Československá pomoc při výstavbě vojenského školství

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Československá pomoc při výstavbě vojenského školství v arabském světě v letech 1948 - 1989 (magisterská diplomová práce)

Milan Vyhlídal

Vedoucí práce: doc. PhDr. Václav Vondrášek, CSc.

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.

20. duben 2010

Milan Vyhlídal

Na tomto místě bych rád poděkoval panu doc. PhDr. Václavu Vondráškovi, CSc. za cenné rady a připomínky při odborném vedení práce a dále i všem níže uvedeným pamětníkům akce MTC Bagdád, kteří mi velice ochotně vyšli vstříc a poskytli spoustu zajímavých informací a materiálů.

Anotace VYHLÍDAL, MILAN. Československá pomoc při výstavbě vojenského školství v arabském světě v letech 1948 – 1989. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2010. 100 s. Magisterská diplomová práce. Cílem práce je přiblížit a objasnit průběh a formu pomoci Československa při budování vojenského školství v arabském světě v letech 1948 až 1989 a zasadit tyto akce do širších souvislostí politických a hospodářských vztahů, konkrétně s Irákem, Sýrií, Afghánistánem a Libyí. Zabývá se také úlohou Československa, především Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně při zajišťování těchto akcí. Práce se skládá ze čtyř stěžejních kapitol. Každá z nich se věnuje jednomu státu: Iráku, Afghánistánu, Sýrii a Libyi. Kapitoly jsou potom dále strukturovány. Práce čerpá především z materiálů získaných hlavně z příslušných vojenských archivů a ze svědectví pamětníků, kteří se zúčastnili výstavby Military Technical College v Bagdádu. Klíčová slova: Military Technical College, Irák, Sýrie, Afghánistán, Libye, českoslovenští pracovníci, Bagdád, Homs, Pol-i-Charkhi, Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně.

Annotation VYHLÍDAL, MILAN. Aid of Czechoslovakia for the establishment of military education in Arabic countries in 1948 - 1989. Brno: Faculty of Arts, Masaryk University, 2010, 100 pp. Master Degree Thesis. The aim of my work is to introduce and explain the process and form of aid of Czechoslovakia for the establishment of military education in Arabic countries in 1948 – 1989 by putting it into the context of economic and political relations, in particular to Iraq, Syria, Afghanistan and Libya. Moreover, it examines the role of Czechoslovakia, especially of Military Academy of Antonin Zapotocky in Brno, while organising and providing this actions. My work is divided into four main chapters. Each of this chapter is devoted to one country - Iraq, Syria, Afghanistan and Libya. Chapters are also structured. The information of this Master Degree Thesis was collected mainly from the military archives materials and testimonials of those who actively participated in the establishment of Military Technical College in Bagdad. Keywords: Military Technical College, Iraq, Syria, Afghanistan, Libya, Czechoslovak experts, Bagdad, Homs, Pol-i-Charkhi, Military Academy of Antonin Zapotocky in Brno.

Obsah 1. Úvod..........................................................................................................1 2. Československá pomoc ve speciální oblasti...........................................7 2.1. Předpoklady pro československý vývoz speciálního zařízení hmotné i nehmotné povahy ..............................................................................7 2.2. Ministerstvo zahraničního obchodu ČSSR ..................................8 2.3. Zahraniční fakulta VA AZ v Brně ...............................................10 2.4. VA AZ při budování Military technical college v Káhiře ...........11 3. Irák ...........................................................................................................14 3.1. Vzájemné československo-irácké vztahy.....................................14 3.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Iráku..................17 3.3. Pomoc Československa při zajišťování iráckého vysokého vojenského školství .............................................................................19 3.4. Military technical college Bagdád ...............................................22 4. Sýrie..........................................................................................................49 4.1. Vzájemné československo-syrské vztahy ....................................49 4.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Sýrie..................52 4.3. Vojenská spojovací škola – MSS Homs ......................................56 5. Afghánistán..............................................................................................64 5.1. Vzájemné československo-afghánské vztahy ..............................64 5.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Afghánistánu.....66 5.3. Zajišťování výuky na vojenské škole v Pol-i-Charkhi.................67 6. Libye .........................................................................................................74 6.1. Vzájemné československo-libyjské vztahy..................................74 6.2. Československý vývoz speciálu do Libye....................................77 6.3. Vojenská letecká technická akademie v Libyi .............................81 7. Závěr.........................................................................................................89 8. Seznam použitých zkratek......................................................................93 9. Prameny a literatura...............................................................................95 9.1. Archivní prameny.........................................................................95

9.2. Literatura ......................................................................................95 9.3. Periodika ......................................................................................96 9.4. Rozhovory s pamětníky................................................................96 9.5. Interní publikace MTC Bagdád....................................................97 10. Přílohová část

1. Úvod Komunistické Československo se postupem doby své existence vypracovalo na významného vývozce zbraní a v tomto směru získalo mezi státy východního bloku výjimečné postavení. Je nutné zmínit zajímavou skutečnost, že Československo nevyváželo jen zbraně a techniku vyrobenou v československých závodech, ale že se jménem Československa uskutečňovaly zbrojní obchody i z jiných, tehdy jeho spojeneckých států, zejména ze Sovětského svazu a z Polské lidové republiky. Československý vývoz zbraní nebo i tzv. pomoc ve speciální oblasti, jak je tato pomoc v příslušných archivních dokumentech označována, měl i v nových poválečných poměrech možnost navázat na dřívější tradici. Je však logické, že v souvislosti s novým rozdělením světa a počínající studenou válkou se některé trhy pro československé zbraně nutně uzavřely, někde naopak však zase do široka otevřely. Předpokladů pro tuto speciální pomoc byla celá řada. Z nich je třeba zmínit dva nejdůležitější. Prvním z nich bylo to, že se československá armáda v důsledku očekávaného konfliktu na začátku padesátých let proměnila v obrovský kolos, který na základě provedených reorganizačních opatření disponoval patřičnými vědeckými i pedagogickými pracovišti. Druhým důležitým předpokladem bylo právě začínající dekolonizační světové hnutí. Postupem doby, v souvislosti s československým vývozem speciálu, jak byly tehdy tyto vojenské dodávky označovány, do Egypta, Sýrie, Iráku, Afghánistánu, Libye a dalších zemí, vyvstala potřeba vyškolit odborníky, kteří by danou techniku byli schopni náležitě využít. Zpočátku se zejména jednalo o to, naučit vojenský personál zákazníků zvládnout danou tankovou a leteckou techniku. Tato školení prováděly hlavně složky ČSLA, především Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého1 na svých

1

Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého (dále jen VTA AZ). Od června 1958 byl název změněn na: Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VA AZ).

1

pracovištích přímo v Československu. Současně začaly probíhat úzce specializované kurzy pro různé druhy vojsk a zbrojní továrny i v zemích zákazníka. Logickým vyústěním spolupráce, v souvislosti s nárůstem zahraničních studentů a se stále složitější vojenskou technikou, bylo zakládání vojenských školicích středisek přímo v zemích tento speciál dovážejících. Jednalo se o vojenské školy a učiliště všech stupňů – od učilišť středních až po vysoké technické školy, které poskytovaly vojenské inženýrské studium v různých oborech potřebných pro moderní armády dané doby. A tak spolu s vývozem speciálu došlo k zintenzivnění pomoci ve vědeckotechnické oblasti. Na základě příslušných kontraktů pak v zemích zákazníka působili českoslovenští vysokoškolští učitelé, s úkolem zajistit výuku na příslušných vojenských školách. Na základě shora uvedených skutečností tedy Československo poskytovalo pomoc ve dvou základních oblastech, které ovšem mezi sebou neměly neprostupnou hranici a často probíhaly současně. Jednalo se o oblast speciálního zařízení hmotné a nehmotné povahy. V případě speciálního zařízení hmotné povahy se jednalo o dovoz vojenské techniky, výzbroje a výstroje, případně i o dovoz zařízení na jeho výrobu. Speciálním zařízením nehmotné povahy rozumíme působení československých odborníků na zahraničních vojenských zařízeních, jako jsou opravny, továrny a v neposlední řadě i školy. Při zpracování tématu Military technical college v Káhiře jsem při studiu archivních dokumentů a při rozhovorech s pamětníky zjistil, že se určitě nejednalo o akci ojedinělou, ale že akcí podobného charakteru probíhalo několik. Jelikož tyto akce, podobně jako před tím i akce MTC v Káhiře, doposud nedošly komplexního zpracování, měla by tato práce určitým způsobem navázat na předchozí bakalářskou práci (Vyhlídal, M.: Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Diplomová práce. Brno, MU, 2008.) a dále samozřejmě rozšířit počet publikací tematicky se věnující československému vývozu speciálu. Cílem předložené práce je proto objasnit a popsat průběh této další pomoci ve státech jako je Irák, Sýrie, Afghánistán a Libye a zasadit ji do širších souvislostí mezinárodně politické situace vzájemných diplomatických vztahů.

2

Výše uvedené státy byly vybrány především z důvodu nejrozsáhlejší pomoci v těchto oblastech, celkem malého povědomí a malého množství dostupné literatury o těchto speciálních zahraničních akcí (v porovnání třeba se souběžně probíhajícím vývozem speciálu) a zároveň i z důvodu jistého všeobecného zájmu o tyto regiony hlavně v posledních letech. Jak již bylo zmíněno, literatury věnující se zmíněné problematice je poskrovnu. Některé informace k tématu československé pomoci při zajišťování vojenských školských center v zahraničí jsou zmíněné v bakalářské práci Aleny Králové z roku 2004 (Králová, A.: Pomoc VA AZ zemím třetího světa. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2004.). Další informace věnující se činnosti ZF VA AZ v Brně jsou uvedeny v publikacích vydaných k výročí Vojenské akademie v Brně od autorské trojice Vondrášek, Chrastil a Markel (Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001. Praha 2001. a Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Vojenská akademie v Brně. Praha 2005.). Informace o činnosti ZF VA AZ v Brně jsou také uvedeny v bakalářské práci Jitky Vrbkové z roku 2005 (Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005.). Dále jsem ve své práci využil publikací autorů věnující se úloze Československa v kontextu studené války a dále i vývozu československé vojenské techniky do vybraných zainteresovaných zemí. Jedná se o práce autora literatury faktu Ivana Brože (Brož, I.: Arabskoizraelské války 1948 - 1973. Praha 2005. a Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Iráckoíránská válka 1980-1988. Praha 2007.). Brož se ve svých knihách zabývá vztahy Československa a blízkovýchodních arabských zemí, jako jsou Egypt, Sýrie, Irák a Írán a dále úlohou Československa při četných konfliktech v tomto regionu. Dále pro mě byly cenným přínosem publikace dvojice mladých historiků Petra Zídka a Karla Siebera (Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009. a Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 – 1968. Praha 2006.). Problematiku vývozu speciálu a činnosti různých expertních skupin v zahraničí zmiňovaly i jejich články (Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické

3

Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233., Soušek, T. – Zídek, P. – Šámal, Z.: Žoldáci tábora míru, Vojenští instruktoři představovali výhodný exportní artikl komunistického Československa. Týden 51/2000, s. 16-21. a Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567.). V neposlední

řadě

se

tématu

speciálu

a

role

Československa

v blízkovýchodních konfliktech dotýkaly i články a literatura Jana Wannera (Wanner, J.: Krvavý Jom Kippur. Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice. Praha 2002., Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabskoizraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006. a Wanner, J.: Československo-egyptská zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled, 88/2002, s. 59-77.). Pro podkapitoly věnující se vzájemným ekonomickým a diplomatickým vztahům zainteresovaných zemí s Československem jsem čerpal z publikací vydávaných různými autory v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století v řadách nakladatelství IZO/ČTK Pressfoto a v nakladatelství Svoboda (Dankovičová, I. a kol.: Libye. Praha 1980., Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978., Hrbek, I.: Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja. Praha 1982., Kukalová, D. – Kukal, Z.: Irák. Praha 1972., Látka, M. a kol.: Irák. Praha 1975., Pantůčková, J. a kol.: Afghánistán. Praha 1987., Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975.). Zmíněné knihy mi pomohly datovat počátky navázání diplomatických, politických a ekonomických styků a dalších důležitých momentů vzájemných vztahů. Je logické, že vzhledem ke svému datu vydání neobsahují žádné informace o zbrojních kontraktech a o činnosti československých vojenských expertních skupin. Pro hlavní část práce jsem čerpal z dokumentů a archiválií, které jsou uloženy ve Správním archivu Armády české republiky v Olomouci. Tyto fondy obsahují veškeré zachovalé materiály z Vojenské akademie Antonína Zápotockého, potažmo ze Zahraniční fakulty této vojenské školy, která měla jako výjimečné pracoviště u nás na starosti studium zahraničních studentů ve vojenských oborech a zároveň i vysílání vysokoškolských pedagogů na vojenské školy v zahraničí.

4

Pro práci jsem také využil cenných svědectví pamětníků – přímých účastníků těchto zahraničních akcí. Prvním z nich byl pan doc. Ing. Svatopluk Slavíček, CSc., který se, mimo akce MTC v Káhiře, zúčastnil v letech 1978 až 1984 i obdobné akce na MTC v Bagdádu, a to přímo jako vedoucí pracovník tamější skupiny československých expertů a současně jako pedagog na strojním departementu, kde přednášel automatické regulace, mechaniku a numerické metody. Dalším byl pan prof. Ing. Ján Kamenický, Csc., který se stejně jako pan doc. Ing. Slavíček, CSc. účastnil káhirské akce. Na akci MTC v Bagdádu působil v letech 1978 až 1981, kdy zde přednášel na strojním departementu letecké motory, pohony a termodynamiku. Využil jsem i vzpomínek pana doc. Ing. Slavomíra Voseckého, CSc., který měl také zkušenosti z akce na MTC v Káhiře, kde působil v letech 1971 až 1975. V Iráku na MTC v Bagdádu učil od září 1978 do června 1980. Během svého pobytu působil na elektronickém departementu školy, kde přednášel leteckou pozemní radionavigační

techniku,

letecké

pozemní

radiolokátory

a

světlotechnické

a energetické systémy letišť. Dalším učitelem na MTC v Bagdádě byl i milovník tamější historie pan prof. Ing. Libor Dědek, CSc., který jako jeden z mála z československé skupiny nepřišel z Vojenské akademie Antonína Zápotockého, ale z Vysokého učení technického v Brně. Na MTC působil od září 1981 a až do zásadní redukce československých expertů v roce 1984, působil na elektronickém departementu, kde přednášel matematiku a elektroniku. Práce sama je členěna na kapitoly. V první kapitole nazvané Československá pomoc ve speciální oblasti se zabývám obecnými činiteli, které tento vývoz ovlivňovali a v zásadě i řídili. V jednotlivých podkapitolách je potom věnována pozornost předpokladům, které se postupně v Československu i ve světě vytvořily a československý vývoz speciálu pozitivně ovlivňovaly. Dále je zde vylíčena role ministerstva zahraničního obchodu, které zbrojní kontrakty, hmotné i nehmotné, domlouvalo a dále i role Vojenské akademie Antonína Zápotockého, konkrétně její Zahraniční

fakulty,

která

tyto

akce

nehmotného

charakteru

personálně

zabezpečovala. Své místo zde má i podkapitola, která se věnuje problematice MTC

5

v Káhiře, jako největší akci svého druhu. Ta se následně stala vzorem a zdrojem zkušeností pro akce následující. Pak následují čtyři kapitoly, které se věnují již konkrétním akcím v zahraničí. Na prvním místě je, kvůli své důležitosti a výjimečnosti oproti ostatním akcím, zmíněn Irák. V následujících podkapitolách jsou postupně představeny vzájemné československo-irácké vztahy, pro lepší pochopení dané problematiky i československý vývoz speciálu do země a dvě podkapitoly (Pomoc Československa při zajišťování iráckého vysokého školství a MTC Bagdád), které se přímo věnují činnosti československých expertů na MTC v Bagdádu. Tři následující kapitoly věnující se akcím v Sýrii, Afghánistánu a Libyi jsou strukturovány podobně jako kapitola Irák. Jejich rozdíl od irácké akce je dán především tím, že již nešlo o zajišťování výuky na vysokých školách, ale např. na učilištích, případně došlo pouze k jednáním a k vypracování příslušných projekčních dokumentací na plánované školy. Daná struktura není u všech států stejná. Obsáhlejší je tam, kde pomoc probíhala intenzivně několik let (např. Irák), chudší naopak tam, kde ZF VA AZ v Brně vypracovala pouze projekty na dané školy (Sýrie, Libye). Mimo těchto hlavních kapitol, práce ještě disponuje samostatnou přílohovou částí, která má za úkol představit důležité a zajímavé dokumenty, fotografie zmíněné problematiky a patřičně ji oživit. Na závěr je nutné zmínit, že v případě citovaných vzpomínek pamětníků nemusí být titul uváděný u jejich jména v poznámce vždy shodný s titulem, který měli jako tehdejší pedagogové - účastníci akce. Řada účastníků akce MTC prošla habilitací, či profesorským řízením až v době po návratu z Iráku. Přímé citace, jak z uvedených archivních dokumentů, tak z přímých vzpomínek pamětníků, jsou uváděny v původním znění. Pouze v nejnutnějších případech byly citace upraveny pro potřeby psaného textu.

6

2. Československá pomoc ve speciální oblasti 2.1. Předpoklady pro československý vývoz speciálního zařízení hmotné i nehmotné povahy Československý vývoz zbraní po nastolení komunistického monopolu moci v únoru 1948 zpočátku podpořilo hned několik faktorů. Československá republika jako průmyslově vyspělý stát východního bloku se na počátku padesátých let minulého století stal „zbrojovkou“ východní Evropy. Svoji roli sehrála i tradice obchodu se zbraněmi z dob první republiky. Je logické, že v důsledku bipolárního rozdělení světa se některé trhy pro československé zbraně a další služby uzavřely (např. Jižní Amerika), ale jiné se naopak otevřely. Dalším významným faktorem bylo to, že se československá armáda, která převzala sovětský model výstavby ozbrojených sil, musela na základě dohody se SSSR přezbrojit. Díky tomu se ve vojenských skladech objevilo velké množství techniky a vyřazených zbraní. Po druhé světové válce se ve vojenských skladech objevilo také ohromné množství trofejních německých zbraní, munice a techniky všeho druhu, které se v prvních fázích na začátku padesátých let vyvezly například do Sýrie a Egypta. Československá armáda se také v očekávání jaderného konfliktu na počátku padesátých let proměnila v obrovský kolos, se všemi potřebnými odbornými pracovišti a kapacitami, které byly pro vedení moderní války zcela nezbytné. Nutné je zmínit především Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého v Brně (založena v roce 1951), později změněnou na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého (1958), která v následující expertní pomoci sehrála roli největší, protože většinu akcí personálně zabezpečovala. Na poli mezinárodním pak československou pomoc, nejen ve speciální oblasti, podpořilo hlavně zmíněné hnutí dekolonizační.2 Východní blok v čele se Sovětským svazem tento fakt deklaroval slovy N. S. Chruščova, který se na shromáždění jednaosmdesáti komunistických a dělnických 2

Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 521-527.

7

stran v Moskvě v listopadu roku 1960 vyslovil „všestrannou podporu národně osvobozeneckým hnutím“.3 Státy východního bloku, které nebyly vesměs v této oblasti tak zdiskreditované jako bývalé koloniální velmoci, tak ve svém pronikání do struktur nových států cíleně využívaly existujících třecích ploch mezi bývalými kolonialistickými státy a rozvojovými zeměmi. Sovětský blok se snažil v těchto zemích podporovat neutralistická stanoviska, nabízel své služby levněji a navíc na výhodné úvěry, dále nabízel hospodářskou a pak hlavně vojenskou pomoc různého charakteru.4 V neposlední řadě je třeba zmínit, že Československo pro svou další ekonomickou existenci potřebovalo nutně devizové prostředky. Proto snaha získat devizy byla určitým hnacím motorem obchodu s hmotným i nehmotným speciálem.

2.2. Ministerstvo zahraničního obchodu Klíčovým stranickým orgánem, který rozhodoval o všech důležitých otázkách zahraniční politiky, čili i o obchodu se speciálem, bylo předsednictvo ÚV KSČ (v letech 1954-62 nazývané politické byro). Program jednání politbyra určoval a závěrečná usnesení formuloval první tajemník. Zprávy mohli předkládat a jednotlivé body navrhovat členové politbyra, tajemníci ÚV KSČ a jejich prostřednictvím i členové vlády.5 Je nutné zmínit, že vývoz zbraní byl vždy konzultován s nejvyššími místy v Sovětském svazu, přičemž direktivy Moskvy byly rozhodující.6 Mezinárodní obchody, včetně těch se speciálem, se děly přes jeden centrální úřad - Ministerstvo zahraničního obchodu ČSSR (MZO). Toto ministerstvo pak řídilo podniky zahraničního obchodu (PZO) a síť dalších obchodních zastoupení v zahraničí. Součástí MZO byla také do značné míry samostatná instituce hlavní technická správa (HTS), která hrála významnou roli v československé infiltraci do zemí třetího světa a byla monopolním vývozcem československých zbraní.7

3

Nálevka, V.: Čas soumraku. Rozpad koloniálních impérií po druhé světové válce. Praha 2004, s. 79. Tamtéž, s. 80. 5 Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 – 1968. Praha 2006, s. 23-24. 6 Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 521-527. 7 Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 – 1968. Praha 2006, s. 31. 4

8

HTS vznikla na počátku padesátých let jako technický odbor MZO. Jeho založení schválil v říjnu 1951 politický sekretariát ÚV KSČ, jenž o necelé dva měsíce později přijal usnesení, které vymezovalo jeho pole působnosti. Technický odbor řešil od počátku choulostivé obchodní operace se zahraničím – zabýval se veškerým vývozem a dovozem zbraní, včetně jejich součástí a strojů pro zbrojní výrobu. Při vývozu sportovních a loveckých zbraní vystupovala HTS jako podnik zahraničního obchodu Omnipol.8 Dále HTS vystupovala jako Omnipol při prodeji zbraní přes překupníky, u kterých hrozila obava z kompromitace Československa. Postupnou liberalizací režimu v šedesátých letech prošla i HTS, když byla její činnost rozšířena i o uzavíraní aktivních licenčních smluv s nesocialistickými státy. V této době začala HTS preferovat solventní zákazníky, na úkor zemí, které sice byly prosovětské, ale neměly čím platit.9 Pod ministerstvo zahraničního obchodu patřily podniky zahraničního obchodu (PZO), které zajišťovaly hospodářské styky se zahraničím. Většinou šlo o vývozně-dovozní organizace, které měly určitou oborovou specializaci, např. Polytechna zprostředkovávající technickou pomoc, Transakta zabývající se barterovými obchody a Polytechna, která se zabývala vysíláním různých expertů do zemí třetího světa.10 Ministerstvo národní obrany v tomto procesu hrálo většinou servisní roli. Armáda poskytovala své důstojníky jako instruktory, z armádních skladů poskytovala i vojenskou techniku a v armádních zařízeních byli školeni zahraniční uchazeči. Vzhledem k tomu, že všechny kontrakty a dohody uzavírala HTS, byla aktivita armády v této oblasti dost omezená. Přesto vzniklo několik specializovaných pracovišť zabývajících se touto činností. Při generálním štábu vzniklo oddělení technické pomoci (OTP), které plnilo úlohu jakéhosi styčného bodu mezi armádou a HTS.11

8

Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 – 1968. Praha 2006, s. 31. Tamtéž, s. 31-32. 10 Tamtéž, s. 32. 11 Tamtéž, s. 36-37. 9

9

2.3. Zahraniční fakulta VA AZ v Brně Důležitou vojenskou institucí, která při zajišťování nehmotné pomoci sehrála důležitou roli, byla Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně, především její Zahraniční fakulta. Při svém vzniku, v roce 1960, dostala fakulta název Zvláštní, který byl zvolen kvůli utajení její činnosti vzhledem ke specializaci na výuku zahraničních studentů na VA AZ v Brně. Prvním velitelem nové fakulty byl generál Josef Zuzka. Šlo o velmi vzdělaného člověka, ovládající perfektně anglický, německý a francouzský jazyk. Generál Zuzka byl velice silnou a schopnou osobností a fakultě velel až do roku 1963.12 Fakulta měla v době svého vzniku školskou skupinu, tajnou spisovnu, skupinu materiálního zásobování, oddělení tlumočnické (skupina anglického jazyka, francouzského a španělského jazyka). Jazyková skupina byla postavena před úkol do té doby v Československu neznámý, a to zajistit výuku pro velké množství osob, které nerozuměly česky. Od počátku se musela potýkat s problémem nedostatku kvalifikovaných učitelů.13 První zahraniční studenti však na akademii nastoupili již o pár let dříve. Ve školním roce 1955/1956 pak rozkazem prezidenta republiky a ministra národní obrany č. 050 a 051/1955 nastoupilo na VTA AZ v Brně šest studentů z Čínské lidové republiky a tři studenti z Korejské lidově-demokratické republiky.14 Tito zahraniční studenti měli bezplatnou možnost studia a bezplatné ubytování v internátech školy, ale stravu v jídelnách VTA AZ si hradili ze svých prostředků. Studijní pomůcky šly na účet VTA AZ. Zahraniční studenti byli osvobozeni od vojenské přípravy a v době jejího konání u nich probíhalo doučování vybraných teoretických předmětů. Vedení akademie věnovalo těmto prvním zahraničním studentům zvýšenou pozornost a každý semestr s nimi velitel akademie prováděl pohovor.15 V srpnu 1962 v rámci reorganizace na VA AZ vznikl konečný název fakulty, který zněl - Zahraniční fakulta Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. 12

Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 20. 13 Tamtéž, s. 20. 14 Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001. Praha 2001, s. 74. 15 Tamtéž, s. 74.

10

Poté fakulta zahrnovala obor inženýrský, technický, technický II, tlumočníků a konečně také obor jazykový. Fakulta zajišťovala nejen studium zahraničních studentů - aspirantů na vlastní půdě akademie, ale také i vlastní akce v zahraničí. Mezi největší akce patřilo zajišťování výuky na MTC v Káhiře a MTC v Bagdádu.16 Zahraniční studenti studovali buď formou tříletého, nebo desetiměsíčního studia. Tříleté studium mělo tuto strukturu: 1. ročník osvojení českého jazyka, 2. ročník všeobecná technická příprava, 3. ročník studium dané specializace. V šedesátých letech zde studovali zejména studenti z Afghánistánu, Indonésie, Keni, Tanganiky, Sýrie, Iráku a Alžíru. Cílem studia nebyla jen příprava technických odborníků specialistů, ale i výcvik vševojskových velitelů. Od poloviny šedesátých let pak zahraniční fakulta zajišťovala i vědeckou přípravu řádných aspirantů ze SAR a dalších zemí. Novou formou bylo i zajišťování studia pro stipendisty Univerzity 17. listopadu.17

2.4 VA AZ při budování Military technical college v Káhiře Protipólem činnosti Zahraniční fakulty byla řada akcí v zahraničí. Jednou z prvních velkých zahraničních akcí, kterou je nutné pro zachování určité komplexnosti této práce zmínit, je československá akce na MTC Káhira v Egyptě. Tato akce byla pak velice důležitá např. pro akci MTC v Bagdádu. Do Egypta v první fázi této akce začala proudit československá výzbroj18 a vzápětí i speciální skupiny, které měly za úkol školit příslušníky egyptských ozbrojených sil. Počátkem července 1956 přijela do Káhiry jedna z nich, skupina vedená generálem Janem Reindlem, která měla za úkol provést pro egyptské letce školení v taktice. Podle hlášení ale působení skupiny pronásledovaly nesnáze. Československému vojenskému přidělenci v Káhiře, který měl tyto problémy vyšetřit, připadlo, že skupina měla „svou okázalostí oslnit a osvítit nevědomé Egypťany“.

