Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro Evropskou integraci
Evidence a registrace vozidel Bakalářská práce
Autor:
Pavlína Krivušová, DiS. Veřejná správa a Evropská unie
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Milada Bělehrádková
Březen 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Boskovicích dne 5. března 2010
Pavlína Krivušová, DiS.
2
Anotace Agenda evidence a registrace vozidel je činností státní správy, která je v současné době vykonávána úřady obcí s rozšířenou působností. Práce je zaměřena na přiblížení právních předpisů na úseku evidence a registrace od historicky první právní úpravy na mezinárodní úrovni po dnešek, s důrazem na právní úpravu po roce 1989 a právní úpravu v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Klíčová slova: registr vozidel, vlastník a provozovatel vozidla, evidence, registrace vozidel a jejich vyřazování z evidence, schvalování technické způsobilosti vozidla, technické kontroly a měření emisí, schengenský informační systém a informační systém veřejné správy, registr historických a sportovních vozidel.
Annotation Agenda of evidence and registration of vehicles is function of public administration, which is currently executed by authorities of municipalities with extended competence. This work is focused on the approximation of legislation in the section of evidence and registering till the first legislation at the international level until now, with an emphasis on legislation since 1989 and legislation in relation to the Czech Republic admittance into the European Union. Keywords are: vehicle registration, owner and operator of the vehicle, evidence, vehicle registration and the decommissioning from the evidence, the approval of vehicle technical qualification, technical inspection and emission measurements, the Schengen information system and informational system of public administration, the register of historic and sports cars.
3
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 5 1. Historie evidování vozidel po současnost ...................................................................... 7 2. Evidence a registrace silničního vozidla ...................................................................... 11 2.1 Obecná charakteristika současné právní úpravy ............................................................ 11 2.2 Vozidla podléhající registraci ........................................................................................ 12 2.3 Registr silničních vozidel a centrální registr vozidel .................................................... 13 2.3.1 Registrace vozidla ...................................................................................................... 14 2.3.2 Technický průkaz a údaje zapisované do technického průkazu ................................. 15 2.3.3 Registrační značky...................................................................................................... 17 2.4 Změny v registru silničních vozidel .............................................................................. 17 2.5 Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ..................................................................... 19 2.6 Dočasné a trvalé vyřazení vozidla z registru ................................................................. 20 2.6.1 Dočasné vyřazení vozidla ........................................................................................... 20 2.6.2 Trvalé vyřazení vozidla .............................................................................................. 21 2.7 Poplatky vztahující se k vozidlům ................................................................................. 23 2.7.1 Správní poplatky ......................................................................................................... 23 2.7.2 Poplatky na podporu sběru a vyuţití autovraků ......................................................... 24 3. Schvalování silničních vozidel ...................................................................................... 26 3.1 Schvalování technické způsobilosti typu vozidla .......................................................... 26 3.2 Schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla ............ 29 3.3 Schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla ............ 29 4. Vozidlo v provozu .......................................................................................................... 32 4.1 Stanice technické kontroly a technické prohlídky ......................................................... 33 4.2 Stanice měření emisí a měření emisí ............................................................................. 35 5. Registr historických a sportovních vozidel ................................................................. 38 5.1 Registrace historických vozidel ..................................................................................... 38 5.2 Registrace sportovních vozidel ...................................................................................... 40 6. Registrace vozidel v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie ........................... 42 6.1 Schengenská dohoda a Schengenský informační systém .............................................. 44 6.2 Česká republika a Schengenský informační systém ...................................................... 47 6.3 Problematika krádeţe motorových vozidel ................................................................... 49 Závěry a doporučení.......................................................................................................... 52 Seznam použité literatury ................................................................................................. 55 Přílohy ................................................................................................................................ 58
4
Úvod Téma své práce jsem si vybrala z důvodu svého pracovního působení na úseku agendy evidování a registrace vozidel, která je výkonem státní správy a je vykonávána obecními úřady obcí s rozšířenou působnosti. Agenda patří do působnosti dvou ústředních orgánů státní správy, a to Ministerstva vnitra (technická podpora systému) a Ministerstva dopravy (vlastník a správce dat). Kontaktní místo veřejné správy v oblasti evidence a registrace vozidel zcela jistě patří mezi nejvíce navštěvované, a to nejen občany České republiky. Tato agenda se týká občanů vlastnících či provozujících automobily, motocykly, přívěsy aj., neboť veškerá tato vozidla musí být ze zákona evidována. Historie registrování sahá k počátkům 20. století a kaţdá etapa vývoje sebou nesla důleţité a zásadní změny, které jistým způsobem ovlivnily vývoj agendy. Na historii je zaměřena první kapitola. V dalších kapitolách se jiţ věnuji tomu, co je upraveno stávajícími zákony, příslušností k výkonu agendy, na koho se zákony vztahují a jaké postupy jsou uplatňovány v procesu evidence. Současná právní úprava je dána zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a změn, a dále pak řadou navazujících zákonů a prováděcích právních předpisů, zejména pak vyhláškou č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, včetně legislativy Evropské unie formou nařízení a směrnic, které budou v této prácí tvořit základ celého tématu. Práce je zaměřena na postup evidování a registrování vozidel, práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů, jaká vozidla a jaké podmínky musí vozidla splňovat pro provoz na pozemních komunikacích, které jsou podrobně popsány ve druhé kapitole. Na plnění zákonných podmínek vozidla navazuje třetí kapitola, tedy kapitola schvalování technické způsobilosti vozidel, která je zaměřena na popis povinností výrobců vozidel, na postup a podmínky nutné pro schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobených a dovezených vozidel. Důleţitou podmínkou pro registraci a důleţitou povinností vlastníka vozidla je mít platnou technickou kontrolu včetně měření emisí po celou dobu provozu vozidla. Této části upravené zákonem je věnována kapitola čtvrtá, kde je uvedeno, kdo je oprávněn kontrolu vykonávat a jaké podmínky musí být splněny pro provozování stanic technické kontroly a měření emisí. K údajům zaváděným do centrálního informačního systému stanic technických kontrol mají přístup i jednotlivá registrační místa a údaje jsou zapisovány i do registru vozidel. Procesu registrace podléhají i historická a sportovní
5
vozidla a jejich odlišnosti v postupu evidence a registrace od běţně provozovaných vozidel. Poslední kapitola je zaměřena na oblast Schengenského prostoru, provázenou zrušením kontrol na vnitřních hranicích, jehoţ součástí se Česká republika stala v prosinci 2007, a následného spuštění schengenského informačního systému, který je v elektronické podobě součástí registru vozidel od roku 2008. Pro práci s registry to znamená moţnost kontroly odcizených vozidel přímo v procesu registrování. V závěru práce je uvedeno krátké shrnutí z jednotlivých kapitol s doporučením na to, jakým směrem by se veřejná správa měla ubírat v oblasti elektronizace a na doporučení zlepšit stávající právní úpravu na zpracovaném úseku.
6
1. Historie evidování vozidel po současnost První vozidla, konec 18. století, byla poháněna parním strojem a jsou spojena se jmény James Watt a Nicolas Joseph Cugnot. Automobil je produktem úsilí řady vynálezců. Největší zásluhy se přisuzují Gottriebu Daimlerovi a Karlu Benzovi jako zakladatelům benzínových motorů a Rudolfu Dieslovi jako zakladateli naftového motoru, který byl pouţíván zejména pro lodě a lokomotivy. Mezi nejstarší automobilky patří především Mercedes Benz, kdy v roce 1886 začali Gottrieb Daimler a Karl Benz nezávisle na sobě vyrábět automobily. Z Daimlerovi dílny vyjel v roce 1901 první automobil, který dostal název Mercedes. V roce 1926 došlo ke spojení obou značek a vznikla společnost Daimler-Benz A.G, později Mercedes-Benz.1 V současné době tyto automobily vyrábí německá společnost Daimler-Chrysler. Armand Peugeot v roce 1890 pomocí Daimlerova motoru zkonstruoval první benzínový vůz a o šest let později zaloţil automobilku, která uţ vyráběla i motory. Po válce spolupracovala s Volvem a Renaultem. V roce 1974 koupila část akcií Citroënu, který byl zaloţen v roce 1919, a v roce 1976 se firmy spojily do koncernu PSA. V roce 1898 zaloţili bratři Louis, Marcel a Fernand Renaultovi automobilovou společnost s názvem Renault. Po smrti posledního z bratrů Louise byla společnost znárodněna. Po privatizaci v roce 1996 patří francouzské vládě 16%. Renault dnes spolupracuje hlavně s japonským Nissanem a nedávno oţivil rumunskou Dacii. Italská automobilová továrna v Turíně (Fabrica Italiana Automobili Torino, odtud název Fiat) vznikla v roce 1899. Fiat se výrazně zaslouţil o motorizaci Itálie i Evropy. Firma postupně převzala největší automobilky (Ferrari, Alfa Romeo, Lancia či Maserati). Téhoţ roku začala také vyrábět automobilka Opel, která původně vyráběla potřeby pro domácnost, dále vyráběla šicí stroje a jízdní kola.2 V Americe se koncem 19. století začaly vyrábět automobily značky Ford, Chevrolet a Chrysler. Automobilový průmysl v českých zemích má dlouhou tradici, prvním automobilem byl kopřivnický Präsident z roku 1897. Ten byl předvojem dlouhé řady úspěšných osobních vozů značky Tatra, která skončila aţ v roce 1998. Druhým tradičním výrobcem je mladoboleslavská Škoda Auto, kterou jako výrobce jízdních kol zaloţili Václav Laurin a Václav Klement v roce 1895. Později vyráběli i motocykly, první auto vyjelo z jejich 1 2
http://www.luxusni-auta.cz/mercedes-benz.html [cit. 2010-01-20] http://auto.idnes.cz/auto_ojetiny.asp?r=auto_ojetiny&c=A060127_172200_auto_ojetiny_fdv [cit. 2010-01-20]
7
továrny v roce 1905. Součástí Škodových závodů se automobilka stala v roce 1925, od roku 1991 patří německému koncernu Volkswagen.1 V roce 1893 byla ve Francii zavedena povinná registrace automobilů pomocí očíslovaných tabulek.2 Na našem území je počátek evidování vozidel spojen s rokem 1905, kdy vyšlo nařízení ministerstva vnitra č.156/1905 ř. z., ve kterém bylo zavedeno povinné zavedení státních poznávacích značek, technická způsobilost a schvalování vozidel. Do této doby platily různé vyhlášky. Tehdejší majitelé vozidel museli ţádat o přidělení značky u tzv. politického okresního úřadu a nebo u zeměpanského policejního úřadu. Kaţdý evidenční úřad vedl rejstřík, a to pro automobily a pro motorová kola odděleně. Kaţdá země měla na značce své písmeno a třímístnou arabskou číslici. Pokud tato série došla, nahrazovaly se arabské číslice římskými. Evidenční úřady vydávaly značku v písemném vyhotovení na certifikátech nebo potvrzeních opatřených úřední pečetí. Do rejstříku se uvádělo evidenční číslo, jméno a příjmení majitele vozidla a stanoviště vozidla. Na počátku dvacátého století bylo nutné sjednotit úpravu silničního provozu na mezinárodní úrovni. 11. října 1909 byla v Paříţi přijata Mezinárodní smlouva o jízdě automobily, jejíţ smluvní stranou bylo i Rakousko-Uhersko. Paříţská smlouva obsahovala základní zásady pro řidiče motorových vozidel i samotná vozidla. Vozidlům ze států, které nepřistoupily k Paříţské úmluvě, musely pohraniční celnice při přestupu přes hranice vydat značky, které kromě písmena příslušného správního obvodu a evidenčního čísla musely mít červené písmeno „Z“. Pohraniční celnice vedly své rejstříky o vydávání značek. Do tohoto rejstříku musely být zapsány údaje o majiteli vozidla, evidenční číslo a den vydání. Pohraniční celnice obdrţely evidenční čísla od politického zemského úřadu. Značky vydané pohraničními celnicemi platily jen osm dní. Po schválení vozidla musel majitel vozidla poţádat o vydání značky u politického okresního, popř. u zeměpanského policejního úřadu, v jehoţ okrese či obvodu se zdrţoval. Vypuknutím první světové války roku 1914 byl přerušen rozvoj silniční dopravy.3 Po rozpadu Rakouska-Uherska vznikla v roce 1918 Československá republika. K právním změnám v této oblasti došlo aţ v průběhu dalších let. Takţe po vzniku Československa pokračoval rakouský systém v podstatě beze změny. Tabulky civilních poznávacích značek byly bílé s černými písmeny a číslicemi. Po vzniku Československé republiky byla všechna vojenská vozidla zaregistrovaná v Praze a tabulky měly černou barvu s černým podkladem a bílými písmeny 1
http://auto.idnes.cz/auto_ojetiny.asp?r=auto_ojetiny&c=A060127_172200_auto_ojetiny_fdv [cit. 2010-01-20] http://auto.idnes.cz/auto_ojetiny.asp?r=auto_ojetiny&c=A060127_172200_auto_ojetiny_fdv [cit. 2010-01-20] 3 http://www.feudal.cz/spz/html/1906-1918.htm [cit. 2009-03-09] 2
8
a číslicemi. Pro některá vozidla, např. vozidla státních orgánů, taxíky, autodopravní akciové společnosti, byly vyhrazeny zvláštní série označení.1 Teprve v roce 1935 byl silniční provoz upraven jednotně pro celé území Československé republiky. Byl vydán zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly, a prováděcí vládní nařízení č. 203/1935 Sb. Ve třicátých letech dvacátého století se rozvíjí motoristický sport a motocykly mají kromě přepravní i společenskou funkci. Postupem času narůstal počet vozidel a kombinace čísel začala být komplikovaná a nepřehledná. Vládním nařízením č. 107/1932 Sb. úřady zavedly první Československé státní poznávací značky. Všechna vozidla musela mít přední i zadní evidenční značku. Tabulky měly jedno písmeno označující zemi a maximálně pětimístné číslo. U motocyklů bylo nejprve pořadové číslo a poté písmeno. Zemské úřady přidělily v roce 1932 jednotlivým evidenčním úřadům určité skupiny čísel. Tento úřad pak přiděloval číselné skupiny i nově zřízeným evidenčním úřadům. Na území obsazeném roku 1938 byly zavedeny německé poznávací značky. V Protektorátu Čechy a Morava bylo moţné pouţívat československé značky aţ do roku 1940. Na Slovensku zůstal systém aţ do roku 1945, kdy byl zaveden nový československý poválečný systém. Na značkách vozidel, která měla oprávnění k provozu, bylo po kódu oblasti dokresleno „véčko“ a razítko okresu v červené barvě. Po skončení války roku 1945 přestaly protektorátní značky platit. Začal platit původní systém značek. 1. ledna 1949 došlo ke změně správního uspořádání, kdy se změnily hranice okresů, zvýšil se jejich počet a zemské uspořádání bylo nahrazeno krajským. Systém z roku 1939 zůstal zachován, jen některé kódy byly rozšířeny pro nové okresy. Nově byly zavedeny poznávací značky pro přívěsy. Měly stejnou číselnou řadu jako vozidlo, pouze se lišily písmenem malé abecedy. V roce 1952 byly zavedeny poznávací značky pro Ministerstvo vnitra – ústřední odbor civilní ochrany, které měly písmeno „D“. 12. března 1953 převzala Hlavní správa Veřejné bezpečnosti agendu evidence silničních vozidel od Ministerstva dopravy. V Československé republice začaly být evidována vozidla podle druhu, tedy osobní a nákladní automobily, dodávkové automobily, motocykly, autobusy, traktory, speciální a vlečné vozy.2 Od roku 1955 byly poprvé vydávány lisované tabulky vyráběné centrálně. Osobní automobily měly bílé tabulky, nákladní automobily a traktory měly tabulku ţlutou. Jednotlivé série měly přidělovat krajské správy VB (SVB). Systém byl tajný a nikde se nezveřejňoval. SVB přidělovaly jednotlivé číselné skupiny okresním oddělením VB (SVB). V červenci 1960 se opět změnilo správního uspořádání. Byl sníţen 1 2
http://www.feudal.cz/spz/html/1918-1932.htm [cit. 2009-03-09] http://www.feudal.cz/spz/html/1945-1953.htm [cit. 2009-03-09]
9
počet krajů i okresů a pozměněny jejich hranice. Na začátku šedesátých let bylo u nás v provozu více motocyklů neţ osobních automobilů.1 Od roku 1979 bylo směrnicí Ministerstva vnitra České republiky nařízeno přidělení nálepek o provedené technické kontrole a měření emisí. Pro účely provozu byly v roce 1984 zavedeny převozní papírové značky. Změny poznávacích značek nastaly aţ po politických změnách v roce 1989 a rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku k 1. lednu 1993. Agendu registru vozidel vykonávalo Ministerstvo vnitra a Policie ČR (Okresní a Krajské dopravní inspektoráty a Ředitelství sluţby dopravní policie Policejního prezídia České republiky) do roku 2001. Od 1.7.2001 byla dopravně-správní agenda převedena z Ministerstva vnitra na Ministerstvo dopravy a registrace přešla z Policie na okresní úřady. Hlavním důvodem této změny byl předpokládaný vstup do Evropské unie (EU) a přiblíţení právní úpravy ČR s právními normami EU. Součástí se stalo i přijetí nové právní úpravy a platnost zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Touto právní úpravou bylo zavedeno mnoho zásadních změn, které se týkaly zejména zavedení nového systému registračních značek, kódy okresů nahradily kódy krajů a začaly se vydávat registrační značky pro historická a sportovní vozidla. V roce 2003 v rámci II. etapy reformy veřejné správy byly zrušeny okresy a dopravněsprávní agenda se stala součástí obecních úřadů obci s rozšířenou působností. Se vstupem České republiky do EU v roce 2004 platí registrační značky, které mají modrý pruh EU s rozlišovací značkou České republiky „CZ“.
