Edicˇnı´ strˇedisko pra´vnicke´ fakulty UK v Praze
SUNNA ´ MSKE´HO PRA ´ VA PRAMEN ISLA Petr Pelika´n
1997
.
Deˇkuji organizaci Third World Relief Agency za stipendium na Africke´ sveˇtove´ univerziteˇ v Chartumu, kde jsem meˇl mozˇnost prostudovat valnou cˇa´st materia´lu˚, pro tuto knihu. Za neocenitelnou pomoc jsem vdeˇcˇen i sve´mu osobnı´mu prˇ´ıteli, hlavnı´mu administra´torovi univerzity, ’Abd al-Latı´fovi Sa ’ı´dovi. Autor
´ VOD U Isla´mske´ pra´vo, prˇestozˇe nenı´ v soucˇasnosti v zˇa´dne´m sta´teˇ na sveˇteˇ uplatnˇova´no ve sve´ cˇiste´ podobeˇ, prˇedstavuje vy´znamny´ pra´vnı´ syste´m ovlivnujı´cı´ legislativu, politiku i mora´lku velke´ cˇa´sti sveˇta. Azˇ dosud u na´s chybeˇla pra´ce, ktera´ by se komplexneˇ zaby´vala jednı´m ze dvou prima´rnı´ch pramenu˚ isla´mske´ho pra´va - sunnou. Jak knihy nasˇ´ı provenience tak i prˇekladova´ literatura si vsˇ´ımajı´ prˇeva´zˇneˇ uzˇ jen neˇktery´ch jejı´ch projevu˚ a veˇtsˇina badatelu˚ stojı´cı´ch prˇed jazykovou barie´rou arabsˇtiny tak nema´ mozˇnost pochopit prˇ´ıcˇiny mnoha fenome´nu˚ isla´mske´ho sveˇta. Isla´mske´ pra´vo, sˇarı´‘a, ma´ mnohem sˇirsˇ´ı za´beˇr, nezˇ jak je obvykle´ v nasˇem cha´pa´nı´. Urcˇuje pravidla chova´nı´ cˇloveˇka vu˚cˇi Bohu, ostatnı´m lidem, spolecˇnosti jako celku, sta´tu i prˇ´ırodeˇ a stanovuje cˇloveˇku za´rovenˇ vytvorˇenı´m spektra mora´lnı´ch hodnot, i jak ma´ myslet. Stejneˇ podrobneˇ definuje take´ roli sta´tu, vztah sta´tu a jednotlivce i sta´tnı´ch celku˚ navza´jem a podobneˇ. Sˇarı´‘a, cozˇ je arabsky´ vy´raz znamenajı´cı´ pu˚vodneˇ cestu vedoucı´ k prameni vody, se definuje jako syste´m dany´ Bozˇ´ı vu˚lı´, a je proto nemeˇnna´, jednou provzˇdy dana´ a uzavrˇena´. Zˇa´dny´ cˇloveˇk, spolecˇnost ani sta´t nema´ pra´vo jejı´ za´klady meˇnit ani zpochybnˇovat jejich mora´lnı´ spravedlivost. Sˇarı´‘a vycha´zı´ ze dvou prima´rnı´ch pramenu˚ zjevujı´cı´ch cˇloveˇku Bozˇ´ı vu˚li: z Kora´nu a sunny. Kora´n je prˇitom povazˇova´n za bezprostrˇednı´ slovo Bozˇ´ı za´zracˇneˇ seslane´ lidstvu pra´veˇ jako vedenı´ spra´vnou cestou. Co do rozsahu a detailnosti je ovsˇem nepomeˇrneˇ vy´znamneˇjsˇ´ı druhy´ pramen isla´mske´ho pra´va, sunna. Sunnu vytva´rˇ´ı, poneˇkud zjednodusˇeneˇ rˇecˇeno, soubor vy´roku˚, postoju˚ a cˇinu˚ Muh.ammada ibn ‘Abdulla´ha, podle muslimu˚ Bohem vedene´ho proroka, ktery´ z tohoto titulu nemohl pochybit a protivit se Bozˇ´ı vu˚li, a prˇedstavuje proto pro lidstvo vzorovy´ model. Pro studium a pochopenı´ sunny je tedy vzˇdy nezbytne´ zaby´vat se nejprve pomeˇrneˇ podrobneˇ Muh.ammadovy´m zˇivotopisem, nebot’ sunna z neˇj vycha´zı´ a je vlastneˇ jeho postupnou transformacı´ v za´konnou normu. Na teˇchto dvou prima´rnı´ch pramenech teprve stojı´ trˇi dalsˇ´ı zdroje, ve ktery´ch jizˇ hraje roli take´ cˇloveˇk, i kdyzˇ jeho mozˇnosti jsou znacˇneˇ limitova´ny: qija´s, idzˇtiha´d a idzˇma´‘. Podstatou ija´su je nale´za´nı´ bezprostrˇednı´ch analogiı´ mezi dany´mi, hotovy´mi ustanovenı´mi Kora´nu a sunny, v nichzˇ se hovorˇ´ı o konkre´tnı´ch prˇ´ıpadech, na jedne´ straneˇ, a pra´vnı´mi ota´zkami vyply´vajı´cı´mi z rea´lne´ho zˇivota v podmı´nka´ch, ktere´ neodpovı´dajı´ Muh.ammadoveˇ dobeˇ. Idzˇtiha´d doslova znamena´ vyvı´jenı´ u´silı´ a snahy k dosazˇenı´ u´sudku. Cˇloveˇk prova´deˇjı´cı´ idzˇtiha´d - mudzˇtahid - je ovsˇem va´za´n zachova´va´nı´m velmi striktnı´ch pravidel, podle ktery´ch mu˚zˇe postupovat. Qija´s je rovneˇzˇ soucˇa´stı´ takove´ho postupu, pro sva´ specifika byl vsˇak vydeˇlen jako zvla´sˇtnı´, jednodusˇsˇ´ı kategorie. Trˇetı´ sekunda´rnı´ zdroj, idzˇma´‘, znamena´ arabsky doslova shoda - cˇ´ımzˇ se rozumı´ shoda isla´msky´ch autorit na pra´vnı´m na´zoru. Byl zaveden na za´kladeˇ rˇady ustanovenı´ Kora´nu a sunny, z nichzˇ nejjednoznacˇneˇjsˇ´ı je Muh.ammadu˚v vy´rok: Ma´ obec se neshodne na bludu. Idzˇma´‘ je tedy vlastneˇ kolektivnı´m idzˇtiha´dem, nebot’ i zde se musı´ postupovat podle stejny´ch regulı´. Soubor teˇchto pravidel se nazy´va´ fiqh, cozˇ je termı´n prˇekla´dany´ neˇkdy jako isla´mska´ jurisprudence, jindy 3
jako isla´mska´ scholastika, prˇicˇemzˇ ani jeden z vy´razu˚ nevyjadrˇuje prˇesneˇ podstatu toho oboru a lze pochybovat, zˇe evropske´ jazyky vyvı´jejı´cı´ se v jine´m kulturnı´m prostrˇedı´ disponujı´ skutecˇneˇ vy´stizˇny´m slovem. Evropsˇtı´ islamiste´ narozdı´l od muslimsky´ch pramenu˚ neuva´deˇjı´ samostatneˇ dalsˇ´ı dva zdroje isla´mske´ho pra´va patrˇ´ıcı´ do fiqhu: istihsa´n - uprˇednostneˇnı´ verˇejne´ho za´jmu prˇi rozhodova´nı´, a istisha´b - princip trvalosti stavu, dokud nedojde k jeho narusˇenı´. V pracı´ch muslimsky´ch autoru˚ naproti tomu by´vajı´ staveˇny narovenˇ prˇedcha´zejı´cı´m trˇem, i kdyzˇ ru˚zne´ pra´vnı´ sˇkoly pro neˇ pouzˇ´ıvajı´ trochu odlisˇne´ terminologie. Sekunda´rnı´ prameny jsou vy´znamne´ prˇi rˇesˇenı´ konkre´tnı´ch kauz, sˇarı´‘a jakozˇto uceleny´ teoreticky´ pra´vnı´ syste´m je vsˇak tvorˇena vy´hradneˇ prameny prima´rnı´mi. Tato kniha by meˇla slouzˇit jako sˇirsˇ´ı u´vod do problematiky studia sunny a za´rovenˇ svou koncepcı´ prˇeklenout rozdı´l mezi orientalistickou literaturou o isla´mu a knihami muslimsky´ch autoru˚ urcˇeny´mi nemuslimu˚m. Mnozı´ za´padnı´ badatele´, zvla´sˇteˇ pokud cˇerpajı´ ze druhe´ ruky, totizˇ prˇi pohledu zvencˇ´ı necha´pou nebo nedocenˇujı´ du˚lezˇitost korˇenu˚ isla´mske´ pra´vnı´ tradice. Muslimove´ vstrˇeba´vajı´cı´ je od same´ho narozenı´ ze spolecˇnosti, v nı´zˇ zˇijı´, je naopak povazˇujı´ za neˇco tak zna´me´ho a pro kazˇde´ho cˇloveˇka samozrˇejme´ho, zˇe obvykle ani dostatecˇneˇ nevysveˇtlujı´ za´kladnı´ pojmy, se ktery´mi pracujı´. Zvoleny´ zpu˚sob se proto snazˇ´ı uka´zat, jak se definujı´ sami muslimove´, ovsˇem formou pochopitelnou pro evropskou mentalitu. Prvnı´ cˇa´st se veˇnuje koncepci proroctvı´ v isla´mu a dobeˇ a osobnosti Muhammada, jako tvu˚rce isla´mske´ho sta´tu, prˇicˇemzˇ se soustrˇed’uje na momenty, ktere´ se v tomto pomeˇrneˇ jinak hojneˇ traktovane´m te´matu spı´sˇe pomı´jejı´. Druha´ cˇa´st pojedna´va´ o prˇetva´rˇenı´ za´znamu˚ o Muh.ammadoveˇ biografii v za´konnou normu a trˇetı´ se snazˇ´ı da´t alesponˇ hrubou prˇedstavu, jak vypadaji pu˚vodnı´ texty, ze ktery´ch se cˇerpa´. Prˇi prˇ´ıpraveˇ knihy jsem samozrˇejmeˇ nemohl opomenout prostudova´nı´ modernı´ch pracı´ komentujı´cı´ch pramennou literaturu. Snazˇil jsem se vsˇak vyhnout tomu, abych z nich prˇebı´ral pozdeˇjsˇ´ı nepu˚vodnı´ postoje a na´zory. Hlavnı´m cı´lem bylo prˇedevsˇ´ım dospeˇt ke srozumitelne´mu prˇevedenı´ origina´lnı´ch pramenu˚ s nezbytny´m vysveˇtlenı´m rea´liı´, ale s co mozˇna´ nejmensˇ´ı interpretacı´ jejich pra´vnı´ho vyzneˇnı´, ktere´ v sobeˇ pozdeˇjsˇ´ı pra´ce te´meˇrˇ bez vy´jimky nesou. Vesˇkere´ prˇedkla´dane´ informace a citace, at’ uzˇ je cˇtena´rˇ prˇijme jako fakta nebo ne, proto pocha´zejı´ z knih vznikly´ch kolem 9. stoletı´ nasˇeho letopocˇtu, kdy se kodifikovaly sbı´rky pramenu˚ sunny. Kde to je mozˇne´, jsou pro vyja´drˇenı´ isla´mske´ terminologie a dobovy´ch rea´liı´ pouzˇity cˇeske´ vy´razy. Nezbytneˇ nutna´ arabska´ slova jsou psa´na kurzı´vou a stejneˇ jako jme´na jsou uva´deˇna ve zjednodusˇene´m prˇepisu. S ohledem na to, zˇe veˇtsˇina cˇtena´rˇu˚ je patrneˇ nebude vyslovovat v pu˚vodnı´ podobeˇ i z technicky´ch du˚vodu˚, se nerozlisˇujı´ emfaticke´ hla´sky ani nezneˇle´ hrdelnicove´ h.. Hrdelnice prˇepisovana´ pomocı´ pı´smene „q“ znı´ prˇiblizˇneˇ jako temneˇjsˇ´ı „k“ a dalsˇ´ı hrdelnice hamzu (’) i ‘ajn (‘) lze shodneˇ vyslovit jako by mı´sto nich byla pomlcˇka vyjadrˇujı´cı´ kra´tke´ zastavenı´ hlasu, odra´zˇku. Arabska´ hla´ska prˇepisovana´ jako th se vyslovuje podobneˇ jako tato skupina pı´smen v anglicke´m sloveˇ three a pu˚vodneˇ interdenta´lnı´ hla´ska 4
prˇepisovana´ dh se da´ zjednodusˇeneˇ vyslovit jako z.
5
1
MUHAMMAD
Vznik isla´mu v pojetı´ evropske´ orientalistiky je sva´za´n jednoznacˇneˇ a vy´hradneˇ s osobnostı´ Muh.ammada a s jeho pu˚sobenı´m na Arabske´m poloostroveˇ v prvnı´ polovineˇ sedme´ho stoletı´ nasˇeho letopocˇtu. Podle muslimu˚ Muh.ammad sice nenı´ v prave´m smyslu zakladatelem nove´ho na´bozˇenstvı´, jak ho charakterizujı´ za´padnı´ veˇdy, jeho vy´znam pro isla´m je vsˇak klı´cˇovy´ i v muslimske´ koncepci.
1.1
Prˇedprorocke´ obdobı´
Muhammad, cely´m jme´nem, jezˇ u Arabu˚ cituje vsˇechny prˇedky po mecˇi, Muhammad ibn ’Abdulla´h ibn ’Abd al-Muttalib ibn Ha´sim ibn ’Abdal-Mana´f ibn Qusajj ibn Kila´b ibn Murra ibn Ka’b ibn Lu’ajj ibn Gha´lib ibn Fahr ibn Ma´lik ibn al-Nadr ibn Kina´na ibn Chuzajna ibn Mudrika ibn Ilja´s ibn Mudar ibn Niza´r ibn Ma’add ibn ’Adna´n, se narodil patrneˇ roku 570 nasˇeho letopocˇtu v Mekce v rodu Ha´sˇimovcu˚ patrˇ´ıcı´m do velke´ho a silne´ho kmene Qurajsˇ, ovla´dajı´cı´ho Mekku a okolı´.1 Qurajsˇovci se veˇnovali prˇedevsˇ´ım a vlastneˇ te´meˇrˇ vyhradneˇ obchodu. Hlavnı´m zdrojem jejich bohatstvı´ bylo pravidelne´ kazˇdorocˇnı´ vysı´la´nı´ dvou velky´ch obchodnı´ch karavan, jedne´ v letnı´m obdobı´ do Sy´rie a druhe´ v zimeˇ do Jemenu. Kromeˇ toho byla du˚lezˇity´m obchodnı´m strˇediskem i sama Mekka lezˇ´ıcı´ na takzvane´ Za´padnı´ cesteˇ, jedne´ ze dvou nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch karavannı´ch stezek na Arabske´m poloostroveˇ, procha´zejı´cı´ pode´l Rude´ho morˇe z Jemenu do Sy´rie, jako v sˇiroke´m okolı´ jedine´ mı´sto s pramenem vody. Pra´veˇ legenda´rnı´ mekka´nsky´ pramen Zamzam, na pomeˇry v pousˇtnı´ oblasti, kde vyveˇra´, neobvykle bohaty´ a s kvalitnı´ vodou, umozˇnil, aby meˇsto vziklo a zˇilo. Vypra´vı´ se, zˇe mu dal vytrysknout Bu˚h, aby napojil zˇ´ıznı´cı´ho Ismaela a jeho matku Hagar, a dı´ky neˇmu pak byla Mekka zalozˇena. Samotnı´ Ha´sˇimovci, neboli Banu´ Ha´sim, byli rodem teˇsˇ´ıcı´m se neposkvrneˇne´ poveˇsti cˇestny´ch lidı´ a v dobeˇ Muhammadova narozenı´ meˇli v ra´mci kmene dı´ky sve´mu prˇeda´kovi, Muhammadovu deˇdovi ’Abdal-Muttalibovi, ktery´ byl vsˇeobecneˇ uzna´vanou osobnostı´, dominantnı´ postavenı´. Cely´ kmen Banu´ Qurajsˇ tvorˇilo zhruba deset hlavnı´ch a veˇtsˇ´ı pocˇet drobny´ch, celkem bezvy´znamny´ch rodu˚, a Ha´sˇimovci prˇedstavovali veˇtev vynikajı´cı´ spı´sˇe mora´lnı´mi kvalitami nezˇ bohatstvı´m. Kdyzˇ asi osm let po Muhammadoveˇ narozenı´ ’Abd al-Muttalib zemrˇel, Ha´sˇimovci svou pozici ztratili a hegemonii uvnitrˇ kmene prˇevzal pro svou za´mozˇnost kmen Banu´ Umajja – Umajjovci. Muhammadu˚v otec, ’Abdulla´h ibn ’Abd al-Muttalib, se kra´tce ´ minou bint Wahb ibn ’Abd al-Mana´f, po snˇatku s Muhammadovou matkou, A dcerou hlavy klanu Zuhra, vydal s letnı´ karavanou na obchodnı´ cestu do Sy´rie. Prˇi na´vratu z Gazy se zastavil v Medı´neˇ, tehdy jesˇteˇ nazy´vane´ Jathrib, aby navsˇtı´vil sve´ prˇ´ıbuzne´. Tam necˇekaneˇ onemocneˇl a zemrˇel, anizˇ se docˇkal narozenı´ sve´ho 1
Arabove´ tehdy jesˇteˇ nemeˇli jednotne´ a souvisle´ urcˇova´nı´ cˇasu a v prˇ´ıpadeˇ potrˇeby, jezˇ ovsˇem vzhledem k jednoduche´ povaze jejich zˇivota nebyla nijak velika´, datovali jedineˇ podle vzda´lenosti od vy´znamny´ch uda´lostı´. Muhammadovo narozeni kladou letopisy do „Roku slona“. Tehdy se odehra´lo neu´speˇsˇne´ tazˇenı´ habesˇske´ho panovnı´ka Abrahy do Ara´bie a rok toto jme´no dostal podle va´lecˇne´ho slona pouzˇ´ıvane´ho Abrahovy´m vojskem.
6
jedine´ho dı´teˇte. Jeho nejstarsˇ´ı bratr al-Ha´ritha mu sice speˇchal na pomoc, ale ´ minu a Muhammada nevelke´ v Medı´neˇ uzˇ nalezl jen jeho hrob a prˇevzal pro A deˇdictvı´, ktere´ jim ’Abdulla´h zanechal. Dobove´ prameny zaznamenaly, zˇe to bylo peˇt velbloudu˚, sta´do ovcı´ a otrokyneˇ jme´nem Umm Ajman. Nebyl to nijak veliky´ majetek, ale ukazuje to, zˇe Muhammad nepocha´zel ani z u´plneˇ nuzny´ch pomeˇru˚. ´ mina sve´ho jedine´ho syna za´hy po Muhammad se tedy narodil jako pohrobek a A narozenı´ sveˇrˇila do pe´cˇe kojne´ Halı´meˇ z beduı´nske´ho kmene Banu´ Sa’d. V Mekce bylo ve vysˇsˇ´ıch kruzı´ch zvykem da´vat deˇti v rane´m veˇku na vychova´nı´ kocˇovnı´ku˚m a zejme´na oblı´benı´ byli Banu´ Sa’d, kterˇ´ı cˇas od cˇasu prˇicha´zeli do Mekky, aby brali noveˇ narozene´ deˇti za u´platu k sobeˇ. Du˚vodem bylo jednak to, zˇe Mekka byla suzˇova´na cˇasty´mi epidemiemi a zˇivot v drsne´ pousˇti byl kupodivu zdraveˇjsˇ´ı, jednak meˇly deˇti nacˇerpat zˇivotem mezi kocˇovnı´ky jejich ocenˇovane´ vlastnosti.
1.2
Mekka
Mekka´nci sice zˇili uzˇ prˇes dveˇ generace usedle, ale vesˇkerou jejich kulturu i za´klad mora´lnı´ch kodexu˚ sta´le jesˇteˇ tvorˇily ctnosti beduı´nsky´ch kmenu˚ – nezlomna´ oddanost sve´mu rodu, statecˇnost v boji proti jeho neprˇa´telu˚m, sˇteˇdrost k chudy´m, ochrana hosta, veˇrnost prˇ´ısaze. Samotna´ Mekka ostatneˇ take´ nebyla meˇstem v nasˇem pojetı´ slova. Jen v jejı´m strˇedu kolem centra´lnı´ svatyneˇ Ka‘aby a pramene Zamzamu sta´lo neˇkolik opravdovy´ch domu˚ oby´vany´ch nejbohatsˇ´ımi rodinami. Jejich hlineˇne´ zdi vytva´rˇely na´meˇstı´cˇko, posva´tny´ okrsek haram, pohanske´ bozˇisˇteˇ pod sˇiry´m nebem. Veˇtsˇinu Mekky vsˇak ve skutecˇnosti tvorˇily jen bı´dne´ hlineˇne´ chatrcˇe, nuzne´ prˇ´ıstrˇesˇky a chatrne´ stany bez ladu a skladu roztrousˇene´ po okolnı´ch sra´zny´ch svazı´ch a u´dolı´ch, a prˇeva´zˇneˇ se stejneˇ zˇilo venku. Kazˇdy´ rod bydlel obvykle pohromadeˇ na jednom mı´steˇ a sve´ vnitrˇnı´ za´lezˇitosti si spravoval sa´m. Zˇa´dny jiny´ rod nemeˇl pra´vo do nich zasahovat, ale za´rovenˇ by take´ zˇa´dny´ jiny´ rod cizı´ho prˇ´ıslusˇnı´ka nechra´nil a nepostaral by se o neˇj v nouzi. Jen ma´lo veˇcı´ vyzˇadujı´cı´ch spolupra´ci velke´ho pocˇtu lidı´, jako va´lky proti jiny´m kmenu˚m a zejme´na neusta´le´ vysı´la´nı´ obchodnı´ch karavan, tvorˇeny´ch cˇasto neˇkolika stovkami muzˇu˚ a tisı´ci velbloudu˚, se dohadovalo ad hoc na u´rovni meˇsta v domeˇ Qusajje ibn Kila´ba pouzˇ´ıvane´m jako radnice – Da´r al-nadwa – velke´m domeˇ na okraji posva´tne´ho okrsku. V teˇchto porada´ch meˇli rozhodujı´cı´ slovo bohatı´ jednotlivci a jejich mocne´ rody, bylo vsˇak nezadatelny´m pra´vem ktere´hokoliv rodu, byt’i male´ho a slabe´ho, nepodrˇ´ıdit se dohodeˇ ostatnı´ch a zachovat se podle vlastnı´ho rozhodnutı´. Respektovat koncensus by mohlo takovy´ odbojny´ rod donutit jedineˇ otevrˇene´ na´silı´, ale to si vu˚cˇi neˇmu obvykle nedovolil ani mnohem mocneˇjsˇ´ı souperˇ. Vsˇichni blı´zcı´ prˇ´ıbuznı´ by totizˇ bez ohledu na vlastnı´ zˇivot kazˇde´ho postizˇene´ho cˇlena vlastnı´ho rodu pomstili a riskovat mezikmenovou va´lku, jezˇ se v Ara´bii vlekla nezrˇ´ıdka cela´ desetiletı´ a mohla ve´st azˇ k u´plne´mu zdecimova´nı´ souperˇu˚, nebylo radno. Spolecˇenske´ vztahy Mekky a cele´ tehdejsˇ´ı Ara´bie byly, zjednodusˇeneˇ rˇecˇeno, urcˇova´ny na jedne´ straneˇ obavami z mozˇne´ krevnı´ msty a na straneˇ druhe´ snahou o vza´jemneˇ vy´hodnou dohodu. Ozbrojeny´ loupezˇny´ na´jezd na jiny´ kmen, s nı´mzˇ nebyla uzavrˇena spojenecka´ smlouva, s cı´lem 7
zı´skat korˇist ghazwa, cozˇ je mimochodem slovo, z neˇhozˇ v evropsky´ch jazycı´ch ma´me vyraz razie – se nepokla´dal za nic necˇestne´ho. Byl to prosteˇ jeden z mozˇny´ch zpu˚sobu˚ obzˇivy, a pokud prˇi neˇm nebyla prolita krev, nemı´val ani va´zˇneˇjsˇ´ı na´sledky. Raziı´m se prˇedcha´zelo uzavı´ra´nı´m spojenecky´ch smluv a smluv o placene´ ochraneˇ, silneˇ prˇipomı´najı´cı´ch dnesˇnı´ vydeˇracˇstvı´ a raketeering, cozˇ bylo du˚lezˇite´ pra´veˇ pro mekka´nske´ obchodnı´ky, kterˇ´ı prˇi svy´ch cesta´ch museli procha´zet s karavanami nalozˇeny´mi cenny´m zbozˇ´ım prˇes u´zemı´ mnoha cizı´ch kmenu˚ a nedoka´zali by je sami ubra´nit prˇed rozkradenı´m. Za Qurajsˇovce sjednal veˇtsˇinu teˇchto smluv Muhammadu˚v deˇd ’Abd al-Muttalib, cˇ´ımzˇ polozˇil za´klad k prosperiteˇ meˇsta a sobeˇ a sve´mu rodu zajistil respekt soukmenovcu˚. Obraz Mekky jako meˇstske´ho celku je tedy trˇeba bra´t s rezervou, jak po stra´nce urbanisticke´, tak, a to je podstatneˇjsˇ´ı, z hlediska socia´lnı´ho. Muhammadova vy´chova u kmene Banu´ Sa’d odpovdala standardu˚m tehdejsˇ´ı arabske´ spolecˇnosti a skutecˇneˇ to byla spı´sˇe mravnı´ vy´chova nezˇ vzdeˇla´nı´. Muslimove´ cˇasto zdu˚raznˇujı´, zˇe Muhammad byl cˇloveˇk negramotny´, nedotcˇeny´ vzdeˇla´nı´m – ummı´ – cˇ´ımzˇ vynikne to, zˇe byl veden Bohem, nebot’sa´m by si nikdy nemohl vymyslet ucˇenı´, ktere´ hla´sal. O Muhammadoveˇ deˇtstvı´ existuje rˇada zpra´v uzna´vany´ch muslimy za pravdive´, zatı´mco orientaliste´ na neˇ pohlı´zˇejı´ jen jako na dodatecˇneˇ fabulovane´ legendy. Tyto prˇ´ıbeˇhy vesmeˇs popisujı´ za´zracˇna´ znamenı´ zveˇstujı´cı´, zˇe Muhammad se ma´ sta´t prorokem, a projevy Bozˇ´ı prˇ´ızneˇ. Znamenı´ se objevovala jizˇ prˇed Muhammadovy´m narozenı´m a prova´zela cele´ jeho deˇtstvı´. Historik Ibn Hisˇa´m zaznamenal: Lide´ ve svy´ch vypra´veˇnı´ch trvajı´ na tom - a Bu˚h to vı´ nejle´pe - zˇe A´mina bint Wahb, matka Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vypra´vı´vala, zˇe kdyzˇ byla teˇhotna´ Poslem Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byla navsˇtı´vena a byto jı´ rˇecˇeno: Nosı´sˇ pa´na tohoto lidu, a azˇ se narodı´, rˇekni: Utı´ka´m se k Jedine´mu prˇed zlem kazˇde´ho nena´vistnı´ka. Pak ho pojmenuj Muhammad. A uzrˇela, kdyzˇ jı´m byla teˇhotna´, jak z nı´ vycha´zı´ sveˇtlo, v neˇmz spatrˇila buserske´ pala´ce v zemi syrske´. Asi nejzna´meˇjsˇ´ı prˇ´ıbeˇh, dnes obvykle alegoricky vykla´dany´, popisuje, jak Muhammada, kdyzˇ si hra´l s Halı´miny´mi deˇtmi, navsˇtı´vili dva andeˇle´. Jednu z jeho mnoha verzı´ poda´va´ Muhammad ibn ‘Umar takto: Kdyzˇ dosa´hl veˇku cˇtyrˇ let, hra´l si se svy´m bratrem a sestrou na pla´ni nedaleko ta´borˇisˇteˇ. I prˇisˇli tam k neˇmu dva andeˇle´, rozpoltili mu brˇicho, vynˇali cˇerny´ chuchvalec a odlozˇili ho. A vymyli mu brˇicho ledovou vodou ze zlate´ho poha´ru. Pak byl polozˇen na va´hu proti tisı´covce ze sve´ho lidu a vsˇechny je vyva´zˇil. I pravil jeden andeˇl druhe´mu: Polozˇ ho, nebot’i kdyby byl polozˇen na va´hu proti vesˇkere´mu sve´mu lidu, vyva´zˇil by je. ´ mina, zˇe si ho prˇivede od Kdyzˇ Muhammad dosa´hl asi peˇti let, rozhodla se A Halı´my nazpeˇt do Mekky. Zajela s nı´m od Banu´ Sa’d nejprve do Medı´ny, aby syna uka´zala prˇ´ıbuzny´m z kmene Banu´ Nadzˇdzˇa´r, kterˇ´ı tam sı´dlili, a po meˇsı´cˇnı´m pobytu se teprve vypravila na cestu domu˚. Nedlouho po odjezdu z meˇsta vsˇak teˇzˇce ochorˇela a po kra´tke´ nemoci zemrˇela ve vesnicˇce Abwa´’ nedaleko Medı´ny. Male´ho 8
Muhammada dopravila k rodineˇ do Mekky jejı´ otrokineˇ Umm Ajman a jako hlava rodiny se ho ujal deˇd ’Abd al-Muttalib. Historicke´ prameny se shoduji, zˇe sve´ho vnuka neobycˇejneˇ miloval, dokonce mu da´val prˇednost prˇed svy´mi vlastnı´mi syny. Jedna z tradic vypra´vı´: Pravil Ibn Isha´q: I byl Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, se svy´m deˇdem, ’Abd al-Muttalibem ibn Hisˇa´mem. Pro ’Abd al-Muttaliba se pokla´da´val do stı´nu Ka‘aby koberec a jeho synove´ seda´vali kolem tohoto jeho koberce, kdyzˇ k neˇmu prˇisˇli. A zˇa´dny´ z jeho synu˚ si z u´cty k neˇmu na neˇj nesedal. Pravil Ibn Hisˇa´m: Tu prˇisˇel Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r - byl to maly´ chlapec - a chteˇl se na neˇj posadit. Jeho stry´cove´ ho zadrzˇovali, aby ho od toho odvra´tili, ’Abd al-Muttalib, kdyzˇ to videˇl, vsˇak pravil: dejte me´ho syna sem. A prˇi Alla´hovi, potom s nı´m seda´val na koberci, hladil ho rukou po za´dech a teˇsˇilo ho dı´vat se, co deˇla´. Stejneˇ la´skyplnny´ vztah k neˇmu meˇl po ’Abd al-Muttaliboveˇ smrti i stry´c Abu´ Ta´lib, jenzˇ zaujal mı´sto na´cˇelnı´ka Ha´sˇimovcu˚ a Muhammadova peˇstouna. Prˇesto vsˇak zˇivot sirotka v drsne´ spolecˇnosti, kde co nejblizˇsˇ´ı pokrevnı´ sprˇ´ızneˇnost byla vsˇ´ım, jisteˇ nebyl snadny´ a Muhammad cely´ zˇivot usiloval, aby co mozˇna´ nejvı´ce ulehcˇil teˇzˇky´ u´deˇl sirotku˚, vdov a vsˇech lidı´, kterˇ´ı osudem ztratili za´sˇtitu rodu. Jesˇteˇ jako nedospeˇly´ chlapec, asi ve veˇku kolem dvana´cti let, podnikl Muhammad prvnı´ obchodnı´ cestu do Sy´rie, kdyzˇ doprova´zel stry´ce Abu´ Ta´liba. Vypra´vı´ se, zˇe vy´pravu oproti obycˇeji museli zkra´tit, kdyzˇ ve meˇsteˇ Busra´ v Muhammadovi krˇest’ansky´ mnich Bahı´ra´ podle znamenı´ zminˇovany´ch ve svaty´ch kniha´ch rozpoznal budoucı´ho proroka, jehozˇ prˇ´ıchod k Arabu˚m byl zveˇstova´n, a varoval Abu´ Ta´liba, aby se synovcem nejezdili da´le, protozˇe mu hrozı´ nebezpecˇ´ı od zˇidu˚, zˇa´rlivy´ch na to, zˇe budoucı´ pro-rok nema´ vzejı´t mezi nimi. Jinak se vsˇak o Muhammadoveˇ mla´dı´ prˇ´ılisˇ mnoho zpra´v nezachovalo. Pravdeˇpodobneˇ se, kdyzˇ mu bylo neˇco mezi cˇtrna´cti a dvaceti lety, zu´cˇastnil sˇarva´tek s kmenem Hawa´zinovcu˚, porˇa´dany´ch po cˇtyrˇi roky vzˇdy ve vy´rocˇnı´ den za´kerˇne´ vrazˇdy obchodnı´ka zabite´ho pru˚vodcem, jehozˇ si odmı´tl najmout do svy´ch sluzˇeb. Tyto boje se v historicky´ch pramenech nazy´vajı´ poneˇkud nadneseneˇ va´lka al-Fidzˇa´r – nenada´le vypuknuvsˇ´ı. Nejveˇtsˇ´ı veˇrolomnostı´ a zlocˇinem volajı´cı´m, aby byl smyt krvı´, bylo, zˇe obchodnı´k ’Urwa byl zavrazˇdeˇn ve svate´m meˇsı´ci, kdy podle uzna´vane´ho zvykove´ho pra´va v cele´ Ara´bii kazˇdorocˇneˇ vla´dl naprosty´ klid zbranı´ a zarucˇovala se docˇasna´ vsˇeobecna´ bezpecˇnost. Ve svaty´ch meˇsı´cı´ch se proto porˇa´daly vy´rocˇnı´ trhy a na´bozˇenske´ pouteˇ, nebot’ va´lky a zabı´jenı´ musely usta´t. Muhammad pry´ deˇlal prˇi jedne´ z teˇchto bitev svy´m stry´cu˚m zbrojnosˇe a staral se jim o luk a sˇ´ıpy. Vı´ se jesˇteˇ, zˇe v mla´dı´ neˇjakou dobu pa´sal sta´da sve´ rodiny, cozˇ by´vala pro mekka´nske´ mladı´ky celkem obvykla´ pra´ce, i kdyzˇ ji ortodoxneˇjsˇ´ı muslimsˇtı´ teologove´ neˇkdy poneˇkud prˇecenˇujı´ poukazujı´ce na to, zˇe kazˇdy´ prorok musel neˇkdy projı´t zameˇstna´nı´m pasty´rˇe. Muhammadu˚v zˇivot se podstatneˇji zmeˇnil, teprve kdyzˇ se poprve´ ozˇenil. Vypra´vı´ se, zˇe kdyzˇ mu bylo asi dvacet peˇt let, doslechl se Abu´ Ta´lib, zˇe za´mozˇna´ a va´zˇena´ mekka´nska´ vdova, obchodnice Chadı´dzˇa bint Chuwajlid, hleda´ spolehlive´ho muzˇe, ktery´ by doprova´zel jejı´ karavanu do Sy´rie. Vzhledem k tomu, zˇe Abu´ Ta´lib nebyl nikterak prˇ´ılisˇ bohat a uzˇ sotva stacˇil uzˇivit rodinu, navrhl Chadı´dzˇe, jezˇ s nı´m byla prˇ´ıbuzna´, aby pro 9
tento u´kol najala jeho synovce Muhammada, jehozˇ poctivost a du˚veˇryhodnost byla zarucˇena. Jeho mzdu usmlouval z pu˚vodneˇ nabı´zeny´ch dvou mlady´ch velblodu˚ na dvojna´sobek plus provizi z prˇ´ıpadne´ho zisku. To byl v Mekce celkem obvykly´ zpu˚sob komercˇnı´ spolupra´ce, jenzˇ by se dal nejspı´sˇe prˇirovnat k dnesˇnı´mu tiche´mu spolecˇnictvı´ ve firmeˇ. Bohatı´ financˇnı´ci investovali do obchodnı´ cesty, ktere´ se vsˇak osobneˇ neu´cˇastnili, za pevneˇ stanoveny´ podı´l na zisku i prˇ´ıpadne´ ztra´teˇ. Tento princip je po-dnes za´kladem isla´mske´ho bankovnictvı´, protozˇe isla´mske´ pra´vo zakazuje lichvu, to jest pu˚jcˇova´nı´ nikoliv jen za prˇehnaneˇ vysoky´, ny´brzˇ za jaky´koliv prˇedem urcˇeny´ u´rok. Muhammad se podle muslimsky´ch deˇjepiscu˚ vı´ce nezˇ osveˇdcˇil a take´ zisk z cesty byl nezvykle vysoky´. Chadı´dzˇa, jezˇ byla za´rovenˇ Muhammadovou sestrˇenicı´, mu pak nabı´dla snˇatek, ktery´ se kra´t-ce nato uskutecˇnil. Pro dnesˇnı´ho Evropana je prˇinejmensˇ´ım zara´zˇejı´cı´, procˇ si Muhammad vzal mnohem starsˇ´ı zˇenu, mozˇna´ pry´ azˇ o patna´ct let, byla jizˇ dvakra´t vdana´ a meˇla trˇi deˇti z prˇedcha´zejı´cı´ch manzˇelstvı´. Nezrˇ´ıdka se mu podsouva´ jako motivace ziskuchtivost. Avsˇak stejneˇ jako Mekka nebyla meˇstem podle nasˇich prˇedstav a spolecˇenske´ a rodinne´ vztahy v Muhammadoveˇ dobeˇ neodpovı´daly tomu, nacˇ jsme zvyklı´, tak i promeˇnlive´ ka´nony kra´sy a prˇitazˇlivosti byly vzda´lene´ nasˇim norma´m a tento snˇatek zjevneˇ nebyl pokla´da´n za neˇco vy´jimecˇne´ho. Velke´ veˇkove´ rozdı´ly mezi manzˇeli byly beˇzˇne´, naprˇ´ıklad Muhammadu˚v deˇd Abu´ Ta´lib si pry´ ve stejny´ den, ´ minou, vzal za´rovenˇ jejı´ kdy ozˇenil sve´ho cˇtyrˇiadvacetilete´ho syna ’ Abdulla´ha s A sestrˇenici Ha´lu, prˇestozˇe mu uzˇ bylo prˇes sedmdesa´t, takzˇe Muhammad meˇl stry´ce Hamzu, stejneˇ stare´ho jako byl on sa´m. Rovneˇzˇ snˇatky muzˇu˚ se starsˇ´ımi zˇenami byly celkem norma´lnı´, zvla´sˇteˇ ve srovna´nı´ se svazky mnohem bizarneˇjsˇ´ımi, ktere´ isla´m zrusˇil. Existovalo nejen mnohozˇenstvı´ bez jake´hokoliv omezenı´, ale bylo take´ mozˇne´, aby si dva muzˇi vza´jemneˇ zapu˚jcˇili sve´ manzˇelky nebo aby si neˇkolik muzˇu˚ vzalo jednu zˇenu, a posle´ze se dohodli, kdo z nich je otcem jejı´ho dı´teˇte, a dalsˇ´ı zpu˚soby. Mekka´nci se snad mohli nanejvy´sˇe pozastavovat nad majetkovou nerovnostı´ partneru˚, neˇktere´ prameny dokonce tvrdı´, zˇe Chadı´dzˇa musela sve´ho otce opı´t, aby ho donutila vyslovit se svatbou souhlas, ale veˇtsˇina isla´msky´ch zdroju˚ to du˚razneˇ popı´ra´. Prˇes vsˇechny tyto odlisˇnosti dane´ dobou a prostrˇedı´m, byl Muhammadu˚v svazek s Chadı´dzˇou nepochybneˇ sˇt’astny´. Pokud se mu˚zˇeme spolehnout na neprˇ´ılisˇ prˇesne´ cˇasove´ u´daje, trvalo jejich manzˇelstvı´ te´meˇrˇ cˇtvrt stoletı´ a za Chadı´dzˇina zˇivota si Muhammad nevzal zˇa´dnou dalsˇ´ı manzˇelku ani soulozˇnici, prˇestozˇe by to bylo pro muzˇe jeho postavenı´ norma´lnı´. Jesˇteˇ o mnoho ´ ´isˇa, jedna z Muhammadovy´ch manzˇelek, kterou si desı´tek let pozdeˇji vypra´veˇla ’A vzal po Chadı´dzˇineˇ smrti, jak Muhammad na svou prvnı´ zˇenu vzpomı´nal: Na zˇa´dnou zˇenu ze zˇen prorokovy´ch, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jsem nezˇa´rlila tolik, jako jsem zˇa´rlila na Chadı´dzˇu. Nikdy jsem ji nespatrˇila, ale prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na ni mnohokra´t vzpomı´nal a neˇkdy, kdyzˇ zarˇeza´val kozu, usekal jı´ u´dy a pak je poslal Chadı´dzˇiny´m prˇ´ıtelkynı´m. Neˇkdy jsem rˇ´ıka´vala: Jako by na sveˇteˇ nebyla jina´ zˇena nezˇ Chadı´dzˇa! A on rˇ´ıkal: Ona veˇru byla takova´ a byla takova´. A meˇl jsem od nı´ potomky. Z Muhammadova manzˇelstvı´ s Chadı´dzˇou vzesˇlo neˇkolik deˇtı´: dcery Ruqajja, 10
Zajnab, Umm Kulthu´m a Fa´tima a prvnı´ syn al-Qa´sim. 2 Prameny se zminˇujı´ jesˇteˇ o synech al-Ta´hirovi a al-Tajjibovi, je vsˇak mozˇne´, zˇe to byly jen prˇezdı´vky jejich druhe´ho syna, jehozˇ snad pojmenovali ’Abdulla´h. At’ tak cˇi onak, zˇa´dny´ z Muhammadovy´ch synu˚ se nedozˇil dospeˇle´ho veˇku, cˇemuzˇ se jeho protivnı´ci cˇasto vysmı´vali, protozˇe rozsa´hle´ potomstvo se povazˇovalo za znak prˇ´ızneˇ osudu. Muhammad tak snˇatkem postoupil na spolecˇenske´m zˇebrˇ´ıcˇku a stal se samostatny´m obchodnı´kem. Nepatrˇil sice majetkem k nejvysˇsˇ´ı mekka´nske´ sˇpicˇce, ale rozhodneˇ ho nelze zarˇazovat mezi chude´. O te´to etapeˇ jeho zˇivota je jen ma´lo zmı´nek, zda´ se vsˇak, zˇe se celkem nicˇ´ım vy´razneˇ neodlisˇoval od sve´ho okolı´. Isla´mske´ prameny jen u´porneˇ trvajı´ na tom, zˇe ni-kdy nemeˇl nic spolecˇne´ho s pohansky´mi na´bozˇensky´mi kulty prˇevla´dajı´cı´mi u jeho krajanu˚ a prˇ´ıbuzny´ch.
1.3
Na´bozˇenstvı´ v Ara´bii prˇed Muhammadem
Na´bozˇenske´ na´zory obyvatel Arabske´ho poloostrova v Muhammadoveˇ dobeˇ byly velmi heterogennı´. Nejrozsˇ´ırˇeneˇjsˇ´ı byly primitivnı´ pohanske´ kulty mı´stnı´ch nebo kmenovy´ch bozˇstev sı´dlı´cı´ch prˇedevsˇ´ım v na´padny´ch prˇ´ırodnı´ch u´tvarech, stromech, balvanech, studna´ch. Uctı´va´na byla i nebeska´ teˇlesa, nejvı´ce Slunce, Meˇsı´c a Venusˇe. Take´ prˇ´ırodnı´ sı´ly nacha´zely zpodobneˇnı´ v loka´lneˇ nebo sˇ´ırˇe popula´rnı´ch bu˚zˇcı´ch, cˇasto odlisˇny´ch jmen podle oblastı´, ale totozˇny´ch vlastnostı´. V nevyzpytatelny´ch podmı´nka´ch primitivnı´ spolecˇnosti a drsne´ prˇ´ırody vzbuzovala ba´zenˇ a za´rovenˇ se kupodivu teˇsˇila oblibeˇ Mana´t - bohyneˇ osudu. Bez ostre´-ho deˇlı´tka pak staroarabsky´ panteon pokracˇoval ve zmeˇti nadprˇirozeny´ch bytostı´, de´monu˚, sil pu˚sobı´cı´ch v talismanech, drobny´ch modla´ch v dzˇinnech, ma´ridech, ’ifrı´tech, ha´tifech, ghu´lech, qutrubech, ’uda´rech, chajta’u´rech a v tuctech dalsˇ´ıch postav, ne nepodobny´ch nasˇim poha´dkovy´m bytostem pocha´zejı´cı´m z pohansky´ch cˇasu˚, ovsˇem odpovı´dajı´cı´ch vlastnostmi jim prˇipisovany´mi kruty´m podmı´nka´m pousˇteˇ. Mekka´nci meˇli va´gnı´ prˇedstavu o jake´msi nejvysˇsˇ´ım bohu. Neˇkterˇ´ı ho ztotozˇnˇovali s hlavnı´ modlou Ka’by, bohem Hubalem, velkou kamennou sochou s rukama z ryzı´ho zlata, nebo ho nazy´vali prosteˇ Bu˚h - Alla´h.3 Podle muslimu˚ bylo toto 2
Podle syna al-Qa´sima byl Muhammad take´ oslovova´n Abu´ al-Qa´sim – otec al-Qa´simu˚v. Arabske´ jme´no se totizˇ skla´dalo z neˇkolika cˇa´stı´: z vlastnı´ho jme´na - ism, z nasabu – jme´na otce uvedene´ho slovem ibn nebo bin - syn, u zˇen bint – dcera, prˇ´ıpadneˇ dalsˇ´ıch prˇedku˚ po mecˇi, kam azˇ rodokmen sahal, ze jme´na kmene a take´ z kunji - jme´na potomka uvedene´ho vy´razem ab - otec nebo umm - matka. Muhammad byl podle tohoto vzorce Abu´ al-Qa´sim Muhammad ibn Abdulla´h al-Qurasˇ´ı otec al-Qasimu˚v Muham-mad, syn Abdulla´hu˚v z kmene Qurajsˇovcu˚, ale ve veˇtsˇineˇ textu˚ je titulova´n jako prorok nebo Posel Bozˇ´ı. V pozdeˇjsˇ´ı dobeˇ zacˇal jme´no rozsˇirˇovat jesˇteˇ laqab – ru˚zne´ prˇ´ıdomky vyjadrˇujı´cı´ profesi nebo mı´sto pu˚vodu nositele a dnes se u´zus tvorby jmen lisˇ´ı zemeˇ od zemeˇ. 3 V arabsˇtineˇ ’ila´h znamena´ vsˇeobecneˇ bu˚h, bozˇstvo. Se cˇlenem urcˇity´m - al-la´h, alla´h nebo Alla´h, nebot’arabske´ pı´smo nerozlisˇuje velka´ a mala´ pı´smena - pak konkre´tnı´ jediny´ bu˚h nebo Bu˚h. V Evropeˇ bohuzˇel zhusta vla´dne poveˇdomı´, zˇe muslimsky´ Alla´h je zcela odlisˇny´ od Boha, v neˇjzˇ veˇrˇ´ı krˇest’ane´ a zˇide´, pra´veˇ proto, zˇe v kniha´ch o isla´mu a v prˇekladech isla´mske´ literatury se - at’uzˇ kvu˚li zachova´nı´ koloritu, sjednocenı´ terminologie nebo prosteˇ z neznalosti - cˇasto toto slovo neprˇekla´da´. I v neˇktery´ch nearabsky´ch isla´msky´ch zemı´ch, jezˇ majı´ hluboce zakorˇeneˇnou vlastnı´ jazykovou kulturu, jako je naprˇ´ıklad I´ra´n, se vsˇak soubeˇzˇneˇ uzˇ´ıvajı´ jako synonymum arabske´ho Alla´h take´ doma´cı´ vy´razy znamenajı´cı´ bu˚h, anizˇ by docha´zelo k nedorozumeˇnı´m. V te´to knize se nerozlisˇuje mezi vy´razy
11
poveˇdomı´ o nejvysˇsˇ´ım, byt’ne jedine´m Bohu, zbytkem monoteismu vyzna´vane´ho Araby prˇedtı´m, nezˇ upadli do pohanstvı´, a prˇinejmensˇ´ım nalezlo odraz v celkem frekventovane´m jme´neˇ ’Abdulla´h - Otrok Bozˇ´ı. Do oblasti na´bozˇensky´ch prˇedstav v Ara´bii patrˇ´ı i kouzelnictvı´, prˇedpovı´da´nı´ budoucnosti, le´cˇebna´ magie, zarˇ´ıka´nı´ a zaklı´na´nı´, nejru˚zneˇjsˇ´ı tabu, cozˇ vsˇe bylo soucˇa´stı´ beˇzˇne´ho, pevneˇ zakorˇeneˇme´ho spolecˇenske´ho veˇdomı´ udrzˇovane´ho prˇedevsˇ´ım ze setrvacˇnosti tradice a z u´cty k prˇedku˚m, anizˇ by existoval specializovany´ kneˇzˇsky´ stav. V posmrtny´ zˇivot ani v existenci nepomı´jejı´cı´ dusˇe pohansˇtı´ Arabove´ neveˇrˇili. Kromeˇ polyteisticky´ch pohanu˚ zˇili v Ara´bii uzˇ po neˇkolik stoletı´ prˇed Muhammadovy´m narozenı´m take´ komunity a jednotlivci vyzna´vajı´cı´ zˇidovstvı´ a krˇest’anstvı´. Nejpocˇetneˇjsˇ´ı byli zˇide´ v Jemenu, kde dokonce zˇidovske´ dynastie vla´dly po desı´tky let v neˇkolika sta´tecˇcı´ch, v severnı´ Ara´bii sı´dlily zˇidovske´ kmeny v mnohy´ch oa´za´ch ve veˇtsˇ´ı cˇi mensˇ´ı koncentraci. Krˇest’anstvı´ bylo jesˇteˇ rozsˇ´ırˇeneˇjsˇ´ı. Vyzna´vali ho jak usedlı´, tak i kocˇovnı´ Arabove´ a na u´zemı´ severnı´ a jizˇnı´ Ara´bie odeda´vna vznikaly a zanikaly drobne´ sta´ty pod vla´dou krˇest’ansky´ch rodu˚. Take´ blı´zkost dvou krˇest’ansky´ch velmocı´, Byzance a Habesˇe, s nimizˇ Arabove´ obchodovali, cˇinila toto na´bozˇenstvı´ celkem vsˇeobecneˇ zna´my´m. Krˇest’ane´ ani zˇide´ se od pohansky´ch Arabu˚ nelisˇili etnicky, kulturneˇ ani jazykoveˇ. Je sice sporne´, zda byli vsˇichni zˇide´ sı´dlı´cı´ na Arabske´m polo-ostroveˇ arabizovany´mi imigranty, nebo zda naopak neˇktere´ arabske´ kme-ny prˇijaly zˇidovstvı´, ale v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ v Muhammadoveˇ dobeˇ jizˇ byli na´rodnostneˇ plneˇ asimilovanı´. Pokud jde o Mekku, neˇktere´ isla´mske´ prameny uva´deˇjı´, zˇe byla pevnou basˇtou pohanstvı´. Krˇest’ane´ ani zˇide´ pry´ do nı´ nemeˇli prˇ´ıstup s vy´jimkou otroku˚ a slouzˇ´ıcı´ch, a ti nesmeˇli o sve´m na´bozˇenstvı´ hovorˇit, aby neohro-zˇovali a nezneuctili kulty soustrˇed’ujı´cı´ se kolem nejveˇtsˇ´ı celoarabske´ po-hanske´ svatyneˇ - Ka’by. Na druhe´ straneˇ tyte´zˇ zdroje obvykle vy´slovneˇ zminˇujı´ prˇinejmensˇ´ım jednoho svobodne´ho Mekka´nce, Chadı´dzˇina brat-rance Waraqu ibn Nawfala, o ktere´m rˇ´ıkajı´: A co se Waraqy ibn Nawfala ty´cˇe, drzˇel se pevneˇ krˇest’anstvı´ a cˇ´ıtal knihy jeho lidu, azˇ znal veˇdeˇnı´ lidu knihy.
1.4
Pocˇa´tky prorocke´ho obdobı´
V takove´m prostrˇedı´ zacˇal Muhammad kolem roku 610, ve zrale´m veˇku cˇtyrˇiceti let, na´hle prohlasˇovat, zˇe se mu dosta´va´ zjevenı´ sesı´lany´ch Bohem. Zprvu v nich bylo obsazˇeno prˇipomenutı´ jedine´ho vsˇemocne´ho Boha, stvorˇitele a udrzˇovatele sveˇta, milosrdne´ho, odpousˇteˇjı´cı´ho, ale i trestajı´cı´ho, jenzˇ lidem prˇedkla´da´ sve´ vedenı´ spra´vnou cestou. Da´le se v nich hovorˇilo o posmrtne´m zˇivoteˇ, o zu´cˇtova´nı´ za skutky na tomto sveˇteˇ a o nevyhnutelnosti prˇ´ıchodu konce sveˇta. Bu˚h a Alla´h, jsou voleny jen podle jazykove´ prˇ´ıhodnosti pro cˇesˇtinu a atmosfe´ru textu a take´ psanı´ pocˇa´tecˇnı´ch pı´smen nemusı´ by´t sjednocene´. Pokud se neˇkdy jako bu˚h oznacˇuje modla, bozˇstvo, je to dostatecˇneˇ patrne´ z kontexu.
12
Muhammad sa´m zprvu neveˇrˇil, zˇe vidiny, ktere´ mı´va´, jsou poselstvı´m prˇicha´zejı´cı´m od Boha. Zcela prˇirozeneˇ jako kazˇdy´ cˇloveˇk nebyl s to prˇekrocˇit nara´z hranice spolecˇenske´ho veˇdomı´ prostrˇedı´, v neˇmzˇ zˇil cely´ch cˇtyrˇicet let, takzˇe se oba´val, zˇe zesˇ´ılel, respektive zˇe ho posedl zly´ duch, cozˇ bylo ve staroarabsky´ch prˇedstava´ch tote´zˇ. Madzˇnu´n bla´zen, sˇ´ılenec totizˇ pu˚vodneˇ znamena´ posedly´ dzˇinem. Slavna´ tradice citovana´ vsˇemi muslimsky´mi historiky a Muhammadovy´mi zˇivotopisci zaznamena´va´ jeho vypra´veˇnı´ o tom, jak se mu poblı´zˇ Mekky na horˇe Hira´’, kam chodı´val kazˇdorocˇneˇ ve posva´tne´m meˇsı´ci ramada´nu o samoteˇ rozjı´mat, dostalo prvnı´ho zjevenı´ zprostrˇedkovane´ho archandeˇlem Gabrielem takto: Prˇisˇel ke mneˇ Gabriel, kdyzˇ jsem spal, s hedva´bnou la´tkou v nı´zˇ bylo cosi napsa´no. Pravil: Prˇedna´sˇej! Pravil jsem: Nebudu prˇedna´sˇet. I rdousil mne jı´, azˇ jsem se domnı´val, zˇe je to smrt. Potom mne pustil a pravil: Prˇedna´sˇej! Pravil jsem: Nebudu prˇedna´sˇet. I rdousil mne jı´, azˇ jsem se domnı´val, zˇe je to smrt. Pak mne pustil a pravil: Prˇedna´sˇej! Pravil jsem: Nebudu prˇedna´sˇet. I rdousil mne jı´, azˇ jsem se domnı´val, zˇe to je smrt. Potom mne pustil a pravil: Prˇedna´sˇej! Pravil jsem: Co ma´m prˇedna´sˇet? Nerˇekl jsem to, nezˇ abych se ho zbavil, aby se uzˇ neopakovalo, co se mnou prova´deˇl. Pravil: Prˇedna´sˇej ve jme´nu Pa´na sve´ho, jenzˇ stvorˇil. Stvorˇil cˇloveˇka z lepkaviny. Prˇedna´sˇej prˇi sve´m Pa´nu Nejvznesˇeneˇjsˇ´ım, Jenzˇ naucˇil perem, Naucˇil cˇloveˇka, co neznal. I prˇedna´sˇel jsem to. Potom prˇestal a vzda´lil se ode mne a ja´ procitl ze spa´nku. A jako bych to meˇl v srdci pı´smem vepsa´no. I vysˇel jsem, a kdyzˇ jsem byl v pu˚li hory, tu jsem uslysˇel hlas z nebe rˇ´ıkajı´cı´: Muhammade, ty jsi Posel Bozˇ´ı a ja´ jsem Gabriel! Zvedl jsem hlavu hledeˇ k nebi a hle - Gabriel v podobeˇ cˇloveˇka rozkrocˇeny´ nohama prˇes obzor nebes pravı´: Muhammade, ty jsi Posel Bozˇ´ı a ja´ jsem Gabriel! Teprve cˇasem se Muhammad nechal prˇesveˇdcˇit, zˇe versˇe, jezˇ k neˇmu takto prˇicha´zejı´, jsou od Boha, a zˇe on byl vybra´n jako prorok a Posel Bozˇ´ı. Z jeho okolı´ mu v tom pomohla prˇedevsˇ´ım manzˇelka Chadı´dzˇa a Waraqa ibn Nawfal, ktery´ Muhammadovi vysveˇtlil, zˇe bu˚h, ktery´ ho takto oslovuje, je tenty´zˇ, v neˇjzˇ veˇrˇ´ı zˇide´ a krˇest’ane´. Muhammad zacˇal o svy´ch videˇnı´ch vypra´veˇt svy´m nejblizˇsˇ´ım a velmi pomalu se kolem neˇj zacˇal vytva´rˇet maly´ okruh prˇ´ıvrzˇencu˚ nove´ vı´ry. Vyznavacˇi vı´ry v jedine´ho Boha, tak jak ji prˇina´sˇel Muhammad, se v pocˇa´tecˇnı´m obdobı´ scha´zeli obvykle po nocı´ch v jeho domeˇ, kde jim Muhammad prˇedna´sˇel sva´ zjevenı´. Spolu s vı´rou ucˇil Muhammad prvnı´ muslimy i kultovnı´m prˇedpisu˚m jı´m prˇina´sˇene´ho na´bozˇenstvı´, a to prˇedevsˇ´ım modlitbeˇ. Uctı´va´nı´ pohansky´ch bohu˚ v Ara´bii, jakozˇto prakticky´ kult, nemeˇlo podobu blı´zkou modlitbeˇ, jak je vy´znam tohoto slova cha´pa´n u na´s. Bohu˚m se prˇina´sˇely obeˇti, at’ uzˇ nezˇive´ prˇedmeˇty nebo zvı´rˇata, prˇedna´sˇely se prˇed nimi prosby, k mı´stu˚m, kde sı´dlili, se konaly pouteˇ, ve vy´znameˇjsˇ´ıch centrech cˇasto spojene´ s vy´rocˇnı´mi trhy. Modly nebo jejich svatyneˇ se neˇkdy ritua´lneˇ 13
obcha´zely a lı´baly, kultovnı´ prˇedpisy ale nemeˇly nikterak vyhraneˇnou a usta´lenou podobu. Muslimska´ modlitba se svy´m prˇesny´m syste´mem cyklu˚ sta´nı´, prˇedklonu a pokleknutı´ a s prˇedchozı´m ritua´lnı´m omy´va´nı´m se stala tercˇem pozornosti a u mnohy´ch posmeˇchu. Mekka´nsˇtı´ pohane´ nicme´neˇ proti isla´mu v prvnı´ch letech jesˇteˇ nijak zvla´sˇt’ neprotestovali, protozˇe ho povazˇovali za soukromou za´lezˇitost hrstky lidı´, ktera´ je neohrozˇuje. Po trˇi roky Muhammad take´ nevystupoval se svy´m poselstvı´m na verˇejnosti, shroma´zˇdeˇnı´ veˇrˇ´ıcı´ch se konala v soukromı´ nebo za Mekkou a pocˇet muslimu˚ byl pomeˇrneˇ dlouhou dobu jen nepatrny´ a vzru˚stal velice pomalu. Na druhe´ straneˇ je ovsˇem trˇeba podotknout, zˇe ani v tomto ani v dalsˇ´ım obdobı´, kdy se rozhorˇel proti isla´mu otevrˇeny´ boj, nenı´ mezi prvnı´mi muslimy zaznamena´no mnoho prˇ´ıpadu˚ odpadnutı´ od vı´ry a na´vratu k drˇ´ıveˇjsˇ´ımu na´bozˇenstvı´. Vlna odpadlictvı´ se vzedmula azˇ mnohem pozdeˇji, po Muhammadoveˇ smrti, kdy se od muslimske´ obce od-trhly kmeny prˇivedene´ k isla´mu volbou mezi jeho prˇijetı´m a va´lkou se silny´m muslimsky´m sta´tem.