16

Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001. Praha 2001, s. 96. 17 Tamtéž, s. 96. 18 Více k tématu československému dovozu zbraní do Egypta: Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523567. a Wanner, J.: Československo – egyptská zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled, 88/2002, s. 59-77.

11

Navíc i „vystupování vůči Egypťanům […] se mnohdy nelišilo od nadutého vystupování Angličanů“.19 Pro nás důležitější skupina expertů pak v Egyptě působila od října 1957. Jednalo se o druhé působení skupiny pod vedením prof. Aloise Farlíka z VTA AZ v Brně. Ve svém působení navázala na první část svého kurzu z října 1956 a dubna 1957. Tato skupina měla za úkol vést kurzy pro zbrojní podniky ve městech Káhira a později i v Hewlanu.20 Egypťané byli s prací této československé skupiny, přes menší problémy, nadmíru spokojeni. Egyptská strana proto v dubnu 1958 oficiálně požádala československé Ministerstvo národní obrany o možnost zřízení samostatné vojenské vysoké školy. Tehdy se egyptský ministr obrany maršál Amer obrátil na svůj československý protějšek, generála Bohumíra Lomského, s následujícím požadavkem: „byl bych velice povděčen Vaší excelenci za předání žádosti SAR vládě Čs. republiky pokud jde o pomoc při organisaci a zřízení akademie vojenských věd v Egyptě, která bude zahrnovati úseky pro výzbroj, elektroniku a tanky […]. Byl bych Vaší Excelenci velmi povděčen za sdělení rozhodnutí vlády Čs. republiky pokud jde o náš požadavek“.21 Na základě příslušných rozhodnutí a zájmů na československé straně a na základě jednání s egyptskou delegací vedenou budoucím velitelem MTC Káhira generálem Ibrahimem Easammem Selimem ze září 1958 došlo k uzavření Technického protokolu22, který řešil všechny otázky plánované výstavby. Na základě tohoto protokolu a na základě kontraktů a jejich nutných doplňků pak byly do Káhiry odesíláni českoslovenští učitelé, především z VA AZ v Brně, včetně patřičné učební literatury, kteří zajišťovali výuku na MTC v Káhiře až do září 1977, kdy jim nebyl, v souvislosti se změnou politického kurzu Egypta, prodloužen kontrakt na jejich činnost.23

19

NA Praha, Branně bezpečnostní oddělení ÚV KSČ, Zpráva o činnosti skupiny generála Reindla v Egyptě, složka 22/138. 20 VHA Praha, MNO, Kádrová správa 1957 – Zpráva o Higher Course of Armament of Alexandia University, karton 108. 21 VHA Praha, MNO, Správa materiálního plánování 1958, Žádost maršála Amera, karton 367. 22 SA AČR Olomouc, VA AZ, Technický protokol, karton 421. 23 Více k tématu československé pomoci při zajišťování výuky na MTC v Káhiře: Vyhlídal, M.: Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Diplomová práce. Brno, MU, 2008.

12

Činnost československých učitelů byla zdrojem důležitých zkušeností pro další obdobné akce v zahraničí. Akce MTC v Káhiře byla nejdéle probíhající akcí. Navíc českoslovenští pracovníci školu vybudovali v podstatě od základu a to podle předlohy a studijních materiálů VA AZ v Brně. Pracovníků se na akci vystřídala celá řada. Nejvíce expertů na škole působilo ve školním roce 1966 - 1967, kdy jejich počet dosáhl dvou set dvou učitelů!

13

3. Irák 3.1. Vzájemné československo - irácké vztahy Československá republika uznala Irák již roku 1932 a hned roku následujícího s ním navázala i oficiální diplomatické styky. Vypuknutím druhé světové války byly tyto styky však logicky zpřetrhány. Po válce a po vzniku Irácké republiky byly vztahy opětovně navázány a od roku 1958 přímo na úrovni velvyslanectví. Nový československý zastupitelský úřad byl zřízen přímo v hlavním městě Bagdádu.24 Rok 1958 byl zlomový, protože 14. července tohoto roku došlo k vojenskému převratu plukovníka Abdala Karíma Kásima, který smetl iráckou monarchii. Krvavé zúčtování s králem Fajsalem II. vedlo ke vzniku republikánského režimu. V zahraniční politice Irák opustil orientaci na Velkou Británii a Spojené státy americké a navázal diplomatické vztahy se Sovětským svazem a některými jeho satelity, především s Československem. 25 Od té doby vzájemné vztahy nabraly na dynamice a došlo k uzavření důležitých dohod, jak v oblasti hospodářské, tak i v oblasti kulturní a dále i v oblasti vědecko-technické. Např. v únoru 1960 byla podepsána dohoda o technické a hospodářské spolupráci, podle které Irák dostal průmyslovou výpůjčku v hodnotě 12 miliónů liber šterlinků.26 Dne 8. února 1963 provedla v Iráku převrat strana Baas a Kásim byl zatčen a zanedlouho popraven. Politika radikálně antikomunistického baasistického režimu vedla k tomu, že Československo začalo věnovat mnohem více pozornosti tradiční opozici v zemi – komunistům a Kurdům. Zanedlouho však v Iráku došlo k dalšímu převratu. Radikální frakce strany Baas byla odstraněna a byly posíleny pozice umírněných vojáků v čele s Abdasem Sálimem Árifem. V důsledku těchto změn se do země vrátil i československý vyslanec a 30. června 1964 přijalo předsednictvo KSČ nové usnesení ke vztahu s Irákem.27 24

Látka, M. a kol.: Irák. Praha 1975, s. 148. Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 91-92. 26 Kukalová, D. – Kukal, Z.: Irák. Praha 1972, s. 186. 27 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 94-95. 25

14

Určitým vyvrcholením vzájemných vztahů v této době byla neoficiální dvouhodinová návštěva Antonína Novotného v Bagdádu dne 6. prosince 1967. V Bagdádu se zastavil při zpáteční cestě z Indie a podle zpráv mu byly, ačkoli návštěva plánovaná nebyla, dopřány veškeré pocty náležející právoplatné hlavě státu.28 Dne 17. července 1968 proběhl v Iráku další, výjimečně nekrvavý převrat, při kterém byl Abdar Rahmán Árif (bratr bývalého prezidenta, ten zemřel při havárii vrtulníku) svržen stranou Baas podporovanou armádní frakcí kolem generála Ahmada Hasana Bakra. Ten se vzápětí stal prezidentem. Ve východním bloku byla tato změna uvítána, protože znamenala obrat doleva. Irák nyní uznal NDR, roku 1972 znárodnil známou ropnou společnost Petroleum Company a v dubnu roku 1972 uzavřel se Sovětským svazem smlouvu o přátelství a spolupráci a o tři roky později i dohodu o spolupráci s RVHP. Zásadní novinkou v československo-iráckých vztazích bylo navázání stranických styků mezi KSČ a stranou Baas.29 To otevřelo cestu k těsnější hospodářské spolupráci. Dohoda o hospodářské a technické spolupráci mezi ČSSR a Irákem byla podepsaná ministrem zahraničního obchodu Ing. Barčákem v Bagdádu 9. března 1972. Důležitý dokument byl i Protokol o jednáních o hospodářských a obchodních vztazích mezi ČSSR a Irákem podepsaný prvním náměstkem ministra zahraničního obchodu Hustolesem a ministrem Amerem Abdulahem v Praze 27. července 1972. Mimo to byly uzavřeny i další méně důležité úzce specializované dohody kulturní, novinářské, atd. Na základě uzavřených dohod pak Československo do Iráku vyváželo cukr, bavlněnou textilii, skleněné zboží, kotle, pak strojírenské výrobky jako různá zařízení, traktory, papír a porcelán. Z Iráku se do Československa v menší míře dovážely datle, kůže, vlna a bavlna.30 Významný byl také československý vývoz investičních celků, např. zařízení pro výstavbu silnice Bagdád-Mosul, závod na výrobu traktorů Zetor Antar v Iskanderii s kapacitou 15 000 traktorů ročně a rafinérii ropy v Basře, která však byla poznamenána značným zpožděním a hlavně podhodnocením cen.31 Českoslo-

28

Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 100. Tamtéž, s. 101. 30 Kukalová, D. – Kukal, Z.: Irák. Praha 1972, s. 186. 31 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 103. 29

15

venské podniky prováděly také konzultační služby například pro výstavbu první pneumatikárny.32 Vrcholem politických styků se v sedmdesátých letech stala návštěva prezidenta Husáka v Iráku ve dnech 30. května až 2. června 1977. Během návštěvy bylo dohodnuto zvýšení úvěrového rámce hospodářské dohody z roku 1972 z 50 na 100 milionů amerických dolarů s tím, že podíl ropy na československých dovozech byl zvýšen z 80 na 90 procent.33 Husák se tehdy setkal se všemi důležitými představiteli země kromě toho nejdůležitějšího, Saddáma Husajna34, který byl v té době nemocný.35 Saddám Husajn se pak 16. července 1979 chopil veškeré moci v zemi a Irák zahájil opětovnou tvrdou represi proti komunistům a Kurdům.36 V listopadu 1986 pak Prahu navštívil první místopředseda vlády Tahá Jásín Ramadán a podepsal zde Všeobecnou dohodu o hospodářské, vědecké a technické spolupráci, která dále určovala, za jakých podmínek budou Iráku poskytovány úvěry na investiční celky a zboží. V této době pak československé podniky dokončily některé velké projekty. V roce 1983 rafinérii Salahuddin I a o rok později Salahuddin II. Největšími projekty zůstával zavlažovací projekt Abu Ghraib.37 Důvodů, proč se Irák vypracoval na nejvýhodnějšího obchodního partnera v oblasti, bylo několik. Bylo to dáno především tím, že Irák díky ropě disponoval obrovskými příjmy. Dále netrval na odběru svých málo atraktivních komodit a netrval na vyrovnané obchodní bilanci.38 V důsledku války však byla spolupráce v polovině osmdesátých let utlumena. I přes tento útlum se irácké pohledávky splatné ke konci prosince 1990 vyšplhaly do výše asi 520 milionů amerických dolarů.39

32

Kukalová, D. – Kukal, Z.: Irák. Praha 1972, s. 187. Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 104. 34 Saddám Husajn (1937-2006) byl v letech 1979 až 2003 iráckým prezidentem, ale prakticky zemi vládl ještě před uvedením do prezidentského úřadu. Po americké invazi do Iráku zatčen a v roce 2006 byl popraven. 35 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 104. 36 Tamtéž, s. 104. 37 Tamtéž, s. 109. 38 Tamtéž, s. 102. 39 Tamtéž, s. 110. 33

16

3.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Iráku Jelikož Irák začínal být v dané době československou diplomacií hodnocen jako „pokrokově orientovaný stát,“ bylo mu možné začít dodávat i speciální materiál, včetně celých investičních celků na jeho výrobu. Obchodní styky mezi Československem a Irákem ve speciální oblasti byly navázány v roce 1965 a byly z počátku omezeny pouze na dodávky ručních zbraní, nábojů a náhradních dílů pro letadla Mig-15 a Mig-17.40 K rozvoji dalších styků v této oblasti došlo po izraelsko-arabském konfliktu v roce 1967, „kdy ČSSR až do roku 1970 dodala Iráku 40 cvičných proudových letounů L-29. Další dodávky vojenské techniky zahrnovaly dodávky 395 obrněných transportérů TOPAS, 173 transportérů SKOT, 334 ks 30 mm protiletadlových dvoukanonů vzor 53 s municí a některé další položky, zejména pěchotní zbraně“.41 Stanovisko Prahy ohledně vývozu speciálu do Iráku bylo ovlivněno i několika dalšími skutečnostmi. Po odstranění diktatury generála Kásima a poté, kdy se v roce 1968 ujala moci strana Baas v čele s Ahmedem Hasanem Bakrem, která vyhlásila pozemkovou reformu, nebylo pochyb, že dojde i k brzkému znárodnění známé petrolejářské společnosti Iraq Petroleum Company. To se také později skutečně stalo. Dále zřejmě zapůsobil i nesporný fakt, že Irák disponoval velkými finančními zdroji a mohl – na rozdíl například od Egypta nebo Sýrie – platit hotově, a to v dolarech nebo librách.42 Proto předsednictvo vlády 12. března 1970 rozhodlo a vyslovilo souhlas s uzavřením obchodní smlouvy s Irákem na dodávky československého speciálního materiálu pro rok 1970 až do výše 55 milionů dolarů. Tedy ve volné měně bez vazby na dovoz iráckého zboží. Dohoda se mimo jiné týkala dodávky 213 kolových obrněných

transportérů

typu

Skot,

50

raketových

odminovačů

Rod-200,

70 transportérů TOPAS v sanitní verzi, 8 mostních tanků MT-55 a 25 000 samopalů vz. 58.43

40

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 41 Tamtéž. 42 Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 232. 43 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426.

17

Na rok 1971 byla dohodnuta dodávka dalších 100 tanků v modernizované verzi T-54A, na další rok 150 kusů obrněných transportérů typu Topas a 200 kusů raketových odminovačů. Irák se tak stal největším odběratelem československého vojenského materiálu a zařízení.44 Do roku 1972 pak byly s Irákem podepsány dvě mezivládní úvěrové dohody v celkovém objemu přes 200 milionů dolarů.

45

Československo na jejich základě

zabezpečilo pro Irák mimo jiné i další dovoz „50 letounů L-39, 30 ks vyprošťovacích tanků, 35 ks obrněných transportérů SKOT, 40 ks 30 mm protiletadlových dvoukanonů vz. 53/70 s náboji, 6 souprav pojízdních letištních stanovišť, 3 soupravy přibližovacího radiolokátoru RP-3, 70 ks tahačů KOLOS, 70 ks trajlerů TRAP-80, mostní pontonovou soupravu a další položky“.46 Od roku 1974 začali Iráčané projevovat další zájem o dovoz speciální techniky a investičních celků, které s tím souvisely. Celkově obchod představoval objem kolem 80 milionů dolarů ovšem s podmínkou hotové platby.47 Tomu, že obchod s vybraným speciálním materiálem a vztahy s Irákem jsou dobře rozběhnuté, odpovídala i četnost a úroveň vzájemných kontaktů na nejvyšší politické úrovni. Od jednání československého prezidenta Gustava Husáka v Iráku v roce 1977, od delegace ministra národní obrany Martina Dzúra v prosinci 1977, až po návštěvu premiéra Štrougala v listopadu roku následujícího a řadu jednání resortních ministrů obou zemí jak v Bagdádu, tak i v Praze.48 Ještě v září 1980 získal Omnipol zakázky na speciální materiál v hodnotě asi 154 milionů amerických dolarů. Šlo zejména o 10 letadel L-39, 30 vyprošťovacích tanků a munici ráže 100 mm. Do celkové sumy byly zahrnuty i dva speciální investiční celky, tzv. akce BETA, což bylo rozšíření muničky na výrobu munice ráží 7, 62 mm, 12, 7 mm a 14, 6 mm, a akce Jantar, což byl závod na výrobu kuličkových prachů v rámci chemického komplexu al-Bakr.49

44

Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 232. Tamtéž, s. 232. 46 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 47 Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Irácko-íránská válka 1980-1988. Praha 2007, s. 250. 48 Tamtéž, s. 249. 49 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 106. 45

18

Po vypuknutí války s Iránem se ovšem začala platební schopnost Iráku zhoršovat a Bagdád začal uplatňovat požadavky na dovoz speciálního materiálu na úvěr.50 Obecná linie spolupráce s Irákem však zůstávala prakticky nezměněná. Bylo ovšem nutné zvažovat reálné možnosti Československa, a to s přihlédnutím na již zmíněnou skutečnost, že se platební schopnosti Iráku v polovině osmdesátých let, z důvodu těžkého a vleklého konfliktu, zhoršily a nebylo možno tolerovat odklady plateb za speciální techniku. Na konci listopadu 1986 přijeli iráčtí představitelé do Prahy k dalšímu jednání s premiérem Štrougalem. I přesto, že československá strana připomněla nutnost plnění platebních závazků, tak irácká strana požadovala větší počet tanků T-55, bojových vozidel pěchoty BVP-1, sanitních transportérů BVP AMBI, nákladních automobilů Tatra 815, vyprošťovacích vozidel Tatra AV-15 a dále velkorážní kanony, lehké zbraně a spojovací techniku. Dohoda byla ovšem ze zřejmých důvodů odložena.51 Přesto měl dovoz speciálu do Iráku nezastupitelný význam. Inkasem z obchodů se speciálem Československo získalo významné devizové prostředky na nákupy civilního zboží, jednak ze zmíněných zemí, jednak i ze zemí západních. A tak dodávky uskutečněné ze zásob ministerstva obrany znamenaly finanční a devizový přínos po celé národní hospodářství.52

3.3. Pomoc Československa při zajišťování iráckého vysokého vojenského školství Na dodávky československého speciálu navázala vědecko-technická pomoc, neboli také tzv. nehmotná pomoc ve speciální oblasti. Ta byla organizovaná jak školením vybraných iráckých expertů na vědeckých pracovištích v ČSSR, tak i vysíláním vybraných československých pedagogů do Iráku. V souvislosti s velkými dodávkami vojenské techniky z ČSSR a jiných zemí východního bloku, projevila irácká strana v letech 1970 až 1972 poprvé zájem o československou spolupráci při budování Military technical college v Bagdádu.

50

Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Irácko-íránská válka 1980-1988. Praha 2007, s. 250. Tamtéž, s. 257. 52 Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 232 – 233. 51

19

Při jednání však nebyla z československé strany vyvíjena patřičná iniciativa, „vzhledem ke značným závazkům k VTA Káhira (pozn. MTC Káhira).“53 Military technical college v Bagdádu byla svým posláním v podstatě shodná s MTC v Káhiře. MTC v Bagdádu byla založena dne 14. srpna 1973 jako vojenská technická vysoká škola, která měla vychovávat inženýry důstojníky k zajišťování pozic v armádě a i ve strojírenství. Měla být střediskem vojenského vědeckého výzkumu.54 Koncem roku 1975 se pak Ministerstvo obrany Irácké republiky opět obrátilo na československé orgány ve věci případné technické pomoci jejich vojenskému technickému školství.55 Předsednictvo československé vlády poté souhlasilo pouze s uzavřením protokolu o technické a vědecké spolupráci mezi Irákem a Československem a s dalšími případnými konzultacemi k vyjasnění všech otázek spolupráce při zajištění výuky na MTC v Bagdádu. Předsednictvo vlády dále uložilo ministerstvu zahraničního obchodu zahájit jednání s iráckou stranou na uzavření mezivládního protokolu a dalších příslušných smluvních dokumentů a ministerstvu národní obrany uložilo zjistit možnosti ČSLA, konkrétně VA AZ v Brně, k zabezpečení dané pomoci. To znamenalo, podle možností poslat na MTC Bagdád určitý počet našich expertů.56 Do této akce měla být přesto zapojena i další ministerstva, a to hlavně ministerstva všeobecného strojírenství, hutnictví a těžkého strojírenství, a další instituce jako např. Československá akademie věd (ČSAV), která měla zajistit odborníky, které by ministerstvo národní obrany nebylo schopné vyslat.57 Zájem irácké strany na vyslání československých učitelů na MTC Bagdád byl pak dále dokumentován dalším požadavkem v květnu 1976 prostřednictvím velvyslanectví Irácké republiky. Požadavek přišel zároveň i s přáním na přijetí několika iráckých studentů do dalšího odborného studia na akademii v Brně.58

53

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 54 Military Technical College Prospectus – CURRICULA. Bagdád 1982, s. 1-2. 55 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 56 Tamtéž. 57 Tamtéž. 58 Tamtéž.

20

Další konzultace proběhly přímo se šestičlennou iráckou delegací, která navštívila Československo v říjnu 1976. Během svého pobytu u nás byla irácká delegace seznámena s metodami výuky a vědecké práce na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně, kde současně navštívila i několik odborných pracovišť. Na závěr svého osmidenního pobytu podepsala irácká delegace se zástupci FMZO-HTS pracovní protokol, ve kterém byly přesně definovány požadavky irácké strany v otázce spolupráce v oblasti vysokého školství mezi MTC Bagdád a VA AZ v Brně.59 Jednalo se hlavně o již zmíněné vysílání československých učitelů na MTC v Bagdádu, zajišťování aspirantského studia iráckým posluchačům, poskytování stáží iráckým inženýrům, předávání zkušeností, učebních fondů a materiálů a zajišťování dodávek na vybavení laboratoří. Československo mělo svůj návrh protokolu o spolupráci irácké straně předložit do konce roku 1976. Protože „usnesení Předsednictva vlády ČSSR číslo 81 z 16. 3. 1972 o poskytování technické pomoci v souvislosti s vývozem speciální techniky do nesocialistických zemí“ zdůrazňovalo nutnost vyvíjet z československé strany iniciativu směřující k udržení pozic v tomto regionu, bylo žádoucí „tuto snahu podporovat pozitivním přístupem k řešení vznesených iráckých požadavků týkajících se spolupráce ve vojenském školství.“60 Zároveň s ohledem na postupné snižování československé účasti na MTC v Káhiře a následnému náhlému ukončení celé akce na podzim 1977, bylo možné ihned využít uvolněné kapacity pro potřeby zajištění akce v Iráku. Pro československou stranu bylo v tento okamžik velmi výhodné přijmout předloženou iráckou nabídku na výstavbu MTC v Bagdádu, a to s ohledem na československé zahraniční a obchodní zájmy a hlavně také z důvodů získání devizových prostředků.61 Irácký zájem právě o československé experty má zřejmě svůj původ v úspěšné akci celé řady československých expertů na Military technical college v Káhiře. Lze se domnívat, že tato „káhirská akce měla v arabském světě nebývalý

59

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 60 Tamtéž. 61 Tamtéž.

21

ohlas. Postavila kvalifikovanou vojenskou školu, která měla sice ještě co dohánět (pozn. do evropské úrovně), ale v těch jejich podmínkách to byla škola, která jim umožnila svébytný vojenský rozvoj.“62 Vzájemná spolupráce v oblasti vysokého vojenského školství mohla být do budoucna také velmi účelná jako předpoklad pro další československý vývoz vojenské techniky do Iráku. Irák pak také mohl, a postupem doby i začal, suplovat roli Egypta, kde vliv Československa a dalších zemí východního bloku v polovině sedmdesátých let z politických důvodů podstatně zeslábl.

3.4 Military technical college Bagdád Ve dnech 20. až 28. října 1976 došlo k jednání mezi iráckou stranou vedenou velitelem MTC brigadýrem Ismailem Sultan Jabirem a československou delegací zastupovanou zástupcem Omnipolu Ing. Chocholoušem. Během pobytu v Československu irácká strana konzultovala otázky v oblasti vojenského školství s náčelníkem VA AZ v Brně generálem Josefem Čepickým a jeho zástupci.63 Irácká delegace během jednání předložila Omnipolu požadavky na předávání zkušeností, učebních plánů a programů pro plánování učebního procesu na MTC Bagdád, dále také požadovala přímé vyslání jedenácti československých expertů na zajištění výuky vybraných předmětů na MTC Bagdád, u kterých požadovali minimálně roční pedagogickou praxi a schopnost přednášet a učit v anglickém jazyce. Samozřejmě během konzultací došlo k zásadnímu jednání ohledně částek, které měly být za naše učitele iráckou stranou vypláceny. Představy československé a irácké strany se dle záznamu tohoto protokolu značně lišily:

Specializace

Profesor (DrSc.)

Měsíční sazby

Měsíční sazby

požadované čs. stranou

požadované iráckou

(v dolarech)

stranou (v dolarech)

2 600

nebylo s ní počítáno

62

Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 31. 63

22

Docent, kandidát věd

2 340

1 370

Kandidát věd

2 210

1 250

Dipl. Ing.

1 950

nebylo s ní počítáno

1 690

1 000

Labor. Asistent (Dipl. Ing.)

Iráčané ve svém vyjádření uvedli, že v následujících čtyřech letech, počínaje rokem 1977 až 1978, nepočítají s profesory (DrSc.) a Dipl. Ing., proto se o těchto vědeckých hodnostech ani nejednalo. O zbylých jednání probíhalo, ale shody se zatím nenalezlo. Tento pracovní protokol byl uzavřen 28. října 1976 a měl sloužit jako návrh na přípravu budoucí smlouvy, která měla být představena asi do konce prosince 1976.64 Na základě dalších jednání iráckých a československých představitelů, na základě dřívějšího protokolu uzavřeného v říjnu 1976 a na základě usnesení předsednictva vlády ČSSR uzavřeli konečně 26. června 1978 zástupce Omnipolu Ing. Tomáš Mareček a zástupce Ministerstva obrany Irácké republiky generál Burhan Uddin M. Tawfik - Generální kontrakt 45610 o podmínkách činnosti čs. vysokoškolských učitelů na Vojenské technické akademii (MTC) v Bagdádu65. Podle této smlouvy, která jako první upravovala podmínky činnosti našich odborníků v Iráku, měla československá strana vyslat odborníky na zajištění výuky a vědecké přípravy na MTC v Bagdádu. Počty a specializace odborníků byly řešeny v příslušných dodatcích smlouvy, které byly pak následně uzavírány před každým školním rokem zvlášť a tvořily nedílnou součást kontraktu. Samotným předmětem činnosti našich pracovníků bylo zajištění výuky a vědecké přípravy, která pak probíhala, stejně jako na egyptské akci MTC v Káhiře, v anglickém jazyce. Vedoucí vědecké přípravy byli zodpovědní za odbornou úroveň

64

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 65 SA AČR Olomouc, VA AZ, Generální kontrakt č. 45610 o podmínkách činnosti československých vysokoškolských učitelů na MTC v Bagdádu, karton 426.

