Podklady pro tisk
České Tváře a krajiny Bernard Lesaing – Fotografie
Kniha vydána v nakladatelství Kant Výstava v Aix en Provence, Praze, Lyonu a Cannes
České Tváře a krajiny Výstava černobílých fotografií Vydání knihy v nakladateství Kant
Prezentace knihy ve Francouzském institutu 12.ledna – 18h Vernisáž výstavy v Galerii Českého centra 13.ledna – 18h V době, kdy Česká republika následuje Francii v prezidentsví Evropské unie, asociace Images et Recherches (Aix en Provence) a asociace Artefactès (Praha) představují cyklus výstav u příležitosti vydání poslední knihy fotografa Bernarda Lesinga : “České Tváře a krajiny”. Po třech letech reportáží v České republice, Bernard Lesaing nám předkládá (nabízí) fotografický příběh, citlivý a originální, v němž se mísí portréty umělců, krajin a momentky. Třicítka portrétů umělců v prostředí barokní Prahy, pohledy zachycené na venkovských silnicích, ale také v soukromí jejich ateliérů či na scéně kabaretu. Tato výstava je prezentována v Musée des Tapisseries v Aix en Provence od 22.listopadu do 31.prosince 2008, v Galerii českého kulturního centra v Praze od 14. ledna do 30. ledna 2009, v Galerii Domus University Clauda Bernarda v Lyonu od 23.ledna do 27.února a v Cannes v červnu 2009. Knihu « Tváře a krajiny České republiky » vydalo nakladatelství Kant v Praze v listopadu 2008. Fotografie Bernarda Lesainga jsou doprovázeny texty Pavla Chalupy a Roberta Pujada. Biographie českých umělců jsou shromážděny a upraveny Kamilou Drtilovou. Výstava
Prezentace kinhy
Galerie Českého centra Rytířská 31 110 00 Praha 1 www.czechcentres.cz
Francouzský institut Štěpánská 35, 111 21 Praha 1 www.ifp.cz
Dossier de presse 2008-2009
Reportér a fotograf
BERNARD LESAING
Fotograf reportér, autor mnoha děl a publikací, Bernard Lesaing vytváří časově rozsáhlé reportáže na témata jak místní a krajová, tak i mezinárodní. Ať se jedná o autorské projekty, ankety a projekty ve spolupráci s vědci CNRS nebo mezinárodní výměnné projekty, jeho práce ho vždy vede k cestování po Evropě, kolem Středozemního moře a dál, do Indického oceánu. Laureát několika cen a stipendií, jeho fotografie jsou ve veřejných a soukromých sbírkách, vystaveny ve Francii a zahraničí. Ocenění a sbírky Laureát Ceny publika Mezinárodního fotografického setkání v Arles (1980), ceny Paris Audiovisuel (1982) a Národní fotografické nadace (1983). Jeho díla byla zakoupena Museem Současného umění v Paříži, Museem Nicéphora Niepce v Chalon-sur-Saone, Národní knihovnou, Národní fotografickou nadací v Lyonu, Universitou v Monctonu v Kanadě a archívy měst Aix en Provence, Vienne, Nice, Marseille a ostrovem Réunion. Životopis - Il circo bidone, éditions Pandora, 1981 et éditions Pazzini 1997. - La Fluviale, texte de Jean-Pierre Chabrol, éditions Denoël, 1986. - Hiermit gebe ich nichts bekannt (l'artiste Philip Arp), éditions Hugendubel, Munich 1988. - Ischia, éditions Electa, Naples, 1992. - Schauspiel für den Augenblick (les théâtres de Munich ), éditions Tams, Munich, 1994. - Trwa kartié (Ile de la Réunion ), ouvrage coll., éditions de La Martinière, 1994. - Encagnane-San Sisto (Aix-en-Provence-Perugia), éditions Edisud, 2000. - Djanet, une oasis saharienne en pays touareg, éditions Barzakh, Alger, 2005. - Histoires de voir, histoires de vies à Port-Saint-Louis du Rhône, 3 carnets, éditions Transverscité, 2002-2005. - Une terre de bouvine au coeur des Alpilles, éditions Librairie Contemporaine, 2006. - Visages et Paysages tchèques, éditions Kant, Prague, 2008.
