ČESKOSLOVENSKO (1953 – 1969)
1953 • po náhlé smrti K. Gottwalda (devět dnů po Stalinovi) společnost očekávala změny • noví představitelé státu (A. Zápotocký – prezident, A. Novotný – první tajemník ÚV KSČ) a jejich první kroky tyto naděje lidí nenaplnily • řešení nahromaděných hospodářských problémů (vysoké výdaje na zbrojení a preferování těžkého průmyslu na úkor spotřebního – heslo: „Československo – kovárna sovětského bloku“, nízká výkonnost kolektivizovaného zemědělství apod.) na úkor občanů (= zvýšení životních nákladů a znehodnocení celoživotních úspor) = pokles životní úrovně
Antonín Zápotocký - prezident (1953 – 1957) - předtím: předseda vlády (1948 – 1953)
Hospodářská opatření vlády: • zrušení dosavadního přídělového hospodářství a zavedení jednotných maloobchodních cen (cena přímo vytištěná na obalu, neměnila se i několik let) • několikanásobné zvýšení cen zboží v obchodech i služeb • provedena měnová reforma (i přes ubezpečování A. Zápotockého, že se nic takového nepřipravuje): - ceny a platy se nově převáděly v poměru 1:5 - hotovost do výše 300 Kč si občané mohli směnit v poměru 1 (nová) : 5 (starým korunám), ostatní peníze ve velmi nevýhodném kursu 1:50; vklady v bankách a spořitelnách se měnily v poněkud lepším poměru
Reakce veřejnosti: • spontánní stávky a manifestace v řadě měst • k největším protestům došlo v Plzni, kdy dělníci ze Škodových závodů spolu se studenty dokonce krátce obsadili místní rozhlas a budovu soudu – proti cca 20 000 protestujícím zasáhla armáda a Lidové milice (viz ilustrační obr.)
Pokus o nový politický kurs: • snaha „liberálnějších“ komunistických politiků v čele s prezidentem A. Zápotockým (veřejná kritika násilné kolektivizace na venkově, budování těžkého průmyslu na úkor spotřebního aj.) o uklidnění rozjitřené situace: - zvýšení platů a snížení cen zboží - zkrácení pracovního týdne - s pozitivním ohlasem proběhla 1. celostátní spartakiáda - nezačínaly už nové politické procesy (ty probíhající, byly ale dokončeny) - došlo ke zrušení pracovních táborů a PTP - někteří odsouzení dostali amnestii
1956 • proti přílišnému uvolňování poměrů většina komunistického aparátu v čele s A. Novotným, který v mocenském souboji uvnitř aparátu KSČ zvítězil na prezidentem A. Zápotockým • opatření měla vést k uklidnění poměrů (zvýšení životní úrovně obyvatel), nikoliv k demokratizování společnosti • nejvíce se tento přístup projevil v neochotě provést důslednou „destalinizaci“ (ani po vystoupení N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS), kriticky zhodnotit období konce 40. a počátku 50. let, popř. napravit největší křivdy – nechuť k rehabilitacím • většina politických vězňů byla do 1. 5. 1960 amnestována, ale rehabilitováni (= revize jejich procesů, zbavení „vykonstruovaných“ obžalob) nebyli
Stalinův pomník na Letné - odhalen paradoxně v době probíhající „destalinizace“ v Sovětském svazu (zbourán v roce 1962)
Uvolnění atmosféry ve společnosti: • z ohlasů ve světovém tisku, z vysílání zahraničních rozhlasových stanic (i určených např. pro Československo) veřejnost měla zprávy o vývoji v SSSR po XX. sjezdu KSSS • nejkritičtěji se k našemu vedení stavělo vysokoškolské prostředí, popř. umělecká sféra (duben 1956 – ve svých kritických projevech J. Seifert a F. Hrubín na II. sjezdu čs. spisovatelů zveřejnili požadavek na svobodu tvorby) • v květnu 1956 vedení KSČ oficiálně ukončilo diskuse k závěrům XX. sjezdu KSSS bez jakýchkoliv kritických závěrů (návrhů na změny starého systému – např. v letech 1955 - 1958 došlo k další vlně násilné kolektivizace)
Protiofenziva stalinistů: • k utužení poměrů v zemi („upevnění kázně“) a umlčení kritiků režimu využili „stoupenci starých pořádku“ událostí v Polsku a hlavně v Maďarsku (protikomunistické povstání krvavě potlačené sovětskými tanky) – 1956 • navíc po smrti A. Zápotockého (1957) byl zvolen jeho nástupcem A. Novotný, který spojením obou nejvýznamnějších funkcí ve svých rukách posílil svou moc
