Česká zemědělská univerzita v Praze

Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta lesnická a dřevařská Katedra pěstování lesů

Východiska obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory

Disertační práce

Autor: Ing. Robin Ambrož Školitel: prof. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc.

2015

„Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Východiska obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací a doporučení školitele. Souhlasím se zveřejněním tezí disertační práce dle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v platném znění, a to bez ohledu na výsledek její obhajoby.“ V Lánech dne 25. 6. 2015

Podpis autora

Poděkování Za odborné vedení při studiu a zpracování disertační práce bych chtěl poděkovat svému školiteli prof. RNDr. Stanislavu Vackovi, DrSc. Za ochotu a pomoc při terénním šetření děkuji především Ing. Zdeňku Vackovi, dále Ing. Janu Královi, Janu Vackovi, DiS. a Ing. Jarmile Nárovcové, Ph.D. Za konzultace patří poděkování RNDr. Karlu Žákovi a Ing. Lukáši Bílkovi, Ph.D. Za provedení korektury textu děkuji PaedDr. Václavu Vodvářkovi. Především ale děkuji mé ženě a celé rodině za podporu a nezměrnou trpělivost. Tuto disertační práci bych chtěl věnovat památce Josefa Kougla, lesníka na úseku Klíčava v Lánské oboře.

Abstrakt: Název disertační práce: Východiska obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory Východiska obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory jsou problémem, se kterým se potýkají již generace lesníků na Křivoklátsku. Obnova byla velmi často odkládána a v důsledku tohoto přístupu došlo v oboře k významnému plošnému navýšení těchto porostů. Aktuálně je téměř třetina obory pokryta převážně bukovými porosty staršími 160 let a návrhy, jakým způsobem tyto porosty obnovovat, jsou nejednotné nejen z pohledu dotčených orgánů, ale i v rámci organizace Lesní správy Lány. Rozpad porostů v nejstarším věkovém stupni byl v minulosti řešen masivní výsadbou poloodrostků a odrostků po celé ploše obory, což přineslo a bude přinášet výrazné zvýšení nákladů na ochranu lesa. Cílem disertační práce je přinést odpovědi na otázky týkající se obnovy zdejších bukových porostů a navrhnout řešení, které by bylo dlouhodobě využitelné. Základní otázky byly definovány takto: V jakém stavu jsou rozsáhlé výsadby poloodrostků a odrostků? Jaké je množství přestárlých porostů v Lánské oboře a jaký bude jejich další vývoj? Jsou tyto porosty stále schopné produkovat dostatek bukvic pro zajištění přirozené obnovy? Jakým způsobem rozsáhlé přestárlé porosty obnovovat? Jakým způsobem zajistit jejich ochranu proti zvěři? Tyto odpovědi byly hledány v rámci dílčích vědeckých úkolů. Koncepční řešení pro obnovu obory však zůstalo tím základním cílem předkládané monografie. Pro naplnění cílů práce bylo nutné provést inventarizaci poloodrostkových a odrostkových ploch, při které bylo zjištěno, že v Lánské oboře bylo do konce roku 2011 zalesněno celkem 28 994 jedinců na 840 plochách. Na výsadbách založených v roce 2011 byla zjišťována v letech 2011 – 2014 vitalita a výškový přírůst. V roce 2015 byl na vybraném vzorku analyzován stav kořenového systému dle typu sadbovače použitého při pěstování poloodrostků a odrostků. Na základě zjištěných výsledků byla u poloodrostků a odrostků navržena optimalizace výsadby. Stav bukových porostů byl zjišťován na TVP pomocí technologie FieldMap a programem SIBYLA byl simulován jejich budoucí vývoj. Ověřování plodnosti přestárlých bukových porostů probíhalo na dílčích plochách

v rámci TVP. Z výsledků je patrné, že tyto porosty nelze za přítomnosti zvěře obnovit a je nutné najít způsob, který bude nejen efektivní, ale i ekonomicky únosný. Ověřením plodnosti bylo zjištěno, že bukové porosty si i přes svůj pokročilý věk zachovávají schopnost produkovat semenný materiál, který by mohl být využit v případě obnovy porostů podrostním způsobem. Na závěr byl dle diferenciace obory a lokalizace porostů s nejvyšším stupněm naléhavosti obnovy navržen vzorový obnovní blok s dvěma variantami způsobu obnovy (s maximálním využitím přirozené obnovy a zrychlená). Klíčová slova: bukové porosty, obnova přestárlých porostů, obora, škody způsobené zvěří

Abstract: Thesis title: Possible solutions to the restoration of overmature forest stands in the Lány game enclosure Possible solutions to the restoration of overmature forest stands in the Lány game enclosure – this is a problem that generations of foresters in the Křivoklátsko region have been faced with. The restoration has often been postponed; as a result, there has been a remarkable increase in the number of such stands in the game enclosure. Currently, almost a third of the game enclosure is covered by stands, predominantly beech, older than 160 years, and the suggestions on how to restore these stands are by no means unified, not only within the framework of the relevant authorities, but also among the management of the Lány forestry administration. In the past, the disintegration of stands in the highest age class was dealt with by a massive planting of large-sized plants in the whole area of the game enclosure, which has brought and will continue to bring about a remarkable increase in the forest protection costs. The aim of this PhD thesis is to answer the questions concerning the restoration of the local beech stands and to propose a solution that would be efficient in the long term. The basic questions have been phrased as follows: In what condition are the extensive large-sized plant plantings? What is the number of overmature forest stands in the Lány game enclosure and what will their future development be? Are these stands still capable of producing a sufficient number of beech seeds to ensure successful natural regeneration? In what way should we restore these overmature forest stands? How should we protect them from the game damage? It was necessary to find some of the answers within the framework of intermediate scientific tasks; however, the finding of a conceptual solution to the restoration of the game enclosure remained the main goal of this work. To fulfil the goals of this thesis, it was necessary to perform the inventory of large-sized plant plots; it was found out that the total number of individuals planted in the Lány game enclosure until the end of 2011 was 28,994 at 840 plots. The plantings established in 2011 were surveyed as to their vitality and height increment between the years 2011 and

2014. In 2015, a sample was selected on which the condition of the root system was analysed according to the type of a container used for the raising of largesized plants. It is evident from the results that despite considerable investment in fencing, the large-sized plant plantings are very often damaged by game and have to be repeatedly reinforced. The root system analysis revealed that a significant number of individuals show serious root system deformations. Consequently, the optimization of large-sized plant planting was proposed. The condition of the beech stands at PRP was ascertained with the aid of the FieldMap technology; the stand development prediction was carried out by the growth simulator SIBYLA. The verification of the fertility of the overmature beech stands took place at smaller plots demarcated within PRP. The results show that the occurrence of game eliminates natural regeneration in these stands; thus, it is necessary to find a way which will not be only efficient, but also economical. The fertility verification proved that despite their advanced age, the beech stands preserve their ability to produce seed material, which could be used for regeneration under a shelterwood. Finally, a model regeneration block presenting two possible reproduction methods (with maximum utilization of natural regeneration and accelerated one) was designed on the basis of both the differentiation of the game enclosure and the localization of stands with the highest degree of regeneration urgency. Key words: beech stands, restoration of overmature forest stands, game damage

Obsah

1.

Úvod............................................................................................................... 11

2.

Cíle práce ....................................................................................................... 14

3.

Rozbor problematiky ..................................................................................... 16 3.1. Vznik a význam obor v proměnách času ................................................... 16 3.1.1. Význam pojmu „obora“ ....................................................................... 16 3.1.2. Vývoj obor ve světě a u nás ................................................................. 18 3.2. Historický vývoj Lánské obory ................................................................. 20 3.3. První zmínky o ochraně porostů na Křivoklátsku a v Lánské oboře ......... 22 3.4. Pěstování dubu a buku na Křivoklátsku a hospodářské požadavky .......... 24 3.5. Obora jako krajinný prvek ......................................................................... 27 3.6. Obnova porostů v oborních podmínkách a v lokalitách s vysokými stavy spárkaté zvěře .................................................................................................... 29 3.7. Vliv zvěře na lesní porosty ........................................................................ 31 3.8. Volba dřevin a porostní uspořádání obor .................................................. 34 3.9. Specifika obnovy bukových porostů ......................................................... 38 3.9.1. Obnova bukových porostů ................................................................... 38 3.9.2. Způsoby obnovy bukových porostů ..................................................... 41 3.9.3. Příprava půdy pro přirozenou obnovu ................................................. 46 3.9.4. Rekonstrukce porostů poškozených zvěří, přeměna lesních porostů s nevhodnou dřevinnou skladbou a holosečný obnovní způsob .................... 47 3.10. Poloodrostky a odrostky .......................................................................... 49 3.10.1 Použití poloodrostků a odrostků, specifika a jejich pěstování ............ 49 3.10.2. Deformace kořenového systému krytokořenného sadebního materiálu (KSM) lesních dřevin..................................................................................... 54 3.10.3. Testování biologické vhodnosti obalů pro pěstování krytokořenného sadebního materiálu (KSM) lesních dřevin a Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování KSM lesních dřevin ....................................................... 56 3.10.4. Vitalita výsadeb poloodrostků a odrostků ......................................... 57 3.10.5. Velikost a průběh ročního výškového přírůstu .................................. 58

4.

Materiál a metodika ....................................................................................... 61 4.1. Materiál ...................................................................................................... 61

4.1.1. Poloha a přírodní podmínky Lánské obory.......................................... 61 4.1.2. Charakteristika porostů v zájmovém území......................................... 69 4.1.3. Druhy chované zvěře v Lánské oboře a její stavy ............................... 76 4.2. Funkční diferenciace obory a určení přístupů k obnově obory .................. 77 4.3. Metodika dílčích výzkumných úkolů a sběr dat ......................................... 84 4.3.1. Inventarizace poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému .............................. 84 4.3.2. Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje ................................................................................. 98 4.3.3. Metodika návrhu obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory ............................................................................................................ 101 4.4. Analýza dat ............................................................................................... 103 4.4.1. Analýza dat dílčího výzkumného úkolu Inventarizace poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému .................................................................................... 103 4.4.2. Analýza dat dílčího výzkumného úkolu Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje ............. 104 5.

Výsledky ...................................................................................................... 106 5.1. Výsledky dílčího výzkumného úkolu: Inventarizace poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému ........................................................................................ 106 5.1.1. Výsledky inventarizace POO ............................................................. 106 5.1.2 Výsledky zjišťování vitality a odrůstání POO výsadeb ...................... 108 5.1.3. Výsledky analýzy kořenového systému POO výsadeb...................... 114 5.2. Výsledky dílčího výzkumného úkolu: Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje ................. 120 5.2.1. Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů na TVP v Lánské oboře ............................................................................................................ 120 5.2.2. Analýza stavu přestárlých bukových porostů a predikce jejich dalšího vývoje na TVP v Lánské oboře.................................................................... 121 5.3. Návrh obnovních bloků dle parametrů stanovených funkční diferenciací Lánské obory ................................................................................................... 133 5.3.1. Obnovní blok Hyvina......................................................................... 134

6. Diskuze............................................................................................................ 153

6.1. Diskuze dílčího výzkumného úkolu: Inventarizace poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému ............................................................................................................ 153 6.1.1. Diskuze k dílčímu výzkumnému úkolu: Inventarizace poloodrostků a odrostků v Lánské oboře .............................................................................. 153 6.1.2. Diskuze k dílčímu výzkumnému úkolu: Zjišťování vitality a odrůstání poloodrostkových a odrostkových kultur .................................................... 154 6.1.3 Diskuze k dílčímu výzkumnému úkolu: Analýza architektoniky kořenového systému poloodrostkových a odrostkových výsadeb ............... 155 6.1.4. Optimalizace výsadby POO v podmínkách Lánské obory ................ 158 6.2. Diskuze dílčího výzkumného úkolu Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje ................. 159 6.3. Diskuze k návrhu obnovních bloků dle parametrů stanovených funkční diferenciací Lánské obory ............................................................................... 163 6.3.1. Obnova porostů s oplocováním jednotlivých obnovních prvků a bloků ..................................................................................................................... 163 7. Přínos práce ..................................................................................................... 174 8. Závěr ............................................................................................................... 175 9. Seznam literatury a použitých zdrojů .............................................................. 177 10. Seznam příloh................................................................................................ 196

1. Úvod „Ti, jimž svěřena jest péče o lesy, nechť nezapomínají, že jest svatou jejich povinností zachovat krásu jich a odevzdat ji neztenčenou svým nástupcům.“ JUDr. Přemysl Šámal, první československý kancléř Tato slova nalezneme v pamětní knize Lesní správy Lány z roku 1937 a napsal je Dr. Šámal, první československý kancléř prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. I přes své náročné povolání si Šámal našel cestu k poznávání krás lesa, ke studiu myslivosti a dokázal docenit význam Lánské obory, kterou postavil na piedestal československého lesnictví a myslivosti. Však také byla často němým účastníkem politických jednání a utváření nových diplomatických styků mladé republiky. Šámalova slova zavazují a měla by být připomínána, neboť co jiného vlastně po nás zůstane? Můžeme si odpovědět citátem z Katedry pěstování lesa brněnské lesnické fakulty: „Každý lesník si svou prací staví svůj pomník slávy nebo hanby.“

11

Obory mají specifické postavení nejen v rámci lesnictví a myslivosti, ale i z hlediska dalších oborů. Unikátní krajinné prvky jsou předmětem zájmu zahradních a krajinných architektů, pozměněná struktura přírodního prostředí přináší nové poznatky biologům a obory často nesou významný historický odkaz. K obnově lesních porostů v oborách je tedy nutné přistupovat citlivě a v rámci mezioborové spolupráce. Přesto z dlouhodobého hlediska v oboře je a bude při tvorbě a realizaci strategií jejího obhospodařování stěžejní názor lesníka. Lánská obora je s výměrou 3 003 hektarů jednou z největších obor v České republice. Od roku 1921 je spravovaná Lesní správou Lány, která je organizační složkou Kanceláře prezidenta republiky. Lánská obora je součástí LHC Lány a tvoří velmi dobře arondovaný majetek s vyřešenými vlastnickými poměry. Na území obory se nenachází pozemky soukromých vlastníků a pouze jezero přehradní nádrže Klíčava je ve správě Povodí Vltavy, závodu Berounka. Vyjasněné majetkové poměry poskytují lesnímu hospodáři při nakládání s pozemky široké možnosti. Kromě legislativních norem je však nutné respektovat zájmy ochrany přírody, které jsou blíže uvedeny v popisu lokality. Aktuálním problémem obory z pohledu lesního hospodáře je soustavně odkládaná a nekoncepčně řešená obnova lesních porostů v několika posledních desetiletích. Ani současný LHP bohužel tento problém neřeší. Do obory nejsou umístěny žádné mýtní úmyslné těžby a pouhé zpracovávání těžby nahodilé zlepšení stavu porostů neprospívá. Z analýzy zastoupení věkových stupňů vyplývá, že porosty v nejstarším stupni 17. pokrývají 844,14 ha, což je 32,61 % porostní plochy obory. Jedná se zejména o jednoetážové bukové porosty v konečném stadiu vrcholného optima a v počátečním stadiu rozpadu. V těchto porostech dochází postupně ke snižování zakmenění a po otevření zápoje je patrný nástup travní vegetace. Z důvodu vysokých stavů zvěře zcela absentuje přirozená obnova a náklady na umělou obnovu (zejména ochranu stavbou oplocení) jsou velmi vysoké. Bezmyšlenkovité vkládání obnovních prvků, dle aktuálního stavu porostů, nemůže vést ke zdárnému výsledku a nutnost vypracovat dlouhodobé koncepční řešení a zapracovat ho do následujícího lesního hospodářského plánu je prioritním požadavkem lesního hospodáře. I přes specifické hospodaření v oboře

12

je na místě, aby nakládání s porosty bylo nejen efektivní, ale i ekonomicky únosné. Motivem zpracovatele této disertační práce je snaha nalézt funkční řešení dlouhodobě neřešených problémů. Aby mohl být tento cíl realizován, je nutné stávající stav nejen dobře analyzovat, ale i důkladně prostudovat historické prameny, které dokážou přinést odpovědi na některé otázky a zároveň nás mohou varovat před opakováním dřívějších chyb.

13

2. Cíle práce Základním záměrem této disertační práce je vytvoření koncepčního řešení obnovy přestárlých bukových porostů v podmínkách Lánské obory. Obnova porostů v oborních podmínkách má svá specifika a úskalí a s prostředím obory je nutné pracovat v přesahu několika decennií. Současný hospodářský plán nenavrhuje v dlouhodobém plánování žádná koncepční řešení a tato disertační práce by měla být vodítkem pro zpracování následujícího LHP pro Lánskou oboru a podkladem pro vytvoření managementového plánu pro celý majetek Lesní správy Lány. Základem navrhovaného řešení je funkční diferenciace obory. Na základě této diferenciace jsou definovány přístupy k obnově porostů. Tato práce se zaměřuje na obnovu přestárlých bukových porostů vyskytujících se mimo centrální část obory. Pro vytvoření vhodného koncepčního řešení je nezbytné vyčlenit několik dílčích výzkumných úkolů. Jedná se o: 1. Inventarizace poloodrostků a odrostků v Lánské oboře Jaký je stav poloodrostkových a odrostkových kultur vysázených v Lánské oboře v období 2001 – 2011? Autor provedl inventarizaci všech poloodrostkových a odrostkových výsadeb v Lánské oboře. Tyto výsadby jsou výsledkem nařízení OSSL na základě uloženého opatření Českou inspekcí životního prostředí. Tyto plochy (84,16 ha) byly v rámci kontroly ČIŽP v roce 2000 vylišeny jako nezalesněné holiny. Ve výsadbách z roku 2011 bylo v roce 2012, 1013 a 2014 prováděno měření výšek a posuzována vitalita poloodrostků a odrostků. V jarním období r. 2015 byla na vybraných plochách provedena analýza stavu kořenového systému dle různých typů použitých obalů.

14

2. Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich aktuálního stavu a predikce dalšího vývoje Mají přestárlé bukové porosty stále dostatečný potenciál pro tvorbu semenného materiálu? Jaký je jejich aktuální stav a jaká je predikce pro následující vývoj těchto porostů? Aby mohlo být s porosty koncepčně pracováno, bylo nutné zjistit, zda mohou být plošně významné přestárlé bukové porosty využity jako zdroj reprodukčního materiálu pro přirozenou obnovu. Na dvou trvalých výzkumných plochách v různých částech obory (diferencované dle přístupu zvěře) byla zjišťována struktura těchto porostů a vytvořena modelová predikce jejich vývoje.

15

3. Rozbor problematiky Problematika pěstování lesů a obnovy porostů v oborách je z důvodu svého úzkého zaměření zpracována pouze velmi okrajově. Nejucelenější informace můžeme nalézt v Typizační směrnici Obory pro chov spárkaté zvěře (LESPROJEKT 1988) a částečně i v publikaci Naše obory (WOLF et al. 1976). Tématu se dotýká i práce HURTA, PEŇÁZE (2014). Abychom však mohli k této problematice přistupovat zodpovědně, je nutné prostudovat i prameny týkající se vzniku obor, jejich významu a postupného vývoje v různých obdobích. Z těchto materiálů pochopíme základy oborních úprav a požadavky na lesní porosty nejen z pohledu chovu zvěře, ale i v náhledu nově vytvářených krajinných prvků zaměřených na estetiku lesa. V další části je zpracován vývoj Lánské obory a oblasti Křivoklátska, neboť právě hospodaření v této oblasti mělo zásadní vliv na úpravu porostů v zájmové lokalitě. Dále se autor věnuje vlivu zvěře na lesní porosty a škodám způsobeným zvěří, což je nezbytné pro pochopení problematiky zakládání a pěstování porostů v oborních podmínkách. Pozornost je věnována i obnově buku, neboť právě bukové porosty jsou předmětem návrhu obnovy, a specifiku využívání poloodrostků a odrostků. Tento druh sadebního materiálu byl v Lánské oboře hojně využíván k obnově rozpadajících se porostů, k doplňování oborně pastevního lesa a k zakládání liniových výsadeb.

3.1. Vznik a význam obor v proměnách času 3.1.1. Význam pojmu „obora“ Obora je definována v § 3 zákona č. 449/2001 Sb. (zákon o myslivosti) jako druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Podmínky trvalého a dokonalého ohrazení a zamezení volného vybíhání zvěře byly již kodifikovány v § 7 zákona č. 23/1962 Sb. Typizační směrnice LESPROJEKTU (1988) o oborách pro chov spárkaté zvěře doplňuje značně omezené zákonné podmínky o informace, že účelem oborního hospodářství je intenzivní chov geneticky kvalitní, zdravé zvěře a její úspěšný lov s důrazem na hodnotnou trofej. Cíle oborního chovu sledují jak ekonomické, tak i ostatní celospolečenské

16

zájmy. Více o vnímání pojmu obora na konci 19. století můžeme nalézt v definicích ČERNÉHO (1895) a OTTOVA

SLOVNÍKU NAUČNÉHO

(1890). ČERNÝ

definuje oboru jako trvale a úplně ohrazený díl lesa větších nebo menších rozměru v příznivé poloze, určený pro udržování a chov četného počtu zvěře, ustanovené hlavně pro zajímavou honbu. V OTTOVĚ

SLOVNÍKU NAUČNÉM

je uvedeno, že

obora jest les trvale a pevně ohrazený, přiměřené rozlohy, v příznivé poloze, určený pro udržování a chov zvěře za účelem zábavné a vydatné honby. V jedné oboře může vydržováno býti i několik druhů rozličné zvěře a lze k společnému chovu doporučiti zvěř jelení a daňčí s podřízeným počtem srnčí a zajíců. Černá zvěř jest méně způsobilá k společnému chovu s jinou zvěří. Les oborní má sestávati z rozmanitého stromoví, rozličného stáří, z houšti a starších kmenovin v přiměřeném střídání i z jednotlivých porostů prořídlých, v nichž půda porůstá živnou travinou, a mají tu býti četné starší plodonosné duby, buky a i jeřáby. Nejhlavnější podmínkou je nejméně jeden stálý, živý potok a údolí, luhy i rozlehlejší nížiny, tu a tam, malé močály, několik travnatých palouků, svahy i skaliska. Hradby na obvodu obor bývají obyčejně dřevěné se sloupky zděnými, nebo též dřevěnými, mezi nimiž upravena bývá stěna buď prkenná, nebo z podlažin. HOLUB, KOPEČNÝ (1952) se v Etymologickém slovníku přiklání k názoru, že slovo obora znamenalo ve staročeštině ohrazené pastviště pro kobyly oddělené od hřebců, pak hrazené lesy s velkou zvěří. O tom, že obory skutečně nesloužily pouze k chovu zvěře, můžeme nalézt doklady i na Křivoklátsku. Například v roce 1608 byla u Nového Domu zřízena obora pro koně a na Požárech vznikla obora pro hovězí dobytek. Až později začal být výraz obora vnímán jako účelové zařízení k chovu zvěře. V počátcích vzniku obor na našem území sloužily obory především k soustředění zvěře na menší ploše, aby se umožnil snadnější lov s největším možným výsledkem. Proto bychom mohli jejich význam hodnotit jako vysloveně lovecký. Ve většině případů byly totiž na spárkatou zvěř v oborách pořádány hromadné hony. Majitelé panství dávali před takovýmito hony nahánět zvěř z okolních lesů do obory, aby svým hostům mohli nabídnout k lovu co největší počet zvěře. Tyto hony často poskytovaly příležitost k realizaci hospodářsko – mocensko – politických zájmů (WOLF et al. 1976). V současné době však nelze vidět z hlediska soustředění zvěře pouze zájmy

17

lovecké, ale především chovatelské. V lesnickém náhledu je nutné zdůraznit především funkce rekreační a estetické, neboť právě odpočinek prezidenta a jeho hostů je jedním ze základních smyslů provozování Lánské obory (ZŘIZOVACÍ LISTINA LESNÍ SPRÁVY LÁNY 1993).

3.1.2. Vývoj obor ve světě a u nás První zmínky o chovech zvěře v zajetí pochází z Mezopotámie, Egypta a Říma (HANZAL 2007). ČERNÝ (1985) a WOLF et al. (1976) konkretizují jako pravděpodobné místo vzniku prvních obor starověký Řím. Obory starověkého Říma byly nejčastěji doménou císařů nebo nejmajetnějších občanů. Byly vylišeny jako samostatné části zahrad a udržovány jako divoký park s volně pobíhající zvěří (NOVOTNÁ 2008). PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ et al. (2004) však uvádějí, že zvláštní druhy zahrad zvané lovčí obory budovali již Babyloňané a Asyřané. Peršané často napodobovali lovecké obory Asyřanů, které se snažily dále rozvíjet. Když pouštní národ Arabů roku 637 pronikl do Persie, našel tam vyspělou kulturu Sasánovců. Ti, stejně jako Peršané, zakládali rozsáhlé obory, ve kterých chovali větší i menší zvěř, a které byly opatřeny pavilony a stanovišti pro střelce (KALUSOK 2004). Obory v prvních fázích svého využití sloužily často jako zásobárny zvěřiny. Příkladem může být například obora u Cách, kterou zřídil z důvodu zásobování vojska franský král Karel I. Veliký (742 – 814). Záznamy o vzniku obor v Anglii můžeme nalézt v pozemkových knihách. V knize z roku 1086 se uvádí, že na přelomu 1. a 2. tisíciletí se na jejím území nacházelo 36 jeleních obor. V období středověku se jejich počty v Anglii a Walesu rozrostly až na dva tisíce (HANZAL 2007). Kromě zdroje zvěřiny sloužily i pro loveckou reprezentaci. Z významných a později vzniklých obor v Evropě můžeme dále uvést například oboru Jaegersborg v Dánsku, kterou založil v roce 1669 král Frederik III. pro parforsní lovy daňčí a jelení zvěře, oboru Sababurg (1571), nebo novější oboru Lainzer Tiergarten postavenou v letech 1882 – 1886 (HANZAL 2007). Vývoj obornictví v českých zemích navazuje na trend budování obor v Evropě (TUMA 2014). Na našem území začaly obory vznikat pravděpodobně v důsledku poznání jihu Evropy při účasti našich šlechticů při křížových

18

výpravách (WOLF et al. 1976). ANDRESKA, ANDRESKOVÁ (1993) přičítají první zkušenosti s obornictvím příslušníkům církevních řádů, neboť tito lidé na svých cestách za Božím hrobem procestovali velkou část Evropy a Asie a své poznatky dokázaly využít ve prospěch hospodaření klášterů. Rozvoj znalosti oborních chovů lze také přičítat i latinskému spisu Ruralium commodorum liber XII boloňského senátora Petra DE CRESCENSIIS (1233 – 1320). Tento spis v českém rukopisném překladu Knihy vo puožitcích vpolních byl velmi četný v klášterních a šlechtických knihovnách a najdeme v něm poměrně přesný návod na založení obory (WOLF et al. 1976). Za nejstarší oboru u nás je považována Královská obora – Stromovka. Tu nechal roku 1278 ohradit Přemysl Otakar II. (DURDÍK 1997). Obora se nacházela u vsi Ovence na území dnešní Prahy a byla nazývána jako obora Ovenecká (ANDRESKA, ANDRESKOVÁ 1993). V oboře měla být chována plachá zvěř pro kratochvíli královského dvora a zároveň zajišťovat zvěřinu na stůl vrchnosti (WOLF et al. 1976). Mezi další známé středověké obory Čech patřila také Ledenická obora nedaleko Českých Budějovic pocházející z roku 1360, obora u Lokte založená roku 1325, obora při Obrubcích u Sobotky z roku 1384, u Hradce Králové založená v roce 1405 a u Kamenných vrat u Jílového z roku 1419. Na Moravě vznikla v roce 1360 obora u Boskovic nebo v roce 1399 obora v Litenčicích u Kroměříže (ANDRESKA, ANDRESKOVÁ 1993). Žádná ze zmíněných obor se však do současnosti nedochovala (TUMA 2014). K rozvoji obor docházelo v souvislosti se všeobecným hospodářským rozvojem (NOVOTNÁ 2008). Rostoucí zájem o zařizování obor souvisel se změnou loveckých technik a snižováním stavů zvěře ve volných honitbách (KOVAŘÍK 1996). Velký nárůst nově založených obor nastává až v 16. století. Obory tehdy začaly sloužit především k udržení a chovu zvěře, ale nepřímo i k vyčlenění lesů z oblasti těžby lesa (JIRÁČEK 1998). Velký podíl na zakládání nových obor měli nadále panovníci, avšak častěji lovecké výsady získávala také šlechta (TUMA 2014). Právě šlechta měla velký podíl na rozmachu obornictví v Čechách. Obory sloužily jako reprezentativní objekty jednotlivých rodů a šlechtici skrze ně demonstrovali své postavení. Často také soupeřili o přízeň panovníka a snažili se prosadit svůj vliv u dvora. Jedním z příkladů bylo například uspořádání pompézního honu pro císařovnu Alžbětu Kristýnu Brunšvickou v roce 1721

19

v nově zřízené valdštejnské oboře na Křivoklátsku (AMBROŽ 2014). Z výše uvedeného je patrné, jak diametrálně se změnil postoj k oborám. Lovecká kratochvíle a okázalost lovů začala významně převažovat nad využitím obor, jako zásobáren zvěřiny. ČERNÝ (1895) uvádí, že mimo lovu na spárkatou zvěř, bylo možné v oborách vidět například i závodění chrtů, anebo štvaní medvědů. Dále obory sloužily od 15. století k introdukci vzácných a cizokrajných druhů zvěře. Tímto způsobem se do Čech dostal například daněk, muflon, celá řada asijských jelenů, zubr, los, kozorožec, anebo jelenec. S požadavkem na zvyšování loveckého prožitku se výrazně měnilo i uspořádání obor, zejména s rozvojem parforsního lovu. V 18. a 19. století se v oborách začíná věnovat pozornost hlavně kvalitě zvěře a začínají se projevovat i vlivy vědeckovýzkumných poznatků (NOVOTNÁ 2008). V současnosti má Česká republika světové prvenství v počtu obor na celkovou rozlohu svého území (SEDLÁČKOVÁ 2001). Přesná čísla z minulosti je velmi obtížné odhadnout, ale například údaj z roku 1895 uvádí, že na našem území se v tomto roce nacházelo 350 obor. Před 1. světovou válkou byl počet obor vyčíslen na 178. Údaje z roku 1975 uvádí již pouze 36 objektů (WOLF et al. 1976). Po roce 1989 se počet obor začal opět významně zvyšovat až do přijetí nového zákona o myslivosti (ZÁKON Č. 449/2001 Sb.), který stanovil, že minimální výměra nově zřizované obory musí být větší než 50 ha. K 1. 4. 2013 bylo na našem území evidováno 196 obor (ČSÚ 2014).

Dochované i

nedochované obory jsou i po několika staletích od jejich zrodu často velmi cennými prvky české kulturní krajiny.

3.2. Historický vývoj Lánské obory Lovecký význam oblasti současné Lánské obory, resp. Křivoklátska, byl patrný již v období Přemyslovců. Zmiňme například přítomnost knížecího syna Jaromíra (přibližně kolem roku 1000), nebo vraždu Břetislava II. v oblasti Klíčavského luhu v roce 1100. Ve zdejší lokalitě vznikaly četné lovecké dvorce (např. Velíz, Zbečno, Křivoklát), které byly později nahrazovány hrady (VODVÁŘKA [2011]). Křivoklátsko si oblíbil král Přemysl Otakar I. (1155 – 1230) a i jeho syn Václav I. (1205 – 1253). O tom, že zeměpanský hvozd měl velký význam i v období Karla IV. (1316 – 1378) svědčí i to, že hrad Křivoklát byl v navrhovaném zákoníku

20

Maiestas Carolina (1350 – 1351) zahrnut mezi hrady, které žádný příští panovník nesmí prodat a ani zastavit (AMBROŽ 2013). Křivoklátsko si svůj význam udrželo i za vlády Habsburků. Tento řídce osídlený, lesnatý a málo úrodný kraj se stal místem významných lovů v období Ferdinanda II. Tyrolského (1529 – 1595) a za vlády císaře Rudolfa II. (1552 – 1612). Ten zakoupil r. 1592 tvrz Lány a nechal ji přestavět do podoby loveckého zámečku. Tím významně stoupl význam Lán v celé oblasti. Zásadním rokem pro celé panství byl r. 1685, kdy majetek získal Arnošt Josef z Valdštejna. Právě Valdštejn začal kolem roku 1713 se zaplocováním rozsáhlé části území a se soustřeďováním zvěře v jeho centru. Za valdštejnské éry ve zdejších hvozdech proběhl slavný hon pro Alžbětu Kristýnu Brunšvickou (1721) a lovil zde také její manžel císař Karel VI. (1723). O vysokých stavech zvěře na Křivoklátsku (až 6 000 kusů) v tomto období svědčí i historické záznamy (MAXERA 1937). V roce 1731 přešel celý majetek dědictvím do rukou Fürstenberků. Ti pokračovali ve zvelebování celého panství (např. stavbou kamenné oborní zdi, budováním silnic, zřízením dvousemestrové lesnické školy, realizací Pražskolánské koněspřežní dráhy a zřizováním železáren). Pro Lánskou oboru byl zásadní Honební pořádek vydaný Jáchymem Egonem z Fürstenberka v roce 1817. Ten rozdělil rozsáhlou původní valdštejnskou oboru na dvě menší části. Obora Lánská byla určena k chovu jelení zvěře a obora Řevničovská k chovu zvěře černé (AMBROŽ 2013). Významným mezníkem pro zdejší majetek byl rok 1921. Na návrh kancléře prezidenta republiky JUDr. Přemysla Šámala byl zámek Lány s přilehlými revíry odkoupen Československým státem jako letní a přechodné sídlo pro prvního československého prezidenta T. G. Masaryka (AMBROŽ 2014). Status rekreačního a reprezentačního majetku si udržel dodnes a plánování různých hospodářských opatření musí být prováděno s maximální zodpovědností a erudicí. O lesním hospodaření ve zdejší oblasti máme poměrně přesné informace z rozsáhlého fürstenberského a valdštejnského archivu. Jeho materiálny jsou nyní umístěny ve Státním oblastním archivu Praha. Velmi dobrý historický vhled na hospodaření s lesními porosty poskytují i historické průzkumy lesa, které byly zpracovávány při tvorbě lesních hospodářských plánů. Za nejuceleněji zpracovaný

21

můžeme považovat historický průzkum vypracovaný pro Státní statek Lány v roce

(NOVÁK, HOŠEK 1969). Průzkum detailně popisuje vývoj a nakládání s lesy v oblasti Křivoklátska a současné Lánské obory. Jeho druhá část je zaměřena na myslivost.

3.3. První zmínky o ochraně porostů na Křivoklátsku a v Lánské oboře Snahy o obnovu a zdárný růst lesů na Křivoklátsku a v oblasti současné Lánské obory nacházíme již od druhé poloviny 16. století. Nařízení z tohoto období však nesouvisí s ochranou porostů před zvěří, ale týká se zejména pastvy dobytka a travaření. Pastva dobytka byla již v tomto období považována za škodlivou a její zákazy se opakují v instrukcích různých majitelů panství. Řád z roku 1577 přímo nařizuje lesnímu personálu: „ … po mýtech mladých ve všech ouřadech aby nedopouštěli pásti pod pokutami na to usazenými.“ Totéž ukládala i hejtmanská instrukce pro křivoklátské panství z roku 1602 (STÁTNÍ

ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V

PRAZE, fond: Stará manipulace P 90/5). V instrukcích pro hejtmana Jana Raphaela Gallidese z r. 1655 nacházíme ustanovení „o vyklizování mýt a zákazu pastvy dobytka v mladých mýtích“ (KALOUSEK 1905). V instrukcích pro křivoklátského hejtmana z r. 1708 můžeme nalézt již výše zmíněné, obsahují však i dodatek, že trávu v lese je možné prodat, „ale pouze bez ničení a zahubení mladého nárostu“ (SOA PRAHA, VS Křivoklát, st. arch. č. 338). Nejpodrobněji poučuje v tomto ohledu instrukce pro křivoklátského lesmistra z r. 1721. Ta stanoví, že „mladé seče je potřeba co nejvíce chránit, má být dbáno toho, aby v nich nebyl pasen žádný dobytek, ani tráva sečena, ani milířeno. Dále, že vesnice mají zůstat při vykázaných pastvách a dále nezaháněti; když se na takové pastvině objeví mladé mlází, má se pastva vytýčit jinde a tento nálet se má chránit.“ (SOA PRAHA, VS Křivoklát, st. arch. č. 338). Pastva dobytka v lesích dosáhla největšího rozmachu po třicetileté válce a i přes četná nařízení se udržela až do poloviny 19. století (NOVÁK, TLAPÁK 1975). O rozsahu využívání pastvy svědčí i skutečnost, že kolem roku 1810 se páslo v křivoklátských lesích až 10 000 kusů různého dobytka (LESPROJEKT 2004). Nejvíce byly devastovány okrajové části revírů v blízkosti lidských sídel a vznikaly i rozsáhlé holiny bez řádného zalesnění. Pastva dobytka

22

na Křivoklátském panství postupně ustávala ve druhé polovině 19. století (NOVÁK, HOŠEK 1969). Nejednalo se však pouze o pasivní ochranu mladých porostů formou nařízení. V komorních instrukcích z 16. století můžeme již nalézt pokyny k oplocování pasek. Ve valdštejnských instrukcích z Křivoklátska se o plocení sice přímo nemluví, bezpochyby to byl však tenkrát i později za Fürstenberků obvyklý způsob ochrany náletů a nárostů (NOVÁK, HOŠEK 1969). Se stoupajícím podílem umělé obnovy lesů a změnou hospodaření se také začaly měnit životní podmínky pro zvěř. Snížení diverzity lesních dřevin a omezení potravní nabídky se neblaze projevilo ve formě škod na lesních porostech. První záznamy o loupání jehličnatých dřevin se objevují již v roce 1865 a v dalších desetiletích postupně docházelo k

plošnému nárůstu

poškozených porostů (LESPROJEKT 2004). První podrobný soupis porostů poškozených loupáním byl na Křivoklátsku pořízen v roce 1906. Celková plocha takto poškozených porostů tehdy činila 3 959 ha. Statistiku loupaných porostů vykazuje také fideikomisní inventura z roku 1920. Celková vykazovaná suma poškozených porostů o průměrném věku 40 let činí 4 500 ha (NOVÁK, TLAPÁK 1975). O způsobu hospodaření a ochraně porostů v období Fürstenberků se zmiňuje ZATLOUKAL (1938). V oboře na výslovné přání majitele nebyla prováděna těžba. Byly zpracovávány pouze souše a vývraty, přestárlé porosty se netěžily a výchova mladých lesních porostů byla značně zanedbána. Pouze pro honební účely byly vytěženy i několikahektarové plochy na místech myslivecky vhodných. Tyto vzniklé holoseče se vysázely převážně čistým smrkem a ten byl chráněn proti okusu koudelováním a hlídkováním tak dlouho, dokud neodrostl. ZATLOUKAL (1938) dále uvádí, že kultury byly v posledních 50 letech chráněny proti zvěři plotem (tzv. ohraženicemi). Takto vzniklé porosty zůstávaly oploceny do věku 25 až 30 let bez pěstebních zásahů. Vybíral se z nich pouze materiál potřebný na údržbu plotu. Po odplocení ohraženic se do porostů stáhla zvěř a začala je intenzivně poškozovat. Smrky, které tvořily porost hlavní, byly úplně oloupány, porost vedlejší, pokud ještě živořil, byl sloupán stejně a porost potlačený odumřel ještě dříve, než byla ohraženice zvěři zpřístupněna. Borové

23

porosty (zakládané v menším měřítku než smrkové) již netrpěly škodami zvěří v takové míře.

3.4.

Pěstování dubu a buku na Křivoklátsku a hospodářské

požadavky Dub nebyl na Lánsku převládající dřevinou. Popisy porostů ze začátku 19. století nám potvrzují, že staré doubravy byly hlavně ve východní a jihovýchodní části panství a jejich kvalita nebyla příliš vysoká, neboť pocházely převážně z pařezových výmladků (NOVÁK, HOŠEK 1969). Nejvíce starých dubů bylo v Lánské oboře a to ve zbytcích přestárlých smíšených porostů po obou stranách tzv. Leontýniny cesty, dále na Vlčině a kolem cesty vedoucí z Lán na Křivoklát. Za vlády Fürstenberků byly tyto duby šetřeny jako přírodní park a těžily se pouze souše a vývraty (SVOBODA 1943). Kromě vysoko hodnoceného dřeva byla u dubu ceněna i dobrá upotřebitelnost žaludů. V historických zprávách můžeme nalézt záznamy o umožnění lesní pastvy dobytka na žaludech a bukvicích. Později byly tyto žíry určeny výhradně pro zvěř, neboť v křivoklátských komorních lesích převažovaly zájmy lovecké. Po zrušení lesní pastvy a po nové orientaci zemědělství ztratil postupně žír dubu svůj význam. Ostatně i doubrav bylo v té době již poměrně málo a úroda žaludů byla stále vzácnější (NOVÁK, HOŠEK 1969). Předpisy o ochraně starých dubů neměly vždy žádoucí výsledky. Předržování a nepěstování mladých vedlo spíše k jejich pomalému zániku (SVOBODA 1943). I přes snahy o zachování dubových porostů byly doubravy často těženy z důvodu vysoké užitné hodnoty dříví a jeho ceny. Na počátku 19. století se již setkáváme pouze s pozůstatky původních doubrav a místo dubu se na chudších stanovištích začala objevovat borovice. Mezi důvody všeobecného mizení dubových porostů klade Schmidt také vzácně se opakující semenné roky a zavádění cizího osiva do křivoklátských lesů (žaludy koupené od firmy Grünwald z Vídně – Nového Města). Od roku 1795 máme poměrně přesné informace o výsevu žaludů a zalesňování sazenic dubu. Například v desetiletí 1803 – 1812 bylo vyseto 22 066 hektolitrů žaludů a vysázeno 294 760 kusů dubových sazenic. Tato čísla jsou však nadprůměrná. V dalších desetiletích se množství síjí a výsadeb tohoto objemu

24

zdaleka nedosahuje (1813 – 1822: 3569 hektolitrů/194 406 kusů dubových sazenic, 1823 – 1832: 4544 hektolitrů/12 892 kusů dubových sazenic, 1835 – 1844: 5 270 hektolitrů/10 453 kusů dubových sazenic). I když se tato čísla vztahují na celé fürstenberské panství na Křivoklátě, je jisté, že z toho určitá část připadala i na Lány (NOVÁK, HOŠEK 1969). Tyto údaje nám mohou poskytovat představu o tom, jak v Lánské oboře vznikaly porosty dubu v nejstarším věkovém stupni. Buk byl v oblasti Lánské obory a Křivoklátska v původních přirozených porostech nejpočetněji zastoupenou dřevinou. Ze svého vedoucího postavení byl vytlačen teprve během 19. století novým způsobem hospodaření. Za významnou dřevinu na Křivoklátsku byl buk považován už v období středověku. Z důvodu využití této oblasti k loveckým účelům byly bukové porosty chráněny pro žír zvěře a dobytka. Úrody bukvic byly často odprodávány dražbou (NOVÁK, HOŠEK 1969). Buku na Křivoklátsku se podrobně věnoval ve své souborné práci SVOBODA (1943). Zabýval se jeho šířením, resp. ústupem i úlohou v místních lesích. Lze tedy jeho poznatků, které je možné shodně vyhodnotit i s odstupem několika desetiletí, dobře využít. Z biologických vlastností a stanovištních nároků buku se dá lehce odvodit, že jakmile jednou zaujal místo v našich lesích, měl vždy snahu rozpínat se a rozšiřovat na úkor dřevin konkurenčně slabších. Nejvíce jím byl ohrožován dub, zejména ve smíšených porostech v předchozích oblastech doubrav a bučin. V tomto boji, pokud nebyl rušen antropickými zásahy, dub obvykle podlehl a byl vytlačen na místa se zvláštními stanovištními podmínkami (SVOBODA 1943). Tato tendence rozšiřování buku na úkor doubrav byla často podporována i lidskými zásahy. Obtížné zmlazování dubu v porostech na rozhraní s bučinami je známé z nejrůznějších oblastí a jeho výsledkem je pronikání bukového podrostu do doubrav; ten pak další zmlazování dubu na takových plochách vylučuje a posléze dub zcela vytlačí. Bučiny vznikaly tedy často na místech s těžbou a pastvou prosvětlenými doubravami. Některé popisy porostů ze začátku 19. století ukazují, jakým způsobem došlo k vystřídání doubrav bučinami. Bukové dříví bylo velmi ceněno v rozvíjejícím se průmyslu zejména v období Fürstenberků (hutě,

25

hamry, flusárny nebo pivovary) anebo jako palivo. Důkazem jsou i jeho vysoké ceny ve výkazech prodeje z 18. a 19. století. Nadměrná spotřeba palivového dříví určeného k výrobě dřevěného uhlí vedla na celé řadě lokalit na Křivoklátsku ke snížení obmýtí. Často porosty nedosahovaly ani takového fyzického věku, aby mohlo být využito přirozené obnovy. Využívalo se výmladnosti a docházelo k šíření nízkého lesa. V těchto porostech však díky své bohatší výmladnosti začal převažovat habr (SVOBODA 1943). Tato opatření byla provedena na základě požadavku Jáchyma z Fürstenberka v roce 1806. Ten uložil přednostovi lesního úřadu Františku Alsterovi a Ing. Janu Bohutínskému (autor prvního zařízení křivoklátských lesů), aby vypracovali návrhy na zvelebení lesnictví (NECHLEBA 1934). Hlavním cílem v té době byla produkce palivového dříví, především výroba dřevěného uhlí. Bohutínským navrhovaná doba obmýtí se řídila podle povahy a bonity půdy. Pro dříví stěžňové a hřídelové (jedle, dub) měla být 180 roků. Pro dříví stavební 120 roků. Na horších půdách a odlehlých polohách pro listnaté dřeviny 80 let a jehličnaté 60 let. Staré doubravy měly být zařazeny do 4 věkových tříd a to 75, 150, 225 a 300 roků. Buky, břízy a olše na průměrných a špatných půdách měly být pěstovány jako pařeziny. Buk v 40letém obmýtí s těžbou v době od března do poloviny května. Úspěšné využití pařezové výmladnosti buku však zpochybňuje SVOBODA (1952), neboť tuto dřevinu řadí mezi druhy s velmi krátkou a slabou pařezovou výmladností. Lze se tedy domnívat, že uvedené porosty vznikaly spíše generativně. Po provedení inventarizace rozsáhlých přestárlých bučin vydal ředitel knížecích železáren František Nittinger pokyn k realizaci Bohutínského záměru. Prosperita železáren si však vybrala daň v podobě trvalých vysokých těžeb dřeva často zasahujících až do samé podstaty lesa. Křivoklátské lesy před další exploatací zachránilo až omezení železářského provozu a jejich krach v roce 1873 (NOVÁK, HOŠEK 1969). Zatímco v přirozených porostech bez zásahů člověka buku přibývalo, v porostech s intenzivním lesnickým hospodařením byl trend opačný. Klučením se celková oblast listnáčů zmenšovala a velké holiny neposkytovaly buku dobré podmínky pro rozvoj. Na těchto plochách se zpravidla nedokázal udržet pro nedostatečnou ochranu proti mrazu, horku a silnému zabuřenění. K potlačení buku vedly i četné požáry v dobách pastvy a hrabání steliva. Tuto skutečnost potvrdil i

26

rada Neufer v roce 1808, když na základě třicetiletých zkušeností lesmistra uvedl, že na místech poražených buků a dubů se tyto dřeviny již neobjevují a jsou nahrazovány břízou a borovicí. V těchto březových a borových porostech se buk začal objevovat v podúrovni, když byl chráněn proti mrazu. Ve skutečnosti rozvoji zmlazení buku bránil silný okus zvěří a dobytkem anebo travaření, které veškerý nálet ničily (SVOBODA 1943). Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že stav porostů na Křivoklátsku nebyl příliš uspokojivý a přísně podléhal

hospodářským

požadavkům majitelů panství. Tyto požadavky v průběhu času zásadně ovlivnily porostní skladbu na celém Křivoklátsku a v Lánské oboře.

