛ a cypfii‰Û star˘ch aÏ 160 let. Z ÏivoãichÛ zde Ïije napfi. srnec, kamzík, vlk, medvûd hnûd˘, koãka divoká a orel skalní. V roce 1983 zafiadila organizace UNESCO území národního parku do seznamu Svûtového dûdictví. Sídlo správy je ve mûstû Bansko.

Národní park Pirin I „mramorová hora“ Vichren (2914 m) se obãas zahalí mlhou

Národní park Pirin Borovice bûlokorá / Pinus leucodermis) – zvaná „Bajku‰evata mura“ ve v˘‰ce 1930 m, je nejstar‰ím chránûn˘m stromem Bulharska

BULHARSKO

17

âESKÁ REPUBLIKA KRKONO·E Vyhlá‰en v r. 1963, plocha 36 300 ha. Jsou nejvy‰‰ím ãesk˘m pohofiím s vrcholem SnûÏkou, vysokou 1602 m. Nejniωí bod se nachází na fiece Jizefie v nadmofiské v˘‰ce 460 m. Krkono‰e jsou jedny z nejstar‰ích hor v Evropû, jejich zaoblené hfibety svûdãí o geologickém vzniku v dobû druhohor. Reliéf byl utváfien v období mlad‰ích tfietihor, kdy tektonické pohyby vyzdvihly dne‰ní Krkono‰e do koneãné podoby. V pohofií jsou v˘razné stopy pleistocenního zalednûní, které zde vytvofiilo 15 samostatn˘ch údolních i karov˘ch ledovcÛ. Nejvût‰í z nich – aÏ 5 km dlouhé – byly v dne‰ním Labském a Obfiím dole.

18

âESKÁ REPUBLIKA

České Švýcarsko

Krkonoše Praha

Šumava Podyjí

Geologicky je pohofií budováno krystalick˘mi horninami. Kvûtena Krkono‰ je pfies jejich malou rozlohu neobvykle bohatá. Roste zde pfies 1250 druhÛ cévnat˘ch rostlin, coÏ je témûfi polovina ve‰keré pÛvodní flóry âeské republiky.

Pestrost zdej‰í vegetace je zapfiíãinûna zvlá‰tní biogeografickou polohou Krkono‰ (kontakt severské tundry a alpínsk˘ch trávníkÛ v dobû zalednûní), utváfiením jejich reliéfu i nadmofiskou v˘‰kou, zasahující nad alpínskou hranici lesa, která probíhá ve 1250 aÏ 1350 m n.m. Díky tomu se zde vyskytuje fiada pozÛstatkÛ z doby ledové (tzv. glaciálních reliktÛ), jako jsou ostruÏiník moru‰ka (Rubus chamaemorus), v‰ivec krkono‰sk˘ (Pedicularis sudetica), lomikámen snûÏn˘ Národní park Krkono‰e Panãavská louka – vrcholová ra‰elini‰tû v nadm. v˘‰ce 1 350 m

Národní park Krkono‰e Cennou botanickou lokalitou jsou Kotelní jámy

(Saxifraga nivalis), ‰ídlatka jezerní (Isoetes lacustris), ra‰eliník LindbergÛv (Sphagnum lindbergii) a dal‰í. V dobû poledové vedla dlouhodobá izolace o mnoho vy‰‰ích krkono‰sk˘ch hfiebenÛ oproti okolní krajinû ke vzniku osamoceného ostrova vysokohorské pfiírody. V nûm se vyvinuly nové odli‰né druhy a poddruhy – krkono‰ské endemity. Jsou jimi pfiedev‰ím jefiáb krkono‰sk˘ (Sorbus sudetica), zvonek krkono‰sk˘ (Campanula bohemica), lomikámen piÏmov˘ (Saxifraga moschata basaltica), bedrník skalní (Pimpinela saxifraga rupestris) a témûfi tfii desítky druhÛ jestfiábníkÛ rodu Hieracium. Vertikálnû se vegetace Krkono‰ dûlí na ãtyfii v˘‰kové (vegetaãní) stupnû: submontánní (400 aÏ 800 m n.m., listnaté a smí‰ené lesy), montánní (800 aÏ 1200 m n.m., horské smrãiny), subalpínsk˘ (1200 aÏ 1450 m n.m., kleãové porosty, smilkové louky a severská – subarktická – ra‰elini‰tû) a alpínsk˘ (1450 aÏ 1602 m n.m., vzájemnû izolované vrcholky Krkono‰ se sporou, ale cennou bylinnou vegetací, mechorosty a li‰ejníky). K nejcennûj‰ím ekosystémÛm Krkono‰ patfií ledovcové kary, azonální ekosystémy skalnat˘ch jam v závûrech horsk˘ch údolí s druhovû nejpestfiej‰í flórou. Zde se nacházejí známé krkono‰ské zahrádky. Subalpínsk˘ a alpínsk˘ stupeÀ spolu s ledovcov˘mi kary tvofií nad horní hranicí lesa tzv. sudetskou arkto-alpínskou tundru. Také fauna Krkono‰ského národního parku je bohatá na reliktní druhy. Seversk˘mi druhy jsou napfi. kos horsk˘, ãeãetka zimní, kulík hnûd˘, modráãek tundrov˘, z ostatních v˘znamn˘ch druhÛ lze zmínit v˘skyt tetfieva hlu‰ce, orla kfiiklavého, skorce vodního. Z mot˘lÛ se objevuje jasoÀ dymnivkov˘ (Parnassius mnemosyne) i vzácnûj‰í jasoÀ ãervenook˘ (Parnassius apollo). Îije zde 16 druhÛ netop˘rÛ, mezi nimi i severské druhy – netop˘r severní (Vespertilio nilssonii) a netop˘r pobfieÏní (Myotis dasycneme). Z ostatních savcÛ jsou bûÏné kunovité ‰elmy, li‰ky, jezevci, jelení a srnãí zvûfi a drobní hlodavci. Sídlo Správy Krkono‰ského národního parku (KRNAP) je ve Vrchlabí.

