Evidence, popis a klasifikace řádových pramenů historiografického charakteru MANUÁL. pro vyplňování databáze historiografických pramenů

Evidence, popis a klasifikace řádových pramenů historiografického charakteru

M ANUÁL pro vyplňování databáze historiografických pramenů BIO-BIBLIOGRAFICKÁ DATABÁZE ŘEHOLNÍKŮ V ČESKÝCH ZEMÍCH V RANÉM NOVOVĚKU http://reholnici.hiu.cas.cz/katalog/ Ve WindowsXP si z hlavní nabídky otevřete Příslušenství, dále Komunikaci, a tam už je Připojení ke vzdálené ploše. U Windows07 stačí zadat si v hlavní nabídce do prohledávání Připojení ke vzdálené ploše a pak rovnou otevřít. Vzdálený server, na jehož jméno budete dotázáni, se jmenuje reholnici.hiu.cas.cz. Poté vyplníte uživatelské jméno a heslo, které vám je přiděleno. Po přihlášení na vzdálenou plochu (s jejíž velikostí je možno pracovat tak, jak jste zvyklí ve Windows, takže na monitoru můžete mít jak plochu svého počítače, tak vzdálenou plochu s Claviem vedle sebe) se nám objeví nahoře modrá záložka s adresou vzdálené plochy reholnici.hiu.cas.cz. Z ikon, které se nabízí, klikneme na Katalogizace CLAVIUS. Pak se otevře nové okno s hlavičkou nihovní systém CLAVIUS s označením uživatele a ze záložek pod hlavičkou klikneme na Katalog a z roletky vybereme Rukopisy. Pozor! Ne každý monitor zobrazí celý formulář, zvláště se širokoúhlými může být problém. Je třeba se posouvat po straně na liště.

Po otevření: PŘEHLED TITULŮ

1

Zobrazí se základní přehled zapsaných rukopisů. Lze se v něm pohybovat nahoru a dolů po liště vlevo, nebo interaktivně vyhledávat – kliknete na libovolný řádek ve sloupci, v němž chcete hledat, a na klávesnici píšete první slovo řetězce, který chcete najít. Příklad: chci najít rkp, který začíná slovem Marcida. Kliknu na poslední řádek – poslední zapsaný rukopis – a umístím kurzor do sloupce Název – vymodří se. Začnu psát Marcida. Automaticky se dostanu na název tohoto rkp, názvy všech rukopisů se zároveň automaticky srovnají, což poznám podle toho, že záhlaví sloupce „Název“ se zabarví žlutě. Když chci zrušit abecední řazení, kliknu do žlutého záhlaví. Stejně funguje ve všech ostatních sloupcích.

Nedejte se zmást názvem sloupce nakladatel, jedná se o instituci, která rukopis spravuje. Nový záznam vytvoříme tak, že ze záložek pod hlavičkou programu klikneme na Záznam a z roletky vybereme Nový. Ve vstupním oknu pak vyplníme Název (stačí jediné slovo) a klikneme na tlačítko vpravo dole – Nový titul. Obecně: Názvy a souvislý text v poznámkových polích začínají velkým písmenem, jednonebo víceslovné charakteristiky (např. podpole u vazby), malým. Text v jednotlivých polích končí tečkou pouze tehdy, je-li posledním slovem zkratka.

ZÁKLADNÍ OKNO

Hlavní název V hlavním názvu se objeví slovo, které jsme zadali v záložce PŘEHLED TITULŮ, když jsme zadávali nový záznam. Toto slovo je třeba doplnit a zpřesnit následujícím způsobem:

2

Hlavním názvem se rozumí název rukopisu, který je buď obsažen na: a) titulním listu, nebo je b) obsažen jinde v rukopisu a výstižně ho charakterizuje, nebo je c) převzat ze soupisu rukopisů, inventáře nebo je d) vytvořen katalogizátorem. Uvedené pořadí je závazné. V případě názvu dle a) či b): Zásadně používáme transliteraci, což znamená: •

Zkratky rozepisujeme do hranatých závorek. Ponecháváme jen jednopísmenné zkratky, tam kde se jedná o obecně známé pojmy (např. P. = Pater, F. = Frater, A.R.D. = Admodum Reverendus Dominus, DD. = Domini, S. = Sanctus, SS.= Sancti atd.), naopak doporučujeme rozepisovat sigly jmen, pokud jsou známa (I.= Ioannes).

•

Dodržujeme psaní velkých a malých písmen (včetně toho, když je část či celý nadpis psán velkými písmeny)

•

Dodržujeme psaní písmen V / U, J / I, W, spřežek dle originálu. Výjimkou jsou ligatury, které budeme rozepisovat každé písmeno zvlášť, dvojhlásky (vždy tedy ae, nikoli æ), a pak také zvláštní tvary písmen (kulaté r, dlouhé s), které nerozlišujeme – budeme vždy psát r, s. Naopak je třeba dodržovat německé tzv. ostré S a nepřepisovat jej jako ss.

•

Přehlásky značené nikoliv přehláskou, ale nadepsaným písmenem (nejčastěji e), napíšeme jako přehlásku.

•

Vyskytnou-li se méně běžná písmena jako například ß nebo &, nejspolehlivější je najít je přes mapu znaků ve Windows a buď zkopírovat, nebo použít klávesovou zkratku. 3

Clavius bohužel ne všechno skousne – v případě, že výsledkem bude čtvereček, je nutno zapsat bez diakritiky. •

Dodržujeme i interpunkci – pomlčky, čárky, dvojtečky s výjimkou rozdělovacích znamének. Ty opomíjíme a to proto,

•

že na rozdíl od standartně chápané transliterace nebudeme dodržovat řádky, ale celý název budeme psát za sebou (na jeden řádek)

Název nezkracujeme. Pouze ve výjimečných případech lze udělat výpustky, které nezkreslí smysl, výpustka se značí [...]). V tomto případě více je více! Ad c) či d): Neexistuje-li hlavní název v rukopisu a musí-li být vytvořen (tj. buď už existuje v nějaké pomůcce, nebo je vytvořen katalogizátorem), měl by být především výstižný. Je-li tedy v soupisu rukopis popsán chybně nebo zavádějícím způsobem, nebojte se vytvořit vlastní lepší pojmenování. Název se vytváří v jazyce rukopisu. Po zapsání názvu převzatého z literatury či námi nově vytvořeného stiskněte levé tlačítko myši a z nabídky, která se objeví, zvolte Nejistý údaj. Název se překlopí do kurzívy a bude se zobrazovat v hranatých závorkách, čímž se odliší od názvu převzatého z rukopisu.

