Česká republika - Ekonomicky vyspělý stát Evropy, země 2.světa - střední až menší rozlohou, střední počtem obyvatel -vnitrozemský, středoevropský stát - 78 864 km - 10,3 mil obyvatel 131/km2 - hl. město Praha – jediné město přes 1mil obyvatel - EU, NATO, kulturní asociace. Nejsme součástí eurozóny - 12° VZD – 18°50 VZD, 48° SZŠ – 51°SZŠ: Z- Krásná u Aše, V – Bukovec, Hrčava, S – Lobendava, J – Vyšší Brod - výhody x nevýhody: hlavní propojení (S-J) jantarová stezka (dnes území V Moravy), Z-V – Slovensko, napojení Berlína na JV Evropu – budování, zisky do ekonomiky, větší zátěž životního prostředí nemáme přístup k moři, využívání Hamburku, průměrná nadmořská výška (Evropa – 315mnm, ČR – 450mnm) – větší povrchový odtok – nedostatek povrchové vody, vyšší investiční práce dopravního charakteru - 4 provincie: 4/5 – Česká vysočina – nejstarší oblast (horniny prahor, starohor), Západní Karpaty – přirozená V hranice se Slovenskem, Středoevropská nížina – ostravsko, Západopanonská pánev - vymezení mez 2 největšími provinciemi: rakouský Kremz, Vyškovská brána, Moravská brána, dál směrem do Polska Česká vysočina – jeden z nejstarších reliéfů, konec prahor, starohor, začátek prvohor, hercínské vrásnění jako samostatný horopisný celek, během prvohor zarovnávám exogenními činiteli. Na konci prvohor * paraspis (parovina), druhohory: pokles, zalití mořem, dnes – pozůstatky na celé ČR – usazeniny, konec druhohor: varijská větev alpínského vrásnění *Alpy a Karpaty. Moře ustupuje na J, reliéf rozlámán alpínským vrásněním. Okrajové části vyzdviženy – kry (ráz kerného pohoří), některé oblasti poklesly – Podkrušnohoří, jihočeské pánve. Ledovec - čtvrtohory – pleistocén, v horských oblastech tvary modelované ledovcem (Obří důl, ledovcová jezera Šumavy, kotel – Jeseníky), na Slovensku moře, ustupuje přes Maďarsko, Karpatský oblouk * při třetihorním vrásnění, sopečná činnost – pohoří v ČR: nejmladší: Komorní Hůrka, Morava: Velké a Malé Roudné; České Středohoří, - Geologická stavba: vyvřelé horniny – zákl.část např. českomoravská vrchovina. Středočeská pahorkatina, Železné hory, V od Brna, pásmo úvalů – nejstarší horniny. Třetihorní, vulksnické horniny – vyvřeliny: české středohoří, komorní hůrka, Hrubý a Nízký jeseník – velký malý roudný. Usazeniny – jihočeské pánve – největší zásobárna podzemní vody, česká tabule - Pahorkatiny 30-150m rel.převýšení 39%, vrchoviny 150-300m 30%, hornatiny 11%, roviny do 30m 20%
- Geomorfologické členění ČR: Provincie: 1)České vysočiny Subprovincie: česko-moravská subprovincie, šumavská subprovincie, krušnohorská, krkonošsko-jesenická, poberounská, subprovincie české tabule 2)Západní Karpaty Subprovincie: Vnější Západní Karpaty, Vněkarpatské sníženiny 3)Středoevropská nížina 4)Západopanonská pánev
PROVINCIE ČESKÉ VYSOČINY Českomoravská subprovincie – Brněnská vrchovina (celky: Boskovická brázda, Bobravská vrchovina, Drahanská vrchovina – podcelek: Moravský kras) - Českomoravská vrchovina (Křemešnická vrchovina, Hornosázavská vrchovina, Železné hory, Hornosvratecká vrchovina, Křižanovská vrchovina, Javořická vrchovina – nejvyšší hora Českomoravské vrchoviny - Javořice, Jevišovická vrchovina) - Jihočeské pánve (Českobudějovická, Třeboňská pánev) - Středočeská pahorkatina (Benešovská pahorkatina, Vlašimská pahorkatina, Táborská pahorkatina, Blatenská pahorkatina) Subprovincie šumavská - Českoleská oblast (Český les, Všerubská vrchovina, Podčeskoleská pahorkatina) - Šumavská