Evropská ochranná známka

Univerzita Karlova Právnická fakulta Katedra evropského práva

Jan Houser

Evropská ochranná známka Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc.

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

Jan Houser

___________________________

Obsah: Seznam použitých zkratek....................................................................................................................................4 Úvodem................................................................................................................................................................5 1. Pojem a definování ochranné známky ......................................................................................................6 2. Význam a funkce ochranných známek....................................................................................................10 3. Krátce k historickému přehledu a současné české právní úpravě ...........................................................12 4. Mezinárodní právo ..................................................................................................................................15 4.1. Pařížská unijní smlouva .....................................................................................................................15 4.2. Madridská dohoda a protokol k Madridské dohodě...........................................................................17 4.3. Přistoupení Společenství k Madridskému protokolu .........................................................................18 4.4. Niceská dohoda..................................................................................................................................19 4.5. Ženevská smlouva..............................................................................................................................19 4.6. Dohoda TRIPS ...................................................................................................................................20 5. Komunitární právo ..................................................................................................................................22 5.1. Cesta ke známkové směrnici a nařízení .............................................................................................22 5.2. Komunitární vyčerpání práv z ochranné známky ..............................................................................25 5.3. Nařízení a jeho další vývoj.................................................................................................................26 5.4. Náklady na získání ochranné známky Společenství ..........................................................................27 6. Úřad a zastupování před Úřadem............................................................................................................30 7. Přihláška a její náležitosti........................................................................................................................31 7.1. Jazyky ................................................................................................................................................33 8. Průzkum přihlášky a absolutní důvody zamítnutí ...................................................................................34 8.1. Označení nesplňující základní požadavky .........................................................................................34 8.2. Chybějící rozlišovací způsobilost ......................................................................................................35 8.3. Pouhá popisnost .................................................................................................................................36 8.4. Označení obvyklá...............................................................................................................................37 8.5 Tvar výrobku......................................................................................................................................38 8.6. Rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy................................................................................38 8.7. Klamavost ..........................................................................................................................................39 8.8. Rozpor s článkem 6ter Pařížské úmluvy............................................................................................40 8.9. Jiná nepovolená označení...................................................................................................................41 8.10. Klamavá zeměpisná označení pro vína a lihoviny........................................................................41 8.11. Konflikt se zeměpisným označením a označením původu ...........................................................41 9. Rešerše ....................................................................................................................................................42 10. Relativní důvody pro zamítnutí...............................................................................................................43 10.1. Řízení o námitkách .......................................................................................................................43 10.2. Totožnost ochranné známky a pravděpodobnost záměny.............................................................45 10.3. Problematika ředění ochranné známky.........................................................................................46 10.4. Přihláška ochranné známky bez souhlasu vlastníka .....................................................................46 10.5. Nezapsaná označení......................................................................................................................47 11. Zápis ochranné známky a jeho obnova ...................................................................................................47 12. Rozdělení přihlášky a zapsané ochranné známky ...................................................................................48 13. Zrušení a neplatnost ochranné známky ...................................................................................................49 14. Rozhodnutí úřadu a opravné prostředky proti němu...............................................................................52 15. Soudy pro komunitární ochrannou známku ............................................................................................53 16. Odvolání proti rozhodnutí odvolacího senátu .........................................................................................55 17. Úvahy de lege ferenda.............................................................................................................................57 Závěr ..................................................................................................................................................................58 Summary ............................................................................................................................................................60 Seznam použité literatury...................................................................................................................................62

Seznam použitých zkratek ZOZ

zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách v platném znění LM La Ley de Marca, španělský zákon o ochranných známkách č. 17/2001 v platném znění ESD Evropský soudní dvůr SPI Soud prvního stupně (instance) ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví ČR OEPM Oficina Española de Patentes y Marcas (Španělský patentový a známkový úřad) DPMA Deutsches Patent- und Markenamt (Německý patentový a známkový úřad) WIPO World Intellectual Property Organization (Světová organizace duševního vlastnictví) TRIPS Trade Related Intellectual Property Rights (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví) WTO World Trade Organization (Světová obchodní organizace) GATT General Agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) Harmonizační směrnice Směrnice 89/104/EHS (ve svém kodifikovaném znění č. 2008/95/ES) Nařízení o ochranné známce Nařízení Rady č. 40/94 o ochranné známce Společenství ve (ve svém kodifikovaném znění č. 207/2009) Prováděcí nařízení Nařízení Komise č. 2868/95, kterým se provádí Nařízení o ochranné známce Poplatkové nařízení Nařízení Komise č. 355/2009 Úřad Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

4

Úvodem Obchodování nezná hranic a v dnešní globální společnosti se na jednotlivých trzích stále častěji setkávají výrobky z různých koutů světa. Vzdálenost trhů od sebe není faktorem, který by v dnešní době znemožňoval obchodování. Navíc se lze domnívat, že v budoucnu bude hrát ještě menší roli. Jestliže ještě v nedávné minulosti byla většina mezinárodní směny uskutečňována takřka výhradně mezi sousedícími státy, dnes již obchodníci mají větší možnosti a stále častěji se orientují na vzdálenější a méně nasycené trhy. Liberalizace světového obchodu má ale i své negativní stránky. Na jedné straně sice umožňuje obchodníkům vstup na nové trhy, na straně druhé bude však vyžadovat účinnou ochranu vlastníků ochranných známek před nepoctivými obchodníky těžícími z dobré pověsti určitých výrobků. Myšlenka vytvoření komunitární ochrany duševního vlastnictví, jejímž prvním přínosem je zavedení ochranné známky Společenství je logickým důsledkem tohoto světového vývoje a nezbytností při vytváření jednotného evropského trhu s volným pohybem zboží, osob, služeb a kapitálu tak, jak ho předvídá čl. 3 Smlouvy o ES. Předpokladem vzniku jednotného vnitřního trhu je však úspěšné vyřešení střetu průmyslověprávních úprav, které by pro svou teritorialitu mohly být překážkou volného pohybu zboží a služeb. Navíc zneužívání práv k průmyslovému vlastnictví by fakticky mohlo znamenat znovuobnovení hranic mezi jednotlivými členskými státy. Ochranná známka Společenství první realizovaný unifikační projekt v oblasti soukromého práva a 5

těžko lze v soukromém právu, vedle známkového práva, nalézt další oblast, která by byla komunitárním právem a judikaturou ESD tolik ovlivněna. Ve své diplomové práci bych chtěl pojednat o vývoji ochranné známky Společenství a o některých vybraných problémech spojených s užíváním ochranných známek na komunitární úrovni. Při systematickém členění práce je logicky postupováno od obecného ke konkrétnímu, proto bych nejprve v prvních kapitolách rád pojednal obecně o pojmu ochranné známky a o jejím významu a funkcích. Tato úvodní část by nebyla kompletní bez nástinu historie ochranné známky na našem území. V druhé části bych pak rád o této teoretické podstatě pojednal v širším kontextu mezinárodního a komunitárního práva. V pomyslné třetí části bych pak chtěl porovnat ekonomickou výhodnost registrace ochranné známky Společenství a národních ochranných známek. Rád bych v ní rovněž pojednal o některých problémech spojených se registrací ochranné známky. Téma ochranné známky Společenství bylo jistě mnohokrát zpracováno. Má práce si neklade za cíl podat ucelený výklad známkového práva, což by bylo jistě i s ohledem na její rozsah nemožné. Cílem je poukázat na některé vybrané instituty a zamyslet se nad budoucím vývojem známkového práva s přihlédnutím k některým současným trendům a problémům. Vzhledem k omezenému rozsahu své práce jsem nucen vybrat jen některé otázky, o kterých mohu pojednat. Zcela stranou tak nechávám např. otázky seniority, převodu či přeměn ochranných známek, které by zajisté rovněž mohly být součástí této práce. Ochranná známka Společenství je dynamicky se rozvíjejícím institutem, ve kterém hrají velmi silnou roli rozhodnutí ESD při „dotváření“ evropské legislativy, stejně jako některá rozhodnutí Úřadu. Ve své práci bych proto teoretický základ, pokud možno, rád podepřel případy z praxe, tedy judikaturou ESD a některými významnými rozhodnutími Úřadu. Ve svém pojednání bych chtěl rovněž použít některé statistické informace, které, jak se domnívám, dobře popisují některé současné trendy a dávají tušit některé další směry vývoje evropského známkového práva.

1.

Pojem a definování ochranné známky

Ochranná známka představuje velice účinný prostředek ochrany výrobků a služeb a mnohokrát rozhodla o osudu podnikatele na trhu. Správně použitá ochranná známka může 6

výrazně podpořit prodej a pomoci zavedení výrobce mezi spotřebiteli. V této kapitole bych rád pojednal o ochranné známce v nejširším možném smyslu a zabýval se tím, co to vůbec ochranná známka je. V souvislosti s tímto se nelze nezmínit i o některých „nevšedních“ ochranných známkách a některých „nových trendech“ ve výkladu označení, která jsou způsobilá k zápisu. Práva k ochranným známkám jsou tradičně zařazována do širší skupiny práv k průmyslovému vlastnictví, jež jsou součástí ještě širšího pojmu práva k duševnímu vlastnictví. V rámci práv průmyslových patří institut ochranné známky do oblasti práva na označení, a to současně s právem označení původu výrobků a právem k obchodnímu jménu. S pojmem „ochranná známka“ bývá někdy zaměňován pojem „značka“. Ve skutečnosti je značka synonymem pro označení, které slouží k odlišení výsledků lidského snažení a jedná se tedy o obsahově širší pojem. Ochranné známky jsou logicky i značkami. Na rozdíl od značek jsou však, až na některé výjimky, zapsány v příslušných veřejnoprávních rejstřících. ZOZ uvádí demonstrativní výčet označení, která jsou schopna grafického znázornění.1 Podobný demonstrativní výčet obsahuje ve svém čl. 4 odst. 2 i španělský LM, výčet však obohacuje o znělky a vysloveně připouští jednotlivá označení vzájemně kombinovat. Rovněž Nařízení o ochranné známce uvádí prakticky stejný demonstrativní výčet označení, které mohou tvořit ochrannou známku Společenství pod podmínkou, že jsou tato označení graficky znázornitelná. Jak je patrno z uvedených příkladů, legální definice ochranné známky je velice komplikovaná, a i když se všechny tři normy o definici ochranné známky jako takové pokouší, výsledkem je spíše vymezení forem a odtud potažmo i druhů označení způsobilých veřejnoprávní ochrany podle zákona. Všechny tři normy však ochranu poskytují pouze takovému označení, které kumulativně splňuje dvě základní zákonné podmínky, a to grafickou znázornitelnost a rozlišovací způsobilost. Tato rozlišovací způsobilost, které se dále věnuji v následující kapitole, se posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním výrobkům nebo službám, k jejichž rozlišení má sloužit. Označení, u nichž je splnění podmínky grafické znázornitelnosti problematické, ochrannou známkou být povětšinou nemohou. Jedná se např. o označení čichová, světelná nebo pohybová, v některých případech i zvuková.2 Ve své práci krátce pro ilustraci rozvinu teorii zápisné 1

2

Jedná se zejména o slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal. Oproti předchozí právní úpravě zahrnuje tento výčet výslovně také barvy. Zvuková známka, tj. sluchem vnímatelné rytmické či hudební projevy jako jsou znělky, signály, by sice mohly být vyjádřeny ve formě notového zápisu, tímto způsobem však nelze jednoznačně řešit

7

způsobilosti na případech známek tvořených pouhou barvou, známek čichových a známek zvukových. V současné době dochází k postupnému rozšiřování legálního výkladu znaků, jímž může být ochranná známka tvořena.3 K tomuto trendu podstatně přispívá i nerigidní výkladová praxe Úřadu. Vedle „tradičních“ a ustálených forem ochranných známek, které se nejčastěji vyskytují jako slovní, obrazové, prostorové a kombinované, se začínají v posledních letech vyskytovat i jiné, nové formy. Jedním z příkladů nových tendencí jsou například barevná označení, která postrádají pevné obrysy. Barva, ač má v zásadě druhotný význam a je většinou různými lidmi různě vnímána, může být v některých případech svým působením na spotřebitele spojována právě s jedním výrobcem či poskytovatelem služeb. V těchto případech se má tedy za to, že se barva sama o sobě vyznačuje dostatečnou rozlišovací schopností, protože není pro danou kategorii výrobků či služeb typická a je dostatečně neobvyklá.4 Počet barev, které jsou schopny být tímto způsobem dostatečně rozlišitelné a nabízejí se tak k zápisu je ale však malý, především pro obecně malou schopnost vnímání barevných nuancí lidským okem. Ochranné známky tvořené barvou jsou obecně snadno znázornitelné, ve většině případů postačí k zápisu vzorek barvy doplněný o konkretizaci odstínu pomocí mezinárodně uznávaného identifikačního kódu barev. ESD při posuzování rozlišovací způsobilosti doporučuje provádět důkladný průzkum a při posuzování přihlédnout především k dosavadnímu užívání známky. Podobně lze přihlásit jako ochrannou známku i kombinaci dvou barev, tj. grafické ztvárnění tvořené dvěma nebo více barvami, které jsou popsány abstraktním způsobem a bez obrysu, musí však navíc obsahovat i systematické uspořádání, které přiřazuje dotčené barvy předem určeným a stálým způsobem.5 V případě vůní jako čichových ochranných známek je situace mnohem složitější. V jejich případě, stejně jako v případě jiných „netradičních“ ochranných známek, je zcela přelomové

3

4

5

problematiku interpretace zvuku, který by měl být chráněn jako ochranná známka. U známek čichových nepřipadá jakékoliv grafické znázornění v úvahu. Mezi světelné známky patří známky slovní, obrazové nebo kombinované při použití reprodukční techniky, jako např. projekce. Kinetické známky představují známky slovní, obrazové nebo kombinované v určitém charakteristickém pohybovém záběru. Blíže Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách, zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 54. Blíže Dvořáková, K. Zápisná způsobilost některých forem ochranných známek, zejména netradičních. Průmyslové vlastnictví, 2005, roč. 15, č. 7 – 8, s. 105. rozhodnutí ESD C-42/02 Heidelberger Bauchemie GmbH ze dne 20. června 2004.

8

rozhodnutí ESD ve věci Sieckmann,6 ve kterém rozhodl, že i označení, které nemůže být samo o sobě vizuálně vnímáno, může být ochrannou známkou, pokud může být znázorněno, zejména pomocí kreseb, čar nebo písmen a toto znázornění je jasné, přesné, ucelené, snadno dostupné, srozumitelné, trvalé a objektivní. Zároveň však ESD rozhodl, že chemický vzorec sám o sobě tuto podmínku nesplňuje, protože nereprezentuje vůni látky, ale látku jako takovou. Popis vůně pomocí chemického vzorce, ač je grafický, není dostatečně jasný, přesný a objektivní. Přihlášky vůní, jakožto ochranných známek jsou velmi podrobně přezkoumávány a v drtivé většině odmítány. Jako zvláštní případ často zmiňovaný v odborné literatuře slouží zapsaná ochranná známka „vůně čerstvě posečené trávy“. V tomto případě Úřad shledal, že popis vůně je dostatečně jasný a přesný a bylo tak potvrzeno, že čichová známka může být zapsána pouze jestliže splňuje podmínky rozlišovací způsobilosti a grafické znázornitelnosti pomocí slovního popisu. Vzhledem k tomu, že však tato ochranná známka byla zapsána před uvedeným klíčovým rozhodnutím, má se za to, že ESD rozhodnutím Sieckmann podmínku zápisné způsobilosti čichových známek ztížil a prakticky znemožnil jejich zápis snad až do doby, kdy bude moc být přímo vůně jako taková exaktně graficky vyjádřena. Oproti tomu zvukové záznamy jsou samy o sobě povětšinou schopny být vyjádřeny v podobě notového záznamu či sonagramu. V případě jejich dostatečné rozlišovací způsobilosti jsou – alespoň na komunitární úrovni – schopné zápisu. ESD tento názor potvrdil v rozhodnutí SHILED MARK v Joost Kist.7 ÚPV se v řízeních o zápisu netradičních ochranných známek přiklání spíše ke konzervativnímu výkladu znaků, jímž může být ochranná známka tvořena, i když v nedávné době ve svých vyjádřeních několikrát připustil, že přihlašovatel může překonat překážku zápisné způsobilosti označení, které by bylo tvořeno barvou samo o sobě, pokud prokáže, že dané označení dlouhodobým užíváním v obchodním styku získalo rozlišovací způsobilost pro přihlášené výrobky a služby. Z výsledků několika málo případů pokusu o zápis barvy jako ochranné známky se lze domnívat, že při své rozhodovací praxi bude ÚPV rozlišovat mezi barvami základními, které ponechá dostupné každému a specifickými odstíny s dostatečnou rozlišovací schopností, které po důkladném posouzení jejich rozlišovací schopnosti budou schopné zápisu. Toto je ostatně i praxe Úřadu. S přihlédnutím k výše 6 7

rozhodnutí ESD C-273/00 Sieckmann vs. DPMA ze dne 12. prosince 2002 rozhodnutí ESD C-283/01 Shield Mark v Joost Kist ze dne 27. listopadu 2003

9

zmíněnému rozhodnutí ve věci Sieckmann, nejsou na národní úrovni čichové známky schopné zápisu. Překvapivě je na národních úrovních rozlišně posuzována zápisná způsobilost zvukových známek. I přesto, že se u zvukového označení ukazuje jako problematická otázka interpretace zvuku, který by měl být chráněn jako ochranná známka, lze zvuk jako takový poměrně snadno graficky znázornit. Přesto však ÚPV dosud žádnou zvukovou známku nezapsal a ani se jimi ve své rozhodovací praxi nezabýval. Je ale možné, že se jeho rozhodovací praxe v tomto ohledu bude v budoucnosti měnit, stejně jako v případě zápisu ochranných známek tvořených pouhou barvou. K podobně rigidnímu výkladu se staví i španělský OEPM. Naopak německý DPMA melodické zvukové ochranné známky, které jsou schopny být vyjádřeny notovým zápisem, běžně zapisuje. Německý zákonodárce dokonce výslovně zmínil zvuky v demonstrativním výčtu označení schopných tvořit ochrannou známku.8 Ač jsou zvukové ochranné známky v Německu v porovnání s ostatními státy hojně zapisovány, přesto je jich k dnešnímu dni zapsáno jen několik desítek. Rovněž na komunitární úrovni „netradiční“ ochranné známky představují nepatrný zlomek všech zapsaných ochranných známek Společenství. Na konci května roku 2009 Úřad evidoval 6.043 žádostí o známku tvořenou pouhou barvou (ať již jednou či více), což představuje pouhých 0,82 % všech žádostí. Žádostí o zvukovou ochrannou známku bylo Úřadu po dobu jeho existence podáno dokonce jen sto. Žádostí o čichovou ochrannou známku pak pouhých sedm.

