Konzultace
Šetření zdravotně postižených osob zaplnilo další bílé místo na mapě české statistiky Jaroslav Novák, Vladimíra Kalnická Český statistický úřad, Praha
Úvodem se nemůžeme vyhnout prostému a radostnému konstatování, že se dějí i dobré věci. Proč ta nepřehlédnutelná dávka optimismu v souvislosti se statistikou? Důvodem je úspěšné provedení historicky prvého statistického zjišťování v oblasti zdravotního postižení našich spoluobčanů. A nutno dodat, že význam této události je skutečně nezanedbatelný. V posledních několika desetiletích lze pozorovat – minimálně ve vyspělých zemích – prohlubující se tendence všestranné demokratizace a humanizace společenského života s rostoucím důrazem na vyrovnávání příležitostí všech členů společnosti. Fenomén rovnosti má více dimenzí, vedle „minoritní“, „genderové“ či „věkové“, lze uvést i kvalitativní úroveň života zdravotně postižených osob. Ta těsně souvisí s právem zdravotně postižených na vzdělání, na odpovídající pracovní uplatnění, na soukromý a rodinný život, na zdravotní péči a sociální ochranu. Skutečností je, že vše neznámé v nás vyvolává spíše obavy a negativní pocity. Širší prosazení pozitivních přístupů ke zdravotně postiženým proto předpokládá omezení neznalosti jejich problémů a odlišností, a to nejen mezi odborníky či těmi, kteří přijímají politická rozhodnutí, ale i v široké veřejnosti. Věrohodné informace jsou zcela nezbytné také v případě, když chceme poznat a aktivně ovlivňovat jakoukoli oblast společenského dění. To plně platí i pro přijímání opatření sledujících snížení tíživých důsledků zdravotního postižení. Právě statistické informace mají – pro svou obecnost, objektivnost a schopnost postižení podstatných stránek jevů a tendencí jejich vývoje – v tomto směru prvořadý význam. V uvedených souvislostech je třeba chápat právě uskutečněné statistické šetření o zdravotně postižených osobách – po němž uživatelé odpovídajících informací již delší dobu oprávněně volali – jako prvý krok správným směrem.
1. Metodickou přípravu zjišťování provázela účast odborníků i uživatelů dat Nutno říci, že cesta k cíli nebyla krátká. Již v roce 2003 byl poprvé formálně usnesením vlády ČR č. 596 zadán ČSÚ (ve spolupráci s MZ, MŠMT a MPSV) úkol zajistit koordinaci tvorby statistiky o občanech se zdravotním postižením s cílem vytvoření konzistentního systému statistických informací. Následoval vznik meziresortní pracovní skupiny pod vedením ČSÚ a ÚZIS složené nejen z expertů na danou problematiku, ale i ze zástupců organizací zdravotně postižených osob. Jedním z prvých úkolů této skupiny bylo provedení inventarizace dostupných informací, které skončilo zjištěním, že disponibilní informace jsou roztříštěny podle rozdílných hledisek a potřeb do několika stěží porovnatelných zdrojů dat. Ukázalo se, že zcela jasně a jednotně nebylo definováno ani zdravotní postižení jako 6/2OO8
541
takové. Každý dílčí systém péče o zdravotně postižené občany (zdravotní péče, nemocenské a důchodové pojištění, sociální péče, vzdělávání, politika zaměstnanosti atd.) používal vlastní definici zdravotního postižení, které odpovídalo jeho specifickému účelu a související právní normě. Je zřejmé, že takto oddělené zdroje dat nebylo možné propojit jednotnou metodikou, že z nich vycházející údaje nebylo možné sčítat a ani porovnávat v čase či v prostoru. Členové meziresortní pracovní skupiny proto – s ohledem na nedostatek a nekonzistentnost disponibilních administrativních dat – navrhli nové, samostatné statistické zjišťování, které mělo být provedeno s pomocí praktických lékařů pečujících o zdravotně postižené (s pracovním označením „VŠPO 07“, tj. výběrové šetření postižených osob v roce 2007). Následující pilotní šetření potvrdilo schůdnost navrhovaného postupu, a ten byl proto zahrnut do Koncepce statistiky o občanech se zdravotním postižením, kterou závěrem roku 2005 schválila vláda ČR (usnesením č. 1575). Významným požadavkem kladeným na metodická východiska šetření byla konzistentnost systému dat o zdravotně postižených občanech. Spočívala na těchto přístupech: • • • •
• •
šetření vycházelo z obecného metodického manuálu vydaného OSN pro rozvoj statistiky zdravotního postižení (2001), byla vymezena a v rámci šetření využita definice zdravotně postižené osoby, byl stanoven „práh“ zdravotního postižení, tj. minimální stupeň postižení od kterého byla postižená osoby zahrnuta do zjišťování, šetření bylo založeno na náhodném výběru respondentů (praktických lékařů pro děti i dospělé) a zdravotně postižených (jejich pacientů) ze základního souboru, který pokrýval všechny zdravotně postižené osoby (včetně těch, které byly v ústavních zařízeních), zjištěná data za výběrový soubor byla odpovídajícími statistickými metodami dopočtena tak, aby výsledky byly reprezentativní za celou ČR, šetření se bude pravidelně vždy po třech letech – s využitím stejných metodických přístupů, avšak s obměněným výběrovým souborem – opakovat.