1.5
Konflikty s Mekka´nci
Na´tlak mekka´nsky´ch pohanu˚ na noveˇ se tvorˇ´ıcı´ na´bozˇenskou obec sı´lil a sta´val se nebezpecˇny´m teprve s dalsˇ´ımi a dalsˇ´ımi prˇicha´zejı´cı´mi zjevenı´-mi, ktera´ uzˇ nejen prˇipomı´nala Bozˇ´ı jedinost, ale vyzˇadovala od lidı´ take´ urcˇite´ skutky. Pro mekka´nskou vla´dnoucı´ trˇ´ıdu, jejı´zˇ filosoficko-na´bozˇenske´ postoje byly zrˇejmeˇ ve skutecˇnosti znacˇneˇ vlazˇne´ a ze soucˇasne´ho evropske´ho pohledu tı´m vlastneˇ pomeˇrneˇ tolerantnı´, byly neprˇijatelne´ hlavneˇ dva aspekty isla´mu: Jednak isla´m neprˇipousˇteˇl jejich amora´lnı´ zpu˚sob zˇivota, lakomstvı´ a rozmarˇilost, a jednak by uzna´nı´ Muhammada za proroka vybrane´ho jediny´m a vsˇemocny´m Bohem znamenalo u´plnou prˇe-stavbu sveˇtske´ho mocenske´ho zˇebrˇ´ıcˇku, do jehozˇ cˇela by takovy´ cˇloveˇk automaticky na´lezˇel. Spor, jenzˇ cˇasem prˇerostl v boj, nicme´neˇ zacˇali Qurajsˇovci ve´st v rovineˇ na´bozˇenske´. Vyzvali Muhammada, aby uznal existenci a moc dosavadnı´ch bohu˚, a tı´m se vlastneˇ zacˇlenil do sta´vajı´cı´ho porˇa´dku. Mek-ka byla vy´znamny´m strˇediskem pohansky´ch kultu˚, a to jı´ kromeˇ prestizˇe prˇina´sˇelo take´ velky´ komercˇnı´ zisk od poutnı´ku˚, kterˇ´ı se do nı´ sjı´zˇdeˇli, i z porˇa´da´nı´ vy´rocˇnı´ch trhu˚. Tradice pravı´, zˇe v Ka’beˇ, kterou orientaliste´ pokla´dajı´ za pu˚vodneˇ pohansky´ chra´m, zatı´mco pro muslimy je Domem Bozˇ´ım, svatynı´ vystaveˇnou nejprve Adamovy´m synem Sˇe´tem a pozdeˇji obnovenou Abraha´mem, ktera´ urcˇuje smeˇr, jı´mzˇ se muslimove´ obracejı´ prˇi modlitbeˇ, se pry´ za Muhammadovy´ch cˇasu˚ nacha´zelo 365 model. Jeden bu˚h navı´c by na zabeˇhnuty´ch pravidlech nic nezmeˇnil. To vsˇak Muhammad du˚razneˇ odmı´tal, prˇestozˇe se ho pry´ bohate´ rody pokousˇely korumpovat nabı´dkami hmotny´ch pozˇitku˚ i moci prostrˇednictvı´m snˇatku˚ s jejich prˇ´ıbuzny´mi. Kdyzˇ neuspeˇli podobre´m, pokusili se Mekka´nci potlacˇit isla´m na´silı´m. Pro dnesˇnı´ho cˇloveˇka je prakticky nemozˇne´ si prˇedstavit, jak opravdu pu˚sobil na´tlak vyvı´jeny´ na prˇ´ıslusˇnı´ky male´ muslimske´ obce, protozˇe si ne-uveˇdomujeme pomeˇry, v nichzˇ se zˇilo. By´t vyvrzˇen vlastnı´m lidem bylo to nejhorsˇ´ı, co mohlo tehdy cˇloveˇka 14
potkat. Lı´cˇenı´ prˇ´ıkorˇ´ı, jichzˇ se muslimu˚m dosta´valo od ostatnı´ch Mekka´ncu˚, vcˇetneˇ jejich vlastnı´ch prˇ´ıbuzny´ch, cˇasto napohled prˇipomı´najı´ spı´sˇe malicherne´ sousedske´ spory nezˇ za´pas o prˇ´ısˇtı´ tva´rˇ spolecˇnosti a vlastneˇ cele´ho lidstva. Prvnı´ muslimove´ vsˇak museli mı´t obrovske´ odhodla´nı´, odvahu a nezmeˇrnou vı´ru v Boha, kdyzˇ se odhodla´vali opustit to jedine´, co tehdy cˇloveˇku zarucˇovalo zˇivot -ochranu vlastnı´ho kmene - a odda´vali se do vu˚le Alla´hovy, jak je to ucˇil Muhammad. Nejzavilejsˇ´ımi protivnı´ky Muhammada a jeho druhu˚ byli prˇeda´ci umajjovske´ho a abba´sovske´ho rodu, zejme´na Abu´ Lahab a Abu´ Sufja´n. Muhammadovi se po trˇech letech dostalo zjevenı´, aby zacˇal isla´m hla´sat vsˇem lidem, a kdyzˇ proto nejprve usporˇa´dal hostinu pro prˇ´ıbuzne´, kde je vyzval, aby uveˇrˇili v Boha a obra´tili se k isla´mu, a pote´ se svou vy´zvou dokonce vystoupil verˇejneˇ prˇed cely´m meˇstem, povazˇovali to za zneucteˇnı´ va´zˇnosti kmene a povy´sˇeneˇ ho odmı´tli. Muslimove´ vsˇak se svy´mi vy´zvami neusta´vali, a tak Abu´ Sufja´n a Abu´ Lahab, jak tehdy by-lo celkem u´cˇinny´m zvykem, proti Muhammadovi najali ba´snı´ky Abu´ Sufja´na ibn al-Ha´rithe a ’Abdulla´ha ibn al-Zib’arı´ho, aby ho znemozˇnili svy´mi satirami. Ba´snı´ci se Muhammadovi vysmı´vali zpu˚sobem velmi blı´zky´m materialisticke´mu uvazˇova´nı´ nasˇ´ı epochy. Vyzy´vali ho, aby jako du˚kaz sve´ho prorocke´ho posla´nı´ ucˇinil za´zrak, aby trˇeba promeˇnil pa-horky al-Safa´ a Marwa ve zlato, odsunul hory obklopujı´cı´ Mekku, aby meˇly karavany snazsˇ´ı cestu, ozˇivil mrtve´, dal vytrysknout prameni hojneˇjsˇ´ımu a sladsˇ´ımu nezˇ Zamzam nebo asponˇ informoval o zı´trˇejsˇ´ıch ce-na´ch, aby mekka´nsˇtı´ obchodnı´ci vydeˇlali. Propagandisticka´ va´lka vsˇak nemeˇla u´speˇch. Muhammad da´l neu´navneˇ prˇedna´sˇel zjevenı´ prˇina´sˇena´ archandeˇlem Gabrielem a nezvykla´ jazykova´ vytrˇ´ıbenost a pu˚sobivost jejich versˇu˚ ocenˇovana´ i odpu˚rci isla´mu mu zvolna zı´ska´vala dalsˇ´ı prˇ´ıznivce. Slovnı´ prˇestrˇelky zacˇaly rychle prˇecha´zet v ostrˇejsˇ´ı konflikty. Umm Dzˇamı´l, manzˇelka Abu´ Lahaba, ha´zela Muhammadovi prˇed dverˇe odpad-ky a sa´m Abu´ Lahab Muhammadovi jednou, kdyzˇ se modlil u Ka‘by, mrsˇtil do tva´rˇe vnitrˇnosti kozy pra´veˇ obeˇtovane´ modla´m. Ani takove´ ura´zˇky a na´silı´ ale muslimy od jejich vı´ry nedoka´zaly odvra´tit. Spı´sˇe naopak, zjevna´ nespravedlivost takove´ho jedna´nı´ meˇla neˇkdy za na´sledek, zˇe do prona´sledovane´ komunity vstupovali dalsˇ´ı cˇlenove´. Jednou tak naprˇ´ıklad potkal Abu´ Dzˇahl u pahorku al-Safa´ Muhammada, uderˇil ho bez prˇ´ıcˇiny do tva´rˇe, vyspı´lal mu a pohaneˇl jeho na´bozˇenstvı´, ale Muhammad se nebra´nil. Tradice vsˇak zaznamena´va´ reakci jeho stry´ce Hamzy: I ovla´dl Hamzu hneˇv, kdyzˇ ho chteˇl bu˚h poctı´t. A on speˇsˇneˇ vysˇel a nezastavoval se s niky´m v beˇhu za Abu´ Dzˇahlem, aby se na neˇj vrhl, azˇ ho potka´. A kdyzˇ vesˇel do mesˇity, spatrˇil ho, jak sedı´ mezi svy´mi prˇ´ıbuzny´mi. I prˇistoupil k neˇmu, azˇ stanul nad jeho hlavou, pozvedl luk a uderˇil hojı´m a ranil ho dokrve mocnou ranou. Pak pravil: Budesˇ ho ura´zˇet, i kdyzˇ budu ja´ v jeho na´bozˇenstvı´ a budu rˇ´ıkat, co rˇ´ıka´ on? Odpoveˇz mi na to, jestli mu˚zˇesˇ!... A tak se Hamza, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, prˇipojil k isla´mu a tomu, cˇeho se drzˇel a co rˇ´ıkal Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Muhammadovo postavenı´ bylo svı´zelne´, nebyl vsˇak sa´m dosud prˇ´ımo ohrozˇen na zˇivoteˇ, nebot’ byl sta´le chra´neˇn svy´m rodem. Hlava rodiny, stry´c Abu´ Ta´lib, sice setrval azˇ do konce zˇivota v pohanske´ vı´rˇe svy´ch prˇedku˚, ale sve´mu synovci 15
z pokrevnı´ solidarity vzˇdy garantoval plnou ochranu, takzˇe odpu˚rci isla´mu ho nemohli fyzicky odstranit, anizˇ by Ha´sˇi-movci trvali na vyda´nı´ vraha i za cenu va´lky uvnitrˇ kmene. V Ara´bii sice bylo mozˇne´ v neˇktery´ch prˇ´ıpadech zaplatit prˇ´ıbuzny´m za zabitı´ jen vy´kup-ne´, v tak krˇiklave´m prˇ´ıpadeˇ a u tak vy´znamne´ho prˇ´ıslusˇnı´ka rodu to ovsˇem neprˇipadalo v u´vahu. Abu´ Ta´lib odmı´tl i nabı´dku delegace spojeny´ch rodu˚, aby adoptoval ’Uma´m ibn al-Walı´da, mlade´ho mekka´nske´ho krasavce, na´hradou za to, zˇe prˇestane chra´nit vlastnı´ho synovce. Hu˚rˇe na tom byli muslimove´ z nizˇsˇ´ıch socia´lnı´ch vrstev, zejme´na otroci nebo ti, jejichzˇ rod se staveˇl proti Muhammadovi. Cˇerne´ho otroka Bila´la srazil jeho pa´n, Umajja ibn Chalaf, na zem, na hrud’ mu polozˇil teˇzˇky´ balvan a nechal ho lezˇet na prazˇ´ıcı´m slunci, protozˇe se odmı´tl zrˇ´ıci sve´ vı´ry. Bila´la nasˇteˇstı´ vysvobodil jeden z prvnı´ch muslimu˚, pozdeˇjsˇ´ı chalı´fa Abu´ Bakr. Smeˇnil ho za jine´ho sve´ho otroka odpovı´dajı´cı´ch kvalit, ktery´ vsˇak byl pohan, a Bila´la propustil na svobodu. Jedna zˇena vsˇak byla skutecˇneˇ utlucˇena k smrti a osud mnohy´ch dalsˇ´ıch byl nejisty´. Persekuovanı´ muslimove´ Muhammada prosili, aby jim pomohl on sa´m a aby se za pomoc pomodlil k Bohu. Muhammad vsˇak nemohl deˇlat nic jine´ho, nezˇ je naba´dat k trpeˇlivosti a da´vat jim za prˇ´ıklad veˇrˇ´ıcı´ z da´vny´ch cˇasu˚, protozˇe bylo neprˇ´ıpustne´, aby cizı´m rodu˚m zasahoval do vnitrˇnı´ch za´lezˇitostı´. Jeden z prvnı´ch muslimu˚, Chabba´ba, o tomto teˇzˇke´m obdobı´ vypra´veˇl: Prˇisˇel jsem k prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pra´veˇ kdyzˇ si rozprostı´ral ve stı´nu Ka ’by pla´st. Zazˇ´ıvali jsme od modlosluzˇebnı´ku˚ prˇ´ıkon, a tak jsem pravil: Nepoprosı´sˇ Alla´ha? On usedl se zacˇervenalou tva´rˇ´ı a pravil: By´val prˇed va´mi jeden takovy´, zˇe byl dra´sa´n zˇelezny´mi hrˇebly, azˇ mu z kostı´ sedrˇeli maso a nervy, anizˇ by ho to odvra´tilo od jeho na´bozˇenstvı´. Byla mu na temeno hlavy vlozˇena pila a hlava rozsˇteˇpena vedvı´, anizˇ by ho to odvra´tilo od jeho na´bozˇenstvı´. Bu˚h zajiste´ dokoncˇ´ı tuto veˇc, takzˇe jezdec putujı´cı´ ze San’a do Hadramautu se nebude ba´t, nezˇ Boha. Vida nemozˇnost svy´m souveˇrcu˚m pomoci a zajistit jim bezpecˇnost v Mekce, poradil jim Muhammad v pa´te´m roce po prvnı´m zjevenı´, aby se uchy´lili do krˇest’anske´ Habesˇe, nebot’doufal, zˇe tamnı´ panovnı´k jim jakozˇ-to lidem vyzna´vajı´cı´m vı´ru v te´hozˇ Boha poskytne azyl. Do Habesˇe odjelo nejprve jedena´ct muzˇu˚ a cˇtyrˇi zˇeny, kra´tce nato pak dalsˇ´ı skupina, takzˇe celkovy´ pocˇet emigrantu˚ dosa´hl osmdesa´ti trˇ´ı muslimu˚ vcˇetneˇ deˇtı´ muzˇske´ho pohlavı´. Pocˇet zˇen, at’uzˇ svobodny´ch nebo otrokynˇ ani jejich jme´na dobove´ prameny nezachytily. Muslimove´ byli skutecˇneˇ prˇijati velmi dobrˇe a panovnı´k odmı´tl qurajsˇovske´ poselstvo, kdyzˇ ho zanedlouho s bohaty´-mi dary prˇijelo zˇa´dat, aby uprchlı´ky vydal pod jurisdikci jejich prˇ´ıbuzny´ch do Mekky. Prˇesto prvnı´ skupina emigrantu˚ v Habesˇi dlouho nepobyla. Asi po trˇech meˇsı´cı´ch se dozveˇdeˇli, zˇe mezi Qurajsˇovci a Muhammadem dosˇlo k dohodeˇ a zˇe se mohou vra´tit. Situace v Mekce se skutecˇneˇ docˇasneˇ uklidnila. Muhammad totizˇ recitoval zjevenı´, v neˇmzˇ se kromeˇ jedine´ho vsˇemohoucı´ho Boha prˇizna´valo urcˇite´ mı´sto i oblı´beny´m mekka´nsky´m modla´m al-La´t a ’Uzza´, a Mekka´nci se uzˇ teˇsˇili, zˇe se s isla´mem definitivneˇ vyporˇa´dali. Nazı´trˇ´ı vsˇak Muhammad ozna´mil, zˇe pu˚vodnı´ versˇe mu na-sˇeptal d’a´bel a mı´sto nich mu ted’bu˚h seslal prave´, ktere´ naopak striktnı´ 16
monoteismus potvrzovaly. Tato epizoda s takzvany´mi Satansky´mi versˇi konflikt unitrˇ meˇsta da´le vyostrˇila a muslimsˇtı´ emigranti, kdyzˇ je po vylodeˇnı´ na Arabske´m poloostroveˇ novinky zastihly, ani nedokoncˇili cestu do Mekky a vra´tili se nazpeˇt do Habesˇe. Mekka´nsˇtı´ pohane´ zvolili novou nesly´chanou taktiku a pod na´tlakem nejzurˇiveˇjsˇ´ıch neprˇa´tel isla´mu, Abu´ Dzˇahla, Abu´ Sufja´na a Achnase ibn Sˇarı´qa, uzavrˇeli smlouvu o bojkotu Muhammadovy´ch prˇ´ıbuzny´ch, rodu˚ Banu´ Ha´sˇim a Banu´ alMuttalib. Psany´ dokument zakazoval ostatnı´m rodu˚m s Ha´sˇimovci obchodovat a uzavı´rat snˇatky, dokud budou chra´nit Muhammada a byl vyveˇsˇen uvnitrˇ Ka‘by, jak bylo u du˚lezˇity´ch smluv zvykem. Bojkot se Ha´sˇimovcu˚ citelneˇ doty´kal, i kdyzˇ orientaliste´ obvykle tvrdı´vajı´, zˇe je zase tolik nepostihl, alesponˇ ne po ekonomicke´ stra´nce. Veˇtsˇina dochovany´ch zpra´v vsˇak ukazuje spı´sˇe na opak a lı´cˇ´ı, jak Banu´ Ha´sˇim uzavrˇenı´ ve svy´ch cˇtvrtı´ch trpeˇli nedostatkem. Prˇesto vytrva´vali a bloka´du postupneˇ zacˇalo porusˇovat mnoho Mekka´ncu˚, ktery´m se smlouva uzavrˇena´ pod na´tlakem mocny´ch uzˇ od pocˇa´tku prˇ´ıcˇila. Navı´c bylo prakticky nemozˇne´ jednostranneˇ izolovat jen jediny´ rod od ostatnı´ch, protozˇe neusta´ly´mi snˇatky uvnitrˇ kmene meˇli cˇlenove´ dalsˇ´ıch qurajsˇov-sky´ch rodu˚ mezi Ha´sˇimovci sve´ prˇ´ıbuzne´, byt’vzda´leneˇjsˇ´ı, a nebyli ochot-ni je nechat na holicˇka´ch. Bojkot trval asi trˇi roky a pak se zhroutil. Podle historicky´ch pramenu˚ se neˇkolik Mekka´ncu˚ jedne´ noci tajneˇ sesˇlo a doho-vorˇilo, zˇe proti neˇmu nazı´trˇ´ı na shroma´zˇdeˇnı´ Qurajsˇovcu˚ vystoupı´. Zuhajr ibn Abu´ Umajja druhe´ho dne sedmkra´t obesˇel Ka’bu a promluvil: O´, lide mekka´nsky´, cozˇ nejı´me potravu a neodı´va´me se sˇatem, zatı´mco Banu´ Ha´sˇim hynou? Nemohou proda´vat a nenakupuje se od nich. Prˇi Alla´hovi, neusednu, dokud ta nespravedliva´ listina nebude roztrha´na! I pravil u mesˇityAbu´ Dzˇahl: Lzˇesˇ! Prˇi Alla´hovi, nebude roztrha´na! Pravil Zam’a ibn al-Aswad: Ty, prˇi Alla´hovi lzˇesˇ vı´c! My jsme nebyli spokojeni s tı´m, zˇe se sepisovala, kdyzˇ se psala. Pravil Abu´ al-Buchturı´: Zam ’a ma´ pravdu. Nejsme spokojeni s tı´m, co se do nı´ napsalo, a nebudeme ji dodrzˇovat. Pravil al-Mut’im ibn ’Adı´: Ma´te oba pravdu, a kdo rˇ´ıka´ neˇco jine´ho, lzˇe. Obra´tı´me se od nı´ a od toho, co je v nı´ psa´no, k Alla´hovi. Pravil Abu´ Dzˇahl: Tohle se stalo v noci, na tom jste se domluvili mimo tohle mı´sto. I vstal al-Mut’im, aby listinu roztrhal. Shledal vsˇak, zˇe uzˇ ji sezˇrali cˇervi, kromeˇ slov ” Ve jme´nu Boha... ” Tı´m se bojkot definitivneˇ rozpadl a muslimove´ mohli dokonce znovu vykona´vat sve´ obrˇady kolem Ka’by, v cˇemzˇ jim Qurajsˇovci dosud bra´nili. Ibn Hisˇa´m jesˇteˇ doda´va´: Pı´sarˇem te´ listiny byl Mansu´r ibn’Ikrima a ochrnuly mu ruce -jak se vypra´vı´. K isla´mu prˇestupovali sta´le dalsˇ´ı a dalsˇ´ı Qurajsˇovci, cˇasto vy´znamne´ a va´zˇene´ osoby, pozice komunity se vsˇak spı´sˇe zhorsˇovala, nebot’ muslimove´ byli va´za´ni nezrusˇitelny´mi pouty ke svy´m rodu˚m a nikdo si dosud nedoka´zal prˇedstavit, zˇe by spolecˇnost mohla by´t zalozˇena i na jine´m za´kladeˇ nezˇ na pokrevnı´ vazbeˇ. Nesˇteˇstı´ postihlo i samotne´ho Muhammada, kdyzˇ mu neˇkolik meˇsı´cu˚ po zrusˇenı´ bojkotu zemrˇela nejprve manzˇelka Chadı´dzˇa a kra´tce nato take´ uzˇ asi osmdesa´tilety´ stry´c 17
Abu´ Ta´lib. Muham-mad tak ztratil zˇenu, ktera´ mu byla dlouha´ le´ta vnitrˇnı´ oporou a utvrzovala ho v pravdivosti a spra´vnosti jeho posla´nı´, a cˇloveˇka, jenzˇ zarucˇoval jeho za´sˇtitu prˇed neprˇa´teli. Novou hlavou rodiny se stal po Abu´ Ta´libovi dalsˇ´ı stry´c, al’Abba´s, nakloneˇny´ spı´sˇe podlehnout nale´ha´nı´ prˇeda´ku˚ kmene. Muhammad se vsˇak prˇi hla´sa´nı´ isla´mu jizˇ zdaleka neomezoval jen na sve´ meˇsto a vlastnı´ kmen. Do Mekky prˇicha´zeli poutnı´ci z cele´ Ara´bie, aby v posva´tny´ch poutnı´ch meˇsı´cı´ch konali pohanske´ obrˇady v okrsku kolem Ka‘by, i obchodnı´ci na trhy a jim vsˇem Muhammad zveˇstoval poselstvı´ o jedine´m Bohu. Nemeˇl sice u´speˇch, z te´to doby nenı´ zaznamena´no, zˇe by k isla´mu prˇistoupil neˇkdo pu˚vodem mimo Mekku, ale zveˇst o existenci tohoto na´bozˇenstvı´ alesponˇ zacˇala pronikat mezi vsˇechny arabske´ kmeny na poloostroveˇ. Muhammad se pokusil podniknout i prvnı´ misijnı´ cestu a vydal se do nedaleke´ho meˇsta Ta´’ifu ke kmeni al-Thaqı´f. Thaqı´fovci ho vsˇak vu˚bec neposlouchali. Ha´zeli po neˇm kamenı´m, dali ho svy´mi otroky potupneˇ vyhnat z meˇsta ven a kdyzˇ je zˇa´dal, aby alesponˇ o jeho neu´speˇchu nerˇ´ıkali Mekka´ncu˚m, vysma´li se mu. Podobneˇ sˇpatneˇ dopadly take´ vy´pravy ke kmenu˚m Kinda, Kalb, ´ mir. Banu´ Hanı´fa a Banu´ ’A
1.6
’Aqabske´ smlouvy a emigrace do Medı´ny
V te´to sta´le zoufalejsˇ´ı situaci vsˇak nenada´le vysvitla nadeˇje prˇicha´zejı´cı´ z Jathribu, dnesˇnı´ Medı´ny. O Medineˇ se sice vzˇdy hovorˇ´ı jako o meˇsteˇ, ale tı´m se stala azˇ mnohem pozdeˇji. V Muhammadoveˇ dobeˇ se ve skutecˇnosti podobala meˇstu snad jesˇteˇ me´neˇ nezˇ asi cˇtyrˇi sta kilometru˚ vzda´lena´ Mekka. Byla to dosti rozlehla´ zemeˇdeˇlska´ oa´za obklopena´ horami, oby´vana´ dveˇma velky´mi pohansky´mi kmeny, Aws a Chazradzˇ, a neˇkolika arabizovany´mi zˇidovsky´mi kmeny, jezˇ se sem pravdeˇpodobneˇ prˇed neˇkolika staletı´mi uchy´lily prˇed krˇest’ansky´m prona´sledova´nı´m ze Sy´rie. Kazˇdy´ kmen sı´dlil ve sve´ vlastnı´ ”cˇtvrti,” jake´si samostatne´ opevneˇne´ vesnici, hradisˇti s uzavrˇeny´mi dvory a obranny´mi veˇzˇemi, a obhospodarˇoval sve´ polnosti, ha´je datlovy´ch palem a pastviny rozprostı´rajı´cı´ se kolem. V Medineˇ byla uzˇ neˇjaky´ cˇas narusˇena ona krˇehka´ rovnova´ha mezi hrozbou krevnı´ msty a prˇitazˇlivostı´ vza´jemneˇ vy´hodne´ spolupra´ce a situace neusta´le hrozila katastrofou. Aws a Chazradzˇ se pra´veˇ tou dobou kvu˚li celkem malicherne´ prˇ´ıcˇineˇ opeˇt strˇetli v krvave´m boji, nazvane´m va´lka al-Bu’a´th. Vrchu v neˇm docˇasneˇ nabyli Chazradzˇovci, a prˇestozˇe se ho docˇasneˇ podarˇilo zastavit, napeˇtı´ hrozilo, zˇe prˇeroste ve va´lku, ktera´ by jisteˇ skoncˇila u´plny´m vyhlazenı´m jednoho z kmenu˚. Pro druhy´ kmen by to vsˇak by´valo Pyrrhovo vı´teˇzstvı´. Vysˇel by z neˇj natolik oslaben, zˇe by drˇ´ıve cˇi pozdeˇji pravdeˇpodobneˇ podlehl na´jezdu˚m zvencˇ´ı nebo alianci zˇidovsky´ch sousedu˚, kterˇ´ı by jisteˇ neva´hali vyuzˇ´ıt jeho slabosti. Zˇide´ ostatneˇ otevrˇeneˇ hrozili svy´m sousedu˚m proroctvı´mi o blı´zˇ´ıcı´m se prˇ´ıchodu Mesia´sˇe, jenzˇ ma´ obnovit Bozˇ´ı sla´vu na zemi, prˇedpokla´dajı´ce prˇirozeneˇ, zˇe to bude zˇidovsky´ vykupitel, a slibovali si, zˇe pohansˇtı´ Arabove´ budou uvrzˇeni do jejich poroby. Mezi Medı´nˇany se proto zacˇaly mnozˇit hlasy, zˇe jedi-nou mozˇnou cestou, jak se zachra´nit, je prˇekona´nı´ vza´jemne´ nevrazˇivosti a uzavrˇenı´ spojenectvı´. Aby byl takovy´ svazek pevny´ a u´cˇinny´, uvazˇovali 18
o tom, zˇe nad sebou ustanovı´ kra´le. Takovy´ institut byl mezi svobodomyslny´mi Araby sice velmi nezvykly´, v jejich pla´nech meˇl mı´t ovsˇem prˇedpokla´dany´ panovnı´k spı´sˇe postavenı´ tradicˇnı´ho na´cˇelnı´ka, vykonavatele rozhodnutı´ rady prˇeda´ku˚ rodu˚, nezˇ absolutisticke´ho vla´dce. Jako o va´zˇne´m kandida´tovi se jizˇ uvazˇovalo o rozumne´m ’Abdulla´hovi ibn Muhammadovi z kmene Chazradzˇ, panovaly vsˇak opra´vneˇne´ obavy, zˇe tı´m by vliv jednoho kmene nutneˇ prˇeva´zˇil, nebot’ ani sebemoudrˇejsˇ´ı cˇloveˇk se nikdy nemohl vymanit z pout pokrevnı´ch svazku˚ a prova´deˇt skutecˇneˇ objektivnı´ a neza´vislou politiku. Tu vsˇak Medı´nske´ napadlo, zˇe slibovany´m Mesia´sˇem by mohl by´t Mekka´nec Muhammad, a proto by za kra´le mohli prˇijmout pra´veˇ jeho, cozˇ by celou situaci ihned zcela obracelo v jejich prospeˇch proti zˇidu˚m. O Muhammadoveˇ vystoupenı´ byli Medı´nˇane´ informova´ni. Tak jako z cele´ho poloostrova i z Medı´ny se kazˇdorocˇneˇ vypravovalo neˇkolik lidı´ na pout’ ke Ka‘beˇ do Mekky. Tam uslysˇeli Muhammada hla´sat vı´ru v jedine´ho Boha a pra´veˇ tehdy se zrodila mysˇlenka, zˇe on by mohl by´t onı´m ocˇeka´vany´m Mesia´sˇem. Neˇkolik Medı´nˇanu˚ pry´ prˇijalo isla´m a sezna´milo s nı´m sve´ kra-jany. Vypra´vı´ se dokonce, zˇe uzˇ drˇ´ıve, jesˇteˇ prˇed va´lkou al-Bu ’a´th va´zˇeny´ Awsovec Suwajd ibn al-Sa´mit prˇi pouti do Mekky prˇestoupil k isla´mu, ale byl pak v bojı´ch s Chazradzˇovci zabit. Muhammad meˇl navı´c pro Medı´nske´ jesˇteˇ jednu obrovskou prˇednost - byl prˇes svou matku sprˇ´ızneˇn s tam-nı´m rodem Banu´ Nadzˇdzˇa´r, takzˇe nebyl u´plneˇ cizı´ osobou, prˇ´ıbuzenstvı´ vsˇak jizˇ nebylo natolik blı´zke´, aby ho nutilo ha´jit jen za´jmy jedine´ho klanu. Letopisec Ibn Hisˇa´m popisuje vy´voj uda´lostı´ takto: A kdyzˇ prˇisˇle oneˇch sˇest Chazradiovcu˚, kterˇ´ı uveˇrˇili, do Medı´ny ke sve´mu lidu, vzpomı´nali prˇed nimi Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a vyzy´vali je, aby prˇijali isla´m, azˇ se to mezi nimi rozneslo, takzˇe nezu˚stal jediny´ du˚m z ansa´rovsky´ch domu˚ aby v neˇm nebyla zveˇst o Poslu Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. A tak v na´sledujı´cı´m roce dosta´lo poutnı´mu obdobı´ dvana´ct ansa´rovsky´ch muzˇu˚. I setkali se s nı´m na al- ’Aqabeˇ - a to je prvnı´ al- ’Aqaba - a slozˇili Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇ´ısahu zˇen. A to bylo prˇedtı´m, nezˇ jim byla ulozˇena prˇ´ısaha muzˇu˚. Prˇevypra´veˇno v me´neˇ zhusˇteˇne´ podobeˇ se odehra´valo toto: Na´sledujı´cı´ho roku se z Medı´ny u prˇ´ılezˇitosti vy´rocˇnı´ pouteˇ do Mekky rozjela delegace tvorˇena´ devı´ti Chazradzˇovci a trˇemi Awsovci a v tajnosti si dohodla s Muhammadem nocˇnı´ schu˚zku na odlehle´m mı´steˇ za Mekkou zvane´m al-’Aqaba. Vyslanci vyja´drˇili ochotu prˇijmout Muhammada za sve´ho a podrˇizovat se jeho rozhodnutı´m. Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı ovsˇem nebylo, zˇe prˇijali Muhammada jako cˇloveˇka, ale zˇe se mu podrobili jakozˇto Muhammadovi, Poslu Bozˇ´ımu, a tı´m prˇijali isla´m za sve´ na´bozˇenstvı´. To byl obrovsky´ u´speˇch a Muhammad za dane´ situace, kdy meˇl v Medı´neˇ jesˇteˇ ma´lo oddany´ch prˇ´ıznivcu˚ nenale´hal na vı´c. Doba jesˇteˇ nebyla zrala´, aby lide´ prˇekonali dosavadnı´ prˇedsudky o nenahraditelnosti rodu, a Mu-hammad nemohl spole´hat na to, zˇe by za neˇj prˇi obraneˇ isla´mu, jehozˇ prin-cipy jim dosud nevesˇly do krve, byli ochotni polozˇit sve´ zˇivoty. Nakonec byl tedy na te´to schu˚zce, jezˇ vesˇla do historie pod jme´nem ’ Aqaba prvnı´, prozatı´m sjedna´n kompromis, ona ”prˇ´ısaha zˇen”. To znamenalo, zˇe 19
Medı´-nˇane´ Muhammada prˇijmou za vlastnı´ho a podrˇ´ıdı´ se mu, nebudou vsˇak kvu˚li neˇmu ve´st va´lku, protozˇe ta byla vyhrazena muzˇu˚m. Jeden z medı´nsky´ch u´cˇastnı´ku˚ tohoto vy´znamne´ho pra´vnı´ho aktu, ’Uba´da ibn al-Sa´mit, vypra´veˇl o ’aqabske´ u´mluveˇ takto: Byl jsem mezi teˇmi, kdo se u´cˇastnili prvnı´ al- ’Aqaby. Bylo na´s dvana´ct muzˇu˚ a prˇ´ısahali jsme Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇ´ısahou zˇen - prˇedtı´m, nezˇ na´m byla ulozˇena va´lka - zˇe nebudeme k Bohu nic prˇidruzˇovat, nebudeme kra´st, cizolozˇit, zabı´jet sve´ deˇti a nebudeme lha´t ani se mezi sebou pomlouvat. A nebudeme se mu protivit v dobre´m. A dostojı´te-li slibu, pak va´m na´lezˇ´ı ra´j, a jestlizˇe z toho neˇco skryjete, pak je vasˇe veˇc u Alla´ha. Bude-li si prˇa´t, bude trestat, a bude-li si prˇa´t, bude odpousˇteˇt. Prvnı´m bodem slibu, totizˇ zˇe nebudou veˇrˇit v jine´ho Boha nezˇ Alla´ha, se cˇlenove´ medı´nske´ho poselstva oficia´lneˇ stali muslimy; neznamenalo to nicme´neˇ, zˇe isla´m prˇijali take´ jme´nem svy´ch krajanu˚. To by ostatneˇ ani nebylo mozˇne´, nebot’ isla´m ve vztahu mezi kazˇdy´m jednotlivy´m cˇloveˇkem a Bohem nema´ prostrˇednı´ka - neexistuje ani instituce kneˇze. Muhammad proto vyslal s vracejı´cı´ se delegacı´ do Medı´ny take´ jednoho ze svy´ch druhu˚, mekka´nske´ho muslima Mus’aba ibn ’Umara, aby tam ucˇil isla´mu, a toto na´bozˇenstvı´ tam dı´ky neˇmu i dı´ky prˇ´ıkladu samotny´ch medı´n-sky´ch konvertitu˚ zacˇalo rychle zakorˇenˇovat a zı´ska´valo nove´ veˇrˇ´ıcı´. Trva-lo nicme´neˇ jesˇteˇ velmi dlouho, nezˇ byly oba medı´nske´ kmeny, jezˇ Muhammada u´sty svy´ch pohlava´ru˚ jizˇ da´vno oficia´lneˇ uznaly za proroka, skutecˇneˇ islamizova´ny. Duchovnı´ cesty kazˇde´ho jednotlivce k vı´rˇe byly znacˇneˇ klikate´ je sˇkoda, zˇe se o nich nezachovalo mnoho zpra´v. Jednu z nemnoha historek, o prˇestupu Medı´nˇana ’Amra ibn al-Dzˇumu´ha, prˇece jen tradice zachovala a je z nı´ videˇt i to, zˇe postupy muslimsky´ch agita´toru˚ se rozhodneˇ nevyznacˇovaly u´ctou a tolerancı´ k na´bozˇenske´mu prˇesveˇdcˇe-nı´ jejich soukmenovcu˚. Ibn Hisˇa´m ji poda´va´ takto: Kdyzˇ dorazili do Medı´ny, seznamovali ji s isla´mem. V jejich lidu jesˇteˇ zby´vali neˇjacı´ starci, kterˇ´ı setrva´vali ve sve´m pohanske´m na´bozˇenstvı´. Jednı´m z nich byl i ’Amr ibn al-Dzˇumu´h ibn Zajd ibn Hara´m ibn Ka’b ibn Ghanam ibn Salama, jehozˇ syn, Mu’a´dh ibn ’Amr se u´cˇastnil al-’Aqaby a slozˇil tam prˇ´ısahu Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. ’Amr ibn al-Dzˇurnu´h byl jednı´m z na´cˇelnı´ku˚ rodu Banu´ Salama a jednı´m z jejich sˇlechticu˚ a jizˇ drˇ´ıve si byl do sve´ho domu opatrˇil drˇeveˇnou modlu zvanou Mana´t. Sˇlechticove´ tak cˇinı´vali, zˇe si opatrˇili neˇjake´ho bu˚zˇka a toho pak uctı´vali a da´vali na viditelne´ mı´sto. Kdyzˇ prˇijali isla´m mladı´ci rodu Banu´ Salama, Mu’a´dh ibn Dzˇabal i jeho syn, Mu’a´dh ibn ’Amr, spolu s ostatnı´mi mladı´ky a teˇmi, kdo prˇijali isla´m a u´cˇastnili se al-’Aqaby, vesˇli jednou za noci k te´to ’Amroveˇ modle, odnesli ji a odhodili ji hlavou dolu˚ na jedno smetisˇteˇ rodu Banu´ Salama, kde byly lidske´ vy´kaly. ’Amr se ra´no probudil a pravil: Beˇda va´m! Kdo dnes v noci ublı´zˇil nasˇim bohu˚m? Pak se ji o poledna´ch vydal hledat. Kdyzˇ ji nasˇel, omyl ji, ocˇistil a navoneˇl a pak pravil: Prˇi Alla´hovi, kdybych se doveˇdeˇl, kdo ti to udeˇlal, tak bych ho zostudil. Kdyzˇ ’Amr vecˇer usnul, vnikli k nı´ a udeˇlali s nı´ neˇco podobne´ho. On ji pak v nazı´trˇ´ı nasˇel v podobne´m nerˇa´dstvu, jako byla prˇedtı´m, omyl ji, ocˇistil a navoneˇl. Oni pak k nı´ vecˇer vnikli a ude´lali s nı´ neˇco podobne´ho. 20
Kdyzˇ to udeˇlali mnohokra´t, vyta´hl ji jednoho dne z mı´sta, kam ji hodili, omyl ji, ocˇistil a navoneˇl a pak prˇinesl svu˚j mecˇ, poveˇsil ho na ni a pote´ k nı´ pravil: Ja´, prˇi Alla´hovi, nevı´m, kdo s tebou deˇla´ to, co vidı´sˇ. Jestli je ale v tobeˇ neˇco dobre´ho, branˇ se, tenhle mecˇ budesˇ mı´t u sebe. Kdyzˇ ’Amr vecˇer usnul, vnikli k neˇmu, sebrali jı´ mecˇ z krku a pak vzali zcepeneˇle´ho psa a prˇiva´zali ji k neˇmu provazem. Pak ji hodili do jedne´ ze studnı´ rodu Banu´ Salama, kde byli lidske´ vy´kaly. ’Amr ibn al-Dzˇumu´hji pak druhe´ho dne nenasˇel na sve´m mı´steˇ i vysˇel, aby ji hledal, azˇ ji nalezl hlavou dolu˚ v te´ studni prˇiva´zanou ke chcı´ple´mu psu. Kdyzˇ spatrˇil, v jake´m je stavu a kdyzˇ s nı´m promluvili ti z jeho kmene, kdo prˇijali isla´m, prˇijal isla´m i on a bu˚h se nad nı´m smiloval a ucˇinil jeho isla´m spra´vny´m. Dalsˇ´ıho roku se z Medı´ny vypravilo do Mekky nezvykle mnoho poutnı´ku˚. Spolu s pohany hotovı´cı´mi se k tradicˇnı´m obrˇadu˚m s nimi totizˇ jel i velky´ pocˇet muslimu˚, aby konali pout’ve jme´nu jedine´ho Boha. Jejich karavana cˇ´ıtala trˇiasedmdesa´t muzˇu˚ a dveˇ zˇeny a vsˇichni se opeˇt sesˇli na al-’Aqabeˇ s Muhammadem, aby slozˇili novou prˇ´ısahu, „prˇ´ısahu muzˇu˚“. Vzhledem k tomu, zˇe se od minule´ho jedna´nı´ situace mezi qurajsˇovsky´mi rody sta´le vyostrˇovala, doprova´zel Muhammada tentokra´t jeho stry´c, hla-va Ha´sˇimovcu˚ al-’Abba´s, a hned po prˇ´ıchodu vyzval emisary, aby jasneˇ a jednoznacˇneˇ vyjevili sve´ u´mysly. Rˇekl, zˇe azˇ dosud Muhammada ochra-nˇovaly rody Banu´ Ha´sˇim a Banu´ ’Abd al-Muttalib a na nich lezˇ´ı cela´ tı´-ha zodpoveˇdnosti za jeho bezpecˇ´ı. Pokud ji budou Medı´nsˇtı´ ochotni prˇe-jmout, at’se k tomu zava´zˇou ihned, protozˇe jinak to bude vypadat, zˇe nejde jen o osobnı´ za´lezˇitost jeho synovce, ale zˇe se vsˇichni Ha´sˇimovci hotovı´ k boji proti vlastnı´mu kmeni a hledajı´ spojence. Medı´nˇane´ byli ochotni na sebe takovy´ za´vazek vzı´t, pozˇadovali vsˇak na opla´tku slib, zˇe je Muhammad nikdy neopustı´, nepodlehne vola´nı´ krve a nevra´tı´ se ke svy´m prˇ´ıbuzny´m, pokud by napeˇtı´ povolilo. Muhammad vsˇak jejich obavy rozpty´lil. Jeden z medı´nsky´ch u´cˇastnı´ku˚ setka´nı´ o tom vypra´veˇl: I usma´l se Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Potom pravil: Krev je krev, sva´tost vsˇak je sva´tost. Vy jste ze mne a ja´ jsem z va´s. Budu bojovat proti tomu, proti komu bojujete vy a budu zˇ´ıt v mı´ru s tı´m, s ky´m se vy smı´rˇ´ıte. Tak byla uzavrˇena „Akaba druha´“, smlouva, ktera´ poprve´ v Ara´bii prˇenesla lidi prˇes rodovou soudrzˇnost k jine´mu, pevneˇjsˇ´ımu svazku, svazku veˇrˇ´ıcı´ch v jedine´ho Boha, a Medı´nsˇtı´ slozˇili „prˇ´ısahu muzˇu˚“, zˇe budou za Muhammada bojovat tak, jako kdyzˇ bra´nı´ sve´ zˇeny a starce. Tentokra´t se vsˇak uzˇ setka´nı´ tolika lidı´ prˇed Qurajsˇovci nepodarˇilo utajit. Hned nazı´trˇ´ı uderˇili na medı´nske´ poutnı´ky, procˇ se paktujı´ s Muhammadem, kdyzˇ prˇece mezi nimi a Qurajsˇovci nenı´ neprˇa´telstvı´. Ti Chazradzˇovci, kterˇ´ı neprˇistoupili k isla´mu dohodu poprˇeli, muslimove´, aby neporusˇili pra´veˇ slozˇeny´ slib, zˇe nebudou lha´t, a za´rovenˇ nebyli vystaveni u´toku, mlcˇeli, a tak se poutnı´ku˚m podarˇilo bez u´hony vyjet z meˇsta. Pravda vsˇak prˇesto vysˇla najevo a Qurajsˇovci jesˇteˇ stacˇili dostihnout jednoho z Medı´nˇanu˚, Sa’da ibn ’Uba´du, a zajali ho. Zabı´t se ho neodvazˇovali, to by znamenalo okamzˇite´ rozpouta´nı´ va´lky, ale veˇznili ho a mucˇili, dokud 21
ho nevykoupil obchodnı´k Dzˇubajr ibn Mut’am a neodvezl ho cestou do Sy´rie do rodne´ho meˇsta. Pro muslimy nastalo nejkrusˇneˇjsˇ´ı obdobı´. Qurajsˇovci se oba´vali, zˇe Muhammadovo spojenectvı´ s Awsovci a Chazradzˇovci by mohlo u´plneˇ zvra´tit dosavadnı´ pomeˇry v Ara´bii a snazˇili se isla´m zadusit za kazˇdou cenu, dokud jesˇteˇ majı´ muslimskou obec nadosah. Muhammad proto zacˇal muslimy po maly´ch skupinka´ch odesı´lat k souveˇrcu˚m do Medı´ny. Jejich emigrace - hidzˇra - trvala neˇkolik meˇsı´cu˚ a probı´hala za sta´le svı´zelneˇjsˇ´ıch podmı´nek, protozˇe Mekka´nci se snazˇili muslimy zadrzˇovat a uprchlı´ci museli obvykle zanechat doma vesˇkery´ majetek a odcha´zeli s holy´ma rukama.4 Jen Muhammad sta´le setrva´val v Mekce v pevne´ vı´rˇe, zˇe ho jako sve´ho proroka bu˚h ochra´nı´, prˇestozˇe proti neˇmu smeˇrˇovaly cˇ´ım da´l tı´m hroziveˇjsˇ´ı u´toky a prˇestozˇe veˇdeˇl, zˇe uzˇ forma´lneˇ ztratil ochranu sve´ho rodu. O tom, jak v te´to dobeˇ uzˇ Mekka´nci prˇesta´vali respektovat vsˇechna dosavadnı´ pravidla, se traduje od ’Urwy ibn al-Zubajra: Vypta´val jsem se Ibn ’Umara ibn al-’A´se a pravil jsem: Zprav mne o nejhorsˇ´ı veˇci, kterou ucˇinili pohane´ prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Pravil: Kdyzˇ se prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, modlil u severoza´padnı´ho rohu Ka’by, prˇiblı´zˇil se ’Uqba ibn Abu´ Mu’ajt, vlozˇil mu na krk svu˚j odeˇv a sˇkrtil ho silny´m sˇkrcenı´m. Prˇisˇel vsˇak Abu´ Bakr, uchopil ho za rameno, odstrcˇil ho od proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: Cozˇ zabijete cˇloveˇka, zˇe rˇekne my´m Pa´nem je bu˚h?! Skoro vsˇichni muslimove´ uzˇ dleli v Medı´neˇ, ale Qurajsˇovci sta´le nedoka´zali Uhodnout, zda chce Muhammad take´ emigrovat nebo setrva´ doma, protozˇe si dobrˇe vzpomı´nali na prvnı´ hidzˇru, kdy uprchlı´ci odjeli do Habesˇe, ale Muhammad zu˚stal v Mekce. Neusta´le ho vsˇak hlı´dali, nebot’veˇdeˇli, zˇe pokud se osobneˇ postavı´ do cˇela medı´nsky´ch muslimu˚, kterˇ´ı jizˇ mezitı´m spolu s prˇisteˇhovalci zı´skali mezi nezˇidovsky´mi kmeny veˇtsˇinu, mu˚zˇe Mekku napadnout nemalou ozbrojenou silou. Ve sta´le nervo´zneˇjsˇ´ı atmosfe´rˇe nakonec svolali poradu do Da´r al-nadwa, aby rozhodli o definitivnı´m rˇesˇenı´. V bourˇlive´ diskusi nejprve padl na´vrh, aby byl Muhammad zajat a zabra´nilo se mu za kazˇdou cenu odjet z meˇsta. Dokud bude drzˇen Mekka´nci jako rukojmı´, nemohou moci jeho veˇrnı´ zau´tocˇit. Radika´lnı´ neprˇa´tele´ isla´mu pozˇadujı´cı´ konecˇne´ rˇesˇenı´ ale zı´skali navrch. Jak k tomu dosˇlo, lı´cˇ´ı isla´mska´ tradice: I zjevil se jim d’a´bel v podobeˇ ctihodne´ho starce majı´cı´ho na sobeˇ roucho. Postavil se u dverˇ´ı radnice, a kdyzˇ ho videˇli sta´t u jejı´ch dverˇ´ı, pravili: Kdo je ten starˇec? Pravil: Starˇec z lidu nadzˇdske´ho, jenzˇ slysˇel, na cˇem jste se domluvili. Prˇisˇel k va´m, aby slysˇel, co rˇ´ıka´te, a mozˇna´ va´m pomu˚zˇe na´zorem a radou. Pravili: Dobra´, vejdi. I vesˇel k nim. Qurajsˇovsˇtı´ pohlava´rˇi se nakonec dohodli, zˇe Muhammada zabijı´. Aby zabra´nili odveteˇ, meˇl kazˇdy´ z dvana´cti prˇednı´ch klanu˚ vyslat jednoho silne´ho mladı´ka a vsˇichni nara´z meˇli Muhammada probodat dy´kami, takzˇe by nebylo mozˇne´ zjistit, 4 Od dob emigrace - hidzˇry - se muslimu˚m, kterˇ´ı uprchli z Mekky, zacˇalo rˇ´ıkat muha´dzˇiru´na pocˇesˇteˇne´ muha´dzˇirove´, a medı´nsky´m muslimu˚m pomocnı´ci - ansa´r.
22
kdo zasadil prvnı´ smrtı´cı´ u´der. Muhammadovi prˇ´ıbuznı´ by pak nemohli usilovat o krevnı´ mstu proti dvana´cti rodu˚m najednou a museli by prˇistoupit jen na vyplacenı´ odsˇkodne´ho za prolitou krev. Muhammadovi se prˇesto nakonec podarˇilo za dramaticky´ch okolnostı´ z meˇsta na poslednı´ chvı´li uprchnout. Do jeho lu˚zˇka se polozˇil bratranec ’Alı´ a prˇikryl se jeho slavny´m zeleny´m hadramautsky´m pla´sˇteˇm, takzˇe prˇelstil vrahy cˇekajı´cı´ prˇed domem a pozorujı´cı´ ho sˇkvı´rou ve dverˇ´ıch. Muhammad s prˇ´ıtelem Abu´ Bakrem zatı´m na dvou prˇipraveny´ch velbloudech odjeli pod prˇ´ıkrovem noci na opacˇnou stranu, nezˇ lezˇela Medı´na, aby zma´tli prona´sledovatele, a neˇkolik dnu˚ se skry´vali v jeskyni za Mekkou, nezˇ se Qurajsˇovci vzdali stı´ha´nı´. I prˇes pecˇliveˇ prˇipraveny´ pla´n vsˇak neˇko-likra´t unikli jen za´zrakem, nezˇ konecˇneˇ po ty´dnu dojeli oklikami na okraj medı´nske´ oa´zy. Muhammada nadsˇeneˇ prˇivı´tali vsˇichni muslimove´, me-dı´nsˇtı´ i mekka´nsˇtı´, a vlı´dneˇ ho prˇijalo i ostatnı´ obyvatelstvo. Prvnı´m cˇinem nove´ho vu˚dce federace Awsovcu˚, Chazradzˇovcu˚ a muslimu˚ z Mekky bylo zalozˇenı´ Prorokovy mesˇity, dnes po Velke´ mesˇiteˇ postavene´ kolem Ka’by muslimy nejuctı´vaneˇjsˇ´ıho mı´sta. Tento u´teˇk, emigrace - hidzˇra - se uskutecˇnil prˇiblizˇneˇ deset let po Muhammadoveˇ prvnı´m zjevenı´, roku 622, a byl pozdeˇji urcˇen za pocˇa´tek isla´mske´ho letopocˇtu. Od Muhammadova prˇ´ıchodu se take´ meˇstu mı´sto Jathrib zacˇalo rˇ´ıkat Meˇsto Prorokovo - Madı´nat an-nabı´ - zkra´ceneˇ a pocˇesˇteˇne´ Medı´na.
1.7
Vytva´rˇenı´ isla´mske´ho sta´tu
Hidzˇra zaha´jila v deˇjina´ch isla´mu a lidstva novou etapu, vytva´rˇenı´ isla´mske´ho sta´tu. Isla´mska´ obec - umma - uzˇ nemusela bojovat o hole´ prˇezˇitı´, ocitla se v relativnı´m bezpecˇ´ı a navı´c byla cˇ´ım da´l tı´m pocˇetneˇjsˇ´ı. Princip spolecˇenstvı´ zalozˇene´ho na vı´rˇe nahradil veˇdomı´ pokrevnı´ prˇ´ıbuznosti, jedine´ pouto, na ktere´m sta´la dosavadnı´ spolecˇnost. Na neˇm jizˇ vznikla v Mekce na´bozˇenska´ obec - umma, jejı´ prˇ´ıslusˇnı´ci ovsˇem jinak dosud setrva´vali v rodovy´ch struktura´ch. V Medı´neˇ se umma postupneˇ prˇetva´rˇela ve sta´t s vlastnı´mi za´kony, financemi, arma´dou a byrokraticky´m apara´tem. Muhammad tyto orga´ny ustavoval tı´m, jak jmenoval guverne´ry ovla´dnuty´ch u´zemı´, zava´deˇl vybı´ra´nı´ danı´ diferencovany´ch podle konfese poplatnı´ku˚, organizoval vojenske´ vy´pravy, uzavı´ral smlouvy s arabsky´mi kmeny a mnoha dalsˇ´ımi opatrˇenı´mi. To vsˇe byl ovsˇem dlouhodoby´ proces a zejme´na v pocˇa´tcı´ch prˇechodu od na´bozˇenske´ obce k teokraticke´mu sta´tu musela nova´ spolecˇnost mimo jine´ jesˇteˇ sta´le prˇekona´vat urcˇitou vnitrˇnı´ roztrˇ´ısˇteˇnost. Muslimove´ z ru˚zny´ch kmenu˚ k sobeˇ sice meˇli dosud nevı´daneˇ vstrˇ´ıcny´ vztah, ale veˇdomı´ sı´ly pokrevnı´ho sprˇ´ızneˇnı´ prˇetrva´valo. Muhammad proto ustanovil pozoruhodny´ institut adoptivnı´ho sbratrˇenı´ - mu’acha´t - slouzˇ´ıcı´ po urcˇitou dobu jako prˇechodny´ mezistupenˇ od kmenove´ ke kvalitativneˇ nove´ spolecˇnosti. Mekka´nsˇtı´ emigranti se po u´teˇku do Mekky veˇtsˇinou ocitli u´plneˇ bez prostrˇedku˚. Majetek museli zanechat v rodne´m meˇsteˇ a jako obchodnı´ci se bez za´kladnı´ho kapita´lu v Medı´neˇ, jezˇ zˇila prˇeva´zˇneˇ ze zemeˇdeˇlstvı´ a rˇemesel, nedoka´zali uchytit. Mnozı´ navı´c neprˇivykli odlisˇne´mu podnebı´ a trpeˇli zpocˇa´tku 23
rozlicˇny´mi neduhy, takzˇe bez pomoci by byl jejich zˇivot nadmı´ru svı´zelny´. Muhammad proto jednoho dne v pru˚beˇhu prvnı´ho roku po hidzˇrˇe v domeˇ Ma´lika ibn Anase prohla´sil oficia´lneˇ peˇtacˇtyrˇicet dvojic muzˇu˚ - vzˇdy po jednom medı´nske´m a jednom mekka´nske´m muslimovi - za bratry se vsˇemi pra´vy a povinnostmi z toho vyply´vajı´cı´mi. Toto isla´mske´ bratrstvı´ bylo dokonce jesˇteˇ silneˇjsˇ´ı nezˇ pokrevnı´, protozˇe adoptivnı´ bratr meˇl v deˇdictvı´ prˇednost prˇed vlastnı´mi prˇ´ıbuzny´mi. Jak pevna´ byla tato nova´ bratrstvı´ a jak doma´-cı´ muslimove´ poma´hali svy´m prˇisteˇhovaly´m bratrˇ´ım, vzpomı´nal Anas: Prˇisˇel k na´m ’Abdal-Rahma´n ibn ’Awfa Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prohla´sil za bratry jeho a Sa’da ibn Rabı´´u, jenzˇ byl bohat. I pravil Sa’d: Ansa´rove´ veˇdı´, zˇe jsem mezi nimi jednı´m z nejbohatsˇ´ıch. Rozdeˇlı´m svu˚j majetek napu˚l mezi sebe a tebe. Ma´m take´ dveˇ zˇeny. Pohled tedy, ktera´ z nich se ti vı´ce lı´bı´, ja´ se s nı´ rozvedu, a azˇ bude volna´, ozˇenı´sˇ se s nı´ ty. I pravil ’Abd al-Rahma´n: Ke´zˇ ti bu˚h pozˇehna´ ve tve´ rodineˇ. A toho dne se jizˇ nevra´til, dokud mu nedal stranou trochu tuku a tvarohu. Neusta´val a pokracˇoval, azˇ prˇisˇel k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, se stopami zˇlute´ barvy. I pravil mu Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Co je to za vu˚ni? Pravil: Ozˇenil jsem se s jednou zˇenou z ansa´ru˚. Pravil: Kolik jsi za ni dal? Pravil: Pecku zlata. Pravil: Prˇiprav hostinu, byt’by byla z jedine´ kozy. Pozdeˇji, kdyzˇ byly prˇekona´ny zakorˇeneˇne´ prˇedsudky o nenahraditel-nosti rodove´ho svazku a prˇisteˇhovalci byli materia´lneˇ le´pe zajisˇteˇni, Mu-hammad institut sbratrˇenı´ redukoval, takzˇe adoptivnı´ sourozenci po sobeˇ nedeˇdili, a dalsˇ´ı bratrstvı´ uzˇ nevyhlasˇoval. Stalo se tak na za´kladeˇ jednoho ze zjevenı´, dnes zarˇazene´ho v Kora´nu jako poslednı´ versˇ su´ry Korˇisti, kde se rˇ´ıka´: A ti kdozˇ posle´ze uveˇrˇili a emigrovali a vedli svatou va´lku s va´mi, ti patrˇ´ı k va´m. Rodem sprˇ´ızneˇnı´ jsou si navza´jem blizˇsˇ´ı nezˇ s jiny´mi dle knihy Bozˇ´ı, bu˚h veˇru zna´ kazˇdou veˇc nejle´pe. Jako v mnoha jiny´ch Muhammadovy´ch cˇinech je ovsˇem i v tomto prˇ´ıpadeˇ videˇt pruzˇnost jeho mysˇlenı´ a citlivost, s jakou doka´zal trpeˇliveˇ a postupneˇ meˇnit na´zory a prˇedsudky hluboce zakotvene´ v mentaliteˇ kazˇde´ho cˇloveˇka, jezˇ nelze nara´z vyrvat a bezezbytku odstranit. Za pomoci medı´nsky´ch souveˇrcu˚ a dı´ky obchodnı´mu talentu tedy rodı´cı´ se isla´msky´ sta´t rychle prˇekona´val nejveˇtsˇ´ı ekonomicke´ potı´zˇe, i kdyzˇ zˇivot v nove´ spolecˇnosti nebyl bez proble´mu˚. Jednı´m z nich byly vztahy uvnitrˇ meˇsta, zvla´sˇteˇ se zˇidovsky´mi kmeny. Zˇide´ Muhammada zprvu vı´tali a vza´jemny´ pomeˇr mezi nimi a muslimy byl prˇa´telsky´. Muslimove´ a zˇide´ vyzna´vali te´hozˇ Boha a i v rˇadeˇ ritua´lnı´ch prˇedpisu˚ se tehdy isla´m s judaismem jesˇteˇ shodoval - muslimove´ se modlili smeˇrem k Jeruzale´mu, Muhammadovi dosud nebyla zjevena povinnost pu˚stu v meˇsı´ci ramada´nu a postil se stejneˇ jako medı´nsˇtı´ zˇide´ desa´te´ho dne meˇsı´ce muharramu a podobneˇ. Muhammad uzavrˇel s medı´nsky´mi zˇidy smlouvu o prˇa´telstvı´ a dal v prvnı´m roce po hidzˇrˇe sepsat dokument, jemuzˇ se tehdy rˇ´ıkalo al-Kita´b - Kniha nebo al-Sahı´fa - List, dnes je obvykle zna´my´ jako „Medı´nska´ u´stava“. Vymezil 24
v neˇm vztahy mezi muslimy a zˇidy, asi o rok pozdeˇji prˇipojil jesˇteˇ cˇa´st upravujı´cı´ vztahy ke Qurajsˇovcu˚m a mezi muslimy navza´jem. Dokument pry´ nosil prˇiveˇsˇeny´ ke sve´mu mecˇi zvane´mu Dhu´ al-fiqa´r. Zˇide´ byli v tomto obdobı´ dosud bra´ni jako spojenci a zpocˇa´tku se tak i chovali. Zanedlouho ale zacˇalo mezi nimi a muslimy docha´zet k prvnı´m trˇenicı´m a konfliktu˚m. Podobneˇ jako v zacˇa´tcı´ch Muhammadova posla´nı´ v Mekce, take´ zde se nejprve soustrˇed’ovaly na ryze teologicke´ diskuse, kdy muslimove´ va´sˇniveˇ obhajovali sve´ho proroka a pravdivost jeho poselstvı´ proti racionalisticky´m zˇidovsky´m skeptiku˚m a jejich vı´rˇe ve spra´vnost vlastnı´ch svaty´ch textu˚. Muhammad sa´m spory nejprve mı´rnil. Neprˇa´l si roztrzˇku se zˇidovsky´mi kmeny, sotva se podarˇilo sjednotit Awsovce s Chazradzˇovci, a judaismu, na´bozˇenstvı´ se stejnou podstatou jako isla´m, si va´zˇil. Dbal vsˇak, aby isla´m nezacˇal by´t pod vlivem zˇidovske´ propagandy povazˇova´n jen za zˇidovskou nebo krˇest’anskou sektu. Tradice vypra´vı´, jak muslimy uklidnˇoval, takto: Lide´ knihy recitova´vali hebrejsky To´ru a vysveˇtlovali ji arabsky lidem isla´mu. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Neveˇrˇte lidem knihy ani je nepokla´dejte za lha´rˇe, ny´brzˇ rˇekneˇte: Uveˇrˇili jsme v Boha a v to, co seslal na´m. Druha´, vneˇjsˇ´ı fronta, na nı´zˇ se isla´mska´ umma pousˇteˇla do boje, byl za´pas s mekka´nsky´mi Qurajsˇovci. Jak jizˇ bylo rˇecˇeno, prˇi pomeˇrech panu-jı´cı´ch v Ara´bii bylo pokla´da´no za zcela lega´lnı´ zpu˚sob obzˇivy loupe-zˇit u teˇch kmenu˚, s nimizˇ nebyla uzavrˇena spojenecka´ smlouva. Pro muslimy, zvla´sˇteˇ mekka´nske´, kterˇ´ı museli prˇi emigraci nechat veˇtsˇinu majetku v rukou qurajsˇovsky´ch modlosluzˇebnı´ku˚, bylo proto samozrˇejme´, zˇe zacˇali uvazˇovat o na´jezdech na bohate´ obchodnı´ karavany vysı´lane´ z rodne´ho meˇsta. Kromeˇ cˇisteˇ hospoda´rˇske´ stra´nky veˇci bylo snad jesˇteˇ du˚lezˇiteˇjsˇ´ım aspektem doby´t zpeˇt prestizˇ, posˇramocenou vynuceny´m odchodem do Medı´ny a perspektiva rozsˇ´ırˇenı´ isla´mu po Ara´bii pod dojmem sı´ly jeho bojovnı´ku˚. Je opeˇt trˇeba si uveˇdomit rozdı´ly v dobove´m uvazˇova´nı´. Nasˇe dnesˇnı´ mentalita si navykla staveˇt nadevsˇe mı´r a jeho udrzˇenı´, cˇasto za cenu neadekva´tnı´ch u´stupku˚. Celou historiı´ lidstva se vsˇak po veˇky ta´hne spı´sˇe u´cta k idea´lu˚m a k lidem, kterˇ´ı za neˇ byli schopni bojovat bez ohledu na cokoliv, vcˇetneˇ svy´ch zˇivotu˚. Prˇ´ıklad takovy´ch lidı´ mohl isla´mu u ostatnı´ch Arabu˚ jedineˇ prospeˇt a zjednat mu respekt. Literatura obvykle uva´dı´ jako prvnı´ ozbrojeny´ konflikt mezi muslimy a Qurajsˇovci bitvu u Badru, jezˇ se strhla koncem zimy druhe´ho roku hidzˇry, tedy v brˇeznu roku 624. Ve skutecˇnosti vyslal Muhammad prvnı´ skupiny muha´dzˇiru˚ na razie uzˇ mnohem drˇ´ıve. Asi osm meˇsı´cu˚ po hidzˇrˇe uzˇ vyjela cˇtyrˇiceticˇlena´ skupina pod velenı´m jeho stry´ce Hamzy k pobrˇezˇnı´ lokaliteˇ ’Ajsu, kde ta´borˇila karavana vedena´ Abu´ Dzˇahlem prova´zena´ asi trˇemi sty jezdci. K boji nedosˇlo dı´ky zprostrˇedkova´nı´ Madzˇdı´ho ibn ’Amra al-Dzˇuhanı´ho, jenzˇ meˇl prˇa´telske´ vztahy s obeˇma stranami. Soucˇasneˇ se sˇedesa´t muslimsky´ch jezdcu˚ v cˇele s ’Ubajdem ibn al-Ha´rithem prˇiblı´zˇilo k lezˇenı´ jine´ karavany prova´zene´ Abu´ Sufja´nem a dveˇma sty jezdci v hidzˇa´zke´m u´dolı´ Ra´bigh. Muslimove´ se bez boje sta´hli, jen Sa’d ibn Abu´ Waqqa´s vystrˇelil jediny´ sˇ´ıp, jenzˇ vesˇel do deˇjin jako prvnı´ strˇela va´lek za isla´m - dzˇiha´du. Acˇkoliv tyto pokusy zda´nliveˇ nezaznamenaly u´speˇch, byly jizˇ prˇedznamena´nı´m toho, zˇe muslimove´ prˇecha´zejı´ z defenzı´vy do u´toku, a podarˇilo se prˇi nich take´ uzavrˇ´ıt 25
spojenectvı´ s neˇkolika okolnı´mi kmeny, cozˇ bylo prˇ´ıznakem, zˇe monopol na mı´r a bezpecˇny´ pru˚chod qurajsˇovsky´ch obchodnı´ku˚ karavannı´mi cestami by mohl by´t va´zˇneˇ ohrozˇen. Teprve za rok, po neˇkolika dalsˇ´ıch neu´speˇsˇny´ch vy´prava´ch, se odehra´la pama´tna´ bitva u Badru. Muslimske´ vojsko cˇ´ıtajı´cı´ asi trˇi sta cˇtyrˇicet bojovnı´ku˚, muha´dzˇiru˚ i ansa´ru˚ tam porazilo nahlavu velkou prˇesilu, skoro tisı´c narychlo zmobilizovany´ch Qurajsˇovcu˚, kterˇ´ı se vydali chra´nit karavanu vracejı´cı´ se ze Sy´rie. Karavana se zbozˇ´ım muslimu˚m sice unikla, ale i tak jejich vojsko zı´skalo velkou korˇist a odvedlo mnoho zajatcu˚, cˇasto vy´znamny´ch Mekka´ncu˚ nebo jejich prˇ´ıbuzny´ch. V bitveˇ padl take´ jeden z u´hlavnı´ch neprˇa´tel isla´mu a Muhammada, Abu´ Dzˇahl, dalsˇ´ıho prˇeda´ka protiisla´msky´ch sil, Abu´ Lahaba, zpra´va o pora´zˇce od nena´videˇny´ch muslimu˚ tak zdeptala, zˇe onemocneˇl a po ty´dnu zemrˇel. Podle tradice muslimove´ tohoto necˇekane´ho vı´teˇzstvı´ dobyli nejen svou statecˇnostı´, ale take´ dı´ky pomoci andeˇlu˚ seslany´ch Bohem, aby bojovali po jejich boku. ’Alı´ pry´ vzpomı´nal na jejich u´stroj: Turbany jsou korunami Arabu˚. Bı´le´ byly v den bitvy u Badru znamenı´m andeˇlu˚. Rozhodili si je po za´dech, kromeˇ Gabriela, ten meˇl na sobeˇ zˇluty´. Ibn Hisˇa´m cituje vzpomı´nky dalsˇ´ıho bojovnı´ka od Badru, Ma´lika ibn Rabı´´y, na za´zracˇnou pomoc andeˇlu˚: Prona´sleduji v den bitvy u Badru jednoho z modlosluzˇebnı´ku˚, abych mu zasadil u´der, kdyzˇ tu jeho hlava padla drˇ´ıve, nezˇ k nı´ dospeˇl mu˚j mecˇ. I videˇl jsem, zˇe ho zabil kdosi jiny´ nezˇ ja´. Neˇkolik zajatcu˚ zna´my´ch z Mekky svou krutostı´ vu˚cˇi muslimu˚m bylo jesˇteˇ beˇhem na´vratu do Medı´ny popraveno, o osudu dalsˇ´ıch rozhodlo zanedlouho seslane´ zjevenı´, dnes zarˇazene´ do Kora´nu jako versˇ 67 ze su´ry Korˇisti: Nebylo da´no zˇa´dne´mu prorokovi, aby meˇl zajatce, dokud nepodmanı´ zemi. Vy chcete to, co nabı´zı´ tento sveˇt, a bu˚h chce onen sveˇt. A bu˚h je mocny´ a moudry´. Veˇtsˇina zajatcu˚ proto byla cˇasem propusˇteˇna za vy´kupne´ pohybujı´cı´ se od jednoho do cˇtyrˇ tisı´c dirhamu˚, nemajetnı´ zadarmo. Bez vy´kupne´ho byl trˇeba propusˇteˇn profesiona´lnı´ ba´snı´k ’Amr al-Dzˇumahı´, otec peˇti nezao-patrˇeny´ch dcer, kdyzˇ slı´bil, zˇe proti Muhammadovi uzˇ nikdy nebude bojo-vat, slovem ani mecˇem. Svu˚j slib vsˇak nedodrzˇel a kdyzˇ byl o rok pozdeˇji zajat v bitveˇ u Uhudu, byl bez ohledu na u´peˇnlive´ prosby popraven. Osudy zajatcu˚ se velmi osobneˇ doty´kaly i samotne´ho Muhammada a cˇasto to byly spletite´ romanticke´ prˇ´ıbeˇhy. Muhammad uzˇ prˇed bitvou vyzval muslimy, aby v boji nezabı´jeli Ha´sˇimovce. Mezi zajatci byl kromeˇ dalsˇ´ıch jeho prˇ´ıbuzny´ch i ´ s ibn al-Rabı´’. Ve vy´kupne´m, jezˇ Zajnab za manzˇel jeho dcery Zajnab, Abu´ al-’A manzˇela poslala, byl take´ na´hrdel-nı´k patrˇ´ıcı´ drˇ´ıve Chadı´dzˇe, ktery´ od nı´ Zajnab dostala jako svatebnı´ dar. Pohnuty´ Muhammad, kdyzˇ sˇperk spatrˇil, propustil zeteˇ bez vy´kupne´ho, zava´zal ho vsˇak, zˇe se se Zajnab rozvede a posˇle ji k otci do Medı´ny, nebot’jejich manzˇelstvı´ rozdeˇlil isla´m, k neˇmuzˇ Zajnab jizˇ drˇ´ıve prˇestoupila. Abu´ 26
´ s svu˚j slib dodrzˇel a zanedlouho po rozvodu se pak vydal na obchodnı´ cestu al-’A do Sy´rie. Byl vsˇak nedaleko Mekky prˇepaden muslimy a oloupen o celou karavanu, v nı´zˇ vezl nejen sve´ zbozˇ´ı, ale i tovar mnoha jiny´ch Mekka´ncu˚. V zoufalstvı´ se za noci proplı´zˇil do Medı´ny ke sve´ by´-vale´ zˇeneˇ a prosil ji o prˇ´ımluvu u Muhammada. Zajnab za neˇj opravdu intervenovala a muslimove´ mu celou korˇist vra´tili, ale Abu´ ´ s jizˇ v cesteˇ do Sy´rie nepokracˇoval. Vra´til se do Mekky, odevzdal sveˇrˇene´ al-’A zbozˇ´ı jeho majitelu˚m a pak se obra´til ke shroma´zˇdeˇny´m Qurajsˇovcu˚m, aby se prˇihla´sil kazˇdy´, kdo u neˇj ma´ jakoukoliv pohleda´vku. Kdyzˇ takto vyrovnal vsˇechny sve´ dluhy, verˇejneˇ se prˇihla´sil k isla´mu a odjel do Medı´ny, kde mu Muhammad dovolil, aby se vra´til k Zajnab. ´ s nebyl jediny´ zajatec, ktery´ prˇestoupil k isla´mu. V Medı´neˇ po Badru Abu´ al-’A zu˚stali i mnozı´ dalsˇ´ı a navı´c za Muhammadem odcha´zeli z Mekky sta´le novı´ konvertite´. Po celou dobu neprˇa´telstvı´ s Qurajsˇovci tak sta´la na Muhammadoveˇ straneˇ obrovska´ vy´hoda, zˇe meˇl mezi Mekka´nci sve´ veˇrne´ - jak nove´ muslimy tak i prˇ´ıbuzne´, kterˇ´ı i prˇes ’aqabske´ smlouvy nikdy nezapomneˇli na pokrevnı´ pouto - a byl detailneˇ informova´n o vsˇem, co se v neprˇa´telske´m ta´borˇe deˇlo.
1.8
Potlacˇenı´ opozice v Medı´neˇ
Necˇekane´ vı´teˇzstvı´ u Badru radika´lneˇ zmeˇnilo postavenı´ muslimske´ obce v Medı´neˇ i mimo ni. V Medı´neˇ zacˇali muslimove´ du˚razneˇ vystupovat proti mı´stnı´ opozici jate´ obavami z naru˚stajı´cı´ho pocˇtu a sı´ly svy´ch sousedu˚. Muhammad byl cely´ zˇivot nakloneˇn odpousˇteˇt spı´sˇe lidem, kterˇ´ı proti neˇmu vystoupili v otevrˇene´m boji se zbranı´ v ruce, vu˚cˇi neprˇa´telu˚m podkopa´vajı´cı´m jeho autoritu slovem vsˇak by´val obvykle nesmirˇitelny´. V Medı´neˇ se proto take´ nejprve vyporˇa´dal pra´veˇ s nimi. Jeden z jeho druhu˚, Sa´lim ibn ’Umajr, zabil hlavu rodu Banu´ ’Amr, Abu´ ’Afka, jenzˇ ani po Badru neprˇestal skla´dat posmeˇsˇne´ versˇe proti isla´mu, kdyzˇ spal na dvorˇe vlastnı´ho domu. ’Umajr ibn Awf zase zabil ze stejne´ho du˚vodu ba´snı´rˇku Asma´’ bint Marwa´n. Dnes se zda´ krute´ a zbabeˇle´, zˇe mohl neˇkdo zabı´t zˇenu obklopenou vlastnı´mi deˇtmi, pra´veˇ kdyzˇ jedno z nich kojila, jen pro-to, zˇe skla´dala satiricke´ ba´sneˇ, ale takove´ pomeˇry v tehdejsˇ´ı spolecˇnosti panovaly a nebyly vlastnı´ jen muslimu˚m. Spı´sˇe naopak, isla´m vytva´rˇel novou kvalitu zˇivota, jezˇ v konecˇne´m du˚sledku zajisˇt’ovala bezpecˇ´ı vsˇem bez ohledu na pu˚vod, muslimove´ vsˇak nebyli lide´ vytrzˇenı´ z prostrˇedı´, zˇijı´cı´ mimo prostor a cˇas, a nemohli se na´hle ve vsˇem chovat u´plneˇ jinak. ’Umajru˚v cˇin take´ ostatneˇ vsˇeobecneˇ - nejen muslimy - nebyl povazˇova´n za zbabeˇlou vrazˇdu bezbranne´ zˇeny, protozˇe Asma´’ byla pod ochranou prˇ´ıbuzny´ch a ’Umajrovi od nich hrozila te´meˇrˇ jista´ smrt. Kdyzˇ se vsˇak sˇel rod Banu´ Chutma, jemuzˇ podle uzna´vany´ch pravidel prˇ´ıslusˇela pomsta, k ’Umajrovi ujistit, zda Asma´’ skutecˇneˇ zabil on, a ’Umajr se s nimi ne-snazˇil ani dohodnout na zaplacenı´ odsˇkodne´ho ani uprchnout, ny´brzˇ pro-hla´sil, zˇe s nimi bude za svou pravdu bojovat, dokud nebude zabit on nebo dokud nepobije vsˇechny mstitele, zapu˚sobilo to na neˇ natolik, zˇe prˇijali isla´m a od odvety ustoupili. Svou vı´ru vsˇak museli skry´vat prˇed vlastnı´mi prˇ´ıbuzny´mi, protozˇe by zase naopak jim od nich 27
hrozilo stejne´ nebezpecˇ´ı. Na Muhammadu˚v prˇ´ıkaz byla take´ nastrojena le´cˇka na dalsˇ´ıho medı´nske´ho protiisla´mske´ho satirika, Ka‘ba ibn al-Asˇrafa, jenzˇ se vypravil sve´ versˇe opeˇvujı´cı´ Mekka´nce padle´ u Badru a ocˇernˇujı´cı´ cˇest muslimsky´ch zˇen, recitovat i do Mekky. Muhammad tuto veˇrolomnost pokla´dal za porusˇenı´ smlouvy o prˇa´telstvı´, a tak jedne´ temne´ noci peˇt muslimu˚ Ka‘ba vyla´kalo ven a ubilo mecˇi s takovou prudkostı´, zˇe jak poznamena´vajı´ historikove´ - jeden mecˇ byl ostatnı´mi prˇerazˇen. Nenı´ divu, zˇe vsˇechny tyto uda´losti vzbuzovaly obavy u medı´nsky´ch nemuslimu˚, zejme´na zˇidu˚, se ktery´mi Muhammad uzˇ zdaleka nemeˇl tak dobre´ vztahy jako zpocˇa´tku. Neusta´le´ teologicke´ spory vyu´stily v otevrˇenou roztrzˇku podporˇenou i neˇkolika zjevenı´mi. Nejzrˇetelneˇjsˇ´ı zna´mkou nove´ situace bylo Muhammadovo ozna´menı´, zˇe mu bu˚h zjevil, aby se dosavadnı´ modlitebnı´ smeˇr muslimu˚ odvra´til od Jeruzale´ma ke Ka’beˇ v Mekce, takzˇe se ra´zem zadnı´ steˇna Prorokovy mesˇity stala steˇnou cˇelnı´. Nakonec vza´jemne´ antagonismy nevyhnutelneˇ prˇerostly v ozbrojeny´ strˇet. V Medı´neˇ tehdy sı´dlily trˇi hlavnı´ zˇidovske´ kmeny, Banu´ al-Nadı´r, Banu´ Qurajza a Banu´ Qajnuqa´’ - podle dobovy´ch pramenu˚ meˇl kazˇdy´ z nich asi sedm set bojovnı´ku˚ - a kolem dvaceti mensˇ´ıch kmenu˚. Stejneˇ jako pohan-ske´ arabske´ kmeny ovsˇem ani zˇidy konfese nesjednocovala, takzˇe nad muslimy nemeˇli prˇevahu. Historikove´ nejsou jednotnı´ v na´zoru na to, co bylo bezprostrˇednı´ prˇ´ıcˇinou boje, jenzˇ se strhl s Banu´ Qajnuqa´’. Orienta-liste´ ho vidı´ jen jako preventivnı´ opatrˇenı´, ktery´m si Muhammad kryl za´da prˇed veˇtsˇ´ım nebezpecˇ´ım hrozı´cı´m mu z Mekky. Neˇkterˇ´ı muslimsˇtı´ deˇje-pisci zase citujı´ zpra´vu, podle ktere´ Muhammad zˇidy vyzval, aby bud’ prˇi-jali isla´m, nebo opustili Medı´nu: Kdyzˇ jsme byli v mesˇiteˇ, vysˇel Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: Vyrazˇte na zˇidy! I vysˇli jsme s nı´m, azˇ jsme dosˇli k synago´ze. Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, stanul a zavolal na neˇ rˇka: Zˇide´, prˇijmeˇte isla´m a budete zachra´neˇni! I pravili: Uzˇ jsi to vyrˇ´ıdil, Abu´ al-Qa´sime. I pravil jim Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Toto chci. Pak to rˇekl trˇikra´te a pravil: Vezte, zˇe tato zem je Boha a jeho Posla a ja´ va´s veˇru chci z te´to zemeˇ vyhnat. Kdo z va´s shleda´ neˇco ze sve´ho majetku, necht’to proda´, jinak veˇzte, zˇe tato zem je Boha a jeho proroka. Jinı´ muslimsˇtı´ historikove´ pak tento prˇ´ıbeˇh kladou azˇ do za´veˇrecˇne´ fa´ze konfliktu s Banu´ Qajnuqa´’, zatı´mco na jeho pocˇa´tek stavı´ jinou uda´lost. Do cˇtvrti Banu´ Qajnuqa´’ pry´ prˇisˇla zahalena´ muslimska´ zˇena, aby si u tamnı´ch zlatnı´ku˚ prosluly´ch svou zrucˇnostı´ dala prˇedeˇlat sve´ sˇperky. Jeden ze zˇidu˚ jı´ potajı´ prˇisˇpendlil za´voj na zed’, takzˇe kdyzˇ vstala, za´voj jı´ za smı´chu prˇ´ıtomny´ch spadl. Zˇena se dala do krˇiku, do kra´mku vtrhlo neˇkolik muslimu˚ a namı´steˇ zabili jeho majitele. Ra´zem se strhla vsˇeobecna´ rˇezˇ a po urputne´m boji byli zˇide´ nuceni ustoupit do sve´ opevneˇne´ cˇtvrti, kde se zabarika´dovali. Plny´ch patna´ct dnı´ je tam muslimove´ oble´hali, azˇ je nako-nec donutili vzda´t se na milost a nemilost. Muhammad chteˇl zprvu da´t vsˇechny muzˇe Banu´ Qajnuqa´’ pobı´t, na prˇ´ımluvu vlivne´ho Medı´nˇana, ’Abdulla´ha ibn Ubajje ibn Salu´la, ktery´ byl zava´za´n Banu´ Qajnuqa´’ za drˇ´ıveˇjsˇ´ı ochranu a spojenectvı´, byl vsˇak nakonec prvnı´ z medı´nsky´ch zˇi-dovsky´ch kmenu˚ jen vypoveˇzen. Zˇide´ ovsˇem 28
museli zanechat na mı´steˇ sve´ zbraneˇ i zlatnicke´ na´rˇadı´ a odesˇli nejprve do Wa´dı´ al-Qura´, a pozdeˇji, kdyzˇ muslimove´ ovla´dli cely´ Arabsky´ poloostrov, se usı´dlili v Adhrt’a´tu na hra-nicı´ch Sy´rie. Meˇsı´c cˇi dva po vyhna´nı´ zˇidu˚ Banu´ Qajnuqa´’ dosˇlo k prvnı´mu incidentu s Qurajsˇovci od bitvy u Badru. Abu´ Sufja´n podnikl s neˇkolika desı´tkami, snad azˇ dveˇma stovkami muzˇu˚ odvetny´ na´jezd v tradicˇnı´m arabske´m stylu. Prˇepadl statek al-’Urajd na okraji Medı´ny, zabil dva muzˇe, usedlost vyraboval a znicˇil a pak uprchl. Mnoho sla´vy si ale nevyslouzˇil, rozhodneˇ to nestacˇilo k zı´ska´nı´ ztracene´ du˚stojnosti Mekka´ncu˚ a odrazilo se to i v posmeˇsˇne´m jme´nu, jezˇ na´jezd dostal - bitva al-Sawı´q. Sawı´q byla mouka, ze ktere´ si bojovnı´ci na cesteˇ varˇili kasˇi, a na´jezdnı´ci prchali prˇed muslimsky´mi prona´sledovateli tak kvapneˇ, zˇe sve´ za´soby cestou poztra´celi. Z obav prˇed rostoucı´ muslimskou mocı´ proti mlade´mu sta´tu zacˇaly vystupovat i okolnı´ kocˇovne´ kmeny. Banu´ Ghatafa´n a Banu´ Sulajm proti Medı´neˇ vyslaly spojene´ vojsko, ale kdyzˇ jim Muhammad vyta´hl vstrˇ´ıc ke Qarqarat al-Kudr, zalekli se a rozprchli, takzˇe muslimu˚m bez boje padla do rukou korˇist cˇ´ıtajı´cı´ na peˇt set velbloudu˚. Podobneˇ neslavneˇ dopadl i pokus kmenu˚ Banu´ Tha’laba a Banu´ Muha´rib. Muhammad vsˇak nechteˇl s okolnı´mi beduı´ny va´lcˇit. Da´val prˇednost uzavı´ra´nı´ spojenecky´ch smluv, i kdyzˇ je kmeny cˇasto musely uzavı´rat pod na´tlakem, a take´ vysı´lal misiona´rˇe a vyzy´val k prˇijetı´ isla´mu poselstva, jezˇ za nı´m nynı´ prˇicha´zela do Medı´ny. Dı´ky te´to politice se mu zanedlouho podarˇilo Mekka´ncu˚m prˇerusˇit tradicˇnı´ bezpecˇnou trasu do Sy´rie po Za´padnı´ cesteˇ. Qurajsˇovci ovsˇem byli na obchodu existencˇneˇ za´vislı´ a nemeˇli jinou volbu, nezˇ se prˇece jen pokusit s karavanou proniknout. Aby se vyhnuli u´zemı´m kontrolovany´m Muhammadem a jeho novy´mi spojenci, vydali se tentokra´t do Sy´rie svı´zelnou bezvodou stezkou vedoucı´ oklikou prˇes Ira´k a navı´c oproti obycˇeji v zimeˇ, jednak aby nepotrˇebovali tolik vody a jednak aby muslimy zma´tli. Muhammad meˇl ale v Mekce dobre´ informa´tory. Jeden z nich, Nu’ajm ibn Mas’u´d al-Asˇja’ı´ se neprodleneˇ odebral do Medı´ny, aby Muhammada po-drobneˇ zpravil o pla´nech Qurajsˇovcu˚, a tak se karavana pro stovku jezdcu˚ z Medı´ny vedeny´ch Zajdem ibn Ha´rithou stala snadnou korˇistı´. Jejı´ stra´zˇci se ani neodhodlali postavit na odpor. Radeˇji se rozprchli a nechali na mı´steˇ zbozˇ´ı za milio´n dirhamu˚ i vu˚dce vy´pravy, Fura´ta ibn Hajja´na, jenzˇ radeˇji prˇijal isla´m, aby si zachra´nil zˇivot. Napeˇtı´ a boje neusta´le prova´zely ru˚st isla´mu i v Medı´neˇ. Po prvnı´m vysı´dlene´m zˇidovske´m kmeni, Banu´ Qajnuqa´’ prˇisˇli na rˇadu Banu´ an-Nadı´r. Muslimsˇtı´ deˇjepisci rˇ´ıkajı´, zˇe to bylo kvu˚li porusˇova´nı´ smlouvy o prˇa´telstvı´ a uva´deˇjı´ i neˇkolik konkre´tnı´ch za´vazˇny´ch prˇ´ıkladu˚: Nadı´rovci pry´ byli na´pomocni Mekka´ncu˚m prˇi razii al-Sawı´q a u´dajneˇ se dokonce pokousˇeli i o atenta´t na Muhammada. Neˇktere´ prameny vypra´veˇjı´ o tom, zˇe Muhammada se chystali na teologicke´ diskusi zavrazˇdit potajı´ prˇineseny´mi dy´kami trˇi rabı´ni, ale spiknutı´ muslimu˚m prozradil jeden cˇlen Banu´ Nadı´r, ktery´ prˇestoupil na isla´m. Jine´ zpra´vy tvrdı´, zˇe zˇide´ chteˇli Muhammada zabı´t balvanem shozeny´m z domu, kdyzˇ prˇisˇel na jedna´nı´ do jejich cˇtvrti. V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ vsˇak nakonec k boji dosˇlo a meˇl prakticky stejny´ pru˚beˇh jako s Banu´ Qajnuqa´’. Muslimove´ Nadı´rovce oblehli v jejich cˇtvrti a po zjevenı´, recitovane´m Muhammadem prˇ´ımo k te´to situaci, se dali i do ka´cenı´ a pa´lenı´ jejich datlovy´ch ha´ju˚ v mı´steˇ zvane´m al-Buwajra. Zˇide´ se radeˇji uzˇ po peˇti dnech vzdali 29
a byl jim povolen odchod s vesˇkery´m movity´m majetkem. I tak po nich na mı´steˇ zu˚stala jesˇteˇ velka´ korˇist, mimo jine´ i trˇi sta cˇtyrˇicet mecˇu˚ a padesa´t brneˇnı´ a hlavneˇ pu˚da. Jejich palmove´ ha´je prˇipadly Muhammadovi, polnosti byly rozdeˇleny mezi muha´dzˇiry, jen dva vy´jimecˇneˇ chudı´ ansa´rove´, Sa´hl ibn Hanı´f a Abu´ Dudzˇa´na, jak s preciznostı´ sobeˇ vlastnı´ poznamena´vajı´ letopisci, dostali rovneˇzˇ podı´l. Jedna z tradic poda´va´ zhusˇteˇnou zpra´vu o tom, co se prˇihodilo, takto: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pa´lil a rubal palmy Banu´ anNadı´r, ktere´ byly v al-Buwajrˇe. I bylo sesla´no: Co jste poka´celi z palem datlovy´ch nebo jste nechali sta´t na jejich korˇenech, je s dovolenı´m Alla´hovy´m. S poslednı´m zbyly´m velky´m zˇidovsky´m kmenem, Banu´ Qurajza, tehdy muslimove´ obnovili a potvrdili spojeneckou smlouvu, i kdyzˇ uzˇ nemeˇla mı´t dlouhe´ho trva´nı´. I v teˇchto pohnuty´ch doba´ch pokracˇoval Muhammadu˚v soukromy´ zˇivot, jenzˇ se ovsˇem vzhledem k jeho postavem proroka a vu˚dce stal verˇejnou za´lezˇitostı´. Pro cˇloveˇka v Muhammadoveˇ pozici bylo spolecˇensky nemyslitelne´, aby se po smrti sve´ prvnı´ manzˇelky Chadı´dzˇi uzˇ neozˇenil. Jeho prvnı´ dalsˇ´ı manzˇelkou se stala dcera ´ ’isˇa, cozˇ byl na jedne´ straneˇ akt manijednoho z nejblizˇsˇ´ıch druhu˚, Abu´ Bakra, ’A festujı´cı´ a upevnˇujı´cı´ spojenectvı´ s jejı´m otcem, na druhe´ straneˇ meˇl Muhammad svou zˇenu i zcela lidsky ra´d. Podle tradice jı´ pozdeˇji vypra´veˇl: Dvakra´t jsi mi byla uka´za´na ve snu. Jaky´si muzˇ teˇ nesl v kousku hedva´bı´ a rˇ´ıkal: Toto je tva´ manzˇelka. I rozbalil jsem ho a hle - byla jsi to ty. I pravil jsem: Je-li to od Boha, pak se to stane. ´ isˇu, tehdy jesˇteˇ malou holcˇicˇku, trˇi roky po Chadı´dzˇineˇ Muhammad si vzal ’A smrti, teprve o dalsˇ´ı trˇi roky pozdeˇji v Medı´neˇ vsˇak manzˇelstvı´ s nı´ konzumoval. ´ ’isˇa na svu˚j snˇatek V tehdejsˇ´ı dobeˇ byl takovy´ zpu˚sob i veˇk pomeˇrneˇ beˇzˇny´ a ’A vzpomı´nala: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, se se mnou ozˇenil, kdyzˇ jsem byla sˇestileta´ dı´vka. Prˇisˇli jsme do Medı´ny a ubytovali jsme se u Banu´ Ha´rith ibn Chazradzˇ Onemocneˇla jsem a vypadaly mi vlasy a pak mi zase bohateˇ narostly. I prˇisˇla za mnou ma´ matka, Umm Ru´ma´n. Ja´ jsem byla na houpacˇce a se mnou tam byly neˇjake´ me´ kamara´dky. Zavolala na mne a ja´ k nı´ prˇisˇla neveˇdouc, co mi chce. Odvedla mne za ruku, azˇ jsme se zastavily u dverˇ´ı do domu. Byla jsem zady´chana´, a kdyzˇ se mi dech trochu utisˇil, vzala trochu vody a otrˇela mi s nı´ tva´rˇ a hlavu. Pak mne vstrcˇila do domu. V domeˇ byly ansa´rovske´ zˇeny a ty rˇ´ıkaly: Vsˇechno nejlepsˇ´ı a hodneˇ pozˇehna´nı´! Mnoho sˇteˇstı´! I prˇedala mne jim a ony mne upravily. A nic mne odpoledne tak neprˇekvapilo jako Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. I prˇedala mu mne a ja´ tehdy byla devı´tileta´ dı´vka. ´ ’isˇi si Muhammad v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch devı´ti let postupneˇ vzal jesˇteˇ osm Kromeˇ ’A dalsˇ´ıch zˇen. Podle isla´mske´ho pra´va mu˚zˇe muzˇ mı´t soucˇasneˇ jen cˇtyrˇi manzˇelky k otrokynı´m nehledeˇ - Muhammad jako prorok se vsˇak na za´kladeˇ neˇkolika Bozˇ´ıch ´ ’isˇa byla zjevenı´ teˇsˇil rˇadeˇ vy´jimek, vcˇetneˇ pra´va vzı´t si neomezeny´ pocˇet zˇen. ’A 30
jedina´ jeho zˇena, ktera´ prˇedtı´m nebyla vdana´. Vsˇechny jeho dalsˇ´ı manzˇelky byly vdovy po muslimech,5 nebo rozvedene´ zˇeny a pocha´zely z nejru˚zneˇjsˇ´ıch socia´lnı´ch vrstev. Pra´veˇ kra´t-ce po bitveˇ u Badru si vzal Hafsu, vdovu po jednom z prvnı´ch muslimu˚ Chunajsovi, dceru pozdeˇjsˇ´ıho druhe´ho chala´ty a jedne´ z nejvy´znameˇjsˇ´ıch osobnostı´ obce, ’Umara ibn al-Chatta´ba, cˇ´ımzˇ potvrdil ’Umarovo postave-nı´. Naopak trˇeba Sawda bint Zam’a, s nı´zˇ se ozˇenil pozdeˇji, byla chuda´ vdova bez vlivny´ch prˇ´ıbuzny´ch. Snˇatek byl totizˇ take´ urcˇitou formou dobrocˇinnosti, poskytnutı´m socia´lnı´ho zabezpecˇenı´ a ochrany, protozˇe zˇena bez majetku a bez ochrany prˇ´ıbuzny´ch byla v mnohem horsˇ´ım postavenı´ nezˇ trˇeba zdravı´ mladı´ otroci prospeˇsˇnı´ svy´m pa´nu˚m. Muhammad vsˇem svy´m manzˇelka´m postavil samostatne´ domy, prˇesneˇji rˇecˇeno male´ pokojı´ky kolem dvorku u mesˇity a strˇ´ıdaveˇ prˇeby´val u kazˇde´ z nich. Sa´m vlastnı´ du˚m nemeˇl. Neˇkdy seda´val na dvorˇe se vsˇemi svy´mi zˇenami najednou, hovorˇil s nimi a zˇertoval, veˇtsˇinou je ale obcha´zel po jedne´ v osmidennı´m cyklu tak, zˇe u kazˇde´ z nich kromeˇ Sawdy tra´vil jednu noc. Sawda totizˇ noc, ktera´ jı´ ´ ’isˇe, nebot’ sama jizˇ byla starsˇ´ı zˇena. O te´to dohodeˇ se meˇla na´lezˇet, postoupila ’A zachovalo v tradicı´ch neˇkolik zpra´v: Sawda bint Zam’a darovala svu˚j den ’A´’isˇe, a tak prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇideˇloval ´A’isˇe jejı´ den i Sawdin den. Kdyzˇ Muhammad odjı´zˇdeˇl z Medı´ny, nebylo mozˇne´, aby s sebou bral vsˇechny manzˇelky, a tak se o tom, ktera´ z nich ho bude na cesteˇ doprova´zet, obvykle rozhodovalo losem. Muhammad byl muzˇ, ktery´ jizˇ da´vno prˇekrocˇil padesa´tku, prˇesto vsˇak byl dosud plny´ sı´ly. O jeho rodinne´m zˇivoteˇ zachovaly muslimske´ prameny neuveˇrˇitelny´ pocˇet zpra´v vcˇetneˇ velmi intimnı´ch detailu˚, nebot’ prˇes prude´rii panujı´cı´ ve veˇtsˇineˇ soucˇasny´ch muslimsky´ch spolecˇnostı´ byla Muhammadova doba v teˇchto veˇcech neˇkdy naopak azˇ prˇekvapiveˇ otevrˇena´ a veˇcna´. Vı´me proto naprˇ´ıklad, zˇe byl schopen za jedinou noc splnit sve´ manzˇelske´ povinnosti u vsˇech svy´ch zˇen, nebot’existuje rˇada takovy´chto tradic: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, obcha´zı´val sve´ zˇeny za jedinou noc - a tehdy meˇl deveˇt zˇen! Prˇesto vsˇak ani Muhammadu˚v rodinny´ zˇivot, podnes slouzˇ´ıcı´ za vzor vsˇem muslimu˚m, nebyl prost proble´mu˚. Tra´pilo ho prˇedevsˇ´ım, zˇe po Chadı´dzˇe uzˇ nemeˇl se zˇa´dnou manzˇelkou deˇti. Azˇ teprve na sklonku zˇivota se mu jesˇteˇ narodil syn Ibra´hı´m, neporodila mu ho vsˇak zˇa´dna´ z manzˇelek, ny´brzˇ egyptska´ nevolnice Ma´rija. Ma´riju, koptskou otrokyni, poslal Muhammadovi darem alexandrijsky´ arcibiskup 5
Pro u´plnou prˇesnost je trˇeba rˇ´ıci, zˇe Muhammad si bral vdovy po nemuslimech. Naprˇ´ıklad Ramla Umm Habı´ba bint Abu´ Sufja´n byla vdovou po jednom z ma´la odpadly´ch muslimu˚. Emigrovala do Habesˇe spolu s prvnı´mi muslimy a s manzˇelem, ’Abdulla´hem ibn Dzˇahsˇem, jenzˇ tam prˇestoupil ke krˇest’anstvı´ a zemrˇel, jesˇteˇ nezˇ se cela´ skupina vra´tila zpeˇt do Ara´bie. Dzˇuwajrı´ja byla zase vdova po na´cˇelnı´kovi porazˇene´ho kmene Banu´ al-Mustaliq a prˇipadla jako podı´l z korˇisti Tha´bitu ibn Qajsovi. Muhammad ji od neˇho koupil a ozˇenil se s nı´, prˇicˇemzˇ jı´ jako veˇno daroval svobodu. Pod vlivem jeho prˇ´ıkladu pak i dalsˇ´ı muslimove´ propustili na sto znevolneˇny´ch rodin Banu´ Mustaliq a skoro cely´ tento kmen zase prˇijal isla´m.
31
jako zdvorˇilou odpoveˇd’ na Muhammadovu vy´zvu, aby ho uznal za Posla Bozˇ´ıho a prˇijal isla´m. Spolu s nı´ dostal Muhammad od hlavy egyptsky´ch krˇest’anu˚ jesˇteˇ jejı´ sestru Sı´rı´n, jizˇ veˇnoval Hassa´nu ibn Tha´bitovi, nevı´daneˇ beˇlostne´ho mezka, ktere´ho pojmenoval Duldul, usˇlechtile´ho osla jme´nem ’Ufajr, neˇco peneˇz a dalsˇ´ı zbozˇ´ı z Egypta. Muhammad se s Ma´rijou neozˇenil a ona zase do konce zˇivota zu˚stala krˇest’ankou, choval se k nı´ vsˇak stejneˇ vlı´dneˇ jako k manzˇelka´m. Neubytoval ji nicme´neˇ na stejne´m mı´steˇ s nimi, ale dal pro ni postavit domek na odlehle´ vinici, kam za nı´ cˇasto docha´zel. Kdyzˇ Ibra´hı´m v u´tle´m veˇku zemrˇel, byla to pro jeho otce teˇzˇka´ ra´na, nesl ji vsˇak stejneˇ jako vsˇechny ostatnı´ trpeˇliveˇ v pevne´ vı´rˇe, zˇe mu vsˇechny tyto zkousˇky bu˚h vynahradı´ v posmrtne´m zˇivoteˇ. Ani zˇivot s tolika manzˇelkami najednou nebyl prost proble´mu˚. Prˇestozˇe se Muhammadovy zˇeny v isla´mske´ obci teˇsˇily velike´ va´zˇnosti a dokonce se jim dostalo cˇestne´ho prˇ´ızviska ummaha´t al-mu’minı´n - matky veˇrˇ´ıcı´ch, prˇece jen to byly prˇedevsˇ´ım zˇeny podle´hajı´cı´mi svy´m citu˚m a obcˇas se podle toho take´ chovaly. Kdyzˇ jednou jejich doma´cı´ pletichy, do ktery´ch zatahovaly i cele´ sve´ rodiny, dostoupily neu´nosne´ mı´ry, pohrozil jim Muhammad, zˇe se s nimi se vsˇemi rozvede. Sve´ varova´nı´ nakonec neuskutecˇnil, aby jim vsˇak proprˇ´ısˇteˇ udeˇlil lekci, zaprˇ´ısahal se, zˇe k zˇa´dne´ sve´ manzˇelce po cely´ meˇsı´c nevejde a svu˚j slib dodrzˇel. O te´to manzˇelske´ krizi vypra´vı´ i rˇada sveˇdectvı´ jeho druhu˚, naprˇ´ıklad Ibn ’Abba´sovo: Jednoho dne zra´na jsme shledali zˇeny prorokovy, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kterak narˇ´ıkajı´, a u kazˇde´ zˇeny byli jejı´ prˇ´ıbuznı´. Vysˇel jsem do mesˇity a ta byla nabita´ lidmi. Prˇisˇel ’Umar ibn al-Chatta´b a vystoupil k prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jenzˇ byl ve sve´ mı´stnosti. Pozdravil, ale nikdo neodpoveˇdeˇl. Pote´ pozdravil, ale nikdo neodpoveˇdeˇl. Pote´ pozdravil, ale nikdo neodpoveˇdeˇl Zavolal na neˇj a vstoupil k prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: Cozˇ jsi se rozvedl se svy´mi zˇenami? I pravil: Ne, zaprˇ´ısa´hl jsem se vsˇak prˇed nimi na meˇsı´c. A setrval takto dvacet deveˇt dnu˚ a pak vesˇel ke svy´m zˇena´m. Veˇtsˇina teˇchto uda´lostı´ ovsˇem probeˇhla azˇ o neˇco pozdeˇji. Zatı´m jesˇteˇ musel Muhammad s muslimskou obcı´ cˇelit u´toku˚m proti same´ jejich existenci. Po katastrofami pora´zˇce u Badru, blama´zˇi prˇi na´jezdu al-Sawı´q a ztra´teˇ poslednı´ velke´ karavany se Mekka´nci rozhodli, zˇe musı´ muslimy znicˇit za kazˇdou cenu. Vy´teˇzˇek z poslednı´ u´speˇsˇne´ obchodnı´ cesty byl shroma´zˇdeˇn v Da´r al-Nadwa a veˇnova´n na prˇ´ıpravu nove´ho tazˇenı´. Mobilizova´ni byli tentokra´t nejen svobodnı´ muzˇi, ale i habesˇtı´ otroci a po urcˇity´ch rozpacı´ch bylo dovoleno take´ neˇkolika zˇena´m doprova´zet vojsko, aby v bojovnı´cı´ch povzbuzovaly pı´sneˇmi odvahu a svou prˇ´ıtomnostı´ je prˇinutily radeˇji padnout nezˇ zbabeˇle opustit bojisˇteˇ. Muhammad se jako vzˇdy o chystane´m tazˇenı´ dozveˇdeˇl vcˇas. Stry´c al-’Abba´s mu dal du˚veˇryhodny´m poslem dorucˇit dopis, kde podrobneˇ lı´cˇil, co se v Mekce prˇipravuje, vcˇetneˇ pocˇtu bojovnı´ku˚ a jejich vy´zbroje. Muhammad chteˇl zprvu novinky udrzˇet v tajnosti, aby meˇl cˇas se poradit s nejblizˇsˇ´ımi druhy, indiskrecı´ jedne´ zˇeny, ktera´ prˇedcˇ´ıta´nı´ dopisu vyslechla za zdı´, vsˇak brzy jeho obsah znala cela´ Medı´na. Muhammad proto vyslal zveˇdy, kterˇ´ı plneˇ potvrdili stry´covu zpra´vu, a svolal poradu o taktice v blı´zˇ´ıcı´m se boji. 32
Zkusˇeneˇjsˇ´ı radili uzavrˇ´ıt se v opevneˇny´ch cˇtvrtı´ch, jak Medı´nˇane´ vzˇdy cˇinı´vali, a vyuzˇ´ıt vy´hody pevny´ch hradeb proti pocˇetnı´ prˇevaze, mladı´ muslimove´, nadsˇenı´ u´speˇchem bitvy u Badru, vsˇak nakonec prosadili, zˇe vyta´hnou neprˇ´ıteli vstrˇ´ıc, aby se o muslimech nemohlo rˇ´ıkat, zˇe jsou zbabeˇlı´. Po pa´tecˇnı´ modlitbeˇ se tedy muslimske´ vojsko vydalo vstrˇ´ıc blı´zˇ´ıcı´m se Qurajsˇovcu˚m. Neˇkterˇ´ı, hlavneˇ ti, kdo prosazovali obranu za hradbami, odmı´tli se tazˇenı´ zu´cˇastnit - podle dosud prˇezˇ´ıvajı´cı´ch staroarabsky´ch mora´lnı´ch kodexu˚ to bylo jejich nezadatelne´ pra´vo a k boji je nikdo nemohl nutit - a Muhammad naopak poslal domu˚ zˇidovske´ spojence ’Abdulla´ha ibn Ubajje, protozˇe rˇekl, zˇe neveˇrˇ´ıcı´ nemohou by´t v boji spojenci veˇrˇ´ıcı´ch. V lezˇenı´ pak jesˇteˇ provedl prˇehlı´dku a vyrˇadil azˇ na dveˇ vy´jimky vsˇechny bojovnı´ky mladsˇ´ı cˇtrna´cti let. Na nacˇervenaly´ch zˇulovy´ch svazı´ch rozeklane´ hory Uhud vzda´lene´ od Medı´ny pouhy´ch peˇt kilometru˚ tak nakonec rozmı´stil v brˇeznu 625 jen pouhy´ch sedm set muzˇu˚, aby cˇelili trˇ´ıtisı´cove´ prˇesile majı´cı´ k dispozici i dveˇ steˇ jezdcu˚. I prˇes svu˚j maly´ pocˇet muslimove´ zra´na, kdy se bitva rozpoutala, hlavneˇ dı´ky osobnı´ statecˇnosti zı´ska´vali zpocˇa´tku prˇevahu. Kdyzˇ vsˇak neuka´zneˇnı´ lucˇisˇtnı´ci, mı´sto aby hlavnı´mu voji chra´nili ty´l, opustili vyka´zane´ mı´sto a pustili se za korˇistı´, podarˇilo se Mekka´ncu˚m muslimy obklı´cˇit a vne´st do jejich rˇad paniku. Muhammadovo vojsko se dalo na tak prˇekotny´ u´teˇk, zˇe v nastale´m zmatku dokonce omylem zabili i neˇkolik vlastnı´ch bojovnı´ku˚ povazˇovany´ch za mekka´nske´ u´tocˇnı´ky. Sa´m Muhammad byl raneˇn, teˇzˇky´ ka´men vrzˇeny´ ’Utbou ibn Abu´ Waqqa´sem ho trefil s takovou prudkostı´, zˇe mu rozbil tva´rˇ, zlomil neˇkolik zubu˚ a do ra´ny vtlacˇil dva ´ derem dezorientovany´ Muhammad navı´c jesˇteˇ spadl do ja´my rˇetı´zky z prˇilbice. U vyhloubene´ jako past na muslimy a byl na cˇas u´plneˇ vyrˇazen z boje. Jeho nejblizˇsˇ´ı druhove´ ho podeprˇeli, zasˇtı´tili a probili se s nı´m po u´patı´ hory vy´sˇe, mezi muslimy se vsˇak rozsˇ´ırˇila zpra´va, zˇe Muhammad padl a to jesˇteˇ prohloubilo paniku mezi jejich oddı´ly. Neˇkterˇ´ı prchali, aby si zachra´nili zˇivot, jinı´ v sˇoku usedli na okraji bojisˇteˇ neschopni se da´le bı´t, mnozı´ vsˇak bojovali statecˇneˇ da´l, dokud nezajistili sporˇa´daneˇjsˇ´ı u´stup do meˇsta nebo sami nepadli. Bitva byla prohra´na. Mekka´ncu˚ padlo dvaadvacet, neˇkolik jich bylo zajato, muslimove´ napocˇ´ıtali sedmdesa´t mrtvy´ch, zajat nebyl nikdo. Na mrtve´ a teˇzˇce raneˇne´ muslimy na bojisˇti se vrhly mekka´nske´ zˇeny a s vı´teˇzny´m pokrˇikem jim urˇeza´valy nosy a usˇi. Pod Uhudem zu˚stal lezˇet mezi ostatnı´mi padly´mi i Muhammadu˚v nejmilejsˇ´ı stry´c a veˇrny´ stoupenec Hamza. Dzˇubajr ibn Mut’im, jemuzˇ Hamza v bitveˇ u Badru zabil stry´ce, slı´bil sve´mu habesˇske´mu otroku Wahsˇ´ımu, proslule´mu vrhacˇi osˇteˇpu˚, zˇe mu daruje svobodu, podarˇ´ı-li se mu Hamzu zabı´t. Wahsˇ´ı ukryty´ za velky´m balvanem si nevsˇ´ımal bitevnı´ vrˇavy a vycˇka´val jen, azˇ se k neˇmu Hamza oha´neˇjı´cı´ se mecˇem prˇiblı´zˇ´ı. Pak na´hle vyskocˇil a zasa´hl ho svy´m osˇteˇpem prˇ´ımo doprostrˇed hrudi. Hamza byl namı´steˇ mrtev. Wahsˇ´ı z neˇj vyta´hl svou zbranˇ a bez ohledu na pokracˇujı´cı´ boj klidneˇ odesˇel do ta´bora. Po na´vratu do Mekky byl za svu˚j cˇin skutecˇneˇ propusˇteˇn z otroctvı´. Hamzovu mrtvolu nasˇla na bojisˇti Hind, manzˇelka Abu´ Sufja´na, ktere´ Hamza u Badru zabil otce, rozpa´rala Muhammadovu stry´ci brˇicho a sneˇdla jeho ja´tra, cozˇ byl i na tehdejsˇ´ı pomeˇry tak nesly´chany´ cˇin, zˇe ji sa´m Abu´ Sufja´n musel okrˇiknout. Veˇtsˇina Mekka´ncu˚ byla spokojena s vı´teˇzstvı´m, ktere´ho dobyli a ktere´ pro neˇ 33
bylo prˇedevsˇ´ım zadostiucˇineˇnı´m za pora´zˇku u Badru. Va´lcˇili podle staroarabsky´ch zvyklostı´ a nedoka´zali domy´sˇlet jen trochu vzda´leneˇjsˇ´ı strategicke´ a politicke´ souvislosti, a tak Muhammadovi umozˇnili, aby se neprona´sledova´n sta´hl do meˇsta, kde muslimove´ nabrali ztracene´ sı´ly. Nazı´trˇ´ı vysˇlo z Medı´ny vsˇech sˇest set trˇicet bojovnı´ku˚, kterˇ´ı prˇezˇili, vcˇetneˇ zraneˇny´ch, aby vzdorovali prˇ´ıpadne´mu dalsˇ´ımu u´toku Mekka´ncu˚. Muhammad nedovolil nikomu, kdo se nezu´cˇastnil vcˇerejsˇ´ı bitvy prˇipojit se k jeho vojsku. Novy´ch bojovnı´ku˚ vsˇak uzˇ nebylo trˇeba. Mekka´nci odcha´zeli domu˚ spokojeni s tı´m, zˇe dobyli zpeˇt ztracenou cˇest a odna´sˇejı´ si korˇist, a take´ znepokojeni chybny´mi zpra´vami svy´ch vyzveˇdacˇu˚, zˇe muslimu˚ je mnohem vı´ce nezˇ prˇedchozı´ho dne. Jen jejich vu˚dce, Abu´ Sufja´n chteˇl jesˇteˇ v duchu tradice domluvit dalsˇ´ı bitvu na prˇ´ısˇtı´ rok, ale boje uzˇ se Muhammadovo po trˇi dny vycˇka´vajı´cı´ vojsko nedocˇkalo. Ze strany Mekky tedy byla muslimska´ obec na cˇas v bezpecˇ´ı. Okamzˇiteˇ vsˇak se pokusily vyuzˇ´ıt jejı´ho zda´nlive´ho oslabenı´ okolnı´ beduı´nske´ kmeny, aby ukorˇistily z medı´nske´ho bohatstvı´, co se da´. Boje s nimi stojı´ v orientalisticke´ literaturˇe veˇtsˇinou ve stı´nu za´polenı´ s Qurajsˇovci, byly vsˇak prˇinejmensˇ´ım stejneˇ urputne´ a v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ byly krvaveˇjsˇ´ı. Hned po Uhudu muslimove´ rozpra´sˇili bojovnı´ky klanu Banu´ Asad hotovı´cı´ se k na´jezdu na Medı´nu, odkud zamy´sˇleli odehnat dobytek. Muhammad se o jejich za´meˇru vcˇas dozveˇdeˇl a sto padesa´ti jeho muzˇu˚m se podarˇilo neˇkolika nocˇnı´mi prˇesuny nepozorovaneˇ prˇiblı´zˇit azˇ k mı´stu, kde se na´jezdnı´ci shromazˇd’ovali, takzˇe je zastihli neprˇipravene´, zahnali je na u´teˇk a ukorˇistili mnoho velbloudu˚.