2.

Význam a funkce ochranných známek

V této části bych rád obecně uvedl důvody samotné existence ochranných známek. Ač by se z pohledu našeho zákonodárce i judikatury ESD mohlo zdát, že ochranná známka slouží především k odlišení výrobků a služeb různých výrobců, je určitě více důvodů, proč jsou ochranné známky obchodníky tak ceněny a dosahují obrovských hodnot. Jednotlivé funkce ochranných známek je potřeba chápat jako vzájemně se prolínající a podmiňující systém, který se až při svém naplnění projeví ve zvýšené hodnotě ochranné známky. Už z toho důvodu si zaslouží, aby těmto funkcím byla věnována náležitá pozornost. Již od nejranějších dob obchodníci označovali své zboží, aby tak vyjádřili jeho původ. 8

§ 3 německého zákona na ochranu známek a jiných označení (Gesetz über den Schutz von Marken und anderen Kennzeichen) ze dne 25. října 1994.

10

Různé značky s jednoduchými motivy používali obchodníci již ve starověké Asýrii, Babylónu či Číně. Na evropském kontinentu jsou poprvé doloženy již v antickém Řecku. Tyto značky a označení (signa) jsou zobrazovány na hrnčířském zboží a figurkách. Důvodem jejich existence je snaha výrobců a dodavatelů takového zboží odlišit své výrobky od výrobků ostatních podnikatelů.9 Tato rozlišovací funkce je základní funkcí ochranných známek i dnes. Jak již jsem zmínil v předchozí kapitole, schopnost odlišit výrobky nebo služby pocházející od různých osob je i jednou z podmínek zápisu do rejstříku ochranných známek, což zmiňuje ve svém čl. 2 Harmonizační směrnice, čl. 4 Nařízení o ochranné známce, stejně jako většina národních právních předpisů upravujících ochranné známky, např. ve svém úvodu ZOZ,10 podobně jako španělský LM.11 ESD se k této funkci mnohokrát vyjádřil ve svých rozsudcích.12 Ochranná známka nemůže existovat sama o sobě, ale vždy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje nebo s konkrétními službami, které jsou pod touto známkou poskytovány. Tedy označení, které má být chráněno jako ochranná známka, musí být vždy vázáno na konkrétní výrobky nebo služby, k jejichž rozlišení má sloužit.13 Postupem času získaly ochranné známky i další funkce. S rozvojem trhu a průmyslové výroby se stává pro spotřebitele nemožným spojit si určitý výrobek s osobou výrobce či dodavatele, protože masová výroba umožňuje výrobu prakticky identických výrobků, alespoň z pohledu běžného spotřebitele. Zavedené ochranné známky nahrazují roli výrobce či dodavatele jako určitého garanta kvality zboží a nesou v sobě samých už informaci o pověsti podnikatele. Ochranné známky tedy začínají plnit i funkci garanční. Dobře zavedené ochranné známky mají pro společnosti nesmírnou hodnotu, protože výrobky a služby spojené s touto ochrannou známkou si spotřebitelé spojují s kvalitou. Ochranná známka je pak mocným prostředkem v boji o spotřebitele a tím, že slouží k získání a udržení pozice vlastníka vůči dalším konkurentům na trhu, plní i funkci soutěžní.

9

10

11

12

13

Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI., 2007 s. 1. § 1 zák. č. 441/2003 Sb.: Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení (…) pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Čl. 4 zák. 17/2001: za ochrannou známku se považuje každé označení schopné výtvarného znázornění, které na trhu slouží k odlišení výrobků a služeb jednoho výrobce od druhého. např. rozhodnutí ESD C-10/89 ve věci SA CNL-Sucal NV vs. Hag GF AG ze 17. října 1990, ve věci C–39/97 Canon Kabushiki Kaisha vs. Metro-Goldwyn-Mayer Inc. z 29. září 1998 či ve věci C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer & Co. GmbH vs. Klijsen Handel BV z 22. červa 1999. Slováková, Z.: Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis CZ, 2006. s. 84.

11

Naopak vlastník ochranné známky je motivován k tomu, aby dobrou pověst své známky nadále rozvíjel či alespoň nepoškozoval, a tak mělo jeho zboží stále kvalitu očekávanou spotřebiteli. Tato funkce se označuje jako motivační. Při zvětšujícím se počtu subjektů podnikajících na trhu a s rozvojem konkurenčního prostředí nabývá na významu i označování zboží tak, aby ho spotřebitel mohl snáze identifikovat. Aby ochranná známka splnila tento účel, měla by být obsahově nezávislá, originální, časově stálá, jednoduchá a výrazná, snadno zapamatovatelná, vyslovitelná i v jiných jazycích, pokud bude užívána i v zahraničí, a vhodná s ohledem na seznam výrobků a služeb, pro které má být používána.14 V moderní konzumní společnosti pak vystupuje další důležitá funkce ochranných známek, funkce reklamní. Ochranná známka se stává marketingovým nástrojem a je uváděna v reklamních materiálech, propagována v masmédiích, tedy všude tam, kde může působit na spotřebitele a přimět ho tak ke koupi výrobku či služby. Z pohledu vlastníka ochranné známky je zajisté nejdůležitější funkcí ochranné známky právě její funkce ochranná, která zajišťuje, že bez jeho vědomí nebude označeno touto známkou jiné zboží či služby. Ta se ukazuje jako nezbytná až s rozvojem kapitalismu a světového obchodu v 19. Století, kdy se obchodníci domáhají účinnější ochrany svých výrobků proti zneužití v konkurenčním boji. Dosavadní soukromoprávní ochrana se již jeví jako nedostačující a průmyslové státy zavádějí nový systém ochrany založený na zápisu do registrů a právní úpravě tohoto zápisu. Ochranná známka jako právní pojem se tak definitivně odděluje od ochranné značky, která takto chráněna není a je vytlačena spíše do sféry kulturní a neobchodní.

3.

Krátce k historickému přehledu a současné české právní úpravě

Právní úprava v oblasti ochranných známek v českých zemích má poměrně dlouhou tradici. Na našem území byl systém registrů obchodních známek poprvé zaveden rakouským císařským patentem č. 230 z roku 1859, kterým byl vydán Zákon daný pro ochranu známek a jiných poznamenání průmyslnických. Tento patent vymezil pojem ochranné 14

Hajn, Petr, Horáček, Roman, Čada, Karel. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 259.

12

známky jako zvláštní druh označení sloužící v obchodním styku k rozlišení výrobků různých výrobců. Podmínkou ochrany proti zneužívání neoprávněnou osobou byl zápis ochranné známky u Průmyslové a obchodní komory, v jejímž okresu vlastník provozoval řemeslo nebo průmyslově podnikal. Obchodníci tak získali možnost zajistit si výhradní užívání ochranných známek zápisem do tohoto veřejného rejstříku. Nejstarší česká ochranná známka byla zaregistrována již v roce 1859, kdy se si dala správní rada Měšťanského pivovaru v Plzni zapsat ochrannou známku „Pilsner Bier“ kvůli stále většímu počtu neautorizovaných výrobků nesoucích označení „plzeňské pivo“.15 Systém veřejných registrů ochranných známek je přirozeně budován na zásadě teritoriality. Za poměrně rychlým vznikem známkových rejstříků v průmyslových zemích v 19. století stojí i snaha recipročně chránit zboží obchodníků ze zemí, kde je systém registrace ochranných známek již uplatňován. Z těchto důvodů je také zákonem č. 39 z roku 1865 přiznáno právo registrace ochranných známek i cizozemcům. Novelizace původního císařského patentu z roku 1859 zákonem č. 19 z roku 1890, o ochraně známek, nepřinesla mnoho převratných změn. I nadále se výhradní právo k užívání známky zabezpečovalo zápisem do známkového rejstříku vedeného u stejné komory, navíc i zápisem do ústředního známkového rejstříku vedeného Ministerstvem obchodu. Po podání přihlášky byl žadatel vyrozuměn o tom, zda pro týž druh zboží je již zapsána totožná či podobná ochranná známka, aby mohl žadatel setrvat na svém ohlášení známky, vzít jej zpět či jej změnit.16 Za neoprávněné užívání zapsané ochranné známky hrozila pachateli peněžitá pokuta nebo až jeden rok vězení. Trestní stíhání se však provádělo pouze na žádost poškozeného. Novelizací tohoto zákona zákonem č. 108 z roku 1895 začali být chráněni i držitelé nezapsaného označení, kteří mohli do dvou let po zápisu stejné či zaměnitelné ochranné známky podat žalobu o výmaz. Museli však prokázat užívání tohoto označení pro stejný druh zboží před zapsáním ochranné známky. Takto vymazané známky mohly být po dvou letech opět zapsány, ovšem nikoliv ve prospěch posledních držitelů. Právní úprava na našem území musela rovněž reagovat na snahu upravit ochranu známek na mezinárodní úrovni. Vydáním nařízení č. 270 z roku 1908 došlo k provedení Madridské úmluvy, které se blíže věnuji ve čtvrté kapitole. Nařízení upravilo technické otázky spojené

15

16

Geneze ochranné známky plzeňského piva, dostupné z http://www.pilsnerurquell.cz/cs/homepage/pilsner-urquell/historie/zrozeni-pilsner-urquell/geneze-ochranne-znamky/ Dvořáková, K.: Právní úprava ochranných známek na našem území do vzniku ČSR in Průmyslové vlastnictví 1-2/2006. Praha. Úřad průmyslového vlastnictví.

13

s registrací ochranné známky a poplatky za registraci. Nově vzniklé Československo převzalo rakousko-uherskou právní úpravu ochranných známek zákony č. 469/1919 Sb. a č. 261/1921 Sb., které tak zachovaly kontinuitu známkových práv na našem území. Ochranné známky zapsané u některé obchodní a živnostenské komory bývalé rakousko-uherské říše, byly chráněny na našem území s prioritou původní přihlášky, pokud ve stanovené lhůtě majitel u příslušné komory sdělil, že se domáhá známkové ochrany pro oblast československého státu. Původní rakouskouherské zákonodárství s malými změnami platilo na našem území až do roku 1952, kdy byl vydán zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech. Do tohoto zákona se již promítla změna poměrů a vychází z tehdy zaváděného politicky motivovaného tuhého centralistického řízení ekonomiky, postrádajícího prvky tržního konkurenčního prostředí a soukromého vlastnictví. Pouze díky mezinárodním smlouvám, kterými bylo tehdejší Československo vázáno, nebyly zcela potlačeny některé charakteristické rysy patentového a známkového práva. Pošlapání práv vlastníků ochranných známek tímto zákonem mělo velký dopad na podnikatelské prostředí v naší zemi prakticky až do roku 1989. Tento zákon byl v osmdesátých letech nahrazen zákonem č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, ve kterém se, podobně jako v předcházejícím zákoně, promítá snaha státu regulovat soukromoprávní vztahy. K převodu ochranné známky na jinou právnickou nebo fyzickou osobu tak mohlo dojít pouze se souhlasem ÚPV, a to písemnou smlouvou. Svolení státního orgánu bylo potřeba i k přihlášení ochranné známky v zahraničí, stejně jako k upuštění od udržování takové známky v platnosti. Po vzniku České republiky sešlo z původně zamýšlené novelizace posledně jmenované právní úpravy a celá materie byla, zejména z důvodu velkých politických a ekonomických změn, nahrazena zákonem č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. Přijetím této normy byla nastolena úroveň ochrany právních vztahů vzniklých ze zápisu a užívání ochranných známek srovnatelná se standardem v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. Problematiku ochranných známek upravuje v současnosti zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, který nabyl účinnosti k 1. dubnu 2004, spolu s prováděcí vyhláškou č. 97/2004 Sb. Do této právní úpravy se rovněž promítají zejména obecné principy založené v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví a zásady ochrany předmětů průmyslového vlastnictví podle dohody TRIPS. Zákon přináší oproti předchozí úpravě některé zásadní změny spočívající například v rozšíření okruhu možných vlastníků 14

ochranných známek i na nepodnikatele, v možnosti přihlásit ochrannou známku tvořenou pouhou barvou, v zavedení pojmu ochranné známky s dobrým jménem do právního řádu a s tím souvisejícím užším vymezením všeobecně známé známky, v možnosti odmítnutí zápisu ochranné známky, která by nebyla přihlášena v dobré víře a některé další změny. Podstatné je, že do této normy byla transformována ustanovení Harmonizační směrnice a zároveň došlo k poskytnutí ochrany ochranné známce Společenství na území České republiky.

4.

Mezinárodní právo

V důsledku zásady teritoriality práv k ochranné známce není obvykle ochranná známka zapsaná v jednom státě chráněna ve státě druhém. S rozmachem mezinárodního obchodu v druhé polovině předminulého století se tento princip stává brzdou či alespoň nepříjemnou překážkou vzájemného obchodování mezi státy. Právní režim ochranným známek začíná být upravován dvoustrannými, častěji však mnohostrannými mezinárodnímu smlouvami, které nevytváří jednotné mezinárodní právo ochranných pro členské státy, protože zápis ochranné známky a ochrana z něj vyplývající se řídí právními předpisy státu, pro jehož území je známka zapsána. Tyto mezinárodní smlouvy vycházejí z principu teritoriality ochranných známek, zároveň však tento princip obohacují zásadou asimilace a reciprocity. Tedy zásadami nakládání s příslušníky ostatních smluvních států jako s příslušníky vlastního státu, ovšem pouze za předpokladu vzájemnosti. V rámci ochrany duševního vlastnictví, potažmo průmyslového vlastnictví, pod které spadá i ochrana známek, vznikly i mezinárodní organizace zabývající se touto oblastí. Nejvýznamnější z nich pak je Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization), založená v roce 1967, v současnosti mající 184 členských států.

4.1.

Pařížská unijní smlouva

Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z 20. března 1883 (dále jen Pařížská 15

úmluva)17 představuje základ mezinárodní úpravy ochranných známek. Předmětem ochrany duševního vlastnictví podle čl. 1 této úmluvy jsou mimo jiné také tovární nebo obchodní známky a známky služeb. Úmluva napomáhá překonávat důsledky teritoriality ochranných známek přiznáním stejných práv v oblasti ochrany duševního vlastnictví, které příslušné zákony poskytují nebo poskytnou příslušníkům vlastní země, příslušníkům všech unijních zemí. Ochranné známky jsou v jednotlivých unijních zemích přihlašovány a zapisovány v národním režimu, v rámci vnitrostátního zákonodárství. Vedle principu národního zacházení tato úmluva vychází i z principu priority, kdy na základě řádně podané přihlášky může přihlašovatel v příslušné prioritní lhůtě podat přihlášku v jiné unijní zemi a uplatnit v ní přednostní právo na udělení ochrany ze dne podání první přihlášky. Prioritní lhůta činí šest měsíců od podání řádné přihlášky v jedné z unijních zemí. Úmluva ponechává v kompetenci smluvních států stanovit samostatně podmínky přihlášky pro zápis továrních a obchodních známek. Vydává se cestou negativní definice a signatářské státy zavazuje zakázat užívání známek erbů, vlajek a jiných znaků státní svrchovanosti, dále jiných symbolických znaků, zkratek nebo názvů mezinárodních či mezivládních organizací, jakož i úředních zkušebních, puncovních a záručních značek (čl. 6ter). Podle čl. 6bis jsou unijní země zavázány, buď z úřední povinnosti, jestliže to zákonodárství země dovoluje, nebo na žádost zájemce odmítnout nebo zrušit zápis a zakázat užívání tovární nebo obchodní známky, která je reprodukcí, napodobením nebo překladem, jež je s to vyvolat záměnu se známkou, o které podle posudku příslušného úřadu země zápisu nebo užívání je obecně známo, že je již známkou osoby oprávněné požívat výhod této úmluvy a užívanou pro stejné nebo podobné výrobky.18 Ochranná známka, přihlášená příslušníkem smluvní země v kterékoliv jiné smluvní zemi, nemůže být odmítnuta nebo zrušena z důvodů, že nebyla přihlášena, zapsána nebo obnovena v zemi původu. Ochranná známka zapsaná řádně v některé unijní zemi je tedy nezávislá na známkách zapsaných v jiných unijních zemích, včetně země původu. Podkladem pro přihlášku takové známky je potvrzení zápisného úřadu o registraci známky, tzv. domácí listina. K odmítnutí zápisu nebo zrušení takové ochranné známky může dojít jen z taxativně vymezených důvodů, které spočívají právě ve starších

17

18

Úmluva podepsaná 20. března 1883 v Paříži byla následně několikrát revidována, a to v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 2. října 1979. Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI., 2007 s. 41.

16

právech třetích osob, v nedostatku rozlišovací způsobilosti, v rozporu s dobrými mravy nebo s veřejným pořádkem a v klamavosti (čl. 6quinquies). Signatářské státy Pařížské úmluvy tvoří Unii na ochranu průmyslového vlastnictví (Pařížskou unii). Tato unie je svou povahou mezinárodní organizací, která však v mezinárodních vztazích nevystupuje samostatně, ale v rámci WIPO, která sdružuje tuto a další podobné unie na ochranu jednotlivých průmyslových a autorských práv.