1
http://www.feudal.cz/spz/html/1953-1964.htm [cit. 2009-03-09]
10
2. Evidence a registrace silničního vozidla 2.1 Obecná charakteristika současné právní úpravy Parlament České republiky přijal dne 10. ledna 2001 nový zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který sjednotil a ucelil spoustu právních úprav, změn a doplňků v jednotný právní předpis, a to zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. července 2001 a nahradil zákon č. 355/1999 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích. Vedení
registru vozidel
a vydávání dokladů
k vozidlům blíţe
upravuje vyhláška č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů. Problematika
provozu
vozidel
se
tedy
v současné
době
řídí
zákonem
č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a změn. Tento zákon právně vymezuje práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů, dále osob, které vyrábějí, dováţejí a uvádějí na trh vozidla a pohonné hmoty. Podrobně se zabývá registrací, vyřazováním a technickými poţadavky na provoz silničních a zvláštních vozidel a schvalováním jejich technické způsobilosti. Zákon upravuje i provoz stanic technické kontroly, stanic měření emisí a kontroly technického stavu vozidel v provozu, dále pak nově i podmínky registrování historických a sportovních vozidel. Státní správu a státní dozor ve věcech podmínek provozu na pozemních komunikacích vykonává ministerstvo, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a Česká obchodní inspekce. Vyhláška č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel se podrobně zabývá vedením centrálního registru a registru vozidel a údaji zapisovaných do těchto registrů, způsoby vydávání technických průkazů a provádění zápisů a změn v nich, stejně jako v osvědčeních o registraci vozidla, vydáváním registračních značek, jejich druh, forma, provedení a způsob přidělování. Součástí této vyhlášky jsou i vzory technického průkazu a osvědčení o registraci silničního a zvláštního vozidla, dále pak tiskopisy pouţívané k registraci vozidel, které jsou uvedeny v příloze vyhlášky. Tiskopisy a tabulky registračních značek zajišťuje ministerstvo.
11
Souvisejícími zákony v oblasti evidence je i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č.168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Kaţdé vozidlo pro provoz na pozemních komunikacích musí být pojištěné, není-li stanoveno tímto zákonem jinak.
2.2 Vozidla podléhající registraci Silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Zvláštní vozidlo je vozidlo vyrobené k jiným účelům neţ k provozu na pozemních komunikacích, které můţe být při splnění podmínek stanovených zákonem k provozu na pozemních komunikacích schváleno. Přípojné vozidlo je silniční nemotorové vozidlo určené k taţení jiným vozidlem, s nímţ je spojeno do soupravy.1 Tato vozidla podléhají registraci. Výjimku tvoří přípojný pracovní stroj, který je určen pro práce v zemědělství, ale můţe být registrován na ţádost vlastníka. Pro samojízdné pracovní stroje, které nejsou schváleny nebo nemají příslušné doklady, můţe příslušný silniční správní úřad vydat povolení o zvláštním uţívání komunikace. Samojízdné pracovní stroje, které byly uváděny do provozu před 1.7.2001, povinnosti registrace nepodléhají, ale mohou být na ţádost vlastníka zaregistrovány. Registrovat lze pouze schválená vozidla. Zákon se nevztahuje na vojenská vozidla. Silniční vozidla se rozdělují na jednotlivé druhy a kategorie. Silniční vozidla se rozdělují na tyto základní druhy: a) motocykly, b) osobní automobily, c) autobusy, d) nákladní automobily, e) speciální vozidla, f) přípojná vozidla, g) ostatní silniční vozidla. Zvláštní vozidla se rozdělují na tyto základní druhy: a) zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla, b) pracovní stroje samojízdné, c) pracovní stroje přípojné, d) nemotorové pracovní stroje nebo nemotorová vozidla taţená nebo tlačená pěšky jdoucí osobou, e) vozíky pro invalidy s motorickým pohonem, pokud jejich šířka nebo délka přesahuje jeden metr, jejich konstrukční rychlost převyšuje 6 km.h-1 nebo jejich maximální přípustná hmotnost převyšuje 450 kg. Zvláštním vozidlem se rozumí i mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor.2
1
§ 2 odst. 1-3, zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 2 § 3 odst. 1-2, zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
12
Kategorií vozidel rozumíme vozidla, která mají stejné technické podmínky podle prováděcího právního předpisu. Rozlišujeme sedm kategorií vozidel, která jsou označeny písmeny L, M, N, O, T, S, R. Kategorie vozidel s označením L se člení na mopedy, motocykly, motorové tříkolky a čtyřkolky a motokola, která mají trvale zabudovaný motor. Vozidla určená k přepravě osob řadíme do kategorie M, kam řadíme i vozidla víceúčelová, která jsou určená nejen pro přepravu osob, ale i k přepravě nákladu v jediné části vozidla. V kategorii N jsou vozidla, která se pouţívají pro přepravu nákladu. Přípojná vozidla značíme kategorií O. Zemědělské nebo lesnické traktory členíme do kategorie T a pracovní stroje do kategorie S. Ostatní vozidla, která nelze zařadit do uvedených kategorií, označujeme R.
2.3 Registr silničních vozidel a centrální registr vozidel Registr silničních vozidel můţeme definovat jako evidenci silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a jejich provozovatelů, a dále jako seznam, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Dělí se na dvě části, a to na část písemnou a část elektronickou. Do registru silničních vozidel lze zapsat silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, jehoţ technická způsobilost k provozu na pozemních komunikacích byla schválena, a je-li sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se takového vozidla, byla-li při pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu Evropské unie zaplacena daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu.1 Do registru vozidel se zapisuje u fyzických osob jméno, příjmení a rodné příjmení vlastníka či provozovatele, rodné číslo, datum narození, pohlaví, adresa trvalého pobytu; u osob samostatně výdělečně činných a právnických osob se eviduje identifikační číslo (IČ), název a sídlo podnikání po předloţení ţivnostenského listu či koncesní listiny u fyzických osob a nebo po předloţení výpisu z obchodního rejstříku u právnických osob. Příslušným pro registraci vozidla je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehoţ územním obvodu má provozovatel silničního motorového vozidla, přípojného vozidla nebo zvláštního vozidla (dále jen“vozidlo“) trvalý pobyt nebo místo podnikání, které se liší od bydliště, nebo sídla firmy. Kaţdý kdo hodlá provozovat na území České republiky vozidlo je povinen toto vozidlo přihlásit k registraci, s výjimkou osob, jejichţ pobyt na území České republiky netrvá déle neţ 185 dnů v příslušném kalendářním roce. 1
§ 6 odst.3, písm. a-c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a změn.
13
Ministerstvo vede centrální registr silničních vozidel, který obsahuje údaje předávané obecními úřady obcí s rozšířenou působností, a registr silničních vozidel členů diplomatické mise podle vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.1 Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a zpravodajské sluţby vedou registr silničních vozidel pouţívaných pro jejich účely. Ministerstvo vnitra vede registr vozidel pouţívaný pro účely celních orgánů. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vyuţívá k zápisu osobních údajů o vlastníkovi a provozovateli do registru silničních vozidel údajů z evidence obyvatel vedené podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů.2 Ministerstvo vydává „Statistickou ročenku“ o počtech, druzích, typech a značkách vozidel registrovaných v centrálním registru silničních vozidel, o stáří registrovaných vozidel, o územním rozloţení registrovaných vozidel, o provedených registračních změnách na vozidlech apod. Statistickou ročenku vydává ministerstvo nejpozději 90 dnů po uplynutí kalendářního roku.3
2.3.1 Registrace vozidla Registrace vozidla se provádí na základě ţádosti (viz příloha č. 1), tedy na předepsaném tiskopisu „Přihláška k registraci vozidla do registru silničních vozidel“ (dále jen ,,přihláška“). K zaregistrování vozidla ţadatel musí doloţit mimo jiné i evidenční kontrolu, nejedná-li se o vozidlo nové. Evidenční kontrola silničního vozidla je kontrola silničního vozidla prováděná stanicí technické kontroly spočívající v porovnání údajů uvedených v technickém průkazu silničního vozidla a v osvědčení o registraci silničního vozidla nebo v osvědčení o technické způsobilosti vozidla, pokud se jedná o vozidlo, které nepodléhá registraci, se skutečnými údaji a stavem vozidla.4 Evidenční kontrola, kterou ţadatel předkládá, není časově omezena pro tohoto ţadatele. Evidenční kontrolu můţe správní orgán nařídit v případě pochybností. Předkládá se při registraci vozidla na vlastníka, který je zároveň i provozovatelem nebo při registraci na jiného provozovatele i kdyţ vlastník zůstává, dále po výměně karosérie nebo jednotlivé přestavbě, 1
§ 5 odst.1 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 2 § 4 odst. 6 a 8 zákon č.56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 3 § 14 odst. 4 vyhláška 243/2001 Sb., o registraci vozidel. 4 § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
14
ale i po vrácení vozidla nalezeného po odcizení, a to jen v případech, kdy lze toto nahradit prohlášením provozovatele nebo vlastníka do protokolu, ţe se vozidlo vrátilo v pořádku bez zásahu do identifikátorů vozidla a ostatních registrovaných vlastností vozidla. V praxi se vyskytují případy, kdy evidenční kontrola je nevyhovující a nelze vozidlo zaregistrovat. Jedná se o případ, kdy vozidlo má například jiný typ motoru, jinou barvu neţ která je uvedena v technickém průkazu, a nebo tehdy, kdy není v technickém průkazu zapsáno taţné zařízení, které je na vozidle ve skutečnosti namontováno, ale i v opačných případech, kdy je provedena demontáţ taţného zařízení a změna nebyla nahlášena. Po předloţení typového listu k taţnému zařízení lze zapsat změnu a provést registraci. Stejně tak lze provést změnu barvy a registraci dokončit. Dalším typem registrace je vývoz vozidla do zahraničí. Registrace je podobná jako při běţné registraci, liší se pouze předkládanými doklady, kdy není nutné předloţení evidenční kontroly a zaplacení tzv. ekologického poplatku. Je provedena výměna registračních značek za vývozní značky, které jsou omezené zákonem stanovenou lhůtou tří měsíců včetně měsíce započatého. Tato lhůta je zapsána jednak do osvědčení o registraci vozidla a jednak do elektronického registru. Zvláštním případem registrace je dědictví. Dědic při registraci předkládá pravomocné usnesení soudu, kde je uvedeno o jaké vozidlo se jedná a kdo jej zdědil. Přičemţ společně s přihláškou k registraci a technickým průkazem se předkládá doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vše, co souvisí s nabytím dědictví je při registraci osvobozeno od správního a ekologického poplatku, rovněţ se nepředkládá evidenční kontrola. Tato skutečnost musí být vţdy provedena na příslušném registračním místě v místě trvalého pobytu dědice. V případech, kdy dědic nehodlá vozidlo provozovat a vlastníkem se stává někdo jiný, pak je nutné úkon registrace dědictví dokončit. Po zaregistrování je moţné vozidlo převést na nového vlastníka na základě odhlášky.
2.3.2 Technický průkaz a údaje zapisované do technického průkazu Do technického průkazu se zapisují údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla, není-li vlastník současně provozovatelem vozidla. Situace, kdy se vlastník liší od provozovatele nastává většinou v případech finančního leasingu, kdy po zaplacení stanovených leasingových splátek přechází vlastnické právo k vozidlu z leasingové společnosti na leasingového nájemce vozidla. Po dobu splácení je v registru vozidel a v technickém průkazu vedena leasingová společnost jako vlastník vozidla a leasingový nájemce je veden jako provozovatel vozidla. Pro provozovatele vozidla to znamená,
15
ţe při jakékoliv změně či registraci je potřeba souhlasu vlastníka. Při řádném ukončení leasingových splátek vydává leasingová společnost písemné prohlášení, na základě kterého příslušné registrační místo uvede v registru vozidel a v technickém průkazu vozidla jako vlastníka původního leasingového nájemce a leasingová společnost jiţ není uváděna, tudíţ je vlastník shodný s provozovatelem vozidla. S úvěrovými smlouvami je to odlišné z toho důvodu, ţe poskytovatel úvěru dává finanční prostředky příjemci k zakoupení vozidla, a tím se při koupi vozidla stává vlastníkem. Vlastníkem nebo provozovatelem se stává fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky nebo právnická osoba se sídlem na tomto území. Vlastníkem vozidla můţe být jeden nebo i více spoluvlastníků. Provozovatel vozidla musí být vţdy jen jeden. Není-li vlastník shodný s provozovatelem, pak příslušným registračním místem je registr, ve kterém má provozovatel trvalý pobyt či sídlo firmy. Osoba, která vzhledem ke svému věku nemůţe vozidlo provozovat, můţe být zapsána jako vlastník nebo spoluvlastník bez ohledu na věk této osoby. Jiný případ nastává např. u traktorů, kdy vozidlo můţe provozovat na pozemních komunikacích osoba s příslušným řidičským oprávněním a dosahující věku sedmnácti let, a nebo u motocyklů, které můţe provozovat osoba dosahující věku patnácti nebo šestnácti let, která má příslušné řidičské oprávnění. Registrace je moţná pouze s písemným souhlasem zákonného zástupce. Osoba můţe být i provozovatelem, ale jedná za něj zákonný zástupce. Motocykly o výkonu nad 25 kW nebo s poměrem výkon/hmotnost nad 0,16 kW/kg a vozidla určená pro přepravu osob můţe provozovat osoba, která má příslušné řidičské oprávnění a dosáhla věku 21 let. Osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mohou být jen vlastníky či spoluvlastníky vozidla. Provozovatelem se většinou stává zákonný zástupce nebo opatrovník, který za tuto osobu samozřejmě i jedná. Registrace na osobu s omezením způsobilosti k právním úkonům je obdobná jako u předchozího případu. Doloţením odborného lékařského posudku můţe tato osoba za určitých podmínek být uvedena i jako provozovatel. Podobný je i případ fyzicky postiţené osoby, kdy vozidlo můţe být upraveno tak, aby jej tato osoba mohla řídit. Kaţdý technický průkaz má své číslo, stejně jako osvědčení o registraci vozidla a musí být v nich uvedeno datum vydání a datum první registrace vozidla. U dovezených vozidel se datem první registrace rozumí datum první registrace v zahraničí. Rubová část technického průkazu obsahuje technický popis vozidla, kde se uvádí hlavní údaje o vozidle, údaje o motoru a karoserii, dále pak emise, rozměry a hmotnosti vozidla, nápravy a další vybavení vozidla. Důleţitou částí technického průkazu je záznam
16
o schválení technické způsobilosti vozidla a mimo jiné se do technického průkazu značí i záznamy o technických prohlídkách.
2.3.3 Registrační značky Při registraci vozidla jsou registračním místem přiděleny tabulky s registrační značkou a s nálepkou označující termín pravidelné technické kontroly a měření emisí, který je současně zapsán do technického průkazu a registru vozidel. Přidělené registrační značky se zapisují do technického průkazu. Přidělené registrační značky jsou lisované a vyrobené z lehkých slitin kromě jednorázových tištěných registračních značek, které mají omezenou platnost. Značky rozlišujeme standartní a zvláštní. Standartní registrační značky se vydávají pro motorová, přípojná a zvláštní vozidla. Do skupiny standardních registračních značek můţeme zařadit i značky vývozní, na které se mimo jiné vyznačuje i doba platnosti pro převoz vozidla do zahraničí. Standardní registrační značky mají minimálně jedno písmeno, které určuje kód kraje. Na osobní a nákladní vozidla se vydávají dvě tabulky registračních značek. Pro motocykly, přípojná a zvláštní vozidla se vydává pouze jedna tabulka registrační značky, která musí být viditelně umístěna na vozidle, zpravidla na zadní straně vozidla. Standartní zvláštní značky mají ţlutou barvu a jsou určeny pro traktory, traktorové přívěsy a pracovní stroje. Vydává se pouze jedna tabulka. Zvláštní registrační značky mají omezenou platnost a patří sem jiţ zmíněné jednorázové tištěné, značky trvale manipulační nebo pro zkušební účely. Zvláštní registrační značky jsou vydávány i pro historická a sportovní vozidla.
