ČESKÝ SVAZ OCHRÁNCŮ PŘÍRODY ZÁKLADNÍ ORGANIZACE JARO
ZÁKLADNÍ ÚDAJE Sídlo organizace: Národní 83, 551 01 Jaroměř
* * * * * *
IČO: 67441076 Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s. Číslo účtu: 1181891379/0800 Tel. +420 603 847 189, +420 605 251 434, + E-mail:
[email protected] www. jarojaromer.cz
Výbor organizace: David ČÍP/ předseda Alice JANEČKOVÁ/ hospodář Přemysl PAPÍK/ jednatel Michal DUCHÁČEK/ revizor Správce webů: Roman KALOUS
Odborní poradci a řešitelé projektů: Miloš ANDRES, Jarmila ASADOVÁ, Mgr. Petra BASLEROVÁ, Jaroslav BARVA, Tomáš BĚLKA, Ing. Milada BERNÁŠKOVÁ, RNDr. Jiří BRABEC, Mgr. David BUBÁK, Luboš ČEPA, Mgr. Michaela ČERNÁ, Ing. Kamil ČIHÁK, Mgr. Adrián CZERNÍK, David ČÍP, Mgr. Jan DOLANSKÝ , Mgr. Michal DUCHÁČEK, Miroslav DUSÍK, Ing. Vít FRIDRICHOVSKÝ, Marián FILÍPEK, Bc. Adam FRIDRISCHEK., Mgr. Michal GERŢA, Mgr. Martin HANOUSEK, Mgr. Kamil HROMÁDKO, Miloslav HROMÁDKO, Ing. Jiří HOKR, Mgr. Josef HOTOVÝ, Mgr. Alice JANEČKOVÁ, MVDr. Monika JANEČKOVÁ, Mgr. Filip JETMAR, Mgr. Jan JEŢEK, Ing. Ludmila JEŢKOVÁ, Filip LAŠTOVIČ, Lukáš KADAVA, Roman KALOUS, Vladimír KALOUS, Mgr. Stanislav LHOTA, PhD,Mgr. Zdeněk KAPLAN Ph.D., Tomáš KOPECKÝ, Milan KOUTNÍK, RNDr. Václav KOZA, Mgr. Břeněk MICHÁLEK, RNDr. Blanka MIKÁTOVÁ, Miroslav MIKÁT, RNDr. Bohuslav MOCEK, Mgr. Martina NĚMCOVÁ, MVDr. Jaroslav NĚMEC, Ing. Vojtěch PAPÍK, Ing. Přemysl PAPÍK, Mgr. Vlastimil PEŘINA, Vladimír PETERA, Mgr. Romana PRAUSOVÁ, Karel PRSKAVEC, Mgr. Eliška RIEGEROVÁ, Mgr. Věra SAMKOVÁ, Ph.D, Katka SINKOVICTZOVÁ Dis., Pavel SINKOVICZ, David STOJAN, Jiří ŠIMŮNEK, Mgr. Petr ŠRÁMEK, Jan ŠOLC, Pavel ŠPAČEK, Mgr. Filip VÁVRA, Mgr. Šárka VÁVROVÁ, MUDr. Jiří ZAJÍC, Mgr. Jaroslav ZÁMEČNÍK DiS
KDO JSME
Český svaz ochránců přírody JARO je aktuálně jedním z nejaktivnějších občanských sdruţení pro praktickou ochranu přírody v České republice. Již od roku 1985 sdružujeme vesměs mladší lidi (ovšem včetně straších jedinců s mladším duchem, neboť někteří lidé s námi spolupracují už přes 30 let), kteří se svojí činností snaží zachraňovat poslední střípky z bohaté, ale dnes bohužel už velmi poničené přírody České republiky a Slovenska. Našim posláním není pouze snaha o aktivní ochranu přírody a jejích zvířecích a rostlinných obyvatel, ale zejména v posledních letech se čím dál intenzivněji snažíme i o “ochranu“ (či spíše záchranu) člověka. I když se některé problémy podařilo vyřešit (např. ozónová díra se postupně zaceluje), vyvstala celá řada nových a mnohé starší se naopak ještě více prohlubují. Vyřešení úbytku ozonu naznačuje, že když se chce, tak lze vyřešit mnohé. Zároveň však řada kolapsů lidských civilizací v minulosti ukazuje, že když se problémy neřeší, nedopadá to dobře zejména pro člověka. Proto jsme odhodlání být těmi, kdo se snaží problémy řešit.
