Česká literatura 30. – 50. let 19. století Charakteristika doby • • •
•
Vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus (Palacký) Radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (Palacký, K. Havlíček). V literatuře: 1. sepjetí s NO (J. K. Tyl, K. J. Erben); 2. počátky realismu (K. H. Borovský, B. Němcová); 3. romantismus (K. H. Mácha). V této etapě je obrozenecký program završen. Čeština je spisovným jazykem. Toto období dokazuje, že češtinou je možné psát díla, rovnající se světové romantické literatuře. Objevuje se opravdu kvalitní literatura.
Sepjetí s NO Josef Kajetán Tyl Život • Dětství strávil v Kutné Hoře, kde jeho otec, vysloužilý vojenský muzikant, měl krejčovskou živnost. Ve 14 letech odešel Tyl na gymnázium do Prahy, kde se živil převážně sám kondicemi. Pilně navštěvoval německá i česká divadelní představení, seznámil se s tehdejší vlasteneckou spo1ečností a začal psát básně. • Roku 1827 odešel dokončit gymnázium do Hradce Králové, kde vyučoval jeho tehdejší idol V. K. Klicpera. Tyl žil v jeho domácnosti, opisoval Klicperovy práce a ten zas opravoval první literární pokusy svého studenta. • Po maturitě se vrátil zase do Prahy, aby pokračoval ve studiu na filosofii. Ale brzy ho zlákalo divadlo. Uvažoval o založení vlastní společnosti, ale nedostávalo se mu prostředků. Nakonec se připojil k německé kočovné společnosti, se kterou putoval po Čechách i po Německu a pro niž upravoval i divadelní hry. Po jejím rozpadu přešel zpět do Prahy. Hrozila mu vojenská služba (tehdy ještě 14 let!), získal místo písaře ve vojenské kanceláři. • Volný čas věnoval literatuře a divadlu. Vystupoval jako ochotník ve Stavovském divadle a současně překládal i upravoval hry pro pravidelná česká nedělní představení. Roku 1833 se stal redaktorem časopisu „Jindy a nyní", jehož jméno po roce změnil na „Květy české" a posléze na „Květy" (vycházejí dodnes). Sám zaplňoval všechny pravidelné rubriky, otiskoval tu i své povídky, básně a překlady a také práce tehdy uznávaných autorit. • Aktivně se účastnil veřejného života. Roku 1848 se účastnil přípravy Slovanského sjezdu a stal se i poslancem říšského sněmu. • Zlom v jeho životě znamenala léta Bachovského absolutismu - byl rozpuštěn český soubor Stavovského divadla a Tyl přišel o místo dramaturga. Založil proto z propuštěných herců kočovnou společnost a až do konce života putoval jako kočovný herec po českých městech a venkově. • Na poslední štaci do Plzně přijel Tyl už těžce nemocný. Byl pohřben za zvuků písně „Kde domov můj“. Dílo
2
• • •
•
Stal se jedním z nejčtenějších českých prozaiků, třebaže se jeho díla, plná sentimentálního vlastenectví, nepozvedla nad dobový průměr. Pravou doménou Tyla však bylo divadlo, které miloval. Roku 1834 založil se skupinou přátel Kajetánské divadlo, mezi jehož členy patřili také K. H. Mácha, J. J. Kolár, K. Sabina a další. Tyl se osvědčil jako herec i organizátor – byl režisérem, dramaturgem, opatřoval rekvizity, maloval kulisy i upravoval hry. Když byla činnost divadla zastavena, přešel znovu jako ochotník do Stavovského. Roku 1846 byl jmenován dramaturgem českých her a měl nejen vybírat a posuzovat cizí hry, ale sám dodat ročně šest her z překladů a dvě vlastní. Z oblíbeného spisovatele se stal národem milovaný dramatik. Tylovy divadelní hry se obracely stejně jako předtím povídky k aktuálním jevům doby – třebaže často v historickém či pohádkovém rouše – a měly i výchovný záměr. Vlastně jen rané dílo, fraška Fidlovačka, v níž poprvé zazněla se Škroupovým nápěvem píseň Kde domov můj, si všímá výlučně národního zápasu. Ale i dramata ze současného života (Paličova dcera, Paní Marjánka, matka pluku), dramatické báchorky (Strakonický dudák, Lesní panna) a historické hry (Kutnohorští havíři) byly inspirovány soudobými společenskými a politickými problémy.