23

aspirantů, měli navrhovat rozsah experimentálních prací a vedli irácké aspiranty k systematické vědecké práci.66 Všichni pracovníci byli, opět stejně jako při akci MTC v Káhiře, podřízeni vedoucímu československých vysokoškolských odborníků na MTC v Bagdádu, který měl, dle zmíněného kontraktu, spolupracovat s velitelem MTC Bagdád.67 Českoslovenští vysokoškolští učitelé v Iráku požívali stejných práv jako všichni cizinci nediplomatického charakteru. Irácké ministerstvo obrany našim pracovníkům hradilo všechny místní přirážky, daně a některé cestovní náhrady. Dále mělo právo československého učitele odvolat, ale veškeré výdaje s tímto spojené (cesta domů a příjezd nového pracovníka) bylo dle dohody nuceno uhradit. Iráčané byli také povinni hradit cestovné na lince Praha-Bagdád, včetně cesty z domova na pracoviště, a ubytovací výdaje našim pracovníkům a jejich rodinám.68 Pracovní doba našich pracovníků byla dána na čtyřicet hodin týdně. Pracovníci, kteří byli kontrahováni na dobu delší než jeden rok, sebou mohli mít rodinu. Pracovníci měli nárok na placenou dovolenou, zároveň měli nárok pro sebe i pro své rodiny na bezplatnou zdravotní péči.69 Irácká strana byla našim pedagogům povinna zajistit kanceláře, učebny, dílny, veškerou potřebnou dokumentaci a materiál nutný k jejich činnosti. Veškeré případné problémy měl řešit vedoucí našich pracovníků. Platba za služby byla řešena v dolarech na účet Omnipolu v ČSOB. Tento Generální kontrakt vstoupil v platnost pro školní rok 1978 až 1979 a byl platný až do 31. srpna 1980.70 Kontrakt také samozřejmě stanovil i specializace pedagogů a konečně i jejich měsíční sazby. Byly nakonec prosazeny původní československé návrhy obsažené již v protokolu z října 1976. Ty byly následující:

Měsíční sazba v amerických

Specializace

dolarech

Profesor (Drsc.)

2600

66

SA AČR Olomouc, VA AZ, Generální kontrakt č. 45610 o podmínkách činnosti československých vysokoškolských učitelů na MTC v Bagdádu, karton 426. 67 Tamtéž. 68 Tamtéž. 69 Tamtéž. 70 Tamtéž.

24

Docent, kandidát věd (Csc.)

2340

Kandidát věd

2210

Dipl. Ing.

1950

Labor. Asistent (Dipl. Ing.)

1690

Irácká strana, jmenovitě zástupci MTC v Bagdádu, požadovala tyto počty učitelů pro následující specializaci. Dva učitele pro konstrukce, jednoho pro fyzikální metalurgii, jednoho pro výrobu, jednoho pro termodynamiku, jednoho pro elektrické stroje, jednoho pro teoretickou elektroniku, jednoho pro spojovací techniku, jednoho učitele pro radiolokační techniku, jednoho pro analytickou matematiku a jednoho pro numerické metody v matematice.71 Součástí každého generálního kontraktu byl i nezbytný dodatek na příslušný školní rok. Podle Dodatku č. 1 ke Generálnímu kontraktu 45610 z 26. června 197872 měla být platba za služby celkem 778 650 amerických dolarů. Školní rok začínal pokaždé 23. srpna a českoslovenští experti měli nejpozději do 6. září 1978 přiletět do Iráku. Dodatek byl podepsán současně s kontraktem 26. června 1978.73 Seznam konečných specializací byl sjednán takto: aplikovaná matematika (2 učitelé), vibrace (1), ovládání (1), teorie strojů (1), pevnost materiálů (1), elektrárny a IC motory (1), pohon (1), materiály (1), elektronika a materiály (3), spojení-radary (1), el. stroje (1), el. pole (1), el. obvody (1). Československý učitelský sbor měl začít učit na MTC v těchto specializacích od 6. září 1978 do 5. září 1980.74 Irácká strana po odborné stránce československé odborníky pozorně sledovala a výběr samotných pedagogů pro MTC byl složitý. Irácká strana s adepty na výjezd prováděla konzultace a během samotné akce pak byla iráckými náčelníky kateder jejich práce pečlivě sledována. Ti později také určovali jejich další působení na katedrách.75

71

SA AČR Olomouc, VA AZ, Generální kontrakt č. 45610 o podmínkách činnosti československých vysokoškolských učitelů na MTC v Bagdádu, karton 426. 72 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 427. 73 Tamtéž. 74 Tamtéž. 75 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009).

25

Pan prof. Dědek dodává: „Oni (pozn. Iráčané) v podstatě kromě výuky, tvrdé výuky, kterou si úžasným způsobem kontrolovali, tak požadovali i publikace…“ Tak se v podstatě později realizovala i zmíněná vědecká práce. Tamější iráčtí učitelé – vedoucí departementů, kteří chtěli mít profesuru, nutně potřebovali vlastní vědeckou literaturu. Někteří českoslovenští experti, včetně prof. Dědka, pak na těchto pracích participovali.76 Stejná kritéria, co platila pro československé pedagogy, platila i pro učitele irácké. Na MTC „nedovolili přednášet nikomu, aniž by měl elementární znalosti. A to elementární vzdělání bylo PhD. anebo vyšší – docent nebo profesor. To striktně dodržovali (pozn. Iráčané).“77 Jak již bylo zmíněno a i dojednáno ve vzájemných československo-iráckých dohodách o vědecko-technické spolupráci, nemělo Československo zajistit pouze výuku na MTC Bagdád, ale mělo také umožnit studium iráckých studentů - aspirantů přímo v Československu, konkrétně na ZF VA AZ v Brně, případně výjimečně na jiných vysokých školách a pracovištích. Během výše uvedeného říjnového jednání roku 1976 mezi velitelem MTC brigadýrem Ismailem Sultan Jabirem a československou delegací vedenou ředitelem Omnipolu Ing. Chocholoušem a velitelem VA AZ v Brně generálem Čepickým a jeho zástupci došlo také, v následujícím roce 1977, k uzavření Kontraktu 4561178, na základě kterého měla československá strana iráckým studentům, a to držitelům anglického titulu MSc., zajistit studium vědecké aspirantury na univerzitách a vědeckých institucích v Československu. Aspiranti, kteří následně splnili všechny podmínky zákonů a vědeckých nařízení, „obdrží vědecký titul kandidát věd – CSc. v příslušném oboru (tento titul je v Československu ekvivalentní anglickému titulu doktor filozofie ve strojírenství nebo jiných vědeckých odvětvích – PhD.).“ 79 Požadavky irácké strany byly na studium vědecké aspirantury v těchto oborech: bojová vozidla, motory vozidel, ruční zbraně, dělostřelecká technika a munice, draky letadel, letecké motory, rakety, paliva a pohonné hmoty raket, radiolokační technika, elektrická speciální výstroj letadel atd.80 76

Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 78 SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt č. 45611, karton 426. 79 Tamtéž. 80 Tamtéž. 77

26

Studium aspirantů v Československu bylo realizováno pod dozorem odborných školitelů, kteří spolu s aspiranty vypracovali studijní plán a vybrali téma disertační práce, které však muselo být schváleno MTC v Bagdádě. Doba aspirantského studia byla stanovena na tři roky. Československá strana, konkrétně ZF VA AZ v Brně, dále zajišťovala nezbytné studium českého jazyka, konzultace ve specializaci a přípravu na zkoušku v angličtině, praxi a potřebné exkurze, základní studijní pomůcky a nezbytnou lékařskou péči. Všechny výlohy týkající se dopravy aspirantů, jejich ubytování, stravování a další osobní výlohy byly starostí iráckých aspirantů. Platba byla opět vyplácena v amerických dolarech ve prospěch podniku zahraničního obchodu Omnipol na speciální účet zřízený u ČSOB. Aspiranti požívali na našem území stejných práv jako ostatní cizí občané nediplomatického charakteru a za určitých podmínek mohli přicestovat i se svými manželkami a dětmi.81 Další dohody byly uzavírány podnikem zahraničního obchodu Omnipol již v následujících letech. Šlo například o smlouvy – Kontrakt č. 4501082 v celkovém nákladu 61 920 amerických dolarů za dva aspiranty a Kontrakt č. 451383 s celkovým nákladem 33 350 amerických dolarů na jednoho aspiranta. Další výčet kontraktů týkajících se aspirantského studia v ČSSR a jejich obsahů a stanovených úkolů však překračuje rámec zaměření této práce. Celkem se však během let 1960 až 1994 na VA AZ v Brně v různých kurzech a oborech vystřídalo na tři sta dvacet osm iráckých studentů.84 První skupina československých expertů do Iráku přiletěla, v souladu s Generálním kontraktem č. 45610, po trase Praha – Curych – Ženeva - Bagdád naprosto v pořádku dne 4. září 1978.85 „Skupina přijela v prvním složení, ještě teda jako pracovní skupina, bez rodinných příslušníků.“86 Na letišti byli českoslovenští pracovníci očekáváni hlavními činiteli z MTC a zástupci československého obchodního oddělení při ZÚ. Experti byli zatím provizorně ubytováni v hotelu Asuán, a to vždy dva pracovníci na jednom pokoji.87 81

SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt č. 45611, karton 426. SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání a vrácení kontraktu č. 45010, karton 427. 83 SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt č. 4513 (kurz 390), karton 427. 84 Více k problematice zahraničních studentů na VA AZ: Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005. 85 SA AČR Olomouc, VA AZ, Hlášení o činnosti skupiny na VTA Bagdád, karton 427. 86 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 87 SA AČR Olomouc, VA AZ, Hlášení o činnosti skupiny na VTA Bagdád, karton 427. 82

27

Provizorní ubytování bylo nutné z toho důvodu, že Iráčané v této době ještě nebyli schopni poskytnout československých pracovníkům odpovídající a vybavené rodinné byty.88 Práce na koleji začala v souladu s Generálním kontraktem dne 6. září 1978. Pracovní doba byla dána asi od 8 hodin do 17 hodin. Iráčtí kadeti měli osm padesátiminutových vyučovacích jednotek denně.89 Před příchodem československých učitelů „byl co ročník to jedna třída. Když jsme tam přišli, tak ty třídy byly tři, proto těch učitelů potřebovali více. […] O něčem to svědčilo. Připravovali armádu na válku.“90 Kolej MTC byla tehdy umístěna v okrajové části Bagdádu. Její jádro tvořilo několik starších budov britského původu. Avšak byly přistavovány další objekty. Celý tzv. kemp netvořily jen budovy MTC, ale nacházelo se zde i vojenské letiště a byla zde kasárna vojenských útvarů, která neměla z MTC nic společného. Českoslovenští experti byli do kempu sváženi vojenskými automobily.91 Už 6. září byl vedoucí našich pracovníků, podplukovník Svatopluk Slavíček, přijat zástupcem MTC pro učební a vědeckou činnost, a poté hned velitelem MTC. Bylo

rozhodnuto,

že

zbývající

dva

pracovníci,

kteří

dosud

setrvávali

v Československu, musí přiletět nejpozději do začátku října, kdy začíná výuka prvních ročníků. Až 19. září byla skupina československých učitelů přijata oficiálně. Velitelem koleje bylo zdůrazněno, že českoslovenští pracovníci mají stejná práva a povinnosti jako ostatní iráčtí učitelé na MTC. Naši vysokoškolští učitelé začali působit na třech departementech92 – všeobecném, strojním a elektronickém.93 Ačkoli se jednalo o vojenskou školu, pod vojenským velením, kterou „zakládali sice vojáci,“ ale jednotlivé „departementy vedli civilní pracovníci. Zpravidla doktoři nebo PhD., kteří vystudovali Brightonu nebo Birminghamu.“94 Celkově byl výukový proces na koleji MTC reprezentován čtyřmi departementy. 88

Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). SA AČR Olomouc, VA AZ, Hlášení o činnosti skupiny na VTA Bagdád, karton 427. 90 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 91 Tamtéž. 92 Kolej byla rozdělená na departementy, ne na katedry v českém slova smyslu. Zcela volně by se dal termín departement přeložit jako oddělení. 93 SA AČR Olomouc, VA AZ, Hlášení o činnosti skupiny na VTA Bagdád, karton 427. 94 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 89

28

1) Všeobecný departement (General Department) zabezpečoval výuku vyučovacího jazyka – angličtiny, matematiky, fyziky, chemie a to vše v prvním ročníku studia. 95 2) Vojenský departement (Military Department) zabezpečoval vojenský výcvik posluchačů během studia a to v jednom teoretickém a v jednom praktickém předmětu. Nejednalo se však o výuku vojenských taktických předmětů. Výuku zcela zabezpečovali iráčtí vojáci. Jedině zde stál v čele departementu irácký důstojník.96 3) Strojní departement (Mechanical Department) zabezpečoval výuku strojních předmětů včetně předmětů leteckých. Na výuce se asi 40 procenty podíleli zahraniční experti, hlavně z Indie a Egypta.97 4) Elektronický departement (Elektrical and Elektronic Department) zabezpečoval výuku jednak obecných předmětů, od druhého ročníku včetně matematiky pro elektrotechnický obor, dále všechny elektrotechnické, elektronické, spojovací a radiolokační předměty. Zahraniční pracovníci tvořili asi 20 procent celkového učitelského sboru departementu. Za finální předměty bylo možné považovat spojovací systémy, radarové systémy a řídící a navigační systémy.98 Úkol československých učitelů se však od zdánlivě podobné akce v Egyptě, kdy docházelo k budování školy v podstatě od základů na základě vlastních učebních plánů a s použitím učebnic a literatury z VA AZ v Brně, značně lišil. V Iráku českoslovenští experti přišli na školu, která fungovala již od léta 1973 a svým způsobem byla již zaběhnutá. MTC v Bagdádu byla budována podle vzoru amerických vysokých škol a zároveň i studijní plány a obory byly dané, takže do nich již nikdo z nově přijatých pracovníků nemohl zasahovat.99 Každý československý učitel měl na starosti zajistit jeden předmět. Ke kterému měl i příslušnou laboratoř. Dále měli všichni učitelé na MTC v Bagdádu, včetně těch kontrahovaných z Československa, povinnost jednou až dvakrát za rok udělat přednášku pro učitelský sbor na koleji. Přednáška měla být jakýmsi

95

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva z pobytu na MTC Bagdád č. 18, karton 427. Tamtéž. 97 Tamtéž. 98 Tamtéž. 99 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 96

29

průvodcem v oboru, který přednášející vedl, a dále měla shrnout všechny moderní poznatky daného oboru.100 Mimo Iráčanů na škole působili čtyři Egypťané, kteří však na MTC Káhira nepůsobili a podle svých slov ani žádné československé pracovníky z tamější akce neznali.101 Postupem několika měsíců došlo k hladkému zapojení československých učitelů do vyučovacího procesu na MTC. Ovšem zanedlouho se objevilo několik problémů. Několik členů skupiny vyslovilo nespokojenost se stravou a hlavně s ubytováním, které bylo stále řešeno prozatímním ubytováním vždy dvojice pracovníků v bagdádském hotelu Asuán. Pro organizaci skupiny našich pracovníků byl, stejně jako na akci MTC v Káhiře, ustanoven Klub. Ke kontaktům s iráckou stranou na koleji zpráva uvádí: „Vztahy všech čs. odborníků s iráckými i egyptskými partnery jsou korektní a slušné. Pokud jde o velitele koleje, jeho styk s námi je minimální, veškeré rozhodování o otázkách odborných je v rukou vedoucích oddělení (pozn. departementů). Otázky mimovýukové jsou řešeny přes jeho pomocníka pro styk s cizinci.“102 S učiteli na MTC měla naše skupina skutečně pouze „zcela zřetelně kolegiální vztahy. Nic soukromého v tom nebylo, protože ty komunity (pozn. československá a irácká) byly tak rozdílné, že nenacházely společného jmenovatele, vyjma kolegiální spolupráce.“103 Kolegiální spolupráce se vyznačovala především „vzájemnou publikační činností nebo vzájemnou pomocí při provazování předmětů.“104 Většina československých expertů na MTC v Bagdádu byla vojáky, „což mělo své klady i zápory. Třeba když jsme jezdili po iráckých památkách – Babylon, Ninive, Mosul, Bejdži, tak nás tam všude bez problémů pouštěli, třeba i k hranicím Iránu a podobně. Vždycky s námi ale jel někdo z vojenské školy. Jakmile to byl voják, měl všude otevřené dveře…“ 105

100

Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). SA AČR Olomouc, VA AZ, Hlášení o činnosti skupiny na VTA Bagdád, karton 427. 102 SA AČR Olomouc, VA AZ, 2. zpráva vedoucího čs. expertů na MTC, karton 427. 103 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 104 Tamtéž. 105 Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). 101

30

Mimo světoznámých památek českoslovenští pracovníci navštívili i území, kam byl problém se běžně dostat. Irácká strana „nám zabezpečila třeba i vstup do vyloženě vojenských uzavřených oblastí, jako byla třeba kurdská oblast na severu Iráku.“106 Jako nevýhodu tohoto stavu lze uvést to, „že jsme byli sledováni víc než ostatní. Kontrola samozřejmě existovala, a to oboustranně“.107 Už podmínkou samotného výjezdu na akci do zahraničí „byl pohovor s pracovníky vojenské kontrarozvědky“. Jeden z pamětníků akce, pan Vosecký, vzpomíná: „Tito lidé (pozn. vojenská kontrarozvědka) poskytovali preventivní poučení, jak se chovat v rámci jejich požadavků a naprosto jasně vybízeli k tomu, aby když se objeví nějaké jevy, které by je mohly zajímat, tak aby se jim oznámily.“ Často se potom v Egyptě a Iráku stávalo, že tamní „služby měly tendenci se našich lidí ptát, pod záminkou nejrůznějších kontaktů, na věci vojenského charakteru“.108 Přestože byl ihned ustanoven Klub československých pracovníků, byl společenský život, na rozdíl od Káhiry, o hodně chudší. Bylo to dáno především tím, že irácká skupina byla o poznání méně početná, než předešlá skupina egyptská. Navíc skupina byla ubytována v poměrně odlehlé části Bagdádu, kde se nenacházel žádný sportovní klub, ani podobné zařízení. Přesto skupina podnikla několik výletů po tamějších mezopotamských památkách. Výlety po těchto starobylých památkách mohli jednotliví členové po ohlášení vykonávat i sami. „Navštívili jsme Uruk a další sumerská místa. To jsme si vzali dovolení a dostali jsme s sebou jednoho důstojníka jako doprovod.“ Cestování nahrával i fakt, že se po Iráku dalo docela dobře cestovat kvalitní a levnou autobusovou dopravou. Navíc kousek od bagdádského bydliště československé skupiny bylo umístěno i Irácké národní muzeum. Pro zájemce o tamější historii naprostý požitek.109 Materiální podmínky však byly, ve srovnání s Egyptem, o něco složitější. Některého druhu zboží bylo sice v jednu chvíli dostatek, ale následující dva měsíce třeba nemuselo být vůbec k sehnání.

106

Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). 108 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 109 Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). 107

31

Irácká strana byla s prací československé skupiny vysokoškolských učitelů celkem spokojena, proto i zástupce pro učební a vědeckou činnost na MTC dr. Abdallah sondoval u vedoucího našich expertů (VEX), zda by skupina byla ochotna na škole působit i déle než dva roky. To bylo ovšem zcela otázkou dalšího oficiálního jednání na nejvyšších místech.110 Studium na MTC v Bagdádu probíhalo v základním bakalářském stupni. Ten byl podle amerického vzoru čtyřletý a nebyl ukončen žádným diplomovým projektem, ale zkouškami jako každý běžný ročník. Student tímto studiem získal důkladný základ. Po té mohl zůstat, nejméně dva roky, na koleji jako asistent. Poté mohl studijně vycestovat do zahraničí. V tomto případě iráčtí studenti nejvíce volili studium ve Velké Británii.111 Každý člen skupiny přednášel jeden předmět, na který byl kontrahován. Kromě toho často i jeden až dva předměty další. Navíc v laboratořích na koleji se používaly speciální přístroje, které byly „vyrobeny a instalovány specializovanými firmami /většinou z Anglie/. Na laboratorní cvičení jsou k dispozici firemní návody. Pro každého z nás to znamená, že je třeba vynaložit dosti námahy a času ke zvládnutí návodů k laboratorní technice, která se ve většině případů u nás nepoužívá.“ Uvádí zpráva.112 „Vybavení bylo skutečně perfektní. Řekl bych lepší jak u nás. A odtamtud jsem si přinesl to, co jsem nevěděl…“113 Další zvláštností, se kterou českoslovenští experti na svých domovských pracovištích v Československu nesetkali, bylo to, že Iráčané na svoji školu „nakupovali celé laboratorní komplexy. Věci, které jsme my neznali. My jsme si svoje laboratoře vždy stavěli ručně, na koleně, podle okamžitých potřeb, možností a vlastních invencí. Laboratoř byla dílem pracovníka.“114 Kolej byla po materiální stránce vybavena opravdu výborně. Vyučující i studenti měli k dispozici ty nejlepší přístroje. V případě, že nebyly k dispozici, tak byly ihned dodány. Výuka také neprobíhala podle skript. Veškerá výuka probíhala podle celosvětově uznávané literatury. Nejvíce americké a anglické produkce. 110

SA AČR Olomouc, VA AZ, 3. zpráva za období od 20. 1. – 19. 3. 1979, karton 427. Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 112 SA AČR Olomouc, VA AZ, 3. zpráva za období od 20. 1. – 19. 3. 1979, karton 427. 113 Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). 114 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 111

32

V menší míře i ruské, ale vždy přeložené do angličtiny. Tuto literaturu vybírali vedoucí předmětů, nebo již byla daná z předešlé doby a vyučující se s ní museli co nejdříve seznámit. Jen posluchači ve svém bakalářském stupni studia museli nastudovat padesát až pětapadesát odborných publikací. Nutné je také podotknout, že veškerou tuto literaturu studenti získávali zdarma.115 Výuka občas probíhala i nezvyklým způsobem: „Takový styl tam byl potřeba – jako povykládat, nakreslit a pak promítnout na fóliích, a to si pak studenti opsali.“ To bylo nutné z důvodu, že někdy angličtina některých posluchačů nebyla zrovna nejlepší. Občas si studenti mezi sebou vypomáhali i arabštinou.116 Dále na MTC platilo pravidlo, že „počet praktických laboratorních a výpočtových cvičení se musel rovnat počtu hodin přednášek. Když jsem měl třeba devadesát hodin přednášek z termodynamiky, tak stejně bylo devadesát hodin laboratorních cvičení, což je obrovská spousta!“117 Na tomto místě je třeba zmínit, že Irák disponoval značnými finančními zdroji z těžby ropy. Velká část těchto zdrojů potom logicky směrovala právě do armády.118 „Armáda tam měla velice významné postavení. To bylo dáno tím, já bych si dovolil říct, tím diktátorským režimem toho Husajna, který samozřejmě potřeboval mít armádu, na kterou se mohl spolehnout. Proto jí zajišťoval různé výsady.“119 Pro úplnost lze uvést jednu zajímavost. V Iráku bylo „pravidlo, že když přišel voják kamkoli do obchodu nebo podobně a byla tam na něco fronta, tak ten voják měl právo všechny předběhnout.“120 Se zabezpečováním výuky na MTC Bagdád běžela souběžně akce, která školila irácké učitele z MTC přímo na VA AZ v Brně. Na základě usnesení předsednictva vlády ze dne 11. října 1979, „ve věci zajištění poskytování technické pomoci ve speciální oblasti nesocialistickým zemím“, bylo ministerstvu zahraničního obchodu a dalším složkám ČSLA, jmenovitě VA AZ v Brně, uloženo zabezpečit tříleté studium iráckých specialistů na VA AZ v Brně. Ročně se počítalo až

115

Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). 117 Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). 118 Tamtéž. 119 Tamtéž. 120 Tamtéž. 116

33

s patnácti studenty z MTC. Dále měli učitelé z VA AZ v Brně zabezpečit dokončení vysokoškolského studia iráckých specialistů - nositelů titulů Bsc. k získání titulu Ing.. VA AZ v Brně také zajišťovala studijní praxe učitelů z MTC Bagdád. ČSLA dle tohoto usnesení měla zabezpečit vysílání expertů pro budované výrobní závody a vysílání československých odborníků k zaškolení specialistů iráckých pozemních ozbrojených sil.121 Postupem doby začali o další spolupráci oficiálně jednat i vedoucí mechanického a elektronického departementu na MTC – dr. Faruk a dr. Fajik. Požadovali jednoho odborníka navíc, a to ve specializaci pružnost - pevnost a části strojů. Vedoucí československých pracovníků, pplk. Slavíček, požadoval služební dopravní vozidlo a dále, aby bylo zajištěno, opět po vzoru z akce MTC Káhira, místo administrativně - hospodářského a tlumočnického čs. pracovníka, protože skupina se neustále potýkala s různými administrativními těžkostmi. Mimo jiné vedoucí expertů pan Slavíček urgoval i ve věci výplat: „Informuji pracovníky MZO-HTS, že do dnešního dne (pozn. 13. leden 1980) příslušníci skupiny neobdrželi mzdu za měsíce LISTOPAD a PROSINEC 1979. Telegraficky jsem žádal o sjednání nápravy 27. 12. 1979 a podle sdělení s. Jelínka totéž udělal i on. Zpoždění výplat se opakuje již poněkolikáté. Prosím, aby bylo přijato takové opatření, aby se situace v budoucnu neopakovala.“122 Na jaře 1980 začaly probíhat speciální čtrnáctidenní kurzy přímo pro důstojníky vojsk, které převážně vedli naši pracovníci. Ve stejné době nastoupil nový velitel MTC brigadýr Faruk.123 Koleji vždy velel důstojník s hodností brigadýr. Brigadýr byl „takový první generál, tedy měl by to být spíš adekvát našeho plukovníka, a to z toho důvodu, že oni tam (pozn. v irácké armádě) některé šarže neměli“. 124 Ve dnech 3. až 11. září 1980 se uskutečnila krátkodobá služební cesta československých představitelů do Irácké republiky. Cesty se účastnili zástupci FMZO – HTS, zástupci FMNO. Jednání za VA AZ vedl plukovník doc. Ing. Miloš Štěpánek, CSc.. Delegace měla za úkol projednat a podepsat s iráckou stranou

121

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zabezpečení usnesení PV ČSSR č. 251/79, karton 438. SA AČR Olomouc, VA AZ, 2. zpráva vedoucího čs. odborníků ve šk. r. 1979/80, karton 427. 123 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání 3. zprávy ved. čs. odborníků na MTC Bagdád, karton 427. 124 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 122