3.5. Obora jako krajinný prvek Obory mají v krajině specifické postavení. Nelze na ně nahlížet pouze utilitárně. Často bývají posuzovány pouze podle toho, jak vyhovují intenzivnímu chovu a lovu spárkaté zvěře, a jejich funkce v krajině je často podceňována. Přitom již při zakládání obor v 17. století byl jejich vnitřní prostor členěn tak, aby nevyhovoval pouze potřebám lovu, ale aby bylo dosaženo maximálního estetického účinku (WOLF et al. 1976). Při zakládání nových obor je možné využít Typizační směrnice pro chov spárkaté zvěře (LESPROJEKT 1988). Lze v ní však nalézt i vodítka, která se dají úspěšně aplikovat také při rekonstrukci stávajících objektů. Směrnice určuje postup jednotlivých fází přípravy, projekce, realizace a provozu obor pro různé druhy spárkaté zvěře a stanoví zásady směřující k udržení ekologické rovnováhy v těchto chovatelských objektech (CISLEROVÁ 1994). Jedná se zejména o účelová opatření týkající se chovu a lovu zvěře. Tyto instrukce však nedokážou komplexně postihnout oboru z pohledu estetiky přírody, která bývá obvykle do značné míry přehlížena. V odborné literatuře lze nalézt texty věnující se estetice lesa, avšak pokud se některé z nich zabývají oborami, je to jen zájem okrajový. Obory, tak jak je dnes chápeme, stojí na pomyslné hranici mezi lesem a parkem, mezi přírodě blízkým a zcela umělým krajinným prvkem (ŠIMEK, JEDLIČKOVÁ 2014). Za stěžejní práci zdůrazňující význam estetiky lesa lze považovat knihu Forstasthetik od Heinricha von SALISCHE (1911), dále můžeme jmenovat práce STIBRALA et al.

27

(2010), SUPUKY, VŘEŠTIAKA (1984) anebo významných lesníků JURČI (1986) a POLENA (1985). Jejich vědomostní základy jsou uplatnitelné při specifických obnovách kompozice obor či jejich částí (ŠIMEK, JEDLIČKOVÁ 2014). ŠIMEK, JEDLIČKOVÁ (2014) dále uvádí, že základním pilířem přístupu k obnově obory se zřetelem ke kulturní historii je znalost uplatňovaných principů našich předchůdců (tvůrců zahrad, obor, lesníků a dalších dotčených profesí). Z tohoto důvodu je v dnešní době přítomnost krajinného architekta při obnově obory nezbytná. Odhalení původní kompozice v oboře je pro lesníka věcí velmi obtížně uchopitelnou a bez potřebného odborného posouzení mohou mít hospodářská opatření fatální následky. Krajinářská řešení byla vypracována pro celou řadu obor (Studie obnovy Královské obory v Praze 7, 1997; Krajinářská studie pro Zlatěšovický park – Stará obora, 1999; Projekt na oborní parkovou úpravu kulturně-historické části obory Jabkenice, 2004; Studie oborní krajinářské úpravy Sedlické obory, 2008). Základním principem při přístupu k řešení je rozdělení projektového řešení na dvě části – analytickou a návrhovou (ŠIMEK, JEDLIČKOVÁ 2014). Analytická část zahrnuje shromáždění, analýzu a objektivní interpretaci historických informací. Jedná se zejména o rozbor kompozice objektu, popis přírodních podmínek, stavebně architektonických prvků, vegetačních prvků a vyhodnocení analytické části. Návrhová část navazuje na analytickou a obsahuje návrh kompozice, provozu a programu objektu. Návrh není řešen pouze jako celek, ale obsahuje také řešení pro jednotlivé kompoziční jednotky. Především se jedná o uplatnění systému průhledů a dálkových pohledů, respektování průběhu liniových prvků a provozních vztahů. Základním principem je hledání souladu mezi prostorovou strukturou kompozice a požadavky na chov a lov zvěře. Úkolem architekta je velmi citlivý přístup, při kterém je kladen důraz na historii a vývoj konkrétní obory, na vegetaci, která se v ní vyskytuje, a především na zvěř, která v ní má být chována. Výsledný projekt musí být nalezením optimální cesty v rámci realizačního týmu architekta, lesníka a oborníka (ŠIMEK, JEDLIČKOVÁ 2014). Právě tento přístup by měl být použit v centrální části Lánské obory (I. Reprezentativní část) charakteristické přítomností solitérních jedinců, pastevních ploch a porostů s účelově sníženým zápojem (Obr. 1)

28

Obr. 1: Centrální část Lánské obory (zdroj: archiv autora).

3.6.

Obnova porostů v oborních podmínkách a v lokalitách

s vysokými stavy spárkaté zvěře Proces obnovy je vysoce stochastický jev dynamiky lesů, který je ve větším měřítku závislý na mnoha faktorech, které zahrnují habitus, porostní charakteristiky, historii užívání krajiny či vliv býložravců (PALUCH 2005). Značně dynamické jsou i samotné interakce mezi jednotlivými druhy, které se mění jak v prostoru, tak i v čase, variabilně vzhledem k půdním, klimatickým a porostním podmínkám (FORRESTER et al. 2013). Mezi zásadní faktory ovlivňující obnovu lesních porostů v oborních podmínkách patří bezesporu zvěř. Obnova lesních porostů v souvislosti s vysokými stavy zvěře je aktuálně často diskutovaným problémem (DIACI et al. 2010). Vznik škod je dle POLENA, VACKA et al. (2009) výsledkem několika faktorů, a to: početností zvěře, úživností prostředí a specifickými nároky zvěře na potravu a prostředí. Splnění povinnosti zalesnit holinu do 2 let od jejího vzniku a zajistit lesní kulturu do 7 let (ZÁKON Č. 289/1996 Sb.) bývá v lokalitách s vysokým výskytem zvěře často velmi obtížné a způsobuje zvýšení finančních nákladů na ochranu kultur (KATONA et al. 2013). Přestože se nárůst poškození lesních porostů zvěří

29

podařilo v ČR zastavit, vliv zvěře na stav a vývoj smíšených a listnatých porostů nadále trvá (MALÍK, KARNET 2007). Na zalesnění i na zajištění lesních porostů z pohledu legislativy je v oborních podmínkách nahlíženo orgánem státní správy lesů stejně, jako je tomu v lesích hospodářských. Nutnost obnovy přestárlých porostů historických obor je zmíněna již v typizační směrnici Obory pro chov spárkaté zvěře LESPROJEKTU (1988). V podmínkách Lánské obory je aktuálně téměř třetina její výměry (937,54 ha) tvořena převážně porosty staršími 160 let ve stadiu vrcholného optima s absencí nižšího stromového patra (LHP LHC LÁNY 2010 - 2019). Mimo spásání je problémem pro vznik přirozené obnovy na živných stanovištích i přítomnost buřeně, která se objevuje ihned po rozvolnění zápoje, přičemž příprava půdy zvyšuje finanční náklady (VACEK et al. 1995). ŠPULÁK (2008) ve své práci konstatoval, že konkurenci buřeně je nutné považovat za klíčový faktor určující výskyt a růst přirozené obnovy buku. Z tohoto důvodu je maximálně žádoucí, aby bylo k obnově těchto porostů přistoupeno co nejdříve, neboť další snižování zakmenění způsobené rozpadem porostů významně ovlivní využití přirozené obnovy a celkové náklady na obnovu. Ve volných honitbách, kde není chov zvěře považován za prioritu, se regulace stavů spárkaté zvěře dá považovat za nejefektivnější cestu ke snížení škod zvěří (ČERMÁK et al. 2009). V posledních sto letech se v celé střední Evropě zvyšovaly kontinuálně stavy jelení, srnčí a mufloní zvěře, které v poválečném období vzrostly deseti- až dvacetinásobně. Takovouto populační hustotu by nikdy dříve žádný vlastník lesa nepřipustil. V současnosti se škody způsobené zvěří hodnotí především na základě výsledků ze srovnávacích kontrolních oplůtek. Z těchto šetření vyplývá, že zejména a listnaté a smíšené porosty již nelze bez mimořádně vysokých nákladů na ochranná opatření vypěstovat, přestože zejména tyto porosty mohou zajistit trvalost lesů a lesního hospodářství i odpovídající výživu zvěře (POLENO, VACEK et al. 2009). Na místech s kontrolovaným režimem lovu došlo k výraznému poklesu spásání spárkatou zvěří (FICHTNER et al. 2011). Totéž potvrdil i AMMER 1996 ve své práci zabývající se vlivem kopytníků na strukturu a dynamiku přirozené obnovy. Na základě získaných poznatků konstatoval, že například v horských podmínkách je ochrana mladých lesních porostů drahá a z důvodu pomalého růstu chráněných dřevin prakticky dlouhodobě neudržitelná.

30

Jedinou alternativu spatřuje v systematickém snižování stavů zvěře v těchto oblastech. Toto řešení navrhuje i celá řada dalších autorů prací, zabývajících se vlivem zvěře na lesní porosty (cf. MAYER 1974; cf. MAYER, OTT 1991; BURSCHEL 1993). V oborních podmínkách je nutné mladé porosty chránit také výrazně déle, než je tomu v běžných hospodářských lesích ČR. Z tohoto důvodu je oplocení stavěno jako střednědobé, tj. na periodu ochrany 10 – 20 let. Oplocování mladých lesních

kultur

je

v oborních

podmínkách

prakticky

jediným

možným

východiskem jejich ochrany. Pozitivní vliv oplocování dokládá SORGES (2001), který potvrdil, že po založení porostu byly jedinci z přirozené obnovy v oplocených plochách významně vyšší než na neoplocených. Ke stejnému závěru dospěl i KUMAR et al. (2006). Tato opatření mající pozitivní vliv však přináší vyšší náklady vynaložené na ochranu kultur. Pokud by stavy zvěře byly udržovány v únosné míře, nebylo by nutné přirozenou obnovu oplocovat, což by přineslo finanční úsporu (KATONA et al. 2013). Tento argument však v oboře, pokud má plnit své poslání, lze využít pouze obtížně. Přestože je obora považována za účelové zařízení k chovu zvěře, je nutné skloubit lesnické hospodaření s mysliveckým tak, aby lesní porosty mohly trvale plnit nejen požadavky související s chovem zvěře, ale i ostatní funkce. Vzhledem k vysokému plošnému podílu přestárlých porostů a k nutnosti jejich obnovy je potřeba nalézt taková řešení, která nebudou pouze funkční, ale i ekonomicky únosná. SAGE et al. (2003) navrhují opatření zahrnující kontrolovaný lov, oplocování, přípravu půdy a velkoplošnou obnovu.

3.7. Vliv zvěře na lesní porosty Determinací vlivu zvěře na evropské lesy se zabýval GERHARDT et al. (2013). Analyzoval 38 studií zabývajících se škodami způsobenými jelenem evropským (Cervus elaphus L.), srncem obecným (Capreolus capreolus L.) a daňkem skvrnitým (Dama dama L.). V těchto studiích vzniklých mezi lety 1996 - 2012 bylo nalezeno 185 zmínek o vlivu zvěře na lesní vegetaci. Z analýzy těchto studií vyplývá, že zásadní vliv na lesní porosty má početnost zvěře. Například HROMAS (1997) uvádí, že v oborních chovech je nutné se smířit buď s vyššími škodami

31

způsobenými zvěří na oborních porostech, anebo s vyššími náklady na jejich ochranu včetně obtížnější obnovy porostů. Stavy spárkaté zvěře v oborních podmínkách jsou ovlivněny zejména loveckým režimem. V případě, že se neprovádí redukce zvěře na schválené normované stavy, dochází k přezvěření, které může mít zásadní vliv na lesní ekosystémy. Z důvodů vyšší populační hustoty zvěře v oborách může ve velmi krátké době dojít k vysokým nárůstům její početnosti. Lovecký režim však nemá vliv pouze na početnost zvěře. Při vysoké lovecké aktivitě může být zvěř stresována a dochází k narušení pastevních cyklů. Zvěř se soustředí do porostů, kde není rušena, a zde velmi často dochází k poškozování porostů loupáním kůry (GERHARDT et al. 2013). Loupání však může být také následkem nedostatečného množství krmiva předkládaného zvěři (NOPP-MAYR et al. 2011). Zvěř není rušena pouze lovem, ale také jinými činnostmi člověka. Jedná se například o turistický ruch a o dopravu (GERHARDT et al. 2013). Tyto faktory však v Lánské oboře nemají příliš velký význam. Zvěř je zde vyrušována spíše činnostmi souvisejícími se zajištěním provozu (např. těžební a pěstební činností, stavbou a opravou mysliveckých zařízení a dopravní infrastruktury). Pokud je ale zvěř ve svém prostředí častěji rušena, dochází ke zvyšování jejího vlivu na životní prostředí (BORKOWSKI, UKALSKI 2012; NOPP-MAYR et al. 2011). Různé druhy zvěře mají odlišné potravní nároky a množství a druh předkládaného krmiva jsou taktéž významným faktorem. Celá řada autorů dokládá, že předkládání krmení může snižovat predispozice zalesněných ploch ke škodám zvěří (BERQUIST, ÖRLANDER 1998; BORKOWSKI, UKALSKI 2008, 2012; KRAMER et al. 2006; MORELLET, GUIBERT 1999; MOTTA 1996; NOPP-MAYR et al. 2011; PARTL et al. 2002; PUTMAN 1996; STORMS et al. 2006; VOSPERNIK, REIMOSER 2008; WARD et al. 2008). Kvalitní krmení předkládané zvěři je důležitým prvkem ve výživě zvěře v oborních chovech. Není však jediným zdrojem potravy. Velice důležitá je i přirozená potravní nabídka prostředí, ve kterém se zvěř pohybuje. V oborních podmínkách je proto kladen důraz na zvyšování úživnosti např. tvorbou zvěřních políček, zalesňováním plodonosných dřevin (zejména buku a dubu) a sázením ovocných druhů stromů. Škody způsobené zvěří také souvisí s přítomností přirozeného krytu. Zvěř tato místa přirozeně vyhledává jako ochranu před

32

povětrnostními vlivy nebo jako úkryt. Právě na těchto místech dochází často k poškozování lesních porostů, což ve svých pracích potvrzují MOORE et al. (1999), MOSER et al. (2006) nebo REIMOSER, GOSSOW (2009). Jejich přítomnost zejména v podmínkách obory je naprosto nezbytná. Zakládání vhodných úkrytů pro zvěř je přímo kodifikováno v zákoně o myslivosti (ZÁKON Č. 449/2001 Sb.). V oborách jsou tyto porosty zakládány účelově a po jejich likvidaci zvěří je přistoupeno k rekonstrukci. Riziko poškozování stromů lze snížit rozložením těžby na delší časový úsek, zejména na dobu zimní, kdy je nedostatek přirozené potravy a zvěř může zejména z vrcholových částí korun po těžbě získat potravu okusem letorostů (PEŇÁZ 2004). Kromě loupání porostů a vytloukání je dalším zásadním projevem zvěře okus. Okus, anebo dokonce totální spásání mladých lesních kultur a náletů lesních dřevin v lokalitách s vysokou koncentrací zvěře má významný dopad na strukturu a vývoj porostů. Intenzita spásání úzce souvisí s početností býložravců (SUCHOMEL et al. 2010). Ke stejným závěrům došel ve své práci i CÔTÉ et al. (2004). V podmínkách obory lze spásání spárkatou zvěří považovat za nejdůležitější faktor. WOLF et al. (1976) upozorňují, že je nutné věnovat značnou pozornost normovaným kmenovým stavům zvěře, které jsou dlouhodobou plánovací veličinou a i nejodpovědněji určený normovaný kmenový stav je stanoven na základě zjednodušených lidských kritérii a jejich dodržení ještě samo o sobě nevylučuje vznik škod zvěří. Při zvýšených stavech zvěře je její nadměrná aktivita v lesích faktorem prokazatelně potlačujícím diverzitu lesního podrostu a regeneraci stromového patra, a to zejména potravně atraktivních dřevin (BOTTERO et al. 2011). Destrukce přirozené obnovy způsobené zvěří kromě snižování diverzity a znemožnění regenerace vedou také ke zvýšení nákladů na ochranu mladých porostů a k poklesu finančních výnosů (POLLANSCHÜTZ 1995). Přítomnost býložravců má vážný dopad na přirozenou obnovu a zejména listnaté dřeviny jsou považovány za jejich důležitou potravní složku (GROOT BRUINDERINK, HAZENBROEK 1995). Spásání spárkatou zvěří má významný vliv na růst, morfologii, druhovou skladbu a přímo také ovlivňuje mortalitu přirozené obnovy (ROTH, SUCHANT 1993; VAN HEES et al. 1996).

33

3.8. Volba dřevin a porostní uspořádání obor Kromě úživných ploch pro zvěř (louky, pastviny, okusové porosty, pastevní porosty, okraje rozšířených cest a rozdělovací sítě) je pro obory naprosto zásadní skladba dřevin a jejich věkové uspořádání. Dle WOLFA el al. (1976) mají porosty v oboře především sloužit zvěři jako zdroj přirozené potravy ať již opadem semen nebo listů, nebo v mladém stádiu produkcí zelené okusové plochy. Dále také poskytují kryt a klid, který je pro volně žijící přežvýkavce velmi důležitý a ovlivňuje dosahovanou tělesnou i trofejovou kvalitu. Jelikož druhý význam porostů se neslučuje s požadavkem prvním, neboť k plné plodnosti stromů dochází až v jejich dospělosti, kdežto kryt poskytují pouze nejmladší věkové stupně, je třeba v oboře velmi pečlivě regulovat zastoupení věkových tříd porostů. Mimo výše popsané účelové poslání porostů je nutné přihlížet k vhodnosti porostů na jednotlivých stanovištích a k estetice lesa. V Lánské oboře je při volbě dřevin u obnovy porostů zásadní i výskyt biotopů, a to zejména květnatých bučin (L5.1), acidofilních bučin (L5.4) a dubohabřin (L3.1). Rozsah těchto biotopů by měl být zachován a jejich stav by se neměl zhoršovat (POVOLNÁ et al. 2014). Jak hospodařit s lesními porosty v oborních podmínkách velmi dobře definuje FEUEREISEL (2000), když zdůrazňuje, že porosty v oboře mohou být zařazeny mezi lesy účelové, což ale neznamená, že s nimi bude „hospodařit“ zvěř, a ne člověk. Tuto myšlenku je možné aplikovat v současnosti i na některé hospodářské lesy v České republice, kde zájmy komerčního lovu a účelové udržování vysokých stavů zvěře zásadně ovlivňují stav lesních porostů. Zvýšené stavy zvěře v oborách mají záporný vliv na hospodaření v porostech a odrážejí se různou intenzitou v jednotlivých činnostech. Těmto vlivům je nutné předcházet při samotném zakládání obor a ve stávajících oborách je nutné snížit jejich negativní dopad pomocí porostních úprav (LESPROJEKT 1988). HURT a PEŇÁZ (2014) uvádějí, že v oborách mají převažovat listnaté dřeviny, z toho 50 % by mělo být v plodonosném věku s prodloužením obmýtí na 120 – 140 let. Za nejvhodnější listnaté dřeviny můžeme považovat dub a buk, z dalších jehličnatých dřevin se uplatňuje jasan, lípa a jilm. Převaha listnatých dřevin je doporučena i v Typizační směrnici LESPROJEKTU (1988). Autoři této směrnice navrhují preferenci všech druhů dubu, buku, jírovce, oskeruše a ovocných pláňat,

34

neboť tyto dřeviny mají díky svým plodům nezastupitelnou úlohu ve výživě zvěře. Délku obmýtí stanovují u jehličnanů 120 let, u dubu až 180 let a u buku a kvalitních listnatých směsí 140 let. U dubových výstavků navrhují HURT, PEŇÁZ (2014) prodloužení doby obmýtí až na 160 let, a to zejména v centrální části obory s výskytem pastevních ploch. Zde považují za vhodné snižovat zakmenění na úroveň 0,4 až 0,3. Kvalitě jedinců cílových dřevin se ve své publikaci věnuje WOLF et al. (1976). Uvádějí, že pokud porosty dobře připravíme jakostními a uvolňovacími probírkami, dosáhneme, zejména u dubu, požadované výšky a pravidelné koruny bez tvorby výstřelků na kmeni jako důsledku fyziologických poruch. Obecně lze konstatovat, že cílem lesního hospodáře obvzláště v centrální části obory je, aby cíloví jedinci produkovali dostatečné množství semen v dlouhodobém horizontu. Proto je zásadní, aby byl kladen důraz na jejich způsob výchovy a zdravotní stav. Pro oborní podmínky jsou tedy vhodné smíšené lesy na úživných stanovištích s převahou listnatých dřevin. Za nevhodné je naopak považováno zakládání smrkových monokultur, neboťh jsou poškozovány zvěří (WOLF et al. 1976). Tuto skutečnost v podmínkách Lánské obory potvrdil již ZATLOUKAL (1938). Přesto má smrk v oboře své místo jako dřevina poskytující zvěři kryt. Kulisy a výstavky dospělých jedinců této dřeviny mají význam jako estetické nebo rozdělovací prvky. Často je však nutné smrkové porosty starší 20 let z důvodu jejich poškození intenzivně probírat, převádět je, popř. je nahradit jinou dřevinou (WOLF et al. 1976). Zalesnění smrkem je opodstatněné pouze v případech, kdy chceme při nedostatku krytu na stávaništích zvěři zajistit ochranu před klimatickými extrémy (LESPROJEKT 1988). Za okusové dřeviny pro zvěř jsou považovány zejména měkké listnáče (vrba, topol). Jejich hlavním cílem je produkce maximálního množství zelené hmoty. U porostů těchto dřevin se doporučuje zkrácení obmýtní doby na pouhých 5 – 7 let, neboť na těchto plochách se hospodaří jako v pařezinách. Vrbu, jako dřevinu atraktivní pro zvěř, odolnou, dobře se zmlazující a přirůstající, doporučuje i ŠIMÍČEK, CHMELAŘ (1992). Význam okusových porostů tvořených vrbou zmiňuje BAUER (2009) ve své práci o oboře Fláje. Z jehličnatých dřevin je doporučována borovice a modřín (WOLF et al. 1976). Borovici, jako v mladém věku atraktivní okusovou dřevinu, lze například s úspěchem využít při zakládání porostů na

35

místech budoucích přibližovacích linek. Typizační směrnice LESPROJEKT (1988) za nejvhodnější dřeviny určené pro okus zvěří považuje dub, jasan, habr, buk, javor, jilm, osiku, lípu, jeřáb, jívu a vrby a doporučuje zakládání těchto porostů sadbou nebo síjí a po zajištění je periodicky zpřístupňovat zvěři. Jako optimální plošný rozsah těchto porostů autoři směrnice navrhují 5 % z celkové výměry obory. Specifické postavení mají v oborách ovocné dřeviny. Jejich pláňata je vhodné vysazovat v alejích nebo na okrajích pastevních ploch. V současnosti se uplatňují i staré odrůdy jabloní. Jejich výhodou je odolnost vůči chorobám a mrazům, nízká náročnost na jejich pěstování a dobrá produkce jablek, která rozšiřují potravní nabídku pro zvěř. Za vhodné dřeviny je možné považovat též jeřáby a třešně. WOLF et al. (1976) doporučují vysazování jírovců v alejích nebo ve skupinách podél cest a rozdělovacích linií a ve skupinách i na loukách a pastvinách. V současnosti jsou však jírovce výrazně poškozovány klíněnkou jírovcovou (Cameraria ohridella Deschka, Dimić) a jejich pomalé odrůstání, způsobené každoročním žírem asimilačního aparátu, výrazně prodlužuje dobu jejich ochrany a snižuje produkci kaštanů. V podmínkách Lánské obory nelze tuto dřevinu využít, neboť obora se nachází ve II. zóně CHKO Křivoklátsko a vysazování nepůvodních dřevin zde není povoleno. Totéž platí i u dubu červeného, jehož porosty byly v oboře masivně vysazovány v období 70. let 20. století. Přínosné informace o zásadách hospodaření v oborních porostech můžeme nalézt v Typizační směrnici LESPROJEKTU (1988). Její autoři navrhují rozložit těžební a pěstební zásahy rovnoměrně do měsíců hlavně mimo vegetační období (listnáče, borovice, ev. smrk), neboť okusem zvěř kryje potřebu hrubé vlákniny. Dále uvádí, že obnova by měla být soustředěna v blocích, s využitím všech obnovních způsobů s ohledem na stanoviště, velkoplošnou obnovu nevyjímaje. Podmínkou je oplocení obnovních prvků a jako cílovou dřevinu navrhují listnáče jak s maximálním využitím přirozené obnovy, tak sadby. Do těchto výsadeb doporučují sázet příměs vhodných jehličnatých dřevin (borovice, modřín), nejlépe v řadách. Po odplocení je nutné cílové dřeviny individuálně ochraňovat. V porostech, kde se nepředpokládá celoplošná obnova, lze uplatňovat

36

hloučkovitou až skupinovitou obnovu dubu ev. buku v plném nebo řidším sponu (3 × 3 m), s celoplošnou nebo individuální ochranou (LESPROJEKT 1988). Důležitou formou porostních úprav v oborních objektech je oborně pastevní les, který lze v jeho cílovém stavu charakterizovat jako porost plodících listnáčů v řídkém zápoji (zakmenění 0,3 – 0,4) s bohatým podrostem bylinného patra. Tohoto účelového porostu lze dosáhnout buď dlouhodobým prořeďováním během intenzivních výchovných zásahů a ponecháváním uvolňovaných cílových dřevin, nebo umělým zakládáním těchto ploch v řídkém sponu (10 × 12 až 12 × 15 m dle stanoviště) a individuální ochranou. Jeho realizace přichází v úvahu hlavně při vytváření jádra obory, nebo v návaznosti na úživné plochy ve větších oborách. Esteticky působivé jsou skupiny kruhového či oválného tvaru na úživných plochách s lučním nebo pastevním porostem. Zastoupení oborně pastevního lesa by měla být v oborách s minimální výměrou (pro jednotlivé druhy zvěře) do 20 %, s optimální a maximální výměrou 10 – 15 % z celkové plochy obory. Vhodnými dřevinami jsou všechny druhy dubu, buk a jírovec maďal (u něhož by maximální výměra jednotlivých skupin neměla překročit výměru 2 ha z důvodu velké sezonní koncentrace zvěře). Oskeruše, břek, jeřáb a ovocná pláňata se uplatňují hlavně při jednotlivé nebo liniové výsadbě. Liniová výsadba je zvláštní formou oborně pastevního lesa, které by měla být věnována hlavní pozornost při zalesnění těchto plodonosných listnáčů v alejích kolem cest nebo na slunné straně průseků (po 8 – 12 m). Různé rozšiřování průseků rozdělovací sítě se v praxi neosvědčilo a nedoporučuje se. Široké průseky (10 – 15 m) jsou funkční pouze v lužních lesích, kde zvyšují pastevní možnosti a usnadňují lepší odlov zvěře. Zakládání těchto průseků je však nutné provádět souběžně s obnovou lesa a zajistit jejich pravidelné kosení (LESPROJEKT 1988). Specifické jsou porostní úpravy v oborách s černou zvěří. Z dřevin je nutné výrazně preferovat duby a buky, jejichž kvalitní jedince uvolňujeme při pěstebních zásazích uvnitř porostů i v porostních stěnách. Na loučkách a paloucích vysazujeme hloučky až skupiny odrostků s individuální ochranou. Je také možné doporučit jednostranné rozšíření části vhodných stávajících průseků, prokácení nových střeleckých průseků nebo jejich částí na trvalých loveckých

37

stanovištích. Obnovu porostů přizpůsobujeme specifickým požadavkům této zvěře a plánovanému způsobu lovu. Vždy je však nutné založit klidové porosty kolem 3 ha se skupinovitou směsí jehličnanů a listnáčů. Po ploše se doporučují založit 0,02 – 0,10 ha skupinky smrku v hustém sponu tak, aby je bylo možné v budoucnu propojit do obnovního prvku. Na slunných expozicích nebo ve směru SV – JZ se zakládají pruhy jehličnatých mlazin s okrajem v řídkém sponu, čímž se vytváří vhodné podmínky plným bachyním pro metání selat (LESPROJEKT 1988).

3.9. Specifika obnovy bukových porostů 3.9.1. Obnova bukových porostů Jak bylo uvedeno výše, buk patří mezi základní dřeviny v oborách. Jeho produkce bukvic poskytuje zvěři zvýšení potravní nabídky a i vzhledem k přírodním podmínkám Lánské obory lze tuto dřevinu považovat za základní. Po dubu (26,07 %) je zde buk druhou nejzastoupenější dřevinou. Přestože je zastoupení buku v oboře 21,95 %, v porostech starších 120 let jeho zastoupení tvoří již 33,09 % plochy, a je dokonce vyšší než zastoupení dubu (27,93 %). Při návrzích konkrétních koncepčních řešení obnovy rozsáhlých přestárlých bukových porostů v oborních podmínkách je proto nutné mít dokonalou znalost o vlastnostech této dřeviny. Buk lesní (Fagus sylvatica L.) je dřevinou oceánického a suboceánického klimatu, citlivou k suchu a k pozdním mrazům (THOMAS, SPORNS 2009); také půdám ovlivněným vodou se vyhýbá. Optimum má na čerstvě vlhkých, minerálně bohatých a humózních půdách, od pahorkatin do hor. Jedná se o stinnou dřevinu snášející trvale značný zástin, což je důležité pro pochopení jeho růstové strategie. Tolerancí buku vůči nedostatku světla se zabývali WELLANDER, OTTOSSON (1998). Z jejich výsledků vyplývá, že již dvouleté bukové semenáčky jsou schopny snášet zástin lépe než semenáčky dubu. U jednoletých semenáčků obou dřevin byla tolerance vyrovnaná, což lze přičítat většímu množství zásobních látek v semenech dubu. Vysokou toleranci buku vůči nedostatku světla prokázali ve svých studiích také BEAUDET, MESSIER (1998), COLLET et al. (2001, 2002) anebo MESSIER et. al. (1998). Světelný požitek pro přirozenou obnovu je zásadní i

38

v podmínkách Lánské obory, která většinou své výměry spadá do 3. LVS. Na základě historických analýz můžeme tvrdit, že ve stupni dubobukovém převládal buk nad dubem (zejména na bohatších stanovištích), v bukodubovém stupni převládal naopak dub. Buk je vůdčí dřevinou ve 4. lesním vegetačním stupni, kde má zároveň i produkční optimum. (POLENO, VACEK et al. 2009). Tento trend na Křivoklátsku potvrdil i SVOBODA (1943), a to zejména u dubových porostů na rozhraní s bučinami. Výsledkem bylo pronikání bukového podrostu do doubrav. Buk jako dominující dřevina na celém širokém spektru stanovišť má pro svou schopnost snášet vysoké stupně zastínění všechny předpoklady k tomu, aby se spontánně přirozeně obnovoval v rozvolněných starých porostech (POLENO, VACEK et al. 2009). Úskalím, rozhodujícím o úspěchu či neúspěchu přirozené obnovy v těchto porostech vyskytujících se převážně na živných stanovištích, může být konkurence buřeně, která nastupuje po rozvolnění korunového zápoje. Výskytem přirozené obnovy buku ve vztahu k velikosti světlin a vlivem světelného záření se zabýval BÍLEK et al. (2014). V této studii potvrdili, že u velkých světlin v bukových porostech dochází více k rozvoji buřeně (zejména Calamagrostis epigejos L.) a přímé světelné záření u severního okraje má negativní dopad na přirozenou obnovu. Růst semenáčků je v první řadě ovlivněn různou světelnou intenzitou (BÍLEK et al. 2014), a vhodnější jsou tedy menší světliny s jejich postupným rozšiřováním jižním směrem. Růst a morfologii bukových semenáčků neovlivňují pouze světelné podmínky v aktuálním roce, ale zásadní je i ten předchozí (WELANDER, OTTOSSON 1997). Druhým a velice významným faktorem pro využití přirozené obnovy je značná nepravidelná fruktifikace této dřeviny. Tento fenomén je blíže popsán v kapitole 5.2. Výsledky z dílčího vědeckého úkolu - Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje. Za zásadní však můžeme považovat délku intervalu mezi dvěma semennými roky. Pokud bychom brali v úvahu alespoň slabou fruktifikaci, byl průměrný interval mezi semennými roky v ČR v letech 1955 – 2006 vypočítán na 2,4 roku a bohatý semenný rok se opakoval v periodě 7,1 let (POLENO, VACEK et al. 2009). Určité vodítko, jak postupovat při obnově přestárlých bukových porostů, nám poskytuje studie z Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny: 30 let

39

lesnického výzkumu (BÍLEK et al. 2013). Bukové porosty v této národní přírodní rezervaci, totožně jako v Lánské oboře, vykazují plošný rozpad horního stromového patra s tvorbou světlin. Na rozdíl od obory se zde však objevuje přirozená obnova a porosty, které se v mnoha případech blíží věkové hranici 200 let, fruktifikují (Obr. 2). Autoři této studie uvádí, že v prvním roce není porostní hustota zásadním faktorem pro přežívání semenáčků, nicméně v semenném roce by zakmenění v těchto porostech nemělo přesahovat hodnotu 0,9. Na výzkumných plochách se redukce zápoje na hodnotu 0,6 ukázala jako dostatečná pro úspěšný vývoj bukového zmlazení (BÍLEK et al. 2013). Pro účely přírodě blízkého pěstování lesů je obnovní prvek odpovídající velikosti korunové projekce jednoho až tří úrovňových buků minimálním opatřením pro zajištění dostatečné přirozené obnovy s únosnou mírou konkurence přízemní vegetace (BÍLEK et al. 2014). Nicméně při takovémto postupu, který předpokládá postupné vkládání dalších obnovních prvků do porostu, se logicky prodlužuje celková doba obnovní. V tomto ohledu se může stát limitující hodnotou vysoký věk porostů, a tedy riziko předčasného rozpadu či absence semenných úrod. Z tohoto důvodu příliš dlouhá doba obnovy porostu, která počítá s několika semennými roky, nemusí vést k úspěchu (BÍLEK et al. 2013).

Obr. 2: Voděradské bučiny (zdroj: archiv autora).

40

3.9.2. Způsoby obnovy bukových porostů Bukové porosty dnes většinou obnovujeme opět na porosty s převahou buku, popřípadě na smíšené porosty. Přirozenou obnovu buku lze prakticky uskutečnit na všech souborech lesních typů v rámci jeho přirozeného rozšíření a její využití bývá nejčastějším způsobem obnovy bukových porostů v celé řadě evropských států (POLENO, VACEK et al. 2009; AGESTAM et al. 2003). Způsoby přirozené obnovy bukových porostů jsou založené převážně na clonné seči. Buk lze podle podmínek prostředí s úspěchem obnovovat maloplošným i velkoplošným clonným způsobem, při slabší úrodě se používá maloplošná clonná seč (např. okrajová od severu, aby bylo umožněno zastínění), v bohatém semenném roce je možná i velkoplošná clonná seč, zejména v rovinatějších terénech. Uměle se obnovuje buk pod ochranou mateřského porostu ve skupinách nebo v příznivějších polohách i na zastíněném okraji holé plochy. Na exponovaných stanovištích se obnovuje převážně násečně, v extrémních souborech účelovým výběrem (VACEK, SOUČEK 2000). JACOBSEN et al. (2013) uvádí, že oproti jiným způsobům obnovy přináší obnova bukových porostů clonnou sečí úsporu finančních prostředků. 3.9.2.1. Obnova clonnou sečí U clonné seče vstupuje porost do obnovy svou celkovou plochou naráz. Starý porost je těžen postupně v odstupu řady let obnovní doby. Korunový zápoj se přitom na celé ploše zhruba rovnoměrně stále více rozvolňuje, až se konečně sečí domýtnou úplně dotěží. Tento obnovní způsob byl vyvinut pro přirozenou obnovu stinných dřevin a prakticky byl využíván především v bukových porostech. Zastínění náletů pod clonou starého porostu má pozitivní vliv na jejich vývoj, neboť nově vznikající generaci lesa chrání proti přílišnému oslunění i vyzařování a proti působení silného větru (POLENO, VACEK et al. 2009). Významná je i ochrana proti mrazům (PETRIAN et al. 2011). Slabý přístup světla do porostu také brání většině druhů přízemní vegetace v rozvoji, takže nálety nejsou vystaveny tlaku konkurence bylinné vegetace. Nárosty až mlaziny si vytvářejí pod clonou starého porostu relativně tenké větve, takže při pomalém dotěžování starého porostu se může vyvíjet vysoce kvalitní porost bez nákladných opatření pěstební péče. Velmi dlouhá obnovní doba má však i svou negativní stránku. Poškození

41

následného porostu těžbou a vyklizováním se s jeho věkem zvyšuje, čemuž je možné bránit

jedině důsledným

dodržováním

prostorového pořádku a

technologickou přípravou pracovišť s dostatkem vyklizovacích a přibližovacích linek (POLENO, VACEK et al. 2009). Prodlužování obnovní doby, s ohledem na věk porostů, však v podmínkách Lánské obory není příliš vhodné. V obnovovaných porostech nehrozí ztráty na produkci a je předpoklad, že kvalita dřevní hmoty bude vzhledem ke stavu porostů nadále klesat. Dalším pádným argumentem pro kratší obnovní dobu jsou i náklady na oplocení jednotlivých obnovních prvků nebo bloků a prodloužení časového úseku, kdy jsou jednotlivé oplocené části znepřístupněny zvěři, čímž dochází ke snižování potenciálně využitelné plochy obory. Zakladatelem a propagátorem clonné seče byl významný lesník G. L. Hartig. Jeho původní metoda, která vznikla na přelomu 18. a 19. Století, měla tři fáze (POLENO, VACEK et al. 2009): 

tmavá seč (mírné prolomení korunového zápoje vykácením všech podúrovňových stromů a části ustupujících stromů),



světlá seč (realizovaná v době, kdy nárosty dosáhly výšku 30 – 70 cm),



domýtná seč.

V současné době uplatňovaná clonná seč byla modifikována a má čtyři fáze (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000): 

seč přípravná,



seč semenná,



seč prosvětlovací,



seč domýtná. Přípravnou sečí se tvoří předpoklady pro obnovu porostu tím, že se

podporuje plodnost zastoupených dřevin a vytváří se příznivé mikroklimatické a půdní podmínky pro vyklíčení semen. Přípravná seč bývá nutná v zapojených nebo hustých, nedostatečně probíraných porostech se silnou vrstvou surového humusu. Jeho rozkladu napomáhá zvýšený přístup tepla, světla a vodních srážek. Mírné prosvětlení porostů přípravnou sečí způsobuje rychlejší rozklad opadu a

42

humusu a surový humus přechází v příznivější humusové formy. Půda se tak postupně připravuje na uchycení náletu. Při přípravné seči se z porostu odstraňují nejdříve přípravné dřeviny, aby se předešlo jejich zmlazení, a dále stromy přestárlé, nemocné a nekvalitní. Tím se zároveň zlepší i podmínky pro rozvoj ostatních stromů ponechaných v porostu a vyvolává se nebo podporuje jejich plodnost. Přípravnou sečí se porost prosvětluje mírně, aby se příliš náhle neporušil porostní zápoj. Zakmenění porostu by nemělo klesnout pod 0,8, aby nedošlo k zabuřenění půdy, nebo dokonce k porušení stability porostu (BEZECNÝ 1973). Okraje porostů se ponechávají hustší, aby se zabránilo provívání porostů. V porostech dobře připravovaných k přirozené obnově probírkami není často třeba používat seče přípravné a většinou odpadá i seč semenná (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000). Semenná seč se aplikuje v semenném roce, aby se vytvořily podmínky pro příznivé vyklíčení semen a vývoj náletů. V tomto směru zvyšuje účinek přípravné seče. Při těžbě a přibližování dřeva se půda zraní, poruší se půdní kryt, spadlá semena nebo plody získají těsný kontakt s půdním povrchem. Proředěním porostu se zlepší půdní a mikroklimatické podmínky pro zdárný vývoj náletů. Zbylá část mateřského porostu po semenné seči poskytuje po určitou dobu ochranu náletům. Při semenné seči se většinou mýtí kolem 20 % zásoby porostu. Mírnější zředění vyžadují porosty v exponovaných podmínkách prostředí, porosty středního věku s málo vyvinutými korunami, porosty na bohatých půdách a porosty v extrémních polohách, kde škodí sníh nebo námraza. Po semenné seči mají stromy mateřského porostu pokud možno stejnoměrně zastiňovat půdu (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000). Uvolňovací seč dále zlepšuje životní podmínky vyvíjejícího se náletu a nárostu. Podle místních porostních a stanovištních poměrů může být aplikována jedna nebo několik uvolňovacích (prosvětlovacích) sečí. Následují za sebou v kratších nebo delších obdobích, jak to vyžaduje odrůstající nárost. Zpravidla se nálet uvolňuje 3. až 5. rokem po vyklíčení semen. Čím je nálet hustší a čím chudší a sušší je půda, tím častěji se uvolňovací seče opakují. Na bohatých půdách náchylných k zabuřenění je třeba nálet uvolňovat pomaleji, podobně jako

43

přerostlé nárosty, které byly dlouho zastíněné (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000). Sečí domýtnou se odstraňuje zbytek mateřského porostu a úplně se uvolňuje nárost, který již nepotřebuje jeho ochranu. Uskutečňuje se zpravidla jedním těžebním zásahem, aby se nárost opakovanými zásahy při těžbě stromů stále nepoškozoval. Po domýtné seči se obvykle v nárostech provede selektivní zdravotní výběr těžbou poškozených jedinců, případně se zároveň upraví druhová skladba náletu či nárostu (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000). 3.9.2.2. Skupinovitý obnovní způsob Základem obnovy jsou holé seče s plochou jen několika málo arů, a to tak, aby byly vyloučeny negativní aspekty standardních holých sečí. Nově vzniklé porostní skupiny mají nejčastěji tvar kruhu, elipsy nebo améby, méně často i jiného geometrického obrazce. Při převládajícím kruhovém nebo eliptickém tvaru se pojednává o seči a obnově kotlíkové. Vytvořená kruhová plocha kotlíku zpravidla vychází z přirozeně vzniklých mezer v porostu. V těchto mezerách se vytvářejí příznivé mikroklimatické podmínky, dochází k pomalému vyzrávání půdy a dostavují se skupinovitě nálety (POLENO, VACEK et al. 2009). 3.9.2.3. Pomístný skupinovitě clonný obnovní způsob Tento obnovní způsob vytváří přechod od pasečného k výběrnému způsobu. Hlavní rozdíl oproti clonné seči spočívá v cílevědomě nepravidelném těžebním obnovním postupu. Těžbou jednotlivých stromů se vytvářejí hloučkovité a skupinkovité dílčí plošky s větším přístupem světla a srážek do porostu, zatímco jiné dílčí plošky si zachovávají zcela uzavřený korunový zápoj. Převládající mateřský porost je na dílčích ploškách velice nepravidelně postupně redukován a stále více nahrazován porostem následným. Charakteristická je velká věková, tloušťková a výšková diferenciace a porost se zbytkovým porostem často vyvolává dojem výběrného lesa. Při postupu těžby se zápoj prosvětlovaných dílčích plošek dále rozvolňuje výběrem jednotlivých stromů a plošky se pomalu rozšiřují. Nevýhodou tohoto způsobu je obtížnější těžba a vyklizování dřeva a pro podmínky obnovy obory je limitující i velmi dlouhá obnovní doba (40 – 50 let), což vede ke zvyšování nákladů na ochranu lesa (POLENO, VACEK et al. 2009). 44

Uveďme si alespoň některé modifikace pomístně skupinově clonného způsobu, které jsou využitelné pro obnovu buku: 

bavorská forma – vychází převážně z clonných skupin rozdělených po celém porostu a postupně rozšiřovaných,



bádenská forma – vychází z velkoplošné holé seče, při které se nepravidelně těží nejtlustší stromy,



švýcarská forma – obnovní postup je včleněný do celkového výběrového a zušlechťovacího hospodaření, při kterém se v určitém prostorovém pořádku řazené porostní části obnovují zpravidla hloučkovitě a skupinovitě jednak vedle sebe, jednak postupně za sebou během dlouhé obnovní doby (POLENO, VACEK et al. 2009).

3.9.2.4. Násečný obnovní způsob Tento obnovní způsob představuje další možnost maloplošné obnovy lesa. Je to způsob, který zajišťuje obnovu lesa na dvou dílčích plochách současně. Náseky se realizují tím způsobem, že se od okraje porostu, který má být obnoven, vykácí poměrně úzký pruh naholo a další pruh porostu ve směru postupu obnovy se mírně prosvětlí. Tyto dva pruhy, na nichž pak následuje obnova, nejsou zpravidla širší než střední výška porostu. Na holině se objevují slunné dřeviny, kterým poskytuje mýtní porost boční ochranu, v pruhu pod clonou se obnovují dřeviny stinné. Násek nelze chápat jako linii, ale pás lesa, v němž těžební stěna stojí zhruba uprostřed a rozděluje tento pás na tzv. vnitřní a vnější okraj. Při větších plochách porostů je nezbytné tyto velké plochy rozčlenit a zvolit postup obnovy i zevnitř porostu. Důležitá je volba směru odkud těžba začne a po celou obnovní dobu se postupuje pouze tímto směrem. Nejčastějším postupem obnovy je násek vedený od severu, zejména při nedostatku srážek a při obnově stinných dřevin (POLENO, VACEK et al. 2009). Násečný obnovní způsob má několik modifikací, ale nejznámější jsou následující dvě: 

Násečně clonná obnova – umožňující snadnou obnovu smíšených porostů s rozdílnými nároky na světlo,

45



Obrubná seč a obnova Wagnerova – tato modifikace pracuje pouze s násečnými řadami, na nichž se dostavuje přirozená obnova, zásadně vedená od severu (POLENO, VACEK et al. 2009).

3.9.3. Příprava půdy pro přirozenou obnovu Přípravou půdy se rozumí především úprava povrchu půdy prováděná buď mechanickým, chemickým nebo biologickým způsobem, případně jejich kombinací (POLENO, VACEK et al. 2009). U nás se používala již v padesátých a šedesátých letech 18. století (NOŽIČKA 1957). V případě, že chceme využít potenciál semenného roku, je vhodné provést přípravu půdy zejména v místech, kde nejsou vytvořeny optimální podmínky pro klíčení semen. Vhodný stav půdy je důležitým předpokladem pro klíčení semen, vzejití semenáčků a jejich počáteční přežití. Tomuto příznivému stavu půdy napomáhá především biologická příprava půdy, která se realizuje cílevědomou těžbou dřeva s cílem upravit zejména zápoj porostů (POLENO, VACEK et al. 2009). Obnovní těžba má svou formou, intenzitou a opakováním regulovat rychlost rozpadu hrabanky, vývoj humusu a eventuálně i nástup vhodné přízemní vegetace (VACEK 1981). V podmínkách Lánské obory se bude jednat hlavně o lokality s výskytem buřeně s využitím mechanické přípravy pomocí jednotalířové půdní frézy, která je ve vlastnictví organizace. S tímto typem frézy je možné provádět pruhovou, ploškovou a záhrobcovou přípravu půdy (POLENO, VACEK et al. 2009). Chemická příprava půdy je vyloučena z toho důvodu, že celá Lánská obora se nachází ve II. pásmu hygienické ochrany a ve II. zóně CHKO Křivoklátsko. Pravděpodobnost přežití semen přezimujících na povrchu hrabanky, humusu či půdy je možné ovlivnit pěstebními zásahy; zejména úpravou stavu povrchu půdy, který vytváří podmínky pro škodlivé organismy. Na půdách se surovým nadložním humusem nebo hustou trávou dochází během zimy k vysokým ztrátám. Příprava půdy, kde se pomístně nebo v pruzích odkryje minerální půda, může tyto ztráty snížit. Všechna opatření, kterými se napomáhá klíčení semen a vzcházení semenáčků, je třeba sladit časově a přizpůsobit přirozeně probíhajícím procesům, především dozrávání a opadu semene (cf. VACEK et al. 1995). Zásadním předpokladem jsou také vhodné klimatické podmínky, příznivý stav porostního mikroklimatu a

46

průběh větrnosti od opadu semen až po vzejití semenáčků a jejich přežití prvního vegetačního období. Nejdůležitějším faktorem bude však vždy výskyt semenného roku, který může lesní hospodář ovlivnit pouze nepřímo, a to výchovou porostů dlouhodobou kontinuální péči o zdárný vývoj korun stromů. Pro zdárný úspěch přirozené obnovy je nutné, aby se všechny uvedené podmínky střetly naráz (POLENO, VACEK et al. 2009).