2.4 Změny v registru silničních vozidel Změny údajů týkající se vlastníků, provozovatelů nebo vozidla se zpracovávají u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Změna musí být provedena do deseti pracovních dnů od vzniku skutečnosti. K zápisu změny ţadatel předkládá „Ţádost o zápis změn údajů v registru silničních vozidel“ (viz příloha č. 2). K ţádosti se zároveň předkládá technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, doklady osvědčující změnu zapisovaných údajů, doklad totoţnosti apod. Do ţádosti se uvede registrační značka, druh vozidla, VIN vozidla, který je označen jako hlavní identifikátor vozidla, údaje o vlastníkovi či provozovateli vozidla a dále musí ţadatel uvést, o jakou změnu se jedná. Do ţádosti se uvádí zejména změny týkající se převodu vozidla, tzv. odhláška, kde se uvedou údaje o novém vlastníkovi, tedy jeho jméno a příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt, jedná-li se o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, pak se uvede
17
identifikační číslo a sídlo firmy. Na ţádost se ukončují i leasingové smlouvy. Změnou můţe být i zápis dalšího vybavení vozidla jako je například montáţ taţného zařízení. V případě zápisu taţného zařízení se jedná o změnu technického stavu vozidla, která je součástí jak technického průkazu, tak i osvědčení o registraci vozidla. Je-li taţné zařízení zapsáno v technickém průkazu při první registraci, pak registrační místo typový list nevyţaduje. Vlastník vozidla k zápisu taţného zařízení předkládá současně se ţádostí technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, typové osvědčení taţného zařízení tzv. typový list, technický protokol ze stanice technické kontroly, jedná-li se o montáţ individuální. Od 1.4.2003 musí kaţdý výrobce či dovozce současně s taţným zařízením předat vyplněný typový list, který osvědčuje typové schválení Ministerstva dopravy. Je-li taţné zařízení dovezeno, pak je nutná homologace, která je uvedena na štítku taţného zařízení a nebo v dokladech k taţnému zařízení. K zapsání do technického průkazu je nutná kontrola ve zkušebních stanicích, kde je potvrzen soulad montáţe a v protokolu se uvádí, ţe „taţné zařízení z hlediska montáţe na vozidlo odpovídá/neodpovídá stanoveným podmínkám“. Taţné zařízení podléhá odborné montáţi, kterou provádí autorizované servisy, montáţní střediska výrobců či dovozců. Výrobce nebo dovozce taţných zařízení uděluje certifikáty odborným firmám, které na základě certifikátu jsou pověřeny k montáţi taţných zařízení. Montáţní firmy jsou vedeny v databázi Ministerstva dopravy. Typový list schválený ministerstvem dopravy musí obsahovat povinné údaje, kterými jsou údaje o montáţní firmě, údaje o taţném zařízení, tedy typ taţného zařízení, údaje o vozidle, pro které je taţné zařízení určeno, maximální hmotnost přívěsu, maximální svislé zatíţení na čep, údaje o drţiteli schválení, kterými jsou výrobce nebo dovozce a údaje o montáţním pracovišti či zkušební stanici. Jedná-li se o individuální montáţ, pak se uvede datum vystavení typového listu, datum provedení montáţe, razítko a podpis oprávněných osob. U montáţe taţného zařízení můţe nastat i případ, kdy na vozidlo je namontováno zařízení z jiného provozovaného vozidla, u kterého musí být zápis nejdříve zrušen. Pak registrační místo provede zápis na základě protokolu ze zkušební stanice o provedené montáţi. Další změnou je i výměna registrační značky za poškozenou, ztracenou či odcizenou. Vystavení duplikátu technického průkazu nebo osvědčení o registraci vozidla se vystavují také na základě ţádosti o zápis změn údajů. Ke ztrátě nebo odcizení registračních značek, technického průkazu nebo osvědčení o registraci vozidla se předkládá protokol o oznámení ztráty či odcizení, do kterého ţadatel uvede místo a datum ztráty. V případě odcizení dokladů či registrační značky je předkládán protokol o podání vysvětlení, které ţadatel učinil u příslušného orgánu Policie ČR. Údaje o změnách se zapisují do úředních záznamů 18
v technickém průkazu nebo do zápisu změn v technickém popisu vozidla. Kaţdá poloţka týkající se změny je zpoplatněna podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích a započítává se kaţdá provedená změna. Ve všech případech týkajících se ztráty či odcizení dokladů k vozidlu či tabulek registračních značek je nutné, aby příslušné registrační místo tyto skutečnosti uvedlo v elektronické části registru vozidel, kdy odcizení je prostřednictvím centrálního registru zasíláno do tzv. Schengenského informačního systému, jehoţ je Česká republika součástí, a který je systémem pátrání po odcizených vozidlech a jejich dokladů po celé Evropské unii.
2.5 Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je upraveno v zákoně č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Při registraci nebo zápisu změny údajů v technickém průkazu je ţadatel povinen předloţit doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „pojištění“). Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle tohoto zákona nemá sloţka integrovaného záchranného systému pro všechna vozidla neuţívaná k podnikání a zařazená do průběţně aktualizované přílohy poplachového plánu integrovaného záchranného systému kraje; dále pak Bezpečnostní informační sluţba pro jí provozovaná vozidla, Ministerstvo obrany pro vozidla provozovaná Vojenským zpravodajstvím a Ministerstvo vnitra pro vozidla provozovaná Úřadem pro zahraničí styky a informace a pro vozidla Policie České republiky útvarů sluţby kriminální policie a vyšetřování a obec pro vozidla provozovaná jednotkami sboru dobrovolných hasičů obce.1 Zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byla zřízena i Česká kancelář pojistitelů, která má své právní postavení, organizaci a činnost vymezenou v tomto zákoně. Kancelář pojistitelů je evidencí pojištění odpovědnosti a údaje, které jsou v této evidenci vedené, jsou sdělovány pojistitelem. Kancelář pojistitelů oznamuje prostřednictvím centrálního registru příslušným registračním místům nesplnění povinností, tedy zánik pojištění. Registrační místa poté zahajují správní řízení o udělení pokuty či vyřazení vozidla z registru. Od 1. ledna 2009 vlastník nebo provozovatel, který nemá sjednáno pojištění, je povinen neodkladně zaplatit za kaţdý započatý den, kdy vozidlo nebylo 1
§ 5 odst. 1, písm. b,c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)
19
pojištěné, příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů. Sazba příspěvku je stanovena podle druhu vozidla a částka se pohybuje v rozmezí od 20 do 300 Kč. Z garančního fondu jsou vypláceny náhrady škod z dopravních nehod, které jsou způsobeny nepojištěnými vozidly. Od tohoto data se také předkládá pouze zelená karta, která je rovněţ platná i v zahraničí, a musí obsahovat datum platnosti pojištění, jméno a příjmení pojistníka a údaje o vozidle, ke kterému se pojištění vztahuje. Kaţdý vlastník vozidla musí mít vozidlo pojištěné, nejsou-li tabulky s registrační značkou a osvědčením o registraci vozidla uloţeny v depozitu příslušného registračního místa nebo nevztahuje-li se na vozidlo výjimka z pojištění. Pojištění lze zrušit jen na základě dočasného nebo trvalého vyřazení vozidla, na základě změny vlastníka, odcizením vozidla, uplynutím doby plnění, a nebo má pojistník tříměsíční výpovědní lhůtu ke zrušení pojištění. Pojistitelem pojištění odpovědnosti je pojišťovna, pojistníkem je ten, kdo uzavřel pojištění s pojišťovnou a nemusí jím být přímo vlastník nebo provozovatel vozidla. Důleţité je pojištění toho konkrétního vozidla.
2.6 Dočasné a trvalé vyřazení vozidla z registru 2.6.1 Dočasné vyřazení vozidla Obecní úřad obce s rozšířenou působností dočasně vyřadí vozidlo z registru na ţádost vlastníka motorového vozidla a přípojného vozidla (viz příloha č. 3). Vlastník vozidla je v takovém případě povinen spolu se ţádostí odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností osvědčení o registraci vozidla, tabulku s přidělenou registrační značkou, paměťovou kartu vozidla, pokud byla vydána a předloţit technický průkaz k vyznačení záznamu o jeho dočasném vyřazení z provozu na pozemních komunikacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše do registru silničních vozidel údaj o počátku doby, během níţ je vozidlo dočasně vyřazeno z provozu na pozemních komunikacích.1 Do ţádosti ţadatel uvede i prohlášení o tom, ţe vozidlo není odstaveno na veřejné komunikaci a není nebezpečným odpadem. Za uloţení registračních značek a osvědčení o registraci vozidla do reţimu dočasného vyřazení se vybírá správní poplatek, a to na dobu jednoho roku. Na ţádost vlastníka můţe obecní úřad dobu dočasného vyřazení prodlouţit na dobu, která nesmí přesáhnout 6 měsíců. Zákonná úprava nestanovuje postup při překročení doby dočasného vyřazení. Vlastník silničního vozidla ukončí reţim 1
§ 13 odst.3 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
20
dočasného vyřazení na základě ţádosti, kterou předloţí společně s doklady o splnění podmínek pro provoz vozidla na pozemních komunikacích, které musí mít platnou technickou prohlídku společně s měřením emisí a musí mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pokud bude vozidlo dále provozováno. Obecní úřad obce s rozšířenou působností provede zápis o ukončení dočasného vyřazení do registru silničních vozidel a technického průkazu a vydá zpět vlastníkovi tabulky s registračními značkami a osvědčení o registraci vozidla. Ukončení dočasného vyřazení není zpoplatněno. Doklady k ukončení dočasného vyřazení vlastník nepředkládá při převodu vozidla v depozitu. Vlastník můţe na ţádost provést převod vozidla v depozitu na nového vlastníka a společně se ţádosti musí uvést prohlášení o tom, ţe na vozidle nebyly změněny hlavní identifikátory vozidla. Za hlavní identifikátor se povaţuje VIN vozidla a nebo typ motoru vozidla. Je-li vozidlo odhlášeno do registračního místa, kde je třeba změnit registrační značku, pak se tato v původním registračním místě skartuje společně s osvědčením o registraci vozidla. Není-li výměna nutná, pak původní registrační místo zašle tyto registrační značky do nového místa registrace. Do technického průkazu registrační místo uvede, ţe vozidlo bylo odhlášeno ve statutu „dočasně vyřazeno“, a ţe osvědčení o registraci vozidla a registrační značky, je-li nutná výměna, byly skartovány. Vozidlo, kterému skončila pravidelná technická prohlídka a jehoţ registrační značky a osvědčení o registraci vozidla jsou uloţeny v depozitu, je vlastník povinen přistavit k technické prohlídce do stanice technické kontroly, popřípadě do stanice měření emisí, podléhá-li vozidlo tomuto měření. Stanice vyznačí do protokolu, ţe dle technického průkazu jsou registrační značky a osvědčení o registraci vozidla uloţeny v depozitu a na základě této skutečnosti se nepředloţení registračních značek a osvědčení o registraci vozidla nehodnotí jako závada. Kontrolní nálepky technické způsobilosti a měření emisí nejsou vylepeny, přičemţ tyto vylepí aţ příslušné registrační místo při ukončení dočasného vyřazení vozidla.
2.6.2 Trvalé vyřazení vozidla Obecní úřad obce s rozšířenou působností trvale vyřadí vozidlo z registru na ţádost jeho vlastníka (viz příloha č. 3). Tuto skutečnost vyznačí v technickém průkazu vozidla a v registru silničních vozidel. Se ţádostí o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel předloţí vlastník motorového vozidla potvrzení o převzetí autovraku vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle zvláštního právního předpisu. Vlastník vozidla přitom odevzdá tabulky s přidělenou registrační značkou. Jedná-li se o ţádost
21
o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel, kdy motorové a přípojné vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jejich vyuţití, je vlastník motorového a přípojného vozidla povinen doloţit způsob jeho zániku nebo jejich dalšího vyuţití.1 Rozhodne-li se vlastník vozidla, ţe jiţ vozidlo nechce provozovat, stává se toto vozidlo odpadem a je s ním potřeba nakládat podle příslušných zákonů, vyhlášek a směrnic. Je nutné, aby vozidlo bylo odevzdáno k ekologické likvidaci subjektu pověřeného sběrem a likvidací vozidel a autovraků, na základě které je vystaven doklad o této likvidaci. Ekologická likvidace kompletního vozidla by měla být v členských zemích EU bezplatná. Trvale vyřadit vozidlo z registru je moţné jen na základě dokladu o likvidaci, zánikem nebo jiným vyuţitím vozidla a zánikem pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vyřazení z důvodu dalšího vyuţití vozidla neznamená, ţe se vozidlo stává odpadem, ale vlastník vozidla má pro něj jiný způsob vyuţití, tudíţ vozidlo fyzicky nezaniklo, ale je pouze zánikem pro další provoz na pozemních komunikacích. Vlastník při této formě trvalého vyřazení musí nastalou skutečnost blíţe specifikovat. Tento způsob musí být jednoznačný a písemně doloţený, mohou být předloţeny i fotografie. Některá registrační místa fotodokumentaci vyţadují. Ţadatel můţe uvést například, ţe vozidlo je vyuţíváno pro sběratelské či zkušební účely, jako doplňkový objekt na soukromém pozemku apod. Vlastníci či provozovatelé si většinou pod pojmem zánik vozidla mylně představují a uvádí, ţe vozidlo bylo rozebráno na náhradní díly, aniţ by vozidlo bylo předáno subjektu pověřeného sběrem a likvidací vozidel a autovraků. Skelet takto zlikvidovaného vozidla nelze nikdy pouţít jako náhradní díl, neboť je to díl, který podléhá registraci a je hlavním nositelem VIN. Ostatní díly a součásti zlikvidovaného vozidla lze pouţít k opravám vozidel shodného typu. V tomto případě nesmí registrační místo takto formulované prohlášení přijmout a na základě toho vozidlo trvale vyřadit. Skutečnost o tom, ţe vozidlo zaniklo, můţe nastat v případě, ţe k likvidaci není co odevzdat, nelze tedy vozidlo ekologicky zlikvidovat a tím získat příslušný doklad. Jednak to můţe být úplné bezezbytkové zničení vozidla nebo jeho objektivně nenapravitelná ztráta, například ţe vozidlo spadlo do hlubokého moře z trajektu. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů výslovně stanovuje, ţe vlastník vozidla k trvalému vyřazení musí předloţit doklad o likvidaci vozidla, nejedná-li se o vozidlo, které zaniklo nebo bylo
1
§ 13 odst. 2 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
22
vyuţito k jiným účelům. Tudíţ nepřipouští ţádnou moţnost nahradit doklad o likvidaci jiným dokladem. Předkládá se doklad vydaný subjektem pověřeným sběrem a likvidací vozidel a autovraků. V potvrzení o převzetí autovraku musí být uvedeno pořadové číslo potvrzení, identifikace provozovatele, který potvrzení vydal, dále údaje o převzatém autovraku a také údaje o předávajícím. Samozřejmě musí být uvedeny podpisy toho, kdo autovrak přijal a toho, kdo jej odevzdal. S ohledem na tuto skutečnost dochází při trvalém vyřazení vozidla ke ztrátě technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Doklad o ekologické likvidaci je nutno předkládat od 1.5.2004. Vozidla, která od této doby neměla sjednané pojištění a provedenou technickou kontrolu a do této doby jiţ neexistovala, lze trvale vyřadit bez dokladu o likvidaci v rámci správního řízení, kde je tato skutečnost vyznačena v protokolu. Uvedené údaje o zániku vozidla musí být pravdivé na základě prohlášení trestněprávní a občanskoprávní odpovědnosti. Správní orgán vydá rozhodnutí o trvalém vyřazení. Vozidla trvale vyřazená v období od 1.7.2001 do 1.5.2004 neztratila tímto aktem technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích a lze jej po 1.5.2004 zaregistrovat. Od tohoto data však nelze trvale vyřadit z registru odcizená vozidla, neboť nelze předloţit doklad o likvidaci tohoto vozidla a nelze jej vyřadit ani z důvodu zániku, neboť vozidlo se někde nachází a můţe být nalezeno. V současné době se vyskytuje spousta případů, kdy neexistující vozidlo se nachází ve statutu „v převodu“, tudíţ je na vlastníka pouze odhlášeno a vlastník vozidla jej chce trvale vyřadit. Na základě vzniklé situace by registrační místo mělo vozidlo doregistrovat, neboť pouze vlastník můţe vozidlo trvale vyřadit a ten musí být jako vlastník evidován. Ten pak předkládá technický průkaz, doklad o likvidaci, který ztotoţňuje vozidlo a na základě tohoto registrační místo zaregistruje vozidlo, vybere správní poplatek za registraci a vozidlo trvale vyřadí. Předpis č. 106/2005 Sb., úplné znění zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, uvádí v § 3 pojem odpad, kde odpadem je kaţdá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Dále se v § 25 tohoto zákona uvádí, ţe vybranými výrobky, odpady a vybranými zařízeními se rozumí i autovraky.
