Místo obvyklého motta: Každá roční doba přináší svéráznou krásu. Podzim, který maluje nádhernými barvami, mne nikdy nepřestane překvapovat a okouzlovat. Kraluje od poloviny září. Obarví švestky pěkně modře, vinné hrozny, hrušky a jablka; je to nejlepší malíř. Každému listu dá jinou půvabnou barvu. Tentokrát jsme viděli nádherné ocúny. Také podzim mi dává sílu k životu. Zvláště, když jsem v listnatém lese, jako se to podařilo nám v těchto dnech, když mezi stromy problesknou paprsky slunce, které si hrají s poletujícími barevnými listy. Listy padají ze stromů a já si uvědomuji, že nic netrvá věčně. Stejně jako listy na podzim opadají, tak i život plyne… Také podzim vede můj život k cíli…
Českomoravská vysočina 14. - 17. 10. 2013 Vysočina je oblast na pomezí Čech a Moravy, tvořená krásnými lesy, pahorky, skalami a zelenými loukami, která si zachovala svůj půvabný rys – je to romantická krajina plná křehké nenápadné krásy; skály, lesy, tiché rybníky, rašeliniště, nádherná údolí řek Chrudimky, Svratky, pramene Sázavy. Jako již pravidelně na podzim jsme se vydali s Mirkem J. zajistit už 7. ročník zimního přechodu hor, tentokrát Českomoravské Vysočiny, což bylo přání Marušky a Jirky Hanákových, kteří
se
zúčastňují
těchto
přechodů a bydlí v Bystřici nad Pernštejnem. V pondělí 14. 10. jsme odjeli vlakem v 7.33 hodin z Jičína přes
Hradec
Králové
a
Pardubice do Hlinska, kde jsme v 11 hodin začali své putování. 1
Hlinsko (570) – Hamry (585) 4 km – Kuchyně 12 km – Herálec (670) 15 km První kroky vedly do památkové rezervace Betlém, kde jsou ještě roubené a zděné domky řemeslníků z druhé poloviny 18. století. Odtud jsme začali stoupat kolem radnice
po
modré
turistické
značce po asfaltové cestě, později polní cestou do malé vsi Hamry, kde jsme na
prosluněné
lavičce
poobědvali. Dále už lesní cestou, kde byly
překrásné
vzrostlé
stromy,
převážně
smrky,
jsme
došli
až
k rybníku Kuchyně. Předtím jsme měli malou zastávku u nádherného rybníčku s vrbičkami, kde jsme se kochali krajinou a chutnali červené. Museli jsme vystoupat do výšky cca 2
650 m a poté jsme se v ní pohybovali stále. Překrásné slunečné počasí nás provázelo celý den a navíc bylo skoro bezvětří. Cestu jsme dokončili po asfaltce v obci Herálec, která má asi 1300 obyvatel, ale je zde mnoho pěkných nových domů. Ubytovali jsme se až na samém konci vesnice v pěkném penzionu Majka za 300 Kč na osobu, kde je i výborně vybavená velká kuchyň a
ubytování možné maximálně pro 12 osob (tolik lidí předpokládám na zimní přechod ve dnech 13. - 16. února 2014). Tekutiny jsme doplnili až v restauraci U mostu, kde je zároveň hranice Čech a Moravy. Před večeří
jsme
v nedaleké
ještě restauraci
málo
pojedli
U
Sochů,
[email protected], tel. 605173381, kde jsme požádali majitele o zajištění večeře pro náš zimní přechod ve čtvrtek 13. února. Kuchyň jsme využili k přípravě vlastní večeře zrovna jako ráno ke snídani. Při sledování TV jsme celý večer popíjeli výborné červené víno a každý měl možnost spát ve svém pokoji. Na doporučení starosty jsme ještě navštívili Petra Hamáka, který upravuje v zimě lyžařské stopy a konzultovali nejlepší trasu pro lyžaře jak z Hlinska, tak do Nového Města na Moravě. 3
15.10 úterý Herálec (670) – Kocanda 2 km – rozcestí pod Žákovou horou (775) 4 km – Žákova hora (810) 4.5 km – zpět rozcestí 5 km – Stříbrná studánka 5.5 km – Frýšava kopec (799) 8 km – Tři Studně (730) 12 km – Nové Město na Moravě SKI hotel (740) 17.5 km - Nové Město, ubytovna (600) 22 km – Maršovice 23 km – zpět na ubytovnu Nové Město 24 km. Před
osmou
hodinou
jsme opustili penzion a šli po silnici do osady Kocanda, za kterou jsme odbočili do lesa, a začali stoupat k rozcestí Žákova
hora. Po ránu bylo mlhavo a slunce se jen občas prodralo, aby zahřálo naše ruce, neboť bylo jen 6°C. Na rozcestí pod Žákovou horou jsme si odskočili na 500 m vzdálený vrchol, z kterého v lese
ale není nic vidět, a vrátili se zpět. Téměř stále ve výšce 750 – 800 m jsme pokračovali překrásným lesem ke Stříbrné studánce, kde je pramen Svratky a poté na kopec Frýšava. 4
Zde jsme změnili červenou turistickou značku za modrou a pokračovali na Tři
Studně
a
občerstvili
se
v
překrásném hotelu „U Loubů“, který doporučujeme přechodu.