Národní park Krkono‰e Dvorsk˘ les v zimû âESKÁ REPULIKA

19

Národní park ·umava UklidÀujícím dojmem pÛsobí rozsáhlé lesnaté plánû s loukami a pastvisky

· U M AVA Vyhlá‰en v r. 1991, plocha 68 520 ha. PÛvodnû na‰e nejvût‰í chránûné území leÏí v jihozápadní ãásti âech, navazuje na nûmeck˘ národní park Bayerischer Wald. Pohofií ·umavy se táhne ve smûru severozápad – jihov˘chod. Nejvy‰‰ími vrcholy ãeské ãásti jsou Plech˘ (1378 m), Boubín (1362 m) a Jezerní hora (1343 m). Celé území je tvofieno krystalick˘mi horninami. V období pleistocénu vzniklo na ·umavû asi 12 mal˘ch karov˘ch ledovcÛ, po nichÏ zÛstala ledovcová jezera. Nejvût‰í z nich je âerné jezero s plochou 18,4 ha a hloubkou 40 m. Nad ním se vypíná mohutná, 300 m vysoká Jezerní stûna, lokalita v˘skytu borovice kleãe, vrby palistnaté (Salix appendiculata) a vzácného zimolezu modrého (Lonicera coerulea). Ve vodách jezera roste pozoruhodná vodní rostlina ‰ídlatka jezerní (Isoe¨tes lacustris). Národní park ·umava Valounovité fieãi‰tû horské fiíãky Vydry 20

âESKÁ REPUBLIKA

Národní park ·umava Ve v˘‰ce 1096 m leÏí nejmen‰í ledovcové jezero Laka. Je pokryto ãetn˘mi plovoucími ostrovy Pfiedmûtem ochrany jsou nejcennûj‰í pfiírodní spoleãenstva ·umavy, jako jsou napfi. zbytky pralesovit˘ch porostÛ horsk˘ch lesÛ, ledovcová jezera nebo horská ãi údolní vrchovi‰tû. Jako velk˘ lesní celek je ·umava vhodn˘m prostfiedím pro v˘skyt lesních druhÛ savcÛ i ptákÛ, z nich pfiedev‰ím kurovit˘ch. Unikátní je fauna bezobratl˘ch, vázan˘ch na ra‰elini‰tní spoleãenstva. V 60. létech byla provedena reintrodukce rysa ostrovida a jeho populace se stabilizovala. Jedním z nejstar‰ích a nejhodnotnûj‰ích pralesÛ âeské republiky je Boubínsk˘ prales. Byl zaloÏen jiÏ v roce 1858 na plo‰e 143,7 ha. Zachovává pÛvodní porosty smrkÛ a jedlí star˘ch 300 aÏ 400 let. Sídlo Správy Národního parku a chránûné krajinné oblati ·umava je ve Vimperku. Národní park ·umava Staré smrkové porosty v okolí Bfiezníku v nadm. v˘‰ce 1 100 m âESKÁ REPUBLIKA