2.7 Poplatky vztahující se k vozidlům 2.7.1 Správní poplatky Při registraci silničních vozidel či provádění změn zapisovaných do registru se vybírají správní poplatky. Jednotlivé poplatky za registraci rozlišujeme u motocyklů
23
podle zdvihového objemu, kde motocykly do 50 cm³ jsou zpoplatněny v částce 300 Kč a poplatky motocyklu nad 50 cm³ činí 500 Kč. Přípojná vozidla rozlišujeme podle hmotnosti, kde přípojné vozidlo do 750 kg celkové hmotnosti se zpoplatňuje za 500 Kč a poplatek přípojného vozidla nad 750 kg celkové hmotnosti činí 700 Kč. Registrace motorového vozidla, traktorů a pracovních strojů je zpoplatněna částkou 800 Kč. Za ztrátu, zničení nebo poškození registrační značky se vybírá za kaţdou značku 200 Kč. Zápis jakékoli změny do registru vozidel je zpoplatněn ve výši 50 Kč a kaţdá změna se sčítá. Za vystavení duplikátu osvědčení o registraci vozidla nebo duplikátu technického průkazu je poplatek ve výši 100 Kč. Správní poplatky jsou příjmem obce. Správní poplatky se řídí zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Od správního poplatku, týkajícího se registru a evidence vozidel, jsou osvobozeny osoby se zdravotním postiţením, které jsou drţiteli průkazu ZTP a ZTP/P, dále nejsou zpoplatňovány úkony týkající se dědického řízení nebo vypořádání společného jmění manţelů na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Dále se nezpoplatňují změny názvu obce, ulic, trvalé vyřazení vozidla, úkony při povinné výměně registračních značek a technických průkazů. V současné době jsou takovou povinnou výměnou registrační značky motocyklů, které nejsou lisované a technické průkazy malých motocyklů, které byly vydávány do osmdesátých let. Výměna se provádí pouze při úkonech registrace či odhlášení vozidla. K těmto vozidlům nebylo v dané době vydáváno ani osvědčení o registraci vozidla. Vozidlům se vystaví nový technický průkaz a přidělí i osvědčení o registraci vozidla, případně vydá nová registrační značka.
2.7.2 Poplatky na podporu sběru a využití autovraků S účinností zákona č. 383/2008 Sb., kterým je změněn zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 56/2001 o podmínkách provozu na pozemních komunikacích od 1.1.2009, je vybrán u vozidel kategorie M1 a N1 poplatek na podporu sběru, zpracování, vyuţití a odstranění vybraných autovraků. Výše poplatku je dána mezní hodnotou emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Emisní limity EURO stanovují mnoţství škodlivin ve výfukových plynech. Kaţdým rokem vstupují v platnost normy EURO vyšších hodnot, díky nimţ se sniţují limitní hodnoty oxidu dusíku, oxidu uhelnatého, uhlovodíků a pevných částic. U norem EURO 3 postačovala úprava motorů. Od roku 2005 platí norma EURO 4 a od roku 2008 norma EURO 5, kde u těchto limitů je předpokládaná existence systému čištění výfukových plynů. Rozlišují se vozidla, která mezní hodnoty emisí nesplňují, kde je placen
24
poplatek ve výši 10 000,- Kč, dále jsou stanoveny mezní hodnoty emisí EURO 1, kde se platí 5 000,- Kč a EURO 2 s poplatkem ve výši 3 000,-Kč. Za vozidla splňující minimálně mezní hodnoty emisí EURO 3 se poplatek neplatí. Chybí-li emisní údaj v technickém průkazu, pak si ţadatel nechá vydat v pověřené zkušebně „doklad pro doplnění chybějícího emisního údaje“. Ţadatel si tedy nejprve musí nechat provést evidenční kontrolu v rámci přeregistrace ve stanici technické kontroly, a poté zašle kopii evidenční kontroly společně s kopií technického průkazu pověřené zkušebně DEKRA Automobil a.s. Ta následně vydá „doklad pro doplnění chybějícího emisního údaje do technického průkazu“ a zašle jej ţadateli zpět. Ţadatel poté tento doklad předloţí příslušnému registračnímu místu při registraci, které zapíše emisní předpis EHK nebo směrnici EHS/ES do technického průkazu. Doklad pro doplnění chybějícího emisního údaje je tedy moţné získat výše uvedeným způsobem a nebo přímo ve stanicích technické kontroly, které smluvně spolupracují se společností DEKRA Automobil a.s. V případech, kdy je prokázáno, ţe vozidlo plní hodnoty, u kterých je při registraci placen nejvyšší ekologický poplatek, pak „doklad o plnění chybějícího emisního údaje není vystaven a tudíţ není ani sluţba účtována.1 Záznam o zaplacení poplatku je zapsán v registru vozidel i v technickém průkazu. Tyto ekologické poplatky jsou zaplaceny jen při první registraci vozidla v ČR, dále při první přeregistraci vozidla, kterou můţeme chápat jako úkon, který začíná okamţikem, kdy původní vlastník vozidlo odhlásí na nového vlastníka a ten dokončí registraci jiţ provozovaného vozidla nebo provozovaného dovezeného vozidla. Poplatky jsou zasílány obecním úřadem obce s rozšířenou působností na zvláštní účet Státního fondu ţivotního prostředí České republiky. Od tohoto poplatku jsou osvobozeni ţadatelé, kteří jsou drţiteli průkazu ZTP nebo ZTP-P, dále ţadatelé, kteří vozidlo získali v rámci dědického řízení a nebo zánikem společného jmění manţelů. Poplatek se nevztahuje na historická vozidla.
1
http://www.dekra-automobil.cz/index.php?file=emisni_udaje2.php
25
3. Schvalování silničních vozidel Technická způsobilost vozidel je upravena v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a dále pak prováděcí vyhláškou č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění vyhlášek č. 100/2003 Sb., č. 197/2006 Sb. a č. 388/2008 Sb. Při schvalování technické způsobilosti se postupuje podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ke schvalování a k postupům jsou vydávány různé metodické pokyny ministerstvem dopravy a dohody, kterými je Česká republika vázána.
3.1 Schvalování technické způsobilosti typu vozidla Výrobce nebo akreditovaný zástupce (dále jen „výrobce“), který hodlá uvádět na trh hromadně vyrobená silniční vozidla, systémy vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatné technické celky vozidla, musí mít pro vozidlo platné osvědčení o schválení technické způsobilosti typu vozidla a pro konstrukční část vozidla, systémy vozidla a samostatné technické celky vozidla platné osvědčení o homologaci.1 Aby byla schválena technická způsobilost typu vozidla, musí vozidlo odpovídat stanoveným podmínkám a poţadavkům. Typem silničního vozidla se rozumí vozidla jedné kategorie, která mají stejného výrobce, stejnou značku (obchodní název stanovený výrobcem), obchodní označení vozidla a která mají podstatné koncepční a konstrukční znaky, kterými je rám nebo podlahová část. Typ silničního vozidla můţe zahrnovat variantu typu a verzi varianty typu vozidla.2 Jako příklad mohu uvést osobní automobil kategorie M1, výrobcem vozidla je Škoda Auto a.s. v Mladé Boleslavi, tovární značka je Škoda, obchodní označení Octavia, identifikačním číslem vozidla je VIN, které je většinou sedmnáctimístný počet znaků. Varianta vozidla je STASVX01FM5. Ministerstvo zveřejňuje technické předpisy, normy a specifikace, podle kterých je typ, systém, konstrukce či samostatný technický celek vozidla schvalován. K tomu je pak vydávána technická dokumentace, která obsahuje i výjimky, které lze při rozhodování 1
§ 15 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 2 § 15 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
26
o schválení technické způsobilosti typu vozidla povolit, ale pouze za podmínek, jsou-li výjimky výrobcem blíţe specifikované a odůvodněné. Pro schválení technické způsobilosti typu musí být kaţdý systém vozidla, samostatný technický celek nebo konstrukční část vozidla homologována, podle předpisů EHK nebo směrnice EHS/ES. Typová homologace je úřední postup, kterým ministerstvo po poţadovaném ověření prohlásí, ţe vozidlo, zařízení nebo části dodané výrobcem plní stanovené poţadavky. Následně musí výrobce potvrdit, ţe kaţdé vyrobené vozidlo, zařízení nebo část uvedené na trh jsou shodné s homologovaným výrobkem. Osvědčení o homologaci je dokument osvědčující shodu vlastností typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla s technickými poţadavky stanovenými předpisy vydanými na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, jedná se o vyhlášku č. 176/1960 Sb., o Dohodě o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel, ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/1996 Sb.1 Osvědčení o homologaci typu ES je stejný dokument jako předchozí, pouze s tím rozdílem, ţe je vydaný státem Evropské unie a technické poţadavky se řídí předpisy vydanými Evropským společenstvím. Osvědčení o homologaci typu vydává ministerstvo, které můţe oprávnění udělit právnické osobě, tzv. oprávněné zkušebně, která je k takovému ověřování a posuzování shody vybavena a má k provádění těchto činností odborně způsobilé zaměstnance. Součástí ověřování je předloţení osvědčení o schvalovacích zkouškách a osvědčení o homologaci. Ministerstvo schvaluje technickou způsobilost typu systémů vozidel, konstrukční části nebo samostatného technického celku vozidla na základě ţádosti předloţené výrobcem, která musí být doloţena tzv. informační sloţkou, která obsahuje veškeré údaje pro konstrukci typu včetně osvědčení o homologaci typu vozidla a návodu k vozidlu. Ţadatel uvedené doklady nemusí předkládat, je-li namísto toho doloţeno osvědčení o homologaci typu vozidla, které je vydané státem Evropské unie, tudíţ se jedná o osvědčení o homologaci typu ES. Oprávněné zkušebny ověřují, zda specifikace vozidla v základním technickém popisu souhlasí s celkovým technickým popisem vozidla, které je uvedené v informačním 1
§ 1 písm. f vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášek č. 100/2003 Sb., č. 197/2006 Sb. a č. 388/2008 Sb.
27
dokumentu, který obsahuje soupis údajů a technickou dokumentaci. Dále pak ověřují shodu s osvědčeními o dílčích schvalovacích zkouškách a s osvědčeními o homologaci, není-li předloţeno osvědčení o homologaci. Zkušebna na vybraném vzorku vozidel ověří, zda schvalování technické způsobilosti odpovídá technickým poţadavkům, předpisům a normám. Technická způsobilost můţe být schvalována ve více stupních výroby. Ţádost o schválení podává výrobce vozidla v příslušném stupni výroby a zahajuje se řízení o schválení technické způsobilosti typu základního vozidla. Základní vozidlo uţ má svou značku nebo VIN, které musí být zachovány i v dalších stupních řízení. U vozidel vyráběných v malých sériích, která musí splňovat stanovené technické poţadavky, je před vystavením technického průkazu nutná kontrola shodnosti vozidla s jeho kontrolní dokumentací v pověřené zkušebně. Ministerstvo můţe místo homologace uznat technický protokol o zkoušce s prohlášením o shodě. U těchto vozidel se neprovádějí destrukční zkoušky, tedy pokud si je ministerstvo nevyţádá. Rozdíl od předchozích schvalování je ten, ţe tato vozidla smějí být dovezena či vyrobena pouze v počtu 500 kusů v průběhu jednoho kalendářního roku. Před vystavením technického průkazu vozidla je nutná kontrola zkušební stanice. Kaţdý výrobce, který je drţitelem osvědčení o homologaci typu vozidla, má zákonem stanovené povinnosti. Výrobce je povinen uvádět na trh pouze taková vozidla, která mají osvědčení o homologaci typu, musí zajistit výrobu, provádění zkoušek a sledovat jím vyrobená silniční vozidla v provozu, musí umoţnit ministerstvu kontrolu a předloţit záznamy o výrobě, zajistit výrobu náhradních dílů k vozidlu, zajistit informace a propagační materiál k nově vyrobenému vozidlu apod. Výrobce, který je drţitelem osvědčení o schválení technické způsobilosti typu vozidla či jeho části má podobné povinnosti jako drţitel osvědčení o homologaci. Výrobce je tedy mimo jiné povinen vozidlo označit identifikačním číslem VIN. Pro vozidla, která se budou registrovat mimo Českou republiku, musí výrobce vydat technické osvědčení silničního vozidla. Dohled nad výrobou provádí ministerstvo dopravy u vozidel s osvědčením o homologaci typu. Neplní-li výrobce stanovené povinnosti, pak je mu uloţena lhůta a povinnost k odstranění nedostatků. Nesplní-li výrobce tuto povinnost, můţe mu být osvědčení o homologaci typu vozidla zadrţeno a výroba pozastavena.
28
3.2 Schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla Výrobou jednotlivého silničního vozidla se rozumí výroba nejvýše pěti kusů jednoho typu silničního vozidla podle vlastní konstrukce nebo s vyuţitím systému vozidla, konstrukční části vozidla a samostatného technického celku vozidla, na něţ byla vydána rozhodnutí o schválení typu.1 Povolení k výrobě vydává příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě ţádosti výrobce. Obecní úřad rozhoduje na základě posouzení shody vlastností vozidla s poţadavky stanovenými právním předpisem. Součástí ţádosti je protokol o provedené technické prohlídce, pokud tedy vozidlo podléhá pravidelným technickým prohlídkám nebo technický protokol, kterým se dokládá splnění podmínek uloţených v rozhodnutí o povolení výroby. V případě kladného rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností technický průkaz silničního vozidla, jedná-li se o silniční vozidlo, které podléhá registraci. U silničních vozidel, která nepodléhají registraci, vydá obecní úřad technické osvědčení silničního vozidla.
3.3 Schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla Technická způsobilost jednotlivě dovezeného vozidla je schvalována obecním úřadem obce s rozšířenou působností a je schvalována na ţádost (viz příloha č. 4). Ţádost obsahuje údaje o ţadateli a údaje o vozidle, kde se uvádí druh, kategorie vozidla, účel pro který bude vozidlo pouţíváno, značka, výrobce a obchodní označení vozidla, VIN, rok výroby vozidla, datum první registrace vozidla v jiném státě, a z kterého státu bylo vozidlo dovezeno. K ţádosti musí být doloţena evidenční kontrola a je-li vozidlo z jiného neţ členského státu Evropské unie, pak se předkládá i doklad o celním odbavení vozidla, který je vydáván celními orgány kteréhokoliv státu Evropské unie. Vozidlo, které nemá osvědčení o homologaci nebo osvědčení o schválení typu vozidla, musí splňovat emisní normu EURO 2, která je prokazována technickým protokolem vydaným zkušební stanicí, 1
§ 29 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a změn.
29
a dále nesmí být starší více neţ osm let, aby byla schválena technická způsobilost vozidla. Po doloţení veškerých potřebných dokladů je příslušný obecní úřad povinen rozhodnout o schválení do třiceti dnů a výsledkem tohoto posuzování je rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla. Podléhá-li vozidlo registraci, pak je k rozhodnutí vydáván technický průkaz, v opačném případě je vydáváno technické osvědčení silničního vozidla. Evidenční kontrola musí být provedena vţdy před schválením technické způsobilosti a ke kontrole jsou předkládány původní zahraniční doklady. Evidenční kontrola je součástí technické prohlídky před schválením technické způsobilosti. Při technické prohlídce před schválením technické způsobilosti se předkládá osvědčení o měření emisí a protokol o měření emisí. Pro vozidla, která jiţ byla provozována v jiném členském státě, se předkládá osvědčení o homologaci typu ES, které má své označení na výrobním štítku vozidla a nebo se předkládá doklad o schválení technické způsobilosti typu vozidla. Pokud vozidlo nemá tyto doklady, pak obecní úřad rozhoduje o schválení technické způsobilosti vozidla. Dovezené vozidlo, které nebylo doposud registrováno, musí mít osvědčení o homologaci typu ES, tzv. globální homologaci, a má tzv. COC list, tudíţ je vozidlo uţ schváleno. V tomto případě se do technického průkazu uvádí, ţe technický průkaz byl vydán na základě ES prohlášení o shodě. V současné době je moţné registrovat na základě COC listu pouze vozidla kategorie M, L a T. Do COC listu obecní úřad uvede datum vydání a číslo technického průkazu s podpisem a razítkem úřadu a vrátí ho vlastníkovi. Pokud vozidlo nebylo nikdy registrováno a nemá osvědčení o homologaci typu ES, pak musí v pověřené stanici technické kontroly předloţit doklad o schválení technické způsobilosti vozidla. Rozhodnutí o schválení technické způsobilosti vydává tedy věcně a místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to jednak na základě zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a jednak v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Kaţdé rozhodnutí musí mít číslo jednací, razítko a podpis oprávněné úřední osoby, údaje o ţadateli a v jaké věci bylo rozhodnuto, odůvodnění a poučení. Je-li ţádosti plně vyhověno, pak se odůvodnění v rozhodnutí nemusí uvádět. Aby vozidlo mohlo být po uvedeném schválení zaregistrováno, musí rozhodnutí nabýt právní moci. V praxi se většinou přímo na místě ţadatel, jakoţto účastník řízení, prohlášením vzdá práva na odvolání a osobně přebírá rozhodnutí. Tímto okamţikem 30
rozhodnutí nabývá právní moci. Na základě rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla se ţadateli vydává osvědčení o registraci vozidla, tedy technický průkaz, tzv. čistopis. Při schvalování technické způsobilosti dovezeného vozidla vybírá příslušné registrační místo správní poplatek. Poplatek při schvalování technické způsobilosti vozidla činí 2000 Kč a je-li schvalována technická způsobilost dovezeného vozidla, kterému bylo uděleno osvědčení o homologaci ES, pak je vybírán správní poplatek ve výši 1500 Kč. Ve srovnání s jinými státy, např. se Slovenskem, proces schvalování probíhá obdobně. Odlišností je, ţe je nutné přistavit vozidlo ke kontrole a nebo předloţit odborný posudek o kontrole originality vozidla, které vykonávají v rámci schvalování vozidla obvodní úřady dopravy. Registraci tam provádí Policie, která u nás vozidla registrovala do roku 2001.