Dramatická tvorba - přehled 1. historická dramata • Kutnohorští havíři • Jan Hus 2. • • • •
báchorky Tvrdohlavá žena Jiříkovo vidění Lesní panna Strakonický dudák
3. • • • •
frašky Fidlovačka Paní Marjánka, matka pluku Pražský flamendr Paličkova dcera
Jednotlivá dramata Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka: • lokální fraška se zpěvy na téma ševcovské cechovní slavnosti; • hra měla získat národní odrodilce; • scény z lidového a měšťanského prostředí; • poprvé v ní zazněla píseň hudebního skladatele Františka Škroupa na Tylův text - "Kde domov můj; Paličkova dcera:
2
• hraje se dodnes; • vypráví životní příběh Rozárky, dcery venkovského šumaře, který se stal paličem ze zoufalství a msty; • Rozárka žije v chudobě, stará se o své osiřelé sourozence a její příkladná ctnost a opravdovost je nakonec odměněna bohatou tetou. Strakonický dudák: • •
• •
báchorka, vrchol jeho dramatické tvorby; barvitý příběh jihočeského dudáka Švandy, který si umíní získat bohatství hrou na dudy v cizině, je zachráněn svou pohádkovou matkou - vílou Rosavou. Setkává se s Vocilkou, který mu přislíbí pomoc a velký zisk, díky němuž zapomíná Švanda na svůj domov (útok proti falešnému vlastenectví) i Dorotku. Švanda je uvězněn v pohádkovém světě, okraden a zrazen Vocilkou. Zachrání ho až láska Dorotky a pomoc jeho přítele Kalafuny. Nakonec vše dobře dopadne a Švanda se polepší a váží si lásky své dívky; Švanda - má dobré i špatné vlastnosti a během příběhu se vyvíjí a upevňuje si charakter.; Dorotka - prostá dívka, je věrná, moudrá a vysvobodila svého milého Švandu i ze spár popraviště;
Kutnohorští havíři: • •
historické drama zobrazující proces potlačené vzpoury havířů koncem 15. století; hra je o kolektivu, který se postaví proti cizáckému panskému útlaku, zároveň reaguje na soudobé dělnické bouře v Praze.
Jan Hus: • •
toto historické drama vzniklo pod vlivem roku 1848; aktualizuje Husovo úsilí dobrat se pravdy, ale jeho snahu dát příklad společenskému hnutí svým osobním hrdinstvím a zásadovostí.
Povídky Dekret kutnohorský Rozina Ruthardová Rozervanec •
polemika s romantismem, osobnost K. H. Máchy, hrdinové jsou dvě zcela odlišné postavy Karel a Hynek. Poslední Čech •
vlastenecká tématika, vyvolalo ostrou kritiku K. H. Borovského.
2
Karel Jaromír Erben Život • V Hradci Králové studoval gymnasium, začal studovat filosofii a později práva. • Stal se spolupracovníkem F. Palackého v Národním muzeu. Měl za úkol prozkoumávat a třídit mimopražské archivy (Tábor, Domažlice…). Při této činnosti se mu dařilo přesvědčit řadu měst, aby některé písemnosti darovala Národnímu muzeu. • Roku 1848 se stal redaktorem Pražských novin. • Roku 1850 se stal sekretářem a archivářem Národního muzea, na tuto funkci po necelém roce rezignoval a stal se archivářem Prahy. • Roku 1867 se účastnil Moskevské výstavy. • Onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou. Dílo • Těžiště svého odborného zájmu spatřoval v edicích folklórních materiálů, především českých lidových písní. Srovnával jejich varianty a vyhledával mezi nimi text, který nejlépe odpovídá předpokládanému původnímu tvaru. Na písně se díval jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních: •
jakási „slovanská čítanka"
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských: •
„slovanská čítanka“ ve zkrácené úpravě a v českém překladu
Kytice z pověstí národních: • • • • • •
•
navazoval na Čelakovského, ale na rozdíl od něj neužíval ohlasové techniky, ani neusiloval o to, aby jeho balady podávaly obraz české společnosti; soustředil se na problém mezilidských vztahů a základním motivem, je různě obměňovaný motiv viny a trestu; konflikty vznikají porušením základních lidských vztahů a lidský úděl je neodvratně určen; někdy si člověk vinu uvědomí (Holoubek), a kaje se (Dceřina kletba, Svatební košile, Záhořovo lože), jindy se lidské životy vzájemně vylučují, naplnění jednoho života ničí život druhý (Vodník); v mnoha baladách se objevuje vztah matky a dítěte (Dceřina kletba, Lilie, Zlatý kolovrat, Vodník), svět pohanské mytologie, v němž je každá vina potrestána, doprovází křesťanská víra sílu lásky a pokání; vinu spojuje vždy s osobou toho, kdo se jí, třeba bezděčně, dopustil, nikdy její příčiny nehledá ve společenském řádu, proto se také jeho hrdinové nebouří proti trestu a nerevoltují proti společnosti; trest je jim samozřejmý a následuje s neúprosnou důsledností vždy po provinění; Kytice se skládá ze 13 básní: 1. Kytice