1.9
Prˇedisla´mske´ arabske´ va´lecˇnictvı´
Stejnou taktiku pak muslimske´ oddı´ly u´speˇsˇneˇ vyuzˇily jesˇteˇ mnohokra´t. Proti tradicˇnı´mu zpu˚sobu boje byla mnohem u´cˇinneˇjsˇ´ı a byla mozˇna´ jen dı´ky nezvykle´ ka´zni a soudrzˇnosti muslimsky´ch oddı´lu˚. Podobny´m partyza´nsky´m zpu˚sobem totizˇ doposud byly schopne´ operovat jen male´ loupezˇ´ıcı´ skupinky, zatı´mco relativneˇ velke´ arma´dy vypravujı´cı´ se do mezikmenovy´ch va´lek by´valy kvu˚li sve´ nedisciplinovanosti ma´lo pruzˇne´ a jejich tazˇenı´ se nedala nikdy utajit. Samotne´ bitvy se rˇ´ıdily zvyklostmi da´vajı´cı´mi spı´sˇe prostor uka´zat osobnı´ statecˇnost jednotlivy´ch muzˇu˚ nezˇ efektivneˇ dosahovat cˇisteˇ vojensky´ch nebo dokonce dalekosa´hlejsˇ´ıch politicky´ch cı´lu˚. Bitvy by´valy cˇasto domluvene´ prˇedem, obvykle na vy´rocˇ´ı prˇedchozı´ sra´zˇky nebo incidentu, ktery´ neprˇa´telstvı´ vyprovokoval, takzˇe moment prˇekvapenı´ neprˇicha´zel v u´vahu. Vojsko, prˇesneˇji rˇecˇeno skupina muzˇu˚, kterˇ´ı se pro u´cˇast ve va´lce dobrovolneˇ rozhodli a sami se na ni vyzbrojili a vybavili, se na mı´sto bitvy prˇepravilo na velbloudech, ti nejchudsˇ´ı peˇsˇky, a jı´zdnı´ zvı´rˇata zanechalo v lezˇenı´. Velbloud, vytrvaly´ ale pomaly´, se pouzˇ´ıval jen k transportu, pro samotny´ boj se prˇ´ılisˇ nehodil, zatı´mco koneˇ zase nevydrzˇeli obtı´zˇne´ dlouhe´ pochody prˇes pousˇt’. Ti za´mozˇneˇjsˇ´ı proto na bojisˇteˇ dojeli na velbloudu, prˇ´ıpadneˇ s vı´ce velbloudy, na nichzˇ si vezli stan, vodu, potraviny i pı´ci a teprve v ta´borˇe prˇesedli na koneˇ. Bojovnı´ci se pak obvykle zra´na sesˇikovali proti sobeˇ a boj zaha´jili vy´meˇnou versˇovany´ch 34
posmeˇsˇku˚ a ura´zˇek. Nato z rˇady vystupovali postupneˇ ti nejudatneˇjsˇ´ı a vyzy´vali neprˇa´tele na osobnı´ souboj. Zvı´teˇzit v takove´m duelu prˇed tva´rˇ´ı kmene znamenalo pozvednout neobycˇejneˇ svou va´zˇnost a zapsat se mezi hrdiny, o nichzˇ se vypra´vı´ po cele´ Ara´bii, nicme´neˇ ocenˇovalo se i to, kdyzˇ neˇkdo doka´zal statecˇneˇ a zmuzˇile padnout, nejle´pe s neˇjaky´m prˇ´ıhodny´m vy´rokem, jaky´ lze pozdeˇji citovat, na rtech. Teprve pak nasta´vala chvı´le pro vsˇeobecnou bitvu. Zdaleka ne vzˇdy v ni vsˇak musely prˇedcha´zejı´cı´ fa´ze vyvrcholit a jedna nebo obeˇ strany mohly ustoupit nebo ute´ci jesˇteˇ drˇ´ıve, nezˇ zacˇala. Boj pravidelneˇ koncˇ´ıval korˇisteˇnı´m vı´teˇzu˚ v neprˇa´telske´m ta´borˇe a branı´m zajatcu˚, za neˇzˇ bud’ mohli prˇ´ıbuznı´ zaplatit vy´kupne´, nebo se z nich sta´vali otroci. Korˇist a cˇest byla prakticky jedina´ motivace k u´cˇasti na tazˇenı´. I prˇes houzˇevnatost, pomeˇrneˇ dobrou vy´zbroj a cˇastou praxi arabsky´m va´lecˇnı´ku˚m prˇed Muhammadem k tomu, aby prˇedcˇili arma´dy okolnı´ho sveˇta, chybeˇla ka´zenˇ a koordinace, protozˇe poneˇkud zjednodusˇeneˇ rˇecˇeno nikdy nebojovalo jednotne´ vojsko, ale jen velky´ pocˇet samostatny´ch individualit. Velitele si Arabove´ volili sami pro kazˇdou bitvu. By´val to nejzkusˇeneˇjsˇ´ı bojovnı´k a jeho pravomoci byly celkem male´ a omezovaly se vy´hradneˇ na tazˇenı´. Muslimove´ svou ideologiı´, ktera´ je prˇenesla prˇes kmenovou rˇevnivost a sjednotila, a tı´m, zˇe se podrˇ´ıdili jedine´mu vu˚dci ve veˇcech vojensky´ch i politicky´ch, dosa´hli i ve va´lecˇne´m umeˇnı´ nove´ kvality, jake´ nikdo nedoka´zal cˇelit.
1.10
Boje proti kocˇovnı´ku˚m
Dalsˇ´ı razii se muslimu˚m podarˇilo zadusit hned v za´rodku dobrodruzˇnou individua´lnı´ akcı´ ’Abdulla´ha ibn Unajse. Ten se na Muhammadu˚v prˇ´ıkaz vypravil za Cha´lidem ibn Sufja´nem al-Hudhalı´m, o neˇmzˇ se proslechlo, zˇe sbı´ra´ muzˇe k na´jezdu na Medı´nu. Prˇedstavil se mu jako beduı´n majı´cı´ za´jem se k vy´praveˇ prˇipojit a po chvilce se mu podarˇilo prˇekonat jeho opatrnost. Zaprˇedl s nı´m hovor a beˇhem neˇj se mu podarˇilo odla´kat Cha´lida mimo dohled jeho muzˇu˚, nacˇezˇ se na neˇj vrhl a prˇed zraky jeho zˇen ho zabil. Na´jezdnı´ci, kterˇ´ı ztratili vu˚dce, se rozesˇli a jen klan zabite´ho Cha´lida pak podle nepsany´ch za´konu˚ usiloval o pomstu za sve´ho prˇ´ıbuzne´ho. Diverznı´ akce tohoto charakteru nebyla ojedineˇla´. Historicke´ ana´ly jsou plne´ podobny´ch prˇ´ıbeˇhu˚ jako vystrˇizˇeny´ch z dobrodruzˇne´ho filmu. Dramaticke´ je naprˇ´ıklad vypra´veˇnı´ o tom, jak muslimske´ komando dostalo jednoho z Muhammadovy´ch neprˇa´tel, zˇidovske´ho obchodnı´ka Abu´ Ra´fi’a, sı´dlı´cı´ho v opevneˇne´ tvrzi v Hidzˇa´zu: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vyslal za zˇidem Abu´ Ra´fi’em neˇjake´ ansa´rovske´ muzˇe a za velitele jim urcˇil ’Abdulla´ha ibn ’Atika. Abu´ Ra´fi’ Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, suzˇoval a podporoval ty, kdo byli proti neˇmu. Poby´val ve sve´ tvrzi v zemi hidzˇa´zke´. Kdyzˇ se k nı´ prˇiblı´zˇili, slunce uzˇ zapadlo a prˇicha´zeli lide´ se svy´m dobytkem. ’Abdulla´h pravil svy´m druhu˚m: Sed’te na svy´ch mı´stech a ja´ vyrazı´m. Budu vlı´dny´ na stra´zˇce u bra´ny, aby se mi podarˇilo vstoupit. I sˇel, azˇ se prˇiblı´zˇil k bra´neˇ a pak se zahalil, jako by vykona´val potrˇebu. Lide´ jizˇ vesˇli a stra´zˇce u bra´ny na neˇj zavolal: ’Abdulla´hu, jestli chcesˇ vstoupit, tak vstup. Ja´ chci zavrˇ´ıt bra´nu. Vstoupil 35
jsem tedy a skryl jsem se. A kdyzˇ lide´ vesˇli, on zavrˇel bra´nu a pak poveˇsil klı´cˇe na kolı´k. Pravil: Prˇistoupil jsem ke klı´cˇu˚m, sebral je a odemkl bra´nu. V pokojı´ch u Abu´ Ra´fi ’a ponocovali, a kdyzˇ od neˇj lide´, co byli na besedeˇ, odesˇli, vystoupal jsem k neˇmu. Deˇlal jsem to tak, zˇe kazˇde´ dverˇe, co jsem otevrˇel, jsem za sebou zamknul zevnitrˇ. Rˇekl jsem si: Jestli si mne vsˇimnou, nedostanou se ke mneˇ, dokud ho nezabiju. Takhle jsem k neˇmu dosˇel a shledal, zˇe je v temne´m domeˇ uprostrˇed sve´ rodiny. Neveˇdeˇl jsem, kde v tom domeˇ je. I rˇekl jsem: Abu´ Ra´fi’e! A on rˇekl: Kdo je to? Vrhl jem se smeˇrem k tomu hlasu a uderˇil po neˇm mecˇem. Byl jsem rozrusˇen, a tak jsem kale nezasa´hl. On vykrˇikl a ja´ vysˇel z domu ven a zastavil se nedaleko. Potom jsem k neˇmu vesˇel a rˇekl: Co je to za krˇik, Abu´ Ra´fi’e ? Pravil. Beˇda tve´ matce! Neˇjaky´ muzˇ v domeˇ mne prˇed chvı´lı´ uderˇil mecˇem. Pravil: I uderˇil jsem ho ranou, ktera´ ho teˇzˇce zasa´hla, ale nezabil jsem ho. Pak jsem mu vrazil hrot mecˇe do brˇicha, azˇ dosa´hl zad, a ja´ poznal, zˇe jsem ho zabil. Pak jsem zacˇal otevı´rat dverˇe, jedny za druhy´mi, azˇ jsem se dostal ke schodisˇti. Polozˇil jsem na neˇj nohu a videˇl, zˇe jsem se dostal azˇ na zem. Vpadl jsem do meˇsı´cˇne´ noci a zlomil si nohu. Sta´hl jsem si ji turbanem a pak jsem sˇel, azˇ jsem se posadil u bra´ny. Rˇekl jsem si: Neodejdu te´to noci, dokud se nedozvı´m, zda jsem ho zabil. A kdyzˇ zakokrhal kohout, postavil se na zed’hlasatel a pravil: Ohlasˇuji smrt Abu´ Ra´fi ’a, obchodnı´ka z lidu Hidzˇa´zu. I odebral jsem se ke svy´m druhu˚m a pravil jsem: Zachranˇme se, nebot’bu˚h zabil Abu´ Ra´fi ’a. Dorazil jsem k prorokovi a vypra´veˇl jsem mu to a on mi rˇekl: Nata´hni nohu. I nata´hl jsem nohu, on mi ji pohladil - a jako bych si na ni vu˚bec nesteˇzˇoval. Nejen Muhammad a jeho lide´ pouzˇ´ıvali lsti. Beduı´ni veˇdeˇli, zˇe muslimove´ vı´tajı´ nove´ konvertity a usilujı´ o rozsˇ´ırˇenı´ isla´mu za kazˇdou cenu. Dva kmeny, ’Udal a al-Qara, proto Muhammada pozˇa´dali, aby jim poslal ucˇitele, protozˇe se chteˇjı´ dozveˇdeˇt o isla´mu vı´ce. Sˇest Muhammadovy´ch vyslancu˚ pak zradili sprˇ´ızneˇne´mu kmenu Banu´ Lihja´n, klanu, jemuzˇ prˇ´ıslusˇela pomsta za Cha´lida ibn Sufja´na zabite´ho muslimy kvu˚li prˇ´ıpraveˇ na´jezdu na Medı´nu. Stovka Lihja´novcu˚ v nerovne´m boji cˇtyrˇi muslimy pobila a dva zajala a prodala do Mekky. Koupili je Qurajsˇovci, kterˇ´ı v bo-jı´ch s muslimy ztratili prˇ´ıbuzne´, aby na nich vykonali krevnı´ mstu. Prvnı´ ze zajatcu˚, Zajd ibn Dithanna byl popraven ihned, Chubajba drzˇeli neˇjaky´ cˇas v okovech a pak byl i on vyveden za meˇsto, nebot’ Mekka byla po-sva´tne´ u´zemı´, kde se nesmeˇla zabı´t zˇa´dna´ zˇiva´ bytost ani podetnout strom, a tam ukrˇizˇova´n. Po tomto incidentu se Muhammad zdra´hal vyhoveˇt dalsˇ´ı zˇa´dosti od Abu´ Bara´’ ´ mira ibn Ma´lika, aby poslal misiona´rˇe k beduı´nsky´m kmenu˚m do Nadzˇdu, ’A zejme´na kdyzˇ Abu´ Bara´’ sa´m isla´m neprˇijal. Nakonec prˇece jen vyslal skupinu sedmdesa´ti instruktoru˚ znaly´ch Kora´nu, cozˇ uzˇ byl silny´ oddı´l schopny´ cˇelit prˇ´ıpadne´mu u´toku, a navı´c se Abu´ Bara´’, vlivna´ osobnost v Nadzˇdu, za jejich bezpecˇnost zarucˇil. Skupina dorazila do Nadzˇdu a uta´borˇila se asi sto sˇedesa´t kilometru˚ od Medı´ny u studneˇ Bi’r Ma’u´na. Odtud poslali jednoho muzˇe, Hara´ma ibn Milha´na ´ miru ibn al-Tufajlovi, ten vsˇak s dopisem k mı´stnı´mu kmenove´mu prˇeda´kovi ’A ne, dbal zvyklostı´, podle nichzˇ byl Posel nedotknutelny´, a Milha´na dal zezadu probodnout osˇteˇpem. Pak svolal okolnı´ beduı´nske´ kmeny a prˇepadl s nimi muslimsky´ 36
ta´bor. Ze sedmdesa´ti muzˇu˚ prˇezˇili jen dva. Muslimsˇtı´ deˇjepisci takove´ uda´losti obvykle zcela pochopitelneˇ interpretujı´ pod zorny´m u´hlem stranı´cı´m souveˇrcu˚m. Va´lecˇne´ lsti prova´deˇne´ muslimy jsou zaznamena´va´ny jako hrdinstvı´, zatı´mco obdobne´ za´sˇkodnicke´ akce jejich neprˇa´tel jsou nahlı´zˇeny jako zbabeˇla´ zrada. Tradicˇnı´ protiisla´msky zameˇrˇena´ orientalistika zase postupuje opacˇneˇ a lı´cˇ´ı muslimy jako tvrde´, bezcitne´ a bezohledne´ dobyvatele. Doklady o cˇinech lidı´ na obou strana´ch za Muhammadovy´ch cˇasu˚ k takove´mu prˇ´ıstupu da´vajı´ dostatek prˇ´ılezˇitostı´, zvla´sˇteˇ kdyzˇ se neprˇihlı´zˇ´ı k dobovy´m souvislostem, a jejich vy´klad je jen veˇcı´ historikova postoje. Vsˇichni tehdy koneckoncu˚ pouzˇ´ıvali prˇiblizˇneˇ stejne´ metody boje obvykle´ pro tuto dobu a prostrˇedı´ a mezi mysˇlenı´m nemuslimu˚ a muslimu˚ cˇasto lezˇela jen krˇehka´ hranice oficia´lnı´ho prohla´sˇenı´, zˇe nenı´ jine´ho Boha nezˇ Alla´ha. Co se vsˇak patrneˇ nikdy prˇedtı´m ani potom nesta´valo, bylo naproste´ a okamzˇite´ odpusˇteˇnı´ neprˇa´telu˚m, jakmile tı´mto aktem prˇistoupili k isla´mu. Novy´ konvertita je mezi muslimy povazˇova´n za cˇloveˇka, jenzˇ zacˇ´ına´ svu˚j zˇivot znovu. Vesˇkere´ jeho dosavadnı´ cˇiny jsou zapomenuty a minulost se mu uzˇ nikdy neprˇipomı´na´ a nevycˇ´ıta´. Kdyzˇ zabil Usa´ma ibn Zajd cˇloveˇka, jenzˇ se pra´veˇ prˇihla´sil k isla´mu, protozˇe pochyboval o cˇistoteˇ a pravosti jeho vyzna´nı´, dopustil se tı´m smrtelne´ho hrˇ´ıchu. Sa´m o sve´m provineˇnı´ vypra´veˇl: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na´s poslal ke klanu al-Huraqa z kmene Dzuhajna. Zra´na jsme k teˇm lidem dospeˇli a porazili jsme je. Ja´ a jeden z ansa´ru˚ jsme dostihli jednoho z jejich muzˇu˚ a on, kdyzˇ jsme se na neˇj vrhli, rˇekl: Nenı´ boha kromeˇ Alla´ha! Ten ansa´r ho nechal by´t, ja´ ho vsˇak probodl svy´m kopı´m, azˇ jsem ho zabil. Kdyzˇ jsme se vra´tili, dozveˇdeˇl se o tom prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a rˇekl mi: Usa´mo, copak ty jsi ho zabil pote´, co rˇekl nenı´ boha kromeˇ Alla´ha ? A neprˇestal mi to opakovat, azˇ jsem si prˇa´l, abych nebyl prˇed onı´m dnem prˇistoupil k isla´mu. V kra´tke´ dobeˇ tedy muslimska´ obec ztratila v bojı´ch s kocˇovnı´ky vı´ce lidı´, nezˇ kolik jich padlo u Uhudu, v nejteˇzˇsˇ´ı bitveˇ s Qurajsˇovci. S teˇmi zatı´m k dalsˇ´ım boju˚m nedocha´zelo. Ve vy´rocˇnı´ den prˇedcha´zejı´cı´ho strˇetnutı´ sice muslimove´ vypravili k Badru patna´ct set muzˇu˚, aby podle domluvy s Abu´ Sufja´nem svedli dalsˇ´ı bitvu, mekka´nske´ vojsko cˇ´ıtajı´cı´ na dva tisı´ce ozbrojencu˚ se vsˇak nedostavilo. U Marr al-Zahra´n, pouhe´ dva dny cesty od Mekky, se Qurajsˇovci otocˇili a vra´tili domu˚, protozˇe byl suchy´ rok, kdy se sˇpatneˇ putovalo pousˇtı´, a do va´lcˇenı´ se jim nechteˇlo. Muhammad vycˇka´val osm dnı´ a pak Badr opustil take´. Nedemobilizoval vsˇak, ny´brzˇ da´l neu´navneˇ vysı´lal ozbrojene´ expedice k beduı´nsky´m kmenu˚m, a vy´sledkem bylo, zˇe za´hy prakticky ovla´dal rozsa´hle´ oblasti v sˇire´m okolı´. Kmeny se bud’prˇ´ımo hla´sily k isla´mu a prˇecha´zely tak k Muhammadovi, anebo s nı´m asponˇ uzavı´raly spojenecke´ smlouvy, takzˇe se jejich u´zemı´ uzavı´rala pro pru˚chod karavan z Mekky. Ty kmeny, jezˇ se k muslimske´mu ta´boru neprˇipojily, byly rozpra´sˇeny. Jen velke´ a mocne´ kmenove´ svazy zatı´m odola´valy, s obavami vsˇak prˇihlı´zˇely, jak pocˇet a sı´la muslimu˚ neusta´le naru˚sta´, a zacˇ´ınalo jim by´t jasne´, zˇe se drˇ´ıve cˇi pozdeˇji budou muset prˇipojit k jedne´ nebo druhe´ straneˇ ve velke´m bipola´rnı´m strˇetnutı´, jezˇ na´hle 37
vystrˇ´ıdalo dosavadnı´ anarchii panujı´cı´ v Ara´bii. Muslimska´ obec musela za´rovenˇ sva´deˇt i svu˚j vlastnı´ vnitrˇnı´ za´pas za prˇekona´nı´ nebezpecˇne´ kmenove´ rˇevnivosti dosud neˇkdy pronikajı´cı´ cˇers-tvou slupkou isla´mu na povrch. Podneˇcovali ji i lide´, kterˇ´ı sice isla´m prˇi-jali, ale s isla´mskou ideologiı´ se plneˇ neztotozˇnili. V isla´msky´ch textech jsou nazy´va´ni pokrytci - muna´fiqu´n. Nejvı´ce mı´sta dobove´ prameny veˇnujı´ ’Abdulla´hovi ibn Ubajjovi, hlavnı´mu prˇedstaviteli tohoto proudu opozice proti Muhammadovi. Vypra´vı´ se, zˇe proti sobeˇ podneˇcoval prˇisteˇhovale´ muha´dzˇiry a medı´nske´ ansa´ry, i drˇ´ıve zneprˇa´telene´ medı´nske´ kmeny ´ ’isˇu, Aws a Chazradzˇ. Pomlouval take´ samotne´ho Muhammada, a kdyzˇ jeho zˇenu ’A ktera´ prˇi jedne´ vy´praveˇ zabloudila v pousˇti, prˇivedl do Medı´ny mlady´ Safwa´n ibn al-Mu’attal, zacˇal roztrusˇovat fa´my o jejı´m cizolozˇstvı´. Dnes je zhola nemozˇne´ spekulovat, jake´ bylo opravdove´ na´bozˇenske´ cı´teˇnı´ teˇchto „pokrytcu˚“ a jake´ motivace je vedly k jejich odsuzovany´m postoju˚m a cˇinu˚m, ale i sa´m Muhammmad, jenzˇ zˇil s nimi a meˇl by nejveˇtsˇ´ı mozˇnosti je postihnout, vzˇdy zdu˚raznˇoval, zˇe do lidske´ho srdce mu˚zˇe nahle´dnout jedineˇ bu˚h a pouze jemu take´ prˇ´ıslusˇ´ı odmeˇna nebo odplata. Muhammad nikdy nezpochybnil nicˇ´ı prˇ´ıslusˇnost k isla´mu, pokud se k neˇmu cˇloveˇk uzˇ jednou sa´m prˇihla´sil, byt’bylo zjevne´, zˇe to bylo vynuceno strachem. V hovorech se svy´mi druhy to vzˇdy zdu˚raznˇoval i pro ty nejextre´mneˇjsˇ´ı prˇ´ıpady: Al-Miqda´d ibn ’Amr al-Kindı´, spojenec kmene Banu´ Zuhra, jenzˇ zazˇil s prorokem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, bitvu u Badru, pravil: Posle Bozˇ´ı, co kdyzˇ se potka´m s pohanem, budeme spolu bojovat a on mne uderˇ´ı do ruky mecˇem a usekne mi ji a pak utecˇe na strom a rˇekne: Vzda´va´m se Bohu. Ma´m ho zabı´t pote´, co to rˇekl? Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Nezabı´jej ho! Pravil: Posle Bozˇ´ı, ale vzˇdyt’on mne prˇipravil o jednu ruku a pote´, co tohle rˇekne, ho nema´m zabı´t? Pravil: Nezabı´jej ho, protozˇe kdybys ho zabil, bude on ve tve´ pozici, nezˇ jsi ho zabil, a ty budesˇ v jeho pozici, nezˇ rˇekl to, co rˇekl. V zimeˇ pa´te´ho roku hidzˇry se zacˇalo schylovat k dalsˇ´ımu velke´mu strˇetnutı´ s Qurajsˇovci. Bitva u Uhudu byla jizˇ da´vno zapomenuta, jejı´ strategicke´ du˚sledky byly ostatneˇ vzˇdycky minima´lnı´, protozˇe bloka´du mekka´nsky´ch obchodnı´ch cest se nepodarˇilo u´plneˇ prolomit ani bezprostrˇedneˇ po nı´ a za uplynule´ dva roky se jesˇteˇ utuzˇila. Orientaliste´ veˇtsˇinou bitvu, nazy´vanou Ghazwat al-chandaq - Bitva o prˇ´ıkop nebo Ghazwat al-ahza´b - Tazˇenı´ spojencu˚, prˇicˇ´ıtajı´ iniciativeˇ Mekky, ktera´ se snazˇila vymanit z obklı´cˇenı´ Muhammadovy´mi spojenci. Podneˇcovat k usporˇa´da´nı´ mohutne´ expedice ale zacˇali hlavneˇ zˇide´ z kmene Banu´ al-Nadı´r vyhnanı´ z Medı´ny do Chajbaru. Nava´zali nejprve protimuslimske´ spojenectvı´ s Mekkou a pak se obra´tili do Nadzˇdu k velke´mu kmeni Ghatafa´n a slı´bili mu polovinu sklizneˇ prˇ´ısˇtı´ho roku, kdyzˇ se zu´cˇastnı´ tazˇenı´ proti Medı´neˇ. K alianci se na shromazˇdisˇti u Marr al-Zahra´n prˇipojili jesˇteˇ dalsˇ´ı jejich spojenci, takzˇe vojsko smeˇrˇujı´cı´ k Medı´neˇ cˇ´ıtalo na deset tisı´c muzˇu˚, pocˇet v Ara´bii dosud nevı´dany´. Nebyla to ovsˇem jednotna´ disciplinovana´ arma´da, kazˇdy´ kmen si, jak bylo zvykem, podrzˇel vlastnı´ velenı´ a celou masu chatrneˇ spojovala jen touha doby´t Medı´nu. Muhammad se jako obycˇejneˇ vcˇas dozveˇdeˇl o blı´zˇ´ıcı´m se nebezpecˇ´ı a neprodleneˇ svolal poradu, jak zaujmout obranu. Tentokra´t se o tom, zˇe by muslimove´ se 38
svy´mi trˇemi tisı´ci bojovnı´ky vysˇli prˇesile vstrˇ´ıc z meˇsta ven, nehovorˇilo. Namı´sto toho byl prˇijat na´vrh jedne´ z nejpozoruhodneˇjsˇ´ıch osobnostı´ z Muhammadova okolı´, perske´ho propusˇteˇnce Salma´na, aby obranny´ syste´m muslimsky´ch pevnostı´ posı´lili na nechra´neˇne´ straneˇ prˇ´ıkopem. Literatura obvykle znacˇneˇ zjednodusˇeneˇ tvrdı´, zˇe muslimove´ vyhloubili prˇ´ıkop kolem cele´ho meˇsta, cozˇ ovsˇem nenı´ pravda. Medı´nu, jak uzˇ bylo rˇecˇeno, tvorˇila soustava samostatny´ch tvrzı´ uprostrˇed zemeˇdeˇlske´ oa´zy a pevnosti - „cˇtvrti“ - oby´vane´ muslimy byly te´meˇrˇ ze vsˇech smeˇru˚ dobrˇe chra´neˇny hlineˇny´mi zdmi strˇ´ıdajı´cı´mi se s husteˇ rostoucı´mi palmami a strmy´mi pahorky. Z jedne´ strany muslimske´ cˇtvrti sou-sedily s poslednı´m zbyly´m medı´nsky´m zˇidovsky´m kmenem, Banu´ Qurajza, s nı´mzˇ dosud platila smlouva o prˇa´telstvı´ a s nı´mzˇ nebyli u´tocˇnı´ci ve va´lecˇne´m stavu, takzˇe prˇes jejich u´zemı´ take´ nemohli projı´t. Zby´val jediny´ otevrˇeny´ prˇ´ıstup mezi pahorky Wa´qim a Wabara a pra´veˇ ten se muslimove´ rozhodli prˇehradit prˇ´ıkopem. Takovy´ zpu˚sob opevneˇnı´ byl v Ara´bii natolik nezvykly´ - usedlı´ci se proti kocˇovnicky´m na´jezdu˚m chra´nı´vali spı´sˇe staveˇnı´m zdı´ - zˇe dokonce i samo slovo prˇ´ıkop bylo Arabu˚m nezna´me´ a Persˇan Salma´n tak pro neˇj musel do arabsˇtiny, jinak velmi rezistentnı´ proti pronika´nı´ cizı´ch vy´razu˚, zave´st i nove´ slovo ze sve´ materˇsˇtiny. Muslimove´ shroma´zˇdili vsˇechno sve´ na´rˇadı´, neˇjake´ si jesˇteˇ vypu˚jcˇili od Banu´ Qurajza a po sˇest dnu˚ usilovneˇ kopali. Prˇ´ıkop se ta´hl peˇt tisı´c loktu˚, byl deveˇt loktu˚ sˇiroky´ a jeho hloubka se pohybovala mezi sedmi azˇ deseti lokty. Tvrdeˇ pracovali vsˇichni vcˇetneˇ samotne´ho Muhammada, prˇestozˇe vla´dlo nezvykle chladne´ pocˇası´ a trpeˇli takovy´m nedostatkem potravy, zˇe si pry´ Muhammad na brˇicho teˇsneˇ prˇiva´zal plochy´ ka´men, aby mu svı´ral zˇaludek a on necı´til hlad. Z kra´tke´ho obdobı´ pracı´ na prˇ´ıkopu existuje mnoho vypra´veˇnı´, vcˇetneˇ rˇady prˇ´ıbeˇhu˚ o za´zracı´ch, ktere´ Muhammad konal. Kdykoliv pry´ muslimove´ narazili na tvrdou ska´lu, Muhammad ji za´zracˇneˇ rozbil na kusy, prˇi pra´ci svy´m druhu˚m prˇedpovı´dal jejich budoucnost a dochovalo se take´ neˇkolik prˇ´ıbeˇhu˚ o tom, jak z ma´la potravy nasytil velke´ mnozˇstvı´ lidı´. Jednı´m z nich je vzpomı´nka dcery Basˇ´ıra ibn Sa’da: Zavolala mne ma´ matka, ’Amra bint Rawa´ha, a dala mi do sˇatu˚ hrst datlı´. Pak pravila: Deˇvcˇe, zajdi za svy´m otcem a stry´cem, ’Abdulla´hem ibn Rawa´hou, s jejich obeˇdem. Pravila: I vzala jsem je a odesˇla s nimi. Procha´zela jsem kolem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jak jsem hledala otce a stry´ce, a on pravil: Pojd’sem, deˇvcˇe. Co to ma´sˇ? Rˇekla jsem: Posle Bozˇ´ı, to jsou datle, co mne s nimi posı´la´ matka za my´m otcem, Basˇ´ırem ibn Sa’dem, a stry´cem, ’Abdulla´hem ibn Rawa´hou, aby je poobeˇdvali. On pravil: Dej mi je. Pravila: Nasypala jsem je tedy do dlanı´ Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a ani mu je nenaplnily. On pak prˇika´zal, aby mu byl prostrˇen pla´sˇt’, a pak na neˇj datle rozlozˇil. Rozhrnul je po pla´sˇti a pak rˇekl neˇjake´mu cˇloveˇku vedle sebe: Zavolej na lidi z prˇ´ıkopu, at’ speˇchajı´ k obeˇdu. I shroma´zˇdili se u neˇj lide´ z prˇ´ıkopu a dali se do jı´dla. A ono zacˇalo prˇiby´vat, azˇ ho bylo dost pro vsˇechny lidi z prˇ´ıkopu. Vzˇdyt’dokonce padalo prˇes kraje toho pla´sˇteˇ! Kdyzˇ prˇita´hlo vojsko spojeny´ch kmenu˚ k Medı´neˇ, bylo neprostupnostı´ neo39
cˇeka´vane´ prˇeka´zˇky zaskocˇeno. Muhammad dal zˇeny a deˇti odve´st do al-Fara´’, nejpevneˇjsˇ´ı tvrze, kterou muslimove´ ve meˇsteˇ meˇli, a sve´ bojovnı´ky rozmı´stil na vy´sˇina´ch za prˇ´ıkopem tak, zˇe lukostrˇelci a kopinı´ci mohli snadno zmarˇit kazˇdy´ ´ tocˇnı´ci se tedy uta´borˇili prˇed prˇ´ıkopem na planineˇ pokus o prˇekrocˇenı´ prˇ´ıkopu. U Ru´ma´ a zacˇali cha´pat, zˇe s vyhlı´dkou na rychly´ konec tazˇenı´ se budou muset rozloucˇit. Oble´ha´nı´ trvalo zda´nliveˇ kra´tce, ru˚zne´ prameny uva´deˇjı´ dobu od dvou ty´dnu˚ po jeden meˇsı´c, a k prˇ´ımy´m boju˚m takrˇka nedosˇlo, i tak ale bylo pro obeˇ strany vycˇerpa´vajı´cı´. Muslimove´ museli by´t v neusta´le´ pohotovosti, aby zabra´nili prˇ´ıpadne´mu u´toku, a oble´hatele´ zase byli prˇipraveni a vybaveni jen na kra´tke´ tazˇenı´. Prˇes prˇ´ıkop cˇasto le´taly ura´zˇky obvinˇujı´cı´ muslimy ze zbabeˇlosti, osˇteˇpy a sˇ´ıpy, prˇekrocˇen vsˇak byl jen jedenkra´t. Oble´hatele´ se pokusili o koordinovany´ u´tok na trˇech mı´stech soucˇasneˇ a jedna mensˇ´ı skupina z Mekky nalezla v prˇ´ıkopu uzˇsˇ´ı mı´sto, kde se jim podarˇilo dostat na druhou stranu. Muslimsky´ oddı´l je vsˇak brzy prˇemohl a ti, kdo nebyli pobiti na mı´steˇ, se museli zachra´nit u´teˇkem nazpeˇt. Jesˇteˇ te´hozˇ dne po za´padu slunce se pokusil prˇ´ıkop prˇeskocˇit na koni Qurajsˇovec Nawfal ibn Mughı´ra, ale spadl do neˇj a byl i s koneˇm zabit. Celkoveˇ byla Bitva o prˇ´ıkop strˇetnutı´m, v neˇmzˇ zahynulo nejme´neˇ lidı´ i prˇes velke´ pocˇty bojovnı´ku˚ na obou stra-na´ch. Boju˚ bylo sice jen ma´lo, o to vı´ce se vsˇak vyvı´jela diplomaticka´ aktivita. Muhammad byl obratny´m politikem a znal sve´ krajany. Dobrˇe veˇdeˇl, zˇe neprˇa´telska´ koalice je nepevna´, a tak se mu celkem snadno darˇilo zase´vat mezi kmeny rozlozˇene´ kolem Medı´ny vza´jemnou nedu˚veˇru. Zamy´sˇlel zprvu nabı´dnout Ghatafa´novcu˚m, jejichzˇ jednotlive´ klany tvorˇily asi trˇetinu vsˇech sil a kterˇ´ı se tazˇenı´ u´cˇastnili jen kvu˚li ocˇeka´vane´ korˇisti, jako vy´palne´ trˇetinu prˇ´ısˇtı´ sklizneˇ z Medı´ny, kdyzˇ ale svu˚j u´mysl konzultoval s prˇeda´ky Awsovcu˚ a Chazradzˇovcu˚, postavili se proti, a tak od sve´ho za´meˇru ustoupil. Stacˇilo vsˇak, zˇe se zveˇsti o jedna´nı´ch donesly ke Qurajsˇovcu˚m, a ti okamzˇiteˇ nespolehlivy´m beduı´nu˚m prˇestali du˚veˇrˇovat. Zˇidu˚m z Banu´ Nadı´r se zase podarˇilo podsunout mysˇlenku, zˇe Qurajsˇovci jsou nakloneˇni ke smı´ru se svy´mi prˇ´ıbuzny´mi. Zˇide´ od nich proto dokonce pozˇadovali jako za´ruku trva´nı´ spojenectvı´ rukojmı´ pod pohru˚zˇkou, zˇe jinak ukoncˇ´ı oble´ha´nı´, nebot’ se oba´vali, zˇe se na´hle ocitnou sami proti qurajsˇovske´ prˇesile. Lvı´ podı´l na u´speˇchu te´to psychologicke´ kampaneˇ meˇl prˇedevsˇ´ım Na’ı´m ibn Mas’u´d, Ghatafa´novec, ktery´ neda´vno prˇistoupil k isla´mu, o cˇemzˇ jeho soukmenovci ani jejich spojenci nemeˇli tusˇenı´, a ktery´ pu˚sobil jako Muhammadu˚v agent prˇ´ımo v srdci neprˇa´telske´ho ta´bora. Ani oble´hatele´ vsˇak neskla´dali ruce v klı´n. Vyslali sve´ vyjednavacˇe k medı´nsky´m Qurajzovcu˚m, protozˇe kdyby se je podarˇilo prˇimeˇt, aby porusˇili svou spojeneckou smlouvu s Muhammadem, mohli by prˇes jejich u´zemı´ obejı´t muslimska´ opevneˇnı´ a vpadnout Muhammadovi do zad. Prˇeda´k Banu´ Qurajza, Ka’b ibn Asad, zpocˇa´tku vy´zvy k porusˇenı´ mı´ru s muslimy jednoznacˇneˇ odmı´tal. Take´ on videˇl, zˇe desetitisı´cova´ koalice stojı´ na hlineˇny´ch noha´ch a oba´val se, zˇe v prˇ´ıpadeˇ neu´speˇchu bude necha´n sa´m napospas Muhammadoveˇ tvrde´ odveteˇ. Ocitl se vsˇak mezi dveˇma mly´nsky´mi kameny, protozˇe kdyby naopak zvı´teˇzila koalice, mohla nakonec snadno sme´st i jeho kmen. Va´haveˇ proto souhlasil, zˇe se Qurajzovci k u´toku take´ prˇipojı´, vyzˇa´dal si vsˇak deset dnu˚ na 40
prˇ´ıpravu. Napeˇtı´ mezi Banu´ Qurajza a muslimy se zvysˇovalo k neu´nosnosti. Kdyzˇ jedna z muslimsky´ch zˇen schovany´ch v pevnosti al-Fara´’, Safı´ja bint ’Abd al-Muttalib, zahle´dla jake´hosi Qurajzovce, jak obcha´zı´ kolem tvrze, jako by zkoumal jejı´ opevneˇnı´, vyzvala starˇicˇke´ho Hassa´na ibn Tha´bita, jenzˇ byl ukryt se zˇenami a deˇtmi, aby ho sˇel zabı´t. Hassa´n to vsˇak odmı´tl, a tak se sebrala sama, vysˇla ven a zˇida ubila klackem. Hassa´n se vzeprˇel i kdyzˇ ho posı´lala, aby, jak bylo zvykem, mrtvolu oloupil, protozˇe ho sama, jako ctnostna´ zˇena nemohla svle´kat. Ani tento incident ale medı´nske´ zˇidy neprˇivedl k prˇ´ıme´mu u´toku. Muhammadovi se jim naopak podarˇilo prostrˇednictvı´m Na’ı´ma ibn Mas’u´da podsunout informaci, zˇe koalice chce ukoncˇit oble´ha´nı´ a zˇe by od nı´ jako za´ruku vlastnı´ bezpecˇnosti meˇli pozˇadovat rukojmı´ pro prˇ´ıpad, zˇe by kmeny odta´hly a nechali Qurajzovce samotne´ proti Muhammadovi. Oble´hatelu˚m Na’ı´m zase donesl, zˇe Qurajzovci hodlajı´ zajmout jejich prˇeda´ky a prodat je Muhammadovi, azˇ prˇijdou dojedna´vat spolecˇny´ u´tok. Vy´sledkem bylo, zˇe uzˇ vu˚bec nikdo nikomu neveˇrˇil a kdyzˇ nadesˇel den, kdy meˇli Banu´ Qurajza otevrˇ´ıt sve´ u´zemı´ a vyjı´t bojovat proti muslimu˚m, vzka´zal Ka’b ibn Asad svy´m novy´m spojencu˚m, zˇe je sobota, kdy zˇide´ nesmeˇjı´ bez nale´have´ho du˚vodu va´lcˇit. To byla poslednı´ kapka, kterou trpeˇlivost oble´-hatelu˚ prˇipraveny´ch jen na obvyklou kra´tkou bitvu a na´sledne´ korˇisteˇnı´ prˇetekla. Te´zˇe noci se navı´c k chladne´mu pocˇası´ prˇipojila neobvykle prudka´ bourˇe. Vy´chodnı´ vı´tr strhal v lezˇenı´ prˇed Medı´nou stany, uhasil ohneˇ a zasypal za´veˇjemi pı´sku tencˇ´ıcı´ se za´soby. Kmeny se jesˇteˇ za tmy jeden po druhe´m sbalily a odta´hly prycˇ. Kdyzˇ ra´no muslimove´ vyhle´dli a zjistili, zˇe oble´ha´nı´ skoncˇilo, jejich nadsˇenı´ a vdeˇcˇnost Bohu neznaly mezı´. Muhammad, jak by´valo jeho zvykem, nerozpustil vojsko, ale rozhodl se neprodleneˇ vyporˇa´dat s Qurajzovci za jejich veˇrolomnost a zau´tocˇil proti nim. Tradice pravı´, zˇe to bylo na Bozˇ´ı prˇ´ıkaz prˇineseny´ archandeˇlem Gabrielem. Takto o tom vypra´veˇla jeho zˇena ’Aisˇa: Kdyzˇ se prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vra´til od prˇ´ıkopu, odlozˇil zbroj a umyl se, prˇisˇel k neˇmu Gabriel, budizˇ snı´m mı´r, a pravil: Ty jsi odlozˇil zbroj? Prˇi Alla´hovi, my jsme ji neodlozˇili. Vyta´hni na neˇ! Muhammadpravil: Kam? Pravil Gabriel: Tam, a uka´zal k Banu´ Qurajza. I vyta´hl prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na neˇ. Muslimove´ bez boju˚ oble´hali Qurajzovce peˇtadvacet dnı´. Zˇide´ veˇdeˇli, zˇe proti prˇesile nemajı´ nadeˇji a meˇli v dobre´ pameˇti neda´vny´ osud ostatnı´ch medı´nsky´ch zˇidu˚, a tak se jen snazˇili, aby pro sebe dojednali co nejprˇ´ızniveˇjsˇ´ı podmı´nky kapitulace. Obeˇ strany se dohodly, zˇe svou veˇc prˇedlozˇ´ı k arbitra´zˇi Sa’dovi ibn Mu’a´dhovi, va´zˇene´mu muzˇi z kmene Aws, jenzˇ by´val, nezˇ prˇijal isla´m, v dobry´ch vztazı´ch s Qurajzovci, a bezpodmı´necˇneˇ se podrˇ´ıdı´ jeho verdiktu. Sa’d si nejprve nechal da´t za´ruky, zˇe se tak skutecˇneˇ stane, vyzval Qurajzovce, aby vysˇli z pevnosti a slozˇili zbraneˇ, a pak vyhla´sil sve´ rozhodnutı´. Jedna z tradic o tom rˇ´ıka´: Qurajzovci se podrobili rozsudku Sa’da ibn Mu’a´dhe. I poslal prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pro Sa’da a on prˇijel na oslu. A kdyzˇ se prˇiblı´zˇil k mesˇiteˇ, pravil ansa´ru˚m: Povstanˇte prˇed svy´m na´cˇelnı´kem, cˇi nejlepsˇ´ım z va´s. Pravil: Tihle 41
se podrobı´ tve´mu rozsudku. A on rˇekl: Zabijte jejich bojovnı´ky a jejich potomstvo vezmeˇte do otroctvı´. Pravil: Vynesl jsi Bozˇ´ı rozsudek A mozˇna´ pravil: kra´lovsky´ rozsudek. Stalo se, jak Sa’d rozhodl. Vsˇichni muzˇi byli popraveni, s nimi i jedna zˇena za to, zˇe prˇi oble´ha´nı´ hodila jednomu z muslimu˚ na hlavu ka´men na drcenı´ obilı´ a zabila ho, zˇeny a deˇti padly do otroctvı´. Kazˇdy´ z trˇiceti sˇesti muslimsky´ch jezdcu˚ obdrzˇel z korˇisti dva dı´ly, peˇsˇa´ci dostali po jednom dı´lu. Sa´m Muhammad si vybral do sve´ho rostoucı´ho hare´mu Rajha´nu bint ’Amr a podrzˇel ji u sebe azˇ do sve´ smrti. Nabı´dl jı´ pry´, zˇe se s nı´ ozˇenı´, ona ale dala prˇednost zu˚stat jeho otrokynı´ a nevzdala se nikdy ani sve´ho na´bozˇenstvı´. Mnohe´ prameny ji nicme´neˇ pocˇ´ıtajı´ mezi Muhammadovy plnopra´vne´ manzˇelky a Ibn Hisˇa´m tvrdı´, zˇe pozdeˇji prˇestoupila na isla´m. Pı´sˇe, zˇe Muhammad jejı´ konverzi prˇedpoveˇdeˇl, jesˇteˇ nezˇ mu byla ozna´mena: A kdyzˇ byl se svy´mi druhy, tu za sebou uslysˇel dupot podra´zˇek a pravil: Tohle je Tha’laba ibn Sa’ı´ja a jde mi ozna´mit radostnou zpra´vu, zˇe Rajha´na prˇestoupila k isla´mu. A on k neˇmu prˇisˇel a rˇekl: Posle Bozˇ´ı, Rajha´na prˇestoupila k isla´mu. A on z toho meˇl radost. Pocˇetnou skupinu zı´skany´ch otroku˚ prodali muslimove´ do krˇest’anske´ho Nadzˇra´nu za koneˇ a za zbraneˇ a zvy´sˇili tak jesˇteˇ vı´ce svou vojenskou sı´lu. S krˇest’any meˇl vu˚bec rany´ isla´msky´ sta´t na rozdı´l od zˇidu˚ velmi dobre´ vztahy. Uzˇ kra´tce po Muhammadoveˇ emigraci do Mediny za nı´m prˇisˇlo z Nadzˇra´nu poselstvo, aby se ho vyptalo na na´bozˇenstvı´, jezˇ hla´sa´. Nadzˇ-ra´nsˇtı´ krˇest’ane´ sice prˇ´ımo k isla´mu neprˇestoupili, povazˇovali ho vsˇak za natolik blı´zky´ a Muhammada za takovou na´bozˇenskou autoritu, zˇe s nimi Muhammad dokonce poslal jednoho ze svy´ch druhu˚, Abu´ ’Ubajda ibn Dzˇarra´ha, aby rozsuzoval jejich vnitrˇnı´ spory. Take´ od panovnı´ka krˇest’an-ske´ Habesˇe se muslimove´ v teˇzˇky´ch doba´ch prˇed hidzˇrou do Medı´ny docˇkali pomoci a ochrany prˇed mekka´nsky´mi pohany, a kdyzˇ habesˇsky´ negus Ashama zemrˇel, vedl za neˇj Muhammad, jak uva´deˇjı´ pocˇetne´ tradice, pohrˇebnı´ modlitbu. Pravil Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kdyzˇ zemrˇel negus: Dnes zemrˇel spravedlivy´ muzˇ. Povstanˇte a pomodlete se za sve´ho bratra Ashamu. Muslimsˇtı´ historici interpretujı´ to, zˇe Muhammad za neguse vedl pohrˇebnı´ modlitbu tak, zˇe habesˇsky´ panovnı´k prˇijal isla´m, nebot’ tato modlit-ba se prova´dı´ jedineˇ za muslimy. V jiny´ch ana´lech o tom, zˇe by negus konvertoval zmı´nka nenı´, prˇinejmensˇ´ım to vsˇak dokumentuje, jak blı´zko tehdy obeˇ na´bozˇenstvı´ sta´la. Take´ pozdeˇjsˇ´ı poselstva vysı´lana´ Muhammadem ke krˇest’ansky´m vla´dcu˚m by´vala prˇijı´ma´na vesmeˇs zdvorˇile, a kdyzˇ muslimove´ vojensky ovla´dli krˇest’anske´ oblasti Arabske´ho poloostrova, jejich obyvatelstvo s nimi vycha´zelo prˇa´telsky a veˇtsˇinou za´hy prˇijı´malo isla´m. Se zˇidy naproti tomu muslimove´ v Ara´bii spolecˇnou rˇecˇ nikdy nenasˇli a jejich neusta´le´ boje a za´sˇkodnicke´ akce posle´ze skoncˇily tak, zˇe te´meˇrˇ vsˇichni zˇide´ byli z poloostrova zcela vypuzeni a uzˇ nikdy se tam nevra´tili. U vza´jemne´ho neprˇa´telstvı´ za Muhammadovy´ch cˇasu˚ nelze hledat paralely se soucˇasnostı´ nebo prˇicˇ´ıtat je na vrub na´bozˇenske´ cˇi na´rodnostnı´ za´sˇti muslimu˚. Etnicky se, jak jizˇ bylo rˇecˇeno, 42
judaiste´ na Arabske´m poloostroveˇ od ostatnı´ch arabsky´ch kmenu˚ nelisˇili a isla´m, jakozˇto syste´m, judaismus rˇadı´ k chra´neˇny´m na´bozˇenstvı´m. Ve strˇedoveˇku se pak zˇidovska´ subkultura rozvı´jela v ra´mci isla´msky´ch sta´tu˚ prˇeva´zˇneˇ mnohem volneˇji, nezˇ v krˇest’anske´ Evropeˇ. Pora´zˇka judaisticky´ch kmenu˚ v Ara´bii byla vy´slednicı´ specificky´ch okolnostı´. Vı´teˇzstvı´ proti velke´ prˇesile prˇi Tazˇenı´ spojencu˚ Muhammadovi prˇineslo mezi Araby takovou proslulost, jakou prˇed nı´m jesˇteˇ nikdo nikdy nemeˇl. To, co bychom dnes nazvali „verˇejne´ mı´neˇnı´,“ meˇlo i ve stare´ Ara´bii obrovskou sı´lu a poma´halo Muhammadovi v na´sledujı´cı´m obdobı´ snadno dosahovat u´speˇchu˚. Dalsˇ´ı a dalsˇ´ı kmeny bud’ samy prˇecha´zely k isla´mu a rˇadily se pod Muhammadu˚v prapor jako aktivnı´ spojenci, nebo s nı´m alesponˇ uzavı´raly mı´rove´ dohody. Ti, kdo se odmı´tali podrˇ´ıdit jeho vzru˚stajı´cı´ moci a pozvedli proti neˇmu zbranˇ, byli pobiti a rozpra´sˇeni. Na jeho nejstarsˇ´ı neprˇa´tele, mekka´nske´ Qurajsˇovce, padla jaka´si letargie. Upadli do pasivity, prˇestali uzˇ docela uvazˇovat o tom, zˇe by proti muslimu˚m mohli zasa´hnout, a prˇesˇli natrvalo do defenzivy.
1.11
Smlouva u al-Hudajbı´je
V sˇeste´m roce po hidzˇrˇe ozna´mil jednou Muhammad po rannı´ modlitbeˇ, zˇe meˇl sen, v neˇmzˇ mu bu˚h prˇika´zal, aby muslimove´ vykonali pout’do Mekky. Pouteˇ, jak uzˇ bylo rˇecˇeno, tvorˇily velmi rozsˇ´ırˇenou a oblı´benou soucˇa´st staroarabsky´ch pohansky´ch kultu˚ a Mekka, respektive jejı´ posva´tny´ okrsek haram se svatynı´ Ka’bou, byla jejich nejvy´znameˇjsˇ´ım cı´lem. Orientaliste´ tvrdı´, zˇe pouteˇ se do isla´mu dostaly pra´veˇ z arabske´ho polyteismu, zatı´mco muslimove´ naopak vykla´dajı´ jejich existenci u pohanu˚ jako neuveˇdomeˇly´ pozu˚statek monoteismu, jenzˇ by´val pu˚vodnı´m, v Muhammadoveˇ dobeˇ te´meˇrˇ zapomenuty´m, na´bozˇenstvı´m. Vykona´nı´ pouteˇ do Mekky spolu s veˇtsˇinou jejı´ch tradicˇnı´ch obrˇadu˚, mezi ktere´ patrˇ´ı i zvla´sˇtnı´ odeˇv, zachova´va´nı´ ritua´lnı´ cˇistoty, obeˇtova´nı´ zvı´rˇat a hlavneˇ nedotknutelnost poutnı´ku˚ v dobeˇ pro obrˇady vyhrazene´ tak, jak je zna´ isla´m i dnes, bylo v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ veˇcı´ zna´mou a s naprostou samozrˇejmostı´ prˇijı´manou vsˇemi Araby bez ohledu na vyzna´nı´. Qurajsˇovci byli uzna´va´m jako stra´zˇci mekka´nske´ho posva´tne´ho okrsku a drzˇitele´ vsˇech prestizˇnı´ch a vy´nosny´ch u´rˇadu˚ s tı´m spojeny´ch. V jejich rukou byla hidia´ba neboli sida´na - opatrova´nı´ Ka’by a drzˇenı´ klı´cˇu˚ od jejı´ch dverˇ´ı, siqa´ja napa´jenı´ poutnı´ku˚ vodou a palmovy´m vı´nem i rifa´da - za´sobova´nı´ poutnı´ku˚ jı´dlem. Jejich poveˇst a postavenı´ by ale bylo ohrozˇeno, kdyby v posva´tny´ch meˇsı´cı´ch zarucˇene´ bezpecˇnosti odeprˇeli komukoliv, byt’ by s nı´m jinak byli ve va´lecˇne´m stavu, vstup do meˇsta a vykona´nı´ posva´tny´ch obrˇadu˚. Proto kdyzˇ se dozveˇdeˇli, zˇe Muhammad rozhla´sil svu˚j u´mysl vypravit se do Mekky, aby tam vykonal „malou pout’“ - ’umru - jeden ze dvou dnes kanonizovany´ch druhu˚ pouteˇ do Mekky, ocitli se v teˇzˇke´m dilematu, jak se zachovat. Neˇkterˇ´ı modernı´ muslimsˇtı´ autorˇi tvrdı´, zˇe Muhammad k u´cˇasti na pouti vyzval nejen muslimske´ muha´dzˇiry a ansa´ry, ale dokonce i okolnı´ nemuslimske´ kmeny, pro neˇzˇ pout’ rovneˇzˇ byla prˇirozenou veˇcı´, podle starsˇ´ıch pramenu˚ se spı´sˇe zda´, zˇe ti z kocˇovnı´ku˚, kterˇ´ı se k muslimske´ ka43
ravaneˇ prˇipojili, uzˇ prˇedtı´m isla´m prˇijali. Poutnı´ku˚ bylo celkem neˇco prˇes cˇtrna´ct stovek, v jejich cˇele jel Muhammad na sve´ velbloudici al-Qaswa´’ a v karavaneˇ vedli take´ sedmdesa´t zvı´rˇat urcˇeny´ch k obeˇtova´nı´. Atmosfe´ra byla plna´ zbozˇnosti, na druhe´ straneˇ ale take´ nervo´znı´ho ocˇeka´va´nı´, jak zareagujı´ Qurajsˇovci. Poutnı´ci nesmeˇli by´t ozbrojeni, to ihra´m - stav ritua´lnı´ cˇistoty prˇi pouti - neprˇipousˇtı´ a navı´c by se to dalo povazˇovat za prˇ´ıpravu na za´kerˇny´ prˇepad. Vzhledem k pomeˇru˚m vsˇeobecne´ nejistoty a porusˇova´nı´ zvykovy´ch za´konu˚, jake´ tehdy zavla´dly, ovsˇem nebylo radno spole´hat, zˇe Mekka´nci jejich bezbrannosti nevyuzˇijı´ k u´toku. Neˇktere´ zpra´vy uva´deˇjı´, zˇe dva kmeny, Dzˇuhajna a Mazı´na s sebou zbraneˇ meˇly, veˇtsˇina vy´pravy ovsˇem cestovala bez nich. O tom, co se deˇlo da´l, vypra´veˇl naprˇ´ıklad al-Miswar ibn Machrama: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vysˇel v roce al-Hudajbı´je s neˇco ma´lo prˇes tisı´cem lidı´ ze svy´ch druhu˚. Kdyzˇ prˇisˇel k DM al-Chulajfa, oznacˇkoval obeˇtnı´ zvı´rˇata, ozna´mil, ktera´ to jsou, a dal je chra´nit pro ’umru a vyslal jednoho zveˇda z kmene Chuza´’a. Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pokracˇoval, azˇ k neˇmu u Ghadı´r al-Asˇta´t prˇisˇel jeho zveˇd a rˇekl: Qurajsˇovci se proti tobeˇ shroma´zˇdili ve velke´m pocˇtu a sebrali proti tobeˇ i lidi z ru˚zny´ch kmenu˚, aby s tebou bojovali, zadrzˇeli teˇ prˇed svatynı´ a bra´nili ti. A on pravil: O, lide´, porad’te mi! Myslı´te, zˇe ma´m zhubit rodiny a potomky teˇch, kdo na´s chteˇjı´ zadrzˇet prˇed svatynı´? Pravil Abu´ Bakr: Posle Bozˇ´ı, vysˇel jsi, abys dosˇel k te´to svatyni, a nechcesˇ nikoho zabı´jet ani s niky´m va´lcˇit. Smeˇrˇuj tedy k nı´, a kdokoliv na´s prˇed nı´ bude zadrzˇovat, s tı´m budeme bojovat. A on pravil: Pokracˇujte ve jme´nu Bozˇ´ım. Ani Qurajsˇovci nemeˇli mnoho chuti bojovat. I kdyby muslimy porazili, posˇkodilo by takove´ vı´teˇzstvı´ nad pokojny´mi poutnı´ky smeˇrˇujı´cı´mi v posva´tne´m meˇsı´ci do poutnı´ho mı´sta se zarucˇenou bezpecˇnostı´ jejich poveˇst natolik, zˇe by jako obchodnı´ci uzˇ nikdy nemohli mezi ostatnı´mi Araby uspeˇt. Vpustit je ale do Mekky, aby tam vykona´vali sve´ vlastnı´ obrˇady, by pro Mekka´nce zase znamenalo blama´zˇ s podobny´mi du˚sledky. Muhammad to veˇdeˇl a doka´zal vyuzˇ´ıt sta´le vzru˚stajı´cı´ho napeˇtı´ k diplomaticke´mu na´tlaku na Qurajsˇovce, anizˇ by ho dohnal za kriticky´ bod. Postupoval s karavanou sta´le blı´zˇe k Mekce a aby se vyhnul setka´nı´ s ozbrojeny´m oddı´lem Qurajsˇovcu˚ vyslany´m mu vstrˇ´ıc, zvolil obtı´zˇnou a nezvyklou stezku prˇes hory, jezˇ ho vyvedla asi trˇicet kilometru˚ jizˇneˇ od meˇsta u zpola vyschle´ studny na mı´steˇ zvane´m al-Hudajbı´ja. Podobneˇ, jako kdyzˇ neda´vno prˇi hloubenı´ prˇ´ıkopu prˇed Medı´nou Muhammad za´zracˇneˇ rozmnozˇoval pro hladoveˇjı´cı´ muslimy jı´dlo, vypra´veˇjı´ tradice o tom, jak u al-Hudajbı´je za´zracˇneˇ rozhojnil vodu. Jeden z prˇ´ıtomny´ch, Dzˇa´bir, lı´cˇil, co se udalo takto: Lide´ u al-Hudajbı´je zˇ´ıznili, avsˇak Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, u sebe meˇl neˇjaky´ poha´rek. Omyl se z neˇj a pak k neˇmu prˇisˇli lide´ a Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Co je va´m ? Pravili: Posle Bozˇ´ı, nema´me, cˇ´ım bychom se omyli ani co bychom pili, nezˇ co je ve tve´m poha´rku. I vlozˇil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, svou ruku do poha´rku a mezi prsty mu zacˇala tryskat voda jako z pramene. Pravil: I pili jsme a omy´vali jsme se. Pravil 44
jsem Dzˇa´birovi: Kolik va´s tehdy bylo ? Pravil: I kdyby na´s bylo sto tisı´c, stacˇilo by na´m to. Bylo na´s patna´ct set. U al-Hudajbı´je se muslimove´ uta´borˇili a Muhammad si s Mekka´nci vymeˇnil neˇkolik poselstev. Po vypjaty´ch bourˇlivy´ch jedna´nı´ch uzavrˇeli po tak dlouhe´ dobeˇ zarputile´ho otevrˇene´ho neprˇa´telstvı´ smlouvu o docˇasne´m prˇ´ımeˇrˇ´ı. Deset let meˇl mezi nimi panovat klid zbranı´ a kazˇda´ ze stran mohla bez omezenı´ dojedna´vat spojenectvı´ s dalsˇ´ımi kmeny. Da´le bylo dohodnuto, zˇe muslimove´ toho roku upustı´ od vykona´nı´ obrˇadu˚ ’umry v Mekce, aby Qurajsˇovci neztratili tva´rˇ, prˇ´ısˇtı´ho roku vsˇak jim meˇlo by´t umozˇneˇno pout’prove´st a dokonce vejı´t do meˇsta ozbrojeni mecˇi. Trˇetı´m nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım ustanovenı´m bylo, zˇe Qurajsˇovci, kterˇ´ı bez dovolenı´ prˇeda´ku˚ svy´ch rodu˚ odejdou do Medı´ny, bude muset Muhammad vra´tit zpeˇt, zatı´mco kdo by opustil Muhammada, smı´ zu˚stat v Mekce. Jakkoliv Muhammad v muslimske´ obci pozˇ´ıval nesmı´rny´ respekt, u al-Hudajbı´je mu i jeho nejveˇrneˇjsˇ´ı va´sˇniveˇ vycˇ´ıtali, zˇe neveˇrˇ´ıcı´m prˇehnaneˇ ustupuje, a to nejen kvu˚li fakticke´mu obsahu smlouvy, ale i pro jejı´ forma´lnı´ na´lezˇitosti, v cˇemzˇ spatrˇovali nemı´stne´ snizˇova´nı´ jeho prestizˇe. Uzˇ prˇi u´vodnı´ floskuli, kdy chteˇli muslimsˇtı´ pı´sarˇi podle Muhammadova dikta´tu napsat formulaci Ve jme´nu Boha milosrdne´ho slitovne´ho, dosˇlo ke sporu. Vedoucı´ mekka´nske´ delegace, Suhajl ibn ibn ’Amr, s tı´mto cˇisteˇ muslimsky´m obratem nesouhlasil a trval na tom, zˇe se ma´ napsat Ve tve´m jme´nu, Bozˇe, a Muhammad jeho na´vrh na rozdı´l od svy´ch druhu˚ ochotneˇ prˇijal. Jesˇteˇ veˇtsˇ´ı rozhorˇcˇenı´ u nich vzbudil, kdyzˇ se Suhajl ohradil proti tomu, aby byl Muhammad ve smlouveˇ uveden jako Muhammad, Posel Bozˇ´ı, protozˇe tı´m by Mekka vlastneˇ uznala vsˇechny jeho na´roky za opra´vneˇne´. Muhammad bratranci’ Alı´mu, jenzˇ mu deˇlal pı´sarˇe, narˇ´ıdil, aby slova Muhammad, Posel Bozˇ ´ı, vymazal a mı´sto nich napsal Muhammad ibn ’Abdulla´h. ’Alı´ to vsˇak odmı´tl a negramotny´ Muhammad si musel prˇ´ıslusˇne´ mı´sto nechat uka´zat, aby slova osobneˇ setrˇel. Kdyzˇ byla smlouva uzavrˇena, Muhammad zarˇezal jedno z obeˇtnı´ch zvı´rˇat a oholil si hlavu, cozˇ jsou symbolicke´ cˇiny, jimizˇ koncˇ´ı poutnı´ obrˇady, a vyzval k tomu i ostatnı´. Vsˇeobecna´ nespokojenost mezi prˇ´ıtomny´mi vsˇak byla tak velka´, zˇe Muhammad musel muslimy svolat a nechat si od nich znovu slavnostneˇ slı´bit veˇrnost a poslusˇnost. Tento akt, kdy prˇ´ıtomnı´ podle zvyklosti jeden po druhe´m prˇistupovali k Muhammadovi, aby svu˚j slib zpecˇetili pla´cnutı´m do jeho natazˇene´ dlaneˇ, vesˇel do historie pod na´zvem Prˇ´ısaha pod stromem, protozˇe byla slozˇena pod rozlozˇity´m stinny´m stromem uprostrˇed u´dolı´ al-Hudajbı´je. Prˇ´ımeˇrˇ´ı vstoupilo v platnost a Muhammad je pro tuto chvı´li nehodlal nechat nikoho porusˇit. Neˇkolik skupin horkokrevny´ch mekka´nsky´ch mladı´ku˚ hotovı´cı´ch se zau´tocˇit ze za´lohy na jeho lezˇenı´ zajal a bez u´jmy vydal jejich rodu˚m a aby prˇedesˇel dalsˇ´ım provokacı´m, radeˇji se neprodleneˇ vydal na zpa´tecˇnı´ cestu. Prˇes zda´nlivy´ pocˇa´tecˇnı´ u´speˇch se za´hy zacˇala projevovat diplomaticka´ kra´tkozrakost Qurajsˇovcu˚ a take´ to, zˇe prˇi u´porne´ snaze vyhnout se pouzˇ´ıva´nı´ muslimsky´ch obratu˚ prˇehle´dli ve smlouveˇ neˇktere´ neprˇesne´ formulace, ktere´ ted’ mohl Muhammad vyuzˇ´ıvat ve svu˚j prospeˇch. 45
Nejvı´ce se to ukazovalo v bodeˇ o za´kazu prˇijı´mat uprchlı´ky z Mekky. Do Medı´ny zanedlouho uprchl cˇerstvy´ muslim Abu´ Bası´r a Muhammad dovolil dveˇma Mekka´ncu˚m, kterˇ´ı si pro neˇho prˇisˇli, aby ho odvedli s sebou. Abu´ Bası´rovi se vsˇak cestou podarˇilo je prˇemoci, jednoho z nich zabı´t a opeˇt se dostat do Medı´ny. Druhy´ Mekka´nec se vra´til, aby si steˇzˇoval Muhammadovi, ten vsˇak rˇekl, zˇe smlouveˇ dosta´l, kdyzˇ uzˇ Abu´ Bası´ra jednou vydal mekka´nsky´m vyslancu˚m, a zˇe si ho nedoka´zali uhlı´dat, je jejich veˇc. Protozˇe vsˇak za´rovenˇ nesmeˇl uprchlı´kovi poskytnout natrvalo azyl, odesˇel Abu´ Bası´r s Muhammadovy´m souhlasem z Medı´ny do ’Ajsu, na pobrˇezˇnı´ stezku vedoucı´ z Mekky do Sy´rie, ktera´ meˇla podle smlouvy zu˚stat otevrˇena´, a jal se tam na vlastnı´ peˇst prˇepada´vat qurajsˇovske´ obchodnı´ky. Brzy kolem sebe shroma´zˇdil na sedmdesa´t podobny´ch muslimsky´ch uprchlı´ku˚ z Mekky a loupezˇil a terorizoval mekka´nske´ karavany tak dlouho, azˇ Qurajsˇovci souhlasili, zˇe jeho tlupa mu˚zˇe odejı´t k Muhammadovi. Zˇeny uprchle´ z Mekky, ktere´ se nemohly prˇipojit ke Abu´ Bası´rovy´m zbojnı´ku˚m, odmı´tl Muhammad zase vyda´vat s poukazem na to, zˇe smlouva se ty´ka´ jen muzˇu˚ a zˇeny v nı´ nejsou uvedeny. Pro muslimy byl ovsˇem podstatneˇjsˇ´ı jiny´ jeho argument, totizˇ zˇe mu bu˚h seslal dalsˇ´ı versˇe, dnes cˇa´st su´ry Zkousˇene´, pravı´cı´: Vy, kdozˇ jste uveˇrˇili! Prˇijdou-li k va´m veˇrˇ´ıcı´ emigrantky, vyzkousˇejte je. Bu˚h zna´ nejle´pe jejich vı´ru. Sezna´te-li, zˇe jsou veˇrˇ´ıcı´, nevracejte je neveˇrˇ´ıcı´m. I tak ovsˇem v Mekce zu˚sta´valo jesˇteˇ dost jeho veˇrny´ch, kterˇ´ı Qurajsˇov-cu˚m tvorˇili nebezpecˇnou pa´tou kolonu v za´dech a Muhammada sta´le za´sobovali cˇerstvy´mi informacemi. Nedlouho po na´vratu od al-Hudajbı´je se Muhammad rozhodl definitivneˇ vyporˇa´dat se zˇidy v Ara´bii. Zˇidovske´ kmeny, ktere´ prˇezˇily boje s muslimy v Medı´neˇ, se uchy´lily ke svy´m souveˇrcu˚m na sever do zemeˇdeˇlske´ oa´zy Chajbaru a zbytek arabsky´ch zˇidu˚ oby´val nedaleky´ rˇeteˇzec mensˇ´ıch oa´z ve Wa´dı´ al-Qura´. Muhammad dovolil zu´cˇastnit se nove´ho tazˇenı´, od neˇhozˇ se dala ocˇeka´vat hojna´ korˇist, pouze teˇm, kdo slozˇili Prˇ´ısahu pod stromem, cozˇ znamenalo, zˇe s nı´m vyjelo jen kolem sˇesna´cti set bojovnı´ku˚, ovsˇem velmi dobrˇe vyzbrojeny´ch. Chajbarsˇtı´ zˇide´ u´tok neocˇeka´vali, prˇestozˇe s muslimy byli ve va´lecˇne´m stavu a muslimove´ jim uzˇ prˇed cˇasem zabili dva na´cˇelnı´ky. Muslimu˚m seje trˇ´ıdennı´m prˇesunem podarˇilo prˇekvapit tak, zˇe se o jejich prˇ´ıtomnosti dozveˇdeˇli, teprve kdyzˇ ra´no vycha´zeli na pole. Zˇide´ se uzavrˇeli do svy´ch opevneˇny´ch cˇtvrtı´ a rˇadu dnı´ oble´ha´nı´ houzˇevnateˇ vzdorovali. Stejneˇ vsˇak jedna tvrz po druhe´ padly. Neˇktere´ byly dobyty prˇ´ımy´m u´tokem, jine´ vyhladoveˇny a pevnu˚stka al-Zubajr muslimu˚m padla do rukou azˇ pote´, co prˇehradili potu˚cˇek za´sobujı´cı´ obra´nce vodou. Muhammad v Chajbaru ustanovil novy´ model spra´vy dobyty´ch u´zemı´, v pozdeˇjsˇ´ı dobeˇ uplatnˇovany´ i za hranicemi Arabske´ho poloostrova. Muslimove´ nemeˇli dost vlastnı´ch lidı´, aby se na dobyty´ch u´zemı´ch usadili a obdeˇla´vali tam pu˚du, a tak Muhammad ustanovil v Chajbaru guverne´rem ’Abdulla´ha ibn Rawa´hu a zˇidu˚m byla ulozˇena danˇ z hlavy - dzˇizja. V tomto konkre´tnı´m prˇ´ıpadeˇ cˇinila celou polovinu vy´nosu jejich polı´ a vı´teˇzu˚m samozrˇejmeˇ navı´c jesˇteˇ padla do rukou znacˇna´ korˇist zı´skana´ v boji. 46
Zpeˇt do Medı´ny se Muhammad vracel prˇes dalsˇ´ı zˇidovske´ oa´zy a vsˇechny se mu vzdaly za podobny´ch podmı´nek jako Chajbar, bud’ dobrovolneˇ, nebo po kra´tke´m boji. Chajbarsky´m tazˇenı´m skoncˇili v Ara´bii boje se zˇidy. Prˇed odjezdem z podrobene´ho Chajbaru Muhammad ma´lem podlehl pokusu o atenta´t. Zajnab, dcera a manzˇelka dvou zabity´ch zˇidovsky´ch prˇeda´ku˚, chteˇla pomstı´t sve´ prˇ´ıbuzne´ a pokusila se ho otra´vit, kdyzˇ uzˇ byla uzavrˇena mı´rova´ smlouva, takzˇe Muhammad se neoba´val dalsˇ´ıch u´toku˚: Kdyzˇ se Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, cı´til by´t v bezpecˇ´ı, darovala mu Zajnab bint al-Ha´rith, zˇena Salla´ma ibn Misˇkama, otra´venou kozu. Vyptala se, kterou cˇa´st kozy ma´ prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, nejrade´ji. Bylo jı´ rˇecˇeno, zˇe nohu, i dala do nı´ nejvı´ce jedu a pak otra´vila celou kozu. Potom ji prˇinesla, a kdyzˇ ji polozˇila prˇed Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zacˇal jı´st nohu a zˇvy´kal z nı´ jedno sousto. Nespolkl ho vsˇak. Byl s nı´m Bisˇr ibn al-Bara´’ ibn Ma ’ru´r a ten si vzal, jako si vzal Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Bisˇr to ale spolkl, zatı´mco Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, to vyplivl. Bisˇr zemrˇel a Muhammad si pry´ od te´ doby azˇ do konce zˇivota steˇzˇoval na proble´my se zazˇ´ıva´nı´m. V tom, co se stalo se Zajnab, se prameny rozcha´zejı´. Podle neˇktery´ch jı´ bylo odpusˇteˇno, podle jiny´ch byla popravena. U jine´ zˇidovske´ zˇeny z Chajbaru, jezˇ take´ v bojı´ch ztratila manzˇela a prˇ´ıbuzne´, nasˇel Muhammad naopak la´sku. Byla to Safı´ja, zˇena sprˇ´ızneˇna´ s prˇeda´ky Banu´ al-Nadı´r a Banu´ Qurajza. Padla muslimu˚m do rukou spolu s ostatnı´mi zajatci a Muhammad si ji vybral pro sebe a jesˇteˇ beˇhem tazˇenı´ se s nı´ ozˇenil. Muslimove´ si zpocˇa´tku nebyli jisti, zda zu˚stane Safı´ja Muhammadovou otrokynı´, nebo se stane jeho manzˇelkou a jeho blı´zky druh, Anas, o tom vypra´veˇl: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pobyl trˇi noci mezi Chajbarem a Medı´nou a vdala se za neˇj Safı´ja. Zval jsem muslimy na jeho svatebnı´ hostinu, ale nebyl na nı´ ani chle´b ani maso. Nebylo tam nic, nezˇ zˇe porucˇil Bila´lovi rozprostrˇ´ıt kozˇenou podlozˇku a hodil na ni datle, syrecˇky a tuk. Muslimove´ rˇ´ıkali: Bude to jedna z matek veˇrˇ´ıcı´ch, nebo otrokyneˇ? Jestli ji zahalı´, pak je to jedna z matek veˇrˇ´ıcı´ch. A jestli ji nezahalı´, pak je to jedna z jeho otrokynˇ. A kdyzˇ vyjel, upravil pro ni mı´sto za sebou a zata´hl za´voj. Safı´ja prˇestoupila na isla´m a byla Muhammadovi dobrou manzˇelkou azˇ do jeho smrti. Zejme´na po neda´vne´m pokusu Zajnab Muhammada otra´vit se ovsˇem zpocˇa´tku jeho druhove´ oba´vali neˇcˇeho podobne´ho i od Safı´ji, ktere´ pobili veˇtsˇinu rodiny. Abu´ Ajju´b Qia´lid al-Ansa´rı´ proto vartoval pro jistotu po celou svatebnı´ noc vedle Muhammadova stanu s taseny´m mecˇem.