34

mezivládní protokol o technické pomoci na léta 1980 až 1982, jehož uzavření bylo schváleno usnesením Předsednictva vlády ČSSR z 3. července 1980. Dalším úkolem bylo projednat konkrétní požadavky na technickou pomoc přímo s vedením MTC Bagdád. Také se samozřejmě projednávaly otázky vývozu speciální techniky a možné vzájemné spolupráce vojenského průmyslu.125 Vzájemný mezivládní protokol byl nakonec podepsán 6. září 1980 a prodloužil původní protokol podepsaný v Bagdádu 26. června 1978. Podpis nové dohody prodloužil pomoc, kterou Československo Iráku poskytovalo v oblasti vojenského školství, až do 31. srpna 1983. Dále byly na pořadu jednání otázky probíhajícího postgraduálního studia Iráčanů na VA AZ v Brně.126 Československá delegace se během návštěvy Bagdádu setkala se zástupci Ministerstva obrany Irácké republiky, se zástupci vojenského průmyslu a především i s vedením MTC Bagdád – velitelem koleje brigadýrem Farukem Huseinem Salmanem. Předmětem jednání byl návrh nového mezivládního protokolu.127 Delegace navštívila samozřejmě i československé učitele na MTC Bagdád, a to přímo ve vojenském ubytovacím prostoru v Bagdádu - Muthaně.128 Jednalo se o ubytovací prostor v samém centru Bagdádu. Českoslovenští pracovníci a jejich rodinní příslušníci zde bydleli v rodinných domcích. K dispozici měli např. i velký bazén. V areálu se nacházelo i soukromé letiště Saddáma Husajna.129 Domy pro experty a jejich rodiny měly podobu řadových jednopatrových rodinných domků. Jeden dům původně disponoval dvěma bytovými jednotkami – jedna byla v přízemí a druhá v patře. Pro potřeby československých občanů byly vždy tyto dvě bytové jednotky v domku spojeny, přičemž přízemí sloužilo rodině spíše k žití a v patře se spávalo.130 Z ubytovacího komplexu pak českoslovenští učitelé každý den o půl osmé odjížděli speciálním autobusem. Zpět se vraceli po třetí hodině odpoledne. Děti navštěvovaly českou školu, která byla součástí československého obchodního

125

SA AČR Olomouc, VA AZ, Dokumenty ze služební cesty v Iráku, karton 427. Tamtéž. 127 Tamtéž. 128 Tamtéž. 129 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 130 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 126

35

zastupitelství a ambasády. Škola byla vzdálena asi tři až čtyři kilometry od komplexu v Muthaně a děti se tam dostávaly zajištěnou dopravou.131 Českoslovenští pracovníci, při příležitosti návštěvy československých představitelů, delegaci oznámili problémy, se kterými se potýkali. Jednalo se především o dopravu dětí našich pracovníků a samotných expertů, která byla z irácké strany občas zanedbávána. Poté se jednalo o problému dovolených, zajištění dalších pracovníků a opět o problémech s dlouhým doručováním poštovních zásilek z domova.132 V souvislosti s uzavřením nového mezivládního protokolu byl, ve stejný den 6. září 1980, uzavřen i nový Generální kontrakt č. 45014133 „o podmínkách činnosti československých vysokoškolských učitelů na Vojenské technické akademii v Bagdádu.“134 Kontrakt byl uzavřený mezi Ministerstvem obrany Irácké republiky a československým podnikem zahraničního obchodu Omnipol. Tento kontrakt dále navazoval na obdobný Generální kontrakt č. 45610 z 26. června 1978. Počty a specializace požadovaných pracovníků byly opět uzavírány v dodatcích ke kontraktu, a to na každý školní rok zvlášť. Pracovní doba našich učitelů byla dána na čtyřicet hodin při pěti pracovních dnech v týdnu. Učitelé kontrahovaní na jeden rok, nebo na jedenáct měsíců ve dvou následujících semestrech, sebou mohli vzít, na náklady iráckého ministerstva obrany, své rodiny. Bylo sjednáno poskytování dopravy pro naše experty i jejich děti a také prvotřídní ubytování v kompletně vybavených bytech, opět na náklady irácké strany.135 Platby za služby našich odborníků byly placeny v amerických dolarech na speciální účet Omnipolu v Československé obchodní bance v Praze. Dohoda byla platná od školního roku 1980/1981 až do 31. srpna 1982. Podle kontraktu mělo být vysláno celkem šestnáct československých učitelů v různých specializacích. Celkem

131

Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). SA AČR Olomouc, VA AZ, Dokumenty ze služební cesty v Iráku, karton 427. 133 Tamtéž. 134 Tamtéž. 135 Tamtéž. 132

36

měly být platby za služby uvedené v tomto kontraktu ve výši 811 300 amerických dolarů.136 Kontrakt opět přesně vymezoval kvalifikace, měsíční sazby a učební úvazky za čs. učitele na MTC Bagdád. Ty byly sjednány následovně:

Měsíční sazba v amerických

Kvalifikace

dolarech Kandidát věd

nebylo s ní počítáno

Docent

2 100

Kvalifikace

Počet vyučovacích hodin týdně

Kandidát věd

12-18

Docent

10-15

Školní rok 1980 až 1981 začal na MTC 1. září 1980. Rok zahájilo mimo iráckých učitelů a třinácti československých expertů i šest Egypťanů, tři Indové a tři Pákistánci. Přesto počátek školního roku nebyl stejný jako předcházející.137 Dne 21. září 1980 vypukla, po předcházejícím latentním nepřátelství, otevřená válka138 mezi Irákem a sousedním Íránem a 23. září 1980 byl poprvé bombardován i Bagdád. Výuka na MTC se však kupodivu nezastavila, dokonce byla studijní doba rozšířena na plných šest dnů v týdnu. Při válečné situaci na koleji

136

SA AČR Olomouc, VA AZ, Dokumenty ze služební cesty v Iráku, karton 427. SA AČR Olomouc, VA AZ, MTC Bagdád 1980/1981 – 1. zpráva, karton 427. 138 Válka mezi Irákem a Iránem začala, po předchozím nepřátelství, které bylo dané historickými i náboženskými důvody, 21. září 1980 rychlým postupem iráckých jednotek na íránské území. Válka pak skončila příměřím až 20. srpna 1988. Na obou stranách si boje vyžádaly asi 900 000 mrtvých či raněných. 137

37

„hned druhý den války navštívil velitel MTC všechna pracoviště a za přítomnosti učitelů všech národností prohlásil, že Irák vede protiimperialistickou válku, zbraněmi ze SSSR a ČSSR a v tomto boji přes některá nedorozumění stojí Irák na společné platformě se socialistickými zeměmi v jednom protiimperialistickém zákopu“.139 To, že se „připravuje válka, jsme věděli. Například já jsem odeslal manželku a rodinu pryč ještě před zahájením války. Samozřejmě my (pozn. českoslovenští učitelé na MTC) jsme tam museli zůstat a ani mě nenapadlo odjíždět, protože prostě se od nás čekalo, že to tam přežijeme.“140 Nálada iráckých posluchačů však byla v prvních dnech války přehnaně optimistická, z důvodů neúspěchů na frontě však začala rychle upadat. S tím se i otupil zájem vedení o chod školy. Manželky a děti československých učitelů byly z důvodu zahájení konfliktu během krátké doby přepraveny do ČSSR. V listopadu se situace začala uklidňovat. Ačkoli byly skoro každý den vyhlašovány letecké poplachy, Bagdád ani jednou bombardován nebyl. Přesto byly štábem našeho ZÚ předány skupině československých učitelů na MTC dvě terénní vozidla, kdyby přece jen došlo ke zhoršení situace a byl by nutný jejich rychlý přesun.141 V souvislosti s novou situací také hrozila komplikace s personálním zabezpečením celé akce. „Upozorňuji na možné komplikace v kádrovém zabezpečení příštího školního roku. Vzhledem k tomu, že polovina čs. odborníků má děti školou povinné a v otázce dopravy nedošlo k žádnému zlepšení, dále pak v souvislosti s válečnou situací nebo jejím dozníváním a navíc nižšími platy u nových odborníků, které se pohybují na úrovni diet 3. /tj. nejnižší/ třídy, může dojít k určitým komplikacím při kádrovém zabezpečení akce.“ Tento stav je popsán ve zprávě z 5. února 1981.142 O počáteční fázi konfliktu se podrobně zmiňuje i zpráva z listopadu 1980, od vedoucího našich pracovníků, plukovníka Slavíčka. Podle této zprávy „bylo v prvních dnech války (pozn. 29. až 30. září 1980) nasazení íránských letadel bombardující Bagdád a jiná místa v Iráku největší. V Bagdádu bylo tehdy denně tři

139

SA AČR Olomouc, VA AZ, MTC Bagdád 1980/1981 – 1. zpráva, karton 427. Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). 141 SA AČR Olomouc, VA AZ, MTC Bagdád 1980/1981 – 1. zpráva, karton 427. 142 Tamtéž. 140

38

až pět a někdy i více leteckých poplachů, z toho jeden až tři se skutečným bombardováním.“ Zpočátku íránská letadla útočila z výšky i jeden kilometr, a proto „asi byly poměrně snadným cílem PVO“. V této době také byly irácké úspěchy při sestřelování nepřátelských letadel největší. Později se íránská taktika změnila a útoky probíhaly dvěma až třemi stroji při podzvukové rychlosti z výšek 50 až 200 metrů. Letadla F-4 byla poměrně dobře zřetelná svým typicky špičatým nosem mírně skloněným k zemi a lomenými křídly. Letouny útočily na zcela konkrétní cíle ve městě, „jako např. rafinérie, letiště, sklady pohonných hmot, středisko jaderného výzkumu a podobně.“ Jejich přesnost však nebyla nejlepší. Stíhačky byly vybaveny větším počtem menších bomb – 50 až 100 kg, výjimečně bombami nad 500 kg. Noční nálety byly, zřejmě z důvodu nekvalifikovaných pilotů, výjimečné. Letadla F15 nebyla na obloze nad Bagdádem skoro vidět. Za celou dobu boje také nebylo vidět jediný souboj mezi iráckými a íránskými letadly. Důvodem podle vedoucího československých pracovníků „byla pravděpodobně nedobrá koordinace mezi pozemními a vzdušnými druhy vojsk“.143 Iráčané během konfliktu využívali automobily sovětské (Zil, Gaz), západoněmecké i východoněmecké (Mercedes, Faun), československé (Tatra) a švédské provenience (Scania). Tanky a obrněná auta byly sovětského a československého původu (T-55, T-72, BVP, TOPAS).144 Ve vojenském kempu, jehož součásti byla i MTC, bylo v tyto dny vidět velký pohyb tankové techniky. Technika byla speciálními tahači odvážena na frontu a v kempu neustále doplňována tak, že počet bojové techniky v kempu byl stále udržován na stejném počtu. Vedoucí expertů odhadoval počet tanků T-55 a T-72 v kempu na zhruba 300 kusů. V prostoru kempu bylo i místo, kam se dovážela poškozená technika, irácká i iránská. Z iráckých to byly převážně obrněné transportéry typu TOPAS.145 Iráčtí učitelé i posluchači se o československé a sovětské technice vyjadřovali celkem pochvalně, avšak „dodávají, že jen díky zručnosti a udatnosti jejich bojovníků“. Od posluchačů bylo slyšet názor, že BVP „je málo tuhý, že se jeho korba při zásahu deformuje, což vede ke zablokování dveří, takže osádka v něm 143

SA AČR Olomouc, VA AZ, MTC Bagdád 1980/1981 – 1. zpráva, karton 427. Tamtéž. 145 Tamtéž. 144

39

zůstane uvězněná. Poukazují také na těžké podmínky v sovětských tancích, hlavně proto, že nemají klimatizaci prostoru osádky, což údajně americké tanky mají.“ Tanky a obrněná vozidla byly hlavní iráckou zbraní, ale naprosto nevyužitou, protože nutná součinnost s letectvem byla prakticky nulová.146 Íránci naproti tomu disponovali především technikou amerického a britského původu. Sortiment tanků, obrněných transportérů a samohybných děl byl u nich značně rozmanitý. Šlo především o stroje typu Patton, M42, M60 A1, AM 113, Scorpion, Chieftain. Americké tanky se vyznačovaly silným pancéřováním, velkou hmotností a výškou.147 V únoru 1981 se situace, alespoň jevově v Bagdádu, kde působila československá

skupina,

značně

uklidnila.

Bombardování

naprosto

ustalo

a zásobování bylo celkem plynulé. Přesto trvající válečná situace nepůsobila na členy skupiny dobře. Špatně na pracovníky působilo i zdlouhavé doručování poštovních zásilek. „U příslušníků skupiny se projevuje roztrpčení ze zdlouhavého doručování pošty do Bagdádu i do ČSSR. Dochází až k šesti týdennímu a někdy i delšímu nedoručení pošty domů i zde. Prosím, je-li možno tuto lhůtu zkrátit, je potřeba to udělat, neboť se tím zbytečně víří hladina veřejného mínění.“148 V souvislosti se střídáním pracovníků a zajištěním další hladké výuky na MTC Bagdád ve školním roce 1980 až 1981 zažádala Hlavní technická správa FMZO o zahájení výběru učitelů za účelem doplnění a výměny všech míst uvedených v Generálním kontraktu č. 45014 z 6. září 1980.149 Hlavní část střídajících učitelů (devět mužů a dvě ženy) pak přiletěla do Bagdádu 30. srpna 1980. Došlo však k chybě v komunikaci. Na letišti je proto nikdo nečekal a ani českoslovenští pracovníci na MTC o jejich příletu nebyli informování. S velitelem koleje i s vedoucími departementů se však povedlo ihned dohodnout střídání

odborníků.

Dále se opět

vyskytly problémy s výplatami

našich

pracovníků.150 V prosinci 1981 měl náš vedoucí pracovníků, plk. Slavíček rozhovor s velitelem koleje brigadýrem Farukem. Velitel MTC, který v této době získal 146

SA AČR Olomouc, VA AZ, MTC Bagdád 1980/1981 – 1. zpráva, karton 427. Tamtéž. 148 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání 2. zprávy za školní rok 1980/81, karton 427. 149 Tamtéž. 150 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva č. 1MTC Bagdád, karton 427. 147

40

možnost dálkově studovat v ČSSR, se při této příležitosti vyjádřil pozitivně o práci našich odborníků a žádal plk. Slavíčka, aby o tomto faktu byla informována československá strana. Dále rozvíjel plány dalšího možného rozvoje koleje MTC. Ten byl dobře rozběhnut. Následující rok měla naběhnout letecká strojní specializace, a to ve vyšším studiu Diploma a MSc. – specializace spalovacích motorů. Dále se plánovalo rozvíjení aplikovaného operačního výzkumu, jehož byl velitel, velkým milovníkem. Brigadýr Faruk sdělil našemu vedoucímu, že v souladu se zněním protokolu, určitě požádají československé orgány o prodloužení kontraktu na příští roky, a to nejméně ve stejném počtu odborníků jako minule.151 Vedoucí našich expertů požadoval, aby skupina zůstala ve stejném složení, protože na MTC existovala těžká konkurence od učitelů různých národností – Iráčanů, Egypťanů, Indů a Pákistánců. Proto chtěl také udržet skupinu, v níž mělo hodně členů zkušenosti, včetně jeho samotného, z předcházející akce na MTC v Káhiře.152 Výuka na MTC Bagdád byla v létě 1982 uzavřena závěrečnými písemnými zkouškami posluchačů. Zkoušky probíhaly dvakrát ročně vždy písemnou formou a byly, stejně jako na MTC v Káhiře, tajné. Jméno bylo přelepeno a odtajnilo se až po obodování testu. Pro další postup bylo potřeba minimálně padesáti bodů ze sta. Mimo pravidelné zkoušky, které byly ohlášené, mohl vyučující zadat tzv. „quiz“.153 Tento způsob bodování a vlastně „i způsob vzdělání převzali (pozn. Iráčané) od Angličanů. Bodování měli již od základní školy […] náboženství bylo hodnoceno šesti body (pozn. z celkového počtu sta bodů).“154 Zkoušky ovšem ne vždy probíhaly bez problémů. Pan prof. Dědek vzpomíná: „Mně se jednou stalo, že jeden student mi jasně řekl, že ho nesmím vyhodit.“ Tento posluchač patřil mezi vyloženě problémové a vyučující se ho více či méně báli. Písemné testy však byly anonymní, tak to ten student „zašvindloval tak, že přede mnou jasně udělal barevnou čáru přes tu písemku, že jsem věděl, která je jeho“. A ačkoli se ho předtím nikdo neodvážil vyhodit, tak „já jsem ho vyhodil“.155

151

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání zprávy č. 2 za školní rok 1981/82, karton 427. Tamtéž. 153 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 154 Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). 155 Tamtéž. 152

41

Celá věc pak měla dohru. „Když jsme se vraceli zpátky z práce do Muthany, do hotelu, tak on tam na mě čekal.“ To bylo v době právě probíhajícího konfliktu s Iránem, a za každý prohřešek v armádě mohlo hrozit i odeslání na frontu. Student tam však stále čekal, asi „dvě hodiny, a to nesměl, protože to bylo prezidentovo letiště“. Zanedlouho ho však zadržela policie a „řekl bych, že na tu frontu šel“.156 Jak již bylo zmíněno, z hlediska výuky byly Iráčané s naší prací velice spokojeni. K otázce dalších perspektiv existence československých odborníků na MTC vedoucí sděloval, že na rozdíl od původního iráckého zájmu o nejméně dvanáct odborníků, však irácká strana oficiálně požadovala odborníků pouze deset. Z toho šest pro strojní departement a čtyři pro elektronický departement. Všeobecný departement, kde původně dva naši učitelé působili, nyní tyto učitele nepožadoval. Při rozhovoru plk. Slavíčka s vedoucím elektronického departementu dr. Fajikem bylo oznámeno, že důvodem snížení počtu československých pracovníků byl příchod nových iráckých pedagogů vyškolených v zahraničí.157 Dokument, který dál podstatně upravoval činnost československých odborníků, byl Generální kontrakt č. 82215158, který byl uzavřen představiteli Ministerstva obrany Irácké republiky a zástupci FMZO – HTS dne 13. srpna 1982. Role našich učitelů se měla v budoucnu čím dál tím více zaměřovat na vedení postgraduálního studia a výzkumné práce. MTC proto svůj zájem o nové učitele neztratila a dále se zaměřila na starší a zkušenější odborníky.159 Všichni českoslovenští odborníci byli sdružení v Klubu. Tento Klub měl pro naše pracovníky organizovat ideovou výchovu, kulturní a sportovní akce, vycházky a výlety. Pořádaly se besedy, bylo zajištěno promítání československých filmů. Jen na přelomu let 1981 až 1982 bylo promítáno třicet dva filmů pro dospělé a dvacet osm filmů pro děti. Docházelo k exkurzím po iráckých památkách. Klub dále zajišťoval tehdy nezbytně nutné politické školení. Činnost klubu byla dost limitována válečnou situací v Iráku. Klub při ZÚ vydával i svoji tiskovinu – časopis Irák.160 Na přelomu let 1982 až 1983 byla situace v Iráku a na koleji dle vedoucího československých pracovníků plk. Slavíčka „poznamenaná v rozhodující míře 156

Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání zprávy č. 2 za školní rok 1981/82, karton 427. 158 SA AČR Olomouc, VA AZ, Doplněk č. 2 kontraktu č. 82215, karton 437. 159 SA AČR Olomouc, VA AZ, 3. zpráva za šk. Rok1981/82, karton 427. 160 Tamtéž. 157

42

realitou, že Irák vede již třetí rok válku“. Posluchačů přesto, nebo právě proto každý rok přibývalo. Ve školním roce 1982 až 1983 bylo ve třech departementech celkem dvacet devět tříd, každá měla v průměru asi třicet studentů.161 I přes výjimečný stav, který v dané době v Iráku panoval, je nutné zmínit, že Bagdád byl vcelku bezpečným městem. Nikdy se třeba nestalo, že by byl nějaký člen československé skupiny i při nočních procházkách městem okraden či dokonce někým napaden.162 „Saddám měl ve městě (pozn. Bagdád) ohromnou kázeň. To bylo organizované velkoměsto, tam všechno fungovalo,“ dodává pan Vosecký.163 Saddám se v Bagdádu těšil veliké vážnosti a úctě. Pan prof. Dědek pro zajímavost dodal: „Tam kdyby vám spadly noviny na zem, tak první Iráčan pro to hned skočil a nenápadně to nesl pryč, prostě to nesmělo spadnout na zem. On byl každý den na první stránce novin.“164 Během studia na MTC v Bagdádu nebyly žádné hromadné přednášky. Přednášelo se vždy pro třídy mající uvedených třicet až pětatřicet studentů. Přednášky byly samozřejmě vedeny v anglickém jazyce a pro studenty byly vždy povinné.165 Ve zmíněném školním roce bylo otevřeno celkem jedenáct tříd prvních ročníků. S rostoucím počtem studentů musel nutně růst i počet pedagogů. Na MTC v té době vyučovali učitelé celkem pěti národností – Iráčané, Indové, Pákistánci, Egypťané a v neposlední řadě i českoslovenští pracovníci. Tabulka ukazuje počty učitelů na strojním departmentu:166

Indové a

Češi a

Pákistánci

Slováci

3

0

6

15

2

7

6

36

Školní rok

Iráčané

Egypťané

1978/1979

6

1982/1983

21

161

celkem

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. odborníka na MTC Bagdád č. 14, karton 427. Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 163 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 164 Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2008). 165 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 166 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. odborníka na MTC Bagdád č. 14, karton 427. 162

43

Velký nárůst iráckých učitelů byl dán především tím, že do armády byli povolávaní mladí učitelé z civilních iráckých univerzit, a jednak také tím, že se ze zahraničí (Francie, Velká Británie, ČSSR, SSSR) vraceli studenti z vědecké přípravy. S nárůstem počtu studentů i učitelů se postupně měnilo i zaměření univerzity.167 Před válkou byla inženýrská příprava na MTC v podstatě shodná se zaměřením na civilních iráckých technických univerzitách. V té době si však velení uvědomilo, že MTC je vojenská škola, proto se začali plánovat a realizovat činnosti, o které měla armáda ve válečném stavu ohromný zájem. Šlo především o dvouletou postgraduální přípravu s cílem získat titul MSc. v oborech vojenských motorů a operačního výzkumu. Na roky 1983 až 1984 byl schválen plán letecké strojní specializace. 168 Na MTC v této době působilo devět československých pracovníků, z nichž šest pracovalo na strojním departementu a tři na elektronickém departementu. Irácká strana se nyní zaměřovala především na postgraduální studium. Projekty musely mít výlučně vojenské zaměření. Důležité bylo další působení čs. skupiny, protože „iráčtí učitelé jsou již v současné době v podstatě schopní vést výuku v základním stupni. Pro postgraduální studium jsou teoreticky slušně připravení, avšak chybí jim zkušenosti z experimentální práce a hlavně nemají dostatek orientace při výběru témat z vědeckovýzkumné práce. Na tuto činnost zejména si bude irácká strana kontrahovat pracovníky ze zahraničí.“ Proto plk. Slavíček věřil, že bude skupina na škole ještě nějaký čas působit.169 Výuka posluchačů, i v postgraduálním studiu, byla vedena především podle učebnic, které byly v anglickém jazyce vydávány v USA, Velké Británii, SSSR a výjimečně i jinde. Na většinu předmětů učebnice existovaly. Byly však i speciální předměty, u nichž se předpokládalo, že vydání učebnice bude provedeno přímo kontrahovaným pracovníkem.170 Dne 8. května 1983 upřesnil velitel koleje brigadýr Faruk svůj požadavek na zajištění akce československými učiteli takto: pro všeobecný departement žádal dva

167

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. odborníka na MTC Bagdád č. 14, karton 427. Tamtéž. 169 Tamtéž. 170 Tamtéž. 168

44

učitele, pro strojní departement byli požadování celkem tři učitelé a pro elektronický departement učitelé dva. 171 Dále byl vedoucí plk. Slavíček velitelem koleje Farukem požádán, aby informoval náčelníka VA AZ v Brně o skutečnosti, že v srpnu 1983 navštíví delegace MTC ČSSR, kde v souladu s příslušným generálním kontraktem provede pohovor s novými pracovníky. Dále by, při této příležitosti, tato delegace formou konzultace ráda probrala otázky vědecké spolupráce mezi MTC v Bagdádu a VA AZ v Brně.172 Situace československé skupiny na koleji MTC byla celkem příznivá, až na potíže zaviněné s největší pravděpodobností válečným stavem. „Pravidelně 2x týdně dochází z ČSSR námi objednaný tisk. Žel dopisy z ČSSR nepřijdou třeba za celý měsíc. V maloobchodní irácké síti se těžko shánějí některé běžné potraviny jako např. mouka, cukr, vejce, brambory, cibule aj.,“ dodává ve zprávě vedoucí pracovník československé skupiny.173 Na podzim 1983 požádali Iráčané, oficiální i neoficiální cestou, o rozšíření skupiny čs. odborníků. Tento svůj požadavek však Iráčané zanedlouho opět značně zredukovali. Skutečnost byla nakonec taková, že své požadavky zkrátili na dva specialisty v oboru spojení. Navíc doposud nebyl podepsán doplněk ke kontraktu, aby tito dva pracovníci mohli opravdu do Iráku přicestovat.174 Podle vedoucího našich pracovníků, plk. Slavíčka, byl nízký počet pracovníků dán z důvodu naprostého nedostatku valut. „Zatímco za čs. učitele musí Iráčané zaplatit vše v US dolarech, pak ostatní cizí učitelé berou plat v iráckých dinárech a jen jeho část je jim bankou převáděna na tvrdou valutu, přičemž plat za Egypťana je asi ¾ a za Inda ½ vzhledem k platu za čs. učitele.“175 Navíc na škole začal působit čím dál tím větší počet iráckých důstojníků vyškolených v zahraničí, především ve Velké Británii, Francii, SSSR, Československu a dokonce i v Japonsku. Je to logické, že ve světle těchto skutečností

171

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. čs. odborníků na MTC Bagdád č. 16, karton 427. Tamtéž. 173 Tamtéž. 174 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. čs. odb. na MTC Bagdád za zimní semestr šk. roku 1983/84, karton 427. 175 Tamtéž. 172

45

Iráčané své požadavky na nové odborníky z Československa značně redukovali, ačkoli byli s jejich prací spokojeni.176 Další vyhlídky existence skupiny čs. odborníků na MTC mohly být dány výsledkem jednání čs. delegace HTS – FMZO na MTC v Bagdádu v listopadu 1983. Jednání se účastnil generální ředitel HTS Ing. Mareček a za iráckou stranu jednání vedl náměstek náčelníka generálního štábu generál Omar Janeb. Jednání se účastnil i velitel koleje MTC, který „vysoce pozitivně ocenil práci skupiny čs. učitelů a to jak v pedagogickém procesu, tak i odbornou úroveň čs. učitelů a z ní plynoucí výsledky ve vědeckovýzkumné činnosti“.177 Pokud šlo o otázky dalšího fungování skupiny čs. pracovníků, byla jeho slova již méně určitá. Začal mluvit pouze o zajištění jednoho školního roku, ačkoli předchozí kontrakty byly vždy uzavírány na roky dva. Navíc požadoval menší počet pracovníků, a to pouze v oborech, které si irácká strana nemohla sama pokrýt.178 Z neoficiálních zpráv, hlavně od důstojníků v postgraduálním studiu, se vedoucí našich pracovníků dověděl, že od příštího roku by na MTC neměli snad již žádní cizinci působit. Vedoucí se přesto domníval, že Iráčané cizince (hlavně čs. pracovníky) budou potřebovat. Vše ale dále záviselo „na vývoji situace v Iráku /průběh a výsledky války/ a hlavně na finančních možnostech je zaplatit“.179 Vlivem těchto okolností však bylo jasné, že pokud bude kontrakt přece jen obnoven, bude se týkat jen malého počtu našich pracovníků, a to pravděpodobně pouze pro spojovací postgraduální studium.180 Československou skupinu dále stále trápilo špatné zásobování. „Stále citelnější nedostatek základních potravin se snažíme řešit kolektivní svépomocí, zejména přes zásobovací komisi v našem klubu. Skutečností však je, že čím dál více je možno dostat potraviny jen ve speciálním obchodě pro cizince, kde se prodává jen za US dolary. V současné situaci skupina nemá možnost je žádným způsobem sehnat, ani od irácké banky ani přes čs. obchodní oddělení. V budoucnosti bude nezbytné,

176

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. čs. odb. na MTC Bagdád za zimní semestr šk. roku 1983/84, karton 427. 177 Tamtéž. 178 Tamtéž. 179 Tamtéž. 180 Tamtéž.