Nebude na škodu se u některých z uvedených kroků krátce zastavit. Definice zdravotního postižení se nerodila lehce. Po mnoha obměnách a nezbytných kompromisech dospěla zmíněná pracovní skupina k tomu, že „Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smyslové a/nebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu pro odpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento nepříznivý stav potrvá déle než 1 rok. Odlišnost od typického stavu pro odpovídající věk musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby.“ Spolu s tímto vymezením zdravotního postižení, lze říci, že z kvalitativního pohledu, bylo nutné stanovit také vymezení „kvantitativní“, tj. „práh“ či minimální míru postižení odpovídající definici, které by již mělo být do šetření zařazeno. Nutno říci, že na straně jedné nelze obecnou charakteristikou tento práh postihnout, podobně jako – na straně druhé – není na tomto místě možné uvést taxativně všechny případy „prahového“ (lehkého) postižení. Pro názornost lze za jednotlivé typy postižení (vnitřní, tělesné, duševní, mentální, zrakové, sluchové) uvést – ve stanoveném pořadí – tyto příklady: anemie (středně těžké projevy), ztráta nejvýše dvou prstů na jedné ruce, schizofrenie apod. (lehká forma), lehká
542
mentální retardace (IQ 65–69), střední slabozrakost a oboustranná středně těžká nedoslýchavost (ztráta sluchu v rozsahu 41 až 55 dB). Určení výchozí úrovně zdravotního postižení nebylo snadným úkolem. Na jeho řešení spolupracovala pracovní skupina s odborníky, mimo jiné i s pracovištěm MPSV ČR pro posudkové lékařství. Jak je zřejmé, vymezení „nejnižší započitatelné úrovně postižení“ má značný význam, ovlivňuje celkové výsledky šetření, zejména počty osob, které jsou považovány za zdravotně postižené. Co se týče stupně nahodilosti a způsobu provedení výběru respondentů, resp. statistických jednotek, byl v prvém stupni proveden výběr respondentů šetření – praktických lékařů pro dospělé, děti a ordinací v ústavech sociální péče. Rozvržení velikosti výběru bylo provedeno proporcionálně podle počtu registrovaných pacientů praktických lékařů, resp. počtu lůžek v sociálních ústavech a odhadovaného podílu osob se zdravotním postižením (nejnižší podíl v případě dětských lékařů a nejvyšší v sociálních zařízeních). Vlastní výběr pacientů se zdravotním postižením prováděli samotní praktičtí lékaři ze svých kartoték pacientů. Každý z nich – podle přesných pokynů pro výběr – nahodile vybral 20 osob se zdravotním postižením (dle náhodně zadaného počátečního písmena příjmení či – v případě dětských lékařů – ročníku narození). Šetření se aktivně účastnilo 548 praktických lékařů, kteří v období od května do září r. 2007 řádně vyplnili a zaslali 10 645 dotazníků.