1.12
Sˇ´ırˇenı´ isla´mu za hranice Ara´bie
Muhammad plneˇ vyuzˇ´ıval smlouvy o prˇ´ımeˇrˇ´ı s Qurajsˇovci k tomu, aby posiloval sve´ postavenı´ uzavı´ra´nı´m spojenectvı´ s ostatnı´mi kmeny. V tomto obdobı´, sˇest let 47
po hidzˇrˇe, take´ vykrocˇil prˇi sˇ´ırˇenı´ isla´mu jako univerza´lnı´ho na´bozˇenstvı´ za ra´mec Arabske´ho poloostrova. Ted’ uzˇ nevystupoval jako pouhy´ zanı´ceny´ prorok, kdyzˇ prˇed dvaceti lety v Mekce recitoval sva´ prvnı´ videˇnı´. Byl tvu˚rcem a vu˚dcem nejsilneˇjsˇ´ıho a nejkompaktneˇjsˇ´ıho sta´tnı´ho u´tvaru, jaky´ kdy na Arabske´m poloostroveˇ vznikl, a veˇdom si sve´ho postavenı´ se nynı´ obracel k vla´dcu˚m okolnı´ch rˇ´ısˇ´ı, aby uznali jedinost Bozˇ´ı, prˇijali Muhammada jakozˇto Posla Bozˇ´ıho a podrˇ´ıdili se jı´m hla´sane´mu na´bozˇenstvı´ a tı´m i Muhammadoveˇ duchovnı´ a sveˇtske´ autoriteˇ.6 Dobove´ prameny nezachovaly u´plneˇ spolehliveˇ doslovnou podobu dopisu˚, s nimizˇ vyslal delegace k panovnı´ku˚m sousednı´ch rˇ´ısˇ´ı, z cˇetny´ch zmı´nek v mnoha vypra´veˇnı´ch se vsˇak da´ pomeˇrneˇ dobrˇe rekonstruovat, jaky´ byl charakter poselstvı´ smeˇrˇujı´cı´ch k vla´dcu˚m Byzance, Persie, Habesˇe, Egypta a Jemenu. Byly to velmi kra´tke´ listy, dnes by vydaly sotva na deset rˇa´dek, a ve jme´nu Bozˇ´ım vyzy´valy adresa´ta, aby se stal muslimem, cˇ´ımzˇ bude bezpecˇen a bu˚h ho odmeˇnı´. V opacˇne´m prˇ´ıpadeˇ padne na jeho hlavu vina za hrˇ´ıchy jeho lidu. Jakkoliv jsou mezi muslimy velmi oblı´bene´ prˇ´ıbeˇhy o tom, jak muslimska´ delegace prˇeda´va´ v Konstantinopoli dopis cı´sarˇi He´rakliovi jako sobeˇ rovne´mu, prˇicˇemzˇ se deˇjı´ ru˚zne´ divy, cı´sarˇ s vyslanci dlouho vlı´dneˇ rozmlouva´ a prova´zı´ je po sve´m pala´ci, kde ma´ v pokladnicı´ch i portre´t ocˇeka´vane´ho proroka a poselstvo v neˇm pozna´va´ Muhammada, opravdu dobove´ muslimske´ prameny jsou poneˇkud strˇ´ızliveˇjsˇ´ı. Delegace patrneˇ Muhammadovy listy prˇedaly prˇ´ımo do rukou adresa´tu˚ jen v Egypteˇ, Habe-sˇi a Jemenu. V prˇ´ıpadeˇ obou rozhodujı´cı´ch sousednı´ch velmocı´, Byzance a Persie, je dorucˇily jen mı´stodrzˇ´ıcı´m v Sy´rii a na Bahrajnu, cozˇ ovsˇem nijak neznehodnocuje fakt, zˇe dopisy byly odesla´ny a dostaly se na kompetentnı´ mı´sta. Vy´znam to ma´ zejme´na pro Isla´mske´ va´lecˇne´ pra´vo, ktere´ nedovoluje na nikoho zau´tocˇit bez prˇedchozı´ho zdu˚vodneˇne´ho vyhla´sˇenı´ neprˇa´telstvı´. Du˚vodem neprˇa´telstvı´, pro neˇjzˇ pak muslimska´ vojska v na´sledujı´cı´ch desetiletı´ch dobyla u´zemı´ od Indie azˇ po Sˇpaneˇlsko, bylo, zˇe jejich vla´dci odmı´tli prˇijmout isla´m a dobrovolneˇ se podrobit Bohem urcˇene´mu rˇa´du a autorita´m, takzˇe k tomu bylo mozˇno - prˇ´ıpadneˇ nutno - pouzˇ´ıt vojenske´ sı´ly. Z dnesˇnı´ho pohledu vypada´ Muhammadu˚v postup jako pokrytectvı´, protozˇe jeho sousede´ za sta´vajı´cı´ch okolnostı´ vlastneˇ stejneˇ nemeˇli na vybranou. Je ovsˇem trˇeba si uveˇdomit, zˇe Muhammad svou zahranicˇnı´ politikou vytycˇil kvalitativneˇ novy´, mnohem mı´rumilovneˇjsˇ´ı pra´vnı´ princip. Namı´sto dosavadnı´ filosofie „kazˇdy´, s ky´m vy´slovneˇ neuzavrˇu spojenectvı´, je my´m neprˇ´ıtelem“, nastoupilo „zˇiji v mı´ru s kazˇdy´m, s ky´m nebylo du˚vodneˇ vyhla´sˇeno neprˇa´telstvı´ “. Reakce jednotlivy´ch’ panovnı´ku˚ byly ru˚zne´. Neˇkterˇ´ı poslali vcelku zdvorˇilou odpoveˇd’ prˇ´ıpadneˇ i dary, persky´ vla´dce u´dajneˇ naopak dopis povy´sˇeneˇ roztrhal a dokonce ztrestal dorucˇitele. V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ ovsˇem nikdo z osloveny´ch vy´zvu sta´t se muslimem neprˇijal a ocitl se tak vlastneˇ s muslimy okamzˇiteˇ ve va´lecˇne´m stavu. Sˇeste´ho roku po hidzˇrˇe se Muhammad vypravil na pout’ do Mekky, aby tam 6
Dosud cˇitelnou cˇa´st jednoho z Muhammadovy´ch dopisu˚ psane´ho na tenke´m kusu ku˚zˇe dnes uchova´va´ istambulske´ muzeum Topkapi. Byl to list urcˇeny´ do Egypta a jeho autenticitu uzna´vajı´ jak muslimsˇtı´ badatele´ tak i orientaliste´. V Muhammadoveˇ korespondenci ovsˇem byly pro dalsˇ´ı vy´voj nejpodstatneˇjsˇ´ı vy´zvy urcˇene´ do Persie a do Byzance.
48
v klidu dokoncˇil obrˇady ’umry, jak stanovila smlouva z minule´ho roku. Dva tisı´ce poutnı´ku˚, zˇeny a deˇti nepocˇ´ıtaje, s sebou nesly podle dohody jen mecˇe, Muhammad dal nicme´neˇ karavanu pro jistotu chra´nit jesˇteˇ stovkou jezdcu˚. K zˇa´dny´m incidentu˚m ale nedosˇlo. Qurajsˇovci dosta´li sve´mu za´vazku a na trˇi dny se vysteˇhovali z meˇsta do stanu˚ na svahy okolnı´ch hor, odkud prˇihlı´zˇeli, jak muslimove´ vykona´vajı´ ritua´ly ’umry, podobne´ tomu, co deˇla´vali oni sami i ostatnı´ polyteiste´, ale prˇesto se v neˇktery´ch detailech, kolektivnosti a prˇedevsˇ´ım ve vnitrˇnı´m obsahu lisˇ´ıcı´. Protozˇe se mezi Mekka´nci rˇ´ıkalo, zˇe nezdrave´ podnebı´ Medı´ny podlomilo muslimu˚m zdravı´ a sı´lu, prˇika´zal Muhammad, aby prˇi obcha´zenı´ Ka’by, cozˇ je a vzˇdy bylo nedı´lnou soucˇa´stı´ pohansky´ch i muslimsky´ch obrˇadu˚, vsˇichni poutnı´ci prvnı´ trˇi okruhy beˇzˇeli. Tehdy ovsˇem v Mekce jesˇteˇ probı´haly soucˇasneˇ muslimske´ a pohanske´ pouteˇ, ke ktery´m se sjı´zˇdeˇli hlavneˇ beduı´ni. Teprve po u´plne´m vı´teˇzstvı´ isla´mu v Ara´bii byly definitivneˇ zaka´za´ny, a tak vymizely i takove´ excesy, kdy trˇeba poutnı´ci obı´hali Ka’bu nazı´. Za pobytu v Mekce zı´skal Muhammad dalsˇ´ı manzˇelku. Sˇestadvacetiletou Majmu´nu, tetu pozdeˇjsˇ´ıho slavne´ho muslimske´ho vojevu˚dce Cha´lida ibn al-Walı´da, obveˇnil cˇtyrˇmi sty dirhamy, ale manzˇelstvı´ uzˇ v Mekce nestihl konzumovat, protozˇe zatı´m uplynuly trˇi dny vymezene´ dohodou muslimu˚m pro pobyt ve meˇsteˇ. Muhammad musel s Majmu´nou zanechat sve´ho slouzˇ´ıcı´ho, jenzˇ ji dovezl za nı´m a vlastnı´ svatba se odbyla azˇ cestou do Medı´ny. Majmu´na prˇezˇila sve´ho manzˇela bezma´la o padesa´t let a Muhammad spolu s nı´ prˇijal do sve´ho domu i jejı´ dveˇ sestry, o ktere´ se cely´ zbytek zˇivota staral. Bezprostrˇedneˇ po pouti nazvane´ podle toho, zˇe Qurajsˇovci opustili sve´ meˇsto, ’Umrat al-qada´’, cozˇ znamena´ prˇiblizˇneˇ Pout’vzda´lenı´ se, vyslal Muhammad poprve´ muslimske´ vojsko za hranice Ara´bie. Trˇ´ıtisı´covy´ vojensky´ oddı´l vyrazil na syrske´ pomezı´ proti krˇest’ansky´m arabsky´m kmenu˚m vytva´rˇejı´cı´m tam na´raznı´kove´ sta´tecˇky chra´nı´cı´ proti na´jezdu˚m kocˇovnı´ku˚ byzantskou rˇ´ısˇi na severu. Podle neˇktery´ch muslimsky´ch autoru˚ to byla trestna´ vy´prava za zabitı´ Muhammadova posla smeˇrˇujı´cı´ho s dopisem k byzantske´mu mı´stodrzˇ´ıcı´mu Busry, soucˇasnı´ci se ale o takove´m du˚vodu, ktery´ by jisteˇ neopomenuli zaznamenat, nezminˇujı´, takzˇe se spı´sˇe zda´, zˇe se tı´mto okamzˇikem dzˇiha´d va´lka za obranu a sˇ´ırˇenı´ isla´mu - prˇelil mimo Arabsky´ poloostrov. Vojsko se u Ma’a´nu setkalo s obrovskou prˇesilou. Krˇest’anske´ kmeny proti neˇmu pry´ sebrali sto tisı´c bojovnı´ku˚ a dalsˇ´ıch sto tisı´c muzˇu˚ poslal jesˇteˇ sa´m byzantsky´ cı´sarˇ. Vypada´ dosti nepravdeˇpodobneˇ, zˇe by mohl neˇkdo v tehdejsˇ´ıch podmı´nka´ch beˇhem neˇkolika dnu˚ shroma´zˇdit a udrzˇet na bezvode´ pousˇti tak velikou arma´du, muslimove´ vsˇak zrˇejmeˇ skutecˇneˇ narazili na neocˇeka´vaneˇ velke´ho souperˇe. V boji postupneˇ padli vsˇichni trˇi velitele´ jmenovanı´ prˇed odjezdem Muhammadem a bojovnı´ci si jesˇteˇ v pru˚beˇhu bitvy zvolili novy´m velitelem neda´vne´ho konvertitu, Muhammadova mlade´ho sˇvagra Cha´lida ibn al-Walı´da. Tomu se podarˇilo po soumraku, kdy musela by´t bitva prˇerusˇena, lstı´ se ctı´ vyve´st sve´ vojsko bez dalsˇ´ıch ztra´t z bojisˇteˇ, takzˇe muslimove´ neztratili tva´rˇ jako porazˇenı´. I dı´ky tomu prˇi dalsˇ´ıch tazˇenı´ch do Sy´rie na´sledujı´cı´ch kra´tce pote´ uzˇ veˇtsˇinou nad mensˇ´ımi oddı´ly vı´teˇzili a syrske´ krˇest’anske´ arabske´ kmeny zacˇaly rychle prˇijı´mat isla´m a u´cˇastnily se vy´boju˚ proti svy´m drˇ´ıveˇjsˇ´ım byzantsky´m spojencu˚m. Veˇtsˇina 49
vy´boju˚ prˇes hranice Arabske´ho poloostrova vsˇak probı´hala azˇ pozdeˇji, po Muhammadoveˇ smrti, zatı´mco beˇhem jeho zˇivota se jeho aktivity ty´kaly prˇeva´zˇneˇ oblasti severnı´ a za´padnı´ Ara´bie.
1.13
Dobytı´ Mekky
Daleko vy´znamneˇjsˇ´ı uda´lostı´ bylo pro Muhammada dobytı´ Mekky, k neˇmuzˇ dosˇlo osme´ho roku po hidzˇrˇe. Smlouva o prˇ´ımeˇrˇ´ı mezi Qurajsˇovci a muslimy uzavrˇena´ na deset let se uzˇ od pocˇa´tku pro svou neprˇesnou formulaci neplnila tak, jak si Mekka´nci prˇedstavovali. Nemohli vsˇak proti tomu nic deˇlat, protozˇe muslimove´ jejı´ literu dodrzˇovali a druhe´ho roku po jejı´m podepsa´nı´ ji pak zjevneˇ porusˇili sami Qurajsˇovci. Kmen Banu´ Bakr, jenzˇ byl ve spojenectvı´ s Mekkou, napadl kvu˚li stary´m nevyrˇ´ızeny´m u´cˇtu˚m nedaleko Mekky u studny al-Watı´r neˇkolik muzˇu˚ z kmene Chuza´’ovcu˚, kterˇ´ı meˇli naopak uzavrˇenou prˇa´telskou smlouvu s muslimy, a neˇkterˇ´ı Qurajsˇovci prˇi tom aktivneˇ vystoupili na straneˇ svy´ch spojencu˚. Podle dochovany´ch informacı´ je meˇli za´sobovat zbraneˇmi a dokonce pry´ neˇkolik Qurajsˇovcu˚ bojovalo po jejich boku, prˇestozˇe se, jak by´va´ jinak obvykle´, neuva´deˇjı´ jejich konkre´tnı´ jme´na. Cˇa´st napadeny´ch Chuza´’ovcu˚ unikla do posva´tne´ho okrsku v Mekce, kde se nesmeˇlo bojovat, a u jednoho z qurajsˇovsky´ch prˇeda´ku˚, Budajla ibn Warqa´’, si steˇzˇovali na porusˇenı´ smlouvy. Dalsˇ´ı uprchli k Muhammadovi do Medı´ny a ozna´mili v mesˇiteˇ prˇ´ıpad Muhammadovi. Muhammad pry´ dal Qurajsˇovcu˚m trˇi mozˇnosti, jak za´lezˇitost vyrˇ´ıdit. Bud’ meˇli zaplatit Chuza´’ovcu˚m vy´kupne´ za prolitou krev, nebo vypoveˇdeˇt sve´ spojenectvı´ s Bakrovci, anebo povazˇovat za zrusˇenou smlouvu o prˇ´ımeˇrˇ´ı s muslimy a prˇipravit se na boj. Podle jiny´ch zpra´v Muhammad Qurajsˇovcu˚m na vy´beˇr nedal, a hned od pocˇa´tku se hotovil Mekku napadnout, protozˇe nynı´ k tomu uzˇ meˇl dost sı´ly a incident u al-Watı´ru mu byl vı´tanou za´minkou. Kdyzˇ do Medı´ny dorazil qurajsˇovsky´ prˇeda´k Abu´ Sufja´n, aby ho ujistil o tom, zˇe Mekka zachova´ veˇrnost prˇ´ımeˇrˇ´ı, odmı´tl ho vu˚bec vyslechnout. Abu´ Sufja´n tak zazˇil hroznou potupu, kdyzˇ se dozˇadoval u Muhammadovy´ch blı´zky´ch a za´rovenˇ svy´ch prˇ´ıbuzny´ch, vcˇetneˇ sve´ vlastnı´ dcery provdane´ za Muhammada, zasta´nı´, ale vsˇude nara´zˇel jen na pohrdlive´ odmı´ta´nı´: Pak vysˇel Abu´ Sufja´n, azˇ dorazil v Medı´neˇ k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Vesˇel ke sve´ dcerˇi, Umm Habı´beˇ bint Abu´ Sufja´n, a kdyzˇ si sˇel sednout na lu˚zˇko Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, ona je slozˇila. On pravil: Tak nevı´m, dcerko, zda chcesˇ mne bra´nit prˇed tı´m lu˚zˇkem, anebo je prˇede mnou. Ona pravila: Tohle je lu˚zˇko Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a ty jsi necˇisty´ modlosluzˇebnı´k. A ja´ nechteˇla, aby sis sedl na lu˚zˇko Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. On pravil: Prˇi Alla´hovi, tebe, dcerko, postihlo zlo neprˇa´telstvı´. Pak odesˇel, azˇ dosˇel k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a hovorˇil k neˇmu, on mu vsˇak vu˚bec neodpoveˇdeˇl. Pak sˇel k Abu´ Bakrovi a rˇ´ıkal mu, aby za neˇj promluvil s Poslem Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. On vsˇak pravil: To ja´ neudeˇla´m. Pak prˇisˇel k ”Umarovi ibn al-Chatta´bovi a hovorˇil k neˇmu. On vsˇak pravil: Cozˇ se ja´ ma´m za va´s prˇimlouvat u Posla Bozˇ´ıho, 50
ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r?! Prˇi Alla´hovi, i kdybych nemeˇl nic, nezˇ malicˇke´ mravence, i s nimi bych proti va´m bojoval! Stejneˇ dopadl Abu´ Sufja´n i u ostatnı´ch, a tak mu nezbylo, nezˇ jı´t do mesˇity a tam vyhla´sit veˇrnost prˇ´ımeˇrˇ´ı verˇejneˇ. Ani to mu vsˇak nepomohlo, a tak se malomyslny´ vra´til do Mekky, zatı´mco muslimove´ se hotovili k boji. Muhammad k tazˇenı´ na Mekku sebral na deset tisı´c muzˇu˚ - muha´dzˇiru˚, ansa´ru´ i bojovnı´ku˚ ze spojenecky´ch kocˇovny´ch kmenu˚, kterˇ´ı prˇijali isla´m. I prˇes pohyb tak velke´ vojenske´ sı´ly se Muhammadovi pry´ i tentokra´t podarˇilo sve´ u´mysly prˇed neprˇ´ıtelem nadlouho utajit, prˇestozˇe se jeden z muslimu˚, Ha´tib ibn Abu´ Balta’a, pokusil Mekka´nce z obav o osud prˇ´ıbuzny´ch muha´dzˇiru˚ varovat dopisem. Zevruvneˇ vylı´cˇil prˇ´ıpravy na tazˇenı´ a list pak sveˇrˇil jedne´ starsˇ´ı zˇeneˇ doufaje, zˇe ta bude mimo podezrˇenı´ a varova´nı´ se dostane bezpecˇneˇ do Mekky. Muhammad ale prˇika´zal trˇem svy´m blı´zky´m druhu˚m, aby zˇenu na cesteˇ za Medı´nou zadrzˇeli a dopis zabavili. Emisarˇi zˇeneˇ prohledali vsˇechna zavazadla, anizˇ by nalezli cokoliv podezrˇele´ho a uzˇ by ji te´meˇrˇ propustili. Jeden z nich, ’Alı´ ibn Abu´ Ta´lib vsˇak trval na tom, zˇe jestlizˇe ji Muhammad oznacˇil za vyzveˇdacˇku, musı´ to by´t pravda, nebot’ Posel Bozˇ´ı prˇece nelzˇe, a hodlal u nı´ prove´st osobnı´ prohlı´dku, prˇestozˇe za norma´lnı´ch okolnostı´ by se jı´ jakozˇto cizı´ muslimske´ zˇeny nesmeˇl dotknout. Teprve pod touto pohru˚zˇkou zˇena snˇala za´voj a zpod du˚myslne´ho u´krytu pod u´cˇesem vyta´hla dopis, ktery´ hledali. Podstatu u´speˇchu muslimske´ kontrarozveˇdky vysveˇtlujı´ dobove´ muslimske´ prameny jednodusˇe za´zracˇny´m vnuknutı´m, takzˇe naprˇ´ıklad Ibn Hisˇa´m vypra´vı´: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, dostal z nebe zpra´vu o tom, co ucˇinil Ha´tib, a proto vyslal ’Alı´ho ibn Abu´ Ta´liba a Zubajra ibn al- ’Awa´ma, ke´zˇ je s nimi obeˇma Alla´h spokojen, a pravil: Dostihneˇte zˇenu, s nı´zˇ Ha´tib ibn Abu´ Balta ’a napsal list Qurajsˇovcu˚m. Je trˇeba rˇ´ıci, zˇe Ha´tibovy pohnutky k cˇinu Muhammad shledal cˇisty´mi a i prˇes nale´ha´nı´ svy´ch druhu˚, aby ho prˇ´ısneˇ potrestal, Ha´tibovi, vetera´novi bitvy u Badru, odpustil. Qurajsˇovci se o tazˇenı´ u´dajneˇ dozveˇdeˇli, teprve kdyzˇ muslimske´ vojsko dospeˇlo asi na den cesty od Mekky. To vsˇak zrˇejmeˇ nebude u´plneˇ pravda, nebot’ do lezˇenı´ se uzˇ po cesteˇ prˇ´ımo hrnuli jejich delegace i jednotlivci, aby se pokusili s Muhammadem jesˇteˇ vyjedna´vat. Vidouce prˇesilu muslimske´ arma´dy blı´zˇ´ıcı´ se k jejich meˇstu, zacˇali na´hle i nejzavilejsˇ´ı Muhammadovi neprˇa´tele´ prˇijı´mat isla´m, uzna´vali jeho autoritu jako proroka a Posla Bozˇ´ıho a prˇipravovali co nejpokojneˇjsˇ´ı prˇeda´nı´ Mekky do jeho rukou. U al-Ra´bighu se k Muhammadovi prˇipojil naprˇ´ıklad jeho stry´c al-’Abba´s s rodinou, cˇ´ımzˇ se stal vcˇas nejen muslimem, ale zı´skal tak i du˚lezˇity´ status muha´dzˇira. Kra´tce nato prˇijal isla´m dokonce i Abu´ Sufja´n, kdyzˇ pro neˇj Muhammad usporˇa´dal demonstraci sı´ly a nechal ho prˇihlı´zˇet vojenske´ prˇehlı´dce. Prakticky vsˇichni vy´znamnı´ prˇeda´ci tak prˇesˇli na Muhammadovu stranu a paciflkovali sve´ rody, jesˇteˇ nezˇ mohutna´ muslimska´ arma´da rozdeˇlena´ do trˇ´ı voju˚ vstoupila do meˇsta, takzˇe se prˇedesˇlo veˇtsˇ´ımu krveprolitı´. Pouze prave´ krˇ´ıdlo pod velenı´m Cha´lida ibn al-Walı´da svedlo prˇi vstupu do Mekky ve cˇtvrti al-Chandama 51
kra´tky´ boj, ve ktere´m zahynula hrstka horkokrevny´ch obra´ncu˚. Veˇtsˇina Qurajsˇovcu˚ se vzdala odporu a spolehla se na Muhammadu˚v slib, zˇe kazˇdy´, kdo se uchy´lı´ do domu Abu´ Sufja´na, bude usˇetrˇen, a utekla se bud’ tam, do posva´tne´ho okrsku, nebo setrvala ve svy´ch domech. Sa´m Muhammad v cˇele svy´ch veˇrny´ch nejprve zamı´rˇil prˇ´ımo ke Ka’beˇ, aby tam vzdal dı´k Bohu. ’Abdulla´h ibn ’Umar, jenzˇ ho doprova´zel, lı´cˇ´ı: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vstoupil v den dobytı´ shora do Mekky na sve´ velbloudici. Za nı´m sedeˇl Usa´ma ibn Zajd a byl s nı´m i Bila´l a ’Uthma´n ibn Talha - z teˇch, co se starali o Ka ’bu - azˇ stanul u mesˇity. I prˇika´zal mu prˇine´st klı´cˇ od Domu. A vstoupil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a s nı´m byl Usa´ma ibn Zajd a Bila´l a ’Uthma´n ibn Talha. Setrval tam dlouhou dobu. Pak vysˇel a lide´ se prˇedha´neˇli a ’Abdulla´h ibn ’Umar byl prvnı´, kdo vstoupil. Za dverˇmi nalezl sta´t Bila´la a zeptal se ho: Kde se modlil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r? A on mu uka´zal mı´sto, na neˇmzˇ se modlil. Pravil Abdulla´h: A ja´ se zapomneˇl zeptat, kolik pokleknutı´ se odmodlil. Mekka, meˇsto, z neˇhozˇ musel Muhammad a ostatnı´ muslimove´ prˇed lety uprchnout, bylo te´meˇrˇ bez boje dobyto a vyda´no jim ted’na milost a nemilost. Muhammad se vsˇak zachoval velkomyslneˇ. Vyhla´sil pro Qurajsˇovce amnestii, z nı´zˇ bylo vyjmuto jen deveˇt muzˇu˚ a osm zˇen, teˇch, kdo se meˇli nejvı´ce provinit proti Bohu a isla´mske´ obci. Nad teˇmi vyhla´sil rozsudek smrti, at’budou nalezeni kdekoliv, trˇeba i v posva´tne´m okrsku, kde je jinak prˇ´ısneˇ zaka´za´no bojovat nebo zabı´t jake´hokoliv zˇive´ho tvora. Pra´veˇ na to, zˇe spole´hal na pra´vo azylu u Ka’by, doplatil jeden z devı´ti proskribovany´ch, ’Abdulla´h ibn Chatal, jak vzpomı´nal Anas ibn Ma´lik: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vstoupil v den dobytı´ do Mekky maje na hlaveˇ prˇilbici. Kdyzˇ ji snˇal, prˇisˇel jaky´si muzˇ a pravil: Ibn Chatal se poveˇsil na za´veˇsy Ka ’by. I pravil: Zabijte ho. Nakonec ale byli dopadeni a popraveni jen cˇtyrˇi Qurajsˇovci. Ostatnı´m se podaˇrilo uprchnout a pozdeˇji prˇijali isla´m a Muhammad jim odpustil. Prominuto bylo dokonce i takovy´m neprˇa´telu˚m, jako byla manzˇelka Abu´ Sufja´na Hind, ktera´ po bitveˇ u Uhudu sneˇdla ja´tra Muhammadova milovane´ho stry´ce Hamzy. Hind se prˇisˇla prˇed Muhammadem pokorˇit a dostalo se jı´ ujisˇteˇnı´, zˇe se jı´ nic nestane. Vypra´veˇla ´ isˇa: o tom ’A Prˇisˇla Hind bint ’Utba a pravila: Posle Bozˇ´ı, nebylo na povrchu zemeˇ lidı´, jimi bych prˇa´la veˇtsˇ´ıho ponı´zˇenı´, nad lid tve´ho domu. Dnes vsˇak se stalo, zˇe nenı´ na povrchu zemeˇ lidı´, jimzˇ bych prˇa´la veˇtsˇ´ıho pocteˇnı´ nad lid tve´ho domu. On pravil: Prˇi tom, jenzˇ ma´ mou dusˇi ve sve´ ruce, ja´ take´! Ona pravila: Posle Bozˇ´ı, Abu´ Sujja´n je lakomy´ muzˇ- Je na tom pro mne neˇco sˇpatne´ho, aby mne zˇivil ten, ze ktere´ho jsou nasˇe deˇti ? On pravil: Ne, nevidı´m v tom, nezˇ spra´vnou veˇc. Obvykle se nicme´neˇ neuva´dı´, zˇe velkorysa´ a te´meˇrˇ u´plna´ amnestie prˇi dobytı´ Mekky se ty´kala jen Qurajsˇovcu˚. Kromeˇ nich ovsˇem dleli ve meˇsteˇ take´ jejich spojenci, kmen Banu´ Bakr, zatı´mco spolu s ostatnı´mi muslimy vta´hli do meˇsta i 52
Chuza´’ovci, jejichzˇ konflikt s Bakrovci dal vlastneˇ uda´losti do pohybu. Muhammad jim povolil, aby azˇ do odpolednı´ modlitby, nezˇ bude uzˇ navzˇdy obnovena nedotknutelnost zˇivota ve svate´m okrsku, na nich vykonali svou pomstu a Banu´ Chuza´’a toho zrˇejmeˇ na´lezˇiteˇ vyuzˇili. Kolik svy´ch dlouholety´ch neprˇa´tel pobili, zˇa´dny´ z tradentu˚ nezaznamenal, podoty´kajı´ pouze, zˇe za jednoho muzˇe, jehozˇ stihli zabı´t azˇ po vyhla´sˇene´m termı´nu, Muhammad zaplatil za´konite´ odsˇkodne´ a tı´m opravdu ucˇinil definitivnı´ tecˇku za boji v rodne´m meˇsteˇ. Beˇhem devatena´cti dnu˚, ktere´ Muhammad stra´vil v Mekce, bylo meˇsto rychle islamizova´no. Muhammad ze vsˇeho nejdrˇ´ıve ocˇistil Du˚m - svatyni Ka’bu - ode vsˇech sosˇek a obrazu˚ model: V den dobytı´ vstoupil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, do Mekky a kolem Domu bylo trˇi sta sˇedesa´t model. I jal se do nich tlouci holı´, kterou drzˇel v ruce, rˇka: Prˇisˇla pravda a odesˇla nespravedlivost. Prˇisˇla pravda a nespravedlivost se jizˇ nezapocˇne ani nevra´tı´. Hned nato take´ vyslal neˇkolik vojensky´ch vy´prav do okolı´, aby i na dalsˇ´ıch vy´znamny´ch pohansky´ch poutnı´ch mı´stech zlikvidovaly mı´stnı´ idoly. V na´sledujı´cı´ch dnech pak v neˇkolika ka´za´nı´ch prˇednesl neˇktera´ nova´ veˇroucˇna´ narˇ´ızenı´ a prˇedevsˇ´ım zavedl nebo doplnil mnoho za´konu˚, na nichzˇ sta´la tehdejsˇ´ı spolecˇnost, zvla´sˇteˇ ty, jezˇ se ty´kaly krevnı´ msty. Pro dalsˇ´ı sˇ´ırˇenı´ isla´mu meˇlo obrovskou du˚lezˇitost ka´za´nı´, ve ktere´m vyhla´sil, zˇe po dobytı´ Mekky jizˇ proprˇ´ısˇteˇ neexistuje hidzˇra - odchod veˇrˇ´ıcı´ch k Muhammadovi - avsˇak azˇ do soudne´ho dne je povinnostı´ muslimu˚ dzˇiha´d - boj za ochranu a sˇ´ırˇenı´ isla´mu, cˇ´ımzˇ byl polozˇen na´bozˇensko-pra´vnı´ za´klad pro budoucı´ expanzi sjednoceny´ch islamizovany´ch arabsky´ch kmenu˚. K isla´mu se te´meˇrˇ okamzˇiteˇ po Muhammadoveˇ prˇ´ıchodu do Meky prˇihla´sili vsˇichni Qurajsˇovci a muslimska´ obec tak ra´zem zı´skala neˇkolik tisı´c dalsˇ´ıch cˇlenu˚, kterˇ´ı acˇ doneda´vna jejı´ neprˇa´tele´ - brzy meˇli dostat prˇ´ılezˇitost dosveˇdcˇit svou loajalitu. Mnoho z nich pozdeˇji dosa´hlo v isla´mske´m sta´tu vy´znamne´ho postavenı´. Muhammad zase obratem potvrdil teˇm rodu˚m sve´ho kmene, ktere´ tradicˇneˇ vykona´valy u´ˇrady spojene´ s opatrova´nı´m Ka’by a pe´cˇ´ı o poutnı´ky, zˇe jim budou tato privilegia vyhrazena azˇ do konce sveˇta. Vidouce, jak se Muhammad opeˇt sblizˇuje se svy´mi prˇ´ıbuzny´mi, pocˇali se medı´nsˇtı´ ansa´rove´ strachovat, zˇe se pro neˇj pokrevnı´ svazek stane silneˇjsˇ´ı nezˇ ’aqabska´ smlouva a zˇe je opustı´ a vra´tı´ se do Mekky. Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kdyzˇ dobyl Mekku a vstoupil do nı´, vzy´val Boha na pahorku al-Safa´. I obklopili ho ansa´rove´ a rˇ´ıkali si mezi sebou: Myslı´te, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kdyzˇ mu Alla´h otevrˇel jeho zemi a kraj, v nı´ zu˚stane? A on, kdyzˇ dokonal svou modlitbu, pravil: Co jste to rˇ´ıkali? Pravili: Ale nic, Posle Bozˇ´ı. On vsˇak neprˇestal, nezˇ ho o tom zpravili. I pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Bozˇe uchovej! Budu zˇ´ıt, kde zˇijete vy, a zemrˇu, kde zemrˇete vy. Na znamenı´, zeje v Mekce jizˇ jen hostem, se Muhammad dokonce ani neubytoval v domeˇ, ktery´ mu prˇed emigracı´ patrˇil, ani neprˇijal pohostinstvı´ zˇa´dne´ho z Qurajsˇovcu˚. Nechal si postavit v al-Hudzˇu´nu, mı´steˇ, kde se prˇed lety qurajsˇovske´ 53
rody dohodly na bojkotu Banu´ Ha´sˇim, stan a setrval tam po celou dobu pobytu ve meˇsteˇ. Dobytı´ Mekky vsˇak k isla´mu neprˇivedlo jen Qurajsˇovce. Rychle se prˇida´valy i mensˇ´ı kmeny dosud vycˇka´vajı´cı´, jak dopadne konflikt obou velky´ch rivalu˚. Prvnı´, co na´s podle dnesˇnı´ logiky napadne, je, zˇe prˇ´ıcˇinou jejich konverze nebylo na´hle´ osvı´cenı´ vı´rou, ny´brzˇ strach prˇed u´tokem muslimu˚. Podle soudoby´ch interpretacı´ vsˇak pro kocˇovnı´ky pora´zˇka Qurajsˇovcu˚ prˇedstavovala du˚kaz Alla´hovy prˇ´ızneˇ a opravdovosti Muhammadova Bozˇ´ıho manda´tu a je celkem mozˇne´, zˇe i tento faktor skutecˇneˇ mohl hra´t urcˇitou roli.
1.14
Vı´teˇzstvı´ isla´mu v Hidzˇa´zu
K u´plne´mu podrobenı´ a islamizaci arabsky´ch kmenu˚ vsˇak jesˇteˇ Muhammada cˇekalo - co do pocˇtu bojovnı´ku˚ i padly´ch - jeho nejveˇtsˇ´ı tazˇenı´, bitva u Hunajnu. Komanda vyslana´ hned po dobytı´ Mekky do okolı´, aby znicˇila sˇiroce popula´rnı´ idoly na mı´stech kona´nı´ poutı´ a trhu˚, vstoupila na u´zemı´ patrˇ´ıcı´ cizı´m kmenu˚m, z nichzˇ nejsilneˇjsˇ´ı byl velky´ kmenovy´ svaz Hawa´zinovcu˚. S prˇeva´zˇneˇ kocˇovny´mi Hawa´zinovci udrzˇovali Qurajsˇovci azˇ dosud uzˇ po mnoho generacı´ tradicˇneˇ dobre´ vztahy a dokonce se hla´sili ke vza´jemne´, byt’ velmi vzda´lene´, pokrevnı´ prˇ´ıbuznosti. Zejme´na s jednou z jejich veˇtvı´, Thaqı´fovci sı´dlı´cı´mi v nedaleke´m Ta´’ifu, meˇla Mekka vzˇdy velmi cˇile´ styky. Ta´ifska´ oa´za, vzda´lena´ jen osmdesa´t kilometru˚, lezˇela v hora´ch s prˇ´ıjemny´m chladneˇjsˇ´ım podnebı´m a qurajsˇovska´ smeta´nka tam tra´vı´vala v radova´nka´ch a rozkosˇ´ıch horka´ le´ta. Qurajsˇovci vlastnili v Ta´’ifu pozemky, byli s Thaqı´fovci sva´za´ni spolecˇny´mi obchodnı´mi za´jmy a na´sledkem toho vsˇeho pochopitelneˇ existovalo take´ nema´lo smı´sˇeny´ch manzˇelstvı´. I ve sporu s isla´mskou obcı´ sta´li Thaqı´fovci vzˇdy loaja´lneˇ na straneˇ svy´ch qurajsˇovsky´ch prˇa´tel. Byli to pra´veˇ oni, kdo uzˇ prˇed mnoha lety potupneˇ vyhnali Muhammada, kdyzˇ prˇisˇel, tehdy jesˇteˇ bez silny´ch spojencu˚, hla´sat do jejich meˇsta sve´ na´bozˇenstvı´. Take´ pozdeˇji Mekku podporovali, i kdyzˇ se sami nikdy prˇ´ımo neu´cˇastnili bitev. Kdyzˇ nynı´ shledali, zˇe jejich dosavadnı´ prˇa´tele´ na´hle prˇesˇli jako jeden muzˇ na opacˇnou stranu barika´dy a zˇe do jejich drzˇav uzˇ pronikly muslimske´ expedice, mobilizovali vesˇkere´ sve´ sı´ly a usporˇa´dali vy´pravu proti Muhammadovi. Spojena´ vojska hawa´zinovsky´ch klanu˚ pry´ meˇla na dvacet tisı´c bojovnı´ku˚ a do jejich cˇela se postavil teprve trˇicetilety´ ambicio´znı´ Ma´lik ibn al-’Awf al-Nasrı´. Ma´lik nedbal varova´nı´ ostatnı´ch na´cˇelnı´ku˚, ani legenda´rnı´ho ba´snı´ka a prˇedisla´mske´ho vzoru ”arabske´ho rytı´rˇe,” tehdy jizˇ starˇicˇke´ho slepe´ho Durajda ibn al-Simmy, a rozhodl se pro riskantnı´ taktiku. K tazˇenı´ shroma´zˇdil nejen bojovnı´ky, ale i jejich rodiny, sta´da a ostatnı´ majetek, aby muzˇi nemeˇli mozˇnost ute´ci z bitvy v prˇ´ıpadeˇ, zˇe by se vyvı´jela neprˇ´ızniveˇ. Muhammad podle sve´ osveˇdcˇene´ taktiky vyslal nejprve zveˇda, jemuzˇ se podarˇilo poby´t mezi Hawa´zinovci jeden nebo dva dny a prˇine´st dostatek informacı´ o velke´m pocˇtu neprˇa´tel. Muslimu˚ bylo tentokra´t rovneˇzˇ vı´ce nezˇ kdy prˇedtı´m. Kromeˇ deseti tisı´c bojovnı´ku˚, kterˇ´ı prˇita´hli z Medı´ny, bylo vojsko posı´leno jesˇteˇ asi o dva tisı´ce novy´ch konvertitu˚ z Mekky a okolı´, ale ani tak se pocˇetneˇ 54
zdaleka nemohli rovnat souperˇi. Muhammad proto mimorˇa´dneˇ dbal o co nejlepsˇ´ı vy´zbroj pro sve´ muzˇe a dokonce si od Safwa´na ibn Umajji zapu˚jcˇil stovku brneˇnı´ a vytvorˇil tak v isla´mske´m pra´vu pro budoucnost velmi du˚lezˇity´ precedens umozˇnˇujı´cı´ prˇijmout za urcˇity´ch okolnostı´ pomoc od neveˇrˇ´ıcı´ch, nebot’Safwa´n tehdy jesˇteˇ neprˇijal isla´m. Prˇ´ıklad Muhammadova prˇ´ıstupu k vy´zbroji a vybavenı´ k boji mu˚zˇe pomoci pochopit jednu z klı´cˇovy´ch ota´zek kazˇde´ho na´bozˇenstvı´ - ota´zku prˇedurcˇenosti, svobodne´ vu˚le a za´vislosti osudu cˇloveˇka na jeho cˇinech, jak ji cha´pou muslimove´. Muhammad vzˇdy hla´sal absolutnı´ vsˇemohoucnost Boha, bez jehozˇ u´radku nespadne ani vlas z hlavy. Kdyzˇ ovsˇem prˇed bitvou u Uhudu oble´kal pro jistotu dvoje brneˇnı´, ucˇil sve´ druhy, zˇe povinnostı´ kazˇde´ho veˇrˇ´ıcı´ho je nejen oddat se cele do vu˚le Bozˇ´ı, ale soucˇasneˇ take´ ucˇinit pro danou veˇc vsˇe, co je na tomto sveˇteˇ v jeho sila´ch. Vlastnı´ boj se odehra´l v u´dolı´ Hunajn a byl zdaleka nejkrvaveˇjsˇ´ı bitvou svedenou muslimy za Muhammadova zˇivota. Hawa´zinovcu˚m se podarˇilo muslimy zaskocˇit a zpu˚sobili jim zpocˇa´tku zejme´na prˇesnou lukostrˇelbou obrovske´ ztra´ty. Teprve druhe´ho dne se situace obra´tila. Muslimove´ rozbili jednotnou formaci neprˇ´ıtele a prˇesˇli do protiu´toku. Hawa´zinovci ztratili koordinaci, v oddeˇleny´ch hloucˇcı´ch nebyli schopni vzdorovat a obra´tili se na u´teˇk. Muhammad vydal prˇ´ıkaz prchajı´cı´ zabı´jet, aby neprˇa´tele co nejvı´ce pocˇetneˇ oslabil, a jeho voja´ci Hawa´zinovce pobı´jeli jako mouchy povzbuzeni slibem, zˇe kazˇde´mu, kdo zabije neprˇ´ıtele, prˇipadne jeho majetek. Kolik bylo padly´ch, narozdı´l od jiny´ch bitev, kde se strˇeta´valy jen pouhe´ zlomky pocˇtu bojovnı´ku˚ u Hunajnu, zˇa´dny´ pameˇtnı´k nemohl zachytit. Z dı´lcˇ´ıch zmı´nek uva´deˇjı´cı´ch, zˇe neˇktere´ rody byly kompletneˇ vyhlazeny, zˇe jeden z muzˇu˚ prˇi prona´sledova´nı´ prchajı´cı´ch sa´m zabil dvacet neprˇa´tel, a podobneˇ, lze soudit, zˇe Hunajn musel by´t pro obeˇ strany opravdovy´m masakrem. Protozˇe Banu´ Hawa´zin vsadili vsˇe na jednu kartu, padl ted’ muslimu˚m do rukou jako korˇist prakticky vesˇkery´ jejich majetek, mimo jine´ na sˇest tisı´c zajatcu˚ veˇtsˇinou zˇen a deˇtı´, dvacet cˇtyrˇi tisı´ce velbloudu˚, prˇes cˇtyrˇicet tisı´c ovcı´, mnozˇstvı´ strˇ´ıbra a dalsˇ´ı veˇci. Kolem deˇlenı´ korˇisti tentokra´t vypukly bourˇlive´ rozpory a tahanice, nebot’ mnozı´ novı´ muslimove´ se choali znacˇneˇ nedisciplinovaneˇ a uzˇ beˇhem kra´tke´ cesty k Hunajnu se ukazovalo, zˇe nejeden z nich se tazˇenı´ u´cˇastnı´ prˇedevsˇ´ım kvu˚li vyhlı´dce na tucˇny´ zisk, anizˇ by vu˚bec veˇdeˇl, co je podstatou isla´mu. Muhammad proto zatı´m shroma´zˇdil vsˇechny zajatce, sta´da a ukorˇisteˇny´ majetek v Dzˇa’ra´neˇ s tı´m, zˇe bude definitivneˇ rozdeˇlen, teprve azˇ cele´ tazˇenı´ skoncˇ´ı, a vydal se prona´sledovat Hawa´zinovce. Cˇa´st z nich se ve zmatku rozprchla po okolnı´ch hora´ch a neprˇehledny´ch u´dolı´ch, dveˇ veˇtsˇ´ı skupiny byly zastizˇeny v Nachle a v Awta´su a mezi nimi padla muslimu˚m do rukou i dcera Muhammadovy kojne´ Halı´my, Sˇajma´’: Pravil tehdy Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Padnete-li na Bidzˇa´da - jednoho muzˇe z kmene Banu´ Sa ’d ibn Bakr - at’va´m v zˇa´dne´m prˇ´ıpadeˇ neutecˇe! I stalo se, a kdyzˇ nad nı´m muslimove´’ zvı´teˇzili, hnali ho sjeho lidem a s nı´m hnali take´ Sajmu bint ’Abd al- ’Uzza´, mle´cˇnou sestru Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Byli na ni prˇi tompoha´neˇnı´ hrubı´ a ona muslimu˚m rˇekla: 55
Veˇzte, prˇi Alla´hovi, zˇe jsem mle´cˇna´ sestra vasˇeho pa´na. Oni jı´ vsˇak neuveˇrˇili, dokud s nı´ neprˇisˇli k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. V isla´mske´m rodinne´m pra´vu stejneˇ jako v prˇedisla´msky´ch arabsky´ch tradicı´ch je soukojenectvı´ povazˇova´no za blı´zky´ vztah, rovny´ te´meˇrˇ pokrevnı´mu prˇ´ıbuzenstvı´. Muhammad byl setka´nı´m se svou ”mle´cˇnou sestru” dojat a prˇijal ji jako va´zˇene´ho hosta, i kdyzˇ ani on ji zpocˇa´tku nemohl poznat a uveˇrˇil, teprve kdyzˇ se mu proka´zala kousnutı´m na plecı´ch, ktere´ jı´ jako dı´teˇ sa´m zpu˚sobil prˇi hrˇe. Na znamenı´ u´cty pro ni k sezenı´ rozprostrˇel svu˚j vlastnı´ pla´sˇt’a nabı´dl jı´, aby u neˇj zu˚stala. Sajma´’ vsˇak dala prˇednost dozˇ´ıt ve sve´m kmeni, a tak ji Muhammad s poctami a hojny´mi dary propustil ze zajetı´. Nejveˇtsˇ´ı skupinou Hawa´zinovcu˚, ktery´m se podarˇilo ute´ci, byl klan Thaqı´fovcu˚ z Ta´’ifu. Muslimove´ je ve meˇsteˇ oblehli a neˇkolik ty´dnu˚ se marneˇ pokousˇeli zte´ci jejich pevne´ hradby. Intenzivnı´ oble´ha´nı´ Ta´ifu meˇlo ma´lo spolecˇne´ho s neda´vny´m nekoordinovany´m rozpacˇity´m pokusem protiisla´mske´ koalice prˇekonat prˇ´ıkop prˇi oble´ha´nı´ Mekky. Muhammad poslal pro specialisty z kmene Banu´ Daws a s jejich pomocı´ pak muslimove´ sestrojili oble´hacı´ stroje, aby zlomili odpor obra´ncu˚. Ibn Hisˇa´m rˇ´ıka´: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, je ostrˇeloval katapultem. Vypra´veˇl mi neˇkdo, v koho ma´m du˚veˇru, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byl v isla´mu prvnı´, kdo strˇ´ılel katapultem. Ostrˇeloval lid ta´ ’ifsky´. A kdyzˇ nadesˇel den k boura´nı´ hradeb Ta´ ’ifu, vstoupili neˇkterˇ´ı druhove´ Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pod tank a sunuli se s nı´m k hradba´m Ta´’ifu, aby je prorazili. Oni vsˇak proti nim vysı´lali zˇelezne´ sˇipky rozzˇhavene´ ohneˇm. I vysˇli zpod neˇj a oni po nich strˇ´ıleli sˇipkami z luku˚ a neˇktere´ z muzˇu˚ zabili. Prˇika´zal tedy Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, podetnout thaqı´fovske´ vinice. I vpadli do nich lide´ a podtı´nali je. Ony „tanky“ byly pohyblive´ kryty zrobene´ ze drˇeva a potazˇene´ ku˚zˇemi, jezˇ se vsˇak uka´zaly neu´cˇinne´ proti palbeˇ rozzˇhaveny´m zˇelezem. Slovo daba´ba ovsˇem jizˇ v arabsˇtineˇ pevneˇ zakotvilo a po pu˚ldruhe´m tisı´ciletı´ se zacˇalo pouzˇ´ıvat pro dnesˇnı´ tanky. Odpor Ta´’ifu nezlomily ani oble´hacı´ stroje, ani kdyzˇ se muslimove´ dali do ruba´ni tamnı´ch proslaveny´ch vinic, prˇestozˇe to s Ta´ifsky´mi znacˇneˇ otrˇa´slo a navrhovali dokonce oble´hatelu˚m, zˇe jejich vlastnictvı´ radeˇji prˇevedou na trˇetı´, v konfliktu nezu´cˇastneˇne´ vlastnı´ky, jen aby je usˇetrˇili zka´zy. Prˇi oble´ha´nı´ padlo ta´’ifsky´mi sˇ´ıpy osmna´ct muslimu˚, anizˇ by se muslimove´ prˇiblı´zˇili k cı´li, a tak Muhammad po trˇech ty´dnech dalsˇ´ı pokusy ukoncˇil a rozhodl se, zˇe odbojne´ meˇsto zlomı´ spı´sˇe politicky´m na´tlakem. Prˇislı´bil svobodu teˇm ta´’ifsky´m otroku˚m, kterˇ´ı odejdou z meˇsta a prˇidajı´ se k neˇmu. Oslabil tak neprˇ´ıtele o trˇiadvacet muzˇu˚ a jejich majitelu˚m je nevra´til ani pozdeˇji, kdyzˇ uzˇ Ta´’if kapituloval a prˇijal isla´m. Dalsˇ´ıho rozkolu v rˇada´ch Thaqı´fovcu˚ dosa´hl rozda´va´nı´m velkorysy´ch daru˚ vy´znamny´m jednotlivcu˚m z korˇisti zı´skane´ u Hunajnu. Naklonil si tak dokonce i by´vale´ho vu˚dce hawa´zinovsky´ch vojsk, Ma´lika ibn ’Awfa, kdyzˇ mu veˇnoval sto velbloudu˚ a vra´til mu jeho zajatou 56
rodinu a ukorˇisteˇny´ majetek. Podobneˇ obdaroval prˇes padesa´t kmenovy´ch prˇeda´ku˚, kterˇ´ı teprve prˇed neˇkolika dny nebo ty´dny prˇestoupili na isla´m, cˇ´ımzˇ vzbudil znacˇnou nelibost u mnohy´ch svy´ch druhu˚, kterˇ´ı mu veˇrneˇ sta´li po boku uzˇ dlouha´ le´ta. Anas vzpomı´na´, jak Muhammad rozhorˇcˇeny´m ansa´ru˚m sve´ jedna´nı´ zdu˚vodnˇoval, prˇicˇemzˇ je same´ odkazoval azˇ na zˇivot posmrtny´. Meˇli si za nı´m pro svou odmeˇnu prˇijı´t k rajske´mu pramenu Kauthar, kde bude seda´vat. Anas v za´veˇru sve´ho vypra´veˇnı´ take´ lakonicky poznamena´va´, jak to na neˇ zapu˚sobilo: Kdyzˇ Alla´h daroval sve´mu Poslu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, to, co mu daroval z majetku˚ Hawa´zinovcu˚, pravili neˇkterˇ´ı z ansa´ru˚: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zacˇal neˇktery´m muzˇu˚m da´vat sto velbloudu˚. At’Alla´h odpustı´ Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Qurajsˇovcu˚m da´va´, a na´s pomı´jı´. Prˇitom z nasˇich mecˇu˚ jesˇteˇ kape jejich krev. Pravil Anas: I vypra´veˇlo se Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, co rˇ´ıkajı´, a on poslal pro ansa´ry a shroma´zˇdil je ve velke´m stanu z tmave´ ku˚zˇe a nepozval spolu s nimi nikoho jine´ho. Kdyzˇ se shroma´zˇdili, povstal prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: Co je to za rˇecˇi, ktere´ se mi od va´s donesly? Ansa´rove´ znalı´ isla´mu pravili: Pokud jde o nasˇe prˇeda´ky, Posle Bozˇ´ı, ti nerˇ´ıkali nic. A co se ty´cˇe nasˇich lidı´, ktery´m jesˇteˇ neoschlo mle´ko na bradeˇ, ti rˇ´ıkali: At’Alla´h odpustı´ Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Qurajsˇovcu˚m da´va´ a na´s pomı´jı´. Prˇitom z nasˇich mecˇu˚ jesˇteˇ kape jejich krev. I pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Ja´ prˇece da´va´m muzˇu˚m, kterˇ´ı teprve neda´vno slozˇili slib a byli neveˇrˇ´ıcı´, abych zı´skal jejich srdce. Cozˇpak vy nejste spokojeni, zˇe tito lide´ odejdou s majetky, zatı´mco vy ke svy´m muzˇu˚m odcha´zı´te s prorokem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r? Prˇi Alla´hovi, to, s cˇ´ım se vracı´te vy, je veˇru lepsˇ´ı nezˇ to, s cˇ´ım se vracejı´ oni! Oni pravili: Posle Bozˇ´ı, uzˇ jsme spokojeni. I pravil jim prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Naleznete velikou odmeˇnu, jen bud’te trpeˇlivı´, nezˇ se setka´te s Alla´hem a jeho Poslem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Ja´ budu u vodnı´ na´drzˇe. Pravil Anas: Oni ovsˇem trpeˇlivı´ nebyli. Hlavnı´ho cı´le vsˇak bylo dosazˇeno a srdce vlivny´ch prˇeda´ku˚ du˚lezˇity´ch kmenu˚, jesˇteˇ prˇed neˇkolika dnu˚ pohanu˚, byla zı´ska´na pro isla´m. Jakkoliv mu˚zˇe prˇedcha´zejı´cı´ veˇta znı´t ironicky, pro spolecˇenske´ cı´teˇnı´ Muhammadovy doby nebylo upla´cenı´ v zˇa´dne´m prˇ´ıpadeˇ nemora´lnı´m skutkem a dar v urcˇite´m smyslu skutecˇneˇ mohl zmeˇnit nebo alesponˇ ovlivnit i vnitrˇnı´ prˇesveˇdcˇenı´ obdarovane´ho, nejen jeho chova´nı´ navenek, i kdyzˇ se to rozhodneˇ neda´ absolutizovat. Pomeˇr Muhammadovy´ch soucˇasnı´ku˚ k majetku nebyl zatı´zˇen falesˇny´m prˇedstı´ra´nı´m, zˇe na neˇm nelpeˇjı´, jejich lacˇnost ovsˇem byla z velke´ cˇa´sti zpu˚sobena jejich neprˇedstavitelneˇ velkou bı´dou. Sˇteˇdrost prˇedstavovala jednu z nejvı´ce ocenˇovany´ch vlastnostı´ a nebylo nevychovanostı´ ji vyzˇadovat na teˇch, kdo meˇli neˇjake´ majetky, i kdyzˇ hlavneˇ beduı´ni byli uzˇ tehdy tercˇem anekdot a pohrda´nı´ pro svou poveˇstnou neodbytnost a nenasytnost. Prokazovat sve´mu okolı´ pohostinnost a sˇteˇdrost znamenalo za´rovenˇ by´t mora´lnı´m vzorem pro obdarovane´, kterˇ´ı s darem prˇebı´rali i da´rcovu ideologii, nebot’povazˇovali za samozrˇejme´, zˇe bohaty´ cˇloveˇk se ke sve´mu u´speˇchu dobral svou moudrostı´ 57
a prˇ´ıznı´ Bozˇ´ı a chteˇli se mu v tom prˇipodobnit. Kdyzˇ Muhammad podeˇlil vı´ce nezˇ padesa´t kmenovy´ch pohlava´ru˚ stovkou velbloudu˚ a dalsˇ´ımi pozornostmi, nebyl to take´ osobnı´ dar jen pro neˇ samotne´, protozˇe povinnostı´ kazˇde´ho na´cˇelnı´ka, pokud si chteˇl svou pozici udrzˇet, zase bylo z nabyte´ho majetku da´le rozda´vat svy´m soukmenovcu˚m a vsˇichni veˇdeˇli, od koho jej obrzˇel. Vynakla´da´nı´ prostrˇedku˚ na prˇiblı´zˇenı´ srdcı´ neveˇrˇ´ıcı´ch k isla´mu nebo udrzˇenı´ teˇch, kdo jsou v isla´mu novı´, se stalo i soucˇa´stı´ isla´mske´ho pra´va vztahujı´cı´ho se k distribuci na´bozˇenske´ daneˇ - zaka´tu - a teprve zkusˇenost s evropskou mentalitou, ktera´ se v mnoha prˇ´ıpadech nerozpakuje prˇijmout u´platek, anizˇ by se to jakkoliv odrazilo na vnitrˇnı´m postoji, prˇimeˇla i ty nejzbozˇneˇjsˇ´ı muslimy zacha´zet s dary urcˇeny´mi pro tento cı´l podstatneˇ strˇ´ıdmeˇji a opatrneˇji. Na velkoryse´ rozda´va´nı´ prˇece jen neˇkdo doplatil, a to Hawa´zinovci, na jejichzˇ u´cˇet se odehra´valo. Zanedlouho se i oni rozhodli prˇijmout isla´m a podrˇ´ıdit se Muhammadoveˇ autoriteˇ a jejich delegace ho pozˇa´dala, aby jim vra´til, co byl ukorˇistil. Muhammad jim dal vybrat, zda dajı´ prˇednost vra´cenı´ sve´ho majetku nebo zajaty´ch rodin, a Hawa´zinovci zvolili sve´ prˇ´ıbuzne´, kterˇ´ı mezitı´m v ta´borˇe u Dzˇa’ra´ny veˇtsˇinou take´ prˇijali isla´m. Do Medı´ny se po poslednı´ch uda´lostech za Muhammadem hrnuly ze vsˇech koutu˚ Ara´bie delegace teˇch kmenu˚, ktere´ dosud neprˇestoupily na isla´m a nemeˇli s muslimy spojenecke´ smlouvy, aby tak rychle ucˇinily.Bylo jich tolik, zˇe deva´ty´ rok po hidzˇrˇe nazy´vajı´ muslimske´ letopisy Rokem poselstev. Poslednı´ odbojna´ vy´spa pohanstvı´ v za´padnı´ Ara´bii, Ta´if, za teˇchto okolnostı´ uzˇ nemeˇla sˇanci se udrzˇet proti vsˇem okolnı´m kmenu˚m sjednoceny´m pod praporem isla´mu. Prˇesto, kdyzˇ je jejich soukmenovec, ’Urwa ibn Mas’u´d, jenzˇ beˇhem obchodnı´ cesty do Jemenu navsˇtı´vil Muhammada a stal se muslimem, vyzval ze strˇechy sve´ho domu, aby take´ prˇijali isla´m, zasypali ho mı´sto odpoveˇdi desˇteˇm sˇ´ıpu˚ a zabili ho. Pro obyvatele nedobytne´ho meˇsta se ovsˇem stalo nebezpecˇne´ dokonce i vycha´zet za hradby, natozˇ pak pokousˇet se vypravovat karavany do Sy´rie nebo asponˇ obchodovat s nejblizˇsˇ´ım okolı´m, a tak na sebe konverze Ta´’ifsky´ch nedala dlouho cˇekat. Okolnosti, za jaky´ch probeˇhla, ukazujı´ jak hluboce se motivace k prˇijetı´ isla´mu zmeˇnily od cˇasu˚, kdy byli prvnı´ muslimove´ ochotni obeˇtovat vsˇe, vcˇetneˇ vlastnı´ho zˇivota, pro svou vı´ru. Do Medı´ny prˇibylo poselstvo sˇesti ta´’ifsky´ch na´cˇelnı´ku˚ a jejich spojencu˚, aby deklarovalo prˇijetı´ isla´mu a uzavrˇelo s Muhammadem spojeneckou smlouvu. Delega´ti stra´vili v Medı´neˇ patna´ct dnu˚, beˇhem nichzˇ dohadovali podmı´nky smlouvy a snazˇili se prˇedevsˇ´ım dosa´hnout pro sve´ krajany u´lev od na´bozˇensky´ch povinnostı´, avsˇak Muhammad byl neoblomny´: Mezi tı´m, co zˇa´dali na Poslu Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, bylo, aby jim ponechal modlu - byla to al-La´t - aby ji po trˇi roky nenicˇil. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jim to vsˇak odmı´tl. Oni ho neprˇesta´vali zˇa´dat, rok za rokem slevovali, on jim ale odmı´tal, azˇ uzˇ se dozˇadovali jen jedine´ho meˇsı´ce od sve´ho prˇ´ıchodu. A on jim odmı´tl, aby ji ponechali vu˚bec, co stojı´ za pojmenova´nı´. Oni to vsˇak chteˇli - podle toho, co projevovali navenek - kvu˚li tomu, aby tı´m, zˇe bude ponecha´na, prˇijali isla´m ti z nich, kdo jsou hloupı´, zˇeny a deˇti. Neprˇa´li si 58
vylekat svu˚j kmen tı´m, zˇe ji znicˇ´ı, aby je prˇivedli k isla´mu. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vsˇak odmı´tl vsˇe krom toho, zˇe s nimi posˇle Abu´ Sufja´na ibn Harba a al-Mughı´ru ibn Sˇu ’bu a zeji znicˇ´ı tito dva. Kromeˇ ponecha´nı´m te´ modly ho take´ zˇa´dali, aby jim prominul modlenı´ a aby nemuseli rozbı´jet sve´ bu˚zˇky vlastnı´ma rukama. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ u mı´r, vsˇak pravil: Co se ty´cˇe rozbı´jenı´ bu˚zˇku˚ vasˇima vlastnı´ma rukama, to va´m promineme. Pokud vsˇak jde o modlenı´, v na´bozˇenstvı´ bez modlitby nenı´ nic dobre´ho! Ta´ifske´ poselstvo tedy prakticky zˇa´dny´ch u´lev nedosa´hlo. Muhammad jim neprominul modlenı´ ani ocˇistu prˇed modlitbou, placenı´ na´bozˇenske´ daneˇ, za´kaz pı´t alkohol ani nic jine´ho, cˇeho se dozˇadovali, a jediny´m u´speˇchem bylo, zˇe alesponˇ sami nemuseli rozbı´jet sve´ dosavadnı´ kmenove´ bozˇstvo. Deputace ostatneˇ dobrˇe veˇdeˇla, procˇ asponˇ za tento u´stupek tak urputneˇ bojovala, nebot’kdyzˇ Muhammadovi dva vyslanci meˇnili svy´mi krumpa´cˇi sochu milovane´ al-La´t v hromadu trosek, ze ktere´ jen vytahovali jako zaslouzˇenou korˇist zlato a drahe´ kamenı´, shlukly se kolem nich s na´rˇkem a kvı´lenı´m vsˇechny ta´’ifske´ zˇeny a nechybeˇlo mnoho, aby se na neˇ vrhly. Smlouvou s Ta´’ifem, at’ uzˇ byla uprˇ´ımnost nove´ vı´ry jeho obyvatel jaka´koliv, padla poslednı´ veˇtsˇ´ı vy´spa pohanstvı´ v Ara´bii a sˇ´ırˇenı´ isla´mu uzˇ naprˇ´ısˇteˇ mohlo smeˇrˇovat jenom ven. Tı´mto smeˇrem muslimy ostatneˇ obra´til na sve´m poslednı´m tazˇenı´ usporˇa´dane´m dokonce jesˇteˇ teˇsneˇ prˇed kapitulacı´ Ta´’fu i sa´m Muhammad. Smeˇrˇovalo do Tabu´qu, oblasti na syrske´m pomezı´ s Byzancı´, asi sedm set kilometru˚ severneˇ od Medı´ny, proti na´raznı´kovy´m sta´tecˇku˚m krˇest’ansky´ch Arabu˚ podrˇ´ızeny´ch Byzanci. Vy´pravy se podle prˇevazˇujı´cı´ch na´zoru˚ letopiscu˚ zu´cˇastnilo na trˇicet tisı´c bojovnı´ku˚ a velka´ cˇa´st z nich byla natolik chuda´, zˇe by si sami nemohli opatrˇit dostatecˇne´ vybavenı´ a vy´zbroj na tak obtı´zˇny´ a dlouhy´ pochod. Mnozı´ bohatı´ muslimove´, zminˇova´n by´va´ ponejvı´ce ’Uthma´n ibn ’Affa´n, jim proto na Muhammadovu vy´zvu poskytli potrˇebne´ prostrˇedky k vedenı´ dzˇiha´du, podobneˇ jako kdyzˇ drˇ´ıve za podı´l na zisku financovali vysı´la´nı´ obchodnı´ch karavan. Rozdı´l byl v tom, zˇe nynı´ jim jejich investice zajisˇt’ovala kromeˇ prˇ´ıslusˇne´ cˇa´sti korˇisti navı´c jesˇteˇ odmeˇnu na onom sveˇteˇ. Vy´prava byla u´speˇsˇna´. Neˇkolik meˇstsky´ch sta´tecˇku˚ bylo dobyto a vydalo nemalou korˇist, nebo se jejich vla´dci dobrovolneˇ vzdali a poslali Muhammadovi hojne´ dary. Dobyta´ u´zemı´ byla zava´za´na platit dzˇizju - danˇ z hlavy urcˇenou pro nemuslimy zˇijı´cı´ v isla´mske´m sta´teˇ - a neˇkterˇ´ı dokonce prˇijali isla´m. Byl to prvnı´ z dlouhe´ rˇady neusta´ly´ch vy´boju˚, jezˇ meˇly zanedlouho rozsˇ´ırˇit isla´msko-arabske´ impe´rium tak, zˇe pokry´valo rozsa´hle´ oblasti trˇ´ı kontinentu˚, a prˇive´st k vı´rˇe v isla´m milio´ny lidı´ mnoha na´rodu˚.
1.15
Dobudova´nı´ isla´mske´ho sta´tu
Muhammad byl tou dobou uzˇ ale stary´ unaveny´ muzˇ vycˇerpany´ trˇina´cti lety neusta´ly´ch protivenstvı´ a boju˚ ta´hnoucı´ch se od jeho cˇtyrˇicı´tky, kdy se mu poprve´ dostalo zjevenı´ o jeho Bozˇ´ım manda´tu. Take´ ho sta´le vı´ce suzˇovaly zazˇ´ıvacı´ proble´my a 59
dalsˇ´ı neduhy. Toho roku proto vynechal i termı´n hadzˇdzˇe, obrˇadu˚ „velke´ pouteˇ“ do Mekky, ktery´ nadcha´zı´ kazˇdy´ rok jen jedenkra´t, na konci meˇsı´ce dhu´ al-hidzˇdzˇa, a vykonat je alesponˇ jednou za zˇivot patrˇ´ı mezi peˇt za´kladnı´ch povinnostı´ kazˇde´ho muslima. Od te´ doby, co prˇed devı´ti lety musel opustit rodne´ meˇsto, uzˇ ani jednou nemeˇl prˇ´ılezˇitost hadzˇdzˇ vykonat. Prˇi kazˇde´ z na´vsˇteˇv prova´deˇl jen ritua´ly „male´ pouteˇ“ - ’umry, ktere´ lze odby´t kdykoliv. Vedenı´m pouteˇ protentokra´t poveˇrˇil Abu´ Bakra a za´hy pote´, co karavana vysˇla z Medı´ny, za nı´m vyslal jesˇteˇ ’Alı´ho. Dostalo se mu totizˇ nove´ho zjevenı´, dnesˇnı´ su´ry Poka´nı´, zvane´ rovneˇzˇ su´ra Zprosˇteˇnı´, a chteˇl, aby se o novy´ch bozˇ´ıch prˇ´ıkazech, jejichzˇ vyhla´sˇenı´ se povazˇuje za vyhla´sˇenı´ isla´mske´ho sta´tu de jure, vsˇichni ihned dozveˇdeˇli. Ibn Hisˇa´m shrnuje cˇtyrˇi nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı: Pak si zavolal ’Alı´ho ibn Abu´ Ta´liba, ke´zˇje snı´m Alla´h spokojen, a pravil: Vyjdi s tı´m, co se vypra´vı´ ve Zprosˇteˇnı´, a v den, kdy se prova´dı´ obeˇtova´nı´, oznam lidem, azˇ se shroma´zˇdı´ na Mina’, zˇe zˇa´dny´ neveˇrˇ´ıcı´ nevejde do ra´je, od tohoto roku uzˇ zˇa´dny´ modlosluzˇebnı´k nevykona´ hadzˇdzˇani nebude konat obcha´zenı´ Ka ’by nahy´, a kdo meˇl uzavrˇenou smlouvu s Poslem Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, bude ji mı´t po dobu jejı´ platnosti. I Muhammadovi samotne´mu vsˇak bylo prˇece jen jesˇteˇ doprˇa´no jednou v zˇivoteˇ hadzˇdzˇ prove´st. Bylo to o rok pozdeˇji, v poslednı´m roce Muhammadova zˇivota, a vesˇel do ana´lu˚ pod jme´nem Pout’na rozloucˇenou. Beˇhem cesty i ritua´lu˚ v Mekce Muhammad jesˇteˇ neusta´le doplnˇoval pravidla bohosluzˇeb a vysveˇtloval je spolu s mnoha dalsˇ´ımi na´bozˇenskopra´vnı´mi a veˇroucˇny´mi ota´zkami muslimu˚m shroma´zˇdeˇny´m ze vsˇech koncˇin Arabske´ho poloostrova, azˇ mohl prˇi zastavenı´ na planineˇ ’Arafa´t, ktery´m hadzˇdzˇ koncˇ´ı, zarecitovat poslednı´ slova, jezˇ mu v zˇivoteˇ bu˚h vnukl, versˇ zarˇazeny´ do su´ry Prostrˇene´ho stolu: Dnes jsem va´m dovrsˇil vasˇe na´bozˇenstvı´ a dokoncˇil pro va´s sve´ dobrodinı´. A zalı´bil se mi pro va´s isla´m za na´bozˇenstvı´. Tı´m byl uzavrˇen soubor Bozˇ´ıch zjevenı´, Kora´n7 , Muhammad vsˇak jesˇteˇ usiloval i o to, aby jeho text co mozˇna´ nejzrˇetelneˇji vysveˇtlil. Mimo jine´ po ukoncˇenı´ pouteˇ pronesl ke shroma´zˇdeˇny´m veˇrˇ´ıcı´m pomeˇrneˇ kra´tkou, ale pro interpretaci isla´mske´ho pra´va du˚lezˇitou rˇecˇ, nazy´vanou Ka´za´nı´ na rozloucˇenou. Anuloval v nı´ vsˇechny dosavadnı´ pu˚jcˇky na u´rok, vyzval, aby byla dodrzˇova´na pra´va zˇen a aby se muslimove´ vzˇdy drzˇeli Kora´nu. Muhammad byl ovsˇem realista a o svy´ch krajanech si nikdy nedeˇlal prˇehnane´ iluze, prˇestozˇe se tou dobou vsˇichni hla´sili k trvale´ soudrzˇnosti a bratrstvı´ ve vı´rˇe. Budoucnost, jak se za cˇas uka´zalo, meˇla prˇine´st isla´mske´ obci teˇzˇke´ vnitrˇnı´ boje a Muhammad, jenzˇ to spra´vneˇ prˇedvı´dal, proto 7 Slovo Kora´n je pocˇesˇteˇnou formou arabske´ho vy´razu al-Qur ’a´n, cozˇ znamena´ recitova´nı´ nebo cˇtenı´ a dnes se uzˇ´ıva´ nejcˇasteˇji. Vedle neˇj je Kora´n nazy´va´n take´ al-Furqa´n -Rozlisˇenı´ dobre´ho a zle´ho, al-Kita´b - Kniha nebo al-Tanzil - Sesla´nı´. Vsˇechna tato synonyma vyskytujı´cı´ se v Kora´nu same´m oznacˇujı´ vzˇdy vy´hradneˇ jeho obsahovou stra´nku. Mı´nit jimi hmotnou podobu knihy je pro muslimy do urcˇite´ mı´ry rouha´nı´m. Pro tu ma´ arabsˇtina vy´raz mushaf, a i ten je vzˇdy vyslovova´n s na´lezˇity´m respektem.
60
muslimy, jak vzpomı´na´ jeho blı´zky´ druh, Dzˇarı´r, varoval prˇed nebezpecˇ´ım rozvratu po sve´ smrti: Na Pouti na rozloucˇenou mi pravil Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: At’mne lide´ poslouchajı´! Nevracejte se po mneˇ k tomu, zˇe budete neveˇrˇ´ıcı´mi, kterˇ´ı si navza´jem rubajı´ krky!
1.16
Muhammadova smrt
Po na´vratu do Medı´ny se Muhammadu˚v zdravotnı´ stav sta´le vı´ce zhorsˇoval. Postihla ho silna´ nevolnost a uzˇ ani nemohl strˇ´ıdaveˇ poby´vat u vsˇech svy´ch devı´ti manzˇelek, jak cˇinı´val drˇ´ıve. Nechal se dove´st do domu sve´ nejmilejsˇ´ı zˇeny ’A’isˇi a tam pak tra´vil veˇtsˇinu cˇasu na lu˚zˇku. Za trˇi meˇsı´ce se uzˇ cı´til tak slab, zˇe ani nemohl dojı´t do mesˇity a poveˇrˇil vedenı´m spolecˇny´ch modliteb v mesˇiteˇ Abu´ Bakra. ’Aisˇe si, jak rˇ´ıkala, steˇzˇoval na silne´ vnitrˇnı´ bolesti, ktere´ prˇicˇ´ıtal na´sledku˚m jedu z Chajbaru, kdyzˇ meˇl by´t prˇed sedmi lety otra´ven: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇi sve´ nemoci, na kterou zemrˇel, rˇ´ıka´val: Ach, ’A ’isˇo, porˇa´d cı´tı´m bolest od toho jı´dla, co jsem sneˇdl v Chajbaru, a ted’mi je, jako by mi ten jed rval tepny u srdce. S mysˇlenkou na smrt byl Muhammad smı´rˇen. Byl pevneˇ odda´n vı´rˇe v bozˇ´ı spravedlnost a cely´ zˇivot prˇijı´mal s klidem a pokorou vsˇe, cˇ´ım ho osud stı´hal. Podle toho, co sa´m rˇ´ıkal, se dokonce na smrt spı´sˇe teˇsˇil jako na bra´nu k setka´nı´m s Bohem a k veˇcˇne´mu zˇivotu v ra´ji, kde nebude u´trap. Chteˇl vsˇak jesˇteˇ pro muslimy vykonat co nejvı´ce, aby i po jeho smrti byla zachova´na kontinuita obce a isla´mske´ho sta´tu. Dodnes se velmi diskutuje o prˇ´ıhodeˇ, ktera´ se udala v te´to dobeˇ a je jednou z klı´cˇovy´ch ota´zek schizmatu mezi sunnitsky´mi a sˇ´ıitsky´mi muslimy, o za´veˇti, kterou chteˇl da´t Muhammad sepsat a o nı´zˇ jsou sˇ´ıite´ prˇesveˇdcˇeni, zˇe meˇla take´ obsahovat ustanovenı´ jeho bratrance, ’ Alı´ho ibn Abu´ Ta´liba, hlavou obce - ima´mem - po Muhammadoveˇ smrti. Podle prˇ´ımy´ch sveˇdku˚ Muhammad vyzval sve´ druhy shroma´zˇdeˇne´ u jeho lu˚zˇka, aby prˇivedli pı´sarˇe, ktery´ meˇl sepsat velmi du˚lezˇity´ dokument doslova takto: Pospeˇsˇte, napı´sˇu va´m neˇco, po cˇem jizˇ nezbloudı´te. Cˇa´st prˇ´ıtomny´ch v cˇele s ’Umarem ibn al-Chatta´bem, se ale postavila proti, nebot’tvrdili, zˇe ke spra´vne´mu vedenı´ ma´ prˇece obec Kora´n a k zavrsˇene´mu Bozˇ´ımu poselstvı´ se uzˇ nemu˚zˇe nic prˇida´vat, takzˇe Muhammad urcˇiteˇ jen blouznı´ z horecˇky. Ostatnı´ s nimi nesouhlasili, ale v nastale´ ha´dce a krˇiku zatı´m Muhammad upadl z vycˇerpa´nı´ do spa´nku a kdyzˇ se probudil, o cele´ veˇci se pak uzˇ nikdy nezmı´nil. Jednoho dne zra´na se jesˇteˇ Muhammadovi podle Anasova vypra´veˇnı´ na´hle a neocˇeka´vaneˇ ulevilo: Kdyzˇ bylo to pondeˇlı´, kdy Alla´h uchopil Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vysˇel tento k lidem. Modlili se rannı´ modlitbu. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zvedl za´veˇs, otevrˇel dverˇe, vysˇel a postavil se u ’A´isˇiny´ch 61
dverˇ´ı. Muslimove´ se prˇi modlitbeˇ skoro zbla´znili radostı´, kdyzˇ Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, spatrˇili. Ohlı´zˇeli se, ale on jim uka´zal, at’pokracˇujı´ v modlenı´. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, se radostı´ usma´l, kdyzˇ je tam tak videˇl prˇi modlitbeˇ. Uzˇ jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, nespatrˇil v lepsˇ´ım stavu nezˇ v onu hodinu. Pak se vra´til a lide´ se rozesˇli a mysleli, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, se uzdravil ze sve´ nemoci. ´ ’isˇineˇ Zda´nı´ vsˇak bylo liche´. Muhammadovi se odpoledne prˇitı´zˇilo a zemrˇel v ’A na´rucˇ´ı: Jednı´m z Bozˇ´ıch dobrodinı´ vu˚cˇi mneˇ bylo, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zemrˇel v me´m domeˇ a v mu˚j den mezi mou hrudı´ a krkem a zˇe Alla´h prˇi jeho smrti spojil me´ sliny s jeho slinami. Prˇisˇel ke mneˇ Abd al-Rahma´n a v ruce meˇl klacı´k na cˇisˇteˇnı´ zubu˚. Podpı´rala jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a spatrˇila, jak na neˇj hledı´, a poznala jsem, zˇe by ra´d ten klacı´k meˇl. rˇekla jsem: Ma´m ho pro tebe vzı´t? A on uka´zal hlavou, zˇe ano. Vzala jsem ho, ale byl pro neˇj prˇ´ılisˇ tuhy´. Rˇekla jsem: Ma´m ti ho zmeˇkcˇit? A on uka´zal hlavou, zˇe ano, tak jsem ho rozzˇvy´kala. Prˇed sebou meˇl kozˇeny´ meˇch cˇi na´dobu, ve ktere´ byla voda. Zacˇal do vody vkla´dat ruce a otı´ral si jimi tva´rˇ rˇ´ıkaje: Nenı´ boha kromeˇ Alla´ha. Ke smrti patrˇ´ı ago´nie. Pak pozvedl ruce a jal se rˇ´ıkat: S druhem nejvysˇsˇ´ım . . . , dokud nezemrˇel a ruka mu neklesla. Muhammad zemrˇel v cˇervnu roku 632 ve veˇku sˇedesa´ti trˇ´ı let a byl pochova´n ´ ’isˇina domu. Podle tradicˇnı´ho orientalisticke´ho hodnocenı´ jeho osobnosti uvnitrˇ’ A se tı´m uzavrˇel zˇivot zakladatele a tvu˚rce isla´mu, na´bozˇenske´ho ucˇenı´ sve´ra´zny´m zpu˚sobem synkretizujı´cı´ho poneˇkud zkomoleneˇ prˇejate´ zˇidovske´ a krˇest’anske´ vlivy s pohansky´mi na´bozˇensky´mi tradicemi Arabske´ho poloostrova.
