Evropská centrální banka

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra evropského práva a mezinárodního práva veřejného

Diplomová práce

Evropská centrální banka The European Central Bank

Olomouc 2009

Radka Mozgová

Obsah: Úvod ................................................................................................................... 3 1 Historie měnové unie a ECB ........................................................................... 6 1.1 Počátky měnové unie ................................................................................... 6 1.2 Wernerův plán .............................................................................................. 7 1.3 Evropský měnový systém ........................................................................... 9 1.4 Hospodářská a měnová unie........................................................................ 11 1.4.1 První etapa HMU ..................................................................................... 11 1.4.2 Druhá etapa HMU .................................................................................... 13 1.4.3 Třetí etapa HMU ...................................................................................... 18 2 Organizace Evropské centrální banky ............................................................ 23 2.1 Právní zakotvení ECB ................................................................................. 23 2.2 ECB v soustavě orgánů EU ......................................................................... 24 2.3 Rozlišení ECB a ESCB ............................................................................... 30 2.4 Orgány ECB ................................................................................................ 31 2.5 Eurosystém a vztah k národním centrálním bankám .................................. 33 2.6 Základní jmění ECB .................................................................................... 36 3 Finanční dohled ECB ..................................................................................... 39 4 Nezávislost ECB ............................................................................................ 43 4.1 Nezávislost institucionální ......................................................................... 44 4.2 Nezávislost osobní ..................................................................................... 45 4.3 Nezávislost finanční ................................................................................... 47 4.4 Nezávislost hospodářská ............................................................................ 48 4.5 Nezávislost věcná ........................................................................................ 49 4.6 Demokratická odpovědnost ECB ................................................................ 50 5 Měnová politika ECB ..................................................................................... 54 6 ČNB v kontrastu ECB ..................................................................................... 61 6.1 Měnová politika ČNB ................................................................................. 62 6.2 Organizace ČNB ......................................................................................... 64 6.3 Nezávislost ČNB ......................................................................................... 66 6.4 Změny v souvislosti se zavedením společné měny ..................................... 67 Závěr .................................................................................................................. 70

1

Seznam pouţitých zkratek Pouţitá literatura a zdroje Shrnutí v anglickém jazyce Přílohy

2

Úvod Nejdůleţitější institucí Evropské unie v oblasti společné hospodářské a měnové unie je bezesporu Evropská centrální banka. V rámci eurozóny vykonává měnovou politiku a odpovídá za její provádění od 1. ledna 1999, kdy plynule navázala na práci Evropského měnového institutu, který k danému dni zanikl. Evropská centrální banka

má zvláštní postavení v rámci Společenství.

Zatímco instituce jako Evropský parlament, Evropská komise, Rada EU, Evropský soudní dvůr a Účetní dvůr jsou taxativně vyjmenovány v článku 7 Smlouvy o ES, jako orgány, které uskutečňují úkoly svěřené Společenství, Evropská centrální banka je v téţe Smlouvě zakotvena v samostatném článku 8. Evropská centrální banka je nejmladší institucí Evropské unie. Proto se v jejím postavení a působnosti prolínají všechny prvky dříve zřízených orgánů ale i další vlastnosti, které ostatní instituce nemají. Jednou z takových zvláštností Evropské centrální banky je doba výkonu mandátu členů ve Výkonné radě. Aby se vyloučilo moţné ovlivňování těchto členů, jsou voleni na období osmi let a to pouze jedenkrát. Nelze ţádného z těchto členů zvolit do funkce opakovaně. Tímto se Evropská banka diametrálně odlišuje od všech ostatních institucí. Cílem diplomové práce je podat komplexní

obraz Evropské centrální

banky, její postavení vůči národním centrálním bankám a její spolupráci. Jaké má postavení a pravomoci v Evropské unii. Připomenout, co předcházelo vzniku Hospodářské a měnové unie a Evropské centrální banky. A taktéţ poukázat na rozdíly mezi Evropskou centrální bankou a Českou národní bankou a spolupráci v rámci Evropského systému centrálních bank. V diplomové práci bude pouţito jak popisné metody, tak i posléze analýzy k porovnání Evropské centrální banky a České národní banky. Prameny k této diplomové práci budou čerpány jak z českých a zahraničních knihoven, tak i z webových stránek, převáţně z oficiálních stránek Evropské centrální banky. Na těchto stránkách jsou zveřejněné publikace o činnosti Evropské centrální banky, výroční zprávy, měsíční bulletiny a i dokumenty o historii a funkci Evropské centrální banky. Autorem převáţné části publikací je samotná Evropská centrální banka.

3

Z českých autorů věnujících se měnové integraci bych chtěla poukázat na profesora Michala Tomáška, jehoţ publikace byly neocenitelnou pomůckou při psaní diplomové práce a o jehoţ poznatky jsem se opírala. Zahraniční literatura k tomuto tématu je velmi bohatá a dostupná přes meziknihovní výpůjčku českých knihoven. Jmenujme alespoň pár autorů jako jsou: René Smits, Martin Selmayr a Chiara Lilioli či Jakob de Haan, Sylvester Eijffinger, Sandra Wallei. Diplomová práce bude členěna do šesti hlavní kapitol. První kapitola bude věnována historii měnové a hospodářské spolupráce. Připomene, jaké byly první pokusy o vytvoření měnové unie a na čem tyto návrhy ztroskotaly. Představíme si muţe, který se zaslouţil o vytvoření hospodářské a měnové unie v dnešní podobě. Je jím Jacques Delors, který se stal v roce 1985 předsedou Evropské komise. Jeho plán předpokládal dosaţení úplné hospodářské a měnové unie ve třech etapách. Zakončením této integrace bylo přijetí společné jednotné měny (eura) v roce 2002. Druhá kapitola bude pojednávat

o nově vytvořené instituci - Evropské

centrální bance, která vznikla v druhé polovině roku 1998, ale oficiální činnost byla zahájena 1. ledna 1999. Byla ustanovena revidovanou Smlouvou o ES a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který byl k této smlouvě připojen. Tato kapitola bude rozčleněna do šesti podkapitol, které se budou týkat právního zakotvení Evropské centrální banky, jejího vztahu k ostatním orgánům Společenství a

k národním centrálním bankám. Budou

popsány jednotlivé orgány Evropské centrální banky, jaké mají pravomoci a jaké plní úkoly. Třetí kapitola se zaměří na činnost, kterou je Evropská centrální banka také pověřena, a to je dohled nad finančním trhem. V této oblasti je kladen důraz na úzkou spolupráci mezi Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami. Ve čtvrté kapitole bude popsána jedna z nejdůleţitějších vlastností Evropské centrální banky, kterou je nezávislost. Vzorem při zřizování Evropské centrální banky a jejím pojetím nezávislosti stála německá centrální banka Deutsche Bundesbank. Kaţdá centrální banka, aby mohla zodpovědně provádět měnovou politiku, nesmí být ovlivnitelná ţádným nařízením či doporučením jak ze strany členských vlád, tak i orgánů Společenství.

4

Pátá kapitola bude popisovat měnovou politiku Evropské centrální banky. Hlavním cílem této měnové politiky je udrţování cenové stability, aniţ je dotčen tento cíl, musí podporovat obecné hospodářské politiky ve Společenství. Evropská centrální banka má určen jeden primární cíl. Plnění více cílů by pro Evropskou centrální banku, která provádí měnovou politiku, znamenalo nebezpečí růstu inflace a vyšší míru nezaměstnanosti. Poslední kapitola jiţ bude hledat rozdíly mezi Evropskou centrální bankou a Českou národní bankou,

jak v pravomocích, tak i provádění měnové politiky.

Bude poukázáno na důleţitou spolupráci mezi oběma

centrálními bankami

v oblasti dohledu nad finančním trhem, ale zejména v oblasti monitorování a analyzování trhu a vedení statistik. Česká národní banka je také členem Generální rady, v rámci které probíhá spolupráce mezi všemi centrálními bankami členských států a Evropské centrální banky. I kdyţ Česká národní banka při provádění měnové politiku je zcela suverénní, její kroky, které podniká se odvíjejí od kroků Evropské centrální banky. Přiblíţíme důsledky, které nastanou přijetím společné měny.

5

1 Historie měnové unie a ECB 1.1 Počátky měnové unie I kdyţ mnozí mohou počátky měnové integrace spatřovat v Maastrichtské smlouvě, v které je obsaţen detailní časový plán postupu k měnové unii, náznaky budoucí společné měnové spolupráce jsou jiţ zakotveny ve Smlouvě o EHS. Není zde přímo stanoven termín měnová unie, ale v kapitole platební bilance1 je uvedena základní myšlenka, ţe politika směnných kurzů je povaţována za otázku společného zájmu.2 V této době

dobře funguje

zaběhnutý Bretton-woodský

měnový systém, tudíţ problematika měnové koordinace se zakládací smlouvy ES přímo nedotýkají. Bretton-woodský měnový systém dostal jméno po městečku v USA, kde se v roce 1944 konala konference za účasti 45 států. Vůdčí roli představovaly USA a Velká Británie. Řešila se hospodářská obnova válkou postiţených zemí a zavedení nového ekonomického řádu ve světě. Tak v roce 1945 vešla v platnost dohoda o americkém dolaru, který se stal oficiální rezervní měnou světa. Ostatní národní měny byly odvozeny od této nové oficiální rezervní měny. Americký dolar byl směnitelný za zlato a to v poměru 35 dolarů za trojskou unci. Tímto byla zajištěna stabilita dolaru. Dohoda zároveň zaloţila organizaci, která dohlíţela na Brettonwoodský měnový systém, tj. Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. Své dolarové zásoby mohly směňovat za zlato pouze centrální banky. I přes toto omezení zásoby zlatých rezerv v USA značně klesaly a USA nebylo schopno vyhovět všem poţadavkům na směnu zlata za dolar. První problémy se začaly objevovat v 60. letech, kdy systém směny na krátkou dobu selhal. Pád Brettowoodského měnového systému nastal v roce 1971, kdy poţádaly centrální banky Velké Británie a Francie o směnu dolarů za zlato, ale USA jiţ nebyly schopny poţadavku vyhovět. Veškeré zásoby zlata Americké rezervní banky byly vyčerpány. Vzhledem k této situaci americký prezident v témţe roce zrušil konvertibilitu amerického dolaru za zlato. Narychlo byla svolána měnová konference nejvyšších představitelů států do Washingtonu, aby nalezly řešení, jak 1

Jedná se o vyjádření transakcí mezi danou zemí a jejími zahraničními partnery. Předmětem transakcí je export a import zboţí a sluţeb, příchozí i odchozí zahraniční investice, dary a přesuny finančních prostředků. 2 Smlouva o EHS, článek 107.

6

pád Bretton-woodského měnového systému zastavit, ale nepodařilo se. V roce 1973 oficiálně skončil mezinárodní měnový systém zaloţený na systému pevných směnných kurzů.3 Většina států přešla na systém řízeného plovoucího kurzu. A otázka měnové spolupráce se pro členské státy Evropského společenství stala prioritní. 1.2 Wernerův plán V průběhu 60. let se v rámci Společenství objevily první návrhy na hospodářskou a měnovou spolupráci

mezi členskými státy. Pramenilo to

z nespokojenosti s fungováním Bretton-woodského měnové systému. Výraznější plán na měnovou spolupráci předloţil tehdejší komisař pro hospodářství a finanční otázky Robert Marjolin.4 Jeho plán předpokládal vytvoření společné měny, centrální banky a vytvoření rezervního fondu. Velkou institucionální změnou bylo vytvoření v roce 1964 Výboru guvernérů centrálních bank. Zpočátku měl jen konzultativní charakter. Guvernéři se scházeli 1x měsíčně v Basileji, kde projednávali společné zájmy centrálních bank.5 V témţe roce byl zřízen i Výbor pro střednědobou hospodářskou politiku a Výbor pro rozpočtovou politiku. To byly poslední velké změny v oblasti hospodářské a měnové unie. V druhé polovině 60. let krize uvnitř Společenství nepřála k prohlubování integrace mezi členskými státy.6 Obrat nastal v roce 1969, kdy se konal v Haagu summit představitelů EHS, kteří se dohodli na vytvoření měnové unie. Na tomto summitu dostala skupina expertů pod vedením lucemburského ministerského předsedy Pierra Wernera za úkol připravit zprávu týkající se postupu při vytváření měnové unie. Zprávu, která tato skupina zpracovala, je známá pod jménem Wernerův plán. Byla představena 7. října 1970 a obsahovala koncepci hospodářské a měnové unie, které mělo být dosaţeno ve třech fázích. Konečným cílem měla být společná měna, s jejímţ zavedením se počítalo za deset let, tedy v roce 1980. Wernerova skupina přichází s novým měnovým systémem, který předpokládal navázání evropských měn na 3

VOLEK, Stanislav. Brettonwoodský měnový systém a jeho pád. [citováno 20.ledna 2009]. Dostupný z: http://www.penize.cz/15160-brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad. 4 FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s. 497. 5 BUSINESSINFO. Měnová politika Evropské unie. [citováno 20.ledna 2009]. Dostupný z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/menova-politika-evropske-unie/1000521/11016/. 6 politika „prázdného křesla“ prováděná Francií od roku 1965.

7

sebe. Toto opatření, zvané "had v tunelu" (European monetary snake), mělo za cíl vymezit fluktuační pásmo měn členských zemí ES vůči americkému dolaru na ± 4,5 % a mezi sebou navzájem na ± 2,25 %.7 Tento krok vpřed v měnové integraci byl uskutečněn díky dokončení celní unie v roce 1968 a dokončení společné zemědělské politiky v roce 1970. I kdyţ kaţdá členská země měla jiný pohled na Wernerův plán, největším kritikem bylo Německo. Nakonec se členské státy dohodly na délce jednotlivých fází zavádění hospodářské a měnové unie. Mezi základní cíle Wernerovy zprávy lze zahrnout: o Jednotná měnová politika řízená centrální měnovou institucí, o neodvolatelný pevný devizový kurz měn bez fluktuačního pásma, o centralizované rozhodování o hospodářské a rozpočtové politice, o zodpovědnost nositelů tohoto rozhodování Evropského parlamentu, o nezbytnost přechodného období k dosaţení měnové unie.8 I přes započatou první fázi Wernerova plánu musely členské státy vzdorovat útokům na vlastní měny. Díky mezinárodní nestabilitě způsobená ropnou krizí a devalvací amerického dolaru se země sdruţené v hadu rozhodly zrušit svou vazbu na tunel a setrvaly pouze ve fluktuačním rozpětí svých měn. V této souvislosti a s přípravou na druhou fázi Wernerova plánu byl 3. dubna 1973 zřízen Evropský fond pro měnovou spolupráci. Byl veden guvernéry centrálních bank členských zemí a mezi jeho hlavní úkoly patřilo sniţování odchylek devizových kurzů měn členských zemí tak, aby se nezvyšoval počet intervencí centrálních bank v rámci jednotlivých měn a aby se uskutečňovala společná měnová politika v oblasti měnových rezerv v centrálních bankách zemí Evropského společenství. Dalšími úkoly orgánu bylo: o Koordinovat multilaterální zásahy do měn členských zemí Evropských společenství

včetně

podpory

multilaterální

i

bilaterální

spolupráce

centrálních bank těchto zemí, o odpovídat za konkrétní kroky centrálních bank vedoucích ke zlepšování funkce devizového systému Evropských společenství, 7

HARTMAN, Milan. Česká republika na cestě do Evropské měnové unie. Myšlenka jednotné měny-stručný vývoj. [citováno 22.ledna 2009]. Dostupný z: http://hartman.hyperlink.cz/bakalarka/vyvoj.htm. 8 DRDLA,M., RAIS, K. Evropská unie – evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1999. s. 60.

8

o pouţívat zúčtovací jednotku EUA, o spravovat měnové mechanizmy Evropských společenství.9 V souvislosti s

nestabilitou na světových trzích země ze systému had

vystupovaly a následně vstupovaly podle jejich moţností. Účastníky měnového systému nebyly pouze

členské státy Společenství, ale i například Norsko a

Švédsko. Díky nepředvídatelným turbulencím na trhu se systém hada ustálil pouze na menším počtu účastníků, neţ který se předpokládal. Koncem 70. let se na systému podílely pouze Německo, Benelux, Dánsko a další dvě země Švédsko a Norsko. Postup podle Wernerova plánu k hospodářské a měnové unie se komplikoval. Jiţ v roce 1975 bylo konstatováno, ţe nebylo dosaţeno výsledků, který plán předpokládal. 1.3 Evropský měnový systém Úsilí v oblasti měnové stability uvnitř Společenství, i přes dílčí neúspěchy pokračovalo. V roce 1977 byl pověřen nový předseda Komise Roy Jenkins vypracováním nového návrhu na hospodářskou a měnovou integraci. Tímto měl stabilizovat evropské měnové kurzy a podpořit vytváření společného trhu. Jeho předloţený plán byl v omezenější formě přijat a projednán na summitu Evropské rady v Brémách 1978. Projekt byl definitivně potvrzen a spuštěn jako Evropský měnový systém v březnu 1979, i kdyţ se předpokládalo, ţe vstoupí v platnost 1. ledna 1979. Evropský měnový systém byl vybudován na koncepci stabilních, ale regulovatelných směnných kurzů ve vztahu k nově vytvořené evropské měnové jednotce (ECU).10

ECU byla uměle vytvořená měnová jednotka, která

představovala koš všech účastnících se měn a její hodnota byla sloţena z podílů soustředěných měn. Podíl

národních měn v ECU odpovídal ekonomické síle

jednotlivých států a měnil se kaţdých pět let.11 ECU měla být pouţívána hlavně

9

HARTMAN, Milan. Česká republika na cestě do Evropské měnové unie. Myšlenka jednotné měny-stručný vývoj. [citováno 22.ledna 2009]. Dostupný z: http://hartman.hyperlink.cz/bakalarka/vyvoj.htm. 10 EVROPSKÁ KOMISE. Jedna měna pro jednu Evropu – Cesta k euru. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky ES, 2007. s. 4. 11 FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s. 505.

9

jako nástroj transakce uvnitř Evropského měnového systému a přestavovat rezervní měnu. Základními rysy Evropského měnového systému byly: o Kurzový mechanismus zaloţený na plovoucích kurzech v rozmezích +/- 2,25 % od základních sazeb,12 o na přechodnou dobu a pouze v odůvodnitelných případech mohlo být rozšířeno na +/- 6 %, o zapojení do společného kurzového mechanismu nebylo povinné, o centrální banky signatářských zemí se silnou měnou se zavázaly ke krátkodobé intervenci ve prospěch země, které hrozilo odchýlení kurzu měny od vzájemného limitního poměru, o byla zavedena zúčtovací jednotka ECU (European Currency Unit),13 o kaţdá země, která se podílela na EMS převedla 20% své měny a zlatých rezerv do společného fondu. Vedle kurzového mechanismu byl zřízen i úvěrový mechanismus. Nastávající 80. léta jsou označovány za úspěšné, kdy v celém Společenství převládal hospodářský růst a ustanovený evropský měnový systém fungoval bez větších problémů. V roce 1985 vydala Evropská komise pod vedením Jacquesa Delorse, tzv. Bílou knihu o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992. A dalším významným mezníkem bylo o rok později podepsání Jednotného evropského aktu, který se zabýval odstraněním překáţek obchodu, coţ bylo nezbytné k dokončení vnitřního trhu. Evropský měnový systém byl revidován aţ v roce 1987, kdy se upravil intervenční mechanismus a byly pevně stanoveny podmínky pro podporu měn a posílilo se postavení Výboru guvernérů centrálních bank. V této podobě fungoval evropský měnový systém do roku 1989, kdy byl nahrazen koncepcí hospodářské a měnové unie podle J. Delorse. O úspěchu fungování evropského měnového systému svědčí i fakt, ţe do systému vstoupila v roce 1990 i Velká Británie, která je obecně vnímána jako skeptická v oblasti měnové integrace. 12

v roce 1993 bylo toto pásmo rozšířeno na +/- 15%. DRDLA,M., RAIS, K. Evropská unie – evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1999. s. 61. 13

10

1.4 Hospodářská a měnová unie Největší stoupencem hospodářské a měnové integrace byl předseda Komise Jacques Delors, který označoval společnou měnu Společenství za nepostradatelnou pro další vývoj ekonomické integrace. Moţná i proto byl pověřen návrhem na HMU tento muţ. Na zasedání Evropské rady v Madridu v červnu 1989 byl přijat Delorsův plán, který předpokládal tři etapy k úplnému dosaţení HMU. Plán počítal jiţ se zaběhnutým Evropským měnovým systémem, do kterého měly vstoupit všechny členské státy, aby mohl být projet HMU zahájen. Největší podpora Delrsova návrhu byla ze strany Německa, které plně podporovalo absolutní integraci v měnové oblasti. Největším kritikem byla Velká Británie, která by se těţko loučila se svou suverenitou. Argumentovala námitkami, ţe společná měna není řešením pro problémy na měnových trzích. Ale i postoj ostatních členských států nebyl jednoznačně pozitivní. Zdrţenlivý postoj mělo k celému projektu např. Nizozemí. 1.4.1 První etapa HMU Přes nejednost v otázce měnové integrace byla první etapa HMU odstartována

1.července

1990.