21

PODYJÍ Vyhlá‰en v r. 1991, plocha 6 300 ha. LeÏí jihozápadnû od Znojma na kontaktu státní hranice s Rakouskem. Tvofií jej unikátní pfiírodní území – prÛlomové údolí fieky Dyje. Toto území má charakter ãlenité pahorkatiny, tvofiené hlubinn˘mi vyvfielinami a pfiemûnûn˘mi horninami âeského masivu. Nejniωím bodem je fieka Dyje u Znojma (210 m), nejvy‰‰ím pak B˘ãí hora u Vranova (536 m). Pfiirozenou osou území je fieka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestû z Vranova do Znojma vytvofiila v horninách ãeského masivu kaÀonovité údolí, ‰iroké 500 aÏ 1000 m a hluboké aÏ 220 m. Celé údolí je takfika souvisle porostlé pfiirozen˘mi a pfiírodû blízk˘mi ekosystémy, jako jsou napfi. zbytky pÛvodních podhorsk˘ch buãin s jedlí a tisem, dubohabrové porosty, vfiesovi‰tû a stepi. 22

âESKÁ REPUBLIKA

Mimo bûÏné lesní druhy dfievin se setkáme i se vzácnûj‰ími a pro Podyjí charakteristick˘mi druhy, napfi. vi‰ní mahalebkou, dfiínem obecn˘m, jalovcem celokrajn˘m a jalovcem obecn˘m a teplomiln˘m klokoãem zpefien˘m. Endemitem Podyjí je jefiáb muk hardeggsk˘. Ze savcÛ se zde vyskytuje napfi. vydra fiíãní, hrabo‰ mokfiadní, bûlozubka bûlobfiichá, z ptákÛ napfi. ãáp ãern˘, dudek chocholat˘, vãelojed obecn˘, z plazÛ si nejvût‰í pozornosti zaslouÏí uÏovka stromová a je‰tûrka zelená. Bohatû je zde zastoupen i teplomiln˘ hmyz, napfi. kudlanka náboÏná, z mot˘lÛ napfi. pestrokfiídlec podraÏcov˘, otakárek ovocn˘ a fenyklov˘, jasoÀ dymnivkov˘. Sídlo Správy Národního parku Podyjí je ve Znojmû.

Národní park Podyjí Údolí Dyje, v pozadí Vraní skála

âESKÉ ·V¯CARSKO Vyhlá‰en v r. 1999, plocha 7 900 ha. Nachází se v severní ãásti âech, kde navazuje na nûmeck˘ národní park Sächsische Schweiz. Pfiedmûtem ochrany je pfiedev‰ím velmi charakteristicky vyvinut˘ pískovcov˘ fenomén, tj. unikátní geomorfologie pískovcového skalního mûsta. Národní park âeské ·v˘carsko je souãástí rozsáhlej‰í geomorfologické jednotky Labsk˘ch pískovcÛ a patfií k nejcennûj‰ím územím nejen v âeské republice, ale i v celé Evropû. Známá „Pravãická brána“ s rozpûtím pfies 26 m a v˘‰kou 16 m patfií k nejvût‰ím pfiírodním mostÛm ve stfiední Evropû. Nejvy‰‰í body území nepfiesahují nadmofiskou v˘‰ku 500 m.

Národní park âeské ·v˘carsko „Pravãická brána“ s vnitfiním rozpûtím 26,5 m a v˘‰kou 16 m patfií k evropsk˘m pfiírodním divÛm Vegetace je ovlivnûna málo úÏivn˘m geologick˘m podloÏím a mikroklimatem velmi ãlenitého skalnatého reliéfu. Pfiirozené lesy najdeme jiÏ jen v mal˘ch zbytcích na nepfiístupn˘ch místech. Na vût‰inû území dnes pfievládají jiÏ druhotné lesy s borovicí, bukem a smrkem. Jako vzácn˘ exempláfi uchovává se v Kfiinickém údolí jeden z nejvût‰ích smrkÛ v Evropû, vysok˘ 54 m s obvodem kmene 4,5 m a stáfiím pfies 360 let. Z dal‰ích dfievin je hojn˘ v˘skyt bfiízy p˘fiité a bfiízy bradaviãnaté. Z vy‰‰ích rostlin je v˘znamn˘ rojovník bahenní (Ledum palustre), ãetné druhy orchidejí, úpolín, bledule jarní, l˘kovec jedovat˘ a dal‰í. Rozsáhlé skalní a lesní komplexy jsou téÏ domovem fiady ohroÏen˘ch a vzácn˘ch druhÛ ÏivoãichÛ, napfi. rysa ostrovida (Lynx lynx), v˘ra velkého (Bubo bubo), sokola stûhovavého (Falco peregrinus). Sídlo Správy Národního parku âeské ·v˘carsko je v mûsteãku Krásná Lípa. Národní park âeské ·v˘carsko V kaÀonu fiíãky Kamenice

