Česká inspekce životního prostředí

     

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Hana Klemperová

Česká inspekce životního prostředí Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. Katedra práva životního prostředí Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

   

Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato diplomová práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

Autor diplomové práce

   

Poděkování Děkuji panu prof. JUDr. Milanovi Damohorskému, DrSc., vedoucímu mé diplomové práce, za vedení a odbornou pomoc při psaní této práce a dále děkuji JUDr. RNDr. Jitce Jelínkové Ph.D., dlouholeté vedoucí právního odboru ČIŽP, za poskytnutí podnětů a některých pramenů při psaní této práce. V Praze dne 1. 9. 2015

Hana Klemperová

   

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1

Základní charakteristika a historie .............................................................................. 9 1.1 Obecná charakteristika správního dozoru ............................................................ 9 1.1.1 Pojem a charakteristika správního dozoru ..................................................... 9 1.1.2 Obecná charakteristika inspekčních orgánů ................................................ 10 1.1.3 Obsah právních vztahů při výkonu správního dozoru ................................. 12 1.1.4 Správní dozor vykonávaný členy veřejných ozbrojených sborů ................. 13 1.1.5 Procesní aspekty správního dozoru.............................................................. 13 1.1.6 Jiné dozorčí činnosti veřejné správy ............................................................ 14 1.1.7 Dozorčí činnosti ve vnitřních vztazích veřejné správy ................................ 15 1.1.8 Finanční kontrola ......................................................................................... 15 1.1.9 Nejvyšší kontrolní úřad ................................................................................ 15 1.2 Historie a vznik České inspekce životního prostředí ......................................... 16 1.2.1 Inspekční orgány v oblasti ochrany ŽP před vznikem ČIŽP ....................... 16 1.2.2 Vznik a vývoj ČIŽP po roce 1989 ............................................................... 19 1.2.3 Význam historie ........................................................................................... 25

2

Právní úprava ............................................................................................................ 26 2.1 Ústavní prameny ................................................................................................ 26 2.2 Obecné právní normy ......................................................................................... 28

2. 3

Složkové právní předpisy .................................................................................. 31

2.3.1 Ochrana lesa ........................................................................................................ 31 2.3.2 Ochrana vod ........................................................................................................ 31 2.3.3 Ochrana ovzduší .................................................................................................. 32 2.3.4 Odpadové hospodářství ....................................................................................... 33 2.3.5 Ochrana přírody a krajiny ................................................................................... 34 2.3.6 Integrovaná prevence a omezování znečištění .................................................... 35 3

Působnost České inspekce životního prostředí ......................................................... 36 3.1 Působnost ČIŽP v ochraně lesa .......................................................................... 36 3.1.1 Ochrana lesa ................................................................................................. 36 3.1.2 Působnost ČIŽP v ochraně lesa ................................................................... 37 4  

 

3.1.3 Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v ochraně lesa ................................ 39 3.2 Působnost ČIŽP v ochraně vod .......................................................................... 41 3.2.1 Ochrana vod ................................................................................................. 41 3.2.2 Působnost ČIŽP v ochraně vod .................................................................... 42 3.2.3 Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v ochraně vod ................................ 43 3.3 Působnost ČIŽP v ochraně ovzduší .................................................................... 45 3.3.1 Ochrana ovzduší .......................................................................................... 45 3.3.2 Působnost ČIŽP v ochraně ovzduší ............................................................. 46 3.3.3 Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v ochraně ovzduší .......................... 48 3.4 Působnost ČIŽP v odpadovém hospodářství ...................................................... 49 3.4.1 Odpadové hospodářství................................................................................ 49 3.4.2 Působnost ČIŽP v rámci odpadového hospodářství .................................... 50 3.4.3 Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v odpadovém hospodářství ............ 51 3.5 Působnost ČIŽP v ochraně přírody .................................................................... 53 3.5.1 Ochrana přírody a krajiny ............................................................................ 53 3.5.2 Ochrana rostlinstva a živočišstva ................................................................. 53 3.5.3 Působnost ČIŽP v ochraně přírody .............................................................. 54 3.5.4 Kontrolní činnost v roce 2014 v ochraně přírody ........................................ 56 3.6 Působnost ČIŽP v rámci integrované prevence a omezování znečišťování ...... 58 3.6.1 Integrovaná prevence a omezování znečišťování ........................................ 58 3.6.2 Působnost ČIŽP v rámci IPPC ..................................................................... 59 3.6.3 Přehled činnosti za rok 2014 v rámci IPPC ................................................. 60 4

Komparace ČIŽP s jinými inspekčními orgány........................................................ 62 4.1 Srovnání ČIŽP a České obchodní inspekce ....................................................... 62 4.2 Srovnání ČIŽP a Státní zemědělské a potravinářské inspekce .......................... 63 4.3 Srovnání ČIŽP a Slovenské inspekce životního prostředí ................................. 64

Závěr ............................................................................................................................... 66 Seznam použité literatury ............................................................................................... 71 Příloha č. 1 ...................................................................................................................... 75 Příloha č. 2 ...................................................................................................................... 76 Seznam grafů .................................................................................................................. 78 Abstrakt........................................................................................................................... 79

5    

Abstract in English ......................................................................................................... 80 Summary ......................................................................................................................... 81 Keywords ........................................................................................................................ 82

                                             

6    

 

Úvod Jedním ze základních lidských práv, k jehož ochraně se hlásí moderní společnost, je právo na příznivé životní prostředí. Životní prostředí je definováno jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Životní prostředí je tedy fakticky neodmyslitelnou součástí našeho života a tak i péče o něj, jeho ochrana by měla být samozřejmým zájmem každého z nás. Ale tak jako každý zájem, každé právo se čas od času dostane do konfliktu, kolize se zájmem druhým, právem jiným. Právě pro tyto případy jsou stanoveny mantily, zákonné hranice, právní rámec toho, kdy a v jaké míře je ještě možné životní prostředí upozadit. Existence právních norem určujících ochranu životního prostředí však sama o sobě není dostatečnou záštitou bez kontroly jejich dodržování a sankcí za jejich porušení. Každý má stanoven jiný hodnotový systém a zájem o životní prostředí není elementární součástí všech. Česká inspekce životního prostředí je institucí, která již od svého vzniku usiluje o účinnou ochranu životního prostředí. V její snaze o zajištění přijatelného standartu životního prostředí využívá jí zákony svěřených pravomocí, a to zejména dozorových. Tato práce si klade za cíl přiblížení tohoto inspekčního orgánu a to z několika možných pohledů. Zaprvé se práce snaží definovat oblast správního dozoru a kontroly, které jsou majoritní náplní činnosti České inspekce životního prostředí, a uvést skutečnosti o původu, vzniku a vývoji České inspekce životního prostředí. Dále je snahou vyjmenovat a přiblížit celkovou právní úpravu, z níž Česká inspekce životního prostředí vychází, a to od pramenů ústavních až po jednotlivé složkové zákony určující věcnou působnost inspekce. Další významný úkolem práce je uvést působnost inspekce v jednotlivých složkách ochrany životního prostředí s přehledem konkrétní činnosti za uplynulý rok, popřípadě srovnání některých dat s lety předcházejícími. Přijatelným a žádoucím je i pohled komparativní, tedy porovnání České inspekce životního prostředí s vybranými inspekčními orgány působícími v jiném resortu či na území sousedního státu.

7    

Tato práce aspiruje zejména na to, aby Česká inspekce životního prostředí byla představena způsobem a v respektu, který si pro svou záslužnou činnost současným i budoucím generacím veřejnosti zaslouží.

8    

1

Základní charakteristika a historie

1.1 Obecná charakteristika správního dozoru 1.1.1

Pojem a charakteristika správního dozoru Správním dozorem je taková činnost, při které dozorčí orgán jakožto

vykonavatel správního dozoru pozoruje chování mu podřízených subjektů a porovnává jej se stavem žádoucím, odpovídajícím povinnostem stanovených právními normami. Při zjištění nesouladu mezi stavem skutečným a žádoucím, aplikuje nápravné nebo sankční prostředky. Dozorčím orgánem je vykonavatel veřejné správy, kterému je zákonem svěřena dozorčí působnost. V praxi se jedná zejména o správní úřady nebo jednotlivé úřední osoby (většinou jde o „inspektory“). Zpravidla zákon svěřuje výkon správního dozoru správnímu úřadu a současně poskytuje úpravu oprávnění jednotlivých úředních osob. Správní dozor se uskutečňuje ve vnějších vztazích veřejné správy, mimo rámec vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Je uplatňován ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám. Správní dozor lze tedy chápat jako kontrolu vnější. Na rozdíl od kontroly vnitřní se v rámci něho neuplatní mimoprávní kritéria, kterými ku příkladu jsou účelnost, hospodárnost, sociální a ekonomická efektivnost. Správní dozor může být vykonáván jako dozor průběžný nebo dozor následný. Průběžný dozor je zaměřen na probíhající činnost adresátů, následný dozor na sledování toho, jakým způsobem jsou napraveny nedostatky zjištěné při předchozím dozoru. Z hlediska frekvence správní dozor může být vykonáván také vůči určitému subjektu soustavně nebo jednorázově. Také správní dozor může být proveden na základě úředního či soukromého podnětu, v takovém případě se jedná o správní dozor incidentní. V některých případech je dozorčí činnost uspořádána hierarchicky. Hovoří se tedy o dozoru a o vrchním dozoru, přičemž vrchním dozorem lze chápat činnost ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů při sledování výkonu dozorčí působnosti jím podřízených správních úřadů. Samy správní dozor nevykonávají. 9    

Působnost a pravomoc při výkonu státního dozoru může být pouze jednou složkou působnosti a pravomoci dozorčího orgánu nebo může jít o výlučnou či alespoň dominantní složku jeho působnosti a pravomoci. Příkladem prvního typu, kdy je správní dozor vykonáván v rámci plnění úkolů veřejné správy, je vodoprávní dozor. V druhém případě se hovoří o specializovaných dozorčích orgánech, v praxi se i přes značnou nejednotnost vžil název inspekce.1

1.1.2

Obecná charakteristika inspekčních orgánů Inspekce jsou specializované dozorčí orgány, k jejichž charakteristickým rysům

náleží poměrně úzce specializovaná věcná působnost a organizační podřízenost některému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu. Z pohledu územního mají celostátní působnost.2 Těmito dozorčími orgány jsou Státní energetická inspekce upravená ustanoveními § 92 – 97 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), Česká obchodní inspekce upravena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, podřízené Ministerstvu průmyslu a obchodu, Drážní inspekce upravena ustanoveními § 53a, 53b zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, podřízená Ministerstvu dopravy, Státní zemědělská a potravinářská inspekce upravena zákonem č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a Česká plemenářská inspekce upravena ustanovením § 24 zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, obě podřízené Ministerstvu zemědělství, Česká inspekce životního prostředí upravena zákonem č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, podřízená Ministerstvu životního prostředí a Česká školní inspekce upravena ustanoveními § 173 – 176 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním,                                                                                                                           1  HENDRYCH,

Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 7. vyd. – V Praze: C.H. Beck, 2009, 875 s., str. 218 - 221.   2 SLÁDEČEK, Vladimír: Obecné správní právo – 3. vyd. – V Praze: Wolters Kluwer ČR, 2013, 500 s., str. 236.

10    

základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, podřízená Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Specializovanými dozorčími orgány jsou i orgány inspekce práce a sociálních věcí, jejichž soustavu tvoří Státní úřad inspekce práce podřízený Ministerstvu práce a sociálních věcí a jemu podřízené oblastní inspektoráty práce, které upravuje zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů. Třebaže inspekce mají celostátní působnost, samy ústředními správními úřady nejsou. Podřízenost inspekcí ústředním orgánům státní správy vyplývá ze zákonů, které upravují jejich organizaci a působnost. Téměř všechny inspekce mají dvoustupňovou organizační strukturu – zpravidla ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Inspekce je přitom správním úřadem jako celek. Zvláštností Státní energetické inspekce, České obchodní inspekce a Státní zemědělské a potravinářské inspekce přitom je, že jejich ústřední inspektoráty, resp. ústřední ředitelé jsou odvolacími správními orgány. Výjimkou je, že územně dekoncentrované inspektoráty jsou podřízeny přímo ústřednímu správnímu úřadu nebo jinému správnímu úřadu s celostátní působností, aniž by byl vytvořen ústřední inspektorát. Tímto způsobem jsou upraveny zeměměřické a katastrální inspektoráty, jejž jsou podřízeny Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, který je ústředním orgánem státní správy (§ 2 odst. 2-4, § 3 odst. 1 písm. d), § 4 zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů). Inspekce jsou budovány jako monokratické orgány. Příkladem lze uvést Českou obchodní inspekci, v jejímž čele je ústřední ředitel. Česká obchodní inspekce je jako orgán státní správy podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu. V čele (podřízeného územního) inspektorátu je ředitel. Výběr, jmenování a odvolání ústředního ředitele se řídí zákonem o státní službě, jak je aktuálně uvedeno v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. 3

                                                                                                                          3

HENDRYCH, Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 8. vyd. – V Praze: C.H. Beck, 2012, 792 s., str. 289 – 290.

