Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 3, p

Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 3, p. 142–150

Vztahy mezi objemem lezeckých aktivit a úrovní zdravotně orientované zdatnosti u sportovních lezců* The association between climbing volume and health oriented fitness in sport climbers Jiří Baláš Laboratoř sportovní motoriky a katedra sportů v přírodě Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze Souhrn Cílem práce bylo vyjádřit míru asociace mezi objemem lezeckých aktivit a úrovní zdravotně orientované zdatnosti u sportovních lezců. Celkem 257 mužů a 126 žen se zúčastnilo testování svalové síly a anketního dotazování. Z tohoto souboru se podílelo 27 mužů a 14 žen na určení energetické náročnosti aktivity. Výsledky ukázaly těsný vztah (R2 = 0,45) mezi počtem nalezených metrů týdně a úrovní stisku ruky u žen, zatímco u mužů nebyl tento vztah věcně významný (R2 = 0,15). Vysoká míra asociace mezi objemem lezeckých metrů a úrovní výdrže ve shybu byla shledána pro ženy (R2 = 0,33) i pro muže (R2 = 0,27). Průměrná energetická náročnost lezení v kolmém profilu byla 0,594±0,077 kJ.kg–1.min–1 u mužů a 0,527±0,048 kJ.kg–1.min–1 u žen, v převislém profilu 0,678±0,094 kJ.kg–1.min–1 u mužů a 0,579±0,056 kJ.kg–1.min–1 u žen. Z výsledků vyplývá, že sportovní lezení představuje aktivitu, která může vést k udržení a rozvoji svalové síly horních končetin již při objemech 80 vertikálních metrů týdně. Energetická náročnost lezení v rekreačním pojetí odpovídá aerobním aktivitám, jako je běh, plavání, cyklistika. K udržení nebo rozvoji kardiovaskulární zdatnosti pouze lezením je nutné počítat s objemem lezecké zátěže 400–500 vertikálních metrů týdně. Klíčová slova: sportovní lezení, svalová síla, energetická náročnost. Abstract The aim of the study was to determine the association between climbing volume and the health oriented fitness. The total of 257 male and 126 female climbers volunteered in the strength testing and completing a questionnaire. Twenty seven males and fourteen females from these subjects took part in the energy expenditure assessment. The results showed a strong relationship (R2 = 0.45) between the number of vertical ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ

* Tato studie vznikla za podpory Výzkumného záměru MŠMT ČR MSM 0021620864. 142

Kinantropologie_2013_3_nov.indd 142

9.10.2013 10:58:44

metres climbed and grip strength, however, this relationship was not practically significant in males (R2 = 0.15). A high level of association between climbing volume and the bent-arm hang was stated for females (R2 = 0.33) and males (R2 = 0.27). The average energy expenditure in vertical climbing was 0.594±0.077 kJ.kg–1.min–1 in males and 0,527±0,048 kJ.kg–1.min–1 in females, at the overhanging inclination 0,678±0,094 kJ.kg–1.min–1 in males and 0,579±0,056 kJ.kg–1.min–1 in females. The results demonstrated that sport climbing may lead to maintain or to increase the upper-body strength with the climbing volume from around 80 vertical metres climbed per week. The energy cost of recreational climbing corresponds to the other aerobic activities as running, swimming or cycling. To maintain or to increase the cardiovascular fitness, the volume of 400–500 vertical metres climbed per week at least has to be completed. Key words: sport climbing, energy expenditure, muscular strength. Úvod Sportovní lezení se za poslední roky stalo aktivitou, která pronikla do škol a mezi laickou veřejnost. Nárůst zájmu o tuto aktivitu je dokládán v řadě studií (Ewert, Attarian, Hollenhorst, Russell & Voight, 2006; Sheel, 2004). K nejčastějším disciplínám sportovního lezení patří lezení na obtížnost na umělé stěně a bouldering. Při lezení na obtížnost má lezec úvazek a lano k zachycení případného pádu. Po vytyčené lezecké linii se snaží dosáhnout vrcholu stěny. Při boulderingu je lezec postaven před krátký lezecký problém – bouldr, který se snaží překonat. Leze se nad dopadovou matrací do bezpečné výšky a k úspěšné realizaci bouldru je potřeba často několik pokusů. Dosavadní výzkumné studie ke sportovnímu lezení se zaměřovaly především na determinaci klíčových faktorů ovlivňujících lezecký výkon, výskyt zranění, případně energetickou náročnost aktivity (de Moraes Bertuzzi, Franchini, Kokubun & Peduti Dal Molin Kiss, 2007; Mermier, Janot, Parker & Swan, 2000; Michailov, Mladenov & Schoeffl, 2009; Schoeffl, 2008; Watts & Drobish, 1998; Watts, Martin & Durtschi, 1993). Sledovanou populací byli především výkonnostní lezci, velmi málo studií se soustředilo na rekreační lezce, ačkoli je to dnes nejpočetnější skupina sportovních lezců. Rekreační lezci nedosahují obyčejně elitních výkonů, jejich maximální lezecká výkonnost se pohybuje kolem 5–7 stupně UIAA škály (Union Internationale des Associations d‘ Alpinisme) při lezení cesty stylem Rotpunkt (RP). RP značí styl přelezení cesty nebo bouldru bez pádu po předchozím nacvičení. Rodio et al. (2008) upozorňují, že sportovní lezení klade vysoké nároky na aerobní kapacitu organismu, a doporučují tuto aktivitu k udržení dobré kardiorespirační zdatnosti. Baláš et al. (2009) poukázali, že po osmitýdenním lezeckém programu došlo u dětí k vyššímu rozvoji svalové síly horních končetin. Vysoká úroveň kardiorespirační zdatnosti a svalové síly je spojována s nižším rizikem kardiovaskulárních chorob, nižším celkovým množstvím tělesného tuku, lepší kvalitou kostní tkáně, má pozitivní efekt na depresi, úzkost, náladu a sebehodnocení (Ortega, Ruiz, Castillo & Sjostrom, 2008). Dosud není dostatečně zdokumentováno, jaký je objem lezeckých aktivit u rekreačních lezců a zda tento objem je dostatečný k rozvoji svalové síly horních končetin a aerobní zdatnosti. Cílem práce bylo vyjádřit míru asociace mezi objemem lezeckých aktivit a úrovní zdravotně orientované zdatnosti u sportovních lezců. 143