Dossier de presse 2008-2009
Vznik projektu a tvůrčí přístup Léto 2005 – jaro 2008
Interview s Bernardem Lesaingem
Co vás přimělo k práci v České republice? Jsem přitahován tímto koutem střední Evropy již dlouho. Od té doby, co jsem poznal českou literature a její autory, nepřestal jsem věnovat pozornost uměleckému a politickému dění v této zemi. V srpnu 1988, nedlouho před sametovou revolucí, jsem poprvé navštívil Československo. A pak, o víc než patnáct let později v roce 2005, jsem měl konečně příležitost se tam vrátit, když jsem byl pozván, abych vystavoval ve Vysokém Mýtě. Po této zkušenosti mi bylo jasné, že můj příběh jak osobní tak i profesionální bude pokračovat nějakým projektem v této zemi. Touto knihou jsem chtěl vzdát poctu bohatství a rozmanitosti české tvořivosti. A tak postupně uzrál projekt kolem prvotní myšlenky : projít zemi a poznat její umělce a tvůrce. Z této osnovy se projekt postupně vyvinul do podoby cestopisného příběhu. V sérii fotografií, vyprávím nejen sled setkání s lidmi, ale také cestu celou zemí. Po celou cestu jsem zachycoval na film městské i přírodní krajiny, výjevy ze života, interiéry, atmosféru.
Jaké místo zaujímá tento projekt ve vaší tvorbě ? Práce v České republice je volným pokračováním v mé tvorbě, kterou jsem započal již v jiných krajích světa. V minulých projektech, v Itálii, Alžírsku, na ostrovech Réunion, jsem již dělal série potrétů umělců. Ale nikdy jsem nešel tak daleko, neboť pro « Krajiny a tváře české republiky” tyto portréty byly hlavním tématem.
Jak probíhala tvorba ? Jak kniha vznikala? Kniha vznikala v letech 2006 až 2008. Povzbuzován a provázen členy asociace Artefactès, jsem prošel zemi v setkáních s umělci mladými i starší generace, již slavné či na začátku jejich kariéry. Tyto cesty mě vedly z Prahy do Ostravy přes Brno, Litomyšl, Olomouc a další místa.
Jak byste popsal tuto sérii fotografií ? Šedesát černobílých fotografií na papíře vznikly během různých pobytů. Portréty se mísí se snímky focenými během cest, které mě vedly od jednoho setkání k druhému. Skrz tyto série vytvořené v různých místech, městech, krajích, jsem se chci podělit o atmosféru země, kterou jsem se trpělivě naučil znát.
Dossier de presse 2008-2009
Lesaingův kód Text Pavla Chalupy Výtah z knihy "České tváře a krajiny" Tereza je mladá, hezká a chytrá. Na fotografii Bernarda Lesainga vypadá jako novodobá Mona Lisa. Podobně tajemný pohled, podobné gesto, úsměv. Tereza ovšem nedlí za neprůstřelným sklem pařížského muzea, na očích tisícům voyerů z celého světa, Tereza žije v Čechách. Je svobodnější a volnější než by se voyerům snilo, a je tedy obtížné ji potkat. Tím méně zavřít do muzea. Terezin rod pochází z Litomyšle. Dávný pradědeček byl profesorem na Karlově univerzitě, a i Tereza teď žije v Praze. V Litomyšli má ale po pradědečkovi dům. Často se sem z Prahy vydá, vlakem a ještě jedním vlakem, nahoru na zámecký vršek, velikým klíčem odemkne. Poloprázdné místnosti, několik fotografií na stěnách, památky po předcích, jejich dopisy. Čte si v nich o sobě… S Bernardem Lesaingem se potkali roku 2005 na scénografickém workshopu, který vedl Pavel Kalfus. Bylo to uprostřed Čech. Z toho místa, je-li hezké počasí, jdou přehlédnout od severu až k jihu: od hradby severních hraničních hor s Polskem, až za Vysočinu, směrem na Rakousko. Krajina je zcela otevřená, před větrem se tu nedá skrýt, vane ze všech směrů, ne nadarmo se to tu jmenuje Pustina… Dají-li se z Pustiny přehlédnout celé Čechy, rozhodně není možné odtud zachytit všechny