  11    

1.1.3

Obsah právních vztahů při výkonu správního dozoru Obsahem právních vztahů při výkonu státního dozoru jsou oprávnění a

povinnosti dozorčího orgánu na jedné straně a jim korespondující oprávnění a povinnosti dozorovaného subjektu. Vzhledem k tomu, že výkon správního dozoru zasahuje do práv a oprávněných zájmů druhého, musí být veškeré povinnosti dozorovaného subjektu a oprávnění dozorujícího orgánu upraveny zákonem. Jedná se o jednotlivé zákony upravující instituty správního dozoru. Mezi základní oprávnění dozorčího orgánu při zjišťování skutečného stavu věci patří právo vstupu, právo prohlídky věcí, popř. osob. Dále se sem řadí i právo požadovat poskytnutí určitých informací, právo odběru určitých vzorků či právo omezit či zakázat určitou činnost. Oprávnění jsou realizována faktickými úkony dozorčího orgánu. Uvedeným oprávněním dozorčího orgánu odpovídají povinnosti dozorovaného subjektu, jedná se zejména o povinnost umožnit provedení daného úkonu, poskytnutí pravdivých informací a plnění rozhodnutí dozorčího orgánu. Základní povinností dozorčího orgánu je zjištění skutečného stavu věci a zajištění důkazů k jeho prokázání. Při výkonu správního dozoru musí dále správní orgán vykonávající dozor šetřit práva a oprávněné zájmy těch, vůči nimž správní dozor směřuje. Specifickou skupinou oprávnění navazujících na výkon dozoru jsou nápravné prostředky dozoru. Jsou aplikovány v případě nesouladu mezi zjištěným a žádoucím stavem věci. Nápravné prostředky dozoru je možné členit na obecné a specifické. Obecnými nápravnými prostředky jsou především právo požadovat odstranění zjištěných nedostatků či právo ukládat jejich odstranění ve stanovené lhůtě. Specifickými nápravnými prostředky může být uložení povinnosti zdržet se určitého jednání, uzavření provozovny nebo odnětí oprávnění. Také dozorčí orgán může uložit náhradní plnění s kompenzačním či reparačním charakterem. Takovým příkladem je pří výkonu státního dozoru v ochraně přírody možnost rozhodnout o povinnosti uvést do původního stavu poškozenou, zničenou nebo nedovoleně změněnou část přírody nebo krajiny. Pokud dozorčí orgán nedisponuje vlastními nápravnými prostředky, může iniciovat použití nápravných prostředků jiným vykonavatelem veřejné správy.

12    

Typické je rovněž oprávnění dozorčího orgánu ukládat v návaznosti na výkon správního dozoru dozorovanému sankce za správní delikty, přestupky, přičemž uplatnění nápravného prostředku nebrání uložení sankce a naopak. 4

1.1.4

Správní dozor vykonávaný členy veřejných ozbrojených sborů Správní dozor vykonávaný členy veřejných ozbrojených sborů, zejména pak

policisty nebo ceníky, se zdá specifickou formou správního dozoru. Někdy se hovoří o tzn. pořádkovém dozoru. Při výkonu této formy správního dozoru se kromě obvyklých oprávnění, jakými je např. výzva k prokázání totožnosti, se lze setkat také s využitím specifických prostředků, jako jsou služební úkony a služební zákroky, z nichž některé mají charakter zásahů bezprostředních. Policisté jsou ku příkladu aktivně legitimováni za zákonem stanovených podmínek provést zadržení, použít zbraň, provádět prohlídky dopravních prostředků, zakázat vstup na určitá místa a provádět prohlídku osob a zavazadel letecky dopravovaných osob. Konkrétně lze uvést, že v rámci správního dozoru v ochraně životního prostředí jsou policisté dle ustanovení § 77a odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, povinni provádět tzn. monitorovací činnost. Zaznamenávají a podle možností dokumentují podezřelé jevy a okolnosti nasvědčující nelegální přeshraniční přepravě odpadů do České republiky. Smysl pořádkového správní dozoru spočívá v ochraně bezpečnosti osob a majetku, zajištění veřejného pořádku apod. 5

1.1.5

Procesní aspekty správního dozoru Z procesního hlediska se správní dozor rozpadá do dvou základních fází. První

fází je fáze zjišťování a hodnocení. Druhou fází je fáze uplatnění nebo iniciace nápravných anebo sankčních prostředků. První fáze je vlastním výkonem správního

                                                                                                                          4

HENDRYCH, Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 7. vyd. – V Praze: C.H. Beck, 2009, 875 s., str. 223 – 229 5  SLÁDEČEK, Vladimír: Obecné správní právo – 3. vyd. – V Praze: Wolters Kluwer ČR, 2013, 500 s., str. 238.  

13    

dozoru, druhá fáze na vlastní výkon navazuje. První fáze je pojmově určující a druhá fáze je fakultativní. V první fázi nedochází k ovlivňování hmotněprávních poměrů dozorovaných osob, i přesto však dochází k významnému zásahu do jejich práv a oprávněných zájmů, jak již bylo výše specifikováno. V této fázi se vytváří skutková zjištění, na jejichž základě je možno ve druhé fázi rozhodnout o právech a povinnostech subjektů.6 První fáze je upravena zákonem č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. Předcházející právní úpravu poskytoval zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Jedná se však o obecnou úpravu, použitelnou, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Obsahem druhé fáze je faktické rozhodování o právech a povinnostech dozorovaných osob, popřípadě faktické zasahování do jejich hmotněprávních poměrů. Prostředky v této fázi mají podobu správních aktů, faktických pokynů nebo bezprostředních zásahů. Obě fáze se mohou vzájemně prolínat. Správní řízení navazující na výkon správního dozoru je vedeno z úřední pravomoci, zahajuje se oznámením. Je-li souběh obou fází, je nutné odlišit, kdy je úkon prováděný v rámci správního řízení a kdy v rámci správního dozoru.

1.1.6

Jiné dozorčí činnosti veřejné správy Jiné dozorčí činnosti jsou obsahově podobné činnostem při výkonu státního

dozoru. Vzhledem k odlišení mezi státní správou a samosprávou do popředí vystupuje dozor nad veřejnými samosprávnými korporacemi a nad výkonem vlastní samosprávné působnosti. Dozor nad samostatnou působností krajů a obcí přísluší Ministerstvu vnitra. Dozor nad profesními komorami, vůči jejich členům je vyjádřen jen v některých úpravách. Nad členy některých profesních komor je koncipován dohled Ministerstva spravedlnosti, např. nad notářskou činností. Určité dozorčí vztahy má i Ministerstvo školství, mládeže, tělovýchovy a sportu vůči veřejným školám.

                                                                                                                          6  HENDRYCH,

Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 7. vyd. – V Praze: C.H. Beck, 2009, 875 s., str. 223 – 229.  

14    

1.1.7

Dozorčí činnosti ve vnitřních vztazích veřejné správy Tyto činnosti se obsahově podobají správnímu dozoru, nicméně uskutečňují se

uvnitř vztahů veřejné správy. Uskutečňují se ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. I kritéria hodnocení jsou poněkud odlišná, zahrnují i hlediska efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti. Jedná

se

zejména

o

vnitřní

kontrolu

prováděnou

vůči

podřízeným

vykonavatelům veřejné správy, vnitřní kontrolu zaměřenou dovnitř vlastní organizační struktury, dozor uvnitř zaměstnaneckých nebo služebních vztahů a instanční kontrolu ve správním řízení.

1.1.8

Finanční kontrola Finanční kontrola představuje specifickou dozorčí činnost ve veřejné správě. Je

realizována mezi orgány veřejné správy, uvnitř orgánu veřejné správy i mezi žadateli a příjemci veřejné finanční podpory. Předmětem finanční kontroly je hospodaření s veřejnými prostředky. Kritériem je nejenom soulad s právními normami, plnění zákonem stanovených povinností, ale i atributy hospodárnosti, efektivnosti a účelovosti vynakládání finančních prostředků. Stejně jako finanční kontrola specifickou dozorčí činnost představuje i přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků, které mají povinnost každoročně nechat přezkoumat své hospodaření. 7

1.1.9

Nejvyšší kontrolní úřad Právní úprava Nejvyššího kontrolního úřadu je dána zákonem č. 166/1993 Sb., o

Nejvyšším kontrolním úřadu. Je nezávislým kontrolním orgánem České republiky. 8 Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo                                                                                                                           7  HENDRYCH,

Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 7. vyd. – V Praze: C.H. Beck, 2009, 875 s., str. 229-234.   8 Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu

15    

kraji v rámci jejich samostatné působnosti, státního závěrečného účtu, plnění státního rozpočtu, hospodaření s prostředky poskytnutými České republice ze zahraničí a s prostředky, za než převzal stát záruku, vydávání a umořování státních cenných papírů a zadávání státních zakázek.9 Nestanoví-li zvláštní zákon jinak tuto kontrolu vykonává u organizačních složek státu, právnických a fyzických osob. 10 Při kontrole Úřad kontroluje, zda jsou kontrolované činnosti v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou hospodárné, účelné a efektivní. Výsledkem kontrolní činnosti jsou kontrolní závěry. Kontrolním závěrem se rozumí zpráva obsahující shrnutí a hodnocení skutečností zjištěných při kontrole.11 Samotnou kontrolní činnost provádějí kontroloři. 12 Postup při výkonu kontroly se řídí Kontrolním řádem. Oprávnění kontrolujících jsou stanoveny zákonem. Jedná se zejména o oprávnění vstupu na soukromý pozemek a do soukromých objektů, právo požadovat od kontrolovaných pravdivé a úplné informace o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech a požadovat od kontrolovaných potřebné doklady a součinnost při kontrole.13 Kontrolující jsou povinni zejména zjistit skutečný stav věci a dostatečně jej prokázat.

14

Kontrolované osoby mají povinnosti korespondující

oprávněním kontrolujících.

1.2 Historie a vznik České inspekce životního prostředí 1.2.1

Inspekční orgány v oblasti ochrany ŽP před vznikem ČIŽP Česká inspekce životního prostředí byla zřízena v roce 1991. Avšak i před

samotným vznikem České inspekce životního prostřední působily na území České republiky, respektive Československa, v oblasti ochrany životního prostředí kontrolní a inspekční orgány. Specifikum těchto orgánů spočívalo v jejich zaměření pouze na určité složky životního prostředí a v jejich působení v rámci socialistického                                                                                                                           9

 Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu  

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu   Ustanovení § 4 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu   12  Ustanovení § 15 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu   13 Ustanovení § 21 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu   14 Ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu   10 11

16    

hospodářství, kdy s výjimkou domácností byli všichni znečišťovatelé ve vlastnictví státu nebo družstevním vlastnictví. Toto významným způsobem ovlivňovalo jejich kompetence a faktickou činnost. Jednalo se o inspekční orgán na úseku ochrany vod a inspekční orgán na úseku ochrany ovzduší. Státní vodohospodářská inspekce V padesátých letech 20. století začalo docházet k výraznému znečišťování povrchových vod. Toto bylo způsobeno převážně tím, že nebyly budovány nové čistírny odpadních vod. Stávající čistírny odpadních vod, které byly poškozeny za 2. světové války, nebyly opravovány. V roce 1955 byl vydán zákon o vodním hospodářství, který obsahoval požadavky na čištění odpadních vod. Tímto začalo první plánování výstavby čistíren. Tento zákon byl dále v roce 1959 novelizován, avšak ani v novelizované podobě neřešil otázku kontroly, resp. kontrolního orgánu. Nicméně myšlenky na vznik inspekce, která by působila nikoli v hospodářské, ale ve správní sféře zde byly. Jejich realizaci napomohla mj. i reorganizace v roce 1960, kdy většina vodoprávních kompetencí přešla z tehdejších krajů na okresy. Okresy na tuto problematiku však nebyly připraveny. Tato situace napomohla vzniku Státní vodohospodářské inspekce.15 Státní vodohospodářská inspekce tedy vznikla na základě vyhlášky č. 136/1960 Sb. ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, o Státní vodohospodářské inspekci vydané dne 3. září 1960. Účelem vyhlášky byl požadavek přísné hospodárnosti při užívání vody při průmyslové a zemědělské výrobě. Novelizována byla vyhláškou č. 55/1966 Sb. Státní vodohospodářská inspekce byla kontrolním orgánem Ústřední správy vodního hospodářství a měla celostátní působnost, kterou vykonávala prostřednictvím inspektorů jmenovaných a odvolávaných předsedou Ústřední správy vodního hospodářství. Byla také stanovena spolupráce inspekce s Komisí Slovenské národní rady pro vodní hospodářství. Úkolem Státní vodohospodářská inspekce byla kontrola zejm. dodržování povoleného odběru vody a její hospodárné využití, plánování a provádění opatření                                                                                                                           15

VUČKA Václav: „O jednom významném, ale zapomenutém výročí“. Tento článek k nalezení na internetových stránkách http://www.cizp.cz/2778_O-jednom-vyznamnem-ale-zapomenutem-vyroci.

17    

k účelnému a hospodárnému využití vody, množství a jakosti odpadních vod, dodržování plánu výstavby čistících zařízení odpadních vod a jejich provozu a údržby. Orgány Státní vodohospodářská inspekce spolupracovaly s národními výbory i ostatními orgány. Orgány měly povinnost mlčenlivosti. 16 Činnost Inspekce v praxi znamenala práci terénních inspektorů. Ti převážně prováděli kontrolu výstavby a provozu čistíren odpadních vod a ostatních obdobných zařízení a soulad provozu závodu s platným vodohospodářským rozhodnutím. Nástrojem byly pokuty navrhované k uložením Okresním národním výborům. Většina návrhů byla skutečně akceptována již pro samotnou kvalitu návrhu a také díky faktické nezávislosti Inspekce na Národních výborech17. Státní vodohospodářská inspekce zanikla vznikem České vodohospodářské inspekce. 18 Česká vodohospodářská inspekce Česká vodohospodářská inspekce byla zřízena vyhláškou č. 66/1967 ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky, o České vodohospodářské inspekci ze dne 1. července 1987. Tento správní orgán vykonával dozor v rámci vrchního vodohospodářského dozoru u organizací zejména nad vypouštěním odpadních a zvláštních vod, provozem a údržbou čistíren odpadních vod, ochranou vod před znečišťováním, jejich obecným užíváním, plněním povinností uložených vodohospodářskými orgány a hospodárným a účelným nakládáním s vodami. Inspekci řídil a za její činnost odpovídal ředitel. Ten byl jmenován a odvoláván ministrem lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky.19 Vyhláška č. 66/1967, o České vodohospodářské inspekci, dále upravovala výkon kontrolní činnosti inspekce a spolupráci inspekce s dalšími kontrolními orgány,                                                                                                                           16

Vyhláška č. 136/1960 Sb. ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, o Státní vodohospodářské inspekci 17 VUČKA Václav: „O jednom významném, ale zapomenutém výročí“. Tento článek k nalezení na internetových stránkách http://www.cizp.cz/2778_O-jednom-vyznamnem-ale-zapomenutem-vyroci 18 Lze dovodit z ustanovení § 7 vyhlášky č. 66/1967, o České vodohospodářské inspekci.   19 Vyhláška č. 66/1967 ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky, o České vodohospodářské inspekci

18    

spolupráci inspekce s národními výbory a spolupráci inspekce s ostatními orgány a součinnost s institucemi a pracujícími. Česká technická inspekce ochrany ovzduší Česká technická inspekce ochrany ovzduší byla zřízena zákonem č. 35/1967 Sb., o opatření proti znečišťování ovzduší, který nabyl účinnosti dne 1.5.1967. Ustanovení § 13 tohoto zákona zřídilo Českou technickou inspekci jako kontrolní orgán s celostátní působností. Hlavním úkolem této inspekce byla kontrola zařízení na ochranu ovzduší, dodržování termínu jejich výstavby a uvádění do provozu, kontrola množství emisí škodlivin, pomoc organizacím při řešení otázek v souvislosti s ochranou čistoty ovzduší, pomoc národní výborům při stanovování poplatků za emise a dávání podnětů k ukládání pokut. V rámci daného ustanovení bylo upraveno i právo vstupovat do závodů, zařízení a objektů za účelem pozorování a měření ke zjištění stavu čistoty ovzduší.