âESKÁ REPUBLIKA

23

ESTONSKO LAHEMAA Vyhlá‰en v r. 1971, plocha 64 911 ha. Park leÏí v severov˘chodní ãásti Estonska na bfiehu Finského zálivu. Je pfieváÏnû rovinatého charakteru s nejvy‰‰í nadmofiskou v˘‰kou 115 m. Klima je zde kontinentální a chladné, sráÏkov˘ prÛmûr ãiní 600 mm za rok. Kolem 70 % plochy parku tvofií pÛvodní pfiírodní krajina, jen málo poznamenaná ãlovûkem. Severní rovinaté ãásti jsou ovlivÀovány nánosy mofie, jiÏní ãásti jsou poznamenány ãinností poslední doby ledové. Morénové svahy jsou porostlé lesy a ve skalnat˘ch a píseãn˘ch korytech se vyvinuly mokfiiny a ãetná jezera s mnoha ostrovy a poloostrovy. Pohyby ledovcÛ zde zanechaly mohutné skalní bloky a balvany. Nejvût‰í bludn˘ balvan „Tammispea“ je vysok˘ 7,8 m. Mofiské pobfieÏí je lemováno 25 ost-

24

ESTONSKO

Tallinn

Lahemaa

rovy. Území je ãlenûno osmi fiekami, z jezer nejvût‰í Kahala má plochu 77 km2 s hloubkou kolem 1 m. Lesy pokr˘vají 70 % plochy území a tvofií je pfieváÏnû pÛvodní borovicové, pfiípadnû borovico-smrkové porosty. Na okrajích ra‰elini‰È a mokfiin roste ol‰e, bfiíza a borovice. Bylo zde zji‰tûno na 840 druhÛ vy‰-

‰ích rostlin, 250 druhÛ li‰ejníkÛ, nejménû tolik mechorostÛ a 150 druhÛ hub. Faunu pfiedstavuje témûfi 40 druhÛ savcÛ, pfies 200 druhÛ ptákÛ a více neÏ 20 druhÛ ryb. Relativnû hojnû jsou roz‰ífieni losi a ãerná zvûfi, jejichÏ v˘skyt musí b˘t regulován. Îije zde i vlk a ojedinûle medvûd, hojn˘ je rys. Z ptactva hlavnû ãáp ãern˘ a bíl˘, orel kfiiklav˘, sokol stûhovav˘, mofiské vla‰tovky a nûkoli druhÛ hus a kachen. Správa parku intenzivnû usiluje o osvûtu a ochranu, organizuje ‰kolení, nauãné stezky a exkurze.

Národní park Lahemaa PÛvodní borovicové a smrkové porosty

FINSKO tetfiev hlu‰ec, orel skalní, snûhule horská a bûlokur horsk˘. Na území parku jsou k dispozici informaãní stfiediska.

PA L L A S – OUNASTUNTURI Vyhlá‰en v r. 1938, plocha 50 000 ha. LeÏí v severozápadní ãásti zemû podél pravého bfiehu fieky Ounasjoki. Zahrnuje dlouh˘ fietûz mohutn˘ch tundrov˘ch kopcÛ s kulat˘m temenem, tak zv. „kera“, s v˘‰kov˘m rozpûtím od 300 do 800 m. Vrchol Pallas Pyhäkero (711 m), v pfiekladu „Posvátná hora“, je památné kultovní místo dávn˘ch obyvatel Laponska. Mohutné morénové usazeniny z doby ledové uzavírají skalnatá údolí. Píseãné duny, sv˘mi formacemi podobné pyramidám a vyhloubená fieãi‰tû jsou pozÛstatky tajících dávn˘ch ledovcÛ. V lesích jiÏních ãástí pfievládají smrkové porosty, severnûji pak porosty borovice lesní. Mezi jehliãnat˘mi lesy a pásmem pomûrnû chudé vegetace je v˘razná zóna bfiezové tundry, ve které dominuje vrba laponská, vrba bylinná, bfiíza trpasliãí a vfies. V oblasti se provozuje chov sobÛ, z ostatní zvífieny zde Ïije mimo jiné medvûd hnûd˘, vlk, rosomák, rys, los, li‰ka polární, zajíc bûlák, vydra, z ptactva je v˘znamn˘

Lemmenjoki Urho Kekkonen Pallas-Ounastunturi Pyhätunturi

Riisitunturi

Oulanka

Rokua Hiidenportti Salamajärvi

Tiilikkajärvi Pastvinsuo

Pyhä-Häkki Petkeljärvi Kauhaneva-Pohjäkangas Helvetinjärvi Lauhanvuori Linnansaari Seitseminen Isojärvi Liesjärvi