hornatina (Šumava – Plechý 1378m, Velký javor 1457m – není v ČR, Šumavské podhůří, Novohradské hory, Novohradské podhůří) Krušnohorská subprovincie - Krušnohorská hornatina (Krušné hory – Klínovec 1244m, Děčínská vrchovina, Smrčiny) - Karlovarská vrchovina (Slavkovský les, Tepelská vrchovina) - Podkrušnohorská oblast (české středohoří – Milešovka 837m, Doupovské hory, Mostecká pánev, Sokolovská pánev, Chebská pánev) Krkonošsko-jesenická - Krkonošská oblast (Šluknovská pahorkatina, Lužické hory, Ještědsko-kozákovský hřbet, Žitavská pánev, Frýdlantská pahorkatina, Jizerské hory, Krkonoše – Sněžka 1602m, Krkonošské podhůří) - Jesenická oblast (Záhřebská vrchovina, Mohelnická brázda, Hanušovická vrchovina, Kralický sněžník 1423m, Rychlebské hory, Zlatohorská vrchovina, Hrubý Jeseník – nejvyšší hora Moravy - Praděd 1492m, Nízký Jeseník) - Krkonošsko-jesenické podhůří (Žulovská pahorkatina, Vidnavská nížina) Poberounská subprovincie - Brdská oblast (Džbán, Pražská plošina, Křivoklátská vrchovina, Hořovická Pahorkatina, Brdská vrchovina) - Plzeňská pahorkatina (Rakovnická pahorkatina, Plaská pahorkatina, Švihovská vrchovina)
Subprovincie české tabule - Severočeská tabule (Ralská pahorkatina, Jičínská pahorkatina) - Středočeká tabule (Dolnooharská tabule, Jizerská tabule, Středolabská tabule) - Východočeská tabule (Východolabská tabule, Orlická tabule, Svitavská pahorkatina)
PROVINCIE ZÁPADNÍCH KARPAT Vnější Západní Karpaty - Jihomoravské Karpaty (Mikulovská vrchovina) - Středomoravská vrchovina (Ždánický Les, Litenčická pahorkatina) - Moravsko-slovenské Karpaty (Vizovická vrchovina, Bílé Karpaty, Javorníky) Chřiby, Kyjovská pahorklatina – pro maturanty, nevím, kam to patří…. - Západobeskydské podhůří (Podbeskydská pahorkatiny) - Západní Beskydy (Hostýnsko Vsetínská vrchovina, Rožnovská brázda, Moravsko-slezské Beskydy – Lysá hora 1323m, Jablunkovská brázda, Slezské Beskydy, Jablunkovské mezihoří) Vněkarpatské sníženiny - Západní vněkarpatské sníženiny (Dyjsko-svratecký úval, Vyškovská brázda, Hornomoravský úval, Moravská brána) - Severní vněkarpatské sníženiny (Ostravská pánev) - Vídeňská pánev (Dolnomoravský úval) - vodstvo: hlavní evropské rozvodí, odděluje jednotlivá úmoří: 1) Ašský výběžek, Český les, Šumava, Českomoravská vrchovina, Žďárské vrchy, Kralický sněžník 2) Odra x Nisa – S, Ostravsko Labe – odvádí nejvíc 2/3, Severní moře Morava –1/4 území – úmoří Černého moře Odra – Baltské moře 1/10 Labe – 2 zdrojnice, pramení v Krkonoších: Labská louka, 379km, JV směr, stáčí se SZ směr – Hřensko jediná řeka využívaná splavně po Pardubice, přibírá rovnoměrně přítoky. Levé: Úpa, Metuje, Orlice, Loučná, Chrudimka, Doubrava, Vltava, Ohře, Bílina Pravé: Cidlina, Mrlina, Jizera, Ploučnice, Kamenice Vltava - 440 km, nejdelší tok ČR, jediná má kaskádu přehrad – hydroenergetické využití zdrojnice: Teplá Vltava, Studená Vltava, Travná Vltava. Stromovitá říční síť pravé: Malše, Stroupnice, Lužnice, Nežárka, Sázava, Blanice levé: Otava – vzniká soutokem Vydry a Křemelné – výrazné prohlubně obří hrnce – geomorfologické útvary, Berounka – vějířovitá říční síť: Mže, Úhlava, Úslava, Radbuza Lipno – největší nádrž z hlediska plochy, 2 nádrže, přečerpávací, rekreační využití, Orlík – nejobjemnější, Kamýk, Slapy, Štěchovice, Vrané