využít
při zimním
Alternativou může
být
nedaleká Krčma na náměstí, která ale byla nyní uzavřena. Cesta lesem skončila a pokračovala po polní cestě s pěknými
výhledy
do
krajiny.
Před
příchodem na SKI hotel už byla obloha čistá
a slunce příjemně hřálo. Odměnili jsme se v altánku moučníkem a vínem a poté na terase samotného hotelu kávičkou. Také zde doporučujeme zastávku v zimě, neboť blízký lyžařský stadion je pěkně upravený po nedávném mistrovství světa v biatlonu.
Do
Nového Města jsme šli už po stezce.
naučné Na
informačním centru, kde
je
i
horácké
muzeum, jsme kromě jiného koupili lyžařskou mapu Vysočiny a měli snahu získat další tipy na ubytování v zimě. Uprostřed Vratislavova náměstí jsme obdivovali sgrafitovou 5
výzdobu na katolickém kostele sv. Kunhuty znázorňující výjevy ze Starého a Nového zákona. Poté jsme si prohlédli ubytovnu Duo nedaleko centra, sice levnější, ale připomínající levné ubytování na koleji v době
totality.
Ubytování
jsme
měli
zajištěné v Truhlářství u pana Starého skoro na konci města, které také nenadchlo, ale bylo za 250 Kč za osobu s možností uvařit si ráno snídani. Na večeři jsme proto odešli do 1 km vzdálené vsi Maršovice na doporučení ubytovatele
v Maršovské
a
rychtě se nám tak zalíbilo, že jsme
předběžně
domluvili
ubytování a stravování na 14. února
ve
dvoulůžkových
pokojích s příslušenstvím za 750 Kč pro dvě osoby a jídlo dle jídelního lístku:
[email protected] tel. 603591583. Večer jsme sledovali bohužel poslední utkání v kvalifikaci na MS s Bulharskem, kam jsme nepostoupili. 16.10 středa Nové Město na Moravě (600) – Zubří 3 km – Zuberský rybník 4 km – hájenka Vojtěchov 6.5 km – Lísek 9.5 km – Pletenice (678) 11.5 km – Bohuňov 13 km - Borovinka před Domanínem 15.5 km – Bystřice nad Pernštejnem 21 km – po městě 25 km Dobře odpočatí po snídani jsme opustili ubytovnu už v 7.45 hodin a za mlhy a později i drobného deště začali třetí den putování po silnici do obce Zubří, kde začala
modrá
turistická
značka.
U
Zuberského rybníka je rozcestí a odtud jsme pokračovali kolem rekreačního zařízení po zelené značce vpravo k hájence 6
Vojtěchov skoro stále lesem. Cesta byla velice pohodlná a příjemná, i když trochu pršelo. V zádveří malé chaty na kraji lesa jsme po 2 hodinách chůze připili na zdar dalšího dne a po chvilce už prosvitly první paprsky slunce, které osušily trochu vlhké
oblečení. V obci Lísek, kde je zdaleka
viditelný
empírový
kostel sv. Mikuláše, je poutač
na místní hospodu, ale otvírá se až večer. Ani v další obci Bohuňov, kam už jsme pokračovali po žluté značce, není během dne hospoda otevřená. Získali jsme však kontakt na pana Slámu, tel. 605378814, který je ochoten v zimě občerstvení pro 12 osob poskytnout. Po dalších 2.5 km, ale po asfaltové silnici, jsme navštívili pěkný rekreační areál Orel patřící KDU-ČSL, t. č. zavřený, který v sobotu 15. února bude otevřený od 9 hodin a zde je možné obdržet téměř vše; po zdolání více jak 15 km; kontakt
[email protected],
tel.