31
4. Vozidlo v provozu Problematika provozu vozidla, kontrola technického stavu vozidla a měření emisí je řešena zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a změn. V zákoně je především stanoveno jaké má vlastník vozidla povinnosti, aby mohl vozidlo provozovat, dále pak podmínky, které musí vozidlo pro provoz splňovat. Součástí tohoto právního předpisu jsou i stanice technické kontroly a měření emisí, na které navazují různé prováděcí právní předpisy, které se podrobně zabývají postupem při kontrolách stavu vozidla, dále kdo je oprávněn tuto kontrolu vykonávat a jaké podmínky musí být splněny pro provozování stanic technické kontroly a měření emisí. Dle zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kontrolu nad technickým stavem vozidla v provozu je oprávněna provádět Policie České republiky. Provozovatel nesmí provozovat vozidlo bez technické způsobilosti, stejně jako vozidlo, které není zaregistrováno nebo nemá registrační značky či sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zákonnou povinností provozovatele je pravidelné přistavení vozidla k technické prohlídce, popřípadě k měření emisí ve stanovených lhůtách. Jednotlivé lhůty se rozlišují podle kategorie vozidla, hmotnosti vozidla, zdvihového objemu nebo podle způsobu uţívání vozidla. Lhůta pro přistavení silničního vozidla k pravidelné technické prohlídce a k pravidelnému měření emisí se počítá ode dne zaregistrování silničního vozidla u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a potom vţdy ode dne provedení technické prohlídky zapsané v technickém průkazu silničního motorového vozidla a pravidelného měření emisí zapsaného v osvědčení o měření emisí nebo ode dne zákonem stanovené povinnosti přistavit vozidlo k pravidelné technické prohlídce a pravidelnému měření emisí.1 Příslušné registrační místo tedy vyznačí technickou způsobilost při první registraci vozidla v České republice nebo při provedení změny, která vyţaduje výměnu registračních značek, jako například při změně trvalého pobytu, kdy provozovatel mění trvalý pobyt či sídlo firmy z jiného kraje. Je třeba rozlišovat lhůty při prvním zaregistrování a lhůty pravidelné. Čtyřletá lhůta po prvním zaregistrování se týká osobních automobilů, nákladních automobilů do 3500 kg celkové hmotnosti, přípojných vozidel nad 750 kg celkové 1
§ 42 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
32
hmotnosti, motocyklů nad 50 cm³. Opakovaná neboli pravidelná lhůta u těchto vozidel je pak stanovena na dobu dvou let. U ostatních vozidel, zejména speciálních vozidel jako jsou autobusy, cvičná vozidla autoškoly, vozidla taxisluţby, ale i vozidla s právem přednosti v jízdě a nákladní automobily nad 3500 kg celkové hmotnosti, která vzhledem ke svému náročnému provozu musí být ke kontrolám přistavována jak při první registraci, tak i pravidelně ve lhůtě jednoho roku. U motocyklů do 50 cm³ a přípojných vozidel do 750 kg celkové hmotnosti je lhůta při první registraci šest let a poté pravidelná kontrola po čtyřech letech. Technická prohlídka se netýká samojízdných a pracovních strojů, mopedů, traktorů kategorie T2 a vozidel kategorie R. Všechna vozidla, s výjimkou motocyklů s provozní hmotností niţší neţ 400 kg a přípojných vozidel, musí být přistavena jeden měsíc před ukončením platnosti technické prohlídky k měření emisí. Technická prohlídka a datum její příští kontroly se vyznačují na červenou nálepku a měření emisí je označeno zelenou nálepkou. Tyto nálepky jsou umístěny na tabulce s registrační značkou.
4.1 Stanice technické kontroly a technické prohlídky Dle §54 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a změn se uvádí, ţe stanice technické kontroly je pracoviště specializované na provádění prohlídek silničních vozidel. Oprávnění k provozování takové stanice uděluje příslušný krajský úřad, který na základě ţádosti a zákonem stanovených podmínek udělí osvědčení k provozování stanice a toto osvědčení se vydává na dobu tří let. Při podání ţádosti je nutné, aby ţadatel uvedl, jaký typ stanice technické kontroly bude provozovat. Stanice technické kontroly rozlišujeme na stanice technické kontroly pro osobní automobily, stanice technické kontroly pro uţitkové automobily, stanice technické kontroly kombinované pro osobní i uţitkové automobily, stanice technické kontroly pro traktory a stanice technické kontroly s označením ADR, které provádí kontroly vozidel převáţející nebezpečné věci. Podmínkou pro udělení oprávnění k provozování stanice je například způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost ţadatele, dále tato osoba nesmí provozovat výrobu a opravu vozidel, pro něţ ţádá udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly. Součástí ţádosti k udělení oprávnění je předloţení popisu objektu, vyjádření stavebního úřadu a technologické vybavení kontrolní linky. Přístroje a zařízení musí být schváleny dle zvláštního prováděcího předpisu. Kontroly můţe provádět pouze osoba, která je drţitelem profesního osvědčení kontrolního technika. Kontrolní technik musí 33
splňovat věkovou hranici 21 let, musí mít zákonem stanovené poţadované vzdělání a danou praxi v oboru, dále musí mít příslušné řidičské oprávnění k vozidlům, která kontroluje a odbornou způsobilost k provádění technických prohlídek. O udělení tohoto osvědčení rozhoduje ministerstvo, které můţe osvědčení i odejmout. V osvědčení je uveden rozsah provádění technických prohlídek a je vydáváno na dobu neurčitou. Veškeré změny týkající se stanice technické kontroly se oznamují příslušnému krajskému úřadu a nesplňuje-li provozovna stanovené podmínky k provozu, můţe krajský úřad odejmout oprávnění k provozování stanice. Rozsah a způsob provádění technických prohlídek je upraven vyhláškou Ministerstva dopravy č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel. Technické prohlídky se člení na pravidelné technické prohlídky a opakované technické prohlídky, technické prohlídky před schválením technické způsobilosti vozidla, technické prohlídky ADR, evidenční kontroly, technické prohlídky na ţádost zákazníka, technické prohlídky před registrací vozidla.1 Pravidelné technické prohlídky jsou prováděny ve stanovených lhůtách, které obsahují i evidenční kontrolu, tedy kontrolu hlavních identifikátorů vozidla. Jsou-li zjištěny závady při pravidelné technické prohlídce, pak je doba platnosti technické způsobilosti vozidla omezena na dobu 30 dnů, tedy na dobu, která je určená k odstranění závad a poté následuje opakovaná technická prohlídka. Nejsou-li závady odstraněny, pak vozidlo není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a kontrolní nálepky jsou odstraněny. Vozidla, která nebyla doposud registrována v České republice a nemají technickou způsobilost, musí
projít
technickou
prohlídkou
před
schválením
technické
způsobilosti
nebo před registrací. Technická prohlídka na ţádost zákazníka je prováděna v plném rozsahu a podle poţadavků zákazníka. Zvláštní technickou prohlídkou je prohlídka ADR, kterou mohou provádět pouze ministerstvem oprávněné stanice technické kontroly. Jedná se o prohlídky vozidel, které slouţí k přepravě nebezpečných věcí. U hodnocení technického stavu vozidla se pouţívají stupně závad. Lehké závady se značí písmenem A, váţné závady označuje písmeno B a nebezpečné závady písmeno C. Při zjištění nebezpečných závad není vozidlo technicky způsobilé pro provoz na pozemních komunikacích. U vozidel s váţnou závadou se omezuje doba platnosti technické způsobilosti na třicet dnů pro odstranění závad, poté následuje opakovaná technická kontrola.
1
§ 8 vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí, ve znění pozdějších změn
34
Kontrolou technického stavu silničního vozidla se rozumí kontrola brzdové soustavy, řízení, náprav, kol, pneumatik, pérování, hřídelů, kloubů, podvozku a karoserie, světelných zařízení, zejména elektrického zařízení a vedení, rychloměru a tachografu, palivové soustavy, těsnosti motoru a převodovky, spojky, řazení rychlostních stupňů, vytápění a větracího systému, spojovacího zařízení, výfukové soustavy, odrušení, hluku, předepsané a zvláštní výbavy.1 Při technických prohlídkách se předkládá technický průkaz společně s osvědčením o registraci vozidla a současně je předloţen protokol o měření emisí s osvědčením o měření emisí, které předchází technické kontrole. Při prohlídkách nesmí být prováděny ţádné opravy vozidla s výjimkou seřizování světlometů. Veškeré přístroje a zařízení, které se pouţívají k technickým prohlídkám, musí být schválené ministerstvem. Po ukončení technické prohlídky se vystaví protokol o technické prohlídce, kde je vyznačeno logo, číslo protokolu, číslo stanice, název a sídlo stanice technické kontroly, datum technické prohlídky a lhůta pro příští kontrolu, identifikační údaje o vozidle, údaje o provozovateli, zjištění závad na vozidle, výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla k provozu, údaje a evidenční číslo technika, razítko a podpis odpovědného pracovníka stanice technické kontroly, a další. Na registrační značku jsou po kladném hodnocení prohlídky vyznačeny červené kontrolní nálepky s uvedenou platností příští technické kontroly.
4.2 Stanice měření emisí a měření emisí Stanice měření emisí je pracoviště specializované na měření emisí vozidel, které je zařízeno v opravně motorových vozidel, která je pověřena výrobcem vozidla nebo výrobcem systému vozidla ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla a nebo je zřízena ve stanici technické kontroly.2 Oprávnění k provozování stanice měření emisí uděluje obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehoţ správním obvodu bude sídlo stanice a je oprávněn při nesplnění podmínek k provozování osvědčení odejmout. Oprávnění se uděluje na ţádost ţadatele, který je starší 18 let, je bezúhonný a má provozní a technické vybavení k provozu. Ţádost je obdobná jako ţádost k provozování stanice technické kontroly.
1
§ 47 odst. 2, písm. a-g zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 2 § 63 odst. 1 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
35
Měření emisí provádí osoby s profesním osvědčením odborné způsobilosti mechanika. V profesním osvědčení je uveden rozsah způsobilosti provádět měření emisí. Osvědčení je vydáváno ministerstvem po absolvování odborných zkoušek a má neomezenou platnost. Ministerstvo můţe osvědčení po porušení povinností mechanika odebrat. Stejně jako u stanic technické kontroly se stanice měření emisí rozdělují na typy, a to podle druhu vozidel a druhu motorů a jejich modifikace pohonu CNG a LPG. Měřením emisí se rozumí kontrola technického stavu částí silničního vozidla, motoru a příslušenství ovlivňující tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech, změření hodnot parametrů a vlastností popisujících emisní chování silničního motorového vozidla, jejich seřízení a případné odstranění těchto závad.1 Při měření emisí ve výfukových plynech se měří oxid uhelnatý, nespálené uhlovodíky a vedle toho u vozidel s řízeným emisním systémem ještě oxid uhličitý a kyslík. U vznětových motorů se měří navíc kouřivost. Rozsah kontroly technického stavu částí vozidla, motoru a příslušenství, které ovlivňují tvorbu škodlivin ve výfukových plynech, se liší podle motorů s řízenými a neřízenými emisními systémy, včetně systémů s neřízenými a řízenými katalyzátory. V praxi nastává situace, kdy výrobce vozidla má předem dané postupy při měření emisí, pak se kontrola musí řídit stanovenými postupy. Výrobce můţe stanovit i přípustné hodnoty obsahu plynových sloţek emisí a kouřivosti ve výfukových plynech. Pokud je provedena výměna motoru, u kterého je nutné provést měření, uvádí se do protokolu o měření emisí, ţe vozidlo je bez diagnostického měření a jedná se o motor v záběhu. Lhůta příštího měření tohoto motoru je omezena na tři měsíce. Při měření emisí jsou kontrolovány identifikační údaje zapsané v technickém průkazu a správnost údajů o měření emisí. Přístroje pouţívané k měření emisí musí být metrologicky navázány a schváleny ministerstvem dopravy na základě posudků a zkoušek provedených pověřenou zkušebnou. Schválení přístrojů a zařízení se oznamuje ve Věstníku dopravy. Kalibraci, neboli potvrzení přesnosti a správnosti měřidel a přístrojů, provádí metrologická střediska. O provedeném měření emisí se vystavuje protokol o měření emisí vozidla. Je-li měření vyhovující, pak je vystaveno i osvědčení o měření emisí, které je povaţováno za úřední doklad a kde vedle údajů o vozidle je zapsána i doba příštího měření. Vedle vydání
1
§ 43 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn.
36
uvedených dokladů se na zadní registrační značku umístí kontrolní nálepka zelené barvy s vyznačeným měsícem a rokem příštího měření. Kontrolní nálepka je odstraněna v případě překročení emisních limitů, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem nebo výrobcem. Stanice měření emisí má svou evidenci o provedených měřeních, o tiskopisech a kontrolních nálepkách. Protokoly o měření a evidenční knihy musí stanice uchovávat minimálně pět let. K distribuci osvědčení a kontrolních nálepek je pověřeno Ministerstvo dopravy.
37
5. Registr historických a sportovních vozidel Registr jako evidence historických a sportovních vozidel se dělí na dvě části, a to na část písemnou a na část elektronickou. Do registru se zapisují obdobné údaje jako do registru silničních vozidel. Registr a registrace historických a sportovních vozidel je upravena zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhláškou č. 355/2006 Sb., o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu, způsobu a podmínek testování historických a sportovních vozidel. Od 1. července 2006 byla působnost historických vozidel přenesena z Ministerstva dopravy na obecní úřady obcí s rozšířenou působností v sídlech krajů. Provozovatel takového vozidla musí mít v příslušném správním obvodu kraje trvalý pobyt nebo sídlo podnikání. Historické a sportovní vozidlo lze zapsat jen v případech, kdy tato vozidla nejsou zapsána v registru silničních vozidel České republiky nebo v registru jiného státu.
5.1 Registrace historických vozidel Česká republika zastoupená Federací klubů historických vozidel je jednou z členských zemí Mezinárodní federace historických vozidel. Federace klubů historických vozidel je občanské sdruţení majitelů historických vozidel v České republice a řídí se předpisy Mezinárodní federace historických vozidel. Další takovou mezinárodní organizací je Mezinárodní automobilová federace sdruţující národní automobilové organizace. Federace klubů historických vozidel je oprávněna pro testování historických vozidel. Aby vozidlo bylo vedeno jako historické vozidlo, musí projít klubovou testací a následně krajskou testací, které jsou prováděny klubovou a krajskou testační komisí a jsou nositeli národní autority Mezinárodní federace historických vozidel. Registraci historických vozidel předchází odborné technické kontroly, které provádí krajské testovací komise a klubové testovací komise. Testování vozidel se řídí určitými pravidly a v České republice je testování prováděno dle mezinárodního technického kódu a sportovního řádu. Klubová testovací komise můţe být zřízena v klubu historických vozidel. Má svého předsedu a je sloţena z minimálně tří odborně proškolených osob, které jsou drţiteli průkazu technického komisaře. 38
Krajská testovací komise má stejné sloţení a je jmenována právnickou osobou ve všech krajích. Je sloţena ze zástupců všech klubů historických vozidel se sídlem v příslušném kraji. Kaţdý příslušný registrační úřad pro historická vozidla má seznam členů testovací komise a jejich rozsah oprávnění pro testování. Testování historického vozidla provádí právnická osoba, která má udělené oprávnění Mezinárodní federací historických vozidel (Fédération Internationale des Véhicules Anciens) nebo Mezinárodní automobilovou federací. Výsledek testování vyznačí právnická osoba v průkazu historického vozidla. Výsledek testování platí nejdéle do 31. května kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se testování historického vozidla provedlo.1 Testování historických vozidel se skládá ze dvou dílčích testování. První část testování historických vozidel je klubové testování historických vozidel, při kterém se kontroluje historická původnost vozidla. Druhou částí je testování historických vozidel krajskou testovací komisí, která kontroluje technickou způsobilost historického vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Část klubového testování musí vţdy předcházet části testování historického vozidla krajskou testovací komisí. Mezi jednotlivými částmi testování nesmí uplynout doba delší neţ 30 kalendářních dnů. Krajská testovací komise kontroluje u historických automobilů přední a zadní nápravy, funkčnosti řízení, funkčnosti osvětlení, funkčnosti brzd, karoserie, rámu, upevnění motoru, stav výfukového potrubí a tlumičů, upevnění sedaček, průhlednosti předních a bočních oken v prostoru u řidiče, opotřebení pneumatik, funkčnosti bezpečnostních pásů, je-li jimi automobil vybaven. U historických motocyklů jsou kontrolovány funkčnosti osvětlení, rámu, opotřebení pneumatik, funkčnosti brzd, funkčnosti tlumičů, je-li jimi motocykl vybaven.2 První testování historického vozidla se značí do ţádosti o provedení testování. Má-li historické vozidlo přidělen technický průkaz historického vozidla, pak se testování provádí kaţdoročně k 31. květnu. Místně příslušný úřad má seznam vozidel, které prošli testováním. V opačném případě, kdy vozidla testováním neprošla a nesplňují podmínky pro provoz, je testování ukončeno a výsledky a přehled těchto vozidel je odesílán příslušným registračním místům. K registraci historických vozidel se předkládá přihláška k registraci, ke které se dokládají dvě barevné fotografie vozidla s vyobrazením motocyklu z pravé i levé strany 1
§ 79b odst. 2 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 2 § 6 odst. 4 vyhláška č. 355/2006 Sb., o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu, způsobu a podmínek testování historických a sportovních vozidel.