4.2.

Madridská dohoda a protokol k Madridské dohodě

Po přijetí Pařížské úmluvy vyvstala otázka mezinárodního zápisu ochranných známek, jenž by přihlašovatelům pomocí jediné přihlášky zjednodušil získání ochrany pro jejich ochranné známky v těch zemích, které by byly členy příslušné mezinárodní smlouvy. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek19 je mezinárodní dohodou v rámci Pařížské unie, a proto jejími účastníky mohou být pouze členské státy této unie. Smluvní země této dohody tvoří zvláštní unii pro mezinárodní zápis ochranných známek. Příslušníci smluvních stran mohou jedinou přihláškou u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) v Ženevě (podanou prostřednictvím příslušného zápisného úřadu původu přihlašovatele) získat ochranu přihlášené známky v těch členských zemích, které si přihlašovatel zvolil. Smluvní státy mohou do jednoho roku od data mezinárodního zápisu odmítnout ochranu mezinárodní ochranné známce přihlášené do těchto států, odporuje-li jejich vnitrostátním předpisům. Madridská úmluva významně zjednodušuje přihlašování ochranný známek tím, že mezinárodní přihlášce propůjčuje účinky přihlášky národní, mezinárodní zápis má pak stejné účinky jako zápis národní. Důležitou podmínkou je, aby ochranná známka byla zapsána v zemi původu. Tato vazba na národní zápis přetrvává ještě pět let od data mezinárodního zápisu. Pozbude-li známka ochrany v zemi původu během této pětileté lhůty platnosti, nemůže se nikdo dovolávat mezinárodního zápisu, bez ohledu na to, zda došlo k jeho převodu. Po uplynutí pěti let od data mezinárodního zápisu se tento stane nezávislým. Během těchto pěti let je ale známka „zranitelná“ právě v zemi původu. Toho je často využíváno k tzv. „centrálním útokům“ 19

Madridská dohoda podepsaná dne 14. dubna 1891 byla revidovaná v Bruselu roku 1900, ve Washingtonu roku 1911, v Haagu roku 1925, Londýně roku 1934 a Nice roku 1957 a Stockholmu roku 1967. Nově přistupující státy povinně přistupují k poslední verzi dohody. To je změna oproti dřívějšku kdy si přistupující země mohly zvolit k jaké verzi této dohody přistoupí.

17

námitkami proti zápisu takové známky v zemi původu. V případě docílení zrušení známky v zemi původu zaniká i mezinárodní zápis v určených zemích bez možnosti přeměny na národní známky těchto zemí. Až Protokol k Madridské dohodě tlumí tuto tvrdost a umožňuje transformaci mezinárodního zápisu na národní přihlášky. Ochranná známka se zapisuje na dobu dvacet let s možností obnovy vždy na dalších dvacet let, počítanou ode dne skončení předchozího období. Ustanovení čl. 9bis a čl.9ter této dohody upravuje převod práv k ochranné známce. Pokud se známka, která je zapsaná v mezinárodním rejstříku, převede na osobu usedlou v některé jiné smluvní zemi, než je země majitele mezinárodně zapsané známky, oznámí převod úřad této země Mezinárodnímu úřadu.20 Nový nabyvatel, na něhož byl mezinárodní zápis převeden, však musí splňovat podmínky existující při podání mezinárodní přihlášky, tedy příslušnost, bydliště, sídlo či podnik v některé smluvní zemi. Madridská dohoda umožňuje příslušníkům členských států jednodušší a méně nákladné získání známkoprávní ochrany ve více zemích tím, že umožňuje podání jediné přihlášky a přihlašovatel nemusí žádat o ochranu v každé jednotlivé zemi zvlášť. Svou podstatou je mezinárodní zápis podle této dohody jakýmsi souhrnem národních registrací s důsledky z toho vyplývajícími. I když se jedná o jediný zápis, muže být známka v některé zemi odmítnuta či zrušena z důvodu neužívání. Tím se liší od případu ochranné známky Společenství, která sama nemůže být odmítnuta, omezena nebo převedena s účinky pouze pro určité území Společenství (lze však udělit licenci k užívání ochranné známky Společenství jen pro část Společenství, což představuje výjimku z jejího unitárního charakteru). Ochranná známka Společenství nemůže být navíc pro určité území zrušena právě z důvodu, že ji vlastník pro toto území nepoužívá. Zcela postačí je-li používána v jednom členském státě Společenství.

4.3.

Přistoupení Společenství k Madridskému protokolu

Obohacením Nařízení o ochranné známce o hlavu XIII byla otevřena cesta přistoupení Společenství k Protokolu, který umožňuje, na rozdíl od Madridské dohody, i členství mezivládních organizací. Žadatel tak, po splnění podmínek pro mezinárodní zápis, může 20

Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007 s. 47.

18

svou ochrannou známku zapsat pro všech 27 členů Společenství i pro celé Společenství jako celek. I naopak si může žadatel, který splňuje podmínky pro přihlášení ochranné známky Společenství, spolu s přihlášením této známky podat žádost o zápis mezinárodní. Obdobně bude toto samozřejmě platit i pro vlastníka již zapsané ochranné známky Společenství. Přihlášku pro mezinárodní zápis je nutné podat u Úřadu na zvláštním formuláři, ten jí co nejdříve zašle Mezinárodnímu úřadu podle čl. 147 odst. 4 Nařízení o ochranné známce. Účinky přistoupení Společenství a tedy i propojení obou systému nastaly ode dne 1. října 2004.

4.4.

Niceská dohoda

Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek (dále jen Niceská dohoda) z roku 1957 je další dohodou v rámci Pařížské úmluvy, jejíž smluvní země tvoří Zvláštní unii.21 Zavedla pro účely zápisu ochranných známek jednotné mezinárodní třídění výrobků do třiceti čtyř tříd a služeb do osmi tříd.22 Tento mezinárodní systém třídění výrobků a služeb umožňuje provádění rešerší na shodnost nebo podobnost v rejstřících ochranných známek. Tímto usnadňuje průzkum, provádění předběžných i následných rešerší. Celkově vnáší jistotu do práv majitele ochranné známky. Úřady smluvních zemí této dohody jsou povinny uvádět v úředních listinách a úředních publikacích o zápisech ochranných známek čísla tříd podle tohoto mezinárodního třídění.23

4.5.

Ženevská smlouva

Smlouva o známkovém právu představuje významný krok v harmonizaci přihlašování a registraci ochranných známek. Účelem této smlouvy je zjednodušit řízení ve věcech 21

22

23

Niceská dohoda byla revidovaná ve Stockholmu a v Ženevě (1977). Většina států, stejně jako Česká republika, je vázána ženevským zněním. Seznam tříd a abecední seznam výrobků a služeb může stanoveným způsobem doplňovat a měnit tzv. Výbor znalců, který byl zřízen na základě této dohody. Dosah mezinárodního třídění je takový, jaký mu přizná každá smluvní země. Zvláště pak mezinárodní třídění nezavazuje smluvní státy, pokud jde o posouzení rozsahu ochrany známek ani pokud jde o uznání známek služeb. Každá smluvní země má možnost použít mezinárodního třídění výrobků a služeb buď jako systému hlavního nebo jako systému pomocného. Česká republika používá tohoto třídění výrobků a služeb jako systému hlavního. Již přihláška ochranné známky musí obsahovat mimo jiné i seznam výrobků nebo služeb, pro než má být ochranná známka zapsána, s uvedením tříd podle Niceské dohody.

19

ochranných známek tím, že stanoví maximální požadavky, které mohou úřady smluvních stran klást na přihlašovatele a na majitele ochranných známek. Cílem smlouvy je především sjednocení formálních požadavků, které musí být splněny přihlašovatelem nebo majitelem ochranné známky v řízení, jež probíhá u příslušných známkových úřadů ve smluvních státech s cílem ho zjednodušit a urychlit a tím usnadnit získání známkové ochrany.24 Tato smlouva, která se vztahuje pouze na známky vizuálně vnímatelné, uvádí náležitosti přihlášky ochranné známky, podmínky pro uznání data jejího podání u známkového úřadu, doklady, které nejsou pro účely zápisu rozhodné, a nelze je na přihlašovateli požadovat atp. Smluvní strany jsou přitom oprávněny vyžadovat, aby přihláška obsahovala všechny, nebo jen některé z nich, nikoliv však vyžadovat splnění ještě dalších, v této smlouvě nepředvídaných náležitostí. Smlouva také zavádí možnost elektronické formy komunikace. Ženevská smlouva nemá dopad na hmotné právo známkové, týká se pouze procesních a formálních záležitostí ve známkoprávním řízení před příslušným správním úřadem. Na diplomatické konferenci v Singapuru byla přijata doposud nejnovější smlouva o známkovém právu, která je však spíše dílčí modifikací právě smlouvy Ženevské. Smlouva nemá dopad na hmotné známkové právo, ale týká se pouze formálních a procedurálních záležitostí vztahujících se ke známkoprávnímu řízení před národními a regionálními známkovými úřady. Smlouva se nevztahuje jen na ochranné známky výrobků a ochranné známky služeb, ale i na známky nesestávající se viditelných označení, jako jsou zejména ochranné známky zvukové a čichové, pokud podle předpisů smluvních stran jsou tyto také předmětem zápisu u jejich známkových úřadů. Singapurská smlouva však nezavazuje smluvní strany přijímat k zápisu tyto známky, pokud nemohou být zapsány podle vlastních známkoprávních předpisů.

4.6.

Dohoda TRIPS

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Intellectual Property Rights) je jednou z multilaterálních mezinárodních dohod týkajících se mezinárodního obchodu, které tvoří součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (World Trade Organization) sjednané v roce 1994 v rámci tzv. Uruguayského kola při 24

Blíže k tomuto např. Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI., 2007 s. 50.

20

jednání konference o Všeobecné dohodě o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade).25 Text byl definitivně přijat na jednání v marockém Marrakeshi 15. dubna 1994. Podrobné pojednání o dohodě TRIPS a složitost jejího přijímání zcela jistě přesahuje rámec této práce, a proto pouze zmíním, že ochranu duševního vlastnictví reguluje veřejnoprávně a odráží základní principy činnosti WTO, kterými jsou národní zacházení, nediskriminace a doložka nejvyšších výhod. Dohoda si klade za cíl snížení překážek mezinárodního obchodu a zajištění ochrany práv k duševnímu vlastnictví a inkorporuje příslušné ustanovení týkající se ochranných známek Pařížské unijní úmluvy. V oblasti ochranných známek zavazuje čl. 15 členy chránit jakékoliv označení nebo kombinaci označení, která jsou způsobilá odlišit výrobky a služby jednoho podnikatele od výrobků a služeb jiných podnikatelů. Jakožto příklady takovýchto označení hodných ochrany v demonstrativním výčtu uvádí slova, včetně osobních jmen, písmena, číslovky, obrazové prvky a kombinace barev. Tam, kde označení nejsou schopna podstatně rozlišit příslušné výrobky a služby, mohou členové podmínit zápisnou způsobilost rozlišovací schopností získanou užíváním. Jako podmínku pro zápis mohou členové požadovat, aby označení byla rozeznatelná zrakem.26 Dohoda TRIPS v sobě obsahuje, na rozdíl od předcházejících dohod, ustanovení vztahující se k prosazení a vynucení práv z duševního vlastnictví. Svým významem tedy nenapomáhá pouze k vytvoření rovných podmínek pro zahraniční majitele práv k nehmotným statkům, ale umožňuje tato práva současně prosazovat a postihovat jejich nedodržování. Podpis dohody TRIPS byl v tehdejší době oslavován jako vítězství konsensu, globalizace a volného mezinárodního obchodování. Tato dohoda byla ale prosazena přes tvrdý odpor rozvojových zemí, v řadě z nichž do této doby prakticky nebyla věnována pozornost ochraně práv k duševnímu vlastnictví, neexistovala v nich účinná legislativa a nebyl v nich ani zájem tato práva chránit. Odpor rozvojových států byl ovšem zlomen nabídkou rozsáhlých kompenzací ze strany vyspělých průmyslových států, které je motivovaly připojit se k dohodě TRIPS.

25

26

Dohoda o zřízení WTO a dohody, které k ní jsou připojeny (tedy včetně Dohody TRIPS) vstoupily v platnost 1. ledna 1995. Blíže Pipková, H. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském Společenství. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 207.

21

5.

Komunitární právo

V prostředí Evropských společenství hrála Pařížská úmluva a Madridská dohoda dlouhou dobu hlavní roli prostředku pro zajištění spravedlivého zacházení s právy na označení obchodníků členských zemí. Po podpisu Smlouvy o ES a v době pozdějšího prohlubování jednotného vnitřního trhu však nastává zcela nová situace, kdy je zřejmé, že dosavadní instituty mezinárodního práva nejsou schopny umožnit splnění v ní vytyčených cílů. Vzniká evropské známkové právo, které je – velmi zjednodušeně řečeno – tvořeno koexistencí národních známek harmonizovaných Směrnicí Rady č. 89/104/EHS a Nařízením Rady č. 40/94. A právě tyto dva předpisy, složitá cesta k jejich přijetí, některé problémy s nimi související a jejich překonávání budou předmětem mých dalších výkladů.

5.1.

Cesta ke známkové směrnici a nařízení

Vytvoření prostoru bez vnitřních hranic je jedním ze základních cílů Společenství.27 Jedná se o prostor, kde je zajištěn volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Národní systémy ochrany známek jsou svou povahou překážkou fungování jednotného vnitřního trhu pro svou teritoriální povahu v kombinaci s exkluzivitou použití, kterou poskytují svým vlastníkům. Průmyslové vlastnictví ze své podstaty propůjčuje určité osobě na určitou dobu monopol, tedy výhradní právo užívat předmět ochrany, a to konkrétně ochrannou známku. O postupném překonávání teritoriality známkového práva formou harmonizace a unifikace bych rád pojednal v této kapitole. Konflikt mezi jednotným vnitřním trhem a průmyslověprávní ochranou, která brání volnému pohybu zboží, byl identifikován okamžitě po vstupu Smlouvy o ES v platnost.28 V samotném počátku byly zjištěny tři významné okruhy problémů: První problém představovala značná rozdílnost národních úprav.29 Druhým problémem byl teritoriálně omezený charakter těchto práv a tedy i fakt, že

27 28

29

čl. 2 Smlouvy o ES. Kopecká, S. Evropská unie a ochrana průmyslového vlastnictví. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, s. 21. Členské státy jsou oprávněny vydávat vlastní právní předpisy upravující práva k průmyslovému vlastnictví. Smlouva o ES, v článku 295, obsahuje ustanovení, podle kterého se tato smlouva nijak nedotýká úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech. Toto platí i pro průmyslové vlastnictví.

22

ochrana přiznaná státním orgánem platí jen na území příslušného státu.30 Třetím problémem byla interpretace některých ustanovení Smlouvy o ES. Tyto tři nastíněné problémy bylo nutno vyřešit tak, aby jednotný vnitřní trh nebyl pouhou chimérou. K určitému posunu v těchto oblastech dochází již od 70. let 20. století, respektive od poloviny 80. let, kdy probíhá budování jednotného vnitřního trhu.31 Jedním z řešení některých zmíněných problému by mohl být mezinárodní zápis dle Madridského dohody, který by však takto zapsané známce propůjčoval pouze stejné účinky, jako kdyby známka byla zapsána jako národní známka v daném státě, takto zapsaná známka by se tedy řídila národním zákonodárstvím. V případě, že by přihlašovatel nevyužil zavedeného Madridského systému pro zápis ochranných známek, musel by registrovat svou ochrannou známku v členských státech zvlášť. V případě dvanácti členských států v osmdesátých letech 20. století se zapsaná známka ve všech členských státech řídila deseti různými právními úpravami a uplatnit právo ve vztahu k třetí osobě bylo pro vlastníka velice finančně i časově náročné. V praxi by to znamenalo využít služby specialisty, který rozumí místnímu známkovému právu, v každé jednotlivé zemi. Protože tento zápis pouze propůjčuje ochranné známce postavení národní ochranné známky, může být např. uplatnění práv z ochranné známky vůči třetím osobám pro cizího obchodníka neznalého místních poměrů velice komplikované. Navíc je princip ochrany známek dle Madridské dohody závislý na zápisu a existenci „původní“ ochranné známky v zemi přihlašovatele. Proto již v roce 1980 předložila Komise návrh směrnice, která by harmonizovala právní předpisy členských států v této oblasti, a která by odstranila některé rozdíly v právních úpravách členských států, které by mohly bránit volnému oběhu zboží a volnosti poskytování služeb, a tím narušovat hospodářskou soutěž v rámci společného trhu. Harmonizační směrnice byla přijata až v roce 1988 a členské státy byly povinny ji implementovat do 28. prosince 1991. Pouhá harmonizace národních právních úprav členských států se ale ukázala jako nedostatečné řešení, neboť smyslem harmonizace není překonat teritoriální povahu ochranných známek ani sjednotit právní prostředky ochrany na území Společenství, ale pouze v nezbytném rozsahu přiblížit jednotlivé národní právní úpravy členských států. Cesta k nařízení, které by vytvořilo jednotný režim ochranné známky Společenství, byla však 30

31

Při aplikaci principu teritoriality se navíc nepřihlíží k událostem vně státu a majitel práva je schopen vyloučit dovoz výrobků i jinými oprávněnými držiteli z jiných států. V této době zahájila Evropská komise práce na vytvoření komunitární ochranné známky. Mělo jít o vytvoření nadnárodní ochranné známky, která by poskytovala teritoriální ochranu ve všech členských státech ES současně.

