ETIKA GENETIKY - OBECNĚ genová technika staví na poznatcích biologie, biochemie a genetiky je možné zjistit, izolovat, záměrně ovlivňovat, měnit a nově kombinovat dědičné vlohy živých bytostí včetně člověka - genová manipulace je přemísťování nebo vkládání genů na molekulární úrovni uvnitř chromozomů - v širším smyslu zahrnuje i buněčnou manipulaci – např. klonování, kterým nevznikají genetické změny – v zemědělství se již dlouho používá v podobě štěpování rostlin - 1973 byla vyvinuta metoda spojování genů – gen se rozloží na úseky mezi něž se přidají segmenty jiného genu a pak se vše zase spojí - díky spojování genů bylo dosaženo komerční výroby některých důležitých látek: inzulín, růstový hormon, interferony pro boj s viry, antigen proti kulhavce a slintavce, … - k výrobě těchto životně důležitých látek je využíváno bakterií - tato nová technika rozšiřuje moc lidstva nad přírodou o dosud nepřístupnou oblast – i zde je však ovládání přírody uloženým panstvím, které je omezené a vyžaduje skládání účtů Bohu - technika by měla pomáhat, aby lidé dosáhli rychleji úplného uzdravení, aby se osvobodili od vnějších i vnitřních tlaků, aby vedli plnohodnotnější život a přispívali ke zdravějšímu a příjemnějšímu životnímu prostředí Oblasti využití - A. příroda a životní prostředí o pomocí genové technologie lze získávat suroviny, vyrábět základní chemické látky o izolovat jedovaté kovy z čistírenských kalů odstraňovat ropné koberce na moři, vyvinout bakterie, kterými jsou v přírodě odbourávány jedovaté látky - B. rostlinná technologie o ve velmi krátké době je možno vyšlechtit nové druhy obilí s vysokými výnosy, které jsou odolnější, rostou na chudých půdách, obejdou se bez hnojiv - C. chov zvířat o vývoj nových druhů s větším užitkem či lepší chovatelností o v současnosti se opírají o buněčné biologické postupy, umělou inseminací byl přenášen vybraný dědičný materiál o klonování - vpravení tělové buňky do vaječných buněk, rozdělení zárodku ve stádiu otevřeném pro větší počet vývojů a tímto způsobem produkování genetických blíženců = umělé vytvoření geneticky identických jedinců o možnost pomocí růstových hormonů produkovat větší zvířata o možnost vytvoření chimér z dvou rozličných zvířecích druhů - D. výroba léků o jsou uplatňovány technologie umožňující vyrábět levnější a snesitelnější léky - E. člověk o rozhodující oblastí využití je genová terapie genová terapie u tělových buněk • možnost léčit dědičné choroby způsobené chyběním jednoho genu nebo podmíněné vyšším počtem genů (problém s vyšším počtem zatím nerealizován) • v současnosti výzkum přenosu genů, kdy je defektní gen vyměněn za zdravý • při genovém transferu do tělových buněk se korigovaná vlastnost nepřenáší na potomky genová terapie na zárodečných buňkách • primárně má být dosaženo vyléčení dědičné choroby, ale jde vlastně i o vyléčení jeho potomků na které se choroba dědí -
1
• • •
tím, že je nemoc vyléčena u embrya v počátečním vývojovém stadiu, se již nemoc nemá dále dědit mění se tak všechny buňky a změněný stav genů se předává budoucím generacím úspěšně provedeno u zvířat
nebezpečí - s novými možnostmi genové manipulace je spojeno až příliš mnoho nebezpečí pro přírodu – např. vyhubení rostlinných a živočišných druhů, vznik choroboplodných zárodků, které nebude možno udržet pod kontrolou a které zamoří životní prostředí - ještě větší nebezpečí představují experimenty s embryi a zásahy do přirozeného plození, např. klonování - kvůli takovým nebezpečím není mravně zdůvodnitelné dále rozvádět vědecké úmysly genové technologie, zvláště, když vyvolávají nebezpečí vypěstování nových lidí - zastánci naopak vycházejí z toho, že příroda je otevřena pro zodpovědné lidské chování a poukazují na úspěchy v medicínsko-zdravotní oblasti (potlačování dědičných chorob a rakoviny), na zvýšení zemědělských výnosů, na zlepšení vyživovací situace světa, na potlačování zátěže životního prostředí a na zajištění pracovních míst Mravní hodnocení - musí se vycházet z dvojího úkolu daného lidem – chránit a obhospodařovat zemi (Gn 2,15) a podmanit si zemi (Gn 1,27) - zachování a utváření přírody nám bylo přikázáno jako mravní úloha - z hlediska těchto úkolů nelze říci