1.2.2

Vznik a vývoj ČIŽP po roce 1989 Jednou z příčin tzn. „sametové revoluce“ v roce 1989 bylo i znečištěné životní

prostředí.

Již dne 11. listopadu 1989 se konala v Teplicích demonstrace za čistý

vzduch. Tato demonstrace měla vyjádřit nesouhlas s "nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva". Vlády vzniklé po 17. listopadu 1989 se vedle přechodu k tržnímu hospodářství a demokracii zabývaly i ochranou životního prostředí. Dne 12. prosince 1990 schválila vláda České republiky usnesení č. 338, kterým přijala program k ozdravění životního prostředí v České republice. Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo jít cestou tzn. složkové ochrany životního prostředí. To znamenalo, že pro ochranu jednotlivých složek životního prostředí měly být přijaty samostatné zákony a zřízeny samostatné inspekční orgány. Teprve po několika letech měla být zřízena jednotná inspekce ochrany životního prostředí. Jelikož v té době existovala již Česká vodohospodářská inspekce a Česká technická inspekce ovzduší, rozhodla se vláda zřídit třetí inspekci a to Českou lesnickou inspekci.

19    

Česká lesnická inspekce Dne 20. března 1991 předložila vláda České republiky České národní radě návrh zákona o České lesnické inspekci. Ta měla být zřízena z důvodu, že po roce 1989 docházelo k reprivatizaci a nápravě majetkových křivd vzniklých před politickou transformací. Předpokládalo se, že dojde k zrušení monopolu státních lesů jako rozhodujícího uživatele lesní půdy ve státě. Vrácení lesní půdy původním majitelům s právem na ní hospodařit za podmínek tržního hospodářství vyvolávalo obavu, že u původních majitelů převáží

snaha po maximálním zisku z lesa na úkor jeho

nezastupitelné ekologické funkce. Z důvodu možného vzniku takového nebezpečí měl být stát zodpovědným garantem vytváření zdravých životních podmínek s možností ovlivňovat lesnickou politiku. Česká lesnická inspekce měla být nástrojem k prosazení těchto cílů. Inspekce měla být zařazena do působnosti ministerstva životního prostředí České republiky 20 jakožto ústředního orgánu státní správy ve věcech ochrany lesního půdního fondu. Tímto měl být dán předpoklad vytvoření nezávislého orgánu státní správy, který bude plnit kontrolní a inspekční funkce na úseku lesa. 21 Česká lesnická inspekce měla vykazovat výraznou kompetenční změnu oproti dosud zřízeným inspekcím, České vodohospodářské inspekci a České technické inspekci ovzduší. Ani jedna z nich neměla oprávnění ukládat pokuty, neboť se nejednalo o orgány státní správy. Česká lesnická inspekce měla mít jako nezávislý orgán státní správy potřebné kompetence, mezi které patřilo i ukládání sankcí. K vyloučení kompetentní sporů mezi okresními úřady a inspekcí při ukládání pokut bylo navrženo řešení. Řízení o pokutě měl vést ten orgán, který jako první zjistil porušení povinnosti.22 Založení oblastních inspektorátů mělo vytvářet dobrý předpoklad pro využití znalostí místních poměrů a specifik pro operativní styk s orgány, právnickými a fyzickými osobami. Hlavními pravomocemi měla být kontrola dodržování právních                                                                                                                           20

zřízeno k 1.1.1990 jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí 21 Důvodová zpráva vládního návrhu zákona o České lesnické inspekci 22 Důvodová zpráva vládního návrhu zákona o České lesnické inspekci

20    

předpisů, zpracování a provádění lesních hospodářských plánů, účelné vynakládání prostředků poskytnutých ze státních fondů. Inspekce dále měla zjišťovat nedostatky a vyžadovat jejich odstranění a nápravu. Vládní návrh zákona dále stanovoval výši pokut za zaviněné neplnění povinností. Také řešil otázku možného vzniku kompetentních sporů mezi okresními úřady a inspekcí. Vypořádával se i s pravomocemi inspektorů, zejména v oblasti vstupu na soukromý pozemek a do cizích objektů. Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona vyplývá předpokládaný počet pracovníků a jejich umístění do jednotlivých inspektorátů.

Česká inspekce životního prostředí Během projednávání vládního návrhu zákona o České lesnické inspekci v České národní radě byl poslanci ve výborech České národní rady podán návrh na vytvoření jedné inspekce životního prostředí působící v jednotlivých složkách životního prostředí. Poslanci souhlasili s tím, aby Česká inspekce životního prostředí byla konstituována jako organizačně samostatný subjekt tak, jak to bylo již bylo ve vládním návrhu o České lesnické inspekci. Česká inspekce životního prostředí měla mít vedle oprávnění ukládat sankce také oprávnění ukládat opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Z těchto důvodů byl vládní návrh o České lesnické inspekci přejmenován pozměňovacím návrhem na zákon o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Zákon byl také vnitřně rozdělen na dvě části. Část první obsahovala pouze jeden paragraf, který upravoval obecně Českou inspekci životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí měla být jako orgán státní správy podřízena Ministerstvu životního prostředí České republiky. Česká inspekce životního prostředí se měla členit na ústředí a oblastní inspektoráty. V čele České inspekce životního prostředí měl být ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí České republiky23. V čele oblastního inspektorátu měl být vedoucí, kterého měl jmenovat a odvolávat ředitel inspekce. Česká inspekce životního prostředí měla být rozpočtovou organizací. Podrobnosti o její organizaci měl upravit její statut,                                                                                                                           23

V současné době se jeho volba, jmenování a odvolání řídí zákonem o státní službě.

21    

který mělo schválit Ministerstvo životního prostředí. Tento paragraf končil odstavcem, který uváděl, že působnost Inspekce bude vedle tohoto zákona upravena i dalšími zákony. Část druhá upravovala působnost České inspekce životního prostředí v ochraně lesa. Tato upravený návrh zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa byl schválen dne 19. června 1991. Pro návrh zákona hlasovalo 127 poslanců, 1 byl proti a 6 se zdrželo hlasování. Zákon nabyl účinnosti dne 15. července 1991. Tato schválená koncepce ČIŽP jakožto jednotného integrujícího orgánu ochrany životního prostředí překročila o mnoho let právní koncepci ochrany životního prostředí. Právní koncepce ochrany životního prostředí v následujících letech vycházela z principu samostatné právní úpravy pro jednotlivé složky životního prostředí. Tato právní koncepce ochrany životního prostředí byla částečně pozměněna teprve v roce 2002 přijetím zák. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). V polovině minulého desetiletí připravoval legislativní odbor MŽP pod vedením JUDr. Evy Kružíkové komplexní právní úpravu ochrany životního prostředí v podobě tzn. Kodexu práva životního prostředí, který však nebyl nikdy přijat. Dodnes se tedy právní úprava vyznačuje tzn. složkovým přístupem. Dne 24. července 1991 vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky rozhodnutí č. 12/91 o zřízení rozpočtové organizace Česká inspekce životního prostředí. Sídlem ČIŽP byla určena Praha. Jelikož v té době měla ČIŽP kompetenci pouze k ochraně lesa, byl na ČIŽP převeden majetek samostatného útvaru České vodohospodářské inspekce zabývajícího se inspekční činností v lesích. S tímto převodem majetku vstoupila ČIŽP do právních vztahů souvisejících s převedeným majetkem, a to včetně vztahů pracovněprávních. V nadcházejících letech byly přijaty zákony rozšiřující působnost České inspekce životního prostředí. Jednalo se o složkové zákony upravující inspekční činnost České inspekce životního prostředí v ostatních oblastech ochrany životního prostředí. Jelikož v roce 1993 došlo k prvotnímu dotvoření působnosti České inspekce životního prostředí, byl s účinnosti od 1. května 1993 vydán Statut České inspekce životního prostředí. Tento Statut České inspekce životního prostředí nahradil prozatímní statut z 23. září 1991. Statut České inspekce životního prostředí z roku 1993 byl platný

22    

v podobě pozměněné jednotlivými dodatky až do 1. června 2015, kdy jeho zrušení souviselo se změnami danými zákonem č. 234/2014, o státní službě. Statut upravoval podrobnosti o postavení a vnitřní organizaci České inspekce životního prostředí. Návrh na zrušení Statutu byl řediteli České inspekce životního prostředí předložen dne 28. dubna 2015 ministrem životního prostředí.24 Statut byl zrušen dne 15. května 2015 s účinností ke dni 1. června 2015 ředitelem Ing. Erikem Geussem Ph.D. příkazem ředitele č. 6/2015. 25 Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, uvádí k organizaci ČIŽP pouze to, že se ČIŽP člení na ústředí a oblastní inspektoráty. Ústředí se již od vydání Statutu v roce 1993 nazývá ředitelství. Statut z roku 1993 zřídil na ředitelství i oblastních inspektorátech pět odborných útvarů a to: oddělení ochrany ovzduší, oddělení ochrany vod, oddělení odpadového hospodářství, oddělení ochrany lesa, oddělení ochrany přírody. Tato skutečnost odpovídala rozšiřování působnosti ČIŽP v prvních dvou letech její existence vyplývající z přijatých tzn. složkových zákonů. Na ředitelství těchto pět odborných oddělení vytvořilo odbor ochrany životního prostředí. Vedle odboru ochrany životního prostředí vznikly na ředitelství ČIŽP ještě následující „provozní“ útvary: sekretariát ředitele, odděleních technicko-organizačních služeb, oddělení informatiky a souhrnných agend a odbor ekonomiky a personalistiky, který se členil na oddělení ekonomiky a personalistiky. Tato struktura ředitelství ČIŽP platila až do roku 2003, kdy byl přijat dne 22. srpna 2003 dodatek č. 3 Statutu ČIŽP. V čele oblastního inspektorátu stál vedoucí OI ve funkci tzn. hlavního inspektora. Na oblastním inspektorátu byl vedle odborných oddělení sekretariát. Statut z roku 1993 vytvořil devět oblastních inspektorátů: OI Praha, OI České Budějovice, OI Plzeň, OI Ústí nad Labem, OI Hradec Králové, OI Havlíčkův Brod, OI Brno, OI Olomouc a OI Ostrava. Toto neodpovídalo rozdělení České republiky na kraje dle zákona č. 36/1960 Sb. Tento zákon rozděloval Českou republiku na Prahu a dalších sedm krajů: Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Západočeský kraj, Severočeský kraj, Východočeský kraj, Jihomoravský kraj a Severomoravský kraj. Statut nabyl účinnosti čtyři měsíce po nabytí účinnosti Ústavy České republiky. Ústava České republiky v čl. 99 stanovila, že Česká republika se člení kraje a země. V téže době se však diskutovalo,                                                                                                                           24 25

Návrh na zrušení v Příloze č. 1 Příkaz ředitele o zrušení Statutu České inspekce životního prostředí v Příloze č. 2

23    

že toto rozdělení České republiky by mělo být jiné než stanovené zákonem z roku 1960. Diskuze probíhala mnoho let. Teprve v roce 1997 byl přijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2000. Rozdělil Českou republiku na 14 krajů. Dne 25. října 1995 byl přijat k Statutu ČIŽP dodatek č. 1, který s účinností od 1. listopadu 1995 rozšířil počet oblastních inspektorátů o OI Liberec. Od té doby až dodnes se počet oblastních inspektorátů nezměnil. Doposud je jich deset. To stále neodpovídá rozdělení České republiky na jednotlivé kraje dle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Některé oblastní inspektoráty měly navíc tzn. odloučená pracoviště. V roce 1993 to byly následující: odloučené pracoviště OI Plzeň pro oddělení ochrany lesa ve Stříbře, odloučené pracoviště OI Ústí nad Labem pro oddělení ochrany lesa v Chomutově, odloučené pracoviště OI Ústí nad Labem pro oddělení ochrany lesa v Jablonci nad Nisou, odloučené pracoviště OI Ústí nad Labem pro oddělení ochrany vod v Karlových Varech, odloučené pracoviště OI Hradec Králové pro oddělení ochrany vod v Liberci a odloučené pracoviště OI Hradec Králové pro ochranu ovzduší v Pardubicích. Toto souviselo s postupným přebíráním pracovišť rušené České vodohospodářské inspekce a České technické inspekce ochrany ovzduší. Většina těchto odloučených pracovišť byla postupně zrušena. Z odloučeného pracoviště v Liberci se stal OI Liberec, jak je již výše uvedeno. Nyní má ČIŽP pouze dvě odloučená pracoviště. Obě odloučená pracoviště jsou pro oddělení ochrany vod, nazývají se pobočky. OI Ústí nad Labem má odloučené pracoviště v Karlových Varech, OI Brno má odloučené pracoviště ve Zlíně. V době, kdy byla ředitelkou ČIŽP Ing. Eva Tylová, v letech 2008 – 2010, posílila tyto odloučená pracoviště i o inspektory jiných oddělení. V téže době se v ČIŽP diskutovalo, zda by v Karlových Varech a ve Zlíně neměl vzniknout „plnohodnotný inspektorát“. V roce 2011 se stal ředitelem ČIŽP Ing. Jan Slanec. Po jeho nástupu byla tato odloučená pracoviště v Karlových Varech a ve Zlíně zredukována. Statut ČIŽP upravoval zaměření činnosti, postavení a působnost ČIŽP. Přijetím dodatku č. 3 Statutu ČIŽP dne 22. srpna 2003 bylo stanoveno, že vnitřní organizace bude nadále upravena v organizačním řádu, který vydá ředitel inspekce po projednání s ministrem. Tímto byl také změněn čl. 11 Statutu ČIŽP, který doposud upravoval

24    

základní strukturu ČIŽP resp. ředitelství a OI. Ustanovení článku 11 odst. 2, 3 upravující členění ředitelství a OI byla zrušena. Tato úprava je přenechána organizačnímu řádu. Organizační řád ČIŽP je základním interním předpisem České inspekce životního prostředí. Stanoví zejména organizační strukturu ČIŽP, působnost organizačních útvarů ČIŽP, působnost vedoucích zaměstnanců ČIŽP a jejich vzájemné vztahy. Organizační řád je závazný pro všechny zaměstnance ČIŽP.26 V současné době je platný organizační řád vydaný 15. května 2015. Nad výše uvedené je možné zmínit, že změna daná dodatkem č. 3 Statutu ČIŽP vyjímající vnitřní organizační strukturu z Statutu je diskutabilní. Problematické je, že nebyl změněn zákon č. 282/1991 Sb., o ČIŽP, který v svém ustanovení § 1 odst. 3 odkazuje v úpravě organizace ČIŽP pouze na její statut. Dále tímto také úplně nedošlo ke vzniku nové pravomoci ředitele, neboť vydání, změna či zrušení organizačního řádu není v jeho plné kompetenci.