101 – Jazyk popisné jednotky Údaje do políčka Jazyk textu popisné jednotky se zapisují v třípísmenkovém kódu malými písmeny:

4

cze – čeština, ger – němčina, lat – latina, fre – francouzština, ita – italština, spa – španělština, grc – řečtina stará (do 1453), gre – řečtina nová, hun – maďarština, pol – polština, eng – angličtina Je-li rukopis ve více jazycích, zapíšou se zkratky všech. Vynechávají se pouze marginální části textu, jakmile se jedná o texty přesahující v součtu jedno folio, je třeba zapsat. Příklad: Bude-li latinský rukopis obsahovat jedno řecké čtyřverší, uvede se pouze lat. Bude-li obsahovat na různých místech takových čtyřverších deset, uvede se do jazyka lat a na druhé místo grc nebo gre podle stáří. Je třeba brát v potaz i závažnost textu, pak je možné zohlednit jazyk i v případě, že se jedná o ojedinělý přípisek.

Každá zkratka musí být na zvláštním řádku! Toho se docílí tak, že po zapsání prvního jazyka se do políčka klikne pravým tlačítkem myši, a z nabídky se vybere Další podpole.

SB2 – Datace Pokud je to možné, vyplňujeme všechny tři políčka v tomto oddíle. Musí zde být uvedena přesná nebo formalizovaná datace, je rovněž důležité vždy vyplnit dataci obsahu (údaje přesné datace a datace obsahu mohou být totožné, ale vyplňujeme je i tak). Datace přesná zachycuje dobu, v níž rukopis vznikal. Určuje se vročením převzatým z rukopisu. Není-li, uvede se datace stanovená přibližně, která obsahuje letopočet s doplněným výrazem ante, post, ca – vždy za letopočtem s mezerou. Zjistí-li se léta, v nichž rukopis vznikal průběžně, oddělí se mezní data pomlčkou bez mezery; jde-li naopak o krajní léta, mezi nimiž musel vzniknout, lomítkem. Pocházejí-li části kodexu z různých dob, uvádí se jejich datace podle pořadí těchto částí kodexu. Příklady: 1758, 1758 post, 1758-1792 (= rukopis byl psán průběžně v celém vymezeném období), 1758/1790 (= rukopis nemohl vzniknout před rokem 1758, ale je doložen jako hotový už v roce 1790, ale jsou to jen mezní data, blíže to není možné určit), 1758 + 1790-1796 + 1800 ca (rukopis má tři části, první vznikla roku 1758, druhá mezi lety 1790-1796 a třetí kolem roku 1800)

Formalizovaná datace opět týká doby vzniku díla a uvádí se uvádí arabskou číslovkou bez horních indexů s přesností buď a) na třetiny století – 17.in, 17.med, 17.ex, nebo c) na poloviny století 17.1, 17.2, případně až a) na století – 17. stol. Čím přesněji, tím lépe. Datace obsahu vyjadřuje časové rozmezí událostí, které rukopis zachycuje. Uvádí se vždy pomocí nejstaršího a nejmladšího dohledatelného data, která se oddělí pomlčkou bez mezer. Příklady: Anály napsané 1716, pojednávají o událostech v letech 1250-1603: datace přesná 1716, datace formalizovaná 17.in, datace obsahu 1250-1603 Anály napsané v druhé polovině 17. století, pojednávají o událostech v letech 1611-1620, obsahují rejstřík ze začátku 19. století: datace přesná se neuvádí, datace formalizovaná 17.2 + 19.in, datace obsahu 1611-1620

5

Životy sester, které byly započaty před rokem 1703 a ukončeny 1782, zahrnují však sestry od roku 1665: datace přesná 1703 ante-1782, datace formalizovaná 18. stol., datace obsahu 1665-1782

982 – Majitel korporace (ST) F 5 Země – dnešní název státu, kde sídlí správce rukopisu. Pokud máme kursor v poli, stiskneme klávesu F 5 a vybereme z nabízeného slovníku. Uvádíme dvoupísmenkovou mezinárodní zkratku (CZ – Česká republika, AT – Rakousko, IT – Itálie, DE – Německo, PL – Polsko) F5

Správce – instituce, v níž je rukopis fyzicky uložen. U řeholních institucí, které mají

depozitní smlouvy s archivy, se tedy jedná o archiv, nikoli o řeholní instituci. Používejte zásadně oficiální názvy, nikoli názvy vžité nebo zkratky (Národní archiv, nikoli NA, Národní archiv v Praze, Národní archiv České republiky). Máte-li kurzor v poli a stisknete tlačítko F5, otevře se interní slovník institucí. F5

Sídlo správce – město, píše se vždy v jazyce země, tj. Praha, Roma, Wrocław, Wien

F5

Oddělení – oddělení instituce, která spravuje rukopisnou sbírku (u Národní knihovny

České republiky ) F5

Pododdělení – např. u Národního muzea je oddělením Knihovna Národního muzea,

pododdělením např. Oddělení zámeckých knihoven. V případě nutnosti jemnějšího třídění je možno podpole Pododdělení zopakovat stejným způsobem, jako u jazyka. Pokud Pododdělení instituce nemá, nevyplňuje se. Kód instituce/Signatura – vyplňuje správce databáze F 5 Majitel – vlastník rukopisu, tj. v případě fondů řeholních institucí deponovaných v archivech se jedná o konkrétní dům či řád – je třeba používat současné oficiální názvy! Pro jejich zjištění lze použít adresář ministerstva kultury (http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-anabozenske-spolecnosti/odkazy/adresar-cirkvi-a-nabozenskych-spolecnosti-a-svazu-cirkvi-anabozenskych-spolecnosti-1372/), v případě farností se oficiální název dohledá přes adresář příslušné diecéze. Je-li majitelem stát, je majitel totožný se správcem (např. Národní archiv). Provenience – V případě fondů uložených v archivech Komise pro soupis rukopisů do Provenience píše název fondu. Název fondu je nutno převzít z databáze Ministerstva vnitra, http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/default.aspx. V případě fondů z knihoven je zde místo na určení bližšího oddělení či fondu (například v Národní knihovně fond Knihovna kláštera Teplá, u Knihovny Národního muzea název konkrétní zámecké knihovny atd). Vyplnění ale není povinné, tzn. pokud není fond jako celek dále strukturován, ani není třeba další oddělení, může zůstat podpole prázdné – viz příklad níže. Ostatní položky není nutno vyplňovat. Příklady: rukopis patřící premonstrátům uchovávaný ve Strahovské knihovně

6

Země – CZ, Správce – Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Sídlo správce – Praha, Oddělení – Strahovská knihovna, Pododdělení – nevyplňuje se, Kód instituce/Signatura – nevyplňuje se, Majitel – Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Provenience – nevyplňuje se Rukopis patřící premonstrátům uchovávaný v řádovém fondu v Národním archivu Země – CZ, Správce – Národní archiv, Sídlo správce – Praha, Provenience sbírky – fond Řád premonstrátů Strahov, Kód instituce/Signatura –nevyplňuje se, Majitel – Královská kanonie premonstrátů na Strahově

Kmen signatury Signatura musí identifikovat rukopis natolik, aby byl dohledatelný a objednatelný v instituci, kde je uložen, zároveň by ale měla sloužit jako identifikační znak v rámci unifikovaného názvu. Vlastní signatuře se v případě archivu proto předesílá zkratka fondu z Podpole Provenience, v případě knihoven či jiných sbírek zkratka Pododdělení, nemá-li instituce Pododdělení, pak Oddělení. Pokud zavedená zkratka neexistuje, vypíše se název slovně. Vlastní signatura se píše za čárku, aby byla odlišitelná! (např. SK, DV I 31 nebo ŘP Strahov, kniha č. 30)

650-Předmětová hesla (pole600-608) F5

Pole Forma, žánr či fyz. vl. dok. slouží k základní charakteristice obsahu rukopisu.