2
2. Poklad 3. Svatební košile (balada inspirována dnes zaniklou osadou Byšičky) 4. Polednice 5. Zlatý kolovrat 6. Štědrý den 7. Holoubek 8. Záhořovo lože 9. Vodník 10.Vrba 11.Lilie 12.Dceřina kletba 13.Věštkyně Jednotlivé balady KYTICE • zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob; matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek; děti v tomto kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou. „Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesaly a prostý kvítek, v němž majíc útěchu, mateří – douškou nazvaly.“
POKLAD • žena s dítětem šla do chrámu Páně; několik kroků od kostela spatřila skálu a v ní svit; došla ke skále, odhodlala se sejít dovnitř a viděla plnou hromadu zlata, nejdřív si chtěla nabrat jen trochu, ale neodolala a začala si brát, co unesla; • dítě nechala ve skále, bylo jí milejší zlato, ale jak odnášela další zlato, skála zmizela a dítě s ní a zlato se proměnilo v kamení; • žena se polekala a začala hledat své dítě, byla nešťastná, smutná a pořád volala dítě; • až když bylo v kostele Krista Pána mučení, skála se zase objevila; žena do ní vběhla, vzala své dítě a na zlato se už nepodívala, už ji nelákalo zlato, ale měla své dítě. A znovu se žena děsí, úzkost hrozná ji uchvátí: „Ach, kdo mně mé dítě vrátí! Ach, mé dítě, kde jsi, kde jsi ?!“
SVATEBNÍ KOŠILE • jedna panna zůstala sama a čekala na svého milého, který je v cizině, ušila košili a milý se ještě nevrátil, náhle někdo zaklepal na okno, panna poznala svého milého. • milý ji zavedl na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď, panna se schovala v márnici, ráno ji lidé v márnici našli. Dobře ses, panno, radila, na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla!
2
Bys byla jinak jednala, zle bysi byla skonala, tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile!
POLEDNICE • v baladě Polednice se vypráví o matce, jejíž dítě pořád křičelo, matka dítěti vyhrožovala, že na něj pošle polednici, v poledne polednice opravdu přišla, matka se lekla, vzala dítě na klín a přitiskla chlapce k sobě, jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela, kKdyž se otec vrátil, matku ještě vzkřísil, ale dítě bylo udušené. „Dej sem dítě!“ – „Kriste pane, odpusť hříchy hříšnici!“ Div, že smrt ji neovane, ejhle tuť – polednici!
ZLATÝ KOLOVRAT • Pán zabloudil v lese při lovu, přišel k chaloupce, zaklepal a prosil o vodu, kterou mu přinesla dívka - Dornička; • Pán dívce řekl, že si ji vezme za ženu, matka chce dát králi svou vlastní dceru, ale pán ji nechce; • na cestě do hradu, matka v lese usekla nohy a vypíchla oči nevlastní dceři Dorničce, králi dala svou druhou dceru, Dorničku v lese našel stařeček, který poslal pachole na hrad vyměnit zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy; • když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit, kolovrat zpíval o tom, jak matka krále ošidila, když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce, potom jel pro Dorničku ke stařečkovi. „ Vrr – zlou to předeš nit! P ři šla jsi krále ošidit, sestra tvá v lese, v duté skále, vrr – zlá to nit!"
ŠTĚDRÝ DEN • Děvčata se na přástkách chtěla dovědět o své budoucnosti. Hana uviděla za štědrovečerní noci svého Václava. Marie uviděla kostel, ve které byla rakev. Obojí osud se stal. Příští rok při přástkách chyběly dvě osoby. Jedna se vdala a druhá odpočívá na hřbitově. Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu.