23

dlouhá. Myšlenka unifikace známkového práva se poprvé objevuje už se samotným vznikem EHS a Komise se poprvé touto myšlenkou zabývala již v roce 1959. Pro nedostatek politické vůle byly však práce zastaveny a myšlenka jednotného evropského známkového práva dostává nový impuls až s účinností Jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách,32 který v některých oblastech posloužil jako vzor pro úpravu ochranné známky Společenství, a přípravou Memoranda o vytvoření ochranné známky EHS.33 Řešením se stalo vytvoření jednotného režimu ochranné známky Společenství na základě Nařízení o ochranné známce,34 kterým se vytváří komunitární ochranná známka. Nejprve však bylo potřeba posoudit, zda Smlouva o ES vůbec uděluje institucím Společenství k takovému kroku pravomoc. V daném případě byl aplikován čl. 308 (býv. 235), který umožňuje Radě na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně učinit vhodná opatření k dosažení některého z cílů Společenství v rámci fungování jednotného vnitřního trhu. Tento poměrně komplikovaný postup byl přijat s ohledem na znění čl. 30 (býv. čl. 36), který vysloveně uvádí, že množstevní omezení dovozu a vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem tak, jak je zakazují čl. 28 (býv. Čl. 30) a čl. 29 (býv. Čl 34), se nevztahují na zákaz či omezení dovozu, vývozu či tranzitu odůvodněné ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Čl. 30 však takové zákazy a omezení vysloveně vylučuje v případě, že by měly sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. Přijetím Nařízení o ochranné známce byl vytvořen jednotný systém ochrany obchodních označení pro celé území Společenství, který má zabezpečit přihlašovateli jednoduchý, časově a finančně nenáročný přístup k této ochraně. Pro udržení takovéto ochrany postačí užívání ochranné známky pouze v jednom členském státě. Určitou nevýhodou může být podmínka, že známka musí mít stejné schopnosti ve všech členských státech Společenství. Pokud by přihlašované označení bylo např. druhové či popisné v jediném členském státě, přihláška bude automaticky zamítnuta. Při současném počtu 23 oficiálních jazyků Společenství se nejedná o nikterak vzácný příklad. Tento absolutní důvod zamítnutí ochranné známky Společenství lze považovat za cenu za zachování unitárního charakteru ochranné známky. Stejně tak může vést k zamítnutí přihlášky, pokud je přihlašované označení shodné nebo podobné se starší ochrannou známkou (ať komunitární či národní) 32 33

34

Zákon k ochranným známkám jednotný pro země Beneluxu byl přijat v roce 1969. V roce 1973 byla vytvořena pracovní skupina a v roce 1976 pak vyhotoveno Memorandum o vytvoření ochranné známky ES, které se později stalo základem pro nařízení. Nařízení (ES) č. 90/94 (v kodifikovaném znění č. 207/2009).

24

nebo jiným starším právem, a vlastník této starší známky či práva podá včas námitky (viz kapitola věnující se relativním důvodům zamítnutí). Na rozdíl od jednotného systému ochranných známek Beneluxu, ochranná známka Společenství národní či mezinárodní systém ochrany nenahrazuje a existuje paralelně s nimi.

5.2.

Komunitární vyčerpání práv z ochranné známky

Jak již jsem předeslal v předchozí kapitole, souběh komunitární zásady volného pohybu zboží a služeb a teritoriální omezenosti práv k průmyslovému vlastnictví představuje vážný problém, který vyvstal prakticky ihned po vstupu Smlouvy o ES v platnost. Určitým řešením se stal koncept komunitárního vyčerpání práv z ochranné známky. Tato teorie vyčerpání práv z ochranné známky ve své podstatě představuje omezení ius prohibendi, které vlastník ochranné známky může uplatňovat ve vztahu k třetím osobám a které zajišťuje, že bez vědomí vlastníka ochranné známky nebude označeno touto známkou jiné zboží či služby. Pouze se souhlasem vlastníka je tak možno uvést na trh zboží či služby označené touto ochrannou známku a těžit z dobré pověsti této známky, čehož obchodník může využít, pokud obchoduje na trzích více států, a zabránit tak paralelním dovozům již jednou prodaného zboží obvykle ze státu s nižší cenovou hladinou. Je zjevné, že využíváním práv k průmyslovému vlastnictví by vlastníci ochranných známek mohli významně ztížit volný pohyb zboží uvnitř Společenství. Práva duševního vlastnictví v sobě obsahují – pro oblast volného pohybu zboží, služeb a soutěže nebezpečnou – exkluzivitu, monopol jejich majitele udílet územně omezený souhlas k předmětu práva duševního vlastnictví. Tím se pro zboží, dotčené duševním vlastnictvím, obnovují hranice mezi členskými státy.35 Vyčerpání práv z ochranné známky napomáhá volnému pohybu zboží v rámci Společenství tím, že zabraňuje zneužití ochranné známky, jejíž základní funkcí je odlišit původ zboží, nemá být prostředkem k omezování jeho volného pohybu v rámci vnitřního trhu. Jakmile ochranná známka tedy splní svůj původní účel, práva jejího vlastníka se vyčerpají a na území, kde k tomuto vyčerpání došlo, nemůže už nadále dojít ke střetu práv vlastníka ochranné známky a vlastnického práva majitele zboží. Původní návrh směrnice o ochranných známkách z roku 1980 vycházel z teorie mezinárodního vyčerpání 35

Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P. Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, str. 441,

25

ochranné známky a ve svém čl. 6 odst. 1 vysloveně stanovil nemožnost zakázat užití ochranné známky u zboží, které bylo pod touto ochrannou známkou již jednou uvedeno na trh Společenství či mimo něj. Harmonizační směrnice se pak přiklání k teorii komunitárního vyčerpání práv z ochranné známky a uvádí, že ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání pro zboží, které bylo pod touto ochrannou známkou uvedeno majitelem nebo s jeho souhlasem na trh ve Společenství.36 Jedná se tedy o nový koncept a jakýsi kompromis mezi národním a mezinárodním vyčerpáním práv, kdy jsou práva vyčerpána udělením prvního souhlasu vlastníka ochranné známky pro území celého Společenství (resp. EHP). Tento článek byl v prakticky identickém znění přejat Radou i do Nařízení o ochranné známce.37 ESD pak ve svých rozhodnutích potvrdil, že komunitární vyčerpání práv není jen jakousi minimální právní ochranou a členské státy nemohou za tuto ochranu dobrovolně zajít a rozhodnout se pro koncept mezinárodního vyčerpání práv z ochranné známky. Tato teorie má i své kritiky, kteří upozorňují především na to, že článek III dohody GATT státům zakazuje znevýhodňovat tuzemské a importované zboží, což je, zdá se, v rozporu s konceptem národního a teoreticky i komunitárního vyčerpání práv.38 Od deklarace v Marakeshi tvoří přílohu této dohody i Dohoda TRIPS, která výslovně nechává státům volnost upravit vyčerpání práv podle svých představ. Koncept mezinárodního vyčerpání limitovaného územím Společenství nebyl dosud přejat žádnou jinou nadnárodní strukturou.

5.3.

Nařízení a jeho další vývoj

Nařízení Rady č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství bylo provedeno Komisí prováděcím nařízením.39 Ustanovení tohoto nařízení detailněji upravují některé náležitosti a požadavky stanovené Nařízením o ochranné známce. Dalším důležitým předpisem souvisejícím s Nařízením o ochranné známce je nařízení Komise, které upravilo poplatky spojené s registrací ochranné známky Společenství (poplatkové nařízení),40 stejně jako i poplatky, které se hradí Úřadu za jeho další služby. Tomuto nařízení a obecně 36 37 38

39

40

čl. 7.1 směrnice č. 89/104/EHS (2008/95/ES). č. 13.1 nařízení č. 40/1994 (207/2009). De Las Heras Lorenzo, Tomás, El agotamiento del derecho de marca. Montercorvo S.A. Madrid, 1994, str. 422. Nařízení Komise č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení o ochranné známce Společenství. Nařízení Komise 2869/95 ze dne 13. prosince 1995. V současnosti poplatky upravuje nařízení Komise č. 355/2009 ze dne 31. března 2009.

26

nákladům na pořízení ochranné známky Společenství se věnuji v následující kapitole. Nařízení upravuje i roli ESD a SPI. Harmonizační směrnice je často vykládána ESD podle čl. 234 v rámci prejudiciálního řízení, kdy se na něj obrátí soud členského státu. Kromě toho ESD rozhoduje na základě čl. 65 Nařízení o ochranné známce ve spojení s čl. 53 statutu ESD a čl. 130 – 136 Jednacího řádu SPS jako odvolací orgán proti rozhodnutí SPS, který přezkoumává rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu, typicky o zamítnutí důvodů ať již z absolutních důvodů (řízení ex parte) nebo z relativních důvodů v rámci podaných námitek (řízení inter partes). V současné době je tento stav, kdy SPS rozhoduje o výše uvedených rozhodnutích jako soudní orgán první instance podrobován kritice, protože dochází k jeho zahlcení známkoprávními spory. Jak již jsem pojednal v kapitole věnující se Madridské dohodě a Protokolu, došlo s účinností od 1. května 2004 k přistoupení k Madridskému protokolu. Z tohoto důvodu bylo potřeba před přistoupením i Nařízení o ochranné známce novelizovat.41 Další významné změny související s řízením o zápisu ochranných známek a několik nových institutů přineslo nařízení 422/2004, které si vyžádalo rovněž řadu změn v prováděcích předpisech. Jejich poměrně podstatná novelizace byla provedena nařízením Komise č. 1041/2005, které mj. i zrušilo povinné národní rešerše. V nedávné době bylo pak Nařízení o ochranné známce, které bylo za dobu své účinnosti několikrát podstatně změněno, z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti kodifikováno nařízením Rady č. 207/2009. Podobně i Harmonizační směrnice byla v nedávné době ze stejných důvodů kodifikována směrnicí EP a Rady č. 2008/95/ES.

5.4.

Náklady na získání ochranné známky Společenství

Poplatkové nařízení bylo v posledních letech několikrát podstatně změněno. Naposledy došlo k jeho upravení a celkovému zjednodušení celého systému hrazení poplatků a částečně i ke zlevnění většiny služeb v květnu roku 2009.42 V případě přihlášky ochranné známky Společenství je od 1. května 2009 vybírán poplatek 1050.- €, v případě podání přihlášky elektronickou formou je poplatek snížen na 900,- €. Oproti dřívějšku však již od května 2009 není potřeba hradit poplatek za zápis úspěšné přihlášky, který činil 850 €. Prakticky tedy došlo ke zlevnění celkové ceny za zápis ochranné známky Společenství o 41 42

Nařízením Rady č. 1992/2003 ze dne 27. října 2003. Nařízením Rady č. 355/2009 ze dne 31. března 2009

27

sedm set euro a ochranná známka Společenství se tak stává opět o něco přitažlivější i pro menší obchodníky. Domnívám se, že se jedná o projev snahy vzbudit zájem o ochrannou známku Společenství i u menších regionálních podnikatelů nepodnikajících na území celého Společenství, ač ochranná známka Společenství ve svých počátcích zjevně nebyla přímo určena k ochraně drobných podnikatelů, kteří svou výrobou a svými službami nepřekračují hranice několika málo států. Jde již o druhé dramatické snížení ceny poplatků za zápis ochranných známek, k prvnímu došlo v roce 2005.43 Zrušením „druhé fáze“ placení poplatku byl proces registrace ochranné známky Společenství rovněž významně zjednodušen. Pro porovnání uvádím sazebník poplatků placených za přihlášení a registraci ochranné známky Společenství a poplatků s registrací souvisejících před a po 1. květnu 2009:

Sazebník poplatků podle nařízení Komise č. 355/2009 Poplatek Poplatek za přihlášku individuální ochranné známky poplatek za přihlášku individuální ochranné známky - elektronické podání poplatek za přihlášku kolektivní ochranné známky Za každou třídu výrobků či služeb nad tři třídy u individuální ochranné známky Za každou třídu výrobků či služeb nad tři třídy u kolektivní ochranné známky poplatek za zápis individuální ochranné známky 43

Částka před 1. květnem 2009

po 1. květnu 2009

900 €

1050 €

750 €

900 €

1300 €

1800 €

150 €

150 €

300 €

300 €

850 €

0€

Nařízením Komise č. 1687/2005 ze dne 14. října 2005

28

poplatek za zápis kolektivní ochranné známky Za zápis každé třídy výrobků či služeb přesahující 3 třídy u individuální ochranné známky Za zápis každé třídy výrobků či služeb přesahující 3 třídy u kolektivní ochranné známky

1700 €

0€

150 €

0€

300 €

0€

V případě poplatků za přihlášení ochranné známky se nové ceny vztahují na přihlášky podané po 1. květnu 2009. U poplatků za zápis ochranné známky Společenství je rozhodná doba, kdy byl žadatel vyzván k zaplacení tohoto poplatku. V případě, že je přihláška připravená před tímto datem a Úřad odešle výzvu k zaplacení poplatku, pro úspěšný zápis ochranné známky Společenství je třeba poplatek zaplatit, byť i po tomto datu. V případě, že do tohoto data nebude přihláška k zápisu připravena, není potřeba žádný poplatek za zápis platit (resp. poplatek je v tomto případě 0,- €) a žadatel úspěšně přihlásí ochrannou známku jen s pomocí dříve uhrazeného (a levnějšího) poplatku za podání přihlášky. Nákladnost registrace ochranné známky Společenství je důležité zkoumat v porovnání s nákladností pořízení národní ochranné známky. Může to být jeden z důvodů pro přihlášení či naopak nepřihlášení ochranné známky Společenství. Pro české výrobce a obchodníky bude zřejmě nejzajímavější porovnání nákladů na registraci české ochranné známky spolu s národními ochrannými známkami našich sousedů s ochrannou známkou Společenství. V následující tabulce tedy srovnávám celkovou cenu za přihlášení a zápis pěti národních ochranných známek středoevropského prostoru při zápisu ochranné známky klasickým (neelektronickým) způsobem. Vzhledem k různosti systémů poplatků (např. v některých státech se platí poplatek za přijetí přihlášky a za zápis, v jiných pak je poplatek spojen, některé úřady do celkového sumy nezapočítávají potvrzení o zápisu atp.) se jedná pouze o srovnání přibližné: Porovnání nákladů na přihlášení a zápis v České republice, Slovensku, Polsku, Německu a Rakousku s

ochrannou 29

známkou Společenství 44

Česká republika Slovensko Polsko Německo Rakousko

ind. ochranná známka 189,50 € 165,50 € 131 € 300 € 329 €

kol. ochranná známka 377,50 € 331,50 € 262 € 900 € 1.169 €

Celkem:

1115 €

3040 €

Ochranná známka Společenství

1050 €

1800 €

Jak je z tohoto srovnání patrné, zápis ochranné známky Společenství je pro přihlašovatele výhodný v případě potřeby ochrany výrobků či služeb již v těchto pěti státech. V případě přihlášení kolektivních ochranných známek by pak ochranná známka Společenství mohla za stejných podmínek ušetřit zhruba 1200 €. Nechávám stranou fakt, že přihlášení ochranné známky Společenství by v tomto případě bylo i časově a administrativně méně náročné.

6.

Úřad a zastupování před Úřadem

Nařízení o ochranné známce hned ve svém úvodu zřizuje Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), tento úřad sídlí ve španělském Alicante a provádí zápisy ochranných známek Společenství. Kromě této materie se Úřad zabývá i průmyslovými vzory Společenství. Role Úřadu v řízení o zápisu je zcela klíčová, domnívám se tedy, že by i v této práci mělo být o Úřadu a některých zvláštnostech při vystupování před ním pojednáno. Úřad, jak již jsem zmínil, je vytvořen Nařízením o ochranné známce, a ač byl fakticky zřízen již v září 1994, první přihlášky ochranných známek Společenství začal přijímat až 2. 44

Poplatky jsou uváděny v €, u nečlenských států eurozóny jsou poplatky přepočteny na € podle kurzu centrální banky daného státu k 1. květnu 2009.

30

ledna 1996. Úřad disponuje právní subjektivitou, což znamená, že svým jménem může uzavírat smlouvy a jednat nezávisle se třetími osobami. V současné době je Úřad úplně finančně soběstačný a zdrojem jeho příjmů jsou pouze poplatky, které Úřad vybírá za své služby. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů je správa rejstříku ochranných známek a jeho publikace ve Věstníku ochranných známek Společenství. Úřední věstník, který Úřad rovněž vydává, obsahuje sdělení a informace obecné povahy vydané prezidentem Úřadu, jakož i další informace týkající se tohoto Nařízení o ochranné známce a jeho provedení. V zásadě platí, že k podání přihlášky ochranné známky Společenství není potřeba, aby byl přihlašovatel zastoupen profesionálem. Nařízení o ochranné známce toto pravidlo vysloveně uvádí ve svém čl. 92 odst. 1. Zároveň však z této zásady uvádí několik výjimek. V těchto případech je pak nezbytné, aby byl přihlašovatel zastoupen kvalifikovaným zástupcem uvedeným přímo na seznamu úřadu, popř. aby byl zastoupen advokátem, který je oprávněn vykonávat činnost v některém z členských států, má místo podnikání v některém státě Společenství a je v tomto státě oprávněn jednat jako zástupce v záležitostech ochranných známek. Zastoupení takovýmto profesionálem je potřeba i v případech, kdy přihlašovatel nemá ve Společenství bydliště, místo podnikání nebo skutečný a fungující průmyslový či obchodní podnik a není zastoupen svými zaměstnanci.

7.