39
a u automobilů s pravo-zadním a levo-předním pohledem o rozměrech 9x6cm, původní registrační doklady, doklad o pojištění vozidla, doklad totoţnosti. Zapisují se údaje o vlastníkovi nebo provozovateli, není-li vlastník shodný s provozovatelem. Dále se předkládá ţádost o provedení testování historického vozidla s protokolem o testování klubovou a krajskou testovací komisí. Testování nahrazuje technickou prohlídku vozidla. Místně příslušný úřad po předloţení všech potřebných dokladů musí přidělit vozidlu průkaz historického vozidla, do kterého se uvádí údaje o vlastníkovi a údaje o historickém vozidle. Součástí průkazu jsou předloţené fotografie, které ţadatel předkládá společně se ţádostí o registraci. Registrační místo vydá k vozidlu zvláštní registrační značky, které se liší od běţných značek tím, ţe jsou značeny dvoumístnou arabskou číslicí registračního místa před písmenem „V“ a čtyřmi číslicemi u automobilů, třemi u motocyklů a dvěma u mopedů za písmenem. Vlastník vozidla, který má jiţ registrované vozidlo, tudíţ i přidělenou registrační značku, si můţe nechat na tutéţ značku přihlásit více historických vozidel. Provádí se tzv. souhrnná registrace, při níţ je ke kaţdému vozidlu vydán průkaz historického vozidla a osvědčení o registraci vozidla se zápisem této registrační značky. Správní poplatky jsou stejné jako při běţné registraci vozidel. Ekologické poplatky se u historických vozidel neplatí.
5.2 Registrace sportovních vozidel Provoz sportovního vozidla na pozemních komunikacích je umoţněn v rámci sportovní soutěţe, která je uveřejněna v národních sportovních řádech, které jsou součástí kalendáře národních a mezinárodních automobilových a motocyklových sportovních soutěţí. Organizátor sportovní soutěţe provádí technickou přejímku sportovních vozidel za účasti technických komisařů, kteří kontrolují, zda sportovní vozidlo splňuje technické poţadavky stanovené předpisem Mezinárodní automobilové federace nebo Mezinárodní motocyklové federace a technické podmínky stanovené zákonem. Technické přejímce se podrobují všechna sportovní vozidla přihlášená na sportovní soutěţ. Pokud sportovní vozidlo nemá platné testování, nemůţe být technicky převzato. Sportovní vozidlo nemůţe být technicky převzato, jestliţe při technické přejímce vykazuje závady.1 K registraci sportovního vozidla je nutné uvést údaje o provozovateli, popř. souhlas vlastníka není-li současně provozovatelem. Sportovní vozidlo lze zaregistrovat 1
§ 5 vyhláška č. 355/2006 Sb., o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu, způsobu a podmínek testování historických a sportovních vozidel.
40
po předloţení přihlášky k registraci sportovního vozidla, se kterou se současně předkládá protokol o technické prohlídce, jehoţ součástí je evidenční kontrola, průkaz sportovního vozidla, technický průkaz a původní registrační doklady, doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doklad totoţnosti. Sportovní vozidlo je tedy zaregistrováno pouze tehdy, pokud má schválenou technickou způsobilost, kladné testování a technickou prohlídku. Po předloţení všech potřebných dokladů k registraci je ţadateli přidělena zvláštní registrační značka pro sportovní vozidla, která se liší tím, ţe začíná dvoumístným číselným znakem arabských číslic registračního místa a písmenem „R“ a za nimi jsou u automobilů čtyři číslice a u motocyklů tři číslice.
41
6. Registrace vozidel v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie Jednou z podmínek pro Českou republiku před vstupem do Evropské unie bylo sbliţování národního práva s právem Evropského společenství. Bylo nutné provést řadu změn, zejména reformu správních struktur, které by garantovaly účinnou realizaci příslušných zákonů a opatření, ale i úpravu legislativy. Česká republika se stala členským státem Evropské unie dne 1.5.2004. Vstup zásadně ovlivnil právní systém ČR, protoţe právo Evropského společenství je nadřazené nad národními právy členských států a právní řád členského státu tudíţ nesmí být v rozporu s právním řádem Evropské unie. Tato problematika se v některých oblastech, jako např. ţivotní prostředí, oblast volného obchodu a volného pohybu zboţí, sjednocení technických poţadavků vozidel, harmonizace nepřímých daní apod., týká i motorových vozidel. Oblast ochrany ţivotního prostředí je jednou z prioritních činností Evropské unie. Bylo nutné přijmout řadu směrnic a opatření, které stanovily limity omezující znečištění ovzduší u motorových vozidel, byly stanoveny limity pro hlučnost a podmínky pro zpracování odpadů. V roce 1992 byla vytvořena síť Evropské unie pro zavádění a prosazování práva ţivotního prostředí – IMPEL (Implementation and Enforcement of Environmental Law). Jejím hlavním cílem je zajištění efektivnější aplikace zákonů o ţivotním prostředí. K dosaţení tohoto cíle si dal IMPEL za úkol propagovat výměnu informací, zkušeností a rozvoj větší důslednosti v přístupu k zavádění aplikací a prosazování zákonů o ţivotním prostředí se zvláštním důrazem na předpisy o ţivotním prostředí Evropského společenství. Českou republiku zastupuje Česká inspekce ţivotního prostředí. V rámci jednání CEPOL-EU z roku 2007 bylo doporučeno zřídit databázi totálně a ekonomicky havarovaných vozidel a zajistit kompatibilitu informačních systémů shromaţďujících data o registrovaných a vyřazených vozidlech s touto databází a databázemi ostatních zemí Evropské unie.1 Přistoupením ČR do Evropské unie bylo nutné vytvořit oblast volného obchodu s cílem zjednodušit prohlídky a formality při přepravě zboţí. Volný pohyb zboţí umoţňuje přesun zboţí vyrobeného v jedné členské zemi a uvedení na trh jiné členské země bez jakýchkoliv překáţek, aniţ by tento přesun byl povaţován za zahraniční obchod. Základem zřízení společného trhu bylo vytvoření celní unie členskými státy, která ruší 1
Usnesení vlády č. 542 k problematice objasňování krádeţí motorových vozidel v České republice
42
veškerá cla a kvóty a zavedla jednotná cla pro třetí země. Na základě dvou hlavních poţadavků je zajišťována volnost pohybu zboţí. Bylo nutné uznávat národní předpisy týkající se výroby a kvality zboţí a dále sjednotit technické poţadavky ve společenství pokud nelze pouţít vzájemné uznávání. To znamená, ţe výrobek legálně vyrobený a uvedený na trh v jednom členském státě musí mít volný přístup i na trhy všech ostatních členských zemí bez ohledu na to, zda odpovídá předpisům těchto členských zemí. Pokud jsou rozdíly mezi národními předpisy natolik podstatné, ţe dohoda o vzájemném uznávání výrobků není moţná, mohou být na trhy členských států uváděny pouze takové výrobky, které splňují společné standardy obsaţené v příslušných směrnicích vydaných Radou na návrh Komise. Tento postup se týká omezeného počtu výrobků, které se přímo dotýkají veřejného zdraví a bezpečnosti spotřebitelů, tedy i motorových vozidel. V těchto případech přijímá Rada směrnice vymezující přesné technické poţadavky, kterým výrobky musí vyhovovat.1 Národní (nevládní) certifikační instituce mají za úkol prokázat shodu průmyslových výrobků s poţadavky směrnic a technickými standardy Společenství. Členské země výsledky těchto testů navzájem uznávají a jedná se o tzv. globální přístup. Tím můţou výrobci uvádět na vnitřní trh své výrobky, aniţ by se dostali do konfliktu s právními normami platnými v příslušných členských státech. Výrobce se tímto však nezbavuje odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem. Dále bylo nutné harmonizovat nepřímé daně, a to v oblasti daní z přidané hodnoty a spotřebních daní. Daň z přidané hodnoty se vybírá buď v zemi určení (v zemi, která zboţí dováţí), nebo v zemi původu (v zemi, která zboţí vyváţí). Spotřební daň se týká pohonných hmot, tabákových výrobků a alkoholických výrobků. Při registraci vozidla, které je zakoupeno nově v jiném členském státě Evropské unie, je nutné příslušnému registračnímu místu předloţit i potvrzení o zaplacení DPH, které vydá příslušný finanční úřad. Potvrzení není vyţadováno, je-li k vozidlu předloţena faktura či kupní smlouva, ze které je patrné, ţe kupující zaplatil částku včetně DPH. Potvrzení o zaplacení DPH musí být vyhotoveno na hlavičkovém papíře finančního úřadu, opatřené razítkem úřadu včetně uvedení konkrétní osoby, která doklad vydala a jejího podpisu, a dále musí obsahovat údaje o vozidle, na které se vztahuje. V oblasti evidování a registrování vozidel se spíše odehrály větší změny přistoupením České republiky do schengenského prostoru dne 21.12.2007, kdy byly
1
Str. 98 Pajas, Petr; Rossiter, Tony. O Evropské unii, Praha 2000.
43
odstraněny kontroly na vnitřních hranicích, a tím musela být učiněna řada bezpečnostních opatření včetně následného spuštění Schengenského informačního systému.
6.1 Schengenská dohoda a Schengenský informační systém Schengenská dohoda byla uzavřena v roce 1985 mezi členskými státy Evropského společenství, kromě Velké Británie a Irska. K této dohodě přistoupily i mimočlenské státy Norsko a Island. Schengenská dohoda byla podepsána před podpisem Jednotného evropského aktu. Důvodem byl nesoulad členských zemí a také to, ţe kdyby se Schengenská dohoda začlenila do Jednotného evropského aktu, podléhala by vlivu Evropského soudního dvora. Smlouva o Evropské unii zavedla institucionalizovanou spolupráci v oblasti justice a vnitra, výjimkou byla Velká Británie a Irsko, které nepodepsaly ani soubor Schengenských dohod. Charakter specifické formy mezinárodní spolupráce se ztratil podpisem Amsterodamské smlouvy, která zastřešila schengenský systém do smluvního rámce Evropské unie. Budování schengenského prostoru se tak stalo součástí agendy Evropské unie.1 Hlavním cílem bylo odstranění kontrol na hraničních přechodech, a tím zesílení spolupráce policie po obou stranách státních hranic členských států, a dále měla být usnadněna přeprava a pohyb zboţí. Podrobná pravidla byla stanovena aţ v roce 1990 přijetím Prováděcí úmluvy k Schengenské dohodě, která jiţ zavedla řadu definic a konkrétních opatření, a kde podstatnou část tvořilo zavedení elektronického a komunikačního systému tzv. Schengenského informačního systému. Touto prováděcí úmluvou byl zřízen výkonný výbor, který dohlíţí nad řádným uplatňováním této úmluvy a je sloţen ze zástupců kaţdé smluvní strany. Schengenský informační systém (dále SIS) je souborem dat, která slouţí k rychlému vyhledávání údajů o osobách a předmětech, které jsou hledané za účelem zabavení nebo pro zajištění důkazů v trestním řízení, jako jsou pohřešovaná vozidla, přívěsy a obytné přívěsy, střelné zbraně, pohřešované nevyplněné doklady nebo evidované bankovky. Přístup k údajům shromáţděným v SIS mají výhradně orgány disponující právem k provádění kontrol na hranicích, orgány kompetentní k uskutečňování dalších policejních a celních kontrol ve vnitrozemí a orgány vydávající víza a povolení k pobytu. Všechny oprávněné orgány mohou do SIS nahlíţet výhradně v souvislosti s plněním daného úkolu. Záznamy musí být vyuţívány výhradně pro své původní účely a nikoliv např. k administrativním úkonům. Vedení záznamů a jejich pořizování musí být 1
Str. 599 Pitrová, Markéta; Fiala, Petr. Evropská unie, Brno 2003
44
kontrolováno. Za správnost údajů odpovídá strana, jeţ je pořizuje, která rovněţ provádí úpravy, a to i v případě, kdy druhá strana zjistí nesprávnost údaje.1 Problematika Schengenského informačního systému je upravena v hlavě IV (čl. 92 aţ čl. 119) Schengenské prováděcí úmluvy. V této prováděcí úmluvě je v jednotlivých kapitolách popsáno zřízení Schengenského informačního systému, provoz a vyuţívání systému, dále pak ochrana osobních údajů a jejich zabezpečení a v neposlední řadě rozdělení nákladů SIS. Záznamy o vozidlech jsou uvedeny v článku 100, kde je uvedeno, ţe do SIS se vkládají odcizená, neoprávněně uţívaná nebo pohřešovaná vozidla s motorem o obsahu válců nad 50 ccm, dále pak odcizené, neoprávněně uţívané nebo pohřešované přívěsy a obytné přívěsy o pohotovostní hmotnosti, které přesahují 750 kg hmotnosti a odcizené, neoprávněně uţívané nebo pohřešované nevyplněné doklady. V článku 113 v prováděcí úmluvě je pak stanovena lhůta uchování zaznamenaných údajů. Údaje o dokladech se uchovávají po dobu 5 let, údaje o motorových vozidlech a přívěsech po dobu 3 let. Záznamy po ukončení lhůty jsou ještě rok evidovány u technické podpůrné jednotky a aţ poté smazány. Vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost bylo nutné v souvislosti s justicí a oblastí vnitra vydat rozhodnutí o přebudování SIS. Důvodem byla změna právního rámce, zejména v oblasti uţívání osobních dat, a dále pak rozšíření kapacity SIS vzhledem k nárůstu počtu přistupujících zemí. Jedním z dalších důvodů byla změna technických parametrů související s policejní a soudní spoluprací v oblasti kriminality. Tato rozšířená verze byla nazvána jako SIS 1+. SIS se skládal z národních sítí (N-SIS) a centrálního systému (C-SIS), které byly doplněny sítí SIRENE (Supplementary Information Request at the National Entry). C-SIS má své sídlo ve Štrasburku a je jménem všech zúčastněných států spravována Francií. Všechny soubory dat v N-SIS musejí být identické se soubory v C-SIS, coţ je zajišťováno předáváním informací on-line prostřednictvím centra C-SIS. Úřady v jednotlivých členských státech mají přístup pouze do svého národního souboru dat N-SIS. K 1.5.2004 nebylo technicky moţné připojení nových členských států na stávající SIS a pro splnění cílů stanovených Amsterodamskou smlouvou bylo nutné vybudovat SIS druhé generace (SIS II). Ve vývoji SIS II došlo k prodlouţení spuštění, které bylo plánované na rok 2006. Náhradním programem k pouţívání aplikace se stalo SISone4ALL. Do tohoto projektu se zapojily všechny nově přistupující státy kromě Kypru. K plnému spuštění SIS v ČR došlo 1.9.2007 prostřednictvím projektu SISone4ALL. Garantem 1
Str. 605-606 Pitrová, Markéta; Fiala, Petr. Evropská unie, Brno 2003
45
projektu SIS II se stala Komise na základě nařízení Rady, která se zabývá otázkou vytvoření příslušné technologie, zabezpečením dat, oprávněných orgánů k přístupu do systému apod. Rozhodnutí Rady č. 2007/533/SV o zřízení, provozování a vyuţívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) představovalo právní základ pro zřízení SIS II, dále pak opatření k udrţení vysokého stupně bezpečnosti, spolupráci policejních a justičních orgánů. V jednotlivých kapitolách jsou stanoveny povinnosti členských států, povinnosti řídícího orgánu, který odpovídá za provozní řízení systému, dále pak záznamy vedené v systému, právo přístupu k záznamům a jejich uchovávání, pravidla pro zpracování údajů a ochrany údajů, odpovědnost a sankce za nesplnění povinností plynoucích z tohoto rozhodnutí apod. SIS II se skládá z centrálního systému a ten je tvořen technickou podpůrnou funkcí (CS-SIS), která vykonává technický dohled a správu a poskytuje sluţby nezbytné pro vloţení a zpracování údajů SIS II včetně vyhledávání v databázi SIS II. Další částí centrálního systému je jednotné vnitrostátní rozhraní (NI-SIS). Mezi systémy CS-SIS a NI-SIS je vytvořena komunikační infrastruktura, která je důleţitá pro výměnu údajů mezi centrálami SIRENE. Součástí Schengenského informačního systému je i tzv. vnitrostátní systém (N.SIS II), který je tvořen v kaţdém členském státě a je sloţen z vnitrostátních datových systémů, které komunikují s centrálním SIS II a můţe obsahovat soubor údajů obsahující úplnou nebo částečnou kopii databáze SIS II. Údaje SIS II se vkládají, aktualizují, vymazávají a vyhledávají prostřednictvím různých systémů N.SIS II. Vyhledávání v souborech N.SIS II jiných států není moţné.1 Náklady na zřízení, provoz a údrţbu centrálního SIS II a komunikační infrastruktury se hradí ze souhrnného rozpočtu evropské unie. Náklady na zřízení, provoz a údrţbu jednotlivých vnitrostátních systémů nese dotyčný stát.2 Kaţdý stát musí určit místo, které je odpovědné za národní údaje vkládané do SIS. Toto místo je označováno jako kancelář SIRENE a je strukturou národních kanceláří v rámci EU. Kaţdý z členských států má svojí národní kancelář SIRENE, která přímo komunikuje s ostatními národními kancelářemi. Plní všechny úkoly v oblasti získávání informací, které souvisejí s pátráním a je jediným kontaktním místem pro všechny ostatní národní kanceláře SIRENE. SIRENE odpovídá za kvalitu, zákonnost, odůvodněnost a aktuálnost těchto záznamů vůči zahraničí, verifikuje vybrané záznamy
1
Článek 4 Rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a vyuţívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) 2 Článek 5 Rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a vyuţívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II)
46
ze zahraničí a koná v případě záchytu hledané, popř. sledované nebo neţádoucí osoby nebo věci, včetně realizace případného hledání. Ve všech těchto aktivitách SIRENE vystupuje v roli národního kontaktního bodu, který ve vztahu k vnitrostátní koordinaci přímo komunikuje s národními bezpečnostními a justičními sloţkami a vůči zahraničí zajišťuje komunikaci s kancelářemi SIRENE jiných členských států. SIS obsahuje více neţ 10 miliónů údajů. Většina z nich se týká odcizených nebo ztracených dokladů. V březnu 2008 bylo přijato rozhodnutí Komise, kterým byla přijata příručka SIRENE a další prováděcí opatření k Schengenskému informačnímu systému druhé generace. Tato příručka především stanovuje podrobná pravidla pro výměnu doplňujících informací, tedy informací, které nejsou uloţeny v SIS II. Je tedy příslušné pro předávání doplňujících informací o osobách a věcech evidovaných v SIS a ověřuje kvalitu informací předávaných do systému. V systému můţe nastat situace, kdy při vkládání nového záznamu do systému jiţ záznam existuje, potom se kontroluje shoda těch údajů. V záznamech o vozidlech se porovnávají jednotlivé prvky totoţnosti, kterými jsou identifikační číslo vozidla (VIN), registrační značka a země, ve které vozidlo bylo zaregistrováno, značka a typ vozidla. Pátrací záznamy jsou přenášeny do centrálního systému SIS a z něj pak do národních systémů členských států. Data jsou uváděna v jazyce tazatele a vkládání probíhá cestou národních zdrojových systémů.