Musí být vždy vyplněno. Můžeme použít pouze pět pojmů: •

historiografie,

•

biografie,

•

normativní prameny,

•

korespondence,

•

diplomatický materiál. Cokoli dalšího bude vymazáno!!

Pokud rukopis nese více charakteristik, uvádí se všechny, každá však musí být na zvláštní řádce (pravé tlačítko myši, z nabídky vybrat další podpole).

Unifikovaný název Vytváří ho katalogizátor. Měl by splňovat dvě základní funkce: a) jednoznačná identifikace rukopisu, b) jeho charakteristika v rámci celku nebo fondu. Skládá se z pěti částí, oddělených vzájemně čárkami: 1.

Autor (je-li určitelný – u řeholních institucí, které používají pouze řeholní jméno, toto, jinak příjmení). Jméno autora používáme jenom v tom případě, že je autorem celého rukopisu a jedná se o originální autorský počin – ať ve smyslu vlastní iniciativy nebo obsahu. Autora tedy budeme uvádět např. u zápisů přednášek, u divadelních her nebo u diárií vzniklých ze soukromé potřeby. Nebudeme ho uvádět u řad (např. análů) nebo u pramenů vzniklých z výkonu jeho funkce (tím se odliší např. soukromá diária od oficiálních klášterních diárií).

2.

Název. Máme-li souvislou řadu análů, v níž se každý díl jmenuje jinak, je žádoucí vytvořit pro ně jednotný název, např. Annales monasterii Strahoviensis. V tomto názvu

7

nepoužíváme zkratky. Doplníme označením dílu. Obé by mělo být v jazyce rukopisu (tedy nikoliv Strahovské anály). 3.

Datace. Datace by opět měla nést identifikační a charakterizační znaky, tj. u řady análů je na místě dát přednost dataci obsahu, u katalogu řeholníků přesné nebo formalizované dataci.

4.

Identifikovatelný údaj o instituci, v níž je rukopis uložen. V údaji o instituci je možné používat všeobecně zavedené zkratky.

5.

Signatura rukopisu, také jako ostatní oddělena od instituce čárkou.

Příklady: Catalogus patrum et fratrum Capucinorum Provinciae Boemiae, 1772, NA ŘK, rukopis č. 36 Libro nel quale si scriuono le religiose, 1663 post-1943, SK, DV I 31 – vlastní signatura vždy za čárkou Jahoda, Praelectiones in Aristotelem, 1667-1670, NK, XX D 12 Elias a S. Theresia, Diarium II, 1702-1715, soukromá sbírka

Promýšlení unifikovaného názvu věnujte prosím odpovídající pozornost. Ukládá se do slovníku. Jakmile změníte byť jenom jedinou čárku, musíte neplatnou variantu ve slovníku VYMAZAT. Postup je následující: na nejvyšší liště pod hlavičkou Clavia si rozkliknete roletku Systém – z nabídky si vyberete Slovníky – z nabídky Slovníků Autority – v dolní části formuláře Typ kliknete na šipku vpravo a z roletky vyberete Unifikovaný název – následně kliknete do okénka Vyhledán řetězec, napíšete začátek názvu, který chcete vymazat a potvrdíte entrem – kliknete na ikonku v horní liště označenou křížkem (smazat). Systém se vás ještě zeptá, jestli to myslíte vážně, smaže až po potvrzení.

KOD. POPIS 1

Psací látka Existují čtyři možnosti vyplnění: • papír • pergamen • papír + pergamen (převažuje-li papír) • pergamen + papír (převažuje-li pergamen).

215 – Údaje fyzického popisu Počet folií/pagin Máme v zásadě pouze dvě možnosti:

8

1.

Převezmeme stávající foliaci či paginaci. Málokdy ovšem je tato foliace či paginace je zcela bez chyb a proto je (kromě kontroly celého rukopisu) třeba osvojit si správný zápis těchto nedokonalých foliací či paginací. Platí, že pokud jsou v rukopisu označovány listy, tak i chybějící či nezapočítané části počítáme jako listy (označujeme jako f. (jedná-li se o list) nebo ff. (je-li listů víc), pokud je kniha stránkována, tak i neoznačené části vnímáme jako strany (jedna strana p., více stran zkracujeme jako pp.) Důležité upozornění: Každý list má dvě strany – přední / recto označuje se malým r bez mezery za číslem listu (např. f. 99r) – zadní / verso se označuje malým v bez mezery za číslem listu (např. f. 139v) pokud má rukopis více sloupců na jedné straně (jedná se opravdu o sloupce plynulého textu ne marginální poznámky či odkazy označují se od prvního malými písmeny: a, b... Odkaz na f. 148rb znamená, že něco je na přední straně listu číslovaného 148 a to ve druhém sloupci textu Příklady: III + 120 ff. = na počátku rukopisu jsou (mimo předsádky, která se zásadně nečísluje!) 3 neoznačená folia. Abychom rukopis jinak dobře ofoliovaný nemuseli opravovat, doplníme tato folia (jejich souhrnný počet) jako římskou číslici před vlastní počet 120 ofoliovaných listů. (pokud bychom chtěli odkazovat na tato původně neznačená folia budeme je citovat např IIr (tj. přední strana II. listu) či IIIv (tj. zadní strana III listu). 56 pp. = rkp. je stránkován, nikoliv však dokonce. Poslední strana má například číslo 42, ale my musíme dovést paginaci až do konce (bez ohledu na to, zda jsou stránky prázdné či nic). Zapisujeme až číslo poslední takto dopočítané strany (v tomto případě je to 56 (zadní předsádka se už nezapočítává!) 42 (recte: 48) ff. = rukopis má uprostřed (nikoliv na konci či na začátku, o tom viz předchozí možnost) kromě 42 ještě šest neoznačených listů (je jedno, zda sem byly dodatečně vlepeny či ten, kdo folioval, se spletl a některé listy přehlédl a neofolioval). Před závorku napíšeme číslo posledního listu a pomocí závorky a slova recte: uvedeme správný počet listů. Pokud bychom na tyto listy chtěli odkazovat, převezmou číslo předchozího listu a připojí se zde označení bis (případně ter, quater, quinquies, sexies...) 58 (recte: 50) pp. = opačná situace – poslední strana má číslo 48, ve skutečnosti je v rukopisu o osm stran méně (a je jedno zda je ten, který paginoval, čísla stránek omylem vynechal nebo zda došlo k porušení textu tím, že strany byly vříznuty). Do závorky se slovem recte: zaneseme správný počet stran rukopisu. 178 (45 ms.) ff. = kniha má celkem 178 folií, ale jen 45 je rukopisných. 482, II + 375 ff. = toto řešení se používá zejména v situaci vícesvazkových rukopisů, ale bylo by obhajitelné patrně i v situaci konvolutů, kde bude rukopis rozdělen na samostatné textové jednotky. Při více komplikovaných situacích doporučujeme spíše variantu č, 2.