Přihláška a její náležitosti

Přihlášku ochranné známky Společenství je oprávněna podat jakákoli fyzická či právnická osoba, včetně veřejnoprávních subjektů, a to jak z členských, tak z nečlenských států Společenství (čl. 5 Nařízení o ochranné známce). Dnem podání je den, kdy přihlašovatel podal přihlášku buď přímo u Úřadu či jakémukoliv národnímu úřadu průmyslového vlastnictví členského státu. Přihláška musí obsahovat údaje uvedené v čl. 26 odst. 1 Nařízení o ochranné známce, tzn. žádost o zápis označení, údaje umožňují zjistit totožnost přihlašovatele, seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis a musí v ní být vyobrazena přihlašovaná ochranná známka. Dřívější dikce Nařízení o ochranné známce, která považovala přihlášku, která by Úřadu došla po měsíci od svého podání, za zpětvzatou, byla novelizována tak, že taková přihláška se nepovažuje již za podanou v okamžiku podání u národního úřadu průmyslového vlastnictví, ale až v den, kdy dojde Úřadu. Tato lhůta 31

navíc byla prodloužena o další měsíc. Jak již jsem zmínil v kapitole pojednávající o poplatcích u Úřadu, základním poplatkem za přihlášku ochranné známky Společenství je 1050 €, tento poplatek v sobě zahrnuje již i poplatek za zápis ochranné známky Společenství. Finančně zvýhodněna je přihláška podaná elektronickou formou. Přihlašovatel ochranné známky Společenství, který podal starší přihlášku ve státě, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, může do šesti měsíců od podání této přihlášky uplatnit zápisnou přednost (prioritu) i ve vztahu k přihlášce ochranné známky Společenství. V takovém případě bude za datum podání přihlášky ochranné známky Společenství považováno datum podání přihlášky ochranné známky v členském státě. Pokud přihlašovatel právo priority nevyužije, je dnem podání přihlášky den, kdy přihlašovatel předloží dokumenty obsahující údaje, které požaduje čl. 26 odst. 1 Nařízení o ochranné známce s podmínkou, že přihlašovatel zaplatí přihlašovací poplatek ve lhůtě jednoho měsíce od předložení uvedených dokladů. Přihlašovatel může vzít kdykoliv svou přihlášku zpět, může i omezit či pozměnit seznam tříd výrobků a služeb v ní obsažený. Následující graf znázorňuje vývoj počtu podaných, zveřejněných a zapsaných přihlášek do konce roku 2008. Zdánlivá neúspěšnost přihlašovatelů v roce 2008 je přirozeně způsobena délkou celého řízení a tedy i tím, že mnoho přihlášených a zveřejněných ochranných známek bylo zapsáno až tento rok:

100000 90000 80000 70000 60000

podaných

50000

zveřejněných

40000

zapsaných

30000 20000 10000

19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08

0

45

45

Zdroj: statistická data Úřadu dostupné z www.oami.europa.eu.

32

Z grafu je patrný nárůst počtu přihlášek po prvním výrazným zlevněním poplatků za zápis ochranné známky Společenství v roce 2005. Jsem přesvědčen, že se bude tento vývoj opakovat i v roce 2009 v souvislosti s již zmiňovaným přijetím nařízení Komise č. 355/2009.

7.1.

Jazyky

Nařízení o ochranné známce uvádí pět tzv. „jazyků Úřadu“, jsou jimi angličtina, francouzština, italština, němčina a španělština. To však přihlašovateli nebrání podat přihlášku v jednom z 23 úředních jazyků Společenství. Druhý jazyk, který je přihlašovatel povinen uvést v přihlášce ochranné známky Společenství a musí být jedním z pěti jazyků Úřadu, je jakousi pojistkou možnosti komunikace s přihlašovatelem v případě námitkového či zrušovacího zřízení. Přihlašovatel uvedením tohoto jazyka souhlasí s tím, aby v tomto jazyce Úřad s přihlašovatelem v těchto řízeních komunikoval. Přihlášku, která by byla podána v jednom z úředních jazyků Společenství, který však není jazykem Úřadu, si Úřad do druhého jazyka uvedeného přihlašovatelem přeloží. Obecně tedy platí, že je-li přihlašovatel ochranné známky Společenství jediným účastníkem řízení u úřadu, je jazykem řízení jazyk, v němž byla přihláška podána. Byla-li přihláška podána v jiném jazyce, než jsou jazyky Úřadu, může Úřad zasílat písemná sdělení přihlašovateli i v druhém jazyce, který přihlašovatel uvedl v přihlášce. Pro zajímavost následující graf uvádí

využití

jednotlivých pěti úředních jazyků jako „druhých“ jazyků přihlášek od roku 1996 do konce května roku 2009: 46

450000 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 EN 46

FR

DE

IT

ES

Zdroj: statistická data Úřadu dostupné z www.oami.europa.eu.

33

8.

Průzkum přihlášky a absolutní důvody zamítnutí

Po podání přihlášky ochranné známky společenství Úřad nejprve zkoumá, zda přihláška splňuje podmínky pro přiznání dne podání podle čl. 27 Nařízení o ochranné známce a další formální náležitosti stanovené Nařízením o ochranné známce a prováděcím nařízením. Zkoumá zároveň byl-li zaplacen poplatek Úřadu. Nesplní-li přihláška tyto podmínky, vyzve Úřad k odstranění nedostatků a zaplacení poplatku. K tomuto poskytne přiměřenou lhůtu. Pokud v této lhůtě přihlašovatel neodstraní nedostatky základních požadavků na ochrannou známku Společenství, má se za to, že přihláška nebyla podána. V případě, že přihláška nesplňuje jiné náležitosti stanovené Nařízením o ochranné známce a prováděcím nařízením a ve stanovené době nejsou tyto vady odstraněny, Úřad přihlášku zamítne. V případě včas nezaplaceného poplatku se přihláška považuje za vzatou zpět, jak již jsem zmínil v kapitole pojednávající o nákladech na získání ochranné známky Společenství. Teprve později Úřad zkoumá, zda neexistují tzv. absolutní důvody pro zamítnutí přihlášky. Jsou to nedostatky přihlášky, které nemohou být zhojeny a vedou přímo k zamítnutí přihlášky, a to ještě před jejím zveřejněním. Nařízení o ochranné známce ve svém čl. 7 taxativně vyjmenovává absolutní důvody zamítnutí.

8.1.

Označení nesplňující základní požadavky

Prvním důvodem k zamítnutí je to, že označení nesplňuje základní požadavky dle čl. 4 Nařízení o ochranné známce. Jak již jsem zmínil v kapitole pojednávající o pojmu a definování ochranné známky, základním požadavkem na ochrannou známku je její grafická znázornitelnost a rozlišovací způsobilost. Zopakuji krátce, že přelomovým rozhodnutím ohledně případů týkajících se podmínky grafické znázornitelnosti se stalo rozhodnutí ve věci Sieckmann, ve kterém ESD konstatuje, že seznam označení, které mohou tvořit ochrannou známku Společenství, je pouze demonstrativní, proto z něj nemohou být vyloučena označení v něm neuvedená. Zároveň ale podmiňuje zápisnou způsobilost označení, které nemůže být samo o sobě zrakově vnímáno jeho grafickou znázornitelností. 34

Tím ESD prakticky vyloučil další možné zápisy čichových značek, neboť ani čichová známka doplněná slovním popisem by podle ESD zjevně již nesplnila podmínku své grafické znázornitelnosti. Oproti tomu další příklad „netradičních“ ochranných známek – známky zvukové - tuto podmínku splňují, je-li je možno přesně graficky znázornit. Tedy např. hudební partitura je schopna vyjádřit délku a výšku hudebních tónů. Naopak bude v budoucnu zajímavé, jak bude ESD rozhodovat o zápisné způsobilosti zvuků, které ze své podstaty nejsou schopny být takto vyjádřeny v případě, že budou vyjádřeny zápisem ze sonagramu či dokonce pouze přiloženy na hudebním nosiči. Jak již jsem zmínil v kapitole věnující se pojmu a definování ochranné známky, Úřad za třináct let své existence projednal pouhých sto žádostí o zápis zvukové známky. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že legální výklad se u těchto známek ještě může posunout a moderní média by mohla stoupnout na důležitosti i v případech registrací těchto netradičních ochranných známek.

8.2.

Chybějící rozlišovací způsobilost

Rozlišovací způsobilost jako podmínka pro zápis ochranné známky je znovu vysloveně uvedena v čl. 7 odst. 1 písm. b). Nedostatek rozlišovací způsobilosti bude vylučovat možnost zápisu označení, které postrádá rozlišovací charakter ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je o zápis žádáno. Kritériem je zde vnímání relevantní veřejnosti, kterou tvoří průměrní spotřebitelé daných výrobků či služeb. Nedostatek rozlišovací způsobilosti je vlastností např. kódů, kombinací číslic a písmen, či obyčejného spojení slov, které ale postrádá informace, které by vedly k tomu, aby mohlo být toto označení spotřebitelem rozlišitelné od jiných označení jiných výrobců. Rovněž technické prostředky, které způsobují určitou přirozenou vlastnost výrobku a zdobné a dekorativní prvky jsou z tohoto důvodu nezpůsobilé zápisu.47 Posouzení rozlišovací způsobilosti je tedy posouzením prvků objektivních (samotný vzhled označení) a subjektivních (dojem vyvolávající u spotřebitelů). V zásadě lze říci, že označení slovní tvořená jediným slovem jsou častěji posouzena jako nezpůsobilá k zápisu z důvodu této překážky než např. označení tvořená více slovy, slogany či dokonce označení grafická a kombinovaná. ESD rozhodoval v některých zajímavých případech ohledně rozlišovací způsobilosti trojrozměrných výrobků a označení tvořených pouhou barvou. Vzhledem k tomu, že o označeních tvořených pouhou 47

Rozhodnutí ESD C-445/02 P ze dne 28. června 2004

35

barvou či kombinací barev jsem již pojednal v kapitole věnující se pojmu a definici ochranné známky, rád bych alespoň krátce zmínil rozhodnutí ESD ve věci Henkel vs. OHIM.48 ESD v něm konstatoval, že samotný obdélníkový tvar tablet pro myčky a pračky postrádá rozlišovací způsobilost, protože relevantní veřejnost si obecně takovýto obdélník spojuje i s jinými tabletami. Zatímco ochranné známky slovní, obrazové či kombinované nejsou závislé na vzhledu výrobku, pro který jsou používány, trojrozměrné známky označující samotný produkt musí být pečlivě zkoumány a v případě, že se takové tvary vyskytují u těchto druhů výrobku, budou zamítány právě z důvodu nedostatečné rozlišovací způsobilosti.

8.3.

Pouhá popisnost

Dalším absolutním důvodem pro zamítnutí zápisu označení bude i podle ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. c) jeho pouhá popisnost. Označení nebo údaje, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností jsou vyloučena ze zápisu. Je zjevné, že taková označení nesplňují svůj účel, protože neobsahují informace, které je umožňují rozlišit od výrobků a služeb dalších výrobců, které mají podobné vlastnosti. Příkladem takového označení jsou samotné výrazy „light“ či „extra“, které jsou způsobilé zápisu až v kombinaci s označením jiným, dostatečně distinktivním. Rovněž označení vyjadřující předpokládaný účel produktu nesplňuje základní funkci ochranných známek, odlišení jednoho výrobku či služby od výrobků či služeb jiných výrobců. Zajímavým rozhodnutím týkající se popisnosti výrobků je rozhodnutí ESD ve věci označení BABY-DRY49, které si chtěl nechat výrobce zapsat pro dětské pleny. Ač je zjevné, že toto označení skládající se ze dvou anglických výrazů je po jejich oddělení popisné, neboť oba výrazy označují druh a účel užití produktu, ve svém spojení má dostatečnou rozlišovací schopnost. Z tohoto rozhodnutí lze tedy dovodit závěr, že i označení, tvořené ze slov, z nichž žádné není dostatečně distinktivní, je ve svém spojení v určitých případech schopné. V nedávné době oproti tomu odvolací senát Úřadu zamítl přihlášku ochranné známky SupplementPack, tedy výraz spojený ze slov „suplement“ (doplňovací) a „pack“ (balíček), 48 49

Rozhodnutí ESD ve spojených případech C-456/01 a C-457/01 Rozhodnutí ESD C-383/2001 ze dne 20. září 2001.

36

protože podle jeho názoru ani spojení těchto dvou popisných výrazů nedodá označení potřebný popisný charakter a nemůže tak být zapsáno pro uvedené třídy.50

8.4.

Označení obvyklá

Dalším typem označení, která nemohou být zapsána pro nedostatek rozlišovací schopnosti, jsou označení, která se stala obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech (čl. 7 odst. 1 písm. d). V odborné literatuře bývá v tomto případě často citováno rozhodnutí ESD ve věci Merz & Krell,51 ve kterém potvrdil, že i zavedené označení, které se netýká pouze vlastností zboží a služeb, ale obsahuje v sobě údaje o např. o kvalitě zapisovaného zboží, není schopné zápisu. Pokud se tedy označení a údaje staly v běžném jazyce nebo v dobré víře a v zavedených obchodních zvyklostech obvyklými k označování výrobků či služeb, pro něž má být ochranná známka zapsána, nemá velkého významu to, zda jsou užívány jako reklamní slogany, údaje o kvalitě či výzvy k nákupu výrobků a služeb. Z tohoto důvodu pak DPMA pak odmítl zapsat slovní známku „BRAVO“ pro psací náčiní s odůvodněním, že tato známka je okruhem osob, kterým je určena, vnímána pouze jako výraz chvály a reklamní slogan a postrádá tak rozlišovací způsobilost. I v tomto případě bude velmi důležité posoudit, jestli se stal výraz obvyklý právě ve vztahu k přihlašovanému zboží či službám a zda je tento výraz obvykle užíván cílovou veřejností. Úskalí tohoto posouzení pro běžného laika dobře dokumentuje historie případu Alcon Inc.52 Tento výrobce léčiv a jiným farmaceutických produktů si u Úřadu nechal zapsat v roce 1998 ochrannou známku „BSS“ pro oční farmaceutické přípravky a sterilní roztoky pro oční chirurgii. Konkurenční společnost tento zápis napadla s tvrzením, že uvedený výraz je v oboru očního lékařství často užíván jako zkratka hned dvou výrazů - „balanced salt solution“ (vyvážený solný roztok) a „buffered salt solution“ (pufrovaný solný roztok), a tedy že ochranná známka byla zapsána do rejstříku v rozporu s ustanovením již zmiňovaného čl. 7 odst. 1 písm. d). Soud, po zjištění, že se výraz „BSS“ stal u cílové veřejnosti obvyklým výrazem používaným očními lékaři a chirurgy nejméně v jednom z výše uvedených případů, potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu, který známku prohlásil za neplatnou v souladu s ustanovením čl. 51 odst. 1 písm. a) Nařízení o ochranné 50 51 52

Rozhodnuté odvolacího senátu OHIM ve věci R 996/2008-4 ze dne 15. ledna 2009. Rozhodnutí ESD C-517/99 ze dne 4. října 2001. Rozhodnutí ESD C-192/03 ze dne 5. října 2004

37

známce.

8.5

Tvar výrobku

Zamítnut bude i zápis ochranné známky Společenství pro označení, které se sestává výlučně z a) tvaru, který vyplývá z podstaty samotného výrobku, b) tvaru, jenž je nezbytný k dosažení technického výsledku výrobku, nebo c) tvaru, které dodává výrobku podstatnou hodnotu. ESD ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že označení, která jsou tvořena výlučně tvarem výrobku nelze zapsat jako ochrannou známku, jsou-li typické prvky tohoto výrobku přičitatelné pouze jeho funkcím a technickému výsledku. K zajímavému rozhodnutí, které se týká tvaru výrobku jako označení, došel SPS ve věci Bang & Olufsen A/S.53 Přihlašovatel napadl žalobou rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu, kterým Úřad zamítl zápis ochranné známky tvořené specifickým tvarem výrobku, reproduktoru, jehož tělo je tvořeno kuželem, který se podobá tužce nebo varhanní píšťale a jehož špičatá část se dotýká čtvercového základu. SPS rozhodnutí odvolacího senátu zrušil po té co konstatoval, že tvar výrobku nevyplývá z jeho samotné podstaty a není součástí jeho technického řešení. Ve svém rozhodnutí se pak SPS znovu dotkl problematiky rozlišovací schopnosti výrobku tak, jak ji vnímá cílová veřejnost, když konstatoval, že stupeň pozornosti je vyšší ve vztahu k věcem trvalé hodnoty, nebo jednoduše věcem vyšší hodnoty nebo výjimečnějšího užívání. V případě věcí technologického charakteru a trvalé hodnoty pak vykazuje průměrný spotřebitel při koupi těchto výrobků zvláště vysokou úroveň pozornosti. Objektivní charakteristiky předmětných výrobků totiž implikují, že si je průměrný spotřebitel koupí až po zvláště pozorném přezkumu. Tak SPS vyloučil i zápisnou nezpůsobilost na základě čl. 7 odst. 1 písm b).

8.6.

Rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy

Za označení, která jsou v rozporu s veřejným pořádkem či dobrými mravy (čl. 7 odst. 1 písm. f) jsou považována především označení vulgární či hanlivá. Rovněž názvy propagující či mající souvislost s terorismem jsou zamítány. Takto byla zamítnuta přihláška ochranné 53

Rozhodnutí SPS T-460/05 ze dne 10. října 2007.

38

známky „BIN LADEN“ a slovní ochranná známka „ETA“. Zajímavé bude sledovat vývoj zápisu ochranné známky zobrazující stejný název českou společností ETA a.s., která nedávno podala u Úřadu přihlášku k zápisu obrazové známky.54 Rovněž přihlášky ochranných známek obsahující jména známých osob jsou z tohoto důvodu zamítány („FIDEL CASTRO“, „BILLCLINTON“, „JOHANNES PAUL II“), ačkoliv označení obsahující jméno hlavy státu mohou být zapsána v případě, že zde rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy neobsahují.55 Podle rozhodnutí SPS ve věci INTERTOPS56 však touto překážkou není, pokud si podnik, který nemá potřebná oprávnění k provozování sázkových her, nechá zapsat ochrannou známku zjevně související s touto činností. Soud ve svém rozhodnutí uvádí, že je v těchto případech potřeba zkoumat samotnou ochrannou známku a její vyjádření, v tomto případě tedy nelze zápis ochranné známky zamítnout či prohlásit za neplatný pouze z důvodu toho, že tato ochranná známka by mohla za určitých podmínek podporovat „hazardní vášeň“ cílové veřejnosti. Tímto však není nijak dotčeno pravidlo, že ochranná známka musí být užívána, aby zůstala nadále chráněna. V případě, že je její užívání, pokud jde o služby, pro které je zapsána, od počátku vyloučeno a pokud jakékoliv jiné užívání je v oblasti těchto služeb zakázáno, nemůže být nikterak ekonomicky využívána, a neexistuje tak žádné právo, aby byla zapsána. Co se týče ochranné známky Společenství, její užívání v jediném členském státě sice stačí ke splnění povinnosti užívání upravené v čl. 15 Nařízení o ochranné známce, čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení však vyjadřuje zásadu, podle níž majitel ochranné známky musí být schopen tuto ochrannou známku užívat v celém Společenství, s výjimkou jeho zanedbatelné části.