zásadní "ne" k výzkumu člověka a země, i když může být lidské panování nad zemí zneužito, nevylučuje však zodpovědné využití - lidský zásah do přírody je nejen mravně odůvodnitelný, ale také mravně zavazující ⇐ přírodu je třeba kultivovat - z hlediska zodpovědnosti je třeba hodnotit metody, cíle a předpokládané následky A. metoda - genová technologie nemůže být všeobecně mravně zavrhována C. cíle - při pěstování rostlin, chovu zvířat a ve farmakologii jde o zlepšení životních podmínek a výrobu hospodářsky a terapeuticky důležitých produktů ⇒ genová technologie v těchto oborech není z hlediska cílů mravně zavrženíhodná - člověk však nikdy nesmí být objektem jednání - každý zásah na člověku musí vždy respektovat jeho tělesnou integritu a osobní identitu - genová terapie na tělových buňkách je při zachování tohoto respektu mravně přípustná – eticky je třeba hodnotit jako transplantaci tkáně, je třeba však brát v úvahu rizika, pravděpodobnost úspěchu a souhlas pacienta - proti korekci anomálií již v zárodečné buňce nelze obecně nic namítat, ale při současném stavu vědomostí je třeba jakýkoliv genetický zásah do zárodečné buňky odmítnout - i kdyby bylo možné geneticky korigovat lidské embryo, bylo by nutné k tomuto cíli s lidskými embryi nejprve experimentovat ⇒ jasné NE - + nelze vyloučit napravením jednoho defektu způsobení jiných defektů, které by se pak dědily - další problém vyplývá z nemožnosti přesně definovat zdraví = nepatří k jedineční individualitě člověka i nedokonalost? - rozhodující je právo embrya a jeho potomků na tělesnou integritu a osobní identitu – obojí by bylo zásahem do embrya porušeno ⇒ je třeba odmítnout i jakékoliv jiné experimenty na embryích, jako pokusy o vypěstování člověka či asexuální rozmnožování (klonování) C. následky - navíc nelze přesně předpovědět dlouhodobé následky genové technologie - zatím nevíme, zda se genová technologie neodrazí negativně na rostlinách a zvířatech a nezpůsobí tak ekologickou nerovnováhu 2
může zaniknout biodiverzita rostlin a může se stát, že se budou pěstovat jen ekonomicky výhodné druhy zvířat a začne mizet spektrum zvířecích druhů - navíc je třeba vzít v úvahu sounáležitost tvorstva, která přikazuje milosrdenství a netrápení stvoření i pečlivou starost a ochranu - je třeba vždy zvažovat nepředvídatelné následky - v dnešní době, kdy již není dostatečná shoda o hodnotách je třeba genovou technologii regulovat, aby nakonec nebylo děláno vše, co se dá udělat Pohled křesťanské etiky - vychází z principu lidské personality a její důstojnosti, která se opírá o pojem lidské přirozenosti, jejímž původcem je sám Bůh - všechno jednání, které přirozenost desintegruje, není s ní v souladu, či ji narušuje není etické a směřuje proti důstojnosti osoby neboť je v rozporu se záměrem Tvůrce - hodnota člověka nespočívá pouze v tom, co dělá a čeho je schopen, spočívá v tom, co Bůh jako první udělal pro něj - i člověk postrádající jisté kvality a dle našich měřítek nenormální či vadný je nositelem lidské důstojnosti - některé aplikace genové techniky jsou eticky přijatelné - Jan Pavel II. se kladně staví k terapeuticky zaměřené genové technologii, jejímž účelem je zlepšení psycho-somatických podmínek člověka a nenarušuje integritu jeho osoby - eticky oprávněné aplikace genové technologie: o je prostředkem k osvobození člověka od utrpení o umožňuje osobě naplnit důstojně její potenciál o umožňuje osobám spoluparticipovat spravedlivě na bytí druhých osob ve společenství o musí uchovávat přirozenou bázi naší existence, tj. genetické struktury, které jsou bází identity, svobody a společného lidství - morální kritérium jednání je odvozováno z pojmu "přirozenosti" – musí být ve shodě s vnitřní teologií přirozenosti, s její celistvostí a integritou - člověk však není determinován fixní přirozeností, je třeba připojit aspekt historicity, protože je schopen sebeutváření, v obrazu Božím je obsažen i tvůrčí moment - TQ – člověk je obrazem Boha proto, že obrazem se označuje intelektuální schopnost, svobodné rozhodování a moc sebeurčení - používán též "princip totality" – část organismu může být obětována ve prospěch celého organismu - celkově je oficiální vyjádření církevních autorit zatím v oblasti bioetiky velice zdrženlivé a neexistuje úplný konsensus -