Antonín Novotný - prezident (1957 – 1968) - předtím a současně: první tajemník ÚV KSČ (1953 – 1968)
11. 7. 1960 – nová socialistická ústava: • nová ústava měla symbolizovat zvládnutí společenských otřesů po Stalinově smrti (1953) a splněním cílů 2. pětiletky (1956 – 1960) • text ústavy potvrzoval (bez ohledu na skutečnost), že „v ČSSR byla dokončena výstavba základů socialismu“… • změna názvu státu (ČSSR = Československá socialistická republika) a státního znaku (viz obr.) – používány až do r. 1990 • potvrzení výsadního postavení KSČ (čtvrtý článek zakotvil „vedoucí úlohu komunistické strany ve společnosti“) • posílení centralizace státu (odstranění zbytků slovenské autonomie – odpor a přezíravý postoj ke Slovákům)
a)
b)
a) malý státní znak používaný v poválečném období (z dob první republiky) b) nový státní znak v rozporu se základními pravidly heraldiky: místo tradičního rytířského štítu nový ve tvaru husitské pavézy = odkaz na revoluční tradice, místo korunky pěticípá hvězda, odstranění historického znaku Slovenska (nově Kriváň = vrch ve Vysokých Tatrách, oheň = protinacistický odboj, SNP)
Nové správní rozdělení - rozdělení na menší počet krajů i okresů (10 krajů a 108 okresů) fungovalo až do roku 1990
Hospodářské problémy na poč. 60. let: • vyvrcholením hospodářských obtíží bylo v roce 1962 zhroucení 3. pětiletky (1961 – 1965) - zahraniční ochod se ze 70 % orientoval na státy RVHP (na západních trzích ztráta konkurenceschopnosti našeho zboží) - 1963 – 1965 zemi postihla dvě neúrodná léta a přírodní kalamity (kolektivizované zemědělství i bez toho nebylo schopné pokrýt spotřebu – nutnost dovozu potravin) - berlínská a karibská krize – další výdaje do zbrojení - nevýkonný systém hospodářství – centrální plánování (Státní plánovací komise), v řídících pozicích nomenklaturní kádři (nikoliv odborníci)
Pokus o ekonomickou reformu: • vleklá hospodářská krize (nedostatek základního spotřebního zboží, bytů atd.) vedla k diskusi i ve vedení KSČ • požadavek některých ekonomů (např. Ota Šik), aby stát přestal diktovat hospodářskou politiku do všech detailů a poskytl více prostoru lidské podnikavosti a šikovnosti (využití tržních mechanismů = plánované tržní hospodářství) • jen menší část návrhů odborníků – ekonomů nakonec realizována v konkrétních opatřeních (1965) • 1967 – problémy rozbíhající se reformy zneužili její odpůrci k jejímu zpochybňování a zpomalování
Požadavek přechodu k demokracii: • požadavek zejména mladé generace na skutečné změny nejen v hospodářské, ale i kulturní a politické oblasti (jako neoddělitelná součást probíhajících ekonomických změn) • bariéra strachu z totalitní moci byla prolomena a hlasateli těchto požadavků byli jednak vysokoškoláci (obnovení tradičních studentských slavností majálesy, demonstrace studentů strahovských kolejí pod dvojsmyslným heslem „Chceme světlo!“ aj.), dále pak umělci (kritika socialistického realismu, zásahů politické moci do tvůrčí svobody)
Filmová „nová vlna“: • zpracovávána do té doby tabuizovaná témata (zejména mladší generací filmových tvůrců) – např. politické procesy (O. Vávra – Kladivo na čarodějnice), násilná kolektivizace na venkově (V. Jasný – Všichni dobří rodáci – viz obr.), poválečný odsun Němců (A. Kachyňa – Kočár do Vídně) aj. (řada z těchto děl byla oceněna v zahraničí)
• obnovení zpřetrhaných kontaktů se západní kulturou (nové náměty, inspirace) • obohacení divadelní scény o nově vzniklé malé avantgardní scény (např. Divadlo Na Zábradlí, Semafor – viz obr.: Jiří Šlitr a Jiří Suchý), které získaly hned velkou popularitu (omezený zásah státní moci)
• i přes cenzurní omezení se stále více do některých hromadných sdělovacích prostředků (např. časopisy Literární noviny, Mladý svět aj., od 1. 5. 1953 začala z budovy Měšťanské Besedy ve Vladislavově ulici vysílat ČST) dostávaly i kritické názory, které byly často v rozporu s oficiálně hlásanou ideologií