9.10.2013 10:58:44

Metody Soubor Celkem 257 mužů (25,1±8,9 let (průměr±směrodatná odchylka); 70,6±12,2 kg; 177,7±9,0 cm; délka lezení 6,0±5,4 let) a 126 žen (22,9±7,6 let; 57,2±9,3 kg; 166,2±7,8 cm; délka lezení 5,3±4,1 let)) se zúčastnilo testování svalové síly a anketního dotazování. Z tohoto souboru se podílelo 27 mužů (26,8±3,3 let; 70,6±6,2 kg; 177,6±6,5 cm) a 14 žen (23,6±3,8 let; 54,9±6,2 kg; 163,2±6,8 cm) na určení energetické náročnosti aktivity. Všichni zúčastnění byli srozuměni s cílem projektu a souhlasili s anonymním zveřejněním výsledků. Testování svalové síly Výdrž ve shybu Základní polohou pro tento test je shyb na hrazdě (2,5 cm) držením nadhmatem, brada nad žerdí, s úchopem na šířku ramen. Zúčastnění zaujali výchozí polohu ze židle a v okamžiku opuštění opory nohou se snažili udržet co nejdéle. Test byl ukončen při poklesu brady pod žerď. Výsledek byl měřen na desetiny sekundy. Ruční dynamometrie Testování síly stisku ruky probíhalo vsedě, paže v připažení, loketní kloub v plné extenzi. Zúčastněný vyvíjel postupný tlak po dobu 3–4 s na ruční dynamometr (Takei TKK 5401 Takei Scientific Instruments, Tokyo, Japonsko). V průběhu měření se ruka s dynamometrem nesměla dotýkat stehna ani druhé ruky. Pohyblivá rukojeť dynamometru byla nastavena tak, aby dosahovala na první článek prsteníčku. Měření proběhlo dvakrát na každou ruku, lepší z pokusů byl zaznamenán s přesností 0,1 kg a normován k tělesné hmotnosti. Jednotky v kg byly použity k snadnější komparaci s ostatními studiemi. Stanovení energetické náročnosti Lezecký test Energetická náročnost lezení je závislá na rychlosti lezení, celkové obtížnosti výstupu, převislosti cesty, lezecké zkušenosti a stylu lezení (Booth, Marino, Hill & Gwinn, 1999; Draper, Jones, Fryer, Hodgson & Blackwell, 2008; Mermier, Robergs, McMinn & Heyward, 1997; Watts & Drobish, 1998). Postihnout jednou hodnotou průměrnou energetickou náročnost aktivity pro heterogenní soubor lezců je proto značně problematické. V našem případě byl výzkumný soubor pro stanovení energetické náročnosti vybrán vyrovnáním dle lezecké úrovně, věku, tělesné hmotnosti a výšky k základnímu souboru. K lezení byl zvolen kolmý a mírně převislý profil, který odpovídá nejčastějšímu lezenému profilu na umělých stěnách. Rychlost lezení jsme ponechali na volbě účastníků, neboť to odpovídá reálným podmínkám. Lezlo se na naklápěcí 3 m široké a 3 m vysoké bouldrovací stěně. Dopadová matrace pod stěnou umožnila lézt bez jakýchkoli jistících pomůcek a bez rizika zranění, a zároveň redukovala emotivní složku, která může ovlivnit fyziologickou odpověď organismu u nováčků. Test začal v 90° sklonu stěny ve vlastním tempu na známé cestě po dobu 4 minut. Poté byl zvětšen sklon stěny na 105 °. Cesta byla postavena do kruhu z 15 povinných kroků rukama, kroky nohama byly ponechány na volbě účastníků. Obtížnost výstupů se pohybovala 144