2. Výsledky nového statistického šetření výrazně nepřekvapily Cíle zjišťování byly založeny na dvou přístupech. V prvé řadě se sledovaly zdravotní charakteristiky, nemalý význam však mělo i šetření údajů sociálně-ekonomického zaměření. Z pohledu věrohodnosti dat je nutné dodat, že dříve uvedená skupina informací má k realitě o poznání blíže s ohledem na skutečnost, že údaje zdravotního charakteru jsou pro praktické lékaře mnohem dostupnější. V rámci informací týkajících se zdravotních charakteristik byly šetřeny základní osobní údaje o zdravotně postižených (pohlaví, věk), typ zdravotního postižení, jeho míra a příčiny, míra soběstačnosti a s ní související zajištění pomoci postiženým osobám. Do skupiny sociálně-ekonomických dat lze zařadit zjištěné údaje o vzdělání zdravotně postižených osob, ekonomické aktivitě, o důchodech a sociálních dávkách, o způsobu bydlení a rodinném stavu. Některé zjištěné údaje o zdravotně postižených – zejména ty, které jsou zdravotního charakteru – obsahují vypovídající hodnotu samy o sobě, jiné je vhodné porovnat s daty o celé, resp. zbývající populaci. Mezi základní zjištění patří skutečnost, že v souladu s výše stanovenou definicí a prahem zdravotního postižení žije v ČR 1 016 tis. osob se zdravotním postižením (9,87 % z celkové populace). Mírně vyšší je podíl zdravotně postižených žen (9,98 %) než mužů (9,76 %). Tento rozdíl je způsoben zejména vyšší střední délkou života žen. Jak ukazuje tabulka č. 1, ve které je obyvatelstvo rozděleno do šesti věkových skupin po patnácti letech, podíl zdra6/2OO8
543
votně postižených je v dětském věku relativně vyšší (zejména u chlapců), na nejnižší hodnotu klesá u mladých lidí do 30 let a od 45 let prudce narůstá a ve věkové skupině od 75 let výše poprvé převyšuje počet zdravotně postižených žen počet postižených mužů (téměř dvojnásobně). Lze říci, že více než 26 % osob v důchodovém věku trpí zdravotním postižením. Tabulka 1 Věková struktura zdravotně postižených osob podle pohlaví
Pozn.: * V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk.
Závislost podílu zdravotně postižených na věku a také biologických faktorech je zřejmá z analýzy příčin zdravotního postižení. Zatímco v souboru žen je 10,5 % zdravotních postižení způsobeno stářím a 10,1 % postižení je vrozených, pak v souboru mužů je stářím způsobeno jen 4,7 % postižení a podíl vrozených postižení dosahuje až 13,3 %. Značný rozdíl mezi pohlavími se ukazuje v případě postižení způsobených úrazem (v souboru mužů 7,8 %, v souboru žen jen 4,4 %).
544
Také z pohledu pravděpodobnosti získání zdravotního postižení (vyjma vrozeného) se ukazuje, že nejvyšší hodnota odpovídá věkové skupině od 60–74 let (až 13,4 % osob v tomto věku získá nějaké zdravotní postižení) a naopak nejnižší (3,9 %) věkové skupině od 15–29 let. Jak je i výše uvedeno, v rámci šetření lékaři rozeznávali šest typů zdravotního postižení. Z tabulky č. 2 je zřejmé, že nejvíce je zastoupeno vnitřní postižení (37,6 %), dále následuje postižení tělesné, duševní, mentální, zrakové a sluchové. V závislosti na pohlaví lze shledat určité rozdíly. V souboru žen je na prvém místě četnost výskytu tělesného postižení (38,5 %) a vnitřní postižení je až na místě druhém (36,2 %), relativně časté je postižení zrakové (6,0 % oproti 5,5 % v případě mužů). Na druhé straně v souboru mužů je největší podíl osob s vnitřním postižením (39,2 %), poměrně vysoký je podíl mentálně postižených (8,3 % oproti 5,9 % v případě žen). Tabulka 2 Typ zdravotního postižení podle pohlaví a věku
Pozn.: * V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk. ** Vzhledem k možnosti více odpovědí uvedlo po přepočtu 1 015 548 osob celkem 1 519 044 různých typů postižení. V daném počtu je zahrnuto pouze jedno postižení vnitřních orgánů.
6/2OO8
545
Zdravotně postižení lidé netvoří jednolitou skupinu osob, naopak je třeba si uvědomit, že jsou mezi nimi značné rozdíly v důsledku variability postižení. Základní dělící čára se zřejmě nachází mezi postižením tělesného charakteru na straně jedné a postižením duševním a mentálním na straně druhé. Pro kvalitu života má – spolu s typem – zásadní význam i míra (závažnost) postižení. Rozlišujeme čtyři stupně závažnosti zdravotního postižení – lehké, středně těžké, těžké a velmi těžké. Jak je zřejmé z tabulky č. 3, závažnost postižení se s věkem zvyšuje (kumuluje), nejvyšší je v případě lidí s postižením mentálním a v průměru jsou více postiženi muži než ženy. Tabulka 3 Míra zdravotního postižení podle pohlaví, věku a typu postižení
U osob bráno jejich nejtěžší postižení, u typů všechna postižení daného typu. Pozn.: * ** V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk. *** Lehké = 1, středně těžké = 2, těžké = 3, velmi těžké = 4. **** Včetně vícenásobných vnitřních
V rámci šetření jsme rozeznávali devět různých omezení, která jsou zdravotním postižením způsobena (viz tabulka č. 4), s tím, že na jednoho postiženého může připadat více omezení.