Předpokládala

sníţení

fluktuačních

pásem

národních měn a posílení spolupráce mezi členskými centrálními bankami. V této etapě měl být dokončen i jednotný vnitřní trh a měly se odstranit omezení, která by komplikovala další finanční integraci. Na mezivládní konferenci v Maastrichtu v roce 1991 byla přijata Smlouva o Evropské unii, která zařadila HMU do 1. pilíře a která revidovala zakládající smlouvy ES. Tato smlouva se vţila také pod označením Maastrichtská smlouva, která změnila název Evropských společenství na Evropskou unii a zavedla nové oblasti mezivládní spolupráce. Vytvořila pilířovou strukturu Evropské unie, kdy první pilíř zahrnuje Evropské společenství a druhé dva pilíře se týkají oblasti společné zahraniční a bezpečností spolupráce a vnitra a justice. V této smlouvě je

11

HMU definována v Hlavě VI Smlouvy o ES a v přiloţených protokolech. Cíl budovat HMU je obecně zmíněn také v článku 2 Smlouvy o ES.14 V Maastrichtské smlouvě byly zároveň definovány konvergenční kritéria, které musí členské země před zavedením společné měny splňovat. Tato kritéria byla vytvořena proto, aby zajistila, ţe ekonomika členského státu bude připravena na přijetí jednotné měny. Konvergenční kritéria: o Cenová stabilita (označováno jako i míra inflace) – je měřeno jako harmonizovaná míra inflace spotřebitelských cen – míra inflace nesmí během jednoho roku překročit více neţ 1,5 procentního bodu průměrné inflace tří členských států s nejlepšími výsledky. o Rozpočtový deficit veřejných financí – je měřeno jako vládní schodek, jako % z HDP15 - deficit nesmí dlouhodobě překročit 3 % HDP. Kritérium se nepovaţuje za porušené, pokud povolená hranice je výjimečně překročena nebo kdyţ se rozpočtový schodek výrazně sniţuje a přibliţuje se ke stanovené hranici 3 %.16 o Celkový státní dluh veřejných financí - je měřeno jako vládní schodek, jako % z HDP – celkový státní schodek nesmí dlouhodobě překročit 60 % HDP. Platí předcházející ustanovení, ţe se kritérium nepovaţuje za porušené, kdyţ se veřejný schodek

přibliţuje ke

stanovené hranici. o Sbliţování úrokových sazeb – měřeno pomocí dlouhodobé úrokové sazby – úrokové sazby nesmí překročit během jednoho roku ne více neţ 2 procentní body nad průměrem tří členských států s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability. o Stabilita devizového kurzu - měřeno pomocí odchylky od cenové parity – kurz měny dané země by se měl po dva roky pohybovat v pásmu +/- 15 % od parity, tzn. stát se musí 2 roky před vstupem do měnové unie účastnit Evropského měnového systému bez váţných problémů, bez devalvace měny.

14

FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s. 514. HDP= hrubý domácí produkt= je celková peněţní hodnota statků a sluţeb vytvořená za dané období na určitém území. 16 FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s. 516. 15

12

Pokud by tato kritéria nebyla stanovena, bylo by velmi obtíţné zavedení měnové unie. Kritéria byla nastavena velmi tvrdě. O tom svědčí fakt, ţe na počátku splňovala kritéria pouze Francie a Lucembursko. Tzv. referenčním rokem byl určen rok 1997, kdy se vyhodnocovalo dosaţení těchto kritérií. Pouze jedna země tato kritéria nesplnila a bylo to Řecko. První fáze HMU započala 1. července 1990 a její skončení bylo načasováno na konec roku 1993. Během této fáze se ale zcela nezabránilo nestabilitě evropských měn a v letech 1992 – 3 byly některé evropské měny i přes účast na Evropském měnovém systému nuceny svou měnu devalvovat. Týkalo se to jak vyspělých ekonomik například Velké Británie, tak i chudých států jako bylo Španělsko či Řecko. Díky těmto turbulencím na měnových trzích byla hranice fluktuačního pásma zvýšena z původních +/- 2,25 % na +/- 15 %, tzn. ţe země dočasně přešly na plovoucí kurzy. Na mezivládní konferenci, která započala v roce 1990, bylo mimo projednávané Smlouvě o EU i dořešena otázka konkrétních dat spuštění druhé a třetí fáze HMU. Závěrem lze říci, ţe první fáze HMU měla za cíl: o Zcela volný pohyb kapitálu v rámci EU zahrnující i zrušení devizových kontrol, o zvýšení částky na strukturální fondy, které se věnují odstranění nerovností mezi evropskými regiony, o dosaţení

hospodářské

konvergence

pomocí

dohledu

nad

hospodářskými politikami členských států.17 1.4.2 Druhá etapa HMU Druhá etapa HMU započala 1.ledna 1994. Hlavním úkolem členských států bylo zaměřit se na plnění konvergenčních kritérií. V této etapě se postupně stabilizovaly devizové trhy a Společenství se zaměřuje na budování institucí, které budou dohlíţet na koordinaci mezi členskými státy v oblasti měnové politiky.

17

FONTAINE, P. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky ES, 2007. s. 33.

13

V této etapě byl zřízen Evropský měnový institut. Za jeho sídlo byl vybrán Frankfurt nad Mohanem. Evropský měnový institut představoval zárodek budoucí Evropské centrální banky. Byl zřízen Smlouvou o ES a Protokolem o statusu EMI. Mezi hlavní úkoly Evropského měnového institutu patřily: o Vytvořit podmínky pro zavedení jednotné měnové politiky, o definice pravidel fungování a projektu realizace Evropského systému centrálních bank, o podpora koordinace měnových politik v členských zemích, o vytvoření společné informační a statistické databáze, o dohled nad fungováním Evropského měnového systému a vývojem ECU, o konzultace, poradenství a další úkoly.18 Řízením Evropského měnového institutu byli pověřeni guvernéři národních centrálních bank, kteří představovali Radu institutu. Tímto aktem byl zrušen Výbor guvernérů centrálních bank zemí ES, který byl ustanoven v roce 1964, ale nebyl včleněn do právní řádu ES. V čela EMI stál prezident, který byl jmenován po dohodě vlád členských států na návrh Rady institutu a současně osoba musela být schválena Evropským parlamentem a Radou EU. Funkční období prezidenta i viceprezidenta bylo tříleté. Prvním prezidentem EMI se stal Alexander Lamfalussy.19 Jak i Evropská centrální banka, tak i její předchůdce EMI byl zcela nezávislý na členských vládách a tyto byly povinny respektovat nezávislost EMI. Jiţ v počátcích byla členskými vládami budoucí nezávislost ústřední instituce velmi problematickým tématem. Německo prosazovalo úplnou nezávislost centrální banky jak na členských vládách tak i na orgánech EU. Takto fungovala Deutsche bundesbank a toto fungování chtěli přenést i na budoucí centrální banku EU. V opozici stála Francie, jejíţ Banque de France vykonávala hospodářskou politiku vlády. Nakonec bylo přijato řešení, kdy budoucí centrální banka měla být nezávislá, ale současně se posílily kompetence Rady ministrů financí ECOFIN. Povinností EMI bylo samozřejmě i jednou ročně zveřejňovat výroční zprávu, kterou předkládal Evropskému parlamentu, Evropské komisi a také Radě EU a Evropské radě. 18

REVENDA, Zbyněk. Evropská centrální banka. [citováno 26.ledna 2009]. Dostupný z: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=442. 19 DRDLA,M., RAIS, K. Evropská unie – evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1999. s. 66.

14

EMI byl financován centrálními bankami členských států. Výše příspěvku byla vypočtena na základě HDP a podle počtu obyvatelstva země. Největšími přispěvateli byly Německo, Francie, Itálie a Velká Británie. Zároveň měl EMI v úschově a spravoval část devizových rezerv centrálních bank členských zemí. EMI zanikla v roce 1998, kdy v roce 1999 začala oficiálně plnit své povinnosti nově zřízená Evropská centrální banka a Evropský systém centrálních bank. Důleţité je ještě říci, ţe EMI rozhodně nefungoval jako centrální banka. Nebyla mu svěřena ţádná působnost v oblasti provádění měnové politiky. Ta byla pořád v rukou národních centrálních bank členských států. To znamená, ţe EMI se nemohl účastnit operací na devizových trzích. Jeho úkolem, jak je popsáno výše, bylo hlavně kontrolování plnění konvergenčních kritérií a podnikání kroků ke zřízení Evropské centrální banky a Evropskému systému centrálních bank. Celá druhá etapa HMU byla zaměřena na přípravné činnosti k zahájení poslední etapy HMU. Jednou z takových činností bylo projednávání názvu budoucí měny, která byla prozatím označována jako ECU. Na zasedání Rady EU 9. dubna 1995 ve Versailles byl tento problém s názvem budoucí měny diskutován, ale závěr byl přijat aţ na zasedání Evropské rady v Madridu v témţe roce, kdy se představitelé členských států dohodli na názvu nové měny euro. Peněţní znak eura (€) vychází z řeckého písmena epsilon a symbolizuje odkaz na kolébku evropské civilizace. Dvě rovnoběţné linie ve středu znaku mají symbolizovat stabilitu eura.20 Euro navazovalo na uměle vytvořenou jednotku ECU v kurzu 1:1. V rámci tohoto summity bylo zároveň dohodnuto přestaviteli členských států, ţe poslední fáze HMU započte 1. ledna 1999. Představovalo to oddálení třetí etapy HMU téměř o dva roky. Hlavní důvodem oddálení byla neschopnost členských států plnit konvergenční kritéria. Zejména se jednalo o rozpočtový deficit, které nesmí překročit 3 % HDP. Nejhůře ze všech zemí na tom bylo Řecko, které proto nemohlo vstoupit do HMU v roce 1999 jako ostatní státy, ale aţ o dva roky později. Bylo to opět Německo, které trvalo na dodrţení všech stanovených kritérií. V roce 1996 na zasedání Evropské rady v Dublinu byly EMI představeny grafické návrhy eurobankovek. Autorem těchto eurobankovek je výtvarník Robert 20

Zavedení eura v České republice. Výkladový slovníček. [citováno 26.ledna 2009]. Dostupný z: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=E.

15

Kalina. Na lícní straně je vyobrazen jeden ze sedmi stavebních stylů. Ostatními součástmi podoby jsou: název měny napsán jak latinkou tak řeckým písmem, symbol EU, podpis prezidenta ECB, iniciály ECB v úředních jazycích a symbol ©. Bankovky nenesou ţádné národní motivy.21 Jednotlivé eurobankovky jsou specifikovány v rozhodnutí ECB č.2003/4 ze dne 20. března 2003. O rok později byly představeny návrhy mincí. Byly schváleny na zasedání Evropské rady v Amsterodamu. Autorem mincí je výtvarník Luca Luycxe. Na rozdíl od bankovek je na mincích dán prostor pro národní motivy. Jednotlivé euromince jsou specifikovány v nařízení Rady (ES) č. 975/98 ze dne 3. května 1998. Na témţe zasedání byly schváleny pravidla Paktu stability a růstu, který má za cíl zajistit rozpočtovou kázeň v rámci HMU. Evropská komise se stala zodpovědnou za sledování dodrţování Paktu stability a růstu. Pakt se skládá ze tří nástrojů: ze samotného Paktu přijatého jako rezoluce Evropské rady a ze dvou prováděcích nařízeních. Nařízení definovala preventivní mechanismy v oblasti veřejných financí a moţné sankční nástroje.22 V případě porušení tohoto závazku byla Rada, nikoliv Komise, oprávněna udělovat sankce včetně pokuty. Přijetí tohoto dokumentu zmírnilo obavy členských států z nestability eura, pokud by se jednotlivé země dostaly do hospodářských potíţí. Jen pro zajímavost, výše udělené pokuty představuje 0,2 % HDP + jednu desetinu procentní sazby z překročeného deficitu, ale maximální výše je určena 0,5 % HDP za rok.23 Ale i tento dokument prošel revizí a to v roce 2005. Tomu předcházely rozpory uvnitř Společenství, kdy dva roky předtím se Rada rozhodla neuplatňovat sankce vůči Německu a Francii za porušení rozpočtových pravidel Paktu stability. Rozhodnutí Rady se podrobilo kritice a Komise jako dohlíţitel dodrţování Paktu podala

k

Evropskému

soudnímu

dvoru

ţalobu

proti

rozhodnutí

Rady

z principiálních důvodů. Evropský soudní dvůr tento návrh na zrušení rozhodnutí Rady zamítl pro nepřípustnost. Reforma Paktu se hlavně dotkla oblasti prevence a oblasti sankcí. Státy se zavázaly provádět Smlouvu o ES

a Pakt stability a růstu včas a efektivně.

V oblasti prevence bylo nově stanoveno, ţe střednědobý rozpočtový cíl by měl být 21

Tomášek, M. Evropské měnové právo. Praha: C.H.BECK, 2007. s. 54. Nařízení Rady (ES) č. 1466/97 ze dne 7. července 1997 a nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze dne 7.července 1997. 23 FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s. 533. 22

16

pro jednotlivé členské státy rozdílný, a to tak, aby se nově zohlednilo hledisko hospodářských

a

rozpočtových

vývojů.

Kaţdá

země

podléhá

jinému

hospodářskému vývoji a demografickým změnám. V oblasti sankcí by mělo být primární urychlené odstranění nadměrného schodku. Státy se domluvily, ţe se bude přezkoumávat výjimečné překročení rozpočtového deficitu veřejných financí způsobeného prudkým hospodářským propadem. Stále by se měla mít na paměti hospodářská různorodost ve Společenství. Lhůty na rozhodnutí Rady se prodlouţily tak, aby státy mohly svá opatření proti vysokému rozpočtovému schodku včlenit do vnitrostátního rozpočtového procesu. Státy musí přijat účinná opatření, a tak dosáhnout minimálního ročního rozpočtového zlepšení. Hlavní rozhodovací pravomoci jsou svěřeny Radě EU, která rozhoduje o hlavních směrech hospodářských politik členských států na doporučení Komise, a to kvalifikovanou většinou.24 V roce 2004 proběhlo největší rozšíření EU od historie jejího vzniku. To se také promítlo do reformy Paktu, kde pro tyto účely byly členské země rozděleny na státy, které se neúčastní společné měnové politiky (jsou to státy nově přijaté) a státy, které se účastní společné měnové politiky (státy původní patnáctky)25. Obě skupiny členských států se v rámci Paktu zavázaly pravidelně předkládat tzv. stabilizační programy (pro státy účastnících se společné měny) a tzv. konvergenční programy (pro státy neúčastnících se společné měny). Oba programy musí obsahovat: o Střednědobý rozpočtový cíl a postup k určenému cíli a očekávanou tendenci výše celkového veřejné deficitu, o hlavní prognózy očekávaného hospodářského

vývoje a ekonomických

ukazatelů např. růst HDP, inflace, zaměstnanosti, veřejných investičních výdajů, o podrobné a kvantitativní vyhodnocení přijímaných rozpočtových opatření a jiných opatření hospodářské politiky k dosaţení cílů programu. Programy musí obsahovat analýzu nákladů a přínosů prováděných reforem přinášející dlouhodobé úspory nákladů (např. pojištění),

24 25

na základě článku 99 Smlouvy o ES. výjimku tvoří Velká Británie, Švédsko a Dánsko.

17

reformy v oblasti důchodového

o rozbor otázky, jak by změny hospodářských předpokladů ovlivnily stav rozpočtu, o důvody pro odchylku od poţadované cesty k postupnému dosaţení střednědobého rozpočtového cíle.26 Jak z výše uvedeného vyplývá, reforma Paktu jiţ důsledně nesetrvává na schodku veřejných financí 3 % HDP, ale snaţí se rozpočtovou stabilitu členských států zajistit tím, ţe stát musí posílit své hospodářské základy. Reforma počítá s tím, ţe hospodářský vývoj v kaţdé zemi je rozdílný. V posledním roce druhé etapy HMU začíná jiţ v červenci fungovat Evropská centrální banka, aby mohla plynule 1. ledna 1999 převzít odpovědnost za provádění měnové politiky v eurozóně. V květnu 1998 byly určeny země, které splnily konvergenční kritéria a mohly přijmout společnou měnu. Rozhodnutí učinila Rada EU, která zasedala na úrovni hlav států a vlád, na návrh Komise a na základě hodnotících zpráv EMI. Dánsko a Velká Británie se rozhodly neúčastnit se třetí etapy HMU a další dva státy ( Řecko a Švédsko) nesplnily konvergenční kritéria. 1.4.3 Třetí etapa HMU Poslední etapa HMU byla spuštěna 1. ledna 1999, kdy do ní vstoupilo jedenáct členských zemí. Dosavadní jednotka ECU byla nově převedena na euro v poměru 1:1. K tomuto datu byl pevně zafixován kurz měn států účastnících se měnové unie vůči nově zavedené měně, tzn. k euru. Euro bylo zatím pouze pouţíváno v bezhotovostním styku. Jako oběţivo se stále pouţívala národní měna daného státu. Od tohoto okamţiku začala za měnovou politiku odpovídat nově Evropská centrální banka. Vzniká Evropský systém centrálních bank, který je tvořen: o nově vzniklou Evropskou centrální bankou, o Centrálními bankami členských států společenství.27 26

Tomášek, M. Evropské měnové právo. Praha: C.H.BECK, 2007. s. 86. EUROPEAN CENTRAL BANK. The first ten years. [citováno 3.února 2009]. Dostupný z: http://www.ecb.int/ecb/10ann/html/index.en.html. 27

18

Evropský systém centrálních bank byl postaven na následujících principech: o zajištění cenové stability, o podpora základních ekonomických politik, o jednotnost měnové politiky, o subsidiarita, o

nezávislost,

o odpovědnost. Díky tomu, ţe se všechny členské státy nestaly účastníky třetí fáze HMU, se vytvořila uvnitř společenství disproporce. Na jedné straně jsou státy, které přijaly společnou měnu, a státy, které se buď nechtějí účastnit nebo nemohou, a tudíţ provádějí svou vlastní měnovou politiku. Proto se vytváří nový neformální orgán, Euroskupina. Tento orgán sdruţuje ministry financí zemí, které přijaly euro. K jednání bývají přizváni i zástupci Evropské komise a Evropské centrální banky. Cílem těchto setkáních je zajištění lepší koordinace hospodářských politik, kontrola rozpočtových a finančních politik zemí eurozony a reprezentace eura na Mezinárodním měnovém fóru.28 Řecko splnilo konvergenční kritéria v roce 2000 a ještě v témţe roce Evropská rada rozhodla o jeho přijetí do třetí etapy HMU. Řecko vstoupilo do třetí etapy 1.ledna 2001. Samotné nahrazení národních měn bylo stanoveno na období

mezi

1.lednem 2002 aţ 31.červencem 2002. Během této fáze se nahradí mince a bankovky národních měn za mince a bankovky eura. Národní měny tímto pozbudou svoji platnost a budou se nadále směnovat jen ve vybraných finančních ústavech. Jednotlivé státy si určily data, do kterých budou svou starou národní měnu měnit za eura (viz následující tabulka). Hlavním přínosem měnové unie je bezesporu

zlepšení fungování

jednotného vnitřního trhu EU, protoţe odstranil problémy plynoucí z rozdílných měn a směnných kurzů. Důsledkem zavedení

jednotné měny euro došlo

k odstranění transakčních nákladů za směnárenskou činnost.

28

FONTAINE, P. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky ES, 2007. s. 35.

19

Nejzašší termíny výměny národní měny Stát

Výměna národních bankovek

Výměna národních mincí

Německo

neomezeně

neomezeně

Nizozemí

Do 1.1.2032

Do 1.1.2007

Irsko

neomezeně

neomezeně

Francie

Do 17.2.2012

Do 17.2.2005

Belgie

neomezeně

Do 31.12.2004

Finsko

Do 29.2.2012

Do 29.2.2012

Itálie

Do 29.2.2012

Do 29.2.2012

Lucembursko

neomezeně

Do 31.12.2004

Portugalsko

Do 28.2.2022

Do 31.12.2002

Rakousko

neomezeně

neomezeně

Řecko

Do 1.3.2012

Do 1.3.2004

Španělsko

neomezeně

neomezeně

Slovinsko

neomezeně

Do 31. prosince 2016

Kypr

Do 31. prosince 2017

Do 31. prosince 2009

Malta

Do 31. ledna 2018

Do 1. února 2010

Slovensko

neomezeně

Do 31. prosince 2013

Zdroj: The European central Bank (http://www.ecb.eu/euro/exchange/html/index.cs.html)

Nahrazování národních měn bylo velkou neznámou jak pro podniky, tak i obyčejné obyvatele. Komise vypracovala odlišnou metodiky přechodu na jednotnou měnu pro velké, střední, malé podniky a veřejnost. Kaţdá z těchto skupin byla vybavena odpovídajícími návody úspěšného přechodu na euro a byly ji také uzpůsobeny asistenční programy Evropské komise.29 Poměr evropské měny k měnám jiným státům byl určen jako trţní. Ale směnný kurz mezi eurem a členskými státy, které se neúčastní HMU se pohybuje v kurzovém pásmu, které je poměrně úzké. Zapojení do tohoto mechanismu je dobrovolné, ale předpokládá se. Tento model se nazývá Evropský měnový systém II a je nástupcem Evropského měnového systému, který fungoval v letech 1978 aţ 1998. Pro měny účastnických zemí je stanovena centrální parita eura a kolem ní fluktuační pásmo +/- 15 %. 29

FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s. 526.

