České vysoké učení technické v Praze Masarykův ústav vyšších studií Katedra inženýrské pedagogiky

České vysoké učení technické v Praze Masarykův ústav vyšších studií Katedra inženýrské pedagogiky

Role a postavení společenskovědních předmětů na technických středních školách Role of Humanities at the Secondary Technical Schools

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Bc. Dana Vašková

Studijní program: Specializace v pedagogice, Bakalářský Obor: Učitelství odborných předmětů Vedoucí práce: doc. PhDr. Dana Dobrovská CSc. 24. října 2013

iv

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze podklady uvedené v přiloženém seznamu. Nemám závažný důvod proti užití tohoto školního díla ve smyslu § 60 Zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

V Chrudimi dne 25. 10. 2013

.............................................................

v

Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat především vedoucí práce za trpělivost a podporu při psaní tohoto textu. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří se mnou práci konzultovali a jakkoliv mě při její realizaci podporovali. Poslední poděkování patří Střední průmyslové škole elektrotechnické v Pardubicích a Střední průmyslové škole Chrudim za poskytnutí informací a umožnění provedení výzkumu mezi studenty.

Abstract This work carries out assessment of the state of teaching social sciences at the technical secondary schools. The work includes theoretical clarification of social subjects, dealing with the parts and their contents. It describes the teaching of these subjects in the history and their position in the historic education. This work describes the concept and organization of secondary education in the Czech Republic at present. Shortly thesis introduces teaching methods that can be used in teaching. It deals with the incorporation of social sciences in the School Education Programs. The second part of this work are the results of an research. The aim of the research is the evaluating the interest of students in technical secondary schools teaching social sciences. The research determines how much weight and importance the students attach objects with regard to their professional lives. The work evaluates condition and used methods of teaching social sciences at selected secondary schools.

Keywords: Humanities, Social Science, System of Education, teaching Methods

vi

vii

Abstrakt Práce provádí zhodnocení stavu výuky společenskovědních předmětů na vybraných technických středních školách. Práce obsahuje teoretické objasnění pojmu společenskovědní předměty, zabývá se jejími částmi a jejich náplní. Je popsána výuka těchto předmětů z pohledu historie a jejich postavení v historickém školství. Práce popisuje pojetí a organizaci středního vzdělávání v České republice v současnosti. Krátce práce seznamuje s výukovými metodami, které je možné při výuce využít. Zaobírá se zapracováním společenskovědních předmětů do ŠVP, jejich obsahem a jejich propojením s ostatními předměty. Součástí práce jsou výsledky výzkumného šetření, jehož cílem je vyhodnocení zájmu studentů technických středních škol o výuku společenskovědních předmětů. Zjištění, jakou váhu a důležitost studenti daným předmětům přikládají s ohledem na jejich profesní život. Výzkum dokumentuje zhodnocení stavu a používaných metod výuky společenskovědních předmětů na vybraných středních školách a navržení možností optimalizace jejich výuky.

Klíčová slova: společenské vědy, humanitní vědy, výukové metody, systém vzdělávání

Obsah 1 Úvod

1

2 Humanitní a společenské vědy

3

3 Vzdělávání v České republice 3.1 Historie českého středního školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Výuka společenskovědních předmětů v historickém středním technickém školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Současné střední školství v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Společenskovědní předměty v současném technickém středním školství 3.3 Systém kurikulárních dokumentů v České republice . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Národní program rozvoje vzdělání v České republice - Bílá kniha . . . 3.3.2 Rámcové vzdělávací programy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Školní vzdělávací programy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6 8 10 11 12 12 15 15 17

4 Výukové metody

19

5 Společenskovědní předměty na středních školách 22 5.1 Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání . . . . . . . . . . . . . 22 5.2 ŠVP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 6 Výzkumný projekt 6.1 Vymezení výzkumného problému a hypotéz 6.1.1 Stanovení cíle . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Výzkumné otázky . . . . . . . . . . 6.1.3 Hypotézy . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.4 Výzkumný soubor . . . . . . . . . . 6.2 Metodika sběru dat . . . . . . . . . . . . . .

viii

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

27 27 27 27 28 28 29

OBSAH

6.3 6.4

ix

6.2.1 Rozbor dotazníkových otázek . . 6.2.2 Předvýzkum . . . . . . . . . . . . Zpracování a vyhodnocení sebraných dat 6.3.1 Vyhodnocení jednotlivých otázek Závěry šetření . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.1 Odpovědi na výzkumné otázky . 6.4.2 Ověření hypotéz . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

30 32 32 33 38 38 39

7 Závěr

42

A Dotazník

47

Seznam obrázků 3.1

Systém kurikulárních dokumentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

6.1 6.2 6.3 6.4

Graf 1 – Který obor společenských věd Vás nejvíce zajímá? . . . . . . . . . . Graf 2a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Graf 2b . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Graf 3 – Budou pro Váš život užitečné znalosti získané z výuky společenskovědního základu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Graf 4 – Považujete počet hodin vyhrazených pro společenské vědy za dostatečný? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Graf 5 – Výukové metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Graf 6 – Která metoda výuky je pro Vás nejpřínosnější? . . . . . . . . . . . . Graf 7 – Kterou výukovou metodu máte nejraději? . . . . . . . . . . . . . . .

6.5 6.6 6.7 6.8

x

34 34 34 35 35 37 38 38

Kapitola 1

Úvod „Učitel ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám.“ Neznámý autor Technická zdatnost absolventů technických středních škol je pro profesní kariéru absolventa nutnou podmínkou, ale nikoliv jedinou dostačující. Zejména vedoucí pracovní pozice vyžadují tzv. "soft skills", do kterých patří komunikativní dovednosti, jednání s lidmi, sociologicko-psychologické znalosti, základní znalosti z oblasti práva a ekonomie. Z tohoto důvodu je třeba i na technických středních školách rozvíjet široký všeobecný základ. Právě společenské vědy mají i studentům technických oborů vytvořit dobrý základ pro celoživotní vzdělání. Definice pojmu společenské vědy je velmi složitá. Často je pojem a obsah zaměňován, kombinován a slučován s pojmem humanitní vědy. Definicí pojmu společenské a humanitní vědy se tato práce krátce zabývá ve své první kapitole. Samotná práce je rozdělena do dvou hlavních částí, přičemž první část se věnuje teoretickému zmapování výuky společenskovědních předmětů. Druhá část práce je zaměřena na praktický orientační průzkum mezi studenty dvou technických středních škol v Pardubickém kraji. První část se zabývá teoretickým základem. První oddíl úvodní teoretické části se zabývá definicemi pojmů společenské a humanitní vědy. Další oddíl popisuje pojetí a organizaci středního vzdělávání v České republice. Dále se práce zabývá kurikulárními dokumenty vydávanými Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Ve čtvrtém oddílu se práce krátce zmiňuje o výukových metodách, které se využívají, nebo mohou využívat pro výuku nejen předmětů společenskovědního základu. V pátém oddílu teoretické části zmíním společenskovědní předměty, které se v současné době na daných středních školách vyučují. Teoretická část je uzavřena oddílem, ve kterém jsou rozebrány školní

1

KAPITOLA 1. ÚVOD

2

vzdělávací programy obou zkoumaných škol. Je provedeno zhodnocení postavení společenskovědních předmětů. Druhá část práce je věnována výzkumnému praktickému šetření. V úvodu této části práce je nejprve zařazeno stručné seznámení se základními pojmy týkajícími se výzkumného šetření a s různými výzkumnými metodami. Hlavní část je věnována vlastnímu výzkumu. Cílem výzkumu je vyhodnocení zájmu studentů technických středních škol o výuku společenskovědních předmětů. Zjištění, jakou váhu a důležitost studenti daným předmětům přikládají s ohledem na jejich profesní život. Směřuje k zjištění možných vztahů mezi věkem či pohlavím studenta a jeho preferencemi mezi společenskovědními předměty. V práci jsou přehledně uvedeny výzkumné otázky a hypotézy výzkumu a je probrána metodika výzkumu. Následuje zpráva o zpracování dat a o výsledcích šetření. Závěr praktické části je věnován diskusi o problematice probraného výzkumu, jeho nedostatcích a možných modifikacích a doporučení pro další možná šetření v budoucnosti.

Kapitola 2

Humanitní a společenské vědy Během 18. století byly definovány rozdíly mezi různými typy studovaných oborů. Přírodní vědy byly definovány jako vědy, které jsou experimentální a aplikované, zatímco společenské (humanitní) vědy jsou ty, které rostly z morální filozofie. Vedení jednoznačné dělicí čáry mezi humanitními a společenskými vědami je velice obtížné. Humanitní vědy mají spíše analytický charakter. Vědní disciplíny humanitních věd tvoří jeden celek, takže spolu nemalou měrou souvisí a vzájemně se ovlivňují. Pojem humanitní vědy je definován například v [3], kde je udáno že: „Disciplíny humanitních věd, jako je filozofie, historie nebo literární vědu nabízejí modely a metody pro řešení dilemat, dvojznačností a paradoxů. Mohou nám pomoci čelit proti napětí mezi zájmy jednotlivců a skupin a podporovat občanské i informované diskuse o konfliktech a uvádějí současné problémy v historické perspektivě. Také vyjadřují cítění a uměleckou formu, zkušenosti, vyvážené nadšení a racionalitu a zkoumají otázky morálky a hodnoty. Studium humanitních věd poskytuje místo, ve kterém vyjádření interpretací a zkušeností může být uznáno a v oblasti společného zájmu prozkoumáno.“ Z českých autorů se definicí humanitních věd zabývá například Krámský a to například v [9] nebo v [10], kde definuje předmět humanitních věd jako: „Předmět humanitních věd tak v zásadě není vymezen jen póly, jako jsou život, práce a jazyk, ale poznáváním člověka jako bytosti, která reflektuje svůj život v jeho možnostech, reflektuje své potřeby a reflektuje jazyk jako něco, co dává smysl a co v posledku utváří řeč samu.“ Společenské vědy jsou definovány jako akademické disciplíny nebo vědní obory, který zkoumají lidskou společnost. Společenské vědy se zabývají společností a vztahy a interakcí jednotlivce ve společnosti. Primárně opírají o empirické přístupy, a pro zkoumání se využívá obvyklých vědeckých metod

3

KAPITOLA 2. HUMANITNÍ A SPOLEČENSKÉ VĚDY

4

jako například využití experimentu. Mezi obecně uznávané odvětví společenských věd patří antropologie, historie, politologie, psychologie a sociologie. Některé části oborů jako vzdělání, zeměpis, právo, lingvistika, kriminologie a archeologie se dají zařadit také mezi společenské vědy. Studium společenských věd hojně využívá pozorování a jeho subjektivní vysvětlení. Dále se používá výzkumu se statistickým vyhodnocením k doložení teorie ze studované oblasti společenských věd. Pro získávání informací z různých vrstev populace se využívají především různé druhy dotazníkových šetření, dále pak rozhovory neboli interview. Význam jednotlivých oborů společenských věd se dotýká každého jednotlivce v celém jeho životě. Většina oborů se snaží zevšeobecnit pozorovanou skutečnost a tak vytvořit systém pravidel, avšak dosud nebyly vytvořena taková pravidla, aby platila absolutně. Obsahem společenskovědních předmětů je nauka o člověku a společnosti. Jejich cílem je naučit vidět, jak jsou jednotlivé věci propojeny a jak souvisejí. Osvojení základů společenských věd by mělo usnadnit orientaci ve složitosti světa. Důležitým zdrojem ponaučení pro další rozvoj společnosti je poznat, to co formovalo naši kulturu a jak se vyvíjelo lidské myšlení. Jak je vidět i z výše uvedených názorů přesně definovat pojem humanitní vědy a společenské vědy je velmi složitá oblast a názory jednotlivých autorů v Čechách i zahraniční se mnou velmi lišit. Někteří autoři se zabývají spíše významem humanitních věd vůbec než její definicí. Názor sedmi humanitně orientovaných vědců současnosti na problematiku významu humanitních věd je publikován například v knize K čemu dnes humanitní vědy? [4]. Na základě rozboru různých zdrojů lze do význačných odvětví společenských věd zařadit následující: Antropologie je studium vývoje člověka, jejich povaze a společností. Studie obvykle zahrnují pozorování domorodého obyvatelstva v odlehlých lokalitách po celém světě. Pozorování se provádějí ve snaze pochopit rozvoj jazyka, náboženského přesvědčení a kultury. Filozofie je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti. Jejím cílem je hledání pravdivého poznání a jeho smyslu. Historie je studium lidské minulosti a jeho rozhodnutí. Jedná se o studium člověka záznamu v času, provádí zkoumání okolností, které byly vytvořeny v době delší, než je rámec jednoho života. Politologie se zabývá tím, jak vlády a politiky ovlivňují a ovlivnily společnost. Zkoumá a diskutuje vzestupy a pády říší a království a teorie o postupech a politikách politických systémů.