1.2.3

Význam historie Českou inspekci životního prostředí nelze zcela odtrhnout od její historie,

původu. Nicméně je třeba konstatovat, že Česká inspekce životního prostředí plní náročnější úkoly než její předchůdci, působí v době s dokonalejšími právními předpisy a zejména je schopna právního sankcionování. Původní inspekční orgány fakticky právně nesankcionovaly znečišťovatele, nedocházelo k postihům právním, nýbrž politickým. Faktické působení inspekčních orgánů působících v oblasti životního prostředí před Českou inspekcí životního prostředí bylo spíše v rovině odborně-kulturní.

                                                                                                                          26

Organizační řád ČIŽP, 2015

25    

2 Právní úprava

Právní úprava ochrany životního prostředí je představována všemi formami normativních aktů. Jedná se rozsáhlý počet právních předpisů, mezi nimiž je sice zastoupen i zákon o životním prostředí, avšak se nejedná se o zákoník či ústavní zákon, který by plnil sjednocující funkci. Prameny práva životního prostředí je možné členit dle různých kritérií. Jedním hlediskem třídění je rozsah jejich působnosti, který člení prameny na předpisy průřezové (horizontální) a předpisy složkové (vertikální). Dalším kritériem třídění je jejich účel.27

2.1 Ústavní prameny V preambuli Ústavy je mimo jiného vyjádřeno odhodlání střežit zděděné přírodní bohatství a článkem 7 je stát zavázán k povinnosti dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Ústava sama o ochraně životního prostředí výslovně nehovoří, avšak z uvedených odkazů je zřejmé, že se k ní hlásí prostřednictvím ochrany přírody a přírodních zdrojů a též prostřednictvím Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR 28 . V Listině základní práv a svobod se životním prostředí zabývá článek 35 LZPS, v němž je uvedeno: -

každý má právo na příznivé životní prostředí

-

každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a

-

při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

Právo na příznivé životní prostředí je jedním ze základních lidských práv a vzhledem ke své povaze přísluší každé fyzické osobě, avšak není možno jej absolutizovat a to i vzhledem k pojmu „příznivé“, neboť toto se váže k určitému stavu                                                                                                                           27

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 33. 28 Článek 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.    

26    

prostředí v určitém prostoru. Tohoto práva však není možno dovolávat se přímo29 ale pouze v mezích zákonů, které jej provádějí. Právo na informace o stavu životního prostředí je předpokladem pro uplatňování výše specifikovaného práva a také pro účast veřejnosti na ochraně životního prostředí. Toto právo je prováděno zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, který je zvláštním zákonem ve vztahu k zákonu č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím3031. Každý je povinen chránit životní prostředí tím, že jej nesmí poškozovat ani ohrožovat víc, než to dovoluje zákon. Tato povinnost zavazuje osoby fyzické i právnické, vzhledem k reálnosti škodlivého počínání jsou stanoveny meze jeho únosnosti. Význam této povinnosti se projevuje i v částečné limitaci jiných ústavně zaručených práv. Jedná se o ustanovení článku 11 odst. 3 LZPS, který stanoví, že výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem a o ustanovení článku 14 odst. 3 LZPS, který uvádí, že je možné omezení svobody pohybu a pobytu zákonem, jestliže je to nutné pro bezpečnost státu, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. K zákonům, které lze řadit mezi právní předpisy, na jejichž základě dochází v souladu s článkem 11 odst. 3 LZPS nejčastěji k zásahům do vlastnického práva, patří většina zvláštních zákonů z oblasti ochrany životního prostředí, jako je např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a zákon č. 254/2001 Sb, o vodách a další.32 Hlavním garantem práv a povinností v Listině obsažených je především stát33 , který je ve své roli omezen především zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí 34. Fakticky tuto roli státu představuje na bazální úrovni činnost jednotlivých inspektorů. Oprávnění výkonu jejich kontrolní činnosti vyplývá dále ze zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostřední a její působnosti v ochraně lesa a                                                                                                                           29

Článek 41 usnesení č. 2/1993, o vyhlášení Listiny základní práv a svobod (LZPS) Právo na informace zakotvuje článek 17 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (LZPS) 31 DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 47-48 32 DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 56 33 toto vyplývá nejen z článku 7 zákona č. 1/1993, Ústavy 34 Článek 2 odst. 2 usnesení č. 2/1993 Sb., LZPS, stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. 30

27    

jednotlivých složkových zákonů. Výkon jejich činnosti však může vést ke střetu především s ústavním omezením vstupu na cizí pozemek35, ale není to jednání, které by bylo v rozporu s LZPS, neboť je výkonem zákonem svěřené pravomoci. Úprava konkrétních povinností inspektorů při výkonu kontrolní činnosti v jednotlivých složkách ochrany životního prostředí je obsažena v jednotlivých složkových zákonech.

2.2 Obecné právní normy Česká inspekce životního prostředí je specializovaným správním orgánem provádějícím dozorovou a kontrolní činnost. Obecné právní normy upravují a vymezují činnost České inspekce životního prostředí jako celku, týkají se všech či více složek zároveň nebo přímo souvisí s činností České inspekce životního prostředí. Jedná se o zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je právní úpravou poskytující obecný rámec správnímu řízení, neboť se však jedná o úpravu obecnou, uplatní se vztah subsidiarity vůči zvláštním předpisům, kterými jsou v případě správního postupu České inspekce životního prostředí jednotlivé složkové zákony. 36 Dále je obecným právním pramenem pro činnost ČIŽP zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. Tento zákon plně nahradil zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Tento zákon upravuje celý průběh procesu kontroly, v rámci ní vznikající práva a povinnosti dozorčího orgánu, v daném případě ČIŽP a dozorovaných fyzických a právnických osob. Vznik této právní úpravy měl překonat nejednotnost a roztříštěnost původní úpravy jednotlivých kontrolních postupů. Na rozdíl od původní právní úpravy poskytuje právní rámec jak kontrole vnější, vůči nepodřízeným subjektům, tak vnitřní, v rámci vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Dalším právními prameny jsou zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon 40/2009 Sb., trestní zákoník a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Při porušení povinností osob k ochraně životního prostředí či jeho složek nastupuje deliktní odpovědnost. V této oblasti se uplatňuje jak odpovědnost trestní, tak odpovědnost správní. V praxi je podstatněji využívána odpovědnost správní. Trestní zákoník upravuje trestné činy proti životnímu prostředí ve                                                                                                                           35

Nedotknutelnost obydlí je stanovena čl. 12 usnesení č. 2/1993 Sb., LZPS Jedná se např. o ust. § 115 zák. č. 254/2001 Sb., vodního zákona, který obsahuje speciální úpravu vodoprávního řízení.  

36

28    

své hlavě VIII. Skutkové podstaty se dělí do tří základních skupin a to na obecné (např. TČ Ohrožení a poškození životního prostředí), zvláštní (např. TČ Pytláctví, TČ Poškození lesa, TČ Neoprávněné nakládání s odpady) a ostatní (např. TČ Zneužití pravomoci úřední osoby). Obecné jsou široce využitelné pro sankcionování činů proti zájmům na ochraně životního prostředí jako takového, zvláštní jsou aplikovatelné jen pro určité dílčí problémy ve speciálních případech a ostatní jsou takové skutkové podstaty, které lze případně využít i ve prospěch ochrany životního prostředí. 37Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob uvádí ve svém ustanovení § 7 odkazuje na ustanovení zvláštní částí trestního zákoníku, v případě trestných činů proti životnímu prostředí se jedná o poškození a ohrožení životního prostředí (§ 293 TZ), poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti (§ 294 TZ), poškození vodního zdroje (§ 294a TZ), poškození lesa (§ 295 TZ), neoprávněné vypuštění znečišťujících látek (§ 297 TZ), neoprávněné nakládání s odpady (§ 298 TZ), neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu (§ 298a TZ), neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami (§ 299 TZ), neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti (§ 300 TZ), poškození chráněných částí přírody (§ 301 TZ). Zákon o přestupcích relativně komplexně upravuje přestupkovou odpovědnost, jež je odpovědností subjektivní, a trestání činů proti ochraně životního prostředí a jeho složek. Skutkové podstaty přestupků proti ochraně životního prostředí kromě tohoto zákona jsou obsaženy i v některých speciálních zákonech na úseku ochrany životního prostředí, např. v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Jednotlivé skutkové podstaty přestupků proti životnímu prostředí lze taktéž členit do tří skupin a to speciální, základní a zbytkové. V zákoně o přestupcích se upravují základní a lze uvést např. ustanovení § 34 „Přestupky na úseku vodního hospodářství“. 38 Jak již bylo výše uvedeno, právo na příznivé životní prostředí je také uplatňováno prostřednictvím právem na informace o stavu životního prostředí. Dalším významným pramenem je tedy zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním                                                                                                                           37

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 73 – 77. 38 DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 78 – 79.  

29    

prostředí a zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, je vztahu vůči druhému zákonu lex specialis. Oba zákony stojí na principu, že každý má právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace, které mají orgány veřejné správy k dispozici. Z tohoto oprávnění každého plyne orgánům veřejné správy korespondující povinnost. Informace se poskytují mimo rámec správního řízení, avšak odepření jejich poskytnutí je vydáno ve správním řízení formou rozhodnutí, které je soudně přezkoumatelné. Zákon o právu na informace o životním prostředí stanoví podmínky, za kterých má každý právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, jimiž disponují orgány veřejné správy. Těmito informacemi se rozumí ku příkladu informace o stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu, o stavu jednotlivých složek životního prostředí apod. 39 Nad rámec lze uvést, že Česká inspekce životního prostředí jako správní orgán povinný k poskytnutí informace dle obou zákonů vyřizuje žádost o informace do 30 dnů od obdržení, ve výjimečných případech do 60 dnů. Každoročně vydává výroční zprávy o poskytování informací za uplynulý rok, které jsou veřejnosti přístupné na jejich webových stránkách. Vzhledem k povaze činnosti České inspekce životního prostředí a jí řešených případů je nutné uvést mezi základní právní prameny také zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií a zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě o její nápravě a o změně některých zákonů. Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě je transpozicí Směrnice a Evropského parlamentu a Rady 2004/35 ES a ekologicko-právní odpovědnosti s ohledem na prevenci a náhradu škod na životním prostředí. Stojí zejména principech trvale udržitelného rozvoje, odpovědnosti původce a zásadě, že znečišťovatel platí. Vztahuje se jen na škody způsobené na půdě, vodě a na druzích a stanovištích v rámci soustavy NATURA 2000. Zpravidla se jedná o odpovědnost objektivní. 40 Domnívám se, že k obecným právním normám lze přiřadit i zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostřední a její působnosti v ochraně lesa, který vzhledem k úpravě ČIŽP jako celku a zároveň úpravě působnosti ČIŽP v ochraně lesa                                                                                                                           39

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 242 – 243. 40 DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 83 – 84.  

30    

stojí na pomezí úpravy obecnými právními předpisy i úpravy složkové. Jak již bylo uvedeno v rámci historie, Česká inspekce životního prostředí byla tímto zákonem zřízena a zákon upravuje její právní postavení a postavení jejích inspektorů. Nejedná se však o komplexní a sjednocující zákon o ČIŽP, neboť dílčí úpravu pravomocí ČIŽP je stanovena ve složkových zákonech. Zároveň tento zákon upravuje pravomoci ČIŽP na úseku ochrany lesa.

2. 3

Složkové právní předpisy Jedná se o právní normy upravující činnost ČIŽP v jednotlivých oblastech

ochrany životního prostředí.

2.3.1

Ochrana lesa Jak již bylo výše uvedeno základní právní normou pro působnost ČIŽP

v ochraně lesa je zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostřední a její působnosti v ochraně lesa. Dalšími právními prameny, které by bylo možné jsou zákon č. 289/1995 Sb. o lesích, zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování a o změně některých souvisejících zákonů a zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí. Tyto sice exaktně neupravují činnost a působnost ČIŽP jako takovou, ale stanoví povinnosti fyzickým a právnickým osobám, na jejichž dodržováním ČIŽP vykonává dozor.

2.3.2

Ochrana vod České inspekce životního prostředí je právně upravena v rámci ochrany vod

především zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). V ustanovení § 1 je vymezen účel a předmět tohoto zákona. Účelem zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání

31    

vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem dále je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Předmětem vodního zákona jsou právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. V rámci vztahů upravených tímto zákonem se bere v úvahu zásada návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně nákladů na související ochranu životního prostředí a nákladů na využívané zdroje, v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí.41  

Účelem a předmětem jsou deklarovány zásady „vodního práva“ v České

republice. Toto vymezení je důležité právě i pro působnosti orgánů veřejné správy hájící zájmy chráněné vodním zákonem, těmito jsou kromě vodoprávních úřadů právě i Česká inspekce životního prostředí. Česká inspekce je při výkonu své působnosti a pravomoci povinna pokaždé zkoumat soulad výkonu s účelem zákona. V rámci tohoto zákona jsou České inspekci životního prostředí svěřeny dozorové i nedozorové kompetence. Dalším významným právním pramenem je v ochraně vod pro Českou inspekci životního prostředí zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky. Tento zákon ukládá podmínky pro provoz vybraných zařízení a objektů, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná látka či chemický přípravek, oddělení ochrany vod ČIŽP vykonává působnost také v agendě tohoto zákona.

