ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ KATEDRA EKONOMICKÝCH TEORIÍ
PLATEBNÍ BILANCE Teze diplomové práce
Vypracovala: : Bc. Kristýna Jandová Vedoucí diplomové práce: Ing. Eva Kaňková © 2004
Platební bilance je statistický výkaz, který shrnuje veškeré zahraniční transakce dané země. Porovnává příjmy ze zahraničí a platby do zahraničí za určité období (zpravidla za jeden rok). Převažují-li příjmy, je platební bilance aktivní (přebytková), v opačném případě je platební bilance pasivní (schodková, deficitní). Platební bilance zprostředkovává propojení ekonomiky s vnějším světem. „Platební bilance je chápána jako určitý systematický přehled devizových inkas a úhrad, které jsou uskutečňovány mezi devizovými tuzemci (rezidenty) a devizovými cizozemci (nerezidenty) za určité zvolené časové období (zpravidla jeden rok).“ (Durčáková, J.: Mezinárodní finance, Nad zlato, 1991, s. 2 ) Další možnou definicí je, že platební bilance je systém účtů zaznamenávající v peněžním vyjádření metodou podvojného účetnictví hospodářské transakce mezi tuzemci a cizinci, uskutečněné v určitém období. Těmito transakcemi jsou myšleny toky věcných statků a služeb (včetně využití výrobních faktorů) mezi ekonomikou dané země a zbytkem světa, změny zahraničních pohledávek a závazků dané země, vzniklé jako důsledek hospodářských transakcí a bezhotovostní převody na protiúčet k tokům zboží anebo vzájemné změny pohledávek mezi danou zemí a ostatním světem. V České republice zveřejňuje údaje za platební bilanci Česká národní banka. Platební bilance České republiky se řídí mezinárodními standardy. K sestavování platební bilance se v České republice využívá metodiky mezinárodního měnového fondu. Dále je regulována metodickými pokyny Eurostatu a dohodnutými postupy, které jsou používány Evropskou centrální bankou při sestavování statistiky platební bilance eurozóny. V souvislosti se zavedením nových standardů v ČR je důležité zmínit, že došlo ke změně názvu a obsahu některých účtů platební bilance. Dřívější kapitálový účet je nyní nazýván finančním účtem a vznikl nový účet nazývaný kapitálový, který zahrnuje pohyby kapitálových transferů mezi ČR a zahraničím, souvisejí s migrací obyvatelstva, promíjením dluhů, s vlastnickými právy a převody nevýrobních nefinančních hmotných aktiv (patenty, autorská práva atd.), které dříve byly součástí běžného účtu.
Aby bylo možné sestavit platební bilanci za celou Českou republiku, je nezbytné k tomu mít dostatečný souhrn kvalitních a včasných informací od všech subjektů v ekonomice, kterých se tyto informace týkají. Z hlediska zkoumání platební bilance je důležité zabývat se hlavně jednotlivými saldy platební bilance, z nichž nejvýznamnější podle mého názoru je saldo běžné bilance, které je ideální pro analýzu devizové rovnováhy země, protože vypovídá o stavu celkového zadlužení země. Nezanedbatelné postavení má také saldo výkonové bilance, jež v sobě zahrnuje i položku služby, která má v dnešním zahraničním obchodě stále více rostoucí význam. Za zmínku stojí také saldo obchodní bilance. Obchodní bilance je část platební bilance zaznamenávající obchodní výměnu zboží mezi tuzemci a cizinci. V souvislosti s přípravou vstupu České republiky do Evropské unie byl v minulých letech evidentní přísun finančních zdrojů z jejích fondů. Uvolňování prostředků záviselo na připravenosti projektů na české straně, čerpání finančních částek bylo možné pouze v souvislosti s konkrétními akcemi, na které bylo ukončeno výběrové řízení na dodavatele. Stále posiluje orientace zahraničního obchodu ČR na země EU (hlavně Německo). Jak se Česká republika snaží integrovat do Evropské unie, mění se orientace jejího zahraničního obchodu. Stále více obchoduje Česká republika se státy EU na úkor zemí, se kterými převažoval její obchod v minulých letech (př. země CEFTA, Ruská federace atd.). Neustále pokračuje trend růstu podílu zemí EU na zahraničním obchodu České republiky, což se odráží v její platební bilanci a to nejen v obchodní bilanci, tedy na běžném účtu, ale také v situaci na finančním účtu, který je výrazně ovlivněn přímými zahraničními investicemi. Největší objem zahraničních investic v posledních letech přichází do ČR právě ze zemí EU. Ve zbožové struktuře zahraničního obchodu ČR průběžně rostl podíl exportu a importu
položek
s vyšším
stupněm
zpracování,
což
bylo
spojeno
hlavně
s hospodářskými aktivitami podniků se zahraniční majetkovou účastí. Tyto podniky část své produkce přesměrovaly na zahraniční trhy. V minulých letech docházelo k rozšiřování kooperačních vztahů se zahraničními firmami, především u podniků se zahraniční majetkovou účastí.