KAPITOLA 2. HUMANITNÍ A SPOLEČENSKÉ VĚDY

5

Psychologie je jedním z hlavních a komplexní oblastí společenských věd. Plné pochopení metod myšlení a fungování lidské mysli je stále mimo dosah vědců. Stále se snaží porozumět tomu, jak a proč se lidé chovají a co si myslí. Sociologie se zabývá samotným studiem společnosti. Velkým zájem sociologů jsou především otázky, jak společnost funguje a vzájemné působení jednotlivců a skupin. Kriminologie je pododvětvím sociologie. Mezi další pod- odvětví lze zařadit i kriminalistiku, která zkoumá kriminální chování jednotlivců i společnosti obecně. Toto pole zkoumání základem pro rozvoj zákona. Právo je průsečíkem mnoha základních společenských věd. Zabývá se především spory mezi členy nebo částmi společnosti mezi sebou navzájem nebo se státem. Zaobírá se systémy pravidel (zákoníky), podle kterých společnost žije. Dále jsou zkoumány vlivy, které rámují společnost a pravidla, které jsou určeny jejímu ovládání a řízení. Religionistika je věda, která se zabývá studiem náboženství. Jejím předmětem je klasifikace jednotlivých náboženských skutečností a popis náboženských systémů.

Kapitola 3

Vzdělávání v České republice V současné době se ve vzdělávání uplatňuje v České republice tzv. Školská reforma a to na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon). Ten definuje základní zásady koncepce vzdělávání v České republice. Vzdělávání je podle školského zákona (§2 odst. 1) založeno na následujících zásadách: – rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana, – zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce, – vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání, – bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, – svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání, – zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod, – hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy,

6

KAPITOLA 3. VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE

7

– možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání. Školský zákon dále definuje obecné cíle vzdělávání podle §2 odst.2˙ jde zejména o: – rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života, – získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání, – pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost, – pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti, – utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého, – poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku, – získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví. Současná podoba vzdělání v České republice pramení z Lisabonské strategie, kterou přijala Evropská rada v roce 2000. V rámci této strategie byly stanoveny tři skupiny cílů v nejobecnější rovině vzdělávání. – Zvýšení kvality a efektivity vzdělávacích systémů členských zemí EU, – všem lidem přístup ke vzdělání, – otevření vzdělávacích systémů širšímu světu. Protože Česká republika je součástí Evropské unie, musí se řídit v rozvoji vzdělání i požadavky EU. S rozvojem Evropského společenství dochází k postupnému reformování školství nejen v České republice, ale také v dalších evropských zemích. EU vyjádřila požadavky na úroveň vzdělání ve třech rovinách [18]. 1. Úroveň vzdělání představuje sumu základních poznatků, dovedností a postojů.


8

2. Vědění a porozumění poznatkům má sloužit k uplatnění a rozvoji tvořivosti. 3. Vědění a poznání jsou předpokladem rozvoje schopností aktivní volby hodnot. V současné době neexistuje v EU jednotná vzdělávací soustava a není možné systém vzdělávání sjednotit, proto EU vydala doporučení se zásadami a cíli vzdělání, které by členské země měly uplatnit při jejich reformaci školství.

3.1

Historie českého středního školství

Počátky českého školství vůbec sahají do 10. století, kde po příchodu slovanských Věrozvěstů Cyrila a Metoděje vznikají první školy, kde se vyučuje trivium a následně quadrivium. Mezníkem vývoje školství v Čechách je založení univerzity (Karlovy) v roce 1348, která si bere záštitu nad systémem škol. Vznikají tak kromě církevních škol i školy městské. K významnému rozvoji školství dochází v období reformačního hnutí v 15. století až do vyhlášení náboženské svobody v roce 1609 a to například díky školám Jednoty českých bratří působící od poloviny 15. století do bitvy na Bílé hoře v roce 1620. Po bitvě na Bílé hoře jsou školy ovládnuty katolickou církví, hlavně jezuitským řádem, který získal téměř absolutní moc nad celým rakouským školstvím. S příchodem jezuitů je spojen vznik gymnaziální výuky do Čech. Roku 1774 vyhlášením nového Všeobecného školního řádu císařovnou Marií Terezií se stalo školství částečně podřízené státu. Tím došlo k postupné reformaci jednotlivých školních stupňů včetně střední školy a bylo ustanoveno pětitřídní gymnázium. V roce 1849 byla vzdána autory Exnerem a Bonitzem připravená reforma Nástin organizace gymnázií a reálek v Rakousku, který ustavil osmitřídní gymnázia a vedle toho sedmitřídní reálky jako typ prakticky zaměřené střední školy připravující jednak pro praxi, jednak pro další studium technického charakteru. Studium gymnázia bylo zakončeno absolutoriem – maturitní zkouškou. Maturitní zkouška se stala povinnou v roce 1972. V roce 1869 byl vydán upravený Školský zákon. Ten zavedl osmiletou povinnou školní docházku pro děti ve věku od 6 do 14 let a zavedl jednotný státní dohled nad všemi školami. Díky této změně dochází k postupnému rozdělování všech typů škol včetně „středních“ . Vznikají „středních“ odborné školy – průmyslové, zemědělské, obchodní a zdravotnické. Až do roku 1948 nebyly odborné školy považovány zákonem terminologicky za školy střední. Za střední školy byla považována pouze gymnázia a reálky, a po jejich absolvování mohli žáci nastoupit na univerzitu (na gymnázia nastupovali žáci již v deseti letech po ukončení obecné školy). Dále se upevňuje systém učňovského školství. Systém průmyslového odborného vzdělávání sahá do roku 1875. Systém je tvořen státními nižšími a vyššími průmyslovými školami. Nejprve mělo vzdělání pouze odbornou povahu. Na počátku 20.


9

století začaly vyšší průmyslové školy vyučovat i všeobecně vzdělávací předměty a to tak, aby žáci mohli získat maturitní zkoušku, která opravňovala ke studiu na technických středních školách. Kromě průmyslových škol se vyvíjejí také obchodní školy a zemědělské školy. Společně se zavedením povinné školní docházky v roce 1774 bylo zavedeno i povinné školní vzdělání učňů. Nejprve v podobě nedělních opakovacích škol a od roku 1859 pak jako denní pokračovací školy s maximálně čtyřletou učební dobou.[8] [22] [24] Po ukončení první světové války došlo k nutným změnám v zastaralých rakousko-uherských zákonech. Snaha přebudovat školský systém pramenila v intenzivním rozvoji Republiky a značně zastaralém (i když několikráte novelizovaném) systému. Právě úprava středního školství a jejich vztahů k nižší střední škole a ke škole měšťanské bylo jedno z nejožehavějších témat. Další velkou změnu pro střední školství bylo zavedení koedukace. Odborné školství bylo v této době již bohatě diferencované jak podle oborů tak podle stupně vzdělání které poskytovalo. Střední odborné školství se rozdělovalo na dva druhy a to vyšší průmyslové a odborné školy (se čtyřletou výukou) a na mistrovské a nižší střední školy (obvykle se dvou letou výukou). Učňovská výuka byla zajištěna především živnostenskými školami (odborné nebo všeobecné). [7] Převratem ve vývoji českého školství po druhé světové válce byl zákon z roku 1948. Bylo provedeno zestátnění celého školství a vytvoření jednotného systému. Vznikla všeobecná základní škola a to spojením obecné školy s nižší střední školou. Povinná školní docházka byla ustanovena na 9 let. Střední školy byly nazývány Vyšší výběrové školy. Na všechny střední školy mohli žáci nastupovat až po absolvování jednotné školy základní. Střední školy byly zakončeny závěrečnou (maturitní) zkouškou, která opravňovala ke studiu na vysoké škole. Kromě toho byly vyhlášeny učební obory, na kterých bylo možné získat odbornou kvalifikaci k určitému řemeslu a které nebyly ukončeny maturitní zkouškou. V roce 1953 byla povinná školní docházka a tím základní škola zkrácena o 1 rok a došla tak k úpadku vzdělání. V roce 1960 byla povinná školní docházka znovu prodloužena na 9 let zároveň byl upravena školská soustava. Střední vzdělávání se rozdělilo na všeobecné, polytechnické a odborné. Dále pak na úplné s maturitou a neúplné. Neúplné střední vzdělání poskytovala odborná učiliště a učňovské školy. Zákon z roku 1978 ustanovil desetiletou povinnou školní docházku s tím, že základní škola byla osmiletá a dále se pokračovalo na střední škole ať již gymnaziálního, středního odborného nebo učňovského typu. Po základní škole, tak bylo povinné minimálně 2 roky pokračovat na střední škole. Měnil se i obsah jednotlivých typů středního vzdělání. Gymnázia přidávala výběrové odborné předměty a odborné školy zvyšovali podíl všeobecného a teoretického vzdělání. V roce 1990 byla provedena velká novela školského zákona. Povinná školní docházka byla zkrácena


10

na devět let a devítiletou se stala i základní škola. Zároveň byl umožněn vznik alternativních škol, dále pak škol zřizovaných církví nebo soukromníky. Ze středního vzdělání byla změna především v oblasti gymnaziálního vzdělávání, kde byla obnovena víceletá gymnázia. Dosažené vzdělání zákon rozlišoval na úplné střední vzdělání (v gymnáziích), úplné střední odborné vzdělání (ve středních odborných školách) a střední odborné vzdělání (bez maturitní zkoušky na učilištích). Toto zákonem striktní dělení středních škol bylo zrušeno zákonem z roku 2004. [15] [24]

3.1.1

Výuka společenskovědních předmětů v historickém středním technickém školství

V dobách na začátku průmyslového odborného vzdělávání byla výuka zaměřena pouze na odborné předměty. Všeobecné a tím i společenskovědní vzdělání získávali žáci pouze na gymnáziích a reálkách. Až na počátku 20. století se začaly vyučovat předměty všeobecného vzdělávacího základu i na odborných školách. V této chvíli se tak dostávají společenské předměty do výuky, jako předměty s průpravnou funkcí. Během „První Republiky“ byla na reálkách zavedena výuka filozofické propedeutiky. Filozofická propedeutika vycházela především z empirické psychologie a logiky. Doporučovalo se, aby výuka byla zajímavá a poutavá a aby se hledaly vztahy k literatuře, dějepisu, ale i k přírodním vědám a matematice. Další součástí byl úvod do dějin filozofie, který neměl být jen výčtem encyklopedických poznatků, ale měl zprostředkovat celkový pohled na otázky filozofie. Problémem výuky tohoto předmětu, byla především neodbornost učitelů a nedostatek vhodných učebnic. Střední odborné školství především tzv. školy vyšší (vyšší školy průmyslové, vyšší školy odborné, obchodní akademie,...) pociťovalo především obtížný úkol spojení všeobecného a odborného vzdělání. Doporučovalo se víc přihlížet k literatuře a k porozumění současnému hospodářskému, politickému a právnímu vývoji. Vše bylo spojeno do Nauky občanské. Dále byla zavedena výuka dějepisu (hlavně československého). Oproti tomu byla omezena výuka náboženství (na středních školách byla zrušena úplně). [7] V letech po druhé světové válce se do všech úrovní školského systému začíná promítat socialistická výchovná ideologie. Všechny předměty humanitní větve včetně společenskovědních předmětů zdůrazňují komunistické ideály. Na všech typech škol je kladen důraz na technické předměty, avšak i v těchto technických předmětech či předmětech přírodních věd, které pracují na přírodních zákonech bylo zdůrazňována politická ideologie, a rozvoj socialistické společnosti. Společenskovědní předměty byly pouze okrajovou záležitostí a sloužily jako podpora ideologie.