2.

Foliace či paginace je chybná nebo jen dílčí a nepřesná – je proto třeba zavést novou foliaci (paginace se nově nezavádí). Číslujeme všechny listy (vyjma předsádek). Pokud jsou zachovány v knize jen části listů, číslujeme je tehdy, pokud je na nich alespoň jedno čitelné slovo.

Rozměr – uvádí se výška x šířka knižního bloku (tj. listů) v centimetrech, které zaokrouhlujeme na 0,5 cm (např. 31,5 x 20 cm). Pokud jsou ve svazku různě veliké listy zachytíme mezní velikost nejmenšího a největšího listu (např. 30,5/35 x 20/22 cm). 9

Další fyzické údaje – vyplňuje se, pokud rukopis má:kresby či vlepenou grafiku (napíšeme pouze zkratku: „ilustr.“) nebo malby (napíšeme pouze zkratku: „ilum.“)

RK1 – Kodikologický popis 01

Foliace/paginace – nejprve uvést zda se jedná o foliaci či paginaci a platnou a platnou datovat (například: původní, z 19.1 nebo z roku 2014). Dále zmínit všechny chybné, neúplné a nepoužité foliace či paginace, datovat je a napsat, kde se vzhledem k platné foliaci nachází. Pak je třeba zachytit chyby foliace: • vynechaná či přidaná folia (např. ff. 19 a 20 bis, 46 ter), • opominutá folia (např. ff. 15 – 24 vynechána, tzn. ten, kdo foliaci dělal, omylem vynechal 10 folií, ale text plynule navazuje) • vytržená folia (např. ff. 35, 39, 53 chybí – tzn. text je přerušen, nenavazuje) A souhrnně také prázdná folia (ff. Ir-IIIv, 5r, 127v-128v prázdná) Písařské ruce – záleží na konkrétní situaci. Pokud rukopis píše jen několik písařů, je vhodné postupovat takto: •

uvést počet rukou,

•

každého písaře označit velkým písmenem abecedy (pak dát =),

•

pokud známe jeho jméno (či alespoň jeho iniciály či křestní jméno), napsat jej za toto písmeno,

•

za jménem písaře do závorky dát přesný odkaz či odkazy (včetně sloupců), kde se potkáváme s označením písaře

•

za tímto písmenem napsat rozsah folií či pagin, která ten konkrétní písař psal

Příklady: 3 ruce, A = ff. 1ra-52rb, B = fr. Michael (ff. 100vb) ff. 52va-100vb, C = M.H. (ff. 101ra, 136rb) ff. 101ra – 140rb. 2 ruce, A = Hyacint Calcus (f. Vr) ff. IIr, IIIr-Vv, 1r - 28v, B = Michal Pohl (ff. 28r, 230v, 368r) ff. 29r - 368r.

Pokud se střídá větší počet písařů, je třeba napsat stručnou charakteristiku jejich proměn, případně vyzvednout některé významnější a častější písaře. Příklady: 2 významnější ruce, A = Carolus Kratochwila (p. II) p. II-VI, 1- 24, B = 24 – 38; na pp. 1 – 56 se u jednotlivých jmen bratří objevuje větší počet rukou, které dopisují další mezníky jejich životů

10

1 významnější ruka A = Godefriedus Fritsch (ff. IIIr, 4v) ff. IIIr – IVv, 1r – 137r; kromě autora vlastního textu se na ff.140r – 222v objevuje větší množství rukou, které opisují jednotlivé úřední dokumenty v příloze.

Přípisky – pouze A (ano), N (ne) a přes čárku jazyk zkratkou (např. A, cze) Notace – pouze A nebo N

RK8 – Kodikologický popis 02 Iluminace (tj malby kdekoliv v rukopisu) – pouze A nebo N Rubrikace (tj. psaní červeným inkoustem) – pouze A nebo N Reklamanty (tj. slabiky či slova psaná na konci stran, která opakují první slabiky či slova z následující strany) – pouze A nebo N Kustody (tj. číslice, písmena, slova obvykle na dolním okraji poslední strany složky, které měly zajistit, aby se složky neprohodily při vazbě – spíše středověký způsob nahrazující foliaci či paginaci) – pouze A nebo N Živá záhlaví (tj. záhlaví stránek či listů proměňuje – jsou zde napsány jména kapitol či alespoň jejich čísla, nejvýznamnější událost na stránce zachycená atd.) – pouze A nebo N

RK2 – Kolofony, vpisky a staré signatury Vytváří se systémem opakovaného pole – neboť ke každému kolofónu, přípiskům, starým signaturám, exlibris musí být napsáno, kde se nachází.

11

Je-li např. v rukopisu mimořádně cenný přípisek a ještě rukopisné exlibris, postupuje se následovně: 1. Vyplní se do podpole Folio (pagina) údaj o foliu či pagině, na níž je přípisek. Případně se napíše přední přídeští, recto přední předsádky atd. u nefoliovaných částí rukopisu (např. f. 286r)

2. Do podpole Přípisky se opíše znění přípisku (vždy formou transliterace), pokud je dlouhá tak je možné jej stručně charakterizovat. U vlastnických poznámek je třeba vždy věrná transliterace (např. Lib[er] Jo[an]nis Bapt[istae] in Villa Latina. NEBO: Rukou 19.2 jsou vypsána jména bratří, o nichž je v knize pojednáváno.)

3. Přes pravé tlačítko myši si otevřete další pole. 4. V nově otevřeném podpoli Folio (pagina) se vyplní údaj o foliu, pagině, přídeští či předsádce, na níž je exlibris. 5. Do podpole Exlibris opíšete exlibris či ho nějak charakterizujete (text vždy transliterujeme). Popisujeme i razítka a pečeti (barva, tvar a transliterace opisu /kolem dokola/ či nápisu /v řádcích pod sebou/, obraz či erb v pečetním poli) Ve všech dalších případech je postup analogický.