JARO (původně JAroměřští ROpáci) se do ochrany přírody zapojuje celou řadou různých aktivit. Začínali jsme péčí o přírodovědně cenná území, přičemž o některé lokality se nepřetrţitě staráme jiţ přes 30 let. Postupně jsme náš akční rádius rozšířili z Jaroměřska a Náchodska až na celé území České republiky, část západního Slovenska a jižního Polska. Většina lokalit v naší péči spadá pod Velkojaroměřský pozemkový spolek, který je největším pozemkovým spolkem v ČR. V úzké spolupráci s vlastníky přírodovědně cenných ploch dnes pečujeme o více neţ 170 lokalit, které dohromady tvoří plochu přes 600 ha. Snaze o ochranu nejcennějších území vždy v rámci hesla „Poznej a chraň“ předchází pečlivé zoologické a botanické průzkumy a následné zpracování dat, které po vyhodnocení zpětně pomáhají při plánování nejlepších způsobů péče o dané lokality a jednotlivé druhy rostlin a živočichů. Dalším z našich dlouholetých projektů je například provoz záchranné stanice pro zraněné volně ţijící ţivočichy, ekologická výchova a environmentální osvěta, účast ve správních řízeních nebo celá řada drobnějších projektů jako například rozvěšování budek, instalace a údržba naučných stezek, výsadby zeleně, hloubení tůní pro obojživelníky, záchranné přenosy obojživelníků, pořádání přednášek a výstav o přírodě a mnoho dalšího… Mimo Českou republiku a Slovensko se JARO Jaroměř různým způsobem zapojuje do ochrany přírody i v jiných částech světa, například spoluprací s tamními organizacemi a dobrovolníky nebo podporou a propagací rozvojových projektů. Na území ČR dnes JARO úzce spolupracuje s nově vznikajícími dceřinými organizacemi – ČSOP Morava, ČSOP Podještědí, ČSOP Pardubice a ČSOP Arion, které vypomáhají hlavně v těch oblastech, kde už JARO nemá dost sil, času a financí.
ZÁCHRANNÁ STANICE PRO ZRANĚNÉ ŽIVOČICHY
V roce 1998 jsme v Jaroměři zahájili výstavbu a provoz záchranné stanice pro zraněné volně žijící živočichy. Ročně přijmeme aţ 600 zvířecích pacientů v nouzi. Více jak polovinu těchto ţivočichů se podaří zachránit a navrátit po vyléčení zpět do volné přírody, některá vzhledem k svému poranění musí zůstat na stanici jako trvale handicapovaní chovanci. Dalším minimálně pěti stovkám pacientů dokáţeme pomoci „na dálku“ prostřednictvím našeho non-stop informačního telefonního servisu, kdy se na nás obrací nešťastní nálezci, kteří si neví rady s péčí o nalezené živočichy, kteří se ocitli v nouzi (případně si to alespoň jejich nálezci nezřídka i myslně myslí). Ročně stanici navštíví přes 2500 návštěvníků, kteří jsou informování o nejčastějších příčinách zranění volně žijících živočichů i o způsobech, jakými mohou lidé přispět ke zmírnění negativního dopadu civilizace na volně žijící živočichy i celou naší přírodu.
Stanici jsme zbudovali z trosek bývalého vepřína a dnes ji tvoří desítky vnitřních i venkovních ubikací pro zvířata, karanténa, jednotka intenzivní péče, vnitřní i venkovní bazény, přednášková místnost, sklady, dílny na výrobu ptačích budek a krmítek, ukázkový areál živé zahrady apod.
Nejčastějšími důvody příjmu zvířecích pacientů jsou střety s dopravou, kolize s elektrickým vedením, zdánlivá “opuštěnost“ mláďat, stavební, zemědělské a lesnické práce, otravy, poškození způsobená odpadky a znečištěním atd.
Popálení káně lesní, čáp bílý a poštolka obecná.
"Sloupy smrti" patří spolu s automobilovou dopravou mezi jedny z nejčastějších příčin zmrzačení či zabití volně ţijících ptáků. To platí jak pro ptáky, kteří usedají na sloupy, tak pro ty, kteří za snížené viditelnosti dráty přehlédnou a narazí do nich. Zranění po zásahu elektrickým proudem jsou obvykle smrtelná, nebo přinejmenším velmi těžká, poraněná tkáň nekrotizuje a odpadává a bývá dále infikována (např. larvy much), zraněné zvíře umírá ve velkých bolestech.