11

Po sametové revoluci v roce 1989 dochází k nové vlně rozvoje humanitních a společenských věd. Na základě nově příchozích poznatků o vývoji jedince a jeho postavení společnosti se rozšiřuje výuka společenských věd na všech úrovních a typech škol. Je kladen důraz na celkový rozvoj jedince, nejen na jeho odborné znalosti, ale především na znalosti a schopnosti pro žití v demokratické společnosti. V rámci osnov vzdělávání je součástí všech oborů na technických středních školách předmět Občanská nauka, který měl cíl právě seznámit žáky s životem v současném světě. Ke změně dochází v roce 2005, kdy vchází v platnost nový Školský zákon, který ruší státem vydávané osnovy vzdělávání.

3.2

Současné střední školství v České republice

˙ Střední vzdělání je upraveno ve Školském zákoně a dále vyhláškou č.13/2005 Sb. o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři. Vyhláška definuje typy středních škol, upravuje počty žáků ve střední školy a pravidla pro studium a hodnocení výsledků vzdělávání. Cíle současného středního vzdělávání jsou definovány v §57 Školského zákona „Střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělávání důležité pro osobní rozvoj jedince. Poskytuje žákům obsahově širší všeobecné vzdělání nebo odborné vzdělání spojené se všeobecným vzděláním a upevňuje jejich hodnotovou orientaci. Střední vzdělávání dále vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, samostatné získávání informací a celoživotní učení, pokračování v navazujícím vzdělávání a přípravu pro výkon povolání nebo pracovní činnosti.“ Podle §58 Školského zákona lze dosáhnout těchto stupňů středního vzdělání: – střední vzdělání (obvyklá délka studia 1-2 roky) – střední vzdělání s výučním listem (obvyklá délka studia 2-3 roky) – střední vzdělání s maturitní zkouškou (obvyklá délka studia 4 roky) V Národním programu vzdělávání jsou specifikovány úkoly, které by střední vzdělání mělo plnit. Střední vzdělání by mělo žákům věnovat především základy pro celoživotní učení a uplatnění ve společnosti. [12] Vzdělávací program ve středním vzdělávání musí pokládat důraz především na následující úkoly: – zajištění připravenosti mladých lidí pro celoživotní vzdělávání – podpora zaměstnatelnosti mladých lidí v průběhu celého života


12

– rozvíjení širokého všeobecného a obecně odborného základu – uplatnění všeobecně použitelných tzv. klíčových kompetencí (viz. 3.3.2)

3.2.1

Společenskovědní předměty v současném technickém středním školství

V celém současném vzdělávacím systému je kladen důraz především na schopnosti žáků vyhledávat a pracovat s informacemi. Je snaha změnit systém učení velkého množství informací bez jejich praktické aplikace. Žáci by měli být vedeni k tomu, aby uměli s informacemi aktivně pracovat a prakticky aplikovat v různých oblastech života. V současné době je v Rámcových vzdělávacích programech pro střední odborné vzdělávání (viz. 3.3.2 a 5.1) dáno společenskovědní vzdělání jako jedna za základních vzdělávacích oblastí. Pro každý obor pro který je RVP vytvořen je dán minimální počet týdenních hodin věnovaných společenskovědnímu vzdělávání. Studenti mají být v rámci společenskovědního vzdělávání seznámeni především se situacemi týkající se praktického života ve společnosti. Výuka se věnuje situacím, potížím, konfliktům a problémům, se kterými se každý (nejen) mladý člověk v životě neustále potýká. Díky volnosti, kterou mají školy ve vytváření svých školních vzdělávacích programů, jsou předměty věnované společenskovědnímu vzdělání různé a mají svoje různá jména. Na většině škol je oddělena část zabývající se historií (člověkem v dějinách) do předmětu Dějepis nebo Historie. Zbylá část společenskovědního základu je vyučována pod názvy Občanská nauka, Občanská výchova, Základy společenských věd, Společenskovědní základ nebo Společenské vědy. V rámci kurikulárních reforem je největší důraz výuky kladen na mezipředmětové vztahy. Ty mají za cíl spojení nabytých poznatků do komplexní struktury a tak umožnění snazšího zapamatování většího množství informací a praktickou aplikovatelnost nabytých vědomostí. Pro oblast společenských věd je mezipředmětové spojení velmi vhodné například s výukou českého jazyka.

3.3

Systém kurikulárních dokumentů v České republice

Školský zákon definuje systém vzdělávacích programů. V pedagogické vědě byly obdobné systémy známy pod pojmem kurikulum, avšak používaná platná legislativa toto názvosloví nepřevzala. Na začátku této kapitoly je třeba definovat její klíčový pojem kurikulum. Samo slovo kurikulum vychází z latinského slova currere (běžet) a v podobě curriculum je jeho původní význam běh nebo také závodiště [16].


13

V současné době je podle [17] kurikulum vzdělávací program, projekt či plán. „V pedagogickém smyslu pak kurikulum můžeme chápat obdobně jako pohyb, který doprovází vývoj dítěte. Znamená plánovanou a záměrně vytyčovanou a nasměrovanou trasu, při jejímž absolvování získává dítě postupně zkušenost, a to v závislosti na svých schopnostech i zájmu“ [16]. Kurikulum ve všech rovinách zahrnuje procesy, prostředky a podmínky pro dosažení cíle. Skalková [19] uvádí: „Pojem kurikulum není jednoznačně definován, rozumí se jím většinou celek učebního plánu a sled předmětů, specifické látky, souhrn zkušeností, které získávají žáci, vyučovací metody, prostředky a pomůcky, které odpovídají daným obsahům, adekvátní příprava učitelů.“ Slovo kurikulum můžeme definovat ve třech základních významech: 1. vzdělávací program, projekt, plán 2. průběh studia a jeho obsah 3. obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají Kurikulum hledá odpovědi na komplex základních otázek pedagogické teorie a praxe. Formy existence kurikula lze rozdělit na 5 skupin: KONCEPČNÍ forma existuje v podobě dokumentů školské politiky, zákonů a nařízení. Do této formy patří legislativní normy včetně Ústavy, Listiny základních lidských práv a svobod a Školského zákona. PROJEKTOVÁ forma je v podobě vzdělávacích programů, učebních plány, osnov a standardů. V České republice to zastává v současné době Rámcové vzdělávací programy a Školní vzdělávací programy. REALIZAČNÍ forma je dána konkrétní prací pedagoga s žákem. REZULTÁTOVÁ forma slouží k posuzování dosažených výsledků žáků. Hodnocení výsledků je nejobtížnější rovinou kurikula, protože výsledky se často neprojeví hned a hodnocení je velmi subjektivní. EFEKTOVÁ forma se snaží udávat jak obsah vzdělání jak funguje na straně subjektů, to jak obsah vzdělání působí například v profesní kariéře lidí a jejich názorech. Pojem kurikulum je v pedagogické vědě znám již od dob Jana Ámose Komenského. Jeho Informatorium školy mateřské lze považovat za velmi dobrý příklad kurikula. Od doby Jana Ámose Komenského se u Čechách na tento pojem pozapomnělo, avšak přibližně před 20 lety se pojem kurikulum navrátil z anglosaských zemích. V současné době je pojem používán i v mezinárodní komunikaci.


14

Současná platná česká legislativa názvosloví kurikulum nepřijala, přesto v pedagogických kruzích jde o obecně využívaný a platný pojem. Pojem kurikulární dokumenty je podle [17] dokument, který komplexním způsobem vymezuje koncepci, cíle, obsah a případně i další parametry vzdělávání. Příkladem kurikulárního dokumentu je tzv. národní kurikulum. „Což je společný, státem garantovaný rámec vymezující cíle a obsah vzdělávání pro veškerou populaci mládeže ve věku povinné školní docházky.“ [17] V ČR před vytvořením současného systému kurikulárních dokumentů neexistovalo národní kurikulum se všemi složkami. Výchozím kurikulárním dokumentem byl Standard základního vzdělávání (1995). Z něj byly odvozeny vzdělávací programy Obecná škola 1995, Základní škola 1996 a Národní škola 1997. Před revolucí v roce 1989 byl obsah výuky a vzdělání vymezen jednotnými státem vydávanými učebními plány, ve kterých bylo zapracováno poslání škol vychovávat socialistického pracujícího člověka v duchu marxismu - leninismu. [23] Struktura současného vzdělávání v České republice je znázorněna na obrázku 3.1.

Obrázek 3.1: Systém kurikulárních dokumentů Legenda: RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP G – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia; RVP SOV – Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání. * Ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon - Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání, případně další.


3.3.1

15

Národní program rozvoje vzdělání v České republice - Bílá kniha

Národní program rozvoje vzdělání tzv. Bílá kniha je pravděpodobně nejznámějším kurikulárním dokumentem v České republice. Jde o společný, státem garantovaný rámec vymezující cíle a obsah vzdělávání pro veškerou populaci mládeže ve věku povinné školní docházky. Všechny cíle vzdělávání musí být odvozovány z individuálních i společenských potřeb.Národní program rozvoje vzdělání je inspirován zkušenostmi z vyspělých zemí nejen v Evropě. Bílá kniha tak navazuje na vývoj vzdělání v celé Evropě ba dokonce na celém světě. Hlavní cíle vzdělání dané Bílou knihou jsou: – zajištění rovného přístupu ke vzdělání, – rozvoj lidské individuality, – zprostředkování historicky vzniklé kultury společnosti, – výchovu k ochraně životního prostředí, – posilování soudržnosti společnosti, – podpora demokracie a občanské společnosti, – výchova k partnerství a spolupráci a solidaritě v evropské i globalizující se společnosti, – zvyšování konkurence schopnosti ekonomiky a prosperity společnosti, – zvyšování zaměstnatelnosti.