P Y H ÄT U N T U R I Vyhlá‰en v r. 1938, plocha 4 200 ha. Rozprostírá se v severní ãásti zemû a spolu s národním parkem Pallas Ounastunturi je nejstar‰ím finsk˘m parkem. Je vytváfien fietûzem pûti tundrov˘ch kopcÛ v délce asi 7 km, která od sebe oddûlují pfiíkrá skalnatá údolí a rokliny. Nejvy‰‰ím z tûchto kopcÛ je Noitatunturi, vysok˘ 540 m. Park je nejjiÏnûj‰í tundrovou oblastí, leÏící uprostfied krajiny lesÛ a mokfiad. Vegetace je zde vzhledem ke kamenitému podkladu velmi chudá. Na úpatích kopcÛ dominují porosty borovice lesní a smrku. Borové porosty zde dosahují stáfií aÏ 400 let. Z v˘-

Helsinky Itäinen Suomenlahti Saaristomeri

Národní park Lemmenjoki Zastavení u jezera Foto Milo‰ Uhrin

FINSKO

25

26

FINSKO

znamnûj‰ích rostlin lze jmenovat napfi. kapradinu jinofiadec kadefiav˘ (Cryptogamma crispa). Îijí zde bûÏné severské druhy ÏivoãichÛ.

LEMMENJOKI Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 280 000 ha. Území leÏí v oblasti Inari a Kittilä. Pfiedstavuje nejvût‰í národní park Evropy a spolu se sousedním norsk˘m parkem Övre Anarjoka vytváfií druhé nejrozsáhlej‰í chránûné pfiírodní území na evropském kontinentû – pfies 400 000 ha. V pohofií se nachází rozvodí pûti fiek, uprostfied leÏí mohutn˘ Viipustunturi (599 m) s obl˘mi temeny a vfiesovi‰ti. Pohofií oddûluje fieka Lemmenjoki s hlubok˘m údolím a místy pfiíkr˘mi kaÀonovit˘mi stûnami, tvofien˘mi pfieváÏnû krystalick˘mi bfiidlicemi (amfibolity). Na dnû údolí je nûkolik úzk˘ch ledovcov˘ch jezer, vrouben˘ch ‰tûrkovit˘mi morénami. Pustina kolem fieky je oblastí laponského osídlení. V jiÏní ãásti parku pfievládají smrkové porosty, severnûji nízké hfibety mezi otevfien˘mi mokfiady s borovicemi a horskou bfiízou. Borové porosty zde dosahují stáfií aÏ nûkolik stovek let. Západní a severozápadní ãást pfiechází do otevfiené krajiny s jedinou dfievinou bfiízou trpasliãí. V jiÏní ãásti jsou také rozsáhlá ra‰elini‰tû a dlouhé baÏinaté prohlubnû. Nejvodnatûj‰í moãály jsou nepfiístupnou oblastí s nespoãetn˘mi hejny hus divok˘ch, labutí a dal‰ího ptactva. Z ostatní fauny se zachovaly typické severské druhy – vlk, medvûd hnûd˘, rosomák, vydra fiíãní, li‰ka polární, sob. Z ptactva je‰tû vyniká orel skalní a bûlokur tundrov˘. Ke zvlá‰tnostem parku patfií oblast dávn˘ch r˘Ïovi‰È zlata u Maarestatunturi. Nejvût‰í valoun zlata o hmotnosti 393 gramÛ zde byl nalezen v roce 1935.

OULANKA Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 20 600 ha. Park leÏí pfii v˘chodní státní hranici v oblasti Kuusamo a Salla. Zaujímá údolí fiek Oulanjoki a Savinajoki a jejich okolí. Krajinu charakterizují fieky se skalnat˘mi bfiehy, propastmi, píseãné náspy, kvûtnaté louky a ra‰elini‰tû s moãály. Pro svou pfiírodní krásu a rozmanitost pfiírody stal se nejnav‰tûvovanûj‰ím finsk˘m národním parkem. K náv‰tûvû jsou vybudovány asi pûtikilometrové nauãné

Národní park Lemmenjoki Mezi skalisky protéká fieka Lemmenjoki Foto Milo‰ Uhrin

stezky. Chránûny jsou zde zajímavé ekosystémy ra‰elini‰È a lesÛ jiÏní ãásti oblasti Salla, v˘jimeãnû druhovû bohaté. Lesy jsou tvofieny smrkem, borovicí a bfiízou. Zvífiena je zastoupena poãetn˘mi stády sobÛ, dále se vyskytuje medvûd hnûd˘, los, rosomák a vlk, hojnû se zde vyskytují labutû. V parku je zfiízena biologická stanice Helsinské univerzity s informaãním stfiediskem ochrany pfiírody.