3
GENOVÁ TECHNIKA V HUMÁNNÍ OBLASTI terapeutické zásahy využívající genovou manipulaci lze v zásadě přijmout, pokud nejsou spojeny s vážnými riziky - genetická medicína získává na významu, protože stále více dětí s genetickými vadami přežívá - existuje asi 3000 jednogenových nemocí s dědičnými příčinami - buněčná neboli somatická terapie se snaží odstranit dědičné vady v jistých buňkách v těle (např. vyjmuté a geneticky ošetřené buňky kostní dřeně se vrací zpět pacientovi; bylo by to i odstranění 21. genu Downova syndromu v buněčné struktuře vyvíjejícího se embrya) - genová terapie u zárodečných buněk odstraňující vady na samotných genech vytváří ale dědičné změny – řadu dědičných nemocí lze napravit jen takto – dědičné by však byly i chybné změny! a v současnosti nelze zaručit, že k chybám nedojde - neterapeutické změny lidských genomů (souhrn genů, které člověka dělají tím, co je) jsou přípustné jen ve velmi omezených případech (např. kdyby člověk byl změnou odolnější vůči některým nemocem), ale v zásadě nelze rozhodnout jaké změny jsou žádoucí a už vůbec není možné za takovéto jednání vzít odpovědnost A. Diagnostika - genetické vady jsou častější, než se obecně soudí a mnohdy jsou příčinou potratů a dětské úmrtnosti - 15% početí končí potratem a z toho je 60% způsobeno anomáliemi chromozómů – mnohem více potratů však zůstává utajeno pro velmi rané stadium těhotenství - anomálie na chromozómech má asi 0,5% narozených dětí a 4% mají vrozené deformace, 40% dětské úmrtnosti je dáno genetickou vadou ⇒ příroda má sklon vyřazovat potomstvo s většími dědičnými vadami - v současnosti se diagnostikuje genetická vada pomocí amniocentézy – rozbor plodové vody – odhaluje většinu anomálií na chromozomech, těžké vrozené poruchy a vady nervové trubice s úspěšností 75 – 99% - amniocentéza je dnes již prakticky bezpečná - ultrazvuková sonografie zjišťuje stav a anomálie tělesné stavby - fetoskopie přímo zviditelňuje plod, ale v 3 – 5% vede k potratu ⇒ musí být závažné důvody, jako např. terapie vrozených deformací ještě v děloze - prenatální diagnóza s terapií je možná jen omezeně – 5 – 10% případů - mnohem častěji slouží diagnóza jen jako podklad pro rozhodnutí o potratu ⇒ prenatální diagnostika těžce odporuje mravnímu zákonu, počítá-li s možností vyvolat potrat (KKC) ⇒ dítě s dědičnou vadou nesmí být usmrceno v děloze, stejně jako nesmí být usmrceno ani po porodu - přikázaná úcta k životu však nezavazuje k tomu, aby se v případě těžkého poškození vynaložily všechny prostředky pro co nejdelší udržení při životě tohoto plodu = nelze se vzdát běžné lékařské péče, ale je dovoleno se vzdát mimořádných prostředků - diagnostika může též pomoci připravit se na budoucí těžkou situaci - obecně může vyvolávat rozdílné reakce rodičů a je třeba, aby jim byla vždy připravena pomoc - jednají lidé trpící dědičnou chorobou nezodpovědně, když plodí děti? – ano, pokud je riziko vyšší než 25% a rodiče nejsou schopni budoucí situaci zvládnout - prenatální diagnostika se může týkat i rodičů před početím – zjišťování, zda nejsou rodiče nositeli genetického defektu a zjištění pravděpodobnosti, že bude postiženo i dítě - diagnostika by měla být vždy také spojena s poradenstvím, které by mělo pomoci: o vysvětlit podstatu problému genetické závady, možnosti diagnózy, pravděpodobný průběh jejího vlivu na stav člověka a možností současné terapie o vyšetřit, jaký vliv mají na závadu faktory dědičnosti a prostředí a zhodnotit rozsah rizika vyvolaného poruchou -
4