Mláďata
Zraněným či zjevně opuštěným mláďatům savců je třeba pomoci, ale často lidé „zachraňují“ mláďata, která si jen matka někde „odložila“ a vrátí se pro něj. Savci se řídí čichem a matka mládě, které je cítit člověkem, obvykle opustí. Proto na mládě savce nikdy nesahejme, dokud si nejsme jistí, že pomoc skutečně potřebuje!
Naopak mláďat ptáků často bývají mylně považována za osiřelá v době, kdy už jsou větší, opustila hnízdo a rodiče je krmí mimo něj. Pomoc skutečně potřebují, pokud jsou zraněná nebo jim hrozí nebezpečí (např. pobíhají u silnice). Na mláďata ptáků lze sahat, ptáci se obvykle čichem neorientují.
Nárazy do překáţek a sráţky s vozidly Častým problémem jsou také nárazy, především ptáků, do různých překážek, jako jsou například skla (okna, výlohy, protihlukové bariéry kolem silnic…), ploty a další. Ale také srážky s automobily, které se týkají jak ptáků, tak dalších živočichů. Míra zranění je různá, od lehkého otřesu až po úmrtí.
Vypouštění vyléčeného živočicha zpět do volné přírody je pověstnou třešničkou na dortu v práci ošetřovatele zraněných volně žijících živočichů. Na snímku vypouštění vyléčené poštolky obecné.
Dospělého vydřího samečka se nám bohužel i přes maximální snahu zachránit nepodařilo, boj o život po srážce s autem vzdal druhý den po příjmu.
Sýc rousný měl větší štěstí a po několikaměsíčním léčení a rehabilitaci se jej podařilo navrátit zdravého zpět do přírody.
Vodní ptáci můžou omylem spolknout rybářský háček nebo se za něj zachytit. Ten se jim pak může zaseknout v krku nebo žaludku. Někdy se jej podaří operativně vyndat, jindy způsobí příliš velké poškození a zvíře už nelze zachránit.
Rybářské vlasce, dráty, ale i různé provázky mohou být pro zvířata nebezpečné tak, že se do nich zamotají a nedokážou si pomoci. Přiškrcené části těla odumřou a odpadnou. Podobně se mohou zvířata zamotat také třeba do drátěných plotů, kde také bez pomoci hynou.
Součástí činnosti naší stanice jsou i záchranné transfery obojživelníků v době migrace, kdy táhnou přes frekventované silnice. Před koly aut už se nám podařilo zachránit několik desítek tisíc obojživelníků – na obrázku celoevropsky chráněný čolek velký, který na mnoha lokalitách už bohužel vyhynul..
Funkční elektrický rozvaděč, který si tento plch velký vybral za svůj nejmilejší příbytek, nebyl bezpečný ani pro obyvatele domu, natož pak pro plcha samotného. Proto jsme jej raději odchytili a vypustili na jiné, vhodnější lokalitě s dostatkem přirozených úkrytů. Krmení osiřelých ježčat instantním kočičím mlékem z injekční stříkačky patří k rutinní činnosti ošetřovatelů na záchranné stanici. Některá mláďata savců je nutné krmit zhruba každé dvě hodiny a to nezřídka i během noci. Je pochopitelné, že takovou péči není už možné zajistit pouze na dobrovolné bázi – zejména pokud je podobných pacientů více.
Obě srnčata, jejichž matka zahynula pod koly auta, se nejen podařilo úspěšně odchovat, ale nakonec jim najit i nový domov, což je kolikrát těžší než vlastní péče o ně. Vzhledem k jejich ochočení totiž (zejména srnečci) už bohužel nemohou být navráceni zpět do přírody.