L I E S J Ä RV I Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 6 300 ha. Pfiedstavuje typicky rovinatou jezerní krajinu jihozápadního Finska s mal˘mi plochami pahorkatiny Tammela, s borov˘mi a smrkov˘mi lesy, promí‰en˘mi bfiízou. Kfiovinat˘ a bylinn˘ porost vfiesu, v nûmÏ vyrÛstají borÛvky a brusnice, vrba l˘kovcová, vrba pûtimuÏná a jefiáb zvrhl˘ (Sorbus hybrida), stfiídají vodní plochy mal˘ch jezer a ra‰elini‰tû. U stejnojmenného jezera se nachází stanice Správy národního parku se saunou. Zbytky pÛvodních obydlí fiemeslníkÛ a uhlífiÛ, ktefií pálili smÛlu a dfievûné uhlí, chalupy bez komínÛ – uchovávají stopy historického osídlení této pustiny. Spolu s nimi se na území parku udrÏují stará fiemesla a zvyky.

ROKUA Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 4 200 ha. LeÏí ve stfiední ãásti zemû v povodí fieky Oulujoki. Zahrnuje ãást jiÏního okraje vyv˘‰eniny Rokuanvaara v nadmofiské v˘‰ce necel˘ch 200 m, která vznikla v dobû ledové. Její okolí tvofií mûlká údolí, moãály, písãiny a 4 men‰í jezera. Mofie a povûtrnostní vlivy dotváfiely jeho charakteristick˘ vzhled – duny, pobfieÏní náspy a pobfieÏní plo‰iny. V oblasti hfiebenov˘ch prohlubní vznikla malá jezírka a ra‰elini‰tû. Témûfi 98 % plochy parku je pokryto such˘m borov˘m vfiesovi‰tûm, bohat˘m na li‰ejníky. Po zru‰ení pastvin sobÛ se vytvofiil zajímav˘ bíl˘ li‰ejníkov˘ koberec dutohlávky sobí (Cladonia rangiferina). Îije zde los, sob, zajíc bûlák, tetfiev hlu‰ec, krkavec a dal‰í drobné ptactvo.

LINNANSAARI Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 3 820 ha. Nalézá se uprostfied jezera Haukivesi a pfiedstavuje typickou ostrovní krajinu oblasti Savo. JiÏní ãást této jezerní krajiny tvofií velká plo‰ina hfibetu Tuunaaselkä. Na severu je vodní plocha poseta skupinami ostrovÛ rÛzné velikosti, skalnat˘ch i zalesnûn˘ch. Povrch ostrovÛ je velmi rozmanit˘, fiídké porosty borovice pfiecháze-

jí v niωích polohách na bujn˘ listnat˘ porost lípy a bfiízy a na mokfiadní vegetaci. Z fauny je v˘znamn˘ v˘skyt ohroÏeného tulenû krouÏkovaného (Phoca hispida).

PYHÄ – HÄKKI Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 1 350 ha. LeÏí v jiÏní stfiední ãásti zemû, kde morénová vyv˘‰enina Hämeenselkä pfiechází v rovinu Finské plo‰iny. Park je dÛleÏitou oblastí ochrany pralesního ekosystému s jeho Ïivoãi‰n˘mi druhy. Nacházejí se zde staré husté listnaté lesy, z nichÏ velká ãást je star‰í neÏ 200 let. Nejstar‰í z nich mají jiÏ pfies 400 let vûku. Na vfiesovi‰tích brusinkového typu pfievládají 450 let staré borovice. RovnûÏ smrãiny vytváfiejí tmavé a husté porosty. Polovinu území tvofií rÛznû vodnaté ra‰elini‰tû a nûkolik lesních jezírek. Vyskytuje se zde lejsek mal˘, bûlokur horsk˘ a mnoÏství druhÛ datlovit˘ch. V˘znamn˘ je také v˘skyt vzácného druhu mot˘lu Callimorpha menestriesi.

P E T K E L J Ä RV I Vyhlá‰en v r. 1956, plocha 630 ha. Nejv˘chodnûj‰í finsk˘ park leÏí v okolí stejnojmenného jezera. Je souãástí horského hfiebene, kter˘ se v délce nûkolika desítek kilometrÛ táhne od jiÏní strany Koiteze aÏ na území Ruska. V prohlubeninách mezi hfiebeny vznikla jezírka a ra‰elini‰tû. ¤ídké lesní porosty nesou typické severské rysy. PfieváÏnû zde roste borovice, stará 100 aÏ 150 let, místy smrk a bfiíza, které stfiídají ra‰elini‰tû a pískové pfiesypy. Touto krajinou byl inspirován tvÛrce severského eposu Kalevala.

