ČESKÁ SKALICE – VILA ČERYCH Občanská společnost a média 18. května 2012 Masová média, tisk, rozhlas a televize mají tradičně podstatný vliv na utváření veřejného mínění. Od druhé poloviny 90. let se také stále intenzivněji rozvíjejí komunikační možnosti internetu (síťová média), která nevídaným způsobem rozšířila komunikační prostor současné společnosti. Působení médií je přitom dvojznačné – na jednu stranu potenciálně umožňují svobodně sdílet informace a názory, na druhou stranu se chovají podle logiky ekonomického úspěchu. Občanská společnost (neziskové organizace, nadace, petice, hnutí ad.) a její nejrůznější aktivity přitom potřebují média především jako prostor pro komunikaci. Cílem semináře bylo prozkoumat vztah mezi současnými médii a různými aktivitami občanské společnosti. Seminář byl rozdělen na tři části. Řečníci první části pod názvem „Vztah medií k občanské společnosti “ se snažili nalézt odpovědi na otázku, zda jsou média součástí občanské společnosti a zda se jako taková vnímají. Jak se mohou média aktivně angažovat? Jak mohou aktivizovat občanskou společnost? Druhá část pod názvem „Vztah občanské společnosti k mediím“ na tento vztah pohlédla z druhé strany, tedy zda je občanská společnost tématem pro média? Co potřebují a co očekávají občanské organizace od médií? Mají občanské organizace vlastní mediální aktivity a s jakým úspěchem? Třetí část se věnovala tématu „Perspektiva komunikace občanské společnosti“. Hledali jsme odpovědi na to, jaké jsou alternativy vztahu k médiím, zda se doménou komunikace a aktivizace občanské společnosti stanou interaktivní média a sociální sítě, jak se bude vyvíjet vztah médií a občanské společnosti a jaká je perspektiva tradičních liberálních hodnot a svobody slova. Program semináře První tematický blok: „Média a občanská společnost“ • Josef Alan (sociolog) • Jindřich Šídlo (Hospodářské noviny) • Daniela Brůhová (Český rozhlas) • Jarmila Balážová (Český rozhlas, Romea) Druhý tematický blok: „Občanská společnost a média – hledání vztahu“ • Martin Fuk (Q and A) • Pavla Gomba (Unicef) • Marek Šedivý (Neziskovky.cz) • Dalibor Dostál (Fórum dárců, Deník)
1
Třetí tematický blok: interaktivních médií“ • • •
„Perspektivy komunikace občanské společnosti prostřednictvím
Tereza Pospíšilová (FHS UK) Martin Kotas (kavárník, Mlýnská kavárna) Zdeněk Ryšavý (Romea)
Seminář na téma občanská společnost a média zahájila úvodním slovem Monika MacDonagh-Pajerové, Hana Šilhánová a Ladislav Čerych. Média a občanská společnost Zahajovací příspěvek sociologa Josefa Alana Prostor mezi občanskou společností a médií definoval Jürgen Habermas jako veřejnou sféru. Média posouvají veřejnou komunikaci od racionálního diskursu do oblasti zábavy, PR a reklamy, z veřejnosti a občan proto v ní nachází komoditu. Konzumní rozměr chování občana je však v rozporu s občanstvím definovaným reflexivitou a aktivitou, jenže ideální konstrukt občana je stejně umělým výtvorem. Jedinec je svérázným hybridem, zároveň občanem, konzumentem i klientem. Současná doba se vyznačuje vyostřováním těchto poloh a k tomu přispívá krize welfare state. Vyostřuje se rozpor mezi prosperitou a tlakem na růst příjmů na jedné straně a výchovou k občanství na druhé. Roste kultura slasti (zábavy, potěšení, pohodlí etc.), na níž je založen velký business a média přispívají k legitimování “ideologie spotřeby” a k manipulaci spotřebitele. Zároveň se jedinec jako klient v konceptu občanské společnosti objevuje jako “nějak potřebný” (znevýhodněný, nerovný) a vztah k němu je založen na ideálu univerzalistické solidarity. Podle Habermase však nejsou dominantou občanské společnosti dobrovolná seskupení charitativního zaměření, nýbrž jsou jí aktivistická seskupení zaměření politického, usilující o ovlivnění distribuce a výkonu politické moci. Ulrich Beck v této souvislosti mluví o subpolitikách, které obvykle stojí mimo rámec parlamentního seskupení. Média jsou pak místem, kde se těmto subpolitikám věnuje značná pozornost. Jsou v opozici k mainstreamové politice a poskytují