3.3.2

Rámcové vzdělávací programy

Rámcové vzdělávací programy (RVP) jsou vydávané Ministerstvem mládeže a tělovýchovy.[14] V případech specifických oborů jsou projednány s ostatními Ministerstvy podle §4 Školského zákona. Rámcové vzdělávací programy jsou závazné pro všechny školy. Zároveň jsou otevřené a lze je inovovat a to s účinností v od začátku následujícího školního roku. Programy musí být veřejně přístupné na místě umožňující dálkový přístup. Pro střední odborné vzdělávání jsou cíle vzdělávání dány čtyřmi Delorsovými zásadami formovanými UNESCEM: – učit se poznávat – učit se být – učit se pracovat


16

– učit se žít RVP vymezují požadované výsledky vzdělávání a zároveň určují prostředky pro jejich dosažení. Důležitou součástí je způsob uplatnění po absolvování jednotlivých škol tak, aby absolvent byl schopen najít práci. Celkovým cílem je zvýšení kvality odborného školství. RVP středního odborného vzdělávání musí reagovat na požadavky trhu práce a vývoj povolání. Od nich se odvíjejí požadavky na odborné kompetence absolventů. Cíle vzdělávání jsou vymezeny jednotlivými klíčovými kompetencemi. Definice klíčových kompetencí vznikla v důsledku měnících se podmínek na trhu práce po druhé světové válce (především v době tzv. studené války). Průcha definuje klíčové kompetence [17] jako soubory požadavků na vzdělání, zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti a schopnosti univerzálně použitelné v běžných pracovních a životních situací. Belz a Siegrist [1] definují klíčové kompetence jako takové, které umožňují dobře se zorientovat ve skutečnosti a zvolit adekvátní způsob jednání. Klíčové kompetence tam rozděluje a definuje následujícím způsobem: Základní kompetence jako základní myšlenkové operace jako předpoklad kognitivního zvládání nejrůznějších situací a požadavků. Horizontální kompetence jako schopnost získávat informace, porozumět jim, zpracovávat je a chápat jejich specifičnost. Rozšiřující prvky jako základní vědomosti v rovině početních operací a znalostí důležitých pro určité povolání. Dobové faktory jako doplňující znalosti s ohledem na nové poznatky (moderní dějiny, současné právo). Klíčové kompetence musí být pro každého jednotlivce nezbytné ve sledování své vlastní životní dráhy. Neměli by být spojeny s žádnými jednotlivými předměty, ale měli by být všeobecným základem vzdělávání a dosažených vědomostí. Klíčové kompetence středního vzdělávání lze rozdělit do několika kategorií: 1. komunikativní – mezi ně patří mluvená slovo, písemná i elektronická podoba textu, výkresy, náčrty a kresby 2. řešení problémů – dokazující rychlou a efektivní aplikaci poznatků a vědomostí 3. využívání prostředků ICT – z důvodu zvýšení efektivity práce


17

4. uplatnění se na trhu práce RVP pro střední odborné vzdělávání usilují o [14]: – vytvoření rozmanitého vzdělávacího prostředí a podporu pedagogické samostatnosti škol, a proto vymezují pouze požadované výstupy (výsledky vzdělávání) a nezbytné prostředky pro jejich dosažení, zatímco způsob realizace vymezených požadavků ponechávají na školách – lepší uplatnění absolventů středního odborného vzdělávání na trhu práce a jejich připravenost dále se vzdělávat, popřípadě se bezproblémově rekvalifikovat, a vést kvalitní osobní i občanský život – zvýšení kvality a účinnosti středního odborného vzdělávání. Pro každý obor vzdělání uvedený v Nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy samostatný RVP (celkem bylo vydáno 281 RVP). Oblast společenskovědního vzdělávání má v odborném technickém školství za cíl připravit žáky na aktivní a odpovědný život v demokratické společnosti. Úkolem školy není vybavit žáky sumou teoretických poznatků o společných vědách, ale vybavit žáky vybranými vědomostmi a dovednostmi, které jsou prostředkem ke kultivaci historického vědomí, ke kultivaci politického sociálního, právního a ekonomického vědomí žáků a k posilování jejich mediální a finanční gramotnosti. Součástí RVP je popis průřezových témat. Průřezová témata představují společensky významnou a zdůrazňovanou oblast vzdělávání, který má prostupovat celým vzdělávacím systémem.[17] V RVP středního odborného vzdělávání jsou vymezena následující témata [14]: – občan v demokratické společnosti – člověk a životní prostředí – člověk a svět práce – informační a komunikační technologie

3.3.3

Školní vzdělávací programy

Školní vzdělávací programy (ŠVP) jsou stěžejním pedagogickým dokumentem školy a jsou povinnou součástí školní dokumentace. ŠVP vytváří každá škola samostatně na svůj vlastní profil absolventa, který je v ŠVP specifikován. Při tvorbě škola vychází z platné legislativy v souladu s příslušným RVP, ale i z autoevaulace (sebehodnocení) a analýzy trhu práce. ŠVP musí odpovídat regionu,


18

školním podmínkám, potřebám žákům a osobnostním předpokladům vyučujících. Pro každou formu vzdělávání (denní, večerní, kombinované, dálkové, distanční) musí být vytvořen samostatný ŠVP. V ŠVP je charakterizováno probírané učivo, které je rozděleno do tematických celků dle ročníků. ŠVP musí být přehledný a musí poskytovat všechny informace o vzdělání včetně podmínek pro vzdělání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Důležitou součástí je pojetí výuky daného předměty, které udává způsob učení daného předmětu pro všechny vyučující na škole. Zároveň je pro každý předmět uvedeno hodnocení výsledků žáků a přínos předmětu k realizaci průřezových témat. [5] ŠVP má danou strukturu jak je uvedeno například v Metodice tvorby ŠVP SOŠ a SOU vydávané Národním ústavem pro vzdělání [5], [14].

Kapitola 4

Výukové metody Výběr výukové metody se mění v závislosti na několika proměnných, které můžeme vyjádřit následující funkcí: V M = f (U, C, OF, P, S) kde VM...výuková metoda, U...učivo, C...cíle výuky, OF...organizační formy, P...pomůcky a prostředky, S...charakter studentů a žáků. V současné době má učitel velké možnosti ve výběru vyučovacích metod, které pro svou hodinu použije, tak aby splnil všechny podmínky udané všemi proměnnými. Výukovou neboli vyučovací metodu lze definovat jako záměrný postup nebo způsob uspořádání výuky vedoucí k dosažení vyučovací hodiny. Výukové metody lze klasifikovat podle různých hledisek. Klasifikací výukových metod se zabývá několik autorů ve svých publikací například MAŇÁK [11], nebo MOJŽÍŠEK [13]. Z didaktického hlediska lze výukové metody dělit následujícím způsobem [11] – slovní metody – monologické Monologické metody lze zařadit do metod informativních. Jde o metodu v níž učitel sám vykládá probíranou látku. Možností je, že například žák sám přednáší samostatně nastudovanou látku či připravený příspěvek. Mezi monologické metody patří například výklad, přednáška, žákovský příspěvek, referát, vyprávění a instrukce. – dialogické Dialogické metody lze zařadit k problémovým nebo heuristickým metodám. Jejich podstatou je, že dochází k myšlenkové a slovní interakci mezi učitelem a žákem nebo mezi žáky navzájem. Výhodou je aktivizace žáků a aktivní zapojení žáků do vyučovací hodiny. Mezi dialogické metoda patří dialog, rozhovor, diskuse, problémová výuka, brainstroming, brainwriting, skupinová projektová metoda.

19

KAPITOLA 4. VÝUKOVÉ METODY

20

– metody práce s textem Základem této metody je porozumění psanému textu v učebnici nebo časopisu. Učitel studentům pomáhá s porozuměním textu pomocí návodných otázek a s interpretací textu pomocí vlastních slov, – názorně - demonstrační metody Všechny názorně demonstrační metody mají za cíl ukázat žákům skutečnost a pomoci pochopit teoreticky nabité poznatky a jejich aplikaci do reality. – pozorování předmětů a jevů Pozorované předměty a jevy nemusejí být pouze obrazové podoby (která je nejčastější), ale mohou mít i akustickou podobu. Do metody pozorování předmětů i jevů lze zařadit exkurze, kde žáci mohou pozorovat jevy v reálném prostředí. Historické souvislosti zase mohou žákům přinést návštěvy muzeí, knihoven, archivů nebo historických památek. – předvádění modelů a pokusů Do této kategorie lze zařadit především 3D modely, které by měly mít velmi názornou formu, aby obohatily představy žáků. Další možností je předvádění pokusů učitelem. Ty umožňují žákům pochopit proces, kterým jev probíhá. – projekce statická i dynamická K dynamické projekci patří především zahrnutí výukových filmů do výuky, případně přehrávání poslechových ukázek. statická projekce obsahuje promítání fotografií, ukázky klasického obrazového materiálu či plakátů. – praktické metody Praktické metody mají přinést žákům poznání pomocí jejich vlastní činností a umožnění pochopení zkoumaných jevů díky vlastní práci a objevitelským zkušenostem. – laboratorní práce – pracovní činnosti v dílnách, na zahradě,... – grafické a výtvarné činnosti Při výběru vyučovací metody je třeba dodržovat didaktické zásady, které udávají nejobecnější pravidla didaktického procesu, která musí být respektována jestliže má být vzdělávací proces účinný. Hlavní didaktické zásady definoval již J.A.Komenský a patří mezi ně přiměřenost ( ohled na věk žáků), uvědomělost a aktivita (žák rozumí co se učí a zná smysl práce), postupnost, soustavnost, trvalost, názornost, spojitost s praxí a vědeckost.

KAPITOLA 4. VÝUKOVÉ METODY

21

Jak již bylo uvedeno, výběr vyučovací metody je vázán na několik proměnných jednou z nich je i organizační uspořádání podmínek výuky nazývané jako organizační formy. Organizační formy se zabývají tím kde, kdy a s kolika lidmi bude výuka probíhat. Organizační formy můžeme dělit podle následujících hledisek – vztah k osobnosti žáka Podle vztahu k osobnosti žáka můžeme dělit výuku na hromadnou, kterou představuje jeden učitel a třída žáků (cca 20-30). Dále skupinovou výuku, kde práce probíhá s částí třídy do počtu cca 10 osob. Další možností je individuální výuka, kde každý žák má svého vyučujícího a poslední možností je individualizovaná výuka, kde 1 učitel vede skupinu, kde každý žák má svůj individuální studijní plán. – charakter výukového prostředí Charakter výukového prostředí může být velmi různorodý – může to být klasická či odborná třída, kde probíhá výuka ve třídě, laboratoř, reálné prostředí (staveniště, nemocnice,...), kde probíhá praktický nácvik dovedností. Výukové prostředí může být i kabinet vyučujícího, kde mohou probíhat konzultace nebo okolí školy, kde probíhají vycházky. Velmi různorodé prostředí může být během exkursí. Nelze zapomínat ani na domácí prostředí žáků, kde vypracovávají samostatné práce. Organizační formou výuky můžou být také zájmové kroužky nebo doučovací kurzy. – délka trvání výuky Obvyklou dobou trvání výuky je jedna výuková hodina trvající 45 minut. Avšak pro případ exkursí, vycházek nebo pracovních činností se často výuka sdružuje do vícehodinových jednotek. Při vícehodinových jednotkách je třeba dodržovat nutné přestávky.