3.9.4. Rekonstrukce porostů poškozených zvěří, přeměna lesních porostů s nevhodnou dřevinnou skladbou a holosečný obnovní způsob Jak bylo uvedeno, v oborních podmínkách je žádoucí prosazovat takové listnaté dřeviny, které dokážou chované zvěři zvýšit potravní nabídku (LESPROJEKT 1988; HURT, PEŇÁZ 2014). V oborách se však často vyskytují i monokultury jehličnatých dřevin, jejichž význam pro zvěř je značně omezený. V mládí mohou tyto porosty poskytovat zvěři úkryt a ochranu před klimatickými jevy (LESPROJEKT 1988), nebo sloužit jako okusové porosty. V Lánské oboře byly v minulosti zakládány okusové porosty smrku, ale často byly předrženy do věku, kdy již přestaly plnit svůj účel. Na tyto porosty jsou vynakládány vysoké finanční prostředky na ochranu porostní kostry i přesto, že většina jedinců (i těch chráněných individuální mechanickou ochrannou) je velmi silně poškozena loupáním. Poškození jedinci jsou nezřídka napadeni pevníkem krvavějícím (Stereum sanguinolentum Alb. & Schwein) a při zvýšeném vlivu abiotických činitelů (vítr, sníh, námraza) dochází k rozvracení těchto porostů již ve velmi mladém věku. Takto poškozené porosty smrku jsou také často vyhledávány lýkožroutem lesklým (Pityogenes chalcographus L.) a zpracovávání jednotlivých napadených stromů a ochrana lesa zvyšuje náklady na hospodaření. Rekonstrukcí porostů se dle PEŇÁZE (1995) myslí zásadní přebudování porostu po stránce druhové, věkové nebo prostorové (přeměna), provázené často změnou tvaru lesa (převod), popř. změnou hospodářského způsobu nebo jeho formy (přestavba). Rekonstrukci lesních porostů lze předpokládat u nefunkčních, silně poškozených okusových porostů. Volbu dřevin při rekonstrukcích nelze volit pouze podle požadavků souvisejících s chovem zvěře, ale je nutné respektovat charakteristiku stanovišť. U některých dřevin je možné velmi dobře využít pařezové výmladnosti

47

a u těchto porostů je vhodné zkrátit dobu obmýtí na pouhých 5 – 7 let (WOLF et al. 1976). Druhým případem výskytu smrkových monokultur na území Lánské obory jsou dnes již mýtní porosty připlocené k oboře v posledních desetiletích. K největšímu nárůstu těchto porostů došlo po výstavbě Klíčavské přehrady, kdy byla rozsáhlá část území připlocena jako ochranné pásmo vodního zdroje. Ve většině případů se jedná o porosty vzniklé zalesňováním rozsáhlých mniškových kalamit z let 1919 – 1920. U těchto porostů je žádoucí jejich postupná přeměna na porosty listnaté. Přeměnu lesního porostu definoval TESAŘ (1995) jako zásadní změnu dřevinné skladby předčasnou nebo urychlenou obnovou na cílové zastoupení dřevin. Důvodem pro přeměnu lesního porostu je nesoulad mezi produkčním potenciálem stanoviště, popř. druhotně dlouhodobě změněnými růstovými podmínkami (například působení imisí) a současnou dřevinnou skladbou, popř. ekotypovou skladbou porostů (nejčastěji smrkové a borové monokultury). Za důvod k přeměně lesního porostu v oborních podmínkách lze zcela jistě považovat i nesoulad mezi požadovanou dřevinnou skladbou a tou současnou. Je nutné si uvědomit, že při takovéto přeměně může docházet ke ztrátám na produkci dřevní hmoty (zejména u jehličnatých monokultur). Způsobené ztráty však kompenzují porosty cílových listnatých dřevin zvýšením potravní nabídky pro zvěř. Pro snížení ztrát na produkci je v těchto porostech možné využít například podsadby požadovaných druhů dřevin a postupné odtěžování horní etáže. Logicky je však naprosto nezbytné tyto porosty chránit proti zvěři. V oborních podmínkách přichází v úvahu oplocení těchto porostů ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Při přeměně lesních porostů je možné využít obnovní způsob násečný (pro stín snášející dřeviny – např. buk) nebo holosečný (u světlomilných dřevin - v oborních podmínkách zejména dub, který profituje z plného světelného požitku a zrychleného rozkladu povrchové vrstvy). Při takto zásadní změně druhové skladby nelze holosečný obnovní způsob zatracovat, neboť má své opodstatnění a výhody. Jedná se zejména o výhody technického rázu – koncentrace pracovníků a později i strojů, snadná těžba stromů i vyklizování, snadné zalesňování i pozdější výchova porostů. Nevýhody jsou naopak převážně biologického a ekologického charakteru – nepříznivé

48

mikroklimatické podmínky, chybějící působení na následný porost i na lesní půdu, nebezpečí eroze půdy a ztráty živin (POLENO, VACEK et al. 2009). Z výše uvedených důvodů je proto naprosto zásadní přistupovat k plánování holých sečí tak, aby byly nepříznivé vlivy co možná nejvíce eliminovány (velikost, tvar, orientace ke světovým stranám apod.). I přes své nedostatky je v současnosti holosečný způsob stále hojně využíván i v lokalitách, kde jsou dobré podmínky pro využití přirozené obnovy.

3.10. Poloodrostky a odrostky 3.10.1 Použití poloodrostků a odrostků, specifika a jejich pěstování Použití sazenic s velkou výškou nadzemní části pro výsadbu má v lesním hospodářství dlouhou tradici. První zmínky o používání tohoto sadebního materiálu se datují do 16. století (MAUER 1999). DUŠEK (1980) uvádí, že v 18. století bylo používání velkých prostokořenných i obalovaných sazenic ve střední Evropě běžné. Historické prameny hovoří o používání velkých rostlin vyzvedávaných především z náletů a jejich rozsazování do lesa pro zajištění obnovy (BURDA, NÁROVCOVÁ 2009). Lesníci v ČR i v zahraničí si byli vědomi předností, ale současně i nedostatků a možných rizik při výsadbě. Jejich uplatnění proto nikdy nedosáhlo významnějšího provozního měřítka (MAUER 1999). Jedná se spíše o doplňkovou metodu výsadby a poloodrostky a odrostky se mohou uplatnit ve speciálních případech, kde je použití sadebního materiálu běžné velikosti z nějakého důvodu nevhodné. Těžiště využití lze spatřovat zejména při zalesňování stanovišť se silným vlivem buřeně (třtina, ostružiníky apod.) a v kombinaci s individuálními ochranami proti zvěři (tubusy, oplůtky), kdy je žádoucí, aby stromek odrostl a zesílil ještě před ukončením životnosti ochranného zařízení (JURÁSEK et al. 2006). Jako velmi vhodný příklad použití odrostků se dále jeví výsadby pro obohacování druhové skladby okolních monokultur (KUNEŠ et al. 2006; KUNEŠ, BURDA 2007; KUNEŠ et al. 2010; BALÁŠ, KUNEŠ 2010). Poloodrostky a odrostky jsou definovány dle standardu kvality ČSN 48 2115 – Sadební materiál lesních dřevin (MAUER 1997). Poloodrostkem se rozumí rostlina vypěstovaná zpravidla dvojnásobným školkováním, podřezáváním kořenů nebo přesazením do obalu, eventuálně kombinací těchto operací, s nadzemní částí

49

o výšce od 51 do 120 cm a případně s tvarovanou korunou. Odrostkem je potom rostlina vypěstovaná minimálně dvojnásobným školkováním, podřezáváním kořenů nebo přesazením do obalu, popřípadě kombinací těchto operací, s nadzemní částí o výšce od 121 cm do 250 cm s tvarovanou korunou. Pozitiv hovořících pro používání poloodrostků a odrostků je několik. Vzhledem k výšce nadzemní části se mohou asimilační orgány ihned po výsadbě dostat mimo zónu působení mrazu, buřeně a zvěře. Další výhodou je, že při optimálních podmínkách rostliny intenzivně přirůstají a kultura může být rychle zajištěna. Podstatné je i možné snížení počtu vysazovaných rostlin (MAUER 1999). Nevýhodou je naopak vysoká náročnost na manipulaci (vyzvedávání, doprava, založení, výsadba), neboť rostliny rychle vysychají (obzvláště kořenový systém). Další z nevýhod je, že tento typ sadebního materiálu není vhodné použít pro zalesňování horších půd a expozičních podmínek, zejména stanovišť suchých nebo suchem ohrožených. Za negativní faktor při výsadbě poloodrostků a odrostků můžeme také považovat výrazné zúžení genofondu, což je způsobeno malým počtem vysazovaných rostlin na jednotku plochy a způsoby pěstování (MAUER 1999). Z uvedeného jasně vyplývá, že oproti historickému pěstování poloodrostků a odrostků, které sledovalo především výšku nadzemní části rostlin, je v současnosti kladen důraz i na rozvoj kořenové soustavy. Proto je požadován dvojitý zásah do kořenového systému, aby se u takto velkých rostlin v co nejmenší možné míře zabránilo negativním vlivům po výsadbě. Koncentrovaný, pod rostlinou uložený kořenový systém, bohatý na kořenové vlášení je základem pro překonání povýsadbového šoku a pro zachování co největšího množství aktivních kořenů, omezuje růstové deprese a nezdary zalesnění s tímto typem sadebního materiálu (BURDA 2009). MAUER (1998) uvádí technologické postupy při pěstování poloodrostků a odrostků následovně: 

Výsev – podřezávání – podřezávání – prostokořenný poloodrostek



Výsev – podřezávání – podřezávání – přesadba do obalů – zakořenění – krytokořenný poloodrostek



Výsev – podřezávání – školkování – prostokořenný poloodrostek



Výsev – školkování – podřezávání – prostokořenný poloodrostek

50



Výsev – školkování – školkování – podřezávání – prostokořenný poloodrostek



Výsev do obalů – přesazení do obalu – krytokořenný poloodrostek



Výsev – školkování – podřezávání – přesazení do obalů – krytokořenný poloodrostek Při zalesňování holin v Lánské oboře byly využity převážně poloodrostky

a odrostky dubu a buku. V podmínkách České republiky je dub jednou z nejvíce poptávaných dřevin v sortimentu tohoto sadebního materiálu. BURDA a NÁROVCOVÁ (2009) shrnuli základní podmínky pro úpravu nadzemní části při pěstování poloodrostků a odrostků, není od věci zde uvést postupy právě pro dub a buk. Dynamika růstu dubu při pěstování poloodrostků a odrostků je velice proměnlivá v závislosti na půdních podmínkách, na kvalitě vstupních sazenic a na počasí daného vegetačního období. Charakteristickým rysem jarního růstu v prvním roce po školkování je vytváření velkého množství drobného oklestu po celé délce kmene a vytvoření nejasného terminálního vrcholu. V prvním roce je upraven tvarováním ve vegetaci pouze terminální prýt odstraněním konkurenčních vrcholů. Tvarování se soustředí do druhého roku po školkování, kdy se při jarním tvarování odstraňují konkurenční vrcholy a tím je podpořen výškový růst terminálního prýtu. Zároveň se provádí částečná redukce silných větví, které mají tendenci vykazovat dlouživý růst z kmene a tvořit obrostlíky. Jak při jarním, tak při letním tvarování je ponechána rostlině veškerá asimilační hmota na drobných větvích pro dostatečnou funkci asimilačního aparátu. U buku jsou rozhodujícími faktory při pěstování poloodrostků a odrostků stínomilnost a pomalý růst v mládí. Tvarování u buku je specifické a v prvním roce po školkování v podstatě nemá smysl, pouze ke konci vegetačního období lze neintenzivním tvarováním odstranit výrazné konkurenty hlavního terminálního vrcholu. Vlastní efektivní tvarování poloodrostků a odrostků buku přichází v úvahu až ve druhém a případně třetím roce, kdy je nutné v průběhu vegetace po jarním přírůstku odstranit v horní polovině kmene všechny silné přirůstavé větve a podpořit tím přírůst na terminálním vrcholu. Souběžně s tím se ve spodní polovině kmene odstraňují silné boční větve, na kterých se tvoří letní přírůst. Maximální množství odstraněného

51

asimilačního aparátu u poloodrostků a odrostků buku je 50 % (BURDA, NÁROVCOVÁ 2009). MAUER (1998) uvádí, že při všech pěstebních zásazích v kořenové soustavě musí být velice precizně dodrženy všechny zásady jak pro školkování, tak pro podřezávání sazenic, jinak hrozí riziko poškození a nesprávného napěstování sadebního materiálu. U krytokořenného sadebního materiálu je nutné využít vhodných obalů, aby nedocházelo k deformaci kořenového systému. U prostokořenného sadebního materiálu jsou některými školkaři jako poloodrostky a odrostky uváděny do oběhu ve skutečnosti jen vysoké sazenice, vypěstované v hustém sponu s maximálně jedním zásahem do kořenového systému a s naprosto neodpovídající kořenovou soustavou. Úspěšnost výsadeb těchto rostlin je pouze v případě, že jsou použity na ideální stanoviště v kombinaci s ideálním průběhem počasí v zalesňovací sezóně. V důsledku působení stresových faktorů po zalesnění na neodpovídající sadební materiál dochází u výsadeb k mnohým nezdarům, z čehož potom vzniká záporné hodnocení a negativní přístup k používání tohoto sadebního materiálu. Pokud bude produkce těchto rostlin opravdu na odpovídající úrovni, mohou se poloodrostky a odrostky stát dobrým pomocníkem lesních hospodářů při zakládání nových porostů, aby se staly zárukou kvality a stability dalších generací lesních komplexů a svou podstatou tak přispívaly k prohlubování

a

zdokonalování

systému

trvale

udržitelného

obhospodařování našich lesů (BURDA 2009). Využívání silného sadebního materiálu v oborních podmínkách má dlouhou tradici. Tento sadební materiál byl v minulosti hojně využíván i v podmínkách Lánské obory. CHALUPECKÝ (2015) uvádí, že v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byly za pomoci silného sadebního materiálu zakládány v centrální části Lánské obory výsadby dubu. Jednalo se o sadební materiál o výšce 1,5 – 2,5 metrů vyzvednutý z náletů mimo oboru. Takto zalesněný materiál byl v první sezóně uměle zavlažován a později přihnojován. Výsadby byly soustředěny zejména v lokalitách pastevních ploch a bylo využíváno pětníkového sponu a oplocení s rozměry 4 × 4 metry. CHALUPECKÝ (2015) dále uvádí, že tento postup byl s úspěchem využíván již v období první republiky, a proto byl opětovně zaveden. V sedmdesátých a osmdesátých letech

52

20. století byly stejným způsobem zakládány i skupinky jírovce maďalu. Silné sazenice však nebyly vyzvedávány z náletů, ale byly cíleně pěstovány v lesních školkách Lesní správy Lány (SVOBODA 2015). Výše uvedený způsob výsadby byl obnoven v roce 2008. Do tzv. „minioplocenek“ o rozměrech 4 × 4 metry byly zalesňovány krytokořenné poloodrostky dubu a buku (Obr. 3). V lokalitách pastevních ploch byl z důvodu zvýšení úživnosti jeden krajní jedinec zalesněn planou ovocnou dřevinou (jabloň, hrušeň, třešeň). Objem obalu sadebního materiálu byl od 1,6 do 5 litrů. Mimo výsadby do minioplocenek probíhalo dle harmonogramu od roku 2001 zalesňování holin (často silně zabuřenělých), které byly předmětem rozhodnutí České inspekce životního prostředí. Na těchto lokalitách byli jedinci chráněni individuálním oplocením a vysazováni v množství 400 ks/ha. K zalesňování bylo použito zejména krytokořenných poloodrostků a odrostků dubu a buku. Podíl těchto dvou dřevin z celkového objemu zalesňování tohoto typu sadebního materiálu činí 83,00 %, u dubu 43,04 % (12 480 ks) a 39,96 % u buku (11 587 ks). Tento způsob obnovy porostů byl doporučen zpracovatelem LHP schváleným na období 2000 – 2009 a obnova starých a přestárlých porostů byla zařazena mezi dlouhodobé hospodářské cíle Lesní správy Lány. V tomto LHP se v kapitole Aplikace dlouhodobých hospodářských cílů lesní správy přímo uvádí, že obnova porostů proředěných kalamitami, které se postupně dále prořeďují, bude v daných časových horizontech obnovována výsadbou poloodrostků a odrostků, které budou chráněny oplůtky. Tímto způsobem mají být staré a přestárlé porosty systematicky přeměňovány na porosty věkově, druhově a prostorově diferencované s lepší stabilitou. Navržený způsob obnovy by měl pozitivně ovlivnit i úživnost pro bonitované druhy zvěře. Použití holosečného způsobu u těchto porostů má být použit pouze v nejnutnějším případě (LHP LHC LÁNY 2000 – 2009). V souvislosti s předpokládaným nárůstem spotřeby listnatých sazenic, poloodrostků a odrostků je také uvedeno, že tyto nároky si vyžádají rozšíření ploch školek a zajištění potřebných technologií. Realita však byla zcela odlišná, neboť došlo ke zrušení všech školkařských provozů Lesní správy Lány a výsadby byly v tomto období realizovány sadebním materiálem napěstovaným z cizích zdrojů osiva.

53

Obr. 3. Odrůstající buk v tzv. „minioplocence“ 4 × 4 metry (zdroj: archiv autora).

3.10.2. Deformace kořenového systému krytokořenného sadebního materiálu (KSM) lesních dřevin Kořenový systém je všestranným základem stromu – zajišťuje mechanickou stabilitu, příjem vody a výživu stromu. Pokud není kořenový systém přirozeně rozvinut (je-li deformován, je-li v poměru k výšce nadzemní části malý nebo nemá-li přirozenou architektoniku), může to vést nejen k mechanické nestabilitě stromu, ale kořenový systém se může stát významným predispozičním faktorem chřadnutí a odumírání stromů (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Pro úspěšné ujímání sazenic a rychlé překonání šoku z výsadby má zásadní vliv kvalita kořenového systému a jeho schopnost začít se rozrůstat (DAVIDS, JACOBS 2005). Dále je důležité, aby kořenový systém byl intenzivní, ale prostorově kompaktní, aby bylo možné provést výsadbu s menším rizikem poškození kořenů a bez nutnosti kopání nadměrně velkých sadebních jamek (BALÁŠ et al. 2011). Kvalita kořenového systému nových jedinců je ovlivněna od počátku možností přirozeného rozvoje s absencí deformací, ať už při jeho pěstování ve školce či během jeho výsadby v lese (KUPKA 2004).

54

Deformace kořenového systému jsou lesnickou veřejností nejčastěji dávány do souvislosti právě s užitím krytokořenného sadebního materiálu. Skutečností je, že při nevhodném pěstování KSM může dojít k nejzávažnějším deformacím kořenového systému a tím i k významnému ohrožení takto založených porostů. V 80. letech minulého století docházelo ve Skandinávii k tak velkým plošným vývratům porostů založených KSM, že se dokonce uvažovalo o zákazu použití tohoto sadebního materiálu při obnovách lesních porostů. Podstatnými změnami technologie pěstování, ale zejména zásadními změnami v konstrukci obalů, byla i u krytokořenného materiálu snížena možnost vzniku deformací vyvolaných vlastní technologií na minimum (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). V čem spočívají uplatněné změny: 

zvětšení obalu a přizpůsobení jeho tvaru přirozené architektonice kořenového systému pěstovaných rostlin (co do druhu i velikosti pěstovaných rostlin),



odstranění dna obalu a pěstování rostlin na vzduchovém polštáři, perforace bočních stěn obalu (je uplatněn „vzdušný střih kořenů“ - obalem prorůstající kořeny zasychají a je stimulován růst kořenů vyšších řádů v obalu),



přidání vlisů a žeber na vnitřní stěny obalů, usměrňujících růst kořenů v pozitivně geotropickém směru,



zkrácení doby pěstování rostlin v obalech,



aplikace chemických látek na bázi mědi na vnitřní stěny obalu, inhibujících po dobu pěstování rostlin růst kořenů, které se dostanou do bezprostředního kontaktu se stěnou obalu – „chemický střih kořenů“ (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Uplatněním

všech výše uvedených prvků jsou

vytvořeny pouze

předpoklady pro minimalizaci deformací kořenového systému. Není-li sadební materiál dobře pěstován, i nadále zůstává KSM „nejnebezpečnějším“ typem

55

sadebního materiálu z hlediska vzniku možných deformací kořenového systému (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Při pěstování sadebního materiálu v lesních školkách mohou být deformace vyvolány zejména: 

nevhodnými a nehomogenními fyzikálními a chemickými vlastnostmi půd ve školce včetně zásypky (povrchové a nepravidelně rozložené kořeny, deformace v oblasti kořenového krčku),



nesprávným školkováním (strboul, nepravidelně rozložené kořeny, absence kůlu),



špatnou přesadbou do obalu (strboul, absence kůlu),



nevhodným hnojením (velikost kořenového systému není adekvátní velikosti nadzemní části),



výsevem semen s nepřiměřeně dlouhým klíčkem (deformace v oblasti kořenového krčku),



nedodržením technologie při pěstování krytokořenného sadebního materiálu

(všechny

deformace;

cf.

MAUER,

PALÁTOVÁ

2004)

Nejnebezpečnější je tvorba strboulu způsobená otočením rostliny v otvoru v půdě a neumístěním kůlu (panohu) do pozitivně geotropického směru růstu. Je-li kůl stočen do horizontálního směru (nebo dokonce do negativně geotropického směru růstu), rostlina nevytvoří pozitivně geotropicky rostoucí kořeny a většina povrchových kořenů se tvoří pouze ve směru stočení kůlového kořene (MAUER, PALÁTOVÁ 2004).

3.10.3.

Testování

biologické

vhodnosti

obalů

pro

pěstování

krytokořenného sadebního materiálu (KSM) lesních dřevin a Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování KSM lesních dřevin Oznámením č. 80/10 Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), zveřejněném dne 8. srpna 2010 ve Věstníku ÚNMZ č. 8/2010 a zahrnujícím informaci o vydání Změny Z2 ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin, vstoupily 1. 9. 2010 v platnost některé nové doplňky, 56

týkající se specifikací a upřesněných požadavků na kvalitu semenáčků, sazenic, poloodrostků a odrostků hlavních druhů lesních dřevin určených k obnově lesa a pro zalesňování. Nově Změna Z2 ČSN 48 2115 zahrnuje kritéria standardní kvality odrostků lesních dřevin, osních řízků a výsadby schopných výpěstků topolů a stromových vrb. Ideovým záměrem testování bylo, aby v tuzemských školkách byl produkován a nabízen pouze takový KSM, jenž by odpovídal obchodovatelným standardům sadebního materiálu lesních dřevin podle kterou se provádí

ZÁKON Č.

VYHLÁŠKY Č.

29/2004 Sb.,

149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem

lesních dřevin (SLOUP 2004). Výsledkem testování je Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování krytokořenného sadebního materiálu lesních dřevin (Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti – Výzkumná stanice Opočno). Tento Katalog obalů slouží k tomu, aby měl vlastník či správce lesa při nákupu KSM ve školkách dostatek informací a aby se včas vyvaroval budoucích komplikací se vznikem deformací kořenů při použití tohoto materiálu na obnovu lesa (JURÁSEK 2006). Do roku 2004 byla v hospodářské situaci praxe taková, že konečný uživatel KSM mohl při svém rozhodování u nových typů obalů KSM, uváděných v posledních letech na náš trh, vycházet pouze z informací a doporučení, které mu poskytoval smluvní dodavatel sadebního materiálu nebo zahraniční či tuzemský producent školkařské technologie, resp. sadbovačů (NÁROVCOVÁ, NÁROVEC 2005). Vlastní technický vývoj a technologicky orientovaný aplikovaný resortní výzkum v oboru lesního školkařství (včetně úseku pěstování KSM lesních dřevin) byl v rámci VÚLHM v roce 1994 ukončen (JURÁSEK 1994; NERUDA, ŠVENDA 2000; ŠINDELÁŘ 1999). V tomto období však byla produkce KSM lesních dřevin, zejména poloodrostků a odrostků, na okraji zájmu školkařských provozů a odběratel měl velmi omezené možnosti výběru tohoto materiálu. V tomto období byly ve výsadbách často používány zcela nevhodné typy obalů, jak tomu bylo i v Lánské oboře.

3.10.4. Vitalita výsadeb poloodrostků a odrostků Vitalita stromů je jedním z nejdůležitějších ukazatelů stavu lesa (INNES 1993). Pojem vitalita dřevin definoval POLENO (1995) jako dědičně podmíněnou a

57

vnějšími podmínkami ovlivnitelnou životaschopnost dřevin, která se projevuje přizpůsobivostí k vnějšímu prostředí, vyšší odolností, větší plodností, větší délkou života, umožňuje dřevině bránit v aktivizaci škodlivých činitelů a odstraňovat následky poškození. Definováním vitality stromů se zabývala i řada zahraničních autorů (GEHRIG 2004, BRANG 1998, SHIGO 1990). DOBBERTIN (2005) a GEHRIG (2004) vitalitu definovali jako komplexní a abstraktní veličinu, která nemůže být měřena přímo. K odhadu vitality však mohou být využity různé metody, jako je přírůst (výškový a tloušťkový), morfologie koruny, analýzy obsahu živin v asimilačních orgánech a dřevě, elektrická vodivost kambia, velikost a tvar asimilačních orgánů, fluorescence nebo luminiscence chlorofylu a další (DOBBERTIN 2005). Posouzení vitality lesních dřevin je komplexní problematika, kterou je žádoucí posuzovat z více úhlů pohledu (SCHULZ, HÄRTLING 2003). Obecné termíny vitalita a prosperita vyjadřují zdravotní stav jedinců a nejsou vázány na specifickou veličinu a metodou sběru dat. K hodnocení prosperity výsadeb se nejčastěji využívá zejména klasického zjišťování dendrometrických parametrů (výška, respektive přírůst, tloušťka kmínku). Je předpoklad, že schopnost projevovat výškový přírůst je dobrým odrazem celkové životaschopnosti. Tato veličina ovšem přirozeně nemůže postihnout kvalitu měřeného jedince, neboť se na výsadbách může projevit vliv vnějších činitelů, například ohnutím kmínku, což může naměřené hodnoty výrazně zkreslovat (BALÁŠ et al. 2011). Z tohoto důvodu by použité metody měly být založeny na komplexním zjišťování celkové prosperity jedince prostřednictvím vizuálního hodnocení vitality (zdravotního stavu). Výškový přírůst je potom pouze jednou ze sledovaných charakteristik, ke které dále přistupují např. dynamika přírůstu, olistění, výskyt karenčních jevů, množství, tvar a velikosti listů, morfologie a poškození koruny atd. (BALÁŠ et al. 2011).

3.10.5. Velikost a průběh ročního výškového přírůstu Produktem výškového růstu a přírůstu je roční výhon (prýt). Strom každoročně zvětšuje svoji výšku o výhon, který vyrůstá buď z vrcholového (terminálního) pupenu (čímž se prodlužuje hlavní osa stromu), což je charakteristické pro

58

jehličnany a některé listnaté dřeviny (javor, jasan, topol a zpravidla i buk a dub), nebo z nejvýše postaveného bočního pupenu, jako je tomu u většiny listnatých dřevin (bříza, lípa, jilm, osika atd.). Během vegetačního období výhon zdřevnatí a dosáhne určité délky, která se s dalším růstem stromu nemění, takže se dá změřit. Délka letorostu, který vyroste z vrcholového pupenu, představuje roční výškový přírůst stromu (ŠEBÍK, POLÁK 1990). Při sledování růstu vrcholového výhonu – ročního výškového přírůstu – můžeme zjistit určitý růstový rytmus. Podobně jako křivka výškového přírůstu stromu, i křivka výškového růstu v průběhu roku začíná zpravidla strmým stoupáním, velmi rychle dosahuje nejvyšší hodnoty a dále už klesá. Velikost a délku období výškového růstu určují jednak vnitřní činitelé (každý druh má svůj vlastní vývoj), jednak činitelé vnější (půdní a klimatické podmínky, postavení stromu v porostu a vznik stromu). Vrcholový výhon roste zpravidla velmi rychle na jaře, po řadě dní s téměř neměřitelným prodlužováním pupenů následuje období, kdy vrcholový výhon přirůstá denně o 1 – 2 cm. Maximální zjištěný denní přírůstek u buku byl 6 cm. Období rychlého růstu je však velmi krátké a u většiny dřevin trvá přibližně 2 až 3 týdny; během tohoto období se vytvoří největší část výhonu. Následně se růst poměrně rychle zpomaluje. Některé dřeviny po vyvrcholení výškového růstu a po určitém období klidu začínají znovu růst a v tomtéž vegetačním období vytváří ještě tzv. letní (jánský) výhon. Pravidelně se tyto letní výhony vyskytují u dubu, který je vytváří po čtyřech až šesti týdnech odpočinku. V některých letech jsou dokonce delší než jarní. Tyto letní výhony jsou časté také u buku, na kterém se vytváří po třech až čtyřech týdnech po ukončení jarních výhonů. Letní výhonky bývají obvykle poškozovány podzimními mrazy, neboť nestihnou včas zdřevnatět (ŠEBÍK, POLÁK 1990). Výškovým růstem dřevin se zabýval BURGER (1926), když sledoval začátek a konec růstu různých dřevin na stanovištích švýcarských lesů. U buku stanovil období růstu ročních výhonů na počátek měsíce května a ukončení růstu na začátku června. Po zhruba dvaceti dnech klidu začíná období vývoje jánských prýtů, které trvá přibližně do poloviny července (cca 20 dní). U dubu stanovil začátek a konec růstu ročních výhonů na polovinu května a konec května (cca 20

59

dní). Začátek vývoje jánských prýtů nastává asi po čtyřiceti dnech klidu na začátku července a bývá ukončen začátkem srpna. V letech, ve kterých se z důvodu pozdních mrazů opozdilo pučení stromů, následuje jejich rychlejší růst, případně se prodlouží jejich růstové období. Je tedy patrné, že počasí běžného roku nerozhoduje o velikosti přírůstku stromu, ale může ovlivnit pouze jeho průběh. Vliv počasí běžného roku se může projevit pouze na tloušťce a délce jehlic (listí), celkovou délku ročního výhonu však určuje počasí z předchozího roku, především v červenci až září (ASSMANN 1961). V tomto období se totiž zakládají pupeny a shromažďují se zásobní látky potřebné pro růst velké části výhonů v následujícím roce (ŠEBÍK, POLÁK 1990).

60

4. Materiál a metodika 4.1. Materiál 4.1.1. Poloha a přírodní podmínky Lánské obory 4.1.1.1 Poloha Lánské obory a geomorfologické členění Lánská obora se nachází ve Středočeském kraji přibližně 35 km na západ od Prahy. Lokalizace Lánské obory v rámci ČR je znázorněna na Obr. 4. Je součástí LHC Lány a správu svěřeného majetku státu již od roku 1921 vykonává Lesní správa Lány, příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky. Největší část území spadá do katastrálního území Lány, dále je zastoupeno k.ú. Běleč, Lhota u Kamenných Žehrovic a Městečko u Křivoklátu. Klíčavský potok, který Oborou prochází, tvoří hranici mezi okresem Rakovník a Kladno. Lánská obora leží v CHKO Křivoklátsko a v Přírodní lesní oblasti 8 - Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8a – Křivoklátsko (OPRL 2010). Nejvyšším bodem Lánské obory je Pytlácký vrch s nadmořskou výškou 471 m, nejnižším místem je údolí pod hrází Klíčavské přehrady – 260 m n. m. (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). Podle Geomorfologického členění ČSR (DEMEK et al. 1987) je území zařazeno do následujících geomorfologických jednotek: Provincie – Česká vysočina, Subprovincie – Poberounská soustava, Oblast – Brdská oblast, Celek – Křivoklátská vrchovina, Podcelek – Lánská pahorkatina a Okrsek – Klíčavská pahorkatina.

61

Obr. 4: Lokalizace LHC Lány a Lánské obory na území České republiky (zdroj: ArcGIS Program Copyright 1995-2010 Esri).

4.1.1.2. Geologické poměry Horninový základ dnešního území Lánské obory tvoří mořské usazené horniny (břidlice, prachovce, droby a silicity) a podmořské vulkanity starohorního (proterozoického) stáří (MAŠEK ed. 1997; STÁRKOVÁ ed. 2012). Všechny tyto horniny vznikly v poslední fázi proterozoika zvané neoproterozoikum, zhruba před 650 až 540 miliony let, v mořské pánvi provázené bohatou sopečnou činností (CHLUPÁČ et al. 2002). Zdejší prachovce a droby proto obsahují hojnost úlomků hornin sopečného původu. Tyto starohorní usazené horniny nalezneme dnes na většině plochy obory. Podmořské vulkanity čedičového typu byly krátce po svém vzniku, zřejmě hlavně reakcemi s mořskou vodou, pozměněny na takzvané spility. Spility tvoří velké těleso zejména severovýchodně od Klíčavské přehrady, stojí na nich i lovecká chata Leontýna. Šedě až černě zbarvené křemité usazené horniny, silicity, v místní terminologii nazývané buližníky, tvoří menší čočky s mocností nejvýše desítky metrů. Vzhledem ke své odolnosti jsou ale v terénu poměrně nápadné a byly využity i jako hlavní stavební surovina hradu Jivno. Buližníky

62

jsou častější v jihovýchodní části obory. Jejich vznik souvisí také se starohorní sopečnou činností a s uvolňováním křemene, který se potom srážel na mořském dně, u některých jejich typů zřejmě i s činností biologickou. Celý tento mnoho kilometrů mocný komplex starohorních hornin, skládající se z usazených hornin a spilitů, byl poprvé zvrásněn kadomským vrásněním, časově při hranici neoproterozoika a kambria. Horniny neproterozoika byly v minulosti v prostoru obory těženy ve dvou větších lomech (droby v lomu u Myší díry a spility v lomu u Lánského potoka při Klíčavské přehradě; STÁRKOVÁ ed. 2012). V mladší části kambria, před zhruba 500 až 485 miliony let, probíhal v oblasti jihozápadně od dnešní Lánské obory intenzivní suchozemský vulkanismus andezitového, dacitového a ryolitového typu. V oblasti Lánské obory byly tyto horniny většinou odneseny pozdější erozí, v případě kyselého ryolitového vulkanismu se ale zachovaly ve starším starohorním podloží jejich přívodní dráhy, vlastně mohutné ryolitové žíly, vyplňující až stovky metrů široké trhliny. Největší z nich běží z jihu až k hájovně Fialková (STÁRKOVÁ ed. 2012). V prostoru Zadního Vápence jsou zachovány jako malý relikt na ploše zhruba 1 km2 i výlevné kambrické ryolity, které zde byly dříve těženy v lokalitě V hrozném. Z dalšího vývoje během ordoviku, siluru a devonu se nezachovaly žádné horniny. V mladší části devonu a starší části karbonu ale byla oblast znovu zvrásněna tzv. variským (též hercynským vrásněním, CHLUPÁČ et al. 2002). Horniny se však ani při předchozím kadomském ani při tomto variském vrásnění nedostaly do velkých hloubek, takže jsou jen nepatrně metamorfovány, což se v břidlicích projevuje přítomností sericitu, maximálně chloritu (takzvaná anchimetamorfóza; STÁRKOVÁ ed. 2012). V depresích nově vzniklého variského horstva se začaly ve sladkovodních pánvích ukládat v mladší polovině karbonu (od zhruba 320 milionů let před současností) pískovce a slepence, později v močálovitých lesích a bažinách i uhelné jílovce a polohy organické hmoty, které byly následně transformovány na sloje černého uhlí. Stupeň prouhelnění ukazuje, že tyto uhelné sloje musely být v určité fázi svého vývoje překryty mnohem větší mocností nadložních uloženin, než jsou dnes. Původní rozsah karbonských hornin byl tedy mocností i plošně mnohem větší. Do geologické současnosti se karbonské horniny i s uhelnými slojemi zachovaly jen v nejsevernější části Lánské obory, kde kryjí

63

podložní horniny proterozoika ve vrstvě obvykle jen desítky metrů mocné (STÁRKOVÁ ed. 2012). Četné menší uhelné těžby, takzvané malodoly, které v minulosti zdejší sloje dobývaly, byly obvykle jen desítky metrů hluboké. Důlní práce vedené z hlubších uhelných dolů nacházejících se severovýchodně od obory ovlivnily oběh podzemních vod, takže nejhořejší část Lánského potoka ztratila v suchých obdobích vodu. Nedaleko severního oplocení obory najdeme na karbonských uloženinách ještě malou mocnost hornin z křídového období, které zde uložilo mělké epikontinentální moře. I křídová mořská záplava, která sem pronikla před necelými 100 miliony lety, zasáhla původně také mnohem více k jihu do nitra dnešního ohraničení obory. Křídové horniny zde ale byly později opět odneseny, takže dnešní rozsah křídy v okolí Lán a Vašírova je jen erozním reliktem původně rozšířenějšího křídového pokryvu (STÁRKOVÁ ed. 2012). Po většinu následujícího paleogénu docházelo potom k zarovnávání povrchu, který byl již od křídového období téměř plochý. K dílčímu rozčlenění povrchu došlo při hranici paleogénu a neogénu před zhruba 23 miliony lety a potom v neogénu (LOŽEK, ŽÁK 2011). Se stejným obdobím jsou spojeny i poslední tektonické pohyby, které vedly například k výzdvihu Louštína severozápadně od obory. Vznikla síť mělkých širokých údolí, kterou je ovšem v rámci Lánské obory obtížné sledovat, protože drobné výskyty štěrků uložené neogenními řekami (třeba na ostrožně kóty Zakopánek) je obtížné odlišit od rozpadlých zbytků karbonských slepenců. K výraznému přelomu ve vývoji údolní sítě a morfologie krajiny došlo až ve čtvrtohorách, na hranici spodního a středního pleistocénu před necelými 800 tisíci lety. V důsledku klimatických změn, zejména intenzivnějších a delších dob ledových (glaciálů), se začaly potoky rychleji zařezávat (LOŽEK, ŽÁK 2011). Na závětrných svazích a hranách svahů se v nejsušších a nejchladnějších obdobích glaciálů vytvořily menší závěje větrem uložených spraší nebo prachovic. Glaciální klima také zvýraznilo fyzikální zvětrávání hornin a svahové pohyby zvětralin. V oblasti existovala v nejchladnějších fázích glaciálů i trvale zmrzlá zóna s mocností několika desítek metrů (ŽÁK et al. 2012, 2014). Na konci posledního glaciálu dosáhla dna údolní sítě své maximální hloubky, později místy docházelo již spíše k jejich zanášení sedimenty. V období současného klimatu, holocénu (v posledních 11 700 letech; LOŽEK, ŽÁK 2011), se

64

geomorfologie krajiny vyvíjí již jen v těsné blízkosti vodotečí jejich erozní a depoziční činností. Krajina postupně, pod vlivem živé přírody i narůstajícím vlivem člověka, směřovala ke svému dnešnímu stavu (LOŽEK 2001). 4.1.1.3. Pedologické poměry Nejrozšířenějším půdním typem je kambizem typická mezotrofní (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). Je to středně bohatá, písčitohlinitá a ž hlinitopísčitá půda s humózním Aol horizontem o mocnosti kolem 10 cm. Půdní profil je okrové nebo hnědé barvy se značnou příměsí štěrku. Kambizem typická oligotrofní je charakteristická nepatrným humózním Ao horizontem, mocnou štěrkovitou vrstvou přechodného Cd horizontu a celkovým světlým zbarvením půdního profilu (OPRL 2010). Na pleistocenních hlínách, event. jílovitých břidlicích se vytvořily kambizemě pseudoglejové. Na podloží třetihorních štěrkopísků je vázána kambizem arenická. Kambizem dystrická se vyskytuje pouze na nejchudších lokalitách na podloží algonkických břidlic a fylitů. Na prudkých svazích a hřbetech se vytvořily silně kamenité kambizemě rankerové, kterou jsou pro toto území typické a jsou druhým nejrozšířenějším půdním typem (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). Rankery jsou charakteristické pro suťové svahy, kamenná moře a rozpadající se skaliska. Kambizem eutrická je půda s nepatrnou vrstvou pokryvného humusu v důsledku jeho rychlého zvětrávání a mísení s minerální zeminou. Horizont Al je mocný, silně humózní, tmavě zbarvený a plynule přechází do horizontu Bv, který je rovněž značně humózní (OPRL 2010). Kambizem eutrická se nachází na podsvahových deluviích a na stinných svazích na podloží porfyrů, porfyritů a spilitů. Podzoly se vyskytují omezeně na podloží permokarbonských písčitých sedimentů. Pseudoglej se vytvořil vlivem střídavého zamokření a vysýchání půdního profilu na plošinách s hlubokou jílovitohlinitou až hlinitojílovitou půdou na pleistocenních hlínách s podkladem jílovitých břidlic. Drobné vodoteče doprovází fluvizem a na lokalitách se stagnující spodní vodou se vytvořil glej (OPRL 2010).

65

4.1.1.4. Klimatické, hydrologické a hydrografické poměry Průměrná roční teplota kolísá okolo 7,5 °C a ve vegetačním období se v průměru pohybuje okolo 14,5 °C. Nejchladnějším měsícem za období 1931 – 1970 podle QUITTA (1975) je leden (-2 – -3 °C) a nejteplejším červenec (17 – 18 °

C). Průměrné roční srážky jsou 486 mm a ve vegetačním období 300 mm. Délka

vegetační doby je 158 dnů a Langův dešťový faktor je 70, tj. humidní oblast. Oblast Lánské obory náleží z hlediska klimatické charakteristiky do mírně teplé oblasti třídy MT11 s dlouhým, suchým a teplým létem. Nejvíce srážek spadne ve vegetačním období. Zima je krátká a mírně teplá a sněhová pokrývka má velmi krátké trvání. (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019, PRŮŠA 2001). Charakteristiky klimatické oblasti jsou uvedeny v následující tabulce (Tab. 1). Tab. 1: Charakteristiky klimatické oblasti MT 11 podle QUITTA (1975). Charakteristika

MT 11

Počet letních dnů

40 – 50

Počet dnů s průměrnou teplotou 10 oC a více

140 – 160

Počet mrazových dnů

110 – 130

Počet ledových dnů

30 – 40

Průměrná teplota v lednu

-2 – -3 °C

Průměrná teplota v červenci

17 – 18 °C

Průměrná teplota v dubnu

7 – 8 °C

Průměrná teplota v říjnu

7 – 8 °C

Prům. počet dnů se srážkami 1 mm a více

90 – 100

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

50 – 60

Počet dnů zamračených

120 – 150

Počet dnů jasných

40 – 50

Na území podoblasti 8a – Křivoklátsko je po stránce hydrografické nejvýraznějším tokem řeka Berounka, která však sama vodní režim Lánské obory

66

nijak podstatně neovlivňuje. Ten je daleko více ovlivňová jejími přítoky (zejména Klíčavský a Lánský potok). Z otevřených vodních ploch je významná Klíčavská přehrada (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). 4.1.1.5 Lesnická typologie Lánské obory Lánská obora je diferencována na tři LVS (dle PLÍVY 1987). První vegetační stupeň je zastoupen lesním typem 1Z1 (zakrslá doubrava tolitová) na ploše 34,22 ha, což představuje 1,32 % celkové porostní plochy obory. LVS 2 zaujímá 589,59 ha (22,80 %) přičemž 293,19 ha je vylišeno jako soubor lesních typů 2B. Nejvyšší výměra porostní plochy v Lánské oboře však připadá na LVS 3 - 1964,46 ha, což činí 75,88 %. Z edafických kategorií ve 3 LVS je nejvíce zastoupena živná ekologická řada. Plošně významnými jsou soubory lesních typů 3B (737,11 ha), 3H (345,92 ha) a 3S (121,09 ha). Velký podíl porostní plochy zaujímá i oglejená ekologická řada, kterou reprezentují soubory lesních typů 3O (241,42 ha) a 3P (197,77 ha). 4.1.1.6. Předměty ochrany v Lánské oboře Lánská obora leží v CHKO Křivoklátsko vyhlášené 24. 11. 1978 výnosem MK ČR č. j. 21972/1978. Z hlediska potenciální vegetace převažují květnaté bučiny (Dentario enneaphylli – Fagetum). V soustavě chráněných území NATURA 2000 se Lánská obora Nařízením vlády č. 132/2005 Sb. zařadila mezi Evropsky významné lokality (Obr. 5) z důvodu zachovalých lesních společenstev a slouží k ochraně biotopu acidofilní vegetace efemér a sukulentů (kód biotopu T6.1B) a pěti lesních biotopů. Jedná se o květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), dubohabřiny (L3.1), suťové lesy (L4) a vlhké acidofilní doubravy (L7.2) (POVOLNÁ et al. 2014). Ze vzácných druhů se zde vyskytuje kovařík fialový (Limoniscus violaceus Müller), páchník hnědý (Osmoderma eremita Scop.), tesařík obrovský (Cerambix cerdo L.) a velevrub tupý (Unio crassus Philipsson). Obora dále patří do Ptačí oblasti Křivoklátsko a na jejím území se nachází přírodní rezervace Svatá Alžběta. Toto maloplošně chráněné území o výměře 8,07 ha bylo zřízeno vyhláškou MŠVU v roce 1949 a předmětem ochrany je zejména přirozená habrová bučina s lípou (NĚMEC, LOŽEK 1996; PALIVEC 1986).

67

Rezervace je trvale oplocena. Vodní nádrž Klíčava (71,4 ha) vybudovaná v letech 1948 - 1955 je zdrojem pitné vody pro město Kladno a oborní plot je hranicí II. ochranného pásma vodního zdroje.

Z pohledu historického je Lánská obora

významnou lokalitu dokládající přítomnost původního osídlení krajiny (např. zřícenina hradu Jivno, středověké hradiště Šance anebo pozůstatky mohyl střední doby bronzové V Sedle).

Obr. 5: Evropsky významná lokalita Lánská obora s částí Klíčavského luhu (zdroj: www.mapomat.cz).

68

4.1.2. Charakteristika porostů v zájmovém území 4.1.2.1. Druhová skladba porostů Výměra Lánské obory zařazené dle kategorizace mezi lesy zvláštního určení (32g - uznané obory a samostatné bažantnice) činí 3003 ha. Lesní porosty pokrývají 2 588,27 ha, tj. 86,19 % její výměry. Porostní skladba je příznivá. Převažují listnaté dřeviny (71,71 %) nad jehličnatými (28,29 %). Nejvíce zastoupenou dřevinou v oboře je dub. Porosty dubu letního (Quercus robur L.) a zimního (Quercus petraea Matt.) pokrývají 674,80 ha (26,07 %). Druhou nejzastoupenější dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica L.). Jeho plošná výměra je 567,99 ha (21,95 %). Z dalších dřevin můžeme jmenovat borovici lesní (Pinus sylvestris L.) – 369,82 ha (14,29 %), habr obecný (Carpinus betulus L.) – 286,86 ha (11,08 %), smrk ztepilý (Picea abies L., Karst.) – 248,09 ha (9,59 %), modřín opadavý (Larix decidua Mill.) – 110,15 ha (4,26 %). Minoritně je zastoupena lípa malolistá (Tilia cordata Mill.) – 3,02 %, javor klen (Acer pseudoplatanus L.) – 2,57 %, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.) – 2,38 %, bříza bělokorá (Betula pendula Roth) – 1,50 % a olše lepkavá (Alnus glutinosa L., Gaertn.) – 0,96 % (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). Přehled všech dřevin vyskytujících se v Lánské oboře je uveden na Obr. 6.

ZASTOUPENÍ DŘEVIN V LÁNSKÉ OBOŘE BR 1,50 %

OL 0,96 %

DŘEVINA

LP 3,02 % TP 0,04 % ost. list. 1,97 %

AK 0,01 % JLM 0,16 % SM 9,59 %

JS 2,38 % JV 2,57 % HB 11,08 %

BO 14,29 % MD 4,26 % DG 0,12 % JDO 0,03 %

BK 21,95 % DB 26,07 %

SM JD BO MD DG JDO SM ex. DB BK HB JV JS JLM AK BR OL LP TP VR ost. list.