o umožnit pochopení toho, co znamenají některé možné zásahy v případě dědičné vady o hledat řešení, které by nejlépe odpovídalo hodnotovému postoji klienta o informovat o tom, jaké riziko závada skrývá při jejím přenosu na další lidi a jaké přizpůsobení vyžaduje B. Terapie - = korigovat pomocí zákroku nějaký defekt, např. zavedení "zdravého" genu do buňky s defektním genem, nebo modifikovat defektní gen - patří sem i tzv. "genová chirurgie" v níž se defektní gen odstraní a nahradí normálním somatická genová terapie - její pomocí lze léčit dědičné nemoci způsobené chyběním funkce schopného genu a to tak, že se do pacientova těla implantuje příslušný chybějící gen - korigovaná vlastnost není dědičná - poprvé 1985 USA genová terapie použitá na zárodečné buňky - procedura se aplikuje na spermii či vajíčko nebo na buňky spermie produkující - zásahem se mění genetická informace buňky organismu a tuto genovou strukturu pak dědí všichni potomci - úspěch má tak význam pro celé potomstvo, stejně tak jako omyl či neúspěch genetická úprava zárodečné cesty - není ve vlastním smyslu terapií, ale cíleným zásahem do normálního organismu se záměrem změnit jeho genové vybavení a to trvale - u člověka je otázkou, zda by se nevymkla kontrole a vedla k nepředvídaným důsledkům - nepředvídané riziko by mohla například být snaha rodičů ovlivnit pohlaví dítěte a v důsledku toho by se pak mohla změnit přirozená distribuce pohlaví na zemi (1:1) - zastánci vycházejí z toho, že se genetická konstituce člověka neustále zhoršuje, a tak je nutné její umělé řízení, nemá-li lidstvo skončit katastrofou Etika, restrikce a normy rizika - obecně lze říci, že jedním z rizik u infrahumánních organických druhů je nebezpečí, že při změně genetické konstituce budou do prostředí uvedeny nové organismy, které mohou způsobovat lidské nemoci, aniž by měly přirozené nepřátele - stejně tak by bylo možné ohrožení stability ekosystému - jiné riziko je "genetická eroze" znamenající úbytek variability přirozeného dědičného materiálu různých druhů užitkových rostlin, neboť právě nejvýkonnější druhy jsou citlivé na výkyvy prostředí a tím se stávají více ohrožené - přesto je "zelená" genová technika ve většině případů eticky přijatelná - u zvířat je problém obdobný - největší etická rizika existují v aplikaci genové techniky na lidský druh etika - eticky nelze legitimovat utopickou eugeniku (nauka o zlepšování dědičného základu a vývoje populace) ve smyslu stupňování fyzických, psychických či duševních schopností člověka genovou technikou - proti genetickému plánování člověka budoucnosti lze postavit otázku selekce "optimálního typu" člověka + potíže s vymezením ideální osoby a jejích charakteristik - genová technologie v extrémních případech může znamenat vytváření chimér (mezidruhových typů) – CIBA sympozium 1962 a 1987 diskutována otázka vytvoření bytosti z opice implantací lidských genů použitelné pro těžké a nebezpečné práce - o etické povaze genetické manipulace a o etických normách, které by regulovaly aplikace genové technologie neexistuje všeobecný konsensus - široké spektrum názorů (naprosté odmítnutí až naprostý liberalismus), neznalost a nepřehlednost všech možných důsledků pro naši biosféru a pro člověka je závažným motivem pro restrikci a trvalou kontrolu - genová technologie nesmí vést k ovládání člověka člověkem 5
genetické experimenty by neměly poškozovat ani ohrožovat život, zdraví a integritu osoby člověka - na základě své důstojnosti nemůže být člověk použit jako prostředek k jakémukoliv cíli a proto je eticky vyloučeno např. šlechtění a klonování lidí - navíc vzniká problém vzniku monster při genetických manipulacích – to přiznali i tvůrci ovce Dolly, že před ní monstra vznikaly - 1983 – zpráva Splicing Life vypracovaná komisí: o snaha o analýzu rizik spojených z genovou technologií o vyžádány i stanoviska církví o zájem na vymezení morality mají jak vědci tak církve a teologické autority o oprávněnost "hrát si na pánaboha" vytvářením nových životních forem o jakými standardy se zodpovědně řídit, nejde o zneužití vědy? o člověk hledající moc nad světem ji může i nezodpovědně ztratit o základní morální postoj určen především důsledky o není moudré zasahovat do evoluce, která disponuje organismy potenciálem přežití o možnost vyrovnat se s rychlou změnou klimatu, na kterou je evoluce příliš pomalá, rychlou změnou genotypu rostlin o jak by ovlivnila genová manipulace vztahy v rodině o člověk má možnost překročit svou přirozenost, kdo je schopen lidskou přirozenost ve všech aspektech určit? o závěr: plánované technologie vytváření nových životních forem je nesprávná sama v sobě, i když se nenašly žádné etické, sociální či legální bariéry odmítající pokračovat ve výzkumu, varování před tím, že by člověk jednou mohl pykat za to, že