546
6/2OO8
547
Pozn.: * Možnost více odpovědí ** Pouze osoby s jediným typem postižení *** V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk.
Tabulka 4 Důsledky zdravotního postižení podle pohlaví, věku a typu postižení (absolutní hodnoty)
Nejčastější je omezení mobility (26,1 %), dále omezení při vedení domácnosti (16,8 %) a omezení sebeobsluhy (16,1 %). Více pociťují omezení ženy (přesto, že míra jejich postižení je obecně nižší), které jsou omezeny relativně častěji než muži zejména při vedení domácnosti a v sebeobsluze, muži jsou naopak poměrně více omezeni v právní způsobilosti a v komunikačních schopnostech. V souvislosti s vyšší délkou života vykazuje soubor žen nižší míru soběstačnosti, více žen než mužů je zcela nesoběstačných či vyžaduje celodenní pomoc (viz graf č. 1). V přepočtu na postižené osoby se ukazuje, že téměř 63 % postižených má omezenou mobilitu, více než 40 % je omezeno při vedení domácnosti a necelých 39 % v sebeobsluze. Při porovnávání či hodnocení výše uvedených údajů nelze zapomínat na částečný vliv subjektivního faktoru. Graf 1 Průměrná míra soběstačnosti postižených osob
Vzhledem k důsledkům zdravotního postižení je téměř 90 % postižených odkázáno v různém rozsahu – v závislosti na věku a míře postižení – na pomoc jiných osob. Nejčastěji vypomáhají nejbližší příbuzní (téměř 73 % případů výpomoci), častá je pomoc i vzdálenějších členů rodiny (7,5 %), pečovatelské služby (7,3 %), v menším počtu případu vypomáhají přátelé a sousedé (5,7 %). Zajímavé je, že jen asi 1,7 % postižených využívá asistentskou výpomoc.
3. Sociálně-ekonomické ukazatele života zdravotně postižených zaostávají… Zatímco výsledky v prvé skupině zjišťovaných ukazatelů odráží zdravotní a s nimi související předpoklady kvality života zdravotně postižených spoluobčanů, pak ve skupině druhé charakterizují – i když s menší přesností – úroveň jejich naplnění.
548
Výchozím bodem společenského uplatnění v naší době je bezesporu vzdělání. Rovný přístup ke vzdělání je základním předpokladem plného sociálního začlenění každého člena společnosti. Jak je známo, význam vzdělávání postupně narůstá. Navíc jednorázově získané školní poznatky přestávají postačovat pro celý produktivní život člověka a vzdělávání získává celoživotní rozměr. Úroveň dosaženého vzdělání v souboru zdravotně postižených je v porovnání se stejným ukazatelem za celou populaci nižší. Ve věku nad 15 let mělo základní vzdělání 41 %, střední vzdělání s maturitou téměř 21 % a vysokoškolské 7,1 % zdravotně postižených osob. V celé populaci to – v daném pořadí – bylo v roce 2007 zhruba 19 %, 33 % a 11 %. Není nezajímavé, že úroveň výše uvedené vzdělanostní struktury (tj. 41 % : 21 % : 7,1 %), platné pro zdravotně postižené osoby v roce 2007, splňovala celá populace již koncem 80. let, tj. zhruba před dvaceti lety. Zdravotně postižení spoluobčané mají – i přes legislativní podporu jejich zaměstnávání – ztížené uplatnění také na trhu práce. Zatímco jich ve věku nad 15 let provádí závislou či samostatnou výdělečnou činnost (jsou zaměstnanci či OSVČ v poměru 4 :1, srovnatelně jako v celé populaci) necelých 13 % a 71 % z nich je nepracujících důchodců, v celé populaci činí tyto podíly 45 % a 22 %. Podle údajů MPSV ČR bylo v České republice ke konci roku 2007 evidováno 354,9 tis. uchazečů o práci. Téměř pětinu z nich (65,2 tis.) představovaly osoby se zdravotním postižením (z toho bylo 56,0 tis. částečně invalidních, 8,9 tis. zdravotně znevýhodněných a 0,3 tis. plně invalidních osob). Ekonomicky aktivní jsou spíše zdravotně postižení muži než ženy (v relaci 6 : 4). Bližší údaje ukazuje tabulka č. 5. Tabulka 5 Porovnání ekonomické aktivity (neaktivity) osob se zdravotním postižením a celé populace podle věku a pohlaví