9.10.2013 10:58:44

v kolmém profilu kolem stupně 4 UIAA škály a v převislém sklonu kolem stupně 6 UIAA. Tyto obtížnosti jsou obecně nejvíce zastoupené a lezené na komerčních umělých stěnách. Určení energetické náročnosti aktivity K určení energetické náročnosti byla použita metoda nepřímé kalorimetrie. Minutová ventilace (VE), spotřeba kyslíku (VO2) a výdej oxidu uhličitého (VCO2) byly snímány během lezeckého testu přenosným metabolickým analyzátorem (MetaMax®, Cortex Biophysic, Germany). MetaMax byl upevněn k testované osobě prsním popruhem. Před testováním byla provedena kalibrace plynů a průtoku podle návodu výrobce. Kalibrace průtoku byla provedena s 3l pumpou, kalibrace plynů se směsí o známém složení 15 % O2 a 5 % CO2. Respirační poměr byl počítán jako podíl CO2 a O2. Srdeční frekvence (SF) byla sledována metabolickým analyzátorem za použití hrudního pásu (Polar Electro OY, Finland). Energetická náročnost byla počítána s energetickým ekvivalentem 20,9 kJ.l–1 O2. Stanovení objemu lezeckých aktivit K posouzení objemu lezeckých aktivit sloužila anketa, kde lezci zaznamenávali průměrnou hodnotu nalezených metrů týdně a lezeckou zkušenost v letech. Vzali jsme v potaz bouldering a lezení s lanem. V boulderingu je intenzita lezení často vyšší než během lezení s lanem a objem lezení je vyjadřován počtem lezeckých kroků. Při lezení s lanem je objem vyjadřován jako přelezená vertikální vzdálenost v metrech, která je více vypovídající než samotný čas strávený lezením. Abychom získali jeden parametr objemu lezení, považovali jsme jeden bouldrový krok jako jeden vertikální metr. Proto objem lezeckých aktivit byl vyjádřen pomocí nalezených metrů týdně. Tuto metodiku hodnocení lezeckého objemu jsme převzali z minulých studií (Balas, Pecha, Martin & Cochrane, 2012). Vyhodnocení výsledků Základní deskriptivní statistika (průměr, směrodatná odchylka) byla použita k vyjádření fyziologické odpovědi na lezeckou zátěž. Vztahy mezi objemem lezeckých aktivit a svalovou silou byly vyjádřeny regresní křivkou s příslušným koeficientem determinace, který určuje míru asociace mezi závisle a nezávisle proměnnou. Za významné jsme brali velikosti koeficientu determinace alespoň 0,24 dle doporučení Fergusona (2009). Výsledky Průměrný objem vertikálních metrů činil 337±280 u celkového souboru žen a 332±358 u mužů. Vysoká směrodatná odchylka u obou skupin ukazuje vysoké rozdíly v počtu nalezených metrů mezi sledovanými jedinci. Graf 1 znázorňuje těsný vztah (45 % vysvětleného rozptylu) mezi počtem nalezených metrů týdně a úrovní stisku ruky u žen, zatímco u mužů se pohybuje míra asociace kolem 15 %. Vysoká míra asociace mezi objemem lezeckých metrů a úrovní výdrže ve shybu byla shledána pro ženy (33 %) i pro muže (27 %) (graf 2). Na základě těchto vztahů byly vytvořeny predikční rovnice pro dosažení požadované výkonnosti v testech ruční dynamometrie a výdrž ve shybu (graf 1).

145


9.10.2013 10:58:44

Graf 1 Vztah mezi počtem nalezených metrů a silou stisku ruky

Graf 2 Vztah mezi počtem nalezených metrů a výdrží ve shybu

146


9.10.2013 10:58:44

Tabulka 1 Fyziologické odpovědi na lezení v kolmém a mírně převislém profilu. Hodnoty v tabulce jsou průměry±směrodatná odchylka (VE – minutová ventilace, VO2 – spotřeba kyslíku, RER – respirační poměr, EE – energetická náročnost)

Muži (N = 27)

Ženy (N = 14)

Sklon

VE (l.min–1)

VO2 (l.min–1)

VO2 RER (ml.kg–1.min–1)

SF (tepy.min–1)

EE (kJ.kg–1.min–1)