Kapitola 5

Společenskovědní předměty na středních školách 5.1

Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání

RVP odborného vzdělávání navazuje ve všech oblastech kromě ekonomického vzdělání na RVP základního vzdělávání. Přehled vzdělávacích oblastí podle RVP pro střední odborné vzdělávání v oborech vyučovaných na zkoumaných středních školách – Jazykové vzdělání a komunikace – Společenskovědní vzdělání – Přírodovědné vzdělání – Matematické vzdělání – Estetické vzdělávání – Vzdělávání pro zdraví – Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích – Ekonomické vzdělávání – Odborné vzdělávání

22

KAPITOLA 5. SPOLEČENSKOVĚDNÍ PŘEDMĚTY NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH

23

Pro potřeby této bakalářské práce byly vybrány dvě technické střední školy v Pardubickém kraji, na kterých probíhal výzkum, a to Střední průmyslová škola elektrotechnická a Vyšší odborná škola Pardubice (SPŠE) a Střední průmyslová škola Chrudim(SPŠ). Pro výzkum byly vybrány určité třídy a obory na uvedených školách (viz 6.1.4) Na SPŠE se v současné době vyučuje podle následujících RVP v uvedených oborech studia [21] – 18-20-M/01 Informační technologie (zaměření Grafika a webdesign, Programování a hardware) – 26-41-M/01 Elektrotechnika (zaměření Komunikační systémy, Řídicí systémy) – 78-42-M/01 Technické lyceum (dobíhající obor – v současné době nejsou do tohoto oboru studia přijímáni noví studenti) Na SPŠ se vyučuje podle následujících RVP v uvedených oborech [20] – Střední vzdělání s maturitou – 23–41–M/01 Strojírenství – 23–44–M/01 Mechanik strojů a zařízení – 26–41–M/01 Elektrotechnika – Mechatronika – Střední vzdělání s výučním listem – 26–52–H/01 Mechanik pro přístroje a zařízení – Mechanik elektronických zařízení – 23–65–H/01 Strojník - Mechanik silničních strojů – 23–56–H/01 Obráběč kovů – 23–51–H/01 Strojní mechanik – Zámečník V RVP pro všechny obory ukončené maturitní zkouškou je společenskovědní vzdělání dáno stejně [14]. Součástí programu je 6 vyučovaných oblastí. 1. Člověk v dějinách 2. Soudobý svět 3. Člověk v lidském společensví 4. Člověk jako občan 5. Člověk a právo 6. Člověk a svět (praktická filozofie)


24

Pro obory ukončené výučním listem jsou pro společenskovědní vzdělání dány následující oblasti. 1. Člověk v lidském společensví 2. Člověk jako občan 3. Člověk a právo 4. Člověk a hospodářství 5. Česká republika, Evropa a svět U obou zkoumaných škol jsou u maturitních oborů první dvě vzdělávací oblasti, tj. Člověk v dějinách a Soudobý svět, náplní předmětu Dějepis. Ostatní vyučované oblasti jsou v případě SPŠE náplní předmětu Základy společenských věd a v případě SPŠ předmětu Občanská nauka. U oborů zakončených výučním listem jsou všechny oblasti soustředěny do předmětu Občanská nauka. Pro každou oblast je dáno učivo a výsledky vzdělávání, které má žák zvládnout. Podle RVP [14] společenskovědní vzdělání směřuje k rozvinutí těchto žákových obecných kompetencí: – využívání společenskovědních vědomostí a dovedností v praktickém životě – získávat a hodnotit informace z různých zdrojů – formulovat věcně, pojmově a formálně správně své názory a debatovat o nich.

5.2

ŠVP

Tvorba společenskovědní složky ŠVP nejen na technických školách má svá specifika. Ohled při tvorbě je třeba brát především na: – úroveň vzdělání (střední, střední s výučním listem, střední s maturitní zkouškou) – obor vzdělávání (zda jsou absolventi ve styku s lidmi nebo ne) – kurikulární dokumenty a cíle vzdělávání – možnosti integrace předmětů Pro konkrétní tvorbu ŠVP vzniklo několik návodů a metodik například [5], [2], [6]. Do ŠVP musí být pro konkrétní předměty zapracovány průřezová témata a rozvíjení klíčových kompetencí (viz. 3.3.2).


25

V následujících tabulkách (5.2a, 5.2b, 5.2c, 5.2d) je možné vidět počet týdenních hodin daného předmětu, který se zabývá společenskovědním vzděláním. Podle RVP a rámcového rozvržení obsahu vzdělávání je minimální počet vyučovaných hodin společenskovědního pro celou dobu vzdělání 5 týdenních hodin. Na SPŠE je celkový počet hodin věnovaných společenskovědnímu vzdělání pro všechny vyučované obory s maturitou 6 týdenních hodin. Na SPŠ je to 5 týdenních hodin. Společenskovědní vzdělání je rozděleno do dvou předmětů. V případě SPŠE je to předmět Základy společenských věd a Dějepis a v případě SPŠ je to předmět Občanská nauka a předmět Dějepis. V oborech s výučním listem jsou dány pro společenskovědní základ podle RVP 3 týdenní vyučovací hodiny. Je to vyučováno v předmětu Občanská nauka s výukou 1 hodiny týdně v každém ročníku studia.

Tab. 5.2a SPŠE – Základy společenských věd obor / ročník studia

1.

2.

3.

4.

Programování a hardware

2

–

1

1

Grafika a webdesign

1

1

1

1

Elektrotechnika

2

–

1

1

Tab. 5.2b SPŠE – Dějepis obor / ročník studia

1.

2.

3.

4.

Programování a hardware

1

1

–

–

Grafika a webdesign

2

–

–

–

Elektrotechnika

1

1

–

–

Tab. 5.2c SPŠ – Občanská nauka obor / ročník studia 1. 2. 3.

4.

Strojírenství

–

–

1

2

Mechanik strojů a zařízení

–

1

1

1

Elektrotechnika - mechatronika

–

1

2

–

Tab. 5.2d SPŠ – Dějepis obor / ročník studia

1.

2.

3.

4.

Strojírenství

2

–

–

–

Mechanik strojů a zařízení

2

–

–

–

Elektrotechnika - mechatronika

2

–

–

–

Pojetí a přístup k výuce Základů společenských věd nebo Občanské nauce se u sledovaných škol příliš neliší. ŠVP obou škol udávají, že výuka nesmí být formální záležitostí a po vzdělávacím procesu musí převládat pozitivní emoce. Kromě tradiční frontální výuky by měly být využívána diskuse, práce


26

ve skupinách ale i názorně demonstrační a praktické metody. Výuka by měla být co nejvíce propojena s reálným prostředím mimo školu a to formou exkurzí a besed s odborníky. Společenskovědní vzdělávání obou škol se dotýká všech průřezových témat a je snaha propojit učivo pomocí mezipředmětových vztahů s vzděláním a komunikací v českém jazyce a v estetickém vzdělávání. SPŠ se snaží i k předmětu dějepis ve přistupovat s moderní strategií výuky s využitím názorných a praktických metod, které by se měli do výuky vedle výkladu zavádět. Oproti tomu na SPŠE je předmět pojat velmi „tradičně“ . Výklad obohacený ikonickými dokumenty, možností zakomponovat diskusi a samostatnou práci žáků.

Kapitola 6

Výzkumný projekt Před vlastním rozborem dotazníkového šetření realizovaného na dvou technických středních školách (Střední průmyslová škola elektrotechnická a Vyšší odborná škola Pardubice (SPŠE); Střední průmyslová škola Chrudim (SPŠ)), bych se ráda podívala na problematiku pedagogického výzkumu z širšího hlediska.

6.1 6.1.1

Vymezení výzkumného problému a hypotéz Stanovení cíle

Cílem praktické části je zjištění, zda studenti považují společenskovědní předměty za důležité pro jejich profesní život, a zda-li považují jejich výuku za dostatečně kvalitní a přínosnou. Zjištění jakou váhu a důležitost studenti daným předmětům přikládají. Zhodnocení stavu a používaných metod výuky společenskovědních předmětů na vybraných středních školách a případné navržení možností zlepšení výuky. Výsledkem práce je potvrzení či vyvrácení dále stanovených hypotéz.

6.1.2

Výzkumné otázky

Při návrhu tématu bakalářské práce vyvstaly otázky, na které bude tento výzkum hledat odpověď. Otázky se týkají stavu výuky společenskovědních předmětů na jednotlivých školách a zájmu studentů o dané předměty, jak je uvedeno v cíli výzkumu v předcházející podkapitole. Přesné znění výzkumných otázek je následující:

27

KAPITOLA 6. VÝZKUMNÝ PROJEKT

28

1. Shledávají studenti technických středních škol výuku společenskovědního základu za důležitou a přínosnou pro jejich profesní život? 2. O jakou oblast společenskovědního základu mají studenti největší zájem? 3. Existují rozdíly v používaných metodách na různých typech technických středních školách? 4. Jaké metody výuky považují studenti za nejpřínosnější pro své studium? Aby bylo možné zodpovědět výzkumné otázky je nutné definovat základní hypotézy, které budou vlastním výzkumem potvrzeny nebo vyvráceny. Na základě potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz budou zodpovězeny výzkumné otázky.

6.1.3

Hypotézy

Hypotézy byly vytvořeny tak, aby korespondovali s výzkumnými otázkami uvedenými v předcházející podkapitole. 1. Předpokládám, že studenti technických středních škol neshledávají výuku společenskovědního základu za důležitou. 2. Studenti různých technických středních škol mají ke studiu společenských věd stejný vztah. 3. Největší zájem studentů je o oblast práva. 4. Studenti upřednostňují praktické a názorně-demonstrační metody před frontálním výkladem poznatků.

6.1.4

Výzkumný soubor

Subjektem výzkumu jsou žáci z dvou technických středních škol z různých ročníků. Počet žáků, kteří se zúčastnily výzkumu, rozdělených podle jednotlivých škol a ročníků je uveden v tabulce pro každou školu zvlášť (tab. 6.1.4a, tab. 6.1.4b). Bohužel se nepodařilo rozdat a vybrat na obou školách stejný počet dotazníků. Je to dáno především počtem studentů v jednotlivých třídách a možnostmi školy v rozdání dotazníků. Tab. 6.1.4a Výzkumný soubor – SPŠE obor/ročník

1.

2.

3.

4.

Informační technologie

–

–

24

46

Elektrotechnika (výpočetní a automatizační technika)

–

–

22

–

Celkový počet

92


29

Tab. 6.1.4b Výzkumný soubor – SPŠ obor/ročník

1.

2.

3.

4.