Novotného pád: • reformní proudy uvnitř KSČ, ale nakonec i konzervativní frakce donutili A. Novotného (příliš nepopulární, zejména u Slováků) v lednu 1968 k podání demise nejprve na funkci prvního tajemníka ÚV KSČ (místo něj byl zvolen vůdce slovenských komunistů A. Dubček) a v březnu i úřad prezidenta republiky (novou hlavou státu zvolen armádní generál Ludvík Svoboda)
„Pražské jaro“ (leden až srpen 1968)
Alexander Dubček -první tajemník KSČ (1968 – 1969) - symbol „Pražského jara“, „socialismu s lidskou tváří“
Ludvík Svoboda - prezident (1968 – 1975)
„Obrodný proces“ = pokus o reformu • fakticky přestala fungovat cenzura • duben - v nové vládě (v čele Oldřich Černík) měli „reformisté“ převahu • otevřeně se diskutovaly otázky justičních vražd a dalších přehmatů režimu po únoru 1948 • spontánně se aktivizovaly různé občanské iniciativy – např. vznikl Klub angažovaných nestraníků (narušení monopolu KSČ), političtí vězni založili Klub K 231 (požadavek rehabilitací = zbavení účelových obvinění z protistátní činnosti, velezrady, např. v případě Milady Horákové, Heliodora Píky aj.), připravovalo se obnovení činnosti předúnorové sociální demokracie (KAN i K 231 později označeny za kontrarevoluční)
• došlo k obnovení činnosti po Únoru 1948 zakázaných organizací mládeže, jako např. Junák a Sokol • připomínal se odkaz T. G. Masaryka (oslavy jeho narozenin, diskuse o nevyjasněné smrti jeho syna Jana, předúnorového ministra zahraničních věcí)
Akční program KSČ: = vládní program reforem (z dubna 1968), jehož cílem byla demokratizace strany a celé společnosti („socialismus s lidskou tváří“) • decentralizace hospodářství, větší samostatnost podniků, uplatnění některých zásad tržních principů, možnost drobného podnikání • svoboda projevu, sdružování a spolčování
• • • •
úplné zrušení cenzury včetně svobody umělecké tvorby soudní systém ml být apolitický cestování do ciziny bez omezení federalizace státu (= zrovnoprávnění vztahů mezi Čechy a Slováky) • … Rozdílné vnímání „Akčního programu KSČ“ ve společnosti: - komunisté: maximum, konec změn; vše při zachování vedoucí role KSČ, bez politické opozice - veřejnost: minimum, počátek budování skutečné demokracie západního typu
Krize reforem a napětí ve společnosti: • snaha vedení KSČ (i pod vlivem pohrůžek z Moskvy) získat kontrolu a usměrnit rostoucí občanské aktivity, které svými spontánními kroky šly dál, než měli i reformní komunisté v úmyslu jít • důrazně začali vystupovat proti pokračování změn i jejich odpůrci ve vedení KSČ (oporu hledali u moskevského vedení, které na každém setkání ultimativně žádalo jejich zastavení) • v rozporu s očekáváními veřejnosti došlo ke zpomalení tempa reforem
„Dva tisíce slov….“ (17. 6. 1968) • výzva k vedení KSČ a státu na pokračování a prohlubování reforem z pera spisovatele Ludvíka Vaculíka, otištěná v Literárních listech • předsednictvo ÚV KSČ výzvu odmítlo, na její podporu vystupovaly např. umělecké svazy, byli pořádány podpisové akce občanů
Zvýšení nátlaku a příprava intervence: • Leonid Iljič Brežněv označil výzvu za pokus „o otevřenou kontrarevoluci“ a vyzval naše představitele k zastavení demokratizačního procesu všemi prostředky • souběžně s verbálními útoky na naše reformní představitele došlo od června i k urychlení příprav na vojenskou intervenci - Břežněvova doktrína = obrana socialismu v Československu je i obranou hranic a uspořádání v celém východním bloku • odpůrci reforem uvnitř KSČ (Vasil Biľak, Alois Indra, Drahomír Kolder aj.) tzv. zvacím dopisem požádali sovětské vedení a země varšavské smlouvy o ozbrojený zásah (o internacionální „bratrskou pomoc“) proti údajné domácí kontrarevoluci
21. srpen 1968
- v noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila vojska pěti států Varšavské smlouvy – SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska – státní hranice ČSSR bez vědomí našich úřadů - Dubček a další čelní představitelé státu odvlečeni do SSSR - světová veřejnost invazi odmítla