pozoruhodné Čechy, kteří by mohli být jakýmsi sociologickým vzorkem fotografické knihy o umělcích v Čechách. Myslím si ale, že to nebylo ani zdaleka Lesaingovým cílem. Jeho portréty mají jiný smysl než popisovat osobnosti. A ne náhodou tento soubor 60 tváří a krajin obsahuje osobnosti a místa v Česku velmi známé, ale i zcela neznámé. Tato kniha je jiná než běžné knihy fotografických reportáží, stejně jako jsou jiné Lesaingovy reportáže: ať to byl Cirkus Bidon, fotografické road-movie o cestě s amatérským cirkusem, ať to byla Ischia, kniha o lidech na středomořském ostrově, nebo jeho reportáž o životě saharských nomádů, vždycky v Lesaingových knihách nacházím totéž: zcela magickou vlastnost fotografií referovat o nervozitě místa a času. Nervozitu tu nemíním v nijak negativním smyslu. Chápu ji jako jeden z hlavních zdrojů pohybu. Na fotografii je nejen zlomek vteřiny nějaké osoby či krajiny, ale i chvění okamžiku, minulost chvíle, snad její budoucnost… To zvláštní za fotografií… To nepopsatelné… Je tím zvláštním za fotografií Bernard Lesaing? Ano! Jsou to jeho portréty! On hledá a fotí lidi svého druhu… lidi na cestě, umělce na svých ostrovech, samotáře, kteří nesnášejí samotu… Výsledkem je podivuhodné divadlo, na které se ovšem nemohou dívat sami aktéři. Herci se holt na svoje vlastní představení nikdy nedostanou. Protože jsem Čech, je mi zřejmé, že to, co mě uchvacuje na jiných Lesaingových fotografiích, nemůžu na sérii jeho českých portrétů vidět. Ale tuším, že to tam je zakódováno. Celá přítomnost toho času v Čechách v letech 2005 - 2008. Celá naše minulost ve tvářích portrétovaných. A celá budoucnost v Tereziných očích… » Pavel CHALUPA, v Pustině, 1. 5. 2008 Dossier de presse 2008-2009
V dobře známé zemi Text Roberta Pujada Výtah z knihy "České tváře a krajiny" Už ve svých prvních reportérských pracích se Bernard Lesaing snaží podat ucelenou zprávu o zkušenosti zažité v prostředí, které se rozhodl fotografovat. I v souboru Tváře a krajiny Čech za touto myšlenkou jde a naplňuje ji. Jako reportér totiž pracuje přesně v protikladu k dnes tak zažité praxi, v rámci které se do neznámého prostředí vysadí fotograf, jež má obvykle za úkol zachytit scény, které by diváci v televizi zahlédli příliš rychle. Bernard Lesaing tvoří v čase, na základě opakovaných návštěv míst i lidí, rozmluv s nimi, na základě dokumentace. Česká republika bude stát v roce 2009 na čestném místě a tak budou všechna média hledět předvést ji ze všech možných úhlů pohledu. Ale reportáž, tak jak ji dělá Bernard Lesaing, se snaží přinést poznání zvláštního druhu: osobní, hluboké, trvalé. Jedinou aktualitou je pro něj skutečná přítomnost, která se rozvíjí v rámci pečlivě připraveného projektu. Tento projekt je vyvrcholením fotografického dobrodružství započatého před dvaceti lety průzkumnou návštěvou, když coby mladý světoběžník cestoval po Evropě. Jeho osobní zájem o českou kulturu, který od té doby neustále narůstal, v něm vzbudil chuť poprvé zobrazit atmosféru celé jedné země. Šíří záběru je tento námět opravdu neobvyklý v díle reportéra, jež se věnuje především úzkému a soustavnému vztahu s nejrůznějšími komunitami (tak tomu bylo na Réunionu, s lidmi od cirkusu, s Mnichovským divadlem nebo například s obyvateli malého italského ostrova Ischia). A přesto, když cestou za jednotlivými umělci projíždí v České republice městy, domovy i krajinou, zaujímá Bernard Lesaing stejný, tu pozorný či bádavý, tu vypravěčský postoj. Předpokladem k uskutečnění tak rozsáhlého projektu bylo, že