KOD. POPIS 2

VAZ – Vazba (ST) Vazba A/N – podle toho, zda rukopis má nebo nemá vazbu, uvede se jedna z možností. Pokud nemá, pokračuje se rovnou na RK9 – Dochování 12

Druh vazby podle materiálu – důležitý je pokryv, to znamená: • kožená • polokožená (s koženým hřbetem a případně i rohy) • pergamenová • pergamenová – druhotně použitý zlomek rukopisu (zde alespoň přibližná charakteristika, např. středověký notovaný) • polopergamenová (s pergamenovým hřbetem a případně i rohy) • sametová • brokátová • plátěná • poloplátěná (s plátěným hřbetem a případně i rohy) • papírová • pobitá plechem • v případě holých dřevěných desek se uvádí „bez pokryvu“ Barva – např. bílá, světlá, hnědá, ale i zelená, červená, modrá (u natíraného pergamenu a barevného papíru). Je-li papír v kombinaci více než tří barev, lze napsat pouze pestrobarevný, je-li „zlacený“, uvádíme jako bronzovaný papír (klidně i pestrobarevný bronzovaný papír). Časové určení vazby – popis se skládá ze tří údajů, které se oddělují středníkem: • Relativní časové zařazení ve vztahu k rukopisu (původní, dobová, mladší – 19. století, novodobá – 20. století) • Stylové zařazení (barokní, rokoková, klasicistní ...) • Datace – buď přesná, nebo na století arabskou číslovkou Příklad: mladší; rokoková; 18. století Text užitý na vazbě – pokud je, tak je třeba napsat, kde se text nalézá (na hřbetu, na přední desce, na ořízce) a celý text transliterovat (píše se přes středník). Technika výzdoby – např. slepotisk, zlacený slepotisk Motivy výzdoby – ze dvou částí přes středník. První část tvoří kompozice (v zásadě rámová, dominantová a smíšená), druhou část motivy (palmety, rostlinné motivy, biblické postavy). Příklad: Smíšená kompozice; reformátoři

Ořízka – také se stává ze dvou částí První část tvoří barva či barvy (zelena, modro-červená, zlatá), druhou část technika (natíraná, stříkaná, mramorovaná, malovaná /doplnit stručně motivy malby – ornament, lilie a pomněnky.../ či cizelovaná /tj. ornament je do zlaté ořízky vtlačen jehlou/ Příklady: modro-zelená stříkaná NEBO červená natíraná NEBO zlatá cizelovaná

13

případě, že je barevná, uvést barvu, uvést též zlacení nebo cizelování Kování – je-li, napsat A; pokud bylo, ale nedochovalo se, napsat chybí, v případě, že je zdobené, napsat zdobené; charakterizovat (tj. nárožnice, nárožnice a pukly, pukly); není-li, nevyplňuje se Spony – jsou-li, napsat A; pokud byly, ale nedochovaly se, napsat chybí (chybí-li jedna z páru, pak „jedna chybí“; stručně charakterizovat (háčkové, dírkové); nejsou-li, nevyplňuje se Stuhy – jsou-li, A; v případě, že byly a nedochovaly se, napsat chybějí (resp. „jedna chybí“); stručně charakterizovat (textilní, kožené); nejsou-li, nevyplňuje se Rozměr vazby – uvádět pouze v případě, že se více jak o 1 cm liší od rozměru knižního bloku, jinak nevyplňujeme

RK9 – Dochování Psací látka – popsat stav dochování + případná poškození Vazba – popsat stav dochování + případná poškození Popisují se pouze nápadné a rozsáhlé defekty – např. ohořelý knižní blok, vyřezané ilustrace, chybějící listy, uvolněná vazba, plísně a rozsáhlejší degradace psací látky. Běžná zažloutnutí papíru nebo odřenou usni není nutné vypisovat.

318 – Poznámka o kontrolách a zásazích do stavu exempláře Úkon – restaurování (případně čeho) Termín úkonu – přesná nebo přibližná datace, je-li známo Autorizace – jméno restaurátora, je-li známo

VÝZDOBA 1 U iluminátorů, heraldické výzdoby, ilustrátorů a grafiky postupujeme podle uvedených podpolí. Umístění (tedy pole Folio / pagina) se zapisuje ve tvaru f. 5r, f. 67vb, p. 367, p. 3a, případně přední přídeští, verso zadní předsádky. Pole i podpole lze libovolně opakovat – přes pravé tlačítko myši vybíráme podle potřeby „Další pole“ (např. máme-li v rukopisu více vlepených grafik, bude mít každá vlastní pole /tj. svou foliaci, svůj motiv, svého malíře a rytce/, podobně i u Iluminací a Ilustrací. Jména iluminátorů, nositelů erbu, ilustrátorů, malířů a rytců se píší zásadně v invertovaném tvaru, tj. např. Sadeler, Rafael, nikoli Rafael Sadeler (kvůli případnému rejstříkování).

14

RK3-Iluminátoři Iluminace – za iluminaci se považuje malba, tedy výtvarný projev provedený vždy v ploše Folio / pagina Iluminátoři - jméno malíře v invertovaném tvaru. Není-li přímo uvedeno, zapisujeme jako nejistý údaj – objeví se v kurzívě. Iniciála – pokud zde opravdu bude iniciála, napíšeme písmeno, které je základem iniciály. Pakliže máme dočinění s jiným druhem výzdoby, místo písmene napíšeme charakteristiku (titulní list, celostránková iluminace, iluminace v textu, bordura / tj. ozdobný rámeček kolem strany/, malba na okraji strany, mapa, plán, schéma) Ikonografie – popisuje stručně a výstižně, co či koho iluminace představuje (Ukřižování s Pannou Marií, sv. Janem a sv. Maří Magdalénou, pole a lesy klášterního dvora Podmokly, portrét opata Norberta Želeckého z Počernic, půdorys, řez a fasáda novostavby kostela v Mariánských Lázních, apoteóza bl. Hroznaty), včetně případného slovního doprovodu Literární předloha – týká se zejména biblických textů, může odkazovat ale i na text, který doprovází

HER-Heraldická výzdoba (RK) Folio / pagina 15

Nositel erbu – může to být instituce, rod, konkrétní osoba (invertovaný tvar jména) Do závorky pak případná transliterovaná podoba popisu, který se nachází v rukopisu Popis erbu by měl být heraldicky správný, tj. je-li nositel určen nápisem a na popis si netroufáme, uvedeme pouze nositele a erb nepopisujeme (a bude-li to možné - dodáme správcům databáze fotografii erbu)

RT7 – Ilustrace Za ilustraci se považuje kresba tj. výtvarný projev provedený lineárně, jehož výrazovým prostředkem je linie, bod, skvrna, plocha. Folio / pagina Ilustrátor - jméno kreslíře v invertovaném tvaru. Není-li přímo uvedeno, zapisujeme jako nejistý údaj – objeví se v kurzívě. Ikonografie by měla mít dvě části •

První část by měla přiblížit, co to je (titulní list, celostránková ilustrace, ilustrace v textu, iniciála (jakého písmene)V, bordura / tj. ozdobný rámeček kolem strany/, malba na okraji strany, mapa, plán, schéma)

•

druhá část, co či koho to představuje (Zuzana se starci v zahradě, idealizovaný pohled na klášter, Erasmus Schaller na úmrtním loži, náčrtek směny pozemků, schéma blíže neurčeného obytného domu, kopie milostného obrazu P. Marie Skocké), včetně případného slovního doprovodu či komentáře kresby

Technika – vypíše se, zda se jedná o kresbu perem, tužkou, pastelem, rudkou či olůvkem, je třeba uvést případné kolorování (plochy jsou vybarveny barvou) nebo lavírování (šrafovaná kresba je rozmývána vodou), tyto kresby mohou být prosvětlovány například i bělobou. Poznámka – sem patří zejména pozdější úpravy či opravy kresby

RT8-Grafika Folio / pagina – patrně často se bude jednat o grafiku, která byla vlepena a stará foliace či paginace ji nezapočítala – proto ji budeme označovat číslem předchozího folia či paginy s přídavkem „bis“. Pokud je jako první list ještě před textem, dostane označení I. Motiv bude mít také dvě části •

První část se soustředí na techniku (budeme rozlišovat dřevořez /tisk z výšky, hrubší linie/ a mědiryt /tisk z hloubky, jemné linie, na okrajích zřetelný otisk desky/, případně další grafické techniky z 19. století). Dále zachytíme velikost (rozměr se udává v mm, výška x šířka a měří se zejména u rytin viditelný okraj otisku desky /faseta/)

•

Druhá část popíše stručně námět rytiny a zachytí nápisy, které jsou její součástí.