46

pokud skupina bude pokračovat i v příštím šk. roce, věnovat této otázce pozornost ze strany čs. orgánů a řešit ji.“ Dodává k situaci část zprávy vedoucího pracovníka.181 Československá skupina začala postupně akci MTC v Bagdádu opouštět. Důvodem bylo i pravidlo, že cizinci mohli na území Iráku pobývat nejdéle dva roky. Poté mohli požádat o irácké občanství. Tato lhůta byla některým československým pracovníkům prodloužena až třikrát. Po této době již prodlužována nebyla.182 Všichni českoslovenští pracovníci působící na elektronickém a strojním departementu, včetně vedoucího československých expertů pana plk. Slavíčka, ukončila svoji činnost a odletěla do Československa v létě 1984. Československá účast na MTC v Bagdádu však ještě zcela neskončila.183 Podle Doplňku č. 2 ke generálnímu kontraktu č. 82215 se československé ministerstvo zahraničního obchodu v srpnu 1984 zavázalo, že „vyšle do republiky Irák profesory a učitele k vedení výuky ve školním roce 1984–1985 s výjimkou těch, kteří ukončili pětiletý pobyt v republice Iráku“.184 V tomto případě Iráčané požadovali pouze dva pracovníky pro elektronický departement. Jednalo se o pana doc. Ing. Andreje Lúče, CSc. se specializací spojovací systémy a pana doc. Ing. Bedřicha Kuchtíčka, CSc. se specializací elektrické stroje.185 Průměrná měsíční sazba na jednoho učitele byla 2 100 amerických dolarů a celková částka za poskytnuté služby byla vykalkulována na 51 450 amerických dolarů.186 Doc. Lúč měl na MTC v Bagdádu působit od 11. srpna 1984 do 11. srpna 1985. Pan doc. Kuchtíček nakonec odmítl z rodinných důvodů na akci vyjet, a tak se celá původní československá skupina zredukovala pouze na jednoho experta. Po srpnu 1985 již na MTC v Bagdádu žádný československý pedagog nepůsobil.187

181

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva ved. čs. odb. na MTC Bagdád za zimní semestr šk. roku 1983/84, karton 427. 182 Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). 183 Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). 184 SA AČR Olomouc, VA AZ, Doplněk č. 2 kontraktu č. 82215, karton 437. 185 Tamtéž. 186 Tamtéž. 187 Tamtéž.

47

Během roku 1985 MTC v Bagdádu stále zajišťovala výuku především „základního vysokoškolského studia na úrovni bakalář.“ Jednalo se „o čtyřleté studium v oborech strojní, elektrotechnický a v malém počtu stavební.“188 Poté zajišťovala nástavbové studium na úrovni magistra (MSc.) Jednalo se o „dvouleté studium vybraných důstojníků od útvarů. Na rozdíl od základního studia jsou v tomto studiu přednášené jen vybrané kapitoly úzké specializace.“ Výuka v nástavbovém studiu byla dost náročná, zvlášť veliký důraz se kladl na vedení projektu.189 V polovině osmdesátých let byly ještě řešeny otázky další případné vědecké spolupráce. Tuto spolupráci mezi MTC Bagdád a VA AZ v Brně řešil dokument podepsaný 30. listopadu 1984 při jednáních s iráckou delegací, kterou vedl velitel MTC Bagdád brigadýr Faruk L. Salman. 190 Při vzájemném jednání vyvstaly požadavky, které bylo dle stanoviska vedení VA AZ v Brně možno částečně realizovat až na přelomu let 1985 a 1986, a to následovně: požadavek irácké strany na vyslání dvou až tří odborníků na opevněné objekty nebylo možno realizovat vůbec, protože na „VA AZ v tomto oboru jsou pouze dva učitelé, kteří jsou plně vytíženi výukou našich i zahraničních posluchačů“. Požadavek na vyslání čtyř učitelů specializace letecké a strojní „je možno realizovat mimo jednoho učitele na výuku aeroelasticita…“.191 Požadované postgraduální studium v oborech opevněné stavby a letecký strojní a elektrotechnický však bylo možno, jako jediný požadavek, plně a bez problémů realizovat.192

188

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zpráva z pobytu na MTC Bagdád č. 18, karton 427. Tamtéž. 190 SA AČR Olomouc, VA AZ, Spolupráce s MTC Bagdád – stanovisko VA AZ, karton 437. 191 Tamtéž. 192 Tamtéž. 189

48

4. Sýrie 4.1. Vzájemné československo - syrské vztahy Diplomatické styky se Sýrií byly předznamenány v polovině dvacátých let minulého století zřízením československého honorárního konzulátu v této zemi. Jeho hlavním úkolem v této době byla hlavně podpora vzájemných obchodních styků. Již v této sobě Sýrie patřila, ještě jako mandátní území, k poměrně významným odběratelům československého zboží v oblasti Blízkého východu.193 Sýrii pak v rámci francouzského mandátu uznala v roce 1942 československá exilová vláda. Plné diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly navázány po druhé světové válce v únoru 1947 po nabytí plné politické nezávislosti Sýrie.194 Vztahy přerušené válkou tak byly velmi rychle obnoveny a první vývozy do Sýrie se uskutečnily nedlouho po skončení války. V roce 1948 dosáhl obrat československo - syrského zahraničního obchodu částky 39, 5 mil. Kčs.195 Přetrvávající vliv Francie a Velké Británie a střídající se vojenské diktatury však ještě několik let nemohly vytvořit příznivé ovzduší pro plný rozvoj vzájemných styků. Změna nastala po nástupu nového, pro tehdejší Československo přijatelného, režimu, když v únoru 1954 došlo ke svržení prozápadního vojenského režimu a k pomalé orientaci na Sovětský svaz.196 V březnu 1955 zahájilo v Damašku činnost československé velvyslanectví. V létě stejného roku navštívila Československo i syrská parlamentní delegace vedená syrským místopředsedou Rafikem Bašurem. V letech 1955 až 1957 došlo k vyvrcholení vzájemných politických styků. V prosinci 1957 navštívila Prahu syrská delegace vedená místopředsedou vlády a současně i ministrem národní obrany Chálidem Al-Azmem.197

193

Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975, s. 197. Tamtéž, s. 197. 195 Tamtéž, s. 197. 196 Tamtéž, s. 197. 197 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 225. 194

49

Změna v diplomatickém zastoupení nastala po spojení Sýrie s Egyptem do Spojené arabské republiky (SAR) v roce 1958. Československé velvyslanectví bylo zrušeno a 22. února byl v Damašku zřízen generální konzulát.198 Když pak Sýrie199 obnovila v roce 1961 svoji samostatnost, navázalo s ní Československo opět diplomatické styky na úrovni velvyslanectví. Ve stejné době pak zahájila činnost velvyslanectví obou států, a to v Damašku i v Praze.200 V září 1962 se stal premiérem Chálím Al-Azm, který patřil mezi největší příznivce spolupráce se Sovětským svazem a jeho satelity. Krátce na to byl však svržen baasistickým režimem. Tím došlo k ochlazení vzájemných vztahů.201 Ke zlepšení vztahů začalo docházet až od roku 1964. V únoru 1966 došlo k dalšímu převratu. K moci se dostala levicová část strany Baas a novým premiérem se stal Júsuf Zuwajjín. Je logické, že toto bylo v Československu přijato s velikým uspokojením. Již na konci roku 1966 navštívila delegace vedená Zuwajjínem Prahu, kde se jednalo o dodávkách různých investičních celků a samozřejmě se jednání točila i kolem speciálu.202 Vzájemné československo-syrské obchodní styky se v této době vyvíjely vcelku rovnoměrně. K jejich podstatnému navýšení došlo samozřejmě po izraelskoarabské válce v roce 1967. Sýrie se tak pro Československo stala třetím největším obchodním partnerem v této oblasti. Syrský vývoz do Československa ale hrubě zaostával. Mezi hlavní syrské vývozní artikly patřila zejména bavlna, bavlněné příze, vlna, ječmen, čočka, kůže, ropa a fosfáty, exotické dřeviny.203 Převratem z listopadu 1970 se k moci dostal ministr obrany Háfíz Asad. Asadova Sýrie se pak v sedmdesátých letech stala, po odpadnutí Sadatova Egypta, jedním z nejvýznamnějších spojenců států východního bloku. Také pro Československo se Sýrie stala privilegovaným partnerem a o tom svědčila i řada návštěv na nejvyšší úrovni.204

198

Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975, s. 197. Při politickém spojení s Egyptem zněl společný název Spojená arabská republika (SAR). Sýrie pak po obnovení své samostatnosti v roce 1961 užívala název Syrská arabská republika (SAR) a Egypt užíval název Egyptská arabská republika (EAR). 200 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 227. 201 Tamtéž, s. 227. 202 Tamtéž, s. 229. 203 Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978, s. 189. 204 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 282. 199

50

Za rozhodující mezník v překonání stagnace z roku 1968 bylo považováno navázání kontaktů mezi KSČ a vládnoucí syrskou stranou Baas. V dubnu 1971 se účastnila delegace syrské vládní strany Baas XIV. sjezdu KSČ. V červenci téhož roku navštívil Československo místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Chaddám.205 V době návštěvy delegace ÚV KSČ, vedené Vasilem Biľakem v Sýrii v červenci 1972, byl sjednán protokol o vzájemných stycích mezi stranou Baas a KSČ na období let 1972 až 1973. I v pozdější době pokračovala výměna delegací mezi oběma totalitními režimy.206 V březnu 1974 pak navštívila Prahu syrská vládní hospodářská delegace v čele s ministrem plánování Mustafou Halládžem. V červenci potom návštěvu oplatil československý ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák, který v závěru svého pobytu podepsal československo-syrskou hospodářskou dohodu.207 Sýrie patřila mezi chudší země tohoto regionu, a proto tato dohoda zahrnovala speciální vládní úvěr. Ten byl použit k financování velkých investičních celků, a to např. závodů na výrobu sanitárního keramického zboží, řepného cukrovaru v Himsu, Damašku a Ghábu, atd.208 Kromě výše uvedených zařízení mělo Československo do Sýrie dodat i zařízení pro rafinaci ropy do Himsu, rozhlasové vysílače, kompletní zařízení pro pneumatikárnu. Z ostatních dodávek měly významné místo hlavně automobily Tatra.209 Rok po jomkippurské válce, v listopadu roku 1974, navštívila Sýrii československá vládní delegace vedená předsedou vlády Lubomírem Štrougalem a ministrem zahraničí Bohuslavem Chňoupkem. Při této příležitosti byly podepsané dohody na další dodávky investičních celků.210

205

Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975, s. 197. Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978, s. 184. 207 Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975, s. 198. 208 Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978, s. 186. 209 Tamtéž, s. 186. 210 Tamtéž, s. 185. 206

51

Vrcholnou událostí byla návštěva syrského prezidenta Háfíze Asada v Československu v září 1975. Jednání se točila o možnosti poskytnutí dalšího úvěru a samozřejmě o možnosti dodávek dalšího speciálu.211 Navíc mezi sebou vlády obou zemí uzavřely tři významné dohody o další obchodní, hospodářské a vědeckotechnické spolupráci.212 V květnu 1979 došlo k oficiální návštěvě Sýrie. Delegace, kterou vedl přímo prezident Gustáv Husák, vyjádřila Sýrii především politickou podporu.213 Ve druhé polovině osmdesátých let se československá politika zabývala hlavně otázkou, jak dostat zpět dluh, který vznikl díky poskytovaným úvěrům. To se několika delegacím, až na výjimky, kdy došlo k umořujícím dodávkám ropy, spíše nedařilo. Na konci roku 1989 celkové pohledávky činily asi 900 milionů amerických dolarů.214

4.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Sýrie Již v dubnu 1955 se syrští představitelé obrátili na Československo s otevřenou žádostí o německá samohybná děla typu SdKfz 165 Hummel. V Československu ovšem tehdy poptávaný materiál nebyl, za to byly s úspěchem nabídnuty trofejní tanky PzKpfw III a PzKpfw IV. V květnu 1955 byl tedy se syrskou stranou uzavřen kontrakt na 12 tanků PzKpfw III a 45 tanků PzKpfw IV s náhradními díly za celkem 5 134 000 Kčs.215 Sýrie tak tedy svou koupí trofejních německých tanků zcela napodobila Egypt.216 Dne 7. září 1955 navštívil generál Šukejr, náčelník generálního štábu syrských ozbrojených sil, československé velvyslanectví v Damašku a projevil vážný zájem o nákup dalšího vojenského materiálu. Jako protihodnotu nabídl syrskou bavlnu a tkaniny. Generál Šukejr požadoval především tanky typu T-34/85,

211

Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 285. Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978, s. 187. 213 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 287. 214 Tamtéž, s. 289. 215 Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 539. 216 Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006, s. 137. 212

52

samohybná děla SD-100, protiletadlové kanony ráže 85 mm a osvědčené tahače Tatra 111. Opět se jednalo o starší techniku pamatující druhou světovou válku.217 Chtěl ovšem i takové zbraně, které nebyly k dispozici, jako například obrněné transportéry BRT, radiolokátory SON-4 nebo pojízdné dílny pro opravu radiolokátorů. Tyto položky pak byly Sýrii dodány prostřednictvím československého zahraničního obchodu ze sovětských skladů. Celkově se jednalo o obchody v hodnotě 97 milionů Kčs s tím, že Československu připadlo 82 milionů Kčs a Sovětskému svazu 15 milionů Kčs – 30 % v devizách a 70 % ve zboží.218 Počátkem roku 1956 požádal syrský prezident Šuqrí al-Quwwatlí egyptského prezidenta Násira o zprostředkování nákupů dalších zbraní v Československu. Syřané také z opatrnosti žádali, aby kompletace letadel, které byly po Československu mimo jiné také požadovány, a školení syrských pilotů a techniků proběhlo v Egyptě.219 Což se také v létě 1956 pomocí mise československých pilotů na egyptských letištích v Al Kabridu opravdu realizovalo.220 Až do roku 1958 pak uzavřelo Československo se Sýrií několik dalších dohod na dodávku speciálního materiálu v celkové hodnotě 410 606 121 Kčs, z nichž na prvních dvou se podílel také Sovětský svaz. Šlo především o zbraně – 9 mm samopal vz. 23/25, 7,62 mm lehký kulomet vz. 52, tarasnice T-21, 85 mm PL kanon vz. 44, 122 mm houfnice vz. 38, 120 mm kanon vz. 31/37, 130 mm raketomet vz. 51 a techniku – opět tanky T 34/85, samohybná děla SD-100, letouny Mig-15bis, automobily V3S a Tatra 111 a 805, obrněné vozy BTR 152, to vše opět včetně náhradních dílů. Na dodávky byl hned zpočátku poskytnut úvěr, který byl po suezské krizi prodloužen o čtyři roky.221 Další dohoda na dovoz speciálu byla uzavřena v červenci 1962 a její objem činil 44,3 milionů Kčs. Týkala se dodávek investičních zařízení pro ošetřovnu munice, opravnu zbraní, spojovacího materiálu a automobilů.222

217

Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 126. Tamtéž, s. 126 – 127. 219 Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006, s. 186-187. 220 NA Praha, Branně bezpečnostní oddělení ÚV KSČ, Zpráva o činnosti skupiny generála Reindla v Egyptě, složka 22/138. 221 Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 539. 222 Tamtéž, s. 540. 218

53

Dodávky vojenského materiálu sice mohly na čas sice posílit sebevědomí arabských zemí, ale horší to již bylo s jejich zvládnutím. Prováděla se sice různá školení jak na místě, tedy v Egyptě a Sýrii, tak i v SSSR. V Československu se školilo několik egyptských a syrských pilotů. Celkově však technická úroveň zbraňových systémů předbíhala znalosti a hlavně dovednosti řadové obsluhy.223 V létě 1963 Syřané projevili zájem o 20 letounů L-29. Předsednictvo ÚV KSČ pak v září souhlasilo s dodávkami zmíněných letadel, náhradních dílů a další vojenské techniky až do výše 120 milionů Kčs. Příslušné dohody pak byly uzavřeny 1. listopadu 1963 a Československo podle ní Sýrii dodalo 20 letadel L-29, včetně náhradních motorů a náhradní součástky na Mig-15 a tanky T-34 v celkové hodnotě 65, 5 milionů Kčs.224 Zároveň pak došlo k podepsání dodatku v hodnotě 34, 3 milionů Kčs na dodávku netechnologického zařízení, učňovského střediska a dalších zařízení opravny zbraní, spojovacího materiálu a automobilů a ošetřovny munice. Obě dohody počítaly s úvěrem splatným v letech 1964 až 1970 při dvouprocentním úroku. Zároveň předsednictvo ÚV KSČ částečně vyhovělo syrské žádosti o odklad plateb v roce 1964 a 50 procent plateb odložilo do let 1965 až 1970.225 V průběhu května 1967 pobývala v Sýrii vojenská delegace vedená československým ministrem národní obrany Bohumírem Lomským. Delegace působila v zemi v době rostoucího napětí s Izraelem. Šestidenní válka pak vypukla tři týdny po odjezdu československé delegace.226 Těsně po prohrané válce navštívil Sýrii československý pověřenec Václav Pleskot, který při jednání se syrským premiérem Júsufem Zuwajjínem nabídl bezplatnou vojenskou pomoc v hodnotě 7,2 milionů Kčs a navíc předal dar Československého červeného kříže v hodnotě 150 000 Kčs.227 Velký zájem o československý vojenský materiál projevila další syrská delegace, která již v říjnu 1967 do Československa přijela v čele s ministrem obrany, generálem Háfíz al-Asadem. Generál Háfíz Asad tehdy předložil natolik přemrštěné požadavky, že je Československo navzdory deklarovanému přátelství a proklamacím 223

Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 127. Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 278. 225 Tamtéž, s. 279. 226 Tamtéž, s. 280. 227 Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 228 – 230. 224

54

o spolupráci odmítlo v plné míře realizovat. Asad chtěl zajistit nejen dodávky obrněných transportérů typu SKOT a TOPAS a celé řady dalších položek dělostřelecké a ženijní techniky, ale také moderní verze tanků T-54. Z rozhodnutí nejvyšších československých míst byl tehdy syrský požadavek zredukován na objem v hodnotě pouhých 2,4 milionů anglických liber.228 Období pražského jara a počátek normalizace byly považovány za léta stagnace vzájemných československo-syrských vztahů. Stagnace se však netýkala dodávek speciálu. Dne 28. prosince 1968 vláda schválila dohodu o prodeji speciálu. Smlouvu podepsal 25. ledna 1969 v Damašku ředitel HTS MZO František Langer se syrským ministrem obrany Louisem Dakarem. Sýrie tak získala různou techniku v hodnotě asi 77 milionů Kčs na tříprocentní úvěr splatný v letech 1970 až 1976.229 Bez ohledu na politickou situaci v Sýrii, kdy v listopadu 1970 převzal kontrolu nad zemí ministr obrany Hafíz Asad, byly uzavírány další kontrakty na dovoz speciálu. Hned v listopadu 1970 byla podepsána úvěrová dohoda na 230 tanků T-55 a 20 letadel L-29, které pak byly dodány v průběhu roku 1971.230 Málo úspěšné syrské vystoupení v jomkippurské válce v říjnu 1973 vedlo k dalším dodávkám československých zbraní. Ještě v průběhu konfliktu bylo na základě doporučení Moskvy rozhodnuto o daru 103 tanků T-55 v různých verzích, 12 letadel Mig-21, protitankových střel Maljutka a příslušných náhradních dílů. To vše v hodnotě asi 193 milionů Kčs. Další úvěrová dohoda pak byla uzavřena 20. listopadu 1974 a na jejím základu bylo dodáno 165 tanků v různých verzích, zařízení pro střední technické učiliště tankového a automobilového vojska a další materiál. Československo se pak podílelo na opravách zařízení poškozených během války s Izraelem.231 Krátce po vrcholné návštěvě syrského prezidenta Hafíze Asada v září 1975 byla podepsána další úvěrová dohoda na dodávky československého speciálu. Mimo obvyklé položky pak bylo dodáno 40 letadel L-39, 500 Tater T-148, 35 autojeřábů A-160 a mostové soupravy.232

228

Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005, s. 231 – 232. Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 281. 230 Tamtéž, s. 283. 231 Tamtéž, s. 283-284. 232 Tamtéž, s. 284. 229

55

I přes stále se zvyšující zadluženost Sýrie vůči Československu docházelo k podpisu dalších kontraktů na dodávky speciálu. V červnu 1978 byly předloženy syrské požadavky na dodání 60 letadel L-39, 360 tanků T-55 a další investiční materiál v odhadované výši 297, 5 milionů amerických dolarů. Na podzim pak byly přidány další položky, a to požadavek na 700 BVP. Dne 4. října 1978 byla uzavřena další úvěrová dohoda ve výši 180 milionů amerických dolarů splatná v letech 1982 až 1988. V první polovině osmdesátých let navíc nakoupila Sýrie, minimálně dvakrát, zbraně bez použití úvěru. V srpnu 1982 šlo o 115 BVP a v červnu 1983 o 110 BVP. Pro přesnou představu je dobré uvést, že do konce roku 1983 bylo do Sýrie dodáno celkově na 1300 tanků, 600 BVP a 100 letounů typů L-29 a L-39.233

4.3. Vojenská spojovací škola – MSS Homs V souvislosti s důležitým vývozem československého speciálu do Sýrie započala i nehmotná pomoc ve speciální oblasti. Na začátku sedmdesátých let začali pracovníci Zahraniční fakulty Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně připravovat podklady a školskou dokumentaci pro plánovanou výuku na Vojenské spojovací škole v syrském městě Homsu. Úkoly pro ZF VA AZ v Brně byly specifikovány na základě osobního jednání pplk. Stojana ze ZF VA AZ dne 5. května 1971 na GŠ-SÚP a dále na základě dřívějšího protokolu z jednání mezi zástupci Syrské arabské republiky a zástupci Ministerstva zahraničního obchodu – Hlavní technické správy ČSSR konané ve dnech 5. března až 24. března 1971.234 V této věci se především jednalo „o zpracování závazných nabídkových podkladů pro n. p. Tesla Praha (jako hlavního dodavatele), zpracování projekčních podkladů a konzultační činnost pro VPU Praha“.235 Dále šlo o závazné nabídkové podklady na učební a kompletní školskou dokumentaci (učební plány, programy, rozpisy zaměstnání, organizační řády atd.), učební fond (učebnice, skripta, návody, obrazy atd.), školení pedagogických pracovníků zákazníka v ČSSR (deset posluchačů specializace radiového a měrového spojení, šest až osm posluchačů specializace linkové, nosných systémů a dálnopisné 233

Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 287. SA AČR Olomouc, VA AZ, Spojovací učiliště SyAR (rozbor úkolů), karton 428. 235 Tamtéž. 234

56

techniky, čtyři až šest posluchačů specializace taktiky spojovací, deset až dvanáct posluchačů - tlumočníků) a personální pomoc při vlastním rozběhu učiliště, protože zákazník projevil zájem na vyslání jedenácti odborníků a dvou tlumočníků. Na zabezpečení uváděných expertů se mělo pravděpodobně podílet i Spojovací učiliště v Novém Meste nad Váhom, případně i jiná učiliště a specializovaná zařízení ČSLA.236 Nabídka na personální pomoc obsahovala počet a specializaci jednotlivých učitelů, dobu pobytu v zemi zákazníka a podmínky, úvazky jednotlivých kategorií, ubytování, příprava atd.237 Zpracované kompletní seznamy materiálně-technického vybavení učeben, laboratoří a kabinetů byly zaslány hlavnímu dodavateli, a to podniku Tesla Praha a VPU Praha cestou GŠ-SÚP. Termín pro zpracování dokumentů specializovanými pracovišti spojovacího vojska ČSLA byl dán do 30. června 1971.238 Rozbor úkolů jasně stanovil, že „úkolem československých expertů bude v období rozběhu Spojovací školy: 1) zajišťovat učební proces vybraných předmětů a činností, 2) poskytovat odborné vedení příslušníků pedagogického sboru zákazníka, a to jak z hlediska metodického, tak i z hlediska prohlubování jejich odborných znalostí“.239 Plánované složení skupiny československých expertů: 1) vedoucí skupiny čs. expertů – poradce velitele Spojovacího učiliště (1 osoba) 2) školský pracovník – poradce náčelníka školského oddělení (1 osoba) 3) učitel radiotechniky- poradce náčelníka všeobecné skupiny (1 osoba) 4) učitel matematiky a technického kreslení (1 osoba) 5) učitel elektrotechniky (1 osoba) 6) učitel oprav radiových stanic (1 osoba) 7) učitel oprav linkové techniky (1 osoba) 8) učitel provozní služby (1 osoba) 9) učitel taktiky spojení (1 osoba) 10) laborant pro radiové stanice (1 osoba) 11) laborant pro linkovou techniku (1 osoba)

236

SA AČR Olomouc, VA AZ, Spojovací učiliště SyAR (rozbor úkolů), karton 428. Tamtéž. 238 Tamtéž. 239 Tamtéž. 237

57

Termín zahájení práce skupiny československých expertů měl být stanoven na základě skutečného zahájení učebního procesu na Spojovací škole.240 Na podkladu jednání patřičných orgánů pak byla v průběhu roku 1972 pracovníky ZF VA AZ v Brně zpracována Závazná nabídka na komplexní řešení učebně výchovného procesu ve vojenské spojovací škole Syrské arabské republiky.241 Podle tohoto dokumentu měla být Vojenská spojovací škola – MSS v Homsu vybudována tak, aby byla schopná připravovat spojovací odborníky pro syrskou armádu: „a) ve tříletém školním cyklu: budoucí 1. důstojníky – velitelské kádry – 2/3 z celk. počtu, 2. důstojníky – technické kádry – 1/3 z celkového počtu, za b) ve dvanáctiměsíčním školním cyklu aspiranty na důstojnickou hodnost – velitelské kádry – s předběžným vysokoškolským vzděláním a za „c) v krátkodobém (šestiměsíčním) školním cyklu důstojníky stálého stavu spojovacího vojska Syrské arabské republiky – velitelské nebo technické kádry, podle momentálních potřeb spojovacího vojska“.242 Učební proces v MSS měl být řízen příslušnými učebními plány a programy. Učební plán vystihoval vyučování po všech stránkách. Cílem tříletého studia na této spojovací škole mělo být vyškolení a vychování vojenského spojovacího odborníka schopného zastávat velitele spojovací jednotky (rota, četa) v oblastech radiového a směrového spojení nebo linkového spojení. Podle profilu absolventa MSS se mělo jednat o důstojníka, odborníka v oblasti radiového a směrového spojení, znalého taktiky, údržby a oprav daných přístrojů, který je seznámen s druhy používaných bojových prostředků.243 Naopak cílem dvanáctiměsíčního cyklu na MSS mělo být připravit absolventy civilních vysokých škol technického směru pro výkon funkce velitele spojovací

240

SA AČR Olomouc, VA AZ, Spojovací učiliště SyAR (rozbor úkolů), karton 428. SA AČR Olomouc, VA AZ, Závazná nabídka na komplexní řešení učebně výchovného procesu ve vojenské spojovací škole Syrské arabské republiky, karton 428. 242 Tamtéž. 243 Tamtéž. 241

58

jednotky (četa, zástupce velitele roty). Toto školení mělo probíhat opět v oborech radiového a směrového spojení nebo linkového spojení.244 Dále byla pracovníky ZF VA AZ v Brně během roku 1972 zpracována i Závazná nabídka na komplexní řešení učebně výchovnému procesu ve vojenské spojovací škole Syrské arabské republiky - Technická personální pomoc.245 Podle této nabídky měla československé strana na syrskou spojovací školu vyslat tyto pracovníky: 1) vedoucí čs. odborníků – poradce velitele MSS (1 osoba) 2) poradce zástupce velitele MSS pro učební činnost (1 osoba) 3) poradce vedoucího katedry všeobecné přípravy – učitel radiotechniky (1 osoba) 4) učitel matematiky a technického kreslení (1 osoba) 5) učitel elektrotechniky (1 osoba) 6) poradce vedoucího katedry - učitel oprav radiových stanic (1 osoba) 7) učitel oprav linkové techniky (1 osoba) 8) poradce vedoucího katedry - učitel taktiky 9) učitel provozní služby (1 osoba) 10) laborant pro linkovou techniku (1 osoba) 11) laborant pro radiové stanice (1 osoba) 12) tlumočník čeština – angličtina (2 osoby)

Všechny nezbytné údaje jako termíny příjezdu, trvání pobytu i zahájení výuky měly být předmětem vybraných kontraktů. Výuka vedená československými experty měla být v jazyce českém, avšak s tlumočníkem do arabštiny. Pracovní doba československých expertů byla v průměru stanovena na třicet hodin při pětidenním pracovním týdnu. Učební úvazek neměl překročit následující úroveň:

244

SA AČR Olomouc, VA AZ, Závazná nabídka na komplexní řešení učebně výchovného procesu ve vojenské spojovací škole Syrské arabské republiky, karton 428. 245 Tamtéž.