Obr. 6: Zastoupení dřevin v Lánské oboře (vyjádřeno v % dle plošného zastoupení).

69

4.1.2.2. Věková struktura porostů v Lánské oboře Plošně nejvýznamnějším věkovým stupněm v Lánské oboře je stupeň 17. Porosty v tomto věkovém stupni pokrývají 844,14 ha, což je 32,61 % porostní plochy obory. Přestože je zastoupení buku v oboře 21,95 %, v porostech starších 140 let jeho zastoupení tvoří již 34,35 % plochy, a je dokonce vyšší než zastoupení dubu (28,38 %). Ostatní věkové stupně dosahují průměrně 2 – 6 % plošné výměry. Výjimku tvoří věkový stupeň 1 (7,69 %) a 5 (7,25 %). Vyšší plošná významnost věkového stupně 1 je dána masivní výsadbou poloodrostků a odrostků na holinách vzniklých v minulém decenniu. Na opačném pólu plošného zastoupení jsou věkové stupně 9 (1,81 %) a 10 (1,62 %). Mimo bukové porosty v 17. věkovém stupni nalézáme největší plošné zastoupení buku ve stupni 1 (72,63 ha), 12 (25,82 ha), 13 (21,31 ha), 14 (13,78 ha), 15 (54,96 ha) a 16 (25,30 ha). Průměrný věk buku v Lánské oboře je 135 let. Nejvíce dubových porostů se kromě 17. (227,58 ha) věkového stupně vyskytuje ve stupni 1 (92,13 ha), 2 (45,88 ha), 3 (52,41 ha) a 4 (45,29 ha). Průměrný věk dubu je 106 let. Plošně velmi významnou dřevinou je habr. Jeho porosty v 17. věkovém stupni pokrývají 156,15 ha (u porostů starších 120 let činí jeho plošné zastoupení 17,72 %). Jedná se zejména o porosty s jižní a jihovýchodní expozicí na březích Klíčavské přehrady, které jsou v kategorii lesů ochranných. Jeho průměrný věk je 148 let (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). Z jehličnatých dřevin je plošně nejvýznamnější dřevinou borovice. Její plošná výměra v 17. věkovém stupni je 87,01 ha. Tyto porosty jsou charakteristické nižším zakmeněním a mají spíše parkový charakter. Plošně významné porosty borovice se nachází i ve věkových stupních 3 (54,98 ha), 4 (67,61 ha) a 5 (55,89 ha). V tomto období docházelo k rozsáhlým výsadbám borových kultur i v centrální části obory. Průměrný věk borovice v oboře je 80 let. U smrku je plošně nejvýznamnější věkový stupeň 8 (42,08 ha). Jedná se zejména o porosty v jižní části Lánské obory, které byly k oboře připloceny až po vzniku Klíčavské přehrady jako ochranné pásmo vodního zdroje. V této části se také nachází nejvíce porostů s jasanem (věkový stupeň 8 – 23,64 ha). Na Obr. 7 je prezentováno zastoupení věkových stupňů. Podrobná tabulka podle jednotlivých dřevin a věkových stupňů je součástí příloh těchto tezí (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). 70

ZASTOUPENÍ VĚKOVÝCH STUPŇŮ V LÁNSKÉ OBOŘE 35,00 30,00 25,00

%

20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14 15 16 17

VĚKOVÝ STUPEŇ

Obr. 7: Zastoupení věkových stupňů v Lánské oboře (vyjádřeno v % dle jejich plošného zastoupení).

4.1.2.3. Zásoba porostů v Lánské oboře Celková zásoba porostů Lánské obory stanovená LHP na rok 2010 – 2019 činí 573 055 m3. Jak bylo uvedeno, převaha buku je patrná zejména ve starších věkových stupních. Jestliže je procentuálně vyjádřená celková plocha buku v porostech starších 140 let 34,35 %, pak podíl zásoby v těchto věkových stupních je ještě výrazně vyšší - 42,84 %. U dubu je situace opačná, neboť jeho celková procentuálně vyjádřená plocha v porostech starších 140 let činí 28,38 % a zásoba v těchto věkových stupních odpovídá 24,48 % celkové zásoby. Tento stav demonstruje převahu buku ve starších věkových stupních nejen z pohledu plochy porostů, ale ještě výrazněji převahou porostní zásoby (LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). Podíl zásoby významných dřevin v porostech starších 140 let je uveden v následující Tab. 2.

71

Tab. 2: Zásoba porostů starších 140 let dle jednotlivých dřevin. Dřevina

Zásoba (v m3)

Vyjádřeno v %

BK

129 968 m3

42,84 %

DB

74 294 m3

24,48 %

HB

28 608 m3

9,43 %

BO

25 128 m3

8,28 %

3

LP

14 872 m

4,89 %

SM

5 550 m3

1,83 %

JS

3 311 m3

1,10 %

Ostatní dřeviny

21 646 m3

7,15 %

Celkem

303 377 m3

100,00 %

4.1.2.4. Historický vývoj porostů v zájmovém území První historická zmínka o lesích na Křivoklátu pochází z roku 1386. Jedná se o povolení udělené Jírovi z Roztok králem Václavem IV. Jírovi bylo umožněno „bráti dříví k palivu, stavbě i opravám hradu Krakovce“. V tomto textu se výslovně hovoří o „lesích bukovských“ (STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE, fond DZV 2, L 18). O přesnější skladbě porostů v této oblasti referuje r. 1529 křivoklátský hejtman Albrecht z Vřesovic české komoře takto: „A račte věděti, že jest toho pilná potřeba, aby se také meze vokolo království vohledaly, neb na místech jakž správa nám od dávných let při některých vesnicích praví, že by porostliny jich býti měly a sou lesové bukový, jedlový i chvojový…“ V další části tohoto textu se píše i o lesích v okolí Lán: „A také zvláště potřebí jest u Lánův, kteréž pan Hromada drží a ty meze vyjeti a on za to žádá, nebo on tu již mýtiti dal, toho jest potřebí brzo opatřiti i jinde.“ (STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE, fond Stará manipulace: P 90/33). O této dřevinné skladbě můžeme směle tvrdit, že se jedná o původní porosty, neboť Křivoklátsku, jako kraji nehostinnému a polnohospodářsky nepříliš využitelnému, se kolonizační vlny vyhýbaly. Jednalo se o kraj řídce osídlený a málo ovlivněný činností člověka. Skladbu porostů na Křivoklátsku v minulých staletích můžeme určit pouze obtížně, jistým vodítkem však mohou být dochované prodejní protokoly z počátku 18. století. Ve výkazu z roku 1710 je

72

uvedeno, že z Lánského revíru bylo prodáno 149 jedlí, 555 borovic, 921 bříz a 48 dubů. Ve výkazech však není uvedeno všechno prodané dříví, neboť část množství je uvedena pouze číslem sortimentu (krokve, trámy apod.), anebo počtem prodaných povozů bez uvedení dřeviny (SVOBODA 1943). Obdobné údaje jsou uvedeny i ve výkazech z následujícího roku (88 jedlí, 435 borovic, 240 bříz, 3 duby a 6 buků). Hojný výskyt břízy ve výkazech o prodeji dříví v lánském revíru by mohl napovídat, že stav porostů nebyl v tomto období příliš uspokojivý. Dokladem může být i berní přiznání z r. 1749, kde je na křivoklátském panství evidováno 35 133 strychů holin a pastvin, což činí 45 % celkové jeho plochy. Přirozené mlaziny a křoviny se vyskytují na 44 % plochy a pouze 11 % plošné výměry zaujímají starší porosty listnaté (1,4 %), jehličnaté (3,8 %) a smíšené (5,8 %) (SOA PRAHA, fond VS Křivoklát, N.A. 2291). Tyto výkazy však mohly být záměrně zkresleny, za účelem dosažení co nejmenšího zdanění (NOVÁK, HOŠEK 1969). Na výkazech mýtních a přestárlých porostů z roku 1794 však můžeme nalézt poměrně velké množství porostů evidovaných v této kategorii v lokalitách stávající Lánské obory. V části bělečské převažují zejména porosty buku (100 – 150 let) a v centrální části obory (Vlčina, Zakopaný, Dlouhý hřeben, Červená myť) se jedná o porosty s dubem, bukem, břízou, borovicí a jedlí v širokém rozpětí věku 100 – 300 let. Na základě těchto údajů můžeme uvažovat, že tyto porosty, zasahující svým vznikem do 16. stol., jsou bezesporu přirozeného původu, poněvadž v té době byla umělá obnova porostů věcí zcela neznámou. Tomu nasvědčují i rozsáhlé staré porosty (80 – 90 let), v nichž se prováděla těžba pouze omezeně, a to zejména toulavou sečí. V lánském revíru podle výkazů z tohoto období převažovaly jehličnaté dřeviny, což potvrzuje trend celého Křivoklátska (r. 1794: 65 % jehličnatých dřevin a 35 % listnatých). Poměrně vysoká zásoba březových mýtních porostů v revírech Lány a Ploskov není právě dobrým svědectvím o stavu těchto revírů (NOVÁK, HOŠEK 1969). Vzájemný poměr listnatých a jehličnatých dřevin na území dnešní Lesní správy Lány dokládají také taxační elaboráty prvního lesního zařízení od Jana Bohutínského z let 1812 – 1818. Právě jeho taxace lépe osvětlila zastoupení buku a dubu, což bylo v předchozích taxacích opomíjeno. Tento fakt měl jistě souvislost s rozvojem železářského průmyslu. Bohutínský evidoval nejvíce

73

přestárlých porostů právě v revíru lánském a porostní skladba byla následující: dub 1 %, buk 28 %, bříza 15 %, borovice 30 % a na jedli, smrk a modřín připadalo 26 % zásoby. Jehličnaté dřeviny (56 %) tedy převažovaly nad listnatými (NOVÁK, HOŠEK 1969). V Kalivodově taxaci z let 1835 – 1835 je v lánském revíru patrný silný úbytek těchto přestárlých porostů (34 % přestárlých porostů a 20 % holin a ředin). V tomto období začaly vznikat stávající porosty Lánské obory. Dle Truxovy taxace z let 1862 – 1866 se v lánském revíru nacházelo již pouze 16 % přestárlých porostů, což je důkazem toho, že jejich urychlená těžba nadále pokračovala (NOVÁK, HOŠEK 1969). Umělá obnova a rozvoj místního průmyslu s sebou nesly mimo jiné i ubývání holin a ředin, což je jeden z kladů hospodářské úpravy lesů a následné jejich obnovy (SKOPEČEK 2008). Poměrně zásadní změny ve výměře a druhové skladbě porostů v oboře byly provedeny po odkoupení majetku Československým státem v roce 1921 od Fürstenberků. Státní statek Lány měl být finančně soběstačnou složkou Kanceláře prezidenta republiky, a proto bylo přikročeno k rozčlenění celku na část: A – hospodářskou (výnosovou) a B – účelovou (sloužící k chovu zvěře). Toto rozdělení si částečně vynutila i mnišková kalamita z let 1919 a 1920, která zanechala holožíry o ploše cca 170 ha, jejichž zalesnění bylo možné jen bez přítomnosti vysoké zvěře (ZATLOUKAL 1938). Tato kalamita nepostihla pouze nově vzniklý Velkostatek Lány, ale celé Křivoklátsko, kde gradace žíru mnišky proběhla až na jaře roku 1922 a celková evidovaná plocha kalamitních holin činila 1 438 ha (LESPROJEKT 2004). Kalamitou byly postiženy zejména porosty jedle, které byly již v minulosti často poškozovány obalečem jedlovým, a porosty smrku. U dubu, buku a habru neměla kalamita tak fatální následky, žír se projevil zejména ve ztrátě na přírůstu (NOVÁK, HOŠEK 1969). Mnišková kalamita se projevila především tím, že z mýtních porostů téměř vymizel smrk. Dále zbylo po mniškové kalamitě velké množství proředěných porostů a holin, které rychle zabuřeněly. Aby se ušetřilo na nákladech na zalesňování, měly být v některých lokalitách holiny přeměněny na pastviny. Tento návrh však byl lesními dohlédacími úřady zamítnut. K zalesňování se z finančních důvodů přistoupilo i o několik let později a opět byly zakládány rozsáhlé nesmíšené porosty smrku a borovice (LESPROJEKT 2004).

74

Rozdělení hospodářských tříd bylo realizováno podle hospodářských požadavků a odpovídalo tomu i zastoupení dřevin. Poměr dřevin ve výnosové hospodářské třídě A dle LHP z let 1920 – 1929 byl následující: 82,57 % jehličnaté a 17,43 % listnaté. V hospodářské třídě B (obora) naopak převažovaly listnaté dřeviny (55,47 %). Jednalo se zejména o smíšené porosty dubu a buku. Vtroušeně se vyskytovaly javory, jilmy, lípy a habry. Na horších bonitách tvořil habr čisté porosty. Z jehličnatých dřevin v hospodářské třídě B (44,53 %) se jednalo převážně o čisté porosty smrku a borovice, vtroušeně se vyskytoval i modřín. Zastoupení buku v oboře bylo 45,45 % a dubu 13,98 % (ZATLOUKAL 1938). Hospodářskou třídu B tvořilo 1 897 ha porostní půdy, 6 ha bezlesí a 242 ha ostatních ploch. Celková výměra obory činila 2 145 ha. Na Obr. 8 je prezentováno plošné zastoupení věkových tříd v oboře v tomto období. Porosty starší 120 let v přehledu nebyly evidovány a jsou pravděpodobně zahrnuty ve věkové třídě 101 – 120 let (LESPROJEKT 2004).

ZASTOUPENÍ VĚKOVÝCH TŘÍD V LÁNSKÉ OBOŘE DLE LHP 1930 - 1939 700 600 500

ha

400 300 200 100 0 Holiny a řediny

1-20

21-40

41-60

61-80

81-100

101-120

VĚKOVÁ TŘÍDA

Obr. 8: Zastoupení věkových tříd v Lánské oboře dle LHP 1930 – 1939 (vyjádřeno v hektarech dle jejich plošného zastoupení).

75

4.1.3. Druhy chované zvěře v Lánské oboře a její stavy V Lánské oboře je v současnosti chováno 6 druhů zvěře. Jedná se o 3 druhy zvěře jelení – jelena evropského (Cervus elaphus L.), jelena siku japonského (Cervus nippon nippon Temm.) a jelena siku dybowského (Cervus nippon hortulorum). V oboře je dále chována zvěř daňčí (Dama dama L.), mufloní (Ovis musimon Pallas) a černá (Sus scrofa L.). Původní valdštejnská obora, která vznikla v roce 1713, byla určena k chovu jelena evropského a prasete divokého. V roce 1736 byla do obory vypuštěna daňčí zvěř. V roce 1817 byla původní obora Honebním pořádkem Jáchyma Egona z Fürstenberka rozdělena na dvě části. Nově vzniklá Lánská obora byla určena k chovu jelena evropského, Řevničovská obora pouze k chovu zvěře černé (AMBROŽ 2014). Nově vzniklá Lánská obora měla výměru přes 3 000 ha a bylo zde chováno 500 – 600 ks jelení zvěře s plánovaným ročním odstřelem 30 – 40 jelenů a 30 – 40 starých laní (MAXERA 1935). První pár muflonů byl do obory vypuštěn v roce 1985, zvěř jelena siky japonského v roce 1922 a siky Dybowského v roce 1960. Chov černé zvěře byl v období 1. republiky zrušen a její stavy se začaly zvyšovat až v období po druhé světové válce. Aktuálně se jedinci prasete divokého soustřeďují do koncentrační obůrky pro černou zvěř (88,5 ha), kde jejich počty dosahují v letním a podzimním období přibližně 150 ks (AMBROŽ 2014). V jarním sčítání zvěře v roce 2012 bylo evidováno 331 ks jelena evropského, 320 ks jelena siky japonského, 60 ks jelena siky Dybowského, 353 ks daňka skvrnitého, 349 ks muflonů a 112 ks prasete divokého (AMBROŽ 2012). Celkový součet sčítané zvěře činí 1 525 ks (tj. 50,78 ks/100 ha). Toto sčítání zvěře probíhalo v měsíci únoru, a nezahrnuje tedy jarní přírůstek. Ve výpočtu je využito celkové výměry obory, je však nutné si uvědomit, že se zde nachází celá řada ploch pro zvěř nepřístupných (plochy trvale nebo dočasně oplocené – např. stav oplocených lesních porostů k 31. 12. 2011 činil 187,03 ha s délkou oplocení 77 498 bm) nebo zvěří nevyužitelných (vodní plochy, komunikace apod.). Po kalkulaci kmenových stavů všech chovaných druhů zvěře zjistíme, že v podmínkách Lánské obory je 43 ks spárkaté zvěře na 100 ha výměry. HROMAS

76

(1997) doporučuje tyto optimální stavy zvěře v oborních chovech: jelení zvěř – 12 ks/100 ha, daňčí zvěř – 35 ks/100 ha, mufloní zvěř 45 ks/100 ha, kombinace daňčí a mufloní zvěře – 30 ks/100 ha a 35 ks/100 ha zvěř černá. Početnost zvěře v souvislosti s možností využití přirozené obnovy vyjádřil VERA (2000). Ten ve své práci uvedl, že pro záruku zdárného odrůstání přirozené obnovy jsou přípustné stavy 0,5 – 3 ks jelení zvěře na 100 ha a 4 – 5 ks srnčí zvěře na 100 ha. Dosažení takto nízkého stavu zvěře v oboře je samozřejmě prakticky nemožné, a logicky tedy musí být všechny lokality s pokusy o přirozenou obnovu a zajištění mladých lesních kultur oploceny (HROMAS 1997).

4.2. Funkční diferenciace obory a určení přístupů k obnově obory Aby obnova přestárlých porostů mohla probíhat v souladu s požadavky na funkční plnění jednotlivých částí obory, bylo nutné provést diferenciaci těchto částí a určit jednotlivé přístupy k jejich obnově. Při řešení problematiky není možné přistupovat k obnově obory pouze v měřítku jednotlivých porostů, dílců anebo oddělení. Je nutné najít vhodná koncepční řešení pro celou oboru, která budou na jedné straně funkční a budou respektovat požadavky nutné pro samotnou podstatu obory, ale zároveň v nich budou zohledněny zájmy všech dotčených oborů. Přestože se jedná o oboru, která je specifikována jako účelové zařízení určené k chovu zvěře, nelze ji vnímat pouze takto utilitárním způsobem. Přístupy k hospodaření v oboře nemohou být vnímány jako lesnická či myslivecká disciplína, ale musí být postaveny na mezioborové spolupráci s odborným přesahem. Jenom tak může být výsledné koncepční řešení funkční a stát se vhodným nástrojem hospodáře. Aby mohl být specifikován přístup k obnově jednotlivých částí obory, byla obora rozdělena na 3 základní části. V těchto částech jsou kladeny odlišné požadavky na plnění funkcí, čemuž musí odpovídat i způsob jejich obnovy. Diferenciace probíhala na základě rozdílných kriteriálních požadavků na porosty v těchto lokalitách: I.

Reprezentativní část

II.

Základní část

III.

Ochranné lesy

77

I. Reprezentativní část Reprezentativní část (Obr. 9) zahrnuje především centrální část obory. Jedná se zejména o exkurzní trasu určenou pro návštěvy prezidenta a jeho hostů. V této části mají porosty snížené zakmenění a charakter parku. Charakteristická je také přítomnost pastevních ploch s vysokou koncentrací chované zvěře. V této části je kladen velký důraz na estetiku lesa. Nachází se zde také zařízení důležitá pro provoz myslivosti (zvěřní políčka, krmná centra anebo lovecká zařízení) a rybářství. Zásadní jsou i lokality určené k rekreaci (vyhlídky a chaty). Tato část obory je vylišena na základě jednotlivých oddělení a porostů. Při obnově reprezentativní části je nezbytně nutné provést krajinářský průzkum a zpracovat projekt, který bude zahrnovat jak funkční požadavky, tak zároveň podpoří estetiku lesa zvýrazněním významných krajinných prvků a navržením nových pro budoucí generace. Projekt by měl být dlouhodobým nástrojem pro rozvoj této části, stejně tak jako koncepční řešení ve dvou částech následujících.

Obr. 9: Oborně pastevní les v centrální části obory (zdroj: archiv autora).

78

II. Základní část Základní část (Obr. 10) zahrunuje ostatní části obory mimo lesy ochranné arondované do jednotlivých celků. Je vylišena na základě oddělení a porostů. Diferenciace přestárlých porostů je provedena na základě Schématu 1. Aby bylo možné tyto porosty vylišit, bylo nutné určit definiční kritéria a naléhavost jejich obnovy.

Obr. 10: Bukové porosty v tzv. Základní části (zdroj: archiv autora).

Kritérium věku Věk je důležitým faktorem při obnově lesa. Z věkové struktury porostů v Lánské oboře vyplývá, že největší plošný podíl zaujímá věkový stupeň 17. Aby však mohlo být koncepčně pracováno i s ostatními porosty, byly do výběru zahrnuty všechny porosty starší 140 let. Obnova přestárlých porostů s tak vysokou plošnou významností je dlouhodobou záležitostí a nelze ji provést během jednoho decénnia.

79

Kritérium zastoupení V kritériu zastoupení je rozhodující přítomnost buku. Z rozboru problematiky vyplývá, že právě porosty s převahou buku jsou v Lánské oboře výhledově rizikové, neboť právě u nich dochází k postupné desintegraci. V kritériu zastoupení byly diferencovány porosty s plošným výskytem buku vyšším jak 50 %. Stav porostů s dubem je výrazně lepší a obnova těchto porostů bude specifikována standardně pomocí LHP. Kritérium zakmenění Kritérium zakmenění je základním definičním kritériem určujícím naléhavost obnovy porostů. Při rozpadu porostů dochází postupně ke snižování zakmenění až pod zákonem povolenou hranici. To vše se děje při absenci přirozené obnovy a nástup travní vegetace činí obnovu obtížnější a finančně náročnější. Proto bylo nutné vylišit právě taková místa, kde je nutné s obnovou započít co nejdříve. Nejvyšším stupněm naléhavosti obnovy (1) byly označeny porosty se zakmeněním ≤ 7, naléhavost 2 odpovídá zakmenění 8 a naléhavost 3 je stanovena u porostů se zakmeněním ≥ 9. Pro vylišení byly použity následující barvy: červená barva (naléhavost 1), žlutá barva (naléhavost 2), zelená barva (naléhavost 3). Kromě porostů odpovídajících definičním kritériím bylo nutné vylišit i porosty, které tímto způsobem nemohou být definovány, ale jejich obnovu je nutné provést co nejdříve. Jedná se zejména o porosty ve špatném zdravotním stavu, ohrožené větrem nebo s výskytem silného zabuřenění. Po provedení kvantifikace ploch podle naléhavosti byly tyto porosty promítnuty do mapy. Konkretizováním jejich polohy bylo možné lokalizovat části obory, kde je vysoká koncentrace porostů rozdělená dle stupně naléhavosti obnovy. V těchto částech budou navrženy jednotlivé obnovní bloky slučující tyto porosty. Obnovním blokem se ve smyslu této práce rozumí souhrn porostů blízko sebe ležících s definovanou naléhavostí obnovy, s přibližně stejnými přírodními

80

podmínkami a s jednoznačně stanoveným cílem obnovy. Tyto bloky budou trvale oploceny a zvěř z nich bude vyloučena. Jednotlivé bloky budou podrobně rozpracovány zejména z důvodu postupu obnovy, volby dřevin, obmýtí, přípravy půdy, možnosti využití přirozené obnovy, dopravní přístupnosti (nejen uvnitř bloku, ale i okolo oplocení pro jeho efektivní kontrolu), úpravy vodního režimu, mysliveckých opatření (např. přítomnost okusových porostů, políček atd.) a nezbytné je i zapracovat návrhy jednotlivých zájmových skupin (např. doporučená opatření pro EVL Lánská obora, lokalizace archeologických nalezišť apod.). Bloky musí respektovat terénní podmínky a zároveň umožňovat migraci zvěře v jejich bezprostředním okolí do jednotlivých částí obory. Velikost nelze přesně definovat, ale bude se pohybovat mezi 100 – 200 ha. Pro jednotlivé obnovní bloky budou vypracovány projekty, které budou vodítkem při jejich obnově. III. Ochranné lesy Ochranné lesy (Obr. 11) jsou definovány LHP a hospodaření v nich je již specifikováno. Současný plán však koncepčně neřeší porosty v oblasti Klíčavské přehrady postižené introskeletovou erozí. Jedná se o proředěné porosty habru, dubu a borovice s jižní nebo jihovýchodní expozicí. Půdní povrch není chráněn žádnou vegetací a patrná je i přítomnost zvěře podporující negativní stav eliminací možného náletu a svou pohybovou aktivitou v těchto lokalitách způsobuje další půdní sesuvy. Nejdůležitějším činitelem při postupující erozi jsou však přívalové srážky zejména v letním období, kdy zde dochází k masivnímu odplavování půdních částic do Klíčavské přehrady. Tento jev je nežádoucí nejen z pohledu lesního hospodáře, neboť postupným transportem půdy dochází k její degradaci ovlivňující stav porostů (dochází k prosychání stávajících porostů a narušování jejich stability), ale také z pohledu vodohospodářského. Klíčavská přehrada slouží jako zdroj pitné vody. Z tohoto důvodu byly projekční kanceláří vytvořeny návrhy možných technických řešení pro zabezpečení těchto svahů těsně nad vodní nádrží. Pro porosty bude vypracován souhrn biotechnických opatření v rámci samostatně zpracované projektové dokumentace. Z těchto ploch bude zvěř vyloučena.

81

Obr. 11: Ochranné porosty v Lánské oboře nad Klíčavskou přehradou (zdroj: archiv autora).

82

Schéma 1:

83

4.3. Metodika dílčích výzkumných úkolů a sběr dat 4.3.1. Inventarizace poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému 4.3.1.1. Inventarizace odrostků V druhém pololetí roku 2011 byla v Lánské oboře fyzicky provedena inventarizace poloodrostků a odrostků ve všech porostech. Na jednotlivých plochách byl evidován počet jedinců dle jednotlivých dřevin, úhyn, poškození a stav oplocení. Jedná se celkem o 28 994 ks poloodrostků a odrostků (POO) různých dřevin na 840 plochách zalesněných na základě schváleného harmonogramu orgánem SSL a ČIŽP. Zalesňování probíhalo v letech 2001 – 2011. Všem plochám bylo přiděleno evidenční číslo, které bylo zaneseno v databázi se všemi sledovanými parametry (počet jedinců dle dřevin, zdravotní stav, stav oplocení a naléhavost jeho výměny, vylepšení novým jedincem včetně návrhu dřeviny nebo případná likvidace) a mapového zákresu. Inventarizace se prováděla za účelem zjištění stavu POO kultur a vytvoření přehledu využitelného pro další lesnické plánování. Naléhavost výměny oplocení byla stanovena na základě předpokládané životnosti oplocení následujícím způsobem: Tab. 3: Stanovení naléhavosti výměny individuálních ochran POO.

Kódové označení 11+ 2 3

Životnost oplocení 1 rok 2 roky 3 – 5 let 5 a více

U zjištěných ztrát z výsadeb byla navržena likvidace včetně oplocení (zejména POO vysázené v okrajových částech holin pod koruny stromů okolních dospělých porostů) nebo vylepšení s návrhem vhodné dřeviny. Při zpracovávání výsledků byla provedena kalkulace počtu jednotlivých dílů individuálních ochran určených k výměně v následujících letech a potřeba silného zalesňovacího materiálu na doplnění výsadeb. Výsledky byly vyjádřeny i finančně z důvodu

84

předpokládaného zatížení Lesní správy Lány nákladovými položkami v dalším období. 4.3.1.2. Vitalita výsadeb poloodrostků a odrostků a jejich výškový přírůst Hodnocení zdravotního stavu bylo provedeno pomocí stupnice speciálně vyvinuté pro hodnocení vitality výsadeb dle BALÁŠE et al. 2011 (Tab. 4). Tab. 4: Stupnice pro hodnocení vitality poloodrostků a odrostků v prvních letech po výsadbě (BALÁŠ et al. 2011). Stupeň Stav A

Výborný stav – výrazný a stabilní výškový přírůst, plné olistění, bez poškození. Dobrý stav – obnovený výškový přírůst, který nemusí být vysoký, ale

B

jedinec je vitální, plně olistěn. Dobrá perspektiva příznivého vývoje do budoucna. Poněkud zhoršený stav – bez významnějšího přírůstu, případně přírůst

C

tvoří jen tenké výmladky (vlky), poněkud snížená vitalita, ale velká většina koruny je živá. Uspokojivá perspektiva přežití, ale přírůst bude zřejmě po několik let zpomalen. Výrazně zhoršený stav – výrazné projevy defoliace, celkové chřadnutí,

D

živá je často jen spodní část stromu. Pravděpodobně uschne nebo bude delší dobu živořit.

E

Suchý.

Pro zjišťování vitality byly vybrány výsadby POO založené v roce 2011. Zjišťování vitality a výškového přírůstu probíhalo v následujících letech 2012, 2013 a 2014. Hodnocení vitality probíhalo ve druhé polovině vegetačního období (přelom měsíce srpna a září), tedy v době, kdy je již v podstatě ukončen výškový přírůst, ale ještě nedochází k podzimnímu zbarvování asimilačního aparátu, které by mohlo být mylně zaměněno za příznaky zhoršeného zdravotního stavu, například karenčních jevů nebo defoliací (BALÁŠ et al. 2011). Jistá míra subjektivity v různých vegetačních obdobích byla eliminována faktem, že hodnocení prováděla po celou dobu jedna osoba. Měření přírůstů jednotlivých jedinců probíhalo na konci vegetačního období (2011, 2012, 2013, 2014) po

85

ukončení výškového přírůstu. Výška jedinců byla měřena jako vzdálenost nejvyššího pupenu kolmá k povrchu země s přesností na 1 cm. K měření bylo použito geodetické latě. V případě, že byl jedinec poškozen, byla do terénního zápisníku vložena poznámka. Jedinci byli označeni plastovým štítkem s číslem z důvodu jejich identifikace. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny. Použité metody jsou uvedeny v kapitole 4.4. Analýza dat. K zalesnění bylo použito následujícího sadebního materiálu: Tab. 5: Charakteristika sadebního materiálu dubu letního použitého k výsadbám POO v roce 2011. Dřevina Dub letní (Quercus robur L.) Evidenční číslo uznané jednotky

CZ-2-2B-DB-3242-17-1-H

Číslo potvrzení o původu

5205/23/2007

Oblast provenience

17 Polabí

Původ

N

Věk a způsob pěstování

fk0,5-k1+k1,5

Parametry – výška (od – do) v cm

81 – 120

Parametry – tloušťka kořenového krčku v mm

11

Druh obalu

QP 6 T/20 (BOWMONT 1600)

Tab. 6: Charakteristika sadebního materiálu buku lesního použitého k výsadbám POO v roce 2011. Dřevina Buk lesní (Fagus sylvatica L.) Evidenční číslo uznané jednotky

CZ-1-2C-BK-230-1-3-K

Číslo potvrzení o původu

4102/21/2007

Oblast provenience

1 Krušné hory

Původ

A

Věk a způsob pěstování

fk0,5-k1,5+k1

Parametry – výška (od – do) v cm

81 – 120

Parametry – tloušťka kořenového krčku v mm

11

Druh obalu

QP 6T/20 (BOWMONT 1600)

86

Lokality dílčího vědeckého výzkumu Vitalita výsadeb poloodrostků a odrostků a jejich výškový přírůst Zjišťování vitality výsadeb POO a měření výškového přírůstu probíhalo na 6 lokalitách v Lánské oboře. U každé plochy je uvedena jeho charakteristika. Všechny plochy byly zalesněny v květnu roku 2011 sadebním materiálem specifikovaným v předchozí Tab. 5 a 6 do minioplocenek o rozměrech 4 × 4 m v pětníkovém sponu. K výzkumu byly vybrány pouze lokality, kde bylo zalesněno alespoň 50 jedinců jedné dřeviny. Celkem bylo analyzováno 350 jedinců (250 jedinců dubu letního a 100 jedinců buku lesního). Lokalizace ploch dle souřadnic GPS je znázorněna na následujícím Obr. 12.

Obr. 12: Lokalizace ploch dílčího vědeckého výzkumu Vitalita výsadeb poloodrostků a odrostků a jejich výškový přírůst (zdroj: www.mapy.cz).

TVP POO 1 Porost: 144 C 0a Plocha porostní skupiny: 0,31 ha GPS souřadnice: 50°5'26.213"N, 13°53'13.542"E LT: 3B2

87

Popis: Jedná se o holinu vzniklou po zpracování nahodilé těžby způsobené větrnou smrští. Holina se nachází na mírném svahu se severní expozicí a na svém severním okraji postupně přechází v prudký severovýchodní svah. Holina vznikla rozšířením původní holiny, která byla v roce 2009 zalesněna dubem do minioplocenek 4 × 4 m. Výsadby jsou částečně zastíněny okolním listnatým porostem tvořeným JS, JV, JLM, LP a DB. K zalesnění byl použit KSM dubu letního dle návrhu zalesnění v HK. Zákres porostu je vyobrazen na následujícím Obr. 13.

Obr. 13: Porostní mapa se zákresem porostu TVP POO 1 (zdroj: PDS ProPla).

TVP POO 2 Porost: 144 C 0b Plocha porostní skupiny: 0,26 ha GPS souřadnice: 50°5'29.261"N, 13°53'5.083"E LT: 3B2 (alt. 3A2) Popis: Jedná se o holinu vzniklou po zpracování nahodilé těžby způsobené větrnou smrští. Holina se nachází na mírném svahu se severovýchodní expozicí a ve své jižní části navazuje na oplocenku. Výsadby jsou ze tří světových stran (S, V, Z) částečně zastíněny okolním listnatým porostem tvořeným JS, JV, JL, LP a DB. K zalesnění byl použit KSM dubu letního dle návrhu zalesnění v HK. Zákres porostu je vyobrazen na následujícím Obr. 14.

88

Obr. 14: Porostní mapa se zákresem porostu TVP POO 2 (zdroj: PDS ProPla).

TVP POO 3 Porost: 146 B 0 Plocha porostní skupiny: 0,33 ha GPS souřadnice: 50°5'21.678"N, 13°53'28.373"E LT: 3B2 Popis: Jedná se o holinu vzniklou po zpracování nahodilé těžby způsobené větrnou smrští. Holina se nachází na mírném svahu s východní expozicí a na své jižní straně navazuje na oborně pastevní les. Výsadby jsou částečně zastíněny okolním porostem tvořeným SM, MD, JL a LP ve své západní části a LP, DB a BŘ ve východní. Plocha po zpracování těžby velmi rychle a silně zabuřenila třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos L., Roth.). Na sever TVP je rozsáhlá oplocenka tvořená bohatou směsí dřevin (BK, SM, DB, MD, KL, JS). K zalesnění byl použit KSM dubu letního dle návrhu zalesnění v HK. Zákres porostu je vyobrazen na následujícím Obr. 15.

89

Obr. 15: Porostní mapa se zákresem porostu TVP POO 3 (zdroj: PDS ProPla).

TVP POO 4 Porost: 150 E 0 Plocha porostní skupiny: 0,44 ha GPS souřadnice: 50°3'54.762"N, 13°54'35.946"E LT: 3B3 Popis: Jedná se o holinu vzniklou po zpracování nahodilé těžby způsobené větrnou smrští. Holina se nachází na mírném svahu se severovýchodní expozicí a na své západní straně je ohraničena oborním plotem. Severní okraj holiny tvoří smrkový porost (87 let), ve kterém právě holina vznikla. Z jižní strany je skládka dříví. Plocha po zpracování těžby velmi rychle a silně zabuřenila třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos L., Roth.). K zalesnění byl použit KSM dubu letního (50 %) a buku lesního (50 %) dle návrhu zalesnění v HK. vyobrazen na následujícím Obr. 16.

90

Zákres porostu je

Obr. 16: Porostní mapa se zákresem porostu TVP POO 4 (zdroj: PDS ProPla).

TVP POO 5 Porost: 150 Ga 0 Plocha porostní skupiny: 0,61 ha GPS souřadnice: 50°4'10.778"N, 13°55'26.311"E LT: 3B2 (alt. 3B3) Popis: Jedná se o 5 menších holin vzniklých nahodilou těžbou po větrné smršti ve smrkových porostech. Plochy jsou až na holinu navazující na rozsáhlejší oplocenku v porostu 150 Gb 0 pouze mírně zabuřenělé a přistíněné okolními porosty. K zalesnění byl použit KSM dubu letního (50 %) a buku lesního (50 %) dle návrhu zalesnění v HK. Zákres porostu je vyobrazen na následujícím Obr. 17.

91

Obr. 17: Porostní mapa se zákresem porostu TVP POO 5 (zdroj: PDS ProPla).

TVP POO 6 Porost: 143 C 0b Plocha porostní skupiny: 0,11 ha GPS souřadnice: 50°5'31.528"N, 13°52'37.062"E LT: 3D2 (alt. 3B2) Popis: Jedná se o holinu vzniklou dalším prolomením nově vzniklé porostní stěny po rozsáhlé větrné disturbanci ze dne 1. 3. 2008 (hurikán Emma). Ze své západní a jižní strany navazuje na oplocenkou zalesněnou dubem a severní a východní okraj tvoří proředěný smrkový porost. K zalesnění byl použit KSM dubu letního. Zákres porostu je vyobrazen na následujícím Obr. 18.

Obr. 18: Porostní mapa se zákresem porostu TVP POO 6 (zdroj: PDS ProPla).

Fotografie jednotlivých TVP POO jsou umístěny v Příloze 2. 4.3.1.3. Analýza architektoniky kořenového systému výsadeb poloodrostků a odrostků Odchylky od přirozené architektoniky kořenového systému byly zjišťovány v měsících březnu, dubnu a květnu roku 2015 ve výsadbách buku a dubu dle použitého typu obalu. Z počátku byl k výsadbám v Lánské oboře použit krytokořenný sadební materiál (KSM) napěstovaný v plastovém sadbovači kruhového průřezu určeném pro pěstování rostlin o objemu 3 a 5 litrů (zpravidla

92

je uváděn na průvodních listech vzorec pěstování 1–1+k3). V roce 2011 byly výsadby realizovány sadebním materiálem s certifikovaným obalem Quick Pot 6 T/20 (Bowmont 1600) o objemu 1,6 litru (vzorec pěstování fk0,5-k1,5+k1). V roce 2013 a 2014 se již masivní výsadby POO neprováděly a k vylepšování bylo využito KSM napěstovaného v obalu NPŠ I. o objemu 5 litrů (vzorec pěstování 1-1+k2). Obaly Quick Pot 6 T/20 a NPŠ I. byly testovány Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti (Výzkumná stanice Opočno) a jsou zařazeny v Katalogu biologicky ověřených obalů pro pěstování sadebního materiálu lesních dřevin. U žádného z obou uvedených obalů nebyly zjištěny nežádoucí odchylky růstu a nepřípustné deformace kořenů (ve smyslu platné ČSN 48 2115) a obaly byly označeny za vhodné pro pěstování sazenic listnatých dřevin s podmínkou, že při výsadbě na trvalá stanoviště nesmí dojít k deformaci kořenového systému (JURÁSEK 2006). Na následujícím Obr. 19 lze porovnat velikost jednotlivých druhů sadbovačů.

Obr. 19: Porovnání velikosti sadbovačů (vlevo dole: Sadbovač pro pěstování rostlin o objemu 5 litrů, vpravo dole: NPŠ I., nahoře: Quick Pot 6 T/20), zdroj: archiv autora.

93

Použité typy obalů 1. Sadbovač pro pěstování rostlin o objemu 3 a 5 litrů Jedná se o sadbovač kruhového průřezu o objemu 3 nebo 5 litrů v minulosti hojně využívaný k napěstování výškově vyspělého KSM. Jeho využití bylo dáno z velké části absencí jiných druhů obalů většího objemu na trhu s obaly určenými pro KSM. U tohoto obalu nejsou žádné prvky zajišťující vertikální vedení kořenů a dno je perforováno na několika místech z důvodu zajištění odtoku přebytečné vody v substrátu. Jeho tvar je mírně kónický s průměrem 23 cm a výškou 19 cm u 5 litrového kontejneru, resp. 19 cm a 15,5 cm u 3 litrového. Tento typ obalu nebyl Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) testován. Fotografie tohoto typu obalu je na následujícím Obr. 20.

Obr. 20: Sadbovač pro pěstování rostlin o objemu 5 litrů (zleva: celkový pohled, 2 × detail jednotlivých buněk), zdroj: archiv autora.

2. Quick Pot 6 T/20 (Bowmont 1600) Výrobcem tohoto obalu je HERKUPLAST – KUBERN GmbH (Neměcko) a jedná se o sadbovač složený ze šesti kónických buněk uspořádaných 3 × 2. Vnější rozměr sadbovače je 28 × 36 × 20 cm a jeho průřez je čtvercový. Objem buňky je 1,6 litru a profil každé jejich stěny obsahuje na vnitřní straně jedno vertikální žebro a dvě rýhy po celé výšce buňky. Dno je prázdné, kryté pouze mřížkou. Tento typ obalu byl testován VÚLHM jak pro listnaté dřeviny, tak přímo pro buk. Testování bylo prováděno ve školce, 1. a 3. rok po výsadbě a průběhy dílčích testů potvrdily vhodnost tohoto typu obalu pro pěstování KSM. Předpokládaná doba pěstování je 1 – 1,5 roku (JURÁSEK 2006). Fotografie tohoto typu obalu je na následujícím Obr. 21.

94

Obr. 21: Sadbovač Quick Pot 6 T/20 (zleva: celkový pohled, 2 × detail jednotlivých buněk), zdroj: Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování sadebního materiálu lesních dřevin (VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno).

Charakteristika KSM dubu a buku použitého k výsadbám je uvedena již v Tab. XY a Tab. XY v kapitole 4.3.1.2. Vitalita výsadeb poloodrostků a odrostků a jejich výškový přírůst. 3. NPŠ I. Výrobcem tohoto obalu je Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Jedná se o neprorůstavý pevný sadbovač o objemu 5 litrů a vnějších rozměrech 18 × 18 × 25 cm s kruhovým průměrem. Buňky kónického tvaru o dolním průměru 15 cm (horní 18 cm) mají na svém vnitřním profilu šest vertikálních žeber po celé výšce obalu. Sadbovač není vybaven dnem, ale pouze mřížkou. Tento typ obalu byl testován VÚLHM jak pro listnaté dřeviny, tak přímo pro buk. Testování bylo prováděno ve školce a 1. rok po výsadbě. Průběhy dílčích testů potvrdily vhodnost tohoto typu obalu pro pěstování KSM. Předpokládaná doba pěstování je 1 – 2 roky (JURÁSEK 2006). Fotografie tohoto typu obalu je na následujícím Obr. 22.

95

Obr. 22: Sadbovač NPŠ I. (zleva: celkový pohled, 2 × detail jednotlivých buněk), zdroj: Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování sadebního materiálu lesních dřevin (VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno).

Hodnocení odchylek od přirozené architektoniky kořenového systému KSM Hodnocení odchylek od přirozené architektoniky kořenového systému KSM vycházelo z ČSN 48 2115. Při analýze ručně kopaných kořenových systémů POO byla posuzována přítomnost následujících kořenových deformací, které lze považovat za nejzávažnější (MAUER, PALÁTOVÁ 2004): 1. Strboul; je vyvolán tvorbou spirál a dalším vzájemným proplétáním kořenů.

Jeho

vznikem

dochází

nejenom

k narušení

přirozené

architektoniky, ale i k dalším tloustnutím kořenů i k jejich zaškrcování, čímž může být narušena i výživa stromu. 2. Absence kůlu nebo panoh u dřevin s kůlovým, panohovitým nebo všestranně rozvinutým kořenovým systémem. Jejich absencí je výrazně narušena přirozená architektonika, výživa a mechanická stabilita stromu. 3. Nepravidelné

rozložení

horizontálních

kořenů

v kruhové

síti.

Extrémním případem této odchylky jsou až jednostranné formy kořenového systému (cf. MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Výše uvedené odchylky se mohou vyskytovat jednotlivě (samostatně), často se však stává, že na jednom kořenovém systému lze zaznamenat všechny tři současně (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Přítomnost těchto tří závažných odchylek

96

byla zaznamenávána do venkovního zápisníku u každého jedince podrobeného analýze kořenového systému. Množství analyzovaných jedinců bylo stanoveno dle objemu vysázených jedinců POO dle použitých typů obalů následovně: 1. Sadbovač pro pěstování rostlin o objemu 3 a 5 litrů – 200 jedinců (celkem vysázeno 27 494 ks do roku 2011, z toho 10 837 ks BK, 11 730 ks DB, 4 927 ks ostatních dřevin). 2. Sadbovač Quick Pot 6 T/20 – 100 jedinců (celkem vysázeno 1 500 jedinců v roce 2011 – 750 ks BK, 750 ks DB). 3. Sadbovač NPŠ I. – 50 jedinců (celkem vysázeno 300 jedinců v roce 2013 a 2014 formou vylepšování, 200 ks BK, 100 ks DB). K dobývání jedinců ze země bylo použito sekeromotyky a rýče. Analýza kořenového systému proběhla bezprostředně po vykopání jedinců a výsledky byly konzultovány s Ing. Jarmilou Nárovcovou, Ph.D. z VÚLHM, která se dlouhodobě zabývá výzkumem kořenových deformací. Hodnocení odchylek od přirozené architektoniky kořenového systému probíhalo ve vybraných výsadbách POO založených v různém období dle použitého typu obalu. Jednalo se o tyto porosty uvedené v následující Tab. 7.

97

Tab. 7: Tabulka porostů dle roku výsadby, použitého typu obalu a počtu analyzovaných jedinců. Porost

Rok založení

Typ obalu

122 A 17a/1a

2008

K

Počet analyzovaných jedinců 25 ks DB, 25 ks BK

148 B 1

2008

K

25 ks DB, 25 ks BK

149 A 1

2009

K

25 ks DB

113 B 0

2010

K

25 ks DB

132 A 0a

2010

K

25 ks DB, 25 ks BK

150 E 0

2011

QP

25 ks DB, 25 ks BK

150 Ga 0

2011

QP

25 ks BK

143 C 0b

2011

QP

25 ks DB

145 B 10b

2014

NPŠ

11 ks DB

210 E 1a

2014

NPŠ

24 ks BK, 15 ks DB

4.3.2. Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje Tento dílčí vědecký úkol byl řešen v letech 2013 a 2014. Byly vylišeny dvě trvalé výzkumné plochy (dále jen TVP) se srovnatelnými stanovištními a porostními charakteristikami. Základním rozdílem je výskyt chované zvěře na jednotlivých TVP. TVP 1 se nachází v koncentrační obůrce pro černou zvěř o výměře 88,5 ha (Obr. 23). Tato obůrka byla vytvořena v roce 2011 stavbou nového oplocení a slouží ke kontrole a regulaci chovu prasete divokého (Sus scrofa L.).

98

Obr. 23: TVP 1 je umístěna v koncentrační obůrce pro černou zvěř (zdroj: archiv autora).

Obr. 24: TVP 2 je umístěna v hlavní části Lánské obory s přístupem veškeré chované zvěře (zdroj: archiv autora).

TVP 2 (Obr. 24) je v hlavní části obory, kde se kromě černé zvěře nachází jelen evropský (Cervus elaphus L.), jelen sika japonský (Cervus nippon nippon

99

Temm.), muflon (Ovis musimon Pallas) a daněk skvrnitý (Dama dama L.). Aktuální výměra hlavní části obory je 2 914,5 ha. Početnost zvěře je uvedena v kapitole 4.1.3. Druhy chované zvěře a její stavy. V následující Tab. 8 je uvedena charakteristika porostů, na kterých jsou vylišeny TVP. Tab. 8: Charakteristika porostů na TVP v Lánské oboře.

TVP

Dřeviny

Věk

BK TVP 1

BO

153Ba17

MD

179

DB

TVP 2

BK

10108Aa17y

HB

194

Zásoba

Nadm.

porostu

výška

(m3.ha–1)

(m)

Výška Výč. tl. (m)

(cm)

34

49

335

28

46

52

40

48

11

32

47

8

31

61

368

20

28

9

Exp.