Morava – pramen v oblasti Kralického sněžníku, dolní tok – kanály (Baťův), protéká pásmem úvalů, menší přítoky Levé: Desná, Oskava, Bystřice, Bečva – Vsetínská a Rožnovská, Olšava Pravé: Moravská Sázava, Haná, Litava, Dyje, Vranovská přehrada, Novomlýnské nádrže – 3 retenční (v době povodní) nádrže, Dyje – Svrtaka – Svitava, Oslava, Jihlava – Dalešice (zásobování Dukovan vodou). Vlévá se do Dunaje – Děvín (oblast Bratislavy) Vírská nádrž – zásobování vodou, Brněnská (Kninická) přehrada Rozkoš Rybníky: jihočeské pánve + další samostatné. Rožmberk – největší: 711ha (největší), dnes 500ha – řeka Lužnice – průtočný rybník, Bezdrev – českobudějovická pánev 422ha, Horusický rybník – třeboňská pánev, kolem 400ha, Svět, na Moravě: Nesyt, Velké Dářko Jezera: ledovcová, na Šumavě – Černé jezero, Čertovo jezero, * za morénou ústupem ledovce, karové údolí, Laka, Plešné podpovrchové: velké zásoby – oblasti nezpevněných sedimentů – Polabí, česká tabule, pásmo Úvalů, J Morava. Zásobení velkých měst minerální: podkrušnohorský zlom, Mattoni, magnesia – karlovarsko, Mariánské lázně. Novohradské hory, Luhačovice – Vincentka, Šaratice,.. termální – podkrušnohoří, Karlovy Vary 72°C – Vřídlo – nejteplejší - Podnebí: mírného pásu, na hraně kontinentálního východoevropského a západoevropského oceánského (větší vliv) nestálost, proměnlivost počasí stálé tlakové útvary: azorská tlaková výše, islandská tlaková níže. V zimním období – sibiřská tlaková výše proměnné a neproměnné faktory: - Proměnné: putující tlakové útvary (cyklony a anticyklony) - Stálé: nadmořská výška, expozice svahu, reliéf, zeměpisná šířka, rostlinstvo o teplotě a srážkách rozhoduje hlavně nadmořská výška chladné podnebné oblasti: naše nejvýše položené oblasti, mírně teplé – největší část povrchu, teplé – 60-70 letních dnů, důležité agrotechnicky, nejníže položená území počasí –ovlivňuje teplota a srážky - Teplota: nevětší význam nadmořské výšky – teplotní gradient (100m – 0,6°C). nejteplejší: J Morava, úvaly, střední Čechy. Hodonín – prům. 9,5 ;C x nejchladnější: Sněžka 0,2°C, na Moravě: Praděd 0,9;C. extrémy: +40,2 – 1983, Praha x 1929, Litvínovice Českobudějovická pánev -42,2;C nejchladnější měsíc = leden, nejteplejší = červenec v některých částech – znečištěné: Teplicko mostecko ostravsko – dochází k inverznímu zvrstvení – na horách vyšší teploty, nevětratelné oblasti, smog – tvoří předěl, brání míchání teplého a studeného vzduchu - Srážky: relativní vlhkost 60-82%, oblačnost se odhaduje subjektivně – 2 typy: statická – stálá, typická pro zimní období (říjen – březen), typy oblaků: stratus, fraktus. Letní – dynamická, neustále se mění (březen – říjen), beránky – kumulus, bouřkový mrak – kumulonimbus, řasovitá oblačnost –
cirus, v poslední době oblačnost typická pro pobřežní zóny - srážky: úhrn dán nadm.výškou a návětrné strany a srážkové stíny. Prům.: 600-800mm/rok. Extrémy: Bílý potok – Krkonoše 1705mm, moravskoslezské Beskydy, hrubý jeseník, návětrná strana krušných hor. X podkrušnohoří, žatecko, libětice: 410mm – chmel. J morava – srážkový stín čm vrchoviny: 500mm (Znojmo 495mm). V nejsušších oblastech 80dní/rok x nejdeštivější asi 160dní/rok prší -----půdy od bučka:
Půdy - Půda = svrchní část zemské sféry obsahující humus, součást litosféry - složky: anorganické: matečná hornina, půdní voda, půdní vzduch organické : půdní edafon, humus (* rozpadem rostlinných a živočišných těl za přítomnosti bakterií - půdotvorní činitelé = podmínky, podílející se na vzniku půdy geologický podklad reliéf klima podzemní voda vegetace přírodní organismy člověk
- půdotvorný proces