2.3.3

Ochrana ovzduší

 

Základním právním pramenem upravujícím oblast ochrany ovzduší a působnost České inspekce životního prostředí v této složce životního prostředí je zákon č.                                                                                                                           41

Ustanovení § 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů

32    

201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který nahradil zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů. Právní úprava ochrany ovzduší má v České republice dlouhodobou tradici. Přístup jednotlivých právních norem v této oblasti, které vznikaly již od poloviny minulého století, se často lišil, ale vždy měly a tedy i dosud mají stejný cíl, kterým je zajištění takové kvality ovzduší, která nepředstavuje zdravotní rizika a rizika pro ekosystémy. Aktuální zákon zároveň sleduje i cíl snižovat emise skleníkových plynů vznikajících v důsledku používání paliv v dopravě. Oproti původní úpravě dané zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, nereguluje a neklade si cíle v oblasti ochrany ozónové vrstvy a snižování emisí fluorovaných skleníkových plynů, které jsou využívány především v oblasti chlazení a požární ochrany42. České inspekci životního prostředí je výkon veřejné správy v této oblasti svěřen již v ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona. V následujících ustanoveních je její působnost konkretizována stejně jako působnost krajských úřadů, obecních úřadů s rozšířenou působností a dalších orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší.43 Dalším významným právním pramenem je pro činnost ČIŽP v rámci ochrany ovzduší zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech. Tento zákon upravuje práva a povinnosti osob při zacházení regulovanými látkami a vybranými fluorovanými skleníkovými plyny, jakož i s výrobky, které tyto látky obsahují. V rámci tohoto zákona jsou ČIŽP uděleny významné kontrolní a dozorující pravomoci.

2.3.4

Odpadové hospodářství V oblasti odpadového hospodářství je právním pramenem pro činnost České

inspekce životního prostředí stěžejní zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon na rozdíl od jeho předchůdců44 byl koncipován jako systematická a komplexní právní úprava odpadového hospodářství. Jedná se                                                                                                                           42

Tato oblast je upravena samostatným zákonem č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech. 43 MORÁVEK Jiří, TOMÁŠKOVÁ Veronika, BERNARD Michal, VÍCHA Ondřej: Zákon o ochraně ovzduší. Komentář. – 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 435 s., str. 3 – 5. 44 Těmi byly zákon č. 238/1991 Sb. a zákon č. 125/1997 Sb.

33    

základní právní úpravu řešící problematiku vzniku odpadů a nakládání s nimi. Zákon se z převážné části věnuje zejména předcházení vzniku odpadu a ve značné míře ukládá subjektům především povinnosti, stanovuje omezení a zákazy. 45 Okruh orgánů veřejné správy působících v oblasti odpadového hospodářství, mezi nimiž je i Česká inspekce životního prostředí, je stanoven v ustanovení § 71 tohoto zákona. Česká inspekce životního prostředí a celní úřady jsou v oblasti odpadového hospodářství významnými kontrolními orgány. Dalšími významnými právními prameny pro odpadové hospodářství jsou zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících předpisů. Zákon o obalech stanovuje práva a povinnosti při nakládání s obaly a uvádění obalů a balených výrobků na trh nebo do oběhu, při zpětném odběru a při využití odpadu z obalů, taktéž stanovuje poplatky a ochranná opatření, opatření k nápravě a pokuty. Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích stanovuje povinnosti při zjišťování vlastností a klasifikaci chemických látek a chemických přípravků, při jejich registraci, evidenci, oznamování, při jejich uvádění na trh a do oběhu.

2.3.5 Ochrana přírody a krajiny Česká inspekce životního prostředí v oblasti ochrany přírody a krajiny vykonává státní dozor na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákona č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů, zákona č.

78/2004

Sb.,

o

nakládání

s geneticky

modifikovanými

organismy

a

genetickými produkty a o změně některých souvisejících zákonů a zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad. Za nejvýznamnější je možné považovat zákon o ochraně přírody a krajiny, který je komplexní právní normou upravující nejen speciální ochranu územní a druhou, ale i obecně ochranu veškeré přírody a krajiny, rostlinstva a živočišstva a prvků neživé přírody. Tato právní úprava je tedy založena jak obecné ochraně přírody a krajina, tak                                                                                                                           45

JIRÁSKOVÁ Ivana, SOBOTKA Michal: Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. – 2. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2005, 481 s., str. 9 – 12.

34    

na zvláštní ochraně jejich vybraných částí, zároveň plně vyplývá z požadavků stanovených evropským unijním právem.46 Tímto zákonem se dozorčí působnost ČIŽP vztahuje i na orgány veřejné správy. V oblasti ochrany přírody a krajiny je též možné zmínit zákon č. 162/2003 Sb., o provozování zoologických zahrad, který stanoví ČIŽP pravomoc ukládání pokut a sankcí a též pravomoc rozhodnout o uzavření zoologické zahrady.

2.3.6

Integrovaná prevence a omezování znečištění Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o

integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů upravující tuto oblast a stanovující ČIŽP kontrolní pravomoci sice nelze považovat za složkový zákon ve stejném smyslu jako výše uvedené, ale představuje právní úpravu technické ochrany životního prostředí jako celku před průmyslovým a zemědělským znečištěním. Cílem je dodržování standardů stanovených složkovými předpisy a dosáhnout tak maximální možné prevence průmyslového znečištění všech složek životního prostředí. Tento zákon je implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/61/ES o integrované prevenci. Dalšími prameny pro integrované agendy ČIŽP jsou zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ŽP a o změně některých souvisejících zákonů a zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru zněčišťování životního prostředí, o integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti ŽP a o změně některých zákonů ve vazbě na nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 166/2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek.

                                                                                                                          46

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 337 - 338.

35    

3 Působnost České inspekce životního prostředí Hlavní náplní činnosti, nikoliv však jedinou47, ČIŽP je dozorová, resp. inspekční činnost. Tato je prováděna v oblasti ochrany životního prostředí nejen ČIŽP, ale i Ministerstvem životního prostředí a příslušnými obecnými orgány státní správy, jak je uvedeno v jednotlivých složkových zákonech. Česká inspekce životního prostředí je podřízena Ministerstvu životního prostředí48, které zároveň rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím Česká inspekce životního prostředí. Ministerstvu životního prostředí též náleží vrchní dozor, o kterém se v oblasti ochrany životního prostředí jako o vrchním státním dozoru. Výkon vrchního státní dozoru je upraven jednotlivými složkovými zákony. Působnost ČIŽP v jednotlivých složkách životního prostředí je též upravena jednotlivými složkovými zákony, jak již bylo též uvedeno v rámci kapitoly Právní úprava. Úkoly ČIŽP plní inspektoři, kteří se při výkonu kontroly prokazují průkazem ČIŽP, který je dokladem o jejich pověření ke kontrole.49

3.1 Působnost ČIŽP v ochraně lesa 3.1.1

Ochrana lesa Lesem se rozumí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění

funkcí lesa. Les patří k nejvýznamnějším ekosystémům na území České republiky. Les plní funkci produkční (hospodářskou), kterou je tvorba dřevní hmoty, ale také řadu funkcí mimoprodukčních. Mezi mimoprodukční funkce, převážně ekologické, patří, že se lesy mají příznivý vliv na klimatické a vodní poměry, produkují kyslík, zachycují prach a jiné škodlivé látky z ovzduší, chrání půdu před větrnou a vodní erozí, tlumí hluk, jsou přirozeným prostředím pro mnohé druhy rostlin a živočichů a slouží lidem                                                                                                                           47

Jednotlivé složkové zákony stanoví ČIŽP i řadu úkolů nedozorových. Ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 49 Ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa ve spojení s ustanovením § 4 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) 48

36    

k rekreaci. Mimoprodukční funkce lesa převažují nad produkční. Všechny lesy jsou též významným krajinným prvkem a jsou též jako takové předmětem ochrany přírody a krajiny dle zákona č. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Les je ohrožován působením mnoha přírodních i civilizačních vlivů. Cílem jeho ochrany je především zajištěním jeho existence, a to jak co do zachování celkové plochy pozemků určených k plnění funkcí lesa, tak i ve skladbě a kvalitě lesních porostů a v uchování příznivého lesního prostředí. 50

3.1.2

Působnost ČIŽP v ochraně lesa Činnost ČIŽP v oblasti ochrany lesa je upravena zákonem č. č. 282/1991 Sb., o

České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. 51 ČIŽP dozírá nad dodržováním právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí, fyzickými a právnickými osobami.52 Za právní předpisy týkající se funkcí lesů lze v daném případě považovat již výše zmiňované zákon č. 289/1995 Sb. o lesích, zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování a o změně některých souvisejících zákonů a zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí zjišťuje nedostatky a škody na funkcích lesa jako složky životního prostředí, jejich příčiny a osoby zodpovědné za jejich vznik nebo trvání. Česká inspekce životního prostředí dále vyžaduje odstranění a nápravu zjištěných nedostatků, jejich příčin a škodlivých následků a ukládá opatření k jejich odstranění a nápravě. Provádí kontrolu uložených opatření. Zjistí-li, že opatření nejsou splněna, je oprávněna stanovit k jejich splnění náhradní lhůtu. Dále je České inspekci životního prostředí dáno oprávnění v případě hrozící škody nařídit omezení, popřípadě                                                                                                                           50

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 319 – 321. 51 Zatímco vrchní státní dozor Ministerstva životního prostředí zejména dvěma právními normami a to zákonem č. 289/1995 S., o lesích (lesní zákon) a zákonem č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin. 52  Ustanovení § 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa  

37    

zastavení výroby nebo jiné činnosti až do doby odstranění nedostatků a jejich příčin. Česká inspekce je oprávněna k uložení pokuty právnickým nebo fyzickým osobám až do výše 5 000 000 Kč, pakliže tyto svou činností ohrozí nebo poškodí životní prostředí v lesích. Ohrožení nebo poškození životního prostředí v lesích může být způsobeno neoprávněným používáním lesní půdy k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů nebo při zpracování lesního hospodářského plánu a jeho realizaci osoby ohrozí životní prostředí, popřípadě způsobí jeho poškození nebo vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů či neplní opatření uložená orgány životního prostředí či povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem.53 Při určení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. K zahájení řízení o pokutě je dána subjektivní lhůta jednoho roku a objektivní tří let. Poruší-li však fyzická nebo právnická osoba ve lhůtě jednoho roku od rozhodnutí o uložení pokuty jakoukoliv povinnost, za níž se ukládá pokuta dle zákona č. 282/1991 Sb., může Česká inspekce životního prostředí uložit pokutu až ve výši 10 000 000 Kč.54 O zahájení řízení o uložení pokuty je informován příslušný orgán státní správy lesního hospodářství. A o odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. 55 Inspektoři, kteří fakticky vykonávají působnost ČIŽP jsou zároveň lesní stráží a mohou v blokovém řízení uložit blokovou pokutu za přestupek proti pořádku ve státní správě na úseku lesního hospodářství, přestupek na úseku ochrany životního prostředí a přestupek za porušení jiných povinností v lesním hospodářství.56 Vrchní státní dozor je svěřen Ministerstvu životního prostředí. 57 Ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství je ale též Ministerstvo zemědělství.58                                                                                                                           53

Ustanovení § 3, § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 54 Ustanovení § 5 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 55 Ustanovení § 6 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 56 Ustanovení § 7 odst. 2, § 8 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 57 Ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzn. kompetenční zákon) 58  Ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzn. kompetenční zákon)  

38    

Ministerstvo zemědělství a Česká inspekce životního prostředí však nejsou ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, není tedy odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným ČIŽP. Působnost Ministerstva zemědělství v oblasti ochrany lesa je upravena v ustanovení § 49 odst. 2 zákona č. 289/1995 S., o lesích.

3.1.3

Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v ochraně lesa V roce 2014 na úseku ochrany lesa provádělo kontrolní činnost 44 inspektorů,

což je o dva více než za rok 2013. Na jednoho inspektora tak připadalo 60 736 ha lesa. Inspektoři oblastních inspektorátu ČIŽP provedli 1290 kontrol, z nichž 735 bylo plánovaných a 555 bylo provedeno mimo plán, přičemž kontrolovány byly všechny typy vlastnictví lesních majetků. Kontroly byly směřovány především na oblasti se zvýšeným stupněm ochrany a celkový počet kontrol byl o 98 vyšší než za rok 2013. Graf 1 - Výše pokut na úseku ochrany lesa

Výše pokut 4%   3%  

Brno České Budějovice

7%  

21%  

Plzeň

7%  

Hradec Králové Ostrava

9%  

16%  

Plzeň Olomouc

10%   10%  

13%  

Ústí Liberec Havlíčkův Brod

Zdroj: Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí

V průběhu roku 2014 bylo dále vydáno 360 stanovisek v rámci procesu EIA a 308 ostatních stanovisek, posudků a vyjádření. Během roku bylo vydáno oblastními inspektoráty za správní delikty v lesích 236 rozhodnutí o pokutě, přičemž právní moci

39    

nabylo 191 z nich. Úhrnná výše pokut činila 15 518 000 Kč, což bylo oproti roku 2013 o 5 518 000 Kč méně. Nejvíce se na pokutách podílelo na prvních třech místech Brno – 3 185 000 Kč, České Budějovice – 2 493 000 Kč a Plzeň – 2 089 000 Kč. Opatření k nápravě bylo ve správních rozhodnutí vydáno 223 a právní moci nabylo 204 z nich. Svou výchovnou a preventivní funkcí se opatření stala důležitým nástrojem k dosahování právního stavu při hospodaření v lesích. V rámci odvolání proti rozhodnutí o pokutě (236) a o uložení nápravného opatření (223) bylo u odvolacích orgánů 72 případů, které ve své většině odvolací orgány MŽP potvrdily. Činnost bylo zastavena nebo omezena rozhodnutím v právní moci pouze ve 3 případech. Orgány ochrany lesa řešily 167 podnětů a petic, které se ve většině týkaly problematiky těžby dřeva či porušování zákona o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa. Většina podnětů byla neoprávněných. Mezi zásadní témata v roce 2014 patřily nelegální těžby, škody zvěří, porušování zákona při obnově lesních porostů a jejich následné zajištění, ochrana lesa před hmyzími škůdci, ochrana lesního půdního fondu a reprodukční materiál lesních dřevin uváděný do oběhu. Významná kontrolní zjištění činnosti v lesích se týkala nelegální těžby dřeva, škody zvěří, nezalesněných holin po nezákonných těžbách dřeva, nezalesněných holin starších 2 roků, nezajištěných mladých lesních porostů, protiprávní přiřazování sečí k nezajištěným mladým lesním porostům, poškozování lesních porostů při dopravě a těžbě dříví, znečišťování lesa odpady a odpadky, nelegálního záboru lesních pozemků, rozvoje kůrovců, nařezávání stromů, nedodržování zákona č. 149/2003 Sb., o reprodukčním materiálu lesních dřevin a porušování lesního zákona o zajišťování lesních pozemků. Lze uvést některé i významné případy správních deliktů na úseku ochrany lesa za rok 2014: -

Společnosti Eko Motol CZ s.r.o. byla v roce 2014 udělena pokuta ve výši 1 281 000 Kč za ohrožení životního prostředí v lesích v důsledku neplnění pravomocného opatření k nápravě v zajištění stabilizace stěny skládky v Praze 5. Tento případ řešil OI Praha. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, bylo podáno včasné odvolání.

