ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ
Teze k diplomové práci:
Politicko-ekonomické dopady vstupu České republiky do Evropské unie
Vedoucí diplomové práce: PhDr. RNDr. Michal Kubálek, Ph.D. Vypracoval: Miroslav Matějka Praha © 2004 1
Úvod Přístup nových členů k Evropské unii nebude snadnou záležitostí z celé řady důvodů. Znovu se objevují myšlenky, zda sjednocená Evropa bude federací nebo konfederací. Tento návrat ke kořenům evropské integrace byl vlastně návratem do zapomenutých i zatracených dějin a oživil stereotypy na úrovni politické, ideologické a kulturní. Opět se objevil pomalu zapomínaný nacionalismus, s ním xenofobie, a dokonce i rasismus, který nabývá téměř národopisných rozměrů. Složitost tohoto procesu byla řadě expertů známá již v letech, kdy kandidátské země podávaly své přihlášky. Evropská unie si byla velmi dobře vědoma toho, že „nováčkové“ přicházejí, řečeno slovy lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera, „zdaleka a odjinud“, a že toto rozšíření může organizaci posílit, ale zároveň také oslabit a rozklížit. Je pravdou, že velká část veřejnosti i politiků v kandidátských zemích operovala s představami rychlého tempa a očekáváním politické velkorysosti na straně „patnáctky“. Postupně se ukazuje, že mnohovrstevnatost celého přibližovacího procesu se spíše zvyšuje a že vedle vlastní připravenosti kandidátských zemí, nacházejících se nyní v negociačním procesu - a evaluace této připravenosti členskými státy EU a jejich institucemi – bude hrát stěžejní roli vlastní připravenost Evropské unie na své, kvalitativně naprosto odlišné, rozšíření o nové země.
Cíl a metodika práce Cílem diplomové práce byla politicko-ekonomická analýza vlivu vstupu České republiky do Evropské unie. Jednalo se především o kvantitativní vyhodnocení všech relevantních faktorů, které ovlivňují nebo budou ovlivňovat život naší společnosti. Podstatná část této studie se tak zaměřuje nejen na zmapování výchozího stavu politické, ekonomické, právní a sociální oblasti, ale také na nastínění možného budoucího vývoje České republiky v mezinárodním prostředí. Jsou zde prozkoumávány nově vznikající příležitosti, tak i rizika a úzká místa, na jejichž překonání je nutné se v předstihu připravit. Za tímto účelem, jsou v této studii, zpracovány poznatky a argumenty, které mohou posloužit čtenáři k vytvoření komplexnějšího pohledu na danou problematiku - vstup České republiky do Evropské unie. Předkládaný text se opírá především o poznatky z odborných monografií (českých i zahraničních) a o poměrně velké množství materiálů mezinárodních institucí a zahraničních výzkumných ústavů, věnovaných dané problematice. Po dokončení této fáze sběru dat, byla 2
ustanovena vnitřní struktura studie, podle logické návaznosti kapitol. Zjištěné výsledky byly konfrontovány s probíhajícím procesem vyjednávání, při uzavírání pozičních dokumentů, resp. kapitol přístupové smlouvy. Studie se skládá ze tří relativně nezávislých částí: 1 -Historická část- kapitola 3 Tato část studie měla za úkol zachytit popisovanou problematiku z časového hlediska a uvést ji do širšího kontextu, neboť historické hledisko (vývoj utváření vztahů mezi ČR a EU) do značné míry determinuje současné, ale i budoucí postavení (pozici) České republiky a umožňuje také do jisté míry predikovat budoucí chování a postoj Evropské unie k České republice. Cílem této kapitoly byla především analýza období po podpisu Prozatímní dohody mezi ES a ČSFR, jež vstoupila v platnost již 1. března 1992, resp. Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (dále jen Evropská dohoda). Evropská dohoda nepřinesla z ekonomickém hlediska tak jednoznačné pozitivní výsledky. Domnívám se, že konstrukce (kvóty, cla) Evropské dohody byla sestrojena v neprospěch České republiky, přičemž vycházím z následujících faktů: - Kvalita (faktická či vnímaná) českých výrobků nemohla konkurovat kvalitě výrobků na trhu EU. - Výrobní kapacita ČR neumožňovala plnit stanovené vývozní kvóty určitých produktů (např. textil). Na druhé straně, kde to výrobní kapacita umožňovala, byly vývozní kvóty značně poddimenzovány nebo byla zachována velká cla (popř. cla, která se ročně snižovala o zanedbatelná procenta). - Česká republika ve většině případů zrušila kvóty i cla, nebo zachovala jen celní sazby. Tím však došlo k situaci, kdy český trh je vystaven takřka neomezenému dovozu ze strany EU, neboť Evropská unie kompenzuje vývozní celní sazby exportními dotacemi, které zlevňují dané produkty a umožňují jejich zvýšenou konkurenci na cizím trhu. - Před uzavřením Evropské dohody nedošlo k celkovému zvýšení dovozních celních sazeb (jako tomu bylo v Polsku nebo Maďarsku), což znamenalo pro Českou republiku v následujícím období velké konkurenční znevýhodnění na domácím trhu.