Malíř obvykle zachycen vlevo dole se zkratkou inv[enit], pinx[it], del[elineavit] 16

Rytec může být zachycen i vpravo dole obvykle se zkratkou sc[ulpsit], inc[isit], fec[it]; zkratka exc[udebat] nebo exc[udit] označuje obvykle nakladatele; imp[ressit] tiskaře; dir[exit] pak učitele, pod jehož vedením dílo vzniklo či objednavatele. Předloha bývá označena v doprovodném textu rytiny. U reprodukční grafiky je Malíř a tvůrce předlohy identický. Poznámka by se měla zaměřit zejména na stav, seříznutí grafického listu, zásahy do podoby grafiky, připsané komentáře.

ORN-Ornamentální iniciály, bordury atd. RK5-Ostatní výzdoba U všech polí napíše folio a stručný popis výzdoby (motiv, barevnost), pokud je tato ojedinělá. Pokud jsou např. kaligrafické iniciály na začátku každé kapitoly, lze uvést „na začátku každé kapitoly“ a není nutné je počítat.

TEXT. POPIS U textového popisu máme na vybranou ze dvou možností:

17

1. Rukopis je sourodý a je možné jej ponechat jako jeden celek. Jeho části (kapitoly, jednotlivé roky) je možné rozepsat jen v rámci textového popisu. 2. Rukopis se rozpadá do několika částí, které mají nejčastěji jiného autora, jinou dobu vzniku, nenavazující odlišnou strukturu, jiný obsah V tomto případě jej rozdělíme na samostatné textové jednotky a každou z nich popisujeme zvlášť. Nesmírně důležitá je úvaha katalogizátora, protože zvolený rozpis je možné změnit pouze přepsáním. V zásadě např. anály, které psalo více rukou po řadu více let, ale mají stejnou strukturu a obsah je z žánrového hlediska jednotný, popisujeme v rámci textového popisu; rukopis, který se skládá z análů za deset let, psaných různými autory v různé době, a za tímto textem jsou přivázané opisy listin od různých písařů, popisujeme jako dvě textové jednotky. AD 1: RUKOPIS POPISUJEME JAKO CELEK

RT1-Textový popis

I když se rukopis nebude dělit do textových jednotek a je popisován jako celek, stejně se skládá z nějakých kapitol (u análů roků, u kronik nějakých období, u gest opatů z popisů působení jednotlivých představených, u životopisů bratří s osudy konkrétních jedinců, u deníků s úvody, rozděleními do měsíců, přidanými externy a závěrečným bilancováním). 18

Tyto kapitoly (obvykle 2-20 – u deníků nemá cenu to členit do 365 dnů) se budou v rámci textového pole popisovat zvlášť. Po vyplnění první takové části si pravým tlačítkem myši otevřeme další pole a začneme popisovat část druhou. Rozsah textu – se týká vždy jen popisované části, stejně jako ostatní položky (např. ff. 126r128r, pp. 2-55) F5

Autor – je nutné jej zadávat přes klávesu F5, pokud jej ve slovníku nenajdeme, je

nevyhnutelné jej nejprve vytvořit (k tvorbě záhlaví autorit níže). Pokud je autorů více, nepíšeme jej do jednoho políčka, ale pravým tlačítkem myši zvolíme další podpole – ale i je vyplníme pomocí klávesy F5. Název – pokud jej popisovaná část má jej, stačí krátký a výstižný (např. A[nno] 1628) – vždy transliterujeme. Pokud nemá, je nutné jej – stručně a výstižně – vytvořit v jazyce textu a dát do hranaté závorky. Pokud nelze vymezit část názvem, pak vyplníme Incipit a Explicit. Snažte se ale vystačit s názvem! Členění – pokud je část ještě dál rozdělena (anály mohou se zabývat nejprve personálním stavem konventu, pak funkcemi a změnami, pak... Deníky se dělí na konkrétní dny, Životopisy podle životních etap atd.), je dobré schéma tohoto dalšího drobnějšího dělení zachytit (např. „rozděleno do dvanácti paragrafů podle témat“). Poznámka k textové části – napíšeme vše, co se nevešlo do ostatních políček (poškození, polemické glosy, censurní zásahy, také čím se třeba liší popisovaná část od jiných kapitol. Chceme-li pokračovat popisem další části, zvolíme přes pravé tlačítko myši Další pole. AD 2 NESOURODÝ RUKOPIS ROZEPÍŠEME DO TEXTOVÝCH JEDNOTEK (15, 16, 17, 18) Pokud se rozhodneme rozepsat rukopis jako více textových jednotek, vrátíme se na první záložku PŘEHLED TITULŮ. V pravé dolní části formuláře se nachází tlačítko s červeným nápisem Textové jednotky, což znamená, že námi zpracovávaný rukopis ještě žádnou textovou jednotku nemá – jakmile ji získá, změní se barva na zelenou. Po stisknutí tlačítka se otevře nové okno. Přes tlačítko Nový na horní liště si otevřeme úvodní okno nové jednotky, a dále postupujeme obdobně jako při vyplňování hlavního záznamu. U SIG – signatury je třeba do Podlomení signatury titulové jednotky opatřovat čísly podle pořadí.

19

20

21

Primární intelektuální odpovědnost (pole 700, 710)

Sekundární intelekt. odpovědnost (pole 702, 712) se týkají nikoliv jednotlivých částí rukopisu, ale celého jednotného rukopisu (případně textové jednotky). (V předchozím poli RT1- Textový popis jsme psali autora či autory konkrétní části - známe-li jej, píšeme ho vždy, i když se opakuje). F5

Do pole primární intelektuální odpovědnosti (700, 710) píšeme jako hlavního autora

buď toho, kdo je autorem větší části rukopisu, nebo kdo s jeho psaním začal. F5

Ostatní zapisujeme jako spoluautory.