- Západ v čele s USA (prezident Johnson) považoval vpád do ČSSR za „vnitřní záležitost“ východního bloku - invaze nebyla z podnětu našich vrcholných představitelů v čele se Svobodou projednána na půdě OSN - většina veřejnosti podporovala unesené politiky a reformní proces, protestovala na ulicích proti intervenci (90 mrtvých, 300 občanů těžce zraněno) - prosovětskému křídlu uvnitř KSČ se nepodařilo vytvořit vlastní kolaborantskou (tzv. dělnicko-rolnickou) vládu - do Moskvy odletěl i prezident Svoboda v čele naší delegace, aby podpořil Dubčeka a další internované politiky
- pod tvrdým nátlakem naši představitelé (s výjimkou Františka Kriegla) podepsali kapitulaci a závazek potlačit svobody z doby Pražského jara (v marné naději, že se jim tím podaří zachránit alespoň část reformních změn) = tzv. moskevské protokoly - během moskevských jednání se sešel v jídelně závodu ČKD ve Vysočanech mimořádný sjezd KSČ (tzv. vysočanský), který odsoudil vojenskou invazi a podpořil Dubčekovo vedení (do čela KSS zvolen dosavadní příznivec reformního proudu a někdejší politický vězeň Gustáv Husák) - v říjnu podepsána smlouva o „dočasném“ pobytu sovětských vojsk u nás (75 000 vojáků – až do června 1991, ostatních států se stáhli)
Federalizace státu:
- 27. října přijat zákon o československé federaci (ČSSR = ČSR + SSR) – slovenského národního cítění zneužili Sověti k rozdělení do té doby jednotné opozice Čechů a Slováků proti okupaci – jen „prázdné gesto“, nemající význam bez přechodu k demokracii – i dále o všem rozhoduje stranický aparát KSČ - Husák se postupně stal spojencem konzervativců a sovětských okupantů (ačkoliv se do té doby hlásil k reformnímu křídlu uvnitř KSČ) - pragmatik - odstraňování nejradikálnějších reformistů z čela KSČ, obnovení cenzury, zákaz některých novin a časopisů - i někteří „vůdci Pražského jara“ vykonavateli rozkazů sovětských okupantů = počátek období tzv. normalizace
- 28. 10. – demonstranti protestující proti okupantům rozehnáni obušky a vodními děly… - proti počínající apatii (rezignovanosti) společnosti zoufalý čin studenta historie Filozofické fakulty UK v Praze - 16.1. 1969 se Jan Palach na protest upálil (další „živé pochodně“: student Jan Zajíc a dělník Evžen Plocek)
- březen: po vítězství našich hokejistů na MS nad SSSR mohutné oslavy spojené s protesty proti sovětské okupaci – násilnosti (zničení kanceláře Aerofotu – provokace StB) - duben: zneužito proti Dubčekovi – odvolán z funkce a nahrazen ambiciózním Husákem
Gustáv Husák - generální tajemník KSČ (1969 – 1988) a prezident (1975 – 1989)
Období normalizace (1969 – 1989): • normalizace = snaha vrátit vývoj u nás před leden 1968, tedy počátek Pražské jara (= kontrarevoluce, „nenormální vývoj“, „vybočení“) – symbolem právě Gustáv Husák - zastaveny další noviny a časopisy - čistky v armádě a policii (propouštění tzv. osmašedesátníků) - u příležitosti prvního výročí srpnové okupace nasazení bezpečnostních složek (nikoliv sovětských) proti účastníkům protestů - politicky motivovaná zatčení a odsouzení (1971 – 1972: první politické procesy s několikaletými tresty vězení)
- od ledna 1969 čistky („prověrky“) na úřadech, ve školách, na univerzitách atd. (postiženo celkem asi 0,5 mil. občanů, zhruba 130 000 emigrovalo) – propuštění ze zaměstnání, ze škol, nemožnost studovat dětem a příbuzným - zavedena tuhá cenzura (z knihoven vyřazována díla nepohodlných spisovatelů) - zákaz cestovat na Západ - cílem normalizačních vůdců udržet se za každou cenu u moci a neztratit tak výhody a výsady s ní spojené (nešlo už o žádnou ideologii)
Použitá literatura: • Luňák, P. – Pečenka, M. – Augusta, P. (2000): Dějiny moderní doby, II. díl.Učebnice pro základní školy. SPL – Práce, Praha, 117 s. • Kuklík, J. – Kuklík, J. (2005): Dějepis 4 pro gymnázia a střední školy. Nejnovější dějiny. SPN, Praha, 215 s.
S použitím uvedené literatury sestavil R. Urbánek