neustálou kritiku. Pro fungování veřejné sféry je důležitá interpersonální komunikace, na kterou média reagují rozmachem interaktivních forem, které zároveň používají jako nástroj „sčítání hlasů“. Nový rozměr do tohoto pole vnesla sociální média – elektronická komunikace, která umožňuje sdílení a konfrontaci informací a sociální sítě. Těm je dávána velká šance pro rozvoj občanské společnosti, např. jako nástroj občanské mobilizace, etc. Ukazuje se však i řada opačných efektů: vymykají se kontrole, mají výraznou schopnost občanskou společnost ohrožovat. Svou informační tsunami dávají prostor nedůvěryhodným informacím. Specifickou pozornost zasluhuje také internetová žurnalistika s mnoha rozpornými efekty. Prospívání naší občanské společnosti závisí dnes především na svobodných, silných a kritických médiích, zároveň však taková média mohou nejlépe prospívat právě v silné a rozvinuté občanské společnosti. Diskuze po příspěvku Josefa Alana Jarmila Balážová: Média v důsledku rozmachu nových technologií musí reagovat. Často však zbytečně zapojují fb a nové technologie do svých formátů. Na novináře je vytvářen tlak vydavatelů i čtenářů, aby přinášely rychlé informace. Tato rychlost se pak odráží na kvalitě podávaných informací a nemožnosti věnovat se daným tématům do hloubky.
2
Jindřich Šídlo, Hospodářské noviny Média se postupně stávají součásti neziskového sektoru - jsou totiž v nejhlubší krizi od 1990, a není jasné východisko jak z toho ven. Komerční média se stávají prodělečnými a to se týká i vydavatelství. Dnešní média doplatila na úpadek dobře placené inzerce, rozvoj internetu a rozvoj sociálních sítí. Nová generace čtenářů už není zvyklá na tištěná média. Lidé sice stále čtou, ale v důsledku rozmachu a dostupnosti elektronických médií za informace většinou nic neplatí. Navíc, vydavatelé stále neumí generovat zisky z reklamy na internetu. České deníky jsou dnes proto závislé na volném prodeji – celých 80% zisku pochází z prodeje v trafikách, jen 20% financí se generuje z reklamy na internetu a předplatitelů je minimum. Vývoj v médiích proto vede ke zkratkovitosti a k zasažení konzumenta. Novináři internetových serverů jsou skupinou přepracovaných a špatně placených jednotlivců, která pracuje pod obrovským tlakem. Obzvlášť žurnalistika na sociálních sítích, kde je úspěšnost textu založena na „klikavosti“, vede k výrobě „klikacích titulků“, které mnohdy ani nesouvisí s daným tématem. Dnešní doba je superinformovaná. Jsme neustále informováni o všem (on-line zpravodajství, ČT 24, etc.). Možnost, aby si někdo všiml konkrétního textu, klesá. Existuje významná tendence k vycházení vstříc náladám publika. Typickým příkladem jsou informace z poslední doby, mířené k romské menšině. Dochází k zveřejňování neověřených informací a problém je v tom, že některá z těchto médií jsou velmi vlivná (Nova, Novinky.cz, Blesk). Co říci o tématu média a občanská společnost? Neziskovky si často stěžují, že jim není věnován v médiích dostatečný prostor, že si média slabě všímají občanské společnosti. Ale je to i o práci neziskovek. Je nutné médiím předkládat témata, která je zajímají. Být invenční a vědět komu chci informaci sdělit. Dobrým příkladem je třeba brněnská aktivita Žít Brno. Její zástupci se dokázali dostat do médií a skrze recesi krásně komunikují i důležitá témata. Daniela Brůhová, Český rozhlas Média dnes odráží stav společnosti. Odráží tedy krizi. Už i ve veřejnoprávním médiu, jako je Český rozhlas, stále slyšíme heslo „poslechovost, poslechovost, poslechovost“. Nikdo s námi neřeší obsah. A podle toho také vypadá stav rozhlasové žurnalistiky. Jsme nuceni na úkor kvality předkládat posluchačům informační kvantitu. Vysíláme povrchní obsah i povrchní muziku. Nicméně, pravdou je, že záleží na každém z nás novinářů, jak se k tomu sám za sebe postaví. Jarmila Balážová, Český rozhlas a o.s. Romea V České republice dnes neexistují žádné dobře fungující novinářské organizace. Chybí zde etická autorita a dvojí odpovědnost - médií vůči společnosti, a novináře jako