20

Dánsko a Velká Británie si na mezivládní konferenci o měnové unii vymínily „zvláštní status“, který jim umoţňuje rozhodnout se, zda vstoupí do poslední fáze měnové unie, tzn. zda chtějí přijmout euro. Tato neúčastnická doloţka (opt-out) je připojena ke Smlouvě o EU formou protokolu.

Pouze tyto

dva státy si vymohly ústupek ze strany Společenství. Souvisí to s neúspěšnou ratifikací Smlouvy o EU v těchto zemích. Odlišná situace je u Švédska. Ten opt-out nemá zaručen ţádným protokolem. Neúčastní se jednotné měny proto, neboť prozatím nesplnil všechny podmínky pro přijetí eura. Nesetrvalo v Evropském měnovém systému a nepřizpůsobilo svou legislativu. Všechny nové členské státy se zavázaly k přijetí eura jiţ při svém vstupu. Nemohou vyuţít opt-outu jako Dánsko či Velká Británie. Nové členské státy jsou povinny zavést euro jakmile splní konvergenční kritéria. O začlenění do eurozóny rozhoduje Rada EU na základě zprávy o plnění konvergenčních kritérií, kterou vypracovává

Evropská

centrální

banka

a

Evropská

komise.

Zprávy

se

vypracovávají jednou za dva roky, ale můţe to být i dřív, pokud o to poţádá členský stát. I kdyţ oficiální název zní Hospodářské a měnová unie, je třeba odlišit měnovou oblast, která je nyní řízena jediným nadstátním orgánem Evropskou centrální bankou a hospodářská unie, která je nyní ponechána v pravomoci jednotlivých států a je zaloţena pouze na koordinaci hospodářských politik členských států na úrovni Společenství. Celý projekt HMU byl velmi náročný jak z technické stránky, tak i ze stránky organizační. Ale s postupem času můţeme říci, ţe Společenství se s tímto nelehkým úkolem popralo výborně. Důvodů, proč se celá operace zdařila, je několik. Hlavním důvodem je určitě rozsáhlá a intenzivní informační kampaň, která byla zaměřena jak na obyvatele, aby se nebáli změny národní měny na euro a začali ji pouţívat, tak i podniky. Dalším důvodem byla včasné vytištění potřebného mnoţství nových bankovek a mincí, které byly distribuovány do bank a ostatních institucí. Do oběhu bylo dáno asi 15 miliard eurobankovek v hodnotě 642 miliard eur asi 50 miliard euromincí.30

30

BRŮŢEK, Antonín. Závěrečná fáze realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha: Oeconomica, 2002. s.4.

21

Vznikem HMU se vytvořila konkurence jak k americkému trhu, který je největší na světě, tak i japonskému. Svým vznikem vytváří HMU prostředí pro měnovou a hospodářskou stabilitu v Evropě, čímţ podporuje růst ekonomiky a vznik pracovních příleţitostí. Spotřebitelé i podniky mohou v eurozóně lépe porovnávat ceny jednotlivých výrobků a vybrat si obchodníka či dodavatele, který jim nejlépe vyhovují. Zvláště v dnešní době, kdy se celý svět potýká s finanční krizí, se ukáţe, jak je HMU schopná čelit nepříznivému ekonomickému vývoji a jak

Evropská

centrální banka dokáţe stabilizovat měnové trhy a ubránit společnou měnu proti moţnému propadu na devizových trzích.

22

2 Organizace Evropské centrální banky 2.1 Právní zakotvení ECB Byla to Smlouva o ES, která ustanovila Evropskou centrální banku jako specializovanou nezávislou instituci, která řídí měnovou politiku a vykonává s ní související funkce. Díky tomu byla ECB dána plná právní subjektivita s vlastními orgány vydávající rozhodnutí, která mají závazný charakter. Právní subjektivita ECB je zakotvena pod článkem 107 Smlouvy o ES a těší se z nejširší právní způsobilosti přiznávané podle vnitrostátního práva právnickým osobám v členských státech podle článku 9.1 Statutu ESCB. Díky tomu můţe získávat a disponovat movitým i nemovitým majetkem a účastnit se soudních řízení. Navíc byly ECB přiznány privilegia a imunity, které jsou důleţité pro výkon jejich úkolů za podmínek definovaných v Protokolu ES z 8. dubna 1965. Jako právnická osoba můţe ECB i mimo další věci, podepisovat mezinárodní dohody v záleţitostech jejího působení, účastnit se jednání mezinárodních organizacích

jako je Mezinárodní měnový fond, Banka pro

mezinárodní osídlení nebo Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Ačkoliv by se mohlo zdát, ţe ECB není instituce v řádném slova smyslu, jelikoţ se na ní nevztahuje článek 7 Smlouvy o ES, který taxativně vyjmenovává pět zřízených orgánů, které uskutečňují úkoly svěřené Společenství, vypovídá to o specifickém postavení ECB. Těmi orgány jsou Evropský parlament, Rada, Komise, Soudní dvůr, Účetní dvůr. Jednají v mezích působnosti, kterou jim svěřuje tato smlouva. Místo toho, právní základ ESCB a ECB je ustanoven v samostatném článku (článek 8 Smlouvy o ES). Toto podporuje zvláštní postavení ECB uvnitř Společenství, zdůrazňuje ECB oproti ostatním orgánům Společenství. Jako organizace byla sice ECB vytvořena Smlouvou o ES, ale disponuje původními pravomocemi. Tyto pravomoci jí nebyly delegovány institucemi Společenství, ale jsou dány ECB jiţ Smlouvou o ES. Tento znak odlišuje ECB od agentur, které sice mají vlastní právní subjektivitu, ale jim svěřené pravomoci byly delegovány z institucích Společenství.

23

2.2 ECB v soustavě orgánů EU I kdyţ Smlouva o ES zřetelně

dělí zodpovědnost uvnitř systému HMU,

zároveň vyţaduje a podporuje dialog a spolupráci mezi jednotlivými institucemi Společenství a ECB. Pracovní vztahy mezi ECB a ostatními institucemi uvnitř Společenství jsou nezbytné pro eurosystém, aby řádně plnil své úkoly. To je samozřejmé

pro

všechny úkoly, v kterých ECB sdílí své kompetence s ostatními orgány Společenství. Nicméně díky existujícímu působení mezi jednotnou měnovou politikou a hospodářskou ekonomikou ve Společenství by měla mít ECB také zájem na udrţování dialogu s dalšími politickými činiteli, jakou jsou například vlády členských států. Pravidelné rozhovory mezi ECB a vládami poskytnou moţnost vysvětlit směr

měnové politiky ECB a obhájit tak své kroky. Tímto

způsobem můţe ECB poskytnout spolehlivé údaje, pomocí kterých se např. vlády mohou kvalifikovaně rozhodnout. Evropský parlament Dialogy mezi ECB a Evropským parlamentem se hlavně týkají plnění úkolů a povinností, které byly svěřeny pouze ECB. Evropský parlament hraje klíčovou roli v zajišťování odpovědnosti ECB za řízení měnové politiky a s ní souvisejících úkolů. V článku 113 odstavec 3 Smlouvy o ES je řečeno, ţe prezident ECB předkládá Evropskému parlamentu výroční zprávu na jeho valném zasedání. Po přednesení přijme

parlament rezoluci, v které poskytne komplexní posudek

činnosti ECB a jejího řízení měnové politiky. Pod tímto článkem Smlouvy je zakotvena i moţnost Evropského parlamentu konzultovat prezidenta ECB a členy Výkonné rady před příslušnými výbory Evropského parlamentu, ale o konzultaci mohou i sami poţádat. Ve shodě s tímto nařízením, navštěvuje prezident ECB čtyřikrát za rok parlamentní výbor zabývající se ekonomikou a monetární záleţitostmi. Tento výbor byl pověřen jako výbor odpovědný za vztahy s ECB. Během tohoto slyšení prezident ECB vysvětlí rozhodnutí učiněná ECB a odpovídá na dotazy členů Výboru. V konečném

24

výsledku se tato čtvrtletní slyšení stávají hlavní částí činnosti Parlamentu v zajištění odpovědnosti ECB. Ostatní členové Výkonné rady ECB se také mohou objevit před Výborem pro ekonomiku a měnové záleţitosti. Během posledních let to byl viceprezident, aby přednesl výroční zprávu ECB před Výborem. Mimo to, jednou ročně, je před Výbor pozván člen Výkonné rady zodpovědný za ekonomiku a výzkum, aby přednesl názor ECB na kaţdoroční posudek Komise v oblasti hospodářství EU a návrh na obecnou směrnici hospodářské politiky. V případě nutnosti můţe Výbor pozvat k slyšení i ostatní členy Výkonné rady, pokud mají být zodpovězeny otázky týkající se specifických témat souvisejících s kompetencemi ECB. Schůze Výboru jsou obvykle přístupné veřejnosti a doslovné záznamy z jednáních jsou umístěny na webové síti Evropského parlamentu krátce po slyšení. Kromě toho, výroční zprávy ECB obsahují zvláštní kapitolu zaměřenou na odpovědnost a vztahy ECB s Evropským parlamentem, která upozorňuje na hlavní sporné otázky diskutované během konzultování. Dále mezi vzájemné působení a výměnu stanovisek

mezi prezidentem

ECB a členy Výboru pro ekonomiku a měnové záleţitosti patří podle parlamentních pravidel pro postup (nové pravidlo 40a) otázky pro psanou odpověď na ECB.31 Toto nové pravidlo dovoluje, aby kterýkoliv člen Evropského parlamentu

se písemně dotazoval ECB přes Výbor pro ekonomiku a měnové

záleţitosti. Tyto otázky a jejich písemné odpovědi ECB jsou publikovány v Úředním deníku EU. Tímto publikováním jsou zpřístupněné veřejnosti ve všech úředních jazycích. Třebaţe ani ze Smlouvy a Statutu nevyplývají takovéto závazky pro ECB, ona s těmito postupy souhlasí. Samozřejmě tyto postupy zdůrazňují fakt, ţe kroky ECB jsou potřeba stále diskutovat a vysvětlovat a ECB se nebrání těmto diskuzím. Mezi další důleţité oblasti působení ECB a Evropského parlamentu patří: o Parlament

je

konzultován

při

jmenování

prezidenta

ECB,

viceprezidenta ECB a ostatních členů Výkonné rady (článek 112 Smlouvy o ES). Výbor pro ekonomické a měnové záleţitosti řídí

31

RANNIKKO, Heikki. Democracy of the European Central Bank [citováno 4. února 2009]. Dostupné z: http://www.valt.helsinki.fi/kvtok/1997/2091.htm.

25

slyšení s kandidáty a plénum Evropského parlamentu přijímá jejich vyjádření, o Evropský parlament se podílí

na legislativní oblasti Společenství.

Díky tomuto musí být konzultován nebo musí vyjádřit souhlas s pozměňovacími návrhy týkajících se Statusu ESCB (např. článek 10.6), o Evropský parlament se účastní i jiných oblasti zákonodárství, která spadá do oblasti zodpovědnosti ECB. Rada EU ECB sdílí odpovědnost

s Radou EU v oblasti směnných kurzů a

v prezentování Euroskupiny ve světě. Rada EU spolupracuje s ECB také v oblasti hospodářské politiky v eurozóně. Díky nezávislosti ECB a také její odpovědnosti nemohou být vztahy a spolupráce mezi ECB a Euroskupinou v oblasti hospodářské politiky

pouze nezávislými rozhovory. Ale v oblasti měnové

politiky musí být ECB zcela nezávislá. Spolupráce existuje jen a pouze v oblasti hospodářské, jejíţ pravomoc spadá do kompetencí vlád členských států. Podle článku 113 odstavce 2 Smlouvy o ES je prezident ECB zván k účasti na zasedáních Rady ECOFIN, kdyţ projednává záleţitosti týkající se cílů a úkolů ESCB.32 Reprezentant ECB se také účastní zasedání ECOFINU, kdyţ se projednává doplňující legislativa či pozměňovací návrhy k některým ustanovením Statusu ESCB. Obecně se ECB účastní zasedání Rady, aby mohla sledovat přípravu legislativy Společenství v oblasti, která má zvláštní důleţitost. Prezident ECB také navštěvuje neformální schůzky ECOFINU, které se konají kaţdého půl roku. Toto je skvělá příleţitost k otevřené diskuzi o aktuálních sporných otázkách. Odpadají zde procedurální omezení, která jsou typická pro formální zasedání. Zasedání se vedle ministrů členských vlád účastní i guvernéři národních centrální bank a díky tomu, je to ideální prostor pro řešení otázek jak na nadnárodní úrovni tak i mezivládní.

32

EUROPEAN NAVIGATOR. Powers and responsibilities of the ECB. [citováno 2.února 2009]. Dostupný z: http://www.ena.lu/.

26

ECB má také důleţitou zpravodajskou povinnost vůči Radě ECOFIN. Jde například o

prezentování výroční zprávy ECB prezidentem a informuje Radu

alespoň jednou za dva roky o sbliţování konvergenčních kritérií zemí, které se neúčastní společné měnové politiky (článek 122 Smlouvy o ES). Vedle účasti ECB na zasedání ECOFINU, se ECB účastní zasedání Euroskupiny. Euroskupina zavedla informační kanál v eurozóně, který je podobný neformálním kontaktům, které existují mezi vládami a centrálními bankami v dané zemi. Neformální charakter Euroskupiny umoţňuje otevřenou diskuzi o všech sporných otázkách tykající se eurozóny.

Atmosféra otevřenosti a důvěry je

podpořena faktem, ţe schůzky Euroskupiny jsou omezené jen na ministry, komisaře pro hospodářské a měnové záleţitosti

a prezidenta ECB. Kaţdého

účastníka můţe doprovázet jedna osoba. Tyto schůzky jsou v silném kontrastu s formálními schůzkami Rady, kterých se účastní velký počet účastníků. Euroskupina se obecně setkává jedenkrát za měsíc, před zasedáním Rady ECOFINU. Diskuze uvnitř Euroskupiny se soustředí na celkové fungování ekonomiky eurozóny, zvláště na celkový hospodářský výhled eurozóny, rozpočtové trendy v jednotlivých členských státech eurozóny a způsoby vývoje rozpočtů při provádění strukturálních reforem33. Navíc Euroskupina projednává vývojové trendy kurzu měny euro a jak je euro vnímáno okolím. Evropská komise Evropská komise je také zapojena do dialogu mezi ECB a Radou ECOFIN. Komisař pro ekonomické a měnové záleţitosti je přítomen příslušnému setkání Rady ECOFIN a Euroskupiny právě tak, jako se účastní jednání Rady guvernérů. Způsob jednání na nejvyšší úrovni Komise a ECB je odlišné, udrţují úzké pracovní vztahy, které jsou podpořené častými kontakty v multilaterálních prostředí, takových jako je Ekonomický a finanční výbor nebo Výbor hospodářský a na jiných bilaterálních setkáních. Tento styk je zvláště důleţitý proto, ţe Evropská komise hraje klíčovou roli v procesu hospodářského rozhodování ve Společenství. Zejména je Komisi svěřeno větší mnoţství specifických úkolů týkajících se EMU.

33

SMITS, René. The Eurapean Central Bank. The Hague: Kluwer Law, 1997. s. 171.

27

Tyto úkoly zahrnují: o Formulaci doporučení pro širokou hospodářskou politiku, o sledování rozpočtové situace v členských státech a informování o této situaci na Radě ECOFIN, o přípravu, nejméně jednou za dva roky připravuje konvergenční zprávu, jak členské státy plní konvergenční kritéria, aby mohly přijmout společnou měnu. Navíc Evropská komise iniciuje nebo se přinejmenším účastní širokého okruhu specifických činností, které jsou buď navázány nebo mají dopad na úkoly a činnosti Eurosystému. V mnoha případech mohou takové aktivity přinášet značný úspěch a dokonce si vynutit přímé zapojení ECB. Eurostat a ECB spolu úzce spolupracují v oblasti statistik. Tato spolupráce se uskutečňuje v rámci důleţitých statistických výborů Společenství. Na závěr je nutné zmínit oblast spolupráce mezi Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou, která nesouvisí přímo s konkrétními úkoly, ale jedná se o oblast jednotné měnové politiky, kdy obě tyto instituce vydávají posudky na členské země, jak plní konvergenční kritéria, a kdy budou schopny přijmout společnou měnu. Mezinárodní spolupráce ECB I kdyţ se věnujeme tématu spolupráce ECB s ostatními institucemi EU, musíme zde zmínit i oblast mezinárodní spolupráce ECB. ECB navázala spolupráci jak s centrálními bankami tak i organizacemi mimo

eurozónu.

Tato

mezinárodní

spolupráce

se realizuje jak

v rámci

mnohostranných institucí tak i na základě dvojstranných dohod. Aktivity v oblasti mezinárodní spolupráce pomáhají ECB při sledování hospodářského a finančního vývoje mimo eurozónu. Mezinárodní setkání poskytují dostatečný prostor na výměnu informací o hospodářském vývoji, ekonomických prognózách a jiných otázkách týkajících se hospodářské politiky v zemích mimo eurozóny. Eurosystém

vytvořil

řadu

nástrojů

na

zintenzivnění

spolupráce

s nejdůleţitějšími centrálními bankami ve světě. Například uspořádal sérii seminářů na vysoké úrovni pro centrální banky ze specifických regionů jako je 28

banka Ruska, centrální banky Středomoří, které se účastní Barcelonského procesu EU a centrální banky z Latinské Ameriky.34 ECB také poskytuje na poţádání technickou pomoc a poradenství v oblasti hospodářských politik. Dále je ECB ochotna podělit se o své zkušenosti v realizaci měnové politiky či bankovního dohledu či v oblasti bankovních systémů. Vytvoření HMU často také slouţí jako vzor pro ostatní regiony. ECB hraje klíčovou roli v různých multilaterálních organizacích. Na půdě Mezinárodního měnového fondu, kterého jsou členy pouze státy,

má ECB

postavení pozorovatele. To znamená, ţe se můţe účastnit zasedání Rady Mezinárodního měnového fondu v případech, kdy se jednání o záleţitostech týkajících se Eurosystému. Mimo to, je prezident ECB pozvaný jako pozorovatel na zasedání Mezinárodního měnového a finančního výboru, které se konají kaţdé dva roky a které poskytují politický směr pro práci Mezinárodního měnového fondu. Dále se prezident ECB a předseda Euroskupiny účastní zasedání skupiny G7. Skupina G7 vytvořila fóra, jejichţ zasedání se účastní i představitel ECB. Jedná se o skupinu 20 ministrů financí a guvernérů centrálních bank, známé jako G 20, představující fórum pro zástupce nejdůleţitějších vyspělých a trţně se rozvíjejících

ekonomik,

kde

mohou

diskutovat

o

otázkách

mezinárodní

hospodářské a finanční politiky35. Druhé fórum představuje Fórum finanční stability, na kterém se hodnotí potenciální zranitelná místa mezinárodního finančního systému. ECB se zúčastňuje i zasedání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), kde nevstupuje jako samostatný účastník, ale je součástí delegace EU, jelikoţ členy této organizace jsou pouze jednotlivé státy.36 Posledním institucí, s kterou ECB velmi úzce spolupracuje, je Banka pro mezinárodní zúčtovaní (BIS). Tato instituce působí jako sekretariát a hostitelská organizace pro různé setkávání centrálních bank, střetávání guvernérů skupiny G10. V roce 1999 se ECB stala členem příslušných výborů BIS a od roku 2005 je také akcionářem. Prezident ECB se účastní střetnutí skupiny G10 a od roku 2003 těmto střetnutím i osobně předsedá. 34

Barcelonský proces = partnerství 27 členských zemí Evropské unie a 10 zemí Středomoří. ECB. Monthly Bulletin 10th Anniversary of the ECB. ECB: Frankfurt am Main, 2008. s. 100. 36 ZILIOLI, Chiara, SELMAYER, Martin. The Law of European Central Bank. Oxford: Hart Publishing, 2001. s. 237. 35

29

Vidíme, ţe spolupráce ECB je velmi široká nejen v rámci EU, ale i celosvětově. I kdyţ ECB je velmi mladá instituce, je zřejmé, ţe si ve světě vybudovala silnou pozici. Nejen ECB ale i Eurosystém navázal intenzivní dialog s ostatními centrálními bankami světa. Eurosystém rozvíjí na vysoké úrovni úzké dvojstranné vztahy s hlavními centrálními bankami jako je Federální rezervní systém v USA, centrální banka Japonska. Spolupráce na mezinárodní úrovni je nezbytná zvláště teď, kdyţ stále roste integrace finančního systému po celém světě. 2.3 Rozlišení ECB a ESCB Evropský systém centrálních bank byl zřízen 1. ledna 1999 podle článku 8 Smlouvy o ES v souladu s Maastrichtskou smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Skládá se z Evropské centrální banky a národních centrálních bank všech členských států. Prvořadým cílem ESCB je udrţovat cenovou stabilitu. Aniţ je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ve Společenství se záměrem přispět k dosaţení cílů Společenství.37 Podle článku 3 Statusu jsou úkoly ESCB vymezeny následovně: o Vymezuje a provádí měnovou politiku Společenství, o provádí devizové operace, o drţí a spravuje oficiální devizové rezervy členských států, o podporuje plynulé fungování platebních systémů. Jak je vidět, Evropský systém centrálních bank je sloţen jak z centrálních bank, které se účastní jednotné měny, tak i z centrálních bank zemí, které se neúčastní společné měny. I přesto je spolupráce všech centrálních bank nezbytná. Úkolem ESCB je tedy zajišťovat koordinaci měnových politik zúčastněných i nezúčastněných států měnové unie.