Sklon (o)

LT

Stupeň ohrožení

451

NW

3,1

3H

D

432

S

1,8

3H

D

GPS souřadnice: TVP 1 – N 50° 07‘ 05‘‘ E 13° 54‘ 31‘‘, TVP 2 – N 50° 06‘18 ‘‘ E 13° 55‘ 12‘‘ (údaje byly převzaty z platné hospodářské knihy pro LHC Lány)

Terénní měření Pro stanovení struktury stromového patra dřevin lesních ekosystémů byla při zakládání 2 trvalých výzkumných ploch (TVP) o velikosti 50 × 50 m (0,25 ha) použita technologie FieldMap. Pomocí této sestavy byla zaměřena poloha všech jedinců stromového patra na obou TVP. Celková výška a výška nasazení koruny byla měřena pomocí laserového výškoměru Vertex s přesností na 0,1 m. K určení průměru koruny bylo použito měření čtyř vzájemně kolmých směrů. Průměr ve výčetní výšce stromů (d1,30 ≥ 4 cm) byl měřen kovovou průměrkou s přesností na 1 mm. Vidličnatost hlavní osy kmene byla rozdělena do čtyř výškových tříd: bez vidličnatosti; vidličnatost vyskytující se do 1,3 m; od 1,3 m do 7 m a nad 7 m. Přirozená obnova byla měřena pouze na 9 dílčích kruhových plochách o průměru 3 m (254,35 m2). U přirozené obnovy byla měřena výška (h > 5 cm), d1,30 < 4 cm a výška nasazení koruny byly měřeny s přesností na 1 cm. K měření bylo použito výškoměrné latě. Pro zaměření pozice jedinců přirozené obnovy bylo také využito technologie FieldMap. Celkový počet bukvic včetně klíčících a plných

100

bukvic byl měřen na 9 subplochách (9 × 28,26 m2) na každé TVP (0,25 ha) a přepočten na 1 m2. Měření bylo prováděno za účelem zjištění stavu porostů a skutečnosti, do jaké míry byla narušena jejich struktura, a dále byl zjišťován potenciál tvorby semenného materiálu (AMBROŽ et al. 2015).

4.3.3. Metodika návrhu obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory Návrh obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory vychází z funkční diferenciace uvedené v kapitole 4.2. Cílem obnovy jsou porosty vylišené v tzv. Základní části (II.). Na základě výsledků grafického vyjádření bylo možné lokalizovat porosty s větším než 50 % zastoupením buku, věkem vyšším 140 let, a diferencovat je dle naléhavosti obnovy na základě zakmenění. Porosty se zakmeněním 7 a méně byly označeny naléhavostí 1 (červená barva), porosty se zakmeněním 8 naléhavostí 2 (žlutá barva) a porosty se zakmeněním 9 a 10 jsou přiřazeny k naléhavosti 3 (zelená barva). Lokalizace porostů s naléhavostí 1 nám ukazuje, kde je vhodné začít s obnovou porostů tak, abychom ještě dokázali efektivně nakládat nejen s lesními porosty, ale také s finančními prostředky. Pokračující rozpad stávajích porostů v Lánské oboře má zásadní vliv na oborní prostředí, neboť obnova bez pomoci lesního hospodáře a ochrany nově vznikajících porostů není možná. Nejvyšší koncentrace porostů s nejvyšším stupněm naléhavosti (1) je situována do dvou lokalit. Jedná se o lokalitu v oblasti Hyvinského potoka (směrem k Masarykově cestě) a Seidlova kříže. Pro určení dalšího postupu bylo vytvořeno srovnání dvou variant ochrany mladých lesních porostů proti zvěři. První variantou je oplocování jednotlivých obnovních prvků a druhou je oplocení celého obnovního bloku. Pro porovnání byla použita SWOT analýza a finanční kalkulace (viz kapitola 6.3. Diskuze k návrhu obnovních bloků dle parametrů stanovených funkční diferenciací Lánské obory). Z výsledků SWOT analýzy a finanční kalkulace vyplývá, že pro obnovu porostů v tak velkém plošném rozsahu je vhodnější využít obnovu formou obnovního bloku.

101

Postup prací při návrhu obnovního bloku: a) Rozbor současného stavu prostředí obnovního bloku b) Návrh a umístění provozních a mysliveckých zařízení c) Návrh způsobu obnovy obnovního bloku ve dvou variantách d) Výchova lesních porostů e) Vypořádání se s požadavky zájmů orgánů ochrany přírody Rozbor současného stavu prostředí obnovního bloku V této části jsou uvedeny informace o stanovištní charakteristice (popis reliéfu terénu, výskyt SLT, vodotečí, meliorací a dopravní přístupnost), vyhodnocení porostních poměrů (stav porostů a jejich popis, druhová skladba, věková struktura porostů) a plošné údaje se zásobami (plocha obnovního bloku, délka oplocení, plošné zastoupení porostů určených k obnově). Návrh a umístění provozních a mysliveckých zařízení Z důvodu koncepčního řešení je nutné myslivecká zařízení zapracovat již při návrhu obnovního bloku a navrhnout hospodaření se stávajícími. Jedná se zejména o zvěřní políčka, pastevní plochy, napajedla pro zvěř, okusové porosty, ovocné sady, krycí porosty apod. Dále je uveden návrh na umístění provozních zařízení (krmelce a kazatelny). Návrh způsobu obnovy obnovního bloku ve dvou variantách Návrh způsobu obnovy obnovního bloku je proveden ve dvou variantách řešení. První varianta pracuje s maximálním možným využitím přirozené obnovy a druhá varianta se zrychleným způsobem obnovy z důvodu zkrácení doby nutné pro zaplocení části obory. Při zpracování návrhu je možné uvažovat i o možnosti přiřazování holých sečí k nezajištěným kulturám, neboť Lesní správa Lány má pro tento účel schválenou výjimku OSSL. Maximální velikost souvislé nezajištěné plochy je stanovena na 2 ha (KÚSK 2014).

102

Výchova lesních porostů V této části je uvedeno, jakým způsobem bude probíhat výchova stávajících a nově vzniklých porostů v obnovních blocích. Pozornost je zaměřena i na stávající kultury poloodrostků a odrostků. Vypořádání se s požadavky zájmů orgánů ochrany přírody Návrh obnovy porostů v obnovních blocích musí být konfrontován s požadavky zájmů orgánů ochrany přírody. Jedná se zejména o návrh hospodaření v lokalitách s výskytem biotopů, které jsou předmětem ochrany EVL Lánská obora a lokalit s výskytem chráněných živočišných druhů. Zájmy ochrany přírody reprezentuje zejména aktuální Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Lánská obora (POVOLNÁ et al. 2014) a návrh Rámcové směrnice hospodaření pro lesní stanoviště (POVOLNÁ et al. 2014), který je součástí Souhrnu doporučených opatření.

4.4. Analýza dat 4.4.1.

Analýza dat dílčího výzkumného úkolu Inventarizace

poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému Statistické analýzy odrůstání odrostků a poloodrostků byly zpracovány v softwaru Statistica 12 (STATSOFT 2013). Pro získání normálního rozdělení data byla zlogaritmována (testováno podle Shapiro-Wilk testu). Rozdíly v průměrné výšce jedinců a v průměrném roční přírůstu mezi plochami, dřevinami (buk a dub) a zdravými versus jedinci poškozenými okusem zvěří byly testovány pomocí analýzy rozptylu (ANOVA). Následně signifikantně odlišné rozdíly byly testovány pomocí post-hoc Tukey HSD testu. Typ deformace vůči typu sadbovače diferencovaně podle dřevin a deformace celkem byly statisticky vyhodnoceny metodou mnohonásobného porovnání parametrů p binomických rozdělení (ANDĚL 1998). Výsledky jsou prezentovány formou homogenních skupin.

103

Analýza hlavních komponentů (PCA) byla provedena v programu CANOCO 4.5 (TER BRAAK, ŠMILAUER 2002) pro zhodnocení vztahu mezi typem sadbovače, druhem dřeviny a typem deformace. Data byla vycentrována a standardizována v průběhu analýzy. Výsledky analýzy PCA byly vizualizovány ve formě ordinačního diagramu vytvořeného programem CanoDraw (TER BRAAK, ŠMILAUER 2002).

4.4.2. Analýza dat dílčího výzkumného úkolu Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje Diverzita porostu ve vztahu k horizontálnímu a vertikálnímu uspořádání, k četnosti jeho zastoupení a k dřevinné skladbě byla hodnocena na úrovni následujících indexů: standardizovaný Artenprofil index (PRETSCH 2001); index tloušťkové a výškové diferenciace (FÜLDNER 1995); agregační index podle CLARKA, EVANSE (1954); Pielou-Mountfordův agregační index (PIELOU 1959, MOUNTFORD 1961); Hopkins-Skellamův agregační index (HOPKINS, SKELLAM 1954); David-Moorův agregační index (DAVID, MOORE 1954); index porostní proměnlivosti (JAEHNE, DOHRENBUSCH 1997) a L- funkce (RIPLEY 1981). Lfunkce přirozené obnovy byla spočítána pro souvislou plochu vytvořenou překryvem všech dílčích ploch. Dále byly spočítány vývoj denzity stromového patra (taxační zápoj, biologický zápoj, zakmenění, index hustoty porostu; FABRIKA, ĎURSKÝ 2005). Vizualizace struktury studovaných porostů a simulace jejich vývoje byla provedena pomocí růstového modelu SIBYLA (FABRIKA, ĎURSKÝ 2005). Modelování samovolného vývoje porostů bylo použito pro obě TVP na období následujících 50 let (v pěti desetiletých periodách) s předpokladem ekologicky stabilního prostředí. Jako vstupní data byly použity charakteristiky jednotlivých stromů. Pro větší statistickou významnost predikce bylo nastaveno opakování simulace 25×. Z výsledné hodnoty byl spočítán aritmetický průměr veličin z opakovaných simulací a následně byla zvolena simulace nejvíce se blížící průměru. Půdní vlhkost a živiny byly odvozeny z typologického klasifikačního

104

systému. Klimatické údaje byly získány z meteorologické stanice Lány (AMBROŽ et al. 2015).

105

5. Výsledky 5.1.

Výsledky

dílčího

výzkumného

úkolu:

Inventarizace

poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému 5.1.1. Výsledky inventarizace POO V porostech Lánské obory bylo do konce roku 2011 zalesněno 28 994 ks KSM POO na 844 dílčích plochách. Zalesňování do oplůtků (způsob individuální ochrany složený ze 3 nebo 4 dílů jednotlivého oplocení o šířce 120 cm a výšce 180 cm) činí 21 509 ks a do tzv. „minioplocenek“ o rozměru 4 × 4 m celkem 7 485 ks. Celkové ztráty činí 3 976 ks (13,7 %). K vylepšování je určeno 3 299 ks. Analýza stavu poloodrostkových a odrostkových kultur je lépe patrná z následující Tab. 9: Tab. 9: Zalesnění poloodrostky a odrostky v Lánské oboře dle dřevin.

Dřevina BK BO DB HB HR JB JD JLM JM JR JS JV LP MD OL OS SM TR Suma:

Celkový počet ks: 11 587 4 12 480 58 23 132 1 67 1 032 129 1 313 1 012 403 2 44 1 624 82 28 994

% z výsadby: 39,96 43,04 0,20 0,08 0,46 0,23 3,57 0,44 4,54 3,50 1,40 0,15 2,15 0,28 100 %

Ztráty ks: 1 108 0 2 227 1 0 32 0 11 169 12 257 72 40 0 6 0 23 18 3 976

106

K vylepšování: 1 058 0 1 848 0 0 29 0 0 60 10 189 49 38 0 0 0 0 18 3 299

Ztráty z % výsadby: 9,56 17,84 24,24 16,42 16,38 9,30 19,57 7,11 9,93 13,64 21, 95 13,71 %

Z výsledků inventarizace je patrné, že zalesňování probíhalo zejména bukem a dubem. Jejich podíl z celkového objemu vysazených poloodrostků a odrostků činí 83 %. Nezanedbatelný je i podíl jasanu (4,54 %), jírovce maďalu (3,57 %) a javoru klenu (3,50 %). Zajímavá jsou také data ztrát dle jednotlivých dřevin. Poměrně vysoké ztráty u dubu lze přičítat z velké části nevhodnému výběru místa pro zalesnění, neboť nejvíce suchých jedinců se vyskytovalo v okrajích porostů a pod korunami stromů. Ztráty byly často patrné i na lokalitách s lokálním podmáčením a s výskytem buřeně. U jasanu byla převaha ztrát ze zalesňování způsobena poškozením jedinců houbou Chalara fraxinea Kowalski. Poškození nebylo patrné pouze při skupinových výsadbách jasanů, ale i u solitérních jedinců. Poškození jedinců jírovce maďalu bylo způsobeno nejčastěji klíněnkou jírovcovou (Cameraria ohridella, Deschka & Dimić). Ztráty z výsadeb ovocných dřevin byly nejčastěji způsobeny poškozením zvěří, z důvodu jejich vysoké atraktivity. Výsadby těchto plodonosných dřevin byly nejčastěji realizovány poblíž pastevních ploch s vysokou koncentrací zvěře. Inventarizací bylo dále zjištěno, že počet potřebných dílů individuálního oplocení s naléhavostí 1- (tj. nejvyšší stupeň) je 10 076 ks. Oplůtky s naléhavostí 1- bylo nutné bezpodmínečně nahradit novými, neboť by mohlo dojít k poškození vysazených dřevin. Při kalkulaci 117,50 Kč bez DPH/1 díl oplocení činila pořizovací cena vynaložená na výrobu všech potřebných dílů 1 183 930,- Kč bez DPH. Celková kalkulace po zahrnutí následující dopravy dílů individuálních ochran na místo výměny, samotnou výměnu a odvoz starého materiálu činila 1 496 286,- Kč bez DPH. Při aktuálních cenách řeziva v roce 2014 by se pořizovací cena pouze na výrobu vyšplhala na 1 508 377,- Kč bez DPH. Pro následující rok (naléhavost 1+) bylo určeno k výměně celkem 11 220 dílů. Z výše uvedeného je patrné, jak vysokými náklady zatěžuje ochrana POO kultur Lesní správu Lány. Je nutné si uvědomit, že horizont ochrany těchto individuálních výsadeb se pohybuje i v desítkách let a aktuální životnost ochran se pohybuje přibližně kolem 7 – 8 let a jakékoliv poškození vysázených jedinců v této periodě může mít fatální následky. Velice závažná je i skutečnost, že v naléhavosti 2 a 3 je největší objem individuálních ochran, které bude nutné v příštích letech vyměnit. Náklady na ochranu se budou tedy nadále zvyšovat a tento vývoj je

107

v dlouhodobém výhledu ekonomicky neudržitelný. Je tedy logické, že cílem by mělo být omezování nových výsadeb POO mimo centrální část obory, kde mají své opodstatnění z důvodu průběžného nahrazování odumírajících a odumřelých jedinců, zvýšení potravní nabídky pro zvěř a diverzity oborního prostředí. Vysazování solitérních jedinců a malých porostních skupin v oborně pastevním lese má velký význam i pro estetiku lesa. Ze zákresu jednotlivých ploch s výsadbami POO vyplývá, že jejich lokalizace velmi často koreluje s rozpadajícími se bukovými porosty se sníženým zakmeněním. V těchto částech by bylo vhodné vytvořit obnovní bloky s vyloučením zvěře a finanční prostředky investovat do jejich oplocení, které je nejen levnější, ale podstatně efektivnějším způsobem ochrany nově vznikajících porostů.

5.1.2 Výsledky zjišťování vitality a odrůstání POO výsadeb 5.1.2.1 Vývoj zdravotního stavu výsadeb Vývoj zdravotního stavu výsadeb dubu letního a buku lesního byl zjišťován prostřednictvím relativního zastoupení stupňů zdravotního stavu na 6 plochách a celkově diferencovaně dle dřevin je znázorněn na Obr. 25. Ze znázorněných výsledků je patrné, že dynamika zdravotní stavu dubu je výrazně horší než u buku. Tento negativní vývoj zdravotního stavu je charakterizován zvyšujícím se stavem stupňů C, D a E. Tento přesun v rámci jednotlivých stupňů je dán špatnou adaptací na podmínky stanoviště a vlivem biotických a abiotických činitelů. V roce 2014 dosáhly celkové ztráty ze zalesňování 18,00 %. Při zjišťování stavu výsadeb v roce 2011 nebyl u žádného z 350 jedinců zjištěn úhyn. Nejvyšší procento ztrát bylo zaznamenáno o rok později (v roce 2012) a celkové ztráty dosáhly 12,00 % (42 jedinců). V následujícím roce (2013) bylo zaznamenáno celkem 16,57 % uhynulých jedinců (58 ks), což představuje meziroční nárůst ztrát o 4,57 %. V závěrečném roce zjišťování zdravotního stavu (2014) činily ztráty již uvedených 18,00 % (63 jedinců) s meziročním nárůstem o 1,43 %. Z těchto výsledků je patrné, že nárůst ztrát má od roku 2012 sestupný charakter. Pokud bychom se zaměřili na mortalitu dle posuzovaných dřevin, tak vyšší ztráty byly zaznamenány u dubu letního. Celkový podíl uhynulých jedinců v rámci této dřeviny činil 22,80 % (57 ks). U buku byly celkové ztráty v rámci této dřeviny

108

6,00 % (6 jedinců). Vyšší ztráty výsadeb dubu potvrzují i výsledky i inventarizace výsadeb POO v Lánské oboře. Průměrné zaznamenané ztráty u dubu byly ve výši 17,84 % (2 227 jedinců z celkového počtu 12 480) a u buku 9,56 % (1108 jedinců z celkového počtu 11 587). Největší přesun mezi stupni zdravotního stavu byl však způsoben působením biotických faktorů. Celkově bylo poškozeno 22,00 % jedinců (77 ks) zvěří a 0,86 % jedinců (3 ks) hlodavci. Poškození zvěří však zpravidla nevedlo k úhynu jedince, ale pouze ke zhoršení zdravotního stavu a omezení výškového přírůstu (stupně C, D). Poškození zvěří bylo nejvíce zaznamenáno v letech 2012 a 2013. V roce 2014 se zdravotní stav výsadeb začal zlepšovat, neboť část jedinců již dokázala odrůst vlivu zvěře. Nejvíce poškozených jedinců bylo zaznamenáno v rozích minioplocenek a bylo způsobeno především skutečností, že někteří jedinci byli vysázeni příliš blízko oplocení. Druhou (a velmi častou) variantou bylo to, že k poškození došlo tím, že při rozrůstání koruny byli za boční výhon vytaženi mimo oplocení a koruna byla prakticky celá poškozena okusem. Takto poškození jedinci velmi často nedokázali nahradit poškozený terminální výhon a setrvávali v horších stupních zdravotního stavu po celou dobu výzkumu. Dub letní (Quercus robur L.)

Buk lesní (Fagus sylvatica L.)

%

%

2011

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

2011

Rok

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

Rok

Obr. 25: Vývoj zdravotního stavu dubu letního a buku lesního na sledovaných plochách.

109

Na Obr. 26 je znázorněna dynamika relativního zastoupení jedinců ve výsadbách listnatých poloodrostků podle stupňů zdravotního stavu (A–E) v jednotlivých letech. Nejhorší zdravotní stav vykazovaly výsadby dubu v porostu 144 C 0b (plocha 2). Na této ploše se vyskytlo lokální podmáčení a vedlo k úhynu velkého počtu vysázených jedinců (40 %). Nejlepší zdravotní stav naopak vykazovala výsadba buku v porostu 150 G 0 (plocha 5), kde byl zaznamenán i nízký podíl poškození vysázených jedinců zvěří (14 %). Plocha 1 (144 C 0a)

Plocha 2 (144 C 0b)

%

%

2011

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

2011

Rok

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

Plocha 3 (146 B 0)

Rok

Plocha 4 (150 E 0)

%

%

2011

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

2011

Rok

110

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

Rok

Plocha 5 (150 G 0)

Plocha 6 (143 C 0b)

%

%

2011

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

2011

Rok

2012

2013

2014

A

B

C

D

E

průměr

Rok

Obr. 26: Dynamika relativního zastoupení jedinců ve výsadbách listnatých poloodrostků podle stupňů zdravotního stavu (A–E) v letech 2011 až 2014.

Růst výsadeb Vývoj průměrné běžné (nepoškozené) výšky jedinců a výšky poškozené okusem u buku a dubu během 4 let po výsadbě na 6 plochách a celkově diferencovaně dle dřevin je znázorněn na Obr. 27. Z porovnání průměrných hodnot vývoje běžného výškového přírůstu vzorníků a sníženého poškozením zvěří vyplývá, že limitujícím faktorem pro úspěšné odrůstání výsadeb je spárkatá zvěř. Výškový rozdíl v průměrné výšce mezi zdravými jedinci a jedinci poškozenými zvěří je statisticky významný jak u dubu (F(1, (F(1,

379)

820)

= 70.0, P < 0.001), tak i u buku

= 10.8, P < 0.01). Dříve patrný rozdíl je zde u dubu se statisticky

významným rozdílem již 1 rok po výsadbě (F(1, 203) = 13.2, P < 0.001); u buku je signifikantní rozdíl mezi průměrnou výškou zdravých jedinců a jedinců poškozených okusem po dvou letech (F(1,

91)

= 12.87, P < 0.001). Rozdíl

v průměrné výšce jsou 4 roky po výsadbě (r. 2014) již markantní. Nepoškozený buk má průměrnou výšku 214,3 cm (± 3.71 SE), ale při silném okusu zvěří dosahuje pouze 130,6 cm (± 10.70 SE), tj. cca 61 % běžné výšky. U dubu je situace obdobná. Nepoškozený dub má 4 roky po výsadbě (r. 2014) průměrnou výšku 183,5 cm (± 2,30 SE), při poškození zvěří je však ve stejném roce jeho

111

výška pouze 117,0 cm (± 3,30 SE), tj. cca 64 % běžné výšky. Z výsledků je patrné, jak zásadní vliv má zvěř na odrůstání výsadeb poloodrostků a odrostků v podmínkách Lánské obory.

Dub letní (Quercus robur L.)

Buk lesní (Fagus sylvatica L.) 240

240 okus normal

200

b

ab

aa

a

160 a

80 40 0 2011

2012

2013

aa

b a

a

aa

120 Výška (cm)

Výška (cm)

120

200

b

160

b

okus normal

80 40 0 2011

2014 Rok

2012

2013 2014 Rok

Obr. 27: Dynamika průměrné běžné výšky (normal) s porovnání se sníženou výškou způsobenou okusem (okus) diferencovaně dle dřevin; významné rozdíly (P ˂ 0.05) mezi výškami jsou označeny různými písmeny; chybové úsečky představují standardní chybu střední hodnoty (SE).

Průměrná výška a průměrný výškový přírůst poloodrůstků na 6 plochách v r. 2011 a 2014 jsou zobrazeny na Obr. 28 a Obr. 29. Rozdíl mezi průměrnou výškou

výsadeb

(2011 –F(5,

na

344)=35,2,

jednotlivých

lokalitách

P < 0.001; 2014 – F(5,

je

284)=10,5,

statisticky

významný

P < 0.001). Nejvyšší

průměrné výšky byly zjištěny na ploše 5 (2011 – 104,8 cm ± 0,8 SE; 2014 – 213,8 cm ± 8,0 SE) a ploše 6 v r. 2011 (97,4 cm ± 0,8 SE), resp. ploše 4 v r. 2014 (190,9 cm ± 6,1 SE). Nejnižší průměrné výšky byly naměřeny na ploše 2 (2011 – 93,1 cm ± 0,8 SE; 2014 – 147,5 cm ± 10,2 SE), následované plochou 4 v r. 2011 (93,2 cm ± 0,5 SE), jež naopak za 3 roky po výsadbě dosáhla téměř nejvyšší výšku, a plochou 3 v r. 2014 (151,6 cm ± 9,0 SE; Obr. 28). V roce 2011 byly zjištěny čtyři homogenní skupiny (P ˂0.05) průměrných výšek na studovaných lokalitách; v roce 2014 byly nalezeny pouze 3 homogenní skupiny. Diferenciace průměrných výšek jednotlivých ploch narůstá s věkem a je způsobena zejména vlivem poškození sledovaných jedinců spárkatou zvěří.

112

2014

240

Výška (cm)

Výška (cm)

2011

200 160 120

bc

a

ab

a

d

240

bc

c ab

200

a

a

a

1

2

3

160 120

c

80

80

40

40

0

0 1

2

3

4

5

6

Plocha

4

5

6

Plocha

Obr. 28: Průměrná výška poloodrostků na plochách v r. 2011 a 2014; významné rozdíly (P ˂ 0.05) mezi výškami jsou označeny různými písmeny; chybové úsečky představují standardní chybu střední hodnoty (SE).

Rozdíl mezi průměrným výškovým přírůstem výsadeb na 6 lokalitách je také statisticky významný jak v r. 2011 (F(5, 302)=11,0, P < 0.001), tak i v r. 2014 (F(5, 284)=8,1, P < 0.001). Nejvyšší výškový přírůst byl zaznamenán na ploše 5 jak v r. 2011 (27,8 cm, ± 1,7 SE), tak i v r. 2014 (51,4 cm, ± 4,2 SE). Nejnižší výškový přírůst byl naopak zaznamenán na plochách 1 (2011: 16,8 cm, ± 1,7 SE; 2014: 23,0 cm, ± 4,4 SE), 2 (2011: 12,1 cm, ± 2,1 SE; 2014: 23,6 cm, ± 5,4 SE) a 3 (2011: 14,5 cm, ± 1,8 SE; 2014: 22,6 cm, ± 4,7 SE), kde jsou hodnoty výškového přírůstu podobné. Přírůsty jsou stejně jako vitalita a výška jedinců ovlivněny poškozením zvěří a jejich diferenciace narůstá s věkem. Grafické znázornění výškových přírůstů je uvedeno v následujícím Obr. 29.

113

2014

60

Výškový přírůst (cm)

Výškový přírůst (cm)

2011

50 40

cd

30

abc 20

a

d bcd

ab

10

60

c bc

50 40 30

a

ab

ab

a

20 10

0

0 1

2

3

4

5

6

1

2

3

Plocha

4

5

6

Plocha

Obr. 29: Průměrný výškový přírůst výsadeb na plochách v r. 2011 a 2014; významné rozdíly (P ˂ 0.05) mezi výškami jsou označeny různými písmeny; chybové úsečky představují standardní chybu střední hodnoty (SE).

5.1.3. Výsledky analýzy kořenového systému POO výsadeb Kořenové deformace poloodrostků a odrostků byly posuzovány podle použitého typu sadbovače a dřeviny. Rozdíly mezi typem sadbovače a typem vzniklé deformace podle jednotlivých dřevin je znázorněn v Tab. 10. Z této tabulky vyplývá, že nejmenší podíl výskytu strboulu u POO buku je u typu sadbovače Národní park Šumava I. – „NPŠ I.“ (0,042), následují typy Quick Pot 6T/20 – „QP“ (0,320) a sadbovač pro pěstování rostlin o objemu 3 a 5 litrů – „K“ (0,813). Rozdíly mezi všemi těmito typy jsou statisticky významné (na hladině významnosti 0,05), což je znázorněno svislými čarami v pravé části okna v tabulce. Tyto čáry na sebe nenavazují, to znamená, že každý typ patří do samostatné skupiny. Naproti tomu u absence kůlu nebo panoh u buku vidíme, že rozdíl mezi typy NPŠ I. a K není statisticky významný (oba typy jsou spojeny jednou svislou čarou), od obou těchto typů se ale významně odlišuje typ QP (0,940) s nejvyšším výskytem této deformace. Z posledního typu hodnocené deformace u buku v tabulce je patrné, že nepravidelné rozložení horizontálních kořenů se signifikantně odlišuje sadbovač typu K (0,133); u typu QP a NPŠ I. tento typ deformace nebyl nalezen.

114

Z výsledků porovnání jednotlivých typů sadbovačů u dubu je patrné, že u hodnocení strboulu není rozdíl mezi typy QP a NPŠ I. statisticky významný. Největší výskyt této deformace vykazuje shodně jako u buku typ K (0,744). Absence kůlu nebo panoh se u dubu nevyskytovala u typu NPŠ I., vyšší výskyt byl zaznamenán u typu K (0,480) a největší počet tohoto druhu deformace vykazoval typ QP (0,920). Nepravidelné rozložení kořenů nebylo u dubu zaznamenáno u typu NPŠ, velmi řídce bylo zastoupeno u typu QP a vyšší výskyt této deformace vykazoval typ K (0,184). Při celkovém hodnocení deformací, rozdíl mezi typy QP (0,423) a K (0,482) není statisticky významný, od těchto typů se ale s nejnižším výskytem deformací signifikantně odlišuje typ sadbovače NPŠ (0,153). Tab. 10: Mnohonásobné porovnání typu deformace vůči typu sadbovače diferencovaně podle dřevin a deformace souhrnně; statisticky významné rozdíly (na hladině významnosti 0,05) mezi sadbovači jsou znázorněny svislými čarami. Strboul

Absence kůlu nebo panoh

Nepravidelné rozložení kořenů

NPŠ K QP

0.292 0.560 0.940

QP NPŠ K

0.000 0.000 0.133

| |

NPŠ K QP

0.000 0.480 0.920

NPŠ QP K

0.000 0.040 0.184

| |

Buk lesní (Fagus sylvatica L.) NPŠ QP K

0.042 0.320 0.813

| | |

| | |

|

Dub letní (Quercus robur L.) QP NPŠ K

0.320 0.423 0.744

| | |

| | |

|

Deformace celkem NPŠ QP K

0.153 0.423 0.482

| | |

Výsledky PCA analýzy jsou prezentovány ve formě ordinačního diagramu na Obr. 30. První ordinační osa vysvětluje 59 %, první dvě 79 % a všechny čtyři osy celkem 100 % variability dat. První osa x představuje celkový počet deformací a typ deformace strboul. Druhá osa y reprezentuje nepravidelné rozložení horizontálních kořenů. Ukazatel jedinců bez deformací jsou logicky negativně korelovány s celkovým počtem deformací a také s typem absence kůlu nebo panoh. Celkový počet deformací je pozitivně korelován s typem strboul. Z diagramu je viditelné, že k nejnižšímu počtu deformací dochází u typu 115

sadbovače NPŠ oproti typu K a QP. Pro typ K je charakteristický velký výskyt nepravidelných hor. kořenů; pro sadbovač QP absence kůlů nebo panoh. Z hlediska dřevin: rozdíly mezi nimi jsou relativně malé oproti typu sadbovače (záznamy v diagramu jsou relativně blízko), avšak u dubu dochází k většímu výskytu nepravidelných kořenů při porovnání s bukem.

Obr. 30: Ordinační diagram znázorňující výsledky PCA analýzy vztahů mezi typem sadbovače (K, QP, NPŠ), druhem dřeviny (BK, DB), typem deformace (nepravidelné rozložení kořenů, strboul, absence kůlu nebo panoh, bez deformací) a celkovým počtem deformací; symboly: ● typ sadbovače, dřevina.

Paradoxně nejvyšší výskyt deformací kořenového systému se nacházel u certifikovaného typu obalu Quick Pot 6T/20 (QP). U většiny jedinců dubu i buku se vyskytovala absence kůlu a panoh a ohnutí hlavního kořene často vedlo ke vzniku strboulu, jak je vyobrazeno na Obr. 31.

116

Obr. 31: Charakteristická deformace pro POO napěstované v sadbovačích Quick Pot 6T/20 (QP), zdroj: archiv autora.

Tuto závažnou deformaci lze s největší pravděpodobností přičítat nedodržení pěstební technologie při pěstování ve školce, neboť se na žádné lokalitě, kde byla realizována ruční výsadba kopáním jamek, nenachází takové typy půdy, které by zabraňovaly prorůstání kůlu do nižších půdních vrstev. Uvedená deformace se však u tohoto typu obalu vyskytovala na všech třech stanovištích, kde proběhla analýza kořenového systému. Tento jev mohl být způsoben například nevhodným uložením sadbovače (nebyl zajištěn vzdušný střih) nebo přesazováním do obalu, kdy došlo k nedostatečnému zkrácení hlavního kořenu a jeho ohnutí (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). U sadebního materiálu z tohoto typu sadbovače bylo také zaznamenáno poškození kmínku strangulací drátem, který byl použit k fixaci kmínku k rákosové tyčce (Obr. 32)

117

Obr. 32: Nežádoucí způsob fixace kmínku k opoře (zdroj: archiv autora).

Největší celkový počet deformací byl zaznamenán u necertifikovaného sadbovače pro pěstování rostlin o objemu 3 a 5 litrů (K). Mezi deformacemi převažovalo zejména spirálové stočení kořenů, které může být způsobeno nevhodným typem obalu (bez vertikálního žebrování zabraňujího vzniku spirál) nebo například hloubení děr půdním vrtákem, který byl pro výsadbu využíván. Typický příklad této deformace je znázorněn na Obr. 33. U toho způsobu výsadby může dle MAUERA, PALÁTOVÉ (2004) dojít k ohlazení povrchu stěn, což v důsledku vede ke stejnému typu deformací jako při použití nevhodného obalu bez ochranných prvků. Četnou deformací byla u tohoto typu obalu též absence hlavního kůlu. Tento typ deformace může být způsobem neprorůstavostí obalu nebo násilným umísťováním balu do vytvořeného otvoru (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Nepravidelné

rozložení

kořenů

může

být

způsobeno

například

přesazováním do obalu u jedinců s nežádoucí architekturou kořenového systému (vlajkové typy apod.).

118

Obr. 33: Spirálová deformace kořenového systému sadebního materiálu napěstovaného v sadbovači pro pěstování rostlin o objemu 5 litrů (K), zdroj: archiv autora.

Nejmenší počet deformací byl zaznamenán u sadbovače NPŠ I. Je však nutné poznamenat, že tento typ obalu je používán v podmínkách Lánské obory až v posledních dvou letech na vylepšování stávajících výsadeb POO. Z důvodu omezeného množství výsadeb (300 ks) bylo analyzováno pouze 50 ks, což nemusí být považováno za dostatečně reprezentativní vzorek. I u tohoto typu obalu se v menší míře vyskytovaly deformace kořenového systému, které byly s největší pravděpodobností způsobené nedostatečným zkrácením hlavního kořene při přesazování do obalu, jak je znázorněno na následujícím Obr. 34.

119

Obr. 34: Deformace hlavního kůlového kořene (uprostřed) u sadbovače NPŠ I. (zdroj: archiv autora).

Závěrem lze konstatovat, že množství deformací kořenového systému ve výsadbách je skutečně značné. Nemůžeme však jednoznačně definovat původ těchto deformací, neboť mohou být způsobeny jak špatnou technologií pěstování ve školkařských provozech, tak špatným způsobem výsadby. Nelze také vyloučit ani vliv obou faktorů současně. Je však nutné se zamyslet, jak je možné do budoucna při výsadbách KSM POO těmto deformacím zabránit.

5.2. Výsledky dílčího výzkumného úkolu: Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje 5.2.1. Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů na TVP v Lánské oboře Na TVP 1 bylo na konci října 2013 zjištěno v průměru 256 ks bukvic na 1m2, z toho 232 ks bukvic bylo plných, ale na začátku dubna 2014 to bylo již jen 37 ks bukvic na 1m2, z toho 27 ks bylo plných. Na TVP 2 to na konci října 2013 bylo v průměru 288 ks bukvic na 1m2, z toho 264 ks bukvic bylo plných, a na začátku

120

dubna 2014 to bylo již jen 18 ks na 1 m2, z toho 5 ks plných. Můžeme tedy konstatovat, že počty bukvic tedy byly výrazně zredukovány v podzimním a zimním období. Na TVP 2 je patrný vyšší úbytek z důvodu většího tlaku černé a ostatní spárkaté zvěře.

5.2.2. Analýza stavu přestárlých bukových porostů a predikce jejich dalšího vývoje na TVP v Lánské oboře Tloušťková a výšková struktura stromového patra a přirozené obnovy Z histogramů tloušťkových tříd na Obr. 35 je patrná variabilita zastoupení jedinců v tloušťkových třídách na jednotlivých TVP. Zastoupení v tloušťkových třídách u TVP 1 má rámcově tvar Gaussovy křivky, poukazující na stejnověký porost založený uměle, s největší četností u třídy 48 – 52 cm. Do stran postupně tloušťkové rozdělní klesá s hranicemi 26,4 cm, resp. 95,2 cm. Hojně jsou také zastoupeni jedinci buku lesního s tloušťkou v rozmezí 68 – 72 cm a 56 – 60 cm. Vtroušený modřín opadavý se vyskytuje v počtu 8 kusů na hektar a má rozpětí výčetní tloušťky 52 – 57 cm. Četnosti tloušťkových tříd buku lesního na TVP 2 jsou zastoupeny téměř rovnoměrně, avšak společně s TVP 1 kvůli relativně nízkému počtu stromů zastoupení v některých třídách zcela chybí. Stromy jsou nejčetněji zastoupeny v tloušťkových třídách 36 – 40 a 52 – 56 cm. Průměrná výčetní tloušťka buku se pohybuje okolo 57,5 cm a u TVP 2 dosahuje 59,0 cm. Zastoupeny jsou i třídy s dimenzí nad 116 cm. Oproti TVP 1 se zde relativně početně vyskytují slabší buky (24 cm).

121

TVP 1

TVP 2 35

Počet (ks.ha-1)

Počet (ks.ha-1)

35 30

30

25

25

20

20

15

15

10

10

5

5

0

0

BK

MD

Tloušťková třída (cm)

BK

Tloušťková třída (cm)

Obr. 35: Histogram tloušťkových tříd v bukových porostech na TVP diferencovaně dle hlavních dřevin.

Výška obou vyskytujících se dřevin na TVP 1 s výčetní tloušťkou z počátku zřetelně stoupá, avšak téměř okamžitě se vertikální struktura porostu vyrovnává a vytváří halovou výstavbu typickou pro stejnověký porost (Obr. 36). Z cenotického

hlediska

modřín

v horním

stromovém

patře

dosahuje

nadúrovňového postavení s maximální výškou 42,9 m. Nejvyšší jedinci buku dosahují výšky 41,9 m. Nasazení zelené koruny u buku je značně variabilní. V nepočetném spodním stromovém patře buku je to většinou v rozpětí 4 – 14 m a v horním stromovém patře 9 – 21 m. Štíhlostní kvocient u všech sledovaných dřevin exponenciálně klesá s výčetní tloušťkou, ale je zde velká variabilita (44,1 – 115,4). Závislost výšky buku na výčetní tloušťce na TVP 2 vykazuje kladnou závislost a z počátku rychlý vzestup, dále pak již velmi pozvolně stoupá. Od výčetní tloušťky 40 cm (stejně jako na TVP 1) se se její závislost na výšce ustálí na cca 39 m. Buk dosahuje průměrné výšky v 30,5 (o 8,5 m méně než u TVP 1) s maximem 41,9 m, ale vyskytuje se zde poměrně velké množství potlačených jedinců s výškou okolo 11 – 15 m. Nasazení zelené koruny se ve spodním stromovém patře pohybuje převážně v rozpětí 2 – 5 m a v horním stromovém patře 10 – 21 m. Štíhlostní kvocient pozvolna exponenciálně klesá s výčetní tloušťkou, u jedinců větších dimenzí pak spíše stagnuje.

122

TVP 1

TVP 2 50

Výška (m)

Výška (m)

50 40

40

30

30

20

20

10

10

0

0

0

20 BK

40

60

MD

80

100

0

120

Výčetní tloušťka (cm)

20

40 BK

60

80

100

120

Výčetní tloušťka (cm)

Obr. 36: Vztah mezi výčetní tloušťkou a výškou stromů v bukových porostech na TVP diferencovaně dle dřevin.

Celkový počet jedinců přirozené obnovy v přepočtu na hektar je 62 935, z toho buk lesní tvoří celých 100 %. Při porovnání s mateřským porostem je zde absence vtroušeného modřínu. V důsledku mechanické ochrany před jelení, mufloní a daňčí zvěří realizované před 3 roky se zde vytvořilo velmi početné přirozené

zmlazení

(Obr.

37).

S pokračujícím

rozvolňováním

zápoje

s následujícím rozpadem porostu a s obnovními zásahy se zde předpokládá výšková a tloušťková diferenciace zdárně odrůstající přirozené obnovy. Umístění a počty přirozené obnovy jsou diferencovány podle zápoje stromového patra, podle charakteru půdního povrchu a pokryvnosti bylinného patra. Nálet na stanovištně na vhodných světlinách je limitován pouze činnostmi spojenými s chovem černé zvěře (krmeliště, kaliště).

123

Obr. 37: Bohatá přirozená obnova na TVP 1 (zdroj: archiv autora).

Výšková struktura přirozené obnovy na TVP 1 v přepočtu na 1 ha mající levostranný charakter je znázorněna na Obr. 38. Nejvíce jedinců spadá svou výškou do třídy 10 – 15 cm (29 365 ks.ha–1), méně již náleží do třídy 15 – 20 cm (25 326 ks.ha–1) a nejméně jedinců je ve třídě nad 30 cm (157 ks.ha–1). Náletu menšího než 20,1 cm je pouze 6,7 %, což odpovídá délce doby ochrany před zvěří. Většina zmlazení s výškou v intervalu 10 – 20 cm je ze semenného roku 2012. Jedinci buku ≤ 10 cm jsou reprezentováni počtem 4 088 ks.ha–1. Na TVP 2 s enormním tlakem jelení, mufloní a daňčí zvěře se přirozená obnova nevyskytuje. 35 000

Počet (ks.ha-1)

30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0

Výšková třída (cm)

Obr. 38: Histogram výškových tříd v bukovém náletu na TVP 1.

124

Horizontální struktura stromového patra a přirozené obnovy Horizontální struktura stromového patra a přirozené obnovy na TVP 1 je situačně znázorněna na Obr. 39 a pomocí Ripleyovy L- funkce je vyjádřena na Obr. 40. Přehled agregačních indexů je uveden v tabulce (Tab. 11). Podle všech čtyř zjišťovaných strukturálních indexů (Hopkins-Skellamova, Pielou-Mountfordova, David-Moorova a Clark-Evansova) jsou jedinci stromového patra rozmístěni náhodně. Náhodné rozmístění jedinců horního stromového patra podle jejich vzdálenosti (rozestupu) vyplývá i z Ripleyovy L- funkce od 2 m. Při vyšších rozestupech rozmístění horní etáže občasně inklinuje k pravidelnosti, což je dáno maximálním využitím produkčního prostoru. Při menším rozestupu (pod 2 m) se horizontální struktura jeví jako shlukovitá, což je způsobeno jednak enormním tlakem zvěře, ale i vznikem tohoto porostu ze síje. L- funkce také potvrzuje výrazně shlukovité uspořádání přirozené obnovy. Silně agregovaná struktura vyplývá jak z indexů založených na vzdálenosti od náhodně vybraného bodu k nejbližšímu stromu (A = 0.977, α = 22.193), tak z průměrů vzdáleností stromů od jejich nejbližších sousedů (R = 0.551), ale i z frekvence stromů v jednotlivých kvadrátech (CS = 27.137). Na značnou agregovanost poukazuje také index of Patchiness (P = 2.920), index of Mean Crowding (MC = 41.267; LLOYD 1967) a parkorelační funkce (STOYAN, STOYAN 1992), které zde byly navíc zkoumány. Při analýze horizontální struktury bukových a modřínových pařezů vyplývá, že jak indexy (A = 0.546, α = 1.350, R = 1.140), tak i L- funkce poukazují na jejich náhodné Poissonovo rozmístění.

125

Obr. 39: Horizontální struktura horní etáže bukových porostů na TVP 1 a TVP 2 v Lánské oboře (vytvořeno v programu ArcGIS Copyright 1995-2010 Esri). HORNÍ ETÁŽ

PŘIROZENÁ OBNOVA

Obr. 40: Horizontální struktura bukových porostů na TVP 1 vyjádřená pomocí L-funkce. Tab. 11: Indexy popisující horizontální strukturu bukových porostů na TVP 1. Horní etáž Index

Přirozená obnova

Zjištěná

Očekávaná Dolní

Horní

Zjištěná

Očekávaná

Dolní

Horní

hodnota

hodnota

mez

hodnota

hodnota

mez

mez

Hopkins-Skellam

0.448

0.498

0.364

0.660

0.977*

0.500

0.476

0.526

Pielou-Mountford

1.016

1.158

0.762

1.822

22.193*

1.027

0.962

1.111

David-Moore

-0.035

0.004

-0.250

0.309

27.137*

0.008

-0.281

0.316

Clark-Evans

1.125

1.066

0.900

1.239

0.551*

1.011

0.980

1.039

mez

* Statisticky významné

126

Horizontální struktura stromového patra na TVP 2 je situačně znázorněna na Obr. 39 a pomocí Ripleyovy L- funkce je vyjádřena na Obr. 41. Hodnoty indexů horizontální struktury jedinců stromového patra jsou uvedeny v Tab. 12. Podle většiny zjišťovaných strukturálních indexů (Hopkins-Skellamova, DavidMoorova a Clark-Evansova) jsou všichni jedinci stromového patra na této TVP rozmístění shlukovitě, podle Pielou-Mountfordova indexu náhodně. Náhodné uspořádání jedinců stromového patra podle jejich vzdálenosti (rozestupu) vyplývá též z Ripleyovy L- funkce, při nižším rozestupu (do 3 m) je rozmístění stromů na ploše shlukovité. Při porovnání s TVP 1 je zde shlukovitost při počátečních rozestupech výraznější, což je opět způsobeno kombinací vzniku porostu síjí a vlivu intenzivní pastvy chované zvěře (VERA 2000). Kvůli úplné absenci přirozené obnovy zde její horizontální struktura řešena nebyla. Z hlediska strukturálních indexů (A = 0.444, α = 1.384, R = 1.197) a L- funkce, rozmístění bukových a stále relativně zachovalých dubových pařezů z minulé generace (často přesahujících tloušťku 130 cm) je zde jako u předchozí TVP jejich rozmístění po ploše zcela náhodné.

HORNÍ ETÁŽ

Obr. 41: Horizontální struktura bukových porostů na TVP 2 vyjádřená pomocí L-funkce.

127

Tab. 12: Indexy popisující horizontální strukturu bukových porostů na TVP 2. Horní etáž Index

Přirozená obnova

Zjištěná

Očekávaná Dolní

Horní

Zjištěná

Očekávaná Dolní

Horní

hodnota

hodnota

mez

hodnota

hodnota

mez

mez

Hopkins-Skellam

0.748*

0.497

0.350

0.675

Pielou-Mountford

1.727

1.173

0.740

1.855

David-Moore

0.567*

0.000

-0.408

0.513

Clark-Evans

0.695*

1.074

0.878

1.257

mez

NENALEZENO

* Statisticky významné

Růstové parametry a predikce vývoje stromového patra a přirozené obnovy Růstové vizualizace a simulace vývoje bukového porostu na TVP 1 jsou zachyceny na Obr. 42 a 43 a růstová tabulka vývoje pro sdružený smíšený porost při simulaci samovývoje je uvedena v Tab. 13. Bukový porost s jednotlivě vtroušeným modřínem je mírně prostorově diferencovaný a jedná se o porost stejnověký. Horní a řídkou střední vrstvu tvoří vyzrálá kmenovina ve stadiu vrcholného optima. Přirozená obnova buku lesního se vyskytuje téměř po celé ploše, hojně pak na prosvětlených místech. Využití produkčního prostoru je zde nyní maximální, postupně bude docházet k přirozenému odumírání stromů, které dosahují maximálního fyziologického věku, v úrovni a v nadúrovni. Porost chráněný před jelení, daňčí a mufloní zvěří zde má dostatečné regenerační schopnosti. V současnosti (r. 2014) zásoba hroubí sdruženého porostu je 975 m3.ha-1, z toho 934 m3 připadá na buk a 41 m3 na modřín. V roce 2064 se předpokládá pokles o 400 m3.ha-1 způsobený přesunem do pokročilého stadia rozpadu až počátečního stadia dorůstání. Počet jedinců stromového patra je 184 ks.ha-1, přičemž za dobu predikce 50 let dojde k navýšení o 19 % počtu stromů kvůli dorostu obnovy do registrační hranice. Produkční schopnosti porostu jsou vzhledem ke stanovištním a porostním poměrům velmi dobré. Celkový běžný přírůst je v r. 2014 přibližně 7,5 m3.ha-1.rok-1 a celkový průměrný přírůst 5,6 m3.ha-1.rok-1.