6.2 Česká republika a Schengenský informační systém V průběhu příprav vstupu ČR do Schengenu byla schengenská pravidla uváděna do praxe ve dvou fázích, a to v souvislosti se vstupem do EU a při přípravě na splnění zbývajících pravidel podmiňující zrušení hraničních kontrol a přístup do SIS. Svým vstupem ČR do EU jiţ převzala většinu pravidel uplatňovaných státy EU v oblasti bezpečnosti a ochrany hranic tzn., ţe ČR před vstupem jiţ plnila některé podmínky schengenského aquis. Od 1.9.2007 Česká republika začala vyuţívat Schengenský informační systém. Vstupem do Schengenu byl proces přebírání schengenských pravidel dovršen a ČR převzala zbývající část schengenských pravidel. Od vstupu ČR do EU měly předpisy aţ do 21.12.2007 odloţenou účinnost, jejich provádění bylo spojeno s okamţikem zrušení kontrol na vnitřních hranicích. Připojením do SIS české orgány získaly přístup do společného informačního systému. Jeho prostřednictvím se ČR rozšířily moţnosti při pátrání po hledaných, pohřešovaných a neţádoucích osobách, pátrání po hledaných věcech, tedy i o ztracených a odcizených předmětech nebo předmětech hledaných za účelem zajištění důkazů v trestním řízení 47
(např. odcizená, neoprávněně uţívaná nebo pohřešovaná motorová vozidla, nevyplněné úřední doklady, apod.), vyhledávání a sledování osob, předcházení zneuţití identity, pro mezinárodní policejní a justiční spolupráci při vyšetřování a odhalování trestné činnosti, rychlou výměnu kriminálně relevantních informací, apod. Přístup k údajům v SIS mají pouze vybrané orgány, které SIS potřebují pro výkon svých zákonem stanovených činností. V roce 2007 získaly české orgány přístup k datům všech schengenských států a opačně začaly do SIS vkládat záznamy u svých vnitrostátních databází důleţité pro zachování bezpečnosti a veřejného pořádku. Nejvíce vyuţívá SIS při své kaţdodenní činnosti Policie ČR, která zároveň provozuje národní část SIS (N.SIS) i kancelář SIRENE. V rámci policie je také nejvíce uţivatelů SIS. Dalšími orgány, které mají přístup k SIS, jsou Celní správa, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a Ministerstvo dopravy, respektive orgány registrující motorová vozidla. Nepřímo, tj. zprostředkovaně přes Policii ČR, získaly přístup k údajům v SIS justiční orgány v rámci trestního řízení a zastupitelské úřady ČR během posuzování ţádostí o víza Policií ČR. V rámci své kontrolní pravomoci má k údajům zpracovávaným v SIS přístup také Úřad pro ochranu osobních údajů. Schengenský informační systém je propojen s centrálním celostátním systémem pátrání po odcizených vozidlech „PATRMV“. Jedná se o elektronický informační systém, který vyuţívá Policie ČR a kde jsou uvedeny záznamy o odcizených vozidlech a o odcizených registračních značkách. Dále se do záznamu uvádí identifikační údaje vozidla, datum, čas a místo odcizení, údaje o vlastníkovi vozidla. Tímto je po vozidle automaticky vyhlášeno pátrání. Příslušné obvodní oddělení Policie ČR je povinno tuto skutečnost písemně oznámit příslušnému registračnímu místu. Schengenský informační systém je dostupný všem bezpečnostním sloţkám členských států. Podle odborných odhadů je kaţdé šesté vozidlo, které bylo v ČR deklarováno jako dovezené ze zahraničí a přihlášeno tady, odcizené. Zavedením Schengenského informačního systému se částečně sníţila moţnost tato vozidla legalizovat. Schengenským systémem lze snadno určit, ve kterém místě bylo po vozidle vyhlášeno pátrání a další informace. Příslušné registrační místo na základě písemného oznámení provede záznam do registru vozidel, kam uvede, ţe vozidlo bylo odcizeno, a tím se v registru provede tzv. blokace. Na základě blokace pak nelze vozidlo v ţádném registračním místě zaregistrovat. Evropský policejní úřad (Europol) má v rámci svého mandátu právo na přístup k údajům vloţených do SIS II a právo tyto údaje přímo vyhledávat. Pokud vyhledávání provedené Europolem odhalí existenci záznamu v SIS II, Europol o tom informuje způsobem 48
vymezeným Úmluvou o Europolu členský stát, který daný záznam pořídil. Pouţití informací získaných vyhledáváním v SIS II podléhá souhlasu dotyčného členského státu.1 Národní členové Eurojustu, tj. evropská jednotka pro soudní spolupráci, a jejich asistenti mají v rámci svého mandátu právo na přístup k údajům vloţených do SIS II, o tom informují členský stát, který daný záznam pořídil.2 Europol a Eurojust mají přístup pouze k těm údajům, které jsou nezbytné k plnění jejich úkolů. Jakýkoliv vstup či vyhledávání v systému jsou evidovány.
6.3 Problematika krádeže motorových vozidel Krádeţ motorových vozidel spolu s krádeţemi věcí z nich a krádeţemi součástek tvoří téměř ¼ celkové kriminality a přes 30% majetkové kriminality. Pro zlepšení stavu při řešení trestné činnosti na motorových vozidlech je povaţován za prioritní soubor změn týkajících se zejména: činnosti policie; ztíţení podmínek pro prodej odcizených vozidel a jejich částí prostřednictvím bazarů, vrakovišť, servisů aj. podobných provozoven a zvýšení transparentnosti při nakládání s ojetými a havarovanými vozidly či jejich částmi a s autovraky; registrace vozidla a kontrolních mechanismů, zejména evidenční kontroly vozidel.3 Většina odcizených vozidel bývá rozebrána a poté prodána např. jako náhradní díly, tudíţ vozidlo nebo jeho části nelze jednoznačně identifikovat. Většinou se odcizená vozidla demontují a poté se z více jeho částí sestavují „nová“ vozidla a nebo jsou díly určeny pro další prodej či opravy vozidel. Značným problémem, s nímţ se policisté v praxi setkávají, je i důkazní řízení proti osobě přistiţené při převozu vozidla bezprostředně po odcizení. Tyto osoby se nezřídka úspěšně brání obtíţně vyvratitelným tvrzením, ţe vozidlo mají vypůjčeno od osoby, kterou znají jen křestním jménem, ţe vozidlo převáţejí pro neznámou osobu, případně, ţe se chtěli pouze projet a vozidlo měli v úmyslu vrátit zpět na místo, odkud si jej půjčili. Vzhledem k rozdílné sankci za jednání podle ustanovení upravujícího krádeţ a ustanovení upravujícího neoprávněné uţívání cizí věci je patrný zájem pachatelů na tom, aby nebyl prokázán úmysl motorové vozidlo si přisvojit. Některé státy EU jiţ přistoupily k legislativnímu řešení tohoto problému sjednocením sankcí. K tomuto způsobu řešení se 1
Článek 41 Rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a vyuţívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) 2 Článek 42 Rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a vyuţívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) 3 Usnesení vlády České republiky ze dne 14. května 2008 č. 542 k problematice objasňování krádeţí motorových vozidel v České republice
49
ministerstvo vnitra přiklání a navrhlo v tomto smyslu změnu právní úpravy v rámci připravované novely trestního zákona. Ta však nebyla v rámci připomínkového řízení akceptována.1 Pro individuální identifikaci zajištěného vozidla je nutné znát, zvlášť u nových elektronicky vybavených vozidel, umístění skrytých znaků a význam jednotlivých kódů, které výrobci vozidlům přidělují. Bez této identifikace není moţné dokázat, ţe se jedná o konkrétní odcizené vozidlo nebo jeho části tzn., ţe nelze tedy zjistit původ vozidla. Jedním z prioritních úkolů Policie ČR by mělo být uzavření smluv s výrobci vozidel o poskytování informací nezbytných pro identifikaci vozidla a zajištění podmínek, za nichţ budou výrobci tyto informace ochotni poskytnout. Policie ČR sama o sobě není schopna obsáhnout celou škálu opatření proti krádeţím vozidel. Je nezbytné, aby se na prevenci a účinném boji s krádeţemi motorových vozidel kromě samotného majitele vozidla a orgánů státní správy podílely i obce, kraje a subjekty soukromého sektoru. Nutnou součástí této spolupráce je vzájemná výměna informací a spolupráce ve vybraných oblastech. Jako stěţejní je povaţována spolupráce s pojišťovnami a v ČR akreditovanými zástupci výrobců motorových vozidel.2 Problémy nastávají při kontrolách provozoven nakládajících s autovraky, kde u vozidel chybí identifikační údaje; nelze u vozidel dohledat původ; mezi díly určenými k prodeji je zjištěno odstranění či změna VIN kódu; autovraky, které nejsou odhlášeny z evidence motorových vozidel; apod. Jedním z největších problémů v oblasti krádeţe motorových vozidel jsou registrace odcizených, zejména individuálně dovezených ojetých vozidel. Evidenční kontrola v podobě v jaké je prováděna není dostatečná k záchytu závadových vozidel a jejich eliminaci z registrů vozidel. Je prováděna pouze formou vizuální prohlídky a nedefinuje zjištěné závady. Dnes registrační místa jiţ fyzickou kontrolu neprovádějí (vozidlo není při registraci přistaveno), tudíţ nelze ani zjistit, zda vozidlo existuje nebo nemá identifikační změny. Registrační místo se spoléhá pouze na kontrolu provedenou STK. V současné době jsou v registru evidována i taková vozidla, která vykazují evidentní nesoulad VIN karoserie s doklady i nesoulad VIN s typem vozidla a přitom tato vozidla prošla několika vizuálními prohlídkami v STK. Ke zlepšení byl v roce 2008 zřízen nový on-line informační systém 1
Usnesení vlády České republiky ze dne 14. května 2008 č. 542 k problematice objasňování krádeţí motorových vozidel v České republice 2 Usnesení vlády České republiky ze dne 14. května 2008 č. 542 k problematice objasňování krádeţí motorových vozidel v České republice
50
pro zlepšení kvality činnosti v STK. Tento systém umoţňuje rozšíření statistického zpracování a analýzu dat apod. V oblasti prevence krádeţe motorových vozidel je nutné vydat řadu opatření, zejména v oblasti evidenčních kontrol, zpracování a nakládání s autovraky, zavést registr trvale vyřazených vozidel, rozšířit pravomoc Policie ČR a České inspekce ţivotního prostředí.
51
Závěry a doporučení Evidování vozidel sahá do poměrně dávné historie. Na našem území povinné registrování vozidel vzniklo v roce 1905. Zlomovým se stal také rok 1909, kdy byla sjednocena úprava silničního provozu na mezinárodní úrovni. Smluvní stranou bylo i tehdejší Rakousko-Uhersko. Na území Československé republiky byly první československé státní poznávací značky zavedeny v roce 1932. K výraznějším změnám potom došlo aţ po roce 1989; dále pak po rozdělení Československa v roce 1993; po převedení dopravně-správních agend z Policie ČR na Okresní úřady v roce 2001 a v roce 2003, kdy byly zrušeny Okresní úřady a agenda byla převedena na obecní úřady obcí s rozšířenou působností, aţ po změny vzniklé vstupem České republiky do Evropské unie. Kaţdá etapa vývoje sebou nesla důleţité a zásadní změny, které jistým způsobem ovlivnily postup v oblasti evidence a registrace vozidel, a dále pak vedení a obsah registrů vozidel. Ve srovnání s ostatními členskými státy se systém evidování vozidel nijak podstatně neliší. Ve všech státech EU je povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále je nutné, aby bylo vozidlo evidováno a mělo svou registrační značku.
Odlišnosti
najdeme
v organizaci
systému
a
v technických
detailech.