37

Článek 105 SES.

30

Centrální banky, které se účastní měnové unie, jsou sdruţeny v rámci neformálního orgánu tzv. Euroskupiny, kde

se otázky měnové politiky řeší

z pohledu eura. Hlavní rozdílem mezi ECB a ESCB je i v tom, ţe ECB má vlastní právní subjektivitu. ESCB tuto subjektivitu nemá, jelikoţ se skládá z centrálních bank členský států, které si zachovávají právní subjektivitu, tzn. jsou v postavení právnických osob. ECB tuto právní subjektivitu získala článkem 107 Smlouvy o ES. Díky tomu, ţe právní subjektivita nebyla ESCB dána, je ESCB řízen rozhodovacími orgány ECB. 2.4 Orgány ECB ECB je řízena dvěmi rozhodovacími orgány, jsou to: o Rada guvernérů, o Výkonná rada, a přechodný orgán: o Generální rada. Rada guvernérů Je rozhodovacím orgánem ECB a zasedá v ní šest členů Výkonné rady a guvernéři centrálních bank, které se účastní společné měnové politiky. Úkoly , které plní rada guvernérů: o přijímají obecné zásady a rozhodnutí, které jsou nezbytné pro provádění činnosti eurosystému, o určuje měnovou politiku eurozóny. Tato činnost zahrnuje především určování úrokových sazeb a vytvářeních měnových rezerv eurozóny. Guvernéři centrálních bank, kteří zasedají v Radě guvernérů, pocházejí sice z členského států, ale nemají zastupovat zájmy svého státu, ale zastupovat zájmy Společenství. Guvernéři centrálních bank, jsou tady v postavení odborníků v dané oblasti, nikoli „reprezentantů svých zemí“.38 38

Kaţdý člen Rady guvernérů má

RANDZIO-PLATH, Christa, PADOA-SCHIOPPA, Tomasso. The European Central Bank: Independence and accountability. Center for European Integartion Studies: Bonn. 2000, s. 27 [citováno 6.února 2009]. Dostupný z: http://www.uni-mannheim.de/edz/pdf/zei/b00-16.pdf.

31

jeden hlas a rozhodují prostou většinou. Pokud nastane rovnost hlasů, rozhoduje hlas prezidenta ECB. Rada guvernérů zasedání zpravidla dvakrát za měsíc ve Frankfurtu nad Mohanem. První zasedání se věnuje vyhodnocení měnové a hospodářské situace a přijímá měnová rozhodnutí. Na druhém zasedání se řeší ostatní otázky a úkoly spojenými s činností ECB a eurosystému.39 Rozhodnutí o měnové politice jsou zveřejňovány na tiskových konferencích, kterým předsedá prezident ECB. Veškerá ustanovení týkající se Rady guvernérů jsou obsaţeny v článku 10 Statusu ESCB. Výkonná rada Výkonná rada je sloţena z šesti členů, z nichţ je volen prezident a viceprezident. Všichni členové jsou jmenováni členských

států,

parlamentem.

doporučením

Rady

EU

a

Evropskou radou na návrh po

konzultaci

s Evropským

Jsou navrhovány pouze osobnosti uznávané a zkušené v oblasti

měnových a finančních záleţitostech. Nezastupují zájmy svých členských zemí, jejich charakter je nadnárodní.40 Jejich funkční období je osmileté, jako jediný orgán ve Společenství nemůţe členy jmenovat opětovně. Kaţdý člen má jeden hlas a při rovnosti hlasů rozohňuje hlas prezidenta. Mezi hlavní úkoly Výkonné rady patří: o Příprava zasedání Rady guvernérů, o provádění měnové politiky v eurozóny na základě rozhodnutích přijatých Radou guvernérů, o řízení běţné činnosti ECB, o vykonávání pravomocí, které Výkonné radě svěřila Rada guvernérů.41 Veškerá ustanovení týkající se Výkonné rady jsou obsaţeny v článku 11 Statusu. Nynější členové Výkonné rady: o Jean-Claude Trichet (prezident), o Lucas D. Papademos (viceprezident), o Lorenzo Bini Smahni, 39

THE EUROPEAN CENTRAL BANK. Rada guvernérů. [citováno 5.února 2009]. Dostupný z: http://www.ecb.eu/ecb/orga/decisions/govc/html/index.cs.html. 40 ZILIOLI, Chiara, SELMAYER, Martin. The Law of European Central Bank. Oxford: Hart Publishing, 2001. s. 85. 41 THE EUROPEAN CENTRAL BANK. Výkonná rada. [citováno 5.února 2009]. Dostupný z: http://www.ecb.eu/ecb/orga/decisions/eb/html/index.cs.html.

32

o José Manuel González-Páramo, o Jürgen Stark, o Gertrude Tumpel-Gugerellová.42 Pokud se podíváme na ţivotopisy jednotlivých členů Výkonné rady zjistíme, ţe se jedná o přední odborníky v oblasti ekonomie, kteří mají pestrou odbornou minulost. Například prezident ECB je nositelem velkého počtu vyznamenání a ocenění nejen ze své domovské Francie, ale i z Německa. Generální rada Generální rada je sloţena z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a z guvernérů centrálních bank všech členských států bez ohledu na to, zda se účastní jednotné měnové politiky či nikoli. Zasedání generální rady se mohou účastnit i ostatní členové Výkonné rady, předseda EU či člen Evropské komise, ale nemají právo hlasovat. Za Českou republiku se účastní generální rady guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Mluvíme o orgánu vytvořeném na přechodnou dobu, jelikoţ bude rozpuštěn, aţ všechny členské státy EU přijmou společnou měnu. Plní úkoly, které jsou spojeny se třetí etapou HMU. Jsou převzaty od zaniklého Evropského měnového institutu. Generální rada kromě úkolů souvisejících s třetí etapou HMU přispívá k: o K poradní funkci ECB, o k shromaţďování statistických údajů, o k přijímání pracovních řádu pro zaměstnance ECB, o k přijímání opaření týkajících se upisování základního kapitálu ECB, která nejsou stanovena ve Smlouvě. Veškerá ustanovení týkající se Generální rady jsou obsaţeny v článcích 45, 46 a 47 Statusu ESCB a ESB.

42

THE EUROPEAN CENTRAL BANK. Výkonná rada. [citováno 5.února 2009]. Dostupný z: http://www.ecb.eu/ecb/orga/decisions/eb/html/index.cs.html.

33

2.5 Eurosystém a vztah k národním centrálním bankám Nejdříve neţ se budeme blíţe zabývat vztahem Eurosystému a národními centrálními bankami si připomene, ţe ESCB je sloţen ECB a z národních centrálních bank. Jejich postavení je upraveno Statusem ESCB, který byl připojen k Smlouvě o ES. Na rozdíl od ECB a národních centrálních bank, nemá ESCB právní subjektivitu, z toho vyplývá, ţe nemá moţnost jednat a nemá ani vlastní výkonné orgány. Jsou to právě národní centrální banky a ECB, které mohou jednat a vykonávat úkoly přidělené ESCB ve shodě s jeho cíly a pravidly danými Smlouvou o ES a Statusem. Termín ESCB vyjadřuje institucionální systém, který ustanovuje tzv. „organické spojení“ mezi ECB a národními centrálními bankami.43 To zajišťuje, ţe rozhodování je centralizované, a úkoly, které Smlouva o ES přidělila ESCB jsou provedeny společně a ve shodě s daným prvořadým cílem, coţ je udrţování cenové stability. ESCB tedy zahrnuje i ty centrální banky, které se jednotné měny neúčastní. Ať jiţ jako Dánsko a Velká Británie, kteří si vyjednaly vůči společné měnové politice zvláštní status nebo Švédsko a ostatní nově přijaté země, které nesplňují maastrichtská kritéria. Jako státy neúčastnící se společné měny si zachovávají měnovou suverenitu. Proto, aby veřejnost lépe porozuměla

celkové struktuře

evropského centrálního bankovního systému řízení, přijala ECB v roce 1998 rozhodnutí o zavedení termínu eurosystém. Pod tímto termínem je myšleno ECB a centrální banky zemí, které se podílí na společné měně a tedy vykonávají základní úlohy, které byly svěřeny ESCB. Zde jsou tři hlavní důvody, proč byl ustanoven nově eurosystém, aby plnil úkoly centrálních bank v rámci eurozóny, a ne jedna centrální banka: o Přenesení takové významné kompetence na jednu centrální banku by zcela určitě nebylo přijatelné pro politické kruhy v členských státech. o

43

Eurosystém

byl budována na základech zkušeností z národních

centrálních

bank,

z jejich

schopností.

Eurosystém

odborných

zachovává

znalostí

a

institucionální

operačních strukturu

SCHELLER, H.K. The European Central Bank. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006. s.42.

34

centrálních bank a mimo to, centrální banky provádějí úkoly, které nesouvisejí s eurosystémem. o Díky tomu, ţe eurozóna zahrnuje velkou zeměpisnou oblast a v ní mnoţství národů a kultur je lépe, kdyţ se finanční instituce mohou obracet na centrální banku ve svém státě neţ na jednu nadnárodní instituci. Všechny národní centrální banky eurozóny jsou nedílnou součástí eurosystému na základě článku 105 Smlouvy o ES a článku 14.4 Statusu ESCB. Podle článku 14.1 Statusu ESCB provedou národní centrální banky ty úkoly, které na ně delegovala ECB ve shodě s decentralizací,44 a jednají v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB.45 Guvernéři národních centrálních bank eurosystému jsou vedle členů Výkonné rady ECB z moci úřední členy Rady guvernérů ECB.46 Jako akcionáři ECB vloţily do ní základní kapitál, díky tomu se podílejí na finanční výsledcích ECB. Aby národní centrální banky byly včleněny do eurosystému, musely členské státy významně změnit národní právní řád, aby byl v souladu s právem Společenství. Tuzemské zákony a přijaté statusy musí zajistit, aby výkonné orgány národních centrálních bank byly nezávislé na úřadech členských států. Nezávislost guvernérů národních centrálních bank je prioritní, aby se centrální banka mohla účastnit eurosystému. Funkční integrace národních centrálních bank do eurosystému neporuší jejich existující institucionální, finanční a administrativní autonomii. Podle ustanovení Statusu, mohou národní centrální banky vykonávat funkce, které nesouvisí s úkoly eurosystému, na svou vlastní odpovědnost a tyto funkce nesmí zasahovat do cílů a úkolů eurosystému. Tyto funkce se mění podle zemí a jedná se převáţně o různé finanční a správní sluţby vládám příslušných států. Nejvíce jsou národní centrální banky zapojeny do dohledu nad finančními institucemi působících v jejich zemi. Národní centrální banky, které se neúčastní jednotné měnové politiky, jsou také členy ESCB. Jsou zodpovědně za provádění měnové politiky ve státě a jsou 44

decentralizace = přenášení působnosti a pravomoci z orgánů vyšších na niţší. článek 14.3 Statusu ESCB. 46 článek 10.1 Statusu ESCB. 45

35

tak vyloučeny z hlavní činnosti eurosystému, coţ je vedení společné měnové politiky. Guvernéři nejsou členy Rady guvernérů ECB a neúčastní se rozhodovacích procesů v eurosystému. Podobně, tyto národní centrální banky nejsou zapojeny do zavádění jednotné měnové politiky a souvisejících úloh. Neúčastnící se národní centrální banky

jsou nicméně také oddány

principům cenové stability. Mimi to jsou členy ESCB a to naznačuje potřebu úzce spolupracovat s eurosystémem v několika oblastech. Například, národní centrální banky se podílejí na vedení statistik. Pokud se členský stát účastní evropského směnného kurzu (ERM II.) poskytne mu to rámec pro udrţování směnného kurzu. Institucionální fórem pro takovou spolupráci je na půdě Generální rady ECB. 2.6 Základní jmění ECB Podle článku 28 Statusu, činilo základní jmění Evropské centrální banky ke dni jejího zaloţení 5 miliard EUR. Základní kapitál můţe bát navýšen pouze rozhodnutím Rady guvernérů kvalifikovanou většinou, tzn. hlasy guvernérů centrálních bank jsou váţeny podle podílů národních centrálních bank na základním jmění ECB. Hlasy členů Výkonné rady mají zde nulovou hodnotu. Jedinými upisovateli základního jmění jsou národní centrální banky členských států. Kapitál je upisován dle následujícího klíče: o 50 % podílu příslušného státu na počtu obyvatelstva EU v předposledním roce, který předcházel ustanovení ESCB, o 50 % podílu příslušného státu na HDP v trţních cenách EU za posledních pět let, které předchází ustanovení ESCB. Následující tabulka uvádí splacené podíly centrálních bank eurozóny: Národní centrální banka

Podíl v %

Splacený kapitál (€)

Banque Nationale de Belgique

2,4256

139 730 384,68

Deutsche Bundesbank

18,9373

1 090 912 027,43

1,1107

63 983 566,24

1,9649

113 191 059,06

Central Bank and Financial Services Authority of Ireland Bank of Greece

36

Banco de España

8,3040

478 364 575,51

Banque de France

14,2212

819 233 899,48

Banca d'Italia

12,4966

719 885 688,14

Central Bank of Cyprus

0,1369

7 886 333,14

Banque centrale du Luxembourg

0,1747

10 063 859,75

Central Bank of Malta

0,0632

3 640 732,32

De Nederlandsche Bank

3,9882

229 746 339,12

Oesterreichische Nationalbank

1,9417

111 854 587,70

Banco de Portugal

1,7504

100 834 459,65

Banka Slovenije

0,3288

18 941 025,10

Národná banka Slovenska

0,6934

39 944 363,76

Suomen Pankki – Finlands Bank

1,2539

72 232 820,48

Celkem

69,7915

4 020 445 721,56

Zdroj: ECB (http://www.ecb.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.html) Centrální banky, které se neúčastní jednotné měny, splácí pouze malou část svých podílů na upsaném kapitálu.47 Od 1.ledna 2009 tento příspěvek činí pouze 7 % jejich podílů. Další rozdíl mezi centrálními bankami účastnících společné měny je ten, ţe čisté zisky či ztráty ECB jsou rozdělovány mezi ně. Následující tabulka uvádí splacené podíly centrálních bank mimo eurozónu: Národní centrální banka

Podíl v %

Splacený kapitál (€)

Bulharská národní banka

0,8686

3 502 591,87

Česká národní banka

1,4472

5 835 771,31

Danmarks Nationalbank

1,4835

5 982 149,49

Eesti Pank

0,1790

721 809,75

Latvijas Banka

0,2837

1 144 007,96

Lietuvos bankas

0,4256

1 716 213,56

Magyar Nemzeti Bank

1,3856

5 587 371,98

Narodowy Bank Polski

4,8954

19 740 488,44

Banca Naţională a României

2,4645

9 937 989,49

Sveriges Riksbank

2,2582

9 106 093,68

47

ZILIOLI, Chiara, SELMAYER, Martin. The Law of European Central Bank. Oxford: Hart Publishing, 2001. s.161.

37

Bank of England

14,5172

58 539 980,14

Celkem

30,2085

121 814 467,67

Zdroj: ECB (http://www.ecb.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.html)

38

3 Finanční dohled ECB Hlavním úkolem ESCB jak jsme jiţ uvedli, je udrţování cenové stability. Hlavním nástrojem k naplnění tohoto cíle ovlivňování finančních trhů.48 Podle

je určování úrokových sazeb a

hospodářského vývoje můţe ECB

v eurozóně sníţit úrokového sazby. Tímto krokem se snaţí, aby je následovaly i komerční banky a půjčky pro spotřebitele tak byly levnější. Zvláště v letošním roce sníţila ECB úrokové sazby na nejniţší úroveň od dob svého vzniku. Druhým významným nástrojem ECB je ovlivňování finančního trhu zahrnující i dohled nad tímto trhem. ECB jako jediný oprávněný vydavatel bankovek v eurozóně, musí sledovat kvalitu ostatních finančních institucí, které jsou ve vzájemné spolupráci s ECB. ECB působí ve finančním světě jako poskytovatel likvidity ostatním finančním institucím. Pokud na trhu panuje finanční stabilita, potom i roste výkonnost ekonomiky. Kdyţ se budeme věnovat finanční stabilitě, měli bychom se pokusit říci, co je finanční stabilita. Přesná, jednotná definice neexistuje. Podle ECB je finanční stabilita stav, v kterém je finanční systém – zde patří finanční zprostředkovatelé, finanční trhy a trţní infrastruktury – schopný odolávat šokům a vyrovnávat se s finančními nerovnováhami.49 Udrţování finanční stability se očekává i od účastníků trhu, tzn. ţe budou hodnotit svoje rizika a snášet důsledky svých finančních transakcí. Účastníci trhu mohou svým počínáním také způsobit systémová rizika, které ovlivňují stabilitu finančního trhu. Proto se zavedl rámec na prevenci a řízení potencionálních finančních krizí, který má zabezpečit, aby finanční problémy neohrozily celkovou stabilitu. Rámec zahrnuje pravidelné monitorování a hodnocení finanční stability, regulaci a dohled nad trhem atd. V rámci udrţování finanční stability má nejen ECB i Eurosystém klíčovou roli. Prvním úkolem je monitorování a hodnocení finanční stability v eurozóně, a poté uvolňování napětí na peněţním trhu eurozóny. V druhém případě díky monitorování a dohledu nad finančním trhem se podílí na tvorbě politiky příslušných členských států. 48

CURRENCY. The European Central Bank. [citováno 7.února 2009]. Dostupný http://www.gocurrency.com/articles/european-central-bank.htm. 49 ECB. Monthly Bulletin 10th Anniversary of the ECB. ECB: Frankfurt am Main, 2008. s. 177.

39

z:

Základním rozdílem mezi oblastí měnové politiky a finanční stability je v tom, ţe s vytvořením HMU došlo k různým institucionálním řešení. Zodpovědnost za měnovou politiku

se nově přenesla na nadnárodní úroveň, na instituci ECB,

zodpovědnost za opatření zabezpečující finanční stabilitu zůstala nadále na národní úrovni, tzn. zůstala v rukou členského státu. Dohled tedy nad hospodařením bank vykonávají jednotlivé členské státy nebo se přinejmenším na něm významně podílejí. Země stojící mimo eurosystém mají měnovou politiku i dohled nad finančními institucemi soustředěny do jediných rukou a to je centrální banka. Díky specifickému rozdělení kompetencí je kladen důraz na úzkou spolupráci mezi ECB a národními centrálními bankami, i v rámci Euroskupiny a mezi eurosystémem a institucemi dohledu, kdyţ je tato kompetence svěřena jiného orgánu neţ národní centrální bance. Principy konkrétní spolupráce v této oblasti upravuje Maastrichtská smlouva (Smlouva o EU), v které je řečeno, ţe: „ESCB přispívá k řádnému provádění opatření, která přijímají příslušné orgány v oblasti dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému.“50 Zároveň uţ Maastrichtská smlouva předpokládá moţnost přenést některé úlohy, týkajících se dohledu na ECB bez nutnosti měnit ustanovení smlouvy.51 Toto ustanovení ještě nebylo pouţito, ale mohlo by být, pokud by jednotlivé instituce nedokázaly zabezpečit účinnou spolupráci mezi jednotlivými orgány. Rada guvernéru ECB zřídila v roce 1998 Výbor pro bankovní dohled, který je sloţen z představitelů ECB a národních centrálních bank eurozóny a zástupců orgánů státního dohledu z těch zemí, kde bankovní dohled není v kompetenci národní centrální banky. Má za úkol pomáhat v oblasti finanční stability vedle eurosystému. Stále zvyšující se finanční integrace sice umoţňuje sdílet rizika a lépe vzdorovat ekonomickým šoků, ale na druhou stranu je finanční systém více náchylnější k narušením, které mohou mít přeshraniční původ. Tomu přispívá i rostoucí počet velkých mezinárodních bankovních skupin. Proto se klade tak velký důraz na sdílení informací, do úvahy se musí brát i různé vzájemné propojení mezi

50 51

článek 105 odstavec 5 SES. článek 105 odstavec 6 SES.