90 °

41,3±6,9

2,00±0,28

28,4±3,7

0,79±0,06

130±17

0,594±0,077

105 °

49,7±11,5

2,28±0,36

32,4±4,5

0,86±0,06

147±19

0,678±0,094

90 °

31,0±4,8

1,38±0,16

25,2±2,3

0,80±0,06

134±13

0,527±0,048

105 °

37,4±7,5

1,52±0,22

27,7±2,7

0,86±0,05

149±17

0,579±0,056

V tabulce 1 jsou uvedeny průměrné hodnoty energetické náročnosti lezení v kolmém a převislém profilu. Průměrné hodnoty energetické náročnosti pro 70kg muže se pohybovaly 41,9±5,4 kJ v kolmém a 47,5±5,9 kJ v převislém profilu. Lze vysledovat nižší fyziologickou odpověď u žen, která mohla být způsobena faktory jako lepší mechanická účinnost pohybu či nižší procento tělesného tuku žen. Ačkoli byla rychlost lezení volná, pohybovala se průměrně 25,6±4,4 kroků.min–1 u žen a 25,2±3,9 kroků. min–1 u mužů. Rychlost lezení jako hlavní determinant energetické náročnosti neměla tedy vliv na rozdílné výsledky mužů a žen. V porovnání mužů a žen byla průměrná energetická náročnost nižší u žen o 11 % v kolmém a 15 % v převislém profilu. V převislém profilu byla energetická náročnost lokomoce průměrně o 14 % a 10 % vyšší než v kolmém profilu u mužů, respektive u žen. Muži dosahovali při lezení mírně převislé cesty průměrně 76 % a ženy 72 % maximální SF z predikce dle věku. Diskuse Cílem práce bylo posoudit míru vztahu mezi objemem lezeckých aktivit a komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Sledovaný soubor tvořili návštěvníci lezeckých stěn z celé České republiky, převážně však z Prahy. Jednalo se o lezce všech výkonnostních kategorií s udávaným výkonem RP 4–11 UIAA. Do výzkumu byli zahrnuti jak začátečníci, tak elitní sportovní lezci, kteří se pravidelně účastní národních i mezinárodních soutěží. Důvodem zařazení české lezecké špičky byla snaha o posouzení systematického lezeckého tréninku na sledované proměnné. Na základě výsledků můžeme potvrdit, že existuje významný vztah mezi svalovou silou pletence ramenního a objemem lezeckých aktivit. Předchozí studie (Balas et al., 2012; Grant et al., 2001; Grant, Hynes, Whittaker & Aitchison, 1996) ukázaly, že elitní lezci mají delší výdrž ve shybu než výkonnostní lezci a začátečníci. Z asociace mezi lezeckým výkonem a svalovou silou ovšem nelze usuzovat na vliv pohybové aktivity, neboť nárůst síly mohl být dán nespecifickým tréninkem. Experimentálně byl vliv lezení na svalovou sílu pletence ramenního prokázán u začínajících dětí s lezeckým objemem cca 80 metrů týdně (Balas et al., 2009). Objem 80 vertikálních metrů týdně koresponduje v naší studii s úrovní výdrže ve shybu 25 s u žen a 41 s u mužů, což odpovídá 90. percentilu výkonnosti evropských 17letých dívek a 80. percentilu výkonnosti 17letých chlapců (Ortega et al., 2011), tedy výrazně nadprůměrné výsledky svalové síly. Významný vztah mezi silou stisku ruky a objemem lezení jsme konstatovali