jednotlivce. Jasným příkladem z poslední doby je kauza kocoura Mikeše. Povrchní kauza okupovala česká média několik týdnů a banální chyba v názvu organizace poškodila o.s. Romea. Samotní novináři si totiž někdy neuvědomují, že média mohou mít velkou moc a když dojde k chybě, je třeba ji napravit. Podle mého názoru, je třeba založit novinářskou radu, která by systematicky monitorovala některá témata z oblasti občanské společnosti a současně zpracovávala hloubkové analýzy. Měla by lépe fungovat také spolupráce mezi romskými a neromskými novináři. Známým faktem je, že osobní zkušenost snižuje diskriminaci. Zdá se tedy, že mylné předsudky zřejmě utváří samotná média. Navíc existuje celá řada podezření ohledně toho, kdo některá média spravuje/vlastní a proč. 3
Sám novinář pak neskutečně ovlivňuje výběrem tématu, výběrem lidí, kteří mluví. Zástupci neziskového sektoru si proto musí velmi pečlivě vybírat novináře/odborníky, kteří je budou zastupovat či o nich mluvit. Diskuze k příspěvkům H. Frištenská k J. Šídlovi: Souhlasím s vámi. Neziskový sektor si ze sebe neumí dělat legraci. Existuje jakýsi étos, který je snadno zaměnitelný za patos a ten je velmi nepopulární. H. Dluhošová: Žít Brno ale není občanské sdružení, je to spíše recesistické sdružení, otázka jak to bude fungovat z dlouhodobého hlediska. Bojím se, že mravenčí práce za tím je pro takový druh sdružení nuda. J. Šidlo: České zpravodajství je dost často závislé na citacích ze strany některých specifických organizací (Transparency International, etc.). Proto je důležité, aby se pracovníci neziskovek uměli médiím přizpůsobit (30vteřinové věty, znát publikum, etc.). Např. tiskové konference bez „příběhů“ jsou bezvýznamné. Navíc je to hodně o konkrétních lidech, kteří se na nějaká témata specializují, nabízet příběhy regionálním médiím. Každé neziskovce bych doporučil mít placeného odborníka na PR. M. Šedivý: Ještě bych rád drobnou poznámek k větě, že média se stávají „neziskovým sektorem“, protože je prodělečný, není to tak. Občanská společnost a média – hledání vztahů Martin Fuk, Q and A Pro průměrného zájemce je v českých médiích příliš mnoho informací. Další nevýhodu vidím v internetu. Informace se střídají velkou rychlostí, média se primárně zabývají negativními zprávami. Důvodem je především to, že špatné zprávy jsou dobře viditelné. Lidé si jích více všímají. Nikdy v novinách nenajdete zprávu, že metro přijelo včas. Ale když metro nejede, najdete to tam vždy. Pavla Gomba, Unicef Z praxe mohu srovnat zkušenosti od nás a ze zahraničí. Vím, že je pro nás z neziskovek složité najít rovnováhu mezi tím, co považujeme za podstatné a co podstatné opravdu je. Co je skutečně důležité téma. V ČR není definováno charitativní sdělení. Média charitativní spoty poskytují v rámci normálních reklamních časů, i když se to teoreticky do reklamního času nezapočítává. A přitom jsou pro nás média mimořádně důležitým fundraisingovým nástrojem. V tomto ohledu jsou nezastupitelná. Pro kultivaci prostředí je ale nutná také zpětná vazba. Je třeba, aby média informovala o dopadu charitativních kampaní, kam a na co se vybrané peníze použily. Další příležitostí, ale i rizikem, je pro neziskovky propojení organizace s VIP osobností. Pokud např. v Súdánu zavraždí 10 000 lidí, není to zpráva. Když tam ale přijede George Clooney, tak to zpráva je. Také si myslím, že Češi už jsou trochu unavení charitou a v tomto ohledu hodně skeptičtí. Nedůvěřují tomu, že peníze neziskovky použijí správně, ale přitom stále přispívají. To je tak zvaný český paradox. 4