6/2OO8
549
Co se způsobu získávání existenčních prostředků týče, pobíralo více než 88 % zdravotně postižených některou ze sociálních dávek. Zbylých 12 % osob bylo buď ekonomicky zcela soběstačných či naopak závislých na jiném příjemci (děti). Četnost pobírání dávek se s věkem příjemců zvyšuje. Jen necelá třetina z celkového počtu dávek měla formu plného invalidního důchodu (v roce 2007 bylo takto vyplaceno 40,4 mld. Kč), více než desetina byla částečných invalidních důchodů (vyplaceno 13,3 mld. Kč) a téměř polovina z dávek představovala jiné důchody (starobní, vdovské, vdovecké a sirotčí, na nichž bylo vyplaceno zhruba 57 mld. Kč). Šetřením byl zjišťován také způsob bydlení a rodinný stav zdravotně postižených. Úroveň bydlení má pro tuto skupinu občanů zvláštní význam, už proto, že mnozí tráví doma většinu svého času. Vhodný byt by měl mít optimální velikost (aby péče o domácnost nebyla nadměrně zatěžující), měl by být bezbariérový, bezpečný, dostatečně osvětlený a teplý, umožňující v případě potřeby dovolat se pomoci atd. Lze říci, že s kvalitou a vybaveností bytu souvisí i míra soběstačnosti zdravotně postižených. Je-li odpovídající, může v mnoha případech oddálit či zcela eliminovat nákladnou ústavní péči. Velká většina zdravotně postižených osob (více než 90 %) bydlí ve standardním bytě (domku) s tím, že v 5 % případů je tento příbytek bezbariérový. Více než 5 % zdravotně postižených žije v ústavním zařízení (v případě mentálního postižení je takto ubytována pětina osob) a jen 1,5 % v bytě s pečovatelskou službou. Způsob bydlení je ve velké míře závislý na stáří rezidenta, tak např. 48 % osob v zařízeních sociální péče je ve věku od 75 let, v domech s pečovatelskou službou je v tomto stáří až 58 % bydlících. Pro kvalitu života každého z nás má značný význam rodinné zázemí. Ukazuje se, že také v tomto směru ovlivňuje zdravotní postižení nepříznivě strukturu rodinného stavu šetřeného souboru osob. V porovnání s celou populací lze rodinný stav zdravotně postižených osob charakterizovat nižším podílem vdaných a ženatých. Nejvýraznější rozdíl v případě mužů je zřejmý ve věku 30–59 let, v případě žen, ve věku 15–59 let. Zatímco v celé populaci činí podíl svobodných ve středním věku zhruba 7 %, mezi zdravotně postiženými je svobodný každý druhý muž a každá třetí žena mezi 30 a 44 lety. Až v pozdějším věku se rozdíly více vyrovnávají. Podíl rozvedených je v souboru zdravotně postižených, zejména v mladších věkových kategoriích – v porovnání s celou populací – nižší, relativně více je rozvedených žen. Muži zřejmě uzavírají po rozvodu častěji nový sňatek. Podobně jako v celé populaci, tak i v souboru zdravotně postižených podíl ovdovělých s věkem postupně narůstá. S ohledem na nižší střední délku života mužů, je podíl ovdovělých žen ve věku 60–74 let až pětinásobně vyšší než podíl ovdovělých mužů (31,3 % a 6,3 %), ve vyšší věkové kategorii (od 75 let výše) se tato relace snižuje na dva a půl násobek (74,6 % a 29,5 %).