59

Specializace

Hodin/týden

poradce vedoucích kateder

10

učitelé teoretických předmětů

12

učitelé praktických předmětů

18

Pracovníci měli dny pracovního volna v souladu s předpisy syrské vlády a ve dnech československých státních svátků. Odborníci a tlumočníci, kteří se na MSS měli nacházet po dobu delší než šest měsíců, mohli pak s sebou vzít své rodiny. Syrská strana měla zajistit československým pracovníkům ubytování v prvotřídně zařízených bytech včetně nutné klimatizace. Náklady spojené s energiemi byly hrazeny syrskou stranou. Českoslovenští pracovníci byli výlučně podřízeni vedoucímu československých pracovníků.246 Pracovníci by dále nesměli zasahovat „do vojenské problematiky a chodu služby v MSS bez předchozí domluvy s příslušnými orgány a velením MSS.“ Syrská strana se zavázala zajistit vše pro výuku po „materiální stránce úplně, včetně kancelářských potřeb.“ Pracovníkům byla dána k dispozici veškerá dokumentace, technika a prostory tak, aby mohli úspěšně připravovat a vést výuku ve své odbornosti.247 V nabídkách bylo dále uvedeno, že všichni pracovníci „vyslaní do Syrské arabské republiky, budou mít stejná práva a povinnosti jako cizí občané nediplomatického charakteru“. Syrská strana měla zajistit našim pracovníkům bezplatnou lékařskou péči. Všechny daně a místní poplatky šly na účet zákazníka.248 Podle

shora

uvedených

informací

se

tedy

podmínky

působení

československých pedagogů a jejich rodinných příslušníků skoro vůbec nelišily od podmínek na podobných akcích MTC Káhira či MTC Bagdád. V souvislosti s připravovanou výukou na MSS Homs bylo zároveň potřeba vyřešit problém nedostatku kvalifikovaných učitelů ve vlastních syrských řadách.

246

SA AČR Olomouc, VA AZ, Závazná nabídka na komplexní řešení učebně výchovnému procesu ve vojenské spojovací škole Syrské arabské republiky - Technická personální pomoc, karton 428. 247 Tamtéž. 248 Tamtéž.

60

Tento problém mělo vyřešit vyškolení určených důstojníků syrského spojovacího vojska na specializovaných pracovištích ČSLA v ČSSR. Toto bylo zachycené v Závazné nabídce VŠS – SyAR.249 Nabídka se týkala konkrétně funkce učitele radiového a měrového spojení. Cílem plánovaného školení bylo připravit kádry pro výuku ve Vojenské spojovací škole Syrské arabské republiky v oboru radiové a měrové techniky tak, aby po absolvování této přípravy byli schopni zastávat funkci učitele daného oboru. Doba školení byla daná na dvanáct měsíců. Školení se mělo týkat několika desítek důstojníků spojovací služby syrské armády, kteří byli alespoň dva roky u spojovacího vojska. Mimo to mělo být vyškoleno deset až dvanáct tlumočníků. Jelikož školení mělo proběhnout v ČSSR, tak nutným předpokladem byla již předchozí, alespoň částečná znalost češtiny. 250 V souladu s dohodami a s jednáním z ledna 1972 byl tedy 30. ledna 1973 mezi Ministerstvem obrany Syrské arabské republiky a Ministerstvem zahraničního obchodu – Hlavní technickou správou ČSSR uzavřen Kontrakt č. 43224 – kurs 753251. Bylo dohodnuto, že československá strana uskuteční výcvik specialistů syrské armády. Výcvik měl být veden československými odborníky a plně v českém jazyce. Československá strana měla zajistit „ubytování včetně praní osobního prádla, zdravotnickou pomoc, nemocniční ošetření a léky“. Dále samozřejmě nutné výcvikové pomůcky a zařízení, dopravu a exkurze v rámci studijního programu. Souhrn specializace byl dán: učitel linkových spojovacích prostředků a radiového směrového spojení v počtu osmi posluchačů s délkou studia čtrnáct měsíců a učitel všeobecné taktiky a taktiky spojení v počtu šesti posluchačů a s délkou studia opět čtrnáct měsíců. Celková hodnota výcviku byla stanovena na 62 720 liber šterlingů, která měla být vyplacena na speciální účet v ČSOB.252 Nakonec ale došlo pouze k vypracování podrobné školské dokumentace a dalších plánů. K akci na MSS Homs však nikdy nedošlo. Českoslovenští pracovníci v Sýrii však přímo i působili. Řada našich expertů v průběhu sedmdesátých let působila např. na Technickém učilišti V Homsu a nikoli na Spojovací škole.

249

SA AČR Olomouc, VA AZ, Závazná nabídka VŠS – SyAR, karton 428. Tamtéž. 251 SA AČR Olomouc, VA AZ, Překlad kontraktu č. 43224 – kurs 753, karton 431. 252 Tamtéž. 250

61

Technické učiliště bylo učiliště zvláštní svou „kombinací několikastupňové školy a zároveň i opravárenských výcvikových zařízení“. To se pak nutně projevilo např. v požadavcích na rozlohu a rozsah objektů, ve vysokých nárocích na rozsah strojového parku, vysokých nárocích na početní stav a různorodou specializaci instruktorů. Z uvedených zvláštností technického učiliště vycházel předpoklad značné složitosti organizační struktury a rozběhu činnosti učiliště.253 Československá strana se zavázala, že „pro rozběh a další činnost technického učiliště vyšle padesát odborníků“. Ale hned dodává, že „tento počet zdaleka nepokrývá potřebu pedagogických, instruktorských a laborantských funkcí pro plný předpokládaný počet studentů v jednom školním roce“.254 Plánovaný počet studentů činil asi tisíc sto čtyřicet pět posluchačů. Pro další plánování výuky bylo třeba dále počítat s normou – náčelník sekce sto vyučovacích hodin ročně, náčelník skupiny tři sta vyučovacích hodin ročně, učitel pět set vyučovacích hodin ročně, instruktor a laborant tisíc vyučovacích hodin ročně. Na základě uvedených norem potřebovalo technické učiliště ve školním roce 1977 až 1978 pro další rozběh asi šedesát osm učitelů a padesát tři instruktorů a laborantů. Při plném běhu škola dále potřebovala asi sto třicet tři učitelů a asi devadesát šest instruktorů a laborantů.255 S ohledem na větší ekonomičnost pak „československá strana doporučuje zvážit zřízení jednoho společného překladatelsko-vydavatelského oddělení pro všechna vojenská zařízení dislokovaná v prostoru Homs.“256 Protipólem vysílání expertů do Sýrie byl příjem syrských posluchačů na československé vojenské školy. První studenti ze Sýrie nastoupili ke svému studiu na VA AZ v Brně v počtu čtyřiceti osob už v roce 1963. Na základě usnesení Předsednictva vlády ČSSR ze dne 11. října 1979 „ve věci zajištění poskytování technické pomoci ve speciální oblasti nesocialistickým zemím“, které zároveň svojí existencí rušilo starší usnesení PV č. 81 při poskytování nehmotné pomoci ve speciální oblasti nesocialistickým zemím ze dne 16. března 1972, bylo vybraným ministerstvům a ČSLA uloženo zabezpečit pro syrskou armádu 253

SA AČR Olomouc, VA AZ, Technické učiliště – návrh. Org. schéma technického učiliště, karton 429. 254 Tamtéž. 255 Tamtéž. 256 Tamtéž.

62

další pětileté vysokoškolské studium pro deset syrských důstojníků v profesi inženýr tanků a obrněných vozidel. Dále pokračovalo i studium aspirantury pro důstojníky spojovacího vojska a vysokoškolské studium pro čtyři důstojníky spojovacího vojska.257 Dále mělo Ministerstvo národní obrany ČSSR zajistit dlouhodobý kurz pro dvacet odborníků v oboru dělostřeleckých a pěchotních zbraní a kurz pro čtyřicet pět syrských středoškolských učitelů pro tankové a automobilní učiliště v Sýrii. Poté mělo zajistit další kurzy pro sto tankových mechaniků a pro vedoucí pracovníky autoopravny.258 Následovně mělo ministerstvo zabezpečit činnost instruktorů k vyškolení syrského učitelského sboru na leteckém učilišti. ČSLA měla také vyslat odborníky na výstavbu, montáž a rozběh výroby budovaných speciálních investičních celků (opravny, tankové učiliště, spojovací učiliště, výrobní závody). Československa strana měla vyslat na padesát pět československých středoškolských učitelů na tankové a automobilní učiliště přímo do Sýrie.259 Tato pomoc probíhala i v osmdesátých letech a poslední studenti pak ukončili své studium až v roce 1990. Celkem se během let na VA AZ v Brně vystřídalo na sedm set padesát tři syrských studentů.260

257

SA AČR Olomouc, VA AZ, Zabezpečení usnesení PV ČSSR č. 251/79, karton 438. Tamtéž. 259 Tamtéž. 260 Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 35. 258

63

5. Afghánistán 5.1. Vzájemné československo - afghánské vztahy Obchodní styky mezi oběma státy začaly již ve dvacátých letech minulého století.

Československo

zde

v této

době

vybudovalo

například

cukrovar

v Baghlánu.261 Navázání diplomatických styků bylo předběžně domluveno již ve smlouvě o přátelství mezi Československou republikou a Afghánským královstvím, podepsané v říjnu 1937 v Paříži. Realizovala se však až po válce v roce 1949, kdy bylo v Kábulu otevřeno československé vyslanectví a o rok později v Praze i afghánské vyslanectví. V roce 1960 byly oba zastupitelské úřady povýšeny na velvyslanectví, když se před tím uskutečnily vzájemné návštěvy předsedů vlád obou zemí.262 První státní návštěva afghánského činitele se uskutečnila v roce 1957, kdy do Československa přijel afghánský ministerský předseda Muhammad Dáud. O rok později návštěvu oplatil předseda československé vlády Viliam Široký.263 Vzájemné vztahy byly tak dobře rozběhnuté, že se po roce 1957 v rámci poskytnutých vládních úvěrů uskutečnily první dodávky zařízení pro cementárnu v Džabal us-Sirádži a Puli Chumrí, uhelné doly Kárkar-Dúdkaš a pro jatka v Kábulu.264 Vůbec jednou z nejvýznamnějších událostí vzájemných politických vztahů se stala návštěva afghánského krále Muhammada Záhira Šáha v Československu v roce 1970.265 Když se ale Afghánistán, o několik let později, stal republikou, byla s jeho vládou 17. prosince 1973 uzavřena nová dlouhodobá dohoda o hospodářské spolupráci s platností na dvanáct let, která ale byla kvůli politickému převratu z roku 1978 zrealizována jen částečně.266 261

Marek, J.: Dějiny Afghánistánu. Praha 2006, s. 328 Tamtéž, s. 328 263 Tamtéž, s. 328. 264 Tamtéž, s. 328. 265 Tamtéž, s. 328. 266 Tamtéž, s. 329. 262

64

Po komunistickém převratu v dubnu 1978, po vytvoření tzv. Afghánské demokratické republiky a po sovětské invazi na konci roku 1979, musely být diplomatické styky mezi Československem a Afghánistánem modifikovány. Upravil je hlavně protokol o spolupráci mezi oběma ministerstvy zahraničí, podepsaný našim ministrem Bohuslavem Chňoupkem a jeho afghánským protějškem 11. července 1980 v Kábulu a konzulární úmluva mezi oběma zeměmi, uzavřená 22. dubna 1981 při návštěvě afghánského ministra zahraničí Š. M. Dósta v Praze.267 Po dubnovém převratu roku 1978 došlo k zintenzivnění ekonomických styků. Československo se aktivně zapojilo do budování afghánského ekonomického potenciálu. Stejně jako Praha se v zemi angažovalo samozřejmě více zemí východního bloku. Nejvíce však Sovětský svaz. V Kábulu

pracovalo

československé

obchodní

oddělení.

Mezi

Československem a Afghánistánem byly uzavřeny dvoustranné mezinárodní smlouvy v oblasti vnějších ekonomických vztahů, které upravovaly obchodní, hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci mezi oběma zeměmi.268 Sovětská invaze dále urychlila i rozvoj styků mezi totalitními organizacemi obou zemí. Dne 24. června 1981 přijela do Prahy afghánská stranická a vládní delegace vedená přímo Babrakem Kármalem, který předtím jako velvyslanec pobýval v Praze, a došlo k podepsání vzájemné smlouvy o přátelství a spolupráci mezi

Afghánskou

demokratickou

republikou

(ADR)

a

Československou

socialistickou republikou. Konkrétní způsob styků obou bratrských totalitních stran pak upřesňovala smlouva o spolupráci mezi KSČ a LDSA podepsaná 12. ledna 1985 v Kábulu při oslavách dvacátého výročí LDSA. Nesmíme zapomenout i na styky mezi tehdejšími společenskými organizacemi a jinými stranickými orgány.269 Z nejvýznamnějších ekonomických akcí osmdesátých let byla pak v únoru 1980 dokončena a spuštěna druhá etapa trolejbusové dopravy v Kábulu, v listopadu 1982 pak třetí. V polovině osmdesátých let ČSSR pokračovala ve spolupráci v oblasti výstavby cementárenského průmyslu, energetiky a důlního průmyslu.270

267

Marek, J.: Dějiny Afghánistánu. Praha 2006, s. 329. Pantůčková, J. a kol.: Afghánistán. Praha 1987, s. 113. 269 Marek, J.: Dějiny Afghánistánu. Praha 2006, s. 330-331. 270 Pantůčková, J. a kol.: Afghánistán. Praha 1987, s. 117. 268

65

Dále se do Afghánistánu začali vysílat českoslovenští specialisté z oboru geologie, parazitologie, lékařské geografie, orientalistiky, atd. Ke studiu afghánské perštiny byli na kábulské univerzitě přijati první českoslovenští studenti.271 Příznivé předpoklady pro další rozvoj vztahů vytvořilo přijetí dohody o kulturní a vědecké spolupráci, která byla podepsána v Kábulu 19. prosince 1981. Československo dle této dohody přijímalo mladé Afghánce nejen k řádnému studiu na středních a vysokých školách, ale také k účasti na různých krátkodobých kurzech organizovaných na základě rezortních a mezipodnikových dohod.272 Na přelomu let 1986 až 1987 byla sjednána jedna z posledních dohod o výměně zboží. Podle ní byly do ADR dodány různé strojírenské výrobky, nákladní automobily, pláště a duše, stavební materiály a jiné spotřební zboží. Do ČSSR byla dovezena zejména bavlna, dále rozinky a jiné druhy suchých plodů, kůže, kožky atd. S přihlédnutím na československé možnosti a afghánské priority bylo dohodnuto zaměření na tyto oblasti: důlní průmysl, energetika, doprava a rekonstrukce cementáren.273 Je nutné zmínit, že veškeré stavby a projekty, které Československo v Afghánistánu realizovalo, vzaly za své během dalšího válečného konfliktu na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

5.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Afghánistánu Tradice vývozu speciálu do Afghánistánu sahá už do doby předválečné, kdy byla v roce 1939 do Afghánistánu dodána opravna vojenské techniky v Kábulu. Během války byly logicky všechny tyto svazky zpřetrhány. Československý zbrojní průmysl byl v rukou německých okupantů a zcela sloužil německým cílům a potřebám nacistických satelitů. Poměrně opět dobře rozvinuté poválečné vztahy byly znovu nakrátko přerušeny v letech 1950 až 1953, ale již na jaře roku 1954 v Afghánistánu sondovala delegace ministerstva zahraničního obchodu možnost znovunavázání případné spolupráce. Afghánská vláda tehdy projevila především zájem o munici k již dříve dodaným zbraním. PB ÚV KSČ pak na podzim 1954 odsouhlasilo, samozřejmě se 271

Pantůčková, J. a kol.: Afghánistán. Praha 1987, s. 111. Tamtéž, s. 112. 273 Tamtéž, s. 114. 272

66

souhlasem SSSR, seznam zbraní, které bylo možné do afghánského království vyvézt. V červnu 1955 pak byla uzavřena dohoda na vývoz nábojů v ceně 76 milionů Kčs. Šlo hlavně o náboje ráže 7,92 mm a 7,7 mm pro kulomety Bren. Podle kontraktu mělo být 30 procent zaplaceno v dolarech a na zbytek byl poskytnut pětiletý úvěr.274 V druhé polovině padesátých let dovoz zeslábl, protože afghánská vláda získala zbraně výhodněji přímo ze Sovětského svazu. K oživení styků v této oblasti došlo na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy byl na základě červencového usnesení PB ÚV KSČ z roku 1959 v Kábulu v listopadu 1960 uzavřen protokol o dodávkách speciálních investičních celků a protokol o poskytování technické pomoci.275 Celkově byl vývoz speciálu do Afghánistánu, také z důvodu nízké platební schopnosti, nižší a rozhodně se nemohl rovnat vývozu, který v tehdejší době směroval z Československa např. do Egypta či Libye. Afghánská demokratická republika byla také pod přímým vlivem Sovětského svazu, který se sám stal i monopolním dodavatelem potřebného speciálu.

5.3. Zajišťování výuky na vojenské škole v Pol-i-Charkhi Nejvýznamnější akcí pomoci v Afghánistánu bylo od poloviny šedesátých let zajišťování výuky ve vojenské technické akademii v Pol-i-Charkhi276, kde průběžně působilo dvanáct až dvacet československých expertů. Ve tříleté škole s počtem až dvě stě posluchačů v ročníku zajišťovali naši experti výuku vybraných specializací. Rozhodující část výuky zajišťovali příslušníci Zahraniční fakulty VA AZ v Brně.277 Českoslovenští pracovníci však nezajišťovali výuku a chod pouze na vojenském technickém učilišti, ale zastávali funkce v celém spektru afghánských vojenských školících zařízení.

274

Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 536-537. 275 Tamtéž, s. 536-537. 276 Pol-i-Charkhi je bývalý komplex různých vojenských zařízení blízko afghánského hlavního města Kábulu. Tento komplex byl v letech 1975 a 1983 postupně rozšiřován podnikem Průmyslové stavby Gottwaldov z ČSSR. 277 Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001. Praha 2001, s. 96-97.

67

Podle Kontraktu č. 45133278 se „Ministerstvo národní obrany Království afghánského a Ministerstvo zahraničního obchodu – Hlavní technická správa Československé socialistické republiky, berouce v úvahu vzájemné přání pokračovat ve spolupráci mezi oběma zeměmi,“ dohodly, že ČSSR vyšle v letech 1971 až 1972 do Afghánistánu československé vojenské a technické odborníky jako poradce pro afghánský personál, k výcviku vojenských a technických odborníků a řízení chodu vojenských závodů v komplexu Pol-i-Charkhi.279 Zároveň bylo dohodnuto, že českoslovenští pracovníci, kteří zatím působili v ústředním opravárenském závodě a ve Vojenském technickém učilišti, by mohli být nahrazeni vyškoleným afghánským personálem. Nahrazení však mělo být domluveno v dalším kontraktu, a to zhruba až na léta 1972 až 1973.280 Afghánská strana se zavázala platit našim pracovníkům měsíční plat, náhrady, výdaje spojené s cestou a případné přesčasy. Odborníci, kontrahovaní na dobu delší než devět měsíců, s sebou mohli vzít své rodiny. V tom případě by jim měla být cesta proplacena afghánskou stranou. Během pobytu našich pracovníků v Afghánistánu „poskytne jim zákazník (pozn. afghánská strana), jakož i příslušníkům jejich rodin, bezplatné ubytování, včetně bezplatného zásobování vodou, elektřinou, palivem (otopem) a praním ložního prádla v Pol-i-Charkhi nebo v jiném odpovídajícím místě, všechno prvotřídní kvality“. Naši pracovníci měli práva a povinnosti jako všichni ostatní cizinci nediplomatického charakteru, kteří se nacházeli na území Afghánistánu. Českoslovenští pracovníci se samozřejmě nesměli v žádném případě vměšovat

do

afghánských

záležitostí

„vnitřně

politických,

hospodářských

a náboženských“.281 Platba celkových nákladů byla vyčíslena zhruba na 150 000 amerických dolarů. Z toho mělo být 30 procent zaplaceno na účet naší ambasády v Kábulu a zbylých 70 procent na speciální účet u ČSOB ve prospěch ministerstva zahraničního obchodu – hlavní technické správy. Tuto dohodu za afghánskou stranu podepsal generál M. R. Naserie se zástupci hlavní technické správy ministerstva

278

SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt číslo 45133. Překlad do češtiny, karton 426. Tamtéž. 280 Tamtéž. 281 Tamtéž. 279

68

zahraničního obchodu v Kábulu dne 25. listopadu 1971. Kontrakt byl platný až do 30. června 1972.282 Seznam našich poradců pracujících v Pol-i-Charkhi od 1. července 1971 až do 30. června 1972: 1) inženýr, vedoucí poradce u ředitele závodu, specialista pro motorová vozidla, náčelník skupiny 2) inženýr, poradce pro konstrukci a technologii 3) inženýr, poradce pro vedoucí oddělení energetiky-voda, pára, elektřina 4) technik, odborný poradce náčelníka tankových dílen 5) inženýr, poradce pro náčelníka renovační dílny, výroby nástrojů a výdejny nástrojů 6) inženýr, poradce pro vedoucí mechanických opraváren, dílny a brusírny nástrojů, odborník na soustružení, frézování a broušení 7) technik, odborný poradce pro údržbu strojního zařízení, opravy strojů a strojního parku 8) technik, odborný poradce pro elektroúdržbu 9) inženýr, poradce pro vedoucí ošetřovny munice 10) inženýr, poradce pro vedoucí učňovské školy 11) inženýr, poradce náčelníka Vojenského technického učiliště 12) inženýr, poradce pro evidenci, fakturování a materiální zásobování technické služby 13) inženýr - metalurg, poradce pro vedoucí slévárny a modelárny 14) náhrada za lékařskou péči a léky podle čl. 7 tohoto kontraktu283

Po politických změnách v Afghánistánu v dubnu 1978 došlo k uzavření významného mezivládního Protokolu o technické pomoci afghánské armádě.284 To, že již nepůjde o pomoc na komerční bázi, bylo zmíněno již ve slavnostní preambuli tohoto protokolu, kdy bylo uvedeno: „S úmyslem posílit přátelství s DRA vláda ČSSR vyhovuje požadavku Ministerstva obrany DRA a poskytne Ministerstvu 282

SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt číslo 45133. Překlad do češtiny, karton 426. Tamtéž. 284 SA AČR Olomouc, VA AZ, Protokol o technické pomoci afghánské armádě, karton 426. 283

69

obrany bezplatnou technickou pomoc obsahující vyslání čs. specialistů pro činnost v afghánských vojenských zařízeních a zajištění vyškolení afghánských vojenských specialistů v ČSSR.“285 Protokol tedy určoval seznam úkolů důležitých pro dané akce v Afghánistánu, které byly uloženy VA AZ v Brně prvním zástupcem ministra obrany. Celkem se jednalo o již bezplatné vyslání devíti expertů do Afghánistánu a o padesát jedna afghánských pracovníků, kteří měli být podle dohody školeni přímo v ČSSR. Týdenní pracovní doba vyslaných pracovníků měla být čtyřicet dva hodin. Československé státní svátky byly uznány jako dny volna.286 Pomoc byla z důvodů nového směru Afghánistánu bezplatná, přesto bylo v dohodě zakotveno, že „čs. specialisté a jejich rodiny budou osvobozeni od všech poplatků, generálních i místních, které by mohly být uloženy v průběhu jejich pobytu v DRA“. Dále se Afghánci zavázali k zaručení bezplatné lékařské péče pro československé pracovníky. Afghánská strana dále měla podporovat kulturní a sportovní vyžití našich pracovníků a jejich rodin v rámci klubu československých specialistů. Dohoda byla podepsána v Praze 21. prosince 1979.287 Československá strana tedy vyslala na dobu 2 roků na technickou školu ve vojenském komplexu Pol-i-Charkhi tyto vybrané specialisty: 1) inženýr pro poradce tankových motorů 2) inženýr pro opravu vojenských radiostanic 3) inženýr s pedagogickou praxí pro výchovu technických kádrů v profesi elektrické a elektronické výzbroje tanků a BVP 4) inženýr - specialista pro opravu optických přístrojů 5) inženýr pro technologii a konstrukci 6) inženýr pro výrobu mechanické dílně 7) inženýr chemik pro rozbory různých materiálů 8) inženýr pro elektrickou údržbu obráběcích strojů 9) inženýr pro centrální vytápění

285

SA AČR Olomouc, VA AZ, Protokol o technické pomoci afghánské armádě, karton 426. Tamtéž. 287 Tamtéž. 286

70

Poslední protokol, který upravoval vysílání a působení československých expertů v opravárenských zařízení afghánských ozbrojených sil, byl Protokol288 uzavřený mezi Ministerstvem národní obrany Afghánské demokratické republiky a Ministerstvem zahraničního obchodu – Hlavní technické správy ČSSR dne 7. dubna 1983.289 Dle tohoto protokolu se hlavní technická správa zavázala k vyslání devíti československých expertů, kteří měli za úkol provádět odbornou činnost v opravárenském závodě Pol-i-Charkhi. Specializace funkcí a předmět jejich činnosti byl specifikován v nedílné příloze tohoto protokolu.290 Československá skupina vyčlenila ze svého středu vedoucího pracovníka, který dále spolupracoval s příslušnými afghánskými představiteli a byl zodpovědný za veškerou činnost československé pracovní skupiny. Československá strana si na sebe vzala náklady za letenky Praha - Kábul a zpět pro československé pracovníky a případně i pro jejich rodinné příslušníky. Českoslovenští pracovníci měli právo si vzít s sebou své manželky i děti a afghánské ministerstvo obrany jim bylo povinno zajistit „bezplatně rodinné byty nebo domy (jedna rodina v jednom bytě - domě). Rodinným bytem se rozumí zařízený byt s úplným vybavením. Nájemné, poplatky za elektřinu, plyn, vodu a údržbu budou zabezpečeny bezplatně afghánskou stranou v rozsahu obvyklém pro vyšší důstojníky afghánské armády“, bylo uvedeno v protokolu.291 Pracovníci byli dále osvobozeni od veškerých daní a místních poplatků. Případné dočasné ubytování v hotelu, mělo být v hotelu první třídy a v pokojích maximálně se dvěma lůžky. Rodinný byt se musel skládat nejméně z obývacího pokoje, ložnice, kuchyně, koupelny s teplou a studenou vodou a splachovacím záchodem, dětského pokoje pro rodiny s dětmi. Byt musel být vybaven nábytkem.292 Afghánské ministerstvo bylo odpovědné za „ochranu československých pracovníků a jejich rodinných příslušníků“, bezpečnost přidělených bytů a bezpečnost pracovníků na pracovištích. Dále muselo zajistit oficiální spojení

288

SA AČR Olomouc, VA AZ, Protokol mezi MNO ADR a ZMZO/HTS ČSSR sv. I v češtině, karton 438. 289 Tamtéž. 290 Tamtéž. 291 Tamtéž. 292 Tamtéž.