podcenil svou nevědomost a omylnost normy - již v "Norimberské kodexu" 1947 vymezeny pravidla pro experimenty na člověku - další pravidla následovala v pozdějších mezinárodních smlouvách - 1964 – Helsinská deklarace: o genová terapie musí být metodou, která má při léčení největší naději na úspěch o nesmí existovat nepoměr mezi rizikem a očekávaným prospěchem o musí předcházet a být uzavřeny výsledky výzkumu na zvířatech o pacient musí být předem informován a dát dobrovolný souhlas - na genetiku je kladen především požadavek adekvátního informování zainteresovaných osob ohledně cíle genetického zákroku i všech možných následků, k nimž může vést – splnění těchto podmínek by mělo také být požadováno legislativou, protože problém genové technologie se stává do jisté míry i problémem politickým - problém nastává i s tím, že člověk chce poznávat a zkoumat již pro poznání samotné a každé poznání může být zneužito - lze tedy dopředu určit, které brány poznání by měly zůstat uzavřené? – nelze, protože dopředu nevíme, kam vedou Klonování - v genetice nepohlavní rozmnožování, produkce geneticky identických organismů - specificky produkce genetických organismů za intervence člověka - v přírodě je běžné u některých rostlin (rákos, puškvorec) - genetická identita neznamená úplnou identitu, jen identitu genotypu, fenotyp (souhrn všech znaků a vlastností jako výsledek interakce genotypu a prostředí) se může lišit ⇒ nelze tedy získat např. stejné dva lidi - lze klonovat mikroorganismy až člověka - běžně užívané u pro získávání důležitých látek (inzulin) aplikací lidských genů na bakterie - dva způsoby: o klonování dělením - rozdělení buňky ve fázi její diferenciace ⇒ dva geneticky identičtí jedinci -
6
-
-
-
o přeprogramování jádra diferencované buňky – nahrazení jádra zárodečné buňky jádrem získaným z buňky organismu, který chceme klonovat užitečné důsledky klonování zvířat: o produkce a zkoušení nových léků o výzkum geneticky podmíněných nemocí (např. rakoviny) o získávání orgánů a tkání pro xenotransplantaci rizika na všech úrovních organismů: o smazání rozdílů mezi druhy ⇒ snížení diverzity a zánik druhů o zneužití politickou mocí o nemožnost odhadnout nebezpečí důsledků na lidskou populaci o neexistují zatím spolehlivá kritéria pro posuzování výhod a rizik konkrétních aplikací o možnost produkce monster legislativa většiny států se staví proti klonování člověka ⇐ člověk má svou personální hodnotu a nesmí být redukován na objekt, kterým se stává v procesu klonování, má právo na specifickou identitu lidské klonování zamítnuto katolickými autoritami ⇐ takovéto rozmnožování oddělené od přirozené sexuality snižuje hodnotu a důstojnost člověka klonování je redukce osobních prvků sexuality na "biologismus" a znamená "instrumentalizaci" ženy na ryzí biologické funkce Donum vitae vyzývá státy k zákazu klonování člověka 1997 - stejně tak se vyslovila i světová zdravotnická organizace WHO a UNESCO a Evropský parlament, podobně legislativa řady států
7
POUŽITÍ GENOVÉ TECHNIKY V ZEMĚDĚLSTVÍ -
-
-
rané formy jsou již šlechtění dobytka či křížení druhů obilí genová technika v této oblasti nabízí nové možnosti a úsporu času, lze zlepšit zemědělské výnosy, odolnost proti škůdcům, lze vyvinout biometody na ochranu životního prostředí umělou cestou získávání hormonů, které mají důležitou funkci a v těle se vyskytují v malých, případně nedostatečných množstvích některé geny lze tak pozměnit, že v jiném organismu, např. bakteriích nebo buněčných strukturách jsou vysoce aktivní a je tak možno získat požadované látky riziko je v tom, že pozměněné produkční organismy (např. bakterie) by mohly mít nepředvídatelný a nepříznivý účinek na vnější prostředí, pokud by se do tohoto prostředí dostaly ⇒ nutnost předběžných testovacích procedur zjišťujících eventuelní nepříznivé účinky před používáním vyskytují se obavy, že v průběhu výzkumu mohly neúmyslně vzniknout patogenní organismy ⇒ svolání konference Asilomar 1975 USA ⇒ 1976 směrnice amerického Národního ústavu pro zdraví týkající se výzkumu syntetizovaných molekul DNA, s přibývajícími zkušenostmi zmírňovány, nikoliv zrušeny údajně v prvních dvaceti letech výzkumů nedošlo k nehodě
8