Taky bohužel vidím nevýhody v závislosti některých neziskovek na příjmech z DMS a jejich současném nastavení, které fungovalo v době zřízení, teď už je ale zastaralé. Dárce nemá možnost volit částku, kterou chce poslat, a je to zcela anonymní. Člověk nedostane potvrzení o daru a omezuje se zpětná komunikace. Do budoucna vidím cestu v možnostech rozvoje digitálního fundraisingu, včetně aplikací do mobilů. Hodně bychom potřebovali zpětnou vazbu, najít formu, jak pomoc učinit dostatečně zajímavou a využít při tom právě nové technologie. Lenka Kohoutová, poslankyně Podělila se o zkušenost političky a vztahu s novináři. Před vstupem do politiky se aktivně angažovala v neziskovém sektoru a bohužel po vstupu do politiky se musí vypořádat s nálepkou špatné osoby a je velmi těžké tuto nálepku změnit. Marek Šedivý, Neziskovky.cz DMS je český vynález, před DMS existovaly jako první v ČR SMS pro Kuře – Pomozte dětem. Podle mě se česká média neumí vypořádat s mocí, kterou mají. Také se mi zdá kontraproduktivní, když se malým neziskovkám stále předkládají zkušenosti a úspěchy velkých hráčů. K tématu VIP a neziskovky. Musíme si uvědomit, že za VIP osobami, tvářemi charitativních kampaní, se vždy schovává práce někoho z neziskovek. A je za tím hodně práce. Občanský sektor má hodně specifický jazyk, řeší odbornost. Ale novináři chtějí, aby to bylo srozumitelné i obyčejným lidem. Proto je nutné dostat odbornost zpráv níž, aby byla srozumitelnější a zajímavější pro obyčejné lidi. Novináři také často využívají srovnání se zahraničím. Bohužel to vypadá, že srovnání se zahraničím je optimálnější, hlavně když jsme horší. Dalibor Dostál, Fórum dárců Novináři jsou bombardováni zprávami. Teprve s léty se naučí jak v tom pracovat, je to konglomerát zrychlení procesů, mechanismů, které i v novinách nepracují vždy dobře. Pro lidi, kteří se zabývají PR je nutné naučit se dobře pracovat s jednotlivými novináři, znát jejich způsob práce, psát do tiskových zpráv pouze nosná sdělení a individuální příběhy. Diskuze k příspěvkům Lenka Kohoutová: Co je třeba vyřešit: aby se občanská sdružení mohla i před začátkem působení občanského zákoníku transformovat na obecně prospěšnou společnost. Také je nutné zavést zákon o veřejné prospěšnosti. Sice ji vymezuje nový občanský zákoník, ale není dobře definována jako koncept. Také je třeba uskutečnit změnu ve financování sportu, protože současný stav je neúnosný. Chybí také řešení otázky financování sociálních služeb. Je důležité narovnat regionální rozdíly a rozdíly obecně, nastavit jasná pravidla. A nakonec chybí řešení otázky zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Nekontroluje se např. zda zaměstnání skutečně probíhá, co se děje s mzdou zaměstnance, je třeba omezit „business“ v tomto sektoru.
5
Perspektivy komunikace občanské společnosti prostřednictvím interaktivních médií Tereza Pospíšilová, FHS UK Ráda bych vám představila výzkum Kateřiny Pekárkové, absolventky Katedry studií občanské společnosti FHS UK, na téma obsahová analýza obrazu organizací občanské společnosti v hlavním televizním zpravodajství (Události a Televizní noviny). V ČT se neziskovky objevily v 13% zkoumaných tematických částí zpravodajství, u Novy 8%. Obecně jsme vysledovali velmi nízké procento zastoupení neziskovek v hlavním zpravodajství. Nejvíce se mluvilo o odborech, potom o profesních organizacích a zaměstnaneckých svazech, sledovány byly také zájmové organizace. Zástupci NNO se v médiích objevují i jako odborníci (a to v pětině tematických částí s výskytem NNO). Z hlediska pozitivního nebo negativního zabarvení zpráv se neziskovky objevují na obou stanicích přibližně v 9 případech z 10 v nehodnotícím kontextu. Martin Kotas, Mlýnská kavárna, Opona o.s. Mám zkušenosti se vztahem mezi neziskovým sektorem a médii především prostřednictvím vlastních, grassrootových aktivit (cyklistika, komiksy, radar, klece – Opona o.s.). Pracujeme většinou tak, že na sebe nabalujeme jakousi sněhovou kouli stakeholderů. Je to pro nás mnohem důležitější než primárně oslovovat média. Pracujeme s ironií, chce to umět si ze sebe dělat srandu. Spojení NGO a reklamní agentury dle jeho názoru nemá velký dopad. Většinou vzniknou pouze hezké vizuály, ale chybí jim náboj, energie. Zdeněk Rýšavý, Romea o.s. Myslím, že velkým problémem je zneužití romských témat v souvislosti se sociálními sítěmi. Zpravodajství o Romech je v současné době výhradně negativní a samotní Romové zvaní jen, aby mluvili o tzv. romských tématech. Závěrečné slovo Hana Šilhánová 18. května 2012
6