1.17
Idea proroctvı´ v isla´mu
Prˇi pohledu z vnitrˇku isla´mu se tato fakta interpretujı´ podle na´bozˇensky´ch dogmat a Muhammadova u´loha je cha´pa´na poneˇkud jinak. Rozhodneˇ nenı´ pokla´da´n za zakladatele nebo hlasatele nove´ho na´bozˇenstvı´. I v muslimske´ koncepci ma´ ale pro pochopenı´ isla´mu studium jeho zˇivota klı´cˇovy´ vy´znam, nebot’Muhammad je podle nı´ poslednı´m z dlouhe´ rˇady muzˇu˚ prˇina´sˇejı´cı´ch jedine´ na´bozˇenstvı´. Je poslednı´m prorokem a Poslem Bozˇ´ım. Podstatou isla´mu je vı´ra v jedine´ho jsoucı´ho vsˇemohoucı´ho Boha, stvorˇitele sveˇta i cˇloveˇka, jenzˇ dal lidstvu toto jedine´ opravdove´ na´bozˇenstvı´ do vı´nku jako univerza´lnı´ kosmicky´ rˇa´d jizˇ v okamzˇiku stvorˇenı´. Lide´ se vsˇak po celou historii od te´to vı´ry odchylujı´, komolı´ ji a zatemnˇujı´, a proto jim ji bu˚h neusta´le prˇipomı´na´ prostrˇednictvı´m svy´ch poslu˚ a proroku˚. Tyto periody odklonu od vı´ry Muhammad nazy´val obdobı´mi dzˇa´hilı´je - neveˇdomosti, ignorance. Dnes se tı´mto termı´nem obvykle i mezi samotny´mi muslimy nespra´vneˇ oznacˇuje cela´ existence lidstva azˇ do Muhammadova vystoupenı´, on sa´m jı´m vsˇak vzˇdy mı´nil jen cˇasoveˇ a mı´stneˇ nespojite´ projevy hereze. 62
Prorok - nabı´ - je cˇloveˇk, ktery´ byl osobneˇ osloven Bohem, aby byl takto prˇ´ımo informova´n nebo jesˇteˇ vı´ce utvrzen ve vı´rˇe v existenci jedine´ho Boha. Isla´mska´ teologie definuje proroka jako svobodne´ho dospeˇle´ho muzˇe z rodu Adamova (tato zda´nliva´ nadbytecˇnost vyjadrˇuje, zˇe prorokem nemu˚zˇe by´t nikdo, kdo ma´ mezi svy´mi prˇedky dzˇina, nebot’ dzˇinove´ s lidmi mohou mı´t styky a plodit spolecˇne´ potomky), ktere´mu bylo sesla´no Bozˇ´ı vnuknutı´ - wahj, anizˇ by mu vsˇak muselo by´t soucˇasneˇ take´ prˇika´za´no ho da´le sdeˇlovat dalsˇ´ım lidem. Znamena´ to, zˇe prorok neˇkdy mu˚zˇe ostatnı´ ve´st k vı´rˇe trˇeba i jen svy´m prˇ´ıkladny´m zˇivotem a podobneˇ. Dalsˇ´ı, vysˇsˇ´ı kategoriı´ sˇirˇitelu˚ isla´mu, je Posel rasu´l prˇesneˇji Posel Bozˇ´ı - rasu´l Alla´h - ktere´ho isla´mska´ teologie charakterizuje stejneˇ jako proroka, doda´va´ vsˇak navı´c, zˇe mu je prˇika´za´no Bozˇ´ı vnuknutı´ sdeˇlovat, prˇeda´vat dalsˇ´ım lidem. Kazˇdy´ posel je za´rovenˇ take´ prorokem, takzˇe se v textech mohou tyto tituly strˇ´ıdat. Zpu˚sob kontaktu Boha s prorokem meˇl nejru˚zneˇjsˇ´ı formu mohl to by´t zˇivy´ sen, neviditelny´ hlas nebo zpra´va prˇinesena´ andeˇlem. Jak je patrno z uvedene´ tradice o prvnı´m zjevenı´ Muhammadoveˇ, kdy archandeˇl Gabriel sˇkrtil novopecˇene´ho proroka tak dlouho, dokud se Bozˇ´ımu vnuknutı´ nenaucˇil dokonale zpameˇti, mohl by´t takovy´ styk i znacˇneˇ traumatizujı´cı´. Pozdeˇji se vsˇak Muhammad na setka´nı´ s archandeˇlem Gabrielem naopak teˇsˇil jako na neˇco nevy´slovneˇ prˇ´ıjemne´ho a tradice vypra´vı´, zˇe kdyzˇ mu Gabriel jednou ozna´mil, zˇe prˇinesl poslednı´ cˇa´st Kora´nu, propadl prorok na neˇkolik dnı´ smutku, protozˇe uzˇ nemeˇl andeˇla na tomto sveˇteˇ nikdy spatrˇit. Prorok, respektive Posel Bozˇ´ı, by´val cˇasto kromeˇ vlastnı´ nezlomne´ vı´ry podporˇen jesˇteˇ prˇ´ımou Bozˇ´ı intervencı´, mocı´ konat za´zraky, prˇesneˇji rˇecˇeno pozˇa´dat Boha o jejich vykona´nı´. Jakkoliv totizˇ byli k prorocke´mu posla´nı´ voleni vzˇdy neusˇlechtilejsˇ´ı muzˇove´ sve´ho rodu, nikdy nebyl nikdo z nich vı´ce nezˇ pouhy´ cˇloveˇk jako vsˇichni ostatnı´ a sa´m o sobeˇ nemeˇl za´zracˇnou moc. Bu˚h vyslal proroky ke vsˇem na´rodu˚m, k neˇktery´m dokonce mnohokra´t, a muslimske´ pojetı´ instituce proroctvı´ vzˇdy du˚razneˇ podtrhuje, zˇe kazˇde´mu lidu se dostalo Bozˇ´ı vy´zvy ve srozumitelne´ formeˇ, v jeho vlastnı´m jazyce a v pravy´ cˇas, aby se podle neˇj mohl rˇ´ıdit. To, zˇe Bozˇ´ı vy´zvu ignorovali nebo se od nı´ pozdeˇji odklonili, je vy´hradneˇ vina lidı´ samotny´ch. Take´ za´zraky prˇedkla´dane´ proroky na du˚kaz, zˇe jsou opravdu poveˇrˇeni svy´m posla´nı´m prˇ´ımo Bohem, odpovı´daly stavu spolecˇnosti, v nı´zˇ pu˚sobili. Jako prˇ´ıklad se obvykle v isla´mske´ literaturˇe da´va´ srovna´nı´ trˇ´ı velky´ch isla´msky´ch proroku˚, Mojzˇ´ısˇe - Mu´sy, Jezˇ´ısˇe - ’I´sy a Muhammada. Mojzˇ´ısˇovi bylo podle muslimsky´ch teologu˚ sveˇrˇeno poselstvı´ Bozˇ´ı za cˇasu˚ neby´vale´ho rozkveˇtu kouzelnictvı´ u Egypt’anu˚, a byla mu proto propu˚jcˇena mimorˇa´dna´ dovednost v tomto oboru. Jeho vı´teˇzny´ souboj s farao´novy´mi kouzelnı´ky je u na´s dostatecˇneˇ zna´my´ ze staroza´konnı´ho poda´nı´ a Kora´n ho vypra´vı´ skoro stejneˇ. Jezˇ´ısˇ zase pu˚sobil mezi lidem, ktery´ dosa´hl vysoke´ u´rovni v le´karˇstvı´, a proto byl obdarˇen schopnostı´ uzdravovat nemocne´. Take´ Muhammad meˇl podle sveˇdectvı´ svy´ch soucˇasnı´ku˚ vykonat nema´lo ru˚zny´ch za´zraku˚. Teologove´ je rozdeˇlujı´ na dveˇ hlavnı´ kategorie: prvnı´ jsou mu’dzˇiza´t - za´zraky urcˇene´ k tomu, aby zapu˚sobily na prˇ´ıtomne´ jako du˚kaz Bozˇ´ı moci. Takovy´ za´zrak se kuprˇ´ıkladu stal, kdyzˇ Muhammad rozsˇteˇpil vedvı´ meˇsı´c, aby v Mekce 63
prˇesveˇdcˇil sve´ neveˇrˇ´ıcı´ krajany, jak o tom vypra´vı´ mezi jiny´mi tradenty trˇeba Anas: Lide´ z Mekky pozˇa´dali Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, aby jim uka´zal neˇjaky´ za´zrak I uka´zal jim meˇsı´c ve dvou pu˚lı´ch, azˇ mezi nimi spatrˇili horu Hira´’. Druhou kategoriı´ jsou pak kara´ma´t - za´zraky konane´ Bohem jako zvla´sˇtnı´ milost jeho prorokovi ke zprˇ´ıjemneˇnı´ jeho druhdy trudne´ho pozemske´ho zˇivota a zˇivota jeho obce. Mezi neˇ patrˇ´ı vsˇechny prˇ´ıbeˇhy o rozmnozˇene´m jı´dle, vodeˇ tryskajı´cı´ z vyschle´ studny a dalsˇ´ıch divech v prˇedcha´zejı´cı´ch citovany´ch tradicı´ch. Mnoho soucˇasny´ch teologu˚ se posuzova´nı´ spolehlivosti podobny´ch tradic o za´zracı´ch vyhy´ba´ a soustrˇed’uje se na to, co vsˇichni muslimove´ povazˇujı´ za jediny´ veˇcˇneˇ trvajı´cı´ za´zracˇny´ du˚kaz Bozˇ´ıho manda´tu, dany´ Muhammadovi, du˚kaz jenzˇ musı´ prˇesveˇdcˇit kazˇde´ho myslı´cı´ho cˇloveˇka, na Kora´n. V modernı´ dobeˇ muslimsˇtı´ misiona´rˇi, kdyzˇ se snazˇ´ı prˇesveˇdcˇit nemuslimy o tom, zˇe je Kora´n skutecˇneˇ slovem Bozˇ´ım, zdu˚raznˇujı´ obvykle s mensˇ´ım cˇi veˇtsˇ´ım u´speˇchem spı´sˇe takova´ jeho mı´sta, ktera´ jsou podle jejich mı´neˇnı´ du˚stojnou protiva´hou rozvinute´ za´padnı´ technologie a dosazˇene´ho pozna´nı´ v oblasti prˇ´ırodnı´ch veˇd. V Muhammadoveˇ dobeˇ vsˇak pu˚sobily na jeho soucˇasnı´ky u´plneˇ jine´ jeho stra´nky. Kora´n je mezi muslimy sta´le povazˇova´n hlavneˇ za litera´rnı´ u´tvar nedostizˇne´ esteticke´ u´rovneˇ, jake´ nemu˚zˇe nikdy dosa´hnout lidsky´ vy´tvor, a ktery´ tudı´zˇ musı´ pocha´zet prˇ´ımo od Boha. Muslimove´ tvrdı´, zˇe zˇa´dny´ cˇloveˇk nikdy nenı´ schopen napsat nic, co by se mohlo kra´sou a dokonalostı´ vyrovnat byt’jedine´mu versˇi z Kora´nu. Prˇed Muhammadovy´m vystoupenı´m byla vesˇkera´ arabska´ kultura zalozˇena vy´hradneˇ na slovesnosti, hmotna´ kultura v kocˇovnicke´ spolecˇnosti te´meˇrˇ neexistovala, a prˇedevsˇ´ım ba´snictvı´ meˇlo vy´znam, jake´ho na Za´padeˇ nikdy nedosahovalo a jaky´ je pro na´s neprˇedstavitelny´. U tehdejsˇ´ıch Arabu˚ poezie dokonce ovlivnˇovala i mnoho oblastı´ spolecˇenske´ho a politicke´ho zˇivota. Ba´snı´k byl du˚lezˇitou osobnostı´ kazˇde´ho kmene. Poeziı´ nejen hla´sal jeho sla´vu, opeˇvoval jeho hrdinske´ cˇiny a haneˇl neprˇa´tele, veˇrˇilo se take´, zˇe slovo mu˚zˇe fyzicky ublı´zˇit i zabı´t. Mezikmenove´ bitvy obvykle zacˇ´ınaly a neˇkdy take´ bez boje koncˇily slovnı´m duelem ba´snı´ku˚ vystoupivsˇ´ıch prˇed sˇiky ozbrojencu˚ a metajı´cı´ch po sobeˇ ura´zˇlivy´mi versˇi, prˇicˇemzˇ prˇed vyrˇcˇeny´m slovem souperˇe neˇkdy dokonce uskakovali jako prˇed vystrˇeleny´m sˇ´ıpem. Poezie se mı´sty prolı´nala s magiı´ a o nejednom ba´snı´kovi se pevneˇ veˇrˇilo, zˇe cˇerpa´ svou inspiraci ze spojenı´ s dzˇiny. Za sve´ vy´tvory mohl ba´snı´k zı´skat nejen uzna´nı´ prˇ´ıslusˇejı´cı´ umeˇlci, ale i nemaly´ majetek a spolecˇenskou va´zˇnost. Versˇe prˇedna´sˇene´ Muhammadem na Araby od pocˇa´tku silneˇ pu˚sobily a v rˇadeˇ prˇ´ıpadu˚ pro neˇ skutecˇneˇ prˇedstavovaly du˚kaz o jeho spojenı´ s Bohem. O ’Umarovi ibn al-Chatta´bovi, jednom z nejblizˇsˇ´ıch Muhammadovy´ch druhu˚ a pozdeˇjsˇ´ım chalı´fovi, se traduje, zˇe patrˇil mezi nejzaryteˇjsˇ´ı neprˇa´tele isla´mu. Svou sestru Fa´timu pry´ zbil do krve, kdyzˇ se dozveˇdeˇl, zˇe se svy´m manzˇelem tajneˇ prˇestoupili k isla´mu. Jakmile mu vsˇak prˇedlozˇili su´ru Ta´ Ha´, ucˇinily na neˇho jejı´ versˇe tak mocny´ dojem, zˇe i on vza´peˇtı´ prˇijal jejich vı´ru a stal se va´sˇnivy´m obra´ncem isla´mu. Podobny´ch prˇ´ıbeˇhu˚ se najde mezi tradicemi hodneˇ a je nutno rˇ´ıci, zˇe i ti Muhammadovi odpu˚rci, kterˇ´ı prˇestupu k isla´mu vzdorovali, prˇesto vzˇdy ocenˇovali neobvyklou vytrˇ´ıbenost kora´nsky´ch 64
versˇu˚. Za´zraky ovsˇem nekonali vsˇichni proroci. Jejich celkovy´ pocˇet je mimochodem ohromujı´cı´. Neˇkterˇ´ı isla´msˇtı´ teologove´ uva´deˇjı´ cˇ´ıslo 124 000 proroku˚, o naproste´ veˇtsˇineˇ z nich ovsˇem nenı´ vu˚bec nic zna´mo. Poslu˚ je podstatneˇ me´neˇ, ru˚znı´ autorˇi jich podle kusy´ch zmı´nek v Kora´nu a Muhammadovy´ch vypra´veˇnı´ch vypocˇ´ıta´vajı´ 313 azˇ 315, ale ani o nich se obvykle nevı´ mnoho podrobnostı´. Isla´mske´ veˇdy si libujı´ v du˚kladne´, neˇkdy azˇ neprˇehledne´ kategorizaci kazˇde´ho prˇedmeˇtu ba´da´nı´, a proto podle ru˚zny´ch krite´riı´ rozdeˇlujı´ i proroky: Kazˇdy´ muslim by meˇl zna´t skupinu peˇtadvaceti poslu˚ Bozˇ´ıch rusul wa´dzˇib alma’rifa, jejichzˇ jme´na jsou uvedena v Kora´nu. Jsou to Abraha´m - Ibra´hı´m, Adam ´ ron - Ha´ra´n, David - Da´’u´d, Dhu´ al-Qifl, Elia´sˇ - Ilja´s, Elisˇa - al-Jasa’, - Adam, A Hu´d, Idrı´s, Ismael - Isma´’ı´l, Jezˇ´ısˇ - ’ı´sa´, Job - Ajju´b, Jona´sˇ - Ju´nus, Josef - Ju´suf, Lot - Lu´t, Mojzˇ´ısˇ - Mu´sa´, Muhammad, Noe - Nu´h, Sa´lih, Sˇalomoun - Sulajma´n, Sˇu’ajb a Zacharia´sˇ - Zakarı´ja´. Mnozı´ z teˇchto proroku˚ jsou postavy zna´me´ prostrˇednictvı´m zˇidovske´ho a krˇest’anske´ho poda´nı´ take´ v neisla´mske´m sveˇteˇ, jinı´ upadli v zapomneˇnı´ spolu s da´vny´mi civilizacemi, zanikly´mi pra´veˇ proto, zˇe se odchy´lily od cesty urcˇene´ jim ´ dovcu˚, na´roda oby´vajı´cı´ho Iram, „meˇsto s pysˇny´mi Bohem. Takovy´ byl osud ’A sloupy“, smetene´ho bourˇ´ı z barevny´ch mraku˚ proto, zˇe nedbali varova´nı´ sve´ho krajana, proroka Hu´da. Vyvra´ceni byli i Thamu´dovci ignorujı´cı´ sve´ho proroka Sa´liha a Madjanovci, kterˇ´ı zase neposlechli Sˇu’ajba a opustili vı´ru v jedine´ho Boha. Dalsˇ´ı skupinu poslu˚ urcˇuje to, zˇe neˇkterˇ´ı z nich prˇina´sˇeli prˇ´ımo slovo Bozˇ´ı, psane´ poselstvı´, knihu. Davidovi byl Bohem sesla´n Zabu´r, Mojzˇ´ısˇovi Taura´t, Jezˇ´ısˇovi Indzˇ´ıl a Muhammadovi Kora´n. Na´zvy prvnı´ch trˇ´ı z nich se v orientalisticke´ literaturˇe obvykle prˇekla´dajı´ jako Zˇalmy, To´ra a Evangelium. To by´va´ neˇkdy prˇ´ıcˇinou nedorozumeˇnı´, protozˇe obsahoveˇ se cha´pa´nı´ teˇchto slov u muslimu˚ a nemuslimu˚ nekryje. V muslimske´m sveˇteˇ se slovem Indzˇ´ıl mı´nı´ cela´ Bible, zatı´mco pro krˇest’any jsou Evangelia jen jejı´ cˇa´stı´ spolu s To´rou, Zˇalmy a mnoha dalsˇ´ımi texty. Jak prˇesneˇ vypadaly Taura´t, Indzˇ´ıl a Zabu´r a nakolik se shodujı´ se svou soucˇasnou biblickou podobou se podle isla´msky´ch veˇd neda´ urcˇit. Jiste´ je pouze to, zˇe zˇa´dny´ lid, ktere´mu byly sesla´ny, je nedoka´zal udrzˇet v pu˚vodnı´ formeˇ a nakonec je u´myslneˇ cˇi neu´myslneˇ zfalsˇoval natolik, zˇe je muslimove´ neprˇijı´majı´. U neˇktery´ch seslany´ch knih se dokonce ani nezachovaly jejich na´zvy, takzˇe se oznacˇujı´ jen slovem suhuf listy, jak se o nich zminˇuje Kora´n. Poslem suhuf byli i Adamu˚v syn Sˇe´t, Abraha´m a dostal je take´ Mojzˇ´ısˇ. Vyznavacˇe na´bozˇenstvı´, ktera´ majı´ isla´mem uzna´vane´ Pı´smo, zˇidy a krˇest’any, nazy´vajı´ muslimove´ ahl al-kita´b - lide´ knihy - a teˇsˇ´ı se v isla´mske´m pra´vu oproti jiny´m urcˇity´m vy´sada´m. Muslimska´ teologie pak da´le trˇ´ıdı´ proroky a posly naprˇ´ıklad podle toho, zda v knize, kterou dostali, byly sesla´ny nove´ Bozˇ´ı za´kony nebo jen napomı´naly k zachova´va´nı´ drˇ´ıveˇjsˇ´ıch, zda prorok procha´zel teˇzˇky´mi zkousˇkami a u´trapami, a podle mnoha dalsˇ´ıch hledisek. Muhammad tedy podle muslimu˚ rozhodneˇ nebyl cˇloveˇkem vytva´rˇejı´cı´m nove´ na´bozˇenstvı´. Chronologicky stojı´ azˇ na same´m konci neprˇehledne´ rˇady proroku˚ a 65
sa´m o sobeˇ v mnoha svy´ch vy´rocı´ch prohlasˇuje, zˇe ani nema´ by´t staveˇn vy´sˇe nezˇ jeho prˇedchu˚dci. V jedne´ tradici se kuprˇ´ıkladu vypra´vı´ o tom, jak si v Medı´neˇ prˇisˇel k Muhammadovi steˇzˇovat jeden z tamnı´ch zˇidu˚, zˇe byl inzultova´n muslimem. Prˇ´ıcˇinou jejich sporu bylo pra´veˇ to, zda je Bohem vyvoleneˇjsˇ´ım prorokem Mojzˇ´ısˇ nebo Muhammad, a Muhammad sa´m odmı´tl, aby mu prˇisuzovali vysˇsˇ´ı postavenı´: Prˇisˇel k Prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jeden zˇid, jenzˇ byl uderˇen do tva´rˇe, a pravil: Muhammade, jeden z tvy´ch druhu˚, ansa´r, mne uderˇil do tva´rˇe. On pravil: Zavolejte ho. I zavolali ho a pravil: Procˇ jsi ho uderˇil do tva´rˇe? On pravil: Posle Bozˇ´ı, procha´zel jsem kolem toho zˇida, a zaslechl jsem, jak rˇ´ıka´: Prˇi tom, jenzˇ vybral Mojzˇ´ısˇe nad lidstvo! Pravil jsem: I nad Muhammada, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r?! Pravil: Tu mne popadl vztek a uderˇil jsem ho. On pravil: Nevyzdvihujte mne mezi proroky, nebot’v soudny´ den budou lide´ obestrˇeni mdlobou a ja´ budu prvnı´, kdo prˇijde ksobeˇ. A tu kle, Mojzˇ´ısˇ drzˇ´ı jeden zpodstavcu´ tru˚nu. A ja´ nebudu veˇdeˇt, zda prˇisˇel k sobeˇ prˇede mnou, anebo byl vyjmut pro svou modlitbu na horˇe. Muhammadovo postavenı´, jakozˇto proroka a Posla Bozˇ´ıho, je ovsˇem skutecˇneˇ vy´lucˇne´ ve trˇech aspektech: Muhammad nebyl narozdı´l od svy´ch prˇedchu˚dcu˚ vysla´n jen k jedine´mu na´rodu, ny´brzˇ k cele´mu lidstvu. Je take´ jediny´m poslem, jı´mzˇ prˇinesene´ Bozˇ´ı slovo, Kora´n, se podarˇilo uchovat v nepozmeˇneˇne´ podobeˇ, takzˇe se podle neˇj lidstvo mu˚zˇe sta´le rˇ´ıdit. Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı odlisˇnostı´ ovsˇem je, zˇe Muhammad je poslednı´m prorokem. Vy´slovneˇ se to uva´dı´ i v Kora´nu, kde se naprˇ´ıklad v su´rˇe Spojencu˚ rˇ´ıka´: Muhammad nenı´ otcem zˇa´dne´ho z vasˇich muzˇu˚, ny´brzˇ je poslem Bozˇ´ım a pecˇetı´ proroku˚. Vzˇdyt’Bu˚h je znaly´ veˇci kazˇde´. Po Muhammadovi jizˇ nebudou na´sledovat zˇa´dnı´ dalsˇ´ı proroci ani nova´ zjevenı´ a Bozˇ´ı varova´nı´ azˇ do prˇ´ıchodu soudne´ho dne, jenzˇ ukoncˇ´ı existenci tohoto sveˇta. Starat se o uchova´nı´ cˇistoty na´bozˇenstvı´, aby uzˇ nikdy nedosˇlo k jeho pokrˇivenı´, je tedy od Muhammadovy´ch cˇasu˚ u´kolem kazˇde´ho jednotlive´ho muslima i cele´ ummy, isla´mske´ obce. Je trˇeba rˇ´ıci, zˇe na´bozˇenstvı´ hla´sane´ proroky prˇed Muhammadem meˇlo sice spolecˇnou podstatu - podrˇ´ızenost jedine´mu Bohu - a je muslimy prˇijı´ma´no jako spra´vne´ pro svou dobu, od dnesˇnı´ho isla´mu se vsˇak meˇlo v mnohy´ch dı´lcˇ´ıch veˇcech odlisˇovat. Muslimove´ nicme´neˇ rˇ´ıkajı´, zˇe jeho prˇesnou podobu uzˇ rekonstruovat nelze, a pokousˇet se o to by zava´neˇlo herezı´. Podle prˇevazˇujı´cı´ch teologicky´ch koncepcı´ totizˇ bu˚h svou vu˚li nejen sta´le prˇipomı´nal, ale take´ doplnˇoval podle toho, jak rostla zralost lidstva. Pokud jde o ota´zku, od ktere´ etapy lze vı´ru v jedine´ho Boha uzˇ oznacˇovat za isla´m, Kora´n prˇ´ımo tohoto slova neuzˇ´ıva´, ale na mnoha mı´stech oznacˇuje Muhammadovy prˇedchu˚dce za muslimy, tedy lidi odevzdane´ do vu˚le Bozˇ´ı respektive prˇ´ıslusˇejı´cı´ k isla´mu. Neˇkdy se v te´to etapeˇ uzˇ´ıva´ synonymicky i termı´nu hanı´f monoteista. Jako o hanı´fovi a muslimovi se hovorˇ´ı uzˇ o Abraha´movi, kdyzˇ naprˇ´ıklad v su´rˇe Kra´vy rˇ´ıka´ spolu se svy´m synem Ismaelem: 66
Pane na´sˇ, ucˇinˇ z na´s pro sebe muslimy a z nasˇeho potomstva pro sebe obec isla´mskou a ukazˇ na´m, cˇeho se ma´me drzˇet. Vzˇdyt’ty jsi veˇru odpousˇteˇjı´cı´ slitovny´. I Muhammad cˇasto svy´m druhu˚m vypra´vı´val o drˇ´ıveˇjsˇ´ıch lidech a na´rodech uctı´vajı´cı´ch jedine´ho prave´ho Boha a da´val jim je za vzor. Obvykle prˇi tom vsˇak neuzˇ´ıval prˇ´ımo slov isla´m a muslimove´, ale spı´sˇe je oznacˇoval obraty jako „ti, kdozˇ byli prˇed va´mi, lide´ slouzˇ´ıcı´ Bohu vznesˇene´mu“ a podobneˇ. Z pohledu isla´mske´ teologie ma´ tedy pojem isla´m dua´lnı´ povahu. Na jedne´ straneˇ se pod nı´m rozumı´ cˇisty´ monoteismus jako nadcˇasovy´ abstraktnı´ pojem, na straneˇ druhe´ oznacˇuje soubor vsˇech Bozˇ´ıch za´konu˚ prˇesneˇ v takove´ formeˇ, jak je hla´sal Muhammad a na jake´ uzˇ naprˇ´ısˇteˇ nelze nelze nic meˇnit. Muhammad podle jedne´ tradice tento dualismus vyja´drˇil podobenstvı´m, v neˇmzˇ prˇirovnal isla´m k na´dherne´mu pala´ci. Lide´ myslı´, zˇe pala´c vybudoval Muhammad, ale on je ve skutecˇnosti jen poslednı´ polozˇenou, tou nejviditelneˇjsˇ´ı cihlou, kterou vsˇichni obdivujı´, zatı´mco ona ve skutecˇnosti spocˇ´ıva´ na cihla´ch ostatnı´ch proroku˚ a pla´ny pala´ce jsou veˇcˇne´. Jiny´mi slovy: Isla´m prˇed Muhammadem sice existoval a mohl mı´t ru˚znou formu, po Muhammadovi vsˇak jizˇ nenı´ jine´ho isla´mu nezˇ v te´ podobeˇ, jak ho prˇinesl on, a pouha´ vı´ra v jedine´ho Boha bez plneˇnı´ mnoha dalsˇ´ıch za´vazku˚ vu˚cˇi neˇmu jesˇteˇ neznamena´, zˇe je cˇloveˇk muslimem. Podle muslimske´ho videˇnı´ isla´m trva´ jako veˇcˇny´ a nemeˇnny´ Bozˇ´ı rˇa´d a jeho existenci nelze odvı´jet teprve od doby Muhammadovy. Prvnı´ stvorˇeny´ cˇloveˇk, Adam, byl za´rovenˇ take´ prvnı´m Poslem Bozˇ´ım a dokonce uzˇ prˇed nı´m existovaly bytosti oznacˇovane´ jako muslimske´ - andeˇle´ a neˇkterˇ´ı dzˇinove´. Isla´m, je univerza´lnı´ kosmicky syste´m. Jeho podstatou, na´plnı´ i se´manticky´m obsahem samotne´ho slova isla´m, je uveˇdomeˇle´ podrˇ´ızenı´ se vu˚li Bozˇ´ı a platı´ pro vsˇechny bytosti i cely´ vesmı´r od jeho stvorˇenı´. Teprve od Muhammadovy doby vsˇak o neˇm bylo lidstvu jizˇ sdeˇleno definitivneˇ vsˇe, a to prostrˇednictvı´m dvou pramenu˚ - Kora´nu a Muhammadova zˇivota.
2
ˇ ENI´ SUNNY VYTVOR
Po Muhammadoveˇ smrti zdeˇdila rychle sı´lı´cı´ muslimska´ obec nejen knihu Bozˇ´ıch zjevenı´, ale take´ neusta´le se rozru˚stajı´cı´ sta´tnı´ u´tvar. Uzˇ za vla´dy prvnı´ch, zpocˇa´tku jesˇteˇ voleny´ch prorokovy´ch na´stupcu˚ - chalı´fu˚, se muslimska´ vojska rozlila z Arabske´ho poloostrova prˇes u´zemı´ sahajı´cı´ od jihoza´padnı´ Evropy azˇ ke hranicı´m indicke´ho subkontinentu. Dosavadnı´ velmoci povazˇujı´cı´ Arabsky´ poloostrov za ma´lo vy´znamnou perife´rii vza´jemne´ho souperˇenı´, Byzanc a sa´sa´novska´ Persie, necˇekaneˇ stanuly tva´rˇ´ı v tva´rˇ nove´mu neprˇ´ıteli, jenzˇ se vynorˇil zda´nliveˇ odnikud. Neorganizovane´ hordy primitivnı´ch na´jezdnı´ku˚ rozdrobene´ neusta´ly´mi kmenovy´mi rozbroji se jakoby za´zrakem promeˇnily v uka´zneˇne´ a houzˇevnate´ vojsko cı´leveˇdomeˇ doby´vajı´cı´ jednu jejich provincii za druhou. Starobyla´ perska´ rˇ´ısˇe se te´meˇrˇ prˇes noc zhroutila jako domek z karet a jejı´ byzantsky´ konkurent pod pravidelny´mi u´dery kazˇdorocˇnı´ch dobyvatelsky´ch tazˇenı´ rychle ztra´cel pu˚du pod nohama. Pod vla´dou 67
arabsky´ch muslimu˚ se na´hle ocitly desı´tky na´rodu˚, civilizacı´ a kultur. Mnohe´ z nich brzy zacˇaly prˇijı´mat isla´m, neˇktere´ se arabizovaly a vsˇem bylo nutno vla´dnout a celou rˇ´ısˇi spravovat.
2.1
Vznik sunny
Isla´m neuzna´va´ za´kony vznikle´ jinak nezˇ na za´kladeˇ Bozˇ´ı vu˚le, to je za´kladnı´m axiomem isla´mske´ho pra´va - sˇarı´’y. Sˇa´rı´’a ma´ prˇitom mnohem sˇirsˇ´ı za´beˇr, nezˇ jak je obsah slova „pra´vo“ cha´pan u na´s. Zahrnuje vesˇkerou lidskou cˇinnost, vztah cˇloveˇka k Bohu, k ostatnı´m lidem, okolnı´mu sveˇtu i k sobeˇ same´mu. V rˇadeˇ oblastı´ sice ponecha´va´ cˇloveˇku prostor, aby podrobnosti rozpracoval sa´m podle toho, co nejle´pe odpovı´da´ dobeˇ a mı´stu, kde zˇije, vzˇdy se tak ale musı´ dı´t vy´hradneˇ v hranicı´ch dany´ch Bozˇ´ı vu˚lı´. Za´kladnı´m zdrojem pozna´nı´ te´to Bozˇ´ı vu˚le je Kora´n jakozˇto bezprostrˇednı´ slovo Bozˇ´ı. Vzhledem k rozsahu sˇarı´’y v neˇm ovsˇem zdaleka ne vzˇdy lze najı´t bezprostrˇednı´ podrobnou odpoveˇd’ na kazˇdou ota´zku. Jizˇ od pocˇa´tku Muhammadova prorocke´ho pu˚sobenı´ proto vyvsta´vala potrˇeba Kora´n doplnˇovat detailneˇjsˇ´ımi prameny. Beˇhem Muhammadova zˇivota se mohli muslimove´ s nejasny´mi a sporny´mi prˇ´ıpady obracet prˇ´ımo k neˇmu, cozˇ take´ byla naprosto obvykla´ praxe. Muhammad jakozˇto cˇloveˇk majı´cı´ spojenı´ s Bohem prˇedstavoval pro muslimskou obec neotrˇesitelnou autoritu, prˇestozˇe on sa´m mnohokra´t poukazoval na to, zˇe je stejneˇ jako ostatnı´ jen omylny´ cˇloveˇk, a naopak nejednou zˇa´dal sve´ druhy o radu. Jedna z jeho manzˇelek, Umra Salama zachovala jeho vy´rok: Ja´ jsem veˇru cˇloveˇka vy ma´te spory. Mu´ze se sta´t, zˇe neˇkdo z va´s prˇednese sve´ argumenty v lepsˇ´ı podobeˇ nezˇ jiny´ a ja´ se k neˇmu prˇiklonı´m podle toho, co slysˇ´ım. Komu jsem vsˇak prˇirˇkl neˇco z toho, na co ma´ pra´vo jeho bratr, necht’si to nevezme! Vzˇdyt’tak jsem jsem pro neˇj oddeˇlil jen kousek ohneˇ. Sta´valo se ovsˇem nezrˇ´ıdka, zˇe mu by´valy k jednotlivy´m konkre´tnı´m uda´lostem a prˇ´ıpadu˚m zjevova´ny Bozˇ´ı verdikty v podobeˇ versˇu˚ Kora´nu, a ty jeho rozhodnutı´ potvrzovaly, doplnˇovaly, opravovaly nebo neˇkdy i u´plneˇ rusˇily. O jedne´ z mnoha takovy´ch Bozˇ´ıch intervencı´ se zminˇuje naprˇ´ıklad vypra´veˇnı´ Dzˇa´bira ibn ’Abdulla´ha, kdyzˇ Muhammada zˇa´dal o radu, jak ma´ rozhodnout o deˇdictvı´ sve´ho majetku: Byl jsem nemocen a chodı´val za mnou Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, spolu s Abu´ Bakrem. Prˇisˇel takto ke mneˇ, kdyzˇ jsem byl v bezveˇdomı´. I omyl se Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pak mne tou vodou polil a ja´ se otrˇepal a pravil jsem: Posle Bozˇ´ı, jak ma´m rozhodnout o sve´m majetku? On mi vsˇak nedal zˇa´dnou odpoveˇd’, dokud nebyl sesla´n versˇ o deˇdictvı´. I tehdy, kdy se Muhammad nerozhodoval na za´kladeˇ Bozˇ´ıho zjevenı´, ale podle vlastnı´ho na´zoru, byly jeho skutky pokla´da´ny za naprosto spra´vne´, nebot’ muslimove´ byli pevneˇ prˇesveˇdcˇeni, zˇe bu˚h sve´ho proroka vedene´ho spra´vnou cestou nemu˚zˇe nechat pochybit. Smrtı´ Muhammada, poslednı´ho z proroku˚ a poslu˚ Bozˇ´ıch, bylo bezprostrˇednı´ spojenı´ s Bohem navzˇdy prˇerva´no a nezby´valo, nezˇ hledat jinou cestu, jak zjisˇt’ovat 68
Bozˇ´ı vu˚li. Tou se stalo shromazˇd’ova´nı´ zpra´v o Muhammadoveˇ zˇivoteˇ, jeho vy´rocı´ch, cˇinech a postojı´ch k nejru˚zneˇjsˇ´ım ota´zka´m, aby i nada´le slouzˇily za prˇ´ıklad a vzor muslimske´ obci. Postupneˇ se tak vytvorˇil druhy´ za´kladnı´ pramen isla´mske´ho pra´va i dalsˇ´ıch isla´msky´ch veˇd - sunna. Slovo sunna znamena´ v arabsˇtineˇ pu˚vodneˇ vsˇeobecneˇ zvyklost, obycˇej, tradici. Uzˇ za Muhammadova zˇivota se ovsˇem beˇzˇneˇ uzˇ´ıvalo pro oznacˇenı´ souboru norem prˇijı´many´ch na za´kladeˇ jeho jedna´nı´. Sa´m Muhammad k na´sledova´nı´ svy´ch zvyku˚ muslimy cˇasto vyzy´val. Al-’Irba´dovi ibn Sa´rijovi je prˇipisova´no na´sledujı´cı´ vypra´veˇnı´, kdy vzpomı´na´, jak k zachova´va´nı´ sve´ sunny volal Muhammad muslimy prˇi Ka´za´nı´ na rozloucˇenou: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, k na´m pronesl plamenne´ ka´za´nı´, jezˇ povzneslo srdce a zalilo ocˇi slzami. I pravili jsme: Posle Bozˇ´ı, toto je jako ka´za´nı´ na rozloucˇenou. Dej na´m tedy odkaz. On pravil: Odkazuji va´m, abyste byli bohabojnı´ a poslusˇnı´ a pokornı´, i kdyby nad va´mi byl ustaven otrok. Ten z va´s, kdo bude zˇ´ıt, spatrˇ´ı veˇru mnozˇstvı´ ru˚znic. Musı´te proto zachova´vat me´ zvyklosti i zvyklosti my´ch spravedlivy´ch na´stupcu˚ vedeny´ch spra´vnou cestou. Drzˇte se jejich prova´deˇnı´ pevneˇ. A vy, kdo deˇla´te veˇci noveˇ! Kazˇda´ novota je veˇru zbloudeˇnı´m! V nescˇetny´ch dalsˇ´ıch vypra´veˇnı´ch se tato vy´zva objevuje v podobny´ch forma´ch, cˇasto zesı´lena´ vy´strahou, zˇe kdo nena´sleduje zvyklosti Posla Bozˇ´ıho, nenı´ z na´s, tedy nenı´ muslimem. Take´ prˇi vysı´la´m misiı´ prˇina´sˇejı´cı´ch vzda´leneˇjsˇ´ım kmenu˚m isla´m kladl Muhammad jejich cˇlenu˚m na srdce, aby vyucˇovali jak Kora´nu, tak i jeho sunneˇ. Ve vy´znamu spra´vne´ zvyklosti respektive souboru zvyklostı´ pocha´zejı´cı´ch od Muhammada je dnes slovo sunna cha´pa´no nejcˇasteˇji. Znalost sunny je zalozˇena na mnozˇstvı´ u´trzˇkovity´ch sveˇdectvı´ Muhammadovy´ch soucˇasnı´ku˚ vypra´veˇny´ch da´l a da´l prˇes neˇkolik generacı´, nezˇ byly systematicky sebra´ny, podrobeny kritice pravosti, utrˇ´ıdeˇny, zapsa´ny a okomentova´ny v takove´ podobeˇ, jak jsou zna´my a jak se s nimi pracuje dnes. Kazˇde´ jednotlive´ sveˇdectvı´ se nejcˇasteˇji oznacˇuje termı´nem hadı´th -vypra´veˇnı´. Hadı´thy by´vajı´ rozsahem nevelke´ prˇ´ıbeˇhy, kra´tke´ vzpomı´nky. Obvykle vydajı´ jen na pa´r rˇa´dek, i kdyzˇ se vyskytujı´ i neˇktere´ o de´lce neˇkolika stran textu. Jejich strucˇnost a u´trzˇkovitost zpu˚sobuje, zˇe by´va´ obtı´zˇne´ zasadit je do konkre´tnı´ historicke´ situace a prˇi tvorbeˇ isla´mske´ho pra´va tak da´vajı´ exegetu˚m mozˇnost nejru˚zneˇjsˇ´ı interpretace.1 Jak vy´raz sunna, tak i termı´n hadı´th se, nezˇ prˇevla´dl jejich nyneˇjsˇ´ı vy´znam, pouzˇ´ıvaly neˇkdy i poneˇkud odlisˇneˇ. Zpocˇa´tku neˇkterˇ´ı teologove´ slovem hadı´th oznacˇovali skutecˇneˇ jen jake´koliv vypra´veˇnı´, vyrˇcˇene´ slovo, rˇecˇ. Proto pak jako o hadı´thu hovorˇili i o Kora´nu, sloveˇ Bozˇ´ım, ktery´ nazy´vali „nejlepsˇ´ım z vypra´veˇnı´“. 1
Citace ilustrativnı´ch hadı´thu˚ v te´to knize jsou uva´deˇny termı´ny jako tradice, vypra´veˇnı´, vzpomı´nka a podobneˇ, a od vlastnı´ho textu jsou odlisˇeny kurzı´vou. V cˇeske´ orientalisticke´ literaturˇe se pro slovo hadı´th zatı´m nejvı´ce vzˇil termı´n tradice, ve smyslu kazˇde´ho jednotlive´ho prˇ´ıbeˇhu, nebo se neprˇekla´da´. Termı´n sunna byl prˇejat ve sve´ pu˚vodnı´ podobeˇ a zvolna zdoma´cnˇuje dı´ky publicistice i mimo odborne´ kruhy v obecneˇjsˇ´ım poveˇdomı´. Tiskoviny vyda´vane´ cˇeskou muslimskou komunitou se celkoveˇ spı´sˇe prˇikla´neˇjı´ k tendenci zava´deˇt a pouzˇ´ıvat cizı´ slova a jen pocˇesˇt’ujı´ jejich vy´slovnost i prˇepis bez jednotı´cı´ch pravidel. Vyraz hadith se v nich mu˚zˇe objevovat i jako hadis, hadı´s apod..
69
Take´ Muhammad podle nich vy´razem hadı´th mı´nil vy´hradneˇ sve´ vy´roky, nebot’je pry´ prona´sˇel uzˇ s tı´m, zˇe budou doslovneˇ zaznamena´va´ny pro potrˇeby pra´va. Sunnou pak tito autorˇi rozumeˇli vy´hradneˇ zpra´vy o Muhammadovy´ch skutcı´ch. Dnes uzˇ je takove´ rozlisˇova´nı´ rˇ´ıdke´, prˇezˇ´ıva´ nanejvy´sˇe jesˇteˇ v tradicˇnı´ prˇevzate´ titulaturˇe stary´ch autoru˚ rozlisˇujı´cı´, kdo z nich byl uzna´vany´m znalcem hadı´thu˚ -tradic o Muhammadovy´ch vy´rocı´ch, kdo sunny - tradic o jeho cˇinech, a kdo obojı´ho itna´m fi al-hadı´th wa al-sunna. Neˇkdy se mı´sto slova hadı´th objevujı´ jesˇteˇ termı´ny chabar - zpra´va, nebo athar pozu˚statek, stopa, a to bud’jako jeho cˇista´ synonyma, nebo s drobny´mi odlisˇnostmi. Chabar nebo athar by´va´ v takove´m prˇ´ıpadeˇ tradice, ktera´ nenı´ o Muhammadovi same´m, ale vypra´vı´ o jeho nejblizˇsˇ´ıch druzı´ch rˇ´ıdı´cı´ch se ve svy´ch cˇinech Muhammadovy´m prˇ´ıkladem. Mnoho takovy´ch prˇ´ıbeˇhu˚ se odehra´va´ azˇ v dobeˇ, kdy uzˇ Muhammad da´vno nezˇil. Z roku 656, bezma´la cˇtvrt stoletı´ po jeho smrti, kdy probı´haly boje o chalı´fa´t - na´slednictvı´, pocha´zı´ na´sledujı´cı´ Chabar, vzpomı´nka Abu´ Marjama ’Abdulla´ha ibn Zija´da al-Asadı´ho: Kdyzˇ Talha, Zubajra ’A´’isˇa vyta´hli na Basru, poslal ’AU ’Amma´ra ibn Ja´sira a Hasana ibn ’Alı´ho. I prˇisˇli k na´m oba do Ku´fy a vystoupili na kazatelnu tak, zˇe Hasan ibn ’AU byl nahorˇe na kazatelneˇ a ’Amma´r se postavil pod Hasana. I shroma´zˇdili jsme se k neˇmu a ja´ slysˇel ’Amma´ra, jak rˇ´ıka´: ’A ’isˇa vyta´hla na Basru. Prˇi Alla´hovi, ona veˇru je manzˇelkou vasˇeho proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na tomto i na onom sveˇteˇ, ale bu˚h pozˇehnany´ va´s zkousˇ´ı, aby zveˇdeˇl, zda posloucha´te jeho, nebo ji. Je jesˇteˇ trˇeba podotknout, zˇe princip uzna´nı´ Muhammadovy sunny je spolecˇny´ obeˇma hlavnı´m veˇtvı´m isla´mu, sunnitske´mu i sˇ´ıitske´mu. Jejich pojmenova´nı´ by mohlo sva´deˇt k domneˇnce, zˇe Muhammadovy zvyklosti jsou vlastnı´ jen sunnitu˚m, cozˇ by byl omyl. Oba smeˇry se ru˚znı´ jen v tom, ktere´ z tradic pokla´dajı´ za prave´, a mnohe´ jsou prˇijı´ma´ny bez vy´hrad obeˇma spolecˇneˇ. Sˇ´ıitsˇtı´ muslimove´ take´ mı´sto slova hadı´th pouzˇ´ıvajı´ radeˇji vlastnı´ termı´n riwa´ja, jehozˇ vy´znam je ovsˇem totozˇny´ - vypra´veˇnı´. Jako negace veskrze kladne´ho pojmu sunna stojı´ jejı´ protiklad, nevhodna´ novota - bid’a. Veˇtsˇina oblı´beny´ch cˇasto citovany´ch tradic nova´torstvı´ odsuzuje a prˇed novotami varuje jako prˇed cestou vedoucı´ do ohneˇ pekelne´ho. Muhammad ovsˇem novotou mı´nil vy´hradneˇ takovou zmeˇnu status quo, ktera´ se prohrˇesˇuje proti za´kladnı´m principu˚m isla´mu a mohla by muslimy dostat do podobne´ho postavenı´, v jake´m se ocitli jejich prˇedchu˚dci, kdyzˇ opustili Bozˇ´ı zjevenı´. Jak je zrˇejme´ z cele´ho jeho zˇivota, nemeˇl v u´myslu svy´mi varova´nı´mi konzervovat urcˇity´ dosazˇeny´ stav, nebot’ azˇ do sve´ smrti neusta´le dynamicky rozvı´jel a vytva´rˇel rodı´cı´ se isla´mskou spolecˇnost integrujı´cı´ mnozˇstvı´ novy´ch ru˚znorody´ch kulturnı´ch a civilizacˇnı´ch vlivu˚. V jeho vy´rocı´ch se pra´veˇ tak cˇasto objevujı´ mysˇlenky podneˇcujı´cı´ k rozvoji, vy´zvy zava´deˇt dobre´ novinky. Takovy´ je trˇeba prˇ´ıbeˇh tradovany´ Abu´ ’Amrem Dzˇarı´rem ibn ’Abdulla´hem: Byli jsme zacˇa´tkem dne u Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kdyzˇ k neˇmu prˇisˇli neˇjacı´ lide´. Odranı´, jen v hadrech, veˇtsˇina z nich byla z kmene 70
Mudar - dokonce vsˇichni byli z kmene Mudar. Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, se sta´hla tva´rˇ, kdyzˇ spatrˇil, v jake´ bı´deˇ jsou. Vstoupil a pak vysˇel a prˇika´zal Bila´lovi, aby svola´val k modlitbeˇ a zaha´jil modlitbu. Pomodlil se a pote´ promluvil. Pravil: Lide´, bojte se Boha, jenzˇ stvorˇil va´s z dusˇe jedine´ - azˇ ke konci tohoto versˇe, kde stojı´: Nebot’bu˚h je nad va´mi dohlı´zˇitelem. A dalsˇ´ı versˇ, ktery´ je na konci su´ry Shroma´zˇdeˇnı´: Vy, kterˇ´ı veˇrˇ´ıte, bojte se Boha! Necht’dusˇe kazˇda´ popatrˇ´ı na to, co prˇipravila pro zı´trˇek. At’kazˇdy´ veˇnuje almuzˇnu ze sve´ho dina´ru i dirhamu, ze sve´ho odeˇvu, z veˇrtele sve´ psˇenice i veˇrtele svy´ch datlı´. Pravil dokonce: Byt’by to bylo jen pu˚l datle. Jeden z ansa´ru˚ prˇinesl meˇch, ktery´ skoro neunesl, ba skutecˇneˇ ho nemohl une´st. Lide´ ho pak na´sledovali, azˇ jsem spatrˇil dveˇ hromady jı´dla a sˇatstva a videˇl jsem, jak se Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, rozza´rˇila tva´rˇ, jako by byla pozlacena´. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo zavede v isla´mu dobrou zvyklost, ma´ odmeˇnu za ni i za ty, kdo se podle nı´ chovajı´ po neˇm, anizˇ by oni byli ve sve´ odmeˇneˇ jakkoliv zkra´ceni. Kdo vsˇak zavede v isla´mu sˇpatnou zvyklost, nese odpoveˇdnost za ni i za ty, kdo se podle nı´ chovajı´ po neˇm, anizˇ by byli oni ve sve´ odpoveˇdnosti jakkoliv zkra´ceni. Pro takovy´ druh inovace zavedli teologove´ termı´n bid’a hasana - dobra´ novinka. Veˇtsˇina muslimu˚ bohuzˇel tı´hne spı´sˇe ke konzervativismu, anizˇ by se zamy´sˇleli nad tı´m, ktere´ z jejich zvyku˚ pocha´zejı´ skutecˇneˇ z pu˚vodnı´ Muhammadovy sunny a co jsou azˇ mnohem pozdeˇjsˇ´ı mı´stnı´ a na´rodnı´ obycˇeje integrovane´ do jejich spolecˇenske´ho veˇdomı´ a prezentovane´ jako od za´kladu isla´mske´. Nerozlisˇujı´ obvykle, co je dobra´ a co nezˇa´doucı´ novinka, ke vsˇemu, co se oznacˇ´ı jako bid’a, se automaticky stavı´ negativneˇ, nebot’se oba´vajı´ ne´st zodpoveˇdnost za zava´deˇnı´ jaky´chkoliv inovacı´, aby se pozdeˇji neuka´zaly jako protiisla´mske´.
2.2
Vztah Kora´nu a sunny
Vztah obou prima´rnı´ch pramenu˚ isla´mske´ho pra´va - Kora´nu a sunny - je podle prˇevazˇujı´cı´ch na´zoru˚ muslimu˚ vyva´zˇeny´, nebot’ pocha´zejı´ z jedine´ho zdroje, tedy od Boha. Jejich smyslem je srozumitelneˇ informovat lidstvo o bozˇ´ı vu˚li, takzˇe si nikdy nemohou protirˇecˇit. Kora´n je pochopitelneˇ jako slovo Bozˇ´ı staveˇn poneˇkud vy´sˇe a sunna ho mu˚zˇe bud’to vysveˇtlovat (sunna tafsı´rı´ja), doplnˇovat (sunna takmı´lı´ja), prˇ´ıpadneˇ potvrzovat (sunna taqrı´rı´ja), nikdy se s nı´m ale nemu˚zˇe dostat do rozporu. Ne vzˇdy v historii ovsˇem tento na´zor jednoznacˇneˇ prˇevla´dal. Naprˇ´ıklad podle vy´znamne´ho teologa al-Sˇa´fi’ı´ho nebyla sunna s Kora´nem ve vza´jemneˇ se doplnˇujı´cı´m postavenı´. Prˇ´ıkazy a za´kazy v Kora´nu podle neˇj mohly rusˇit zase jedineˇ jine´ koranicke´ versˇe seslane´ pozdeˇji a ustanovenı´ dana´ sunnou podle neˇj rovneˇzˇ tvorˇila samostatny´ uzavrˇeny´ celek. Prvnı´ generace muslimu˚ vysoce ctila autoritu Kora´nu, ale Muhammadu˚v osobnı´ prˇ´ıklad pro ni byl nadosah a cˇasto byl srozumitelneˇjsˇ´ı. Nelze rˇ´ıci, zˇe by Kora´n 71
pomı´jeli na u´kor sunny, na´sledovat zˇivoucı´ vzor ovsˇem bylo neˇkdy jednodusˇsˇ´ı. Na´dherneˇ to ilustruje bytostneˇ lidske´ chova´nı´ druhe´ho chala´ty ’Umara, kdyzˇ prˇi obrˇadech pouteˇ do Mekky napodoboval vsˇe, co videˇl u Muhammada, jak o tom vypra´veˇl ’ Abba´s ibn Rabfa: Videˇl jsem ’Umara ibn al-Chatta´ba, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, jak lı´ba´ ka´men - rozumı´ se ten cˇerny´ - a rˇ´ıka´: Ja´ prˇece vı´m, zˇe jsi jenom ka´men. Neprospeˇjesˇ ani neusˇkodı´sˇ, a kdybych nevideˇl Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jak teˇ lı´ba´, tak bych teˇ nepolı´bil. Teologove´ se cˇasem shodli na na´zoru, zˇe o sunneˇ mluvı´ jako o pramenu pra´va i samotny´ Kora´n a prˇijali stanovisko al-Sˇa´fi’ı´ho poukazujı´cı´ho na versˇ 34. su´ry Spojencu˚. Ten oslovuje Muhammadovy manzˇelky a naba´da´ je: Vzpomenˇte, co se prˇedna´sˇ´ı ve vasˇich domech z versˇu˚ Bozˇ´ıch i z moudrosti. Bu˚h je veˇru dokonale znaly´. Podle jejich vy´kladu je versˇi mı´neˇn Kora´n a moudrostı´ pra´veˇ sunna. Kdyzˇ uzˇ byl tento na´zor jednou prˇijat, rychle se nasˇla v Kora´nu i dalsˇ´ı mı´sta, ktera´ lze vykla´dat shodneˇ. Cˇasto se trˇeba uva´dı´ cˇa´st versˇe 59. ze su´ry Shroma´zˇdeˇnı´, kde se rˇ´ıka´: Co va´m prˇinesl Posel, to si vezmeˇte, a co va´m zaka´zal, toho se zdrzˇte! Bojte se Boha, vzˇdyt’bu˚h veˇru teˇzˇce tresta´! V soucˇasnosti se neˇktere´ isla´mske´ smeˇry, zvla´sˇteˇ pak takove´, k nimzˇ se hla´sı´ muslimske´ skupiny oznacˇovane´ na Za´padeˇ za radika´lnı´, prˇikla´neˇjı´ spı´sˇe k superioriteˇ Kora´nu a majı´ tendenci sunnu pomı´jet. Objevuje se to ale spı´sˇe jen jako princip v jejich teoreticky´ch proklamacı´ch, nebot’bez znalosti sunny by ani oni nemohli Kora´n interpretovat. Jejich skutecˇne´ jedna´nı´ naopak zpravidla odra´zˇ´ı silny´, byt’neuveˇdomeˇly´, vliv sunny. Naprosta´ veˇtsˇina muslimu˚ od Muhammadovy´ch dob nicme´neˇ vzˇdy uzna´vala nezastupitelnou u´lohu sunny a nemeˇla snahu oba zdroje pozna´m isla´mu od sebe oddeˇlovat. Psane´ soubory hadı´thu˚ jako podklad pro pozna´nı´ sunny se zacˇaly systematicky vytva´rˇet azˇ dosti pozdeˇ po Muhammadoveˇ smrti, i kdyzˇ se sponta´nneˇ zaznamena´valy jizˇ od samy´ch pocˇa´tku˚ jeho pu˚sobenı´. Tento proces pak pokracˇoval neprˇetrzˇiteˇ po neˇkolik generacı´ a prakticky se uzavrˇel azˇ asi o trˇi stoletı´ pozdeˇji, koncem 9. stoletı´ nasˇeho letopocˇtu. Neˇkterˇ´ı muslimsˇtı´ znalci tohoto oboru teoreticky prˇipousˇteˇjı´, zˇe by se dokonce jesˇteˇ i dnes mohly najı´t dosud nezna´me´ tradice splnˇujı´cı´ krite´ria pro uzna´nı´ jejich veˇrohodnosti. Je ale zhola nepravdeˇpodobne´, zˇe by i tak doznaly vsˇeobecne´ho uzna´nı´ pra´veˇ pro hluboce zakorˇeneˇne´ obavy z neprˇ´ıpustny´ch novinek.
2.3
Ora´lnı´ tradice a pı´semne´ za´znamy
Acˇkoliv vsˇichni muslimove´ od pocˇa´tku bezvy´hradneˇ respektovali autoritu sunny, rˇ´ıdili se jı´ a vypra´veˇnı´ o Muhammadovy´ch vy´rocı´ch a cˇinech hojneˇ citovali, zapisova´nı´ tradic u mnohy´ch dlouho nara´zˇelo na odpor. Ti, kdo se pı´semne´mu zachycova´nı´ sunny bra´nili, poukazovali na Muhammadu˚v vy´rok, rˇ´ıkajı´cı´: 72
Nezapisujte ode mne! A kdo by ode mne zapsal neˇco jine´ho nezˇli Kora´n, necht’ to smazˇe. Vypra´veˇjte o mneˇ, to nenı´ hrˇ´ıch. Kdo vsˇak bude o mneˇ u´myslneˇ lha´t, ten necht’zaujme sve´ mı´sto v ohni. Zasta´nci pı´semne´ho za´znamu tradic namı´tali, zˇe tento absolutnı´ za´kaz platil pouze pro urcˇity´ cˇas a zˇe jeho cı´lem bylo uchra´nit absolutnı´ cˇistotu Kora´nu, aby do neˇj nebyly omylem zaneseny Muhammadovy vlastnı´ mysˇlenky. Kdyzˇ se pozdeˇji Kora´nu spolehliveˇ naucˇilo dostatecˇne´ mnozˇstvı´ muslimu˚, nebezpecˇ´ı pominulo a za´kaz prˇestal platit. Neˇkterˇ´ı muslimsˇtı´ autorˇi, i kdyzˇ jich nenı´ mnoho, se dokonce domnı´vajı´, zˇe za´kaz byl vzˇdy mı´neˇn pouze tak, zˇe se Kora´n a Muhammadovy vy´roky nemeˇly zapisovat na ty´zˇ papı´r. Kdo ostatneˇ neˇkdy videˇl neˇjaky´, i nesrovnatelneˇ noveˇjsˇ´ı arabsky´ manuskript, uveˇdomı´ si prˇi pohledu na to, jak beze zbytku a neprˇehledneˇ je zaplneˇno kazˇde´ mı´stecˇko vza´cne´ho papı´ru, zˇe tento na´zor nepostra´da´ logiku nacˇerpanou ze zˇivotnı´ zkusˇenosti. Je trˇeba si take´ uveˇdomit, zˇe dokonce i Kora´n musel pomeˇrneˇ dlouho cˇekat, nezˇ byl prˇeveden z u´stnı´ tradice do pı´semne´ podoby. K tomu dosˇlo definitivneˇ azˇ asi dvacet let po Muhammadoveˇ smrti, za chalı´fy ’Uthma´na. Za teˇchto okolnostı´ tedy nebylo divu, zˇe odpor proti zapisova´nı´ hadı´thu˚ byl silny´. Uzˇ za Muhammadova zˇivota nicme´neˇ neˇkterˇ´ı muslimove´ z jeho bezprostrˇednı´ho okolı´ dostali vy´slovne´ povolenı´ jeho vy´roky zaznamena´vat. Existuje trˇeba tradice vypra´veˇjı´cı´ o rozhovoru mezi ’Abdulla´hem ibn ’Amrem ´ sem a Muhammadem. ’Abdulla´h ho podle nı´ prˇisˇel pozˇa´dat o dovolenı´ ibn al-’A zapisovat jeho sunnu: Pravil: Ma´m psa´t vsˇechno, co slysˇ´ım ? On pravil: Ano. Pravil: Ve spokojenosti i v hneˇvu? On pravil: Ano, vzˇdyt’ja´ v tom nerˇ´ıka´m nic nezˇ pravdu. Dı´ky tomu se pry´ ’Abdulla´hovi podarˇilo vytvorˇit rozsa´hly´ archiv obsahujı´cı´ tisı´c hadı´thu˚ nazy´vany´ pozdeˇjsˇ´ımi prameny as-Suhuf as-sa´diqa - Pravdive´ listy. Tato sbı´rka se, stejneˇ jako zˇa´dna´ jina´ z te´to doby, nezachovala, ale cˇerpali z nı´ mnozı´ pozdeˇjsˇ´ı autorˇi a te´meˇrˇ celou ji cituje Ahmad ibn Hanbal. Muhammad ostatneˇ sa´m da´val zapisovat sve´ vy´roky a mysˇlenky. Jeho dopisy panovnı´ku˚m, kmenovy´m na´cˇelnı´ku˚m, smlouvy i quvMedı´nska´ u´stava byly pı´semne´ dokumenty vznikle´ na jeho prˇ´ımy´ rozkaz a podle jeho dikta´tu a dnes je to, co se z jejich textu˚ dochovalo, vrˇazeno do sbı´rek mezi ostatnı´ hadı´thy. Kdyzˇ posle´ze jednoznacˇneˇ prˇeva´zˇil na´zor, zˇe tradice je nejen mozˇne´, ale i dobre´ zapisovat, rychle se objevovaly dalsˇ´ı a dalsˇ´ı vy´roky prˇipisovane´ Muhammadovi a podporujı´cı´ prˇijaty´ u´zus. Mezi neˇ patrˇ´ı kuprˇ´ıkladu hadı´th vyzy´vajı´cı´ Muhammadovy´mi u´sty muslimy: Jestlizˇe ode mne neˇco uslysˇ´ıte, zapisˇte to. Trˇeba i na zed’. Mnoho za´pisu˚ tedy u soukromy´ch osob existovalo od rany´ch dob, dlouho se jim ale nedosta´valo jednoznacˇne´ oficia´lnı´ podpory. Uzˇ prvnı´ chalı´fa, Abu´ Bakr, nicme´neˇ vydal prˇ´ıkaz sepisovat hadı´thy, nebot’ jejich aplikaci vyzˇadovalo rˇ´ızenı´ isla´mske´ho sta´tu. Tvrdı´ se kuprˇ´ıkladu, zˇe kdyzˇ meˇl jednou rozhodnout ve sporne´m prˇ´ıpadu deˇdictvı´, nepovolil vyplatit jeho sˇestinu jako za´konity´ podı´l babicˇky zemrˇele´ho, dokud neprˇedstoupili dva Muhammadovi druhove´, Mughı´ra ibn Sˇu’ba a 73
Muhammad ibn Maslama, a nedosveˇdcˇili, zˇe videˇli proroka takto deˇlit pozu˚stalost. Je nasnadeˇ, zˇe takova´ praxe postra´dala dostatecˇnou operativnost a nemohla dlouho vydrzˇet. Prˇesto se Abu´ Bakr jesˇteˇ prˇiklonil k prˇevla´dajı´cı´ tendenci a dal pry´ za´pisy zase spa´lit. Take´ jeho na´stupce, ’Umar ibn al-Chatta´b, se zaby´val mysˇlenkou da´t sunnu pı´semneˇ zachytit a jeho za´meˇr tehdy uzˇ podporˇila i rada znalcu˚ pra´va. Po meˇsı´cˇnı´m va´ha´nı´ ale nakonec od sve´ho za´meˇru upustil a zapisova´nı´ se i da´le veˇnovali jen soukromı´ sbeˇratele´ tradic. Teprve sto let po Muhammadoveˇ smrti prˇika´zal chalı´fa ’Umar ibn ’Abd al’Azı´z, aby se zacˇala sunna sbı´rat a zapisovat. Vedla ho k tomu pry´ obava, zˇe pameˇtnı´ci zemrˇou a mnoho tradic prˇeda´vany´ch u´stneˇ by mohlo upadnout v zapomneˇnı´. Je ovsˇem pravdeˇpodobne´, zˇe se take´ zacˇaly prˇ´ılisˇ mnozˇit podvrhy a oficia´lnı´ za´pis meˇl by´t zpu˚sobem, jak tomu bra´nit. Chalı´fa rozka´zal guverne´rovi Medı´ny, Abu´ Bakrovi ibn Muhammadovi, aby zaznamenal ´ isˇi, vypra´veˇnı´ ’Anury, zˇeny, jezˇ byla blı´zkou prˇ´ıtelkynı´ Muhammadovy manzˇelky ’A a podobny´ prˇ´ıkaz pak rozeslal i mı´stodrzˇ´ıcı´m ostatnı´ch provinciı´. Zapisova´nı´ hadı´thu˚ tedy dostalo sta´tnı´ podporu. Jejich kodifikace ale uzˇ prˇesto navzˇdy zu˚stala za´visla´ na pra´ci soukromy´ch osobnostı´ a na´sledne´m vsˇeobecne´m uzna´nı´ muslimskou obcı´ nebo alesponˇ jejı´ podstatnou cˇa´stı´. Obdobnou u´lohu jako prˇi redakci Kora´nu isla´msky´ sta´t v prˇ´ıpadeˇ hadı´thu˚ nesehra´l. Tehdy se na chalı´fu˚v popud sesˇla komise znalcu˚, shodla se na jedine´m spra´vne´m zneˇnı´, zapsala ho a vsˇechny jine´ verze byly odmı´tnuty. Chalı´fa pak jeden exempla´rˇ Kora´nu uschoval v Medı´neˇ a neˇkolik dalsˇ´ıch rozeslal jako za´vazny´ text do center ostatnı´ch provinciı´. Dnes neexistuje jedina´ sekta, ktera´ by tvrdila, zˇe toto zneˇnı´ je nespra´vne´. Mezi muslimy a orientalisty se vedou neusta´le´ spory, nakolik jsou dochovane´ tradice autenticke´. Za´pad vyslovuje sve´ pochybnosti prˇedevsˇ´ım na za´kladeˇ obsahove´ analy´zy textu˚. Kromeˇ toho se vede polemika take´ o tom, jak prˇesne´ mohlo by´t ora´lnı´ tradova´nı´, nezˇ se prˇ´ıbeˇhy zapsaly. Pro soucˇasne´ho cˇloveˇka odchovane´ho za´padnı´ civilizacı´ je pı´semny´ za´znam spolehlivostı´ vzˇdy jednoznacˇneˇ nadrˇazen u´stnı´mu poda´nı´ a chybujı´cı´ lidske´ pameˇti. Takovy´ prˇ´ıstup je logicky´, pokud je ovsˇem k dispozici zpu˚sob za´pisu na takove´ u´rovni, aby skutecˇneˇ da´val za´ruky veˇtsˇ´ı prˇesnosti nezˇ pameˇt’. V prˇ´ıpadeˇ zapisova´nı´ hadı´thu˚ odra´zˇ´ı tato diskuze urcˇite´ nepochopenı´ u´lohy, rozsahu pouzˇ´ıva´nı´ a mozˇnostı´ arabske´ho pı´sma za Muhammadovy´ch cˇasu˚ a nedoceneˇnı´ u´stnı´ho poda´nı´. Pı´smo se do Mekky dostalo prostrˇednictvı´m obchodnı´ku˚ teprve asi jednu generaci prˇed Muhammadovy´m vystoupenı´m. Tvrdı´ se, zˇe prvnı´, kdo se mu tam naucˇili, byli Sufja´n ibn Umajja a Abu´ Qajs ibn ’Abd Mana´f, kdyzˇ pozˇa´dali krˇest’anske´ho obchodnı´ka Bisˇra, aby jim prˇedal sve´ znalosti nabyte´ v syrske´ Hı´rˇe. Arabske´ pı´smo vzniklo prˇizpu˚sobenı´m aramejsky´ch respektive nabatejsky´ch liter a bylo zpocˇa´tku velmi nedokonale´. Mohlo slouzˇit spı´sˇe jen jako pomu˚cka pro osveˇzˇenı´ vlastnı´ pameˇti pı´sarˇe nebo nanejvy´sˇ k prˇeda´va´nı´ za´kladnı´ch informacı´ v omezene´m rozsahu. Ve sve´ tehdejsˇ´ı podobeˇ vsˇak dosud urcˇiteˇ neumozˇnˇovalo, aby jeden pı´sarˇ zaznamenal jaky´koliv u´stnı´ projev a kdokoliv dalsˇ´ı ho mohl opeˇt spolehliveˇ prˇecˇ´ıst ve stejne´ podobeˇ. 74
V rˇadeˇ jazykovy´ch institucı´ arabske´ho sveˇta dnes sı´lı´ vola´nı´ po dalsˇ´ı radika´lnı´ reformeˇ pı´sma, zvla´sˇteˇ v souvislosti s tı´m, zˇe ho hlavneˇ v Africe neusta´le prˇijı´majı´ spolu s isla´mem dalsˇ´ı a dalsˇ´ı na´rody. Arabske´ pı´smo totizˇ jesˇteˇ sta´le krom vy´jimecˇny´ch prˇ´ıpadu˚ nezaznamena´va´ vsˇechny funkcˇnı´ hla´sky slova, ale pouze cˇa´st z nich. Poneˇkud zjednodusˇeneˇ lze rˇ´ıci, zˇe se zapisujı´ jen souhla´sky a dlouhe´ samohla´sky. Ty se navı´c zaznamena´vajı´ pomocı´ pı´smen, ktera´ je mozˇno cˇ´ıst i jako souhla´sky. Kazˇde´ slovo by tak bylo teoreticky mozˇno interpretovat neˇkolika ru˚zny´mi zpu˚soby, nicme´neˇ vzhledem k charakteru arabsˇtiny je takovy´ zpu˚sob pro beˇzˇnou praxi celkem pouzˇitelny´. V Muhammadoveˇ dobeˇ bylo ovsˇem pı´smo jesˇteˇ daleko me´neˇ vyvinute´, a nejen, zˇe nezaznamena´valo kra´tke´ samohla´sky, ale neexistoval dosud ani usta´leny´ u´zus pro psanı´ dlouhy´ch samohla´sek. Rozkolı´sana´ zvolna a nekoordinovaneˇ se utva´rˇejı´cı´ pravidla da´vala kazˇde´mu pı´sarˇi prˇ´ılisˇ velky´ prostor, aby si volil, kdy dlouhou samohla´sku zapı´sˇe a kdy ji vynecha´, cozˇ zase kazˇde´mu cˇtena´rˇi kromeˇ neˇj same´ho zteˇzˇovalo interpretaci textu. Jesˇteˇ veˇtsˇ´ı komplikace vyply´valy z toho, zˇe dokonce ani pro kazˇdou jednotlivou souhla´sku neexistoval zvla´sˇtnı´ znak. Charakteristicke´ tecˇky rozhozene´ kolem spojite´ linie za´kladnı´ch obly´ch tahu˚, ktery´ch si na prvnı´ pohled vsˇimne kazˇdy´, i kdyzˇ arabske´ pı´smo nezna´, se dosud nepouzˇ´ıvaly, prˇestozˇe teprve pra´veˇ ony od sebe odlisˇujı´ jednotlive´ souhla´sky. Jejich zavedenı´ a zobecneˇnı´ si azˇ podstatneˇ pozdeˇji vynutilo rychle´ sˇ´ırˇenı´ gramotnosti a hlavneˇ na´ru˚st te´mat zapisovany´ch textu˚. Pı´sarˇ uzˇ nezaznamena´val jen pro sebe, aby podporˇil svou vlastnı´ pameˇt’ a cˇtena´rˇ zase uzˇ nedosta´val do ruky pouze jednoduche´ smlouvy cˇi dopisy pouzˇ´ıvajı´cı´ neˇkolika usta´leny´ch obratu˚, kde si mohl nejasna´ mı´sta celkem snadno domyslet. Tato prvnı´ a dodnes jedina´ reforma arabske´ho pı´sma probeˇhla azˇ o dveˇ stoletı´ pozdeˇji. Cˇasoveˇ se kryje s obdobı´m, kdy definitivneˇ zvı´teˇzilo zapisova´nı´ hadı´thu˚ nad jejich ora´lnı´m tradova´nı´m a je velmi pravdeˇpodobne´, zˇe pra´veˇ rozsˇ´ırˇenı´ mozˇnostı´ pı´sma k tomu prˇispeˇlo vı´ce nezˇ cˇisteˇ na´bozˇenskopra´vnı´ argumenty v disputacı´ch teologu˚. V Muhammadoveˇ dobeˇ a kra´tce po jeho smrti ale pı´smo na zdokonalenı´ jesˇteˇ cˇekalo, a tak naprˇ´ıklad jedine´ pı´smeno mohlo znamenat b, t, th, n nebo j. Tehdejsˇ´ı - a do urcˇite´ mı´ry i dnesˇnı´ - arabske´ pı´smo by bylo mozˇno prˇirovnat k jake´si primitivnı´ formeˇ teˇsnopisu. Oproti latince umozˇnˇovalo mnohem rychleji zapisovat, ale cˇtenı´ bylo naopak obtı´zˇneˇjsˇ´ı a mohlo prˇi neˇm snadno docha´zet k chyba´m. Mı´ra gramotnosti byla zpocˇa´tku nevelka´. Pro dobu, kdy zacˇal Muhammad hla´sat isla´m, tradice vypocˇ´ıta´vajı´ v Mekce pouhy´ch sedmna´ct muzˇu˚ a jednu zˇenu znale´ pı´sma. Z Muhammadova nejblizˇsˇ´ıho okolı´ jmenujı´ ’Alı´ho ibn Abu´ Ta´liba, ’Umara ibn al-Chatta´ba a ’Uthma´na ibn ’Affa´na. Je take´ trˇeba bra´t v u´vahu cˇisteˇ technickou stra´nku veˇci. Ani soudobe´ pomu˚cky ke psanı´ - listy papyru nebo pergamenu cˇi specia´lnı´ tabulky, ani trˇtinova´ pera a inkoust z prˇ´ırodnı´ch barviv - nebyly beˇzˇneˇ dostupne´ a cˇasto se proto zapisovalo na kousky ku˚zˇe, keramicke´ strˇepy, palmove´ listy, sˇiroke´ lopatkove´ kosti zvı´rˇat a podobneˇ. S takovy´m archı´vem se sˇpatneˇ manipulovalo a bylo cˇasto pohodlneˇjsˇ´ı a prakticˇteˇjsˇ´ı spole´hat na vlastnı´ pameˇt’. Pocˇet teˇch, kdo znali pı´smo nicme´neˇ rychle naru˚stal, zvla´sˇteˇ po prˇesı´dlenı´ do Medı´ny. Orientaliste´ se obvykle domnı´vajı´, zˇe mezi Medı´nsky´mi byla znalost pı´sma 75
rozsˇ´ırˇeneˇjsˇ´ı, a prˇisuzujı´ to zˇidovske´ komuniteˇ, jezˇ si udrzˇovala vrstvu vzdeˇlancu˚ a meˇla i vlastnı´ sˇkolu. Zapravdu jim da´va´ i to, zˇe Muhammadu˚v osobnı´ sekreta´rˇ zpocˇa´tku nebyl muslim, a teprve kdyzˇ si obec vychovala dostatecˇneˇ kvalifikovane´ ka´dry, byl propusˇteˇn. Muslimsˇtı´ autorˇi majı´ opacˇne´ mı´neˇnı´ a poukazujı´ na to, zˇe po vı´teˇzne´ bitveˇ u Badru Muhammad nabı´dl gramotny´m zajatcu˚m z Mekky, zˇe se mohou vykoupit, kdyzˇ kazˇdy´ naucˇ´ı deset medı´nsky´ch mladı´ku˚ cˇ´ıst a psa´t. Tento argument vsˇak spı´sˇe ukazuje izolovanost obou na´bozˇensky´ch komunit a snahu muslimske´ obce vsˇestranneˇ se emancipovat. Arabove´ na druhe´ straneˇ meˇli stalety´ vy´cvik v tom, jak udrzˇet v pameˇti obsa´hle´ texty. Vyzˇadovala to jejich kultura zakla´dajı´cı´ se na vysoce rozvinute´ slovesnosti prˇi soucˇasne´ primitivnı´ civilizacˇnı´ u´rovni neznajı´cı´ ani pı´smo. Profesiona´lnı´ vypraveˇcˇi - ra´wı´jove´ - doka´zali zpameˇti recitovat i tisı´ce ba´snı´ a jejich profese prˇezˇ´ıvala jesˇteˇ dlouho pote´, co gramotnost zobecneˇla. To, co by se dalo trochu prˇirovnat k nasˇim meˇrˇ´ıtku˚m u´rovneˇ vsˇeobecne´ho vzdeˇla´nı´, tvorˇila z podstatne´ cˇa´sti schopnost memorovat. Muhammadovi souputnı´ci proto byli zvyklı´ pamatovat si mnohem delsˇ´ı u´seky textu, nezˇ na co jsme dnes zvyklı´ my. Jesˇteˇ dlouhou dobu pote´, co se arabsky´ graficky´ syste´m dostatecˇneˇ rozvinul a jeho pravidla se usta´lila, ze setrvacˇnosti dobı´halo take´ memorova´nı´ uzˇ zapsany´ch textu˚. Dodnes ostatneˇ muslimove´ vysoce ocenˇujı´ toho, kdo je schopen pamatovat si dlouhe´ u´seky jinak vsˇeobecneˇ dostupny´ch na´bozˇensky´ch textu˚, prˇedevsˇ´ım Kora´nu, a povazˇujı´ to za nezbytnou soucˇa´st za´kladnı´ho vzdeˇla´nı´. Mensˇ´ı du˚raz se uzˇ klade na to, nakolik cˇloveˇk tomu, co si doslovneˇ pamatuje, rozumı´. Nenı´ nijak velkou vy´jimkou potkat trˇeba v nearabsky´ch zemı´ch ha´fize - cˇloveˇka znajı´cı´ho cely´ Kora´n nazpameˇt’ - ktery´ za´rovenˇ vu˚bec nerozumı´ arabsky. Arabove´ tento jazykovy´ handicap pochopitelneˇ nemajı´, ale stejneˇ se jen ma´lokdy ke svy´m znalostem stavı´ tvu˚rcˇ´ım zpu˚sobem. V pocˇa´tecˇnı´ch doba´ch sbı´ra´nı´ hadı´thu˚ se kvu˚li nedokonalosti pı´sma vlastneˇ ani dost dobrˇe neda´ odlisˇit, kde koncˇ´ı ora´lnı´ tradice a odkud uzˇ lze hovorˇit o zapisova´nı´. Mnozı´ Muhammadovi druhove´ a soucˇasnı´ci vlastnili sbı´rky, ktere´ si sami vytvorˇili, ale za´znamy z nich ostatnı´m vy´hradneˇ prˇedcˇ´ıtali. Zˇa´dna´ z nich se fyzicky nezachovala, na jejich existenci ovsˇem odkazujı´ pozdeˇjsˇ´ı prameny a take´ z nich hojneˇ citujı´. Z prorokovy´ch druhu˚ pry´ vlastnil velky´ archiv hadı´thu˚ naprˇ´ıklad Sa’d ibn ’Aba´da al-Ansa´rı´. Byl u´dajneˇ kopiı´ toho, co osobneˇ zapsal jiny´ jeho soucˇasnı´k, ’Abdulla´h ibn ’Awfa´, a cˇasto z neˇj prˇedcˇ´ıta´val, takzˇe prˇesˇel zpeˇt do u´stnı´ tradice a pozdeˇji byl zcˇa´sti opeˇt zachycen pı´semneˇ. Jinou velkou kolekci meˇl Samura ibn Dzˇanab. Zdeˇdil ji po neˇm jeho syn Sulajma´n a take´ on se o ni opı´ral prˇi vypra´veˇnı´ch v kruzı´ch vzdeˇlancu˚. Dzˇa´bir ibn ’Abdulla´h meˇl pry´ mı´t cenne´ za´pisy ty´kajı´cı´ se prˇeva´zˇneˇ obrˇadu˚ pouteˇ do Mekky. Podle u´trzˇku˚ citovany´ch ze Dzˇa´birovy sbı´rky pozdeˇjsˇ´ımi tradenty v nı´ patrneˇ byla podrobneˇ zachycena prˇedevsˇ´ım Pout’na rozloucˇenou vcˇetneˇ Muhammadova odkazu muslimske´ obci - Ka´za´nı´ na rozloucˇenou. Vypra´vı´ se, zˇe z nı´ prˇedna´sˇ´ıval v medı´nske´ Prorokoveˇ mesˇiteˇ a u´dajneˇ ji nadiktoval neˇkolika svy´m zˇa´ku˚m, takzˇe za jeho cˇasu˚ uzˇ existovala ve veˇtsˇ´ım pocˇtu exempla´rˇu˚. At’tak cˇi onak, ani origina´l ani zˇa´dny´ z opisu˚ se do dnesˇnı´ doby nedochoval. 76
O ’Abdulla´hovi ibn ’Abba´sovi se zase tvrdı´, zˇe kdyzˇ neˇkdy kolem roku 691 zemrˇel, zdeˇdil po neˇm jeho syn ’Alı´ tak veliky´ archiv hadı´thu´, zˇe prˇi prˇeva´zˇenı´ vydal na plny´ na´klad pro jednoho velblouda. Take´ ’Abdulla´h si pry´ sve´ tabulky nosı´val do krouzˇku˚ muslimsky´ch vzdeˇlancu˚ a prˇedcˇ´ıta´val jim z nich. Jeho zˇa´kovi Sa’ı´du ibn Dzˇabrovi se u´dajneˇ cele´ toto mnozˇstvı´ podarˇilo zaznamenat jen podle dikta´tu, anizˇ by meˇl jedinou tabulku v ruce. Doka´zal to pry´ tak, zˇe kazˇdou prˇedna´sˇku usilovneˇ zapisoval i za cenu toho, zˇe kdyzˇ mu docha´zel norma´lnı´ materia´l, psal si na sˇaty, na podesˇve i na dlaneˇ a teprve doma pak vsˇe prˇepisoval na listy pergamenu. Paralelneˇ se sbı´ra´nı´m tradic se rozvı´jel take´ obor zaby´vajı´cı´ se komplexneˇ jejich zpracova´va´nı´m - ’Um al-hadı´th - veˇda o vypra´veˇnı´, tradicionalistika. Uzˇ po staletı´ se vyucˇuje spolu s koranicky´mi veˇdami jako jeden ze steˇzˇejnı´ch oboru˚ na vsˇech muslimsky´ch sˇkola´ch a tvorˇ´ı za´kladnu pro vsˇechny humanitnı´ veˇdy, ekonomii i dalsˇ´ı odveˇtvı´. Nenı´ vsˇak vlastneˇ veˇdou v evropske´m smyslu, protozˇe se da´le nerozvı´jı´. Za´veˇry, ke ktery´m dospeˇl na sklonku deva´te´ho stoletı´ jsou povazˇova´ny za nenapadnutelne´ a tisı´ce kazˇdorocˇneˇ publikovany´ch pracı´ je jen k u´plne´ neprˇehlednosti da´le rozmeˇlnˇuje, anebo naopak tvorˇ´ı strucˇneˇjsˇ´ı kompendia. Kriticke´ na´zory nemuslimsky´ch orientalistu˚, byt’jsou neˇkdy velmi dobry´mi znalci dane´ problematiky, se apriorneˇ odmı´tajı´ a veˇtsˇina muslimsky´ch teologu˚ ignoruje i nesmeˇle´ pokusy o revizi neˇktery´ch cˇa´stı´ sunny objevujı´cı´ se v pracı´ch muslimsky´ch badatelu˚ ovlivneˇny´ch evropskou metodologiı´. Pro muslimy tak sta´le zu˚sta´vajı´ v platnosti nejen teze prˇijate´ prˇed vı´ce nezˇ tisı´ci lety, ale prˇedevsˇ´ım jsou nedotknutelne´ postupy, ktery´mi se k nim dospeˇlo.