71

s československou ambasádou, zabezpečit dopravu expertů na jejich pracoviště i jejich dětí do škol a bezplatnou lékařskou péči v prvotřídní kvalitě. Celé skupině byl dán k dispozici dvakrát týdně autobus pro účely nákupů.293 Protokol samozřejmě obsahoval tradiční formuli, že „po dobu pobytu v Afghánské demokratické republice budou mít českoslovenští experti a jejich rodiny stejná práva jako cizí státní příslušníci nediplomatického charakteru“.294 Pracovníci byli samozřejmě povinni udržovat v utajení informace, se kterými přišli při své práci do styku. Dále museli dodržovat afghánské zákony a jiné předpisy platné v Afghánistánu.295 Týdenní pracovní doba byla daná na čtyřicet dva hodin při pěti pracovních dnech v týdnu. Pracovníci měli, jako v předešlých dohodách, nárok na volno ve dnech československých svátků a na dovolenou – třicet pět dnů plus pět dnů cestovních.296 Tento protokol vstoupil v platnost dnem podepsání, tedy 7. dubna 1983, a měl platit až do 30. června 1991.297 Od roku 1983 až do 31. prosince 1985 v Afghánistánu v Pol-i-Charkhi působilo devět pracovníků v následujících specializacích: 1) inženýr - poradce pro plánování oprav a výroby Ústřední opravárenské dílny 2) inženýr - poradce pro technologii oprav kolových a pásových vozidel 3) inženýr - poradce pro opravu tankových motorů 4) inženýr - poradce pro výrobu v mechanické dílně 5) inženýr - poradce pro opravu optických přístrojů 6) inženýr - poradce pro povrchovou úpravu galvanizací 7) inženýr - poradce pro zásobování materiálem pro opravu a výrobu 8) inženýr - poradce pro opravu silnoproudých zařízení obráběcích strojů 9) inženýr - poradce pro údržbu a opravy výtopny a rozvodů298

293

SA AČR Olomouc, VA AZ, Protokol mezi MNO ADR a ZMZO/HTS ČSSR sv. I v češtině, karton 438. 294 Tamtéž. 295 Tamtéž. 296 Tamtéž. 297 Tamtéž. 298 Tamtéž.

72

Souběžně s akcí na Pol-i-Charkhi probíhalo v Československu, jmenovitě na VA AZ v Brně, vysokoškolské studium vybraných afghánských příslušníků armády. Například v listopadu 1971 „Královské afghánské ministerstvo národní obrany, generální předsednictví vojenských továren a technické služby požádalo dopisem č. 1251 ze dne 18. 8. 1350 (9. 11. 1971) dodavatele (pozn. Ministerstvo zahraničního obchodu ČSSR), aby poskytl pět stipendijních míst na československé vysoké technické škole…“299 Délka studia včetně jazykové přípravy byla daná na šest let. Studium probíhalo hlavně v těchto oborech – výzbrojně-technický, tankový-automobilní, vojenské spojovací prostředky, technický letecký a elektronicko-letecký.300 Tyto akce probíhaly dál, a tak na základě usnesení Předsednictva vlády z 11. října 1979 bylo, ve věci zajištění „poskytování nehmotné technické pomoci ve speciální oblasti nesocialistickým zemím“, uloženo hlavně ministerstvu zahraničního obchodu a ministerstvu národní obrany, aby pro afghánské ozbrojené síly zabezpečily poradenskou činnost na různých stupních a specializacích pro pozemní i letecké vojsko a dále, aby zabezpečily středoškolské a vysokoškolské studium a odborný výcvik pro vybrané specialisty afghánské armády v ČSSR v počtu asi do šedesáti osob.301 Ještě v letech 1983 až 1985 zahájilo své vysokoškolské studium na VA AZ v Brně šedesát pět afghánských studentů. Dalších padesát studentů zahájilo v letech 1983 až 1984 své studium na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě v oboru zástupce velitele pro věci politické.302 Celkem se pak v průběhu let 1961 až 1991 na VA AZ v Brně vystřídalo celkem dvě stě sedmdesát čtyři studentů – příslušníků afghánské armády.303

299

SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt číslo 45133. Překlad do češtiny, karton 426. Tamtéž. 301 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zabezpečení usnesení PV ČSSR č. 251/79, karton 438. 302 SA AČR Olomouc, VA AZ, Protokol mezi MNO ADR a ZMZO/HTS ČSSR sv. I v češtině, karton 438. 303 Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 36. 300

73

6. Libye 6.1. Vzájemné československo – libyjské vztahy Do druhé světové války navštívil Libyi jen nepatrný počet Čechů a Slováků a zmínky o nich jsou pouze sporadické a neúplné. Pravidelné a neustále se rozšiřující styky obou zemí lze zaregistrovat až po vyhlášení nezávislosti Libye.304 K prvním kontaktům mezi komunistickým Československem a Libyí došlo v druhé polovině padesátých let. Krátce po vyhlášení libyjské nezávislosti 24. prosince 1951 nový stát krále Idríse ovšem zmizel ze zorného pole zájmu Československé republiky. Změna nastala při zlepšením vztahů s Egyptem, kdy se severní Afrika dostala do popředí zájmů československé diplomacie. V listopadu 1956 Československo navrhlo navázání diplomatických vztahů a v říjnu 1959 politbyro ústředního výboru schválilo založení ambasády, k jejímuž otevření došlo v průběhu roku 1960.305 K jedné

z prvních

významnějších

akcí

politického

charakteru

mezi

Československem a Libyí došlo, když na pozvání Národního shromáždění navštívila v dubnu 1961 ČSSR libyjská parlamentní delegace. V této době ale byly československé i sovětské možnosti, jak působit na libyjský politický vývoj pramalé. V Libyi totiž neexistovala žádná levicová síla, která by mohla východní blok nějak podpořit. Libyjská vláda se opírala jak politicky, tak i finančně o vojenské základny Velké Británie a Spojených států amerických, které se na území Libye nacházely.306 Rozhodujícím předpokladem pro podstatné prohloubení vzájemných vztahů se stal až převrat z 1. září 1969, který ukončil monarchistický režim. Změna státního zřízení byla pro vedoucí postavu, Kaddáfiho307, i pro ostatní členy tajné skupiny Svazu svobodných důstojníků, dlouhodobým úkolem. Vzbouřenci obsadili veškeré

304

Hrbek, I.: Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja. Praha 1982, s. 188. Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 226. 306 Tamtéž, s. 226. 307 Muammar Kaddáfí (1942) je libyjský politik. Od jím vedeného převratu z roku 1969 stojí v čele Libye. Své politické názory Kaddáfí publikoval v tzv. Zelené knize. 305

74

vládní budovy a krále prohlásili za svrženého. Na Kaddáfiho převrat reagovala československá vláda již 7. září 1969 uznáním režimu.308 V této době se s Libyí začaly plně rozvíjet i ekonomické styky. Československo se několikrát zúčastnilo mezinárodního veletrhu v Tripolisu. V roce 1968 Praha vyhrála konkurz na stavbu silnice spojující města Nálút a Ghadámis, která byla velmi důležitá při využití nových nalezišť ropy ve vnitrozemí. Libyjská ekonomika v té době totiž prodělávala obrat způsobený rozvojem těžby ropy. Místní ropa pak rostla na významu díky libyjské poloze a díky nízkému obsahu síry. Země východního bloku očekávaly blízké znárodnění ropných společností, které mohlo Kaddáfího zbavit jeho zatím solidních vztahů se Západem. Postavení libyjského vůdce v očích východního bloku prospěla také likvidace amerických a britských základen. Pak Kaddáfí začal zvažovat, jak získat zbraně ze sovětského bloku přímo, a ne jen díky egyptskému prostřednictví.309 Po smrti egyptského prezidenta Násira v roce 1970 se do čela Egypta dostal Anvar Sadat a Kaddáfiho310 averze vůči Sovětskému svazu – jako ateistické supervelmoci již nemohla být Egyptem omezována tak jak za Násirova života. Libye se v tomto směru, pro země východního bloku, jevila jako dosti problematický partner.311 Změna začala nastávat po totální porážce arabských zemí během jomkippurské války. Na začátku roku 1974, v souvislosti s pohřbem francouzského prezidenta

Pompidoua,

se

setkal

libyjský

premiér

Abdssalám

Džallúd

s československým premiérem Lubomírem Štrougalem. Libyjský představitel přitom navrhl nové řešení vzájemných vztahů. Jelikož sovětská místa označila severní Afriku za naprostou prioritu, muselo se jednat.312

308

Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 227. 309 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 194. 310 Podle Kaddáfího bylo třeba dělit svět na supervelmoci – SSSR a USA, které usilují o světovládu, a rozvojové země (hlavně arabské), které se musí z jejich vlády osvobodit. V tom jim mohou pomoci některé menší kapitalistické i socialistické státy. Ze socialistických států se Kaddáfímu nejvíce zamlouvala Jugoslávie a z kapitalistických zase Francie. 311 Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 227. 312 Tamtéž, s. 229.

75

Pomalu začal i růst československého vývozu. V roce 1971 byl již více než dvakrát vyšší než v roce 1970 a zhruba patnáctkrát vyšší než v roce 1960.313 Dominantní postavení československého vývozu do Libye zaujímaly stroje a různá zařízení. Kromě toho ČSSR do Libye vyvážela zejména železnou a ocelovou pásku, obuv, koberce a běhouny, cukrovinky a železné a ocelové tyče a plechy.314 V roce 1974 pak Prahu navštívil člen Vojenské revoluční rady a předseda vlády Libyjské arabské republiky major Abdassalám Džallúd. Návštěva se uskutečnila na pozvání předsedy vlády ČSSR Lubomíra Štrougala ve dnech 11. až 13. února. Libyjský předseda vlády během své návštěvy navštívil i prezidenta Ludvíka Svobodu. Samotné návštěvě byla věnována mimořádná pozornost a několikrát o výsledcích jednalo i předsednictvo ÚV KSČ. Výsledkem návštěvy bylo podepsání obchodní dohody a dohody o vědecké a technické spolupráci 13. února 1974. Přes Prahu pak vedla cesta přímo do Moskvy, kterou Džallúd navštívil v květnu 1974.315 Ve dnech 13. až 15. října 1975 tuto návštěvu opětoval předseda vlády Lubomír Štrougal. S libyjskými představiteli jednal o další možné spolupráci v různých oblastech.316 Abdasallám Džallúd zopakoval svoji návštěvu Prahy v květnu 1977. V závěru návštěvy byl přijat i prezidentem Gustávem Husákem. V prosinci stejného roku pak Libyi navštívil československý ministr zahraničí Bohuslav Chňoupek. Byl pozván tajemníkem zahraničních věcí Alím Abdasallámem Treikím. Během návštěvy byl podepsán prováděcí protokol ke kulturní dohodě na léta 1978 – 1980. Při té příležitosti byl k návštěvě ČSSR pozván i Kaddáfí.317 Kontakt na nejvyšší úrovni byl realizován teprve v červnu 1978, kdy Kaddáfí, generální tajemník Všeobecného lidového kongresu Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje, jak zněl nový oficiální název státu, navštívil Prahu. Vzájemné vztahy v této době byly na nejlepší úrovni. Kaddáfí byl v rámci své

313

Dankovičová, I. a kol.: Libye. Praha 1980, s. 131. Tamtéž, s. 134. 315 Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 229. 316 Hrbek, I.: Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja. Praha 1982, s. 189. 317 Tamtéž, s. 190. 314

76

návštěvy prezidentem Husákem dokonce vyznamenán Řádem bílého lva I. třídy s řetězem.318 Dalším v řadě významných setkání na vysoké politické úrovni byla návštěva předsedy vlády ČSSR Lubomíra Štrougala v Libyi v únoru 1979. Libyjská strana vyjádřila uspokojení s rozvojem spolupráce, především v technice a průmyslu, obchodu a energetice. 319 Vysokého uznání dosáhl hlavně tým vrtařů studní a českoslovenští lékaři. V té době ještě sto padesát techniků a dělníků pracovalo na výstavbě silnice v oblasti Nalut.320 Pro Československo znamenala vrchol vzájemných vztahů návštěva Gustava Husáka v Libyi v září 1981, tedy krátce po libyjsko-americkém vzdušném střetnutí u libyjských břehů. Solidarita vyjádřena československými představiteli ovšem nevydržela moc dlouho. Kaddáfi navštívil Prahu ještě v roce 1982. Kaddáfího radikalismus si však získal v druhé polovině osmdesátých let mnoho nepřátel v novém sovětském vedení, které se od něho začalo pomalu, ale jistě distancovat. Současně s tím se začaly zpožďovat, do té doby pravidelné, libyjské platby Československu.321

6.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Libye Po převratu ze září 1969 a hlavně po zlikvidování britských a amerických vojenských základen se zvýšil Kaddáfiho kredit v očích představitelů východního bloku. Libye měla nyní možnost získat zbraně přímým kontraktem a nejenom egyptským prostřednictvím, jak se doposud dělo. Násirův Egypt přitom aktivně pomáhal libyjskému sbližování s Kremlem. Doufal totiž, že libyjské zbraně, nakoupené ze zisků ropného bohatství, nakonec pomohou Egyptu při konečném střetnutí s Izraelem. Kaddáfí v této době lavíroval. Nechtěl zbraně přímo ze

318

Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 232. 319 Hrbek, I.: Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja. Praha 1982, s. 190-191. 320 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 210. 321 Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 233.

77

Sovětského svazu, a tak přesvědčoval Egypt, aby mu zprostředkoval nákup zbraní z některé jiné země východního bloku.322 Přesto došlo i k přímým jednáním se Sovětským svazem. V únoru 1972 navštívila Kreml spojená libyjsko-egyptská delegace. Ta se překonávala ve vstřícnosti. Nabídla dokonce i placení v hotovosti. Dohoda o přátelství a spolupráci byla proto podepsána. Nové přátelství však trvalo sotva jeden měsíc. V dubnu totiž uzavřel SSSR podobnou dohodu i s Irákem. Kaddáfího reakce byla více než odmítavá. S baasistickým iráckým režimem nechtěl mít nic společného a hned SSSR podrobil drtivé kritice. Krátké a vynucené sblížení mezi Libyí a východním blokem skončilo. Jednání o dodávkách zbraní sice pokračovala, ale Kreml již ztratil naději, že Kaddáfího, s jeho protisovětskými a protikomunistickými výstupy, v blízké době získá na svou stranu. Českoslovenští a sovětští diplomaté se ovšem nestáhli z obavy nástupu konkurence, ať již imperialistické či maoistické, ale stále vyčkávali a čekali na vhodnou příležitost.323 Ta pak přišla v podobě jomkippurské války v říjnu 1973. Sadatův neúspěch a naprostá neinformovanost libyjských partnerů Kaddáfího naprosto rozzuřily a prohlásil Sadata za zrádce.324 Libyjská vláda se přímo v Tripolisu obrátila na zastoupené země sovětského bloku, hlavně na Československo, s objednávkou značného množství vojenského materiálu. Dne 13. října 1973 si premiér Džalúd pozval československého velvyslance Štefana Uhra, který poté informoval Prahu, že Libyjci naléhají na urgentní dodání velkého množství zbraní. Mělo se jednat o 300 tanků T-55, z nichž polovina měla směřovat do Sýrie. Dále se Džalúd zmínil o potřebě protitankových a protiletadlových děl s náboji a i o potřebě 40 stíhaček Mig-21, které měly být v nejkrajnějším případě uvolněny z výzbroje ČSLA.325 Libye se tak opět začala přiklánět k zemím východního bloku. Je třeba však zmínit, že libyjskému postoji ke světovému komunismu začalo citelně přibývat pragmatismu. Na II. sjezdu Arabského socialistického svazu Džallúd část svého

322

Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 227. 323 Tamtéž, s. 229. 324 Tamtéž, s. 229. 325 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 198199.

78

referátu věnoval rozvíjejícím se vztahům se státy východního bloku. Mluvil zde o návštěvách PLR, MLR, ČSSR a SSSR. Při tom přiznal, že cílem jeho evropské návštěvy bylo získat vojenskou techniku.326 Hlavním bodem Džallúdovi návštěvy bylo jednání o dodání speciálu. Výsledkem bylo podepsání kontraktu na dodávku 200 tanků T-55 v roce 1974. Cenu 581 milionů Kčs byli Libyjci schopni zaplatit hned a v devizách. Libye zároveň chtěla pomoci při výstavbě závodu na výrobu a opravy tankového a dělostřeleckého materiálu a Československo mělo dále posoudit požadavek na dodání dalších 600 tanků T-55 v průběhu roku 1975. Je nutné zmínit, že tyto libyjské požadavky překračovaly možnosti československého průmyslu.327 Libyjské naděje na získání zbraní ze sovětského bloku se brzy vyplnily. V květnu 1975 přijel do Tripolisu předseda rady ministrů SSSR Alexandr Kosigyn a podepsal mimo jiné důležitou dohodu a protokol o hospodářské a technické pomoci, včetně smlouvy o dovozu sovětských zbraní. Finanční objem byl ohromný. Libye nakoupila zbraně za 12 miliard dolarů – jednalo se o tanky, nejlepší sovětské stíhačky Mig-23 a Mig-25, bombardéry, střely země-vzduch a dokonce i ponorky.328 Podstatná byla také návštěva československé delegace, kterou v Libyi vedl předseda vlády Štrougal. Džallúd a Kaddáfí při jednání vyslovili vážný zájem a jednání se točila kolem možnosti dovozu speciální techniky. Libye projevila velký zájem i o přípravu vojenských specialistů v ČSSR.329 Československá pomoc ve speciální oblasti byla v dané době dobře rozběhnutá. Na základě usnesení PV ČSSR ze dne 16. června 1977 „předsednictvo vlády souhlasí s vývozem vojenské techniky československého původu (raketomety GRAD a letouny L-39), s předáním upravených vojenských předpisů, provozní, opravářské a učební dokumentace a s působením československých vojenských odborníků v Libyi“.330

326

Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 230. 327 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 199. 328 Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 230. 329 Tamtéž, s. 231. 330 SA AČR Olomouc, VA AZ, Technická pomoc Libyi podle usnesení PV ČSSR č. 136/1977, karton 431.

79

Mimo jiné bylo Ministerstvu národní obrany ČSSR uloženo „uvolnit po podepsání kontraktu z bilančního přídělu ČSLA 55 kusů 122 mm raketometů GRAD s 44 640 příslušných nábojů a v případě nedostatku fondů zahraničního obchodu i 40 tanků T-55 v termínech a množství podle předložené zprávy“.331 Podle bilance z června 1977 pak Československo dodalo v letech 1970 až 1973 Libyi kromě jiného materiálu 100 obrněných transportérů TOPAS a 145 tanků T-55 v různých verzích. V rámci dalších dvou kontraktů dostala libyjská armáda do prvního čtvrtletí roku 1976 dalších 920 tanků T-55 za 377 milionů západoněmeckých marek, tedy něco přes 3 miliardy Kčs. Celkem tedy do té doby Kaddáfí v Československu koupil 1065 tanků. Do dubna 1977 byly uskutečněny také dodávky náhradních dílů k tankům za 42 milionů západoněmeckých marek. O slevu Libyjci nežádali.332 Při Kaddáfího důležité návštěvě Prahy v červnu 1978 byli další členové libyjské delegace i šéf armády a původní člen Rady revolučního velení Abu Bakr Júnis Džábir a šéf letectva generál Faradžány. Je tedy zřejmé, že se jednání samozřejmě týkala i dalších dodávek speciálu.333 Padly požadavky na 200 kusů BVP a 240 kusů tahačů T-813 KOLOS. Dále požadavky činily blíže neurčené počty samohybných houfnic DANA, letounů L-410, raketometů GRAD, tanků T-55 a letounů L-39. Vedle toho Libyjci poptávali také drobnější pěchotní výzbroj, a to 7000 samopalů vz. 58, 15 000 ručních granátů, 10 000 pěchotních min, 5 000 tankových min, 2 000 protitankových granátů RPG-75, 4 320 řízených střel Maljutka i se 144 sadami ovládacích pultů k nim a 500 000 nábojů vz. 43 ráže 7, 62mm.334 V květnu roku 1980 přijel do Prahy vrchní velitel libyjských ozbrojených sil a třetí muž libyjského vedení Abú Bakr Júnis Džabir, aby náměstku ministra zahraničního obchodu prezentoval další požadavky, a to 80 samohybných houfnic DANA, učební pomůcky a náhradní díly pro 600 bojových vozidel pěchoty BVP-1, opravy letounů L-39, přeškolování pilotů na Mig-21 v Československu, 100 000

331

SA AČR Olomouc, VA AZ, Technická pomoc Libyi podle usnesení PV ČSSR č. 136/1977, karton 431. 332 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 204. 333 Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 232. 334 Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 206.

80

raket ráže 122 mm pro raketomety GRAD, modernizaci tanků T-55 a další projekty. Cena těchto požadavků byla vyčíslena na 250 milionů amerických dolarů.335 Kvůli požadavkům na dovoz speciální techniky do Libye muselo být dokonce zvláštním usnesením zajištěno zvýšení československých výrobních kapacit. Jinak totiž v mnohém libyjské požadavky přesahovaly reálné možnosti československého zbrojního průmyslu a výsledná čísla, která jsou uvedena v kontraktech, byla výsledkem dlouhého jednání Ministerstva zahraničního obchodu ČSSR s libyjskými zástupci, při kterých došlo ke značným redukcím. 336 Libyi dovoz československého speciálního materiálu velice zajímal. Spolupráce v ostatních sférách značně pokulhávala, nejvíce snad spolupráce kulturní a politická. Libyjci se jí bránili, jak mohli. Zbraně a speciální zařízení je prostě zajímaly více než politické školení. Proto mezi Československem a Libyí nikdy nedošlo k plné důvěře. Motorem vzájemných vztahů byl československý dovoz moderní vojenské techniky - letounů L-29 Delfín a L-39 Albatros, tanků T-55 a později i tanků T-72, za kterou Libyjci, díky svým velkým ropným příjmům, platili hotově.337

6.3. Vojenská letecká technická akademie v Libyi V souvislosti se speciálními dodávkami, mimo jiného i s dodávkami československých letadel L-39 a L-29 a činností československých expertů na středním

leteckém

učilišti

v Tripolisu,

libyjská

strana

projevila

zájem

o československou účast při budování jejich plánované Vojenské letecké technické akademie. Na základě důležitého Usnesení předsednictva vlády ČSSR čís. 180 z 24. 8. 1978 – O výsledcích jednání s vojenskou částí libyjské delegace o speciálních dodávkách338 bylo odsouhlaseno další pokračování technické pomoci Libyi. Libyjská strana projevila zájem o školení tři sta třiceti příslušníků své armády v ČSSR. V souvislosti s další spoluprací v oblasti nehmotné speciální oblasti byla 335

Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009, s. 211. Tamtéž, s. 212. 337 Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233, s. 233. 338 SA AČR Olomouc, VA ZA, Usnesení předsednictva vlády ČSSR čís. 180 z 24. 8. 1978 – O výsledcích jednání s vojenskou částí libyjské delegace o speciálních dodávkách, karton 432. 336

81

VA AZ v Brně v září 1978 požádána, aby vyslovila své stanovisko k možnému poskytnutí „pomoci při budování letecké technické akademie v Libyi ve vybavení učeben, laboratoří a dílen a postupném vysílání až sto třiceti dvou učitelů“. Své stanovisko k tomuto libyjskému požadavku měla pak vyšším orgánům SÚP GŠ ČSLA oznámit do října 1978.339 Libyjští představitelé totiž navštívili již 31. května 1978 VA AZ v Brně a tehdy došlo na přímé projednávání možnosti zpracování organizačního schématu a učebních plánů pro jejich leteckou akademii. Návrh, který pak pracovníci VA AZ vypracovali, naplňoval požadavek vytvoření struktury Vysoké vojenské letecké školy inženýrského technického zaměření (VLTA), schopné provádět kvalitní přípravu personálu pro oblast technického zabezpečení letectva. Soustava technického zabezpečení letectva zahrnovala: 1) inženýrské letecké zabezpečení provozu letecké techniky 2) letištní technické zabezpečení 3) radiotechnické zabezpečení Pro organizaci a řízení těchto druhů zabezpečení musela podle plánu VLTA vychovávat „inženýrské kádry v následujících odbornostech: inženýr pro draky a motory letadel, pro výzbroj letadel, pro palubní radiové a radiotechnické prostředky, pro letištní technické zabezpečení, a pro radiotechnické zabezpečení letectva.“340 Posluchači měli být dle plánu získáváni z řad občanské mládeže se středním vzděláním, bez zkušenosti ze služby v armádě. Bylo počítáno s učebními skupinami o deseti až dvaceti pěti posluchačích. Absolventi měli být použitelní i ve zbrojních a opravárenských závodech, případně i v civilní letecké dopravě.341 Libyjská strana dále požadovala československou „pomoc při zpracování technologického projektu učeben a laboratoří, jejich materiální vybavení a vyslání osmdesáti čtyř vysokoškolských učitelů a asistentů a osmačtyřiceti laborantů se

339

SA AČR Olomouc, VA ZA, Usnesení předsednictva vlády ČSSR čís. 180 z 24. 8. 1978 – O výsledcích jednání s vojenskou částí libyjské delegace o speciálních dodávkách, karton 432. 340 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání organizačního schéma a učebních plánů pro vojenskou leteckou technickou akademii v Libyi, karton 432. 341 Tamtéž.