8.7.

Klamavost

Rovněž označení klamavá nemohou být zapsána jako ochranné známky Společenství dle ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. g). Jak Nařízení o ochranné známce uvádí, jedná se zde například o označení klamavá pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby. Důvodem existence tohoto ustanovení je zřejmě veřejný zájem na tom, aby

54 55

56

Přihláška byla podána 9. září 2008 a je vedena pod sp. zn. 007244882. Anonym : Guidelines concerning proceeding before the Office of Harmonisation in the Internal Market. OHIM 2007 odst. 7.8.2. Rozhodnutí Soudu prvního stupně T-140/02 ze dne 13. září 2005.

39

názvy mohly být obecně užívány producenty v dané lokalitě nejen proto, že mohou představovat znaky kvality a dalších vlastností, avšak mohou také nejrůznějším způsobem ovlivňovat rozhodování spotřebitelů (např. asociací zboží s daným místem, jež může příznivě ovlivnit spotřebitelskou reakci). I v tomto případě bych pro ilustraci použití tohoto ustanovení rád uvedl příklad, bude jím rozhodnutí ve věci Enotria Holdings.57 Přihlašovatel původem z Velké Británie se pokoušel nechat si zapsat ochrannou známku „Arcadia“ pro alkoholické nápoje. Arcadia je oblast v Řecku známá produkcí vína. Přihláška byla zprvu zamítnuta jako popisná, i když přihlašovatel později navrhl omezení seznamu přihlašovaných výrobků o vína pocházející z Řecka, nepomohlo by to podle vyjádření Úřadu zápisné způsobilosti tohoto označení, neboť by takové označení bylo navíc klamavé podle čl. 7 dost. 1 písm. g), protože víno by nepocházelo ze zmíněné oblasti Arkadie.

8.8.

Rozpor s článkem 6ter Pařížské úmluvy

Jako ochranné známky nemohou být zapsána i označení, k nimž nebyl dán souhlas příslušnými orgány a mají být zamítnuty podle čl. 6ter Pařížské úmluvy. Jsou to označení, která obsahují výsostné znaky, vlajky a jiné státní symboly zemí Pařížské unie. V souvislosti s tímto článkem Úřad v minulosti řešil zajímavé případy. Článek 6ter této úmluvy totiž tuto ochranu přiznává pouze před označeními, která jsou přihlašována jako tovární nebo obchodní známky nebo jako části těchto známek, tedy pro výrobky, nikoli pro služby. Pařížská úmluva byla podepsána v roce 1883 a v této době ochranné známky služeb ještě nenabyly významu, jež je srovnatelný s významem ochranných známek pro výrobky. Ve věci American Clothing Associates SA58 se pak SPS přiklonil doslovnému výkladu tohoto ustanovení s tímto odůvodněním: Kdyby totiž zákonodárce Společenství měl v úmyslu zakázat zápis ochranných známek obsahujících „erby, vlajky a jiné znaky státní svrchovanosti“ rovněž pro služby, neomezil by se na pouhý odkaz na článek 6ter Pařížské úmluvy, nýbrž by do samotného textu článku 7 nařízení č. 40/94 zakotvil zákaz zápisu, buď jako ochranné známky Společenství, nebo jako prvku takové ochranné známky, „erbů, vlajek nebo jiných znaků státní svrchovanosti […], jakož i každých napodobení z hlediska heraldického“, aniž by tak implicitně, nicméně nezbytně, jen kvůli odkazu na článek 6ter

57 58

Rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu R 246/1999-1 ze dne 27. března 2000. Rozhodnutí SPS T-215/06 ze dne 28. února 2008.

40

Pařížské úmluvy, činil rozdíl mezi ochrannými známkami pro výrobky a ochrannými známkami pro služby.

Z tohoto důvodu odmítl extenzivní argumentaci Úřadu a jeho

rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž se týká zápisu přihlašované ochranné známky pro služby.

8.9.

Jiná nepovolená označení

Na rozdíl od Harmonizační směrnice uvádí Nařízení o ochranné známce ve svém čl. 7 odst. 1 písm. i) i další důvod pro zamítnutí zápisu dalších nepovolených označení, která obsahují znaky, emblémy a erby jiné než ty, jež jsou uvedeny v čl. 6ter Pařížské úmluvy, a jež představují veřejný zájem, ledaže by příslušný orgán dal souhlas k jejich zápisu. Jedná se o určitou „zbytkovou“ kategorii pro označení požívající veřejný zájem, aniž by však tato označení byla chráněna Pařížskou úmluvou. Bude sem patřit např. i symbol NATO.

8.10.

Klamavá zeměpisná označení pro vína a lihoviny

Nezapsána budou i označení obsahující klamavé zeměpisné označení pro vína a lihoviny, či přesněji označení pro vína obsahující zeměpisný údaj nebo se z něj skládající, určený k identifikaci vín, anebo ochranné známky pro lihoviny osahující zeměpisný údaj nebo se z něj skládající, určený k identifikaci lihovin, přičemž tato vína či lihoviny tento původ nemají. Tento důvod zamítnutí byl do Nařízení o ochranné známce Společenství přidán až po jeho novelizaci, jejímž cílem bylo sladit komunitární právní úpravu s čl. 23 dohody TRIPS.

8.11.

Konflikt se zeměpisným označením a označením původu

Rovněž konflikt se zeměpisným označením nebo označením původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny bude absolutním důvodem odmítnutí zápisu označení. Nařízení o ochranné známce zde odkazuje na nařízení Rady o ochraně zeměpisných označení o 41

označení původu zemědělských produktů a potravin.59 Toto nařízení ve svém čl. 13 uvádí několik situací souvisejících s obchodním užitím zapsaných označení původu a zeměpisných označení, pro tyto případy a stejný druh výrobku je zápis ochranné známky nemožný, ledaže by přihláška ochranné známky byla podána před podáním přihlášky pro zápis označení původu či zemědělského označení Komisi.

9.

Rešerše

Po přiznání dne podání přihlášce ochranné známky Společenství a po zjištění, že přihláška ochranné známky netrpí žádným z absolutních důvodů pro její zamítnutí, přistoupí Úřad k vypracování rešeršní zprávy Společenství, ve které jsou uvedeny starší ochranné známky Společenství nebo přihlášky starších ochranných známek Společenství, jejichž existence byla zjištěna a které by mohly vést ke vznesení námitek proti zápisu dle čl. 8 Nařízení o ochranné známce. V případě, že přihlašovatel požádá, aby byla rešeršní zpráva vypracována i ústředními úřady členských států a zaplatí odpovídající poplatek za rešerši na národní úrovni, předá Úřad tuto zprávu i národním úřadům všech členských států, které oznámily, úřadu své rozhodnutí provádět rešerše přihlášek ochranných známek ve vztahu k ochranné známce Společenství. Národní úřady pak do tří měsíců provedou podobnou rešerši národních ochranných známek nebo přihlášek ze stejných důvodů. Zvláštností registrace ochranné známky Společenství je tedy to, že i v případě, že Úřad zjistí starší zapsané ochranné známky, jejichž existence může zakládat překážku zápisné způsobilosti, přihlášku nezamítne ex-offo. V tomto případě vlastníky starší ochranné známky informuje o této přihlášce a přihlášku zveřejní. Vlastníci starších ochranných známek poté mohou podat námitky, o čemž pojednám v další kapitole. Rešeršní systém byl v minulosti velmi kritizován pro svou časovou náročnost a malou efektivitu (klíčové národní úřady Německa, Itálie a Francie tyto rešerše ve vztahu k ochranné známce Společenství neprováděly). Přijetím nařízení Rady č. 422/2004 se stadium národní rešerše stalo fakultativní pro přihlášky podané po 28. březnu 2008. Úřad tedy vypracuje pouze komunitární rešeršní zprávu a národní rešerše jsou prováděny pouze na žádost přihlašovatele. Nejsou-li tedy naplněny absolutní důvody zamítnutí zápisu ochranné známky a uplynula-li jednoměsíční lhůta od zaslání rešeršní zprávy přihlašovateli, zveřejní Úřad přihlášku (popř. zveřejní 59

Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006.

42

v rozsahu v jakém nebyla zamítnuta) a vyrozumí o tomto zveřejnění majitele starších ochranných známek.

10.

Relativní důvody pro zamítnutí

Jak již jsem zmínil v předchozí kapitole, Úřad nezkoumá relativní důvody, které by mohly vést k zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství. Tyto důvody jsou zmíněny v čl. 8 Nařízení o ochranné známce a jejich uplatnění je podmíněno jejich namítnutím ze strany vlastníka. Úřad k nim tedy přihlíží pouze na základě námitek, které mohou být podány po zveřejnění napadené ochranné známky vlastníky starších ochranný známek.

10.1.

Řízení o námitkách

Ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění přihlášky mohou třetí strany vznést námitky proti zápisu ochranné známky. Právo vznést námitky proti zápisu ochranné známky mají vlastníci starších ochranných známek, vlastníci starších práv a vlastníci ochranných známek, které byly zapsány bez jejich souhlasu. K tomu, aby byla námitka (opposition) úspěšná, musí namítající uvést důvody, na základě kterých námitku podává (čl. 8 Nařízení o ochranné známce) a uvést starší ochranné známky nebo označení, na nichž je námitka založena. Pro rychlejší a snadnější podání námitek umístil Úřad na svých stránkách k tomuto účelu zvláštní formulář. Jeho struktura lze dovodit i náležitosti správně podané námitky: První strana slouží k identifikaci subjektů a napadené přihlášky. Je zde také uveden jazyk, který si předkladatel námitky zvolil pro řízení, a dále podrobnosti o úhradě poplatku za podání námitky. Pro účely uvedení důvodů jsou určeny stránky formuláře, které odpovídají příslušné skutečnosti, na jejímž základě se námitka podává. Jestliže se předkladatel námitky dovolává více než jednoho staršího práva, je třeba, aby každé uplatňované starší právo uvedl na samostatné stránce. Předkladatel námitky nejprve uvede, zda starším právem je zápis ochranné známky nebo přihláška ochranné známky. V případě zapsané známky či podané přihlášky pak předkladatel námitky uvede, o jaký druh ochranné známky se jedná 43

(národní, mezinárodní nebo ochranná známka Společenství), přičemž uvede členský stát nebo členské státy, kde je zapsána a zároveň údaje o tomto zápisu nebo přihlášce. Může rovněž připojit důkazy o existenci starší známky, o nároku předkladatele námitky a, připadáli to v úvahu, důkazy o dobrém jméně. Námitka se nepovažuje za řádně podanou, dokud není zaplacen poplatek za podání. Tento poplatek je 350 € a jeho výše zůstává již dlouhou dobu nezměněna. Námitkové řízení se považuje za zahájené dva měsíce po vyrozumění obou stran o podaných námitkách. Během této lhůty, tzv. „cooling-off period“, si mohou strany své spory vyřešit smírem, v tomto případě pak Úřad řízení zastaví. V případě, že k žádné dohodě stran nedojde, začne sporná fáze řízení uplynutím této lhůty. Přihlašovatel má právo po namítajícím právo požadovat, aby prokázal řádné užívání ochranné známky dle ustanovení čl 15 Nařízení o ochranné známce. K prokázání takového užívání je zpravidla nutno uvést místo a dobu užívání, nejlépe pak tato tvrzení podložit důkazy, často např. katalogy a ceníky. Jestliže Úřad při svém posouzení dojde k závěru, že ochranná známka nemůže být zapsána pro některé výrobky či služby pro rozpor se starší ochrannou známkou či staršími právy, bude přihláška zamítnuta v rozsahu těchto výrobků či služeb. V případě neprokázání tohoto rozporu budou námitky zamítnuty. Následující graf zachycuje vývoj počtu podaných námitek v porovnání s počtem vyřízených sporů a způsobem jejich vyřízení. Z grafu je patrný překvapivě vysoký počet sporů, které jsou stranami řešeny smírem během cooling-off lhůty:

podané námitky

20000 18000 16000

vyřízené námitky

14000 12000 10000

z toho vyřízeno rozhodnutím Úřadu smírné řešení stranami

8000 6000 4000 2000

20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08

20 00

19 99

19 98

19 97

0

44

60

10.2.

Totožnost ochranné známky a pravděpodobnost záměny

Dle ustanovení čl. 8 odst. 1 písm a) a b) Nařízení o ochranné známce mohou majitelé starších ochranných známek namítat totožnost nově přihlašované známky (nově přihlašovaná ochranná známka musí být přihlašovaná i pro stejné výrobky a služby) či podobnost (i v tomto případě lze uplatnit podobnost výrobků a služeb pro které se ochranná známka přihlašuje). Podobností, jak ESD a SPS vícekrát judikovaly, se chápe pravděpodobnost záměny průměrným spotřebitelem. Oba soudy připustily, že spotřebitelé věnují vyšší ochranným známkám pozornost při výběru výrobků vyšších a trvalejších hodnot, jak již jsem uvedl na příkladu Bang & Olufsen A/S v kapitole věnující se tvarům výrobků jako absolutním důvodům zamítnutí. Značnou roli pro posouzení nebezpečí záměny tedy hraje vnímání ochranných známek průměrnými spotřebiteli u konkrétní kategorie výrobků a služeb. Nařízení o ochranné známce, stejně jako směrnice, rozlišuje mezi „nebezpečím záměny“ a „nebezpečím asociace“. Rozhodnutím ve věci Sabel vs. PUMA61 ESD vyjádřil svůj názor, že pouhá asociace, kterou u spotřebitele může vyvolat známka kombinovaná se známkou slovní v důsledku jejich podobnosti, ještě nevyvolává sama o sobě nutně nebezpečí záměny. Důležité je celkové posouzení vizuální, fonetické a významové zaměnitelnosti srovnávaných ochranných známek, které musí být založeno na celkovém dojmu, kterým ochranné známky působí, přičemž je nutno brát v úvahu zejména jejich distinktivní dominantní prvky. Nařízení o ochranné známce starší ochrannou známkou rozumí: a) ochranné známky s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství, s případným přihlédnutím k právu přednosti uplatněnému ve vztahu k těmto ochranným známkám, které patří do těchto kategorií: i)

ochranné známky Společenství

ii)

ochranné známky zapsané v členském státě (včetně Beneluxu)

iii) ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro

60 61

Zdroj: statistická data Úřadu dostupné z www.oami.europa.eu. Rozhodnutí ESD C-251/95 ze dne 11. listopadu 1997.

45

členský stát (tedy ochranné známky zapsané na základě Madridské dohody či protokolu k ní) iv) ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro celé Společenství (po přistoupení Společenství k Madridskému protokolu lze v přihlášce vyznačit Společenství jako celek). b) za starší ochrannou známku Nařízení o ochranné známce považuje i dříve podané přihlášky pod podmínkou, že budou zapsány. c) Známky, které jsou ke dni podání přihlášky ochranné známky Společenství nebo ke dni práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky Společenství obecně známé podle čl. 6bis Pařížské úmluvy.

10.3.

Problematika ředění ochranné známky

V případě, že by si přihlašovatel chtěl nechat zapsat ochrannou známku totožnou či podobnou starší ochranné známce, avšak pro výrobky či služby, pro které starší ochranná známka přihlášena není, je na Úřadu posoudit, zda se nejedná o tzv. ředění ochranné známky. Důvodem takového jednání přihlašovatele je snaha parazitovat na dobré pověsti starší ochranné známky a přisvojit si tak některou z funkcí ochranné známky, které jsem popsal v kapitole věnující se funkcím ochranných známek bez přímého vyvolávání nebezpečí záměny. Podmínkou pro to, aby Úřad takovou přihlášku zamítl je dobré jméno starší ochranné známky, ať již ve Společenství v případě ochranné známky Společenství, či v zemi, kde je známka zapsána v případě národní ochranné známky. Typickým terčem snah o ředění ochranné známky jsou ochranné známky výrobců luxusního zboží jako Yves Saint Laurent, Bulgari, Davidoff, Armani, Hugo Boss či Adidas.

10.4.

Přihláška ochranné známky bez souhlasu vlastníka

Smyslem ustanovení čl. 8 odst. 3 Nařízení o ochranné známce není chránit starší ochranné známky před novějšími přihláškami, ale chránit vlastníka ochranné známky před nepoctivým jednatelem či zástupcem vlastníka. Úřad proto na základě námitek vlastníka ochranné známky nezapíše ochrannou známku bez souhlasu vlastníka ochranné známky, 46

ledaže by tento jednatel či zástupce své jednání řádně odůvodnil.

10.5.

Nezapsaná označení

Nařízení o ochranné známce umožňuje vlastníkům nezapsaných ochranných známek či jiných označení užívaných v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, podat námitky proti zápisu ochranné známky, za splnění těchto podmínek: a) práva k tomuto označení byla vznikla přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství, případně přede dnem práva přednosti, uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky. b) Toto označení poskytuje svému vlastníku právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Toto ustanovení tedy poskytuje ochranu i majitelům starších nezapsaných označení. Děje se tak zřejmě i proto, že v některých zemích Společenství ochranné známky, či spíše označení užívaná v obchodním styku, nemusí být zapisována do rejstříků, ale mohou být chráněny bez zápisu.