40    

-

OI Plzeň udělil rozhodnutím pokutu ve výši 800 000 Kč společnosti T.E.P. HOLZ s.r.o. za poškození půdního krytu s následkem hlubokých kolejí ve svahu, erozí půdy a zpřetrhaným kořenovým systémem stromů při přibližování dříví v CHKO Český les. Rozhodnutí je již pravomocným.

-

Společnosti JOPATRANS byla OI Brno udělena pokuta ve výši 650 000 Kč za nezajištění řádné obnovy lesa nacházejícího se v katastrálním území Drásov. Rozhodnutí o uložení pokuty již nabylo právní moci. V roce 2014 byly ze strany ČIŽP zjišťovány především nedostatky v obnově lesa,

poškození lesní půdy a nelegální těžby. Nelegální těžby mají často za následek těžko řešitelné správní delikty v obnově lesa. ČIŽP má v úmyslu i do budoucna směřovat kontrolní činnost zejména ne pozemky lesa, kde nelegální těžby probíhaly nebo kde docházelo ke změnám ve vlastnictví lesa. 59

3.2 Působnost ČIŽP v ochraně vod 3.2.1

Ochrana vod Voda představuje jednu ze základních životních podmínek existence všech

živých organismů, z hlediska zachování života je výskyt dostatečného množství neznečistěné vody nezbytností. Množství a výskyt zdrojů podzemní a povrchové vody je však do jisté můry omezen. Zatímco zdroje vody jsou konečné, způsob a rozsah jejich využití narůstá. Využití vody se neomezuje pouze na základní uspokojení životních potřeb, ale využívá se různým způsobem prakticky ve všech odvětvích lidské činnosti, které však významným způsobem ovlivňují stav a kvalitu vody. Regulace lidské činnosti ovlivňují stav vody je neopomenutelná z důvodu zachování jejích nejdůležitějších funkcí. Voda je neoddělitelnou součástí životního prostředí a jejích ochranu nelze oddělit od ochrany ostatních složek. Ohrožování vod má dvě základní kategorie zdrojů, zdroje bodové a zdroje plošné. Mezi bodové zdroje patří komunální, průmyslová sféra a některé druhy                                                                                                                           59

Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 53 – 59.

41    

zemědělské činnosti, mezi zdroje plošné se řadí zejména znečištění zemědělské půdy, erozní splavy a atmosferické depozice. Roste význam plošných zdrojů znečištění. Základním předmětem ochrany jsou vody povrchové, přirozeně se vyskytující na zemském povrchu a vody podzemní, vyskytující se pod zemským povrchem v pásmu nasycení, v přímém styku s horninami. 60

3.2.2

Působnost ČIŽP v ochraně vod Primárním právním pramenem, který upravuje působnost ČIŽP v oblasti

ochrany vod je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Vodní zákon stanoví na úseku ochrany vod vrchní státní dozor vrchním vodoprávním dozor. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí dozírají v rámci vrchního vodoprávního dozoru, jak vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí provádějí ustanovení vodního zákona a předpisů podle něho vzdaných. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí jsou v rozsahu své působnosti podle vodního zákona v rámci vrchního vodoprávního dozoru oprávněna též dozírat, jak jsou dodržována ustanovení vodního zákona a předpisů podle něho vydaných, jak jsou dodržována rozhodnutí vodoprávních úřadů a jak jsou plněny povinnosti vlastníků vodních děl, správců vodních toků a správců povodí. Zjistí-li závady, jsou oprávněna k uložení potřebných opatření k odstranění závad. Obě ministerstva každoročně vládě předkládají zprávu hodnotící kontrolní činnost v uplynulém roce prováděnou v rámci vrchního vodoprávního dozoru. 61 Třebaže Ministerstvu zemědělství náleží vrchní vodoprávní dozor, není mezi ním a ČIŽP vztah nadřízenosti a podřízenosti. ČIŽP se při výkonu státní dozoru řídí i vyhláškami Ministerstva zemědělství, ale to však žádným způsobem není oprávněno zasahovat do řízení vedené ČIŽP a nemá pravomoc přezkoumávat její rozhodnutí. České inspekci životního prostředí je svěřen dozor nad fyzickými a právnickými osobami, jak dodržují povinnosti stanovené vodním zákonem nebo uložené dle vodního zákona jí či vodoprávními úřady. Jedná se o povinnosti zejména na úseku nakládání                                                                                                                           60

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 275 – 277. 61 Ustanovení § 111 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů

42    

s povrchovými nebo podzemními vodami, ochrany uvedených vod včetně jejich ochrany při provozování plavby, havárií ohrožujících jakost těchto vod a vodních děl zneškodňujících znečištění v odpadních vodách a ochrany vodních poměrů a vodních zdrojů. Zjistí-li Česká inspekce životního prostředí porušení výše uvedených povinností, je jí vodním zákonem stanovena pravomoc ukládání odstranění a nápravy zjištěných nedostatků, jejich příčin a škodlivých následků. České inspekci životního prostředí dále přísluší nařídit v její dozorové oblasti zastavení výroby nebo jiné činnosti, pokud tato velmi závažným způsobem ohrožuje veřejný zájem a životní prostředí, až do doby odstranění nedostatků, popřípadě jiných příčin. Česká inspekce má pravomoc spolupracovat s vodoprávními úřady, vést centrální evidenci havárií, dozírat nad dodržováním ustanovení o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a provádět kontrolní zjišťování jakosti a množství odpadních vod.62 Vodním zákonem je dále České inspekci životního prostředí stanovena významná agenda nedozorového charakteru a to agenda poplatků, poplatky za odebrané množství podzemní vody a poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Česká inspekce životního prostředí provádí poplatkové výměry stanovující poplatek za odběr podzemní vody a zálohové výměry poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. 63

3.2.3

Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v ochraně vod Základem činnosti inspektorů oddělení ochrany vod jsou kontroly prováděné

v rámci naplánovaných hlavních a složkových úkolů. Jedná se o kontroly zejména větších znečišťovatelů životního prostředí, jako jsou významné čistírny odpadních vod, průmyslové provozovny a lokality s výskytem staré ekologické zátěže.

                                                                                                                          62 63

Ustanovení § 112 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů Ustanovení § 88 – 97 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů

43    

Graf 2 - Počet kontrol na úseku ochrany vod

Počet kontrol

Plánované Neplánované - na základě podnětů Neplánované - ve spolupráci

                             Zdroj:  Výroční  zpráva  2014,  Česká  inspekce  životního  prostředí

Významný objem činnosti tvoří také kontroly neplánové, realizované např. na základě podnětů (v roce 2014 jich bylo přijato 390 a dalších 95 podnětů řešila ve spolupráci s ostatními složkami). V roce 2014 bylo provedeno 3 540 kontrol složkou ochrany vod celkem. Bylo vydáno 533 rozhodnutí o uložení sankce, 529 rozhodnutí během roku 2014 nabylo právní moci a to v celkové výši uložené sankce 30 800 000 Kč. Dále v roce 2014 bylo na úseku ochrany vod vydáno 105 rozhodnutí o opatření k nápravě, z nichž 99 nabylo právní moci. V rámci působnosti ČIŽP v poplatkové agendě bylo vydáno 1 087 poplatkových výměrů za rok 2013 za vypouštění odpadních vod do vod povrchových v celkové výši 210 100 000 Kč. Pro platbu záloh v roce 2015 bylo vydáno 1 012 zálohových výměrů v celkové výši 224 600 000 Kč. Poplatkových výměrů stanovujících poplatek za odběr podzemní vody za rok 2013 bylo v roce 2014 vydáno 4 479 a to ve výši 715 100 000 Kč a pro platbu záloh je pro rok 2015 vydáno 4 638 zálohových výměrů ve výši 1 192 700 000 Kč. Byly prováděny hloubkové prověrky zaměřené na dodržování zákonných povinností u nejvýznamnějších zdrojů znečišťování životního prostředí, zejména povrchových, případně i podzemních vod. Bylo zkontrolováno 10 čistíren odpadních vod a 9 průmyslových podniků. Při kontrole čistíren bylo zjištěno, že jsou ve 4

44    

případech překračovány ve vypouštění odpadních vod a se subjekty bylo nebo bude zahájeno správní řízení. Zatím byla pravomocně uložena pouze jedna pokuta a to ve výši 130 000 Kč. Další kontroly byly prováděny u nejvýznamnějších komunálních čistíren odpadních vod velikosti nad 10 000 ekvivalentních obyvatel, u komunálních čistíren odpadních vod v kategorii od 500 do 10 000 ekvivalentních obyvatel, u významných průmyslových čistíren odpadních vod s vypuštěním odpadních vod do recipientů i s vypouštěním odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných látek do kanalizace, sanací starých ekologických zátěží a dlouhodobých haváriích na podzemních vodách, průmyslových subjektů nakládajících se závadnými látkami a zemědělských podniků, rybářství a bioplynových stanic z hlediska plnění požadavků vodního zákona. Kontrolováno bylo i dodržování zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií. Inspekce zajišťovala v roce 2014 široké spektrum kontrol vyplývající z příslušných právních norem. Oproti rokům 2011, 2012 a 2013 došlo k nárůstu těchto činností. V souvislosti s přijetím novely zákona č. 69/2013 Sb., o integrované prevenci, došlo k podstatnému navýšení počtů kontrol subjektů s integrovaným povolením, a to až na dvojnásobek. Při kontrolní činnost inspektoři kladli důraz na kontroly hlavních zdrojů znečištění vypouštějící odpadní vody a významných průmyslových a zemědělských podniků. 64

3.3 Působnost ČIŽP v ochraně ovzduší 3.3.1

Ochrana ovzduší Předmětem právní úpravy práva životního prostředí je vnější ovzduší, které se

vyskytuje volně v prostoru. Základním předpokladem existence současných forem života na planetě je optimální a pokud možno konstantní zastoupení prvků a látek přirozeně se vyskytujících v ovzduší. Tato skladba je však často narušována vmísením cizorodých látek, což v nadměrném množství bývá zároveň i příčinou některých

                                                                                                                          64

Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 25 – 34.

45    

globálních problémů životního prostředí. Patří sem zesilování skleníkového efektu, související s klimatickými změnami planety, narušování ozónové vrstvy a kyselé deště. Příznivý stav ovzduší je jedním ze základních předpokladů celkového příznivého stavu životního prostředí. Ovzduší je složkou životního prostředí, jehož možné znečištění přesahuje i hranice států a v některých podobách (např. klimatické změny) ovlivňuje i celé kontinenty. Ovzduší by tedy mělo být před nadměrným vmíšením cizorodých znečišťujících látek chráněno. Snahou je omezit znečišťování ovzduší na únosnou míru a to za předpokladu využití prostředků nejlepší dostupné techniky. Nejde o úplný zákaz veškerého znečišťování, ale o cestu postupného snižování. U ochrany ozónové vrstvy se však jedná již o úplný zákaz dovozu a výroby látek tuto vrstvu poškozující.65

3.3.2

Působnost ČIŽP v ochraně ovzduší Inspekční činnost na úseku ochrany ovzduší je upravena zejména zákonem č.

201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší vykonávají Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, celní úřady a Ministerstvo zemědělství.66 Výkon vrchního státního dozoru konkrétně vyplývá z ustanovení § 27 odst. 4 tohoto zákona. Ministerstvo životního prostředí vykonává působnost ústředního správního orgánu, řídí výkon státní správy v oblasti ochrany ovzduší a je odvolacím orgánem proti rozhodnutí vydaným Českou inspekcí životního prostředí a krajskými úřady. Ministerstvo plní i řadu úkolů v této oblasti, které nejsou výkonem vrchního státního dozoru. Pro přehled je možné uvést některé z nich. Vyhláškou stanoví specifické a obecné emisní limity, podmínky provozu stacionárního zdroje a činností s provozem souvisejících.