82

znalostí anglického jazyka“. Podle libyjských představ měla být výuka zahájena od školního roku 1979, tedy od 1. ledna 1979.342 O prověření možnosti splnění těchto požadavků byl ministr národní obrany ČSSR požádán již 26. června 1978. Z požadovaného celkového počtu sto třiceti dvou učitelů mělo asi padesát učitelů a laborantů zajišťovat výuku všeobecně technických předmětů, které se běžně vyučovaly na civilních vysokých školách.343 Podle zprávy však možnosti ministerstva národní obrany v oblasti zajištění československých leteckých pedagogů „byly však již z převážné části vyčerpány stávající technickou pomocí, poskytovanou Libyi při zabezpečení leteckého výcviku podle rozhodnutí PV ČSSR čís. 136/1977.“ 344 V ČSSR v té době totiž probíhal výcvik sto třiceti libyjských leteckých odborníků v pěti až šestiletém vysokoškolském studiu. To odčerpávalo další možné kapacity, které by mohly učit na akademii v Libyi. Další učitelé byli zaměstnáni probíhající pomocí při výuce leteckého a pozemního personálu na střední letecké škole v Tripolisu. Díky těmto dvěma velkým akcím tak požadavek libyjské strany na vybudování a zajištění chodu Vojenské letecké technické akademie zcela přesahoval „projekční kapacity, kádrové i materiálové možnosti federálního ministerstva národní obrany“.345 O negativním stanovisku MNO ČSSR k vybudování Vojenské letecké technické akademie v Libyi s československou pomocí bylo po projednání v PV ČSSR informováno Ministerstvem zahraničního obchodů ČSSR.346 Přesto bylo 10. října 1978 náčelníkovi SÚP GŠ ČSLA generálporučíkovi Srovnalovi doručeno požadované stanovisko k celé věci od náčelníka VA AZ v Brně generálporučíka Josefa Čepického. Právě učitelé a pracovníci z VA AZ měli výuku zajišťovat, přesto generálporučík Čepický doporučil „při opětovném posuzování čs. účasti na VLTA v Libyi v Předsednictvu vlády ČSSR stanovit usnesením tohoto

342

SA AČR Olomouc, VA ZA, Usnesení předsednictva vlády ČSSR čís. 180 z 24. 8. 1978 – O výsledcích jednání s vojenskou částí libyjské delegace o speciálních dodávkách, karton 432. 343 Tamtéž. 344 Tamtéž. 345 Tamtéž. 346 Tamtéž.

83

orgánu podíl ministerstev školství ČSR a SSR při plnění tohoto úkolu“, protože bylo jasné, že kapacity ČSLA (VA AZ) jsou již vyčerpané.347 Možnost účasti ČSLA při zajištění Vojenské letecké technické akademie (VLTA) se přesto pokoušela reflektovat libyjské požadavky.

Zabezpečení pedagogy (z hlediska požadovaných termínů nástupů):

1979

1980

1981

1982

Kvalifikace Počet I. IX. I. IX. I. IX. I. IX. profesorů

60

12

5

7

5

3 13 8

7

asistentů

21

3

2

3

3

2

7

1

-

laborantů

51

7

3

28

4

-

8

-

1

celkem

132

22 10 38 12 5 28 9

8

Z tohoto počtu mohlo být zajištěno:

Celkem

132

Z civilních

Z VA AZ v

Z počtu vel.

vysokých škol

Brně

let. ČSLA

39

42

22

Zvýšením tab. počtů VA AZ v Brně

29

VA AZ však uvádí, že výše uvedené přehledy byly zpracovány na základě podkladů dodaných SÚP GŠ ČSLA z června roku 1978, které však nerespektovaly údaje vyplývající z návrhů učebních plánů zpracovaných pracovníky na VA AZ.

347

SA AČR Olomouc, VA ZA, Usnesení předsednictva vlády ČSSR čís. 180 z 24. 8. 1978 – O výsledcích jednání s vojenskou částí libyjské delegace o speciálních dodávkách, karton 432.

84

Nezahrnují totiž délku pobytu československých odborníků pro výuku v jednotlivých předmětech na VLTA v Libyi. Vedení VA AZ dále doporučovalo podrobně prostudovat učební a školskou dokumentaci, podle které by českoslovenští experti v Libyi učili a na jejím základě spolu s libyjskou stranou posoudit a upřesnit nezbytné počty československých pedagogů. Čili si byli vědomi, že požadované počty vysokoškolských pedagogů nemůže ČSLA vyslat, aniž by nedošlo k narušení výcviku a studia pilotů a leteckého personálu pro potřeby československé armády. Dále bylo doporučeno „v případě dalšího jednání s představiteli Libyjských arabských ozbrojených sil zabezpečit účast zástupců leteckých inženýrských kateder VA AZ.“348 I přes odmítavé stanovisko československých orgánů ve věci zajištění výuky na Vojenské letecké technické akademii, kvůli kterému nakonec tento projekt realizován vůbec nebyl, však velké množství expertů v Libyi přesto působilo. Například početná skupina československých expertů působila, podle Kontraktu č. 45912349, ve školních letech 1979 až 1981 ve funkci instruktorů na Střední letecké škole. Na škole realizovali teoretickou výuku i v praktický výcvik na letounech československé konstrukce L-39, které se tehdy ve velkém do Libye vyvážely. Cílem výcviku bylo „vycvičit žáky-piloty na letounu L-39 ZO v prosté pilotáži, akrobacii, létání podle přístrojů, noční a navigační létání, skupinové slétanosti a zahájit výcvik v bojovém použití“.350 Výcvik probíhal s maximálně sto dvaceti studenty a maximálně s třemi sty padesáti příslušníky technického personálu.351 Československá skupina výuku prováděla „podle učebních plánů a programů zpracovaných čs. odborníky a schválených velitelem Střední letecké školy“.352 Další část pracovníků podle Kontraktu 43521 – školení libyjských specialistů353 ze 7. května 1975 zahajovala výrobu a výuku na střední opravně v Tobruku. Celková částka za tento kontrakt činila 842 528 západoněmeckých marek. Libyjská strana dále platila cestovní výlohy československým pracovníkům, 348

SA AČR Olomouc, VA AZ, Usnesení předsednictva vlády ČSSR čís. 180 z 24. 8. 1978 – O výsledcích jednání s vojenskou částí libyjské delegace o speciálních dodávkách, karton 432. 349 SA AČR Olomouc, VA AZ, Překlady dohody a kontr. do češtiny a zápis z jednání, karton 434. 350 Tamtéž. 351 Tamtéž. 352 Tamtéž. 353 SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt 43521 – školení libyjských specialistů, karton 431.

85

místní daně a poplatky, letenky a příslušné poukázky, platby za přesčasy. V místě určení, v Tobruku, bylo našim pracovníkům bezplatně zajištěno patřičné ubytování. Libyjská strana vzala na sebe i bezplatnou lékařskou péči pro československé experty. Dále měli zajištěné kanceláře, učební materiály a osobní vozidla. Pracovníci požívali stejných práv jako ostatní cizinci nediplomatického charakteru v Libyi. Dohoda byla platná až do 31. března 1977.354 Protokol o jednání a následně uzavřené Kontrakty č. 45119 a 45121355 vedeném v Tripolisu od 22. listopadu do 3. prosince 1981 mezi zástupci libyjských ozbrojených sil a podnikem Omnipol Praha upravoval působení československých expertů na jiném pracovišti – na Vojenském technickém středním učilišti v Tripolisu – Military technical secondary school (MTSS). Jednání za libyjskou stranu vedl velitel středního leteckého učiliště v Tripolisu pplk. Farag El Sharef. Na tomto učilišti měli českoslovenští pracovníci již z předešlé doby veliké závazky. Za stranu československou jednání vedl vedoucí oddělení PZO Omnipol Dr. Dostál. Kontrakty upravovaly činnost československých expertů v Libyi od 1. ledna 1982 až do 31. prosince 1983. Obě strany dále projednaly návrh nového kontraktu č. 45121 o účasti československých expertů na výuce druhých a třetích ročníků na MTSS v Tripolisu počínaje školním rokem 1981/1982 až 1983/1984. Další ustanovení shora uvedených dohod se skoro nelišila od ustavení jiných dohod, které podnik zahraničního obchodu Omnipol v této době uzavíral.356 Českoslovenští experti, technici a montéři byli do Libye vysíláni s úkoly poskytnout technickou pomoc při montáži a údržbě všeho speciálního materiálu, který do země ve velké míře z Československa proudil. Služby spojené s touto činností byly vždy zakotveny v příslušných kontraktech, které se dodávek speciálu týkaly. Experti dále zajišťovali taktický výcvik personálu ozbrojených sil, expertů pro výuku na libyjských školách a výcvikových zařízeních.357 Protipólem těchto velkých akcí na libyjské půdě pak bylo studium či výcvik vybraných libyjských vojáků přímo v Československu na VA AZ v Brně.

354

SA AČR Olomouc, VA AZ, Kontrakt 43521 – školení libyjských specialistů, karton 431. SA AČR Olomouc, VA AZ, Protokol a kontrakt č. 45119 a 45121, karton 434. 356 Tamtéž. 357 SA AČR Olomouc, VA AZ, Návrhy generálních kontraktů ze země 658, karton 431. 355

86

Například z úkolů vyplývajících z usnesení PV ČSSR ze dne 16. června 1977 se Zahraniční fakulty Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně přímo týkaly hlavně úkoly a povinnosti spojené se školením libyjských posluchačů v ošetřování 122 mm raketometu GRAD a v ošetřování a opravách tanků T-55 a OT -62 TOPAS a dále i v zajištění jazykové přípravy československých odborníků, se kterými bylo počítáno na akci v Libyi.358 Na základě dalšího usnesení Předsednictva vlády ČSSR ze dne 11. října 1979 „ve věci zajištění poskytování technické pomoci ve speciální oblasti nesocialistickým zemím“ bylo hlavně pak ministerstvu zahraničního obchodu a ministerstvu národní obrany, popřípadě dalším zúčastněným ministerstvům, uloženo, aby přijala opatření k zabezpečení technické pomoci ve speciální oblasti pro libyjské ozbrojené síly.359 V tomto případě se jednalo především o zajištění vysokoškolského studia v různých inženýrských oborech na VA AZ v Brně pro celkem asi dvě stě sedmdesát libyjských studentů a střednědobé kurzy pro důstojníky libyjských ozbrojených sil opět na VA AZ v Brně. Dalším dvaceti posluchačům mělo být umožněno studium vojenského lékařství na KU v Hradci Králové. Československo mělo vysílat experty pro projekční činnost a případné zaškolování kvůli investičním celkům školského opravárenského a výrobního charakteru. Další experti měli být vysláni na výcvik libyjských vojenských specialistů v pozemní oblasti přímo v Libyi. Tento úkol byl plněn sto sedmdesáti specialisty. A konečně umožnit výcvik techniků raketometu GRAD opět na VA AZ v Brně.360 Celkem se v průběhu let 1975 až 1988 na VA AZ v Brně v různých kurzech a studijních oborech vystřídalo na devět set dvanáct libyjských studentů.361 Zde je nutné pro zajímavost zmínit, že libyjští studenti patřili co do kázně a studijní morálky mezi nejhorší a nejproblémovější zahraniční studenty na VA AZ v Brně. Mezi nejzávažnější důsledky jejich chování patří několik smrtelných automobilových nehod. Mimo to vyprovokovali i množství hospodských rvaček, při kterých musela zasahovat i tehdejší Veřejná bezpečnost. Vyvrcholením byl otevřený

358

SA AČR Olomouc, VA AZ, Technická pomoc Libyi podle usnesení PV ČSSR č. 136/1977, karton 431. 359 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zabezpečení usnesení PV ČSSR č. 251/79, karton 438. 360 Tamtéž. 361 Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 38.

87

konflikt mezi libyjskými a iráckými posluchači. V rozkazu náčelníka 4. fakulty se k tomuto doslova uvádí: „Zahraniční posluchači, především iráčtí a libyjští, se dopouští řady přestupků na veřejnosti – konflikty s čs. občany v zábavných podnicích i na veřejnosti, nadměrné požívání alkoholu, neoprávněné řízení vlastních či zapůjčených osobních automobilů, konflikty mezi národnostními skupinami posluchačů, …“362 Tento vyhrocený stav musel řešit tajným rozkazem opět sám náčelník 4. fakulty – Zahraniční VA AZ v Brně, a to jednak jinou organizací skupin, vytvořením styčných pracovníků a v neposlední řadě i vyloučením problémových libyjských studentů z VA AZ v Brně.363

362 363

SA AČR Olomouc, VA AZ, Tajné rozkazy, karton 391. Tamtéž.

88

7. Závěr Předložená práce si vytkla jeden základní cíl: na základě příslušných archivních dokumentů, literatury a přímých svědectví pamětníků rekonstruovat rozsáhlou pomoc, kterou Československo, konkrétně pracovníci z VA AZ v Brně, realizovali při zajišťování různých vojenských školních center v zahraničí – hlavně v Iráku. Jelikož tato období nejsou doposud patřičně zmapována a popsána, měla by se předložená práce pokusit zaplnit tato bílá místa v dějinách československé armády sedmdesátých a osmdesátých let 20. století a dále i rozšířit dosud skrovný počet publikací věnující se zkoumané problematice. Dané problematice není věnována potřebná pozornost, tak jako např. dějinám armády první republiky, či činnosti zahraniční odbojové armády za druhé světové války či armádě padesátých let. Jedním z důvodů může být ten, že od v práci vymezeného období zatím neuplynula potřebná doba. Po revoluci v roce 1989 se zájem historiků okamžitě obrátil na zajímavá témata, o kterých se do této doby moc nemluvilo, a která byla dlouhá léta naprosto tabuizovaná, jako např. určité kapitoly odboje za druhé světové války, čistky v armádě padesátých let, sovětská okupace v srpnu 1968, atd. Problematika armády, v dané době, vlastně současné, stála zcela mimo zájem. Z důvodů zmíněného nedostatečného zmapování se tak pro běžného zájemce může zdát československá armáda přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století celkem mrtvou a naprosto nezajímavou institucí, ale není tomu tak. Doba však uzrála a v posledních letech se tak určitý zájem stočil na celkem atraktivní téma vývozu československých zbraní a v menší míře i na činnost různých expertních skupin v různých, v současnosti hodně diskutovaných zemích, jako je Irák, Libye, atd. (např.: Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009., Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 – 1968. Praha 2006., Soušek, T. – Zídek, P. – Šámal, Z.: Žoldáci tábora míru, Vojenští

instruktoři

představovali

výhodný

exportní

artikl

komunistického

Československa. Týden 51/2000, s. 16-21., Wanner, J.: Československo-egyptská

89

zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled, 88/2002, s. 59-77., Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567., atd.). Od padesátých let, spolu s dodávkami československých zbraní, začaly do vybraných zemí (Egypt, Irák, Sýrie, Libye a Afghánistán) proudit i expertní skupiny, které měly z počátku vybrané vojáky ozbrojených sil zákazníka s danou dováženou technikou, jako byly letadla, tanky, obrněná auta, radary a rakety, naučit zacházet. V další fázi pak docházelo, na přímé přání těchto zemí, k budování či zajišťování vybraných vojenských škol, a to všech stupňů – od učilišť, opraven, až po školy střední a vysoké. Tyto zakázky, stejně jako obchod se zbraněmi, byl v plné režii speciálního odboru Ministerstva zahraničního obchodu ČSSR. Složky československé armády, však byly vždy u jednání přítomny a v dalším dění pak plnily servisní úlohu, např. ze svých skladů armáda poskytovala přebytky své výzbroje a výstroje, či ze svých speciálních zařízení, v tomto případě z Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně vysílala, dle kontraktů uzavřených ministerstvem zahraničního obchodu, odborníky a pedagogy na akce v zahraničí. Předmětem činnosti těchto expertů a pedagogů pak bylo zajišťování výuky na vybraných školách. V Egyptě českoslovenští učitelé školu založili a z velké části zajišťovali její výuku. Byla to první velká akce svého druhu a samozřejmě se neobešla bez problémů. Přesto byla úspěšná a českoslovenští učitelé si zde udělali své „jméno“. To mělo pak význam pro další akci na Military technical college v Bagdádu, která však byla, s porovnání s Egyptem, o mnoho menší. Irák přímo usiloval o účast československých pedagogů na své nedávno založené škole právě na základě ohlasů z Military technical college v Káhiře. Jelikož se Irák v této době stal významným odběratelem československých zbraní, jeho vztahy se státy východního bloku vedené Sovětským svazem byly na dobré cestě a navíc v této době disponoval ohromnými finančními rezervami a mohl platit hotově, tak výjezdu československých pedagogů do Bagdádu nic nebránilo. Iráčané měli vysoké požadavky a svou vojenskou školu chtěli mít opravdu perfektní. Na rozdíl od akce v MTC v Káhiře, která byla do jisté míry i ztrátová, a z Československé strany byla dotována, Irák platil ihned a hotově. Zpočátku si to

90

mohl dovolit. Jeho příjmy plynoucí z ropy se zdály být nevyčerpatelné. Bohužel krutou a dlouhou válkou s Iránem se stát začal vyčerpávat, což se projevilo i na financích a byl to i jeden z důvodů ukončení celé akce v roce 1984. Další akce probíhaly např. na střední letecké škole v Libyi. Plánovala se i Vysoká letecká technická akademie. Nakonec se tato akce nerealizovala, podobně jako Střední spojovací učiliště (MSS) v Homsu v Sýrii. Českoslovenští experti byli kontrahování i do učiliště v Pol-i-Charkhi v Afghánistánu. Tato akce ale byla, po afghánském převratu, plně dotována československou stranou. Zde zcela převládly zájmy politické nad zájmy ekonomickými. Proto komplexně zhodnotit dané akce je pro značnou různorodost velice obtížný úkol. Nikdy předtím, ani potom se adekvátní akce nerealizovaly. Československý stát, jako jeden ze států východního bloku, realizoval své akce zcela v koordinaci se Sovětským svazem. Právě proto v některých případech převládal význam politický a snaha získat vliv v zemi zákazníka zcela nad stránkou ekonomickou. Toto lze zcela aplikovat na příkladu Afghánistánu, kde se právě ve velké míře Sovětský svaz snažil svůj vliv upevnit. Je třeba zmínit, že výsledný efekt často nebyl úměrný vynaloženým prostředkům, a občas vyšel do ztracena vlivem různých politických převratů a nepokojů.364 Přesně toto lze vypozorovat na příkladu zmíněného Afghánistánu. Dodnes po těchto a podobných akcích, které byly poskytovány na základě výhodných úvěrů, zbyly Československu, nyní České republice nedobytné pohledávky. V ostatních případech, např. v Libyi a Iráku, byla daná kritéria postavena přinejmenším do rovnováhy. Občas, hlavně v případě politicky rozkolísané Libye, bych se odvážil říci, že ekonomické přínosy často tlumily ty politické. Zisk z těchto speciálních kontraktů se dělil mezi Ministerstvo zahraničního obchodu ČSSR, část financí plynula Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a další část šla přímo expertům jako plat. Pro přímo kontrahované pracovníky měly tyto akce hned několik významů. Dokázali, že jsou schopni konkurovat ostatním členům zahraničního pedagogického 364

Nálevka, V.: Čas soumraku. Rozpad koloniálních impérií po druhé světové válce. Praha 2004, s. 80.

91

sboru a že se mezi nimi určitě neztratí. Účast na těchto akcích prospěla dále jejich profesnímu růstu. V dané době dostali možnost, jako příslušníci armády, podívat se do daleké ciziny, kde jim nebyly dány jakékoli překážky v pohybu. Českoslovenští pedagogové si dále vyučováním a přednáškami osvojili výbornou znalost anglického jazyka. Laboratorní a technickou praxí, hlavně na MTC v Iráku, se seznámili s nejmodernějšími přístroji své doby, které na akademii v Brně vůbec neměli. Dále měli možnost se seznámit i s odbornou cizojazyčnou literaturou a bylo jim umožněno publikovat. Samozřejmě byli i patřičně finančně ohodnoceni: „Materiální podmínky byly mnohem lepší. Nemohli nás poslat do zahraničí za stejné platy, co jsme měli tady (pozn. v ČSSR), […] i pouhý fakt cestování byl významná věc, pro děti třeba…“365 V neposlední řadě jim pobyt v zahraničí přinesl seznámení se s pro nás exotickou arabskou kulturou a myšlením. Pan profesor Dědek dodává: „Osobně jsem velmi vnímal tříletý pobyt v Bagdádě, a to po všech stránkách. Jel jsem tam poznávat historii Iráku a navíc jsem mohl poznat zblízka i běžný život a problémy Iráku – říkám přátelům, že jsem se stal z deseti procent Iráčanem a situaci na středním východě sleduji včetně poslechu arabských stanic pečlivě dosud.“366 Zmíněné akce svým důsledkem doléhají až do současnosti. Tím, že si, hlavně v Egyptě a Iráku, českoslovenští učitelé „udělali nějaké jméno, tak teď např. Jemen usiluje, abychom jim tam něco podobného udělali […], teď tady (pozn. na Univerzitě obrany v Brně) máme ze Súdánu vědecké aspiranty a já se ptám, kdo je učil a zjišťuji, že je učí Iráčané, které jsem učil já…“.367

365

Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). 367 Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). 366

92

8. Seznam použitých zkratek ADR

Afghánská demokratická republika

BVP

bojové vozidlo pěchoty

CMS

College of military science

čs.

československý

ČSAV

Československá akademie věd

ČSOB

Československá obchodní banka

ČSSR

Československá socialistická republika

DRA

Demokratická republika Afghánistán

EAR

Egyptská arabská republika

FMNO

Federální ministerstvo národní obrany

FMZO

Federální ministerstvo zahraničního obchodu

GK

generální kontrakt

GŠ ČSLA

Generální štáb Československé lidové armády

HKS

Hlavní kádrová správa

Kčs

Koruna československá

KS

kádrová správa

LDSA

Lidová demokratická strana Afghánistánu

MNO

Ministerstvo národní obrany

MSS

Vojenská spojovací škola

MTC

Military Technical College

MTSS

Military technical secondary school

MZO-HTS

Ministerstvo zahraničního obchodu - Hlavní technická správa

NA Praha

Národní archiv Praha

např.

například

NK

náčelník katedry

PB

politické byro

OPZHN

ochrana proti zbraním hromadného ničení

OTP

Oddělení technické pomoci

93

plk.

plukovník

pplk.

podplukovník

PV

Předsednictvo vlády

PZO

Podnik zahraničního obchodu

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

SA AČR Olomouc

Správní archiv Armády České republiky Olomouc

SAR

Spojená arabská republika, nebo Syrská arabská republika

SMP

Správa materiálního plánování

SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

SÚP

Správa ústředního plánování

šk.

školní

ÚV KSČ

Ústřední výbor Komunistické strany Československa

VA AZ

Vojenská akademie Antonína Zápotockého

VEX

vedoucí expertů

VLTA

Vojenská letecká technická akademie

VTA AZ

Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého

VHA Praha

Vojenský historický archiv Praha

VÚA Praha

Vojenský ústřední archiv Praha

ZF VA AZ

Zahraniční fakulta Vojenské akademie Antonína Zápotockého

ZN

zástupce náčelníka

ZÚ

zastupitelský úřad

94

9. Prameny a literatura 9.1. Archivní prameny Správní archiv Armády ČR Olomouc - fond VA AZ Vojenský historický archiv Praha - fond MNO - Kádrová správa 1957 - fond MNO – Správa materiálního plánování 1958 Národní archiv Praha - fond branně bezpečnostního oddělení ÚV KSČ

9.2. Literatura Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha 2005. Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Irácko-íránská válka 1980-1988. Praha 2007. Dankovičová, I. a kol.: Libye. Praha 1980. Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978. Houška, V. - Kettner, J.: Svět v politickém přehledu. Praha 1961. Hrbek, I.: Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja. Praha 1982. Kolektiv autorů: Země světa 1. Praha 1986. Kolektiv autorů: Země světa 2. Praha 1986. Králová, A.: Pomoc VA AZ zemím třetího světa. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2004. Kukalová, D. – Kukal, Z.: Irák. Praha 1972. Látka, M. a kol.: Irák. Praha 1975. Marek, J.: Dějiny Afghánistánu. Praha 2006. Nálevka, V.: Čas soumraku. Rozpad koloniálních impérií po druhé světové válce. Praha 2004. Nálevka, V.: Studená válka. Praha 2003. Pantůčková, J. a kol.: Afghánistán. Praha 1987. Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975. Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001. Praha 2001.

95

Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Vojenská akademie v Brně. Praha 2005. Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005. Vyhlídal, M.: Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Diplomová práce. Brno, MU, 2008. Wanner, J.: Krvavý Jom Kippur. Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice. Praha 2002. Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britskofrancouzská intervence v Egyptě. Praha 2006. Zídek, P. – Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 – 1989. Praha 2009. Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 – 1968. Praha 2006.

9.3. Periodika Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické Československo a Kaddáfího Libye 1969 - 1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233. Soušek, T. – Zídek, P. – Šámal, Z.: Žoldáci tábora míru, Vojenští instruktoři představovali výhodný exportní artikl komunistického Československa. Týden 51/2000, s. 16-21. Wanner, J.: Československo-egyptská zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled, 88/2002, s. 59-77. Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 – 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567.

9.4. Rozhovory s pamětníky Rozhovor s panem prof. Ing. Liborem Dědkem, CSc. (Brno, 12. 11. 2009). Rozhovor s panem prof. Ing. Jánem Kamenickým, CSc. (Brno, 22. 10. 2009). Rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 12. 10. 2009 a 24. 11. 2009). Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009).

96

9.5. Interní publikace MTC Bagdád Koleja Fareja Skarea 1979 – 1980. Bagdád 1979. (Sbírka pana Jána Kamenického, Brno) Military Technical College Prospectus – CURRICULA. Bagdád 1982. (Sbírka pana Jána Kamenického, Brno)

97

98