147


9.10.2013 10:58:44

pouze u žen. Tento fakt vysvětlujeme tím, že muži častěji zastávají činnosti spojované se zapojením horních končetin. K hodnocení síly stisku ruky jsme brali výkony vztažené k hmotnosti jedince, které se nejčastěji používají ke komparaci u sportovních lezců (Watts, 2004) a limitují vliv tělesné hmotnosti. Objem 80 vertikálních metrů týdně koresponduje v naší studii s úrovní síly stisku ruky cca 270 N pro 55kg ženu, což je 60. percentil výkonnosti evropských 17letých dívek (Ortega et al., 2011), tedy opět nadprůměrný svalový výkon. Pro vyjádření míry asociace mezi lezením a svalovou silou jsme použili jednoduchý model, který nebral v potaz délku lezecké praxe. Doba lezení by pravděpodobně míru asociace mezi lezením a svalovou silou ještě zesílila. Rodio et al. (2008) ukazují, že k naplnění standardů ACSM (American College of Sports Medicine) k udržení kardiovaskulární zdatnosti je potřeba strávit lezením 150 minut týdně, což dle autorů odpovídá 500–750 metrům týdně. ACSM (Garber et al., 2011) doporučuje alespoň dodatečných 1 000 kcal (4 200 kJ) týdně ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Z výsledků naší studie by 70kg lezec zvládl 4 200 kJ týdně při objemu lezení cca 100 minut týdně v kolmém nebo 90 minut v mírně převislém profilu. To odpovídá objemu cca 400–500 vertikálních metrů týdně. Rozdíly mezi naší studií a Rodia et al. (2008) jsou především ve větším rozdílu mezi lezeckou výkonností účastníků a obtížností lezené cesty. Vyšší lezecká výkonnost se pak odrazí v lepší ekonomice pohybu a nižší energetické náročnosti aktivity (de Moraes Bertuzzi et al., 2007). V naší studii účastníci lezli průměrně tři, respektive jeden obtížnostní stupeň UIAA pod individuálním maximem, zatímco ve studii Rodia et al. (2008) to byly čtyři stupně. Naše výsledky mají uplatnění pro lezce, kteří ve svém tréninku lezou 1–3 stupně UIAA pod svým individuálním maximem. Toto rozmezí lezecké obtížnosti považujeme za obvyklé u návštěvníků lezeckých stěn. Můžeme konstatovat nižší energetickou náročnost lezení u žen. Ženy tak musí strávit na stěně o cca 10–15 % času více než muži, aby naplnily standardy ACSM. Lepší mechanická účinnost pohybu u žen je pravděpodobně spojena i s nižší silou pletence ramenního a silou stisku ruky pro stejný obtížnostní stupeň lezení, jak dokládá předchozí studie (Balas et al., 2012). Z celkového počtu 393 lezců překoná více jak 400 vertikálních metrů týdně 93 lezců, tedy asi 1/4 sledovaných a 80 metrů týdně 293 lezců, tedy přibližně 3/4 sledovaných. U většiny lezců dochází k rozvoji nebo k udržení svalové síly horních končetin a u 1/4 sledovaných lezců i k rozvoji nebo udržení kardiorespirační zdatnosti pouhým lezením. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že s rostoucím objemem specifické zátěže stoupá i riziko zranění z přetížení šlach a úponů prstů. Je počítáno se 4,2 zraněními na 1 000 hodin lezeckého tréninku (Backe, Ericson, Janson & Timpka, 2009). K naplnění standardů ACSS pro udržení kardiorespirační zdatnosti je proto vhodné doplnit lezecký trénink vhodnými kompenzačními cvičeními, nebo částečně nahradit lezecký trénink aerobními aktivitami jako je běh, cyklistika, plavání apod. Závěr Sportovní lezení představuje aktivitu, která může vést k udržení a rozvoji svalové síly horních končetin již při objemech 80 vertikálních metrů týdně. Energetická náročnost lezení v rekreačním pojetí odpovídá aerobním aktivitám, jako je běh, plavání, cyklistika. K udržení nebo rozvoji kardiovaskulární zdatnosti pouze lezením je nutné