11.

Zápis ochranné známky a jeho obnova

Vyhovuje-li přihláška stanoveným požadavkům a nebyly-li podány námitky nebo byly-li námitky konečným rozhodnutím zamítnuty, zapíše se známka do rejstříku jako ochranná známka Společenství. Zápis ochranné známky Společenství se publikuje ve Věstníku ochranných známek Společenství. Doba platnosti zápisu je dle čl. 46 Nařízení o ochranné známce 10 let ode dne podání přihlášky. Úřad vyrozumívá vlastníky ochranných známek o uplynutí doby platnosti zápisu, a to v přiměřeném předstihu. Žádost o obnovu zápisu je pak nutné podat ve lhůtě 6 měsíců. Tato lhůta uplyne posledním dnem měsíce, v jehož průběhu skončí doba ochrany. V této lhůtě musí být rovněž zaplacen i poplatek, který činí 1500 €, resp. 1350 € v případě podání žádosti obnovu elektronicky. V případě, že vlastník nepodá žádost o obnovu zápisu do uplynutí této lhůty, může tak učinit ještě v dodatečné lhůtě 6 měsíců ode dne následujícího po uplynutí původní lhůty. Rovněž tak v této lhůtě musí zaplatit poplatky. Vzhledem k tomu, že ochranná známka je zapisována na dobu 10 let, první vlastníci ochranných známek mohli o jejich obnovu žádat až v roce 2006. Následující graf zobrazuje počet zapsaných ochranných známek v letech 1996 – 1999 a počet případů 47

jejich obnovy v letech 2006-2009:

40000 35000

35521 32886

30000 25000

25484

25205 zapsané

21614

20000

obnovené

15000

13396

14884

10000 7392 5000 0 1996/2006

1997/2007

1998/2008

1999/2009

Z grafu je patrno, že v roce 2006 bylo obnoveno 72 % zápisů ochranných známek zapsaných v roce 2006. V roce 2007 to bylo 62 % a v roce 2008 jich bylo 59 %. Úsek tří let je však příliš krátký na posouzení počtu obnovovaných známek.

12.

Rozdělení přihlášky a zapsané ochranné známky

Přihlašovatel může přihlášku ochranné známky rozdělit prohlášení, že některé výrobky či služby obsažené v původní přihlášce budou předmětem jedné či více oddělených přihlášek. Podmínkou přípustnosti takového rozdělení pak je, že se výrobky či služby uvedené v oddělené přihlášce nesmí překrývat s těmi, které jsou uvedeny v přihlášce původní (čl. 44 Nařízení o ochranné známce). Nařízení o ochranné známce rovněž uvádí případy, kdy toto rozdělení není možné (čl. 49 odst. 2): a) v případě podané námitky nelze rozdělit přihlášku ve vztahu k výrobkům či službám, proti kterým je tato námitka namířena. Tato podmínka trvá až do okamžiku, kdy rozhodnutí Úřadu v řízení o námitce nabude právní moci, popř. do jiného vyřešení sporu stranami. 48

b) Prohlášení o rozdělení nelze učinit v některých lhůtách stanovených Prováděcím nařízením. Nelze tak učinit před přiznáním data podání přihlášky a tři měsíce po zveřejnění přihlášky ve Věstníku (tedy ve lhůtě, kdy lze podat námitky proti zápisu ochranné známky). Podobně jako lze rozdělit přihlášku ochranné známky, lze rozdělit i zapsanou ochrannou známku (čl. 49 Nařízení o ochranné známce). V tomto případě tedy platí, že výrobky či služby, které byly předmětem původního zápisu se stanou předmětem jednoho či více rozdělených zápisů. Stejně jako v případě rozdělení přihlášky, i zde platí, že se tyto výrobky a služby nesmějí překrývat. Rozdělení ochranné známky není možné v těchto případech (čl. 42 odst. 2.): a) Pokud v případě, že byl proti původnímu zápisu podán návrh na zrušení práv nebo prohlášení neplatnosti, bude mít toto prohlášení za účinek rozdělení ve vztahu k výrobkům nebo službám, proti kterým je návrh na zrušení práv nebo prohlášení neplatnosti namířen, dokud rozhodnutí Úřadu v této věci nenabude právní moci nebo nebude ukončeno jinak. b) Pokud byl v případě řízení před soudem pro ochranné známky Společenství byl podán protinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti a takové prohlášení by znamenalo rozdělení výrobků či služeb, proti nimž protinárok směřuje, dokud nebude zmínka o rozhodnutí soudu zapsána v rejstříku podle čl. 100 odst. 6 Nařízení o ochranné známce. V obou případech je prohlášení o rozdělení zpoplatněno 250 €.

13.

Zrušení a neplatnost ochranné známky

Ochranná známka zaniká běžně tím, že vlastník ji po uplynutí doby zápisu neobnoví. Ochranné známky se lze rovněž vzdát, podmínkou je písemná forma takového úkonu a účinnosti nabude až zápisem do rejstříku (čl. 50 Nařízení o ochranné známce). Toto nařízení upravuje rovněž zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky. Důvody zrušení ochranné známky jsou následující: 49

a) jestliže nebyla ochranná známka Společenství řádně užívána po nepřerušené období pěti let pro výrobky či služby, pro které je zapsána, a pro neužívání neexistují řádné důvody. Pokud však v období mezi uplynutím této pětileté lhůty a podáním návrhu nebo protinávrhu začal vlastník ochrannou známku řádně užívat nebo v užívání pokračoval, bude návrh na zrušení či protinávrh zamítnut, ledaže by k užívání nebo pokračování v užívání došlo ve lhůtě tří měsíců před podáním návrhu či protinávrhu jako následek toho, že se vlastník ochranné známky dozvěděl, že návrh či protinávrh by mohl být podán. b) Pokud se ochranná známka stala v důsledku činnosti nebo nečinnosti svého majitele označením, které je v obchodě obvyklé pro výrobek nebo službu, pro které je zapsána. c) Pokud by v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, ochranná známka mohla klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobku nebo služeb. Pokud je ochranná známka zapsána pro více výrobků či služeb a důvody zrušení se týkají pouze některých, práva vlastníka ochranné známky se zruší pouze ve vztahu k těmto výrobkům či službám. Důvodem ke zrušení ochranné známky Společenství by zřejmě mohla být i nezpůsobilost vlastníka ochranné známky známku vlastnit. Vzhledem k tomu, že čl. 5 Nařízení o ochranné známce Společenství, který upravuje způsobilost vlastnit ochrannou známku Společenství, byl novelizován a zároveň zjednodušen tak, že v současnosti mohou být vlastníky ochranné známky Společenství všechny fyzické či právnické osoby, včetně veřejnoprávních subjektů, není tento důvod zrušení již tak uplatňován. V míře, v jaké byla práva majitele zrušena, považuje se ochranná známka Společenství za zrušenou (nemající účinky stanovené Nařízením o ochranné známce) ode dne podání návrhu na zrušení či protinávrhu (účinky ex nunc). Na žádost účastníka může být v rozhodnutí uveden jiný dřívější den , ke kterému nastal důvod zrušení (čl. 55 Nařízení o ochranné známce). Jak již jsem zmínil, zrušit ochrannou známku Společenství lze na základě návrhu podaného 50

přímo Úřadu, nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv, který bude rozhodován před národními soudy k tomu určenými dle Nařízení o ochranné známce. Důvody zrušení tak, které jsem zmínil výše, jsou v obou případech stejné. Podobně jako zrušení ochranné známky Společenství, může být v uvedených dvou řízeních prohlášena ochranná známka za neplatnou. Podobně jako v případě procesu přihlašování ochranné známky, i zde může být ochranná známka prohlášena za neplatnou z důvodů absolutních (čl. 52 Nařízení o ochranné známce) a relativních (čl 53 Nařízení o ochranné známce). Absolutními důvody, pro které lze namítat neplatnost ochranné známky jsou především důvody, pro které neměla být ochranná známka vůbec zapsána dle čl. 7. (viz kapitola věnující se absolutním důvodům zápisné způsobilosti). V případě, že ochranná známka byla zapsána v rozporu s tímto článkem, protože neměla dostatečnou rozlišovací způsobilost (čl. 7 odst. 1 písm. b), byla popisná (čl. 7 odst. 1 písm. c) či nebyla neobvyklá v jazyce členského státu (čl. 7 odst. 1 písm. d), nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána. Dalším absolutním důvodem pro prohlášení ochranné známky za neplatnou je skutečnost, že přihlašovatel nebyl v době podání přihlášky v dobré víře. Relativními důvody pro prohlášení ochranné známky za neplatnou jsou rovněž důvody, které by v námitkovém řízení zabránily zápisu ochranné známky (čl. 8 Nařízení o ochranné známce). Jedná se tedy o existenci starší známky, staršího práva, popř. známky zapsané do rejstříku bez souhlasu vlastníka. Ochranná známka může být rovněž prohlášena za neplatnou na základě návrhu podaného u Úřadu či na základě protinávrhu v řízení o porušení, může-li být její užívání podle právních předpisů Společenství či vnitrostátních předpisů zakázáno na základě jiného staršího práva, zejména práva na jméno, práva k vlastnímu portrétu, práva autorského či práva k průmyslovému vlastnictví. Ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud majitel těchto práv před podáním návrhu či protinávrhu poskytne výslovný souhlas se zápisem této ochranné známky do rejstříku. Vlastník starší ochranné známky, který vědomě strpěl po dobu pěti let užívání pozdější ochranné známky Společenství na území Společenství, není již oprávněn podat návrh na 51

prohlášení známky za neplatnou ani bránit v užívání této známky na základě práv ze své známky starší, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře. Jedná se o princip aquiescence, tedy propadnutí dřívějších práv (čl. 54 Nařízení o ochranné známce). V případě prohlášení známky za neplatnou se na ni pohlíží jako na známku, která nemá (a neměla) účinky stanovené Nařízením o ochranné známce, a to od samého počátku (ex tunc). Podobně jako v případě zrušení ochranné známky, existuje-li důvod pro prohlášení neplatnosti ve vztahu k části výrobků a služeb, bude známka prohlášena za neplatnou pouze ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám.

14.

Rozhodnutí úřadu a opravné prostředky proti němu

Opravným prostředkem proti rozhodnutí Úřadu je správní odvolání, které může podat každý účastník řízení, který se domnívá, že rozhodnutí Úřadu nevyhovělo jeho požadavkům. Dle čl. 58 lze odvolání podat proti rozhodnutím průzkumových referentů, námitkových oddělení, oddělení pro správu známek a zrušovacího oddělení. Proti rozhodnutím, kterými se neukončuje řízení ve vztahu k některým z účastníků, lze podat odvolání pouze společně s odvoláním proti konečnému rozhodnutí, pokud by toto rozhodnutí nepřipouštělo samostatné odvolání (čl. 58 odst. 2). Odvolání lze podat písemně u Úřadu ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení napadeného rozhodnutí a je považováno za podané zaplacením poplatku. V případě, že není odvolání odůvodněno, lze jej odůvodnit dodatečně ve lhůtě čtyř měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. Nařízení o ochranné známce upravuje i možnost autoremedury a v případě, že je strana, která odvolání podala, jediným účastníkem, může oddělení, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, samo účastníku vyhovět. Podmínkou samozřejmě je, že odvolání posoudí jako přípustné a důvodné. V případě, že by takovému odvolání nebylo vyhověno do jednoho měsíce po té, co došlo k jeho odůvodnění, musí oddělení věc postoupit odvolacímu senátu. Oddělení, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, může použít autoremeduru i v případě, že je v řízení účetníků 52

více, v takovém případě musí však oznámit svůj úmysl odvolání vyhovět i druhé straně a tato strana jej musí akceptovat ve lhůtě dvou měsíců. V případě, že se druhá strana s názorem oddělení neztotožní či se k věci vůbec nevyjádří, postoupí se odvolání odvolacímu senátu. V případě, že je odvolání přípustné, odvolací senát o něm rozhodne. Odvolání v sobě kombinuje prvky apelačního i kasačního principu, senát tedy může vrátit věc příslušnému oddělení k dalšímu jednání či o něm může rozhodnout přímo. V případě, že vrátí věc oddělení, proti jehož rozhodnutí odvolání směřovalo, je toto oddělení vázáno právním názorem odvolacího senátu a jeho odůvodněním, pokud se skutkový stav nezmění (čl. 64 odst. 2 Nařízení o ochranné známce).

15.

Soudy pro komunitární ochrannou známku

Podle čl. 95 odst. 1 Nařízení o ochranné známce měly členské státy na svém území určit co nejomezenější počet soudů prvního a druhého stupně, které budou plnit funkce svěřené národním soudům tímto nařízením.62 Každý členský stát měl Komisi sdělit seznam těchto soudů do tří let od vstupu Nařízení o ochranné známce v platnost, tedy do 15. března 1997. Do tohoto data se podařilo upravit národní legislativu a sdělit seznam soudů pouze pěti státům. V případě České republiky je soudem prvního stupně Městský soud v Praze, který podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z duševního vlastnictví: a) rozhoduje jako soud prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, a o nárocích podle části první tohoto zákona, 62

soud pro ochranné známky Společenství má dle čl. 96 písm a) – c) výlučnou pravomoc v rozhodování o žalobách na porušení ochranné známky Společenství, žalobách na určení, zda nedochází k porušení, o žalobách na přiměřenou náhradu za jednání učinění po zveřejnění přihlášky, které bylo na základě zápisu zakázáno, ve věci protinávrhů na zrušení či prohlášení ochranné známky za neplatnou.

53

b) rozhoduje v České republice jako soud prvního stupně pro ochranné známky Společenství podle čl. 92 Nařízení Rady Evropských společenství č. 40/1994 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, c) rozhoduje v České republice jako soud prvního stupně pro (průmyslové) vzory Společenství podle nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství, d) přezkoumává pravomocná správní rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví podle zvláštního právního předpisu. V těchto řízeních soud rozhoduje specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců. V druhé instanci pak bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Nařízení o ochranné známce ve svém čl. 97 rovněž upravuje příslušnost soudu, primárně je v případě žalob a protinávrhů příslušný soud členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště či pobočku,63 nemá-li bydliště (forum rei). V případě, že žalovaný nemá na území členského státu bydliště ani pobočku, bude k projednání příslušný soud, na jehož území má bydliště nebo pobočku žalobce (forum actoris). Pakliže příslušný soud nelze určit podle předchozích dvou kritérií, bude k projednání příslušný soud členského státu, kde má sídlo Úřad (tedy španělský Juzgados de Marca Comunitaria, Dibujos y Modelos Comunitarios). Jiný soud se může stát příslušným na základě dohody stran nebo pokud se k němu žalovaný sám dostaví, a tím akceptuje jeho příslušnost. Řízení na základě žalob a protinávrhů, s výjimkou žalob na určení, že nedochází k porušení ochranné známky Společenství, mohou být rovněž vedena před soudy členského státu, na jehož území k porušení došlo nebo hrozí dojít (forum delicti). Smyslem ustanovení čl. 95 odst. 1 bylo zřejmě to přimět členské státy aby určily co nejmenší počet těchto soudů a zajistily tak stejný přístup a výklad Nařízení o ochranné známce. V porovnání s jinými státy s podobnou velikostí populace byl však český zákonodárce snad až příliš skoupý. Portugalsko tak uvedlo na seznamu osm soudů, Řecko čtyři. I populačně menší Slovensko přiznává rozhodovat o ochranných známkách Společenství hned čtyřem soudům v prvním stupni a čtyřem soudům v stupni druhém. Otázkou je, zda neustále rostoucí počet přihlášek ochranných známek Společenství a tedy i logicky zvyšující se počet sporů z nich pramenící, nepovede k nežádoucímu zahlcení těchto 63

V tomto případě se zřejmě jedná o nepřesný oficiální překlad anglického slova „estabilishment“, které spíše odpovídá českému pojmu „sídlo“.

54

soudů známkoprávními spory.

16.