F5

Do pole Původce zapisujeme řeholní dům, či, nelze-li specifikovat, nebo je-li určeno

pro vyšší celek, řeholní instituci, v jejíž režii nebo pro jejíž potřeby rukopis vznikl. F5

Další osoby související s rukopisem specifikujeme v poli Sekundární intelektuální odpovědnost. Přes kliknutí pravým tlačítkem myši do názvů rolí lze rozvinout roletku

a z ní si další explicitně neuvedené role vybírat. V nabídce se nacházejí i role Dedikanta, Dedikátora a Garanta (osoba, která sepsání díla iniciovala či nařídila) POZOR! Do pole autor v textovém popisu a polí Primární intelektuální odpovědnost (včetně řeholních domů a institucí) a sekundární intelektuální odpovědnost zapisujeme pouze přes slovník!!

22

Po zapsání několika prvních písmen z jména (příjmení nebo řeholního jména) nebo názvu stiskněte klávesu F5. Otevře se vám slovník, který si můžete prohlížet šipkou nahoru nebo dolů. Otevře se na pojmu nejbližším vašemu dotazu. Vyberete, co odpovídá, lhostejno jestli nekurzivní (standardní) nebo kurzivní (odkazovou) variantu. Z odkazové varianty budete automaticky přesměrováni na standardní.

Exkurs – co dělat, když osobu nebo instituci nenajdete – tvorba záhlaví do hlavních autorit V tom případě je třeba, dříve než cokoli vytvoříte, zpracovat záhlaví. Nejprve vymažete to, co jste do pole napsali, a pak si kliknutím na Katalog na horní liště otevřete nabídku, z níž vyberete Databázi hlavních autorit.

Jakmile se otevře, kliknete na ikonku Nový. V „miniformuláři“ vyberete typ – Osobní, když jde o osobu, Jméno rodiny (rodu), když jde o řád, Jméno korporace (akce), když jde o řeholní dům. Do okénka záhlaví zapíšete v té podobě, jakou jste zaznamenali v rukopisu (pokud je řeholník uveden řeholním jménem a příjmením, píšeme v invertované formě, tj. Zorn, Adrianus, pokud pouze řeholním jménem, pak pouze Adrianus nebo např. Elias a S. Theresia) a potvrdíme OK.

23

Nyní se otevře formulář, přičemž v případě osob i institucí je nutno vyplnit položku Doplňky ke jménu jiné než data, do níž se – opět přes slovník – napíše řeholní příslušnost (v případě, že budete vyplňovat řeholní instituci, což by se nemělo stát, pochopitelně už nic dalšího nevyplňujete a uložíte).

24

U institucí můžete ještě přes záložku Vazby zapsat do pole Viz jiné tvary jména, které jsou vám známy (např. u Collegium Brzeznicense to bude jezuitská kolej Březnice, Březnice – jezuitská kolej apod.). Na závěr vyplníte pole RK6 – údaje o autorovi záhlaví a úroveň zápisu (instrukce níže, úroveň zápisu bude v tomto případě vždy 1). Poté můžete uložit a vrátit se k popisu rukopisů, kde ze slovníku přes F5 vyberete právě vytvořené záhlaví.

Charakteristika autora (pole CHA) Jedná se o pole speciálně definované pro databázi, které má ozřejmit vazby autora/autorů ke vzniku rukopisu. Vztahuje se pouze k autorům v primární intelektuální odpovědnosti. Příslušnost, účel vzniku a funkce vždy zapisujte s malým písmenem, jinak se zdvojuje ve slovnících! F5

podpole Příslušnost: vybíráme pouze z možností:

• člen/ka řádu (v případě, že se jedná o týž řád jako ten, k němuž se popisovaný pramen vztahuje) • člen/ka jiného řádu • světský kněz • laik F5

V případě, že zvolíte hodnotu člen/ka jiného řádu, vyplníte podpole Řád. Vyplňuje se

ze slovníku, zkratkou. F5

podpole Účel vzniku: míněny příčiny, proč autor/autoři pramen napsal.

vybíráme pouze z možností: • úřední související s řádovou funkcí autora • úřední nesouvisející s řádovou funkcí autora 25

•

úřední s nejasným vztahem k řádové funkci autora

• úřední nesouvisející s řádem • soukromý Máme-li anály, u nichž jsme identifikovali autora a víme-li, že byl pověřen psaním análů, uvádíme úřední související s řádovou funkcí autora. To samé uvádíme, máme-li identifikovaného autora, víme-li, že byl převor, a zároveň víme, že bylo předepsáno nebo zvykem, aby v daném řádu či domě vedl anály převor. Stejně ale postupujeme, máme-li anály, jejichž autor sice není identifikován, ale jsou psány po několik let stejnou rukou – tj. předpokládáme, že zde muselo být pověření. U pramenů vzniklých ad hoc se asi bude častěji vyskytovat úřední nesouvisející s řádovou funkcí autora. Máme-li jakékoli pochybnosti, píšeme úřední s nejasným vztahem k řádové funkci autora. Úřední nesouvisející s řádem – tím je míněna např. farní kronika psaná diecézním knězem, kde se rozsáhlé části textu týkají kláštera, který byl ve městě. F5

podpole Funkce: použijeme-li u podpole Účel vzniku možnost první nebo třetí, vyplňujeme také toto podpole

podpole Poznámka: můžeme použít na zpřesňující charakteristiky, např. u světských kněží

26

PROVENIENCE 620-Místo původu publikace Do tohoto pole uvádíme, kde rukopis vznikl, víme-li. F 5 Země – dnešní název státu, kde sídlí správce rukopisu. Pokud máme kursor v poli, stiskneme klávesu F 5 a vybereme z nabízeného slovníku. Uvádíme dvoupísmenkovou mezinárodní zkratku (CZ – Česká republika, AT – Rakousko, IT – Itálie, DE – Německo, PL – Polsko) F5

Lokalita historický název země v české verzi (tedy Slezsko, nikoli Silesia). Pak zvolíme

přes pravé tlačítko myši Další podpole a tam vyplníme konkrétní místo, víme-li (např. Opava).

317 – Poznámky k provenienci Zde krátce popisujeme historii rukopisu. Příklad: Vznikl v pražském klášteře karmelitek, po roce 1950 se ztratil, 2005 koupen od soukromníka Královskou kanonií premonstrátů na Strahově.

POZNÁMKY 332 Edice F5

Rozumí se edice rukopisu (nezohledňují se edice zanedbatelných částí) Autoři se píší

v invertované formě, maximálně využívejte slovníky (F5).

RK6 Autorství záznamu: 27

F5

Jméno - myslí se tím, odkud, z jaké autority jsou informace čerpány (autorit může být

více – pravým tlačítkem myši zvolíme další podpole), píší se v invertované podobě a zadáváme je přes F5. Může se zde objevit i stejné jméno jako v další kolonce... F5

Zapsal – tj. jméno v invertované podobě toho, kdo to vložil do databáze

Úroveň – Používá se 1, pokud se vyplňuje pouze záložka Základní okno a Obsahové charakteristiky. Jinak 3 (pokud byste poctivě vyplnili vše včetně starých signatur, můžete použít 4). Pokud později dojde k vyplnění dalších částí záznamu, pravým tlačítkem myši zvolíme další pole a vyplníme jméno původce i své i další úroveň záznamu (nemusí být nutně vyšší). č.

typ

popis

příklady / poznámky

1

základní identifikace

vyplněna záložka základní okno a obsahové charakteristiky včetně poznámky

Hodí se např. i pro výpis relevantních rukopisů, k nimž se budeme vracet. V případě vámi nově vytvořeného záhlaví v databázi hlavních autorit vždy použijete hodnotu 1.