P AT V I N S U O Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 8 800 ha. LeÏí u v˘chodní státní hranice. Je typick˘ rozsáhl˘mi písãit˘mi vfiesovi‰ti, ‰tûrkov˘mi lavicemi poloostrova Teretienniemi a ‰irokou ra‰elinojezerní plo‰inou Karelie. Vedle ‰irok˘ch ra‰elini‰È jsou mimofiádnû cenná jezera Suomunjärvi a Iso Hetajärvi, fieka Nälämäjoki se sv˘mi píseãn˘mi náspy a otevfiená písãitá vfiesovi‰tû kolem jezer. Krajina je zcela neobydlená, bez antropogenních zásahÛ. Územím parku vede jen národní turistická cesta, nesoucí název „Susitaivalská stezka“, konãící u jezera Suomunjärvi. Z vyskytující se fauny je v˘znamn˘ sob polární, medvûd hnûd˘, zajíc bûlák, bobr evropsk˘, vlk, los mokfiadní, z ptactva husa polní, labuÈ zpûvná, strnad obojkov˘, bûlokur horsk˘. FINSKO

27

RIISITUNTURI Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 7 600 ha. LeÏí ve v˘chodní ãásti v oblasti Posio, kde vytváfií majestátní krajinu nad jezerem Kitkajärvi a svaÏitá ra‰elini‰tû. Zahrnuje nejvût‰í ãást tundrov˘ch kopcÛ v prÛmûrné nadmofiské v˘‰ce 300 m. Centrální vrch Riisitunturi je vysok˘ 466 m. Na podmáãen˘ch svazích jsou hojné mokfiady. Vyskytuje se bûÏná severská zvífiena. Na území parku pracuje biologická stanice.

S A L A M A J Ä RV I Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 5 530 ha. Rozkládá se ve stfiední ãásti zemû na území vrchoviny Suomenselkä. Je neobydlenou oblastí, krajina pfiedstavuje lesnatou a ra‰elini‰tní ãást rozvodí s mokfiadními loukami. Charakteristická je velká rÛznorodost terénu. Na nevelké rozloze parku najdeme vrchovi‰tû, slatini‰tû i pfiechodová území. Porosty borovic stfiídají mokfiiny, provázené li‰ejníky, travinami nebo bíle nad˘chan˘mi chomáãky suchop˘rÛ a vzápûtí zase velká balvani‰tû, nakupená ustupujícím ledovcem. Pfies moãály vedou dfievûné stezky, kter˘mi je moÏno putovat celé hodiny. Oblast je pomûrnû chudá na jezera. V˘znaãnûj‰í je pouze jezero Oso 28

FINSKO

Koizajärvi a Pieni Koirajärvi s vysazen˘m pstruhem duhov˘m. Projektem národního parku je reintrodukce zde vzácného soba polárního, zapoãatá v r. 1979.

Národní park Seitseminen Borovice s bfiízou na skalnat˘ch bfiezích jezer Foto Richard RÛÏiãka

H I I D E N P O RT T I Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 4 000 ha. Park zabírá ãást povodí Porttijoki ve v˘chodní oblasti zemû. Nejznámûj‰í pozoruhodností je zde Hiidenportti – „âertova brána“, zlomové údolí, jehoÏ skalní stûny padají prudce, místy z v˘‰ky 20 m na dno propasti. V propasti vzniklo jezírko s podmáãen˘mi bfiehy. Protékající fiíãka Porttijoki vytváfií ãetné pefieje a jezírka. Cílem ochrany jsou zdej‰í ra‰elini‰tû a vfiesovi‰tû, na nichÏ rostou porosty smrku a borovice. PÛvodní porosty dosahují stáfií aÏ 400 let. Tyto lesy s vfiesovi‰ti pfiecházejí do otevfien˘ch mokfiad, kde se nacházejí bujnû zarostlá jezírka. Nejvzácnûj‰ím organismem je endemická houba Haploporus odorus, rostoucí na star˘ch vrbách.

K A U H A N E VA POHJÄKANGAS Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 3 150 ha. LeÏí v jihozápadní ãásti zemû. Pfiedstavuje vyv˘‰enou plo‰inatou jezerolesní krajinu

horského hfiebene Pohjäkangas s rozsáhl˘mi ra‰elini‰ti, ze kter˘ch nejvût‰í je Kauhaneva. Z nízk˘ch hfiebenÛ ra‰elini‰È vyrÛstají borovice a mezi nimi jsou ãetná jezírka. Park je v˘znamnou vegetaãní a ornitologickou lokalitou. Zvlá‰tû jako ra‰elini‰tní celek dosahuje mezinárodního vûdeckého v˘znamu. Z bohaté populace vodního ptactva vynikají nejvût‰í spoleãenstva racka stfiíbfiitého, racka mofiského, dále jsou zde stanovi‰tû jefiábÛ, jespákÛ bojovn˘ch, potáplic severních, tetfieva hlu‰ce a tetfiívka obecného.