Mechanik elektrotechnických zařízení

13

17

–

–

Provozní elektrotechnika

–

10

–

–

Elektrotechnika – Mechatronika

–

–

17

–

Celkový počet

6.2

57

Metodika sběru dat

Zvolenou výzkumnou metodou byl dotazník. Dotazníková metoda je určena k hromadnému získávání údajů na základě dotazování osob. Dotazování je prováděno písemně kladenými otázkami a písemnými odpověďmi. V současné době je dotazníková metoda jednou z nepoužívanějších metod nejen pedagogického, ale i filozofického nebo psychologického výzkumu. Jeho výhodou je získání velkého množství údajů v krátkém časovém okamžiku. Objektivního výsledku z dotazníkové metody lze dosáhnout pouze pokud dotazník vychází z promyšlené hypotézy a otázky jsou zaměřeny na zkoumání jevů a procesů, které potvrdí či vyvrátí stanovenou hypotézu. Pro dotazníkovou metodu je podstatou především jasná a konkrétní formulace otázek, protože otázka je ústředním prvkem dotazníku. Požadavky na otázky jsou následující. – jasná formulace – jednoznačná formulace – vyžadující pouze jednu informaci – nenavádějící k určitým odpovědím – stylisticky promyšlené – gramaticky správné – jednoduché – lehce pochopitelné – beroucí ohled na věk a vzdělání respondentů Podle způsobu kladení otázek lze otázky dělit na několik základních typů a to na otevřené, uzavřené a polouzavřené. Uzavřené otázky nabízí respondentovi výběr ze dvou či více alternativ. Mezi uzavřené otázky patří škálované otázky s pevně stanovenými alternativami. Otevřené otázky nabízejí respondentům volnost odpovědí, kde si volí sami jejich délku, obsah i strukturu. Otevřené otázky


30

umožňují hlubší proniknutí ke sledovaným jevům, ale jejich zpracování je pracné a časově náročné. Polouzavřené otázky obvykle nabízejí seznam hotových odpovědí v závěru doplněnou o možnost volné odpovědi. Pro ověření hypotéz bylo vytvořeno 10 otázek, které se pro ověření jednotlivých hypotéz vzájemně překrývají. Většina otázek v dotazníku byla vytvořena jako otázky uzavřené a to z důvodu rychlosti a jednoduchosti vyplňování. Čtyři otázky byly vytvořeny jako polouzavřené se seznamem odpovědí, ale s možností volné odpovědi, pokud si žáci z nabídnutých odpovědí nevyberou. pouze jedna otázka je otevřená a nabízejí žákům větší prostor pro vyjádření jejich názorů. U uzavřených otázek byla snaha vytvořit odpověď pomocí škálování. Při vytváření škál se odpověď ANO/NE jevila jako příliš „řídká“ , proto bylo použito škálování ANO – SPÍŠE ANO – SPÍŠE NE – NE. Odpověď byla vždy doplněna odpovědí NEVÍM. Při výzkumu frekvence použitých metod výuky byla využita stupnice NIKDY – ZŘÍDKA – OBČAS – PRAVIDELNĚ – VELMI ČASTO. Vytvořený použitý dotazník přílohou této bakalářské práce.

6.2.1

Rozbor dotazníkových otázek

První dotazníková otázka je jedinou otevřenou otázkou dotazníku a jejím cílem není pouze potvrdit nebo vyvrátit stanovené hypotézy a případně odpovědět na výzkumné otázky, ale zjistit osobní mínění studentů na společenské vědy. Očekávám velmi různorodou skladbu odpovědí. Hypotéza 1: Předpokládám, že studenti technických středních škol nepovažují výuku společenskovědního základu za důležitou. Tato hypotéza vyjadřuje obecné mínění, že studenti technických středních škol nepovažují výuku společenskovědních předmětů na důležitou a společenskovědní předměty často považují za zbytečnou přítěž ve svém studiu. Současná kurikulární politika přikládá společenskovědním předmětům velký důraz i pro střední odborné vzdělání. Důležitost společenskovědních předmětů je dána i klíčovými kompetencemi a průřezovými tématy (viz. 3.3.2). Pro ověření této hypotézy byly vytvořeny následující dotazníkové otázky. Do jaké míry shledáváte důležitou výuku společenskovědního základu? Tato otázka přímo zjišťuje jakou důležitost přikládají žáci společenskovědními předmětu. Otázka je škálována posuzovací škálou s pěti stupni, takže vytváří symetrickou škálu, kde od středu je stejný počet stupňů vpravo i vlevo. Je pro Vás výuka společenskovědního základu přínosná?


31

Odpovědí na tuto otázku žáci posoudí, zda považují předmět za přínosný. Do této otázky se promítne nejen vztah k předmětu, ale bude možné výsledky této otázky využit i pro vyhodnocení hypotézy 2. Odpověď může být ovlivněna i přímým vztahem žáka a vyučujícího a stylem výuky na dané škole. Budou pro Váš život užitečné znalosti získané z výuky společenskovědního základu? Odpovědi na tuto otázku vyjadřují, zda žáci považují společenské vědy na přínosné s ohledem na jejich budoucí život. Budoucím životem je pro žáky nejen další studium či práce, ale i osobní život.Do odpovědi se proto mohou promítnout i žákovi pracovní zkušenosti (např. z brigád).Pokud žák nepovažuje znalosti nabité z výuky společenskovědního základu za užitečné, může to vypovídat o nevhodné skladbě ŠVP případně celkově špatné kvalitě výuky. Považujete počet hodin vyhrazených pro společenské vědy za dostatečný? Odpovědí na tuto otázku vyjadřují studenti nejen zájem o společenské vědy. Rámcovým vzdělávacím programem je dán minimální počet týdenních hodin pro výuku společenskovědního základu. Žák zprostředkovaně hodnotí i správně nastavení RVP středního odborného vzdělávání. Hypotéza 2: Studenti různých technických středních škol mají ke studiu společenských věd podobný vztah. Tato hypotéza vyjadřuje obecné mínění, že všichni studenti technických škol mají ke studiu společenských věd stejný vztah. Hypotéza potvrzuje vztah studentů ke společenským vědám napříč jednotlivými technickými obory. K vyhodnocení této hypotézy nejsou vytvořeny žádné specializované otázky, budou použity odpovědi na otázky použité taktéž k vyhodnocení hypotézy 1 a hypotézy 4. Hypotéza 3: Největší zájem studentů je o oblast práva. Hypotéza naráží na skladbu obsahu vzdělávání. Obsah vzdělávání je v současné době dán Rámcovým vzdělávacím programem, avšak škola může svůj školní vzdělávací program vytvořit tak, aby vyhovoval jejímu profilu absolventa. Proto může upravit počet hodin věnovaných jednotlivým oblastem společenských věd a i důraz na jednotlivé oblasti s ohledem na data zjištěná za autoevaluace a z analýzy trhu práce. Pro potvrzení této hypotézy byla položena přímá otázky zájmu studentů s výběrem jednotlivých oborů společenských věd. Který obor společenských věd Vás nejvíce zajímá? Hypotéza 4: Studenti upřednostňují praktické a názorně-demonstrační metody před frontálním výkladem poznatků.


32

Hypotéza ověřuje nejen to, jaké metody jsou při výuce využívány, ale také jaký je postoj žáků k těmto metodám. Zda některé metody považují za přínosnější než jiné a zda mají oblíbené výukové metody. Pro ověření této hypotézy jsou položeny následující otázky. Jakou známkou byste ohodnotili způsob výuky společenskovědních předmětů na vaší škole? Tato otázka hodnotí celkový názor žáka na výuku společenskovědních předmětů na škole. Z udané známky však nelze bez doplňujících otázek určit podle čeho žáci známku dávají. Vliv na celkovou známku má vztah žáka a vyučujícího, používané metody výuky, zájem žáka o předmět, ale i nároky kladené na žáka. Tato otázka vede taktéž k vyhodnocení a posouzení hypotézy 2. Jaké metody výuky jsou při výuce společenskovědního základu využívány a jak často? Která metoda výuky je pro Vás nejpřínosnější? Kterou výukovou metoda máte nejraději?

6.2.2

Předvýzkum

Před samotným průzkumem byl proveden předvýzkum. Cílem předvýzkumu je odhalení nevhodných nebo nejasně formulovaných otázek a dále zjištění času potřebného pro vyplnění dotazníku. Po provedení předvýzkumu byl dotazník upraven, tak aby graficky odpovídal požadavkům dotazovaných a bylo jeho vyplňování příjemné. Byl upraven tak, aby pouze jednostranný. Bylo zjištěno, že čas potřebný k vyplnění dotazníku je asi 10 minut. Bylo upraveno pořadí otázek, tak aby bylo návodnější a to tak, že otázka: Který obor společenských věd Vás nejvíce zajímá? byla umístěna jako druhá v pořadí, pro žáky, kteří si pod pojmem společenské vědy nedokážou nic představit.

6.3

Zpracování a vyhodnocení sebraných dat

Na začátku vyhodnocení byla každá otázka dotazníku je vyhodnocena jednotlivě. Ke grafickému znázornění bylo použito pruhových grafů, které nejlépe procentuálně zobrazují zjištěné hodnoty nezávisle na počtu dotazovaných (na každé škole, jak je uvedeno v kap. 6.1.4 byl vybrán různý počet dotazníků). Každý pruh vyjadřuje odpovědi žáků jedné školy a barevně je odlišeno procentuální zastoupení jednotlivý odpovědí. Jeden pruh tak vyjadřuje 100 % vybraných odpovědí na danou otázku na dané škole. Třetí pruh vyjadřuje celkové hodnoty pro obě sledované školy. Některé dotazníkové otázky byly vyhodnoceny kruhovými grafy, a to pro lepší názornost a přehlednost odpovědí.


6.3.1

33

Vyhodnocení jednotlivých otázek

1. Co Vás napadne, když se řekne společenskovědní předměty (společenské vědy)? Tato otázka byla jedinou otevřenou otázkou celého dotazníku, měla za cíl uvést studenty do problematiky. Odpovědi byly podle očekávání velice různorodé. Velké množství studentů nenapsalo nic, případně jejich odpověď byla „nic“ . Může to znamenat, že si pod tímto slovním spojení studenti nedovedou nic představit, nevědí co znamená nebo prostě nechtějí odpovídat. Další skupina studentů vyjmenovává jeden či více oborů společenských věd. Mnoho studentů sem zařazuje i sexuologii a nejednou jsem se setkala s biologií. Další velká skupina studentů přiznává otevřený nezájem o společenské vědy a to pomocí výrazů jako „volovina“ , „zbytečný předmět“ , „zbytečnost“ , „ztráta času“ , „nezájem“ , „oddych“ , „zábava se spolužáky“ , ad. Ve všech vrácených dotaznících bylo nalezeno několik velice zajímavých studentských názorů na společenskovědní předměty. Zde jsou uvedeny tři nejzajímavější a nejobsáhlejší. „Předmět, ve kterém se učí o životě a způsobu života. Rozvoj společenského života lidstva.“ „Předměty nějak související s lidským chováním – myslím si, že osnovy těchto předmětů jsou zaměřeny jiným směrem, než by měli splňovat (např. učení datumů z historie místo posuzování konfliktů a chápání tehdejších lidí).“ „Ze svých zkušeností je pro mě tento předmět nudný a z mého pohledu zbytečný. Ať už obsahem učiva, nebo výkladem učitelů.“ 2. Který obor společenských věd Vás nejvíce zajímá? Na grafu 6.1 je znázorněna oblast zájmu studentů o jednotlivé oblasti společenských věd. Ze získaných hodnot je možné určit, že na SPŠE je největší zájem o oblast psychologie, oproti tomu na SPŠ je to oblast historie (avšak psychologie získala pouze o dva hlasy méně). Celkem stálé místo v oblíbenosti zaujímá oblast práva, kterou má nejraději na obou školách 20 % studentů. V případě, že žáci odpovídali odpovědí JINÉ, uváděli filozofii, sexuologii, případně nic.

3. Do jaké míry shledáváte důležitou výuku společenskovědního základu? Tato otázka měla numerickou stupnici s tím, že hodnota 1 udává nejmenší důležitost a hodnota 5 největší důležitost. Více než graf vyjadřuje zájem studentů průměrná hodnota. Pro SPŠ je průměrná hodnota důležitosti 2,7. Pro SPŠE je průměrná hodnota 2,6. Tato hodnota vyjadřuje že studenti považují společenskovědní předměty jako mírně nedůležité (více studentů považuje předměty za méně důležité než studenti považující společenskovědní předměty za více důležité).


34

Obrázek 6.1: Graf 1 – Který obor společenských věd Vás nejvíce zajímá? 4. Je pro Vás výuka společenskovědního základu přínosná? Na SPŠ polovina studentů odpovídá, že společenskovědní předměty považují za přínosné. Oproti tomu nadpoloviční většina studentů SPŠE nepovažuje společenskovědní předměty za přínosné. Výsledky jsou znázorněny pro každou školu zvlášť viz. 6.2 a 6.3.