HOLOUBEK • Vdova se brzy po smrti manžela vdá. Nad hrobem jejího manžela sedává neustále holoubek, který vdovu obviňuje, že svého manžela otrávila. Vdova
2
nadává, ať toho nechá, že jí praskne hlava. Nakonec si asi uvědomí, že holoubek má pravdu, a druhý den ji najdou mrtvou. ZÁHOŘOVO LOŽE • Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednoho dne chce zabít mladého poutníka, ale ten mu řekne, že jde do pekla, pro úpis se svou duší. Záhoř ho nechá jít pod podmínkou, že mu potom věrně popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, popíše Záhořovi, jaké tam na něj mají uchystané mučící lože – “Záhořovo lože”. Poutník se lekne, a začne litovat toho, co kdy provedl, a celý zbytek života se modlí a činí pokání. Nakonec je mu udělena milost, a dostane se do nebe. VODNÍK • Dívka šla vyprat prádlo a vodník ji chytil. Musela si ho vzít za muže. Dívka prosila vodníka, aby ji pustil ke své matce, on však nechtěl, protože jí nevěřil. Nakonec jí to dovolil, ale musela v jezeře nechat dítě. Před klekáním se vodníkova žena zase musela vrátit. Přišel večer, ale žena se nevracela. Vodník ji volal. Matka dívky ji však nechtěla pustit. Řekla mu, aby přinesl dítě na jejich práh. Vodník dítě přinesl, ale mrtvé. Zabil ho, protože jeho žena nepřišla do jezera. Dvě věci tu v krvi leží, mráz po těle hrůzou běží, dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.
VRBA • Tato balada pojednává o ženě, která byla ve dne živá a zdravá a v noci měla život ve vrbě. Manželovi to bylo divné, a proto se šel poradit s babkou. Babka mu prozradila. Manžel chtěl, aby i v noci byla jeho žena živá a vrbu podťal. Vtom uslyšel zvonit zvony. Ve vsi se ptal, kdo zemřel a lidé mu řekli, že při práci jeho žena padla jako podťata. Manžel šel k vrbě a ptal se, co má dělat. Vrba odpověděla: „Dej mne z vody vytáhnouti, Když se bude kolébati, osekej mé žluté proutí, matka bude jej chovati, dej prkének nařezati, proutí zasaď podle vody, kolébku z nich udělati, by nevzalo žádné škody, na kolébku vlož děťátko, až doroste hoch maličký, ať nepláče ubožátko. bude řezat píšťaličky, na píšťalku bude pěti, se svou matkou rozprávěti!“
LILIE • Umře žena, a přeje si být pochována někde u lesa a ne na hřbitově. Na jejím hrobě později vyroste Lilie, a její bývalý manžel si ji odnese domů, a
2
rozmlouvá s ní jako by byla živá. Jednoho dne odjede, a jeho matka květinu, než se vrátí, Lilii zahubí. Syn ji zato proklíná. DCEŘINA KLETBA • Matka zabila své dítě, a je smutná. Prokleje za to svou matku, že jí nechávala volnou ruku, a rozmazlila ji. VĚŠTKYNĚ • věštkyni, která věští o Přemyslu oráčovi, Libuši, a jiných historických událostech českého národa. Historická díla • Rukopis musejní letopisů Kosmových • Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských • Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici • Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae a Moraviae – Výtahy listin Čech a Moravy. Dílo se zabývá nejstaršími českými a moravskými listinami do roku 1253.. Pravděpodobně jeho nejvýznamnější práce z oblasti historie. • Sebrané spisy Jana Husa • Napsal vědecká pojednání k legendě o sv. Kateřině, Tomáši Štítném, J. A. Komenském. • Dále vydal několik starších českých děl, podílel se na překladech Soudního a konkursního řádu a Občanského zákoníku. Další tvorba • Písně národní v Čechách obsahuje 500 písní • Prostonárodní české písně a říkadla, 1864, pětidílná sbírka folklóru z Čech. Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu (charakter). Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou. Karel Jaromír Erben se tento mýtus pokoušel znovu sestavit. Erben se nespokojil s tím, že by lidovou tvorbu pouze sbíral, snažil se ji kriticky zkoumat s tím ji i ovlivňovat.
2