128

Tab. 13: Přehled vývoje charakteristik bukového porostu na TVP 1 při simulaci samovývoje. Rok t

d1,3±σ

h

h95

f

v

N

G

V

h:d

CBP CPP COP

2014 175 59.0±15.5 39.04 42.2 0.497 5.300

184

50.3 975

66.2

7.5

5.57 975

2024 185 58.5±21.0 36.55 42.5 0.535 5.252

200

53.6 1051 62.5

7.0

5.68 1050

2034 195 57.5±21.1 35.83 42.6 0.543 5.048

144

37.2 727

62.3

6.4

5.72 1115

2044 205 55.6±27.8 30.83 42.9 0.637 4.765

152

36.6 724

55.4

5.6

5.75 1179

2054 215 52.0±30.5 26.99 43.3 0.728 4.170

156

32.9 651

51.9

4.6

5.71 1227

2064 225 41.3±30.8 17.68 43.1 1.104 2.615

220

29.1 575

0.428 4.5

5.65 1272

Vysvětlivky: t – průměrný věk porostu, d1,3±σ – průměrná výčetní tloušťka ± směrodatná odchylka (cm), h – střední porostní výška (m), h95% – horní výška – 95 % kvantil (m), f – výtvarnice, v – průměrný objem stromu (m3), N – počet stromů na 1 ha, G – výčetní kruhová základna (m2.ha–1), V – objem porostu (m3.ha–1), h:d – štíhlostní kvocient, CBP – celkový běžný přírůst (m3.ha–1 rok– ), CPP – celkový průměrný přírůst (m3.ha–1 rok–1), COP – celková objemová produkce (m3.ha–1)

1

Obr. 42: Vizualizace aktuálního

Obr. 43: Predikce vývoje bukového

stavu (r. 2014) bukového porostu na

porostu po 50 letech (r. 2064) při

TVP 1

simulaci samovývoje na TVP 1

129

Růstové vizualizace a simulace vývoje bukového porostu na TVP 2 jsou zachyceny na Obr. 44 a 45 a růstová tabulka vývoje pro sdružený smíšený porost při simulaci samovývoje je uvedena v Tab. 14. Čistě bukový porost je prostorově a mírně věkově diferencovaný. V horní vrstvě tvoří vyzrálou kmenovinu ve stadiu vrcholného optima až počátečního rozpadu a ve střední vrstvě se nacházejí jedinci ve stadiu končícího dorůstání až optima. Fáze obnovy zde chybí a veškerá přirozená obnova je likvidována chovnou spárkatou zvěří. Využití produkčního prostoru je zde stále dobré, avšak v posledních letech dochází k přirozenému odumírání stromů, které dosahují maximálního fyziologického věku, v horní etáži. Nechráněný porost před vysokými stavy zvěře nemá žádné autoregulační schopnosti a je zde nutný brzký zásah lesního hospodáře. V r. 2014 zásoba hroubí sdruženého porostu buku je 732 m3.ha-1. V roce 2064 se předpokládá pokles o 54 % (o 337 m3.ha-1) způsobené přesunem do finálního stadia rozpadu s absencí stadia dorůstání. Počet jedinců stromového patra je 152 ks.ha-1, přičemž v průběhu vývoje 50 let dojde k redukci původního počtu stromů o 72 ks.ha-1. Produkční schopnosti porostu jsou vzhledem ke stanovištním a porostním poměrům dobré. Celkový běžný přírůst se v r. 2014 pohybuje

okolo

4,7

m3.ha-1.rok-1

a

celkový

průměrný přírůst

kolem

3,9 m3.ha-1.rok-1. Tab. 13: Přehled vývoje charakteristik bukového porostu na TVP 2 při simulaci samovývoje. Rok t

d1,3±σ

h

h95

f

v

N

G

V

h:d

CBP CPP COP

2014 188 57.5±27.9 30.45 41.4 0.609 4.390 152

39.2 732

0.530 4.7

3.89 732

198 59.1±30.9 30.90 41.6 0.604 5.116 152

41.4 778

0.523 4.3

3.93 778

206 57.2±29.8 28.74 41.2 0.631 4.657 108

27.5 503

0.502 3.9

3.98 819

215 57.4±29.1 28.68 40.7 0.622 4.613 104

26.7 480

0.500 3.5

3.98 856

225 59.9±29.9 28.79 41.1 0.622 5.048

96

26.8 485

0.481 2.9

3.96 890

2064 232 60.2±31.3 27.90 41.1 0.641 4.940

80

22.5 395

0.450 2.1

3.94 914

2024 2034 2044 2054

Vysvětlivky: viz. Tab. 12

130

Obr. 44: Vizualizace aktuálního

Obr. 45: Predikce vývoje bukového

stavu (r. 2014) bukového

porostu po 50 letech (r. 2064) při

porostu na TVP 2.

simulaci samovývoje na TVP 2.

Biodiverzita stromového patra a přirozené obnovy Vývoj hodnot strukturálních indexů stromového patra a jeho denzity na TVP 1 je uveden v Tab. 16. S pokračující dynamikou porostu ve stadiu pokročilého optima se zpočátku setrvalý trend náhodného uspořádání stromového patra postupně mění na nevýrazně slukovité rozmístění. Porost se vyznačuje zpočátku nízkou, resp. později střední prostorovou diverzitou, jež se pravděpodobně bude postupně zvyšovat kvůli dorůstající dolní etáží. Porostní proměnlivost tohoto stejnorodého porostu (B = 3.829) bude postupně narůstat a v průběhu sledovaných let dosáhne až na hodnotu 6.345, která poukazuje na nerovnoměrnou výstavbu. Podobná situace nastane i u nízké tloušťkové a velmi nízké výškové diferenciace porostu, jenž se v následujících 50ti letech až 7krát zvětší a porost bude vykazovat silnou 131

strukturální diferenciaci. TVP 1 se vyznačuje velmi nízkou druhovou diverzitou (z hlediska druhové bohatosti, různorodosti a vyrovnanosti) a v budoucnosti se předpokládá její mírný pokles. Jednotlivé charakteristiky denzity porostu si aktuálně udržují velmi vysokou úroveň, která však bude pozvolna klesat. Horizontální, převážně dokonalý, místy až stísněný zápoj (0,89) se v průběhu let bude společně s indexem hustoty (0,69) s pokračujícím vývojem ve stadiu rozpadu snižovat. Celková plocha korunových projekcí stromů v přepočtu na 1 ha v současnosti dosahuje 2,24 ha, za 50 let vývoje to však podle predikce bude pouze 1,48 ha.

Tab. 16: Indexy popisující diverzitu bukového porostu na TVP 1 při simulaci samovolného vývoje.

Index

Denzita

Rok A (Pri) B (J&Di) TMd (Fi) TMh (Fi) R(C&Ei) CP

CC

SDI

2014

0.174

3.829

0.230

0.072

1.125

2.24

0.89

0.69

2024

0.176

5.268

0.308

0.187

1.181

2.36

0.90

0.74

2034

0.231

5.853

0.341

0.258

1.069

1.73

0.82

0.52

2044

0.253

6.295

0.463

0.378

1.041

1.73

0.82

0.52

2054

0.289

6.241

0.452

0.389

0.934

1.54

0.79

0.48

2064

0.355

6.345

0.531

0.518

1.021

1.48

0.77

0.47

Vysvětlivky: A – Arten-profil index, B – index porostní proměnlivosti, TMd – index tloušťkové diferenciace, TMh – index výškové diferenciace, R – Clark-Evansův agregační index, CP – biologický zápoj, CC – taxační zápoj, SDI – relativní index hustoty porostu (zakmenění)

Vývoj hodnot strukturálních indexů stromového patra a jeho denzity na TVP 2 je uveden v Tab. 17. S pokračující dynamikou ve stadiu pokročilého optima až počátečního stadia rozpadu trend shlukovitého uspořádání stromového patra zpočátku víceméně setrvává, později se ještě stále více prohlubuje. Prostorová diverzita je na počátku sledování střední, postupně však bude docházet k přesunu poukazujícímu na silnou diferenciaci vertikální strukturu. Porostní proměnlivost tohoto porostu s rovnoměrnou výstavbou bude patrně stále pozvolna klesat, kvůli absenci fáze obnovy. Opačná situace nastane u nízké tloušťkové a

132

výškové diferenciace porostu, jež by se měla v průběhu predikce samovývoje zvýšit, což je způsobeno odumíráním početnější horní etáže. Jelikož se jedná o čistě bukový porost, nebyla zde druhová diverzita řešena. Tab. 17: Indexy popisující diverzitu bukového porostu na TVP 2 při simulaci samovolného vývoje.

Index

Denzita

Rok A (Pri) B (J&Di) TMd (Fi) TMh (Fi) R(C&Ei) CP

CC

SDI

2014

0.430

4.611

0.406

0.311

0.695

2.67

0.86

0.55

2024

0.433

4.482

0.400

0.302

0.685

2.79

0.88

0.57

2034

0.462

4.401

0.508

0.415

0.697

1.89

0.80

0.38

2044

0.507

4.301

0.492

0.398

0.670

1.64

0.77

0.36

2054

0.519

4.218

0.482

0.391

0.627

1.66

0.76

0.36

2064

0.626

4.042

0.497

0.403

0.636

1.41

0.69

0.28

Vysvětlivky: viz. Tab. 16

Veškeré charakteristiky denzity porostu si aktuálně udržují střední úroveň, avšak v průběhu dalšího vývoje relativně prudce klesají. Značně diferencovaný taxační zápoj (dokonalý až mezernatý; v průměru 0,86) se v průběhu let bude společně s indexem hustoty (0,55) s pokračujícím stadiem rozpadu snižovat. Celková plocha korunových projekcí v přepočtu na 1 ha v současnosti dosahuje 2,67 ha. Během vývoje stromového patra se v r. 2064 očekává pokles zakmenění hlavního porostu na hodnotu 0.21, postupně tak vlivem pokračujícího stadia rozpadu dojde k vytvoření velmi řídkého porostu s jedinci solitérního charakteru.

5.3. Návrh obnovních bloků dle parametrů stanovených funkční diferenciací Lánské obory Výsledkem výzkumného úkolu je vzorový projekt k vylišenému bloku v lokalitě Hyvina. Výsledné koncepční řešení pro navržený obnovní blok by mělo být snadno uchopitelným nástrojem pro lesníka na svěřeném úseku.

133

5.3.1. Obnovní blok Hyvina Rozbor současného stavu prostředí obnovního bloku Lokalizace a vymezení obnovního bloku Hyvina V oblasti Hyvinského potoka byl diferenciancí Lánské obory lokalizován vysoký výskyt porostů s nejvyšším stupněm naléhavosti obnovy (barevně jsou vyjádřeny v Obr. 46), a právě proto zde byl navržen obnovní blok. Obnovní blok Hyvina je umístěn v severní části Lánské obory a jeho výměra je 128,28 ha. V jeho severozápadní, severní a východní části bylo při návrhu využito stávající oborní plocení. V severozápadní a východní části se jedná o standardní oborní plot, v severní části je oddělen trvalým oplocením od obůrky pro černou zvěř. Nové oplocení je navrženo v jižní a jihozápadní části obnovního bloku a je na Obr. 47 vyznačeno zelenou barvou. Stávající oplocení je v zákresu zaznamenáno oranžovou barvou.

Obr. 46: Mapa naléhavosti obnovy porostů v zájmové lokalitě (zdroj: PDS ProPla).

134

Obr. 47: Vylišení obnovního bloku Hyvina se zákresem oplocení (zeleně nové, oranžově stávající), zdroj: PDS ProPla.

Reliéf terénu Od své jižní části, kde se nachází nejvyšší terénní body obnovního bloku, terén se severní expozicí mírně klesá až k vodoteči Hyvinského potoka. Z tohoto místa dále s jižní expozicí mírně stoupá směrem k lesní cestě u dělícího plotu obůrky pro černou zvěř. Stejný tvar reliéfu terénu je v severozápadní části bloku na spodním toku Hyvinského potoka a jeho pravostranného přítoku. Expozice je však od jižní strany bloku severozápadní a směřem k obornímu plotu severozápadně přechází do mírné východní. Tok Hyvinského potoka na svém počátku v severovýchodní části téměř neznatelný a ve své druhé polovině meandrující v nepříliš rozsáhlé nivě. Popis porostů Jak je patrné z porostní mapy (Obr. 48), převážnou část porostní plochy v centrální části bloku tvoří poměrně stejnorodé přestárlé porosty buku se sníženým zakmeněním (Obr. 49). Mezi nejrozsáhlejší porosty patří porost 103 A 17b/1b (plocha porostu v navrhovaném bloku je 24,62 ha, věk dle HK 196 let) a porost 103 B 17a/1a (plocha porostu v navrhovaném bloku je 12,91 ha, věk dle HK 177 let). O postupném rozpadu těchto porostů svědčí i vysoká koncentrace odrostkových ploch. Ve východní části a v západní části u oborního plotu se vyskytují souvislé smrkové monokultury zalesněné po mniškové kalamitě po roce

135

1920. Mladé lesní porosty (30 – 40 let) jsou zalesněny především dubem a borovicí. Porosty do 30 let (včetně výsadeb POO) tvoří především dub a buk. V obnovním bloku se nachází i několik rozsáhlých oplocenek. Jedná se zejména o o oplocenku 103 A 17a/2a a 2b o ploše 4,69 ha s velmi bohatou porostní směsí (BK, HB, MD, DB, OL, SM, DG, BR a BO) a 103 B 1c (plocha 1,95 ha; skladba: DB, BK, JS, BR, KL a BO). Množství druhů dřevin poukazuje na vysokou dynamiku porostů chráněných proti zvěři v této lokalitě. V spodní části Hyvinského potoka převažují řídké porosty olše lepkavé.

Obr. 48: Porostní mapa lokality Hyvina (zdroj: PDS ProPla).

136

Obr. 49: Bukové porosty se sníženým zakmeněním v lokalitě Hyvina (zdroj: archiv autora).

Typologie obnovního bloku Hyvina Nejzastoupenějšími lesními typy v zájmové lokalitě jsou 3H1, 3H5, 3B3, 3P1, 3I1, 3O6, 3O7. Poblíž vodotečí dominují 3L1 a 3V4 (OPRL 2010, LHP LHC LÁNY 2010 – 2019). 3H1 – hlinitá dubová bučina šťavelová na plošinách a velmi mírných svazích. Výskyt tohoto LT je zaznamenán v centrální části obnovního bloku na velmi mírném svahu. Půda tohoto typu je hluboká až velmi hluboká, čerstvě vlhká až střídavě vlhká, shora drobivá a vespodu uléhavá. Vegetaci tvoří především Vignea brizoides, Calamagrostis arundinacea, Luzula pilosa, Avenella flexuosa, Melica nutans, Carex digitata, Oxalis acetosella, Mycelis muralis, Galium rotundifolium, Senecio ovatus, Fragaria vesca a Vaccinium myrtillus. Přirozená dřevinná skladba je BK 4-6, DB 2-3, HB 1, LP 1, JD +, JS +. 3H5 – hlinitá dubová bučina na bázích svahů. Tento LT tvoří postupný přechod 3H1 směrem do mírných terénních depresí. Půda je hluboká, čerstvě vlhká, slehlá a mírně kyselá. Vegetaci tvoří především Dactylis glomerata, Poa nemoralis, Viola sylvestris, Luzula luzuloides, Luzula pilosa, Mycelus muralis, Galium rotundifolium, Oxalis acetosella, Rubus idaeus a Rubus sp. Poslední dva uvedené

137

druhy jsou významně potlačeny spásáním zvěří. Přirozená dřevinná skladba je identická s LT 3H1. 3B3 – bohatá dubová bučina válečková na mírných svazích. Těžiště výskytu tohoto LT je na mírných svazích v okolí Hyvinského potoka. Půda je hluboká, čerstvě vlhká, kyprá a mírně kyselá. Vegetaci tvoří především Brachypodium sylvaticum, Melica nutans, Oxalis acetosella, Viola sylvestris, Urtica dioica, Mycelis muralis, Senecio ovatus a Galium rotundifolium. Přirozená dřevinná skladba je BK 5-7, DB 2-3, JD 1, HB 1, LP 1, JV+, KL+. 3P1 – kyselá jedlová doubrava s bikou chlupatou na plošinách a plochých úžlabinách na pseudogleji. Tento LT je zastoupen zejména ve východní části zájmové lokality. Půda je hluboká, střídavě vlhká, vazká a středně kyselá. Vegetaci tvoří především Luzula pilosa, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Luzula luzuloides, Vignea brizoides a Melampyrum pratense. Přirozená dřevinná skladba je DB 3-4, JD 2-3, BK 2-3, OS1, BŘ+, SM+, LP+. 3I1 – uléhavá kyselá dubová bučina s bikou chlupatou na plošinách a úpatích svahů. Těžiště výskytu tohoto LT je v severní části obnovního bloku v mírných terénních depresích. Půda je hluboká, čerstvá a soudržná s kyselým pH. Vegetaci tvoří především Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Luzula pilosa, Hieracium murorum a Melampyrum pratense. Přirozená dřevinná skladba je BK 4-6, DB 2-3, HB 1, LP 1, JD +, JS+. 3O6 – jedlodubová bučina šťavelová na plošinách a plochých úžlabinách. Tento LT je zastoupen zejména v úžlabinách drobných přítoků Hyvinského potoka. Půda je hluboká až velmi hluboká, střídavě čerstvě vlhká až vlhká, drobivá doposud soudržná až vazká, středně až silně kyselá. Vegetaci tvoří především Oxalis acetosella, Vignea brizoides, Luzula pilosa, Deschampsia caespitosa, Mycelis muralis, Melampyrum pratense, Convallaria majalis, Senecio ovatus, Viola sylvestris, Maianthemum bifolium, Ajuga reptans a Fragaria vesca. Přirozená dřevinná skladba je JD 2-4, DB 2-3, BK 2-3, LP 1, HB 1, JV+. 3O7 – jedlodubová bučina ostřicová na pseudogleji. Výskyt tohoto LT doprovází oblasti výskytu LT 3O6. Půda je hluboká, středně vlhká a středně kyselá. Vegetaci tvoří především Vignea brizoides, Oxalis acetosella, Senecio ovatus, Mycelis

138

muralis, Galium rotundifolium a Convallaria majalis. Přirozená dřevinná skladba je JD 2-4, DB 2-3, BK 2-3, LP 1, HB 1, JV+. 3L1 – jasanová olšina potoční na údolních dnech. Výskyt tohoto LT je vázán na nivu Hyvinského potoka a jeho přítoků. Půda je shora kyprá, vespodu soudržná až vazká, zbahnělá, mírně až středně kyselá. Vegetaci tvoří především Vignea brizoides, Chaerophyllum hirsutum, Deschampsia caespitosa, Vignea remota, Impatiens noli – tangere, Caltha palustris, Oxalis acetosella, Ranunculus repens, Ajuga reptans, Myosotis palustris, Urtica dioica, Lysimachia vulgaris, Cardamine amara a Filipendula ulmaria. Přirozená dřevinná skladba je OL 5-7, JS 3-4, SM+, JV+. 3V4 – vlhká dubová bučina vysokobylinná v úžlabinách. Tento LT můžeme lokalizovat v údolních depresích Hyvinského potoka a jeho přítoků. Půda je mělká, vlhká, mírně kyselá a hladina podzemní vody je 30 – 100 cm pod povrchem. Vegetaci tvoří především Galeopsis speciosa, Senecio ovatus, Dryopteris filix – mas, Impatiens noli – tangere, Rubus sp., Urtica dioica. Deschampsia caespitosa, Oxalis acetosella a Mycelis muralis. Přirozená dřevinná skladba je BK 3-4, DB 2-3, JD 2-3, LP +-2, JV +-1, KL +-1, JS, OL+, JL+ (PRŮŠA 2001). Z přehledu nejzastoupenější LT je patrné, že převládají SLT živné řady (Obr. 50) s produktivními stanovišti a s předpokladem možného využití přirozené obnovy prakticky po celé ploše obnovního bloku Hyvina.

Obr. 50: Typologická mapa zájmové oblasti Hyvina (zdroj: Mapový portál ÚHÚL).

139

Plošné údaje a zásoba porostů určených k těžbě Základní plošné údaje obnovního bloku Hyvina jsou uvedeny v Tab. 18. V následující tabulce (Tab. 19) je uveden přehled zásob určených k těžbě dle dřevin. Tab. 18: Plošné údaje obnovního bloku Hyvina Plocha obnovního bloku

128,28 ha

Plocha porostů určených k obnově

102,44 ha

Procentuální vyjádření plochy určené k obnově

79,86 %

Plocha porostů starších 140 let

66,41 ha

Procent. vyjádření plochy por. starších 140 let z plochy urč. k obnově

64,83 %

Délka nového oplocení

2 838 bm

Tab. 19: Přehled zásob porostů určených k těžbě dle jednotlivých dřevin Dřevina

Zásoba

BK

15 903,72 m3 (53,81 %)

BO

2 872,77 m3 (9,72 %)

BR

47,5 m3 (0,16 %)

DB

200,51 m3 (0,68 %)

HB

729,31 m3 (2,47 %)

OL

605,15 m3 (2,05 %)

SM

9 199,06 m3 (31,12 %)

Celkem

29 558,02 m3 (100,00 %)

Z uvedených údajů je patrné, že téměř 4/5 plochy obnovního bloku jsou plochy určené k obnově. Nejedná se pouze o porosty přestárlé, ale v oplocení jsou zahrnuty i porosty s porostní skladbou nevhodnou pro obory. Jedná se o smrkové monokultury, které budou nahrazeny porosty vhodných dřevin respektujících stanovištní podmínky. Množství smrku určeného k těžbě tvoří 31,12 % z celkové zásoby. Nejvyšší podíl těžeb však logicky připadá na plošně nejvyznamnější přestárlé porosty buku, a to více jak z poloviny (53,81 %). Poměrně významná je i zásoba borovice (9,72 %). Zásoba ostatních dřevin (bříza, dub, habr a olše) nepřesahuje 2,50 % z celkové zásoby porostů určených k obnově. Z tabulky

140

zásoby porostů (Tab. 19) je patrné, jakým způsobem je omezena druhová pestrost porostů uvnitř obnovního bloku (pouze 7 druhů dřevin na ploše 102,44 ha).

Návrh a umístění provozních a mysliveckých zařízení Oplocení obnovního bloku Hyvina Jak bylo uvedeno, ve východní a západní části bloku bude využito stávajícího oborního oplocení. V severní části je obnovní blok oddělen novým trvalým oplocením obůrky pro černou zvěř zřízené v roce 2011. Nový dělicí plot (na Obr. 51 vyznačen zeleně) byl postaven v jarním období roku 2015 a jedná se o střednědobé oplocení (horizont životnosti 15 – 20 let), na kterém jsou umístěny brány a přelezy pro zajištění provozních potřeb. Jedná se o standardní a ověřený typ oplocení používáný v Lánské oboře pro stavbu oplocenek. Oplocení je vysoké 2,20 m a je tvořeno poli o délce 4,00 m. Každé pole tvoří penetrované dubové nebo modřínové sloupky o průměru 15 – 20 cm a délce 3,00 m, přičemž 0,80 m sloupku je zapuštěno pod povrchem. Sloupky jsou spojeny řezivovým materiálem (9 prken) o rozměrech 3 × 9,5 × 400 cm (tl × š × d). Za spojovací materiál slouží hřebíky o délce 9 cm a v místech napojení jednotlivých polí jsou překryty vertikálním svlakem. Při další rekonstrukci oplocení je možné využít stávajích kopaných nebo vrtaných děr, které jsou znovu osazeny novými sloupky. Tento postup přináší finanční úspory při stavbě další generace oplocení. Drátěné typy oplocení byly vyloučeny z důvodu bezpečnosti chované zvěře. Zpřístupění obnovního bloku a meliorační opatření Dopravní přístupnost obnovního bloku pro jeho severní část (nad Hyvinským potokem) je řešena stávající komunikací vedoucí po bývalém tělese koněspřežní dráhy. Jedná se o lesní cestu kategorie 1 L s možným celoročním využitím. Přístup na tuto komunikaci zajišťují vjezdové brány U Kolmana a z Rynholecké cesty (označeno v Obr. 51 žlutou barvou). Další stávající vjezd do obnovního bloku zajišťuje brána U Ameriky (opět vyznačeno žlutě) a od ní vede nově vybudovaná lesní cesta kategorie 1 L až na Masarykovu cestu. Vjezd do obnovního bloku z této části zajišťuje nová brána (vyznačeno modře). Další nové brány jsou navrženy do lokality Smutný kout a U Píňského sadu (obě opět na Obr.

141

51 označeny modře). První uvedená cesta protíná důležitou komunikaci kategorie 2 L, která zpřístupňuje porosty ve spodní části toku Hyvinského potoka. Tuto komunikaci by bylo vhodné výhledově upravit na lesní cestu kategorie 1 L, z důvodu velké zásoby hmoty v lokalitě. Pro zajištění údržby nově vzniklého oplocení je vhodné při jeho výstavbě uvažovat z důvodu rychlé a efektivní kontroly a usnadnění oprav o obslužné komunikaci. Kvůli riziku možného poškození oplocení je před zahájením realizace nezbytně nutné provést v okolních porostech zdravotní výběr nejméně na jednu porostní výšku. Z výsledků melioračního šetření provedeného v měsíci červnu roku 2015 terénní skupinou pracovníků ÚHÚL vyplývá, že v uvedené lokalitě není nutné provádět meliorační opatření. Lokálně podmáčená místa v blízkosti Hyvinského potoka je možné řešit formou zakládání okusových porostů VR, OL, TP a JS. Vytváření napajedel pro zvěř není nutné, neboť dostatek vody je do budoucna zajištěn Hyvinským potokem a nebeským rybníkem v severovýchodní části obnovního bloku.

Obr. 51: Mapa zákresu vjezdových bran a oplocení (zdroj: PDS ProPla).

Pastevní plochy v obnovním bloku Hyvina V plánovaném obnovním bloku Hyvina se aktuálně nachází pouze jediná plocha určená k pastvení zvěře. Pastvina čtvercového tvaru v severozápadním okraji obnovního bloku má výměru 1,45 ha. Pro zvýšení potravní nabídky pro zvěř autor navrhuje na jižním okraji vznik nové pastevní plochy navazující na oborně

142

pastevní les (Obr. 52). Uvedená plocha vznikne rozšířením nezalesněné lesní světliny na plochu 3,30 ha. Na jejím jihovýchodním okraji bude umístěna před zrušením dělicího plotu obnovního bloku nová kazatelna, o kterou bude doplněna i stávající pastevní plocha. Tyto plochy mohou být osety vhodnou pastevní směsí pro spárkatou zvěř a v období uzavření bloku je lze pravidelně využívat k produkci sena či senáže.

Obr. 52: Mapa zákresu mysliveckých zařízení (zdroj: PDS ProPla). Legenda: zelené čtvercové šrafy – pastevní plochy, červené čtvercové šrafy – okusové porosty, fialová souvislá čára – nová obslužná komunikace, modrá souvislá čára – oplocení obnovního bloku, žlutá souvislá čára – liniové výsadby v okolí cest, oranžový částečně zabarvený lichoběžník – umístění nové kazatelny

Porosty se specifickou funkcí Mezi porosty se specifickou funkcí v oborách můžeme řadit porosty okusové, krycí nebo zvyšující potravní nabídku zvěři (ovocné sady, liniové výsadby apod.). Jak bylo uvedeno v rozboru problematiky, okusové porosty v Lánské oboře buď zanikly nebo neplní svoji funkci a je na ně nahlíženo jako na běžné porosty. Z tohoto důvodu je nutné zakládat v obnovních blocích nové, aby po odstranění oplocení dokázaly zvěři nabídnout dostatek okusové plochy a přirozený úkryt v období nepohody. Z tohoto důvodu byly navrženy okusové porosty v lokalitě Hyvinského potoka, kde přírodní podmínky umožňují zakládání pařezin (zejména VR, TP) s krátkou dobou obmýtí (5 – 7 let). Tyto okusové porosty mohou být z důvodu dlouhé doby oplocení obnovního bloku (přibližně 40 let) založeny až se

143

zpožděním, ale zároveň v takovém předstihu, aby došlo k dobrému zakořenění nových porostů. První produkce těchto porostů tak může být využita po seřezání v zimním období jako ohryz pro zvěř v hlavní části obory. Pro okus zvěří mohou posloužit i dřeviny úmyslně zalesněné na místech plánovaných přibližovacích linek (například SM, BO, JD). Takto založené porosty mohou mít zároveň i krycí funkci. Celková plocha navržených okusových porostů v obnovním bloku Hyvina činí 5,91 ha, což představuje 4,61 % z celkové plochy bloku. Zakládání porostů zvyšujících potravní nabídku zvěři je v oborních podmínkách naprosto nezbytné. Z důvodu zachování přirozeného rázu obory je po obou stranách nově vzniklé komunikace mezi lokalitou Masarykova cesta a U Ameriky navržena jednořadá alej solitérních dubů (viz. Obr. 53). Při obnově porostů v okolí komunikace však bude bezpodmínečně nutné zajistit dostatečně široký pruh (s možným využitím jako pastevní plochy), aby řadové výsadby měly dostatečný světelný požitek, a bylo tak zajištěno jejich zdárné odrůstání. Další navržená liniová výsadba je navržena do lokality kolem stávající komunikace od Rynholecké cesty směrem k pastevní ploše Habrovice (opět vyznačeno žlutě). V této části je navrženo stromořadí jeřábu břeku. V oblasti pastevních ploch jsou do porostních okrajů navrženy ovocné dřeviny (JB, TŘ) a JŘ z důvodu zvýšení potravní nabídky a estetiky lesa.

144

Obr. 53: Nová komunikace uvnitř obnovního bloku Hyvina (zdroj: archiv autora).

Návrh způsobu obnovy obnovního bloku Hyvina ve dvou variantách V souhrné tabulce ploch pro obnovní blok Hyvina je uvedeno, že k obnově je určeno 102,44 ha lesních porostů, což tvoří 79,86 % plochy obnovního bloku. Porosty starší 140 let pokrývají 66,41 ha a nachází se zejména v centrální části navrženého obnovního bloku. Na následujícím Obr. 54 jsou v obrysové mapě barevně vylišeny porosty určené k obnově.

Obr. 54: Lokalizace porostů určených k obnově v obnovním bloku Hyvina (vyznačeno modře). Zdroj: PDS ProPla.

145

Varianta obnovy obnovního bloku podrostním způsobem Je přirozené, že cílem lesního hospodáře by měla být snaha o maximální využití přirozené obnovy. Z dílčího výzkumného záměru Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů a srovnání vývoje na dvou TVP s odlišným managementem hospodaření se zvěří vyplývá, že bukové porosty v Lánské oboře si i přes svůj věk zachovávají svůj reprodukční potenciál. Na následujícím Obr. 55 jsou vylišeny lokality vhodné pro využití podrostního způsobu hospodaření. Tyto lokality byly vylišeny na základě vyhodnocení stavu porostů (vč. stavu půdy) a zakresleny do obrysové mapy.

Obr. 55: Lokality v obnovním bloku Hyvina vhodné pro využití přirozené obnovy (zdroj: PDS ProPla).

Obnova přestárlých bukových porostů Na lokalitách znázorněných v Obr. 55 lze předpokládat přirozenou obnovu buku. Stávající porosty stále fruktifikují a stav půdy je příznivý, neboť se zde nenachází větší množství surového humusu. Tuto skutečnost potvrzuje i výskyt přirozené obnovy buku, která se objevila v jarním období bezprostředně po zaplocení obnovního bloku. Kromě buku je patrný i výskyt přirozené obnovy habru, který by bylo vhodné odstranit z horní etáže ještě před zahájením obnovy v obnovním bloku. Silnější zabuřenění se vyskytuje v části plánované pastevní plochy, v místech výsadeb POO a v okolí rozsáhlé oplocenky 103 B 1c. V porostech určených pro využití přirozené obnovy autor navrhuje využít velkoplošné clonné

146

seče. Z důvodu sníženého zakmenění (0,7 a méně) není nutné provádět přípravnou a semennou seč a je možné se zaměřit pouze na zdravotní výběr. Po semenné seči by měly stromy mateřského porostu pokud možno stejnoměrně zastiňovat půdu (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000), což díky rozpadu porostů zakmenění není v některých částech porostů možné dodržet. Na lokalitách s výskytem buřeně však lze v semenném roce provést přípravu půdy jednotalířovou půdní frézou, která je v majetku Lesní správy Lány. Při takto sníženém zakmenění lze také předpokládat, že semenáčky budou mít dostatečné množství světla pro zdárný rozvoj (BÍLEK et al. 2013). Prosvětlovací seč musí být provedena citlivě s ohledem na stanoviště, neboť při zvýšeném světelném požitku dochází na živných stanovištích k okamžitému rozvoji buřeně (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000). Platí zde zásada raději méně a častěji, a to i za cenu zvýšených nákladů na těžbu a soustřeďování dříví. Navržené prosvětlovací a uvolňovací zásahy je nutné provádět za sněhové pokrývky z důvodů ochrany nové generace lesa. Lokality zalesněné poloodrostky a odrostky je vhodné zachovat z důvodu zvýšení diverzity porostů. Tyto plochy je však vhodné doplnit dalšími dřevinami pro zvýšení druhové pestrosti zájmové lokality. Do porostů je vhodné jednotlivě vnášet i dřeviny atraktivní pro zvěř (JD, SM, DG). V případě, že dojde k jejich poškození zvěří, nebude narušena porostní kostra. V místech bez výskytu přirozené obnovy lze využít podsadby cílových dřevin. Seč domýtnou pokud možno omezíme na jeden zásah, aby zbytečně nedocházelo k poškozování nárostu. Po domýtné seči v nárostech provedeme selektivní zdravotní výběr těžbou poškozených jedinců a upravíme druhovou skladbu náletu či nárostu (VACEK et al. 1995, VACEK, SOUČEK 2000). Obnova porostů s nevhodnou dřevinnou skladbou Za porosty s nevhodnou dřevinnou skladbou pro oborní podmínky můžeme označit zejména porosty smrku, které vznikly zalesněním kalamitních ploch po gradaci bekyně mnišky v roce 1920. Tyto porosty se nachází v západní části obnovního bloku Hyvina (Obr. 56). Autor je navrhuje obnovovat holosečným způsobem se zalesňováním dubem a násečným způsobem se zalesňováním bukem (směrem od severovýchodu k jihozápadu). Do porostů je opět vhodné jednotlivě

147

vnášet atraktivní dřeviny pro zvěř. V těchto porostech jsou již vloženy obnovní prvky zalesněné dubem a bukem v roce 2013 (152 C 8 – 0,59 ha, 152 A 9 – 0,42 ha, 104 A 9 – 0,94 ha), které jsou zaznačeny v mapě navrhované zrychlené obnovy. Na svazích směrem k Hyvinskému potoku je žádoucí zvýšení podílu listnatých dřevin (LP, JV, JS, JLM). Dopravní zpřístupnění zajišťuje zpevněná lesní cesta kategorie 1 L vedoucí paralelně se stávajícím oborním oplocením. U smrkového porostu 152 B 3a je z důvodu velmi špatného zdravotního stavu navržena jeho rekonstrukce. K zalesňování na těchto plochách je vhodné použít dub, neboť se jedná o jižní expozici.

Obr. 56: Mapa výskytu porostů s nevhodnou dřevinnou skladbou v obnovním bloku Hyvina (vyznačeno modře), zdroj: PDS ProPla.

Varianta zrychleného způsobu obnovy Varianta zrychleného způsobu obnovy byla vypracována z důvodu zrychlení obnovy v obnovním bloku a zkrácení doby zaplocení na nezbytné minimum (předpoklad 40 let). Při zpracování návrhu je možné uvažovat i o možnosti přiřazování holých sečí k nezajištěným kulturám, neboť Lesní správa Lány má pro tento účel schválenou výjimku OSSL. Maximální velikost nezajištěné souvislé plochy však nesmí překročit 2 ha (KÚSK 2014). Návrh obnovy je znázorněn na Obr. 57. Základ tvoří pomyslná síť založená dle koordinační linie o rozměrech jednotlivých polí 100 × 100 m. Těžba je zahájena ve východiscích (označeno červenou čárou) a postupuje formou náseků každoročně vždy o 25 m směrem od

148

severu k jihu ve východní části obnovního bloku a směrem od severovýchodu k jihozápadu v jeho západní části. Tento směr vytváří vhodné podmínky pro ochranu mladé generace buku (BÍLEK et al. 2013). Délka prvku odpovídá délce jednotlivých polí, tj. 100 m. Vytěžené plochy jsou ve stejném roce zalesněny prostokořennými sazenicemi buku v množství 1,3× násobku minimálního počtu jedinců stanovených pro jednotlivé HS přílohou č. 6 Vyhlášky č. 139/2004 Sb. V rámci první etapy je plánováno celkem osm náseků (8 × šířka 25 m). Po 200 metrech se nachází další východisko obnovy, které by po osmi letech mělo být již zajištěno. Ve druhé etapě (9. rok od započetí obnovy) je zahájena těžba ve stejné linii jako v první etapě vždy ve vedlejších pruzích, neboť vytěžené pruhy z první etapy by měly být při zahájení druhé etapy již zajištěny. Rozměry (8 × 25 × 100 m) byly navrženy tak, aby nedošlo k překročení plochy 2 hektarů, jak bylo stanoveno výjimkou OSSL. Tato skutečnost by však fakticky neměla nastat, neboť právě poslední rok by měl být již první násek (0,25 ha) zajištěn. Linky pro soustřeďování dříví je vhodné navrhnout tak, aby vytěžená dřevní hmota mohla být soustředěna ve směru postupu těžby, případně na dělící linie. Výhodou obnovního prvku, že se jedná o rovinatý terén, který je narušen pouze mírným sklonem v bezprostředním okolí Hyvinského potoka. Při tomto způsobu obnovu lze očekávat výskyt přirozené obnovy. Tu je možné využít místo zalesňování sazenicemi. Při výskytu přirozené obnovy bude nutné přehodnotit možnosti soustřeďování dříví a navrhnout vyvážecí linky na hranicích jednotlivých prvků nebo v liniích východisek obnovy. Do porostů je možné v předstihu vnášet jednotlivě dřeviny na obohacení biodiverzity nebo dřeviny atraktivní pro zvěř. V těch částech se silným proředěním porostů je vhodné použít k zalesňování dub. V severní části je navržena těžba v porostu 103 A 17b/1b (vpravo od oplocenky 103 A 2b) holosečí. Uvedená plocha s jižní expozicí je již velmi silně proředěna a je nutné ji obnovit přednostně. Obnova je rozdělena na dvě části, část vyznačená červeně (Obr. 57) je určena k obnově při zahájení první etapy. Část vyznačená zeleně po zajištění vedlejší části. Pro zalesnění jsou navrženy prostokořenné sazenice dubu.

149

Obr. 57: Plán zrychlené obnovy porostů v obnovním bloku Hyvina (zdroj: PDS ProPla). Vysvětlivky: červená čára – východisko obnovy, červená šipka – směr postupu obnovy první etapy, černá šipka – východisko obnovy druhé etapy, vyznačeno žlutě – návrhy okusových porostů (porosty založeny ve druhé polovině doby zaplocení bloku), červený souvislý pruh – návrh těžby v první etapě, zelený pruh – návrh těžby po zajištění pruhu umístěného na severním okraji, zelená linie – stávající obnovní prvky, čerchovaná čára – koordinační linie

Výchova lesních porostů Výchova stávajících porostů v obnovním bloku bude dále probíhat dle návrhu uvedeného v HK. Jedná se zejména o mladé porosty dubu a borovice. U dubu je potřeba udržet porostní zápoj z důvodu zamezení vzniku nežádoucích pňových výstřelků a u borovice je nutné se zaměřit na pozitivní výběr z důvodu nízké kvality stávajících borových porostů. Kvůli snížené stabilitě těchto porostů je vhodnější provádět více zásahů a častěji než jeden silný. V blízkosti navržené pastevní plochy je možné porostní okraj postupně prosvětlovat a vytvořit tak přechod k parkovému charakteru. Parkový charakter si také budou zachovávat partie výsadeb odrostků, které byly sázeny ve sponu 400 ks/ha. Zde je vhodné provádět vyvětvování a v případě výskytu přirozené obnovy na těchto plochách odstraňovat obrostlíky, jež brání rozvoji přirozeného zmlazení. Tyto plochy s absencí přirozené obnovy lze také doplňovat vyspělým sadebním materiálem vhodných dřevin, které odpovídají stanovištním podmínkám. U nově vzniklých porostů buku i dubu je nutné udržet porostní zápoj a odstraňovat předrostlíky a obrostlíky. U přirozené obnovy je třeba provádět po autoredukci prostřihávky a nálety začít včas uvolňovat, aby nedocházelo k omezení jejich výškového

150

přírůstu. V případě výskytu přirozené obnovy smrku v západní části bloku je nutné podporovat uměle vnášené listnaté dřeviny, neboť právě ony budou cílovými. Ochrana lesních porostů po odplocení by měla být zajištěna ochranou porostní kostry (cca 300 – 400 jedinců/ha) nátěrem nebo individuální ochranou ke kmeni u dřevin s hladkou kůrou. U dřevin se silnou borkou (např. dub) tato opatření není nutné provádět.

Vypořádání se s požadavky zájmů orgánů ochrany přírody V zájmové lokalitě obnovního bloku Hyvina jsou nejvíce zastoupeným biotopem květnaté bučiny (L5.1) a acidofilní bučiny (L5.4). Oba tyto biotopy jsou předmětem ochrany v EVL Lánská obora (viz. Obr. 58). Pro oba byly vypracovány rámcové směrnice hospodaření, které jsou součástí Souhrnu doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Lánská obora (POVOLNÁ et al. 2014). U bukových porostních typů je v dlouhodobém cíli péče o lesní porosty navrženo zajištění prostorové a věkové diverzity a podpora vtroušených dřevin včetně jedle. Cílová dřevinná skladba na SLT 3H, 3B je navržena následovně: BK 5-7, DB 3, JD ±2, LP ±2, HB 0-1, JV, JS, JL, TR a navržené obmýtí je 140 let. Při obnově porostů je navržena clonná obnova buku s kvalitním oplocením proti zvěři. Umělá obnova násekem s postupem nejlépe od S – SV nebo podle konfigurace terénu s přednostní obnovou proředěných porostů a vkládáním jedle do předsunutých skupin. U smrkového porostního typu je doporučen násečný nebo holosečný způsob s obmýtím 100 let. Z návrhu je patrné, že navržené způsoby obnovy jsou v souladu s navrženou obnovou bloku Hyvina podrostním způsobem. Co je však nutné rozporovat, je vkládání jedle do předsunutých skupin. Jedle jako atraktivní dřevina pro zvěř by měla být vkládána do porostu jednotlivě (s individuální ochranou v mladém věku), neboť při jejím poškození a úhynu v předsunutých skupinách hrozí narušení porostního zápoje a vznik holin.

151

Obr. 58: Výskyt biotopů v zájmové oblasti obnovního bloku Hyvina (zdroj: www.mapomat.cz).

Ochrana výskytu chráněných druhů hmyzu vázaných na výskyt starých a odumírajících stromů (tesařík obrovský, kovařík fialový a páchník hnědý) je zajištěna ponecháváním vybraných stromů při těžbě. Dále může být vhodným prvkem i předržení solitérních jedinců dubu do další generace lesa (např. v porostu 102 B 12), což bylo v oboře v minulosti již s úspěchem realizováno (např. 103 B 12/1b). V lokalitě navrhovaného obnovního bloku Hyvina se nenachází žádné významné archeologické naležiště.

152

6. Diskuze 6.1.

Diskuze dílčího

výzkumného

úkolu:

Inventarizace

poloodrostků a odrostků, zjišťování jejich vitality, odrůstání a analýza architektoniky kořenového systému 6.1.1.

Diskuze

k dílčímu

výzkumnému

úkolu:

Inventarizace

poloodrostků a odrostků v Lánské oboře Z výsledků inventarizace vyplývá, že masivní zalesňování poloodrostků a odrostků v Lánské oboře výrazně ovlivňuje a bude v budoucnu ovlivňovat výši vynaložených finančních prostředků na ochranu kultur. HROMAS (1997) uvádí, že v podmínkách obor je nutné se smířit buď s vyššími náklady na ochranu, nebo se škodami způsobenými zvěří. Přesto bylo zjištěno, že celá řada lokalit byla zalesněna zcela nevhodně. Striktní dodržování stanovených počtů vysazovaných jedinců na jeden hektar vedlo u špatně změřených holin (vykázána větší holina, než byla skutečnost) k umísťování POO do míst, kde mohou ve svém růstu prosperovat pouze obtížně. Jedná se především o zalesňování v porostních okrajích pod koruny košatých stromů, kde zejména duby ve svém růstu stagnují a mají minimální perspektivu do budoucna. Inventarizačním zápisem bylo navrženo postupné odstraňování těchto jedinců po jejich úhynu, neboť při výměně další generace oplocení by docházelo ke zbytečným finančním nákladům. Velká část výsadeb je například zahrnuta do vzorového obnovního boku Hyvina, kde v budoucnu není nutné investovat do další ochrany proti zvěři, což přinese jisté finanční úspory. Inventarizací bylo u jednotlivých ploch dále navrženo vylepšení stávajích POO kultur dřevinou odpovídající stanovištním podmínkám, nebo zrušení prázdných individuálních ochran po úhynu vysázených jedinců. Jako otázka do diskuze by mohl být i původ tohoto sadebního materiálu. Autor se přiklání k názoru, že při zalesňování by měl být co možná nejvíce použit sadební materiál napěstovaný z vlastních zdrojů. K tomuto účelu mohou posloužit uznané porosty buku a dubu na území LHC Lány a vytvoření dlouhodobé spolupráce s pověřeným školkařem. Tento návrh se však jeví u státních organizací v době výběrových řízení založených na minimální ceně jako obtížně realizovatelný.

153

Abychom se ale nestavěli k výsadbám poloodrostků a odrostků pouze kriticky, je třeba zmínit jejich nesporná pozitiva pro oborní prostředí. Tím je zcela jistě zvyšování úživnosti a biodiverzity prostředí vnášením vhodných dřevin pro zvěř a ptactvo a podpora estetiky lesa. Je však třeba uvést, že využití tohoto typu sadebního materiálu by mělo mít převahu v centrální části Lánské obory a v takové míře, aby náklady vyložené na ochranu byly pro organizaci únosné.