739073806. Od správce zařízení jsme dostali informaci, že při sněhu denně projíždí trasy pro lyžaře až do Zubří a pochopitelně do Bystřice. Lyžařské značení bylo přímo u areálu. Do Bystřice jsme došli už po silnici a první cesta vedla do vinotéky, kde jsme se odměnili a ještě 7
koupili víno na další den do vlaku. Kromě informačního centra jsme se zastavili ve sportovním areálu, kde je také možnost ubytování za 350 Kč na osobu. Příjemné bylo posezení na náměstí v útulné kavárně, kde byly přítomné pouze ženy či dívky. Odtud naše kroky mířily do ulice Příčná, kdy bydlí přátelé Jirka a Maruška,
které znám už dlouho ze společného v Jánských
pobytu Lázních
a
několika návštěv u nich; Maruška byla se mnou také týden
v Dolomitech.
Příjemné bylo setkání s nimi, které se ale protáhlo hodně přes půlnoc. Maruška stále připravovala dobré občerstvení a Jirka zase doplňoval víno z Chorvatska, kde mají penzion a vinohrad. Po půlnoci jsme museli ještě využít jejich vířivku a bazén a tak jsme se dokázali bavit neuvěřitelných 9.5 hodiny! Jirka s Maruškou trvali na svém, že při zimním přechodu
Vysočiny
všichni
budeme spát v jejich vile a stejně tam budeme večeřet. Na závěrečný společný večer jsme všichni jejich hosty. Za sebe mohu říci: přihlášení se mají na co těšit.
8
17. 10. čtvrtek Bystřice nad Pernštejnem (550) 1 km – Vír busem – přehradní hráz 3 km – a zpět 5 km – Pivonice 8 km -
Bystřice nad
Pernštejnem 16 km + 1 km stopem. Před osmou hodinou jsme přišli za Maruškou na městský úřad, kde pracuje, a u šálku čaje jsme se rozloučili. Autobusem jsme odjeli v 8.50 hodin k přehradě Vír a zde začalo putování na vysoko položenou hráz přehrady, což trvalo půl hodiny.
Je
to
vodní dílo na řece Svratce ukončené v roce
1957.
Výška hráze je 66 m, koruna je 9 m široká a 390 m dlouhá. Po ránu byla opět mlha a slunce jen občas prosvítalo
mezi
mraky.
Stejnou
cestou po červené turistické značce jsme se vrátili do obce Vír, a odtud začal náš rychlý návrat na vlak do Bystřice, ale cestu jsme si velmi prodloužili. Po žluté značce jsme museli vystoupat asi 200 m nahoru
k obci Pivonice. Zde jsme trochu improvizovali, ale sestoupili dolů k říčce
Bystřice,
která
velmi
meandruje a tak bylo nutné občas zase vystoupat nahoru a to se 9
opakovalo mnohokrát. Bylo to dosti vysilující a cesta byla časově náročnější, než jsme si mysleli. Tlačil nás čas odjezdu vlaku po obědě, který jsme chtěli stihnout. A tak poslední kilometr na nádraží ČD jsme raději dojeli s ochotným řidičem stopem. Při nastupování do vlaku začalo pršet a tak jsme se radovali, že jsme vše zvládli bez deště. Ve vlaku do Žďáru nad Sázavou jsme poobědvali ze zásob, které jsme si předem koupili, a víno popíjeli pomalu až do Jičína, kam jsme cestovali přes Kolín a Nymburk. V 17.29 jsme se ocitli na jičínském vlakovém nádraží a spokojeni se vrátili domů.
Vysočina mi opět učarovala. Bylo to překrásných 80 km v pohodě za převážně dobrého počasí a malíř „Podzim“ opět ukázal, že nad něj není. V Jičíně 18. 10. 2013
Ivan
Přiložené fotky tentokrát zhotovil Mirek Jiran Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2013
10