fotograf vyzdvihne určité množství vizuálních konstant schopných znázornit celou krajinu země. Bernard Lesaing k tomu nepotřeboval vyčíslit všechna místa zmíněná v turistických průvodcích: za úsvitu zachycený pražský Karlův most představuje například přílžitost ukázat na siluetě velkých památek starobylého města v pozadí procházku několika ranních chodců. Osoby, které spatříme v městském prostředí jsou bezejmenné, jsou to na ulici si hrající nebo objímající se děti, které netuší, že se na ně někdo dívá. Bernard Lesaing si soustavně vybírá známky života vyjadřující stálost svobodného ducha tváří v tvář technicky dokonalému uspořádání dominantních produktů moderních technologií. A tak, pravděpodobně jako odkaz na minulost futuristického období Česka, ho v Olomouci dojme automobilista usazený v motorové tříkolce, jejíž kostra je potažená kusy plátna a kůže. Ale stopy, které technická přísnost zanechala ve městech uchvacují oko fotografa také tehdy, když vytvářejí prostor pro hru abstraktních forem: zdá se, že tak jako během své první návštěvy, se fotograf s potěšením shledává s rovnoběžkami i klikaticemi narýsovanými kabely, řetězovkovými závěsy, sloupy a výhybkami kolejnic, celou to bezcitně krásnou geometrií, ve které se rozvíjí nepředvídatelná povaha člověka. A pro svou náchylnost k tomu, co napříč zeměmi i časem zůstává neustále svobodné, se reportér rozhodl doplnit svou českou pouť o portréty umělců, se kterými si přál strávit trochu času a spřádat plány. Uskutečnění těchto portrétů se neřídí Dossier de presse 2008-2009
žádným pevným řádem, zdá se, že všechny vznikly v nejintenzivnějším okamžiku setkání. Jednou se fotograf rozhodne ukázat umělce u něj doma či v jeho ateliéru, někdy s nástroji, jimiž tvoří, a to ne proto, aby sloužil mýtu objektivity Augusta Sandera, tak vysoko v současnosti ceněnému, ale spíš aby se nechal unést objevováním detailu, který nám umožní proniknout do soukromí jednoho života. Jindy, jako třeba v případě Bely Schenkové nebo Jiřího Stránského, jsou umělci portrétováni v perspektivách odvolávajících se na konstruktivismus začátku 20. století, ale tyto náznaky jsou tak jemné, že se nedá určit, jestli jsou výsledkem nějakého výtvarného prvku vyskytujícího se v místech, kde byla fotografie pořízena, nebo zda-li to byl fotografův záměr. Ať už je tomu jakkoli, plného významu nabývají portréty reportáže až ve spojení se slovy jednotlivých umělců zaznamenanými v knize. A tak se k pojmenování sledu snímků tvořících tuto reportáž určitě nejlépe hodí výraz návštěva, protože v sobě spojuje akt vidění s aktem setkání se. Tak jako v hudební svitě, v knize i na výstavě následuje jedna fotografie za druhou podle výtvarné partitury, která zaznamenává variace pozornosti, jež autor věnuje životu. Kniha Tváře a krajiny Čech není poučením o zeměpisu či turistických památkách: tohle dílo, a fotografie v něm, nás učí, jak cestovat jinak, a zcela jasně také jak jinak využívat obrazu k naplnění své lásky k životu. Tak se jeví fotografie Bernarda Lesainga, který pro nás objevuje neobyčejné Česko, kde náš pohled přechází z tváří na krajiny, jak v dobře známé zemi. Robert PUJADE
Dossier de presse 2008-2009
Výběr z fotografií Bernarda Lesainga
Bela Schenková
Jan Vodňanský
Kurt Gebauer
Prague
Dubenec
Prague
Prague
Františkov
Prague
Dossier de presse 2008-2009
Association Images et Recherche 60 rue Celony 13100 AIX-EN-PROVENCE Tel : 00 33 (0)4 42 26 04 04 Email :
[email protected] Site Internet : www.imagesetrecherche.org
Dossier de presse 2008-2009