V obdobích po roce 1990 docházelo v ČR k prohlubování nerovnováhy vnějších vztahů. Stále narůstal deficit běžného účtu. Ten je ale v případě transformující se ekonomiky, která prochází investičním boomem, považován za jev normální. Za jeho hlavní příčinu je považován vysoký podíl investic na HDP. Běžný účet by se měl v několika následujících letech sám vyrovnat v souvislosti s poklesem míry investic a se zvýšením exportu ČR, který vzroste díky zapojení nových výrobních možností do provozu. Tento předpoklad ovšem může být sporný, jelikož struktura investic vždy nezajišťuje zvýšení exportní výkonnosti v budoucnu. Pro počátek ekonomické transformace ČR byla typická nízká elasticita křivky platební bilance, která byla způsobena hlavně nejistotou týkající se budoucího vývoje ČSFR. Vývoj v roce 1992 byl velmi ovlivňován očekávaným rozpadem Československa a BP křivka byla téměř vertikální kvůli ekonomickým a politickým nejistotám. Vývoj v roce 1993 byl charakteristický výrazně vyšší elasticitou křivky BP plynoucí ze zvyšující se liberalizace vnějších vztahů ČR, rostoucí důvěry ve stabilitu ekonomiky i politického vývoje a z rostoucího objemu investičních příležitostí pro zahraniční investory. Česká republika začala provádět různá opatření, kterými chtěla přilákat zahraniční investory – např. investiční pobídky. Důsledkem toho mělo být zvýšení zaměstnanosti, revitalizace regionů, získání nových technologií, know – how atd. Dynamiku růstu české ekonomiky lze rozdělit na 2 odlišná období – růst v období 1994 - 1996 a pokles v období 1997 – 1999. Získaná data za rok 2000 ukazují určité obnovení hospodářského růstu. Dynamika růstu se odráží v dynamice deficitu platební bilance. Zhoršení deficitů v letech hospodářského růstu bylo následováno podstatným zlepšením v letech hospodářského poklesu. Dynamika čistého vývozu odráží dynamiku běžného účtu PB. Deficit platební bilance vyvrcholil v prvním čtvrtletí 1997. Výsledkem byla krize platební bilance v květnu 1997 následovaná jak hospodářským obratem od růstu k dlouhotrvajícímu poklesu, tak poměrně rychlým zlepšením bilance běžného účtu. Hospodářský růst v letech 1994 – 1996 byl důsledkem rychlého růstu soukromých investic, který převýšil dostupné domácí zdroje financování (úspory). Kolem jedné čtvrtiny investic bylo financováno ze zahraničí ve formě přílivu kapitálu a rostoucího deficitu
běžného účtu PB. Krize PB v květnu 1997 vedla k přerušení přílivu kapitálu, což si vynutilo pokles domácích investic na úroveň odpovídající domácím soukromým úsporám. V malých dohánějících ekonomikách, jako je ta česká, je zvláště důležité sledovat vývoj deficitu běžného účtu obchodní bilance. Jednak pro případnou indikaci ztráty konkurenceschopnosti, jednak proto, že růst produktivity může být dosahován za cenu masivního nasávání kapitálu ze zahraničí, které zvyšuje deficit běžného účtu.