2.4
Isla´mska´ kritika tradic
Za´kladem ’Ilm al-hadı´th je proveˇrˇova´nı´ pravosti kazˇde´ z dochovany´ch tradic. K jejı´mu obsahu se prˇitom prakticky vu˚bec neprˇihlı´zˇ´ı. Zkouma´ se vy´hradneˇ to, jak probı´hal jejı´ prˇenos, nezˇ byla definitivneˇ zapsa´na a zarˇazena do neˇktere´ ze sbı´rek, a podle toho je hodnocena mı´ra jejı´ veˇrohodnosti. Kazˇde´ vypra´veˇnı´ je proto rozdeˇleno na dveˇ cˇa´sti. Prvnı´ se jmenuje isna´d nebo sanad a je vy´cˇtem vsˇech tradentu˚, prˇes ktere´ prˇ´ıbeˇh prosˇel, pocˇ´ınaje cˇloveˇkem, ktery´ ho zazˇil, azˇ po toho, kdo ho zapsal a prˇedkla´da´ cˇtena´rˇu˚m. Ve veˇtsˇ´ı cˇi mensˇ´ı mı´rˇe se da´ z isna´du take´ vysoudit, jaky´m zpu˚sobem se hadı´th mezi jednotlivy´mi tradenty prˇeda´val. Teprve druhou cˇa´st tvorˇ´ı vlastnı´ vypra´veˇnı´ o vy´rocı´ch a cˇinech Muhammada cˇi jeho druhu˚ a nazy´va´ se matn. Vzhledem k tomu, zˇe dnes vsˇeobecneˇ prˇijı´mane´ sbı´rky tradic byly sepsa´ny azˇ asi trˇi sta let po Muhammadoveˇ smrti, je skoro spı´sˇe pravidlem nezˇ vy´jimkou, zˇe rˇeteˇzec jejich tradentu˚ by´va´ delsˇ´ı nezˇ text vlastnı´ho prˇ´ıbeˇhu. Vezmeme-li tedy pro prˇ´ıklad libovolny´ hadı´th, musı´ mı´t prˇiblizˇneˇ na´sledujı´cı´ podobu: Vypra´veˇl na´m al-Qa´sim ibn Dina´r, vypra´veˇl na´m Isha´q ibn Mansu´r al-Salu´lı´ al-Ku´fi, vypra´veˇl na´m Hurajm ibn Sufja´n al-Badı´alı´ al-Ku´fi, od Lajtha od ’Abd al-Rahma´na ibn al-Qa´sima, od jeho otce, od ’A ’isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe pravila: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, neˇkdy chodil v jedne´ boteˇ. 77
Tradice je ze sbı´rky Muhammada al-Tirmidhı´ho, takzˇe by isna´d meˇl jesˇteˇ zacˇ´ınat slovy „od al-Tirmidhı´ho“. K neˇmu se vypra´veˇnı´ dostalo tak, zˇe ho dalsˇ´ıch ´ isˇa stojı´ na konci isna´du sedm vyjmenovany´ch osob postupneˇ sdeˇlilo jedna druhe´. ’A a vyda´va´ sveˇdectvı´ o tom, co sama zazˇila. Jedina´ veˇta vypra´veˇjı´cı´ o tom, zˇe jejı´ manzˇel neˇkdy chodil jen cˇa´stecˇneˇ obuty´ tvorˇ´ı matn - vlastnı´ tradici. Prˇi kriticke´m zkouma´nı´ sebrany´ch tradic bylo pro teology prvnı´m prˇedpokladem pro oveˇrˇenı´ jejich pravosti urcˇit, zda se vu˚bec mohli vypraveˇcˇi cˇasoveˇ setkat a prˇ´ıbeˇh si prˇedat, zda se obdobı´, ve ktery´ch zˇili, prˇekry´vala. Rozdeˇlili proto u´sek od Muhammadova zˇivota azˇ do sve´ doby na etapy odpovı´dajı´cı´ prˇiblizˇneˇ jedne´ generaci a zavedli pro neˇ na´zev tabaqa - vrstva. Veˇtsˇina autoru˚ uvnitrˇ tohoto nejza´kladneˇjsˇ´ıho deˇlenı´ rozlisˇuje jesˇteˇ dalsˇ´ı detailneˇjsˇ´ı kategorie, ale v za´sadeˇ vsˇichni prˇijı´majı´ cˇtyrˇi hlavnı´ vrstvy: 1. Do prvnı´ vrstvy nazy´vane´ saha´ba - druhove´ - cˇasoveˇ spadajı´ Muhammadovi soucˇasnı´ci. Tuto generaci dnesˇnı´ muslimove´ nekriticky zbozˇnˇujı´ a pokla´dajı´ jejı´ prˇ´ıslusˇnı´ky ve vsˇech smeˇrech za nedostizˇny´ vzor. Prˇi pa´tecˇnı´ch ka´za´nı´ch se za neˇ v mesˇita´ch vede modlitba a by´vajı´ jmenova´ni hned po Muhammadovi a jeho rodineˇ. Pocˇet druhu˚ prorokovy´ch je odhadova´n asi na 140 000 lidı´ a prˇipomenout muslimu˚m, zˇe valna´ cˇa´st z nich byla k isla´mu prˇivedena volbou mezi jeho prˇijetı´m a va´lkou se te´meˇrˇ rovna´ ura´zˇce. Pro zarˇazenı´ mezi prorokovy druhy je jesˇteˇ trˇeba, aby se dotycˇny´ alesponˇ jedenkra´t v zˇivoteˇ setkal s Muhammadem uzˇ jako muslim, byt’by to bylo jen na minutu a byt’ by ho trˇeba jen spatrˇil zpovzda´lı´, a aby take´ jako muslim zemrˇel. Tradovat hadı´th totizˇ znamena´ vyda´vat sveˇdectvı´ a isla´mske´ pra´vo sveˇdka, ktery´ nenı´ muslim, diskvalifikuje. Na druhe´ straneˇ je pravda, zˇe veˇtsˇina tradic pocha´zı´ od lidı´, kterˇ´ı byli Muhammadovi skutecˇneˇ blı´zcı´ a teologove´ to take´ prˇi jejich podrobneˇjsˇ´ım hodnocenı´ zohlednˇujı´. Obdobı´ druhu˚ prorokovy´ch symbolicky uzavı´ra´ roku 100 hidzˇry smrt poslednı´ho z Muhammadovy´ch soucˇasnı´ku˚, Abu´ Tufajla ’Amira ibn Wa´thila al-Lajthı´ho al-Kina´nı´ho. 2. Prvnı´ generace teˇch, kdo se uzˇ s Muhammadem nemohli setkat, se nazy´va´ta´bi’u´n - na´sledovnı´ci. Patrˇ´ı do nı´ v nejsˇirsˇ´ım smyslu vsˇichni, kdo meˇli alesponˇ teoretickou mozˇnost se setkat s generacı´ druhu˚ prorokovy´ch. Mnozı´ se take´ s lidmi z Muhammadovy blı´zkosti opravdu setka´vali. Cˇasto to byli jejich prˇ´ıbuznı´ a necha´vali si od nich vypra´veˇt jejich vzpomı´nky. Podmı´nkou pro zarˇazenı´ do vrstvy na´sle dovnı´ku˚ to ale nenı´, ta je charakterizova´na jen generacˇneˇ. Tvu˚rci ’Um al-hadı´th proto generaci ta´bi ’u´n rozdeˇlujı´ i podle toho, odkud jejı´ prˇ´ıslusˇnı´ci sve´ informace cˇerpali, na dalsˇ´ı kategorie, aby vyja´drˇili veˇrohodnost jejich poda´nı´. Za konec obdobı´ druhe´ vrstvy se pokla´da´ rok 181 hidzˇry, kdy zemrˇel Chalaf ibn Chalı´fa, nejstarsˇ´ı pameˇtnı´k Abu´ Tufajla ’Amira. Rea´lneˇ ale tato generace saha´ asi od druhe´ poloviny prvnı´ho stoletı´ do prvnı´ poloviny druhe´ho stoletı´ hidzˇry a dosud v nı´ prˇevazˇuje ora´lnı´ tradice. 78
3. Druha´ generace po Muhammadoveˇ smrti, atba´’ al-ta´bi ’ı´n - na´sledovnı´ci na´sledovnı´ku˚ - je opeˇt definova´na mozˇnostı´ setkat se s prˇedesˇlou vrstvou. Charakteristicke´ pro ni je, zˇe prˇi tradova´nı´ se jizˇ prˇ´ısneˇ drzˇ´ı usta´leny´ch pravidel kritiky isna´du a s definitivnı´ platnostı´ take´ uzna´va´ zapisova´nı´. Z te´to vrstvy se uzˇ dı´ky tomu zachovaly i prvnı´ veˇtsˇ´ı dochovane´ soubory tradic, nejvy´znameˇjsˇ´ı v kniha´ch Ibn Anase, al-Taja´lusı´ho a al-Sˇa´fi’ı´ho. Cˇasoveˇ se neˇkdy limituje rokem 220 hidzˇry, ale mnozı´ autorˇi uzˇ jak spodnı´, tak hornı´ hranici prˇekracˇujı´, kdyzˇ sem z vy´znamny´ch tradentu˚ rˇadı´ trˇeba Anase ibn Ma´lika, ktery´ je sva´za´n cˇa´stecˇneˇ jesˇteˇ s prˇedcha´zejı´cı´ generacı´, nebo naopak Ahmada ibn Hanbala patrˇ´ıcı´ho spı´sˇe do na´sledujı´cı´ vrstvy. 4. V poslednı´ vrstveˇ tradentu˚, nazy´vane´ atba´’ atba´’ al-ta´bi’ı´n - na´sledovnı´ci na´sledovnı´ku˚ na´sledovnı´ku˚, nebo take´ al-a´chidhı´n min atba´ al-atba´’ - beroucı´ od na´sledovnı´ku˚ na´sledovnı´ku˚, dosˇlo ke konecˇne´mu kriticke´mu zhodnocenı´ vsˇech dosavadnı´ch existujı´cı´ch pramenu˚ sunny, jak u´stnı´ch tak pı´semny´ch. Bylo vytvorˇeno neˇkolik sbı´rek, ktere´ v sunnitske´m sveˇteˇ postupneˇ doznaly vsˇeobecne´ho uzna´nı´ jako jedine´ veˇrohodne´ zdrojehadı´thu˚ a veˇtsˇina ostatnı´ch souboru˚ pak upadla v zapomneˇnı´ nebo se s nimi uzˇ alesponˇ nepracuje jako s veˇrohodny´mi prameny. Generacˇneˇ je tato vrstva vymezena negativneˇ. Patrˇ´ı sem vsˇichni, kdo nemeˇli mozˇnost setkat se s prvnı´ a druhou vrstvou. Je proto nejdelsˇ´ı a nema´ zˇa´dne´ prˇesneˇjsˇ´ı ohranicˇenı´. Autorˇi z te´to vrstvy ve svy´ch sbı´rka´ch zavedli i nove´ prˇehledneˇjsˇ´ı rˇazenı´ tradic do kapitol podle jejich veˇcne´ho obsahu a obvykle je i doprovodili za´kladnı´m komenta´rˇem. Kromeˇ objektivnı´ mozˇnosti setkat se v cˇase se u tradentu˚ proveˇrˇovala i jejich du˚veˇryhodnost a spolehlivost. Obecneˇ polozˇily autority ’Um al-hadı´th cˇtyrˇi podmı´nky pro uzna´nı´ tradenta. Na prvnı´m mı´steˇ to byla prˇ´ıslusˇnost k isla´mu, jedinou vy´jimkou byly prˇ´ıpady, kdy prorokovi druhove´ vypra´veˇli o tom, co zazˇili, jesˇteˇ nezˇ se stali muslimy. Da´le se pozˇadoval rozum (’aql), prˇesnost (dabt) a spravedlivost padala). Jeden ze zakladatelu˚ veˇdy o tradicı´ch, Sˇu’ba ibn Hadzˇdzˇa´dzˇ (zemrˇel 160 hidzˇry), to u´dajneˇ vyja´drˇil takto: Sˇu ’bovi ibn Hadı´dia´diovi bylo rˇecˇeno: Cˇ´ı vypra´veˇnı´ se pomı´jejı´? Pravil: Jestlizˇe traduje od lidı´ zna´my´ch a ti zna´mı´ ho cˇasto neznajı´, pak se jeho vypra´veˇnı´ pomı´jı´. A jestlizˇe je to podezrˇely´ mluvka, pak se jeho vypra´veˇnı´ pomı´jı´. A jestlizˇe vypra´vı´ prˇ´ıbeˇh, o neˇmzˇ se vsˇichni shodli, zeje mylny´, pak se jeho vypra´veˇnı´ pomı´jı´. A co je mimo toto, to vypra´veˇj. Pokud jde o podmı´nku rozumu, neznamenalo to jen prˇ´ıcˇetnost vypraveˇcˇe, ale take´ veˇkovou zpu˚sobilost. V pozdeˇjsˇ´ıch vrstva´ch se sta´rˇ´ı pozˇadovane´ od tradentu˚ mezi jednotlivy´mi oblastmi a centry vzdeˇlanosti silneˇ lisˇilo. V Basrˇe pry´ prˇebı´rali bez rozpaku˚ vypra´veˇnı´ desetilety´ch studentu˚, v nedaleke´ Ku´feˇ zase azˇ od dvacetilety´ch, a to navı´c museli nejprve zna´t nazpameˇt’ cely´ Kora´n. V Sy´rii polozˇili veˇkovou hranici dokonce u´dajneˇ azˇ na trˇicet let. Citliveˇjsˇ´ı bylo prˇijetı´ veˇkove´ho 79
limitu pro prvnı´ vrstvu vsˇestranneˇ glorifikovany´ch druhu˚ prorokovy´ch, pokla´da´ isˇa nebo ny´ch za vy´jimecˇne´ v kazˇde´m smeˇru. Mnoho z nich, jako naprˇ´ıklad ’A Abu´ Sa’ı´d al-Chudrı´, zazˇilo veˇci o ktery´ch v dospeˇlosti vypra´veˇli, jesˇteˇ jako deˇti, a prˇitom nemohli by´t dost dobrˇe opomenuti. Jako kompromis se pro tyto prˇ´ıpady prˇijala za´sada, zˇe tradent nemeˇl by´t v dobeˇ, kdy se uda´lost odehra´la, mladsˇ´ı peˇti let, ale vypra´veˇt o nı´ dalsˇ´ım mohl, teprve kdyzˇ dospeˇl. Podobneˇ ozˇehave´ byly pokusy omezit hornı´ veˇkovou hranici. Pro tu se vsˇeobecne´ shody nikdy nedosa´hlo, prˇestozˇe u neˇktery´ch vypraveˇcˇu˚ k sta´ru sı´lı´cı´ senilita prˇ´ılisˇ zjevneˇ prˇekracˇovala jejich spolecˇensky´ prestizˇ. Jesˇteˇ komplikovaneˇjsˇ´ı bylo uspokojit pozˇadavek spravedlivosti. Pod nı´m se neskry´valo toliko du˚sledne´ dodrzˇova´nı´ vsˇech bohosluzˇebny´ch prˇedpisu˚, ale tradent musel by´t vsˇeobecneˇ zna´m svy´mi celkovy´mi prˇ´ıkladny´mi mora´lnı´mi kvalitami. Vzorem pro takovy´ prˇ´ısny´ prˇ´ıstup byl chabar o chalı´fovi ’Umarovi: Jeden muzˇ vyda´val sveˇdectvı´ prˇed ’Umarem ibn al-Chatta´bem, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen. Ten mu pravil: Ja´ teˇ nezna´m. Prˇived’ neˇkoho, kdo teˇ zna´! I pravil jeden muzˇ z onoho kmene: Ja´ ho zna´m. Pravil: A jak ho zna´sˇ? Pravil: Jako du˚veˇryhodne´ho a spravedlive´ho. Pravil: Je tvy´m nejblizˇsˇ´ım sousedem, u ktere´ho zna´sˇ je ho dny i noci, jeho prˇ´ıchody i odchody? Pravil: Ne. Pravil: Meˇl snad s tebou co do cˇineˇnı´ dina´rem a dirhamem tak, zˇe to sveˇdcˇ´ı o jeho bohabojnosti? Pravil: Ne. Pravil: Byl tedy tvy´m soudruhem na cesteˇ, aby to dosveˇdcˇilo usˇlechtilost jeho mravu˚? Pravil: Ne. Pravil: Ty ho nezna´sˇ. Pak pravil tomu muzˇi: Prˇived’neˇkoho, kdo teˇ zna´! Takovı´ velcı´ tradenti, jako Ma´lik ibn Anas, Sufja´n ibn ’Ujajna, al-Sˇa´fi’ı´, Sˇu’ba ibn al-Hadzˇdzˇa´dzˇ nebo Sufja´n ibn al-Thawrı´, kdyzˇ si uzˇ jednou vydobyli svou poveˇst, dalsˇ´ı reference nepotrˇebovali. Klasicke´ arabske´ pra´ce o sbı´ra´nı´ hadı´thu˚ s oblibou vypra´veˇjı´ o teˇchto muzˇ´ıch drobne´ zˇertovne´ prˇ´ıbeˇhy: Ibn Hanbal byl dota´za´n na Isha´qa ibn Ra´hawı´ju a pravil: Pta´t se na takove´ho, jako je Isha´q?! A kdyzˇ byl Ibn Mu ’ı´n dota´za´n na Abu´ ’Ubajdu, pravil: Takovy´, jako jsem ja´, je dotazova´n na Abu´ ’Ubajdu? To Abu´ ’Ubajda se mu˚zˇe vypta´vat na lidi! Dosı´ci bezu´honne´ poveˇsti cˇloveˇka spravedlive´ho ovsˇem nebylo snadne´. Zmı´nky o tom, procˇ ji neˇkdo mohl ztratit, velmi peˇkneˇ odra´zˇejı´ vytva´rˇenı´ nove´ho, purita´nske´ho a prude´rnı´ho socia´lnı´ho prostrˇedı´, znacˇneˇ odlisˇne´ho od drsne´, ale me´neˇ pokrytecke´ spolecˇnosti, v jake´ zˇil Muhammad. Reputaci mohly posˇkodit i prˇ´ıcˇiny z nasˇeho pohledu zda´nliveˇ nepatrne´ - sklon k zˇertova´nı´, jı´st na trhu mı´sto doma, cˇasto se procha´zet po ulicı´ch - natozˇ pak holdova´nı´ tak lehkova´zˇny´m kratochvı´lı´m, jako je hra v sˇachy nebo dokonce za´liba v hudbeˇ. Slavnı´ tradenti obcˇas du˚vody, procˇ neˇcˇ´ı vypra´veˇnı´ odmı´tli, uva´deˇjı´: Pravil Su ’ba ibn al-Hadzˇdzˇa´dzˇ: potkal jsem Na´dzˇiju, od ktere´ho tradoval Ibn Isha´q, a spatrˇil jsem ho, kterak hraje sˇachy. Nechal jsem ho tedy a vı´ce jsem od neˇj nezapisoval. V jine´m prˇ´ıpadeˇ ty´zˇ Sˇu’ba prˇistihl tradenta prˇi jesˇteˇ horsˇ´ım prohrˇesˇku: 80
Prˇisˇel jsem do domu al-Minha´la ibn ’Amra a zaslechl tam zvuk loutny, tak jsem se vra´til. Cele´ jedno rozsa´hle´ odveˇtvı´ veˇdy o tradicı´ch se zaby´va´ zkouma´nı´m nedostatku˚ v rˇeteˇzci tradentu˚ a hodnotı´ proto take´ mora´lnı´ profil jeho cˇla´nku˚. Autorˇi kutub al-dzˇarhwa al-ta ’dı´ l - knih o nedostatcı´ch a na´praveˇ - bohuzˇel ma´lokdy uva´deˇjı´ prˇ´ıcˇiny, procˇ neˇktere´ho z tradentu˚ prohlasˇujı´ za nedu˚veˇryhodne´ho. Obvykle se jen omezujı´ na za´veˇrecˇny´ verdikt: ten je slaby´, onen nestojı´ za nic, od tohoto necha´vat a podobneˇ. Tito prˇ´ısnı´ soudcove´ se odvola´vajı´ na Muhammadu˚v vy´rok: Ibn ’Umare, tve´ na´bozˇenstvı´ je tve´ na´bozˇenstvı´, to je veˇru tve´ maso i tva´ krev! Podı´vej se na toho, od koho beresˇ. Ber od teˇch, kdo jsou prˇ´ımı´, a neber od teˇch, kdo se uchy´lili. Za tak striktnı´ch podmı´nek by se ovsˇem musela sˇmahem odmı´tat velka´ cˇa´st prˇ´ıbeˇhu˚ vzhledem k tomu, zˇe te´meˇrˇ na kazˇde´ho by se dal neˇjaky´ prohrˇesˇek najı´t, a tak se vu˚cˇi slavneˇjsˇ´ım tradentu˚m postupovalo shovı´vaveˇji. Jeden z tvu˚rcu˚ za´sad oboru to vyja´drˇil lapida´rneˇ: Nenı´ zˇa´dne´ho - ani ctnostne´ho ani ucˇence ani mocne´ho - aby na neˇm nebyla chyba, jinak nenı´ mozˇno. Jsou vsˇak takovı´ lide´, jejichzˇ chyby se nezminˇujı´. Podmı´nku spravedlivosti proto pro veˇtsˇinu sbeˇratelu˚ tradic splnˇoval takovy´ cˇloveˇk, jehozˇ klady prˇevazˇujı´ nad za´pory a tı´m je prˇehlusˇujı´. Vejı´t se do takove´ho pozˇadavku uzˇ pak nebylo tak nemozˇne´. Pro potrˇeby zkouma´nı´ veˇrohodnosti tradentu˚ a jejich spojenı´ vyrostlo postupem cˇasu cele´ rozsa´hle´ odveˇtvı´ zˇivotopisne´ literatury. Bralo zrˇetel i na vlastnosti vypovı´dajı´cı´ o tradentoveˇ spravedlivosti, ale hlavneˇ se snazˇilo zaznamena´vat vesˇkere´ u´daje, podle ktery´ch se dalo proka´zat, od koho tradent sva´ vypra´veˇnı´ cˇerpal a komu je zase mohl prˇedat. Obratnı´ falzifika´torˇi totizˇ zacˇali za´hy ke svy´m vlastnı´m vymysˇleny´m prˇ´ıbeˇhu˚m prˇida´vat prave´ qemphisna´dy, cˇ´ımzˇ dosa´hli ky´zˇene´ prˇesveˇdcˇivosti. Prvnı´m cˇla´nkem dlouhy´ch rˇeteˇzcu˚ tradentu˚ musı´ by´t vzˇdy neˇktery´ z druhu˚ prorokovy´ch. Ze vsˇech 140 000 muzˇu˚ a zˇen patrˇ´ıcı´ch do te´to generace je veˇtsˇina vypra´veˇnı´ prˇipisova´na jen celkem omezene´mu okruhu lidı´ z Muhammadova okolı´. Nejpopula´rneˇjsˇ´ı je sedm proslaveny´ch tradentu˚ nazy´vany´ch al-mukaththiru´n, z nichzˇ kazˇdy´ pry´ vypra´veˇl vı´ce nezˇ tisı´c hadı´thu˚. Absolutneˇ nejplodneˇjsˇ´ım tradentem byl ’Abd al-Rahma´n ibn Sachr al-Dawsı´. Jeho prave´ jme´no se v zˇa´dne´ tradici neuva´dı´ a ma´lokdo ho vu˚bec zna´. Kdyzˇ ho totizˇ jednou Muhammad spatrˇil, jak si hraje s kocˇkou, zˇertem ho nazval Abu´ Hurajra ´ dajneˇ si pamatoval a - Otec koteˇte - a tato prˇezdı´vka mu zu˚stala uzˇ natrvalo. U prˇedal jiny´m 5 374 hadı´thy. Uzˇ neˇkterˇ´ı jeho soucˇasnı´ci proto neveˇrˇili, zˇe cele´ toto mnozˇstvı´ by mohlo by´t prave´ a sˇ´ıite´ - i kdyzˇ jesˇteˇ z jiny´ch du˚vodu˚ - jeho vypra´veˇnı´ zpochybnˇujı´ dodnes. Prˇispı´va´ k tomu take´ jeho zˇivotopis, nebot’Abu´ Hurajra prˇijal isla´m azˇ v sedme´m roce hidzˇry. Patrˇil k nejchudsˇ´ı vrstveˇ muha´dzˇiru˚ nazy´vane´ ahl al-suffa - lide´ z prˇ´ıstrˇesˇku - protozˇe nemeˇli zpocˇa´tku ani vlastnı´ du˚m a prˇeby´vali dlouhou dobu jen v kryte´ cˇa´sti mesˇity, takzˇe nebyl mezi teˇmi, kdo byli s prorokem 81
v neusta´le´m styku. On sa´m se proti narˇcˇenı´, zˇe si vymy´sˇlı´, ha´jil tı´m, zˇe k vynikajı´cı´ pameˇti mu pomohla Muhammadova modlitba: Vy tvrdı´te, zˇe si prˇida´va´m hadı´thy o Poslu Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, avsˇak u Boha se to rozsoudı´. By´val jsem chudy´ cˇloveˇk a drzˇel jsem se Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, abych si naplnil brˇicho. Muha´dzˇiry zameˇstna´valo obchodova´nı´ na trhu a ansa´ry zameˇstna´vala starost o jejich majetky. Jednoho dne jsem byl sveˇdkem toho, jak Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Kdo rozprostrˇe svu˚j odeˇv, nezˇ dokoncˇ´ım svou rˇecˇ, a pak ho pevneˇ sbalı´, ten nezapomene nic z toho, co ode mne slysˇel. Rozprostrˇel jsem tedy svu˚j pla´sˇt’, ktery´ jsem meˇl na sobeˇ, a prˇi tom, jenzˇ ho poslal s pravdou, nezapomenul jsem nic z toho, co jsem od neˇj slysˇel! O pu˚vodnosti vsˇech jeho prˇ´ıbeˇhu˚ pochybujı´ rovneˇzˇ orientaliste´. Ti ale spı´sˇe soudı´, zˇe si je nevymy´sˇlel on sa´m, ale zˇe ho zneuzˇ´ıvali pozdeˇjsˇ´ı falzifika´torˇi. Vede k neˇmu totizˇ na 800 rˇeteˇzcu˚ a proveˇrˇovat je bylo i pro vynikajı´cı´ znalce komplikovane´. Mezi sedm al-mukaththiru´n patrˇ´ı se 2 286 hadı´thy i Anas ibn Ma´lik, zna´my´ u na´s milovnı´ku˚m krˇ´ızˇovek jako proroku˚v druh na cˇtyrˇi. Jeho matka, Umm Salma, ho Muhammadovi prˇivedla jako sluhu, kdyzˇ mu bylo pouhy´ch deset roku˚. Mohl mu tak by´t te´meˇrˇ neusta´le nablı´zku, i kdyzˇ se pro nı´zky´ veˇk zpocˇa´tku neu´cˇastnil jeho va´lecˇny´ch vy´prav. Zemrˇel pry´ v pozˇehnane´m veˇku 93 let v Basrˇe, kam prˇesı´dlil a kde od neˇj tamnı´ ucˇenci nacˇerpali nejeden prˇ´ıbeˇh. Take´ Anas si od Muhammada vyslouzˇil prˇezdı´vku, Dhu´ al-Udhnajn - Usˇatec, ale narozdı´l od Abu´ Hurajry se s nı´m neta´hla cely´ jeho dlouhy´ zˇivot. Celkem 2 210 hadı´thu˚ pry´ vypra´veˇla take´ Muhammadova nejmladsˇ´ı zˇena ’Aisˇa. Jejı´ postavenı´ jı´ da´valo mozˇnost zaznamenat i ty nejintimneˇjsˇ´ı detaily ze zˇivota jejı´ho manzˇela, a take´ to deˇlala. Prˇ´ıbeˇhy, ktere´ bez falesˇne´ prude´rie sdeˇlovala ostatnı´m, da´vajı´ unika´tnı´ mozˇnost nahle´dnout do kuchyneˇ i do lozˇnice hlavy isla´mske´ obce a udeˇlat si prˇedstavu nejen o jeho verˇejne´m, ale i soukrome´m zˇivoteˇ. Vı´ce nezˇ tisı´c tradic se prˇipisuje jesˇteˇ dveˇma Muhammadovy´m prˇ´ıbuzny´m. Prvnı´m z nich je ’Abdulla´h ibn ’Umar, syn druhe´ho chalı´fy a Muhammadu˚v sˇvagr, ktery´ jich meˇl prˇedat 2 630. Druhy´ je ’Abdulla´h ibn ’Abba´s, Muhammadu˚v bratranec, jehozˇ teta byla navı´c Muhammadovou manzˇelkou. Sa´m meˇl by´t pu˚vodcem 1 660 hadı´thu˚ a navı´c byl pokla´da´n za vynikajı´cı´ho znalce isla´msky´ch veˇd a rane´ historie muslimske´ho sta´tu. K sedmi nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım pameˇtnı´ku˚m se rˇadı´ jesˇteˇ Abu´ Sa’ı´d al-Chudrı´ s 1 170 hadı´thy. Byl jednı´m z teˇch, ktere´ Muhammad odmı´tl prˇijmout pro nı´zky´ veˇk do sve´ho vojska v bitveˇ u Uhudu, ale zu´cˇastnil se pozdeˇji dvana´cti jiny´ch tazˇenı´. Cely´ zˇivot se vzpı´ral tomu, aby neˇkdo jeho vypra´veˇnı´ zapisoval, a i kdyzˇ se rˇadı´ ke generaci druhu˚ prorokovy´ch, u veˇtsˇiny svy´ch hadı´thu´ nestojı´ na prvnı´m mı´steˇ rˇeteˇzce jako sveˇdek uda´losti. Vypra´veˇl prˇeva´zˇneˇ vzpomı´nky jiny´ch, sve´ho otce a stry´ce, Abu´ Bakra, ’Umara, Abu´ Mu´sy al-Asˇ’arı´ho a dalsˇ´ıch. Poslednı´m z al-mukaththiru´n byl Medı´nˇan Dzˇa´bir ibn ’Abdulla´h, ktere´mu se prˇipisuje znalost 1 540 tradic. Dzˇa´bir svy´m prˇ´ıstupem k hadı´thu˚m uzˇ prˇedzna82
mena´va´ smeˇr vy´voje dalsˇ´ıch generacı´ jejich sbeˇratelu˚ a kritiku˚. Nebyl pouhy´m na´hodny´m sveˇdkem uda´lostı´ odehra´vajı´cı´ch se beˇhem jeho zˇivota, ale s velky´m u´silı´m vyhleda´val ostatnı´ pameˇtnı´ky a sa´m zase svou znalost sunny systematicky prˇeda´val da´l. V medı´nske´ Prorokoveˇ mesˇiteˇ meˇl sˇiroky´ usta´leny´ okruh posluchacˇu˚ a take´ prˇi cesta´ch po Sy´rii a Egypteˇ od neˇj tamnı´ zˇa´ci prˇebrali mnoho jeho vypra´veˇnı´. Jeho zanı´cenı´ pro studium pry´ bylo tak silne´, zˇe trˇeba jednou zakoupil velblouda a vypravil se na meˇsı´cˇnı´ cestu do Sy´rie, jen aby od ’ Abdulla´ha ibn Unajse vyslechl jeden jediny´ hadı´th. Pocˇ´ınaje druhou generacı´ tradentu˚ se na dlouhou dobu usta´lil za´kladnı´ model studia tradic, jak ho praktikoval pra´veˇ Dzˇa´bir. Zˇa´ci, cˇi spı´sˇe sbeˇratele´, mladı´ci, zralı´ muzˇi a mnohdy dokonce kmetove´, putovali po cele´m isla´mske´m sveˇteˇ, aby naslouchali tradicı´m u kazˇde´ho, kdo neˇjake´ znal. Cestovalo se prˇedevsˇ´ım do Medı´ny, kde zˇilo nejvı´ce pameˇtnı´ku˚ z prvnı´ generace, takzˇe se stala prˇirozeny´m centrem nove´ rychle se vyvı´jejı´cı´ veˇdy. Bylo obvykle´, zˇe studenti po prˇ´ıjezdu do Hidzˇa´zu nejprve vykonali pout’ do Mekky a potom se trˇeba i na neˇkolik roku˚ usadili v Medı´neˇ, kde docha´zeli k sˇajchu˚m - znalcu˚m tradic - do neforma´lnı´ch krouzˇku˚ v mesˇita´ch. Medı´neˇ se proto dostalo prˇ´ıdomku Da´r al-sunna - Du˚m tradic - ale nebyla jediny´m strˇediskem studia hadı´thu´. Na dobyty´ch u´zemı´ch mimo Ara´bii se jednak uzˇ od pocˇa´tku usazovali Muhammadovi soucˇasnı´ci, jednak tam sve´ znalosti prˇina´sˇeli sbeˇratele´ pı´dı´cı´ se po nezna´my´ch tradicı´ch. Te´to heuristicke´ etapeˇ se v literaturˇe o ’Um al-hadı´th rˇ´ıka´ obdobı´ al-rihla fi talab al-hadı´th - cestova´nı´ za ucˇenı´m tradic a o usilovnosti sbeˇratelu˚ se vypra´veˇjı´ stovky historek. Ne vzˇdy musejı´ by´t tak u´plneˇ pravdive´. I jejich pu˚vodci ovsˇem hlavneˇ dbali, aby byly mravolicˇne´ a za´bavne´, a v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ patrˇ´ı ke koloritu klasicky´ch odborny´ch knih: Pravil Mahku´l: Byl jsem v Egypteˇ otrokem jedne´ zˇeny z kmene Banu´ Hudhajl a ona mne propustila. Neodesˇel jsem vsˇak z Egypta, dokud jsem nenabral z veˇdeˇnı´, ktere´ tam je, vsˇe, co se tam poskytuje. Pak jsem prˇisˇel do Hidzˇa´zu a neodesˇel jsem z neˇj, dokud jsem nenabral z veˇdeˇnı´, ktere´ tam je, vsˇe, co se poskytuje. Pak jsem prˇisˇel do Ira´ku a neodesˇel jsem z neˇj, dokud jsem nenabral z veˇdeˇnı´, ktere´ tam je, vsˇe, co se poskytuje. Pak jsem prˇisˇel do Sy´rie a prosˇel ji krˇ´ızˇem kra´zˇem. A to vsˇechno, abych se vyptal na deˇlenı´ korˇisti. Pravil: Ano, slysˇel jsem Habı´ba ibn Muslima, jak pravil: Videˇl jsem proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jak rozdeˇlil cˇtvrtinu na zacˇa´tku a trˇetinu prˇi na´vratu. Jiny´ zna´my´ sbeˇratel, Hadzˇdzˇa´dzˇ ibn al-Sˇa´’ir, lı´cˇil, jake´ u´trapy musel podstoupit, aby nabyl svy´ch znalostı´ takto: Matka pro mne nashroma´zˇdila sto placek, ja´ sˇije dal do rance a dosˇel k Sˇaba´bovi v al-Mada´’in. Zu˚stal jsem ujeho dverˇ´ı sto dnı´. Kazˇdy´ den jsem vzal jednu placku, namocˇil sˇiji do Tigridu a a sneˇdl ji. A kdyzˇ mi dosˇly, odesˇeljsem. Sbeˇratele´ tradic byli povazˇova´ni za vzdeˇlane´ zbozˇne´ muzˇe a ti zna´meˇjsˇ´ı byli vsˇude s u´ctou vı´ta´ni. Sta´valo se, zˇe svou pout’i na neˇkolik let prˇerusˇili, aby v provincii, kterou pra´veˇ projı´zˇdeˇli, prˇijali mı´sto soudce, ima´ma nebo jinou vy´znamnou funkci, kterou jim neˇkdy mı´stnı´ vla´dci nabı´dli. Obdobı´ cestova´nı´ za ucˇenı´m tradic 83
trvalo neˇkolik set let. Azˇ v sˇeste´m stoletı´ hidzˇry se pro sbeˇratele zmeˇnila situace, kdyzˇ sta´tnı´ apara´t zacˇal zakla´dat specializovane´ sˇkoly pro vy´uku tradic. Do te´ doby sta´t podporoval jen ucˇilisˇteˇ jiny´ch na´bozˇensky´ch veˇd vychova´vajı´cı´ soudce a vykladacˇe pra´va. Prvnı´ sˇkolu otevrˇel Nu´r al-Dı´n Mahmu´d ibn Sa’ı´d Zankı´ roku 569 Hidzˇry v Damasˇku, nedlouho nato zalozˇili Ajju´bovci v Ka´hirˇe dalsˇ´ı a pak uzˇ rostly po cele´m isla´mske´m sveˇteˇ jako houby po desˇti. Prˇesto ale putova´nı´ za tradicemi jesˇteˇ dlouho prˇetrva´valo, zejme´na proto, zˇe ctizˇa´dostı´ lecktere´ho z cestovatelu˚ bylo zveˇcˇnit sve´ jme´no tı´m, zˇe bude citova´no v rˇeteˇzci tradentu˚. Spolu se sbı´ra´nı´m hadı´thu˚ se take´ ihned zacˇalo vyvı´jet jejich kriticke´ zkouma´nı´. Zprvu to byla jen sponta´nnı´ reakce na osobnost vypraveˇcˇe, jak svou zkusˇenost popisuje naprˇ´ıklad Sˇu’ba ibn al-Hadzˇdzˇa´dzˇ: Nebylo mi nic milejsˇ´ıho nezˇ videˇt neˇktere´ho muzˇe prˇijı´t z Mekky a vyptat se ho, co ma´ od Abu´ al-Zubajra, dokud jsem neprˇisˇel do Mekky a nenaslouchal u neˇj. Kdyzˇ jsem byl u neˇj, tu prˇisˇel jaky´si muzˇ, na kohosi se ho zeptal a on ho pomluvil. I pravil jsem: Ty pomlouva´sˇ muslima?! Pravil: Ale on mne opradu rozzlobil. Pravil jsem: On te´ rozzlobil a ty ho pomlouva´sˇ?! A prˇestal jsem tradovat, co bylo od neˇj. Brzy se vytvorˇila nova´ odveˇtvı´ slouzˇ´ıcı´ jako pomocne´ veˇdy pro zkouma´nı´ tradic. Ustavil se prˇedevsˇ´ım ’Um al-ridzˇa´l - veˇda o muzˇ´ıch - deˇjepisny´ obor veˇnujı´cı´ se biografiı´m tradentu˚ a uzˇ velmi rany´ sbeˇratel hadı´thu˚, Sufja´n al-Thawrı´, pry´ rˇekl: Kdyzˇ tradent uzˇ´ıval lzˇi, pouzˇili jsme proti neˇmu historii. ’Ufajr ibn Ma’da´nı´ al-Kala´’ı´ se tak na za´kladeˇ svy´ch znalostı´ veˇdy o muzˇ´ıch mohl rozhorˇcˇit: Prˇisˇel k na´m ’Umar ibn Mu´sa´ Hamas. I shroma´zˇdili jsme se kolem neˇj v mesˇiteˇa on zacˇal rˇ´ıkat: Vypra´veˇl na´m va´sˇsˇajch al-Sa´lih. A kdyzˇ to udeˇlal vı´cekra´t, pravil jsem mu: Kdopak je tenhle na´sˇ sˇajch al-Sa´lih? Udej jeho jme´no, at’ho pozna´me. Pravil: Cha´lid ibn Ma ’da´n. Pravil jsem mu: Ve ktere´m roce jsi ho potkal? Pravil: Potkal jsem ho v roce 108. Pravil jsem: A kdepak jsi ho potkal ? Pravil: Potkal jsem ho na tazˇenı´ do Arme´nie. Pravil jsem mu: Boj se Boha, sˇajchu, a nelzˇi! Cha´lid ibn Ma ’a´n zemrˇel roku 104 a ty tvrdı´sˇ, zˇe jsi ho potkal po jeho smrti?! A jesˇteˇ neˇco ti prˇida´m. On nebyl na tazˇenı´ do Arme´nie, ale ta´hl na Byzanc! Kriticke´ posuzova´nı´ hadı´thu˚ bylo namı´steˇ. Narozdı´l od spolehliveˇ fixovane´ho Kora´nu pocˇet tradic neusta´le bourˇliveˇ naru˚stal a zjevny´mi podvrhy devalvoval jejich hodnotu. Sunnitsˇtı´ autorˇi tvrdı´vajı´, zˇe prvnı´ falzifika´ty se objevily azˇ po roce 41 hidzˇry, kdy dosˇlo ke schizmatu chalı´fa´tu a sˇ´ıitske´ a cha´ridzˇovske´ skupiny si na podporu vlastnı´ch postoju˚ vymy´sˇlely ru˚zne´ Muhammadovy vy´roky. Citujı´ dobova´ sveˇdectvı´ pu˚sobı´cı´ stejneˇ sekta´rˇsky a zaujateˇ jako to, co sama odsuzujı´: Pravil ’AbduUa´h ibn Jazı´dal-Muqri’: Jeden z teˇch, kdo zava´deˇli novoty, se od sve´ho nova´torstvı´ odvra´til a jal se rˇ´ıkat: Podı´vejte se, od koho berete vypra´veˇnı´. My totizˇ, kdyzˇ jsme dospeˇli k neˇjake´mu na´zoru, udeˇlali jsme si k neˇmu hadı´th. Pravil Hamma´d ibn Salama: Zpravil mne jeden sˇajch ze sˇ´ıitske´ sekty ra´fidovcu´, zˇe se scha´zeli, aby deˇlali podvrhy hadı´thu˚. 84
Mezi sunnitsky´mi hadı´thy se ostatneˇ take´ najde dost takovy´ch, jezˇ nejen obecneˇ varujı´ prˇed hrozı´cı´m rozvratem muslimske´ obce v budoucnosti, ale vkla´dajı´ Muhammadovi do u´st i jme´na a odsudky sekt, ktere´ za jeho cˇasu˚ dosud neexistovaly. Du˚vodu˚ vymy´sˇlet si hadı´thy vsˇak bylo mnohem vı´ce a nemı´rˇily obvykle tak vysoko. Prozaickou, lecˇ pochopitelneˇ lidskou motivacı´ pro fabulova´nı´ prˇ´ıhodny´ch vypra´veˇnı´ byla snaha zı´skat si prˇ´ızenˇ a uzna´nı´ velmozˇu˚. Oblı´bene´ mravoucˇne´ kratochvilne´ historky o panovnı´cı´ch takovy´ch prˇ´ıbeˇhu˚ poda´vajı´ mnoho: Prˇisˇel Ghija´th ibn Ibra´hı´m al-Nacha ’ı´ al-Ku´fi ke knı´zˇeti veˇrˇ´ıcı´ch al-Mahdı´mu. Al-Mahdı´ miloval holuby a souteˇzˇil s nimi a meˇl pra´veˇ jednoho holuba prˇed sebou. I bylo mu rˇecˇeno: Vypra´veˇj knı´zˇeti veˇrˇ´ıcı´ch. Pravil tedy: Vypra´veˇl na´m ten a ten od toho a toho, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Nenı´ sa´zek prˇi souteˇzˇ´ıch, nezˇ v sˇermova´nı´, na koneˇ a velbloudy a na ptactvo. I rozka´zal al-Mahdı´ da´t mu meˇsˇec s tisı´ci dirhamy. Kdyzˇ vsˇak vstal, pravil: Vidı´m ti na za´dech, zˇe jsou to za´da toho, kdo lzˇe o Poslu Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Pak alMahdı´ pravil: A ja´ jsem ho k tomu podnı´til. Pak prˇika´zal onoho holuba zarˇ´ıznout a zanechal te´to kratochvı´le. I u prostsˇ´ıch lidı´ nezˇ u vladarˇu˚ nale´zali vypraveˇcˇi tradic hmotnou odmeˇnu za sve´ prˇ´ıbeˇhy. Vzdeˇlanı´ zbozˇnı´ muzˇove´ - a to platı´ podnes - byli vı´ta´ni v kazˇde´ muslimske´ rodineˇ a vdeˇcˇnı´ posluchacˇi se nejen prˇedha´neˇli, kdo z nich bude mı´t tu cˇest u sebe hostit sˇajcha prˇedna´sˇejı´cı´ho v jejich mesˇiteˇ, ale odmeˇnˇovali se mu i prˇ´ımo namı´steˇ hmotny´mi dary. Takova´ sˇteˇdrost pochopitelneˇ podneˇcovala dost lidı´, aby se snazˇili upoutat pozornost novy´mi, dosud nezna´my´mi hadı´thy, a ty si museli vymy´sˇlet. Znalec nauky o tradicı´ch al-Taja´lusı´ vypra´vı´ zˇertovnou historku o dvou slavny´ch tradentech: Ahmad ibn Hanbal a Jahja´ ibn Mu ’ı´n se modlili v mesˇiteˇ v citadele a tu mezi lidmi povstal jeden vypraveˇcˇ a pravil: Vypra´veˇl na´m Ahmad ibn Hanbal a Jahja´ ibn Mu ’ı´n od ’Abdal-Razza´qa od Mu ’ammara odQatta´dy odAnase, zˇe pravil: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo rˇekne Nenı´ boha kromeˇ Alla´ha, tomu bu˚h z kazˇde´ho slova stvorˇ´ı pta´ka se zlaty´m zoba´kem a perˇ´ım z kora´lu´. A zacˇal ve´st podobne´ povı´dacˇky na dvacet stra´nek. Ahmad ibn Hanbal se podı´val na Jahju ibn Mu ”ina a Jahja´ ibn Mu ’ı´n se podı´val na Ahmada a pravil: Ty jsi mu tohle vypra´veˇl? A ten pravil: Prˇi Alla´hovi, tohle jsem neslysˇel, nezˇ pra´veˇ v tuhle hodinu! A kdyzˇ skoncˇil se svy´mi povı´dacˇkami, sebral da´rky, posadilse a cˇekal na jejich zbytek, pokynul Jahja´ ibn Mu ’ı´n rukou a pravil mu: Pojd’sem. I prˇisˇel v ocˇeka´va´nı´ neˇjake´ho da´rku a Jahja´ mu pravil: Kdo ti vypra´veˇl tenhle hadı´th? Pravil: Ahmad ibn Hanbal a Jahja´ ibn Mu’ı´n. I pravil: Ja´ jsem Jahja´ ibn Mu ’ı´n, to je Ahmad ibn Hanbal a tohle jsme ve vypra´veˇnı´ch Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, nikdy neslysˇeli. On pravil: Porˇa´d sly´cha´m, zˇe Jahja´ ibn Mu ’ı´n je bla´zen, ale azˇ ted’ jsem se o tom prˇesveˇdcˇil. Jako by nebyli i jinı´ Jahjove´ ibn Mu ’ı´nove´ a Ahmadove´ ibn Hanbalove´ nezˇ vy dva. Ja´ uzˇ zapisoval od sedmna´cti Ahmada´ ibn Hanbalu˚ a Jahju˚ ibn Mu ’ı´nu˚. Ahmad si zakryl tva´rˇ ruka´vem a pravil: At’ odejde! I povstal, jakoby je oba prˇehlı´zˇel. 85
Prˇ´ıklad jine´, poneˇkud kurio´znı´ motivace fabrikova´nı´ tradic zminˇuje ve vypra´veˇnı´ o proslule´m lha´rˇi Sa’ı´dovi ibn Tarifovı´ znalec hadı´thu˚ Sajf ibn ’Amr alTajmı´mı´. Byl jsem u Sd’´ıda ibn Tarifa, kdyzˇ prˇisˇel placˇky ze sˇkoly jeho syn. I pravil: Copak je ti? Pravil: Ucˇitel mne uderˇil. On pravil, aby ho uteˇsˇil: Vypra´veˇl ’Ikrima od ’Abba´se azˇ ke prorokovi: Ucˇitele´ vasˇich jinochu˚ jsou ti nejhorsˇ´ı z va´s. Nemajı´ slitova´nı´ se sirotkem a jsou krutı´ k chuda´kovi! Neprava´ tradice mohla vzniknout take´ neu´myslneˇ. Omylem pry´ byl Muhammadovi prˇipsa´n trˇeba vy´rok: Kdo se v noci mnoho modlı´, ma´ ve dne kra´snou tva´rˇ. K nedopatrˇenı´ u´dajneˇ dosˇlo tak, zˇe k sˇajchovi Sˇarı´kovi, kdyzˇ diktoval jednomu ze svy´ch zˇa´ku˚ hadı´thy, vstoupil jeho prˇ´ıtel Tha´bit. Sˇarı´k se pra´veˇ dostal ke konci rˇeteˇzce tradentu˚ zakoncˇene´mu obvyklou formulacı´ Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a udeˇlal pomlku vycˇka´vaje, azˇ ji zˇa´k zapı´sˇe. Mezitı´m pohle´dl na Tha´bita zna´me´ho svy´m zbozˇny´m asketicky´m zˇivotem, a aby mu slozˇil poklonu, pronesl: Kdo se v noci mnoho modlı´, ma´ ve dne kra´snou tva´rˇ. Jeho vy´rok zˇa´k omylem zapsal na konci isna´du a vznikla tak omylem podvrzˇena´ tradice. Vypra´veˇl ho pry´ dokonce i sa´m Tha´bit, ktery´ nepochopil, zˇe se lichotka ty´kala jeho. Take´ orientaliste´ poukazujı´ na obrovsky´ rozsah padeˇla´m tradic. Shleda´vajı´ pro to v za´sadeˇ stejne´ prˇ´ıcˇiny jako muslimsˇtı´ badatele´, i kdyzˇ ve svy´ch rozborech, poplatnı´ za´padnı´mu zpu˚sobu mysˇlenı´, obvykle vı´ce zdu˚raznˇujı´ politicke´ a mocenske´ pohnutky. Ty jisteˇ hra´ly du˚lezˇitou roli v takovy´ch prˇ´ıpadech, kdy meˇly hadı´thy slouzˇit jako pra´vnı´ podklad pro soudnı´ rozhodnutı´, na´roky dynastiı´ na vla´du nebo na mocensky´ vliv nejru˚zneˇjsˇ´ıch sekt. Pocˇetneˇ ale rozhodneˇ neprˇevazˇovaly, stejneˇ jako tradice podvrzˇene´ kvu˚li touze po zisku, s oblibou kacerˇovane´ zase muslimsky´mi autory. Zdaleka nejvı´ce rozsˇ´ırˇeny´m zdrojem falesˇny´ch tradic byl ve skutecˇnosti sklon k moralizova´nı´. Vypra´veˇnı´, podobenstvı´ a bonmoty s patrˇicˇny´m mravolicˇny´m ponaucˇenı´m vzˇdy byly a jsou nezbytnou soucˇa´stı´ arzena´lu vsˇech muslimsky´ch karatelu˚. Aby ovsˇem dosa´hly patrˇicˇne´ va´zˇnosti, musely by´t vzˇdy podporˇeny nezpochybnitelnou autoritou, a nejspolehliveˇjsˇ´ı bylo, odvola´vat se na Muhammada. Jak se spolecˇenske´ normy meˇnily a vyvı´jely, prˇipisovali jejich obha´jci prorokovi s nejcˇistsˇ´ımi u´mysly dalsˇ´ı a dalsˇ´ı vy´roky, ktere´ neˇkde zaslechli, v dobre´ vı´rˇe, zˇe je skutecˇneˇ pronesl on. Mezi muslimy ostatneˇ dokonce koluje tradice, o ktere´ sice nikdo neveˇrˇ´ı, zˇe by byla prava´, ale pro jejı´ obsah ji ma´lokdo odsuzuje. Muhammadovi se v nı´ vkla´da´ do u´st vy´rok: Naleznete-li dobry´ hadı´th, prˇipisˇte ho mneˇ. Sbeˇratelstvı´ hadı´thu˚ nabylo takove´ho rozsahu a jejich znalost byla natolik ocenˇovana´, zˇe se s nimi i obchodovalo. Obchodova´nı´ s tradicemi rozhodneˇ neznamenalo, zˇe by se jen vymy´sˇlely. Naucˇit zˇa´ka veˇtsˇ´ımu pocˇtu vypra´veˇnı´ spolu s prˇ´ıslusˇny´mi rˇeteˇzci tradentu˚ vyzˇadovalo dost u´silı´ a sˇajch meˇl pra´vo nechat si svou pra´ci zaplatit.’ Alı´ ibn Dzˇa’far ibn Cha´lid vzpomı´na´ na sva´ ucˇednicka´ le´ta: Chodı´vali jsme k Abu´ Na ’ı´movi al-Fadlovi al-Qurasˇ´ımu, abychom od neˇj zapisovali vypra´veˇnı´. Bra´val si od na´s poctive´ dirhamy, a kdyzˇ jsme meˇli dirhamy 86
zla´mane´, necha´val si je vymeˇnit. Jinı´ obchodnı´ci s hadı´thy trˇeba znali jen jeden jediny´, ale na druhe´ straneˇ zase zneuzˇ´ıvali toho, zˇe jejich veˇdomost je vy´jimecˇna´ a podle prˇ´ısny´ch pravidel zachova´va´nı´ isna´du je dalsˇ´ı tradenti nemohou dost dobrˇe obejı´t. Bylo totizˇ potrˇeba, aby sˇajch spra´vnost prˇedane´ informace sve´mu zˇa´ku urcˇity´m zpu˚sobem autorizoval, a tuto licenci si, jak se vypra´vı´, necha´vali bohateˇ zaplatit: Ja ’qu´b ibn Ibra´hı´m ibn Sa ’d znal hadı´th, ktery´ vypra´veˇl Abu´ Hurajra a v neˇmiPosel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zaka´zal omy´va´nı´ ve stojate´ vodeˇ, jestlizˇe do nı´ spadla necˇistota. Ja ’qu´b tenhle hadı´th nevypra´veˇl, nezˇli za dina´r. Popta´vka nicme´neˇ za´koniteˇ vyvola´vala nabı´dku a produkce nepravy´ch tradic stoupala. Mezi falzifika´tory chtivy´mi zisku byli i vzdeˇlanı´ lide´, kterˇ´ı ke sve´mu padeˇlku snadno doka´zali prˇilepit pravy´ rˇeteˇzec tradentu˚. S kritickou metodou zalozˇenou vy´hradneˇ na zkouma´nı´ isna´du pak bylo prakticky nemozˇne´ oddeˇlit zrno od plev. Doporucˇovalo se proto sbı´rat radeˇji tradice od lidı´ za´mozˇny´ch, kterˇ´ı nemajı´ zapotrˇebı´ sˇije vymy´sˇlet. Sˇu’ba ibn al-Hadzˇdzˇa´dzˇ radı´ v dopise sve´mu zˇa´ku ’Alı´mu ibn ’Asimovi: Musı´sˇ za ’Uma´rou ibn Abu´ Hafsou. To je bohaty´ muzˇ, nelzˇe. Kolik bohaty´ch lzˇe! Odpovı´da´ lakonicky ’Alı´. Jeho sˇajch vsˇak prˇesto trva´ na sve´m: Nezapisujte nic od chudy´ch! Chudobnı´ sbeˇratele´ tradic se snazˇili vydeˇracˇske´ vypraveˇcˇe obmeˇkcˇit a prˇipomı´nali jim hadı´th, podle ktere´ho byl jeden z Muhammadovy´ch druhu˚, ’Uba´da ibn al-Sa´mit, vysla´n ke vzda´lene´mu kmeni, aby tam vyucˇoval Kora´nu a sunneˇ: . . . A jeden muzˇ mu veˇnoval luk jako symbol dı´ku˚ a uzna´nı´. ’Uba´da pozˇa´dal Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, ve veˇci tohoto daru o dobrozda´nı´ a ten, budizˇ s nı´m mı´r, mu ho udeˇlil rozhodny´m a tvrdy´m to´nem: Jestlizˇe by se ti lı´bilo svı´jet se v ohnive´m kole, pak ho prˇijmi! Lze nicme´neˇ pochybovat, zˇe by podobne´ apely na obchodnı´ky s tradicemi neˇjak vy´razneˇ zapu˚sobily, a tak literatura o ’Um al-hadı´th veˇnuje historka´m na toto te´ma hodneˇ mı´sta. Prˇenos tradic velmi brzy prˇesˇel od neforma´lnı´ho sbı´ra´nı´ a vypra´veˇnı´ k silneˇ institucionalizovane´ podobeˇ a byl postupneˇ sva´za´n prˇ´ısny´mi regulemi. Aby se vypra´veˇnı´, at’uzˇ u´stnı´ nebo zapsane´, povazˇovalo za prave´, musel tradent sve´ veˇdomosti nacˇerpat z du˚veˇryhodne´ho zdroje, to znamena´ od neˇktere´ho ze vsˇeobecneˇ zna´my´ch a uzna´vany´ch sˇajchu˚. Kdykoliv pak hadı´thy prˇeda´val da´l, musel uve´st, od koho a jaky´m zpu˚sobem ho zı´skal. Vypraveˇcˇ byl teoreticky povinen prˇed vlastnı´m textem nejprve uve´st nejen vsˇechny tradenty, prˇes ktere´ se hadı´th dostal azˇ k neˇmu, ale pomocı´ usta´leny´ch formulacı´ vyja´drˇit take´, jak k tomu dosˇlo. Bylo prˇijato celkem osm zpu˚sobu˚, ktery´mi se vypra´veˇnı´ mohlo prˇeda´vat: Za nejkvalitneˇjsˇ´ı zpu˚sob prˇenosu se pokla´dal al-sama´’ - poslech. Znamenalo to, zˇe zˇa´k osobneˇ slysˇel sve´ho sˇajcha tradici vypra´veˇt, at’uzˇ ji prˇedna´sˇel zpameˇti nebo 87
prˇedcˇ´ıtal. V rˇeteˇzci tradentu˚ se takova´ cesta odra´zˇ´ı termı´ny jako vypra´veˇl mi, zpravil mne, zmı´nil, pravil, slysˇel jsem a podobneˇ a neˇkterˇ´ı odbornı´ci se podle pouzˇity´ch obratu˚ snazˇ´ı rozlisˇovat i to, zda byl zˇa´k sa´m nebo byli prˇedna´sˇce prˇ´ıtomni jesˇteˇ dalsˇ´ı posluchacˇi. Mohl-li tradent do sve´ho vypra´veˇnı´ vlozˇit formulace vyjadrˇujı´cı´, zˇe hadı´th zı´skal osobneˇ poslechem, staveˇlo ho to do okamzˇiteˇ do vysˇsˇ´ı kategorie, jako by na neˇj padal odlesk sla´vy jeho sˇajcha. Nejeden z nich proto sve´ rˇeteˇzce vylepsˇoval obraty naznacˇujı´cı´mi, zˇe se sty´kal se slavny´mi osobnostmi isla´mu nebo zˇe sve´ znalosti nacˇerpal od prosluly´ch znalcu˚, i kdyzˇ je trˇeba ve skutecˇnosti nabral od nezna´me´ho potulne´ho vypraveˇcˇe. V urcˇite´m slova smyslu se takovy´ prohrˇesˇek vlastneˇ rovnal krˇive´mu sveˇdectvı´ a va´zˇenı´ a uzna´vanı´ sˇajchove´ da´vali najevo, zˇe k neˇcˇemu takove´mu se mu˚zˇe snı´zˇit jen bezcharakternı´ podvodnı´k. Naprˇ´ıklad Sˇu’ba ibn al-Hadzˇdzˇa´dzˇ pry´ rˇekl: Veˇru by mi bylo milejsˇ´ı zcizolozˇit nezˇ rˇ´ıci: pravil ten a ten, anizˇ bych to od neˇj slysˇel! Al-qira´’a - prˇedcˇ´ıta´nı´ - spocˇ´ıvala v tom, zˇe zˇa´k jen prˇed uzna´vany´m sˇajchem prˇ´ıslusˇny´ hadı´th sa´m zpameˇti prˇednesl nebo prˇecˇetl. Stacˇilo take´, aby byl prˇ´ıtomen tomu, zˇe to ucˇinil kdokoliv jiny´, ale v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ se to muselo sta´t prˇed prˇ´ıslusˇnou autoritou. Prˇi prˇedcˇ´ıta´nı´ se tedy znalost hadı´thu fakticky necˇerpala bezprostrˇedneˇ od ucˇitele. Ten jen podporˇil vahou sve´ osobnosti spra´vnost vypra´veˇnı´, ktere´ mohlo by´t prˇineseno od kohokoliv. Al-idzˇa´za - povolenı´ - byla jaka´si licence udeˇlovana´ sˇajchem tradentovi, jı´zˇ mu povoloval, aby vypra´veˇl ty hadı´thy, ktere´ sa´m znal. Nebylo prˇitom ani potrˇeba, aby se ucˇitel a zˇa´k osobneˇ znali, a proto mnozı´ sˇajchove´ tento zpu˚sob rozhorˇcˇeneˇ odsuzovali jako nevhodnou novotu, pokud nebyl za´rovenˇ spojen s poslechem. Sta´valo se totizˇ, zˇe se vypraveˇcˇi odvola´vali na na va´gnı´ formulace jako: „Povolil jsem vypra´veˇnı´ tomu, kdo vyznal, zˇe nenı´ boha kromeˇ Alla´ha“, „toto jsem dovolil tradovat lidem sve´ doby“ nebo „tento hadı´th jsem povolil muslimu˚m“. Na druhe´ straneˇ zase neˇkdy meˇlo povolenı´ podobu jake´hosi vysveˇdcˇeni cˇi zkousˇky. Tak tomu bylo prˇedevsˇ´ım v pozdeˇjsˇ´ı dobeˇ, kdy uzˇ byl okruh uznany´ch hadı´thu´ v podstateˇ nemeˇnny´ a byla take´ dostatecˇneˇ zna´ma´ centra jejich vy´uky. Drzˇitel takove´ho vysveˇdcˇenı´ byl neˇkterou sˇkolou uzna´n za znalce zpu˚sobile´ho prˇeda´vat jiny´m tradice obsazˇene´ v kanonizovany´ch sbı´rka´ch a mohl si neˇkde zalozˇit samostatnou existenci jako ucˇitel tradic, ima´m mesˇity a podobneˇ. Se zdokonalenı´m pı´sma a uzna´nı´m prˇesnosti zapsane´ho slova se objevila ’almuna´wala - prˇeda´nı´. Sˇajch osobneˇ prˇedal zˇa´kovi zapsanou tradici respektive obvykle celou sbı´rku hadı´thu˚ a zˇa´k se jı´ meˇl naucˇit. Pozdeˇjsˇ´ı znalci uzˇ dokonce prˇesnost tohoto zpu˚sobu staveˇjı´ vy´sˇe nezˇ u´stnı´ tradova´nı´ a spole´ha´nı´ na pameˇt’. Stacˇilo take´, aby si zˇa´k zapu˚jcˇeny´ text sa´m opsal a jeho ucˇitel pak jen zkontroloval, zda je schopen podle sve´ kopie spra´vneˇ prˇedna´sˇet. Rozvoj spolehlivosti pı´sma podmı´nil prˇijetı´ dalsˇ´ıho zpu˚sobu, velmi podobne´ho prˇedchozı´mu. Al-muka´taba - korespondence - uzˇ dokonce ani nevyzˇadovala, aby se sˇajch se svy´m zˇa´kem osobneˇ setkal a prˇesto je pokla´da´na za spolehlivou. Postacˇovalo, aby mu sve´ tradice poslal v dopise, ktery´ sepsal sa´m, nebo ho dal sepsat 88
neˇky´m jiny´m. Podle teoretiku˚ oboru by se tento zpu˚sob tradova´nı´ meˇl v rˇeteˇzci odrazit obraty jako „vypra´veˇl mi pı´semneˇ, sdeˇlil mi svy´m listem, prˇinesl mi od neˇj jeho posel“. V praxi se vsˇak takova´ formulace najde jen zrˇ´ıdka a obvykle se tradova´nı´ pomocı´ korespondence skry´va´ pod jiny´mi obecneˇjsˇ´ımi formulacemi. Jak se okruh uzna´vany´ch hadı´thu˚ pomalu ustaloval na neˇkolika kanonizovany´ch zapsany´ch a relativneˇ dostupny´ch sbı´rka´ch, byl prˇijat dalsˇ´ı zpu˚sob tradova´nı´, al-i ’la´m - ozna´menı´. Sˇajch prosteˇ jen ozna´mil zˇa´kovi, zˇe ta ktera´ kniha nebo jednotliva´ zapsana´ tradice pocha´zı´ od neˇj nebo zˇe alesponˇ dosveˇdcˇuje jejı´ veˇrohodnost, a zˇa´k si pak uzˇ text sa´m prostudoval. Byla to v podstateˇ jen jaka´si forma konzultace a neˇkterˇ´ı sˇajchove´ ji ani za zpu˚sob tradova´nı´ nepovazˇovali. Stejneˇ tak se neˇkdy pokla´da´ jen za podrobneˇjsˇ´ı kategorii jiny´ch zpu˚sobu˚ tradova´nı´ al-wası´ja - odkaz. Odkaz znamenal, zˇe sˇajch na smrtelne´m lozˇi nebo prˇed dlouhou cestou, z nı´zˇ se jizˇ nemusel vra´tit, prˇedal sve´mu synovi nebo zˇa´kovi svou knihu. Mohla to by´t take´ cela´ knihovna a tı´mto zpu˚sobem v pocˇa´tcı´ch sbı´ra´nı´ tradic neˇkdy deˇdily cele´ rozsa´hle´ archivy za´pisku˚. Prˇesto se odkaz mezi sˇajchy neteˇsˇil poveˇsti prˇ´ılisˇne´ veˇrohodnosti, snad proto, zˇe tehdy byla dosud pameˇt’spolehliveˇjsˇ´ı nezˇ problematicke´ lusˇteˇnı´ za´znamu psane´ho cizı´ rukou. Dnes prakticky jediny´m zpu˚sobem tradova´nı´ je al-widzˇa´da - nalezenı´. Pu˚vodneˇ byla jen nevy´znamnou margina´lnı´ cestou prˇenosu, na kterou se pohlı´zˇelo s nedu˚veˇrou. Znamenala, zˇe tradentovi se do rukou dostal za´pis hadı´thu, v neˇmzˇ bezpecˇneˇ poznal rukopis sve´ho sˇajcha nebo byla jeho pravost potvrzena jiny´m zpu˚sobem. V dobeˇ, kdy uzˇ zˇa´dne´ nove´ tradice neprocha´zely sı´tem kritiky a okruh uznany´ch textu˚ se tak vlastneˇ spı´sˇe suzˇoval, i kdyzˇ mnozˇstvı´ exempla´rˇu˚ sta´le naru˚stalo, se stali garanty pravosti profesiona´lnı´ opisovacˇi. S masovy´m rozsˇ´ırˇenı´m tisku a gramotnosti a se vsˇeobecnou dostupnostı´ knih tento zpu˚sob vytlacˇil vsˇechny ostatnı´ a mı´sto sˇajcha dnes prozaicky zaujal redaktor nakladatelstvı´. Uzˇ v osme´m stoletı´ hidzˇry zazˇ´ıval sˇajch Isma´’ı´l ibn Kathı´r takovou situaci, kdy widzˇa´da zı´ska´vala neotrˇesitelnou pozici na u´kor drˇ´ıve uzna´vany´ch zpu˚sobu˚ prˇeda´va´nı´ tradic. Podle obycˇeje nejednoho z muslimsky´ch ucˇencu˚ zdu˚vodnˇujı´cı´ch ex post nastalou situaci nalezl pro al-widzˇa´du podporu v hadı´thu prˇedznamena´vajı´cı´m pozdeˇjsˇ´ı vy´voj. Muhammad v neˇm beseduje se svy´mi druhy a dotazuje se jich: Ktery´ lid je podle va´s vı´rou nejobdivuhodneˇjsˇ´ı? Pravili: Andeˇle´. Pravil: Jak by neveˇrˇili, kdyzˇ prˇeby´vajı´ u sve´ho Pa´na? I zmı´nili proroky, ale on pravil: Jak by neveˇrˇili, kdyzˇ na neˇ sestupuje vnuknutı´? Pravili: Tedy my? On pravil: A jak byste neveˇrˇili, kdyzˇ jsem va´m ja´ na ocˇ´ıch? I pravili: Kdo tedy, Posle Bozˇ´ı? Pravil: Lide´, kterˇ´ı prˇijdou po va´s a naleznou listy, v neˇzˇ uveˇrˇ´ı. Tak, jako se postupem cˇasu meˇnily za´vazneˇ vymezene´ zpu˚soby, ktery´mi se mohly prˇeda´vat tradice, vyvı´jely se i pozˇadavky kladene´ na jejich vypraveˇcˇe. Z proste´ho sveˇdka uda´losti nebo jeho na´hodne´ho zna´me´ho se posle´ze sta´va´ ucˇeny´ sˇajch. Sˇajchove´ dosta´vali nejru˚zneˇjsˇ´ı tituly podle zemı´ a dob, ve ktery´ch zˇili, trˇi z nich vsˇak byly nejzna´meˇjsˇ´ı a nejrozsˇ´ırˇeneˇjsˇ´ı: Pro nejnizˇsˇ´ı stupenˇ byl vyhrazen titul musnid - znalec rˇeteˇzce. Musnid mohl zna´t teoreticky trˇeba jen jediny´ hadı´th, ale musel k neˇmu bezpecˇneˇ ovla´dat cely´ 89
rˇeteˇzec tradentu˚, prˇes neˇzˇ se vypra´veˇnı´ dostalo azˇ k neˇmu. Vysˇsˇ´ı veˇdeckou hodnostı´ byl mutahaddith - vypraveˇcˇ - cˇloveˇk znaly´ alesponˇ tisı´ce tradic se vsˇemi na´lezˇitostmi jejich prˇeda´va´nı´. Kromeˇ toho musel ovla´dat i za´sady kritiky hadı´thu, umeˇt rozlisˇovat vady v rˇeteˇzci tradentu˚, zna´t jejich zˇivotopisy a musel vyslechnout nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı sbı´rky sve´ doby. Patrˇily mezi neˇ prˇedevsˇ´ım al-Musnad od Ahmada ibn Hanbala, al-Bajhaqı´ho al-Sunan a al-Mu’dzˇam od alTabara´nı´ho. Pokud se neˇkdo chteˇl honosit nejvysˇsˇ´ım titulem ha´fiz - znajı´cı´ zpameˇti - musel vstrˇebat znacˇne´ mnozˇstvı´ informacı´. Ha´fiz meˇl dokonale zna´t vsˇechny obory kritiky hadı´thu, vyznat se v zˇivotopisech vsˇech sˇajchu˚, od ktery´ch tradoval, a hlavneˇ zvla´dnout zpameˇti obrovske´ mnozˇstvı´ tradic. Jejich prˇesny´ pocˇet nebyl stanoven oficia´lneˇ, prˇ´ıdomek ha´fiz ostatneˇ take´ nebyl veˇdeckou hodnostı´ v prave´m slova smyslu, ale spı´sˇe cˇestny´m titulem, ktery´ dodnes uzˇ´ıvajı´ trˇeba lide´ znajı´cı´ nazpameˇt’ cely´ Kora´n. Lisˇil se podle oblastı´ i doby a pohyboval se zhruba mezi deseti a sto tisı´ci prˇ´ıbeˇhy vcˇetneˇ rˇeteˇzcu˚. O pameˇt’ove´ kapaciteˇ ha´fizu˚ kolovaly neuveˇrˇitelne´ prˇ´ıbeˇhy. Ahmad ibn Hanbal po sobeˇ zanechal tolik knih, zˇe to vydalo na na´klad pro karavanu dvana´cti velbloudu˚, a cele´ toto mnozˇstvı´ pry´ znal nazpameˇt’. Abu´ Zakarija´ Jahja´ ibn Mu’ı´n o sobeˇ tvrdil, zˇe vlastnorucˇneˇ zapsal 600 000 hadı´thu˚ a u´dajneˇ take´ znal vsˇechny zpameˇti. O jine´m ha´fizovi, ’ Amrovi ibn ’Uqdovi zase vypra´veˇl jeden z jeho bratru˚, ’ Abdulla´h al-Qa´disı´: Poby´val jsem se svy´mi bratry neˇkolik let v Ku´feˇ a zapisoval jsem od ibn ’Uqdy. Kdyzˇ jsme chteˇli odjet, rozloucˇili jsme se s nı´m a on pravil: To uzˇ va´m stacˇ´ı, co jste slysˇeli? Od toho nejmensˇ´ıho z sˇajchu˚, od nichzˇ jsem naslouchal, ma´m sto tisı´c hadı´thu˚. Pravil jsem: O´, sˇajchu jsme cˇtyrˇi bratrˇi a kazˇdy´ od tebe zapsal sto tisı´c hadı´thu˚. Neˇkterˇ´ı ha´fizove´ se svy´m vypra´veˇnı´m ucˇili zpameˇti od same´ho zacˇa´tku. Jinı´, jako Sufja´n al-Thawrı´, ’Asim ibn Damra nebo Cha´lid al-Hadha´’, si pry´ hadı´thy nejprve zapsali a kdyzˇ je pozdeˇji namemorovali, odstrˇihli a znicˇili tu cˇa´st, kterou uzˇ znali, aby si pameˇt’nenavykala spole´hat na za´pis. Muslimsky´m vzdeˇlancu˚m dodnes velı´ zvyklost zvla´dat dlouhe´ u´seky rozlicˇny´ch textu˚ nazpameˇt’, protozˇe kdyby chteˇli pro prˇ´ıslusˇnou citaci sa´hnout do prˇ´ırucˇnı´ knihovny nebo si ji vyhledat v pocˇ´ıtacˇi, pasovalo by je to v ocˇ´ıch verˇejnosti a kolegu˚ na neveˇrohodne´ nedouky. ´ porne´ lpeˇnı´ na striktnı´m zachova´va´nı´ pravidel rˇeteˇzce tradentu˚ paradoxneˇ U vyu´stilo v urcˇite´ opomı´jenı´ toho hlavnı´ho, co meˇl jen dokla´dat, vlastnı´ho vypra´veˇne´ho textu - ma´tnu. Neˇkterˇ´ı sˇajchove´ sice trvali na tom, zˇe je trˇeba zachovat take´ jeho prˇesne´ zneˇnı´, tradovat jej lafzan - doslova -nebo bi al-harf - do pı´smene, dost cˇasto ale u´plneˇ postacˇovalo, aby byl zachova´n nassan - ve smyslu - nebo bi al-ma ’na´ - ve vy´znamu. Pro pouzˇ´ıva´nı´ tohoto zpu˚sobu se obcˇas kladly ru˚zne´ omezujı´cı´ podmı´nky, ale v za´sadeˇ byl vsˇeobecneˇ pokla´da´n za prˇ´ıpustny´. Mnoho vypra´veˇnı´ se proto vyskytuje v poneˇkud odlisˇny´ch verzı´ch podle toho, kdo je tradoval, prˇicˇemzˇ vsˇechny verze se povazˇujı´ za stejneˇ spra´vne´. Neˇkterˇ´ı tradenti odmı´tali vypra´veˇt hadı´thy, ktere´ se k nim dostaly v nedoslovne´ formeˇ, pokud pojedna´valy prˇ´ımo o Muhammadovi, chabar o jeho druzı´ch ale podle nich bylo prˇ´ıpustne´ prˇevypra´veˇt 90
vlastnı´mi slovy. Jinı´ bez vy´cˇitek prˇijı´mali i parafra´zovany´ vy´rok vlozˇeny´ Muhammadovi do u´st, jako by ho teˇmito slovy pronesl on sa´m, pozˇadovali jen, aby byl prost jazykovy´ch prohrˇesˇku˚, nebot’Muhammadova arabsˇtina, stejneˇ jako vsˇechno ostatnı´, meˇla by´t naprosto bezchybna´. Jestlizˇe si vypraveˇcˇ nebyl prˇesny´m zneˇnı´m jist, meˇl do textu vlozˇit fra´zi „jak se rˇ´ıka´“ nebo „jak se mi doneslo“, ovsˇem nevyzˇadovalo se to nijak du˚razneˇ. Teoreticky meˇl pra´vo tradovat podle vy´znamu jen takovy´ sˇajch, ktery´ byl dokonale obezna´men se vsˇemi za´sadami kritiky hadı´thu˚ a perfektneˇ ovla´dal arabsky´ jazyk. Tyto prˇedpoklady meˇly zajisˇt’ovat, zˇe nedojde k vy´znamove´mu posunu vypra´veˇnı´. Nedoslovnou ale vsˇeobecneˇ prˇijı´manou citacı´ je take´ vytrha´va´nı´ urcˇity´ch cˇa´stı´ hadı´thu z cele´ho vypra´veˇnı´ podle toho, k jake´mu prˇedmeˇtu se uva´deˇjı´ jako argument. To deˇlal cˇasto naprˇ´ıklad al-Nawawı´, kdyzˇ ve sve´ sbı´rce zarˇazoval u´ryvky jedne´ tradice v neu´plne´m zneˇnı´ na neˇkolika mı´stech a uva´deˇl je vysveˇtlujı´cı´mi tematicky´mi nadpisy. Takove´ zlomky vytrzˇene´ z kontextu pu˚sobı´ neˇkdy nesrozumitelneˇ nebo da´vajı´ u´plneˇ jiny´ smysl, nezˇ jaky´ zrˇetelneˇ vyply´va´ z cele´ho prˇ´ıbeˇhu.