40

finančními sloţkami. Díky tomuto se rámec monitorování neustále rozvíjí a aktualizuje. Aktivity eurosystému v oblasti monitorování a posuzování finanční stability se opírají o tři pilíře. Prvním z nich je půlroční hodnocení finanční stability v eurozóně. Od roku 2004 jsou pravidelně vydávány posudky finanční stability (Financial Stability Review), které identifikují hlavní zdroje rizik a zranitelných míst, které by mohly ohrozit finanční stabilitu. Zároveň

jsou tu odhady, jak by se finanční systém

vyrovnal s těmito riziky, kdyby se naplnily. Hlavním úkolem této publikace je zvyšovat míru uvědomování si vývojových trendů na finančních trzích, a tak mít moţnost jim předcházet. Druhým pilířem monitorováním jsou roční analýzy bankovního sektoru EU z makroekonomického hlediska.

Výbor pro bankovní dohled od roku 1999

pravidelně provádí analýzy bankovního sektoru EU z hlediska obezřetného podnikání a od roku 2003 je pravidelně zveřejňuje v roční zprávě Stabilita bankovního sektoru EU. Analýzy makroekonomiky

se opírají o souhrnné

statistické informace národních centrálních bank a orgánů dohledu v EU. Posledním pilířem aktivit eurosystému spolu s ostatními centrálními bankami v EU je spolupráce na monitorování finanční stability ve světě a v Evropě. Zároveň na tuto činnost i eurosystém přispívá.

ECB a národní centrální banky

členských států EU se aktivně zúčastňují monitorovacích aktivit jak Mezinárodní měnového fondu tak i Fóra pro finanční stabilitu. V posledních letech se přijalo mnoho opatření na posilnění finanční stability v eurozóně a v EU. V tomto ohledu hraje klíčovou roli eurosystém. Eurosystém také podporuje orgány jednotlivých států i EU, které monitorují a posuzují finanční stabilitu, dohled a řízení rizik. Rámec finanční stability se stále rozvíjí a zdokonaluje, aby udrţel krok s rostoucí finanční integrací. Pod dohled eurosystému spadají nejen bankovní instituce, ale i platební a zúčtovací systémy. Národní centrální banky jsou zodpovědné za implementaci politiky ECB v oblasti dohledu nad platebními systémy spadajícími pod jejich pravomoc. Závěrem je třeba říci, ţe spolupráce mezi orgány dohledu centrálních bank EU a orgány bankovního dohledu je definovaná v memorandech o porozumění, které vymezují vzájemnou spolupráci a výměnu informací ve třech případech: 41

o Při zřízení platebního systému a vytvoření příslušných přístupových aplikací, o při běţné činnosti, o při krizových situacích. Politika dohledu a cíle eurosystému jsou definované ve více dokumentech, ve stanoviskách k jednotlivým otázkám, které byly schváleny Radou guvernérů. V rámci výkonu dohledu se pravidelně hodnotí, jak trţní infrastruktury dodrţují platné standardy. Funkce dohledu centrálních bank je vykonávána v dynamickém prostředí. Změny na finančních trzích na evropské i světové úrovni se musí odráţet i v politice dohledu a v aktivitách centrálních bank. Politika dohledu a s ní související

standardy

přispívají

k spolehlivosti

zúčtovacích systémů.

42

a

efektivitě

platebních

a

4 Nezávislost Evropské centrální banky Pro kaţdou centrální banku, která je zodpovědná za provádění měnové politiky, je důleţité, aby její rozhodování nebylo moţné ovlivnit ţádným nařízením či doporučením jak ze strany výkonné moci či moci zákonodárné. Mluvíme o nezávislosti centrální banky. Tento základní předpoklad má zajištěna i Evropská centrální banka podle článku 108 Smlouvy o ES, který stanovuje: „Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim touto smlouvou a statutem ESCB nesmějí ECB, žádná národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů či institucí Společenství, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány a instituce Společenství a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů ECB či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.“ I kdyţ je ECB nezávislá, neznamená, ţe není za svá rozhodnutí odpovědná a její rozhodnutí jsou absolutně platná. Ve Smlouvě o ES je proto tato nezávislost kombinovaná s instrumenty kontroly ECB. Jedná se například o soudní kontrolu nařízeních vydaných ECB Evropským soudním dvorem, ustanovením o efektivním dialogu a spolupráci mezi ECB a ostatními orgány Společenstvím, dále vnější pečlivé zkoumání finančního řízení ECB, bezúhonnosti členů Výkonné rady. Zakotvení nezávislosti ECB v primárním právu ES (ve Smlouvě o ES a ve Statutu ESCB) je vhodnější neţ zakotvení v sekundární legislativě, zvláště proto, ţe ECB nemá v kompetenci pouze měnovou politiku jednoho státu, ale celého eurosystému, kde tlaky jednotlivých vlád států mohou být silnější na rozhodování ECB. Nezávislá centrální banka je nejen v lepší pozici při dosahování základního cíle, coţ je cenová stabilita, ale také je veřejností i finančními institucemi vnímána jako důvěryhodnější neţ banka, která je závislá na vládě.52 Vláda musí usilovat o dosaţení více cílů, které si konkurují. Například cenová stabilita, tzn. inflace, s cílem nízké nezaměstnanosti jsou cíle protichůdné, ale oba

ţádané vládou i

veřejností. Kdeţto centrální banka má pouze jeden hlavní cíl a tím je cenová 52

SCHELLER, H.K. The European Central Bank. Frankfurt nad Mohanem: European Central Bank, 2006. s.123.

43

stabilita, ostatní cíle jsou podpůrné. Proto je nezávislost centrálních bank nepostradatelným prvkem měnových nařízení, které upřednostňují cíl cenové stability. Koncepce nezávislosti ECB zahrnuje pět různých druhů nezávislosti: 1. nezávislost institucionální (organizační), 2. nezávislost osobní (personální), 3. nezávislost finanční, 4. nezávislost hospodářská, 5. nezávislost věcná (funkční). 4.1 Nezávislost institucionální Definice nezávislosti, kterou známe z článku 108 SES, bývá v literatuře označována jako nezávislost institucionální. Toto definice by se dala rozdělit na dvě části. První část nám říká, ţe ECB nebude poţadovat ani přijímat pokyny od orgánů Společenství, od ţádné vlády, členského státu nebo od jakéhokoli jiného orgánu.53 Jde o aktivní část definice nezávislosti, kdy je orgánům Společenství a členským státům dán zákaz ovlivňovat rozhodování ECB v jakékoliv oblasti. Druhá část článku bývá označována za pasivní, kdy je dán zákaz jiţ samotné ECB a dalším národním centrálním bankám, aby vyţadovaly či přijímaly pokyny od vlád členských států nebo také od orgánů Společenství.54 I kdyţ se SES týká pouze orgánů Společenství, je zde zdůrazněna stránka nezávislosti i národních centrálních bank. Sice státy mají upraveny postavení centrální banky zákonem a nezávislost zde je také zakotvena, přesto se zmínka o nezávislosti dostala i do SES. Z toho je moţné usoudit, ţe nezávislost je základním pilířem kaţdé centrální banky. Je to dáno také tím, ţe centrální banky eurosystému jsou prodlouţenou rukou ECB. Shromaţďují statistiky, provádějí kroky určené ECB. Článek je zakončen závazkem jak orgánů

a institucí Společenství a vlád

členských států, ţe nebudou ovlivňovat jak samotnou ECB a její členy tak i národní centrální banku a její členy.

53

SAGIT. Nezávislost centrální banky. [citováno 9.února 2009]. http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_162.htm. 54 Tomášek, M. Evropské měnové právo. Praha: C.H.BECK, 2007. s. 155.

44

Dostupný

z:

Zákaz ovlivňování se týká nejen přímého nátlaku z jakékoliv strany, ale i snahy změnit rozhodnutí orgánu ECB nebo rušit taková rozhodnutí. ECB nesmí svá zamýšlená jednání či rozhodnutí s kýmkoliv

konzultovat ze strany

Společenství nebo členských států. Představitelé jednotlivých států by také neměli veřejně kritizovat rozhodnutí orgánů ECB. I takové jednání by se mohlo brát jako nátlak na ECB při provádění měnové politiky. Jde například o vystoupení francouzského prezidenta Sarkozyho v září 2007, kdy opakovaně vyzval ECB, aby více přihlíţela k silnému kurzu eura, růstu zaměstnanosti při stanovení úrokových sazeb, a nejen k inflačnímu cíli.55 Takové prohlášení čelního představitele členského státu je přinejmenším zaráţející vůči orgánu Společenství, který je absolutně nezávislý. Kaţdá vláda má vlastní nástroje k dosahování svých ekonomických cílů a je na ní, jak efektivně svých nástrojů pouţije.

4.2 Nezávislost osobní

Osobní nezávislost se týká členů ECB, kteří mají rozhodovací pravomoci. Díky tomu jsou poměrně pevně stanoveny doby výkonu funkcí. Týká se to jak guvernérů národních centrálních bank, u nichţ je minimální funkční období stanoveno na pět let a můţe být znovu obnoveno. Tak členů Výkonné rady ECB, u nichţ je funkční období stanoveno na osm let a nemůţe být znovu obnoveno. Je to jediná

instituce

Společenství,

kde

je

mandát

členů

výkonného

orgánu

neobnovitelný. To koresponduje se základní vlastností ECB nezávislostí. To dává důvěru, ţe jmenovaný člen nebude přijímat pokyny od ţádného člena vlády, který ho do funkce navrhl, ani od ţádného orgánu Společenství. Odpadají tady pochybnosti o jakémkoliv „vrácení sluţbičky“. Minimální dobu výkonu funkce guvernéra národní centrální banky a jeho moţnost odvolání je zakotvena v článku 14.2. Statutu Evropského systému 55

REUTERS. Top EU Official Says France’s Sarkozy Should Leave Bank Alone. [citováno 12.února 2009]. Dostupný z: http://www.cnbc.com/id/20638350/.

45

centrálních bank a Evropské centrální banky, který říká: “Statuty národních centrálních bank stanoví zejména, že funkční období guvernéra národní centrální banky trvá nejméně pět let. Guvernér může být z funkce odvolán pouze tehdy, přestane-li splňovat podmínky požadované k jejímu výkonu nebo se dopustí vážného pochybení. V případě odvolání guvernéra z funkce může dotyčný guvernér národní centrální banky nebo Rada guvernérů podat žalobu k Soudnímu dvoru, a to z důvodu porušení této smlouvy nebo některé právní normy vydané k jejímu provedení. Tyto žaloby je nutné podat do dvou měsíců ode dne vyhlášení či oznámení žalobci nebo v případě, že se tak nestalo, do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o rozhodnutí dozvěděl.“56 Z tohoto pohledu je i chráněn guvernér proti moţnosti politického odvolání. Je tu přesně stanoveno, za jakých okolností můţe být odvolán a má i moţnost bránit se proti odvolání u Soudního dvora. Tato část článku zajišťuje průhlednost odvolání z funkce a nezneuţívání libovůle ústavního činitele oprávněného odvolat člena vlády. I členové ECB s rozhodovacími pravomocemi nemohou být odvoláni jen na základě volného uváţení nebo na základě rozhodnutí, které udělali při výkonu své funkce.57 Na místo toho mohou být členové odvoláni z funkce, jestliţe se stanou nezpůsobilí plnit své povinnosti nebo jestliţe se dopustí váţného zneuţití pravomocí. V takovém případě Výkonná rada nebo Rada guvernérů můţe poţádat Soudní dvůr, aby člena Výkonné rady odvolal. Odvolání člena Výkonné rady je zakotven v článku 11.4. Statutu ESCB. Přestane-li kterýkoli člen Výkonné rady splňovat podmínky nezbytné k výkonu své funkce nebo se dopustí vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem na žádost Rady guvernérů nebo Výkonné rady. Orgány Společenství tak i vlády členských států se zavázaly respektovat tento princip. Členské státy mají také povinnost upravit vnitrostátní právní předpisy, včetně statusu jejich národní centrální banky tak, aby odpovídaly Smlouvě o ES i Statusu ESCB. (viz článek 109 SES).

56

Status Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. SCHELLER, H.K. The European Central Bank. Frankfurt nad Mohanem: European Central Bank, 2006. s.125. 57

46

4.3 Nezávislost finanční Dalším druhem nezávislosti je nezávislost finanční, neméně důleţitá u ECB a národních centrálních bank, která je definována v článku 101 SES. ECB nebo centrálním bankám členských států (dále jen „národní centrální banky“) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům či institucím Společenství, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států; rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů ECB nebo národními centrálními bankami. Odstavec 1 se nepoužije na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a ECB v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami poskytují stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím. Cílem finanční nezávislosti ECB a ostatních centrálních bank je zákaz financování rozpočtu centrální banky vládou či orgánem EU a také zákaz pro centrální banku jakkoliv se finančně podílet na rozpočtu vlády či orgánů EU. Týká se to moţných úvěrů či mimořádných půjček, sanací. Tímto se má oddělit rozpočet centrální banky od rozpočtu vlády proto, aby rozpočtová politika vlády neměla ţádné dopady na měnovou politiku centrální banky. Zákaz sanace rozpočtu se netýká pouze ústředního rozpočtu vlády, ale jsou zahrnuty i regionální a místní rozpočty,

rozpočty veřejnoprávních orgánů a

rozpočty veřejných společností státu. Dalším moţným nástrojem centrálních bank a ECB, jak pomoc vládám či orgánům EU, je odkup jejich pohledávek nebo dluhů, ale i tento způsob je smlouvou zakázán. Finanční nezávislost centrálních bank je velice široce definována a její moţné obejití je téměř nemoţné. Důvodem, proč je moţnost sanací

rozpočtů vlád zakázána, je obava ECB

z porušování Paktu stability a růstu, kde je deficit rozpočtu povolen do výše 3 % HDP. Státy při vstupu do eurosystému musí toto kritérium splňovat. Ale přijetím do eurosystému tento poţadavek ze strany Společenství na vlády členských států neodpadá. Státy jsou stále povinné dodrţovat tyto kritéria. S dodrţováním tohoto kritéria mají problémy i vyspělé státy např. Francie a Německo. A tímto článkem

47

se má předejít tomu, aby státy nefinancovaly své rozpočty skrytě pomocí národní centrální banky. Pakt stability a růstu se týká rozpočtové kázně zemí eurosystému, které se zavázaly jej dodrţovat. Dohled nad dodrţováním Paktu stability a růstu má ve své kompetenci

Komise, která můţe v konečném důsledku uloţit státu pokutu za

deficit rozpočtu vyšší neţ 3% HDP. Ale ještě nikdy se tak nestalo. Moţná je to obava i z toho, jak by největší plátci do rozpočtu Společenství tuto pokutu přijali. Tento signál, který tímto Komise vysílá, je veřejností kritizován. Nahrává to kritikům Společenství, ţe velké členské státy nemusí plnit závazky dané Společenstvím. Jak se situace kolem Paktu stability a růstu bude vyvíjet dál, je velká neznámá. Díky velké hospodářské krizi, která koncem roku 2008 zasáhla celý svět, budou mít problém s dodrţováním závazku rozpočtové kázně všechny státy eurosystému. Záleţí na Společenství, jak se k tomuto problému postaví. M. Zajíček se ve svém článku Pokrytectví kolem Paktu stability domnívá, ţe:„Zhoršená hospodářská situace evropských zemí a z ní vyplývající rozpočtové deficity mohu vytvořit dostatečně velkou koalici k tomu, aby Pakt stability skutečně skončil na smetišti dějin.“58 4.4 Nezávislost hospodářská Nezávislost hospodářská se dotýká rozpočtu centrální banky. Rozpočet centrální banky nesmí být navrţen nebo stanoven třetí subjektem. Konkrétní definice se nevyskytuje ve Smlouvě o ES a ani ve Statutu ESCB. Nezávislost centrální banky můţe být ovlivněna nejen přímými intervencemi, jako je příjímání přímých pokynů či příkazů, ale i nepřímými zásahy v podobě ovlivňování samotného rozpočtu centrální banky. Jak jsme uvedli výše, rozpočet centrální banky musí být zcela oddělen od rozpočtu vlády či jiných sloţek státu a zároveň stát nemá pravomoc do rozpočtu centrální

banky zasahovat či jej

jakýmkoliv způsobem upravovat. Na druhou stranu rozpočet ECB i národních centrálních bank můţe být kontrolován

nezávislými externími auditory. Tyto auditory doporučuje

Rada

ECB.59 Účetní dvůr ES provádí kontrolu účtů Společenství a jeho orgánů i 58 59

M. Zajíček: Pokrytectví kolem Paktu stability. Dostupné na: http://libinst.cz/clanky.php?id=372. Tomášek, M. Evropské měnové právo. Praha: C.H.BECK, 2007. s. 165.

48

institucí, tudíţ i ECB (článek 248 SES). Účetní dvůr ES můţe pouze kontrolovat efektivnost a hospodárnost v provozních záleţitostech, které spravuje vedení ECB a centrální banky. Členové dvora jsou při výkonu zcela nezávislí. Důvod, ţe Účetní dvůr

nemůţe kontrolovat jinou neţ provozní správu,

spočívá v tom, ţe ECB nedisponuje kapitálem, který by ji upsala Evropská unie, ale kapitálem, který ji upsaly národní centrální banky zúčastněných zemí měnové unie.60 4.5 Věcná nezávislost Nezávislost věcná znamená, ţe centrální banka je autonomní při výkonu svých základních funkcí, například při provádění měnové politiky. Základními funkcemi centrální banky, jak jsme uvedli, jsou: o Vymezování a provádění měnové politiky ES, o provádění devizových operací, o drţení a správa oficiálních devizových rezerv členských států, o podpora plynulého fungování platebních systémů. Záleţí také na způsobu, jak který právní řád členského státu vyjádří tuto autonomii centrální banky při provádění měnové politiky. Samozřejmostí zůstává, ţe při výkonu svých funkcí musí centrální banka udrţovat cenovou stabilitu, která je pro ni prvořadým cílem. Tento cíl je definován v článku 105 SES odstavec 1: Prvořadým cílem ESCB je udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ve Společenství se záměrem přispět k dosažení cílů Společenství, jak jsou vymezeny v článku 2. ESCB jedná ve shodě se zásadami stanovenými v článku 4 a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů. K dosaţení tohoto primárního cíle byly centrální bance svěřeny všechny nezbytné kompetence a pravomoci. Například, v eurosystému je centrální banka vybavena výhradními kompetencemi pro měnovou politiku a má výlučnou pravomoci v emisi bankovek.

60

Tomášek, M. Evropské měnové právo. Praha: C.H.BECK, 2007. s. 166.