PÉČE O PŘÍRODU V ČR V rámci České republiky pečujeme o více neţ 170 lokalit o celkové o rozloze přes 600 ha. Tyto lokality spadají pod Velkojaroměřský pozemkový spolek, který je co do počtu spravovaných lokalit největším pozemkovým spolkem v České republice. Kromě mokřadních luk – např. Libřice (HK), Vysoké Mýto (OU), Dlouhopolsko (NB), Česká Rybná (CR), Dvůr Králové (TU), louky v povodí Olešenky v Orlických horách (NA, RK) a teplomilných strání – např. Vysoká nad Labem (HK), Velký Vřešťov (TU), Kvasiny (RK), Pěčíkov (SY), Mírov (SU), Dobrá Voda (UO), Újezd pod Troskami (JC), Žehuň (NB), Přerov nad Labem (NB), panonských stepí – např. Pouzdřany (BV), Nenkovice (HO) či přímo skalních stepí – např. Mikulov (BV), Dubolka (JC), pečujeme mj. i o dva kamenolomy (Ferdinandov – TU, Jetřichov – NA), šest bývalých vojenských cvičišt či částí bývalých vojenských prostorů (Ralsko – MB, Josefov – NA, Hradec Králové – HK, Semanín – UO, Milovice/Mladá – NB, Křivice – RK), dva staré písníky (Jaroměř – NA, Smiřice – HK), část neaktivního popílkoviště (Opatovice – PU), dvě stará odkaliště (Jívka sever a jih – NA), několik rašelinišť (např. Borovička – JC, Dobrošov – NA), vřesoviště (Hradčany – CL), písčiny (např. Čeperka – PU, Žďár nad Orlicí – RK, Provodín/Kuřívody - CL), části lesů (např. Hustířany – NA, Lázně Bělohrad – JC), aleje ovocných dřevin (Česká Čermná – NA, Červený Kostelec – NA), rybníky (Kanice – JC), staré sady a přírodní zahrady (např. Konecchlumí – JC, Záboří – TU, Plechtinec – SY) i hnízdiště kavek na dvou kostelích (Pecka – JC, Horní Brusnice – TU). Na lokalitách je potřeba nejčastěji provádět sečení travních porostů, ale mnohde také odstraňování náletů, vyřezávání křovin, narušování travního drnu, hloubení tůní pro obojživelníky, budování zimovišť. Namísto sečení na vhodných místech realizujeme pastvu ovcí a koz. Vzhledem k obvyklému nedostatku financí je řada lokalit udržována dobrovolníky v jejich volném čase a mnohdy i s přispěním jejich peněz, navíc v náročném terénu (podmáčené louky, prudké stráně). Část luk v podhůří Orlických hor je také sečena v rámci tradičního pracovně-vzdělávacího tábora Olešenka převážně za použití kos, hrábí a vidlí, s minimálním přispěním motorizované techniky.
Mezi cenné lokality v ČR patří bývalé vojenské prostory, které díky své nepřístupnosti (turistům, ale i stavebním firmám) zůstaly zachovalé. Navíc pojezdy vojenské techniky a s nimi spojené narušování půdy, ničení náletů a další procesy mnohým živočichům i rostlinám vyhovuje. Bývalý výcvikový prostor Ralsko na Českolipsku, červenec 2013.
Na mnoha lokalitách je vhodnější využít místo sečení pastvu ovcí a koz. Z hlediska ochrany přírody je to většinou nejideálnější způsob, nicméně z hlediska efektivity kupodivu jeden z nejnáročnějších (zimní ustájení, údržba ohrad a dozor nad zvířaty). Přírodní památka Na Plachtě v Hradci Králové, srpen 2012.
Lokality jsou sečeny křovinořezy nebo ručně vedenými sekačkami, aby nebylo území poškozováno těžkou technikou. A taky proto, že na mnohé lokality (podmáčené louky, strmé svahy) se ani jiná technika nedostane. Národní přírodní rezervace Pouzdřanská step na jižní Moravě, březen 2014.
Krom sečení travních porostů, které je nejčastějším způsobem údržby lokalit, je mnohde také třeba vyřezávat nálety a keře, které nekontrolovatelně zarůstají i velká území. Teplomilná stráň Velichovky u Jaroměře, březen 2007.
V letních měsících je především třeba ve vhodnou dobu sekat travní porosty tak, aby to vyhovovalo místním rostlinám i živočichům. Na podzim a v zimě potom přichází čas na další zásahy. V dešti nebo mrazech je práce o to náročnější. Evropsky významná lokalita Přerovská hůra nedaleko Prahy, únor 2014.
Přírodní rezervace Svatý kopeček u Mikulova na nejjižnější Moravě během zásahu pokrytý ledovkou, leden 2015.
Plochy pod elektrovody jsou prostředím, kde je uměle udržováno bezlesí, aniž by plocha byla k něčemu využívána, což je u nás velmi neobvyklé. Při správné péči se na těchto lokalitách mohou objevovat velmi vzácné rostliny i bezobratlí živočichové. Na fotografiích je Východočeská Sahara, kde se pod elektrovody vyskytují pískomilné druhy rostlin a živočichů, které dnes už mají v ČR minimum lokalit. Na zdejší vodní „oázy“ s písečnými břehy jsou pak vázané mnohé druhy vzácných vážek a žab, např. rosnička zelená. Lázně Bohdaneč na Pardubicku, 2012 .
Již déle jak dvacet pět let (od roku 1989) pečujeme o komplex mokřadních orchidejových luk v podhůří Orlických hor, v malebném údolí říčky Olešenky.