Obrázek 6.2: Graf 2a

Obrázek 6.3: Graf 2b

5. Budou pro Váš život užitečné znalosti získané z výuky společenskovědního základu? Tato otázka dala prostor k vyjádření názoru na užitečnost nabytých znalostí z výuky předmětů společenskovědního základu pro budoucí život. U této otázky se opět ukazuje rozpůlenost názorů (viz. Obrázek 6.4). Polovina studentů souhlasí nebo spíše souhlasí, že pro ně budou nabyté znalosti užitečné. Velké množství z celkového počtu – 17 % studentů nedokáže určit užitečnost nabytých znalostí. Je to pravděpodobně způsobeno nevyhraněností názorů či nedostatečným ukázáním využitelnosti znalostí během výuky (praktické exkurze, příklady ze života,...).


35

Obrázek 6.4: Graf 3 – Budou pro Váš život užitečné znalosti získané z výuky společenskovědního základu? 6. Považujete počet hodin vyhrazených pro společenské vědy za dostatečný? Poměrně jasné výsledky (viz. Obrázek 6.5) ukazují odpovědi na otázku týkající se počtu vyučovacích hodin. Většina studentů (75 %) považuje počet hodin za dostatečný. Pouze 9 % všech studentů má absolutně vyhraněný názor, že počet hodin věnovaných společenským vědám je nedostatečný. U SPŠ považuje počet hodiny za nedostatečný pouze jeden student. Zajímavé je, že téměř 25 % studentů SPŠ nemá na počet hodin vyhraněný názor.

Obrázek 6.5: Graf 4 – Považujete počet hodin vyhrazených pro společenské vědy za dostatečný?


36

7. Jakou známkou byste ohodnotili způsob výuky společenskovědních předmětů na Vaší škole? Výsledky této otázky lépe vyjadřuje průměrná známka, kterou by studenti společenskovědním předmětům dali. Studenti SPŠE udělili výuce průměrnou známku 2,5. Studenti SPŠ hodnotili hůře, takže výsledná známka byla 2,9. Známku ovlivňuje složení výukové látky, používané výukové metody, vystupování vyučujícího i zájem studentů o předměty. Z výsledné známky je zřejmé, že prostor pro zlepšování je veliký. Bohužel z celkově udělené známky nelze bezpečně určit, která z uvedených oblastí známku nejvíce zhoršuje a která oblast je třeba nejvíce zlepšit. 8. Jaké metody výuky jsou při vaší výuce využívány a jak často. Graf 5 (Obrázek 6.6) dokazuje převahu výkladu vyučujícího jako výukové metody na obou zkoumaných středních školách. Velmi často nebo pravidelně je výklad využíván podle 95 % studentů SPŠE a 81 % studentů SPŠ. Na SPŠE jsou další často využívanou metodou studentské referáty. Z porovnání obou grafů je zřejmé, že na SPŠE jsou studentské referáty výrazně častěji využívanou výukovou metodou. Ani na jedné škole nejsou téměř využívány názorné metody jako promítání filmů, exkurze či hraní výukových her. Velmi různorodé odpovědi jsou na frekvenci vyplňování testů. To je pravděpodobně dáno vnímáním jednotlivých studentů. Nelze rozhodnout, zda se jedná o testy ověřující nabyté faktické znalosti studentů, či výukové testy (například psychologické testy týkající se osobnosti nebo vlastností).

9. Která metoda výuky je pro Vás nejpřínosnější? V přínosu jednotlivých metod je velká roztříštěnost názorů, která jistě souvisí s osobností a zájmem jednotlivých studentů. Za nejméně přínosné považují studenti referáty, práci ve skupinách, vyplňování testů ale i výukové hry. Tyto metody považuje za přínosné pouze do 10 % dotazovaných studentů. Z Grafu 6 (obrázek 6.7) je dobře viditelné, že studenti považují za přínosný i často kritizovaný výklad. Zde jistě záleží na osobnosti učitele, aby dokázal udělat výklad zajímavý a zároveň co nejvíce naplněný poznatky. Za přínosnou považují studenti i metodu diskuse. Velký rozdíl je mezi studenty obou škol na názor na přínosnost exkurzí. Na SPŠ považuje 16 % studentů exkurzi jako nepřínosnější metodu oproti pouhým 7 % studentů SPŠE. Někteří studenti napsali názor i do kolonky jiné, ale většinou tam psali slova jako „nic“ nebo „spánek“ . I tak se tam občas objevil zajímavý názor jako například: „výklad vyučujícího s názornými ukázkami a výukovými hrami (kvíz)“ .


37

Obrázek 6.6: Graf 5 – Výukové metody 10. Kterou výukovou metodu máte nejraději? ˙ protože očekávala, že U této otázky autorka očekávala podobnou odpověď jako o otázky č.9, pro většinu studentů má největší přínos ta metoda, která je zároveň baví. Tři výukové metody označil téměř stejný počet studentů (18-20 %) jako své nejoblíbenější – výklad vyučujícího, diskuse, promítání filmů. V těsném závěsu zůstala exkurze, u které byl opět velký rozdíl mezi názory studentů SPŠE (10 %) a SPŠ (19 %). Zajímavé je, že nejméně oblíbenou metodou jsou výukové hry. Možná je to dáno tím, že se studenti s výukovými hrami téměř nesetkali. Podle očekávání má nejraději referáty pouze 5 %.


38

Obrázek 6.7: Graf 6 – Která metoda výuky je pro Vás nejpřínosnější?

Obrázek 6.8: Graf 7 – Kterou výukovou metodu máte nejraději?

6.4 6.4.1

Závěry šetření Odpovědi na výzkumné otázky

Shledávají studenti technických středních škol výuku společenskovědního základu za důležitou a přínosnou pro jejich profesní život? Na tuto otázku nelze dát jednoznačnou odpověď. Názory studentů jsou rozdělené na polovinu. Přibližně 50 % studentů považuje společenské vědy za důležité a přínosné. Velké procento studentů (15 %) také nedokáže dát jednoznačnou odpověď, jestli je pro ně ně výuka společenských věd důležité a přínosná.


39

O jakou oblast společenskovědního základu mají studenti největší zájem? Ze získaných odpovědí lze určit, že studenti mají největší zájem o oblast psychologie, nelze to však říci absolutně jednoznačně. Zájem se liší nejen v rámci škol, ale také v rámci tříd a studijních oborů. Například 90 % žáků oboru Mechanik elektrotechnických zařízení má největší zájem o obor historie. Možná je to dáno i tím, že ve svých studijních plánech nemají historii jako součást společenskovědního základu. Oblast zájmu je jistě dána i osobností učitele, na který obor klade největší důraz a jak dokáže daný obor studentům představit, tak aby studenty zaujal. Existují rozdíly v používaných metodách na různých typech technických středních školách? Na tuto otázku lze dát téměř jednoznačnou odpověď a to NE. Na obou zkoumaných školách bylo většinou využíváno stejných metod a to nejčastěji slovní monologické metody – výkladu, doplněnou o studentské referáty případně diskusi. Oproti tomu na obou školách není téměř využíváno výukových her a exkurzí ( i přesto, že školy ve svých ŠVP udávají, že výuka bude co nejvíce propojena s reálným prostředím pomocí exkurzí a besed s odborníky). Jaké metody výuky považují studenti za nejpřínosnější pro své studium? Za nejpřínosnější metody považují žáci výklad vyučujícího a diskusi. Často studenti označují za přínosné i sledování výukových filmů. Ve velkém množství případů studenti označili více metod a někdy k tomu poznamenali, že mají rádi pestrost výuky a měnící se styl.

6.4.2

Ověření hypotéz

Hypotéza 1: Předpokládám, že studenti technických středních škol nepovažují výuku společenskovědního základu za důležitou. Tuto hypotézu není bohužel možné na základě získaných údajů v průzkumu jednoznačně vyvrátit či potvrdit. Průměrná hodnota míry důležitosti jakou přikládají studenti společenskovědních předmětů je 2,6. Hodnota je menší než polovina důležitosti, avšak stále není tak malá, aby bylo na jejím základě možné určit, že studenti nepřikládají společenskovědním předmětů malou důležitost. Zároveň polovina studentů považuje předměty za přínosné a pro svoji budoucnost užitečné. Jediné v čem se studenti shodují je, že počet hodiny věnovaných společenskovědním předmětům považují za dostatečný. Na tom se shoduje 75 % studentů. Řešením pro ověření této hypotézy by byl průzkum s větším počtem studentů a větším záběrem co se týče oborů a druhů škol a možná trochu jiný způsob položení otázek. Také by bylo nutné blíže prozkoumat kvalitu výuky jednotlivých vyučujících, protože studenti často získají vztah k předmětu, který dokáže vyučující dobře „prodat“ .


40

Hypotéza 2: Studenti různých technických středních škol mají ke studiu společenských věd podobný vztah. Studenti obou škol odpovídají na otázky č.3˙ – č.6˙ velmi obdobně. Více studentů SPŠE si myslí, že výuka není pro ně přínosná a zároveň považují znalosti za méně užitečné oproti studentům SPŠ, avšak rozdíly nejsou tak velké, aby bylo možné vyvrátit stanovenou hypotézu. Důvod stejného vztahu studentů různých technických oborů různých školy vyplývá z výběru studentů svého studijního oboru. Studenti si v dnešní době populačně „slabých ročníků“ vybírají střední školu, která je pro ně malým zlem a často jsou i na gymnázia přijímáni studenti průměrných znalostí. To ovlivňuje úroveň nejen gymnázií, ale i dříve velmi náročných výběrových technických škol. Proto se smývají rozdíly mezi školami a tím i názory studentů. V důsledku malých rozdílů ve odpovědích dotazovaných studentů na otázky je hypotéza 2 potvrzena. Hypotéza 3: Největší zájem studentů je o oblast práva. Tuto hypotézu nelze na základě získaných údajů jednoznačně vyvrátit ani potvrdit. V celkovém počtu se právo umístilo až na třetím místě v pořadí oblíbenosti, ale rozdíly mezi prvními třemi nejoblíbenějšími oblastmi jsou do 10 % a to lze považovat za chybovost výzkumu. Aby se dala tato hypotéza jednoznačně prokázat musel by výzkum proběhnout s věším množstvím respondentů a s vyrovnaným počtem studentů z různých oborů a škol. Pokud bychom tuto hypotézu vyhodnotili pro jednotlivé školy mohli bychom ji pro SPŠE vyvrátit. Tam je jednoznačně největší zájem o oblast psychologie, kterou zvolilo 38 % dotazovaných studentů. Pro SPŠ nelze odpověď jednoznačně říci, tj. nelze hypotézu vyvrátit ani potvrdit, tam se v rozmezí 4 % o prvenství dělí psychologie, právo a historie. Hypotéza 4: Studenti upřednostňují praktické a názorně-demonstrační metody před frontálním výkladem poznatků. Tuto hypotézu nelze na základě získaných údajů jednoznačně vyvrátit ani potvrdit. V rámci této hypotézy byl zjišťován vztah studentů k jednotlivým metodám. Studenti mají různé názory na výukové metody, které jsou pro ně přínosné a které mají rádi, související především s jejich vlastnostmi, povahovými rysy, učebními zvyky a chutí do učení a poznávání. S tím souvisí roztříštěnost názorů. Hypotézu nelze potvrdit především, z toho důvodu, že téměř jedna třetina všech studentů považuje výklad vyučujícího za nejpřínosnější metodu. Pouze pro jednu pětinu je výklad nejoblíbenější metodou. V důsledku toho, že studenti často označovali více metod, lze usuzovat, že mají zájem spíše o pestrou výuku se střídáním jednotlivých metod před jednolitým výkladem trvajícím celý školní rok. Studenti do možnosti JINÉ uváděli odpovědi jako: „když je vyučování názorné,


41

nejenom řeči“ nebo „praxe“ . Na tomto základě by šla hypotéza potvrdit, ale v objemu dotazníků bylo těchto hlasů pouze velmi omezené množství. Často využívanou výukovou metodou jsou studentské referáty, i když studenti nemají jejich vyhotovování příliš rádi.