148


9.10.2013 10:58:44

počítat s objemem lezecké zátěže 400–500 metrů týdně. Při lezení stejné submaximální zátěže mají ženy průměrně o 10–15 % nižší energetický výdej než muži. Literatura BACKE, S., ERICSON, L., JANSON, S. & TIMPKA, T. (2009) Rock climbing injury rates and associated risk factors in a general climbing population. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports, 19(6), 850–856. BALAS, J., PECHA, O., MARTIN, A. J. & COCHRANE, D. (2012) Hand-arm strength and endurance as predictors of climbing performance. European Journal of Sport Science, 12(1), 16–25. BALAS, J., STREJCOVA, B., MALY, T., MALA, L. & MARTIN, A. J. (2009) Changes in upper body strength and body composition after 8 weeks indoor climbing in youth. Isokinetics and Exercise Science, 17(3), 173–179. BOOTH, J., MARINO, F., HILL, C. & GWINN, T. (1999) Energy cost of sport rock climbing in elite performers. British Journal of Sports Medicine, 33, 14–18. DE MORAES BERTUZZI, R. C., FRANCHINI, E., KOKUBUN, E. & PEDUTI DAL MOLIN KISS, M. A. (2007) Energy system contributions in indoor rock climbing. European Journal of Applied Physiology, 101(3), 293–300. DRAPER, N., JONES, G. A., FRYER, S., HODGSON, C. & BLACKWELL, G. (2008) Effect of an on-sight lead on the physiological and psychological responses to rock climbing. Journal of Sports Science & Medicine, 7(4), 492–498. EWERT, A., ATTARIAN, A., HOLLENHORST, S., RUSSELL, K. & VOIGHT, A. (2006) Evolving Adventure Pursuits on Public Lands: Emerging Challenges for Management and Public Policy. Journal of Park & Recreation Administration, 24(2), 125–140. FERGUSON, C. J. (2009) An Effect Size Primer: A Guide for Clinicians and Researchers. Professional Psychology-Research and Practice, 40(5), 532–538. GARBER, C. E., BLISSMER, B., DESCHENES, M. R., FRANKLIN, B. A., LAMONTE, M. J., LEE, I. M. et al. (2011) Quantity and Quality of Exercise for Developing and Maintaining Cardiorespiratory, Musculoskeletal, and Neuromotor Fitness in Apparently Healthy Adults: Guidance for Prescribing Exercise. Medicine and Science in Sports and Exercise, 43(7), 1334–1359. GRANT, S., HASLER, T., DAVIES, C., AITCHISON, T. C., WILSON, J. & WHITTAKER, A. (2001) A comparison of the anthropometric, strength, endurance and flexibility characteristics of female elite and recreational climbers and non-climbers. Journal of Sports Sciences, 19(7), 499–505. GRANT, S., HYNES, V., WHITTAKER, A. & AITCHISON, T. (1996) Anthropometric, strength, endurance and flexibility characteristics of elite and recreational climbers. Journal of Sports Sciences, 14(4), 301–309. MERMIER, C. M., JANOT, J. M., PARKER, D. L. & SWAN, J. G. (2000) Physiological and anthropometric determinants of sport climbing performance. British Journal of Sports Medicine, 34, 359–366. MERMIER, C. M., ROBERGS, R. A., McMINN, S. M. & HEYWARD, V. H. (1997) Energy expenditure and physiological responses during indoor rock climbing. British Journal of Sports Medicine, 31, 224–228. MICHAILOV, M. L., MLADENOV, L. V. & SCHOEFFL, V. R. (2009) Anthropometric and strength characteristics of world-class boulderers. Medicina Sportiva, 13(4), 231–238. ORTEGA, F. B., ARTERO, E. G., RUIZ, J. R., ESPANA-ROMERO, V., JIMENEZ-PAVON, D., VICENTE-RODRIGUEZ, G. et al. (2011) Physical fitness levels among European adolescents: the HELENA study. British Journal of Sports Medicine, 45(1), 20–29. ORTEGA, F. B., RUIZ, J. R., CASTILLO, M. J. & SJOSTROM, M. (2008) Physical fitness in childhood and adolescence: a powerful marker of health. International Journal of Obesity, 32(1), 1–11. RODIO, A., FATTORINI, L., ROSPONI, A., QUATTRINI, F. M. & MARCHETTI, M. (2008) Physiological Adaptation in Noncompetitive Rock Climbers: Good for Aerobic Fitness? Journal of Strength and Conditioning Research, 22(2), 359–364.

149


9.10.2013 10:58:44

SCHOEFFL, V. (2008) Handverletzungen beim Klettern. Deutsche Zeitschrift für Sportmedizin, 59(4), 85–90. SHEEL, A. W. (2004) Physiology of sport rock climbing. British Journal of Sports Medicine, 38, 355–359. WATTS, P. B. (2004) Physiology of difficult rock climbing. European Journal of Applied Physiology, 91, 361–372. WATTS, P. B., & DROBISH, K. M. (1998) Physiological responses to simulated rock climbing at different angles. Medicine and Science in Sports and Exercise, 30, 1118–1122. WATTS, P. B., MARTIN, D. T. & DURTSCHI, S. (1993) Anthropometric profiles of elite male and female competitive sport rock climbers. Journal of Sports Sciences, 11, 113–117.

Mgr. Jiří Baláš, Ph.D. UK FTVS, José Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

150


9.10.2013 10:58:44

Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 3, p

Recommend Documents