3
- Česká republika neměla přijaty technické normy- (pro dosažení minimální kvality, jež by musely dovážené produkty splňovat)- pro velké množství dovážených produktů (především zemědělských), které tak mohly bezproblémově vstupovat na náš trh. - Evropská unie zavedla pro naše produkty celou řadu ochranných antidumpingových celních opatření, která se opírala o antidumpingový Kodex tokijského kola GATT, zavazující samozřejmě i ČR. Mnohdy se však, ze strany EU, jednalo jen o čistě účelové vyvolání antidumpingového obvinění (resp. několikaměsíční šetření) ochraňující evropský trh, které bylo zcela neodůvodněné. Následkem i důkazem těchto tvrzení je rostoucí pasivní obchodní bilance s Evropskou unií. Rok 1997 přinesl pro některé produkty (především pro průmyslové výrobky) snížení vývozních tarifů i kvót, což přispělo k pomalu se vyrovnávající obchodní bilanci. Evropská dohoda, i přes všechna zmíněná negativa, vytvořila nejen tlak na české výrobce, aby se přizpůsobili tvrdým podmínkám trhu EU i jejímu právnímu prostředí, ale stala se zároveň základním předpokladem plnoprávného členství České republiky Unii. 2 -Politická část- kapitola 4 a 5 Tato část studie se zaměřuje na analýzu rozhodovací procedury institucí „rozšířené“ unie (vycházející z Smlouvy z Nice) ve vztahu k České republice a jejím schopnostem, resp. možnostem prosazovat své zájmy v jednotlivých institucích EU. Následná mezivládní konference však může znamenat (přijetím Evropské ústavy ve znění „italského předsednictví“ nebo jiné verze ústavní smlouvy, která bude měnit složení hlasů institucí Evropské unie) nové rozložení hlasů v institucích EU a tím samozřejmě i postavení ČR. Cílem tak bylo naznačit možnosti (potenciál), které bude ČR mít k prosazování vlastních zájmů. Především Rada EU je z hlediska rozhodovacího procesu jedním z nejdůležitějších orgánů. Schvaluje všechny legislativní akty (tzv.sekundární legislativa) EU a je skutečným odrazem moci jednotlivých států. Stranou nezájmu nezůstal ani Evropský parlament (EP), který doznal zvláště po Amsterodamské reformě (1997) posílení svých pravomocí. Reforma EP, tak jak byla přijata v Nice, znamená pro menší státy, ve srovnání se současným systémem, mandátové zvýhodnění, které do jisté míry kompenzuje ztrátu malých států v Radě EU. Česká republika bude do EU zastoupena v Evropském parlamentu 24 poslanci. V období mezi 1. květnem a volbou nového parlamentu v červnu 2004 (tj. max. 1,5 měsíce) bude mít ČR o 1 poslance méně než co do počtu obyvatel srovnatelné stávající členské státy 4
(Belgie, Řecko, Portugalsko- 25 poslanců). Situace se však změní okamžikem voleb do EP v červnu 2004, kdy nastane vyrovnání počtu křesel, srovnatelných členských zemí v EP. V období 2004-2009 tak bude ČR mít 24 poslanců, z celkového počtu 732. 3 -Ekonomicko-sociální část- kapitola 6 Tato kapitola se snaží nejen identifikovat všechny aspekty (SZP, SOP, celní a daňová politika atd.), které budou mít (nebo již mají) vliv na naše ekonomické prostředí a kvantifikovat míru jejich vlivu, ale také nastínit možné konvergenční scénáře, které se České republice otvírají. Jedná se tak nejen o fiskální a měnovou politiku České republiky, která je a bude do značné míry svázaná konvergenčními (Maastrichtskými) kritérii Hospodářské a měnové unie (EMU), ale také jednotlivými (výše zmíněnými) aspekty, jež budou mít vliv na vývoj cenové hladiny, cenových relací, vývoj inflace a mzdový vývoj. Předpokladem bezporuchového vývoje integračního procesu je sladěný vývoj cenové a mzdové úrovně s vývojem ekonomické úrovně, produktivity práce a z nich vyplývajícího zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky. Příliš rychlé vyrovnávání cenových hladin, nepodložené vyrovnáváním produktivity práce a mzdových příjmů, by mohlo ohrozit vývoj životní úrovně poklesem reálných mezd. Naopak příliš velké mzdové tlaky, vynucující si růst mezd, pokrývající mimořádně zvýšenou inflaci, avšak neodpovídající růstu produktivity práce, by v takovýchto podmínkách mohlo vést ke snížení konkurenceschopnosti podnikatelské sféry, spojenému se zpomalením ekonomického růstu a vzestupem nezaměstnanosti.
Závěr Předložená práce se tak snaží spojit výklad základních informací o fungování Evropské unie, včetně naznačení procesů a reforem, jež toto fungování ovlivňují, s perspektivami České republiky v tomto prostředí nalézt a uhájit si svou pozici, která je však do značné míry determinována naším aktuálním právně-politicko-ekonomickým stavem. Práce by tak měla čtenáři předložit co nejkomplexnější soubor informací, na základě kterých bude schopen posoudit rizika i přínosy vstupu České republiky do Evropské unie.
5