49

ECB můţe v rámci eurosystému pouţívat celou řadu nástrojů k dosaţeních svých cílů. Tato široká řada nástrojů zahrnuje jak regulační pravomoci tak i právo ECB uvalit sankce na orgány, které nevyhoví rozhodnutí nebo nařízení ECB. I kdyţ centrální banka má široce definovanou nezávislost, není vyňata z povinnosti předkládat zprávy o své činnosti. Tato povinnost je upravena v článku 113 SES a článku 15 Statusu ESCB. Výroční zprávy jsou předkládány orgánům Společenství (tj. Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Evropské radě) ale také jsou poskytovány zdarma všem zájemcům. Demokratická odpovědnost ECB Jiţ v Ústavě se dozvídáme, ţe lid je zdrojem veškeré moci ve státě. Tudíţ i ani v útvaru jako je Evropské společenství, nelze na tento základní prvek demokratické společnosti zapomenout. A tento prvek legitimity je zahrnut i v rámci ECB. Důleţité je neopomenout, ţe na protipólu nezávislosti je demokratická odpovědnost centrální banky. V demokratické společnosti se vyţaduje, aby centrální banka tak i jiné organizace odráţely vůli občanů, která je výsledkem demokratických voleb. Tato vůle není dána přímo ve volbách, ale díky Smlouvě o ES a Statusu ESCB, které všechny členské státy podepsaly a ratifikovaly, legitimovaly tuto organizaci Jelikoţ zástupci členských států byly zvoleni lidem v demokratických volbách, aby je zastupovaly. Pomocí těchto dokumentů je od centrální banky vyţadováno vysvětlení svých jednáních a rozhodnutí, která jsou zároveň podrobena veřejnému zkoumání. Důleţité je, aby centrální banka měla veřejnou podporu svých prováděných opatření. Podpisem a ratifikací Smlouvy o ES a Statutem ESCB v souladu se svými národními ústavními podmínkami se členské státy zavázaly, přenést zodpovědnost za měnovou politiku a související úkoly na nový orgán, tj. na ECB. Zároveň se zavázaly, ţe nebudou zasahovat do její rozhodnutích, hovoříme o nezávislosti ECB. Tento základní prvek legitimity daný podpisem a ratifikací smluv je ještě dále rozvinut při postupu jmenování výkonných orgánů ECB. Členové výkonných orgánů jsou jmenováni reprezentanty členských států, kteří byli zvoleni 50

v demokratických volbách. Výkonná rada ECB je jmenována pomocí obecné dohody členských států na úrovni hlav států nebo vlády (po konzultaci s Evropským parlamentem).61 Jako u jediné instituce Evropského společenství členové Výkonné rady mohou být zvoleni pouze jedenkrát a jejich období je pevně stanoveno. Ve snaze zabezpečit účinnost své měnové politiky, klade ECB od samého začátku velký důraz na to, aby účastníky finančních trhů i širokou veřejnost transparentně a včas informovala o svých opatřeních v rámci výkonu měnové politiky a ekonomické podstatě svých rozhodnutí. Tento postup pomáhá ukotvovat inflační očekávání, i kdyţ mají tendenci růst. Kombinace účinné komunikace a přehledného

rozhodování

pomáhá

veřejnosti

lépe

porozumět

měnovým

rozhodnutím ECB. Transparentnost se v současnosti povaţuje za důleţitý prvek moderního centrálního

bankovnictví,

protoţe

pomáhá

různými

způsoby

zvyšovat

důvěryhodnost a účinnost měnové politiky. Ke zvyšování důvěryhodnosti pomáhá v první řadě transparentnost cílů měnové politiky a způsobů, jakými centrální banka jich dosahuje. Díky tomu můţe centrální banka usměrňovat dlouhodobé finanční očekávání, a tak ovlivňovat jak cenovou tak i mzdovou politiku, aby byly v souladu s cenovou stabilitou. Odpovědnost je propojena s transparentností informací poskytovaných ECB. Transparentnost a odpovědnost

ECB usnadňuje vysvětlení obsáhlé

nezávislosti, které ECB poţívá. Navzdory ústavním a politickým rozdílům musí ECB plnit své závazky odpovědně, efektivně a minimálně na stejné úrovni jako klasické centrální banky v národní souvislosti. Nezávislost ECB je pro některé politiky velkým problémem. Mají svou vlastní představu o tom, jaké kroky by měla centrální banka provádět a jak by měla podpořit ekonomický růst či zaměstnanost v eurosystému. Zvláště jde o italského premiéra Silvia Berlusconiho, který jiţ v roce 2004 zaútočil na nezávislost centrální banky. Kdy navrhl uvalit politický dohled v případě

61

SCHELLER, H.K. The European Central Bank. Frankfurt nad Mohanem: European Central Bank, 2006. s.127.

51

pokračující neposlušnost.62 Berlusconi chtěl po centrální bance sníţit úrokové sazby a tak pomoci k ekonomickému růstu a růstu zaměstnanosti. Na stranu italského premiéra se přidal i tehdejší ministr financí Francie Nicolas Sarkozy. Z toho příkladu jde vidět, ţe cíle jednotlivých vlád členských států jsou odlišné od základního cíle centrální banky, kterým je cenová stabilita. Za nezávislostí ECB silně stojí Německo, pro které je nemyslitelné, aby politici ovlivňovali rozhodnutí v oblasti měnové politiky. Pramení to i z historických zkušeností. Pokud se podíváme na útoky na nezávislost centrální banky z druhé strany je zajímavé, ţe kritiku si dovolí pouze představitelé silných států, kteří mají i na domácí politické scéně silný vliv. Musíme říci, ţe i přes občasné výpady představitelů vlád, nikdo nepochybuje

o

důleţitosti

nezávislosti

centrální

banky

na

politickém

rozhodováním. Jak jsme uvedli výše, tato nezávislost je vyváţena demokratickou odpovědností centrální banky. Bez demokratické odpovědnosti by nemohla být nezávislost centrální banky legitimní. Příklady z minulosti poskytují dostatečné důkazy o tom, ţe nezávislost centrální banky je nevyhnutelným předpokladem pro udrţování cenové stability. Vývoj

měnové

politiky

během

několika

posledních

desetiletí

je

charakterizován světovým trendem směřujícím k nezávislosti centrální banky. Více pravomocí a vyšší míra autonomie si vyţadují demokratickou legitimnost, která zahrnuje vysokou míru transparentnosti při realizaci měnové politiky a neustálou komunikaci s veřejností. Společným impulsem těchto radikálních změn byla

změna

v myšlení

ekonomů,

kteří

v 70.

letech

20.

století

uznaly

nezastupitelnou úlohu očekávání v ekonomickém prostředí. Nezávislost centrální banky od politických vlivů při realizaci měnové politiky

zabezpečuje zaměření měnové politiky na cenovou stabilitu. Tímto

zakotvuje inflaci a inflační očekávání na nízkých úrovních. Po uplynutí období vysoké inflace v 70. letech 20. století se objevila otázka, proč centrální banky dovolily, aby se inflace vymkla z kontroly. A řešily otázku, jak podobnému vývoji v budoucnosti

zabránit.

Jedno

z vysvětlení,

proč

centrální

banky

inflaci

„neuhlídaly“, byla nedostatečná institucionální nezávislost centrálních bank. Při 56

MLADÁ FRONTA DNES. Berlusconi tvrdě zaútočil na Evropskou centrální banku.. [citováno 18.února 2009]. Dostupný z: http://www.kb.cz/cs/com/press/news/26.shtml.

52

absenci nezávislosti centrální banky není moţné spolehlivě zaručit, ţe hlavním cílem měnové politiky bude udrţování cenové stability. Proto je cíl ECB a její nezávislost definovány ve Smlouvě o ES a Statusu ESCB.

53

5 Měnová politika ECB Masstrichtská smlouva přisoudila jako hlavní cíl ECB udrţování cenové stability. Aniţ je dotčen tento cíl musí podporovat obecné hospodářské politiky ve Společenství. Důvodem proč byl jako primární cíl určena cenová stabilita, vychází z toho, ţe cenová stabilita přispívá k vyšší ţivotní úrovni vícero způsoby. Cenová stabilita chrání reálnou hodnotu příjmů a bohatství, zatím co neočekávaná inflace vede k iracionálnímu rozdělování prostředků. Má to svůj význam především pro nejzranitelnější skupiny obyvatelstva. Tyto skupiny totiţ mají poměrně velkou část úspor v hotovosti a na bankovních vkladech, kde reálná hodnota kvůli inflaci rychle klesá. Jejich přístup na finanční trhy je velmi omezený, tudíţ nemají moţnost uniknout vzrůstající inflaci. Na změny inflace jsou velmi citlivý zvláště skupiny sociálně slabých lidí. To znamená, ţe cenová stabilita přispívá k sociální soudrţnosti. V prostředí cenové stability se jednodušeji porovnávají ceny spotřebiteli a poskytují více informací na dobře podloţené spotřební a investiční rozhodnutí. Tímto také přispívá k hladkému a efektivními fungování trhů. Cenová stabilita přispívá k niţší úrovni jak nominálních tak i reálných úrokových měr. Inflace sniţuje reálnou hodnotu nominálních aktiv, přičemţ v prostředí inflace věřitelé většinou poţadují prémii jako kompenzaci za inflační riziko. Prostřednictvím cenové stability se sniţuje prémie za inflační riziko a to vede ke sniţování hladiny reálných úrokových měr a tím zvyšuje výnosnost investičních projektů. Niţší úrokové míry v tomto smyslu pomáhají zvyšovat míru zaměstnanosti, hospodářský růst. Cenová stabilita je nejlepším způsobem, jak můţe důvěryhodná měnová politika přispívat k hospodářskému růstu, tvorbě pracovních míst a sociální soudrţnosti. Plnění více cílů by pro ECB, která provádí měnovou politiku, představovalo

nebezpečí

vyšší

inflace

a

vyšší

míru

nezaměstnanosti.

Z dlouhodobějšího hlediska můţe měnová politika ovlivnit pouze cenovou hladinu v ekonomice, nikoliv intenzitu ekonomické aktivity. Proto je dán ECB pouze jeden klíčový cíl. Tímto měnová politika minimalizuje náklady způsobené inflací a zároveň pomáhá maximalizovat dlouhodobý výrobní potenciál ekonomiky.

54

Mimo jiţ zmiňovaného primárního cíle musí eurosystém plnit i související úkoly: o Provádí devizové operace v souladu s článkem 111 Smlouvy, o drţí a spravuje oficiální devizové rezervy, o podporuje plynulé fungování platebních systémů. Mezi další úkoly patří: o Má výhradní pravomoc emitovat bankovky v eurozóně, o shromaţďuje

statistické

údaje

od

orgánů

správy

nebo

od

hospodářských subjektů v jednotlivých státech za pomoci národních centrálních bank, o pomáhá příslušným orgánům při dohledu nad úvěrovými institucemi, o v rámci plnění úkolů, udrţuje spolupráci s orgány Společenství

a

udrţuje vztahy i s orgány a fóry mimo Společenství. Aby ECB mohla řádně plnit tyto úkoly, je vybavena příslušnými oprávněnými: o Vydává nařízení, které mají obecnou platnost, jsou závazné v celém rozsahu a přímo aplikovatelné ve všech členských státech, o vydává doporučení a zaujímá stanoviska, které nejsou právně závazná, o přijímá rozhodnutí, která jsou nezbytná pro plnění úkolů, a jsou závazná pro ty, jímţ je určeno, o ECB je oprávněna ukládat sankce za neplnění povinností vyplývající z jejich nařízení a rozhodnutí.63 Aby ECB mohla plnit svůj primární cíl a s ním související úkoly má k dispozici skupinu nástrojů: o Operace na volném trhu, o stálé facility, o systém minimálních rezerv.

63

Článek 110 SES.

55

Prostřednictvím těchto cílů můţe eurosystém ovlivňovat objem likvidity dostupné v rámci bankovního sektoru eurozóny a tím ovlivňuje i úroveň krátkodobých úrokových měr na peněţním trhu. V tomto kontextu působí eurosystém jako dodavatel likvidity. Pomáhá bankám krýt jejich potřebu likvidity. Operace na volném trhu Operace na volném trhu hrají klíčovou roli při usměrňování krátkodobých úrokových měr. Operace na volném trhu se uskutečňují decentralizovaně, tzn. koordinuje je ECB, ale samotné transakce vykonávají národní centrální banky. Eurosystém vyuţívá čtyři typy obchodů: o Hlavní refinanční operace, o dlouhodobější refinanční operace, o operace jemného doladění, o strukturální operace.64 Prostřednictvím hlavních refinančních operací a dlouhodobějších refinančních operací eurosystém bankám půjčuje peníze, a to vţdy na předem určené období a pod podmínkou sloţení kolaterálu.65 Tímto se eurosystém chrání před případným finančním rizikem. Oba typy obchodů se uskutečňují pravidelně. Hlavní refinanční operace slouţí k zajištění likvidity, jejichţ četnost je kaţdý týden a splatné jsou do jednoho týdne. Jsou hlavním zdrojem refinancování finančního sektoru. Tyto operace provádějí národní centrální banky na základě standardních nabídkových řízení. Dlouhodobější refinanční operace se uskutečňují kaţdý měsíc a jsou splatné do tří měsíců. Také slouţí k zajištění likvidity. Rozdíl mezi hlavními refinančními operacemi je v tom, ţe objem prostředků, které se mají přidělit je pevně stanoven a eurosystém zde vystupuje jako běţný trţní operátor a nemá za cíl vysílat na trh signály. Hlavních refinančních operací i dlouhodobějších refinančních operací se můţe zúčastnit velký počet bank, přibliţně 1700.66

64

ECB: Provádění měnové politiky v eurozóně. Frankfurt nad Mohanem: ECB, 2006. s. 8. kolaterál = peněţní prostředky nebo finanční nástroje, které jsou poskytovatelem finančního zajištění poskytnuty jako předmět finančního zajištění. 66 ECB. Monthly Bulletin 10th Anniversary of the ECB. Frankfurt am Main: ECB, 2008. s.53. 65

56

Operace jemného doladění nejsou pravidelným nástrojem pro poskytování či absorbování likvidity. Uskutečňují se jen podle potřeby. Díky tomu jejich frekvence ani splatnost nejsou pevně stanoveny a vykonávají se podle situace. Cílem je řízení likvidity na trhu a úrokových sazeb, zejména za účelem zmírnění dopadů na úrokové sazby, které byly způsobeny nepředvídatelnými výkyvy likvidity na trhu.67 Vzhledem k rychlému průběhu těchto operací se jich můţe zúčastnit jen omezený počet bank (cca 130 bank). Tyto operace zpravidla provádějí národní centrální banky, ale rozhodnutím Rady guvernérů můţe tyto operace za výjimečných okolností provádět i ECB. Strukturální operace provádí národní centrální banky, kdyţ chce ECB upravit strukturální pozici eurosystému vůči finančními sektoru. Opět se jedná o operace, které mají poskytnout likviditu, jejich platnost není určena předem a četnost můţe být jak pravidelná tak i nepravidelná. Závěrem k operacím na volném trhu řekneme, ţe průměrný denní objem prostředků, které eurosystém poskytuje bankovnímu sektoru eurozóny představuje přibliţně 450 miliard EUR.68 Stálé facility Druhou skupinou nástrojů jsou stálé facility. Slouţí k poskytování nebo pohlcení likvidity přes noc. Určuje obecný postoj měnové politiky a váţe trţní úrokové míry přes noc.

Přístup k stálým facilitám mají subjekty přes národní

centrální banky.69 Existují dva typy stálých facilit. Prvním je mezní zápůjční facilita, která slouţí subjektu k získání likvidity přes noc od národních centrálních bank za předem danou úrokovou míru. Druhým typem facility je depozitní facilita, která slouţí k ukládání likvidity u národních centrálních bank přes noc. Vklad je úročen spodní hranicí jednodenní trţní úrokové sazby. Není zde definováno ţádné omezení k přístupu k této facilitě. Subjektu se neposkytuje ţádné zajištění výměnou za vklad. Subjekt můţe uloţit u národní centrální banky jakékoliv objem prostředků. 67

ECB. Provádění měnové politiky v eurozóně. Frankfurt nad Mohanem: ECB, 2006. s. 15. BRŮŢEK, Antonín. Aktuální otázky světové ekonomiky. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. s. 27. 69 DE HAAN, Jakob; EIJFFINGER, Sylvester; WALLER, Sandra. The European Central Bank: credibility, transparency and centralization. Cambridge: MIT Press, 2005. s. 15. 68

57

Systém minimálních rezerv Od bank se vyţaduje, aby v rámci eurosystému udrţovaly určité minimální rezervy na účtu národní centrální banky.

Tímto povinné minimální rezervy

vytvářejí strukturální poptávku po likviditě ze strany bankovního sektoru eurozóny. Výška povinných minimálních rezerv se stanovuje pro kaţdou instituci zvlášť na základě její rozvahy. V současné době mají povinnost tvořit povinné minimální rezervy asi 6000 bank. Celková potřeba likvidity bankovního sektoru eurozóny představuje průměrně asi 450 miliard EUR.70 Celkový denní objem povinných minimálních rezerv dosahuje přibliţně polovinu této celkové potřeby. Primárním úkolem systému povinných minimálních rezerv je stabilizovat úrokové sazby na peněţním trhu. Dodrţování povinnosti minimálních rezerv se určuje na základě průměrných denních rezerv drţených institucí udrţovacího období.71

v průběhu

To znamená, ţe drţení rezerv můţe v jednotlivém dni

kolísat, ale tyto denní rozdíly v likviditě se nakonec vyrovnají. Minimální rezervy nepředstavují pro banky náklady, jelikoţ jsou úročeny eurosystémem sazbou hlavních refinančních operací. Úspěšnost měnové politiky eurozóny Euro je povaţováno jiţ deset let za stabilní měnu, kterou v rámci eurozóny pouţívá přibliţně 323 milionu lidí.72 Euro se stalo všeobecně akceptovatelnou a pouţívanou měnou na mezinárodních trzích. Průměrná roční míra inflace v eurozóně se od zavedení eura pohybuje těsně nad 2 %.73 Vývoj cenové hladiny je tedy stabilní. Průměrná roční míra inflace je výrazně niţší neţ v období před vytvořením měnové unie v případě většiny dnešních členských zemí eurozóny.74 Podobně i nečekané výkyvy inflace jsou v rámci eurozóny výrazně niţší neţ v předcházejících období. ECB zároveň úspěšně ukotvuje dlouhodobější inflační očekávání na úrovni, která jsou v souladu s její definicí cenové stability. Důkazem jsou míry inflačních 70

ECB. Monthly Bulletin 10th Anniversary of the ECB. ECB: Frankfurt am Main, 2008. s.52. ECB. Provádění měnové politiky v eurozóně. Frankfurt nad Mohanem: ECB, 2006. s. 9. 72 FREY, Georgie. Ten years on, the ECB stands as vigilant as ever. Welt online. [citováno 12. února 2009]. Dostupné z: http://www.welt.de/ englishnews/article2055436/Ten_years_on_the_ECB_stands_as_vigilant_as_ever.html. 73 ECB. Monthly Bulletin 10th Anniversary of the ECB. ECB: Frankfurt am Main, 2008. s. 48. 74 ECB. Ten years of European Monetary Union: What is the role of national central banks today? [citováno 3.února 2009]. Dostupná z: http://www.ecb.int/press/key/date/2008/html/sp080506_1.en.html. 71

58

očekávání odvozené z inflačně indexovaných dluhopisů a z průzkumů. Bezpečné ukotvení inflačních očekávání soukromého sektoru v dlouhodobějším horizontě je příznivým odrazem plynulého fungování výkonu měnové politiky ECB a její schopnosti spolehlivě zabezpečovat cenovou stabilitu v střednědobém horizontě. Stabilita inflačních očekávání v tomto období je pozoruhodná, jelikoţ se jí dařilo udrţovat i napříč cenovým šokům ropy, podstatnému růstu mezinárodních cen potravin a zvyšování nepřímých daní v eurozóny. Celkově můţeme říci, ţe Rada guvernérů ECB, vychází při svých rozhodování z pravidelných ekonomických a měnových analýz. Úspěšně plní úlohu, která vyplývá z jejího mandátu stanoveného Smlouvou o ES, tj. zabezpečovat cenovou stabilitu ve střednědobém horizontu v eurozóně jako celku. ECB se vyhýbá častým změnám nastavení své měnové politiky, čímţ dosahuje, ţe její měnová politika není v hospodářském prostředí vnímána jako zdroj dalších nejistot. I díky tomu inflační očekávání můţe stabilizovat na úrovni, která odpovídá cenové stabilitě. Výhled do budoucnosti Od svého vzniku musela ECB čelit jiţ vícero problémům, které vyplývají zejména z rizik působících na růst cen. Ale v těchto případech Rada guvernérů jiţ prokázala svoji schopnost rázně a včas přijat příslušné opatření, aby plnila svůj cíl, tj. zabezpečovat cenovou stabilitu. Odrazem této skutečnosti je i bezpečné a stabilní zakotvení dlouhodobějších inflačních očekávání. Ale i přes své úspěchy musí být Rada guvernérů ostraţitá. ECB se sice úspěšně daří udrţovat vysoký stupeň cenové stability v eurozóny uţ přes deset let, ale průměrná roční míra inflace v eurozóny od roku 2000 neustále dosahuje hodnoty, která převyšuje horní hranici definice cenové stability stanovené ECB. Sice se tato situace dá vysvětlit nepříznivými cenovými šoky, výsledný stav není v souladu s cílem Rady guvernérů, udrţet roční tempo růstu inflace v eurozóně na úrovni těsně pod 2 %.75 ECB díky finanční krizi má za sebou sloţité období. Především neočekávaným šokům na finančních trzích se míra inflace v eurozóně během roku 2008 dostala mezi 3 % - 4%. Ale statistiky ukazují, ţe vývoj v eurozóny není tolik dramatický 75

FXPEDIA. The European Central Bank. http://www.fxpedia.com/European_Central_Bank.

59

[citováno

16.

února

2009].

Dostupné

z:

jako v USA, kdy míra inflace během roku 2008 dosahoval aţ k 6 %.76 Ale podle poslední prognózy ECB se očekává sníţení míry inflace a její ukotvení na 2 %.

76

ČNB. Monitoring centrálních bank – prosinec 2008, s. 2.

60

6 ČNB v kontrastu ECB Česká národní banka vznikla rozdělením Státním banky československé v roce 1992.

77

Souviselo to s rozdělením České a slovenské federativní republiky

a jejím zánikem ke dni 31.prosince 1992. Zákon o České národní bance byl přijat 17.12. 1992 pod číslem 6/1993 Sbírky. ČNB je zakotvena v našem právním řádu v Ústavě v Hlavě šesté v článku 98. Stejně jako u ECB lze vypozorovat důleţitost budou institucí, jelikoţ jsou obě ustanoveny právním aktem, který má nejvyšší právní moc na daném území. Stojí na vrcholu pyramidy právních předpisů. Pro Českou republiku je to Ústava a pro EU jsou pilířem její zakládací smlouvy. V Ústavě je vymezen pouze cíl ČNB a ostatní podrobnosti stanoví zvláštní zákon. ČNB byl zřízena jako právnická osoba, která má postavení veřejnoprávního subjektu.