67

Stacionárním měřením provádí posuzování úrovně

znečištění. Dále provádí hodnocení, zda v jednotlivých zónách a aglomeracích došlo k

                                                                                                                          65

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 255 – 256. 66 Ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší 67 Ustanovení § 4 odst. 9 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší

46    

překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění68. Stanoví státní síť imisního monitoringu a tuto síť provozuje.69 Na základě shromážděných dat provádí emisní inventuru a vyhláškou stanoví její strukturu. Dozorová pravomoc správních orgánu vyplývá z ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a celní úřady v rozsahu své působnosti dozírají nad dodržováním ustanovení zákona č. 201/2012 Sb. stanovených a předpisů dle něj vydaných. Oproti předešlé zákonné úpravě dané zákonem 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, není stanoveno jednotné ustanovení s uvedením konkrétních úkolů inspekční činnosti České inspekce životního prostředí. Z ustanovení § 22 odst. 1 zákona 201/2012 Sb., vyplývá k příkladu pravomoc České inspekce životního prostředí při neplnění povinností provozovatelem stacionárního zdroje. Ta je oprávněna uložit provozovateli provést v přiměřené lhůtě opatření ke zjednání nápravy. Pokud by provozovatel takto neučinil, je Česká inspekce životního prostředí oprávněna vydat rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje. Toto oprávnění má též obecní úřad s rozšířenou působností, pokud by se jednalo o provozovatele jakožto fyzickou osobu. Česká inspekce životního prostředí též může rozhodnout o zastavení provozu stacionárního i v případě, že provozovatel provozuje stacionární zdroj uvedený v příloze 2 zákona č. 201/2012 Sb. bez povolení k provozu. Inspektoři ČIŽP mají povinnost při výkonu kontrolní činnosti se prokazovat průkazem vydaným příslušným kontrolním orgánem, který je dokladem o jejich pověření ke kontrole.70 Nad rámec je možné uvést, že novým zákonem o ochraně ovzduší byly významně omezeny nedozorové kompetence ČIŽP oproti předcházející zákonné úpravě zákona č. 86/2002 Sb., jejímž ustanovením § 46 odst. 1 písm. k) byla ČIŽP stanovena kompetence nedozorového charakteru a to vyjádření ČIŽP jako dotčeného orgánu státní správy k umisťování povolování staveb zdrojů znečišťování ovzduší, jejich změnám a provozu. Dle platné právní úpravy ČIŽP může, tedy nemusí, vydat vyjádření pouze

                                                                                                                          68

Ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší Ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší   70 Ustanovení § 28 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší 69

47    

k řízení o povolení provozu zdroje, což vyplývá z ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb.

3.3.3

Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v ochraně ovzduší Na úseku ochrany ovzduší bylo v roce 2014 inspektory provedeno celkem 4005

kontrol, z čehož bylo 43 % plánovaných a 57 % neplánovaných. Vzhledem k tomu, že v roce 2014 měli již všichni provozovatele stacionárních zdrojů povinnost o nové povolení s aktuálními podmínkami, věnovala ČIŽP velkou pozornost právě této povinnosti. Nejvíce byly kontrolovány provozovny se stacionárními zdroji znečišťování ovzduší (3422 kontrol) a s tím související výkon osob s autorizací k měření emisí (205 kontrol). V menší míře pak bylo kontrolováno dodržování podmínek ochrany klimatického systému Země (289 kontrol) a ozónové vrstvy (60 kontrol). V souvislosti s kontrolami dodržování povinností při zacházení s regulovanými látkami a fluorovanými skleníkovými plyny bylo kontrolováno 20 osob vykonávajících činnosti, na které je požadována certifikace Ministerstva životního prostředí. Inspektoři ochrany ovzduší se účastnili také 298 kontrol zařízení s integrovaným povolením, kdy byly kontrolovány všechny složky životního prostředí. Na základě kontrol bylo zahájeno 519 správních řízení za porušení povinností v ochraně ovzduší, klimatického systému Země a ozonové vrstvy. Celkem 503 rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci, v čehož 461 bylo vydáno v roce 2014, v celkové výši 16 775 000 Kč. V roce 2014 bylo pro oblast ochrany ovzduší stanoveno 5 složkových úkolů, a to kontrola provozování zdrojů na základě povolení orgánu ochrany ovzduší a v souladu s těmito povoleními, dodržování emisních limitů, zjišťování úrovně znečišťování ovzduší a evidenční povinnosti. Jako významný případ řešený v roce 2014 lze uvést kauzu společnosti Slévarny D + D METAL, a.s. Touto společností byla v obci Lupenice provozována bez povolení orgánu ochrany ovzduší slévárna hliníku, v níž byla zpracována nevhodná surovina – odpad. Vysokými emisemi znečišťujících látek byly obtěžováni obyvatelé obce.

48    

Provozovatel provedl bez povolení změnu odvodu spalin do tavící pece. Provozovateli byla udělena pokuta ve výši 300 000 Kč a byl zastaven provoz slévárny. Na základě výsledků všech kontrol prováděných ČIŽP na úseku ochrany ovzduší bylo zjištěno, že problematickou oblastí bylo kontrola dodržování podmínek stanovených v některých povoleních příslušných orgánů státní správy i schválených provozních řádech, a to z důvodů podmínek nejasně formulovaných nebo chybějících.71

3.4 Působnost ČIŽP v odpadovém hospodářství 3.4.1

Odpadové hospodářství Odpady vznikají jako vedlejší produkt většiny lidských činností. Životní

prostředí má sice určitou absorpční schopnost, s jejíž pomocí se odpady vstřebávají, avšak ta je přesahována. Množství odpadů, které jsou odkládány o životního prostředí, jejich nebezpečné vlastnosti a dalšími lidskými činnostmi oslabená absorpční funkce životního prostředí představují aktuální hrozbu. Cílem odpadového hospodářství je předcházení vzniku odpadu. Pracuje s s principem odpovědnosti původce odpadu, přičemž původce odpadu je subjektem odpadového hospodářství. Uvedená zásada se promítá do nástrojů ekonomických, administrativních, koncepčních a sankčních. Vychází se z hierarchie odpadového hospodářství, která je postavena na prevenci vzniku odpadů, opětovném využití odpadu, využitím odpadů formou recyklace a ekologické likvidaci odpadu. Převážná většina nástrojů však spíše směřuje k zajištění řádného nakládání s odpady, zejména pak jeho odstraňování. Pravidla přecházení vzniku odpadů i zacházení s nimi by měly stanovit odpadové plány. Plány odpadového hospodářství jsou zpracovávány pro celé území České republiky, pro jednotlivé kraje a v poslední fázi i pro vybrané původce odpadu. Pro naplňování cílů odpadového hospodářství jsou významné zejména prví dva uvedené

                                                                                                                          71  Výroční

zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 20 – 25.  

49    

typy. Tyto jsou závazné i pro rozhodování orgánů veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství. 72

3.4.2

Působnost ČIŽP v rámci odpadového hospodářství Odpadové hospodářství je upraveno zejména a hlavně zákonem č. 185/2001 Sb.,

o odpadech. Na veřejné správě se podílí celá řada v oblasti odpadového hospodářství se podílí celá řada orgánů státní správy, a to Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství, Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, celní úřady, Policie České republiky, orgány ochrany veřejného zdraví, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady.73 Ministerstvo životního prostřední je opět ústředním orgánem státní správy v oblasti odpadového hospodářství a je mu svěřen vrchní státní dozor v oblasti odpadového hospodářství. 74 Česká inspekce životního prostředí kontroluje dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství. Tato kontrola je stanovena nad právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a nad obcemi, pravidelně a minimálně jednou ročně i nad původcem odpadu z výroby oxidu titaničitého. V rámci svých pravomocí ukládá kontrolovaným subjektům pokuty za porušení povinností a současné může stanovit rozhodnutím opatření a lhůty pro zjednání nápravy. Může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu vydaného pověřenou osobou nebo jej odejmout. Dává ministerstvu podněty k uplatnění vrchního státního dozoru a krajskému úřadu k zákazu provozu zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel podmínky a tím je dáno riziko závažné ekologické újmy. Kontroluje, jak je s odpady perzistentních znečišťujících látek nakládáno v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství a zákonem. Může zakázat uvádět na trh nebo do oběhu baterie nebo akumulátory, které nesplňují stanovené požadavky, nebo takovéto                                                                                                                           72

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 423 – 441. 73 Ustanovení § 71 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech 74 Ustanovení § 72 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech

50    

uvádění pozastavit, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí. Provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství. Může původci odpadu nebo oprávněné osobě rozhodnutím uložit povinnost požádat o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. V rámci přeshraniční přepravy odpadů je Česká inspekce životního prostředí oprávněna provádět kontroly na místě vzniku odpadu, u oznamovatele a příjemce a na hraničních přechodech. Je oprávněna odpady fyzicky kontrolovat a odebírat a analyzovat vzorky. Při výkonu dozoru Česká inspekce životního prostředí spolupracuje s obecními úřady, orgány veřejného zdraví, Hasičským záchranným sborem, Policií ČR a územními finančními orgány, popřípadě dalšími správními orgány, kraji a obcemi. Poskytuje jim taktéž odbornou pomoc.75 Velmi častá je spolupráce ČIŽP s celními úřady, které provádějí kontroly s přechodem různých výrobků přes hranice, nejen odpadu. V některých případech jsou oprávněny při porušení povinností ukládat nápravná opatření. Zjištěná porušení zákona oznamují ČIŽP.

3.4.3

Přehled kontrolní činnosti v roce 2014 v odpadovém hospodářství V roce 2014 bylo inspektory oddělení odpadového hospodářství provedeno

celkem 3422 kontrol, z nich 42% (1442) bylo plánovaných a 58% (1980) neplánovaných. Celkový počet provedených kontrol v posledních třech se postupně zvyšuje, ale při stále obdobném poměru kontrol plánovaných a neplánovaných, jak i vyplývá z níže uvedeného grafu.76

                                                                                                                          75 76

Ustanovení § 76 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 35.

51    

Graf 3 - Počet kontrol na úseku odpadového hospodářství 4000   3500   3000   2500   2000  

2014  

1500  

2013  

1000  

2012  

500   0   Počet  kontrol   celkem  

Plánované   kontroly  

Neplánované   kontroly  

Zdroj: Výroční zprávy z let 2012, 2013, 2014, Česká inspekce životního prostředí

Řešeno bylo 599 podnětů, což je o 67 více než za rok 2013. Na základě zjištění a poznatků z provedených kontrol byla podána celkem 3 trestní oznámení na podezření ze spáchání trestných činů při nakládání s odpady, případě jiných trestných činů. Zahájeno bylo celkem 1051 správních řízení a vydáno 1038 o uložení pokuty a 12 rozhodnutí o uložení nápravných opatření. Právní moci nabylo celkem 969 rozhodnutí o uložení pokuty a to v celkové výši 68 373 000 Kč. Součástí činnosti oddělení odpadového hospodářství ČIŽP je i vydávání stanovisek či zpracování vyjádření pro jiné orgány státní správy. V roce 2014 bylo vydáno celkem 304 stanovisek. Dálo oddělení postoupilo ostatním orgánům státní správy celkem 131 podnětů k šetření, kdy vzájemná spolupráce s ostatními orgány státní správy je důležitá zejména ve zvláště závažných kauzách, jejichž řešení není v gesci ČIŽP. Činnost ČIŽP za rok 2014 v oblasti odpadového hospodářství se nijak významným způsobem nelišila od let předcházejících. Většina kontrolovaných subjektů plnila zákonem stanovené povinnosti. Porušení bylo zjištěno přibližně u každého třetího, nicméně i nadále se řeší významné kauzy v oblasti nakládání s odpady, kdy za účelem maximalizace zisku jsou obcházeny nebo porušovány právní normy. Snahou bylo takovouto činnost sankcionovat v takové míře, aby se nevyplácela. Velmi významné se stále jeví kauzy neoprávněného nakládání s odpady pocházejícím ze stavební a demoliční činnosti i oblast nakládání s nebezpečnými odpady. V obou případech bývá pro subjekty stále motivující ekonomický zisk.

52    

ČIŽP v oblasti odpadového hospodářství i za rok 2014 konstatovala opakující se jev

neposkytnutí

součinnosti

ze

stranu

kontrolovaných

subjektů,

kdy

tato

netransparentnost nakládání s odpady je ČIŽP negativně vnímána a sankcionována.77

3.5 Působnost ČIŽP v ochraně přírody 3.5.1

Ochrana přírody a krajiny Ochrana přírody jako neživé a živé složky životního prostředí, šetrné zacházení

s přírodními zdroji, ochrana rozmanitostí forem života na Zemi a obnova přírodní rovnováhy

v krajině

je

jednou

ze

základních

priorit

uskutečňovanou

též

v mezinárodním měřítku. Zachování, ochrana a udržitelné využívání všech složek biologické rozmanitosti je základní podmínkou udržení stability a rovnováhy v přírodě a je to zároveň i podmínka existence člověka, a to jak ve smyslu biologickém, ale i ekonomickém a etickém. 78

3.5.2

Ochrana rostlinstva a živočišstva Rostlinstvo a živočišstvo tvoří živou složku životního prostředí. Vzácné,

původní a ohrožené druhy jsou po celém světě předmětem ochranářských opatření, včetně nástrojů právní ochrany. Faktorů a příčin ohrožení biologické rozmanitosti je celá řada. Vzhledem k tomu, že existence flóry a fauny a zachování její biologické rozmanitosti je základní podmínkou též pro přežití člověka, je třeba si uvědomit provázanost jednotlivých přírodních dějů s životem člověka. Existují nejen ekonomické důvody zachování druhů, ale též vědecké, estetické a etické.

                                                                                                                          77

Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 35 - 43. DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 337 – 341.

78

53    

Cílem ochrany je nejen přispět k záchraně ohrožených druhů a ke snížení míry jejich ohrožení, ale též k ochraně ekosystémů a stanovišť všech forem biodiverzity a vzájemně je provázat. 79

3.5.3

Působnost ČIŽP v ochraně přírody Jak již bylo uvedeno v rámci Právní úpravy působnost ČIŽP v dané oblasti je

upravena celkem čtyřmi zákony, a to zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákonem č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů, zákonem č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a zákonem č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad. Zákonem o ochraně přírody a krajiny je stanoveno, že Česká inspekce životního prostředí dozírá, jak jsou dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny. Dozorovanými jsou i orgány veřejné správy vyjma ústředních orgánů. Zajišťuje a eviduje případy ohrožení a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a odpovědné osoby. Česká inspekce životního prostředí je oprávněna vyžadovat prokazování původů a totožnosti držených nebo k prodeji určených zvláště chráněných rostlin a živočichů, ukládat opatření pro výkon činnosti, která by mohla nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněným živočichům, rozhodovat o možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu při odstraňování nedostatků způsobených neoprávněným zásahem a odebírat nedovolené držené jedince zvláště chráněných druhů. Dále je Česká inspekce životního prostředí oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, popřípadě zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin. Česká inspekce ukládá fyzickým a právnickým osobám pokuty za porušení povinností dle výše uvedeného zákona, ale může řízení o uložení pokuty zahájit pouze tehdy, nezahájí-li jej obecní úřad obcí s rozšířenou působností, krajský úřad nebo správa. V případě zahájení ve stejný den paralelně s některým s výše jmenovaných                                                                                                                           79

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 397, 398.  