6.1.2. Diskuze k dílčímu výzkumnému úkolu: Zjišťování vitality a odrůstání poloodrostkových a odrostkových kultur Pro hodnocení vitality dílčího výzkumného úkolu byla použita stupnice vyvinutá výzkumným týmem BALÁŠE et al. (2011). Z výsledků hodocení vitality v období 2011 – 2014 je patrné, že vitalitu výsadeb KSM v podmínkách Lánské obory ovlivňuje především spárkatá zvěř. Poškození jedinců okusem zásadně ovlivnilo distribuci do jednotlivých stupňů hodnoticí stupnice. Počáteční zhoršení stavu způsobené adaptací na stanoviště se dalo předpokládat, neboť k zalesnění výzkumných ploch (květen 2011) byly selekcí vybráni pouze jedinci zařazení do stupňů A a B. První zjišťování vitality proběhlo po ukončení růstu a před zbarvením listů ve stejném roce (přelom srpna a září). U 14,57 % došlo ke zhoršení zdravotního stavu do stupně C a D. V následujícím roce bylo již 19,71 % vysázených jedinců zařazeno do těchto dvou stupňů, přičemž převážná část byla poškozena právě zvěří. V prvním roce pokusu nebyl zjištěn žádný uhynulý jedinec (stupeň E), o rok později to bylo již 12 % z celkového vysázeného množství. Zlepšování zdravotního stavu výsadeb buku a dubu nastalo v roce 2013 (dva roky po výsadbě), tedy v roce, kdy se nepoškozená část jedinců dokázala svým růstem dostat z vlivu spárkaté zvěře. V případě výškového přírůstu je z výsledků dílčího výzkumného cíle patrné, jak zásadním limitujícím faktorem může být spárkatá zvěř. Negativní vliv zvěře na výškový přírůst lesních dřevin potvrdili například ROTH, SUCHANT et al. (1993) nebo VAN HEES et al. (1996). SORGES (2001) ve své studii prokázal, že výška jedinců v oplocených plochách je významně vyšší než na neoplocených. Nárůst rozdílu výšky na výzkumných plochách v Lánské oboře je patrný s přibývajícím věkem, kdy jedinci bez poškození odrůstají bez omezení a část poškozených jen velmi obtížně nahrazuje ztrátu terminálního výhonu. Tento

154

výrok lze demonstrovat například na průměrné výšce POO buku v roce 2014. Průměrná výška nepoškozených jedinců byla 214,3 cm, kdežto u poškozených jedinců téže dřeviny dosáhla pouze 130,6 cm. Setrvávání v zóně vlivu zvěře potvrzuje i průměrná výška poškozených jedinců z předchozích let: 2013 – 125,5 cm, 2012 – 118,8 cm. U POO dubu je situace obdobná. Průměrná výška nepoškozených jedinců v roce 2014 dosáhla 183,5 cm, kdežto u poškozených jedinců dubu činila pouze 117,0 cm. Trend setrvávání v zóně vlivu byl potvrzen i zde: 2013 – 114,3 cm, 2012 – 107,7 cm. Tito jedinci jsou často poškozováni zvěři opakovaně a bylo by vhodné provést jejich výměnu nebo přesazení dále od oplocení, kde nehrozí jejich poškození zvěří. Významný vliv zvěře na úspěšné odrůstání potvrzuje i skutečnost, že jedinci vysazení uprostřed minioplocenky 4 × 4 metry byl ve většině případů nejvyšší, neboť nebyli poškozováni zvěří. Vitalita a odrůstání poloodrostkových a odrostkových kultur mají zásadní vliv na dobu nutnou k oplocení, a v případě poškození zvěří tak vznikají další náklady na jejich ochranu a je nutné provádět vylepšování kultur novým sadebním materiálem. Z důvodu úspory finanční prostředků autor navrhuje optimalizaci výsadby POO, která je uvedena v další části diskuze - 6.1.4. Optimalizace výsadby POO v podmínkách Lánské obory. V souvislosti s vitalitou a odrůstáním výsadeb je třeba zmínit i jejich vztah k výskytu kořenových deformací. Touto problematikou se zabývali MAUER, PALÁTOVÁ (2004) a z výsledků jejich výzkumu vyplývá, že na základě růstové reakce nadzemní části stromu nelze usuzovat na výskyt deformací.

6.1.3 Diskuze k dílčímu výzkumnému úkolu: Analýza architektoniky kořenového systému poloodrostkových a odrostkových výsadeb Deformacemi a architektonikou kořenového systému lesních dřevin v podmínkách ČR se zabývá celá řada autorů. Studiem této problematiky se zaobírá zejména MAUER (1997, 1998, 1999); MAUER, PALÁTOVÁ (2004) a MAUER et al. (2002). Z problematiky deformací a architektoniky kořenů KSM můžeme jmenovat zejména práce JURÁSKA (1994, 2006); BURDY, NÁROVCOVÉ (2009) a NÁROVCE, NÁROVCOVÉ (2005). Ze zahraničních autorů se této problematice věnoval ACKZELL (2003), LINDSTRÖM, RUNE (1999) anebo SZEWCZYK (2014). Z výsledků

155

výše uvedených autorů vyplývá, že studium architektoniky a deformací kořenového systému si zaslouží pozornost odborné veřejnosti, neboť odchylky od architektoniky mohou způsobit závažné provozní problémy při obhospodařování lesních porostů (vliv na stabilitu a vitalitu lesních porostů). Proto je nutné těmto problémům předcházet a při zalesňování sadebního materiálu lesních dřevin věnovat pozornost právě kořenovému systému. Sadební materiál je však bohužel často posuzován pouze podle parametrů nadzemní části. Z výsledků dílčího výzkumného úkolu vyplývá, že ani použití certifikovaných obalů určených k pěstování lesních dřevin (viz Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování krytokořenného sadebního materiálu lesních dřevin Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti – Výzkumné stanice v Opočně) není zárukou pro vypěstování sadebního materiálu, jehož kořenový systém odpovídá normě ČSN 48 2115. Velmi kriticky se k výskytu kořenových deformací sadebního materiálu lesních dřevin staví MAUER, PALÁTOVÁ (2004), když uvádí, že deformace kořenového systému jednoznačně prokazují, že kultury s deformovaným kořenovým systémem nesplňují podmínky zajištěného porostu ve smyslu platné legislativy, a kontrola rozložení a stavu kořenového systému by se proto měla stát naprosto rovnoceným kritériem hodnocení zajištěnosti kultur. MAUER, PALÁTOVÁ (2004) podrobili analýze architektoniky kořenového systému v letech 2002 – 2004 krytokořenný sadební materiál a z jejich výsledků vyplývá, že 62 % rostlin mělo nejzávažnější typy deformací. Obdobné výsledky přináší jejich řešitelský tým i z analýzy 3 500 ks ručně vykopaných stromů ve stáří 10 – 40 let. Nejzávažnější typy deformací kořenového systému se vyskytovaly u 1 900 ks a téměř všechny deformované kořeny byly napadeny agresivními parazitickými houbami (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Z výsledků dílčího výzkumného cíle vyplývá, že četnost nejvážnějších typů deformací dokonce překračuje výše uvedené hodnoty. Chyby při pěstování sadebního materiálu však nemusí vznikat pouze při samotné výsadbě, ale mohou být způsobeny nevhodným postupem jeho pěstování již ve školkách (MAUER, PALÁTOVÁ 2004), proto je nezbytně nutné dodržet pěstební postupy a při přebírání sadebního materiálu z lesních školek důsledně analyzovat kořenový systém. Právě důslednost a přísné požadavky na kvalitu mohou lesnímu hospodáři ušetřit velké množství problémů a finančních prostředků v budoucnu.

156

Použití krytokořenného sadebního materiálu POO však není pro výsadby v Lánské oboře nezbytně nutné. Využití vyspělého prostokořenného materiálu dubu a jírovce maďalu v minulosti při výsadbách v Oboře uvádí CHALUPECKÝ (2015) i SVOBODA (2015). Způsobem pěstování, výsadby a hodnocením nové generace tohoto typu sadebního materiálu se zabývá řešitelský tým NÁROVCOVÉ et al. (2012, 2013, 2014). Jedná se prostokořenné poloodrostky a odrostky vypěstované na základě technologického systému produkce poloodrostků a odrostků nové generace pro skupiny pěstebně blízkých dřevin a jeho implementace do provozu školek Dendria a Milevsko (NÁROVCOVÁ et al. 2012, 2013, 2014). Pro školkování sadebního materiálu byl použit školkovací stroj optimalizovaný BURDOU (2001). První výsledky ověřování naznačují, že kořeny školkovaných rostlin se rozvíjejí v dostatečných hloubkách a jejich rozrůstání není limitováno (např. utuženým dnem; NÁROVCOVÁ et al. 2013). Takto napěstovaný sadební materiál doporučují autoři vysazovat v podzimním období. Ověřovací výsadby probíhaly do připravených jamek hloubených konstrukčně upraveným půdním vrtákem, který zabraňoval nežádoucímu ohlazování stěn (NÁROVCOVÁ et al. 2013; MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Z výsadeb z předchozího roku byl proveden odběr vzorků pro detailní morfologické hodnocení a konfrontaci parametrů poloodrostků a odrostků s požadavky ČSN 48 2115. Z analýzy kořenového systému vyplývá, že nebyl opakovaně (jako v předchozích letech) zaznamenán jediný případ deformací kořenů (NÁROVCOVÁ et al. 2014). Hodnocením výsadeb poloodrostků a odrostků nové generace se zabýval KUNEŠ et al. (2014). Pro použití tohoto typu sadebního materiálu v podmínkách Lánské obory hovoří zejména absence deformací kořenového systému (NÁROVCOVÁ et al. 2014) a nižší pořizovací cena (BALÁŠ 2014) oproti krytokořennému sadebnímu materiálu. I ten však bude mít své opodstatnění při výsadbách na nepříznivých stanovištních. Komplikací může být navržený podzimní termín výsadby, neboť v tomto období v Lánské oboře probíhá lovecká sezóna a z důvodu dodržení bezpečnosti se lesnické práce provádí pouze velmi omezeně. Realizace výsadeb by si tedy vyžádala pečlivé plánování.

157

6.1.4. Optimalizace výsadby POO v podmínkách Lánské obory Poloodrostky a odrostky mají v oborách svou nezastupitelnou roli. Na jejich využití v tomto specifickém prostředí upozorňuje například WOLF et al. (1976), JURÁSEK et al. (2006) nebo autoři Typizační směrnice Obory pro chov spárkaté zvěře (LESPROJEKT 1988). Výsadbami POO je možné do obor vnášet plodonosné dřeviny, zvyšovat jejich biodiverzitu (KUNEŠ et al. 2006; KUNEŠ, BURDA 2007; KUNEŠ et al. 2010; BALÁŠ, KUNEŠ 2010) a podpořit estetiku lesa. Významným pozitivem pro využití tohoto druhu sadebního materiálu je to, že výsadby jsou velmi rychle odrostlé negativním vlivům (mráz, buřeň, zvěř; MAUER 1999). V oborních podmínkách však není zásadní pouze odrůstání terminálního výhonu z dosahu zvěře, ale velmi důležitá je ochrana proti ohryzu a loupání. Z tohoto důvodu je nutné výsadby POO chránit ještě dlouhou dobu po výsadbě, což přináší zvýšení nákladů na jejich ochranu (HROMAS 1997). Proto je velmi důležité, aby byl způsob výsadby tohoto sadebního materiálu optimalizován a předešlo se tak často zbytečným ztrátám způsobených výběrem nevyhovujícího sadebního materiálu, nevhodným způsobem výsadby nebo ochrany vysazených jedinců. Těžiště využití tohoto sadebního materiálu by však mělo být převážně v centrální části obory při doplňování pastevních ploch, tvorbě porostních okrajů a zakládání liniových výsadeb. Kvalita sadebního materiálu POO je dána ČSN 48 2115 (MAUER 1997). Při přebírání sadebního materiálu z lesních školek je nutné pečlivě překontrolovat všechny parametry stanovené normou, a to nejen u nadzemní části, ale zejména kvalitu kořenového systému, která bývá často opomíjena. Důkladnou analýzu provádíme nejen u prostokořenného sadebního materiálu (kde jsou deformace ihned patrné), ale i u krytokořenného. Jak bylo potvrzeno analýzou kořenového systému výsadeb POO v Lánské oboře, certifikovaný obal ještě nemusí být zárukou pro kořenový systém bez deformací. Při analýze se nespokojíme pouze s vyjmutím balu ze sadbovače, ale odstraníme veškerý substrát z kořenového systému, abychom mohli posoudit i deformace uvnitř. U POO kontrolujeme i materiál použitý k vyvázání kmínku k opoře a způsob vyvázání. Sadební materiál převážíme z lesních školek zásadně za příznivého počasí (přes noc nebo brzy ráno) a s dostatečnou závlahou. Převážení za horkých dní

158

v automobilu s plachtou může způsobit rychlé vysychání kořenového systému nebo obalu (MAUER 1999). U KSM převáženého v období rozvinutého asimilačního aparátu hrozí jeho popálení. Je důležité dbát i na vhodný způsob nakládání, uložení a skládání. Přenášení KSM POO za kmínek může způsobit poškození kořenového systému. Při dočasném uložení KSM před výsadbou je potřeba dbát na dostatečnou a pravidelnou závlahu a neukládat sadební materiál na exponované místo. Zbytečně neprodlužujeme délku uložení, neboť to může mít za důsledek výskyt deformací kořenového systému v sadbovačích. V případě nutnosti uložení tohoto typu sadebního materiálu přes zimní období použijeme proti vymrzání zásypku pilin nebo slámy. Kmínky v oblasti kořenového krčku a nad ním je vhodné chránit proti poškozením hlodavci. Před realizací výsadby provedeme intenzivní závlahu. Je velmi důležité, aby stanoviště odpovídalo vysazované dřevině. Jamky kopeme ručně nebo použijeme upraveného půdního vrtáku, který nezpůsobuje ohlazení stěn jamky (NÁROVCOVÁ et al. 2014). Po zalesnění by měl být bal KSM překryt minimálně 2 cm zeminy (MAUER, PALÁTOVÁ 2004). Při výsadbách do minioplocenek v pětníkovém sponu dodržujeme vzdálenost vysazeného jedince od oplocení (min. 80 cm) nebo zmenšíme rozteč horizontálních prken u jednotlivých dílů. Vhodné je i vyvázání ke kůlu, který zajišťuje POO stabilitu a zabraňuje vytažení vysázených jedinců za boční výhon mimo oplocení. K vyvazování je vhodné použít například vázací sadařskou pásku. U výsadeb provádíme i po zalesnění pravidelně vyvětvování pro podporu růstu dominantního terminálního výhonu (BURDA et al. 2014). Všechna uvedena opatření jsou nákladná, ale pro úspěšné odrůstání POO nezbytná.

6.2. Diskuze dílčího výzkumného úkolu Ověření plodnosti přestárlých bukových porostů, analýza jejich stavu a predikce dalšího vývoje Úspěšnost přirozené obnovy záleží především na její početnosti, resp. na přežívání semenáčků. Bylo zjištěno, že v Lánské oboře potenciál dostatečného množství semenného materiálu buku lesního přetrvává i u porostů s průměrným věkem 179

159

a 194 let, kde se podíl plných bukvic spadlých na 1 m2 na TVP 1 a 2 v průměru pohyboval v rozmezí 232 – 264 kusů. Zaměřme se nyní na výsledky jiných autorů zabývajících se reprodukčními schopnostmi buku lesního. SANIGA, KRAĽOVIČ (2009) ve své práci dokumentují, že počet bukvic může dosáhnout až 8 mil.ha-1. Dále uvádí, že v ostatních letech mohou bukové porosty produkovat 1 – 5 mil. bukvic.ha-1. Podobné výsledky prezentoval DROBYSHEV et al. (2010). Na plochách v jižním Švédsku zjišťoval plodivost buku lesního v letech 1992 – 2006. V této patnáctileté periodě bylo 7 let neproduktivních a v ostatních 8 letech produkce dosahovala 1 – 8 mil. bukvic.ha-1. Takové hodnoty byly zjištěny i v Německu. RÖHRIG et al. (1978) uvádí 200 – 500 bukvic na 1 m2 v průběhu silného semenného roku a 5 – 60 bukvic ve slabém roce. VACEK, JURÁSEK (1986), kteří prováděli výzkum v bukových porostech Krkonoš a Podkrkonoší na začátku imisních kalamit mezi roky 1978 – 1982, uvádějí, že během silného semenného roku bylo na 1m2 více než 200 bukvic, ve středně silném semenném roce 30 – 200 bukvic na 1 m2 a ve slabém roce maximálně 30 bukvic na 1 m2. Pro zajištění úspěšné přirozené obnovy uvádí HENRIKSEN (1988) ve své dánské studii jako minimum 50 ks bukvic na 1 m2. Zásadní je však množství semenáčků. KORPEĽ (1978) v přirozených bukových porostech v nadmořské výšce 600–760 m zjistil počet biologicky zabezpečených semenáčků (3letých a starších) v průměru 25 000 ks.ha-1. Pro obnovní zabezpečení v těchto podmínkách předpokládal minimální počet semenáčků 20 000 ks.ha-1. BARNA (2008) při svém výzkumu bukových lesů v Kremnických horách zaznamenal 90 000 ks.ha-1 15 let po prosvětlení porostu a snížení zakmenění na 0,7. VACEK et al. (2009) potvrdili podobné výsledky na zkusných plochách v Krkonoších. 10 let po provedení prosvětlovací probírky na zakmenění 0,6, zde bylo během silného semenného roku zaznamenáno 334 880 ks semenáčků.ha-1. Na sledované TVP 1 v Lánské oboře byl průměrný počet jedinců přirozené obnovy ze semenných let 2011 a 2012 62 935 ks.ha-1, z toho buk lesní tvořil celých 100 %. Z hlediska práce KORPEĽA (1978) lze počet semenáčků na TVP 1 považovat za dostatečný. Na TVP 2 však přirozená obnova buku byla totálně zlikvidována vysokou zvěří (jelen evropský, jelen sika japonský, daněk skvrnitý a muflon). Obdobné počty

160

přirozené obnovy buku jako na TVP 1, avšak se značným rozmezím (9 020 – 75 778 ks.ha-1) ze srovnatelných stanovištních a porostních poměrů z Voděradských bučin dokládají BÍLEK et al. (2013). Mírně nižší počty zmlazení buku (19 259 –29 844 ks.ha-1) z přirozených bučin v Albánii dokumentují MEYER et al. (2003). KORPEĽ (1989) pro vybrané objekty pralesového charakteru 4. lesního vegetačního stupně na Slovensku uvádí počet jedinců v podrostu od 11 674 do 21 345 ks.ha-1. Na TVP 1 zaujímali největší podíl jedinci ve výškových třídách 10 – 20 cm. KORPEĽ (1978) uvádí, že bukové zmlazení může dosáhnout výšku 40 cm a více pouze při nižším zakmenění než 0,5. Při zakmenění vyšším než 0,7 už pozoroval zpomalení výškového růstu v důsledku clonění mateřského porostu. Tyto poznatky jsou též ve shodě s výsledky práce BÍLEK et al. (2013), která uvádí, že deset let po semenné úrodě v roce 2003 byl růst semenáčků buku největší v porostech se zakmeněním 0,5, dostačující v porostech se zakmeněním 0,6 a spíše nedostatečný v porostech s porostní hustotou 0,8. Z tohoto hlediska lze odrůstání semenáčků na TVP 1 při zakmenění 0,69 považovat za dostatečné. Z hlediska horizontální struktury stejně jako v jiných studiích přirozené obnovy Fagus sylvatica (ROZAS 2003; NAGEL et al. 2006; PALUCH 2007; SZEWCZYK, SZWAGRZYK 2009; VACEK et al. 2010) bylo zjištěno, že rozmístění zmlazení je výrazně agregované. Relativně značně shlukovité uspořádání přirozené obnovy na všech TVP 1 podle jejich vzdálenosti vyplývá nejen z prostorových indexů, ale i z Ripleyovy L- funkce. Ke shlukovitému rozmístění přirozené obnovy nedochází pouze v mezerách korun stromového patra, ale obnova této stínomilné dřeviny může proniknout relativně daleko od okraje mezery (VACEK et al. 2010). K podobným výsledkům dospěl i KORPEĽ (1989), který podrobně analyzoval strukturu a vývoj bukových přírodních lesů na Slovensku. Tento poznatek odpovídá výsledkům ze sledovaných TVP z Voděradských bučin (BÍLEK et al. 2013). Ideálním stavem je dosažení tzv. optimální populační hustoty, když všichni jedinci mají dostatek potravních, klidových a úkrytových příležitostí ke svému zdárnému vývoji. Při situaci, kdy dochází k poškození lesních dřevin okusem či ohryzem, je překročena hranice tzv. maximální populační hustoty a

161

stavy zvěře by měly být redukovány (FICHTNER et al. 2011). Pozitivní efekt snížených stavů spárkaté zvěře na přirozenou obnovu potvrzuje i statisticky významná přítomnost nepoškozené přirozené obnovy na TVP 1, kde je vyloučena výše uvedená zvěř. Vliv spásání spárkatou zvěří není zřejmý pouze v eliminaci přirozené obnovy, ale je patrný i na charakteru horní etáže porostu na obou TVP, kde se nachází enormní množství kmenových deformací, zejména pak rozdvojení. Na TVP 1 byla vidličnatost kmene zaměřena na 8,5 % jedinců do 1,3 m jejich výšky, 14,9 % od 1,3 do 7 m a 8,5 % nad 7 m; na TVP 2 pak na 26,3 % jedinců do 1,3 m, 5,3 % od 1,3 do 7 m a 15,8 % nad 7 m. Tvorba vidličnatosti terminálního výhonu je zde převážně působena poškozením terminálního výhonu v mládí, čímž dochází k vytvoření dvou a více kmenů již v blízkosti země (AMBROŽ et al. 2015). Z provedených šetření vyplývá, že při současných stavech zvěře v Lánské oboře není limitujícím faktorem pro využití přirozené obnovy starých bukových porostů v oborních podmínkách černá zvěř, ale ostatní spárkatá zvěř (jelen evropský, jelen sika japonský, daněk skvrnitý a muflon), která přirozenou obnovu silně eliminuje. Z predikce vývoje bukových porostů na TVP je patrné, že při absenci přirozené obnovy bude postupně docházet k jejich rozpadu a ke vzniku zalesňovací povinnosti. Umělé zalesnění a oplocení těchto ploch, v malých obnovních prvcích, by si vyžádalo enormně vysoké finanční náklady. Podstatně efektivnější se proto jeví zpracovat koncepci řízené přirozené, popřípadě kombinované obnovy těchto porostů na bázi jejich diferenciace podle věku a zakmenění. I takto staré bukové porosty zde mají dostatečnou plodnost pro zajištění přirozené obnovy, pokud bude eliminován vliv vysoké zvěře. Nejstarší porosty se sníženým zakmeněním bude zapotřebí sjednocovat do rozsáhlejších bloků a ochránit je kvalitním oplocením. Přínosné by bylo i snížení stavů spárkaté zvěře, neboť postupným zaplocováním obnovy bude docházet ke snižování produkční plochy poskytující potravní nabídku (AMBROŽ et al. 2015).

162

6.3.

Diskuze

k návrhu obnovních bloků dle parametrů

stanovených funkční diferenciací Lánské obory 6.3.1. Obnova porostů s oplocováním jednotlivých obnovních prvků a bloků Jak bylo v rozboru problematiky uvedeno, obnova porostů v lokalitách s vysokými stavy zvěře je pouze obtížně realizovatelná a je nutné nově vzniklé porosty chránit (HROMAS 1997; SAGE et al. 2003; DIACI et al. 2010; KATONA et al. 2013). Obnova porostů v podmínkách Lánské obory měla zásadní vliv na hospodaření Velkostatku Lány již v období první republiky. O nutnosti oplocování mladých lesních kultur se zmiňuje ve svém příspěvku ve Stráži myslivosti lesní rada ZATLOUKAL (1938). Po převzetí majetku od knížecího rodu Fürstenberků v roce 1921 Kanceláří prezidenta republiky se bylo nutné vypořádat s holinami po mniškové kalamitě (cca 170 ha). Tehdy bylo přikročeno k vyplocení těchto ploch z obory, neboť jejich zalesnění bylo možné pouze bez přístupu vysoké zvěře (ZATLOUKAL 1938). Tyto porosty se tak staly součástí výnosové hospodářské třídy A. Tento nebo podobný způsob obnovy přestárlých a rozpadajících se porostů v Lánské oboře však není v současných podmínkách realizovatelný. Dalším možným řešením, které by mohlo mít výrazně pozitivní vliv na obnovu obory, je razantní snížení stavů spárkaté zvěře (cf. MAYER 1974; cf. MAYER, OTT 1991; BURSCHEL 1993; AMMER 1996; ČERMÁK et al. 2009; FICHTNER et al. 2011). Tento přístup byl s úspěchem realizován v oboře Poněšice a snížení stavů jelení zvěře na 10 ks/100 ha vedlo k rozvoji přirozené obnovy (VANĚK 2000, ŘEHOŘ, ZASADIL 2010). V oboře Boubín byly v minulosti stavy jelení zvěře zredukovány dokonce na 4 ks/100 ha (WEB LČR 2015). Výrazné snížení stavů zvěře bylo zaznamenáno i v oboře Sedlice, kde listnaté porosty byly zcela nevhodně nahrazeny smrkem (VEJMĚLEK 2007). Tak výrazné snížení stavů jako v Poněšické oboře nebo oboře Boubín není v podmínkách Lánské obory možné provést, neboť obora slouží i k reprezentaci a rekreaci prezidenta a jeho hostů (ZŘIZOVACÍ

LISTINA

LESNÍ

SPRÁVY

LÁNY 1993). Kanceláří prezidenta byl

stanoven požadavek, aby diplomatické návštěvy v Lánské oboře měly příležitost zvěř pozorovat v jejím přirozeném prostředí, což by po snížení stavů mohlo být 163

obtížně realizovatelné a Obora by pak nesplňovala požadavek vyplývající ze Zřizovací listiny Lesní správy Lány. V současnosti se v oborních podmínkách se nejlépe osvědčuje oplocení jednotlivých obnovních prvků nebo celých bloků. Každé z těchto řešení má své opodstatnění, klady a zápory. Oba způsoby obnovy, reálně využitelné pro obnovu porostů v Lánské oboře, byly pro podmínky Obory podrobeny SWOT analýze (Tab. 20 a 21), aby bylo možné určit jejich silné a slabé stránky. Tab. 20: SWOT analýza – Oplocování jednotlivých obnovních prvků.

VNITŘNÍ PŮVOD (atributy organizace)

POMOCNÉ (dosažení cíle) Silné stránky:

Slabé stránky:

Nižší vstupní náklady.

Celkové vyšší náklady.

Rychlé řešení z pohledu konkrétního vzniku zalesňovací povinnosti v rámci celé obory.

Nekoncepčnost řešení. Obtížná kontrola oplocení.

Nižší nároky na odbornost lesního personálu. Příležitosti:

VNĚJŠÍ PŮVOD (atributy prostředí)

ŠKODLIVÉ (dosažení cíle)

Hrozby:

Při zalesňování jednotlivých Obtížné využití přirozené obnovy. obnovních prvků po disturbancích Snížení estetiky lesa. nedochází ke vzniku stejnověkých porostů.

164

Tab. 21: SWOT analýza – Oplocování obnovních bloků.

VNĚJŠÍ PŮVOD (atributy prostředí)

VNITŘNÍ PŮVOD (atributy organizace)

POMOCNÉ (dosažení cíle)

ŠKODLIVÉ (dosažení cíle)

Silné stránky:

Slabé stránky:

Možnost koncepčního řešení pro určitou část lesa s výskytem přestárlých a rozpadajících se porostů.

Snížení souvislé produkční plochy obory pro zvěř na několik desítek let.

Nižší náklady z pohledu dlouhodobého horizontu obnovy porostů. Snadná kontrola. Příležitosti:

Hrozby:

Možnost efektivního využití přirozené obnovy.

Vniknutí zvěře do obnovního bloku.

Využití produkce z navržených zvěřních políček a okusových porostů.

Při špatném plánování - vznik souvislých, stejnověkých a nepřehledných lesních porostů. Možná absence semenných let.

6.3.1.1. Obnova porostů s oplocováním jednotlivých obnovních prvků Při tomto způsobu obnovy dochází k oplocování jednotlivých obnovních prvků vzniklých lokálním rozpadem porostů. Jejich vznik je často vázán na nahodilou těžbu (vzniklou zejména abiotickými činiteli – vítr, sníh, námraza), arondaci vzniklých holin, jejich propojování a odstraňování jednotlivců v nově vzniklých porostních okrajích, u kterých je předpoklad, že by mohli ohrozit nově vzniklé oplocení. Vznik těchto ploch je spontánní a jejich umístění lze predikovat pouze obtížně. Tento způsob obnovy obory byl kromě výsadby odrostků na nově vzniklých

holinách

prakticky

jediným

používaným

způsobem

obnovy

rozpadajících se porostů v posledních třech desetiletích. Mezi silné stránky tohoto způsobu můžeme zařadit zejména nižší vstupní náklady, rychlé řešení z pohledu konkrétního vzniku zalesňovací povinnosti v rámci celé obory a nižší požadavky na odbornost lesního personálu. V případě, že budeme řešit pouze zalesňování

165

holin vzniklých rozpadem porostů, budou jednotlivé náklady na oplocení rozmělněny do jednotlivých let jejich vzniku. Takto je hospodaření v podstatě nastaveno i aktuálním LHP, kde v oboře nejsou umístěné těžby a je plánováno pouze zpracovávání těžby nahodilé. Další výhodou je, že tento způsob rychle a pružně reaguje na vznik holin po celém území obory a na určitých lokalitách se stává prakticky jediným vhodným řešením. Obnova porostů s oplocování jednotlivých obnovních prvků dále neklade vysoké nároky na odbornost lesního personálu, neboť ten pouze reaguje na vzniklou situaci a zalesňovací povinnost mu výrazně omezuje možnosti koncepční práce s jednotlivými porosty. Obrácenou stranou mince jsou celkové vyšší náklady na ochranu kultur ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, nekoncepčnost řešení a obtížná kontrola. V rozpadajících se porostech je logicky levnější zaplocení celého porostu než oplocování každého obnovního prvku zvlášť. Zcela absentuje koncepčnost řešení, neboť se reaguje pouze na vzniklý stav a budoucnost porostů lze prakticky ovlivnit pouze volbou dřeviny. Důležitým bodem je i kontrola oplocení jednotlivých obnovních prvků, neboť při stávající četnosti takto oplocených ploch v Lánské oboře (rok 2012 – 184 oplocenek) si lze pouze obtížně přestavit, že 3 lesníci budou schopni takto oplocené plochy kontrolovat v několikadenních intervalech. Na tyto práce jsou najímány i dělnické síly, které zajišťují vyhánění zvěře a opravu poškozeného oplocení. Trend zvyšování počtu oplocených obnovních prvků by dále vedl ke zvyšování nákladů na mzdové prostředky. Z atributu prostředí SWOT analýzy (Tab. 20) lze pozitivně hodnotit skutečnost, že při zalesňování jednotlivých obnovních prvků po disturbancích nedochází ke vzniku stejnověkých porostů a obnova je rozložena do několika decénnií. Za jednoznačnou nevýhodu lze považovat obtížné využití přirozené obnovy, která se vyskytuje v oplocených plochách pouze v omezené míře při porostních okrajích, a snížení estetiky lesa, neboť rekreace a lov mezi oplocenkami rozhodně nemohou být považovány za ideální prostředí pro dosažení vyšších duševních prožitků. 6.3.1.2. Obnova porostů s oplocováním obnovních bloků Obnova porostů s oplocování rozsáhlejších částí jednotlivých porostů byla v oborních podmínkách již s úspěchem vyzkoušena. V Lánské oboře byl tento

166

způsob využíván zejména v 70. letech 20. století za působení ředitele Ing. Görnera. Jednalo se o obnovu porostů dubem letním, červeným a borovicí lesní na velkoplošných holých sečích. Například v oboře Soutok se vytvoření obnovních bloků o výměře v řádech desítek hektarů (HORAL, RIEDL 2010) pozitivně projevilo na vzniku přirozené obnovy pod mateřským porostem (TUREČEK 2013). Právě možnost využití přirozené obnovy může být významným argumentem pro volbu tohoto způsobu obnovy přestárlých a rozpadajících se porostů, neboť, jak bylo zjištěno, potenciál pro produkci semenného materiálu v těchto porostech stále přetrvává. Obnovu obor pomocí obnovních bloků také doporučuje typizační směrnice Obory pro chov spárkaté zvěře (LESPROJEKT 1988). Za silnou stránku tohoto řešení lze dále považovat i možnost koncepčního řešení pro určitou část lesa. V rámci zpracovaného projektu je možné naplánovat způsob obnovy a jednotlivá východiska, volbu dřevin, dopravní přístupnost, meliorační řešení anebo například umístění jednotlivých mysliveckých zařízení (zvěřní políčka, pastevní plochy, okusové porosty atd.). Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je oplocování rozsáhlejších obnovních bloků levnější než oplocování jednotlivých obnovních prvků. Kratší délka oplocení v kombinaci s obslužnou komunikací po obvodu sníží náklady na kontrolu a opravu oplocení. Negativem je odnětí části obory chované zvěři (logicky by mělo následovat snížení stavů), ale zmenšení plochy může být částečně saturováno ze sklizně nově vzniklých zvěřních políček, pastevních ploch a seřezávání okusových dřevin. Produkce těchto komodit může být ve vhodném období nabídnuta zvěři v hlavní části obory. Významnou nevýhodou oplocování rozsáhlých obnovních bloků je fakt, že v případě vniknutí zvěře do obnovované části, např. po poškození oplocení způsobeném pádem stromu, bude velmi obtížné zvěř navrátit zpět do hlavní části obory. Těmto situacím je nutné předcházet, a to zejména stavbou kvalitního oplocení s delší životností (střednědobé až dlouhodobé, tj. 15 – 20 let) a těžbou stromů se špatným zdravotním stavem v blízkosti plánovaného oplocení. V případě, že dojde ke vniknutí zvěře do oplocené části, je možné využít v určitých lokalitách tzv. návratných zařízení (stavby záskoků, záběhů, mobilních i trvalých odchytových zařízení nebo tzv. lís – jednotlivá vysazovací pole v oplocení). Dlouhodobé působení zvěře v obnovních blocích může mít fatální

167

následky na výsledky celého záměru. Plánovaná délka zaplocení obnovních bloků je plánována na 40 let. V tomto období bude v oplocených blocích zcela jistě možné využít přirozené obnovy. Rizikem je však nepravidelnost semenných let a oddalování obnovy z důvodu čekání na silný semenný rok. Z dlouhodobých výsledků vyplývá, že u buku, který dominantně tvoří mateřský porost v obnovních blocích, se silné semenné roky opakují v periodě 7,1 let (POLENO, VACEK et al. 2009), což dává předpoklad možnosti využití hned několika silných semenných let. Je nutné si však uvědomit, že porosty uvnitř obnovních bloků musí být v době odplocení (tj. cca po 40 letech) odrostlé možným škodám způsobeným zvěří a musí splňovat parametry zajištěné kultury. Proto je nutné započít s obnovou v blocích ihned po zaplocení, a to ve východiscích, kde již došlo k rozpadu porostů anebo nelze očekávat využití přirozené obnovy. Výsledkem by také neměl být vznik stejnověkých porostů, které neumožní efektivní hospodaření se zvěří a její koncentraci v nepřístupných mlazinách, kde by logicky docházelo ke vzniku škod na lesních porostech. V koncepčním řešení je nutné naplánovat dostatek jiných pozemků (pastevní plochy, zvěřní políčka, průhledy, sady ovocných stromů, širší průseky), aby v této nově zpřístupněné části měla zvěř dostatečnou potravní nabídku, zvýšila se přehlednost a mohlo zde docházet k efektivní regulaci stavů chované zvěře při dodržení všech bezpečnostních podmínek lovu. Z přehledu SWOT analýzy (Tab. 20 a 21) vyplývá, že volba obnovních bloků má větší potenciál v silných stránkách a příležitostech, než má oplocování jednotlivých obnovních prvků. Přesto druhý uvedený způsob nelze paušálně odmítnout i přes jeho určitou nekoncepčnost a vyšší náklady. Obnova porostů formou obnovních bloků není z časových a ani prostorových důvodů realizovatelná po celé ploše obory a desintegrace porostů bude pokračovat i mimo navržené bloky, což bude nutné řešit právě obnovou porostů po jednotlivých obnovních prvcích. Takový způsob tak zůstává v těchto lokalitách prakticky jediným možným řešením obnovy přestárlých a rozpadajících se porostů v oborních podmínkách. V budoucnu však zcela reálně může nastat situace, kdy do nově navržených obnovních bloků budou zahrnuty i již zalesněné obnovní prvky, které se stanou základem pro vytvoření diferencované struktury nově vznikajících porostů uvnitř obnovních bloků. Samozřejmě se nabízí myšlenka, že

168

krátkou obnovní dobou v navrhovaném obnovním bloku Hyvina dojde opět ke vzniku stejnověkých porostů, ale to lze vyřešit stanovením různé doby obmýtí pro jednotlivé dřeviny (buk 140 let, dub 180 let apod.). Na druhou stranu to v podmínkách obory nemusí být bráno jako nevýhoda, neboť se obnova porostů v zájmové lokalitě formou obnovního bloku může opakovat. V předchozí části bylo uvedeno, že obnova porostů uvnitř obnovního bloku by neměla být zbytečně dlouhá. Obnovené bloky by měly být co nejdříve zpřístupněny zvěři, aby nepřiměřeně dlouho neodnímaly produkční plochu určenou pro chov zvěře. S touto myšlenkou je tedy nutné přistupovat i k samotnému způsobu obnovy. V rámci vzorového obnovního bloku Hyvina byly navrženy dva způsoby, které mají své výhody a nevýhody. Zaměřme se tedy na první z navržených, tj. na podrostní způsob. Při podrostním způsobu je vhodné v maximální možné míře využívat přirozenou obnovu. Z výsledků dílčího výzkumného úkolu vyplývá, že přestárlé bukové porosty si stále zachovávají svoji reprodukční schopnost (AMBROŽ et al. 2015). Lze tedy předpokládat, že využití přirozené obnovy bez přístupu zvěře bude možné, což potvrzuje bohatý výskyt bukového zmlazení v obůrce pro černou zvěř a výskyt přirozené obnovy, která se objevila uvnitř obnovního bloku několik měsíců po stavbě oplocení. Jednoznačnou výhodou podrostního způsobu je využití

autochtonního

materiálu

k obnově

porostů.

Dalším

významným

argumentem pro její využití je významná úspora finančních prostředků vynaložených na zalesňování (JACOBSEN et al. 2013). Kladně lze také hodnotit i názorový soulad se způsobem obnovy porostů navrženým v rámcových směrnicích pro biotopy květnaté bučiny (L5.1) a acidofilní bučiny (L5.4) vypracovaných Správou CHKO Křivoklátsko. Nevýhodou tohoto způsobu je, že celkový průběh přirozené obnovy trvá zpravidla déle než při obnově umělé (POLENO, VACEK et al. 2009), což může mít zásadní vliv na obnovní dobu celého bloku. Velkým nebezpečím je absence semenných let, což se dle posledních dvou decennií zatím jeví jako nepravděpodobné. Z pohledu lesního hospodáře je tento způsob obtížně predikovatelný z hlediska plánování těžebních a pěstebních prací a s tím spojených nákladů. Lze také předpokládat, že výchova porostů vzniklých přirozenou obnovou bude přinášet vyšší finanční náklady na výchovu porostů a

169

dále vyšší náklady na těžbu a soustřeďování z důvodu jejich roztroušenosti. Prodlužování obnovní doby povede i ke snižování kvality dřevní hmoty a k nižšímu zpeněžení z jejího prodeje. Druhým navrženým způsobem obnovy lesních porostů v rámci vzorového obnovního bloku Hyvina je tzv. zrychlený způsob obnovy. Jednoznačnou výhodou tohoto způsobu je možnost jeho přesného naplánování a jednoznačného určení obnovní doby pro celý blok. Obnova bloku sice proběhne rychleji, ale zároveň bude výrazně finančně nákladnější. Zvýšení nákladů představují především náklady na zalesňování (cena sadebního materiálu, jeho dopravy a práce) a na ochranu kultur proti buřeni. Na druhou stranu lze očekávat oproti podrostnímu způsobu úsporu finančních nákladů na těžbu a na soustřeďování dříví z důvodu vyšší koncentrovanosti výroby. Dalším negativem je vnášení alochtonního sadebního materiálu. Tento problém však lze řešit sběrem osiva z vlastních uznaných porostů a napěstováním sadebního materiálu u pověřeného školkaře. Na základě mapy lokalizace přestárlých bukových porostů se sníženým zakmeněním by bylo vhodné kromě vzorového obnovního bloku Hyvina uvažovat i o zřízení obnovního bloku v lokalitě Seidlův kříž. Umístění bloku v této lokalitě však bude záviset na vyhodnocení priority naléhavosti obnovy v této oblasti a zejména na provozních možnostech Lesní správy Lány. 6.3.1.3. Finanční kalkulace Pro zájmovou oblast Hyvina byla zpracována finanční kalkulace pro variantu obnovního bloku a pro oplocení každého obnovního prvku zvlášť. Výpočet tržeb je stejný pro obě navržené varianty, neboť předmětem obnovy jsou totožné porosty. Za základ pro výpočet výnosů z prodeje dřevní hmoty byla použita zásoba porostů uvnitř bloku určených k obnově a průměrná cena dříví dle jednotlivých dřevin prodaného Lesní správou Lány v období 2006 – 2012 (PERNICA 2012a). Celkovým výnosem se rozumí finanční částka utržená z prodeje veškeré dřevní hmoty určené k obnově. Ročním výnosem pak částka ve výši 1/20 celkového výnosu, což představuje předpokládanou obnovní dobu

170

celého obnovního bloku. Celkový přehled výnosů je uveden na následující Tab. 22. Tab. 22: Tabulka výnosů pro obnovní blok Hyvina. Cena za 1 m3 (v Kč)

Výnos celkem (v Kč)

Výnos roční (v Kč)

Množství (v m3)

Procent. zast. (v %)

BK BO BR DB HB OL SM

15 903,72 2 872,77 47,5 200,51 729,31 605,15 9 199,06

53,81 9,72 0,16 0,68 2,47 2,05 31,12

1 150 18 289 278 1 300 3 734 601 1 250 59 375 2 000 401 020 1 300 948 103 1 200 726 180 1 550 14 258 543

914 464 186 730 2 969 20 051 47 405 36 309 712 927

Celkem

29 558,02

100,00

38 417 100

1 920 855

Dřevina

Náklady na lesnické činnosti související s obnovou porostů (těžba, zalesnění, ochrana kultur proti buřeni a oplocení) vychází z průměrných dlouhodobých cen jednotlivých nákladových položek. Náklady na soustřeďování dříví P – OM jsou ve výši 320,- Kč/m3 (PERNICA 2012b). Cena likvidace klestu není kalkulována, neboť je předmětem zájmu firem zabývajících se výrobou štěpky. Pro výpočet nákladů na zalesnění byla použita celková plocha porostů určených k obnově v obnovní bloku Hyvina (102,44 ha) a počet sazenic byl stanoven na 13 000 ks/ha (množství stanovené dle minimálních počtů jedinců ve Vyhl. 139/2004 Sb. navýšené o množství případných ztrát ze zalesňování). S přirozenou obnovou nebylo při kalkulaci počítáno. Cena za sazenici zahrnuje průměrnou cenu sazenice buku vč. dopravy (je dražší než sazenice dubu) a náklady na samotné zalesnění (8,70 Kč/ks). Průměrná cena mechanické ochrany kultur proti buřeni byla stanovena na 7 500,- Kč/ha.

Pro zajištění kultur je

plánováno celkem 10 ožinů. O chemické ochraně kultur proti buřeni se neuvažovalo, neboť navrhovaný obnovní blok se nachází ve II. stupni ochranného pásma vodního zdroje a ve II. zóně CHKO Křivoklátsko, kde použití chemických látek je značně omezené. Při výpočtu nákladů na oplocení byla v případě varianty obnovního bloku uvažována 2 × délka nového plotu 2 838 bm (dvě generace do doby zpřístupnění chované zvěři). Průměrná cena zahrnující náklady na materiál,

171

jeho dovoz, samotnou stavbu a výrobu vjezdových bran byly stanoveny ve výši 270,- Kč/bm. U varianty s oplocováním každého obnovního prvku je uvažováno s délkou oplocení 400 bm pro každý oplocený 1 ha obnovy. Opět jsou kalkulovány jeho dvě generace a jedná se o totožný typ oplocení, jako je použit při variantě oplocení obnovního bloku. Všechny uvedené ceny byly stanoveny na základě kalkulací dlouhodobých průměrných nákladů na jednotlivé činnosti. Všechny výnosové a nákladové položky jsou v cenách bez DPH. Do kalkulací nebyly zahrnuty činnosti společné pro obě varianty s obtížně vyjádřitelnými náklady, které mají závislost na navrženém technickém řešení (stavba cest, zpevňování linek, meliorační opatření apod.), anebo není znám rozsah (plánované opravy oplocení, výchova lesních porostů apod.). Kalkulace nákladových položek pro variantu s oplocením celého obnovního bloku je uvedena v Tab. 23. Kalkulace nákladových položek pro variantu s oplocováním každého obnovního prvku je uvedena v Tab. 24. Tab. 23: Tabulka nákladů - varianta oplocování celého obnovního bloku Hyvina.

Náklady

Náklady celkové (v Kč)

Náklady roční (v Kč)

Náklady na těžbu Náklady na zalesnění Náklady na 2 generace oplocení Náklady na ochranu kultur proti buřeni

9 458 566 11 585 964 1 532 520 7 683 000

472 928 579 298 76 626 384 150

Náklady celkem

30 260 050

1 513 003

Tab. 24: Tabulka nákladů - varianta oplocování každého obnovního prvku v zájmové oblasti Hyvina. Náklady

Náklady celkové (v Kč)

Náklady roční (v Kč)

Náklady na těžbu Náklady na zalesnění Náklady na 2 generace oplocení Náklady na ochranu kultur proti buřeni

9 458 566 11 585 964 22 127 040 7 683 000

472 928 579 298 1 106 352 384 150

Náklady celkem

50 854 570

2 542 729

172

Na závěr je uvedena celková bilance (rozdíl mezi výnosy a náklady) pro obě varianty řešení. Z následující Tab. 25 je patrné, jak obrovské náklady představuje oplocování každého obnovního prvku. Ekonomická bilance varianty oplocování obnovního bloku je kladná a bilance varianty oplocování každného obnovního prvku je záporná a je nutné ji každoročně dotovat. První z uvedených variant je nákladově vyšší pouze v prvním a dvacátém roce (rok s výměnou oplocení). Tab. 25: Bilance nákladů a výnosu pro obnovní blok Hyvina. Bilance celkem (v Kč)

Varianta Varianta oplocování celého obnovního bloku Hyvina

Bilance roční (v Kč)

8 157 050

407 853

Varianta oplocování každého obnovního prvku v zájmové oblasti Hyvina

-12 437 470

-621 874

Rozdíl v bilanci mezi oběma variantami

20 594 520

1 029 726

173

7. Přínos práce Na nutnost obnovy přestárlých porostů historických obor se upozorňuje již v typizační směrnici Obory pro chov spárkaté zvěře LESPROJEKTU (1988). Přesto do dnešní doby nebyla zpracována žádná ucelená práce zaměřená právě na tuto problematiku. Většina odborné literatury o oborách je zaměřena spíše na chov zvěře (WOLF et al. 1976; HROMAS 1997) nebo na historický vývoj obor na našem území (ANDRESKA, ANDRESKOVÁ 1993; NOVOTNÁ 2008; PETERKA 2010). Určité návody týkající se pěstování lesa v oborách uvádí okrajově publikace Naše obory (WOLF et al. 1976), dále HURT, PEŇÁZ (2014). Za nejvíce konkrétní lze však považovat typizační směrnici zpracovanou LESPROJEKTEM (1988). Ta se však zabývá především zakládáním nových obor, takže informací směrovaných k obnově porostů v oborních podmínkách máme velmi málo. Tato disertační práce si neklade takové ambice, aby se stala nosnou prací v úzkoprofilovém zaměření obnovy porostů v oborních podmínkách, ale výsledky vědeckých úkolů a uvedené praktické zkušenosti z provozu mohou přispět k tomu, aby některé chyby nebyly opakovány, a aby tyto modelové výsledky mohly být v obdobných podmínkách použity v budoucnu. Přínos práce je zásadní především pro správce Lánské obory – Lesní správu Lány, neboť pro oboru není zpracováno žádné koncepční řešení; aktuální lesní hospodářský plán alarmující stav neřeší a odkládání tohoto problému bude stát nejen zvýšené úsilí dalších generací lesníků, ale především finanční prostředky, které by mohly být využity pro zvelebení lesů Kanceláře prezidenta jiným způsobem. Navržené koncepční řešení by mělo být vodítkem lesnímu hospodáři, zpracovateli managementového plánu a nového LHP na období 2020 – 2029. Pro vědní obor pěstování lesa může být tato práce přínosná zejména pro zodpovězení otázek týkajících se obnovy porostů v oborních podmínkách a po realizaci plánovaných obnovních bloků může poskytnout řadu zajímavých informací o vývoji porostů v lokalitách bez přítomnosti zvěře.