78

Ale na rozdíl od ostatních právnických osob se ČNB nezapisuje do

obchodního rejstříku. Zákon o ČNB se výrazně nezměnil, veškeré úpravy ČNB se řeší pouze novelizací daného zákona. Od roku 1993, kdy ČNB oficiálně vznikla a začala plnit své povinnosti, se první novely dočkala v roce 2000. Předmětem novelizace se stal cíl ČNB, který byl aţ do této doby definován jako zabezpečování stability české měny, nyní bylo ČNB určeno jako cíl zabezpečovat cenovou stabilitu. Tento návrh mimo jiné navrhoval i změny v kompetencích bankovní rady, jejím vztahu k vládě a návrhu jmenování a odvolání členů bankovní rady a kontrole hospodaření ČNB Nejvyšším kontrolním úřadem.79 Tato novelizace se stala velice diskutovanou mezi politiky, právníky, ekonomy. Své výhrady k návrhu měla i horní komora Parlamentu a prezident, kteří s ní nesouhlasily. Přesto začala novela platit od 1. ledna 2001. Prezident podal ústavní stíţnost k Ústavnímu soudu proti některým ustanovením a v červnu

77

Ústavní zákon č. 542/1992 Sb. o zániku České a Slovenské federativní republiky. zákon o ČNB. 79 BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Praha: vydavatelství ČVUT, 2005. s. 140. 78

61

Ústavní soud rozhodl o zrušení některých problémových ustanovení zákona.80 Ale mezitím měli poslanci jiţ na stole další novelu zákona o ČNB. Velkým pozitivem ale této novely zákona o ČNB bylo, ţe byl změněn cíl centrální banky a byla definována její nezávislost na vládě, prezidentu republiky a správních úřadů a orgánů samosprávy. Byl to poţadavek ze strany EU, aby bylo naše právo v souladu s právem Společenství. Dále muselo být zrušeno ustanovení ohledně moţného úvěrování vlády centrální bankou. Všechny tyto změny byly důleţité pro vstup do EU. Jelikoţ vstupem se stát zavazuje, ţe přijme společnou měnu a měnovou politiku převezme ECB. A národní centrální banky, by se dalo říci, budou její prodlouţenou rukou. Zvláště v oblasti měnové politiky je důleţité, aby jednotlivé země měly své příslušné právní úpravy harmonizovány. Následující novela zákona o ČNB jiţ zohledňovala nález Ústavního soudu. Novela nabyla účinnosti 1.ledna 2002. Všechny sporné ustanovení byly zrušeny dle nálezu Ústavního soudu. Například odvolání guvernéra centrální banky je v rukou prezidenta republiky, s odloţenou účinností do vstupu do EU, má guvernér moţnost odvolat se k soudu. Navrhování a schvalování rozpočtu centrální banky zůstává v její pravomoci, jen se rozčlenil tak, aby mohl Nejvyšší kontrolní úřad kontrolovat hospodaření, které souvisí s jejím hlavním cílem. 6.1 Měnová politika V současně platném zákoně o ČNB je stanoven hlavní cíl v § 2, kde je řečeno: „Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému hospodářskému růstu.“ Dále ČNB plní tyto základní úkoly: o Určuje měnovou politiku, o vydává bankovky a mince, o řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivost a efektivnost platebních systémů a na jejich rozvoji,

80

nález Ústavního soudu č. 278/2001 Sb.

62

o vykonává bankovní dohled nad činností bank, poboček zahraničních bank a konsolidačních celků, jejichţ součástí je banka se sídlem v ČR a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v ČR, o provádí další činnosti podle tohoto zákona. V rámci péče o cenovou stabilitu vyuţívá ČNB metodiku cílování inflace od 1.ledna 1998. Cílování inflace spočívá na principu vyhlášení inflační prognózy centrální bankou v určitém intervalu k určitému datu a závazku banky pouţívat měnověpolitických nástrojů tak, aby bylo vyhlášeného cíle dosaţeno.81 K tomuto kroku musela centrální banka přistoupit v roce 1997, kdy čelila měnové krizi. V té době centrální banka vyuţívala fixní kurz měny a spekulativní útoky na kurz koruny, nebyla ani po četných intervencích na měnových trzích schopna odrazit. Centrální banka musela přejít na reţim řízeného floatingu, kde neurčila meze pro případné intervence. Tento krok se ukázal jako dobrý. Mezi důleţité nástroje, které vyuţívá kaţdá centrální banka je vyhlášení základních úrokových sazeb. Za poslední čtvrtletí minulého roku, sniţovaly centrální banky základní úrokové sazby na celém světě. Tímto se snaţí zvýšit ekonomický růst, jelikoţ úrokové sazby běţných komerčních bank se odvíjejí od základních úrokových sazeb centrálních bank. Malé úrokové sazby působí jako stimul k investičním projektům, peníze se pro veřejnost stávají dostupnější. K podpoře obecné hospodářské politiky, aniţ by byl dotčen hlavní cíl, vyuţívá ČNB další nástroje: o Operace na volném trhu, o automatické facility, o mimořádné facility, o povinné minimální rezervy. Jak je zřejmé, nástroje, které pouţívá ČNB, jsou plně harmonizovány s nástroji ECB. Jejich pojetí a význam byly přiblíţeny v kapitole Měnová politika Evropské centrální banky.

81

BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Praha: vydavatelství ČVUT, 2005. s. 144.

63

6.2 Organizace České národní banky Nejvyšším

řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada. Je

sloţena ze sedmi členů, kteří jsou voleni z řad vedoucích pracovníků ČNB. Jejími členy jsou guvernér a dva viceguvernéři a další čtyři členové. Všichni členové jsou voleni prezidentem republiky a pouze jím mohou být také odvoláni. Toto ustavení je nyní velice kritizováno, jelikoţ je prezident při jmenování členů bankovní rady zcela nezávislý a mnoţí se kritika na tento způsob jmenování. I jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální banky je minimálně konzultováno s Evropským parlamentem. V naší právní úpravě má prezident republiky „volnou ruku“ při jmenování bankovní rady ČNB. Ve vyspělých zemích bývá jmenování řídícího orgánu centrální banky prezidentem alespoň schváleno horní komorou Parlamentu, kdyţ ne přímo konzultováno jako u Evropské centrální banky. Touto pravomocí prezidenta republiky je do své míry ovlivňováno i provádění měnové politiky ČNB. V konkrétním případě tak, ţe prezident Václav Klaus, zavilý odpůrce zvyšující se integrace Evropské unie, jmenuje jako členy bankovní rady

sice vedoucí pracovníky, kteří splňují § 6 odstavec 7 Zákona o

ČNB, ale zároveň jsou to osoby, které se nepřiklánějí k rychlému přijetí eura. To má pak za následek, ţe se Česká republika zatím neúčastní systému ERM II., coţ je nezbytnou podmínkou, abychom mohli přijmout společnou měnu. Členové bankovní rady jsou jmenováni na dobu šesti let, přičemţ mohou být jmenováni pouze dvakrát. Toto ustanovení souvisí s harmonizací národní právní úpravy ČNB s právní úpravou Evropské centrální banky. Jednání rady předsedá guvernér, který také jedná a zastupuje

ČNB

navenek. Podobně jako Výkonná rada ECB přijímá bankovní rada ČNB svá rozhodnutí prostou většinou hlasů a při rovnosti hlasů rozhoduje hlas guvernéra. Pokud je guvernér nepřítomen zastupuje ho pověřený viceguvernér. Bankovní rada podle § 5 zákona o ČNB má oprávnění: o Stanovit zásady činnosti a obchodů ČNB, o stanovit organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek ČNB, o schvalovat rozpočet ČNB, o stanovit druhy fondů ČNB, jejich výši a pouţití,

64

o vykonávat práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům ČNB o udělovat souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců ČNB, o stanovit mzdové a další poţitky guvernéra, mzdové a další poţitky viceguvernérů a ostatních členů bankovní rady Nynějšími členy bankovní rady jsou:82 o Zdeněk Tůma (guvernér), o Mojmír Hampl (viceguvernér), o Miroslav Winter (viceguvernér), o Robert Holman, o Pavel Řeţábek, o Vladimír Tomšík, o Eva Zamrazilová. Organizační strukturu ČNB tvoří ústředí, pobočky a účelové organizační jednotky. Ústředí ČNB sídlí v Praze a je

koncepční a výkonnou organizační

jednotkou. Připravuje koncepce a strategie měnové politiky ČNB a realizuje rozhodnutí bankovní rady ČNB. Účelové organizační jednotky vykonávají veškerou provozní a správní činnost, například jde o Podnik automatizovaných bankovních sluţeb, Bankovní bezpečnost, Hospodářské sluţby aj.83 Pobočky ČNB, které jsou v Praze, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně, Plzni, Ostravě slouţí jako místo kontaktu pro styk ČNB s veřejností, se zástupci komerčních bank, s orgány státní právy aj. Odpovídají za správu zásob peněz, vedení účtů státního rozpočtu s ostatních klientů pobočky, za výkon devizové kontroly aj.

82

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Organizační struktura ústředí. [citováno 23.února 2009]. Dostupný z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/organizacni_struktura/org_struktura.html. 83 LANDOROVÁ, Anděla a kol. Centrální bankovnictví. 2. vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. s. 91.

65

6.3 Nezávislost ČNB Atribut nezávislosti ČNB je ustanoven § 9 odstavec 1 zákona o ČNB, v němţ je ustanoveno, ţe ČNB ani bankovní rada nesmějí přijímat ani vyţadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu. Tato definice nezávislosti by se dala také jako i u ECB označit jako nezávislost institucionální. Nezávislost osobní bychom u ČNB hledali v konkrétním určením doby výkonu funkce členů řídícího orgánu, který je v souladu s evropským právem, který určuje minimální dobu výkonu funkce na pět let. Podle českého právního řádu je doba výkonu funkce těchto členů šestiletá s moţností jmenování opakovaně. Ale mohou být jmenováni pouze dvakrát. Dalším rysem je i způsob jmenování a odvolání členů bankovní rady a guvernéra. Tato pravomoc je výhradně v rukou prezidenta republiky a tedy je oproštěna od politického vlivu. Tyto rysy posilují nezávislost centrální banky. Novelou zákona o ČNB z roku 2000 byla centrální bance zaručena nezávislost finanční. Kdy touto novelou byl zrušen článek zákona o ČNB, který umoţňoval úvěrování vlády centrální bankou. Nyní je ale pořád moţné, aby centrální banka nakupovala vládní obligace

prostřednictvím sekundárního trhu.

Tyto transakce by se daly chápat jako financování vládního dluhu .84 Pokud se nadále budeme drţet dělení nezávislosti, která je typická pro ECB, zbývá nám rozhodnout, zda je ČNB i hospodářsky nezávislá. Zákon o ČNB neupravuje, kdo má rozpočet ČNB navrhnout a sestavit, pouze je napsáno, ţe bankovní rada schvaluje rozpočet ČNB. U nás se vţila praxe, ţe rozpočet navrhuje sama banka. A to plně odpovídá této koncepci nezávislosti, která určuje, ţe rozpočet centrální banky nesmí být navrţen nebo stanoven třetím subjektem. Věcná nezávislost je definována, jako autonomie centrální banky při výkonu svých funkcí, např. při provádění měnové politiky. ČNB je při výkonu měnové politiky autonomní. Pokud bychom porovnávali nezávislost centrálních bank v podobných ekonomikách, jako je Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko,

84

Schwarz, Jiří. Maximalizace nezávislosti http://www.libinst.cz/clanky.php?id=58.

ČNB

66

nemůţe

být

cílem.

Dostupné

na:

zjistíme, ţe nejvíce nezávislou bankou je centrální banka Polska, následující maďarskou, poté ČNB, slovenskou a poslední slovinskou.85 Ruku v ruce s nezávislostí centrální banky přichází i zásadní poţadavek na odpovědnost. Podobně jako ECB má ČNB povinnost podávat Poslanecké sněmovně parlamentu nejméně dvakrát ročně k projednání zprávu o měnovém vývoji. Poslanecká sněmovna můţe poţadovat po ČNB, aby předloţila mimořádnou zprávu o měnovém vývoji do 30 dnů ode dne, kdy se na tom usnesla. Tyto zprávy předkládá guvernér ČNB, který se i účastní dané schůze Poslanecké sněmovny. ČNB musí mimo dolní komory Parlamentu informovat i veřejnost o měnovém vývoji, a to nejméně jednou za tři měsíce. Míra nezávislosti centrální banky a odpovědnosti centrální banky jsou úzce propojeny. Podle Kotlána platí, ţe: „Pokud není veřejnost přesvědčená o tom, ţe chování centrální banky bude v případě její rostoucí

nezávislosti dobře

monitorovatelné, zdráhá se centrální bance vyšší nezávislost oddělit.“86 Obecně lze říci, ţe pro větší míru nezávislosti centrálních bank existuje pádný argument. ČNB

je úspěšnější v boji s inflací neţ jiné centrální banky

v podobných ekonomických podmínkách a při svých krocích má podporu veřejnosti. 6.4 Změny v souvislosti se zavedením společné měny Přistoupením k Evropské unii se zúčastněné země sice stávají automaticky členy hospodářské a měnové unie ale s tím, ţe získají dočasnou výjimku pro zavedení eura. V této fázi není Česká republika členem eurozóny a aţ do jejího vstupu má nadále pravomoc disponovat měnovými pravomocemi. Po přijetí eura a zrušením národních měn bude měnová pravomoc převedena na Evropskou centrální banku. Guvernér České národní banky se stane automaticky členem Rady guvernérů. Hlavní změny v oblasti měnové politiky České národní banky budou: o měnovou politiku bude určovat Rada guvernérů a Česká národní banka se bude na její definování pouze podílet, 85

tamtéţ KOTLÁN, Viktor. Politická ekonomie nezávislosti centrální banky. Praha: Ediční středisko ČVUT, 2001. s.43. 86

67

o ČNB bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB, o bude nutná novela zákona o ČNB, kde bude uveden rozsah transakcí, které bude ČNB provádět jak v rámci Evropského systému centrálních bank, tak i mimo něj, o výlučné právo emitovat bankovky bude podstoupeno Evropské centrální bance, o bude nutná kodifikace eura, jako zákonného platidla v České republice, o se zrušením národní měny souvisí i zrušení měnového kurzu koruny k jiným měnám, o auditoři ČNB budou muset být doporučeni Radou guvernérů ECB a schváleni Radou EU.87 Od společné měny jednotlivé členské státy očekávají, ţe přispěje k prohlubování ekonomické integrace a větší spolupráci mezi zeměmi a ke sjednocování Evropy. Výhody k přistoupení k měnové unii: o eliminace kurzového rizika vůči zemím eurozóny, které jsou zároveň i hlavními obchodními partnery České republiky, o cenová transparentnost, tzn. spotřebitelé budou mít moţnost snadného porovnání cen v jednotlivých členských státech,88 o sníţení transakční nákladů, národní měnou se stane euro, jeţ je také druhou nejdůleţitější obchodní a rezervní měnou, o odpadne potřeba intervencí ze strany České národní měny pro udrţení stability kurzu koruny, o Česká národní banka se bude podílet na formulaci jednotné měnové politiky eurozóny, o vstup do měnové unie bude mít i příznivý vliv na vyrovnané veřejné rozpočty, o stabilní ekonomické a měnové prostředí bude přitahovat další investory.

87

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Integrace ČR do EU-měnová a hospodářská politika. [citováno 25.února 2009]. Dostupný z: http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/. 88 EUROPEAN COMMISSION. How the euro benefits us all. 2007. [citováno 22.ledna 2009]. Dostupný z:http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication9869_en.pdf.

68

Z dosavadních informací o přistoupení k jednotné měně vyplývá řada výhod, ale klíčová otázka se soustřeďuje na to, zda absence monetárních nástrojů pouţívaných

k regulaci

ekonomiky

bude

moci

být

nahrazena

takovým

ekonomickým mechanismem, který by absenci monetárních nástrojů nahradil.89 Otázkou států, které zatím do měnové unie nevstoupily, je, kdy vstoupit do měnové unie a nikoliv zda vstoupit. Ke vstupu se státy zavázaly při samotném vstupu do Evropské unie. Nové členské státy řeší, zda je výhodné usilovat o rychlé přijetí eura či naopak přistoupit aţ po řádné přípravě. Na tyto otázky je těţké odpovědět. Státy jako Slovinsko, Slovensko, Malta, Kypr se vydaly cestou rychlého přijetí eura. Česká republika a Polsko se zatím do zapojení společné měnové politiky moc nehrnou. Ale jiţ dnes je zřejmé, ţe přijetí eura v těchto zemí proběhne velkým třeskem. To znamená, ţe k určitému dni, většinou je určen 1.leden, bude nahrazena národní měna jak bezhotovostním oběhu tak i hotovostní podobě. Dá se říci, ţe pozitiva i negativa členství v eurozóně mají v podstatě stejnou příčinu. Spočívá v přenesení národní měnové suverenity na Evropskou centrální banku. Kromě ztráty národní měnové suverenity je dalším problémem fakt, ţe národní centrální banky nebudou moci ovlivňovat ekonomiku změnami devizového kurzu, regulací mnoţství peněz v oběhu a neposledně určováním základních úrokových sazeb. Regulace měnového kurzu eura k ostatním měnám bude určován Evropskou centrální bankou pro všechny státy eurozóny. Největší obava ale pramení z rozdílného ekonomického vývoje v jednotlivých zemí, ten můţe být dán rozdílnou mírou inflace, ekonomického růstu či stavem konkurenceschopnosti. Společná měnová politika tyto rozdíly nestírá a uplatňuje jednu koncepci pro všechny členské státy bez ohledu na momentální makroekonomické ukazatele jednotlivého státu. I kdyţ se daří realizovat Evropské centrální bance cenovou stabilitu na úrovni kolem 2 %, existují nemalé rozdíly mezi členskými státy. Veřejnost nejvíce trápí otázka, zda se

připojením k měnové unii nezdraţí

výrobky a sluţby na území a zda nedojde k znehodnocení úspor. Česká národní 89

BRŮŢEK, Antonín. Aktuální otázky světové ekonomiky. Evropské měnová unie a Česká republika. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2004. s. 11.

69

banka na svých oficiálních webových stránkách deklaruje, ţe se tyto obavy přijetím eura nenaplní. Takţe poslední problémem České republiky zůstává načasování přijetí eura. Jak na politické scéně tak i na půdě České národní banky chybí potřebný impuls k završení hospodářské a měnové integrace.

70

Závěr Do 21. století vstoupila Evropská unie významným krokem, kterým bylo zavedení společné měny euro a vytvoření měnové unie. Dvanáct členských států se rozhodlo vzdát se své národní měny a přijmout měnu novou. Pro 300 milionů obyvatel těchto zemí se změnil ţivot, kdy se musely vzdát svých měn, které existovaly sto a více let, a s kterými byly ztotoţněni. Definitivní nahrazení národních měn představuje skok v ekonomické integraci, který nemá obdoby v Evropě a ani jinde na světě. Nahrazování národních měn bylo uskutečňováno postupně. Jako zákonné platidlo v bezhotovostních platbách bylo euro pouţíváno od 1.ledna 1999. V druhé fázi byly národní měny definitivně nahrazeny eurem od 1.ledna 2002, kdy národní mince a bankovky byly staţeny z oběhu. Tímto aktem byl celý projekt dokončen a neúplná měnová unie se stala měnovou unií úplnou. Tato oblast, v které je jako národní měna pouţíváno euro, je nazývána eurozónou. Měnová politika těchto států přešla na novou nadstátní instituci, kterou je Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Státy se vzdaly své suverenity v oblasti měnové politiky a staly se pouze nástroji Evropské centrální banky. Některé pravomoci v oblasti dohledu nad finanční trhem jim ale nadále zůstaly. I kdyţ oficiální název měnové unie je podle zakládajících smluv Hospodářská a měnová unie, musí se oba pojmy od sebe odlišit, třebaţe spolu úzce souvisejí. Měnová oblast, v které se členské státy vzdaly své suverenity, je řízena nadstátním orgánem, tj. Evropskou centrální bankou. Koordinace hospodářské oblasti zůstala nadále v pravomoci členských států. V článku 99 Smlouvy o ES je zakotveno, ţe členské státy povaţují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je. Obsahem této práce je popis a analýza fungování nově vytvořeného nadstátního orgánu - Evropské centrální banky. Evropská centrální banka má v Evropské unii zvláštní postavení. Je na ni kladen velký důraz v oblasti spolupráce a dialogu, jak s orgány Evropské unie tak i s mezinárodními organizacemi. I kdyţ jde mnohdy o mezinárodní organizace, které sdruţují pouze státy, získala Evropská centrální banka významnou pozici i zde.