- vliv člověka: především odstranění lesních porostů (asi ze 2/3), zemědělství, průmysl, komunikace - půdní typy: (nákres černozem, hnědozem, podzol)
- půdní druhy: podle charakteru geologického podkladu a způsobu zvětrávání písčité – lehké, málo živin, na štěrkopíscích a vápencích hlinitopísčité + písčitohlinité – na žulách, 25% jílovitých částic, dostatek humusu hlinité – písčitý a jílovitý podíl částic v rovnováze, zemědělské využití jílovitohlinité - těžké, více než 50% jílovitých částic, soudržné, vážou vlhkost, živiny skelety – hrubozrnné kamenité, horské oblasti, nevhodné pro zemědělství, buližník, křemenec, vulkanické horniny - protierozní opatření: správná technologie v zemědělství, orba a vysazování po vrstevnici, výsadba rostlin, zatravnění, ----- Tesař: Půdní typy – zonálnost – výškovitá stupňovitost – mění se s nadmořskou výškou. Úvaly + česká tabule – černozemě – nejúrodnější 14,3%, půdní horizont A,C. vznikly na spraších, mocnost až desítky metrů. Pěstování obilovin – kukuřice na zrno, přenice, zelenina. Nižší úhrn srážek – nevznikl horizont B. Hnědozemě a ilimerizované půdy – přechodová oblast mezi pásmem nížin a pahorkatin. 300m, větší úhrn srážek - * horizontu A,B,C – jedny z neúrodnějších – obiloviny (pšenice, ječmen, dříve řepa cukrovka), * degradací černozemí, stejně velká plocha jako černozemě 14-15%, ilimerozované - * z hnědozemí, kde je víc jílovitých částeček, jsou úrodné. hnědé půdy – hnědé lesní půdy – nejsou =úrodné, největší plocha 42%, horizonty A – mělký (1015cm), B,C. dělí se na dalších 8 podtypů, pěstování okopanin, hlavně brambor. Českomoravská vrchovina, Středočeská pahorkatina. podzolové – velmi málo 4% nivní půdy- údolí řek, spodní vodou propojeny s korytem řeky, černé zabarvení, úrodné, ale víc zamokřelé, využití jako černozemě, 3%, lužní půdy – černice, 3%, původně lužní les – dnes velmi málo, odvodněny – jsou ještě víc zamokřeny než nivní, při povodních zaplavovány – úrodné vápenatky, rentziny – vápence, zásadité – Moravský kras. Obohaceny často o oxidy železa – červenice, lateritní půdy rašeliništní – léčebné účely, zemědělství – hnojivo, jihočeské pánve - slatiny, horské oblasti – šumava, krušné hory, krkonoše – vrchoviště slané – j morava
Rostlinstvo – rozložení biosféry – nadmořská výška, výšková stupňovitost krajiny údolních niv – dubový stupeň, není původní pahorkatiny – převládající část, do 150m, stupeň bukový, není zachován původní les, dnes druhotné dřeviny – bříza, jilm, osika, habr bukovojedlový – dnes smrkový porost smrkový stupeň – vrchoviny, hornatiny, 85% smrk, borovice, zasahuje do horní hranice lesa (12001250m) kosodřevina, samostatné celky, netvoří souvislý porost bylinné formace, kameny Snaha zachovat charakter krajiny ochrana přírody – zákon, nejstarší území – žofínský, boubínský prales, od 19.století – snaha majitelů, ne zákonem, 1.zíkon 1956 – o státní ochraně přírody, 1960 přijat jako článek ústavy. Zákon č.114 1992sb. Charakterizuje části ochrany, vymezuje velkoplošná a maloplošná chráněná území (16% území). 15% velkoplošná, 1% maloplošná. Velkoplošná NÁRODNÍ PARKY: Krkonošský národní park, NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarsko (labské pískovce) mluví se o vymezení Hrubého Jeseníku, a rozšíření šumavy CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI – víc než 20,: Moravská kras, žďárské vrchy, pálava, bílé Karpaty, moravskoslezské Beskydy, Javorníky, vrcholové partie hor, křivoklátsko, prachovské skály- český ráj, český kras, kokořínsko