174

8. Závěr Obory mají specifické postavení v lesním hospodářství a samotné hospodaření v těchto účelových zařízeních přináší často četné komplikace. V podmínkách Lánské obory se jedná zejména o dlouhodobě odkládanou obnovu lesních porostů, která je v oborních podmínkách nejen náročná, ale také finančně nákladná. Odkládání obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory vedlo k významnému plošnému navýšení nejstarších věkových stupňů a stávající způsob obnovy těchto porostů postrádá dlouhodobé koncepční řešení. A právě tato skutečnost byla autorovi motivem pro zpracování této disertační práce. V rámci dílčího výzkumného úkolu byl zjišťován rozsah a stav poloodrostkových a odrostkových výsadeb, které byly masivně zakládány v rozpadajících se porostech buku. Inventarizací bylo zjištěno celkem 840 ploch a počet vysázených jedinců za období 2001 – 2011 dosáhl 28 994 jedinců. U každé z ploch byla navržena nutná opatření k udržení nebo zlepšení stavu vysázených kultur. Je logické, že udržování takového počtu výsadeb přináší a bude přinášet vysoké finanční náklady vynaložené zejména na jejich ochranu proti zvěři. V rámci tohoto dílčího výzkumného

úkolu

byl

dále

analyzován

stav

kořenového

systému

poloodrostkových a odrostkových kultur dle použitého typu sadbovače a u nově založených kultur v roce 2011 zjišťována vitalita a přírůst. Z výsledků vyplývá, že výsadby vykazují vysoký výskyt závažných deformací způsobených zejména použitím nevhodného typu sadbovače v první etapě výsadeb. Značný výskyt deformací byl zaznamenán dokonce i u certifikovaných sadbovačů schválených pro pěstování tohoto typu sadebního materiálů. Z výsledků hodnocení vitality a odrůstání je patrné, jak zásadní vliv má spárkatá zvěř na stav těchto výsadeb, a to i přesto, že jsou chráněny oplocením. Přítomnost zvěře a její současná početnost je také zcela limitujícím faktorem pro výskyt přirozené obnovy v přestárlých porostech Lánské obory. U těchto porostů byla i přes jejich vysoký věk prokázána jejich schopnost vytvářet reprodukční materiál. Ze simulací vývoje těchto porostů vyplývá, že další oddalování obnovy povede k jejich desintegraci a založení nového porostu bude nejen komplikované, ale především finančně náročné, což se neslučuje se záměry řádného hospodáře. Z tohoto důvodu byl na základě diferenciace obory a lokalizace porostů s nejnižším zakmeněním navržen způsob

175

obnovy formou obnovního bloku, který byl již s úspěchem vyzkoušen například v oboře Soutok. Pro navržený vzorový blok byly vypracovány dvě varianty řešení. První varianta využívá podrostní způsob obnovy a druhá využívá obnovu formou zrychleného přiřazování náseků. Z výsledků dílčího výzkumného úkolu ověření plodnosti je patrné, že výskyt přirozené obnovy můžeme v těchto porostech předpokládat, což potvrzuje i její přítomnost v obůrce pro chov prasete divokého, kam ostatní spárkatá zvěř nemá přístup. Využití umělé obnovy je navrženo v rámci varianty zrychleného přiřazování náseků a jednoznačně bude vyžadovat vyšších finančních prostředků vynaložených na obnovu lesa. Pro obnovní blok bylo dále navrženo i umístění mysliveckých zařízení a způsoby obnovy byly konfrontovány s požadavky ochrany přírody v zájmové lokalitě. Varianta ekonomické výhodnosti obnovy formou bloku versus oplocování jednotlivých obnovních prvků byla podpořena finanční kalkulací. Pro budoucí realizaci výsadeb poloodrostků a odrostků byla navržena optimalizace výsadby tohoto sadebního materiálu. Lánská obora patří mezi obory se silným historickým odkazem. Prolíná se zde práce našich předků – několika desítek generací lesníků, kteří formovali zdejší les až do dnešní podoby. Některé činnosti dospěly zdárně ke svému závěru i přes úskalí obtíží při pěstování lesů v oborních podmínkách, jiné tak úspěšné nebyly. Pokud se ale poučíme z chyb a péči o svěřený majetek budeme provádět s patřičnou pílí a svědomitostí, jsme na nejlepší cestě k tomu, abychom ho předali našim následovníkům v míře neztenčené, tedy přesně tak, jak si to přál první československý kancléř JUDr. Přemysl Šámal.

176

9. Seznam literatury a použitých zdrojů ACKZELL, L., 1993. A comparison of planting, sowing and natural regeneration for Pinus sylvestris (L.) in boreal Sweden. Forest Ecology and Management. Vol. 61, Issue 3-4, 229-245. AGESTAM, E,. EKÖ, P.-M., NILSSON, U., WELANDER, N.T., 2003. The effects of shelterwood density and site preparation on natural regeneration of Fagus sylvatica in southern Sweden. Forest Ecology and Management. 176, 61-73. AMBROŽ, R., 2013. Historie lánského revíru. Myslivost. 1, 22. AMBROŽ, R., 2012. Lánská obora - 300 let. Lesní správa Lány, Kancelář prezidenta republiky, Lány, 16 s. ISBN 978-80-260-3191-8. AMBROŽ, R., 2014. Lánská obora jako místo významných lovů a politických setkání, in: STEINOVÁ, Š. (Ed.), 53 Prameny a studie: Obory a bažantnice v kulturní historii. NZM Praha, Praha, s. 10-27. ISBN 978-80-86874-52-4. AMBROŽ, R., VACEK, S., VACEK, Z., KRÁL, J., ŠTEFANČÍK, I., 2015. Structure, growth parameters and regeneration in relation to model development of beech forests with different game management in the Lány Game Enclosure. Lesnícky časopis - Forestry Journal. 61, 78-88. AMMER, CH., 1996. Impact of ungulates on structure and dynamics of natural regeneration of mixed mountain forests in the Bavarian Alps. Forest Ecology and Management. 88, 43-53. ANDĚL, J., 1998. Statistické metody. Matfyzpress, Praha, 274 s. ISBN 80-8586327-8. ANDRESKA, J., ANDRESKOVÁ, E., 1993. Tisíc let myslivosti. 1. vyd. Tina, Vimperk, 444 s. ISBN 80-85618-12-5. ASSMANN, E., 1961. Waldertragskunde. Organische Produktion, Struktur, Zuwachs und Ertrag von Waldbeständen, München – Bonn – Wien, 490 s. BALÁŠ, M., 2014. Vnášení listnaté příměsi do horských jehličnatých porostů a testování nových školkařských technologií určených k produkci sadebního materiálu pro tento účel. Disertační práce. Katedra pěstování lesů, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU, Praha, 204 s. BALÁŠ M., KUNEŠ, I., 2010. Zkušenosti s výsadbou odrostků listnatých dřevin v horských polohách. Lesnická práce. Roč. 89, č. 11, 20-22.

177

BALÁŠ, M., KUNEŠ, I. KOŇASOVÁ, T., MILLEROVÁ, K., 2011. Vitalita výsadeb listnatých odrostků v podmínkách Jizerských hor. Proceeding of Central European Silviculture – 12th International Conference. 55-68. BARNA, M., 2008. The effects of cutting regimes on natural regeneration in submountain beech forests: species diversity and abundance. Journal of Forest Science. 54, 533 – 544. BAUER, D., 2009. Flájská obora – historie a význam. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita, Fakulta životního prostředí, Katedra ekologie a životního prostředí, Praha, 54 s. BEAUDET, M., MESSIER, CH., 1998. Growth and morphological responses of yellow birch, sugar maple, and beech seedlings growing under a natural light gradient. Canadian Journal of Forest Research. 38, 1007-1015. BERQUIST, J., ÖRLANDER, G., 1988. Browsing damage by roe deer on Norway spruce seedlings planted on clearcuts of different ages: 1. Effect of slash removal, vegetation development, and roe deer density. Forest Ecology and Management. 105, 283-293. BEZECNÝ, P., 1973. Pěstování lesa: učebnice pro stř. les. tech. školy. 1. vyd. SZN, Praha, 456 s. BÍLEK, L., BERNATE, J.F., REMEŠ, J., 2013. National Nature Reserve Voděradské bučiny. 30 Years of Forestry Research. Folia Forestalia Bohemica. Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 86 s. ISBN 978-80-7458-051-2. BÍLEK, L., REMEŠ, J., PODRÁZSKÝ, V., ROZENBERGAR, D., DIACI, J., ZAHRADNÍK, D., 2014. Gap regeneration in near-natural European beech forest stands in Central Bohemia – The role of heterogeneity and micro-habitat factors. Dendrobiology. 71, 59-71. BORKOWSKI, J., UKALSKI, K., 2012. Bark stripping by red deer in a postdisturbance area: the importance of security cover. Forest Ecology and Management. 263, 17-23. BORKOWSKI, J., UKALSKI, K., 2008. Winter habitat use by red and roe deer in pinedominated forest. Forest Ecology and Management. 255, 468-475. BOTTERO, A., GARBARINO, M., DUKIĆ, V., GOVEDAR, Z., LINGUA, E., NAGEL, T.A., MOTTA, R., 2011. Gap-Phase dynamics in the old-growth forest of Lom, Bosnia and Herzegovina. Silva Fennica. Vol. 45, Issue 5, 875-887. BRANG, P., 1998. Zusammenfassung. Berichte der Eidg. Forschungsanstalt für Wald, Schnee und Landschaft, Birmensdorf Sanasilva-Bericht 1997. Gesundheit

178

und Gefährdung des Schweizer Waldes – eine Zwischenbilanz nach 15 Jahren Waldschadenforschung. 345, 73-75. BURDA, P., 2001. Nové konstrukční řešení stroje pro pěstování velkého sadebního materiálu a práci na nelesních půdách, in: Sborník z II. ročníku konference mladých vědeckých pracovníků COYOUS II. Česká zemědělská univerzita, Praha, s. 3-8. BURDA, P., 2009. Ověření pěstebních postupů a využití nových školkařských technologií při pěstování sadebního materiálu lesních dřevin a posouzení kvality vyprodukovaného materiálu. Disertační práce. Katedra pěstování lesů, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU, Praha, 107 s. BURDA, P., NÁROVCOVÁ, J., 2009. Ověřování technologie pěstování poloodrostků a odrostků v lesních školkách. Zprávy lesnického výzkumu. Svazek 54, číslo 2/2009. Lesní školky Sepekov, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., VS Opočno, s. 92-97. BURDA, P., NÁROVCOVÁ, J., NÁROVEC, V., KUNEŠ, I., BALÁŠ, M., MACHOVIČ, I., 2014. Technologie pěstování listnatých odrostků nové generace v lesních školkách. Rukopis certifikované metodiky, in: NÁROVCOVÁ J. et al. (Eds.), Výroční zpráva k řešení projektu KUS QJ1220331: Technologie produkce listnatých poloodrostků a odrostků nové generace v lesních školkách a užití tohoto typu sadebního materiálu při obnově lesa. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. se sídlem Strnady, s. 13-32. BURGER, H., 1926. Unterzuchungen über des Höhenwachstum verschiedener Holzarten. Mitt. d. Schweiz. Centralanst. f. d. Forstl. Versuchswesen. 14, 29-158. BURSCHEL, P., 1993. Wildschadensvorbeugung. Kritische Überlegungen zum gleichnamigen Artikel von E. Wagenknecht. Wald. 43, 52-54. COLLET, C., LANTER, O., PARDOS, M., 2001. Effects of canopy opening on height and diameter growth in naturally regenerated beech seedlings. Annals of Forest Science. 58, 127-134. COLLET, C., LANTER, O., PARDOS, M., 2002. Effect of canopy opening on the morphology and anatomy of naturally regenerated beech seedlings. Trees – Structure and Function. 16, 291-298. CISLEROVÁ, E., 1994. Obora (definice), in: Naučný slovník lesnický I. díl. Ministerstvo zemědělství v Agrospoji, Praha, s. 631. ISBN 80-7084-111-7. CISLEROVÁ, E., 1995. Směrnice o zřizování obor (definice), in: Naučný slovník lesnický II. díl. Ministerstvo zemědělství v Agrospoji, Praha, s. 309. ISBN 807084-131-1. 179

CLARK, P.J., EVANS, F.C., 1954. Distance to nearest neighbour as a measure of spatial relationship in populations. Ecology. 35, 445–453. CÔTE, S.D., ROONEY, T.P., TREMBLAY, J.-P., DUSSAULT, C., WALLER, D.M., 2004. Ecological impacts of deer overbundance. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics. 35, 113-147. ČERMÁK, P., HORSÁK, P., ŠPIŘÍK, M., MRKVA, R., 2009. Relationships between browsing damage and woody species dominance. Journal of Forest Science. 55, 23-31. ČERNÝ, J.V., 1895. Myslivosť. 2. Vyd. Nakladatelství František Borový, Praha. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014. Statistické hlášení - Základní údaje o honitbách. Praha. DAVID, F.N., MOORE, P.G., 1954. Notes on contagious distributions in plant populations. Annals of Botany. 18, 47-53. DAVIDS, A.S., JACOBS, D.F., 2005. Quantifying root system quality of nursery seedlings and relationship to outplanting performance. New Forests. 30, 295-311. DEMEK, J. a kol., 1987. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 s. DIACI, J., ROZENBERGAR, D., BONCINA, A., 2010. Stand dynamics of Dinaric oldgrowth forest in Slovenia: Are indirect human influences relevant? Plant Biosystems. 144, 194-201., DOBBERTIN, M., 2005. Tree growth as indicator of tree vitality and of tree reaction to environmetal stress. European Journal of Forest Research. 124, 319-333. DROBYSHEV, I., ÖVERGAARD, R., SAYGIN, I., NIKLASSON, M., HICKLER, T., KARLSSON, M., SYKES, M.T., 2010. Masting behavior and dendrochronology of European beech (Fagus sylvatica L.) in southern Sweden. Forest Ecology and Management. 259 (11), 2160-2171. DURDÍK, T., 1996. Encyklopedie českých hradů. Libri, Praha. DUŠEK, V., 1980. Současný stav a perspektivy aplikace silného sadebního materiálu. Zprávy lesnického výzkumu. SZN, Praha, s. 1-5. FABRIKA, M., ĎURSKÝ, J., 2005. Stromové růstové simulátory. EFRA, Zvolen, 112 s. FEUEREISEL, J., 2000. Současnost a perspektiva oborních chovů zvěře na prahu třetího tisíciletí. Stráž myslivosti. 8, 5.

180

FICHTNER, A., STURM, K., WAGNER, J., HUCKAUF, A., ELLENBERG, H., 2011. The effect of hunting regimes on tree regeneration in lowland beech (Fagus silvatica L.) forests. Forstarchiv. 82 (3), 75-81. FORRESTER, D.I., KOHLE, U., ALBRECHT, A.T., BAUHUS, J., 2013. Complementarity in mixed-species stands of Abies alba and Picea abies varies with climate, site quality and stand density. Forest Ecology and Management. 304, 233-242. FÜLDNER, K., 1995. Strukturbeschreibung in Mischbeständen. Forstarchiv. 66, 235-606. FULLER, R.J., GILL, R.M.A., 2001. Ecological impacts of increasing numbers of deer in British woodland. Forestry. 74, 193-199. GEHRIG, M., 2004. Methoden zur Vitalitätsbeurteilung von Bäumen. Vergleichende Untersuchungen mit visuellen, nadelanalytischen und bioelektrischen Verfahren. Dissertation, No. 15341, ETH Zürich. GERHARDT, P., ARNOLD, J.M., HACKLÄNDER, K., HOCHBICHLER, E., 2013. Determinants of deer impact of European forests – A systematic literature analysis. Forestry Ecology and Management. 310, 173-186. GROOT BRUINDERINK, G.W.T., HAZEBROEK, E., 1995. Ingestion and diet composition of red deer (Cervus elaphus L.) in the Netherlands from 1954 till 1992. Mammalia. 59, 187-195. HANZAL, V., 2007. Velká myslivecká encyklopedie. CD – ROM, GRAND s.r.o., České Budějovice. ISBN 80-900593-0-9. HENRIKSEN, H.A., 1988. Skoven og dens dyrkning. Dansk skovforening. Nyt Nordisk Forlag Arnold Busch, København, s. 158-159. HOLUB, J., KOPEČNÝ, F., 1952. Etymologický slovník jazyka českého. Třetí, přepracované vydání. Státní nakladatelství učebnic, Praha, 575 s. HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., 2003. Impacts of large herbivores on mountain forests stands in the Beskydy Mountains. Forest Ecology and Management. 181, 119-129. HOPKINS, B., SKELLAM, J.G., 1954. A new method for determining the type of distribution of plant individuals. Annals of Botany. 18, 213-227. HROMAS, J., 1997. Optimální podmínky oborních chovů, in: HELL, P. (Ed.), Folia venatoria. Myslivecký sborník 26 – 27. 1. vyd. Slovak Academic Press, Bratislava, 248 s. ISBN 80-88908-09-4.

181

HURT, V., PEŇÁZ, J., 2014. Bažantnice a obory. Prezentace v rámci předmětu Pěstování účelových lesů a projektu INOBIO. Mendelova univerzita v Brně, 43 s. CHALUPECKÝ, V., 2015. Výsadby silného sadebního materiálu dubu v podmínkách Lánské obory. Ústní podání. CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J., STRÁNÍK, Z., 2002. Geologická minulost České republiky. Academia, Praha, 436 s. INNES, J.L., 1993. Forest health: its assessment and status. CAB International, Wallingford, Oxon, UK, 677 s. JACOBSEN, J.B., VEDEL, S.E., THORSEN, B.J., 2013. Assesing costs of multifunctional NATURA 2000 management restrictions in continuous cover beech forest management. Forestry. 86, 575-582. JAEHNE, S., DOHRENBUSCH, A., 1997. Ein Verfahren zur Beurteilung der Bestandesdiversitat. Forstwissenschaftliches Centralblatt. 116, 333-345. JIRÁČEK, J., 1998. Průvodce lesy jižních Čech. KOPP, České Budějovice. JURÁSEK, A., 1994. Úvod, in: JURÁSEK, A. (Ed.), Nové směry v pěstování a ochraně sadebního materiálu ve školkách. Sborník referátů z celostátního semináře. Opočno, 26. - 27. 10. 1994. VÚLHM – VS, Opočno, s. 3. JURÁSEK, A., 2006. Katalog biologicky ověřených typů obalů pro pěstování sadebního materiálu lesních dřevin. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno. Dostupné také z WWW: . JURÁSEK, A., BARTOŠ, J., LEUGNER, J., MARTINCOVÁ, J., 2006. Metodika použití plastových chráničů sadebního materiálu lesních dřevin při umělé obnově lesa a zalesňování. Lesnický průvodce, recenzované metodiky pro praxi, č. 6. VÚLHM Strnady, Opočno, 28 s. JURČA, J., 1985. Biotechnika účelových lesů. Státní zemědělské nakladatelství Praha, Praha, 365 s. KALOUSEK, J., 1905. Řády selské a instrukce hospodářské 1350-1626, in: Archiv český, roč. XXII, s. 388-481. KALUSOK, M., 2004. Zahradní architektura. Computer Press, Brno, 192 s. ISBN 80-251-0287-4.

182

KATONA, K., HAJDU, M., FARKAS, A., SZEMETHY, L., 2013. Preferential browsing impact in an uneven-aged beech forest in Hungary. Journal of Landscape Ecology. 11, 223-228. KIRBY, K.J., 2001. The impact of deer on the ground flora of British broadleaved woodland. Forestry. 74, 219-229. KORPEĽ, Š., 1978. Začiatočné fázy prirodzenej obnovy bukových porastov. Vedecké práce Výskumného ústavu lesného hospodárstva vo Zvolene. 23, 109141. KORPEĽ, Š., 1989. Pralesy Slovenska. 1. vyd. Veda – Slovenská akadémia vied, Bratislava, 328 s. KOVAŘÍK, J., 1996. Tradice v myslivosti: Dějiny, zvyky, významy, kultura. Praha. KRAMER, K., GROOT BRUINDERINK, G.W., PRINS, H.H., 2006. Spatial interactions between ungulate herbivory and forest management. Forest Ecology and Management. 205, 251-265. KŘÍSTEK, J., 1995. Vitalita dřevin (definice), in: Lesnický slovník naučný – II. díl. Ministerstvo zemědělství, Agrospoj, Praha, s. 539. KUMAR, S., TAKEDA, A., SHIBATA, E., 2006. Effects of 13-year fencing on browsing by sika deer on seedlings on Mt. Ohdaigahara, central Japan. Journal of Forest Research. 11, 337-342. KUNEŠ, I., BURDA, P., ŠEDLBAUEROVÁ, J., ZADINA, J., 2006. 10 000 listnáčů pro Jizerské hory, in: JURÁSEK, A., NOVÁK, J., SLODIČÁK, M. (Eds.), Stabilizace funkcí lesa v biotopech narušených antropogenní činností. Sborník z mezinárodní vědecké konference, Opočno 5. - 6. 9. 2006. VÚLHM Jíloviště – Strnady, VS Opočno, s. 77-87. ISBN 80-86461-71-8. KUNEŠ, I., BURDA, P., 2007. Vnášení listnaté příměsi do mladých smrkových porostů na zalesněných imisních holinách našich hor, in: Zvyšování druhové pestrosti lesů. Sborník referátů ze Setkání lesníků východních Čech. Vysoké Mýto, 30. srpna 2007. Česká lesnická společnost, s. 35-39. KUNEŠ, I., BALÁŠ, M., BURDA, P., 2010. Vnášení listnatých odrostků do horských jehličnatých porostů. Lesnická práce. Roč. 89, č. 10, 24-26. KUNEŠ, I., BALÁŠ, M., ZAHRADNÍK, D., NOVÁKOVÁ, O., GALLO, J., NÁROVCOVÁ, J., DRURY, M., 2014. Role of planting stock size and fertilizing in initial growth performance of rowan (Sorbus aucuparia L.) reforestation in a mountain frost hollow. Forest Systems. Vol. 23, Issue 2, 273–287.

183

KUPKA, I., REMEŠ, J., NEUHÖFEROVÁ, P., 2004. Přirozená a umělá obnova přednosti, nevýhody a omezení. 1. vyd. Česká zemědělská univerzita, Praha. ISBN 80-213-1147-9. KRAJSKÝ ÚŘAD STŘEDOČESKÉHO KRAJE, 2014. Rozhodnutí č.j. 100908/2014/KUSK OŽP/Ma. Rozhodnutí o přiřazování holých sečí k nezajištěným kulturám z důvodu intenzivní obnovy přestárlých a rozpadajících se porostů. 8 s. LESPROJEKT, 1988. Obory pro chov spárkaté zvěře – typizační směrnice. MLVH, Brandýs nad Labem, 58 s. LESPROJEKT, 2004. Lesní hospodářský plán Křivoklát 2005 – 2014. Textová část. Lesprojekt Hradec Králové s. r. o., Hradec Králové. LHP LÁNY (2000-2009) pro LHC Lány (kód 115200), Lesní správa Lány, p.o. Kanceláře prezidenta republiky, Lány. Zpracoval: Lesprojekt Stará Boleslav, s.r.o., Šarochova 1328, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2000. LHP LÁNY (2010-2019) pro LHC Lány (kód 115200), Lesní správa Lány, p.o. Kanceláře prezidenta republiky, Lány. Zpracoval: Příroda s.r.o., F.X. Procházky 32, Brandýs nad Labem, 2010. LINDSTRÖM, A., RUNE, G., 1999. Root deformation in plantations of containergrown Scots pine trees: Effects on root growth, tree stability and stem straightness. Plant and Soil. Vol. 217, Issue 1-2, 29-37. LLOYD, M., 1967. Mean crowding. Journal of Animal Ecology. 36, 1-30. LOŽEK, V., 2001. Chráněná území ve světle své krajinné historie. Křivoklátsko – královský les ve středu Čech. Ochrana přírody. Roč. 56, č. 4, 103-107. LOŽEK, V., ŽÁK, K., 2011. Sedimenty terciéru a kvartéru a geomorfologický vývoj na Křivoklátsku. Bohemia Centralis. 31, 49-94, 569-570. MALÍK, V., KARNET, P., 2007. Game damage to forest trees. Journal of Forest Science. 53, 406-412. MAŠEK, J., 1997. Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace Křivoklátsko. Geologická a přírodovědná mapa 1:50 000. Česká geologická služba, Praha. MAXERA, R., [1935]. Myslivosť v hloubi křivoklátských lesů. Nepublikováno, rukopis autora, [ 200 s.]. MAUER, O., 1997. ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin. Český normalizační institut, 17 s.

184

MAUER, O., 1998. Zásady pěstování a užití poloodrostků a odrostků. Příspěvek na konferenci SLŠ ČR, Budišov, s. 1-17. MAUER, O., 1999. Technologie pěstování krytokořenného sadebního materiálu. Příspěvek na konferenci SLŠ ČR, Trutnov, s. 25-44. MAUER, O., PALÁTOVÁ, E., 2004. Deformace kořenového systému a stabilita lesních porostů, in: Možnosti použití sadebního materiálu z intenzivních školkařských technologií pro obnovu lesa. Sborník přednášek z mezinárodního semináře. Opočno, 3. a 4. 6. 2004. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, s. 22-26. MAUER, O., PALÁTOVÁ, E., OCHMAN, J., 2002. Development of root system in pedunculate oak (Quercus robur L.) from sowing and planting. EkologiaBratislava. 21, 152-170. MAYER, H., 1974. Notwendige Maßnahmen zur Lösung der Wildfrage im Schutzwaldbereich. Allg. Forst Zeitung. 29, 51-53. MESSIER, C., DOUCET, R., RUEL, J.-C., CLAVEAU, Y., KELLY, C., LECHOWICZ, M.J., 1999. Functional ecology of advance regeneration in relation to light in boreal forests. Canadian Journal of Forest Research. 29, 812-823. MEYER, P., TABAKU, V., LÜPKE, B. VON, 2003. Die Struktur albanischer Rotbuchen-Urwälder–Ableitungen für eine naturnahe Buchenwirtschaft. Forstwissenschaftliches Centralblatt vereinigt mit Tharandter forstliches Jahrbuch. 122, 47-58. MOORE, N.P., HART, J.D., LANGTON, S.D., 1999. Factors influencing browsing by fallow deer Dama dama in young broad-leaved plantantions. Biological Conservation. 87, 255-260. MORELLET, N., GUIBERT, B., 1999. Spatial heterogeneity of winter forest resources used by deer. Forest Ecology and Management. 123, 11-20. MOSER, B., SCHÜTZ, M., HINDENLANG, K.E., 2006. Importance of alternative food resources for browsing by roe deer on deciduous trees: the role of food availability and species quality. Forest Ecology and Management. 226, 248-255. MOTTA, R., 1996. Impact of wild ungulates on forest regeneration and tree composition of mountain forest in the Western Italian Alps. Forest Ecology and Management. 88, 93-98. MOUNTFORD, M.D., 1961. On E. C. Pielou’s index of nonrandomness. Journal of Ecology. 49, 271-275.

185

NAGEL, T.A., SVOBODA, M., DIACI, J., 2006. Regeneration patterns after intermediate wind disturbance in an oldgrowth Fagus–Abies forest in southeastern Slovenia. Forest Ecology and Management. 226, 268-278. NÁROVCOVÁ, J., NÁROVEC, V., 2005. Systém testování biologické vhodnosti obalů pro pěstování krytokořenného sadebního materiálu lesních dřevin. Zprávy lesnického výzkumu. Svazek 50, č. 2, 116-119. NÁROVCOVÁ, J., BALÁŠ, M., BURDA, P., KUNEŠ, I., MACHOVIČ, I., NÁROVEC, V., NEJEZCHLEB, V., PODRÁZSKÝ, V., SOUČEK, J., ŠIMERDA, L., ŠPULÁK, O., NOVÁKOVÁ, O., JANČOVÁ, A., 2012. Výroční zpráva o řešení projektu KUS QJ1220331 v roce 2012. Technologie produkce listnatých poloodrostků a odrostků nové generace v lesních školkách a užití tohoto typu sadebního materiálu při obnově lesa. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Strnady, 32 s. NÁROVCOVÁ, J., BALÁŠ, M., BURDA, P., KUNEŠ, I., MACHOVIČ, I., NÁROVEC, V., NEJEZCHLEB, V., PODRÁZSKÝ, V., SOUČEK, J., ŠIMERDA, L., ŠPULÁK, O., NOVÁKOVÁ, O., JANČOVÁ, A., 2013. Výroční zpráva o řešení projektu KUS QJ1220331 v roce 2013. Technologie produkce listnatých poloodrostků a odrostků nové generace v lesních školkách a užití tohoto typu sadebního materiálu při obnově lesa. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Strnady, 53 s. NÁROVCOVÁ, J., BALÁŠ, M., BURDA, P., KUNEŠ, I., MACHOVIČ, I., NÁROVEC, V., NEJEZCHLEB, V., PODRÁZSKÝ, V., SOUČEK, J., ŠIMERDA, L., ŠPULÁK, O., NOVÁKOVÁ, O., JANČOVÁ, A., 2014. Výroční zpráva o řešení projektu KUS QJ1220331 v roce 2014. Technologie produkce listnatých poloodrostků a odrostků nové generace v lesních školkách a užití tohoto typu sadebního materiálu při obnově lesa. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Strnady, 42 s. NECHLEBA, A., 1934. Počátky upraveného hospodářství lesního na Křivoklátsku. Lesnická práce. Roč. XIII, 435. NERUDA, J., ŠVENDA, A., 2000. Technický a technologický rozvoj v lesních školkách. Lesnická práce. Roč. 79, č. 3, 111-113. NĚMEC, J., LOŽEK, V., (Ed.), 1996. Chráněná území ČR 1. 1. vyd. Consult, Praha, s. 275. NOPP-MAYR, U., REIMOSER, F., VÖLK, F., 2011. Predisposition assessment of mountainous forests to bark peeling by red deer (Cervus elaphus L.) as a strategy in preventive forest habitat management. Wildlife Biology in Practise. Vol. 7, Issue 1, 66-89. NOVÁK, A., HOŠEK, E., 1969. Historický průzkum lesa – Státní statek Lány. Praha.

186

NOVÁK, A., TLAPÁK, J., 1975. Vývoj lesa a lesního hospodaření na Křivoklátsku. Bohemia centralis. 4, 3-51. NOVOTNÁ, J., 2008. Návrh optimálního uspořádání obory jako místa v krajině. Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, LDF, Ústav ochrany lesa, 81 s. NOŽIČKA, J., 1957. Přehled vývoje našich lesů. SZN, Praha. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., PETRŮ, J., RIEDL, D., SVOBODA A.M., 2004. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2.vyd. LIBRI, Praha, 528 s. ISBN 80-7277-279-1. PALIVEC, V., et. al., 1986. Křivoklátsko. 1. vyd. Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha, s. 38. PALUCH, J.G., 2007. The spatial pattern of a natural European beech (Fagus sylvatica L.) – silver fir (Abies alba Mill.) forest: A patch mosaic perspective. Forest Ecology and Management. 253, 161-170. PARTL, E., SZINOVATZ, V., REMOISER, F., SCHWEIGER-ADLER, J., 2002. Forest restoration and browsing impact by roe deer. Forest Ecology and Management. 159, 87-100. PEŇÁZ, J., 1995. Rekonstrukce porostů (definice), in: Naučný slovník lesnický II. díl. Ministerstvo zemědělství v Agrospoji, Praha, s. 196. ISBN 80-7084-131-1. PEŇÁZ, J., 2004. Pěstování účelových lesů. Elektronické učební texty. Sylabus předmětu PÚL. PERNICA, M., 2012a. Průměrné ceny surového dříví u Lesní správy Lány za období 2006-2012. Nepublikováno. V soukromém držení autora. PERNICA, M., 2012b. Průměrné náklady vynaložené na soustřeďování dříví u Lesní správy Lány za období 2006-2012. Nepublikováno. V soukromém držení autora. PETERKA, J., 2010. Oborní chovy v Plzeňském kraji. 1. vyd. Plzeň, 80 s. PETRIAN, I.C., VON LÜPKE, B., PETRIAN, A.M., 2011. Influence of shelterwood and ground vegetation on late spring frost damages of planted beech (Fagus sylvatica) and Douglas – fir (Pseudotsuga menziesii) saplings. Baltic Forestry. Vol. 17, Issue 2, 227-233. PIELOU, E.C., 1959. The use of point-to-plant distances in the study of the pattern of plant populations. Journal of Ecology. 47, 607-613.

187

PLÍVA, K., 1987. Typologický klasifikační systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem, 52 s. POLENO, Z., 1985. Příměstské lesy. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 166 s. POLENO, Z., VACEK, S., et. al., 2009. Pěstování lesů III. Praktické postupy pěstování lesů. Nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 951 s. ISBN 978-80-87154-34-2. POLLANSCHÜTZ, J., 1995. Bewertung von Verbiss und Fegeschäden Hilfsmittel und Materialen. Mitteilungen der FBVA Wien. 169, 146. POVOLNÁ, J., KIELAROVÁ, Z., LANKAŠ, K., 2014. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Lánská obora (CZ0214008). Správa CHKO Křivoklátsko, Běleč. Pracovní návrh. PRETZSCH, H., 2001. Modellierung des Waldwachstums. 1. Aufl. Parey Buchverlag, Berlin, 357 s. ISBN 3800145553. PRŮŠA, E., 2001. Pěstování lesů na typologických základech. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 593 s. ISBN 80-86386-10-4. PUTMAN, R.J., 1996. Ungulates in temperate forests ecosystems: perspectives and for future research. Forest Ecology and Management. 88, 205-214. QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR, 1 : 500 000. Kartografické nakladatelství, Praha. REIMOSER, F., GOSSOW, H., 1996. Impact of ungulates on forest vegetation and its dependance on the silvicultural system. Forest Ecology and Management. 88, 107-119. RIPLEY, B.D., 1981. Spatial statistics. John Wiley & Sons, New York, 252 s. RÖHRIG, E., BARTELS, H., GUSSONE, H.A., ULRICH, B., 1978. Untersuchungen zur natürlichen Verjüngung der Buche (Fagus sylvatica). Forstwissenschaftliche Centralblatt. 97 (3), 121-131. ROONEY, T.P., WALLER, D.M., 2003. Direct and indirect effects of white-tailed deer in forest ecosystems. Forest Ecology and Management. 181, 165-176. ROZAS, V., 2003. Regeneration patterns, dendroecology, and forest-use history in an old-growth beech–oak lowland forest in Northern Spain. Forest Ecology and Management. 182, 175-194. ŘEHOŘ, F., ZASADIL, J., 2010. Chov jelení zvěře v Poněšické oboře. Myslivost. 5, 14.

188

SAGE JR., R.W., PORTER, W.F., UNDERWOOD, H.B., 2003. Windows of opportunity: White-tailed deer and the dynamics of northern hardwood forests in the northeastern US. Journal for Nature Conservation. 10, 213-220. SALISCH, H. VON, 1911. Forstasthetik. Berlag von Julius Springer, Berlin, 436 s. SANIGA, M., KRAĽOVIČ, Š., 2009. Počiatočné fázy prirodzenej obnovy buka v skupine lesných typov Fagetum pauper v Malých Karpatoch. Acta Facultatis Forestalis Zvolen. 51, 29-42. SEDLÁČKOVÁ, L., 2001. Sborník k semináři Historické zahrady, parky a sady. Agentura Bonuo, Praha. SHIGO, A.L., 1990. Die neue Baumbiologie. Bernhard Thalacker Verlag, Braunschweig, 606 s. SCHULZ, H., HÄRTLING, S., 2003. Vitality analysis of Scots pines using multivariate approach. Forest Ecology and Management. 186, 73-84. SCHÜTZ, M., RISCHA, A.C., LEUZINGERB, E., KRUSIA, B.O., ACHERMANNA, G., 2003. Impact of herbivory by red deer (Cervus elaphus L.) on patterns and processes in subalpine grasslands in the Swiss National Park. Forest Ecology and Management. 181, 177-188. SKOPEČEK, J., 2008. Dynamika a příčiny hospodaření s křivoklátskými lesy od poloviny 18. století do roku 1939. Diplomová práce. Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, [107 s.]. SLOUP, M., 2004. Uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin do oběhu. Lesnická práce. Roč. 83, č. 2, 60-61. SORGES, V.A., 2001. Results of a long term survey of red deer in the Nature park of Northern Eifel High Venn. Zeitschrift für Jagdwissenschaft. 47, 189-200. STÁRKOVÁ, M. (Ed.), 2012. Základní geologická mapa České republiky 1:25 000 s vysvětlivkami, list 12-144 Lány. Česká geologická služba, Praha. Mapový list a vysvětlivky, 72 s. STATSOFT, INC., 2013. Electronic Statistics Textbook. OK: StatSoft, Tulsa. Dostupné z WWW: <www.statsoft.com>. STIBRAL, K., DADEJÍK, O., STANĚK, J., 2010. Kauza les. Environment jako estetický problém. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 218 s. ISBN 97880-244-2572-6.

189

STORMS, D., SAÏD, S., FRITZ, H., HAMANN, J.-L., SAINT-ANDRIEUX, C., KLEIN, F., 2006. Influence of hurricane Lothar on red and roe deer winter diets in the Northern Vosges, France. Forest Ecology and Management. 237, 164-169. STOYAN, D., STOYAN, H., 1992. Fraktale Formen und Punktfelder: Methoden der Geometrie-Statistik. Akademie verlag GmbH, Berlin, 394 s. SUCHOMEL, J., HEROLDOVÁ, M., PURCHART, L., HOMOLKA, M., 2010. Herbivore impact on beech in selected tree plantations in the Beskydy and Jeseniky Mountains. Mendelova univerzita v Brně. Beskydy. 3 (2), 187-192. ISSN: 18032451. SUPUKA, J., VŘEŠTIAK, P., 1984. Základy tvorby parkových lesov. VEDA, Vydavatel'stvo Slovenskej Akadémie Vied, Bratislava, 226 s. SVOBODA, H., 2015. Výsadby silného sadebního materiálu jírovce maďalu v podmínkách Lánské obory. Ústní podání. SVOBODA, P., 1943. Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů. Praha: Studia botanica Čechica – Svazek 6, 54 s. SVOBODA, P., 1952. Nauka o lese. Přírodověděcké nakladatelství Praha, 324 s. SZEWCZYK, J., SZWAGRZYK, J., 2010. Spatial and temporal variability of natural regeneration in a temperate old-growth forest. Annals of Forest Science. 67, 202. SZEWCZYK, W., 2014. Range of deformation of root system in young Scots pine plantations. Sylwan. 158, Issue 10, 754-760. ŠEBÍK, L., POLÁK, L., 1990. Náuka o produkcii dreva. Príroda, vydavateľstvo kníh a časopisov, Bratislava, 322 s. ISBN 80-07-00268-5. ŠIMEK, P., 1999. Krajinářská studie pro Zlatěšovický park – Stará obora, LHC Hluboká nad Vltavou. Ing. Pavel Šimek – Florart, projekční a poradenská kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Uherský Brod. ŠIMEK, P., 2004. Projekt na oborní parkovou úpravu kulturně – historické části obory Jabkenice. Ing. Pavel Šimek – Florart, projekční a poradenská kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Uherský Brod. ŠIMEK, P., 2007. Projekt managementu Královské obory v Praze 7. Ing. Pavel Šimek – Florart, projekční a poradenská kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Uherský Brod. ŠIMEK, P., 2008. Studie oborní krajinářské úpravy Sedlické obory 1. etapa: Návrh zonace obory a zpracování principů krajinářského řešení. Ing. Pavel Šimek –

190

Florart, projekční a poradenská kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Uherský Brod. ŠIMEK, P., JEDLIČKOVÁ, S., 2014. Lesní estetika a obory – pohled krajinářského architekta??, in: STEINOVÁ, Š., (Ed.) 53 Prameny a studie: Obory a bažantnice v kulturní historii. NZM Praha, Praha, s. 110-125. ISBN 978-80-86874-52-4. ŠIMÍČEK, V., CHMELAŘ, J., 1992. Vrby při úpravách vodních toků a ekologické obnově krajiny. Ministerstvo zemědělství, Agrospoj, Praha, 142 s. ŠINDELÁŘ, J., 1999. Některé cíle a možnosti racionalizace v lesním školkařství. Zprávy lesnického výzkumu. Roč. 44, č. 3, 11-14. ŠPULÁK, O., 2008. Natural regeneration of beech and competition from weed in the summit part of the Jizerské hory Mts. (Czech Republic). Austrian Journal of Forest Science. 125 (1), 79-88. TAKATSUKI, S., 2009. Effects of sika deer on vegetation in Japan: A review. Biological Conservation. 142, 1922-1929. BRAAK C.J.F., ŠMILAUER P., 2002. CANOCO Reference Manual and CanoDraw for Windows User's Guide: Software for Canonical Community Ordination (version 4.5). Ithaca, NY, USA (www.canoco.com): Microcomputer Power. TER

TESAŘ, V., 1995. Přeměna lesních porostů (definice), in: Naučný slovník lesnický II. díl. Ministerstvo zemědělství v Agrospoji, Praha, s. 159. ISBN 80-7084-131-1. THOMAS, F.M., SPORNS, K., 2009. Frost sensitivity of Fagus sylvatica and cooccuring deciduous tree species at exposed sites. Flora. 204, 74-81. TUMA, D., 2014. Vývoj obornictví v českých zemích, in: STEINOVÁ, Š. (Ed.), 53 Prameny a studie: Obory a bažantnice v kulturní historii. NZM Praha, Praha, s. 215-233. ISBN 978-80-86874-52-4. TUREČEK, F., 2013. Dynamika přirozené obnovy dřevin v NPR Cahnov – Soutok. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 94 s. VACEK, S., 1981. Vyhlídky na úspěch přirozené obnovy v ochranných horských lesích Krkonoš. Lesnická práce. 60: 3, 118-124. VACEK S., JURÁSEK, A., 1986. Fruktifikace bukových porostů pod vlivem imisí. Opera corcontica. 23, 111-141. VACEK, S., LOKVENC, T., SOUČEK, J., 1995. Přirozená obnova lesních porostů. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do zemědělské praxe. Svazky 20. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 41 s. 191

VACEK, S., SOUČEK, J., 2000. Přirozená a kombinovaná obnova bukových a smíšených porostů s bukem, in: Rámcové zásady obnovy a zakládání bukových a smíšených porostů s bukem v měnících se ekologických poměrech. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti – Výzkumná stanice Opočno, 29 s. VACEK, S., VACEK, Z., SCHWARZ, O., RAJ, A., 2009. Obnova lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Folia forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., č. 11, 288 s. ISBN 8087154878. VACEK, S., VACEK, Z., SCHWARZ, O., RAJ, A., 2010. Regeneration of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. Journal of Forest Science. 56, 541-554. VAN HEES, A.F.M., KUITERS, A.T., SLIM, P.A., 1996. Growth and development of silver birch, pedunculate oak and beech as affected by deer browsing. Forest Ecology and Management. 88, 55-63. VANĚK, Z., 2010. Lesnické hospodaření v oboře Poněšice. Lesnická práce. 79, 309–311. VERA, F.W.M., 2000. Grazing ecology and forest history. CABI Publishing, Oxon, Wallingford, 506 s. ISBN 0-85199-442-3. VOSPERNIK, S., REIMOSER, S., 2008. Modelling changes in roe deer habitat in response to forest management. Forest Ecology and Management. 255, 530-545. VODVÁŘKA, V., [2011]. V dobách knížat, králů a císařů. Nepublikováno, v osobním držení autora. [10 s.]. WARD, A.I., WHITE, P.C.L., WALKER, N.J., CRITCHLEY, C.H., 2008. Conifer leader browsing by roe deer in English upland forests: effects of deer density and understorey vegetation. Forest Ecology and Management. 256, 1333-1338. WELANDER, N.T., OTTOSSON, B., 1997. Influence of photosyntetic photon flux density on growth and transpiration in seedlings of Fagus sylvatica. Tree Physiology. 17, 133-140. WELANDER, N.T., OTTOSSON, B., 1998. The influence of shading on growth and morphology in seedlings of Quercus robur L. and Fagus sylvatica L. Forest Ecology and Management. 107, 117-126. WOLF, R., CHROUST, M., KOKEŠ, O., LOCHMAN, J., 1976. Naše obory. Státní zemědělské nakladatelství, 249 s.

192

ZATLOUKAL, J., 1938. Lány. Stráž myslivosti. Ústřední věstník Československé myslivecké jednoty. Roč. XVI., č. 2, 29-34. ZŘIZOVACÍ LISTINA LESNÍ SPRÁVY LÁNY, příspěvkové organizace Kanceláře prezidenta republiky. Vydaná dne 1. ledna 1993, č.j. 400.023/93. ŽÁK, K., RICHTER, D.K., FILIPPI, M., ŽIVOR, R., DEININGER, M., MANGINI, A., SCHOLZ, D., 2012. Coarsely crystalline cryogenic cave carbonate – a new archive to estimate the Last Glacial minimum permafrost depth in Central Europe. Climate of the Past. 8, 1821-1837. ŽÁK, K., MAJER, M., CÍLEK, V., Český kras. Klíč k české krajině. Skály, voda a čas. Academia Praha, 273 s. Webové zdroje: Česko. Vláda. Nařízení vlády č. 132/2005 Sb. ze dne 15. 4. 2005, kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit. 2005, částka 46, s. 1450, Praha. Dostupné také z WWW: . Česko. Vláda. Vyhláška č. 139/2004 Sb. ze dne 1. 4. 2004, kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa. 2004, částka 46/2004, s. 1955, Praha. Dostupné také z WWW: . Česko. Vláda. Zákon č. 289/1996 Sb. ze dne 3. 11. 1995, o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 1995, částka 76, s. 3946, Praha. Dostupné také z WWW: . Česko. Vláda. Zákon č. 449/2001 Sb. ze dne 27. 11. 2001, o myslivosti. 2001, částka 168, s. 9747, Praha. Dostupné také z WWW: . Československo. Vláda. Zákon č. 23/1962 Sb. ze dne 23. února 1962, o myslivosti. 1962, Praha. Dostupné také z WWW: . 193

HORAL, D., RIEDL, V., 2010. Soutok – nová CHKO na jižní Moravě? Ochrana přírody 3. Dostupné také z WWW: . Katalog biologicky ověřených obalů pro pěstování sadebního materiálu lesních dřevin. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivost, Výzkumná stanice Opočno, 2005. Dostupné z WWW: . Lesy ČR, s.p. – webové stránky. Obora Boubín. 2015. Dostupné také z WWW: . Příloha nařízení vlády. Evropsky významná lokalita Lánská obora. Dostupné z WWW: . Oblastní plán rozvoje lesů pro PLO č. 8 Křivoklátsko a Český kras, 2010. Zpracoval Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs n. L. pobočka: Stará Boleslav. Platné od r. 2000 do r. 2019. Dostupné z WWW: . VEJMĚLEK, M., 2007. Historie velkostatku Sedlice a obory v katastru obce Holušice. Dostupné z WWW: . Vodní nádrž Klíčava. Dostupné z WWW: . Změna Z2 - ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin. Dostupné z WWW: .

Archiválie: SOA Praha, fond VS Křivoklát, st. arch. č. 338. SOA Praha, fond VS Křivoklát, N.A. 2291. STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE, fond DZV 2, L 18. STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE, fond: Stará manipulace P 90/5. STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV V PRAZE, fond Stará manipulace: P 90/33.

194

Abecední seznam použitých zkratek ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí ČSN 48 2115 – Technická norma stanovující požadavky na kvalitu semenáčků, sazenic, poloodrostků a odrostků (sadební materiál) hlavních druhů lesních dřevin, které jsou určeny k obnově lesa a pro zalesňování. Definuje standardní sadební materiál, který je základním předpokladem pro založení kvalitní kultury. EVL – evropsky významná lokalita HK – hospodářská kniha HS – hospodářský soubor CHKO – chráněná krajinná oblast KSM – krytokořenný sadební materiál k.ú. – katastrální území KÚSK – Krajský úřad Středočeského kraje LHC – lesní hospodářský celek LHP – lesní hospodářský plán LVS – lesní vegetační stupeň OM – lokalita „odvozní místo“ OSSL – orgán státní správy lesů P – lokalita „pařez“ POO – poloodrostky a odrostky SOA – Státní oblastní archiv TVP – trvalá výzkumná plocha ÚNZM – Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví VÚLHM – Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti

195

10. Seznam příloh Příloha 1. Tabulka porostní plochy podle věkových stupňů a dřevin Příloha 2. Fotografie Příloha 3. Mapa s vylišením přestárlých porostů dle naléhavosti obnovy Příloha 4. Mapa s vylišením jednotlivých částí obory dle diferenciace

196