71

Hlavním cílem této diplomové práce bylo podání komplexního obrazu Evropské centrální banky. Nešlo pouze o popis činnosti či její organizaci, ale o srovnání a analýzu celkového fungování a zapojení Evropské centrální banky jak ve světě tak i v Evropské unii a v jednotlivých členských státech. Dalšími cíly bylo vyjasnění její organizace a upisování základního kapitálu. Odlišnost Evropské centrální banky od jiných orgánů Evropské unie je i v její specifickém atributu, kterým je nezávislost.

Nejen v minulém roce ale i minulých letech byla tato

vlastnost Evropské centrální banka hodně kritizována vrcholnými politiky členských států, proto byla tomuto tématu vyčleněna kapitola s cílem představit a odůvodnit potřebu nezávislosti Evropské centrální banky. Hlavní cíl diplomové práce byl splněn a podrobně zpracován v jednotlivých kapitolách. V první kapitole jsou připomenuty první návrhy měnové unie. Aktivity v této oblasti spolupráce se dostaly do popředí s přibývajícími problémy s fungováním Bretton-woodského měnového systému, který byl zřízen po válce. První koncepce vytvoření hospodářské a měnové unie byla představena v roce 1970 Pierrem Wernerem. Ale díky nestabilnímu mezinárodnímu trhu nebyl tento plán uskutečněn. Konečný návrh na vytvoření hospodářské a měnové unie byl představen aţ v roce 1989 tehdejším předsedou Evropské komise Jacquem Delorsem. První etapa Delorsova plánu byla zahájena 1.července 1990 a o rok později byla koncepce hospodářské a měnové unie zařazena do Smlouvy o Evropské unii. Kapitola popisuje jednotlivé etapy hospodářské a měnové unie i podmínky vstupu a přijetí společné měny. Druhá kapitola se věnuje jiţ samotné Evropské centrální bance. Revidovaná Smlouva o ES ustanovila jako jeden z orgánů Společenství Evropskou centrální banku, která má danou i právní subjektivitu. Evropská centrální banka má dva rozhodovací orgány, kterými jsou: Výkonná rada a Rada guvernérů. Oba tyto orgány jsou zodpovědné za provádění měnové politiky v eurozóně. Výkonná rada má šest členů, z nichţ je jeden jmenován prezidentem a jeden viceprezidentem. Nynějším prezidentem Výkonné rady je Jean-Claude Trichet. Důleţité je upozornit, ţe členové Výkonné rady jsou občany členských států účastnících se společné měny, ale působí na nadnárodním principu podobně jako jednotliví komisaři. Rada guvernérů je orgán, v kterém zasedají členové Výkonné rady a jednotliví guvernéři centrálních bank účastnící se společné měnové unie. Hlavním úkolem Rady guvernérů je určování měnové politiky eurozóny a Výkonná rada 72

pouze realizuje přijatá rozhodnutí. Zvláštním orgánem Evropské centrální banky zůstává Generální rada. Ta sdruţuje guvernéry všech centrálních bank bez ohledu na to, zda se účastní společné měny či nikoliv. Jelikoţ se členské státy při vstupu zavázaly přijmout společnou měnu, má tento orgán přechodný charakter. Výjimku tvoří pouze dva státy Velká Británie a Dánsko, které si vymohly neúčastnickou doloţku (opt-out) v oblasti měnové unie. Evropská centrální banka je součástí Evropského systému centrálních bank, který má hlavní cíl udrţovat cenovou stabilitu. Díky tomu, ţe Evropský systém centrálních bank nemá právní suverenitu, je řízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky. Evropskému systému centrálních bank je určeno podporování obecné hospodářské politiky ve Společenství, ale nesmí být tímto dotčen primární cíl udrţování stability. K tomu má Evropský systém centrálních bank přidělen nástroje, jako je určování základních úrokových sazeb, dohled nad

finančním

trhem, atd. Evropská centrální banka v rámci dohledu musí sledovat kvalitu ostatních finančních institucí. Dohled se netýká pouze bank, ale i úvěrových institucí a dalších. Tento úkol je dán Evropské centrální bance, protoţe na finančním trhu vystupuje jako poskytovatel likvidity ostatním finančním institucím (jako jediná má oprávnění emitovat eurobankovky a mince). Se zvyšující se finanční integrací se sniţují rizika a lépe se vzdoruje ekonomickým šokům, ale finanční systém je náchylnější k narušení. Tato narušení díky globalizaci mívají většinou přeshraniční původ. Souvisí to i s rostoucím počtem mezinárodních bankovních skupin. Vzhledem k tomu, ţe se všechny členské státy neúčastní jednotné měny, je kladen důraz na úzkou spolupráci v oblasti dohledu mezi Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami zodpovědné za finanční dohled. Spolupráce se zaměřuje především na

výměnu informací a

monitorování finanční stability. Příklady z minulých let poskytují dostatečné zdůvodnění zakotvení nezávislosti centrální banky v daném právní řádu. Nezávislost centrální banky je nevyhnutelným předpokladem pro dosaţení a udrţování cenové stability. Nezávislost Evropské centrální banky je zakotvena ve Smlouvě o ES. V posledních letech je vývoj měnové politiky charakterizovaný globálním trendem, který směřuje k nezávislosti centrálních bank. Více pravomocí a vyšší míra autonomie zároveň předpokládá demokratickou legitimnost, která zahrnuje vysokou míru transparentnosti při realizaci měnové politiky 73

a intenzivní

komunikaci s širokou veřejností. Nezávislost centrální banky, tedy její izolování od politických vlivů při provádění měnové politiky, zabezpečuje zaměření měnové politiky na cenovou stabilitu. Při absenci nezávislosti není moţné spolehlivě zaručit, ţe měnová politika bude zaměřena na cenovou stabilitu, kdyby mohla být kdykoliv vystavená politickým vlivům krátkodobě zvýšit ekonomický růst i za cenu dlouhodobě vyšší inflace. Rozsáhlá nezávislost, kterou Evropské centrální bance poskytuje Smlouva o ES a Status ESCB, musí být adekvátně legitimizovaná. Centrální banka je tak zodpovědná jak vůči veřejnosti tak i demokraticky zvoleným orgánům. Co se týče demokratické odpovědnosti Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank je moţné vymezit tři prvky. První prvek zahrnuje ratifikaci Smlouvy a novelizaci stanov národních centrálních bank národní legislativou. Druhým důleţitým prvkem je vymezení členů Rady guvernérů, členů Výkonné rady

a guvernérů národních centrálních bank demokratickými institucemi. A

nakonec musí Evropská centrální banka nést zodpovědnost za své postupy. Co se týká zodpovědnosti, musí Evropská centrální banka vysvětlovat občanům i poslancům Evropského parlamentu, jak plní svůj mandát. Dále je Evropská centrální banka povinna předkládat výroční zprávy a vysvětlovat své činnosti Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Evropské radě. Skutečnost, ţe inflace je udrţována na nízké úrovni (mimo nečekaného finančního šoku v roce 2008) je důkazem toho, ţe nezávislost centrální banky je předpokladem pro dosaţení a udrţení cenové stability. Maastrichtská smlouva přenáší zodpovědnost za výkon měnové politiky na Evropskou centrální banku a definuje její hlavní cíl jako udrţování cenové stability. V eurozóně rozhodnutí v měnové oblasti

přijímá Rada guvernérů

Evropské centrální banky, které je sloţena z členů Výkonné rady a guvernérů centrálních bank zemí eurozóny. Aby Evropská centrální banka mohla plnit úkoly v oblasti měnové politiky je vybavena příslušnými oprávněními. V krajním případě má pravomoc udělit orgánu, který neplnění povinnosti vyplývající z nařízení a rozhodnutí, sankce. Úspěšnost provádění měnové politiky v eurozóně je velká. Od vzniku jednotné měny se průměrná roční inflace pohybuje těsně nad 2 %. Celkově se dá říci, ţe přenecháním národních měnových politik na nový nadnárodní orgán, nezhoršilo ekonomickou situaci v členských státech a měnová politika je vnímána jako stabilní. 74

I kdyţ se Česká republika ještě neúčastní společné měny, je zapojena do spolupráce v rámci Evropského systému centrálních bank. Kdy se vstupem do Evropské unie se stal členem Generální rady i guvernér České národní banky. Česká národní banka spolupracovala s Evropskou centrální bankou jiţ v období příprav na vstup České republiky do Evropské unie. Účastnila se zasedání Generální rady v roli pozorovatele. Po vstupu má Česká národní banka své zástupce i ve výborech Evropského systému centrálních bank. Závěr práce je věnován krátkému seznámení s historií české národní banky, její organizaci a pojetí nezávislosti. Zároveň tu je popsána spolupráce s Evropskou centrální bankou a jaké změny čekají centrální banku při přenesení měnové politiky na Evropskou centrální banku.

75

Seznam použitých zkratek Aj.

a jiné

Atd.

a tak dále

BIS

Banka pro mezinárodní zúčtování

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

ES

Evropské společenství

EHS

Evropské hospodářské společenství

ECB

Evropská centrální banky

ESCB

Evropský systém centrálních bank

EMI

Evropský měnový institut

EMU

Evropská měnová unie

EMS

Evropský měnový systém

ECU

European Currency Unit

EUA

Evropská zúčtovací jednotka

ERM II.

Evropský směnný kurz

HDP

Hrubý domácí produkt

HMU

Hospodářská a měnová unie

Např.

například

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

SES

Smlouva o Evropském společenství

Tj.

to je

Tzn.

to znamená

Tzv.

tak zvaně

76

Literatura: BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Praha: vydavatelství ČVUT, 2005. 195 s. ISBN 80-86729-19-2. BRŮŢEK, Antonín. Aktuální otázky světové ekonomiky. Evropské měnová unie a Česká republika. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2004. 30 s. ISBN 80-245-0820-6. BRŮŢEK, Antonín. Aktuální otázky světové ekonomiky. Realizace Evropské měnové unie a společné měny euro – první rok existence. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000. 32 s. ISBN 80-245-0042-6. BRŮŢEK, Antonín. Aktuální otázky světové ekonomiky. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 32 s. ISBN 80-245-0167-8. BRŮŢEK, Antonín. Závěrečná fáze realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha: Oeconomica, 2002. 29 s. ISBN 80-245-0438-3. DE HAAN, Jakob; EIJFFINGER, Sylvester; WALLEI, Sandra. The European Central Bank: credibility, transparency and centralization. Cambridge: MIT Press, 2005. 264 s. ISBN 02-6204-226-6. DRDLA, Miloš, RAIS, Karel. Evropská unie – evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1999. 133 s. ISBN 80-7226-211-4. EUROPEAN CENTRAL BANK. Monthly Bulletin 10th Anniversary of the ECB. ECB: Frankfurt am Main, 2008. 155 s. ISBN 1561-0136. EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA. Evropská centrální banka. Eurosystém. Evropský systém centrálních bank. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2008. 34 s. ISBN 978-92-899-0261-8.

77

EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA. Institucionální ustanovení. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2004. 46 s. ISBN 1830-1347. EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA. Provádění měnové politiky v eurozóně – září 2006. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2006. 102 s. ISBN 1830-270X. EVROPSKÁ KOMISE. Jedna měna pro jednu Evropu – Cesta k euru. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky ES, 2007. 20 s. ISBN 92-79-04472-9. FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 743 s. ISBN 80-7325-015-2. FONTAINE, Pascal. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky ES, 2007. 63 s. ISBN 92-79-02860-X. HAD, Miloslav a kol. Česká republika v Evropské unii – členství, přínosy, výzvy. Praha: Linde a.s., 2006. 200 s. ISBN 80-7201-611-3. KOTLÁN, Viktor. Politická ekonomie nezávislosti centrální banky. Praha: Ediční středisko ČVUT, 2001. 75 s. LANDOROVÁ, Anděla a kol. Centrální bankovnictví. 2. vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 169 s. ISBN 978-80-7372-190-9. SCHELLER, H.K. The European Central Bank. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2006. 229 s. ISBN 92-899-0022-9. SMITS, René. The Eurapean Central Bank. The Hague: Kluwer Law, 1997. 569 s. ISBN 90-411-0686-3. TOMÁŠEK, Michal. Evropské měnové právo. Praha: C.H.BECK, 2004. 145 s. ISBN 807179-860-6.

78

TOMÁŠEK, Michal. Právní základy evropské měnové unie. Praha: Bankovní institut, 1999. 122 s. ISBN 80-902243-3-4. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. ZILIOLI, Chiara; SELMAYR, Martin. The Law of the European Central Bank. Oxford: Hart, 2001. 268 s. ISBN 1-84113-245-4.

Internetové zdroje: BUSINESSINFO. Měnová politika Evropské unie. [citováno 20.ledna 2009]. Dostupný z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/menova-politika-

evropske-unie/1000521/11016/ CURRENCY. The European Central Bank. [citováno 7.února 2009]. Dostupný z: http://www.gocurrency.com/articles/european-central-bank.htm ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Organizační struktura ústředí. [citováno 23. února 2009]. Dostupný z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/organizacni_struktura/org_struktura.html EUROPEAN COMMISSION. How the euro benefits us all. 2007. [citováno 22.ledna 2009]. Dostupný z:http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication9869_en.pdf EUROPEAN CENTRAL BANK. The first ten years. [citováno 3.února 2009]. Dostupný z: http://www.ecb.int/ecb/10ann/html/index.en.html EUROPEAN CENTRAL BANK. Ten years of European Monetary Union: What is the role of national central banks today? [citováno 3.února 2009]. Dostupná z: http://www.ecb.int/press/key/date/2008/html/sp080506_1.en.html

79

EUROPEAN NAVIGATOR. Powers and responsibilities of the ECB. [citováno 2.února 2009]. Dostupný z: http://www.ena.lu/ FXPEDIA. The European Central Bank. [citováno 16. února 2009]. Dostupné z: http://www.fxpedia.com/European_Central_Bank GEORGE FREY. Ten years on, the ECB stands as vigilant as ever. Welt online. [citováno

12.

února

2009].

Dostupné

z:

http://www.welt.de/

english-

news/article2055436/Ten_years_on_the_ECB_stands_as_vigilant_as_ever.html HARTMAN, Milan. Česká republika na cestě do Evropské měnové unie. Myšlenka jednotné měny-stručný vývoj. [citováno 22.ledna 2009]. Dostupný z: http://hartman.hyperlink.cz/bakalarka/vyvoj.htm MLADÁ FRONTA DNES. Berlusconi tvrdě zaútočil na Evropskou centrální banku..

[citováno

18.února

2009].

Dostupný

z:

http://www.kb.cz/cs/com/press/news/26.shtml RANNIKKO, Heikki. Democracy of the European Central Bank [citováno 4. února 2009]. Dostupné z: http://www.valt.helsinki.fi/kvtok/1997/2091.htm RANDZIO-PLATH, Christa, PADOA-SCHIOPPA, Tomasso. The European Central Bank: Independence and accountability. Center for European Integartion Studies: Bonn. 2000, 44 s. ISSN 1436-6045. [citováno 6.února 2009]. Dostupný z: http://www.uni-mannheim.de/edz/pdf/zei/b00-16.pdf REVENDA, Zbyněk. Evropská centrální banka. [citováno 26.ledna 2009]. Dostupný z: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=442 REUTERS. Top EU Official Says France’s Sarkozy Should Leave Bank Alone. [citováno 12.února 2009]. Dostupný z: http://www.cnbc.com/id/20638350/ SAGIT. Nezávislost centrální banky. [citováno 9.února 2009]. Dostupný z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=&levelid=eu_162.htm

80

SCHWARTZ, Jiří. Maximalizace nezávislosti ČNB nemůţe být cílem. [citováno 25.února 2009]. Dostupné na: http://www.libinst.cz/clanky.php?id=58 VOLEK, Stanislav. Brettonwoodský měnový systém a jeho pád. [citováno 20.ledna

2009].

Dostupný

z

http://www.penize.cz/15160-brettonwoodsky-

menovy-system-a-jeho-pad. Zavedení eura v České republice. Výkladový slovníček. [citováno 26.ledna 2009]. Dostupný z: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=E

81

Resumé The diploma thesis introduces one of the institutions in the European Union and that is the European Central Bank (ECB), which as one of the few does not have a seat in Brussels. It is located in Frankfurt upon Main. The European central bank was established on 1st January 1999 and replaced the European monetary institute, which had the task to coordinate the monetary policy among national central banks and worked out details concerning common currency. The dissertation is divided into six main chapters that follow-up. The first chapter deals with the origins of monetary and economic integration. The Summit of the European Council in Maastricht, in December 1991 definitively decided about the creation of common currency of the European Union, when Delorse plan of economic and monetary union was accepted. However, the first attempts for economic and monetary integration date back to the end of the sixties in the 20th century, when the Bretton-woods monetary system collapses. According to Delorse plan, the monetary union should be reached in three stages. The first stage took place between the years 1990-1994, when the internal market was finished and other restrictions for further financial integration were removed. The European monetary institute was set up during the years 19941999 and an economic convergence was reached among member states. The third stage was launched in the year 1999, when the final exchange rates among member states were set and national currencies were replaced by a single currency. The European central bank was established and the System of European central banks was founded. These execute an independent monetary policy. The legal framework of the European central bank, its powers and role in the structure of the European Union is described in chapter two. The relationship among the European central bank and other institutions on the community level as well as the national level comprises an important subchapter. The European central bank plays a key role in various multilateral organizations. For example, in the environment of the International Monetary Fund (IMF), were members are only countries, the European central bank has the status of an observer. The ECB participates in the meetings of the Organization of Economic Co-operation and

82

Development (OECD), where it does not act as an individual participant, but forms an integral part of the EU delegation. The Bank for International Settlements (BIS) is the last institution in close cooperation with the ECB. The third chapter of the dissertation focuses on the task that is carried out by the European central bank in close cooperation with other national central banks and that is financial market supervision. Today, when everybody speaks about world financial crisis and its causes, the financial market supervision is more on the front burner of central banks as well as national governments. Therefore, it was important to devote a special chapter to this topic. Chapter four analyses the institutes of independence of the European central bank. During the origins of the European central bank the form of its independence became much debated among individual member states. Particularly Germany and France were in dispute because both countries had different visions about the future independence of the European central bank. Ultimately, the model of independence inspired by the model of German central bank was approved and adopted. The broad concept of independence of the European central bank is balanced by its democratic responsibility and transparency when providing information and other data. Chapter five describes the practice of monetary policy of the European central bank. According to the Treaty of the European Community, the main objective of the ECB is to maintain price stability. Without affecting this aim, the ECB must support general economic policies in the Community. In order to be able to properly fulfill these tasks the European central bank is equipped with appropriate authorization. Besides that the bank issues recommendations, orders and adopts decisions, it has the ability to impose sanctions against failure to meet the obligations that arise from its orders and decisions. It follows that the regulations issued by the European central bank are fully binding and directly applicable in all member states. The last chapter compares the European central bank with the Czech national bank in their competences and powers.

When the Czech Republic

became a member of the European Union, the Czech national bank Act had to be amended to be in conformity with the European law. The aim of the Czech national bank had to be changed, which is identical with the objective of the European national bank, i.e. to maintain price stability. In the domain of monetary 83

policy both central banks use the same tools. Thanks to the participation of Czech national bank in the European system of central banks individual steps in the sphere of monetary policy are coordinated with the measures of the European central bank. The conclusion of the chapter concentrates on changes that will occur with the introduction of single currency. When joining the European Union, the Czech Republic made a commitment to accept single currency. Member states are trying to solve whether it is advantageous to strive for quick acceptance of euro or on the contrary, to accede after proper preparation. Nevertheless, it is difficult to find answers to these questions. The main objective of this dissertation was to give a complex picture of the European central bank. The aim was not to describe the activities or the structure of the bank only, but to compare and analyze the overall functioning and involvement of the European central bank in the world as well as in the European Union and in individual member states.

84

Přílohy Tabulka č. 1 Poslední vývoj měnové politiky vybraných centrálních bank

Zdroj: Česká národní banka. online . Dostupné z: http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/monitoring_centralnich _bank/download/0901_mcb.pdf citováno 2. dubna 2009 .

85

Graf č. 1 Kurz dolaru vůči euru 1,1 1,2 1,3 1,4 posilování USD

1,5 1,6 1/05

1/06

1/07

1/08

1/09

USD/EUR

Zdroj: Česká národní banka. online . Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2009/2009_I/zoi_2009_I_grafy.ht ml. citováno 2. dubna 2009 .

Graf č. 2 HDP a inflace v eurozóně 5 4 3 2 1 0 -1 1/02

1/03

1/04 HDP

1/05

1/06

1/07

1/08

Spotřebitelské ceny

Zdroj: Česká národní banka. online . Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2009/2009_I/zoi_2009_I_grafy.ht ml. citováno 2. dubna 2009 .

86

Graf č. 3 Devizový kurz CZK/EUR a CZK/USD

14 16 18 20 22 24 26 28 12/07 1/08 2

3

4

5

6

CZK/EUR

7

8

9

10

11

12 1/09

CZK/USD

Zdroj: Česká národní banka. online . Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2009/2009_I/zoi_2009_I_grafy.ht ml. citováno 2. dubna 2009 .

87