4. Závěr Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách (VŠPO 07) mají značný význam zejména proto, že nám poprvé umožnily nahlédnout do tíživých zdravotních a sociálně-
550
ekonomických podmínek života našich postižených spoluobčanů. Poskytly výchozí informace a argumenty jak orgánům rozhodování pro řešení tíživých důsledků zdravotního postižení, tak i sdružením zdravotně postižených občanů k prosazování jejich zájmů ve směru všestranného vyrovnávání životních příležitostí svých členů. Nemalou informační hodnotu mají dosažená zjištění i pro ostatní uživatele statistických dat – pro vědecká pracoviště, vysoké školy, investory, sponzory a další. Cíl snažení – v této, možno říci věcně zaměřené oblasti řešení široké problematiky zdravotního postižení – je poměrně zřetelný. Jde o to rozlišit, které bariéry – zejména v přeneseném smyslu slova – jsou objektivně dané a neměnné a které lze, ve prospěch zlepšení kvality života postižených a postupného vyrovnávání příležitostí s ostatními členy společnosti, postupně odstraňovat. V této souvislosti je pozitivní, že vzestupný rozvoj lidských možností postupně napomáhá omezovat prostor materiálně daného a naopak stále více rozšiřuje oblast pro uplatnění společenských řešení. Spolu se zmíněným věcným pohledem jsou pro nás významné i statistické souvislosti. Statistická šetření v oblasti zdravotního postižení mají poměrně dlouhou tradici začínající na počátku minulého století. Již v roce 1905 se začala zjišťovat data o zdravotně postižených osobách v Nizozemsku. Výchozím zdrojem byly administrativní údaje, ty však v průběhu času přestaly postačovat vyvíjejícím se potřebám informací, a proto bylo šetření rozšířeno o přímé a telefonické interview. Podobná šetření se provádějí i v některých jiných vyspělých zemích. Co se týče postupu v členských zemích EU, v rámci tzv. Programme of Community action in the field of Health (2008–2013) vznikl Evropský projekt měření zdravotního postižení, který předpokládá šetření otázek zdravotního postižení a sociální integrace. V současné době se připravuje společný dotazník, který bude zaměřen zejména na postavení postiženého ve společnosti (fyzická mobilita, přístup k internetu, využití volného času, vztahy ke společenskému okolí) a na jeho postavení na trhu práce. Předpokládá se, že šetření bude prováděno formou interview s postiženými osobami, a to buď jako samostatné či v rámci širšího zjišťování nejdříve v roce 2010. V této souvislosti se do budoucna ukazuje jako potřebné koordinovat a metodicky patřičně vymezit ukazatele našeho národního šetření (VŠPO), které by se ve tříleté periodicitě mělo i nadále provádět, a připravovaného společného šetření organizovaného Eurostatem. Jak je již výše uvedeno, respondenty národního šetření jsou praktičtí lékaři, kteří poskytují informace obsažené v kartotéce pacientů, a proto mají odborně nejblíže k údajům zdravotního charakteru. Na druhé straně společné evropské šetření bude více zdůrazňovat sociálně-ekonomické ukazatele a údaje. V tomto lze vidět reálnou možnost vhodného doplňování informací z obou šetření, aniž by došlo k narušení srovnatelnosti časové řady šetření národního, jejíž pevné základy byly – v minulém roce formou VŠPO 07 – již položeny.
Zdroje informací [1] Výsledky statistického šetření provedeného ČSÚ a ÚZIS v roce 2007 (VŠPO 07). [2] Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v České republice za rok 2007. Praha: ČSÚ, 2008. 6/2OO8
551
[3] Novák. J. Zmizí další bílé místo naší statistiky?, Statistika, 2005, č. 1, s. 77–84. Jaroslav Novák, Český statistický úřad, Na padesátém 81, 100 82 Praha 10, e-mail:
[email protected] Vladimíra Kalnická, Český statistický úřad, Na padesátém 81, 100 82 Praha 10, e-mail:
[email protected]
Abstract The article informs on methodological approaches and results of the first statistical survey on people with disabilities carried out in 2007 by the CZSO in cooperation with the Institute of Health Information and Statistics. The point of departure was the definitions of disability and minimal disability which should be covered by the survey. Survey results concerning health characteristics show the numbers of people with disabilities by age and gender, types, causes, level and implications of disabilities. Also socio-economic information such as educational level of people with disabilities, their position in the labour market, social benefits, housing and marital status. The conclusion is devoted to the future of the people with disabilities survey in the light of the common EU survey which is being prepared. Key words: Disability, definition of disability and disability threshold, type, cause and level of disability, degree of self-help, education of people with disabilities, their position in the labour market, housing and marital status.
552