Odvolání proti rozhodnutí odvolacího senátu

Dle ustanovení čl. 65 Nařízení o ochranné známce lze proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání podat žalobu k Soudními dvoru. Jak již jsem pojednal v kapitole věnující se zrušení a prohlášení neplatnosti, existují vedle sebe v současnosti paralelně dvě řízení, na základě kterých se lze domoci stejného výsledku – pozbytí práv vlastníka napadené ochranné známky. Do pravomoci Úřadu patří rozhodování o zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky, stejnou pravomoc mají ale i národní soudu pro komunitární ochrannou známku v rámci rozhodování o porušení práv z ochranné známky Společenství. Pro národní soudy platí sice dle čl. 99 odst. 1 Nařízení o ochranné známce Společenství presumpce platnosti ochranné známky, nic ale nebrání tomu, aby žalovaný vznesl protinávrh na zrušení ochranné známky či její prohlášení za neplatnou (čl. 100 odst. 2 Nařízení o ochranné známce Společenství). V případě, že v dané věci, z téhož důvodu a mezi týmiž účastníky již bylo rozhodnuto Úřadem, soud protinávrh zamítne. Národní soud může navíc využít dle čl. 100 odst. 7 i možnost řízení na návrh majitele ochranné známky po vyslechnutí ostatních účastníků přerušit a vyzvat žalovaného, aby návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti podal ve stanovené lhůtě Úřadu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje národní soud v řízení a protinávrh se považuje za vzatý zpět. Národní soud může po dobu přerušení nařídit předběžná a ochranná opatření. Podle čl. 225 odst. 1 prvního pododstavce Smlouvy o ES je SPS příslušný rozhodovat v prvním stupni o záležitostech uvedených zejména v článku 230 SES s výjimkou těch, které jsou v působnosti některé soudní komory nebo které statut vyhrazuje ESD. Pravomoc rušit či měnit rozhodnutí odvolacích senátů má tedy v prvním stupni SPS. Článek 65 odst. 1 vysloveně připouští možnost podat žalobu proti rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu. Tuto žalobu lze podat, pokud se kterýkoliv účastník řízení domnívá, že rozhodoval nepříslušný orgán, došlo k podstatnému porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy o ES, Nařízení o ochranné známce, prováděcích předpisů či zneužití pravomoci. V ustanovení čl. 65 odst. 4 Nařízení o ochranné známce jsou pak žalobní důvody rozšířeny tak, že žalobu může podat i jakýkoliv účastník, pokud se domnívá, že rozhodnutí nevyhovělo jeho 55

požadavkům. Většina žalob proti rozhodnutím Úřadu směřuje proti rozhodnutím odvolacího senátu Úřadu při rozhodování o absolutních důvodech pro zamítnutí zápisu a při rozhodování o námitkách proti zápisu ochranné známky Společenství. Přestože je v tomto případě Úřad žalovaným v řízení před soudem, předmětem žaloby je vyřešení sporu přihlašovatele ochranné známky s vlastníkem starší ochranné známky. Z toho vyplývá, že veškerá posouzení, podle nichž má Úřad oprávnění měnit před soudem podmínky sporu, by porušila legitimní očekávání účastníků řízení ohledně toho, že řízení před soudem je určeno ke zkoumání legality rozhodnutí uvedeného odvolacího senátu v souladu s čl. 65 Nařízení o ochranné známce.64 V současné době je často kritizován stav, kdy je SPS zahlcen známkoprávními spory, kterými se zabývají prakticky všechny senáty SPS. Následující graf zobrazuje vývoj počtu podaných žalob v letech 1999 až 2008:

180 160 140 120 100 z toho ex parte z toho inter partes počet případů celkem

80 60 40 20 0 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

65

64

65

Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007 s. 68. Zdroj: statistická data Úřadu dostupné z www.oami.europa.eu.

56

17.

Úvahy de lege ferenda

Se vzrůstajícím počtem soudních sporů, které jsou řešeny před SPS dochází zahlcování tohoto orgánu známkoprávní agendou. Reforma soudního systému tak, jak je předvídána již úmluvou z Nice, by významně ulehčila SPS. Již delší dobou se v odborných kruzích hovoří o tom, že dalším krokem této reformy by měl být právně vznik specializované soudní komory řešící spory z ochranných známek. Vznik této soudní komory by tak prakticky kopíroval vznik Soudu pro veřejnou službu v roce 2004, jehož existence umožnila zkrátit délku trvání řízení a zlepšit rozhodování věcí nejen v oblasti veřejné služby a ulehčila i SPS. Článek 225a Smlouvy o ES, doplněný smlouvou v Nice předpokládá, že Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem, anebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem, jednomyslným rozhodnutím může vytvořit soudní komory příslušné rozhodovat v prvním stupni v určitých kategoriích věcí ve zvláštních oblastech. V těchto zvláštních oblastech pak tyto komory (judicial panels) nahradí v prvním stupni rozhodování SPS, který by v těchto případech rozhodoval až jako odvolací orgán. Původně se uvažovalo o třech možných oblastech, ve kterých by tyto komory vykonávaly svou činnost: veřejná služba, ochranné známky a speciální komora pro spory pramenící z ochrany hospodářské soutěže. Ač se o nutnosti vzniku těchto soudních komor vážněji diskutuje již od roku 2003, doposud pro nedostatek politické vůle nevznikly. V roce 2003 bylo dosaženo politické dohody o nařízení upravující patent Společenství. Toto nařízení předpokládalo i vznik speciální komory zabývající se spory souvisejícími s tímto patentem.66 Bohužel o rok později nebylo dosaženo shody a celý projekt byl na dlouhou dobu pozdržen. V současné jsou hlavním problémem především citlivé otázky překladu. Zároveň došlo k posunu úvah o působnosti budoucí soudní komory tak, že by do ní v budoucnu měly patřit všechny spory pramenící z práv k průmyslovému vlastnictví.

66

Návrh Nařízení Rady, na základě kterého by vznikl Patentový soud Společenství.

57

Závěr Jsem přesvědčen, že pro lepší pochopení zkoumané problematiky je lépe nevytrhávat jednotlivé instituty ze svého rámce a raději postupovat od obecného ke konkrétnímu, od méně složitého ke komplikovanějšímu. Proto jsem ve své práci nejprve jsem pojednal o ochranné známce v širším smyslu, porovnal její definice podle některých národních úprav a podle Nařízení o ochranné známce. I když v důsledku přijetí Harmonizační směrnice se demonstrativní výčty znaků, kterými může být tvořena ochranná známka v jednotlivých národních úpravách, příliš neliší, rozhodovací praxe zůstává nesjednocena. Dobrými příklady, na kterých jsou vidět rozdílné přístupy jednotlivých národních úřadů, jsou „netradiční“ ochranné známky. Ve své práci jsem se zabýval zápisnou způsobilostí označení tvořených pouhou barvou, označení čichových a označení zvukových. Právě rozmach netradičních ochranných známek dobře ilustruje vývoj funkcí ochranných známek v poslední době. Původní funkce, tedy rozlišení výrobků a služeb jednoho výrobce či obchodníka od výrobků a služeb druhého, je postupem času více odsouvána do pozadí. Na její místo nastupují funkce více související s image výrobce a jeho propagací v masmédiích. Netradiční ochranné známky jsou schopny útočit na smysly spotřebitele novým způsobem. Exkurzem do historie v následující kapitole jsem chtěl ve své práci poukázat na střet práv k průmyslovému vlastnictví, která jsou svou povahou teritoriální, a snahy o zajištění rovného zacházení a zajištění podmínek pro obchodování i pro obchodníky z cizích zemí. Překonávání tohoto vrozeného konfliktu pomocí asimilace a reciprocity se ukázalo jako ve své době účinný způsob. Zjednodušením zápisu ochranné známky tak, jak byl upraven v Madridské dohodě odpadla další překážka vzájemného obchodování. Až podpisem Smlouvy o ES znovu vyvstal konflikt mezi myšlenou budování jednotného vnitřního trhu a průmyslověprávní ochranou, která brání volnému pohybu zboží. Národní systémy ochrany známek jsou totiž svou povahou překážkou fungování jednotného vnitřního trhu pro svou teritorialitu v kombinaci s exkluzivitou použití, kterou poskytují svým vlastníkům. Zároveň byly tyto úpravy v jednotlivých státech velmi rozdílné. Harmonizační směrnice se však ukázala jako řešením pouze dočasným, neboť smyslem harmonizace není překonat teritoriální povahu ochranných známek ani sjednotit právní prostředky ochrany na území Společenství, ale pouze v nezbytném rozsahu přiblížit jednotlivé národní právní úpravy členských států. Proto znovu ožívá myšlenka vytvoření jednotné ochranné známky 58

Společenství jako cíle Společenství v rámci fungování jednotného vnitřního trhu. Přijetím Nařízení o ochranné známce byl vytvořen jednotný systém ochrany obchodních označení pro celé území Společenství, který má zabezpečit přihlašovateli jednoduchý a časově a finančně nenáročný přístup k této ochraně. Právě finanční náklady na registraci ochranné známky Společenství mohou být důležitým faktorem pro rozhodnutí obchodníka, zda má vůbec smysl si ochrannou známku na komunitární úrovni zapsat. Vzhledem k nedávným změnám, které se dotkly celého systému poplatků Úřadu jsem se rozhodl této problematice věnovat celou kapitolu. Ochranná známka Společenství se dnes ukazuje jako ekonomicky výhodnější než registrace pěti národních ochranných známek ve středoevropském prostoru. V její prospěch mluví i celková menší administrativní a časová náročnost. Druhou oblastí, kterou jsem se ve své práci zabýval byl rozbor jednotlivých stádií přihlašování a zápisu ochranné známky Společenství. Rozsáhlým rozborem současné i starší judikatury jsem chtěl dospět k jednotlivým obligatorním znakům každé ochranné známky. V části věnující se absolutním důvodům zamítnutí zápisu jsem pracoval s textem Nařízení o ochranné známce, zároveň jsem poukázal na celou řadu judikátů, které přispěly k dotvoření současné rozhodovací praxe. Porovnávání vývoje rozhodovací praxe v tak dynamickém úseku práva jakým je evropské známkové právo dává alespoň tušit jakým směrem se vývoj bude ubírat dále. U některých institutů jsem se zabýval jejich užitečností a efektivitou ve vztahu k celému registračnímu řízení. V souvislosti s tím jsem použil několikrát pro ilustraci současného vývoje i statistické informace Úřadu, které jsem pro větší přehlednost promítl do grafů. Ochranná známka Společenství je nepochybně velkým úspěchem a její existence znamená velký přínos pro výrobce a obchodníky nejen z území Společenství. Toto objektivně prokazuje i každoroční nárůst žádostí o zápis ochranných známek. Od roku 1996 se počet žádostí prakticky zdvojnásobil a jak ve své práci uvádím, domnívám se, že tento nárůst bude, vzhledem k vstřícné poplatkové politice Komise, pokračovat i nadále. Praktickou část své práce jsem rovněž obohatil o některé procesní otázky spojené s registrací ochranné známky, soudy pro ochrannou známku Společenství a s odvoláním proti rozhodnutí Úřadu. Nárůst žádostí o ochrannou známku Společenství bude vyžadovat i změny procesních norem.

Poukazuji tím na situaci, kterou považuji za dlouhodobě

neudržitelnou, kdy je SPS zahlcen známkoprávními spory, což myslím dobře dokumentuji na závěrečném grafu. Určitý nástin řešení jsem se pokoušel uvést v poslední kapitole zabývající se úvahami de lege ferenda. V současné době proces vzniku specializovaných komor, které by ulehčily SPS uvízl na mrtvém bodě. Výsledkem toho je zahlcenost SPS 59

známkoprávními spory, které jsou natolik specifické a technicky náročné na posouzení, že by bylo obecně lépe svěřit rozhodování o nich právě specializované soudní komoře. Úkolem mé práce tak, jak jsem si ho v jejím úvodu vytkl nebylo pouze teoretické pojednání o ochranné známce Společenství, ale pokusil jsem se pojednat o ochranné známce tak, jak funguje v reálném životě.

Summary The topic of my thesis is the Community Trade Mark. In the first part of my thesis I recounted the history of trade marks, their functions and obligatory essentials of signs that can form a trade mark. The principle of registration elegibility as described by the Council Regulation and numerous decisions of the ECJ and CFI is shown on examples of „nontraditional“ trade marks formel of sound, olfactory and trademarks formed by color alone. We can find two obligatory conditions - graphical representation and ability to distinguish from another goods or services. I also explained the reasons and functions of trademarks in modern society. History of international protection of trade marks is a history of efforts to surpass an inborn problem – its the principle of domestic and international trademark law that trademarks and trademark law are territorial. The efforts to surpass this problem date back to 1883 when the Treaty of Paris was signed. Without actual knowlidge of the history and the nature of trademarks we could hardly understand today’s problems and recent development in trademark field. The obvious purpose of intellectual property is to give protection against rival enterprises that would otherwise sell goods or provide services in direct competition. In international trade, however, ‘intellectual property goods’ can be prevented from moving from one territory to another, a barrier can be set up against export or import. This was also the case in the European Community where in the past intellectual property rights played a major role in preventing the free movement of goods from one part of Common Market territory to another. In the eyes of Community authorities it has been urgent to put an end to this. Indeed this was the prime reason for harmonisation and unification of intellectual property laws. Three types of problem were detected right after the Treaty of Rome came into force. First problem was that national trademark regulations 60

were diverse and incompatible, second problem has been already mentioned – the territoriality of trademark law and trade marks. The third problem was represented by complicated interpretation of the Treaty estabilishing the European Economic Community. First Directive 89/104/EEC of the Council, of 21 December 1988, to Approximate the Laws of the Member States Relating to Trade Marks was aimed to approximate those aspects of trademark law, which most directly affect the functioning of the common market. The directive defines trade mark rights and provides that the conditions for obtaining a registered trademark right are nearly the same in all member states. It also provides common grounds for refusal of registration, invalidity, and exhaustion of rights. Harmonisation by itself turned out to be insufficient.

Finally, the Community Trade Mark was introduced by the Council Regulation (EC) No 40/94 of 20 December 1993 on the Community Trade Mark. The Community Trade Mark is unitary in nature, i.e. it is valid everywhere in the European Community, and gives proprietors exclusive rights enabling them to prohibit any third parties from using the sign in their commercial or industrial activities. The following chapter is dedicated to comparison of the Community Trade Mark and national trade marks. I compare costs of the acquisition of the Community Trade mark and the cost of aqusisition of five national trade marks of the Central European area. The Community Trade Mark is cheaper and its main advantage can be seen in more simple and faster registration. Last chapter of my thesis are dedicated to chosen problems related to proceedings of registration of the Community Trade Mark. I also appointed the problem of the CFI being overloaded with trademark issues. Unfortunatelly, proposed solution – creation of specialzed judicial bodies connected to the CFI is after the failure of March 2004 Competetivness Council deadlocked. The Community Trade Mark system leaves the national trade mark systems of Member States (as far as Belgium, Luxembourg and the Netherlands are concerned, the Benelux Trade Mark system) unaffected. Business enterprises are free to file national trade mark applications, a Community Trade Mark application, or both. With accession of the Community to the Protocol of Madrid the both systems have joined and international protection of Trade Marks became more avaible. Community Trade Mark does not replace national trade marks and so a large number of national trade marks already existing and registered in the Member States remain valid. It is entirely up to the strategy of the applicants and proprietors of trade marks whether they want to rely exclusively, or in addition to national trade mark rights, on the Community Trade Mark protection. 61

Seznam použité literatury Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách, zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha : C.H. Beck, 2004, 539 str. ISBN 978-80-7400-058-4. Hajn, P., Horáček, R., Čada, K. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2005. 424 str. ISBN 80-7179-879-7. Slováková, Z.: Průmyslové vlastnictví. Praha : LexisNexis CZ, 2006. 212 str. ISBN 8086920-08-9 Pipková, H.: Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha : ASPS. 2007. 376 str. ISBN 978-80-7357-265-5. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P. Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 2. vydání. Praha : C.H.Beck. 2004. str. ISBN 80-7179-430-9. Jakl, L.: Národní, mezinárodní a regionální systémy ochrany průmyslového vlastnictví. Praha : VŠVSMV. 2006. 162 str. ISBN 80-86855-12-0. Kopecká, S. Ochranná známka společenství. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2002, 71 s. ISBN 80-7282-024-9. José Soriano Gurmán, F., Carrascosa Gonzáles, J.: Marca comunitaria, competencia, procedimiento y derecho internacionál. Granada : Biblioteca Comares. 2006. 230 s. Fernandéz-Nóvoa, C. a kol.: Jurisprudenci comunitaria sobre marcas. Granada : Mercatura. 2005. 280 s. ISBN 84-9836-178-8.

62

De Las Heras Lorenzo, Tomás, El agotamiento del derecho de marca. Montercorvo S.A. Madrid : 1994. 516 s. ISBN 84-7111-327-9.

Články a akademické práce:

Dvořáková, K. Zápisná způsobilost některých forem ochranných známek, zejména netradičních in Průmyslové vlastnictví 05/7-8/105. Praha. Úřad průmyslového vlastnictví. Dvořáková, K.: Právní úprava ochranných známek na našem území do vzniku ČSR in Průmyslové vlastnictví 06/1-2/13. Praha. Úřad průmyslového vlastnictví. Charvát, R.: Ochranná známka Evropských společenství, Právní rádce, 2004, č. 8. Charvát, R.: Vliv rozšíření EU na vztah mezi komunitárními ochrannými známkami a národními ochrannými známkami v kandidátských zemích, Právní rozhledy, 2004, č. 7. Petr, M.: Zvukové a čichové ochranné známky v judikatuře ESD, Obchodní právo, 2004, č. 6 Hajn, P.: Zápis ochranné známky a mezinárodní smlouvy, Právní rozhledy, 1999, č. 5 Charvát, R. Komunitární ochrana ochranných známek a průmyslových vzorů v kontextu rozšíření EU. 2007. 212 s. Vedoucí dizertační práce prof. JUDr. Vladimír Týč CSc. Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva. Lejček, T.: Ochranná známka Společenství a Madridský protokol, Průmyslové vlastnictví, 1996, č. 5-6

Webové stránky:

www.oami.europa.eu – Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory). www.upv.cz – Úřad průmyslového vlastnictví ČR. www.dpma.de – Německý patentový a známkový úřad. www.oepm.es – Španělský patentový a známkový úřad. www.indprop.gov.sk – Slovenský úřad průmyslového vlastnictví. www.uprp.pl – Polský patentový úřad. 63

www.patentamt.at – Rakouský patentový úřad. www.curia.eu.int – Soudní dvůr Evropských společenství. www.pilsner-urquell.cz – Stránky Plzeňského pivovaru

Právní předpisy

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonu (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisu (zákon o ochranných známkách)

221/2006 Sb., o vymáhání práv z duševního vlastnictví

Vyhláška č. 97/2004 Sb. k provedení zákona o ochranných známkách

První směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988 ke sblížení zákonu členských státu týkajících se ochranných známek.

Nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (ve svém kodifikovaném znění Nařízení Rady (ES) č. 207/2009).

Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství.

Nařízení Komise (ES) č. 355/2009 ze dne 31. března 2009, o poplatcích, které se hradí Úřadu pro harmonizaci na vnitrním trhu (ochranné známky a vzory)

Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883.

Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891.

Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 64

15. června 1957.

Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek sjednaný v Madridu dne 27. června 1989

Smlouva o známkovém právu (TLT) sjednaná v Ženevě dne 27. října 1994

Dohoda o obchodních aspektech k právům duševního vlastnictví (anglická zkratka TRIPS) příloha 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO).

65

Klíčová slova: Ochranná známka Společenství, CTM

66