Např. na Slovensku vykonává registraci vozidel Policie, která u nás vozidla registrovala do roku 2001. Schvalování vozidel zde vykonávají obvodní úřady. Ve Spolkové republice Německo registrační značky přidělují příslušná registrační místa, ale tyto značky vyrábějí a poskytují soukromé osoby. Liší se i výběr poplatků za jednotlivé úkony. Zatímco u nás je jednotný sazebník správních poplatků daný zákonem o správních poplatcích, který je platný na celém území, ve Spolkové republice Německo vybírá kaţdý úřad poplatky v různé výši. V oblasti podmínek pro schvalování jednotlivě dovezených vozidel došlo k největší změně v roce 2006, kdy na nátlak Evropské unie došlo ke zmírnění omezení dovozu starších aut do České republiky z členských států EU. Toto opatření v podobě novely zákona č. 56/2001 Sb. se negativně projevilo v podstatném nárůstu dovozu starších vozidel a zabrzdilo tak snahu České republiky o sníţení průměrného stáří provozovaných vozidel. Ve své práci jsem se snaţila přiblíţit problematiku evidování a registrace vozidel z pohledu stávající právní úpravy v této oblasti. Proces registrace se týká kaţdého občana, který je vlastníkem či provozovatelem vozidla, a jako takový zároveň musí splňovat určité podmínky dané zákonem. Vedle povinné registrace musí splňovat dané náleţitosti spojené s provozováním vozidla na pozemních komunikacích, zejména pak těch, které se týkají 52
pravidelných technických prohlídek. Technické prohlídky a měření emisí jsou činností stanic technických kontrol a stanic měření emisí. Průběh kontrol je od roku 2008 on-line propojen s centralizovaným informačním systémem stanic technické kontroly, který vede Ministerstvo dopravy, a který by měl zvýšit bezpečnost provozu vozidel, právě prováděním důkladných prohlídek monitorovaných kamerovým systémem. Kaţdé vozidlo má při technické prohlídce svůj kód, pod kterým je celá prohlídka zaváděna do systému. Při zadávání do systému je pracovník kontroly informován i o tom, zda je vozidlo odcizeno. Základní informace týkající se pravidelných a evidenčních prohlídek jsou přístupná i registračním místům. Tento nový postup je tedy spojen s přísnými pravidly, a tudíţ nelze provádět kontroly benevolentně. Evidence motorových vozidel je vedena písemnou a elektronickou formou. Elektronická podoba jiţ v současnosti usnadňuje registraci propojením s centrálním informačním systémem evidence obyvatel, který usnadňuje vyhledávání vlastníků vozidel. Rovněţ připojení na schengenský informační systém umoţnilo kontrolu zda vozidlo není odcizené nebo je v pátrání, přímo v procesu registrace. I přes tato dílčí opatření v oblasti softwarové
podpory
je
třeba
v elektronizaci
veřejné
správy
dále
pokračovat
zdokonalováním programového vybavení jak z hlediska uţivatelského, tak i propojením na evidence a registry, které jsou vedeny mimo veřejnou správu. Ideálním způsobem registrace nejen pro občana, ale i pro registrační pracovníky by bylo získání přístupu k údajům u organizací, které vydávají písemné doklady nutné k registraci. Jedná se zejména o stanice technické kontroly, které vydávají jednotlivé protokoly, a dále pak propojení s jednotlivými pojišťovnami. Tímto by došlo ke sníţení zákonem stanovených předkládaných dokladů ze strany ţadatelů. Nepřípustný je stav technického vybavení kontaktních míst. Pracoviště evidence a registrace vozidel zastřešují dvě ministerstva, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo vnitra, coţ vede k přetrvávajícímu stavu, kdy kontaktní místa pracují s výpočetní technikou z roku 2003 a starší. Tiskárny jsou dokonce z let, kdy byla agenda vedena policejní sloţkou a obce je mají stále ve výpůjčce. Ani ministerstva a ani obce nechtějí obměnu financovat. I tato skutečnost je jedním z důvodů, proč je dle mého názoru ţádoucí tuto dvojkolejnost odstranit a převést oblast evidence vozidel včetně technické podpory pod jedno ministerstvo, a to Ministerstvo dopravy Z titulu své pracovní činnosti na úseku evidence a registrace vozidel se jako zásadní jeví potřeba urychlené novelizace zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích vyhlášek, 53
kdy tato nová právní úprava bude v souladu s jinými navazujícími právními předpisy ve vztahu k registraci vozidel. Absence novely zákona č. 56/2001 Sb., v současnosti vyvolává nutnost ze strany ministerstva vydávat metodické pokyny k usměrnění činnosti, které nejsou právně závazné, ale jsou v současnosti jedinou formou jak postupovat vůči ţadatelům o registraci jednotně.
54
Seznam použité literatury Literatura: 1. PAJAS, Petr; Rossiter, Tony. O Evropské unii. Praha: [s.n.], 2000. 179 s. ISBN 8086345-04-1. 2. PITROVÁ, Markéta; FIALA, Petr. Evropská unie. 1. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie, 2003. 743 s. ISBN 80-7325-015-2. Právní předpisy České republiky: Zákony: 1. Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). 2. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a změn. 3. Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a změn. Vyhlášky: 1. Vyhláška č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel. 2. Vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí, ve znění pozdějších změn 3. Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášek č. 100/2003 Sb., č. 197/2006 Sb. a č. 388/2008 Sb. 4. Vyhláška č. 355/2006 Sb., o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu, způsobu a podmínek testování historických a sportovních vozidel. Usnesení a sdělení: 1. Usnesení vlády České republiky ze dne 14. května 2008 č. 542 k problematice objasňování krádeţí motorových vozidel v České republice 2. Sdělení č. 42/1996 Sb., Ministerstva zahraničních věcí o sjednání změn Dohody o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel
55
Metodické pokyny: 1. Metodický pokyn č. 26/2004-150-METO/1 – aktuální informace k novele § 6 zákona č. 56/2001 Sb. v souvislosti s platbou DPH při dovozu nových vozidel. 2. Metodický pokyn č. 6/2005-150-METO/1 ze dne 24.5.2005. Splátkový prodej, úvěr, leasing. 3. Metodický pokyn č. 1/2006 ze dne 30. června 2006 č.j.: 6/2006–150-METO. 4. Metodický pokyn č. 1/2007-150-METO/1 ze dne 31.1.2007. Registrace historických a sportovních vozidel. 5. Metodický pokyn č. 9/2008–150–METO k aplikaci novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Právní předpisy Evropské unie Rozhodnutí: 1. Rozhodnutí Rady ze dne 20. května 1999, které určuje právní základ všech ustanovení nebo rozhodnutí, jeţ tvoří schengenské acquis, v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy o zaloţení Evropského společenství a Smlouvy o Evropské unii (1999/436/ES). 2. Rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2004 o boji s trestnou činností s přeshraničním dopadem týkající se vozidel (2004/919/ES). 3. Rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a vyuţívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II). 4. Rozhodnutí Komise ze dne 4. března 2008, kterým se přijímá příručka SIRENE a další prováděcí opatření k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II) (2008/333/ES). Nařízení: 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1986/2006, o přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II). Úmluvy: 1. Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.
56
Internetové odkazy: 1. Federace klubů historických vozidel: 2008 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: ˂http://www.fkhv.cz˂ 2. Dekra Automobil a.s.: Váca, Roman, 2009 [cit. 2010-01-22]. Dostupný z WWW: ˂http://www.dekra-automobil.cz/index.php?file=emisni_udaje2.php˂ 3. Historie automobilismu v datech: ČTK, 2010 [cit. 2010-01-20]. Dostupný z WWW: ˂http://auto.idnes.cz/auto_ojetiny.asp?r=auto_ojetiny&c=A060127_172200_auto_ojeti ny_fdv˂ 4. Historie mercedes-benz: [cit. 2010-01-20]. Dostupný z WWW: ˂http://www.luxusniauta.cz/mercedes-benz.html˂ 5. Ministerstvo dopravy: ˂http://www.mdcr.cz˂ 6. Ministerstvo vnitra: ˂http://www.mvcr.cz˂ 7. Policie České republiky: ˂http://www.policie.cz˂ 8. Poznávací značky automobilů v Českých zemích: FEUEREISL, Dalibor, 2006 [cit. 2009-03-09]. Dostupný z WWW: ˂http://www.feudal.cz/spz˂
57
Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1 Přihláška k registraci vozidla do registru silničních vozidel Příloha č. 2 Ţádost o zápis změn údajů v registru silničních vozidel Příloha č. 3 Ţádost o vyřazení vozidla z registru silničních vozidel
58
Příloha č. 1/1
registrační značka (vyplní úřad)
Přihláška k registraci vozidla do registru silničních vozidel VYPLNÍ ŽADATEL! A: Podepsaný vlastník ţádá, aby dále popsané silniční vozidlo a přípojné vozidlo bylo vzato do evidence jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele)………………….....……..
…………………………………………………………………………………………....................................... …………………………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………….......…………………………………………………… rodné č identifikační číslo číslo: místo trvalého nebo povoleného pobytu (nebo sídlo)……………………………………………………………………….. ……………………………………………………………...........................................………………………………….
.……………………………………………………………….............................................……………………. PSČ
………………………………… sídlo (neuvádí se,
je-li totoţné s trvalým pobytem)
B: Podepsaný provozovatel vozidla ţádá, aby dále popsané silniční vozidlo a přípojné vozidlo bylo vzato do evidence jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele)……….......…………………
…………………………………………………………………….....................................…………………..… ………………………………………………………………………………………………………………....... ……………………………………………………………………………........................……………………... rodné číslo:
identifikační
číslo:
místo trvalého nebo povoleného pobytu (nebo sídlo)…………………………………………...........................………….
…………………………………………………………………………………………....................................... sídlo (neuvádí se, je-li totoţné s trvalým pobytem) PSČ ……………………………….. C: Dřívější vlastník vozidla jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele)……………...........………….
……………………………………………………........................................…………………………………... …………………………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………………………... rodné identifikační číslo: číslo: místo trvalého nebo povoleného pobytu (nebo sídlo)………...........…………………………………………………………………
……………………………………………........................................…………………………………………... PSČ …………………………….. registrační značka D: K přihlášce se připojuje a) b) c) d) e) f) g) h) i)
technický průkaz vozidla, ………….. číslo …………. datum …………… místo vydání ….………………… doklad o technické prohlídce, jedná-li se o vozidlo, které jiţ bylo provozováno, souhlas vlastníka k zaregistrování vozidla na jiného provozovatele, protokol o evidenční kontrole vozidla, nejedná-li se o vozidlo nové, doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doklad o zástavním právu váznoucím na vozidle, bylo-li zřízeno, doklad o povolení k pobytu nebo udělení azylu, na území České republiky, zplnomocnění při zastupování, doklad totoţnosti ţadatele,
Odevzdávám tabulku(y) s registrační značkou ……………………………………………………………………………………………………………………… Odevzdávám osvědčení o registraci motorového a přípojného vozidla ………………… číslo ……………… …………………………………… E: Prohlašuji a svým podpisem potvrzuji, ţe všechny mnou uvedené údaje jsou pravdivé. V ……………………....dne ………………….
………………………………………….... razítko a vlastnoruční podpis ţadatele
Zdroj: příloha č. 1 k vyhlášce č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel.
59
Příloha č. 1/2 F. Technický popis silničního motorového vozidla a přípojného vozidla Identifikační číslo vozidla (VIN) Kategorie vozidla…………………………………………………………………………………………………………...... Druh vozidla…………………………………………………………………………………………………………………. Značka vozidla……………………………………………………………………………………………………………….. Typ vozidla…………………………………………………………………………………………………………………... Obchodní označení…………………………………………………………………………………………………………... Barva vozidla………………………………………………………………………………………………………………… Číslo technického průkazu…………………………………………………………………………………………………… Číslo schválení technické způsobilosti……………………………………………………………………………………… Poznámky: (Zvláštní výbava a zařízení, povolené výjimky apod.)………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………………………………………….. .................................................................................................................................................................................................. .....………………………………………………………………………………………………………………………….… ………………………………………………………………………………………………………………………….……. ..……………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………......… …………………………………………………………………………………………………………………………..……
………………………………………………………. (datum a podpis pracovníka registračního místa) G. Záznam registračního místa Vlastníkovi-provozovateli-vozidla byly vydány: Tabulka(y) s registrační značkou
série ……………………………………… číslo ……………………………………………………
Technický průkaz
série ……………………………………… číslo ……………………………………………………
Osvědčení o registraci
série ……………………………………… číslo ……………………………………………………
Převzal(a) dne ……………………….
………………………………………………………. (podpis ţadatele)
Vyměřen správní poplatek podle poloţky č. …………zákona o správních poplatcích, který byl uhrazen v hotovosti …….………………..Kč (Doklad č. ………………………….………..)
………………………………………………………… (podpis odpovědného pracovníka registračního místa)
Zdroj: příloha č. 1 k vyhlášce č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel.
60
Příloha č. 2/1
Žádost o zápis změn údajů v registru silničních vozidel Registrační značka vozidla:
Druh vozidla: ………………………...........…
Identifikační číslo silničního motorového (připojného) vozidla Vlastník silničního vozidla: (Vyplní jen, když je odlišný od provozovatele) Jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele)………………………………
…………………………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………………………… rodné číslo:
identifikační
číslo:
místo trvalého nebo povoleného pobytu (nebo sídlo)………………………………………………………………………...
…………………………...…………………………………………………………………... …………………………………...…………………………………………………………... PSČ …………………….. Provozovatel: Jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele) …........…………………………..
…………………………………………………………………………….....………………. ……………………………………………………………………………...………………... rodné číslo:
identifikační číslo:
místo trvalého nebo povoleného pobytu (nebo sídlo)
…………………………………………...…………………………………………………...
……………………………………………...………………………………………… PSČ ………………………………. Ţádá o provedení změny:
………………...………………………………...…………………………………………… ………………...……………………………...……………………………………………… …...……………………………………………………...…………………………………… …………………...………………………………………...………………………………… K ţádosti se dokládá*): technický průkaz vozidla a přípojného vozidla osvědčení o registraci vozidla a přípojného vozidla doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla rozhodnutí o schválení technické způsobilosti po provedené změně ostatní doklady osvědčující změnu zapisovaných údajů souhlas vlastníka vozidla, pokud ţádá provozovatel vozidla, který není současně vlastníkem zplnomocnění pří zastupování doklad totoţnosti ţadatele V ……………………..
dne ………………………
………………………………………… Podpis ţadatele
* ) nehodící se přeškrtne
Zdroj: příloha č. 3 k vyhlášce č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel.
61
Příloha č. 2/2
Záznam registračního místa
Technický průkaz číslo………........…….. osvědčení o registraci č. ………....................................…………... Jiný doklad k vozidlu ………….......…………………………………………..........................................…………………………..........................
……………………………………………………………………………………………….. .………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………….. .………………………………………………………………………………………………. ..……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….. .…………………………………………………………………………………………….… ……………………………………………………………………………………………..… ……………….......................................................................................................................... Vyměřen správní poplatek podle poloţky č. ………..zákona o správních poplatcích, který byl uhrazen v hotovosti ………………..Kč. (Doklad č. ………………….).
….………………………………….. podpis registračního pracovníka
Technický průkaz, osvědčení o registraci, tabulky s registrační značkou (jiné doklady)
……………………………………………………………………………………………...... ……………………………………………………………………………………………..… ……………………………………………………………………………………………..… ……………………………………………………………………………………………..… ………………………………………………………………………………………….......... ..................................................................................................................................................
Převzal dne………………...........................
……………………………………………... Podpis ţadatele
..…….….…………………………………. podpis registračního pracovníka
Zdroj: příloha č. 3 k vyhlášce č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel.
62
Příloha č. 3/1 Žádost o vyřazení vozidla z registru silničních vozidel Registrační značka vozidla
D Druh vozidla ………………………
Identifikační číslo silničního motorového (přípojného) vozidla Vlastník silničního vozidla: (Vyplnit jen, když je odlišný od provozovatele) jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele) ………...……………………………………………………………………………………... ..……………………………………………………………………………………................ rodné číslo:
identifikační číslo:
místo trvalého pobytu (nebo sídlo) ………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………….. PSČ ………………………… Provozovatel: jméno a příjmení (nebo název, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele) ………...……………………………………………………………………………………... ..……………………………………………………………………………………................ rodné číslo:
identifikační číslo:
místo trvalého pobytu (nebo sídlo) ………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………….. PSČ ………………………… Žádá: a.) o trvalé vyřazení silničního motorového vozidla a přípojného b.) o dočasné vyřazení vozidla z registru silničních vozidel c.) o prodloužení dočasného vyřazení na 6 měsíců K ţádosti se dokládá *) - technický průkaz vozidla a přípojného vozidla - osvědčení o registraci vozidla a přípojného vozidla (nepředkládá se u prodlouţení dočasného vyřazení) - tabulky s registrační značkou (nepředkládá se u prodlouţení dočasného vyřazení) - potvrzení o převzetí autovraku vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění, jedná-li se o motorové vozidlo (předkládá se pouze u trvalého vyřazení vozidla) - souhlas vlastníka vozidla, pokud ţádá provozovatel vozidla, který není současně vlastníkem. - zplnomocnění při zastupování - doklad totoţnosti ţadatele - jiné potřebné doklady V…………………..dne…………………….
………………………… Podpis ţadatele
*) Nehodící se přeškrtne Zdroj: příloha č. 4 k vyhlášce č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel.
63
Příloha č. 3/2
Záznam registračního místa Technický průkaz číslo …………………….osvědčení o registraci č. ……………………... Tabulky s registrační značkou ................................... Jiný doklad k vozidlu …………………………………………………………….................. ………………………………………………………………………...................………...… ………………………………………………………………………..........................……… ………………………………………………………………………..........................……… ………………………………………………………………………......................………… ………………………………………………………………………...................……...…… ………………………………………………………………………......................………… Vyměřen správní poplatek podle poloţky č.______zákona o správních poplatcích, který byl uhrazen v hotovosti __________________ Kč. (Doklad č.___________________)
____________________ podpis registračního pracovníka Technický průkaz, osvědčení o registraci, tabulky s registrační značkou, případně jiný doklad. ………………………………………………………………………...................…………... ………………………………………………………………………......................………… ………………………………………………………………………...................…………... ……………………………………...………………………………...................…………… ………………………………………………………………………...................…………... ………………………………………………………………………...................…………... Převzal dne__________________________ Podpis ţadatele _______________________ _____________________________ podpis registračního pracovníka Záznam o skartaci tabulek s registrační značkou, jen pokud bylo vozidlo trvale vyřazeno nebo se provozovatel (vlastník) vozidla přestěhoval do obvodu jiného registračního místa a nebo vozidlo bylo převedeno v době dočasného vyřazení na jiného provozovatele (vlastníka) do obvodu jiného registračního místa. Tabulky s registrační značkou ________________byly dne_________________úředně skartovány.
_____________________________ podpis registračního pracovníka Zdroj: příloha č. 4 k vyhlášce č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel.
64