2

popis specifické části kariéry

popis části kariéry

v databázi rukopisů se nepoužívá – pouze pro databázi hlavních autorit

3

úplný popis

úplný základní popis

4

detailní popis

detailní popis

použít lze pouze tehdy, když je hotový úplný popis a detailně se soustředíte např. na ilustrace, u nichž na základě vlastní badatelské činnosti určíte autora

5

doplnění

rozšíření údajů ve chvíli, kdy heslo má už úroveň 3 nebo 4

v databázi rukopisů se nepoužívá – pouze pro databázi hlavních autorit

28

BIBLIOGRAFIE F5

Vyplňují se odkazy na související díla, tj. soupisy rukopisů, monografické pojednání o

zpracovávaném rukopisu apod., a to do pole 488. Autoři se píší v invertované formě, maximálně využívejte slovníky (F5). Pole 856 se používá pro umisťování trvalých odkazů, např. na položky bibliografie (např. na Bibliografie dějin Českých zemí, http://biblio.hiu.cas.cz/). Pokud vyplníte trvalý odkaz, nemusíte vyplňovat pole 488. Nebudete-li čerpat z BDČZ, zjistěte se, zda je odkaz skutečně trvalý!

Obsahové charakteristiky rukopisu Jedná se o záložku s poli vytvořenými speciálně pro tuto databázi.

AOB – autority obsahu: F5

podpole Řád, Dům, Provincie. Pole má standardizovanou formou zařadit rukopis ke konkrétnímu řádu ke konkrétnímu domu a ke konkrétní provincii. Všechna podpole

zásadně vyplňujeme ze slovníku přes klávesu F5! Podpole jsou opakovatelná, tj. obsahuje-li pramen odkazy k více domům apod., lze vypsat.

Charakteristika obsahu 29

Vybíráme v závislosti na kategorii, kterou jsme zvolili na první záložce v Předmětových heslech, týká se především kategorií historiografie a biografie. Kategorie normativní prameny, korespondence a diplomatický materiál jsou pomocné a mají proto pouze jednoduché členění. Prameny, které obsahují pouze písemnosti těchto kategorií, není nutné do databáze zapisovat. F5

CHH – Charakteristika obsahu - historiografie

vybíráme pouze z následujících možností a zapisujeme vždy s malým písmenem: • deník (diarium, zachycuje současnost, denní záznamy) • anály (zachycuje současnost, záznamy roku) • litterae annuae (záznam roku psaný z úřední potřeby v řádu jezuitů) • knihy poznámek (zachycuje současnost, poznámky důležité pro pisatele, často svázané s funkcí) • pamětní kniha (zachycení minulosti, navazuje na současnost) • knihy zázraků (vztahují se k milostným obrazům, poutním místům, zachycení minulosti navazuje na současnost) • kronika (zachycuje minulost, záznamy členěné po létech) • historie (konkrétní období, dílo má periodizaci, koncepci, širší záběr) • gesta (záznam působení představeného/představených) • kalendarium (dny seřazené od 1. 1. do 31. 12., k nim přiřazeny události) více viz tabulka, vždy lze doplnit vysvětlením v Poznámce

30

F5

CHB – Charakteristika obsahu – bibliografie

vybíráme pouze z následujících možností a zapisujeme vždy s malým písmenem: • vlastní životopis (osudy pisatele, jedna konkrétní osoba) • soupis komunity retrospektivní (prostý seznam jmen doplněný případně funkcemi, eviduje členy do minulosti) • soupis komunity aktuální (prostý seznam jmen doplněný případně funkcemi, eviduje aktuální členy) • soupis komunity proponovaný (zachycuje předpokládaný stav funkcí resp. umístění členů bez ohledu na to, zda bylo skutečně realizováno) • soupis nositelů určité funkce (prostý seznam jmen doplněný případně obdobím působení ve funkci) • katalog (obsahuje základní data – narození, vstup, profese, u kněží svěcení, primice, úmrtí) • životy bratří/sester dle data vstupu (podrobnější údaje, např. rodinné zázemí, působení) • životy bratří/sester dle data úmrtí • životy bratří/sester dle jiného uspořádání • elogium (posmrtné hodnocení života řeholníka) • nekrologium (kalendářně od 1. 1. do 31. 12. seřazená výročí úmrtí bratří/sester) • hodnocení pro účely představených (obvyklé pouze u jezuitů, forma tabulky) • knihy profesí (knih obsahující vlastnoručně napsaný text řádového slibu (profese) řeholníka) více viz tabulka, vždy lze doplnit vysvětlením v Poznámce F5

CHN – Charakteristika obsahu – normativní prameny

vybíráme pouze z následujících možností a zapisujeme vždy s malým písmenem: • řehole (sv. Augustina, sv. Benedikta, sv. Františka, sv. Ignáce) • statuta (u jezuitů Ratio studiorum, Regula Societatis Jesu) • konstituce • usnesení generálních kapitul • usnesení provinciálních kapitul • konsuetudináře • řády a nařízení představených (i celořádová, provinciálů apod. – omezená časová a místní platnost, k jejich změně není třeba dalšího schválení od jiné osoby než od té, která je vydává) • pomůcky a rejstříky k normativním pramenům více viz tabulka, vždy lze doplnit vysvětlením v Poznámce F5

CHK – Charakteristika obsahu – korespondence 31

vybíráme pouze z následujících možností a zapisujeme vždy s malým písmenem: • korespondence soukromá • korespondence úřední s představenými/podřízenými • korespondence úřední s církevními osobami či úřady • korespondence úřední se světskými osobami či úřady doplníme, jedná-li se o korespondenci přijatou/odeslanou a opisy/originály/koncepty, např. korespondence soukromá odeslaná koncepty více viz tabulka, vždy lze doplnit vysvětlením v Poznámce F5

CHD – Charakteristika obsahu – diplomatický materiál

vybíráme pouze z následujících možností a zapisujeme vždy s malým písmenem: • listiny a mandáty vydané • listiny a mandáty přijaté • úřední knihy správní (pro vnitřní potřebu) • úřední knihy právní (po vnější potřebu, záznamy často mají právní platnost – matrika gruntovnice) doplníme, zda se jedná o koncept, originál, opis ověřený, opis neověřený, výtah, např. listiny a mandáty vydané opis neověřený více viz tabulka, vždy lze doplnit vysvětlením v Poznámce Poznámka k pramenům a literatuře citovaným v rukopisu V tomto poli můžeme ve formě souvislého textu zaznamenat odkazy na jiné prameny a díla, které rukopis uvádí např. NA ff. 19r-20v citace Balbínových Miscellaneí.

Pozn. K Litterae annuae – charakteristika se vyplňuje pouze pro celek, nikoli pro textové jednotky, i když tyto se rozepisují!!

32