PRACOVNĚ-VZDĚLÁVACÍ TÁBOR OLEŠENKA
Louky jsou sečeny kosami, jako za starých časů, což mnohým rostlinám prospívá víc, než sečení dnešní moderní technikou. Kosy jsou šetrnější k životnímu prostředí a navíc jsou prospěšné pro zdraví sekáčů – žádné výpary z benzínu a spousta zdravého pohybu!
Mimo prospěšné práce se účastníci tábora mohou zúčastnit atraktivních zoologicko - botanických výletů, zajímavých přednášek pod širou noční oblohou i večerních posezení u ohně s kytarou.
PÉČE O PŘÍRODU NA SLOVENSKU Slovensko má (z pohledu přírodních bohatství) tu výhodu, že se zde stýkají vysokohorské prvky Karpat s prvky jižních panonských stepí, což činí slovenskou přírodu nezvykle bohatou a zajímavou. V obou biomech se vyskytují druhy (rostlin i živočichů), které v ČR nenajedeme a některé nenajdeme ani jinde v Evropě, protože se jedná o místní endemity. Dalším důležitým faktem je, že příroda na Slovensku je zatím o něco zachovalejší než u nás. O něco víc se zde udržely tradiční způsoby hospodaření, které jsou přírodě blízké a prospívají jí, a nebyl zde vyvíjen takový tlak na přírodu. Bohuţel v současnosti se tyto trendy mění i na Slovensku, šetrné hospodaření mizí, cenné lokality jsou likvidovány (zastavění, intenzivní hospodaření) nebo naopak ponechány ladem, což je zhoubné především pro luční společenstva, která bez správné péče zanikají. Čeští ochránci přírody se snaží těm slovenským v péči o cenné lokality pomáhat, jak můžou, nejlépe přiložením vlastních rukou k dílu, protože je nad síly těch místních všechno zvládnout sami. ČSOP JARO Jaroměř v současnosti pomáhá s péčí o více neţ deset lokalit. Mezi ty nejhodnotnější patří například evropsky významná lokalita Tematínské vrchy, Krasín nebo Vršatské bradlá.
Vápencové bradlo se vypíná nad obcí Vršatské Podhradie v Bielych Karpatech. Nesmírný biologický význam doplňuje i nesporná estetická hodnota.
Přírodní rezervace Vršatské bradlá K místním vzácným rostlinným druhům patří například hvězdnice alpská (na obrázku) nebo celá řada ohrožených druhů orchidejí. Kriticky ohrožený všivec chocholatý zde roste na jediném místě na Slovensku. Další populace se nacházejí až v Julských Alpách.
Péče o lokality na strmých svazích je technicky i fyzicky náročná. Také zde je proto vítaná nejen finanční podpora na zajištění patřičné techniky a nářadí, ale i třeba aktivní pomoc v rámci firemního dobrovolnictví nebo na teambuildingových akcích.
Motýl jasoň červenooký zde má nejpočetnější populaci v regionu Bílých Karpat, kterou však bohužel kromě zarůstání lokality ohrožují i nájezdy českých komerčních sběratelů.
Evropsky významná lokalita Tematínské vrchy
Národní přírodní rezervace Tematínská lesostep a přírodní rezervace Kňaží vrch na úpatí Povážského Ínovce je nejbohatší lokalitou co do počtu druhů motýlů na celém Slovensku! Jedná se o komplex dolomitových vápencových strání, stepí, lesostepí a teplomilných lesů s naprosto unikátní faunou i flórou
Z bezobratlých živočichů tu třeba můžeme hojně najít největší evropskou kobylku – kriticky ohroženou kobylku ságu. Ale třeba i vzácné ploskorohy, modráska slovenského, který už nikde jinde nežije, a celou řadu dalších druhů.
.
Na pomoc jsou vítáni především aktivní dobrovolníci, ale také finanční příspěvky na techniku (křovinořezy a vyžínací nože, pily, řetězy, pohonné hmoty) a stravu dobrovolníků.
Z atraktivních brouků zaujme kozlíček dazule.
Mezi nejatraktivnější zdejší rostliny patří orchidej rudohlávek jehlancovitý (na obrázku). Roste tu ale i řada dalších vzácných orchidejí, velmi ohrožený lýkovec vonný nebo také karpatský endemit sveřep jednostébelný či dokonce zcela místní poddruh chrpa čekánek tematínský.
Další ze slovenských lokalit, kde se snažíme pomáhat, je i mohutné vápencové bradlo Krasín ve střední části Bielych Karpat.