Kapitola 7

Závěr V teoretické části práce je první část věnována popisu rozdílu v definicích humanitní a společenské vědy. Ani při zkoumání různých názorů nelze přesně definovat pojem humanitní vědy a společenské vědy. Jde o velmi složitou oblast a názory jednotlivých autorů se v Čechách i zahraniční velmi liší a nejsou jednotné. V další teoretické části je popisováno střední vzdělávání v České republice a to nejen z pohledu historie, ale i jeho současnost. Vše je samozřejmě zaměřeno na technické školství, jehož systém a rozsah je v České republice svým způsobem jedinečný. Ve velkém množství ať evropských či zámořských států je kladen mnohem větší důraz na všeobecné vzdělání a téměř tam neexistuje odborné střední školství. Na tuto kapitolu navazuje kapitola rozebírající přímou výuku společenskovědních předmětů na dvou středních školách a základě rozborů rámcových a školních vzdělávacích programů. Výsledkem analýzy je popis výuky společenskovědního základu, jak ho chtějí školy vyučovat. V průběhu analýzy a v důsledku vlastní zkušenosti autorky jako absolventky odborné technické střední školy vyšlo na povrch několik otázek, na které bylo snahou odpovědět v empirické části práce. Pro ověření předem stanovených otázek a hypotéz mezi studenty školy byl vytvořen dotazník. Na základě vyhodnoceného dotazníku byla pouze jedna hypotéza potvrzena, u dalších třech hypotéz nebylo možné je jednoznačně vyvrátit či potvrdit, i když by bylo možné se vždy určitým směrem přiklonit. Neschopnost potvrdit či vyvrátit stanovené hypotézy může být způsobeno nezkušeností při stanovení hypotéz a při tvorbě dotazníkových otázek. Bylo potvrzeno, že výuka na dvou zkoumaných technických středních školách se od sebe příliš neliší. Neliší se v zásadních bodech ani jejich školní vzdělávací programy, což bylo prokázáno již při

42

KAPITOLA 7. ZÁVĚR

43

jejich analýze. Bohužel nemohlo být absolutně potvrzeno, že metody praktické a názorně demonstrační jsou studenty považovány za nejpřínosnější a nejoblíbenější. Je však zřejmé, že studenti je za přínosné považují především při kombinaci s výkladem. Není dobré zapomínat ani na využívání a přínos diskuse, která sice nepatří do názorných ani praktických metod, ale z hlediska zapojení studentů do výuky je velice vhodná. Pravidelné využívání názorných a praktických metod při výuce však není časté. To je určitým způsoben nedostatek, především na technických školách, kde by společenskovědní vzdělání mělo být soustředěno na jeho praktické využití, protože se nepředpokládá vysokoškolské studium společenskovědního směru. Závěrem celého výzkumu a celé bakalářské práce je zjištění, že společenské vědy nemohou stát stranou od technického vývoje společnosti. Znalosti z oblasti společenských věd dávají nejen středoškolsky, ale i vysokoškolsky technicky vzdělaným lidem šanci na větší úspěch v pracovním i osobním životě. V dnešní době je nejdůležitější mezioborovost a spojení technických a humanitních věd. Cení se schopnosti člověka přizpůsobit se různým požadavkům umění komunikace s různými typy lidí. Z toho důvodu je nutné na všech typech škol připravit nejen vynikající technicky zdatné odborníky, ale i lidi, kteří se umějí pohybovat ve společnosti a rozumějí jejím zákonitostem tak, aby mohli „prodat“ svoje znalosti.

Literatura [1] BELZ, H. a SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení, Portál, Praha, ČR, 2011, ISBN 978-80-7367-930-9. [2] BEZCHLEBOVÁ M.: Specifika středního odborného vzdělávání v kurikulární reformě, Národní ústav odborného vzdělávání. [3] Gaff, J. G. a Ratcliff, J. L.: Handbook of the Undergraduate Curriculum: A Comprehensive Guide to Purposes, Structures, Practices, and Change, Jossey-Bass, San Francisco, USA, 1th ed., 1997, ISBN 978-07-87902-89-6. [4] HALÍK, T.: K čemu dnes humanitní vědy?, UK – Filozofická fakulta, Praha, ČR, 2008, ISBN 978-80-7308-234-5. [5] KAŠPAROVÁ J. a kol.: Metodika tvorby ŠVP SOŠ a SOU, Národní ústav pro vzdělání, Praha, ČR, 1th ed., 2012, ISBN 978-80-87652-05-3 http://nuv.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/rvp-os, stav z 23. 9. 2013. [6] KAŠPAROVÁ J. a kol.: Modulární projektování školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání, Národní ústav pro vzdělání, Praha, ČR, 1th ed., 2012, ISBN 978-80-87063-92-7 http://nuv.cz/file/261 stav z 23. 9. 2013. [7] KOPÁČ, J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu, Universita J.E.Purkyně v Brně, Brno, ČR, 1971, ISBN 55-971-71. [8] KRATOCHVÍL, L.: Dějiny pedagogiky: přehledný výtah z přednášek., Vysoká škola pedagogická, Chrudim, ČR, 1947. [9] KRÁMSKÝ, D.: Humanitní vědy dnes a zítra, BOR, Liberec, ČR, 1th ed., 2007, ISBN 97880-86807-06-5.

44

LITERATURA

45

[10] KRÁMSKÝ, D.: O povaze humanitních věd, BOR, Liberec, ČR, 1th ed., 2008, ISBN 978-8086807-75-1. [11] MAŇÁK, J. a ŠVEC, V.: Výukové metody, Paido, Brno, ČR, 2003, ISBN 978-80-7315-039-6. [12] MŠMT ČR: Národní program rozvoje vzdělávání v Čr (bílá kniha), 2001, http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodni-program-\ rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-formuje-vladni-strategii-v-\ oblasti-vzdelavani-strategie-odrazi-celospolecenske-zajmy-a\ -dava-konkretni-podnety-k-praci-skol, stav z 30. 8. 2013. [13] MOJŽÍŠEK, L.: Vyučovací metody, Pedagogická teorie a praxe, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, ČR, 1988. [14] NÚV - Národní ústav pro vzdělávání [online]: Rámcové vzdělávací programy, 2011-2013, http://nuv.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/rvp-os, stav z 23. 9. 2013. [15] PŘEDOTOVÁ, D.: Historie školství od roku 1945 do současnosti [online], bakalářská práce, UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, Filozofická fakulta, 2012, http://theses.cz/id/y7mbzv/, stav z 29. 8. 2013. [16] Portál, s.r.o.: Co je to kurikulum, 2005-2012, http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2841, stav z 28. 8. 2013. [17] PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., a MAREŠ, J.: Pedagogický slovník, Portál, Praha, ČR, 2002, ISBN 80-7178-579-2. [18] SEMRÁD, J. a ŠKRABAL, M.: Vzdělávací politika České republiky a vzdělávací strategie a koncepce v evropské unii. kurikulární reforma a její koncepční, legislativní a ekonomická východska, učební text, Masarykův ústav vyšších studií, Praha, ČR, 2008. [19] SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika, Grada Publishing a.s., Praha, ČR, 2th ed., 2007, ISBN 978-80-247-1821-7. [20] Střední průmyslová škola Chrudim [online]: http://www.sps-chrudim.cz/index.php?nid=3471&lid=cs&oid=412316, stav z 6. 10. 2013.

LITERATURA

46

[21] Střední průmyslová škola elektrotechnická a Vyšší odborná škola Pardubice [online]: http://www.spse.cz/, stav z 6. 10. 2013. [22] VAŠÍČEK, V.: Historie školství od zavedení povinné školní docházky [online], bakalářská práce, UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, Filozofická fakulta, 2012, http://theses.cz/id/74mval/, stav z 29. 8. 2013. [23] VOBOŘILOVÁ, J.: Školský management, učební pomůcka pro studijní program specializace v pedagogice, Masarykův ústav vyšších studií, Praha, ČR, 2011. [24] ZKOLA - Informační a vzdělávací portál školství zlínského kraje : Mgr. Jana Vodáková - Historický přehled, 2008, http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vybirameskolu/ strednivzdelavani/28234.aspx, stav z 29. 8. 2013.

Příloha A

Dotazník

47

DOTAZNÍK Hezký den, jsem studentka 3. ročníku oboru Učitelství odborných předmětů na Masarykově ústavu vyšších studií na ČVUT. Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění tohoto krátkého dotazníku pro moji bakalářskou práci na téma: Výuka společenskovědních předmětů na technických středních školách. Dotazník je anonymní a dobrovolný. Pohlaví :

MUŽ

ŽENA

Ročník studia:

1

2

3

4

Obor studia: ........................................................... 1. Co Vás napadne, když se řekne společenskovědní předměty: .................................................................................................................................................... .................................................................................................................................................... .................................................................................................................................................... .................................................................................................................................................... .................................................................................................................................................... ................................................................................................... 2. Který obor společenských věd (společenskovědního základu) Vás nejvíce zajímá (označte): □ Psychologie

□ Sociologie

□ Politologie

□ Právo

□ Historie

□ jiné ..........................................

3. Do jaké míry shledáváte důležitou výuku společenskovědního základu (1 nejmenší důležitost – 5 největší důležitost) 1 2 3 4 5 NEVÍM 4. Je pro Vás výuka společenskovědního základu přínosná? ANO SPÍŠE ANO SPÍŠE NE NE NEVÍM 5. Budou pro Váš život užitečné znalosti získané z výuky společenskovědního základu? ANO SPÍŠE ANO SPÍŠE NE NE NEVÍM 6. Považujete počet hodin vyhrazených pro společenské vědy za dostatečný? ANO SPÍŠE ANO SPÍŠE NE NE NEVÍM

1

7. Jakou známkou byste ohodnotili způsob výuky společenskovědních předmětů na vaší škole? 1 2 3 4 5 NEVÍM 8. Jaké metody výuky jsou při vaší výuce společenskovědního základu využívány a jak často? výklad vyučujícího

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

studentské referáty

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

diskuse

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

práce ve skupinách

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

promítání výukových filmů

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

exkurze

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

hraní výukových her

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

vyplňování testů

NIKDY

ZŘÍDKA

OBČAS

PRAVIDELNĚ

VELMI ČASTO

jiné (uveďte)...................................................................................................................... 9. Která metoda výuky je pro Vás nejpřínosnější? □ výklad vyučujícího

□ referáty

□ diskuse

□ práce ve skupinách

□ promítání ﬁlmů

□ exkurze

□ vyplňování testů

□ hraní výukových her

□ jiné(uveďte)..................................................................... 10. Kterou výukovou metodu máte nejraději? □ výklad vyučujícího

□ referáty

□ diskuse

□ práce ve skupinách

□ promítání ﬁlmů

□ exkurze

□ vyplňování testů

□ hraní výukových her

□ jiné(uveďte).....................................................................

2

České vysoké učení technické v Praze Masarykův ústav vyšších studií Katedra inženýrské pedagogiky

Recommend Documents