SEITSEMINEN Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 3 060 ha. Nachází se v jiÏní ãásti zemû na západním okraji Finské plo‰iny. Centrem je jezero Pitkäjärvi, na okraji se pak nacházejí vût‰í jezera Seitsemisjärvi, Kivijärvi a Liesjärvi. Pralesy na hfiebenu Multiharju, protáhlé hfiebeny s jezírky na v˘chodních svazích,

Národní park Liesjärvi Zemû lesÛ a jezer Foto Richard RÛÏiãka

ãetná ra‰elini‰tû a jezera, pfiítoky fieky Seitsemisjoki a píseãné duny – to v‰e vytváfií zajímav˘ celek s rozmanitou pfiírodou. Z hojné pestré fauny je v˘znamn˘ zejména los, kuna lesní, rys, z ptactva bûlokur rousn˘, jefiáb popelav˘, labuÈ zpûvná, kulík zlat˘ a dal‰í. Pozoruhodn˘ je zde létající hlodavec poletu‰ka slovanská (Pteromys volans). V centru parku byly renovovány starobylé usedlosti statku Kovero, které dnes slouÏí jako skanzen.

LAUHANVUORI Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 2 650 ha. Nachází se v západní ãásti Finska. Dominantou parku je kopec stejného jména, vysok˘ 231 m, porostl˘ pfieváÏnû borovicí. Rovina, která ho obklopuje, je poloÏena o 100 m níÏe. Svahy nesou stopy dávného zaplavení v podobû kamenn˘ch valÛ a náspÛ. Zajímavá je flora na bfiezích poãetn˘ch pramenÛ a horsk˘ch potokÛ, kamenn˘ch mofií, vfiesovi‰È a ra‰elini‰È mezi osikov˘mi háji.

Îivoãi‰stvo je zastoupeno napfi. losem, tetfievem hlu‰cem, tetfiívkem obecn˘m, kurem rousn˘m, jefiábkem lesním, snûhulí severní. V osikov˘ch hájích se vyskytuje vzácná poletu‰ka slovanská.

H E LV E T I N J Ä RV I Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 2 100 ha. Rozprostírá se na severozápadním okraji Finské jezerní plo‰iny. Nejv˘znamûj‰í pozoruhodností tohoto parku je Helvetinkolu, skalní prÛrva s mohutn˘mi skalními strm˘mi svahy, která vede do úzkého hlubokého údolí jezera Helvetinjärvi. Zlomové údolí se vyznaãuje dlouh˘m fietûzem dal‰ích jezer, z nichÏ nejznámûj‰ím je jezero Haukhajärvi s písãit˘mi bfiehy. Místy se okraje údolí svaÏují do vody ve formû kolm˘ch skalních stûn, povlovnûj‰í svahy jsou porostlé jedlí a smrkem. Uprostfied pÛvodních porostÛ severní divoké pustiny jsou malá ra‰elini‰tû a ãetná osamûlá jezírka s mnoha zátokami.

T I I L I K K A J Ä RV I Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 2 050 ha. Území parku leÏí v odlehlé mokfiadní krajinû ve stfiední ãásti zemû. Chrání neobydlenou oblast jezera a otevfiená

ra‰elini‰tû. Uprostfied nûkolika kilometrÛ dlouhého jezera Tiilikkajärvi se táhnou podélné náspy, které rozdûlují jezero na samostatné ãásti. Bfiehy jsou písãité, místy se vyskytují pÛvodní borové porosty. Znaãnou ãást parku tvofií ra‰elini‰tû, v severov˘chodní ãásti jsou rozsáhlé slatiny, porostlé smrkem. Îije zde pfieváÏnû severské vodní ptactvo.

I S O J Ä RV I Vyhlá‰en v r. 1982, plocha 1 900 ha. Park je tvofien nûkolika celky na severních a jiÏních bfiezích stejnojmenného jezera v jiÏní ãásti zemû. Jezero je asi 20 km dlouhé, místy úzké jako fjord a zahrnuje nûkolik ostrovÛ. Ústfiední ãástí je souvislá lesnatá oblast na jiÏní stranû jezera, která uchovává pÛvodní lesní porosty borovice s v˘skytem li‰ejníkÛ. Krajina má zvlnûn˘ reliéf, nejvy‰‰í kopec má v˘‰ku asi 100 m nad hladinou jezera. Stfiídají se zde borem porostlá skaliska, strmé svahy se smrkem a smí‰ené lesní porosty lípy, javoru, kaliny. Mimo losÛ zde Ïijí ãetné druhy vodních ptákÛ. Na území parku se nachází skupina usedlostí Huhtala, která je cenûna z hlediska architektonického a historického.

FINSKO

29

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.