2.5
Sbı´rky tradic
Hadı´thy se prakticky nikdy nevypra´veˇly jednotliveˇ. Od same´ho zacˇa´tku se shromazˇd’ovaly do sbı´rek a jejich autorˇi se snazˇili najı´t vhodny´ zpu˚sob, jak ru˚znorode´ informace obsazˇene´ v nich podat co nejprˇehledneˇji. V drˇevnı´ch doba´ch tyto pokusy nedopadaly prˇ´ılisˇ u´speˇsˇneˇ, alesponˇ ne z dnesˇnı´ho hlediska. Vyu´stily v neˇkolik za´kladnı´ch zpu˚sobu˚ rˇazenı´, ktere´ se zachovaly spolu s nejslavneˇjsˇ´ımi sbı´rkami dodnes: Pro pra´vnı´ praxi byl dosti teˇzˇko pouzˇitelny´ musnad - sbı´rka rˇazena´ abecedneˇ podle jmen prvnı´ch tradentu˚ v rˇeteˇzci. V musnadech tak vedle sebe stojı´ tematicky u´plneˇ odlisˇne´ tradice, na druhe´ straneˇ ma´ ale tento zpu˚sob rˇazenı´ tu vy´hodu, zˇe poda´va´ uceleneˇjsˇ´ı prˇedstavu o zˇivoteˇ jednotlivy´ch Muhammadovy´ch druhu˚. Trochu podobneˇ vypadal mu ’dzˇam. V tomto druhu sbı´rky se hadı´thy nerˇadily podle prvnı´ho tradenta, ny´brzˇ podle jmen pozdeˇjsˇ´ıch sˇajchu˚, kterˇ´ı je vypra´veˇli. Neˇktere´ mu’dzˇamy pouzˇ´ıvajı´ take´ rozdeˇlenı´ podle na´zvu˚ zemı´ cˇi kmenu˚, o nichzˇ pojedna´valy. Z musnadu nebo mu ’dzˇamu byl odvozen take´ dzˇuz’. Vybı´ral tradice spojene´ osobou jedine´ho Muhammadova druha, takzˇe vlastneˇ vytva´rˇel jeho zˇivotopis, nebo sepisoval vypra´veˇnı´ pocha´zejı´cı´ od jedine´ho sˇajcha. Slovo dzˇuz’ znamenajı´cı´ dı´l nebo kousek ostatneˇ take´ vyjadrˇuje, zˇe tento druh sbı´rek vznikl zkra´cenı´m prvnı´ch dvou. Pozdeˇji se tı´mto termı´nem oznacˇovaly take´ sbı´rky shromazˇd’ujı´cı´ vsˇechny dostupne´ hadı´thy vyjadrˇujı´cı´ se k jedine´mu te´matu. Obsazˇny´ a prˇitom relativneˇ nejprˇehledneˇjsˇ´ı byl dzˇa´mi’, kniha rozdeˇlena´ na tematicky konstantnı´ch za´kladnı´ch osm cˇa´stı´ vycha´zejı´cı´ch ze za´kladu˚ isla´mske´ho pra´va. Nejzna´meˇjsˇ´ım a nejuzna´vaneˇjsˇ´ım prˇ´ıkladem tohoto druhu sbı´rky je Bucha´rı´ho Sahı´h. Obecneˇ se jaky´mkoliv zpu˚sobem systematicky rˇazene´ sbı´rce rˇ´ıkalo musannaf. Teprve kdyzˇ uzˇ existovalo dostatecˇne´ mnozˇstvı´ prvnı´ch cˇtyrˇ druhu˚ sbı´rek, 91
mohly vzniknout jesˇteˇ dalsˇ´ı dva, postavene´ obvykle na kniha´ch zna´meˇjsˇ´ıch sˇajchu˚. Mustachradı´ byl zkra´ceny´m vy´beˇrem neˇktere´ uzna´vane´ delsˇ´ı sbı´rky a nemusel by´t vzˇdy sepsa´n u´myslneˇ jako resume´ toho nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıho. Stejneˇ dobrˇe si ho take´ mohl pro svou vlastnı´ potrˇebu vyrobit student, ktere´mu se nedosta´valo prostrˇedku˚, aby si opatrˇil drahy´ rukopisny´ exempla´rˇ cele´ knihy, a kdyzˇ se pak sa´m stal sˇajchem, prˇedstavovaly jeho vy´pisky ra´zem cenny´ mustachradi pro jeho zˇa´ky. Dochovane´ sbı´rky tohoto typu ovsˇem vznikaly jako dı´la znalcu˚ tradic snazˇ´ıcı´ se vybrat z obsa´hly´ch pracı´ jejich prˇedchu˚dcu˚ to nejpodstatneˇjsˇ´ı. Take´ mustadrik mohl sestavit jen vynikajı´cı´ odbornı´k majı´cı´ obrovske´ znalosti tradic i jejich kritiky. V mustadriku totizˇ doplnˇoval sbı´rku neˇktere´ho z uzna´vany´ch sˇajchu˚ o ty hadı´thy, ktere´ splnˇovaly podmı´nky pravdivosti, jak si je polozˇil autor, ale prˇitom je on sa´m do sve´ knihy nezarˇadil. Sˇajch, ktery´ k neˇktere´ existujı´cı´ sbı´rce sestavoval mustadrik tedy musel mı´t sˇirsˇ´ı znalosti tradic nezˇ jeho prˇedchu˚dce a prˇitom se drzˇet jı´m dane´ metody kritiky. Zu˚sta´val prˇitom sta´le ve stı´nu slavneˇjsˇ´ıho jme´na, takzˇe kdyzˇ se dnes cituje hadı´th od autora neˇktere´ho mustadriku, aby meˇl na´lezˇitou va´hu, nestacˇ´ı rˇ´ıci, kdo ho zapsal, ale hlavneˇ je trˇeba uve´st, cˇ´ı metody kritiky pouzˇil. Takova´ citace pak vypada´ trˇeba takto: Vypra´veˇl Ha´kim al-Najsa´bu´ri podle podmı´nek al-Bucha´rı´ho a Muslima. Noveˇjsˇ´ı doba prˇinesla mozˇnosti prˇehledneˇjsˇ´ıho rˇazenı´ hadı´thu˚. Z piety a z obav prˇed neprˇ´ıpustny´mi inovacemi se klasicke´ sbı´rky sta´le vyda´vajı´ ve stejne´ podobeˇ, v jake´ byly prˇed staletı´mi sestaveny, za´rovenˇ se vsˇak tiskne i mnozˇstvı´ nejru˚zneˇjsˇ´ıch vy´beˇru˚ a antologiı´. Ma´lokdy se v nich uzˇ uva´deˇjı´ kompletnı´ rˇeteˇzce tradentu˚ v drˇ´ıveˇjsˇ´ı podobeˇ. Za zcela postacˇujı´cı´ se pro veˇtsˇinu u´cˇelu˚ pokla´da´ obvykle jen zacˇa´tek a konec isna´du, tedy jme´no sveˇdka uda´losti a sˇajcha, ktery´ tradici proveˇrˇil a zanesl do sve´ sbı´rky. Obsa´hla´ kompendia cˇerpajı´cı´ z dlouhy´ch a neprˇehledny´ch klasicky´ch knih sepisovalo odeda´vna mnoho vy´znamny´ch muslimsky´ch teologu˚. Vyjadrˇovali se tı´m, ktere´ z mnozˇstvı´ tradic vybrali a prezentovali, k proble´mu˚m sve´ epochy. Nezpochybnitelna´ opora kanonizovany´ch tradic jim navı´c poskytovala nutnou za´kladnu, na kterou mohli navazovat vlastnı´mi komenta´rˇi prˇina´sˇejı´cı´mi nove´ mysˇlenky. I dnes vznikajı´ sta´le dalsˇ´ı a dalsˇ´ı vy´bory tradic a promlouvajı´ prˇes neˇ k aktua´lnı´m proble´mu˚m i tak vy´znamne´ osobnosti isla´mske´ho sveˇta zna´me´ na Za´padeˇ, jako ima´m Chomejnı´ nebo Alija Izetbegovicˇ. Co do rozsahu jsou nejoblı´beneˇjsˇ´ımi antologiemi knihy obsahujı´cı´ cˇtyrˇicet podle autora nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch hadı´thu˚. Cˇtyrˇicı´tka je totizˇ mezi muslimy povazˇova´na za magicke´ cˇi spı´sˇe oblı´bene´ cˇ´ıslo, protozˇe azˇ tak velky´ vy´znam jako trˇeba trojce u krˇest’anu˚ nebo sedmicˇce u zˇidu˚ se jı´ neprˇikla´da´. Jediny´ orientalisticky´ prˇ´ıspeˇvek ke studiu tradic, ktery´ prˇijali i muslimsˇtı´ badatele´, je rozsa´hly´ bibliograficky´ rejstrˇ´ık vypracovany´ v Leidenu. S jeho pomocı´ se da´ snadno vyhledat kazˇdy´ z mnoha desı´tek tisı´c hadı´thu˚ obsazˇeny´ch v nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch sbı´rka´ch podle klı´cˇovy´ch slov a tato nesporna´ vy´hoda prˇeva´zˇila nad faktem, zˇe katalog sestavovali prˇeva´zˇneˇ nemuslimove´. V soucˇasne´ dobeˇ se ovsˇem uzˇ isla´mske´ instituce chopily prˇ´ıpravy objemne´ pocˇ´ıtacˇove´ databa´ze, kde bude prˇ´ıstup ke ktere´koliv z uznany´ch tradic nesrovnatelneˇ rychlejsˇ´ı a operativneˇjsˇ´ı. Podobny´m zpu˚sobem uzˇ mnoho let modernı´ muslimsˇtı´ ucˇenci pracujı´ s pocˇ´ıtacˇoveˇ zpracova92
ny´m Kora´nem, anizˇ by to u kohokoliv v isla´mske´m sveˇteˇ vzbuzovalo nevoli. Sbı´rky uzna´vane´ dnes sunnity vznikly vesmeˇs v pru˚beˇhu trˇetı´ho stoletı´ hidzˇry, tedy prˇeva´zˇneˇ v deva´te´m stoletı´ nasˇeho letopocˇtu. Trvalo pak ale jesˇteˇ neˇkolik set roku˚, nezˇ mnozˇstvı´ ostatnı´ch deˇl propadalo sı´ty kritiky. Celkovy´ pocˇet tradic, jezˇ musely odpadnout, se neda´ dost dobrˇe odhadnout, ale urcˇiteˇ je to neˇkolik milio´nu˚. Naprˇ´ıklad Ahmad ibn Hanbal pry´ sa´m shroma´zˇdil trˇi cˇtvrteˇ milionu hadı´thu˚, aby z nich do sve´ knihy posle´ze vybral jako autenticke´ jen cˇtyrˇicet tisı´c. Al-Taja´lusı´ se u´dajneˇ podjal u´kolu sepsat vsˇechny existujı´cı´ tradice, avsˇak zemrˇel, kdyzˇ zaznamenal pouhy´ch sto tisı´c z nich. Jako vsˇeobecneˇ zna´my´ a uzna´vany´ pojem nakonec vstoupilo do poveˇdomı´ muslimske´ho sveˇta „Sˇest knih“. K „Sˇesti kniha´m“ se rˇadı´ dı´la al-Bucha´rı´ho a Muslima nazvana´ shodneˇ Sahı´h, al-Dzˇa´mi’ od al-Tirmidhı´ho a Sunan od Abu´ Da´u´da, al-Nasa´’ı´ho a Ibn Ma´dzˇi. Neˇkterˇ´ı znalci sunny veˇrohodnost Ibn Ma´dzˇi staveˇjı´ o neˇco nı´zˇe a mı´sto neˇj sˇestku doplnˇujı´ o Ma´lika ibn Anase nebo hovorˇ´ı jen o „Peˇti kniha´ch“. V teˇchto sbı´rka´ch jsou podle sunnitsky´ch muslimu˚ obsazˇeny vsˇechny existujı´cı´ spolehliveˇ proveˇrˇene´ a vytrˇ´ıdeˇne´ hadı´thy, ktere´ je mozˇno pouzˇ´ıvat jako podklad pro kteroukoliv oblast isla´mske´ho pra´va a isla´msky´ch veˇd. Prˇesto je i tato ”pravdiva´ sˇestka” jesˇteˇ uvnitrˇ rozdeˇlova´na na vı´ce a me´neˇ veˇrohodne´ sbı´rky. Na nejvysˇsˇ´ım stupni spolehlivosti stojı´ oba Sahı´hy, neboli Pravdive´ sbı´rky, prˇicˇemzˇ al-Bucha´rı´ho jesˇteˇ o neˇco prˇevysˇuje Muslimu˚v. Jeho prestizˇ je tak vysoky´, zˇe by´va´ nazy´va´n „nejdokonalejsˇ´ı knihou po Kora´nu“. Pokud neˇkdo uva´dı´ tradici zaznamenanou jak al-Bucha´rı´m tak i Muslimem, koncˇ´ı svou citaci slovy „na tomto se shodli“ nebo „vypra´veˇli oba sˇajchove´,“ a uzˇ nenı´ nutne´ doda´vat, kdo se shodl, a kterˇ´ı dva sˇajchove´ vypra´veˇli. Takova´ tradice ma´ punc nejvysˇsˇ´ı nezpochybnitelne´ pravosti. Knihy obou sˇajchu˚ dosˇly takove´ va´zˇnosti nejen pro veˇdeckou erudici svy´ch autoru˚, ale take´ kvu˚li prˇ´ısny´m podmı´nka´m, ktere´ musely tradice splnˇovat, aby do nich byly zarˇazeny. Al-Bucha´ri vyzˇadoval, aby sˇajch a jeho zˇa´k byli vzˇdy soucˇasnı´ci a aby zˇa´k od sve´ho ucˇitele naslouchal. Muslim se spokojil s tı´m, zˇe sˇajch a jeho zˇa´k museli by´t soucˇasnı´ky. Abu´ ’ Abdulla´h Muhammad ibn Isma´’ı´l ibn al-Mughı´ra ibn Burdizba al-Bucha´rı´ pry´ byl fenomena´hiı´m znalcem tradic uzˇ od sve´ho deˇtstvı´. Ucˇil se jim od deseti let a tvrdı´ se, zˇe meˇl tak vynikajı´cı´ pameˇt’, zˇe podle nı´ starsˇ´ım spoluzˇa´ku˚m opravoval jejich za´pisky. V sˇestna´cti letech se vydal s matkou a bratrem z rodne´ Strˇednı´ Asie na pout’do Mekky a zu˚stal v Hidzˇa´zu neˇkolik let. Procestoval vsˇechna vy´znamna´ strˇediska studia sunny od Chora´sa´nu azˇ po Egypt a naslouchal pry´ u vı´ce nezˇ tisı´ce sˇajchu˚. Jizˇ jako uzna´vany´ ucˇenec se usadil v Nı´sˇa´pu´ru, ale byl odtud vypuzen, kdyzˇ ho konkurenti, zˇa´rlivı´ na jeho sla´vu a mnozˇstvı´ zˇa´ku˚, narˇkli z hereze, nebot’ ha´jil dogma o nestvorˇenosti Kora´nu. Ani v Bucha´rˇe, kam odesˇel, nenalezl klid pro svou pra´ci. Guverne´r Cha´lid ibn Ahmad al-Dhuhlı´ ho nutil, aby si do jeho pala´ce prˇesteˇhoval svou knihovnu a stal se ucˇitelem jeho synu˚. Al-Bucha´rı´ vsˇak trval na tom, zˇe bude verˇejneˇ vyucˇovat v mesˇiteˇ, a byl nakonec z Bucha´ry vypoveˇzen. Na sklonku zˇivota (194-256 hidzˇry respektive 810-890 n. 1.) se uchy´lil k prˇ´ıbuzny´m do male´ vesnice Chartanku nedaleko Samarkandu a zde dokoncˇil sve´ dı´lo. Hadı´thy, 93
ktere´ zarˇadil do sve´ho Sahı´hu, pry´ vybral z sˇesti set tisı´c tradic a vypra´vı´ se, zˇe nezˇ kazˇdou jednotlivou z nich zapsal, omyl se a vykonal kra´tkou modlitbu se dveˇma pokleknutı´mi. Jeho monumenta´lnı´ dı´lo, zabı´rajı´cı´ v knihovna´ch svy´mi devı´ti svazky obvykle alesponˇ pu˚l metru uva´dı´ na sedm tisı´c tradic s u´plny´mi rˇeteˇzci. Fakticky´ pocˇet je ale nizˇsˇ´ı, u´dajneˇ snad jen asi trˇetinovy´, nebot’ se cele´ hadı´thy nebo jejich cˇa´sti opakujı´ podle toho, k jake´mu te´matu jsou vztazˇeny. Al-Bucha´rı´ postupoval prˇi sestavova´nı´ sbı´rky na svou dobu velmi koncepcˇneˇ. Rozdeˇlil ji podle za´sad isla´mske´ scholastiky tematicky na knihy a kapitoly a kazˇdy´ pojedna´vany´ prˇedmeˇt dokumentoval nejprve versˇi z Kora´nu, pokud neˇjake´ nalezl, a potom hadı´thy. Jeho systematicky´ prˇ´ıstup je videˇt i podle toho, zˇe neˇktere´ kapitoly zu˚staly jen pra´zdny´mi nadpisy. Al-Bucha´rı´ si zrˇejmeˇ nejprve prˇipravil kostru, ale k urcˇity´m te´matu˚m uzˇ bud’ nestihl tradice zapsat, nebo nenalezl takove´, ktere´ by povazˇoval za prave´. Obtı´zˇneˇji se pracuje se Sahı´hem druhe´ho z velky´ch sˇajchu˚, Abu´ al-Husajna Muslima ibn al-Hadzˇdzˇa´dzˇe al-Qusajrı´ho al-Najsa´bu´rı´ho (asi 202-261 hidzˇry respektive 817-875 n. 1.). Da´ se vysledovat, zˇe Muslim sve´ cˇtyrˇi tisı´ce tradic, ktere´ pry´ prosel ze trˇ´ı set tisı´c sebrany´ch prˇi cesta´ch po Ara´bii, Egypteˇ, Sy´rii a Ira´ku, take´ rˇadil podle okruhu˚ isla´mske´ scholastiky. Nepouzˇil vsˇak rozdeˇlenı´ na kapitoly, hadı´thy na´sledujı´ bez prˇerusˇenı´ jeden za druhy´m a take´ se neopakujı´ jako u alBucha´rı´ho, kdyzˇ se prˇejde k jine´mu te´matu. Trochu prˇehledneˇjsˇ´ı podobu dal jeho Sahı´hu azˇ o neˇkolik set let pozdeˇji znalec sunny al-Nawawı´, ktery´ doplnil rozdeˇlenı´ na kapitoly. Za´rovenˇ tı´m ovsˇem hadı´thu˚m doda´va´ vlastnı´ interpretaci, cˇehozˇ se Muslim sa´m pouhy´m sepsa´nı´m bez jaky´chkoliv vysveˇtlujı´cı´ch nadpisu˚ vzdal. Muslim du˚sledneˇji nezˇ al-Bucha´rı´ prˇedkla´da´ cˇtena´rˇi ke kontrole cely´ rˇeteˇzec tradentu˚. Pokud se k neˇmu vypra´veˇnı´ dostalo z vı´ce nezˇ jednoho zdroje, uva´dı´ vsˇechny cesty a isna´dy od sebe pro prˇehlednost oddeˇluje velky´m H - zkratkou arabske´ho tahwı´l - zmeˇna. Rozlisˇuje take´ pecˇliveˇji nezˇ al-Bucha´rı´, jaky´m zpu˚sobem se vypra´veˇnı´ dosta´valo od jednoho tradenta ke druhe´mu, a jen ma´lokdy se uchyluje k obecneˇjsˇ´ım formulacı´m neodra´zˇejı´cı´m prˇesneˇ zpu˚sob prˇenosu. Upozornˇuje i na mı´sta, kde je sice zachova´n vy´znam vypra´veˇnı´, ale dikce nenı´ pu˚vodnı´. Obvykle v takove´m prˇ´ıpadeˇ vkla´da´ obrat „jak svy´mi slovy rˇekl ten a ten“. Muslimu˚v isna´d tedy mu˚zˇe mı´t trˇeba takovouto podobu: Vypra´veˇli mi Zuhajr ibn Harb a ’Abdulla´h ibn Humajd a pravili: Vypra´veˇl na´m ’Abdal-Samad ibn ’Abdal-Wa´rith. H Vypra´veˇl na´m i ’Abd al-Samad ibn al-Wa´rith teˇmito slovy: Vypra´veˇl mi mu˚j otec od me´ho deˇdecˇka od al-Husajna ibn Dhakwa´na odJahji ibn Abu´ Kathı´ra: Zpravil mne Abu´ Salama, zˇe ’Ata´’ ibn Jasa´r ho zpravil, zˇe Zajd ibn Cha´lid al-Dzˇuhani ho zpravil, zˇe sˇeptal ’Uthma´na ibn ’Affa´na a pravil: Vı´sˇ neˇco o tom, jak je to, kdyzˇ muzˇ soulozˇ´ı se zˇenou, anizˇ ejakuluje ?: Informace v tomto prˇ´ıpadeˇ putovala zpu˚sobem naznacˇeny´m na obra´zku 2.1: Isna´d navı´c naznacˇuje, zˇe Zuhajr a ’Abdulla´h sve´ vypra´veˇnı´ prˇedali osobneˇ Muslimovi, zatı´mco jeho dalsˇ´ı informa´tor, ’Abd al-Samad, prˇedna´sˇel za´rovenˇ i pro dalsˇ´ı posluchacˇe. Kromeˇ toho se rˇ´ıka´, zˇe prˇ´ıbeˇh vypra´veˇl vlastnı´mi slovy, takzˇe je zachova´n jen jeho vy´znam a nemusı´ by´t prˇ´ımou citacı´. 94
Muslim Zubajr ibn Harb
‘Abdulláh ibn Humajd ‘Abd as-Samad ibn al-Wárith jeho otec jeho otec Husajn ibn Dhakwán Jahjá ibn Abú Kathír Abú Salama ‘Atá` ibn Jasár Zajd ibn Chálid al-Džuhaní ‘Uthmán ibn Affán
Obra´zek 2.1: Rˇetez tradentu˚. V osobeˇ ’Uthma´na, prˇ´ıslusˇnı´ka prvnı´ generace tradentu˚, rˇeteˇzec konecˇneˇ dospeˇl k cˇloveˇku znale´mu, jak se k tomuto zapeklite´mu proble´mu staveˇl sa´m Muhammad. ’Uthma´n vyda´va´ sve´ sveˇdectvı´ a na´sledujı´cı´ matn by tedy mohl by´t Chazarem cˇi atharem, tradicı´ sahajı´cı´ jen k na´zoru, cˇinu nebo vy´roku neˇktere´ho z nejblizˇsˇ´ıch druhu˚ prorokovy´ch: Pravil Uthma´n: Omyje se, jako se omy´va´ k modlitbeˇ a umyje si i penis. Isna´d vsˇak pokracˇuje jesˇteˇ za matnem doplnˇujı´cı´ veˇtou: Pravil Uthma´n: Slysˇel jsem to od Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. ’Uthma´n se tedy odvola´va´ na to, zˇe dobrozda´nı´ vydal sa´m Muhammad, a cela´ tradice tak naby´va´ kvalit plnohodnotne´ho hadı´thu se vsˇemi na´lezˇitostmi. Do prvnı´ kategorie veˇrohodnosti je kromeˇ Sahı´hu˚ al-Bucha´rı´ho a Muslima zarˇazova´n neˇkdy jesˇteˇ al-Muwatta’ od Ma´lika ibn Anase, prˇestozˇe se jinak jeho sbı´rka obvykle k „Sˇesti kniha´m“ nepocˇ´ıta´. Ma´lik totizˇ generacˇneˇ jesˇteˇ patrˇil spı´sˇe 95
k raneˇjsˇ´ı, druhe´ generaci tradentu˚ a prˇi za´pisu svy´ch vypra´veˇnı´ se dosud nerˇ´ıdil pravidly, ktera´ se vytvorˇila a stala za´vazny´mi azˇ po jeho smrti. Sbı´rka navı´c existuje v mnoha odlisˇny´ch verzı´ch, jak od neˇj prˇecha´zela prˇes vı´ce nezˇ tisı´c dalsˇ´ıch tradentu˚. Al-Muwatta’ take´ u mnoha hadı´thu˚ postra´da´ kompletnı´ nebo dostatecˇneˇ veˇrohodne´ isna´dy. O stupı´nek nı´zˇe ve spektru spolehlivosti stojı´ cˇtyrˇi zby´vajı´cı´ ze „Sˇesti knih“, sbı´rky at-Tirmidhı´ho, Abu´ Da´u´da, an-Nasa´’ı´ho Ahmada ibn Han-bala a Ibn Ma´dzˇi. Kazˇda´ ze „Sˇesti knih“ se veˇnuje trochu jine´ tematice a je zpracova´na poneˇkud odlisˇny´m zpu˚sobem, takzˇe ma´ v neˇcˇem vy´lucˇne´ kvality a je nejvhodneˇjsˇ´ı pro pouzˇ´ıva´nı´ k urcˇity´m u´cˇelu˚m. Znalci tvrdı´, zˇe al-Bucha´rı´ je vhodny´ pro obsa´hle´ studium fiqhu - isla´mske´ scholastiky. U Muslima se ocenˇuje prˇesnost isna´du a to, zˇe nevkla´da´ vlastnı´ komenta´rˇe. At-Tirmidhı´ ma´ by´t nejvy´hodneˇjsˇ´ı pro studium ’Um al-hadı´th, zatı´mco z Abu´ Da´’u´da se da´ nacˇerpat nejvı´ce na´bozˇenskopra´vnı´ch pravidel a norem, na neˇzˇ se soustrˇed’oval jeho za´jem. Ibn Ma´dzˇa je prˇehledneˇ rˇazen z hlediska scholastiky a an-Nasa´´ı sdruzˇuje vı´ce teˇchto rysu˚, anizˇ by neˇktery´ z nich vy´razneˇ prˇevla´dal. Na trˇetı´ mı´sto co do spolehlivosti patrˇ´ı tradice pocha´zejı´cı´ od veˇtsˇ´ıho mnozˇstvı´ sˇajchu˚, jako byli Ibn Abu´ Sˇajba, al-Taja´lusı´, Ibn Humajd, ’ Abd ar-Ra´ziq, al-Bajhaqı´, at-Tabara´nı´ nebo at-Taha´wı´. V jejich sbı´rka´ch se podle teologu˚ nale´za´ mnozˇstvı´ nespolehlivy´ch hadı´thu˚, takzˇe s nimi mu˚zˇe pracovat jen ten, kdo je opravdu dobry´m znalcem tradicionalistiky a doka´zˇe vybrat to male´ procento autenticky´ch. Pokud se neˇkde argumentuje tradicemi z teˇchto sbı´rek, uva´deˇjı´ se spı´sˇe jen jako doplnˇky k vı´ce uzna´vany´m pramenu˚m nebo se nabı´zejı´ jako variantnı´ na´zor. Tisı´ce ostatnı´ch sbı´rek byly cˇasem shleda´ny neveˇrohodny´mi a pro muslimy je neprˇ´ıpustne´ z nich vycha´zet pro na´bozˇenskopra´vnı´ nebo historicke´ u´cˇely. Nenı´ to ostatneˇ ani dost dobrˇe mozˇne´. Prˇeva´zˇna´ veˇtsˇina z nich existovala jen v rukopisne´ podobeˇ a nedochovala se ani do dob, kdy se po isla´mske´m sveˇteˇ rozsˇ´ırˇil knihtisk, ktery´ by jim snad mohl pomoci prˇezˇ´ıt. V rˇadeˇ isla´msky´ch knihoven nicme´neˇ dosud lezˇ´ı zapomenute´ zapra´sˇene´ fascikly obsahujı´cı´ teˇzˇko cˇitelne´ rukopisne´ kopie nezna´my´ch sbı´rek. Zazˇity´ syste´m ovsˇem nepodporuje jejich dalsˇ´ı zkouma´nı´, acˇkoliv se i mezi soudoby´mi sˇajchy uzna´va´, zˇe by neˇktere´ mohly obsahovat dosud nezna´me´ tradice splnˇujı´cı´ podmı´nky pro uzna´nı´ jejich pravdivosti.
2.6
Trˇ´ıdeˇnı´ tradic
Co do veˇrohodnosti byly na same´m pocˇa´tku hadı´thy nejjednodusˇ´ım a nejprˇirozeneˇjsˇ´ım zpu˚sobem deˇleny na dveˇ kategorie: na prave´ cˇili spra´vne´ - sahı´h a neprave´ cˇili odmı´tnute´ - mardu´d. Vzhledem k tomu, jak obrovske´ho pocˇtu dosa´hly a jak komplikovane´ bylo jednoznacˇneˇ stanovit, zda jsou prave´ nebo podvrzˇene´, prosadilo se vsˇak postupem cˇasu rozdeˇlenı´ na trˇi nejza´kladneˇjsˇ´ı druhy tradic: sahı´h, hasan a da ’ı´f. Spra´vnou tradici - hadı´th sahı´ h - definuje tradicionalistika jako takovou, jejı´zˇ isna´d se rˇeteˇzı´ od jednoho spravedlive´ho a prˇesne´ho tradenta ke druhe´mu a dosahuje azˇ k Muhammadovi nebo neˇktere´mu z jeho druhu˚. Rˇeteˇzec v sobeˇ nesmı´ mı´t zˇa´dnou 96
u´chylku ani vadu. Spra´vna´ tradice mu˚zˇe dosı´ci te´to nejvysˇsˇ´ı klasifikace bud’ dı´ky svy´m vlastnı´m kvalita´m a pak je nazy´va´na hadı´th sahı´h li dha´tihi - tradice spra´vna´ sama o sobeˇ, anebo je jejı´ pravost potvrzena jiny´m textem. V takove´m prˇ´ıpadeˇ se jedna´ o hadı´th sahı´h li ghajrihi. Znamena´ to vlastneˇ, zˇe existujı´ dva stejne´ nebo velmi podobne´ prˇ´ıbeˇhy, z nichzˇ jeden nema´ prˇ´ıslusˇny´ proveˇrˇeny´ rˇeteˇzec tradentu˚. Pokud ale druhy´ z nich splnˇuje patrˇicˇna´ krite´ria, dosveˇdcˇuje tı´m i pravost prvnı´ho. Nevyzˇaduje se, aby se spra´vna´ tradice dochovala v doslovne´m zneˇnı´. Postacˇuje, aby byl zachova´n jejı´ vy´znam a smysl, takzˇe cˇasto nale´za´me neˇkolik poneˇkud odlisˇny´ch verzı´ te´hozˇ vypra´veˇnı´, prˇicˇemzˇ vsˇechny jsou oznacˇova´ny jako hadı´th sahı´h. Uvnitrˇ te´to kategorie existuje dalsˇ´ı neprˇehledne´ mnozˇstvı´ nejru˚zneˇjsˇ´ıch podskupin, jak si je vytva´rˇeli jednotlivı´ sˇajchove´. Kuprˇ´ıkladu an-Nawawı´ rozlisˇuje sedm podrobneˇjsˇ´ıch stupnˇu˚ hodnocenı´ spra´vny´ch tradic: Za nejspolehliveˇjsˇ´ı povazˇuje ty, ktere´ do svy´ch sbı´rek zanesli spolecˇneˇ al-Bucha´rı´ a Muslim. Na druhe´m mı´steˇ stojı´ takove´, ktere´ zaznamenal jen al-Bucha´rı´ a na trˇetı´m hadı´thy prˇijate´ jen Muslimem. Dalsˇ´ı trˇi stupneˇ jsou vyhrazeny pro takove´ tradice, ktere´ sice splnˇujı´ krite´ria alBucha´rı´ho a Muslima spolecˇneˇ, a jednotliveˇ al-Bucha´rı´ho a Muslima, ale zˇa´dny´ z obou sˇajchu˚ je do svy´ch knih nezarˇadil. Teprve na poslednı´m mı´steˇ stojı´ hadı´thy klasifikovane´ jako spra´vne´ jiny´mi autory. Do hodnocenı´ mı´ry spra´vnosti se podle individua´lnı´ho prˇ´ıstupu toho ktere´ho ucˇence promı´tala i nescˇetna´ jina´ hlediska. V osme´m stoletı´ sˇajch Ahmad ibn Tajmı´ja naprˇ´ıklad rˇekl: Lide´ znalı´ hadı´thu˚ se shodli, zˇe nejspra´vneˇjsˇ´ı hadı´thy jsou ty, ktere´ vypra´veˇli lide´ v Medı´neˇ, potom lide´ v Basrˇe a potom lide´ v Sy´rii. Abychom Ibn Tajmı´ju usˇetrˇili podezrˇenı´ z nezdrave´ho nacionalismu, je trˇeba rˇ´ıci, zˇe zrovna Syrˇany uzˇ tehdy z prolhanosti obvinˇovali i jinı´ znalci. Veˇtsˇinou se vyzdvihovala spolehlivost tradic pocha´zejı´cı´ch z Mekky a Medı´ny a Jemenu. O neˇco skepticˇteˇji se hodnotila veˇrohodnost hadı´thu˚ z ira´cke´ Basry a Ku´fy, zatı´mco vu˚cˇi syrsky´m zdroju˚m mnoho sˇajchu˚ uzˇ prˇedem da´valo najevo svou nedu˚veˇru. Dobra´ tradice - hadı´th hasan - stojı´ na pomezı´ spra´vnosti, dosud je vsˇak povazˇova´na za prˇijatelnou. Jako prvnı´ tento termı´n pry´ zavedl at-Tirmidhı´ (zemrˇel kolem 275 hidzˇry, respektive 888 nasˇeho letopocˇtu). Dobra´ tradice ma´ mı´t souvisly´ rˇeteˇzec tradentu˚ nezpochybnitelne´ spravedlivosti, jejichzˇ prˇesnost vsˇak mu˚zˇe by´t nizˇsˇ´ı. Zpu˚sob prˇeda´va´nı´ mezi jednotlivy´mi tradenty musı´ by´t, stejneˇ jako u sahı´hu, prost vad a u´chylek. Dobrou tradici je podle teologu˚ jesˇteˇ s klidny´m sveˇdomı´m mozˇne´ pouzˇ´ıvat pro veˇtsˇinu na´bozˇenskopra´vnı´ch u´cˇelu˚. Take´ hasan je rozdeˇlova´n na mnoho dalsˇ´ıch, pomeˇrneˇ neprˇehledny´ch podtrˇ´ıd. Dost cˇasto se jesˇteˇ lze v textech setkat s hodnocenı´m stojı´cı´m na pomezı´ obou teˇchto kategoriı´, s tradicı´ nazvanou hasan sahı´h nebo sahı´h hasan. V za´veˇru citovane´ho hadı´thu˚ tak trˇeba mu˚zˇe sta´t: Vypra´veˇl at-Tirmidhı´ a pravil: dobra´ spra´vna´ tradice. Neznamena´ to tedy, jak se neˇkdy u me´neˇ informovany´ch za´padnı´ch autoru˚ objevuje, zdvojene´ potvrzenı´ veˇrohodnosti, ale naopak jejı´ poneˇkud nizˇsˇ´ı klasifikaci. Trˇetı´ za´kladnı´ kategoriı´ pravdivosti je slaba´ tradice - hadı´th da’ı´f. Definuje 97
se negativneˇ, jakozˇto takovy´ hadı´th, ktery´ nesplnˇuje podmı´nky pozˇadovane´ pro spra´vnou ani dobrou tradici. Obecneˇ o nı´ tedy nelze rˇ´ıci, zˇe je s urcˇitostı´ podvrzˇena´, neda´ se to ale ani vyloucˇit, a proto se nesmı´ pouzˇ´ıvat jako du˚vod nebo du˚kaz pro jakoukoliv na´bozˇenskopra´vnı´ u´vahu. V jejı´m dalsˇ´ım vnitrˇnı´m deˇlenı´ se sˇajchove´ vyzˇ´ıvali nejvı´ce, takzˇe neˇkterˇ´ı rozlisˇujı´ azˇ ke cˇtyrˇem stu˚m podtrˇ´ıd. Z jejich na´zvu˚ by se teoreticky meˇly nechat vycˇ´ıst vsˇechny vady obsazˇene´ v rˇeteˇzci rozebı´rane´ho hadı´thu. Ma´loktera´ sbı´rka nasˇteˇstı´ pracuje s vı´ce nezˇ deseti nejza´kladneˇjsˇ´ımi, ale i jejich kombinova´nı´ obvykle stacˇ´ı k neprˇehlednosti. Ze je hadı´th slaby´, urcˇoval prakticky vy´lucˇneˇ defekt v rˇeteˇzci jeho tradentu˚. Vy´jimecˇneˇ vsˇak se jako doplnˇkova´ metoda pouzˇ´ıvala take´ kritika vlastnı´ho textu. Za slaby´ mohl by´t hadı´th oznacˇen naprˇ´ıklad tehdy, kdyzˇ se v neˇm objevila jazykova´ cˇi vy´znamova´ chyba, dialektismus nebo gramaticka´ neprˇesnost. Podle teologu˚ totizˇ Muhammad vla´dl tou nejcˇistsˇ´ı arabsˇtinou, a pokud se v textu tradice nasˇel podobny´ prohrˇesˇek, zavda´valo to podezrˇenı´ proti cele´ jejı´ pravosti. Take´ neprˇimeˇrˇene´ tresty za drobne´ prohrˇesˇky nebo neprˇedstavitelne´ odmeˇny za ma´lo vy´znamne´ cˇiny mohly by´t prˇ´ıznakem podvrhu. Mnoho vypraveˇcˇu˚, aby si naklonili posluchacˇe, s oblibou kveˇtnateˇ slibovalo veˇcˇnou blazˇenost v rajsky´ch zahrada´ch, pod ktery´mi tecˇou vodnate´ rˇeky, ve spolecˇnosti cˇernooky´ch panen. Pokud se jim meˇlo te´to odmeˇny dostat jen za skutky oznacˇovane´ v isla´mske´m pra´vu jako mandu´b - doporucˇene´, ale nepovinne´ - nebo za to, zˇe upustı´ od u´myslu vykonat makru´h - cˇiny nespra´vne´, ale dosud povolene´, mohla by´t tradice falesˇna´. Stejne´ podezrˇenı´ mohlo padnout i na hadı´th hrozı´cı´ pekelny´m ohneˇm za takove´ prohrˇesˇky, ktere´ podle jiny´ch pramenu˚ isla´mske´ho pra´va tak absolutnı´mu trestu nepodle´haly. Podvrzˇena´ mohla by´t i takova´ tradice, jejı´zˇ obsah se prˇ´ıcˇil zdrave´mu rozumu. Prˇ´ıkladem mu˚zˇe by´t trˇeba hadı´th od ’Abd ar-Rahma´na ibn Zajda ibn Aslama vypra´veˇjı´cı´ o tom, jak archa Noemova konala ritua´lnı´ obcha´zenı´ Ka’by a modlitbu o dvou pokleknutı´ch. Takovy´ zpu˚sob kritiky textu je ovsˇem osˇidny´. Posuzuje-li totizˇ neˇkdo trˇeba za´zraky jako veˇc odporujı´cı´ zdrave´mu rozumu, mu˚zˇe se podle jiny´ch takova´ kritika textu tradice nebezpecˇneˇ prolı´nat s herezı´, nebo dokonce prˇ´ımo s odpadlictvı´m. U neˇktery´ch autoru˚ se jako cˇtvrta´ kategorie klasifikace veˇrohodnosti jesˇteˇ objevuje hadı´th mawdu´’ - podvrzˇena´ tradice. Ve skutecˇnosti uzˇ by se o nı´ ani jako o hadı´thu nemeˇlo mluvit, nebot’ nepatrˇ´ı mezi prameny vytva´rˇejı´cı´ sunnu. Nenı´ jednoduche´ stoprocentneˇ proka´zat jen na za´kladeˇ analy´zy isna´du prˇ´ıpadneˇ kritiky textu, zˇe je tradice falesˇna´. Sˇajchove´, aby se vyhnuli riziku krˇivdy vu˚cˇi tradentu˚m uvedeny´m v rˇeteˇzci, se i u vylozˇene´ jasny´ch prˇ´ıpadu˚ radeˇji alibisticky uchylovali k tomu, zˇe hadı´thu prˇisoudili neˇktery´ z nejnizˇsˇ´ıch stupnˇu˚ slabe´ tradice, cozˇ ji stejneˇ vyrˇadilo z pouzˇ´ıva´nı´. Jen tehdy, kdyzˇ se trˇeba padeˇlatel ke sve´mu cˇinu sa´m prˇiznal, mohl jeho vy´tvor dostat prˇ´ıslusˇny´ cejch a verˇejnost k neˇmu jako k takove´mu prˇistupovala. To ovsˇem musel stihnout, jako naprˇ´ıklad kajı´cny´ Abu´ ’Asma Nu´h ibn Abu´ Marjam. Naproti tomu se pry´ trˇeba ’Abd al-Karı´m ibn Abu´ al-’Awdzˇa´’, st’aty´ za panova´nı´ chalı´fy al-Mahdı´ho guverne´rem Mekky za u´dajnou herezi, stacˇil prˇed popravou uzˇ jen obra´tit k prˇihlı´zˇejı´cı´m a vykrˇiknout: 98
Zasel jsem mezi va´s cˇtyrˇi tisı´ce hadı´thu´, ve ktery´ch zakazuji dovolene´ a dovoluji zaka´zane´! Specificky´ druh tradice prˇedstavuje takzvany´ hadı´th qudsı´ - svata´ tradice. Neˇkdy sejı´ ˇr´ıka´ take´ hadı´th ila´hı´ - tradice Bozˇ´ı - nebo hadı´th rabba´nı´ - tradice Pa´neˇ. Podle´ha´ stejny´m pravidlu˚m proveˇrˇova´nı´ pravosti jako vsˇechny ostatnı´ hadı´thy, pu˚vodcem vy´roku vsˇak nenı´ Muhammad, ny´brzˇ je prˇipisova´n Bohu. Ne vsˇechna zjevenı´, ktera´ Muhammad prˇedna´sˇel, totizˇ byla urcˇena k zarˇazenı´ do Kora´nu. Ani Kora´n se ostatneˇ k muslimu˚m nedosta´val souvisle v takove´ podobeˇ, jak se dnes tiskne. Pokazˇde´, kdyzˇ Muhammad prˇisˇel s novy´mi versˇi, urcˇil take´ za´rovenˇ, na jake´ mı´sto, do ktere´ su´ry, na´lezˇejı´. Jen ma´loktera´ su´ra, jak se kora´nske´ „kapitoly“ nazy´vajı´, byla sesla´na nara´z. Obvykle vznikaly naprˇeska´cˇku po kratsˇ´ıch pasa´zˇ´ıch, neˇkdy i v rozmezı´ mnoha let. Na´zvy a porˇadı´ su´r pak jsou azˇ dı´lem redakcˇnı´ komise poveˇrˇene´ azˇ asi dvacet let po Muhammadoveˇ smrti chalı´fou ’Uthma´nem Kora´n zapsat. Sta´valo se, zˇe Muhammad prˇicha´zel s vy´roky, o ktery´ch sice prohlasˇoval, zˇe jsou vnuknutı´m Bozˇ´ım, ale nepatrˇ´ı do Kora´nu, uzavrˇene´ho samostatne´ho celku. Takove´ promluvy vesˇly do souboru˚ tradic pod oznacˇenı´m hadı´th qudsı´ a zaujı´majı´ zvla´sˇtnı´ postavenı´ na pomezı´ mezi Kora´nem a sunnou. Muslimsˇtı´ teologove´ nejsou zajedno v na´zoru, zda povazˇovat vsˇechny tradice z te´to skupiny za poselstvı´ Bozˇ´ı prˇednesene´ v doslovne´ podobeˇ, anebo zda je v neˇktery´ch prˇ´ıpadech zachova´n jen smysl, ale jejich dikci je dluzˇno prˇipisovat Muhammadovi. Prˇevla´da´ spı´sˇe na´zor, zˇe ani Muhammad nelpeˇl u teˇchto vypra´veˇnı´, narozdı´l od Kora´nu, na tom, zˇe nesmı´ by´t pozmeˇneˇno ani jedine´ jejich pı´smeno, a poda´val je neˇkdy svy´mi slovy dbaje jen, aby zu˚stal vy´znam. Abu´ al-Baqa´’ sˇel dokonce jesˇteˇ da´l a svu˚j na´zor vyja´drˇil slovy: Kora´n je to, co je od Boha skrze cˇiste´ vnuknutı´, zneˇnı´m i vy´znamem, zatı´mco svata´ tradice je to, cˇeho zneˇnı´ je od Posla Bozˇ´ıho, a vy´znam od Boha, skrze inspiraci nebo videˇnı´ ve snu. Ve sbı´rka´ch tradic se tento druh hadı´thu pozna´ tak, zˇe Muhammad prˇesta´va´ by´t objektem, o neˇmzˇ je vyda´va´no sveˇdectvı´, ale sa´m vstupuje jako poslednı´ cˇla´nek do rˇeteˇzce tradentu˚. Na konci isna´du tak stojı´ formulace jako: „Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, v tom, co vypra´vı´ od sve´ho Pa´na,“ nebo „Pravil Alla´h Vznesˇeny´ v tom, co od neˇj vypra´vı´ Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r.“ Vzhledem ke sve´ povaze mı´vajı´ svate´ tradice prˇeva´zˇneˇ formu ka´za´nı´, napomenutı´ nebo podobenstvı´. Objevujı´ se vsˇak mezi nimi i prˇ´ıbeˇhy epicke´ho charakteru vypra´veˇjı´cı´ o zanikly´ch na´rodech a drˇ´ıveˇjsˇ´ıch prorocı´ch. Neˇkdy naopak mı´rˇ´ı hadı´th qudsı´ do budoucnosti a prˇina´sˇ´ı veˇsˇtby a prˇedpoveˇdi. U na´sledujı´cı´ho prˇ´ıkladu tradovane´ho v Muslimoveˇ sahı´hu se teologove´ shodujı´, zˇe jak ve vy´znamu tak i ve zneˇnı´ je beze zmeˇny zachova´no Bozˇ´ı vnuknutı´: Od proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, v tom, co vypra´vı´ od Alla´ha vsˇemohoucı´ho a prˇevelike´ho: 99
Sluzˇebnı´ci moji, sobeˇ jsem zaka´zal nespravedlivost a i mezi va´mi jsem ji ucˇinil zaka´zanou. Nebud’te proto nespravedlivı´! Sluzˇebnı´ci moji, vsˇichni jste bloudı´cı´ kromeˇ toho, koho jsem vedl ja´. Proste mne proto, abych va´m dal vedenı´ spra´vnou cestou! Sluzˇebnı´ci moji, vsˇichni jste hladovı´ kromeˇ toho, koho jsem nasytil ja´. Proste mne tedy, abych va´s nasytil! Sluzˇebnı´ci moji, vsˇichni jste nazı´ kromeˇ toho, koho jsem odeˇl ja´. Proste mne proto, abych va´m dal odeˇv! Sluzˇebnı´ci moji, vsˇichni chybujete nocı´ i dnem a ja´ odpousˇtı´m vsˇechny hrˇ´ıchy. Proste mne proto, abych va´m odpustil! Sluzˇebnı´ci moji, vy mi nikdy nemu˚zˇete ublı´zˇit ani mi nikdy nemu˚zˇete prospeˇt. Sluzˇebnı´ci moji, i kdyby se prvnı´ a poslednı´ z va´s, vsˇichni lide´ i dzˇinove´ mezi va´mi, dali do nejcˇistsˇ´ıho srdce jedine´ho muzˇe z va´s, o nic to nezvy´sˇ´ı me´ drzˇavy. Sluzˇebnı´ci moji, i kdyby se prvnı´ a poslednı´ z va´s, vsˇichni lide´ i dzˇinove´ mezi va´mi, dali do nejzkazˇeneˇjsˇ´ıho srdce jedine´ho muzˇe z va´s, z my´ch drzˇav to nic neubere. Sluzˇebnı´ci moji, i kdyby prvnı´ a poslednı´ z va´s, vsˇichni lide´ i dzˇinove´ mezi va´mi, povstali v jediny´ okamzˇik se svy´mi prosbami a ja´ dal kazˇde´mu cˇloveˇku, ocˇ zˇa´da´, neubralo by to z toho, co ma´m, nezˇ kolik ubere jehla, kdyzˇ se vnorˇ´ı do morˇe. Sluzˇebnı´ci moji.vsˇechny vasˇe skutky va´m scˇ´ıta´m a potom va´m je plneˇ splatı´m. Komu z va´s se dostalo dobra, necht’deˇkuje Bohu, a komu z va´s se dostalo neˇcˇeho jine´ho, necht’to neprˇipisuje nikomu, nezˇ sobeˇ same´mu. Tento velmi hruby´ na´stin rozdeˇlenı´ hadı´thu˚ je jen slaby´m odrazem objemny´ch fasciklu˚ o mnoha dı´lech vroubı´cı´ch zdi isla´msky´ch knihoven. Pro cˇeske´ho cˇtena´rˇe, byt’se serio´zneˇ zaby´va´ isla´mskou problematikou, by vsˇak uzˇ uva´deˇnı´ dalsˇ´ıch podrobnosti nemeˇlo mnoho smyslu. Ve veˇtsˇineˇ publikacı´ isla´mske´ provenience a dokonce i v beˇzˇne´m zˇivoteˇ muslimske´ho sveˇta se nicme´neˇ s pojmy, ktere´ zde byly vysveˇtlova´ny, uzˇ pracuje jako se zna´mou veˇcı´ patrˇ´ıcı´ ke vsˇeobecne´mu prˇehledu a by´va´ neˇkdy slozˇite´ prˇedstavit si jejich pravy´ vy´znam a historicke´ pozadı´. Orientaliste´ prˇistupujı´ k pu˚vodnosti sunny znacˇneˇ skepticky. Muslimskou metodu kritiky tradic na za´kladeˇ proveˇrˇova´nı´ jejich rˇeteˇzce nepokla´dajı´ za dostatecˇnou a objektivnı´. Analyzujı´ spı´sˇe jejich vlastnı´ text a sve´ pochybnosti opı´rajı´ prˇedevsˇ´ım o jazyk a rea´lie neodpovı´dajı´cı´ dobeˇ, do ktere´ je vznik hadı´thu kladen, i o rozpory mezi jednotlivy´mi prˇ´ıbeˇhy.
2.7
Sunna v soucˇasne´ spolecˇnosti
At’ uzˇ se ale na pravost sunny pohlı´zˇ´ı jakkoliv, nikdo nemu˚zˇe zpochybnˇovat jejı´ vy´znam a u´lohu v rea´lne´m zˇivoteˇ muslimu˚. Kdokoliv se pokousˇ´ı pochopit isla´msky´ sveˇt ji musı´ du˚kladneˇ prostudovat, nebot’na nı´ zdaleka nestojı´ jen prakticky´ isla´msky´ kult, jak by se prˇi povrchnı´m pohledu mohlo zda´t, ale tkvı´ v nı´ i vesˇkere´ korˇeny mora´lky a zˇivotnı´ho stylu muslimu˚. Vypra´veˇnı´ sunny vytva´rˇejı´ historicke´ veˇdomı´ 100
muslimu˚ stejneˇ jako se promı´tajı´ do za´sad politicke´ kultury, prˇ´ıstupu k jinoveˇrcu˚m nebo pravidel obchodnı´ch vztahu˚. Kazˇde´mu nemuslimovi, pokud nema´ za´kladnı´ znalost tradic, hrozı´ nebezpecˇ´ı, zˇe se ve styku s muslimem dopustı´, trˇeba neuveˇdomeˇle, nesmazatelne´ ura´zˇky, protozˇe nebude respektovat jeho nejva´zˇeneˇjsˇ´ı hodnoty. Je trˇeba si uveˇdomit, zˇe za´sady dane´ Kora´nem a sunnou povazˇujı´ muslimove´ za jednou provzˇdy dane´ a nedotknutelne´. Jako cely´ isla´m, je pro muslimy i sunna nemeˇnna´ a veˇcˇna´ a velmi nelibeˇ nesou, kdyzˇ lide´, kterˇ´ı o jejı´ podstateˇ nebo dokonce existenci ani nemajı´ povrchnı´ prˇedtavu, kritizujı´ jejı´ projevy z pozice logiky a rozumu. Vliv sunny pronika´ i do nejmensˇ´ıch podrobnostı´ kazˇdodennı´ rutiny. Urcˇuje pozdravy, oslovenı´ nebo usta´lena´ rcˇenı´, zpu˚sob oble´ka´nı´, bonton prˇi stolova´nı´, hygienicka´ pravidla prˇi omy´va´nı´ nebo na toaleteˇ. Stanovı´ prˇesneˇ, jak se ma´ chodit spa´t i vsta´vat, jak proda´vat a kupovat, nebo co se ma´ kterou rukou prova´deˇt. Stavı´ hodnotı´cı´ meˇrˇ´ıtka pro posuzova´nı´ kra´sy, veˇrnosti, prˇa´telstvı´ i poctivosti. Vymezuje pravidla sexua´lnı´ho chova´nı´ stejneˇ jako vza´jemne´ vztahy uvnitrˇ rodiny nebo trˇeba pomeˇr ke zvı´rˇatu˚m. Sunna vytva´rˇ´ı vı´ce cˇi me´neˇ uveˇdomovany´ ra´mec pro mysˇlenı´ muslimu˚ na cele´m sveˇteˇ. Jejı´ vliv je mnohem silneˇjsˇ´ı, nezˇ jak se projevuje trˇeba krˇest’anskohele´nisticka´ tradice v uvazˇova´nı´ Evropanu˚, a v detailech da´va´ isla´mske´mu sveˇtu jednotneˇjsˇ´ı tva´rˇ. V lidovy´ch vrstva´ch se rovneˇzˇ uplatnˇujı´ i loka´lnı´ zvyklosti a obycˇeje, ale mı´stnı´ muslimove´ je obvykle povazˇujı´ za soucˇa´st oficia´lnı´ isla´mske´ tradice. Jejich postoj vycha´zı´ z hluboke´ho prˇesveˇdcˇenı´, zˇe vsˇechno, co se odrazilo v jejich vy´choveˇ, je spra´vne´, tedy isla´mske´. Pu˚vodnı´ isla´mska´ sunna nicme´neˇ i prˇes takove´ u´chylky vytva´rˇ´ı hlavnı´ podstatu spolecˇenske´ho veˇdomı´ milio´nu˚ lidı´ v isla´msky´ch zemı´ch, prˇestozˇe se trˇeba zdajı´ by´t ve vı´rˇe vlazˇnı´ nebo se dokonce vy´imecˇneˇ prˇestali ke sve´mu na´bozˇenstvı´ hla´sit. I cˇloveˇk, ktery´ z muslimske´ho prostrˇedı´ jen pocha´zı´ a ktery´ zˇije dlouhou dobu zda´nliveˇ zcela sveˇtsky´m zpu˚sobem na Za´padeˇ, ma´lokdy u´plneˇ ztratı´ vnitrˇnı´ souna´lezˇitost s hodnotovy´mi sche´maty vycha´zejı´cı´mi ze sunny. Prostrˇednictvı´m studia mnoho set let stary´ch prˇ´ıbeˇhu˚ tedy mu˚zˇeme nejen pozna´vat za´klady isla´mu a rekonstruovat, jak zˇila spolecˇnost primitivnı´ch kocˇovnı´ku˚ a polokocˇovnı´ku˚ pu˚ldruhe´ho tisı´ce let a neˇkolik tisı´c kilometru˚ vzda´lena´. Daleko du˚lezˇiteˇjsˇ´ı je, zˇe teprve skrze neˇ lze nahle´dnout a pochopit take´ milio´ny soucˇasny´ch muslimu˚ na cele´m sveˇteˇ.
3
TEXTY TRADIC
3.1
Filologicka´ pozna´mka
Zvolit z tisı´cu˚ hadı´thu˚ uva´deˇny´ch v „Sˇesti kniha´ch“ strucˇny´, alesponˇ trochu reprezentativnı´ vzorek je nemozˇne´. Uvedene´ prˇ´ıklady mohou ilustrovat spı´sˇe jen jejich styl, nezˇ aby vypovı´daly k jednotlivy´m te´matu˚m. Prvorˇady´m klı´cˇem k jejich vy´beˇru take´ nebyl vy´znam teˇchto okruhu˚ pro isla´mskou veˇrouku a pra´vo, ale snaha, aby byly srozumitelne´ i bez dlouhy´ch komenta´rˇu˚. Pouzˇity´ zpu˚sob prˇekladu mohl dı´ky tomu by´t te´meˇrˇ doslovny´, i kdyzˇ rozhodneˇ 101
nelahodı´ duchu cˇeske´ho jazyka. Jeho cı´lem je vsˇak umozˇnit prˇedstavu, jak origina´lnı´ texty, s nimizˇ se pracuje, vypadajı´, a co mozˇna´ nejveˇrneˇji zachovat sve´ra´znou starobylou formu teˇchto vypra´veˇnı´ vcˇetneˇ stylisticky´ch zvla´sˇtnostı´ pokla´dany´ch u na´s za prohrˇesˇky proti jazykovy´m norma´m. Existujı´cı´ prˇeklady tradic do evropsky´ch jazyku˚ musejı´ by´t obvykle v za´jmu srozumitelnosti volneˇjsˇ´ı. Prˇekladatele´ tı´m tradicı´m v nejednom prˇ´ıpadeˇ nevyhnutelneˇ doda´vajı´ vlastnı´ interpretaci, se kterou se nemusı´ jenoznacˇneˇ souhlasit. Mnohe´ hadı´thy prˇitom mohou mı´t v origina´le neˇkolik vı´ce cˇi me´neˇ odlisˇny´ch vyzneˇnı´ a najde se i dost takovy´ch, ktere´ v dochovane´ podobeˇ objektivneˇ zˇa´dny´ vy´znam neda´vajı´, protozˇe jsou jen u´trzˇkem veˇtsˇ´ıho ztracene´ho celku. Muslimsˇtı´ prˇekladatele´ neˇkdy z u´cty k velky´m postava´m isla´mu mı´rneˇ upravujı´ ty cˇa´sti, ktere´ by podle jejich na´zoru mohly tyto osobnosti znevazˇovat. Tradice tı´m bohuzˇel ochuzujı´ o lidsky´ rozmeˇr. Cˇetbu textu˚ mimo jine´ zteˇzˇuje to, zˇe kdyzˇ v nich vystupuje veˇtsˇ´ı pocˇet postav, cˇasto nenı´ zrˇetelneˇ vyja´drˇeno, ktera´ z osob pra´veˇ hovorˇ´ı nebo o kom. Dokud kolovala tradice v u´stnı´ podobeˇ, tento nedostatek se neprojevil, nebot’ vypraveˇcˇ ho odstranˇoval svy´m prˇednesem. Vysveˇtlujı´cı´ pozna´mky vsˇak jsou do prˇekladu vsunuty jen v nejnutneˇjsˇ´ıch prˇ´ıpadech. Dalsˇ´ı prˇeka´zˇku prˇi vytva´rˇenı´ veˇrne´ho a za´rovenˇ srozumitelne´ho prˇekladu prˇedstavuje velmi u´sporny´ sevrˇeny´ styl vypra´veˇnı´. Tradenti hovorˇ´ı o veˇcech tehdy vsˇeobecneˇ zna´my´ch jen v nejnutneˇjsˇ´ı mı´rˇe nebo v nara´zˇka´ch, ktere´ byly jejich soucˇasnı´ku˚m dostatecˇneˇ jasne´. Strucˇnost hadı´thu˚ je take´ neˇkdy da´na tı´m, zˇe byly pu˚vodneˇ odpoveˇdı´ na neˇcˇ´ı ota´zku nebo cˇa´stı´ rozhovoru, ktery´ se cely´ nezachoval. Problematicky´, ne-li zcela vyloucˇeny´, je styloveˇ odpovı´dajı´cı´ prˇeklad dobovy´ch rea´liı´. Klasicka´ arabsˇtina oply´vala nesmı´rneˇ bohaty´m slovnı´kem odra´zˇejı´cı´m mnoha pestry´mi synonymy tu prˇ´ırodu a spolecˇnost, ve ktere´ Muhammadovi soucˇasnı´ci zˇili. Cˇesˇtina se ovsˇem nejen nevyvı´jela na pousˇtı´ch, v palmovy´ch ha´jı´ch a mezi velbloudy, ale ani v prˇ´ıme´m kontaktu s isla´msky´m na´bozˇenstvı´m, takzˇe cˇasto nezby´va´, nezˇ uzˇ´ıvat opisu˚ a slov jen podobne´ho vy´znamu. S touto stra´nkou ostatneˇ meˇli potı´zˇe dokonce i sami Arabove´ jen neˇkolik set let po vzniku hadı´thu˚. Nezrˇ´ıdka totizˇ nale´za´me prˇ´ımo uvnitrˇ vypra´veˇnı´ pozna´mky toho, kdo ho zapsal, vysveˇtlujı´cı´, co znamena´ to ktere´ slovo, za jeho cˇasu˚ jizˇ pozapomenute´. Na prvnı´ pohled asi nejrusˇiveˇji pu˚sobı´ nezvykle´ cˇleneˇnı´ veˇt. Diakriticka´ zname´nka prˇijalo arabske´ pı´smo teprve neda´vno pod evropsky´m vlivem a do sbı´rek tradic je vydavatelsˇtı´ redaktorˇi podle vlastnı´ u´vahy vlozˇily dodatecˇneˇ azˇ v edicı´ch stary´ch nanejvy´sˇ neˇkolik desı´tek let. Veˇty mezi sebou i vnitrˇneˇ rozdeˇlujı´ cˇa´stice, jejichzˇ prˇeklad za´visı´ vy´hradneˇ na subjektivnı´ interpretaci prˇekladatele. Nesou a kumulujı´ v sobeˇ totizˇ mnozˇstvı´ funkcı´, ktere´ v jiny´ch jazycı´ch i v modernı´ arabsˇtineˇ nahrazujı´ jine´ vy´razove´ prostrˇedky. Tyto cˇa´stice mohou vyjadrˇovat naprˇ´ıklad vztah prˇ´ıcˇiny a na´sledku, ota´zku, cˇasovou posloupnost, zmeˇnu podmeˇtu nebo zdu˚razneˇnı´. Neˇkde se vsˇak take´ mohou cha´pat jen jako indikace zacˇa´tku nove´ veˇty, jako tecˇka nebo cˇa´rka. Podobneˇ v tomto prˇ´ıpadeˇ funguje take´ na na´sˇ vkus neusta´le nadbytecˇneˇ vkla´dany´ vy´raz „pravil“ s vy´znamem pouhe´ho uvozenı´ nove´ veˇty. Nelze proto zave´st u´zus u´plneˇ sjednocujı´cı´ prˇevod teˇchto cˇa´stic do cˇesˇtiny. Tam, kde je to jesˇteˇ u´nosne´, jsou alesponˇ vkla´da´na cˇeska´, mnohdy archaicka´ nebo pro spa´d rusˇiveˇ 102
pu˚sobı´cı´ slova, majı´cı´ imitovat charakter pu˚vodnı´ho textu.
3.2
Texty
Nevelka´ cˇa´st hadı´thu˚ ma´ povahu alegoricky´ch prˇ´ıbeˇhu˚ s mravnı´m vyu´steˇnı´m srozumitelny´m veˇtsˇinou jesˇteˇ dnes a pro na´s. Muhammad v nich svy´m druhu˚m sice obvykle vypra´veˇl o „teˇch, kdo byli prˇed va´mi“, to znamena´ o zasˇly´ch lidech a na´rodech stejneˇ vı´ry, jakou hla´sal on sa´m, ale jejich podstatou jsou ve skutecˇnosti nadcˇasova´ ponaucˇenı´. Od Abu´ ’Abd al-Rahma´na ’Abdulla´ha ibn ’Umara ibn al-Chatta´ba, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe pravil: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe rˇekl: Vysˇli si trˇi lide´ z teˇch, kdo byli prˇed va´mi, azˇ si nasˇli k prˇenocova´nı´ jeskyni a vstoupili do nı´. Z hory se svalil kus ska´ly a zatarasil jim jeskyni. I pravili: Prˇed tou ska´lou va´s veˇru nespası´ nic jine´ho, nezˇ zˇe se budete dovola´vat Boha skrze sve´ dobre´ skutky. I pravil jeden z muzˇu˚: Bozˇe, meˇl jsem starˇicˇke´ rodicˇe a drˇ´ıv nezˇ jim jsem nikomu neda´val vecˇer pı´t - ani ze sve´ rodiny ani ze sve´ cˇeledeˇ. Jednou jsem se vzda´lil, protozˇe bylo potrˇeba drˇevo a vra´til jsem se, azˇ kdyzˇ uzˇ oba spali. Prˇinesl jsem jim jejich vecˇernı´ na´poj, lecˇ shledal jsem, zˇe spı´. Nechteˇl jsem je budit, ale ani da´t pı´t nikomu ze sve´ rodiny ani sve´ cˇeledeˇ, a tak jsem tam zu˚stal - s poha´rem v ruce - a cˇekal, azˇ se vzbudı´, dokud se nerozbrˇeskl u´svit a deˇti mi nezacˇaly narˇ´ıkat u nohou hlady. Tehdy se probudili a vypili si svu˚j vecˇernı´ na´poj. Bozˇe, jestlizˇe jsem to ucˇinil ke spokojenosti tve´ tva´rˇe, odejmi od na´s tuto ska´lu! I odsunula se o neˇco, ale vyjı´t nemohli. A pravil dalsˇ´ı: Bozˇe, meˇl jsem jednu sestrˇenici, ktera´ mi byla nejdrazˇsˇ´ı ze vsˇech lidı´. Chteˇl jsem ji pro sebe, ale ona se mi vzpı´rala, azˇ ji jednou postihl sˇpatny´ rok a ona ke mneˇ prˇisˇla. Dal jsem jı´ sto dvacet dina´ru˚, aby mi byla po vu˚li. Ona to udeˇlala, azˇ jsem si s nı´ uzˇ mohl deˇlat, co jsem chteˇl. Kdyzˇ jsem sejı´ rozlozˇil mezi nohama, pravila: Boj se Boha a nerozlom pecˇet’, nezˇ popravu! I vzda´lil jsem se od nı´, prˇestozˇe pro mne byla nejdrazˇsˇ´ı z lidı´, a nechal jsem jı´ zlato, ktere´ jsem jı´ dal. Bozˇe, jestlizˇe jsem to ucˇinil ke spokojenosti tve´ tva´rˇe, zbav na´s toho, v cˇem se nale´za´me! Tu se ska´la o neˇco odsunula, ale jen tak, zˇe nemohli vyjı´t. Pravil ten trˇetı´: Bozˇe, najal jsem si deˇlnı´ky a dal jim jejich mzdu, krom jedine´ho muzˇe, ktery´ zu˚stavil, co mu patrˇilo, a odesˇel. Jeho mzdu jsem investoval, azˇ se z nı´ stal veliky´ majetek. Tu ke mneˇ po neˇjake´ dobeˇ prˇisˇel a pravil: ’Abdulla´hu, dej mi mou mzdu. Pravil jsem: Vsˇechno, co vidı´sˇ, patrˇ´ı ke tve´ mzdeˇ - velbloudi, kra´vy, ovce i otroci. Pravil: ’Abdulla´hu, neposmı´vej se mi! Pravil jsem: Neposmı´va´m se ti. To vsˇechno si tedy vzal, odvedl, a nic z toho nenechal. Bozˇe, jestlizˇe jsem to ucˇinil ke spokojenosti tve´ tva´rˇe, zbav na´s toho, v cˇem se nale´za´me. Tu se ska´la odsunula a oni vysˇli jdouce. 103
Mezi teˇmi, kdo byli prˇed va´mi, byl jeden muzˇ, jenzˇ zabil devadesa´t deveˇt dusˇ´ı. I ptal se po nejmoudrˇejsˇ´ım cˇloveˇku na zemi, a poslali ho za jednı´m mnichem. Prˇisˇel k neˇmu a rˇekl, zˇe zabil devadesa´t deveˇt dusˇ´ı a zda se z toho mu˚zˇe neˇjak ka´t. On pravil: Ne. Tak ho zabil a dovrsˇil jı´m stovku. Pak se ptal po nejmoudrˇejsˇ´ım lidu na zemi. I poslali ho za jednı´m moudry´m muzˇem a on rˇekl, zˇe zabil sto dusˇ´ı a zda se z toho mu˚zˇe neˇjak ka´t. I pravil, zˇe ano - kdo by se mohl staveˇt mezi neˇj a poka´nı´? Jdi do takove´ a takove´ zemeˇ, tam jsou lide´, kterˇ´ı slouzˇ´ı Bohu vznesˇene´mu. Sluzˇ Bohu s nimi a jizˇ se nevracej do sve´ zemeˇ, nebot’to je zemeˇ zla. I odejel, a kdyzˇ dospeˇl do poloviny cesty, prˇisˇla k neˇmu smrt a pocˇali se o neˇj prˇ´ıt andeˇle´ milosrdenstvı´ a muk. Pravili andeˇle´ milosrdenstvı´: Prˇisˇel kajı´cny´, se srdcem obra´ceny´m k Bohu vznesˇene´mu. Pravili andeˇle´ muk: On veˇru neucˇinil vu˚bec nic dobre´ho. Tu k nim prˇisˇel jeden andeˇl v lidske´ podobeˇ a oni ho ustanovili soudcem mezi sebou. Pravil: Pomeˇrˇte vzda´lenost mezi teˇmi dveˇma zemeˇmi, a ke ktere´ je blı´zˇe, te´ patrˇ´ı. Pomeˇrˇili tedy a shledali ho blı´zˇe k te´ zemi, kterou si prˇa´l. I vzali ho andeˇle´ milosrdenstvı´.Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe slysˇel proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe rˇekl: Bu˚h chteˇl vyzkousˇet trˇi muzˇe z lidu izraelske´ho - malomocne´ho, lyse´ho a slepe´ho - i poslal za nimi andeˇla. Ten prˇisˇel k malomocne´mu a pravil: Co by ti bylo nejmilejsˇ´ı? On rˇekl: Peˇkna´ barva, peˇkna´ ku˚zˇe a aby mne prˇesˇlo to, kvu˚li cˇemu se mne lide´ sˇtı´tı´. I pohladil ho, a opustila ho jeho necˇistota a byla mu da´na peˇkna´ barva. Pravil: A jaky´ majetek by ti byl nejmilejsˇ´ı? On rˇekl: Velbloudi. Nebo rˇekl kra´vy - v tom si tradent nenı´ jist. I byla mu da´na brˇezı´ velbloudice a on rˇekl: Ke´zˇ ti za to bu˚h pozˇehna´! Prˇisˇel k lyse´mu a pravil: Co by ti bylo nejmilejsˇ´ı? On rˇekl: Peˇkne´ vlasy a aby mne prˇesˇlo to, kvu˚li cˇemu se mne lide´ sˇtı´tı´. I pohladil ho, a jeho to opustilo, a byly mu da´ny peˇkne´ vlasy. Pravil: A jaky´ majetek by ti byl nejmilejsˇ´ı? On rˇekl: Kra´vy. I byla mu da´na brˇezı´ kra´va a on rˇekl: Ke´zˇ ti za to bu˚h pozˇehna´! Prˇisˇel ke slepe´mu a pravil: Co by ti bylo nejmilejsˇ´ı? On rˇekl: Aby mi bu˚h navra´til zrak a ja´ videˇl lidi. I pohladil ho a bu˚h mu navra´til zrak. Pravil: A jaky´ majetek by ti byl nejmilejsˇ´ı? On rˇekl: Ovce. I byla mu da´na brˇezı´ bahnice. Rozmnozˇovaly se tamty dveˇ a vrhla i tato, takzˇe ten meˇl u´dolı´ plne´ velbloudu˚, ten u´dolı´ plne´ krav a ten u´dolı´ plne´ ovcı´. Pak prˇisˇel k tomu malomocne´mu ve vlastnı´ podobeˇ a vzezrˇenı´ a pravil: Jsem bedny cˇloveˇk. Na cesteˇ se mi zprˇetrhaly popruhy a nema´m dnes dovola´nı´, nezˇ u Boha a u tebe. Prosı´m teˇ prˇi tom, kdo ti dal tuto peˇknou barvu, peˇknou ku˚zˇi a majetek, o jednoho velblouda, abych se z neˇj mohl na sve´ cesteˇ poteˇsˇit. On rˇekl: Je moc pohleda´vek. Pravil: Jako bych teˇ znal. Neby´val jsi snad chudy´ malomocny´, nesˇtı´tili se teˇ lide´ a neobdaroval teˇ bu˚h? On rˇekl: To ne, ny´brzˇ jsem zdeˇdil majetek jakozˇto nejstarsˇ´ı po nejstarsˇ´ım. Pravil: Jestlizˇe jsi lhal, at’teˇ bu˚h zmeˇnı´ v to, co jsi by´val! I prˇisˇel ve vlastnı´ podobeˇ a vzezrˇenı´ k tomu lyse´mu, pravil mu podobneˇ, jako 104
pravil tamtomu, a on mu odpoveˇdeˇl, jako mu odpoveˇdeˇl tamten. I pravil: Jestlizˇe jsi lhal, at’teˇ bu˚h zmeˇnı´ v to, co jsi by´val! I prˇisˇel ve vlastnı´ podobeˇ a vzezrˇenı´ ke slepe´mu a pravil: Jsem beˇdny´ cˇloveˇk, pocestny´. Na cesteˇ se mi zprˇetrhaly popruhy a nema´m dnes dovola´nı´, nezˇ u Boha a u tebe. Prosı´m teˇ prˇi tom, kdo ti vra´til zrak, o jednu ovci, abych se z nı´ mohl na sve´ cesteˇ poteˇsˇit. On rˇekl: By´val jsem slepy´, lecˇ bu˚h mi vra´til zrak. Vezmi si tedy, co jsi si prˇa´l. Prˇi Bohu, nebudu ti dnes upı´rat nic, co si vezmesˇ pro Boha vsˇemocne´ho a velike´ho. I pravil: Podrzˇ si svu˚j majetek, vzˇdyt’ jste byli jen zkousˇeni a bu˚h byl s tebou spokojen, ale na tve´ druhy se hneˇval! Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Sˇel jeden muzˇ po cesteˇ a dostal silnou zˇ´ızenˇ. I nasˇel si studnu, slezl do nı´ a napil se. Potom vysˇel ven a hle - pes s vyplazeny´m jazykem, ktery´ ze zˇ´ızneˇ zˇral vlhkou zem. I pravil ten muzˇ: Toho psa postihla stejna´ zˇ´ızenˇ, jaka´ prˇedtı´m postihla mne. Sestoupil do studny a naplnil si strˇevı´c vodou. Pak ho uchopil do u´st, aby mohl vyle´zt, a psa napojil. A bu˚h mu podeˇkoval a dal mu odpusˇteˇnı´. Pravili: Posle Bozˇ´ı, ma´me odmeˇnu za na´sˇ dobytek? On pravil: Za kazˇde´ dobro jest odmeˇna. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Videˇl jsem jednoho muzˇe, jak se potlouka´ po ra´ji kvu˚li stromu, ktery´ odsekl z cesty, protozˇe prˇeka´zˇel muslimu˚m. Od an-Nu’ma´na ibn Basˇ´ıra, ke´zˇ je Alla´h spokojen s nı´m i s jeho otcem, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Ten kdo stojı´ v hranicı´ch Bozˇ´ıch a ten, kdo v nich lezˇ´ı, je jako lide´ plavı´cı´ se na kora´bu. Neˇkterˇ´ı se ocitli na palubeˇ a jinı´ v podpalubı´. Kdyzˇ ti dole potrˇebovali vodu, aby se napojili, procha´zeli kolem teˇch nahorˇe. I rˇekli: Kdybychom si v nasˇ´ı cˇa´sti prorazili otvor, neobteˇzˇovali bychom se kvu˚li teˇm nad na´mi. A kdyby je nechali udeˇlat, co chteˇli, pak by zahynuli vsˇichni. A kdyby jim zachytili ruce, zachra´nili by se a zacha´nili by se vsˇichni. Rˇada Muhammadovy´ch vy´roku˚ meˇla veˇsˇtecky´ a viziona´rˇsky´ charakter. Muhammad v neˇktery´ch prˇ´ıpadech prˇedpovı´dal osud jednotlivy´m svy´m druhu˚m, ktere´ prˇedevsˇ´ım zajı´malo, kdo z nich se dostane po smrti do ra´je. Neˇktere´ hadı´thy prorokujı´ i neprˇedstavitelny´ vzestup sla´vy, moci a pocˇtu muslimske´ obce jako celku. Muhammad cˇasto take´ lı´cˇil znamenı´ prˇedcha´zejı´cı´ soudne´mu dni a konci sveˇta, nazy´vane´m neˇkdy prosteˇ Hodina. K nim mimo jine´ patrˇil prˇ´ıchod falesˇne´ho mesia´sˇe - Antikrista ad-Dadzˇdzˇa´la, ru˚zne´ prˇ´ırodnı´ katastrofy a anoma´lie, nesvornost muslimske´ obce a vpa´d my´ticky´ch divoky´ch na´rodu˚ Goga a Magoga. Vy´jimecˇneˇ se najdou i prˇ´ıbeˇhy nety´kajı´cı´ se ani eschatologie ani muslimske´ obce, ktere´ zminˇujı´ uda´losti a jevy ocˇeka´vane´ v budoucnosti. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: 105
Dva druhy lidı´, kterˇ´ı prˇijdou do ohneˇ, jsem nespatrˇil - lid s bicˇi jako kravske´ ocasy, s nimizˇ budou bı´t lidi, a oblecˇene´ nahe´ zˇeny, nakrucujı´cı´ se, skloneˇne´, s hlavami jako hrby velbloudice. Ti jisteˇ nevstoupı´ do ra´je ani neucˇiti jeho vu˚ni, prˇestozˇe je jeho vu˚neˇ cı´tit z takove´ a takove´ vzda´lenosti. Od ’Ata´’ ibn Abu´ Rabba´ha, zˇe pravil: Rˇekl mi Ibn ’Abba´s, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Nema´m ti uka´zat jednu zˇenu z lidı´ ra´je? Rˇekl jsem: Ano. Pravil: Tahleta cˇerna´ zˇena prˇisˇla k prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravila: Trpı´m padoucnicı´ a obnazˇuji se. Pomodli se za mne k Bohu vznesˇene´mu. On pravil: Budesˇli si prˇa´t a budesˇ trpeˇliva´, pak je pro tebe ra´j. A budesˇ-li si prˇa´t, pomodlı´m se k Bohu vznesˇene´mu, aby ti vra´til zdravı´. I pravila: Budu trpeˇliva´. A pravila: Obnazˇuji se, pomodli se tedy k Bohu, abych se neobnazˇovala. Pomodlil se tedy za ni. Pravil Ibn ’Abba´s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Byly mi uka´za´ny na´rody. I uvideˇl jsem proroka a s nı´m skupinku, a proroka a s nı´m jednoho muzˇe a dva muzˇe, i proroka a s nı´m vu˚bec nikoho. Tu mi byly uka´za´ny ohromne´ za´stupy a ja´ si pomyslel, zˇe to je mu˚j lid. Bylo mi ale rˇecˇeno: To je Mojzˇ´ısˇ a jeho lid. Pohled’ vsˇak k obzoru. I vzhle´dl jsem a hle - ohromne´ za´stupy! I bylo mi rˇecˇeno: Toto jest tvu˚j na´rod a je s nimi sedmdesa´t tisı´c teˇch, kdozˇ vstoupı´ do ra´je bez zu´cˇtova´nı´ a bez muk. Pak vstal a vstoupil do sve´ho prˇ´ıbytku. Lide´ se dohadovali o teˇch, kdo vstoupı´ do ra´je bez zu´cˇtova´nı´ a bez muk. Neˇkterˇ´ı pravili: Mozˇna´ to budou ti, kdo byli druhy Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Neˇkterˇ´ı pravili: Mozˇna´ to budou ti, kdo se jizˇ narodili v isla´mu, takzˇe nikdy nic nestaveˇli Bohu narovenˇ. A uva´deˇli i jine´ veˇci. Tu k nim vysˇel Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: Nad cˇ´ım se to dohadujete? I sdeˇlili mu to a on pravil: Jsou to ti, kdo neprova´deˇjı´ zaklı´na´nı´ ani neveˇsˇtı´ z letu pta´ku˚, ny´brzˇ spole´hajı´ na Pa´na sve´ho. Tu povstal ’Ukka´sˇa ibn Muhsin a pravil: Pomodli se k Bohu, aby mne ucˇinil jednı´m z nich. On pravil: Ty jsi jednı´m z nich. Pak povstal jiny´ muzˇ a pravil: Pomodli se k Bohu, abych byl jednı´m z nich. On pravil: ’Ukka´sˇa teˇ v tom jizˇ prˇedesˇel. Od Dzˇa´bira, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe pravil: V den bitvy u Uhudu rˇekl jeden muzˇ prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Vı´sˇ, kde budu, jestlizˇe budu zabit? On pravil: V ra´ji. I odhodil datle, ktere´ meˇl v ruce a bojoval, azˇ byl zabit. Od Zubajra ibn ’Adı´je, zˇe pravil: Prˇisˇli jsme k Anasovi, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, a steˇzˇovali jsme si mu, co na´s potkalo od al-Hadzˇdzˇa´dzˇe. I pravil: Bud’te trpeˇlivı´, nebot’neprˇijde takovy´ cˇas, nezˇ zˇe po neˇm bude jesˇteˇ horsˇ´ı, dokud se nesetka´te se svy´m Pa´nem. To jsem slysˇel od vasˇeho proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. 106
Od matky veˇrˇ´ıcı´ch, Zajnab bint Dzˇahsˇ, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, k nı´ vstoupil ustrasˇen rˇka: Nenı´ boha kromeˇ Alla´ha! Beˇda Arabu˚m pro zlo, jezˇ se jizˇ prˇiblı´zˇilo! Dnes se takhle pootevrˇel val Goga a Magoga. A udeˇlal z palce a ukazova´cˇku kolecˇko. Rˇekla jsem: Posle Bozˇ´ı, cozˇ zahyneme, i kdyzˇ jsou mezi na´mi spravedlivı´? On pravil: Ano, jestlizˇe bude mnoho zla. Od Abu´ Zajda Usa´my ibn Zajda ibn Ha´rithy, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe pravil: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe pravil: V soudny´ den bude cˇloveˇk vzat a vrzˇen do ohneˇ. Vnitrˇnosti mu vyhrˇez nou z brˇicha a on se s nimi bude tocˇit jako osel zaprazˇeny´ do zˇernovu. Cˇeled’ pekelna´ se k neˇmu shroma´zˇdı´ a rˇekne: Hej, ty, co je s tebou? Cozˇ jsi neprˇikazoval chva´lihodne´ a nezakazoval zavrzˇenı´hodne´? A on rˇekne: Tak jest. Prˇikazoval jsem chva´lihodne´, lecˇ nekonal jsem to, a zakazoval jsem zavrzˇenı´hodne´, a konal jsem to. Od Abu´ Hurajry, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Hodina nenastane, dokud cˇloveˇk procha´zeje kolem hrobu nerˇekne: Ke´zˇ bych byl na tve´m mı´steˇ! Od Abu´ Hurajry, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Hodina nenastane, dokud spolu nebudou bojovat dveˇ ohromne´ skupiny, mezi ktery´mi bude ohromny´ boj a jejich na´roky budou stejne´. A dokud nebudou vysla´ni falesˇnı´ lzˇivı´ mesia´sˇove´ - bude jich ke trˇiceti - a nebude kazˇdy´ z nich tvrdit, zˇe je Posel Bozˇ´ı. A dokud nebude veˇdeˇnı´ zavrˇeno. A nebude mnoho zemeˇtrˇesenı´ a cˇas se nescvrkne. A neobjevı´ se vzbourˇenı´ a nebude mnohe´ mordova´nı´ - to je zabı´jenı´. Dokud mezi va´mi nebude tak mnoho majetku, zˇe bohaty´ se bude starat, kdo by prˇijal jeho almuzˇnu, a zˇe kdyzˇ ji nabı´dne, rˇekne ten, komu ji nabı´dne, zˇe ji nepotrˇebuje. A dokud se lide´ nebudou prˇedha´neˇt ve vy´sˇce budov. A dokud cˇloveˇk neprojde kolem hrobu, anizˇ by rˇekl: Ke´zˇ bych byl na tve´m mı´steˇ. A dokud slunce nevyjde tam, kde zapada´. A kdyzˇ vyjde a lide´ ho uvidı´, vsˇichni uveˇrˇ´ı. A to bude, kdyzˇ uzˇ dusˇi jejı´ vı´ra nebude nic platna´, pokud neuveˇrˇila jizˇ prˇedtı´m nebo nekonala svou vı´rou zˇa´dne´ dobro. Hodina jisteˇ nastane, azˇ rozprostrˇou dva muzˇi mezi sebou svu˚j odeˇv, lecˇ nebudou s nı´m spolu obchodovat ani ho nesbalı´. Hodina jisteˇ nastane, azˇ cˇloveˇk nabere mle´ko sve´ velbloudice, lecˇ nepojı´ ho. Hodina jisteˇ nastane, azˇ vymazˇe hlı´nou svou na´drzˇ, lecˇ nebude z nı´ napa´jet. Hodina jisteˇ nastane, azˇ pozvedne jı´dlo ke svy´m u´stu˚m, lecˇ nesnı´ ho. Pravil Abu´ Sa’ı´d: Jednou na´m vypra´veˇl Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, dlouhe´ vypra´veˇnı´ o falesˇne´m mesia´sˇovi. A v tom, o cˇem na´m vypra´veˇl, rˇekl: Falesˇny´ mesia´sˇ prˇijde a bude mu zaka´za´no vstoupit za hradby Medı´ny. Rozlozˇ´ı se proto na solny´ch pla´nı´ch, ktere´ jsou za Medı´nou. Tehdy k neˇmu vyjde jeden muzˇ - a ten bude nejlepsˇ´ı z lidı´, nebo jeden z nejlepsˇ´ıch lidı´ -a rˇekne: Dosveˇdcˇuji, zˇe jsi falesˇny´ mesia´sˇ, jehozˇ prˇ´ıbeˇh na´m Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, 107
vypra´veˇl. A falesˇny´ mesia´sˇ rˇekne: Jak budete mı´nit, jestlizˇe tohoto zabiju a pak ho ozˇivı´m? Budete pochybovat o te´ veˇci? A oni rˇeknou: Ne. I zabije ho a pak ho ozˇivı´. On vsˇak rˇekne: Prˇi Alla´hovi, nevideˇl jsem teˇ zrˇetelneˇji nezˇ dnes. A falesˇny´ mesia´sˇ ho bude chtı´t zabı´t, ale nenabyde nad nı´m moci. Od Abu´ Hurajry, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r pravil: Hodina nenadejde, dokud ze zemeˇ hidzˇa´zke´ nevzejde ohenˇ, ktery´ oza´rˇ´ı sˇ´ıje velbloudu˚m v Busrˇe. V mnoha tradicı´ch Muhammad zakazuje magicke´ praktiky doby prˇedisla´mske´ neveˇdomosti - dı´a´hilı´je. Patrˇilo mezi neˇ drˇ´ıve oblı´bene´ veˇsˇteˇnı´ z rozhozeny´ch kamı´nku˚, pı´sku cˇi jecˇmene, z letu pta´ku˚, z vnitrˇnostı´ obeˇtovane´ho zvı´rˇete z hveˇzd i z dalsˇ´ıch u´kazu˚. Pokus prˇedpovı´dat budoucnost je podry´va´nı´m jednoho ze za´kladnı´ch principu˚ isla´mske´ veˇrouky, totizˇ zˇe budoucnost zna´ a tvorˇ´ı vy´hradneˇ bu˚h a jen vy´jimecˇneˇ o nı´ neˇco prozradı´ svy´m poslu˚m a proroku˚m. Jak rozdı´lneˇ se dajı´ bez znalosti sˇirsˇ´ıch souvislostı´ vykla´dat prˇ´ıcˇiny a pouhe´ vneˇjsˇ´ı projevy sunny ukazujı´ strucˇne´ tradice o chozenı´ v jedne´ boteˇ, cozˇ byl pu˚vodneˇ jeden ze zpu˚sobu˚, jak neˇkoho ocˇarovat. Muhammad chozenı´ v jedne´ boteˇ, jakozˇto pokus o kouzelnictvı´, zakazoval, ale jinak proti neˇmu pochopitelneˇ nic nemeˇl. Isla´m ovsˇem prˇipousˇtı´ existenci magie, nadprˇirozeny´ch bytostı´ a u´kazu˚ a vı´ra v neˇ dokonce tvorˇ´ı jeden z jeho pilı´rˇu˚. Podle rˇady tradic se Muhammad a jeho soucˇasnı´ci setka´vali s andeˇly, dzˇinny, satany i dalsˇ´ımi bytostmi a vzdorovali kouzelnictvı´ nebo ho naopak provozovali. Isla´m vsˇak da´va´ nadprˇirozenu jiny´ ra´mec vyznacˇeny´ prˇedevsˇ´ım absolutnı´ superioritou jedine´ho Boha i v te´to oblasti. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: At’nikdo z va´s nechodı´ v jednom sanda´lu. At’si je obuje spolecˇneˇ, nebo at’si je spolecˇneˇ zuje. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe pravil: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe rˇekl: Prˇetrhne-li se neˇkomu z va´s rˇemı´nek u sanda´lu, at’nechodı´ v tom druhe´m, dokud si ho neopravı´. ´ isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe pravila: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ Od ’A a da´ mu mı´r, neˇkdy chodı´val v jedne´ boteˇ. ´ isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe pravila: Od ’A Ptali se neˇjacı´ lide´ Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na veˇsˇtce a on pravil: Nenı´ na nich nic. I pravili: Posle Bozˇ´ı, neˇkdy na´m veˇru vypra´veˇjı´ neˇco, co je pravda. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Ono slovo z pravdy uchvacuje dzˇin a nasˇepta´va´ ho sve´mu chra´neˇnci do ucha. A oni je smı´cha´vajı´ se stovkou lzˇ´ı. ´ isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe slysˇela Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h Od ’A pozˇehna´ a da´ mu mı´r, jak rˇekl: 108
Veˇru andeˇle´ sestupujı´ z oblak - to jsou mraky - a zminˇujı´ rozhodnutı´ ucˇineˇna´ v nebi. Satan u´kradkem nasloucha´, vyslechne je, vnukne to veˇsˇtcu˚m a oni s tı´m nalzˇou stovku lzˇ´ı, co majı´ ze sebe.Od jedne´ z manzˇelek prorokovy´ch, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe pravil: Od toho, kdo prˇijde k veˇsˇtci, zepta´ se ho na neˇco a uveˇrˇ´ı mu, nebude po cˇtyrˇicet dnu˚ prˇijata modlitba. ´ isˇa, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen: Pravila ’A Abu´ Bakr meˇl otroka, ktery´ mu odva´deˇl danˇ, a Abu´ Bakr z te´ daneˇ jı´dal. Jednou cosi prˇinesl, Abu´ Bakr z toho pojedl a ten otrok mu rˇekl: Vı´sˇ, co to je? Abu´ Bakr pravil: Co to je? On rˇekl: V doba´ch neveˇdomosti jsem jednomu cˇloveˇku veˇsˇtil budoucnost, i kdyzˇ jsem neumeˇl dobrˇe veˇsˇtit - jen jsem mu vyhoveˇl. A on mne potkal a dal mi za to to, co jsi jedl. Tu do sebe Abu´ Bakr vstrcˇil ruku a vyzvra´til vsˇe, co meˇl v brˇisˇe. Pravil Abu´ Sa’ı´d al-Chudrı´: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na´s poslal do Sarı´je. Rozbili jsme ta´bor u jednoho kmene a pozˇa´dali je o pohostinstvı´, ale oni na´s nepohostili. Jejich na´cˇelnı´ka neˇco usˇtklo a oni prˇisˇli a rˇekli: Je mezi va´mi neˇkdo, kdo zaklı´na´ sˇtı´ry? Pravil jsem: Ano, ja´, ale nebudu zaklı´nat, dokud na´m neda´te k jı´dlu skopove´. On rˇekl: Da´m va´m trˇicet koz. Tak jsme se domluvili a ja´ nad nı´m sedmkra´t zarecitoval „Budizˇ Bohu dı´k“ a on se uzdravil. Ty ovce jsme si vzali. Pravil: V nasˇich dusˇ´ıch vsˇak cosi prˇeka´zˇelo, i pravili jsme: nepospı´chejte s tı´m, dokud neprˇijdeme k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Pravil: A kdyzˇ jsme k neˇmu dorazili, zmı´nil jsem se mu o tom, co jsem udeˇlal, a on pravil: Ty jsi neveˇdeˇl, zeje to vskutku zaklı´nadlo? Nechteˇ si ty ovce a nechteˇ z nich podı´l pro mne. ´ isˇa: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byl ocˇarova´n, zˇe Pravila ’A se mu zda´lo, zˇe deˇlal neˇco, co prˇitom neudeˇlal. Azˇ jednoho dne, kdyzˇ byl u mne, vzy´val a vzy´val Boha a pak rˇekl: Cı´tila jsi, ˇ ekla jsem: A co ´ isˇo, zˇe mi bu˚h dal rozhodnutı´ v tom, na co jsem se ho ptal? R ’A to je, Posle Bozˇ´ı? Pravil: Prˇisˇli ke mneˇ dva muzˇi, jeden z nich mi usedl u hlavy a druhy´ u nohou. Pak pravil jeden z nich sve´mu druhovi: Co ma´ ten muzˇ za neduh? Ten rˇekl: Je ocˇarovany´. Pravil: A kdo ho ocˇaroval? Pravil: Zˇid Labı´d ibn al-A’sam z kmene Banu´ Zurajq. Pravil: A cˇ´ım? Pravil: Hrˇebenem, vycˇesany´mi vlasy a pylem samcˇ´ı palmy. Pravil: A kde to je? Pravil: Ve studni Dhu´ Arwa´n. I odesˇel prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, s neˇjaky´mi lidmi ze svy´ch ´ ’isˇe a druhu˚ k te´ studni, podı´val se na ni a nad nı´ byla palma. Pak se vra´til k ’A pravil: Prˇi Alla´hovi, jako by jejı´ voda byla vy´luhem z henny a ta jejı´ palma byla jako hlavy satanu˚. Rˇekla jsem: Posle Bozˇ´ı, vyta´hl jsi to? On pravil: Ne, co se mne ty´cˇe, bu˚h mne jizˇ uzdravil. Oba´val jsem se, aby z toho nevzesˇlo neˇjake´ zlo pro lidi. A dal prˇ´ıkaz, a byla zasypa´na. Pravil Sa’d, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe rˇekl: Kdo si da´ ra´no sedm rozmacˇkany´ch datlı´, neusˇkodı´ mu toho dne zˇa´dny´ jed ani cˇa´ry. 109
Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe nesl za prorokem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, potrˇeby k omy´va´nı´ a k toaleteˇ. A kdyzˇ ho s nimi takto na´sledoval, on pravil: Kdo je to? I rˇekl: Ja´, Abu´ Hurajra. On pravil: Podej mi neˇjake´ kameny, abych se jimi utrˇel, ale nenos mi kosti ani zterˇele´ kosti. Prˇinesl jsem mu kameny - nesl jsem je v cı´pu odeˇvu - azˇ jsem je polozˇil vedle neˇj. Pak jsem se vzda´lil, dokud neskoncˇil. I sˇel jsem za nı´m a rˇekl jsem: Co je s kostmi a se zterˇely´mi kostmi? On pravil: To patrˇ´ı k potraveˇ dzˇinu˚. Prˇisˇlo ke mneˇ totizˇ poselstvo dzˇinu˚ z Nası´bajnu - jak kra´snı´ jsou to dzˇinove´ - a pozˇa´dali mne o odpadky. I pomodlil jsem se za neˇ k Bohu, aby nikdy neprosˇli kolem zˇa´dne´ kosti ani zterˇele´ kosti, anizˇ by na nı´ nasˇli potravu. Pravil ’Umar ibn al-Chatta´b, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Kdyzˇ jsme jednoho dne sedeˇli u Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇisˇel k na´m jaky´si muzˇ ve velice bı´le´m odeˇvu, velice cˇerny´ch vlasu˚, na ktere´m nebyla videˇt zˇa´dna´ stopa cestova´nı´ a nikdo z na´s ho neznal. Usedl k prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, oprˇel se svy´mi koleny o jeho kolena, polozˇil mu dlaneˇ na stehna a pravil: Muhammade, zprav mne o isla´mu. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Isla´m je, abys vyzna´val, zˇe nenı´ Boha kromeˇ Alla´ha a zˇe Muhammad je Posel Bozˇ´ı, abys konal modlitbu, da´val almuzˇnu, drzˇel pu˚st v ramada´nu a vykonal pout’ k Domu, ma´sˇ-li k tomu prostrˇedky. On rˇekl: Pravdu dı´sˇ. I podivili jsme se, zˇe se ho vypta´va´ a pak potvrzuje, zˇe je to pravda. Rˇekl: zprav na´s o vı´rˇe. Pravil: Abys veˇrˇil v Boha a jeho andeˇly, jeho knihy, jeho posly, v soudny´ den a abys veˇrˇil v osud v jeho dobre´m i zle´m. On rˇekl: Pravdu dı´sˇ. Rˇekl: A zprav mne o spra´vne´m kona´nı´. Pravil: Abys uctı´val Boha, jako bys ho videˇl, a nevidı´sˇ-li ho, jako by videˇl on tebe. Rˇekl: A zprav mne o Hodineˇ. Pravil: Dota´zany´ nevı´ vı´ce nezˇ ten, kdo se ta´zˇe. Rˇekl: Zprav mne tedy o jejı´ch znamenı´ch. Pravil: Azˇ otrokyneˇ porodı´ svou panı´, azˇ uvidı´sˇ bose´ a nahe´ beˇdne´ pastevce prodle´vat v budova´ch. On pak odesˇel a ja´ tam dlouho zu˚stal. On pak pravil: Vı´sˇ, ’Umare, kdo se to vypta´val? Rˇekl jsem: Bu˚h a jeho posel to veˇdı´ nejle´pe. Pravil: To byl Gabriel, jenzˇ prˇisˇel, aby va´s poucˇil o veˇcech vasˇeho na´bozˇenstvı´. Mezi tradice o cˇarodeˇjnictvı´ cˇa´stecˇneˇ na´lezˇ´ı i Muhammadovy vy´roky, co se ma´ a co se nesmı´ rˇ´ıkat. Sı´la a va´ha slova byla v Muhammadoveˇ dobeˇ mnohem veˇtsˇ´ı, nezˇ si vu˚bec doka´zˇeme prˇedstavit, a hadı´thy ty´kajı´cı´ se rˇecˇnictvı´ stojı´ na pomezı´ umeˇnı´, magie, zdvorˇilosti a zbozˇnosti. I kdyzˇ je jich velmi mnoho, jsou cˇasto neprˇelozˇitelneˇ, neboje prˇeklad obtı´zˇneˇ pochopitelny´. Prˇesto je vhodne´ alesponˇ neˇkolik z nich uve´st, protozˇe Muhammadu˚v prˇ´ıklad neusta´le silneˇ ovlivnˇuje styly a klisˇe´ v rˇecˇi muslimu˚. Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe: Prˇisˇli neˇjacı´ 110
dva muzˇi z Vy´chodu a promluvili. Lide´ byli okouzleni kra´sou jejich rˇecˇi a Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Je veˇru mezi kra´sny´mi rˇecˇmi i cˇarodeˇjnictvı´. Nebo: Neˇktera´ kra´sna´ rˇecˇ je cˇarodeˇjnictvı´.Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Vznesˇeny´ bu˚h va´m veˇru zaka´zal prˇ´ısahat prˇi vasˇich prˇedcı´ch. Kdo prˇ´ısaha´, at’ prˇ´ısaha´ prˇi Alla´hovi, nebo at’mlcˇ´ı. Pravil ’Abd al-Rahma´n ibn Samra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Neprˇ´ısahejte prˇi modla´ch ani prˇi svy´ch prˇedcı´ch. Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe slysˇel jednoho muzˇe, jak rˇ´ıka´: Ne, prˇi Ka’beˇ! Pravil Ibn ’Umar: Neprˇ´ısahej prˇi nicˇem, nezˇ prˇi Alla´hovi! Slysˇel jsem totizˇ Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe pravil: Kdo prˇ´ısaha´ prˇi neˇcˇem jine´m nezˇ prˇi Alla´hovi, je neveˇrˇ´ıcı´ nebo modlosluzˇebnı´k. Pravil Burajda, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Nerˇ´ıkejte pokrytci pa´n, nebot’ kdyby byl pa´nem, rozhneˇvali byste sve´ho Pa´na vsˇemocne´ho velike´ho. Od Dzˇa´bira, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vstoupil k Umm al-Sa´’ib - nebo k Umm al-Musajjib - a pravil: Co je ti, Umm al-Sa´’ib - nebo Umm al-Musajjib - zˇe se trˇesesˇ? Rˇekla: Ma´m horecˇku, ke´zˇ jı´ bu˚h nepozˇehna´! On pravil: Nenada´vej na horecˇku, nebot’odna´sˇ´ı chyby synu˚ cˇloveˇka, jako kdyzˇ kova´rˇsky´ meˇch vyfukuje necˇistoty ze zˇeleza. Pravil Abu´ Mundhir Ubajj ibn Ka’b, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Nenada´vejte na vı´tr. Kdyzˇ uvidı´te neˇco, co nema´te ra´di, rˇekneˇte: Bozˇe, prosı´me teˇ o dobre´ z tohoto veˇtru a o dobre´, co je v neˇm, a o dobre´, co mu bylo prˇika´za´no. Utı´ka´me se k tobeˇ prˇed zlem tohoto veˇtru a zlem, ktere´ je v neˇm, a zlem, ktere´ mu bylo prˇika´za´no. Pravil Ibn ’Umar, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Rˇekne-li muzˇ sve´mu bratru: „Ty neveˇrˇ´ıcı´!“ postihne to jednoho z nich. Bud’ je to tak, jak rˇ´ıka´, nebo se to obra´tı´ proti neˇmu. Od Sulajma´na ibn Sarada, zˇe jeden muzˇ z druhu˚ prorokovy´ch pravil: Nada´vali si dva muzˇi prˇed prorokem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a jeden z nich se rozzlobil a jeho hneˇv zesı´lil natolik, zˇe mu opuchla a zmeˇnila se tva´rˇ. I pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Zna´m veˇru jedno slovo. Kdyby ho rˇekl, opustilo by ho to, co ma´. Jeden muzˇ se k neˇmu odebral a sdeˇlil mu, co prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil. Rˇekl: Hledej u Boha ochranu prˇed satanem. A on pravil: Vidı´sˇ na mneˇ neˇco sˇpatne´ho? Jsem bla´zen a ma´m odejı´t? Od Abu´ Uma´my, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kdyzˇ skoncˇil s jı´dlem a kdyzˇ se zvedal od prostrˇene´ho ubrusu, rˇ´ıkal jedenkra´t: Chva´la Bohu, 111
ktery´ na´s nasytil a napojil, neodmı´tnutelne´mu a nepopiratelne´mu. A jedenkra´t pravil: Tobeˇ budizˇ chva´la, Pane na´sˇ, neodmı´tnutelny´, neopustitelny´, Pane na´sˇ, bez neˇhozˇ se nelze obejı´t. Pravil Zajd ibn Cha´lid, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, s na´mi u al-Hudajbı´je hned po nocˇnı´m desˇti konal rannı´ ˇ ekli: Bu˚h a modlitbu. Kdyzˇ odesˇel, prˇisˇel k lidem a pravil: Vı´te, co rˇekl va´sˇ Pa´n? R jeho posel to veˇdı´ nejle´pe. Pravil: Rˇekl: Z my´ch sluzˇebnı´ku˚ se zra´na stali ti, kdo ve mne veˇrˇ´ı, a ti, kdo ve mne neveˇrˇ´ı. Pokud jde o toho, kdo rˇekl: Zaprsˇelo na na´s dı´ky Bohu a jeho milosrdenstvı´, ten ve mne veˇrˇ´ı. A pokud jde o toho, kdo rˇekl: Zaprsˇelo na na´s z toho a onoho, ten ve mne neveˇrˇ´ı - ten uctı´va´ hveˇzdy. Na pomezı´ bontonu a magie jsou take´ Muhammadovy prˇ´ıkazy, ktera´ cˇinnost se ma´ prova´deˇt kterou rukou. Zda´lo by se, zˇe urcˇenı´ leve´ ruky k necˇisty´m veˇcem je pouze hygienicke´’ opatrˇenı´, neby´t zdu˚vodneˇnı´, zeje to ruka a strana satanova, podporˇene´ho i hadı´thy o za´zracˇne´m ochromenı´ cˇloveˇka, ktery´ jedl levicı´. Toto vymezenı´ je trvale´ a podat naprˇ´ıklad z neznalosti muslimovi neˇco levou rukou, mu˚zˇe by´t cha´pa´no jako nevychovanost nebo dokonce ura´zˇka. Od Anase, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Plivanec v mesˇiteˇ je hrˇ´ıch a vykoupenı´m z neˇj je ho zahrabat. ´ ’isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe kdyzˇ Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ Od ’A a da´ mu mı´r, uvideˇl na cˇelnı´ steˇneˇ mesˇity smrkanec nebo plivanec nebo hlen, setrˇel ho. Od Anase, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Tyto mesˇity se veˇru nehodı´ ani k mocˇenı´ ani pro necˇistotu, ny´brzˇ jsou pro modlitbu k Bohu vznesˇene´mu a pro prˇedna´sˇenı´ Kora´nu. Pravil Abu´ ’Alı´ Suwajd ibn Muqarrin, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Byl jsem sedmy´m ze sedmi synu˚ Muqarrinovy´ch a nemeˇli jsme, nezˇ jednu sluzˇebnou. Nejmladsˇ´ı z na´s ji uhodil do tva´rˇe a kvu˚li tomu na´m Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇika´zal, abychom ji propustili na svobodu. Pravil Abu´ Mas’u´d al-Badrı´, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Uderˇil jsem jednoho sve´ho slouzˇ´ıcı´ho bicˇem, kdyzˇ tu za sebou slysˇ´ım jaky´si hlas: Veˇz, Abu´ Mas’u´de! Jak jsem byl rozzloben, nerozumeˇl jsem tomu hlasu. A kdyzˇ se ke mneˇ prˇiblı´zˇil, hle - Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a rˇ´ıka´: Veˇz, Abu´ Mas’u´de, zˇe bu˚h ma´ veˇru nad tı´mto chlapcem veˇtsˇ´ı moc nezˇ ty! I pravil jsem: Po tomhle uzˇ nikdy neuderˇ´ım zˇa´dne´ho otroka. Od Abu´ Sa’ı´da al-Chudrı´ho, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Vytrˇ´ıhejte se poseda´va´nı´ na ulicı´ch. Pravili: Posle Bozˇ´ı, nema´me kde jinde sedeˇt. Povı´da´me si na nich. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: 112
Kdyzˇ nechcete sedeˇt jinde, dejte ulici, co jı´ na´lezˇ´ı. Pravili: Co na´lezˇ´ı ulici, Posle Bozˇ´ı? Pravil: Odvracet zrak, stranit se nepravostı´, odpovı´dat na pozdrav a kona´nı´ dobre´ho a bra´neˇnı´ zle´mu. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Bohu nejmilejsˇ´ı mı´sta jsou mesˇity a Bohu nejodporneˇjsˇ´ı mı´sta jsou trhy. Od Dzˇa´bira, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇika´zal olizovat prsty a na´dobı´ a pravil: Vy veˇru nevı´te, co z toho je pozˇehna´nı´m. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Kdyzˇ neˇkomu z va´s upadne sousto, at’ho vezme, odstranı´ z neˇj to sˇpatne´ a snı´ ho. At’ho nenecha´va´ satanovi a at’si neotı´ra´ ruku sˇa´tkem, dokud si neolı´zal prsty, nebot’nevı´, kde je v jeho jı´dle pozˇehna´nı´. Pravil ’Umar ibn Abu´ Salama, to je syn Umm Salama, manzˇelky prorokovy, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Jedl jsem jednou s Poslem Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, neˇjake´ jı´dlo, a dal jsem se do jedenı´ z ru˚zny´ch mis. I pravil mi Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Jez z toho, co je u tebe! Od Anase, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe jeden muzˇ sˇmı´roval otvorem prˇ´ıbytky prorokovy, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Ten se zvedl proti neˇmu a vyzra´l na neˇj tı´m, zˇe ho pı´chl. Pravil Dzˇa´bir: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo pojedl z tohoto - poprve´ rˇekl cˇesnek, potom rˇekl cˇesnek, cibule a divoka´ cibule - at’ se k na´m neprˇiblizˇuje v mesˇiteˇ. Od Alı´ho, zˇe pravil: Bylo zaka´za´no jı´st cˇesnek, kromeˇ varˇene´ho. Snad nejcˇasteˇji porusˇovany´ Muhammadu´v za´kaz je za´kaz zobrazovat zˇive´ bytosti. Muslimsˇtı´ teologove´ se neˇkdy snazˇ´ı ospravedlnˇovat jeho dnesˇnı´ neusta´le´ prˇekracˇova´nı´ tak, zˇe za´kaz byl mı´neˇn jen pro trojrozmeˇrna´ zobrazenı´, hadı´thy vsˇak nic takove´ho nepotvrzujı´. Omluvu by mohli nale´zt spı´sˇe v tom, zˇe v prˇeva´zˇneˇ kocˇovnicke´ spolecˇnosti slouzˇila zobrazenı´ te´meˇrˇ vy´lucˇneˇ jako modly, tı´m by ale prˇipousˇteˇli cˇasovou omezenost sunny. Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Veˇru ti, kdo deˇlajı´ zobrazenı´, budou v soudny´ den mucˇeni. Bude jim rˇecˇeno: Ozˇivte to, co jste stvorˇili! Pravila ’Aisˇa, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇisˇel z jake´si cesty a ja´ jsem si mezitı´m pokryla jeden schu˚dek prˇehozem, na neˇmzˇ byla zobrazenı´. Kdyzˇ to Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, 113
´ isˇo, lide´ nejsilneˇji mucˇenı´ v soudny´ den jsou spatrˇil, tva´rˇ se mu zbarvila a pravil: ’A ti, kdo napodobujı´ stvorˇenı´ Bozˇ´ı! Pravila: Tak jsme ho roztrhali a udeˇlali z neˇj jednu nebo dveˇ podusˇky. Pravil Ibn ’Abba´s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe pravil: Kazˇdy´, kdo deˇla´ zobrazenı´, je v ohni. Kazˇde´mu zobrazenı´, ktere´ udeˇlal, je ucˇineˇna dusˇe a ta ho v pekle mucˇ´ı. Pravil Ibn ’Abba´s: A nenı´-li zbytı´, abys ho udeˇlal, pak zhotov strom nebo neˇco, v cˇem nenı´ duch. Pravil Ibn ’Abba´s: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe pravil: Tomu, kdo na tomto sveˇteˇ ucˇinil zobrazenı´, je v soudny´ den prˇika´za´no, aby do neˇj vdechl ducha, a on ho vdechnout nedoka´zˇe. Pravil Abu´ al-Hajja´dzˇ ibn Husajn: Rˇekl mi ’Alı´ ibn Abu´ Ta´lib, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Cozˇ teˇ nema´m naba´dat k tomu, k cˇemu mne naba´dal Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r? Abys nenecha´val zobrazenı´, anizˇ je znicˇ´ısˇ, a pysˇnou hrobku, anizˇ ji srovna´sˇ se zemı´. ´ isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe Umm Habı´ba a Umm Salama se Od ’A zminˇovaly o neˇjake´m kostele, ktery´ videˇly v Habesˇi a ve ktere´m byly obrazy. Zmı´nily to prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a on pravil: Oni jsou veˇru takovı´, zˇe kdyzˇ je mezi nimi spravedlivy´ muzˇ a zemrˇe, postavı´ na jeho hrobeˇ mesˇitu a vymalujı´ v nı´ tyhle obrazy. Tihle jsou v soudny´ den u Boha nejodporneˇjsˇ´ımi stvorˇenı´mi. Od Ibn Talhy, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Andeˇle´ nevstupujı´ do domu, ve ktere´m je pes nebo zobrazenı´. Kromeˇ psu˚ povazˇovany´ch ritua´lneˇ za natolik necˇiste´, zˇe se jich sˇtı´tı´ i andeˇle´, se Muhammad v nejednom vy´roku zminˇuje i o jiny´ch zvı´rˇatech. Je pozoruhodne´, zˇe i kdyzˇ byl jeho vztah k nim rozhodneˇ dalek nasˇeho pomeˇru k doma´cı´m mazlı´cˇku˚m, prˇ´ısneˇ zakazoval jejich try´zneˇnı´ a prˇizna´val jim velkou mı´ru ochrany. ´ ’isˇa, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen: Pravila ’A Gabriel, budizˇ s nı´m mı´r, prˇislı´bil Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na neˇjakou hodinu, zˇe k neˇmu prˇijde. Ona hodina nastala, on vsˇak neprˇisˇel. Pravila: V ruce meˇl hu˚l, i odhodil ji z ruky a pravil: Bu˚h neporusˇuje svu˚j slib ani jeho poslove´. Pak se obra´til a hle - pod jeho lu˚zˇkem lezˇ´ı pes. Pravil: Kdy vesˇel ten pes? Rˇekla jsem: Prˇi Alla´hovi, neveˇdeˇla jsem o neˇm. Vydal tedy prˇ´ıkaz a pes byl vyhna´n. I prˇisˇel k neˇmu Gabriel, budizˇ s nı´m mı´r, a Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Dal jsi mi slib a ja´ na tebe cˇekal, avsˇak ty jsi ke mneˇ neprˇisˇel. 114
On rˇekl: Ten pes ve tve´m domeˇ mi zabranˇoval. My veˇru nevstupujeme do domu, ve ktere´m je pes nebo zobrazenı´. Pravil Ibn ’Umar, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe rˇekl: Kdo si drzˇ´ı psa - kromeˇ lovecke´ho nebo pastevecke´ho psa - tomu z jeho odmeˇny kazˇdy´ den ubydou dva kara´ty. Pravil Ibn ’ Abba´s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, spatrˇil osla ocejchovane´ho na tva´rˇi a zavrhl to. Pravil: Prˇi Alla´hovi, neoznacˇkuji ho, nezˇ na nejvzda´leneˇjsˇ´ım mı´steˇ od tva´rˇe. Porucˇil prˇive´st sve´ho osla a ten meˇl cejch vypa´leny´ na zadku. On byl prvnı´, kdo vypaloval cejch na zadek. Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Jedna zˇena byla mucˇena kvu˚li kocˇce, protozˇe ji zavrˇela, azˇ umrˇela. Za to se dostala do ohneˇ. Nekrmila ji ani ji nenapa´jela, kdyzˇ ji zavrˇela, ani ji nenechala, aby se nakrmila z pozemske´ haveˇti. Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe sˇel kolem neˇjaky´ch mladı´ku˚ z kmene Qurajsˇovcu˚, kterˇ´ı vzali pta´ka a strˇ´ıleli do neˇj svy´mi sˇ´ıpy. Kdyzˇ uvideˇli Ibn ’Umara, rozprchli se. Ibn ’Umar rˇekl: Kdo to udeˇlal? Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, veˇru proklel toho, kdo si vzal neˇco, v cˇem je duch, za tercˇ. Tradic vyjadrˇujı´cı´ch se k tomu, co muslim ma´ a co nesmı´ nosit, cˇ´ım se ma´ parfe´movat, jake´ ozdoby jsou prˇ´ıpustne´ nebo jak ma´ vypadat jeho u´cˇes a vous, je nesmı´rneˇ mnoho. Neˇktere´ vyjadrˇujı´ Bozˇ´ı prˇ´ıkazy, jine´ jen odra´zˇejı´ Muhammadu˚v osobnı´ vkus. V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ vsˇak z na´rodopisne´ho hlediska barviteˇ ilustrujı´ detaily zˇivota tehdejsˇ´ı spolecˇnosti. Dozvı´da´me se z nich, zˇe Muhammadovi soucˇasnı´ci svy´m deˇtem po u´mrtı´ v rodineˇ deˇlali punkerske´ u´cˇesy nebo zˇe zˇeny se pro veˇtsˇ´ı kra´su tetovaly, brousily si mezi prˇednı´mi zuby mezeru a vyra´beˇly prˇ´ıcˇesky. Je z nich videˇt i tolerance isla´msky´ch regulı´, ktere´ kuprˇ´ıkladu na jedne´ straneˇ neprˇipousˇteˇjı´ uzˇ´ıva´nı´ drahy´ch kovu˚ a hedva´bı´ z rozmarˇilosti, a na druhe´ straneˇ je povolujı´, je-li to nutne´ ze zdravotnı´ch du˚vodu˚. Pravil Ibn ’Umar, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zaka´zal u´cˇes na kohouta. Pravil Ibn ’Umar: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, spatrˇil jednoho hocha, ktere´mu oholili cˇa´st vlasu˚ z hlavy a cˇa´st nechali, a zaka´zal jim to. Pravil: Oholte ji celou, anebo ji celou nechteˇ. Pravil ’ Alı´, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zaka´zal, aby si zˇena holila hlavu. 115
Od Asma´’, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe se jedna zˇena ta´zala proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravı´c: Posle Bozˇ´ı, ma´ dcera byla stizˇena spalnicˇkami a prorˇ´ıdly jı´ vlasy. Ja´ jsem ji provdala - ma´m jı´ ted’ prˇiveˇsit vlasy? On pravil: Ke´zˇ Alla´h prokleje tu, ktera´ prˇiveˇsˇuje vlasy i tu, ktera´ si vlasy naveˇsˇuje! Od Ibn ’Umara, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, proklel tu, ktera´ vlasy prˇiveˇsˇuje, i tu, ktera´ je ma´ prˇiveˇsˇene´, a tu, ktera´ tetuje, i tetovanou. Od ’Abdulla´ha, zˇe bu˚h proklel ty, ktere´ tetujı´, i tetovane´, ty, ktere´ si vytrha´vajı´ chloupky i ty, ktere´ si kvu˚li kra´se pilujı´ zuby a meˇnı´, co stvorˇil bu˚h vznesˇeny´. Jak bych nemeˇl proklı´nat toho, koho proklel prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. A je v knize Bozˇ´ı: To, co va´m prˇina´sˇ´ı posel, toho se drzˇte! Od deˇda ’Amra ibn Sˇit’ajba, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Nevytrha´vejte sˇediny, vzˇdyt’jsou v soudny´ den sveˇtlem muslima. Pravil Ibn ’ Abba´s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, proklel ty z muzˇu˚, kterˇ´ı se snazˇ´ı podobat zˇena´m, a ty z zˇen, ktere´ se snazˇ´ı podobat muzˇu˚m. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, proklel takove´ho muzˇe, ktery´ se oble´ka´ do zˇenske´ho odeˇvu, a takovou zˇenu, ktera´ se oble´ka´ do muzˇske´ho odeˇvu. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Zˇide´ ani krˇest’ane´ se nebarvı´. Odlisˇujte se od nich. Pravil Dzˇa´bir, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: V den, kdy byla dobyta Mekka, byl prˇiveden Abu´ Quha´fa, otec Abu´ Bakra as-Siddı´qa, ke´zˇ je s nimi obeˇma Alla´h spokojen, a jeho vlasy a vousy byly bı´le´ jako Atractylis gummifera. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Zmeˇnˇte to a vyhneˇte se cˇerni. Od Ibn ’Abba´se, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, nosı´val vlasy volneˇ rozpusˇteˇne´, zatı´mco pohane´ si je na hlaveˇ deˇlili a lide´ knihy je necha´vali z hlavy volneˇ sply´vat. Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, by´val ra´d ve shodeˇ s lidmi knihy v tom, v cˇem mu nebylo nic prˇika´za´no. Potom si prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, hlavu deˇlil. Pravil Zubajr prˇi ka´za´nı´: Pravil Muhammad, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo se odı´va´ hedva´bı´m na tomto sveˇteˇ, nebude se jı´m odı´vat na onom sveˇteˇ. Pravil Hudhajfa, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: 116
Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zaka´zal, abychom pili ze zlate´ho a strˇ´ıbrne´ho na´dobı´ a abychom z neˇj jedli a abychom se odı´vali hedva´bı´m a broka´tem a abychom na neˇm seda´vali. Pravil Anas: Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, dovolil al-Zubajrovi a ’Abd arRahma´novi, aby oble´kali hedva´bı´, kvu˚li jejich svrabu. Od Ibn ’Abba´se, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, spatrˇil na ruce jednoho muzˇe zlaty´ prsten, sta´hl ho, zahodil a pravil: Kdo z va´s mı´rˇ´ı ke zˇhave´mu ohnive´mu uhlı´ku, at’si ho da´ na ruku! Pote´, co Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, odesˇel, bylo tomu muzˇi ˇrecˇeno: Vezmi si svu˚j prsten a uzˇ´ıvej ho. On rˇekl: Ne, prˇi Alla´hovi! Nikdy si ho nevezmu, vzˇdyt’ho zahodil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Pravil ’Arfadzˇa ibn As’ad: V den bitvy al-Kula´b v dobeˇ prˇedisla´mske´ neveˇdomosti jsem byl raneˇn do nosu. Opatrˇil jsem si tedy nos ze strˇ´ıbra, ale ten na mneˇ zapa´chal, a proto mi Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇika´zal, abych si opatrˇil nos ze zlata. Nesmı´rneˇ mnoho zna´my´ch, s oblibou citovany´ch tradic se vztahuje k cˇistoteˇ u´myslu a hloubce zbozˇnosti projevujı´cı´ se zvla´sˇteˇ poka´nı´m. Tyto vlastnosti lezˇ´ı mimo mozˇnost kontroly, do lidske´ho srdce nahle´dne jen bu˚h, a proto se v isla´mu pra´veˇ na neˇ klade obvzla´sˇtnı´ du˚raz. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Bu˚h veˇru nehledı´ na vasˇe teˇla ani na va´sˇ vzhled, ny´brzˇ hledı´ na vasˇe srdce a cˇiny. Pravil Abu´ Mu´sa´ ’Abdulla´h ibn Qajs al-Asˇ’arı´, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byl dota´za´n na takove´ho muzˇe, ktery´ bojuje ze statecˇnosti nebo bojuje ze vzneˇtlivosti nebo bojuje kvu˚li prˇetva´rˇce. Co z toho je boj na stezce Bozˇ´ı? Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo bojuje, aby bylo slovo Bozˇ´ı tı´m nejvysˇsˇ´ım, ten je na stezce Bozˇ´ı. Od Abu´ Bakra Naft’a ibn al-Ha´rithy al-Thaqafı´ho, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Kdyzˇ se dva muslimove´ utkajı´ svy´mi mecˇi, pak je ten, kdo zabil, i ten, kdo byl zabit, v ohni. Pravil jsem: Posle Bozˇ´ı, to prˇece ten, ktery´ zabil, ale procˇ ten zabity´? Pravil: Snazˇil se prˇece zabı´t sve´ho druha. Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, v tom, co vypra´veˇl od sve´ho Pa´na pozˇehnane´ho vznesˇene´ho: Bu˚h veˇru napsal dobre´ a sˇpatne´ a pak to zjevil. A kdo zamy´sˇlı´ neˇco dobre´ho, a neucˇinı´ to, tomu bu˚h pozˇehnany´ vznesˇeny´ zapı´sˇe u sebe jedno cele´ dobro. A 117
jestlizˇe to zamy´sˇlı´ i ucˇinı´, zapı´sˇe mu bu˚h od desetina´sobku po sedmisetna´sobek toho. Jestlizˇe vsˇak zamy´sˇlı´ neˇco zle´ho, a neucˇinı´ to, zapı´sˇe mu za to bu˚h u sebe jedno cele´ dobro. A jestlizˇe to zamy´sˇlı´ a ucˇinı´ to, zapı´sˇe mu bu˚h jen jedine´ zlo. Pravil al-Agharr ibn Jasa´r al-Muzinı´, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: O, lide´, kajte se prˇed Bohem a proste ho za odpusˇteˇnı´! Vzˇdyt’ ja´ se veˇru kaji stokra´t denneˇ. Pravil Anas ibn Ma´lik, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Bu˚h ma´ veˇtsˇ´ı radost z poka´nı´ sve´ho sluzˇebnı´ka, kdyzˇ se prˇed nı´m kaje, nezˇ kdyby byl neˇktery´ z va´s na sve´ velbloudici v pousˇti a ona se od neˇj vzda´lila, prˇicˇemzˇ by na nı´ meˇl sve´ jı´dlo i pitı´, takzˇe by ztratil vesˇkerou nadeˇji. Prˇisˇel by ke stromu a ulozˇil by se v jeho stı´nu bez vesˇkere´ nadeˇje na svou velbloudici. A kdyzˇ by tam takto byl, tu hle - ona stojı´ vedle neˇj! I vzal by ji za uzdu a pak by pravil ze sve´ silne´ radosti: Bozˇe, ty jsi my´m sluzˇebnı´kem a ja´ tvy´m pa´nem, prˇerˇeknuv se ze sve´ silne´ radosti. Pravil Ibn ’ Abba´s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: ´ sta mu vsˇak I kdyby meˇl syn cˇloveˇka u´dolı´ zlata, chteˇl by mı´t dveˇ u´dolı´. U nezaplnı´ nic, nezˇ hlı´na. A bu˚h prˇijme poka´nı´ od toho, kdo se kaje. Pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, v tom, co vypra´veˇl od sve´ho Pa´na velike´ho a vsˇemocne´ho: Prˇiblı´zˇ´ı-li se ke mneˇ sluha o pı´d’, prˇiblı´zˇ´ım se ja´ k neˇmu o loket. A prˇi-blı´zˇ´ı-li se ke mneˇ o loket, prˇiblı´zˇ´ım se ja´ k neˇmu o sa´h. A prˇijde-li za mnou chu˚zı´, prˇijdu ja´ k neˇmu ve speˇchu. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Bu˚h blahoslaveny´ a vznesˇeny´ se smeˇje nad dveˇma muzˇi. Jeden z nich zabije druhe´ho a oba vejdou do ra´je. Tento bojuje na stezce Bozˇ´ı a je zabit. Potom bu˚h prˇijme poka´nı´ onoho vraha, jenzˇ prˇijme isla´m a zahyne smrtı´ mucˇednı´ka. Od Mu’a´dhe ibn Anase, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Toho, kdo zadrzˇ´ı svu˚j hneˇv, prˇestozˇe mu mu˚zˇe da´t pru˚chod, pozve bu˚h blahoslaveny´ a vznesˇeny´ v soudny´ den nad hlavy stvorˇenı´, aby pro neˇj vybral nejlepsˇ´ı z cˇernooky´ch rajsky´ch deˇv, co si bude prˇa´t. V cˇetny´ch svy´ch vy´rocı´ch i prˇ´ıkladech jedna´nı´ Muhammad urcˇuje, jak majı´ vypadat dalsˇ´ı mora´lnı´ kvality muslimu˚. Naba´da´ se v nich, aby se cˇloveˇk nedal prˇesprˇ´ılisˇ ovlivnit svody hmotny´ch a teˇlesny´ch pozˇitku˚ a aby kromeˇ bohabojnosti vykazoval take´ vlastnosti prospeˇsˇne´ ostatnı´m lidem. Spra´vny´ muslim ma´ by´t ve vztahu k souveˇrcu˚m nejen sˇteˇdry´, vytrvaly´ a rozhodny´, cozˇ by se dalo cˇekat, ale nale´za´me mezi ocenˇovany´mi rysy trˇeba i diskre´tnost. Muhammad vyzdvihoval i ty 118
dobre´ mravy, ktery´ch si va´zˇili jeho soucˇasnı´ci, prima´rnı´m pozˇadavkem ovsˇem bylo, aby jejich motivacı´ byla vı´ra v Boha. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Kdosi rˇekl: Posle Bozˇ´ı, kdo z lidı´ je nejusˇlechtilejsˇ´ı? Pravil: Ten nejbohabojneˇjsˇ´ı. I rˇekli: Na tohle se teˇ nepta´me. Pravil: Tak tedy Josef, prorok Bozˇ´ı, syn proroka Bozˇ´ıho, syna oblı´bence bozˇ´ıho. I rˇekli: Na tohle se teˇ nepta´me. Pravil: Pta´te se mne tedy na arabske´ rody? Ti nejlepsˇ´ı z doby prˇedisla´mske´ neveˇdomosti jsou nejlepsˇ´ı i v isla´mu, osvojı´-li si ho. Od Abu´ Sa’ı´da al-Chudrı´ho, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Tento sveˇt je veˇru slad’oucˇky´ zeleny´. Bu˚h va´s na neˇm ustanovil svy´mi za´stupci a hledı´ na va´s, jak se chova´te. Strˇezˇte se proto tohoto sveˇta a strˇezˇte se zˇen, nebot’ prvnı´ pochybenı´ synu˚ izraelsky´ch bylo kvu˚li zˇena´m. Pravil Abu´ Sarwa’a, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe pravil: Modlil jsem se v Medı´neˇ za prorokem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, odpolednı´ modlitbu. Provedl pozdravy a pak speˇsˇneˇ povstal a kra´cˇel prˇes sˇ´ıje lidı´ k jednomu z pokoju˚ svy´ch zˇen, azˇ se lide´ te´ jeho rychlosti polekali. On k nim vysˇel a spatrˇil, zˇe se te´ rychlosti divili. I pravil: Vzpomneˇl jsem si, zˇe ma´me kousı´cˇek zlata a nechteˇl jsem si ho ponechat, tak jsem prˇika´zal, aby ho rozdali. Pravil Ibn ’ Abba´s, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo bere zpeˇt svu˚j dar, je jako pes pozˇ´ırajı´cı´ sve´ zvratky. A my si nema´me bra´t sˇpatne´ prˇ´ıklady. Pravil Ibn ’Abba´s, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Jsou dveˇ dobrodinı´, kvu˚li nimzˇ tratı´ mnoho lidı´ - zdravı´ a blahobyt. Od Anase, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Trˇi veˇci na´sledujı´ mrtve´ho - jeho prˇ´ıbuznı´, jeho majetek a jeho skutky. Dveˇ se vracejı´ a jedna zu˚sta´va´. Jeho rodina a majetek se vracejı´ a jeho cˇiny zu˚sta´vajı´. Od Matky veˇrˇ´ıcı´ch, Umm Sala´my, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Ve jme´nu Bozˇ´ım! Spolehl jsem na Boha! Bozˇe, k tobeˇ se utı´ka´m, abych nezbloudil ani nedal nikomu zbloudit, abych nechyboval ani nedal nikomu chybovat, abych neutlacˇoval ani nebyl utlacˇova´n, abych nebyl nerozumny´ ani aby mne nikdo neohlupoval. ´ s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h Pravil’ Abdulla´h ibn ’ Amr ibn al-’A spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, mi rˇekl: ’ Abdulla´hu, nebud’ jako ten, kdo vsta´va´ v noci, ale od vykona´nı´ modlitby upustı´. 119
Pravil Abu´ Sa’ı´d al-Chudrı´, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe pravil: Kdokoliv z va´s spatrˇ´ı neˇco zavrzˇenı´hodne´ho, necht’ to zmeˇnı´ svou rukou. A nemu˚zˇe-li, pak svy´m jazykem. A nemu˚zˇe-li, pak svy´m srdcem, lecˇ toto je vı´ra nejslabsˇ´ı. Pravil Dzˇarı´r ibn ’Abdulla´h, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Prˇ´ısahal jsem Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe budu konat modlitby, da´vat almuzˇnu a budu vlı´dny´ ke kazˇde´mu muslimovi. Pravil Anas, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Poma´hej sve´mu utlacˇovane´mu i utlacˇujı´cı´mu bratrovi. I pravil jaky´si muzˇ: Posle Bozˇ´ı, budu mu poma´hat, kdyzˇ je utlacˇovany´. Jaky´ je vsˇak tvu˚j na´zor, jestlizˇe je on utlacˇujı´cı´? Jak mu ma´m poma´hat? On pravil: Zdrzˇ ho nebo zabranˇ mu v utlacˇova´nı´. Vzˇdyt’tı´m se mu pomu˚zˇe. Pravil Anas, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Zˇa´dny´ z va´s neuveˇrˇ´ı, dokud opravdu nebude milovat sve´ho bratra tak, jako miluje sebe sama. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Znamenı´ pokrytce je trojı´. Promluvı´-li, lzˇe. Da´-li slib, porusˇ´ı ho. A je-li mu neˇco sveˇrˇeno, zradı´. Pravil Abu´ Hurajra: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Veˇru mezi lidmi v soudny´ den Bohu nejodporneˇjsˇ´ımi jsou ti, kdo majı´ dveˇ tva´rˇe. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Slysˇel jsem Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, zˇe pravil: Cele´ me´ obci bude odpusˇteˇno, kromeˇ indiskre´tnı´ch. Indiskrecı´ je trˇeba to, zˇe cˇloveˇk v noci provede neˇjaky´ cˇin, pak nadejde ra´no, bu˚h ho jizˇ zakryl, a on prˇesto rˇekne: Hej, ty, prˇedesˇlou noc jsem udeˇlal to a to. Uzˇ prˇesˇla noc, jeho Pa´n ho zakryl a on od sebe ra´no Bozˇ´ı za´steˇnu rozhrne. ´ isˇa, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen: Pravila ’A Kdyzˇ Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, nestacˇil vykonat kvu˚li nemoci nebo neˇcˇemu jine´mu nocˇnı´ modlitbu, pomodlil se ve dne dvana´ct pokleknutı´. Jakkoliv Muhammad vyzdvihoval usilovnost a vytrvalost, nesna´sˇel ty, kdo svou novou vı´ru vystavovali na odiv, azˇ tı´m obteˇzˇovali ostatnı´, a projevovali ji prˇ´ılisˇ prˇepjateˇ. ´ ’isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe k nı´ vesˇel prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ Od ’A a da´ mu mı´r, kdyzˇ u nı´ byla jaka´si zˇena. Pravil: Kdo je to? Rˇekla: To je ta a ta vzpomı´na´sˇ si na jejı´ modlenı´. On pravil: Prˇestanˇte uzˇ s tou prˇepjatostı´! Prˇi Alla´hovi, 120
Boha to neznudı´, dokud toho nebudete mı´t dost vy. A to mu byla nejmilejsˇ´ı takova´ vı´ra, kterou neˇkdo projevoval houzˇevnateˇ. Pravil Anas, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Prˇisˇla trˇ´ıcˇlenna´ skupinka do domu˚ manzˇelek prorokovy´ch, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, aby se poptali proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na bohosluzˇbu. Kdyzˇ o tom byli zpraveni, jako by se scvrkli a rˇekli: Kam my na proroka, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Jemu byly odpusˇteˇny hrˇ´ıchy minule´ i budoucı´. Jeden z nich rˇekl: Co se mne ty´cˇe, budu se neusta´le modlit. Druhy´ rˇekl: A ja´ budu sta´le drzˇet pu˚st a neprˇerusˇ´ım ho. Dalsˇ´ı rˇekl: A ja´ se zdrzˇ´ım zˇen a nikdy se neozˇenı´m. Prˇisˇel k nim Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: To jste vy, kterˇ´ı rˇekli to a to? Prˇi Alla´hovi, ja´ jsem veˇru bohabojneˇjsˇ´ı a poslusˇneˇjsˇ´ı prˇed Bohem nezˇ vy, ale postı´m se a pu˚st prˇerusˇuji, modlı´m se i spı´m a zˇenı´m se se zˇenami. A komu se me´ zvyklosti nelı´bı´, ten ke mneˇ nepatrˇ´ı. Od Ibn Mas’u´da, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: At’zhynou punticˇka´rˇi! Rˇekl to trˇikra´te. Pravil Anas, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Prorok, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, vstoupil do mesˇity a hle - provaz natazˇeny´ ˇ ekli: To je provaz Zajnab. Kdyzˇ mezi dveˇma pilı´rˇi! Pravil: Co je to za provaz? R zemdlı´, poveˇsı´ se na neˇj. I pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Rozvazˇte ho! At’se kazˇdy´ z va´s modlı´ podle svy´ch sil. A kdyzˇ zemdlı´, at’se vyspı´. ´ ’isˇi, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a Od ’A da´ mu mı´r, pravil: Kdyzˇ zacˇne neˇkdo z va´s prˇi modlitbeˇ podrˇimovat, at’se vyspı´, dokud ho spa´nek neprˇejde. Kdyzˇ neˇkdo z va´s drˇ´ıme prˇi modlitbeˇ, zˇe o sobeˇ ani nevı´, at’radeˇji odejde, nezˇ aby se rouhal vlastnı´ dusˇi. Pravil Abu´ ’ Abdulla´h Dzˇa´bir ibn Samura, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Modlı´val jsem se s prorokem, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, modlitby. Jeho modlitba byla prˇimeˇrˇena´ i jeho ka´za´nı´ bylo prˇimeˇrˇene´. Pravil Ibn ’ Abba´s, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen: Kdyzˇ prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, ka´zal, objevil se tam stojı´cı´ muzˇ. I ptal se, co je zacˇ, a rˇekli: Abu´ Isra´’ı´l. Dal slib, zˇe bude sta´t na slunci a neusedne ani nevyhleda´ stı´n ani nepromluvı´ a bude se postit. Pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Prˇikazˇte mu, at’mluvı´ a vyhleda´ stı´n a at’si sedne. Svu˚j pu˚st at’dokoncˇ´ı. Od Talhy ibn ’Ubajdulla´ha, zˇe k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇisˇel jaky´si kocˇovnı´k s rozcˇepy´rˇenou hlavou a rˇekl: Posle Bozˇ´ı, sdeˇl mi, co mi bu˚h ulozˇil stran modlitby. On pravil: Peˇt modliteb, pokud si neˇco neprˇida´sˇ 121
ˇ ekl: Sdeˇl mi, co mi bu˚h ulozˇil stran pu˚stu. On pravil: Meˇsı´c ramada´n, dobrovolneˇ. R ˇ ekl: Sdeˇl mi, co mi bu˚h ulozˇil stran na´bozˇenske´ pokud si neˇco neprˇida´sˇ dobrovolneˇ. R daneˇ. I zpravil ho Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, o za´konech isla´mu. Rˇekl: prˇi tom, jenzˇ teˇ poctil, nic si dobrovolneˇ neprˇida´m a ani nic z toho, co mi bu˚h ulozˇil, nezkra´tı´m. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Dojde blazˇenstvı´, jestlizˇe mluvı´ pravdu. Anebo: Vstoupı´ do ra´je, jestlizˇe mluvı´ pravdu. Mnozˇstvı´ hadı´thu˚ se vztahuje k rodinny´m vztahu˚m a k sexualiteˇ a vyjadrˇuje se k te´to problematice se znacˇnou otevrˇenostı´ a podrobnostı´. Obsahujı´ jak Muhammadovy vy´roky, tak i rˇadu prˇ´ıkladu˚ z jeho vlastnı´ho zˇivota, prˇicˇemzˇ se v nich prorok objevuje ve velmi lidske´ podobeˇ. Tradice, byt’jen urcˇite´, v te´to oblasti vı´ce nezˇ ve ktere´koliv jine´ modelujı´ nejen muslimskou mora´lku, ale i za´kony, nebot’i v sekularizovany´ch isla´msky´ch zemı´ch, rodinne´ pra´vo nedoznalo te´meˇrˇ zˇa´dny´ch zmeˇn a vycha´zı´ jednoznacˇneˇ z Kora´nu a ze sunny. Pravil Ibn Mas’u´d, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Necht’ se zˇena nesty´ka´ du˚veˇrneˇ se zˇenou, aby ji popisovala sve´mu muzˇi, jako by na ni hledeˇl. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Zavola´-li muzˇ svou zˇenu do sve´ho lozˇe, a ona odmı´tne, takzˇe se na na ni celou noc hneˇva´, proklı´najı´ ji andeˇle´ azˇ do ra´na. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Synu cˇloveˇka se prˇipisuje, co si zasluhuje, za veˇdome´ cizolozˇstvı´ - z toho nenı´ vyhnutı´. Ocˇima zcizolozˇ´ı pohledem, usˇima cizolozˇ´ı nasloucha´nı´m, jazykem cizolozˇ´ı rˇecˇ´ı, rukou cizolozˇ´ı na´silnostı´, nohou cizolozˇ´ı chu˚zı´ a srdce touzˇ´ı a zˇa´da´ si. A pohlavı´ to pak potvrzuje, anebo to popı´ra´. Pravila Umm Salama, ke´zˇ je s nı´ Alla´h spokojen: Byla jsem u Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a byla u neˇj take´ Majmu´na, kdyzˇ tam prˇisˇel syn Umm Maktu´m. Tohle bylo pote´, co na´m bylo prˇika´za´no se zahalovat. Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Zahalte se prˇed nı´m. Pravily jsme: Posle Bozˇ´ı, cozˇpak nenı´ slepy´? Vzˇdyt’ na´s nevidı´ ani na´s nemu˚zˇe poznat. I pravil prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: A cozˇpak jste slepe´ vy dveˇ? Cozˇpak nevidı´te vy jeho? Od Abu´ Sa’ı´da, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: At’nepohle´dne muzˇ na nahotu muzˇe ani zˇena na nahotu zˇeny. A at’se netiskne zˇena k zˇeneˇ pod jediny´m odeˇvem. 122
Pravil Burajda, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Nedotknutelnost zˇen teˇch, kdo bojujı´ ve svate´ va´lce, je pro ty, kdo zu˚stali doma, jako nedotknutelnost jejich matek. Nebude zˇa´dny´ z muzˇu˚, kterˇ´ı zu˚stali doma zastupujı´ce bojujı´cı´ ve svate´ va´lce v jejich rodineˇ a zradil ho u nich, anizˇ by to prˇed nı´m v soudny´ den vyvstalo. Z jeho dobry´ch skutku˚ to ubere tolik, kolik si prˇa´l, dokud se neuspokojil. Pravil Abu´ Isha´q Sa’d, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: V ten rok, co byla Pout’ na rozloucˇenou, mne prˇisˇel navsˇtı´vit Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu ˇ ekl jsem: Posle Bozˇ´ı, postihla mne takova´ nemoc, mı´r, protozˇe mi zesı´lily bolesti. R jak vidı´sˇ. Jsem bohaty´ a nebude po mneˇ deˇdit nikdo, nezˇ jedna ma´ dcera. Nema´m ˇ ekl jsem: tedy rozdat dveˇ trˇetiny sve´ho majetku jako almuzˇnu? On pravil: Ne. R A polovinu, Posle Bozˇ´ı? On pravil: Ne. Rˇekl jsem: A co trˇetinu, Posle Bozˇ´ı? On pravil: Trˇetinu. A trˇetina je hodneˇ - nebo mnoho. Veˇru ucˇinı´sˇ le´pe, kdyzˇ zu˚stavı´sˇ sve´ potomstvo za´mozˇne´, nezˇ kdyzˇ je zanecha´sˇ v bı´deˇ, aby zˇebrali po lidech. Neutratı´sˇ tak veˇru nic, cˇ´ım by se neuspokojila tva´rˇ Bozˇ´ı, dokonce i kdyzˇ to, co utratı´sˇ, vlozˇ´ısˇ do u´st sve´ manzˇelky. Rˇekl jsem: Posle Bozˇ´ı, pak budu opusˇteˇn svy´mi duhy. On pravil: Opusˇteˇn veˇru nebudesˇ, a udeˇla´sˇ cˇin, ktery´ uspokojı´ tva´rˇ bozˇ´ı. Pravil Sa´hl ibn Sa’d al-Sa´’idı´: Prˇisˇla jedna zˇena k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a rˇekla: Posle Bozˇ´ı, prˇisˇla jsem, abych se ti oddala. Posel bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na ni pohle´dl, pozvedl k nı´ pohled a prohle´dl si ji. Pak Posel Bozˇ´ı sklonil hlavu, a kdyzˇ ta zˇena videˇla, zˇe se o nı´ nijak nevyslovil, usedla. Jeden muzˇ z jeho druhu˚ povstal a rˇekl: Posle Bozˇ´ı, nema´sˇ-li s nı´ zˇa´dnou potrˇebu, ˇ ekl: Ne, Posle Bozˇ´ı. I pravil: Jdi ke sve´ ozˇenˇ mne s nı´. On pravil: A ma´sˇ neˇco? R rodineˇ a podı´vej se, zda neˇco najdesˇ. Sˇel tedy a pak se vra´til a rˇekl: Ne, prˇi Alla´hovi. Posle Bozˇ´ı, nenalezl jsem nic. Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Podı´vej se, byt’ by to byl prsten ze zˇeleza. Sˇel tedy a pak se vra´til a rˇekl: Ne, prˇi Alla´hovi. Posle Bozˇ´ı, ani prsten ze zˇeleza. Ale tohle jsou me´ spodky. Pravil Musahl: Nemeˇl kosˇili, a jı´ da´ pu˚lku. Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Co bude deˇlat s tvy´mi spodky? Kdyzˇ si je oble´knesˇ ty, ona z nich nebude mı´t na sobeˇ nic. A kdyzˇ si je oble´kne ona, nebudesˇ z nich mı´t na sobeˇ nic ty. Tak se ten muzˇ posadil, a kdyzˇ uzˇ sedeˇl dlouho, povstal. Posel bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, ho spatrˇil odcha´zet, prˇika´zal, aby byl zavola´n, a kdyzˇ prˇisˇel, pravil: Co ma´sˇ z Kora´nu? On rˇekl: Ma´m tuhle su´ru a tuhle su´ru - a vypocˇ´ıtal je. Pravil: Recitujesˇ je zpameˇti? On ˇrekl: Ano. Pravil: Jdi, dal jsem ti ji za to, co ma´sˇ z Kora´nu. ´ isˇa: Pravila ’A Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, mı´val ra´d sladkosti a med. Kdyzˇ vykonal odpolednı´ modlitbu, obcha´zı´val sve´ zˇeny a poby´val u nich. 123
I vstoupil k Hafse a setrval u nı´ vı´ce, nezˇ setrva´val. Vypta´vala jsem se na to a bylo mi rˇecˇeno: Jedna zˇena z jejı´ho kmene jı´ darovala meˇch medu. Napa´jela z neˇj Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, medovi-nou. Pravila jsem: To ne! Prˇi Alla´hovi, my ho prˇechytracˇ´ıme. Zmı´nila jsem to Sawdeˇ a rˇekla jsem: Azˇ k tobeˇ prˇijde a prˇiblı´zˇ´ı se k tobeˇ, rˇekni ˇ ekni mu: Co je to tedy za mu: Posle Bozˇ´ı, ty jsi jedl magha´firl A on rˇekne: Ne. R za´pach? Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, lpeˇl na tom, aby z neˇj ˇ ekni mu: vycha´zela prˇ´ıjemna´ vu˚neˇ, a tak rˇekne: Hafsa mne napa´jela medovinou. R To ho vcˇely nasbı´raly z ’urfutu . Ja´ to take´ rˇeknu a ty, Safı´jo, mu to take´ rˇekni. A kdyzˇ vesˇel k Sawdeˇ, rˇekla Sawda: Prˇi tom, kromeˇ neˇhozˇ nenı´ jine´ho boha, jesˇteˇ byl u dverˇ´ı a uzˇ jsem mu strachem z tebe poveˇdeˇla, co jsi mi rˇekla. A kdyzˇ se Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇiblı´zˇil, rˇekla jsem mu: Posle ˇ ekla jsem: A co je to za za´pach? Pravil: Bozˇ´ı, ty jsi jedl magha´fı´rl Pravil: Ne. R ˇ Hafsa mne napa´jela medovinou. Rekla jsem: To ho vcˇely nasbı´raly z ’urfutu. Kdyzˇ vesˇel ke mneˇ, rˇekla jsem mu neˇco podobne´ho. A kdyzˇ vesˇel k Safı´je, rˇekla mu neˇco podobne´ho. A kdyzˇ vesˇel k Hafse, rˇekla mu: Posle Bozˇ´ı, nema´m teˇ z nı´ napojit? Pravil: Nema´m na ni chut’. Sawda pravila: Sla´va Bohu, my jsme ho od nı´ odtrhly! Rˇekla jsem jı´: Mlcˇ! Pravil otec Abu´ Sa’ı´da al-Chudrı´ho: V pondeˇlı´ jsem vysˇel s Poslem Bozˇ´ım, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, do Quba´’. Kdyzˇ jsme byli azˇ na u´zemı´ Banu´ Sa´lim, zastavil se Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, u ’Itba´novy´ch dverˇ´ı a zavolal na neˇj. On vysˇel ta´hna za sebou sve´ spodky. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Na tohohle muzˇe jsme speˇchali! ’Itba´n rˇekl: Posle Bozˇ´ı, jak to vidı´sˇ s muzˇem, ktere´ho vyta´hli od zˇeny tak speˇsˇneˇ, zˇe ani neejakuloval? Co ma´ deˇlat? Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Veˇru vodu z vody. Pravil Dzˇa´bir: Rˇekli jsme: Posle Bozˇ´ı, prova´deˇli jsme prˇerusˇovanou soulozˇ a zˇide´ tvrdili, zˇe je to pohrˇbı´va´nı´ deˇtı´ zazˇiva v male´m. On pravil: Zˇide´ lhali. Kdyzˇ chce bu˚h tvorˇit, tohle mu nezabra´nı´. Od Ibn ’Umara, zˇe Ghajla´n ibn Salama al-Thaqafı´ prˇijal isla´m. V dobeˇ prˇedisla´mske´ neveˇdomosti meˇl deset zˇen a ony prˇijaly isla´m s nı´m. Prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, mu prˇika´zal, aby si z nich vybral cˇtyrˇi. Od Sa´limova otce, zˇe jaky´si muzˇ z kmene al-Thaqı´f se rozvedl se svy´mi zˇenami. I pravil mu ’Umar: Bud’ prˇijmesˇ sve´ zˇeny zpeˇt, nebo bude tvu˚j hrob kamenova´n, jako byl kamenova´n hrob Abu´ Righa´la. Od Chansy bint Chidha´m al-Ansa´rı´, zˇe ji jejı´ otec provdal, kdyzˇ uzˇ byla panı´, kdyzˇ si to neprˇa´la. I prˇisˇla k prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a on jejı´ snˇatek zamı´tl. Od al-Qa´sima, zˇe se jedna zˇena z potomstva Dzˇa’farova oba´vala, zˇe ji jejı´ za´konny´ za´stupce provda´, cozˇ si neprˇa´la. Poslala tedy pro dva va´zˇene´ ansa´rovske´ 124
muzˇe,’ Abd al-Rahma´na a Mudzˇammi’a, syny Dzˇa´rijovi, a oni pravili: Neboj se. Chansu Bint Chidha´m jejı´ otec provdal, kdyzˇ si to neprˇa´la, a prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, to zamı´tl. Muhammad skoro po celou etapu sve´ho prorocke´ho pu˚sobenı´ vedl boje, cozˇ se odrazilo v neprˇeberne´m mnozˇstvı´ prˇ´ıbeˇhu˚. On zavedl termı´n dzˇiha´d, prˇekla´dany´ u na´s obvykle jako „svata´ va´lka,“ ktery´ se neusta´le objevuje v re´torice veˇtsˇiny isla´msky´ch sta´tu˚, skupin i jednotlivcu˚ s nejru˚zneˇjsˇ´ımi vy´znamy. Tento „boj na stezce Bozˇ´ı“ meˇl za Muhammadovy´ch cˇasu˚ pomeˇrneˇ jasna´ a srozumitelna´ pravidla, a to i kdyzˇ o neˇm Muhammad pozdeˇji hovorˇil i prˇeneseneˇ v duchovnı´m rozmeˇru. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, rˇekl v den bitvy u Chajbaru: Tento prapor veˇru prˇeda´m takove´mu muzˇi, ktery´ miluje Boha a jeho Posla a jehozˇ rukou da´ bu˚h zvı´teˇzit. Pravil ’Umar, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Neprˇa´l jsem si mı´t velenı´, nezˇ v onen den, a kojil jsem se nadeˇjemi, zˇe k neˇmu budu povola´n. Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vsˇak k neˇmu povolal’ Alı´ho ibn Abu´ Ta´liba, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, a prˇideˇlil mu je. Pravil: Jdi a neobracej se, dokud ti bu˚h neda´ vı´teˇzstvı´. ’Alı´ o kousek poodesˇel, pak se zastavil neobraceje se a zvolal: Posle Bozˇ´ı, kvu˚li cˇemu ma´m bojovat s lidmi? On pravil: Bojuj s nimi, dokud nevyznajı´, zˇe nenı´ boha kromeˇ Alla´ha a zˇe Muhammad je Posel Bozˇ´ı. Jestlizˇe toto ucˇinı´, nema´sˇ na´rok na jejich krev ani majetky, nezˇ podle pra´va, a jejich zu´cˇtova´nı´ je u Boha. Pravil Abu´ Hurajra: Kdyzˇ zemrˇel prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, Abu´ Bakr se stal chalı´fou a od isla´mu odpadli ti z Arabu˚, kdo odpadli, pravil ’Umar: Abu´ Bakre, jak to, zˇe bojujesˇ proti teˇm lidem, kdyzˇ Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Bylo mi prˇika´za´no, abych bojoval proti lidem, dokud nerˇeknou: Nenı´ boha kromeˇ Alla´ha. A kdo rˇekne: Nenı´ boha kromeˇ Alla´ha, ten prˇede mnou ochra´nil svu˚j majetek i svou dusˇi, nezˇ podle jeho pra´va a jeho zu´cˇtova´nı´ u Boha. Pravil Abu´ Bakr: Prˇi Alla´hovi, budu zajiste´ bojovat proti tomu, kdo cˇinı´ rozdı´l mezi modlitbou a na´bozˇenskou danı´. Vzˇdyt’ na´bozˇenska´ danˇ je veˇru pra´vem na majetek. Prˇi Alla´hovi, kdyby mi odeprˇeli jedine´ ku˚zle, ktere´ odva´dı´vali Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, bojoval bych proti nim kvu˚li tomu, zˇe ho odeprˇeli. Pravil ’Umar: Prˇi Alla´hovi, nebylo to, nezˇ zˇe jsem videˇl, jak bu˚h otevrˇel Abu´ Bakrovi hrud’ k boji. A poznal jsem, zˇe je v pra´vu. Od Anase, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe jeden mladı´k z kmene Aslama pravil: Posle Bozˇ´ı, chci podniknout na´jezd, nema´m vsˇak k tomu potrˇebne´ vybavenı´. On pravil: Jdi za tı´m a tı´m, on se jizˇ vybavil, ale onemocneˇl. Prˇisˇel tedy k neˇmu a pravil: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vzkazuje pozdravenı´ a rˇ´ıka´: Dej mi 125
to, cˇ´ım ses vybavil. On rˇekl: Hej, ty, dej mu to, cˇ´ım jsem se vybavil, a nic z toho neschranˇuj. Vzˇdyt’prˇi Alla´hovi, kdyzˇ z toho nic neschra´nı´sˇ, bu˚h ti to pozˇehna´. Pravil ’Abd al-Rahma´n Zajd ibn Cha´lid al-Dzˇuhanı´, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo vybavil na´jezdnı´ka na stezce Bozˇ´ı, ten vykonal na´jezd, a kdo v dobre´m zastal na´jezdnı´ka u jeho rodiny, ten vykonal na´jezd. Od Ibn Mas’u´da, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Nebylo proroka, jehozˇ prˇede mnou poslal bu˚h k jeho lidu, aby mezi svy´m lidem nemeˇl aposˇtoly a druhy, kterˇ´ı prˇebı´rali jeho zvyklosti a rˇ´ıdili se jeho narˇ´ızenı´m. Po nich se lid odvra´til a rˇ´ıkal neˇco jine´ho, nezˇ oni deˇlali, a deˇlal neˇco jine´ho, nezˇ oni prˇikazovali. Kdo proti nim vede svatou va´lku, je veˇrˇ´ıcı´. A kdo proti nim vede svatou va´lku ve sve´m srdci, je veˇrˇ´ıcı´. A kdo proti nim vede svatou va´lku svy´m jazykem, je veˇrˇ´ıcı´. Za tı´m uzˇ nenı´ vı´ry ani za horˇcˇicˇne´ zrnko. Od Abu´ Sa’ı´da al-Chudrı´ho, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Nejlepsˇ´ı svata´ va´lka je spravedlive´ slovo prˇed tyransky´m panovnı´kem. Pravil Abu´ Hurajra: Kdosi rˇekl: Posle Bozˇ´ı, co se vyrovna´ svate´ va´lce? On pravil: To nedoka´zˇete. I opakovali mu to dvakra´t nebo trˇikra´t a on pokazˇde´ rˇ´ıkal: To nedoka´zˇete. A potrˇetı´ pravil: Jako svata´ va´lka na stezce bozˇ´ı je ten, kdo setrva´ v pu˚stu a kdo nepojı´ a neprˇestane se modlit, dokud se nevra´tı´ bojovnı´k na stezce Bozˇ´ı. Pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, to znamena´, zˇe rˇ´ıka´ bu˚h vsˇemocny´ veliky´: Bojovnı´k na stezce Bozˇ´ı ma´ ode mne za´ruku. Pokud ho uchopı´m, zaslı´bı´m mu ra´j, a pokud ho navra´tı´m, navra´tı´m ho s odmeˇnou cˇi korˇistı´. Od Jusajra ibn ’Amjaly Churajma ibn Fa´ika, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Kdo vynalozˇ´ı neˇjake´ na´klady na stezce Bozˇ´ı, tomu to bu˚h zapı´sˇe sedmisetna´sobneˇ. Tisı´ce stra´nek ve sbı´rka´ch tradic zaplnˇujı´ prˇ´ıbeˇhy, ze ktery´ch cˇerpa´ to, co bychom nazvali isla´mske´ trestnı´ pra´vo. Jen ma´lo z nich je ovsˇem srozumitelny´ch bez komenta´rˇe vysveˇtlujı´cı´ho sˇirsˇ´ı souvislosti. To platı´ zejme´na tehdy, kdyzˇ se vyslovujı´ k prˇedisla´mske´mu zvykove´mu pra´vu. Pravil Ibn Mas’u´d, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Pravil jeden muzˇ: Posle Bozˇ´ı, budeme bra´ni k zodpoveˇdnosti za to, co jsme udeˇlali v dobeˇ prˇedisla´mske´ neveˇdomosti? On pravil: Kdo je dobry´ v isla´mu, nebude bra´n k zodpoveˇdnosti za to, co udeˇlal v dobeˇ prˇedisla´mske´ neveˇdomosti. A kdo je zly´ v isla´mu, bude bra´n za prvnı´ i poslednı´. 126
Od ’Imra´na ibn Husajna, zˇe jeden muzˇ kousl do ruky muzˇe. Ten mu sta´hl svou ruku z u´st, takzˇe mu vypadly dva rˇeza´ky. I prˇedlozˇili prˇi prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a on pravil: Jestlizˇe jeden z va´s pokousˇe sve´ho bratra jako velbloudı´ by´k, pak ti vy´kupne´ za prolitou krev nena´lezˇ´ı. Vypra´veˇl Abu´ Qila´ba, zˇe ’Umar ibn ’Abd al-’Azı´z jednoho dne vystavil prˇed lidmi svu˚j stolec, pak je zavolal, aby vstoupili a pravil: ˇ ´ıka´me, zˇe al-qasa´ma je spravedliva´ odplata Co rˇ´ıka´te o al-qasa´meˇ ? Pravil: R za prolitou krev a rˇ´ıdili se podle nı´ i chalı´fove´. Rˇekl mi: Co rˇ´ıka´sˇ ty, Abu´ Qila´bo. Postavil mne prˇed lidi a ja´ rˇekl: Knı´zˇe veˇrˇ´ıcı´ch, ma´sˇ u sebe vojenske´ pohlava´ry i nejvznesˇeneˇjsˇ´ı Araby. Jak bys hledeˇl na to, kdyby padesa´t z nich vydalo sveˇdectvı´ proti zˇenate´mu muzˇi, zˇe zcizolozˇil v Damasˇku, acˇkoliv ho nevideˇli? Dal bys ho ukamenovat? Pravil: Ne. Rˇekl jsem: A jak bys hledeˇl na to, kdyby padesa´t z nich vydalo sveˇdectvı´ proti neˇjake´mu muzˇi v Homsu, zˇe kradl? Dal bys ho osekat, prˇestozˇe ho nevideˇli? Pravil: Ne. Rˇekl jsem: Vzˇdyt’, prˇi Alla´hovi, Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, nezabil vu˚bec nikoho, nezˇ z jednoho ze trˇ´ı du˚vodu˚: Muzˇ, ktery´ zabil z hrˇ´ıchu sve´ dusˇe, byl zabit. Nebo muzˇ, ktery´ zcizolozˇil po snˇatku. Nebo muzˇ, ktery´ va´lcˇil proti Bohu a jeho poslovi a odpadl od isla´mu. Lide´ rˇekli: Cozˇpak nevypra´veˇl Anas ibn Ma´lik, zˇe Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, osekal zlodeˇje a vypı´chal jim ocˇi a pak je hodil na slunce? Pravil jsem: Budu va´m vypra´veˇt Anasovo vypra´veˇnı´. Vypra´veˇl mi Anas, zˇe osm lidı´ z kmene ’Ukl prˇisˇlo k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a prˇ´ısahali isla´mu. Ten kraj vsˇak pro neˇ byl nezdravy´, takzˇe byli neduzˇive´ho teˇla. Steˇzˇovali si na to Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a on pravil: Nevyjdete si s nasˇ´ım pasty´rˇem a jeho velbloudy, abyste ˇ ekli: Ano. A vysˇli, aby pili jejich mle´ko a mocˇ, si nabrali jejich mle´ka a mocˇi? R azˇ se uzdravili. A zabili pasty´rˇe Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a odehnali dobytek. Doneslo se to Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, poslal po jejich stopa´ch a byli dopadeni a prˇivedeni. Vydal prˇ´ıkaz a byli jim oseka´ny ruce a nohy a vypı´cha´ny ocˇi. Pak je dal hodil na slunce, azˇ zemrˇeli. Pravil jsem: Co je horsˇ´ıho, nezˇ udeˇlali tito? Odpadli od isla´mu, zabı´jeli a kradli. Pravil ’Anbasa ibn Sa’ı´d: Prˇi Alla´hovi, vu˚bec nic takove´ho jako dnes jsem neslysˇel! Pravil jsem: Popı´ra´sˇ snad me´ tvrzenı´, ’Anbaso? Pravil: Ne, ale to vypra´veˇnı´ jsem prˇednesl, jak ma´ by´t. Prˇi Alla´hovi, tito lide´ budou v porˇa´dku, pokud zˇije tento sˇajch mezi nimi. Pravil jsem: V tom byla zvyklost Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r. Prˇisˇlo k neˇmu neˇkolik ansa´ru˚ a rozmlouvali u neˇj. Jeden muzˇ, ktery´ byl mezi nimi, vysˇel a byl zabit. I vysˇli za nı´m a tu hle - jejich druh se koupe v krvi! Vra´tili se tedy k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravili: Posle bozˇ´ı, na´sˇ druh s na´mi rozmlouval a vysˇel, a kdyzˇ jsme k neˇmu prˇisˇli, koupal se v krvi. I vysˇel Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, a pravil: O kom myslı´te nebo se domnı´va´te, zˇe ho zabil? Pravili: Jsme toho na´zoru, zˇe ho zabili zˇide´. I poslal k zˇidu˚m, zavolal je a pravil: Zabili jste tohohle? Oni rˇekli: Ne. Pravil: Spokojı´te se 127
s prˇ´ısahou padesa´ti zˇidu˚, zˇe ho nezabili? Oni rˇekli: Jim by nevadilo, ani kdyby na´s pobili vsˇechny a pak meˇli prˇ´ısahat. Pravil: Dozˇadujete se tedy pra´va na vy´kupne´ za prolitou krev prˇ´ısahou padesa´ti z va´s? Oni rˇekli: Nebudeme prˇ´ısahat. A on zaplatil vy´kupne´ ze sve´ho. Pravil jsem: Kmen Hudhajl vyhnal v doba´ch neveˇdomosti jednoho z nich jako vyhnance. Ten prˇisˇel jedne´ noci v al-Batha´’ k jedne´ rodineˇ z Jemenu, jeden muzˇ z nich si ho vsˇiml, uderˇil ho mecˇem a zabil ho. Hudhajlovci prˇisˇli, toho Jemence ˇ ekli: Zabil sebrali a v dobeˇ kona´nı´ pouteˇ do Mekky ho prˇivedli k ’Umarovi. R nasˇeho druha. On rˇekl: Oni ho ale byli vyhnali. A rˇekl: At’se padesa´t Hudhajlovcu˚ zaprˇ´ısaha´, zˇe ho nevyhnali! Cˇtyrˇicet deveˇt z nich se tedy zaprˇ´ısahalo. A jeden jejich muzˇ prˇisˇel ze Sy´rie a oni ho pozˇa´dali, aby prˇ´ısahal. On vsˇak vykoupil svou prˇ´ısahu tisı´cem dirhamu˚. Prˇivedli tedy na jeho mı´sto jine´ho muzˇe a ten dosˇel za bratrem zabite´ho a jeho ruka se spojila s jeho rukou. Tak jsme se rozesˇli a kdyzˇ teˇch padesa´t, kterˇ´ı prˇ´ısahali, bylo u Nachly, zastihl je de´sˇt’. I vesˇli do jedne´ jeskyneˇ v horˇe a ta jeskyneˇ se na teˇch padesa´t, kterˇ´ı prˇ´ısahali, zrˇ´ıtila, takzˇe vsˇichni zahynuli. Ti dva, kterˇ´ı si podali ruce, se zachra´nili, ale svalil se na neˇ ka´men a zlomil bratrovi toho zabite´ho nohu. Rok zˇil a pak zemrˇel. Pravil jsem: ’Abd al-Malik ibn Marwa´n odsoudil podle al-qasa´my jednoho muzˇe, ale pak litoval toho, co udeˇlal, a narˇ´ıdil, aby teˇch padesa´t, kterˇ´ı prˇ´ısahali, bylo vysˇkrtnuto z registru, a vypoveˇdeˇl je do Sy´rie. Od Abu´ Hurajry, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, pravil: Zcizolozˇ´ı-li otrokyneˇ a jejı´ cizolozˇstvı´ vyjde najevo, at’se podle pra´va zbicˇuje, ale at’se jı´ nenada´va´. Kdyzˇ pak zcizolozˇ´ı podruhe´, at’se podle pra´va zbicˇuje, ale at’ se jı´ nenada´va´. Kdyzˇ potom zcizolozˇ´ı potrˇetı´, at’se proda´, byt’by to bylo za pramen vlasu˚. ´ isˇi, zˇe prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byl dota´za´n na Od ’A medovinu a pravil: Kazˇdy´ na´poj, ktery´ opı´jı´, je hrˇ´ıch. Od Sima´ka, zˇe se ho zeptal Suwajd ibn Ta´riq - nebo Ta´riq ibn Suwajd -na vı´no a on mu ho zaka´zal. On rˇekl: Ale my se jı´m le´cˇ´ıme. I pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: To veˇru nenı´ le´cˇenı´, ny´brzˇ nemoc! Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: K prorokovi, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byl prˇiveden jeden muzˇ, ktery´ pil vı´no. On pravil: Bijte ho! Pravil Abu´ Hurajra: Byli mezi na´mi tacı´, co ho tloukli rukou i co ho tloukli botou i co ho tloukli svy´m odeˇvem. A kdyzˇ pak odesˇel, rˇ´ıkali neˇkterˇ´ı lide´: At’ teˇ bu˚h zostudı´! On pravil: Nerˇ´ıkejte to, nebo na neˇj pomu˚zˇete satanovi. Od Abu´ Nudzˇajda ’Imra´na ibn al-Husajna al-Chuza´’ı´ho, ke´zˇ je s nı´m i s jeho otcem Alla´h spokojen, zˇe k Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, prˇisˇla jedna zˇena z kmene Dzˇuhajna teˇhotna´ z cizolozˇstvı´ a pravila: Posle Bozˇ´ı, dopustila jsem se hrˇ´ıchu, za ktery´ je trest smrti. Vykonej ho na mneˇ. 128
Prorok Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, povolal jejı´ho za´konne´ho za´stupce a pravil: bud’ na ni hodny´, a azˇ porodı´, prˇijd’ ke mneˇ. I ucˇinil to a prorok, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, vydal prˇ´ıkaz a byla sva´za´na svy´mi sˇaty. Pak vydal prˇ´ıkaz a byla ukamenova´na. Pak se za ni pomodlil. Pravil ’Umar: Ty se za ni modlı´sˇ, Posle Bozˇ´ı, prˇestozˇe zcizolozˇila? Pravil: Ka´la se tak, zˇe kdyby se jejı´ poka´nı´ rozdeˇlilo mezi sedmdesa´t lidı´ z Mediny, pokrylo by je. Myslı´sˇ, zˇe je neˇco lepsˇ´ıho, nezˇ zˇe se obeˇtovala Bohu vsˇemocne´mu vznesˇene´mu? Pravil ’Amr ibn Majmun: Videˇl jsem v dobeˇ prˇedisla´mske´ neveˇdomosti, jak se kolem jedne´ opice, ktera´ zcizolozˇila, shroma´zˇdily opice a ukamenovaly ji. A ja´ ji kamenoval snimi. Pravil ’Umar ibn al-Chatta´b: Bu˚h veˇru poslal Muhammada, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, s pravdou a seslal mu Knihu. V tom, co mu seslal, byl versˇ o kamenova´nı´, a tak Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, kamenoval, a my jsme kamenovali po neˇm. Veˇru se oba´va´m, zˇe jak se bude prodluzˇovat lidska´ doba, rˇekne neˇkdo: Nenale´za´me kamenova´nı´ v knize Bozˇ´ı. A tak zbloudı´ tı´m, zˇe opustı´ to, co je povinnostı´, kterou seslal bu˚h. Vzˇdyt’kamenova´nı´ je pra´vem na toho, kdo zcizolozˇil, pokud je ve svazku manzˇelske´m a bylo proka´za´no, nebo dosˇlo k oteˇhotneˇnı´ nebo k prˇizna´nı´. Pravil’ Abd al-Rahma´n ibn Muhajriz: Zeptal jsem se Fuda´ly ibn ’Ubajda na zaveˇsˇova´nı´ ruky zlodeˇji na krk. Je to ze sunny! Pravil: K Poslu Bozˇ´ımu, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, byl prˇiveden zlodeˇj a byla mu useknuta ruka. On potom vydal prˇ´ıkaz a byla mu poveˇsˇena na krk. Pravil Abu´ Hurajra, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen: Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r, na´s poslal s jednou vy´pravou a rˇekl: Jestli najdete toho a toho - a jmenoval dva muzˇe z kmene Qurajsˇovcu˚ -upalte je v ohni. A pak, kdyzˇ uzˇ jsme chteˇli odejı´t, pravil Posel Bozˇ´ı, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Prˇika´zal jsem va´ni, abyste toho a toho upa´lili, jenzˇe ohneˇm nemucˇ´ı nikdo, nezˇ bu˚h. Jestli je najdete, tak je zabijte. Pravil ’Ikrima: K ’Alı´mu, ke´zˇ je s nı´m Alla´h spokojen, byli prˇivedeni neˇjacı´ heretici a on je dal upa´lit. Doneslo se to k Ibn ’ Abba´sovi a on pravil: Kdybych to byl ja´, nedal bych je upa´lit kvu˚li za´kazu prorokoveˇ, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Nemucˇte mucˇenı´m bozˇ´ım, ny´brzˇ bych je dal zabı´t podle vy´roku Posla Bozˇ´ıho, ke´zˇ mu Alla´h pozˇehna´ a da´ mu mı´r: Kdo zmeˇnil sve´ na´bozˇenstvı´, toho zabijte!
129
ˇ KTERY ˚ ´ CH TERMI´NU SLOVNI´K NE ahl al-kita´b - lide´ knihy. Krˇest’ane´ a zˇide´ Alla´h - Bu˚h. Neˇkdy se cha´pe i jako jedno ze sta vlastnı´ch jmen bozˇ´ıch ansa´rove´ - pomocnı´ci. Titul medı´nsky´ch muslimu˚ al-’Aqaba, te´zˇ Akaba - lokalita za Mekkou, kde uzavrˇel Muhammad dveˇ smlouvy s Medı´nou athar - tradice o Muhammadovy´ch druzı´ch Atractylis gummifera - rostlina s bı´ly´mi kveˇty bid’a - novota, veˇtsˇinou nezˇa´doucı´ Da´r an-nadwa - radnice qurajsˇovsky´ch rodu˚ v Mekce dhu´ al-hidzˇdzˇa - meˇsı´c, ve ktere´m se kona´ pout’do Mekky dina´r - zlata´ mince dirham - strˇ´ıbrna´ mince Du˚m - Ka’ba v Mekce dzˇiha´d - u´silı´ i boj na stezce bozˇ´ı, svata´ va´lka dzˇinn - dzˇin, de´mon dzˇizja - danˇ z hlavy urcˇena´ nemuslimu˚m zˇijı´cı´m v muslimske´m sta´teˇ ghazwa - na´jezd, bitva, razie hadı´th - vypra´veˇnı´. Jednotliva´ tradice vytva´rˇejı´cı´ sunnu hadzˇdzˇ - velka´ pout’do Mekky ha´fiz - cˇestny´ titul muslima znajı´cı´ho zpameˇti Kora´n nebo velky´ pocˇet hadı´thu˚ haram - posva´tny´ okrsek kolem Ka’by v Mekce Hidzˇa´z - horska´ oblast na za´padeˇ Arabske´ho poloostrova hidzˇra - emigrace. Odchod mekka´nsky´ch muslimu˚ do Medı´ny roku 622 n. 1. zvoleny´ za pocˇa´tek muslimske´ho letopocˇtu chabar - zpra´va. Tradice o Muhammadovy´ch druzı´ch chalı´fa - na´stupce proroka. Titul hlavy isla´mske´ho sta´tu, nazy´vane´ho neˇkdy te´zˇ knı´zˇe veˇrˇ´ıcı´ch chalı´fa´t - isla´msky´ sta´t po Muhammadoveˇ smrti ihra´m - stav ritua´lnı´ cˇistoty prˇi kona´nı´ obrˇadu˚ pouteˇ do Mekky ’Um al-hadı´th - veˇda o hadı´thech ima´m - prˇeda´k. Titul muslima, ktery´ vede modlitbu a prˇeneseneˇ pak titul prˇeda´ka muslimske´ komunity, isla´mske´ho sta´tu nebo va´zˇene´ho muzˇe isna´d - rˇeteˇzec tradentu˚ prˇeda´vajı´cı´ch hadı´th Jathrib - pu˚vodnı´ na´zev Medı´ny Ka’ba - centra´lnı´ svatyneˇ isla´mu v Mekce. Je nazy´va´na take´ Du˚m, Du˚m bozˇ´ı apod. Kora´n - svata´ kniha isla´mu al-La´t - jme´no jedne´ ze staroarabsky´ch model magha´fir - druh jı´dla s neprˇ´ıjemny´m za´pachem Mana´t - jme´no jedne´ ze staroarabsky´ch model, bohyneˇ osudu matn - vlastnı´ text hadı´lhu Medı´na - meˇsto v Hidzˇa´zu 130
Mekka - meˇsto v Hidzˇa´zu mesˇita - isla´mska´ modlitebna mu’a´chal - institut adoptivnı´ho sbratrˇenı´ zavedeny´ docˇasneˇ Muhammadem muha´dzˇirove´ - emigranti. Titul mekka´nsky´ch muslimu˚ prˇesı´dleny´ch s Muhammadem do Medı´ny negus - titul etiopske´ho vla´dce al-qasa´ma - staroarabsky´ pra´vnı´ institut umozˇnˇujı´cı´ oznacˇit za vinı´ka cˇloveˇka na za´kladeˇ prˇ´ısahy padesa´ti lidı´, prˇestozˇe nebyli sveˇdky jeho cˇinu ramada´n - muslimsky´ postnı´ meˇsı´c sanad - rˇeteˇzec tradentu˚ prˇeda´vajı´cı´ch hadı´th Satanske´ versˇe - cˇa´st Kora´nu prˇednesena´ Muhammadem a pozdeˇji jı´m samy´m zavrzˇena´ s tı´m, zˇe mu ji nasˇeptal d’a´bel sunna - zvyklosti, obycˇeje Muhammadovy transformovane´ v pra´vnı´ normu su´ra kapitola, oddı´l Kora´nu sˇajch - cˇestny´ titul va´zˇene´ho muzˇe, v ’Um al-hadı´th titul vypraveˇcˇe sˇarı´’a - isla´mske´ pra´vo Sˇest knih - sˇest kanonizovany´ch sbı´rek hadı´thu´ v sunnitske´m isla´mu Ta´if - meˇsto v Hidzˇa´zu umma - isla´mska´ obec ummı´ - negramotny´, nevzdeˇlany´ ’umra - mala´ pout’do Mekky ’urfut - rostlina se smrduty´mi kveˇty ’Uzza´ - jme´no jedne´ ze staroarabsky´ch model zaka´t - na´bozˇenska´ danˇ, kterou platı´ muslimove´ Zamzam - pramen vyveˇrajı´cı´ v posva´tne´m okrsku v Mekce
PRAMENY A LITERATURA Abu´ Da´u´d: Sunan 1953. Doi, ’Abdur Rahman: Sharı´ah: The Islamic Law, Media Group Dzˇidda 1984. Ibn Hisˇa´m: Al-Sı´ra al-nabawı´ja, matba’at al-Anwa´r al-Muhammadı´ja Ka´hira. Ibn Ma´dzˇa: Al-Sunan, Dar Ihja´’ al-kutub al-’arabı´ja Ka´hira 1953. Ibn Sa’d, Muhammad: Al-Tabaqa´t al-kubra´, Da´r Sa´dir Bejru´t 1958. al-Khumaynı´, Ru´hulla´h: Forˇty hadith, Islamic Propagation Organization Tehera´n 1989. Ma´lik ibn Anas: al-Muwata’ 1967. al-Nasa´’ı´: Al-Sunan, al-Maktaba al-Tidzˇa´rı´ja al-Qur’a´n. Rija´d al-Sa´lihı´n, Da´r al-Dzˇ´ıl Bejru´t 1980. Sahı´h al-Bucha´rı´, Da´r al-Fikr Bejru´t 1993. Sahı´h Muslim, Ka´hira 1972. al-Sa´lih, Subhı´: ’Ulu´m al-hadı´th wa mustalahuhu, ’ard wa dira´sa, Da´r al-’ilm li al-mala´jı´n Bejru´t 1973. 131
al-Sajjid Sa´biq: Fiqh al-Sunna, Da´r al-Fath li al-i’la´m al-’arabı´ Ka´hira 1994. al-Tirmidhı´, Muhammad: Dzˇa´mi’, vydavatel a datum neuvedeno. al-Umari, Akram: Madı´nan Society at the Time of the Prophet, International Islamic Publishiflg House Rija´d 1992.
132
Obsah ´ VOD U 1
2
3
3
MUHAMMAD 1.1 Prˇedprorocke´ obdobı´ . . . . . . . . . . . 1.2 Mekka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Na´bozˇenstvı´ v Ara´bii prˇed Muhammadem 1.4 Pocˇa´tky prorocke´ho obdobı´ . . . . . . . . 1.5 Konflikty s Mekka´nci . . . . . . . . . . . 1.6 ’Aqabske´ smlouvy a emigrace do Medı´ny 1.7 Vytva´rˇenı´ isla´mske´ho sta´tu . . . . . . . . 1.8 Potlacˇenı´ opozice v Medı´neˇ . . . . . . . . 1.9 Prˇedisla´mske´ arabske´ va´lecˇnictvı´ . . . . . 1.10 Boje proti kocˇovnı´ku˚m . . . . . . . . . . 1.11 Smlouva u al-Hudajbı´je . . . . . . . . . . 1.12 Sˇ´ırˇenı´ isla´mu za hranice Ara´bie . . . . . . 1.13 Dobytı´ Mekky . . . . . . . . . . . . . . . 1.14 Vı´teˇzstvı´ isla´mu v Hidzˇa´zu . . . . . . . . 1.15 Dobudova´nı´ isla´mske´ho sta´tu . . . . . . . 1.16 Muhammadova smrt . . . . . . . . . . . 1.17 Idea proroctvı´ v isla´mu . . . . . . . . . . ˇ ENI´ SUNNY VYTVOR 2.1 Vznik sunny . . . . . . . . . . . . 2.2 Vztah Kora´nu a sunny . . . . . . 2.3 Ora´lnı´ tradice a pı´semne´ za´znamy 2.4 Isla´mska´ kritika tradic . . . . . . . 2.5 Sbı´rky tradic . . . . . . . . . . . . 2.6 Trˇ´ıdeˇnı´ tradic . . . . . . . . . . . 2.7 Sunna v soucˇasne´ spolecˇnosti . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
6 6 7 11 12 14 18 23 27 34 35 43 47 50 54 59 61 62
. . . . . . .
67 68 71 72 77 91 96 100
TEXTY TRADIC 101 3.1 Filologicka´ pozna´mka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 3.2 Texty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
SLOVNI´K NEˇKTERY´CH TERMINU˚
130
PRAMENY A LITERATURA
131
133