54    

orgánů, nemá Česká inspekce životního prostředí přednost. Platí podmínka vzájemné informovanosti při zahájení řízení.80 Zákon o obchodování s ohroženými druhy stanoví působnost a pravomoci zejména Ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo však může v rozhodnutí o povolení k dovozu exempláře stanovit, že dovozce, který dováží živý exemplář živočišného druhu, je povinen nejméně 24 hodin předem oznámit České inspekci životního prostředí čas dovozu a celní úřad určený k propuštění zásilky do příslušného celního režimu nebo přidělení příslušného celně schváleného určení.

81

Dále ČIŽP

vykonává kontrolu nad dodržováním práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů a ukládá opatření k zajištění povinností z nich vyplývajících, zjišťuje totožnost osob odpovědných za jejich porušování, ukládá pokuty, popřípadě zadržuje nebo zabavuje exempláře podle tohoto zákona. Také kontroluje vydávání potvrzení uznaným orgánem zřízeným a činným v České republice podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o obchodování s produkty z tuleňů.82 Je oprávněna při zjištění porušení právních předpisů nařídit omezení nebo zastavení činnosti až do doby odstranění příčin a nedostatků.83 Pro efektivní naplňování zákonných povinností byla zřízena pohotovostní služba CITES, v rámci níž ČIŽP poskytuje odbornou součinnost, a to především celním orgánům. Na základě zákona o nakládání s GMO ČIŽP kontroluje samostatně nebo ve spolupráci se určenými správními orgány, jak jsou právnickými osobami a fyzickými osobami dodržována ustanovení právních předpisů a podmínky stanovené rozhodnutími MŽP, které se týkají nakládání s geneticky modifikovanými organismy nebo genetickými produkty.84 I v této oblasti ochrany životního prostředí je častá spolupráce ČIŽP a celních úřadů. Celní úřady jsou oprávněny zajistit jednotlivé exempláře během jimi prováděné kontroly a o zajištění informovat ČIŽP.                                                                                                                           80

Ustanovení § 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákonem č. 100/2004 Sb. Ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů 82 Ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů 83 Ustanovení § 30 odst. 6 zákona č. č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů 84 Ustanovení § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty   81

55    

Významnou je i spolupráce ČIŽP a veřejných stráží, mezi které patří i strážci přírody. Stráž přírody ustanovují krajské úřady a patří k tzn. veřejným strážím 85 . Veřejnou stráží jsou pracovníci v terénu vybaveni kontrolními pravomocemi. Nejsou však správními orgány a nepřísluší jim vydávat správní rozhodnutí, mohou však ukládat a vybírat blokové pokuty a jejich činnost je přínosná pro ČIŽP, může být i podkladem pro zahájení správního řízení.

3.5.4

Kontrolní činnost v roce 2014 v ochraně přírody V roce 2014 bylo provedeno oddělením ochrany přírody 2909 kontrol, z čehož

bylo plánovaných 911 kontrol. Inspektoři vydali 738 pravomocných rozhodnutí, z toho bylo 560 sankčních, 18 opatření k nápravě a 15 omezení či zastavení činnosti. Celková výše pokut činila 12 017 000 Kč, z toho 10 385 500 Kč bylo uloženo právnických osobám a fyzickým osobám podnikajícím. Dále bylo vydáno 145 rozhodnutí o zabavení neoprávněně držených jedinců a 16 předběžných opatření.

                                                                                                                          85

Ustanovení § 81 – 82 zákona č. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

56    

Graf 4 – Počet šetřených podnětů na úseku ochrany přírody

Počet  šetřených  podnětů   1050   1000   950   900  

Počet  šetřených  podnětů  

850   800   750   2012  

2013  

2014  

Zdroj: Výroční zprávy z let 2012, 2013, 2014, Česká inspekce životního prostředí

V roce 2014 došlo k nárůstu celorepublikového počtu šetřených podnětů ve srovnání s předchozími roky, za rok 2014 to bylo 1020 podnětů, za rok 2013 bylo 891 a za rok 2012 bylo jen o 24 méně než v roce následujícím. Rozložení nárůstu bylo nerovnoměrné a oprávněnost podnětů činila téměř 50%, což znamená, že až v polovině případů bylo přistoupeno k dalšímu šetření s následným vedením přestupkového či správního řízení. Drtivá část podnětů byla v oblasti ochrany dřevin rostoucích mimo les. V roce 2014 bylo dále provedeno 596 kontrol a to podle zákona č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů (CITIES). Dovozu a vývozu přes mezinárodní letiště, vnitrozemské celní úřady a celní poštu se týkalo 84% kontrol, zbylých 16% se týkalo vnitrounijního obchodu s exempláři CITIES. Při kontrolách vyvážených a dovážených exemplářů CITIES bylo zjištěno u 19% kontrol porušení zákona, tedy průměrně každá pátá kontrolovaná zásilka nebyla v pořádku. Byl v rámci těchto kontrol také zaznamenán zvýšený počet zásilek slonoviny nelegálně posílané do Vietnamu v zavazadlech vietnamských cestujících. Podle zákona o nakládání s GMO bylo provedeno celkem 35 kontrol, z toho 25 bylo zaměřeno na kontrolu subjektů nakládajících s GMO v režimu uzavřeného

57    

nakládání v 1., 2. a 3. kategorii rizika, 5 bylo zaměřeno na uvádění do životního prostředí a 5 byl monitoring s možným výskytem GMVR v průběhu vegetace. Významným případem v oblasti ochrany přírody byla v roce 2014 kauza Povodí Labe. Dne 25.10.2012 bylo provedeno šetření na pravém i levém břehu Labe v úseku mezi Zdymadlem Lysá nad Labem a Zdymadlem Čelákovice na Labi. Důvodem bylo ověření skutečností uvedených v podnětu, zda v důsledku manipulace s hladinou řeku došlo k hromadnému úhynu měkkýšů nacházejících se na březích odkrytých ústupem hladiny Labe. Za toto zjištěné protiprávní jednání bylo Povodí Labe a.s. uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč, neboť jím došlo k porušení ustanovení § 88 odst. 2 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb. Protiprávním jednáním byl proveden škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody a zároveň došlo k úhynu zvláště chráněného druhu živočichů. Proti rozhodnutí ČIŽP bylo podáno odvolání, avšak MŽP rozhodnutí ČIŽP potvrdila a odvolání bylo zamítnuto.86

3.6 Působnost ČIŽP v rámci integrované prevence a omezování znečišťování 3.6.1

Integrovaná prevence a omezování znečišťování Vedle

složkové

ochrany,

která

je

tradičním

přístupem

k omezování

znečišťování, stojí integrovaná prevence a kontrola znečišťování. Základním znakem integrovaného přístupu je snaha o uchopení a regulaci všech významných negativních dopadů na životní prostředí jako celku. Tento způsob ochrany by měl odstranit stav kolize, kdy ochrana jedné složky je prováděna na úkor složky druhé. Integrovaný přístup ochrany usiluje o optimální zatížení jednotlivých částí životního prostředí s tím, že jeho celková zátěž bude maximálně omezena. Zajištění ochrany životního prostředí se dosahuje prostřednictvím integrovaného rozhodování, jemuž podléhají vybraná zařízení. Jeho účelem je stanovit závazné podmínky provozu zařízení, které jsou obsahem integrovaného povolení. Při stanovování těchto podmínek se vychází z požadavků kladených na nejlepší dostupné techniky. Během integrovaného rozhodování, které je zahajováno na žádost, působí                                                                                                                           86

Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 45 – 51.

58    

institut odborně způsobilé osoby, která má za úkol posoudit především podklady pro vydání rozhodnutí a poskytnout své vyjádření správnímu úřadu. Integrované povolení nahrazuje vybrané správní akty, které by jinak byly vydány podle právních předpisů na úseku ochrany ovzduší, vod, zemědělského půdního fondu, lesa, přírody a krajiny, nakládání s odpady a některých dalších. I po vydání rozhodnutí provoz zařízení podléhá pravidelné kontrole, kdy předmětem je ověření okolností, za kterých bylo povolení vydáno a jejichž změna by mohla vyžadovat rovněž změnu samotného povolení.87

3.6.2

Působnost ČIŽP v rámci IPPC Kontrolní činnost v oblasti integrovaných agend je na ČIŽP delegována zejména

zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování, zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ŽP a zákonem č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru zněčišťování životního prostředí, o integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti ŽP. Nedozorová činnost ČIŽP v oblasti integrovaných agend zahrnuje zejména tvorbu vyjádření a stanovisek v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí, tj. EIA/SEA k žádostem o vydání integrovaných povolení nebo ke změnám integrovaných povolení, k dotacím z Operačních programů ŽP vyhlašovaných Státním fondem životního prostředí, k systému enviromentálního managementu a auditu v rámci programu Bezpečný podnik, k ekologickým auditům atd.88 Kontrolní činnost na jednotlivých zařízeních a provozovnách je prováděna oddělením integrace oblastních inspektorátů v úzké spolupráci s odbornými složkovými odděleními. Podle zákona o integrované prevenci ČIŽP kontroluje plnění povinností stanovených tímto zákonem a povinností stanovených integrovaným povolením v oblasti životního prostředí, omezuje nebo zastavuje provoz zařízení nebo jeho části, rozhoduje o správních deliktech podle tohoto zákona, zveřejňuje zprávy z kontrol, ukládá opatření k nápravě, zpracovává plány kontrol na příslušný kalendářní rok,                                                                                                                           87

DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí- 3. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s., str. 232 – 238. 88 Výroční zpráva 2013, Česká inspekce životního prostředí, 71 s., str. 46.

59    

zpracovává program běžných kontrol podle tohoto zákona a informuje úřad a krajskou hygienickou stanici o plánovaných kontrolách, uložených pokutách a opatřeních k nápravě. 89

3.6.3

Přehled činnosti za rok 2014 v rámci IPPC Celkem bylo v roce 2014 ČIŽP v rámci integrovaných agend provedeno 1061

kontrol, zahájeno 169 správních řízení, vydáno 154 rozhodnutí o pokutě a příkazů na základě celkem 170 rozhodnutí a byly uloženy pokuty v souhrnné výši 18 053 420 Kč v právní moci. Oproti rokům 2013, 2012 došlo k výraznému zvýšení počtu kontrol a oproti roku 2013 došlo také téměř k ztrojnásobení uložených rozhodnutí o pokutě, graficky je znázorněno na následujícím grafu. Graf 5 – Nedozorová činnost 1200   1000   800  

počet  provedených   kontrol  

600  

počet  rozhodnutí  o   pokutě  

400   200   0   2012  

2013  

2014  

Zdroj: Výroční zprávy z let 2012, 2013, 2014, Česká inspekce životního prostředí

V rámci nedozorové činnosti bylo v roce 2014 zpracováno celkem 1 129 vyjádření k záměrům, dokumentacím, posudkům, oznámením o koncepci a k návrhům koncepce v rámci procesu EIA/ SEA. Oproti roku 2013 se jedná o cca 10% nárůst vydaných vyjádření (1 070). V roce 2014, stejně jako v letech předcházejících, kvalita předkládaných oznámení stále vykazuje určité nedostatky. Zejména chybí údaje o vstupech a výstupech, jejich vyhodnocení nebo variantní řešení.90                                                                                                                           89

Ustanovení § 43 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) 90 Výroční zpráva 2014, Česká inspekce životního prostředí, 96 s., str. 62 – 65.

60    

Graf 6 - Počet vydaných vyjádření

Počet  vydaných  vyjádření   1300   1250   1200   1150   Počet  vydaných  vyjádření  

1100   1050   1000   950   2011  

2012  

2013  

2014  

Zdroj: Výroční zprávy z let 2012, 2013, 2014, Česká inspekce životního prostředí

61    

4 Komparace ČIŽP s jinými inspekčními orgány Jak již bylo uvedeno, inspekční orgány jsou specializované dozorčí orgány, k jejichž charakteristickým rysům náleží poměrně úzce specializovaná věcná působnost a organizační podřízenost některému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu. Inspekce mají většinu shodných znaků, které je pojmově vymezují, ale mohou v některých lišit.91 Pro srovnání úpravy České inspekce životního prostředí se nabízí úprava České obchodní inspekce a Státní zemědělská a potravinářská inspekce a dále je vhodné srovnání i se Slovenskou inspekcí životního prostředí.

4.1 Srovnání ČIŽP a České obchodní inspekce Česká obchodní inspekce (ČOI) je upravena samostatným zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Česká obchodní inspekce stejně jako Česká inspekce životního prostředí je orgánem státní správy s celostátní působností podřízený ministerstvu. Na rozdíl od ČIŽP, která působí v resortu MŽP, ČOI je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu. V obou případech se jedná o monokratické orgány, v jejichž čele stojí ředitel. Ředitel ČOI se nazývá ústřední ředitel. Shodný je i proces volby, jmenování a odvolání ředitele, řídí u obou inspekcí se zákonem o státní službě. Obě inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. U ČIŽP se ústředí nazývá ředitelstvím a u ČOI se nazývá ústředním inspektorátem. U obou inspekcí jsou ústředí podřízené oblastní inspektoráty. ČIŽP má 10 oblastních inspektorátů, u ČOI je stanoveno zákonem, že sídla inspektorátů stanoví ústřední ředitel. V čele inspektorátů ČOI stojí ředitel a v čele inspektorátů ČIŽP stojí vedoucí. Konkrétní kontrolní činnost obou inspekcí vykonávají jednotliví inspektoři, kteří mají povinnost prokázat se dokladem o kontrole kontrolovaným subjektům, liší se jen v názvu dokladu. Průběh a výkon kontrolní činnosti inspektorů obou inspekcí se v zásadě neliší, jsou zákonem stanové práva a povinnosti inspektorů. Liší se samozřejmě předmět kontroly, který je stanoven především v ustanoveních § 2 a § 2a                                                                                                                           91

HENDRYCH Dušan a kolektiv, Správní právo: obecná část – 7. vyd. – V Praze: C.H. Beck, 2009, 875 s., str. 218.

62    

zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, a kontrolované subjekty, což je dáno odlišnou oblastí působnosti obou inspekcí. Obě inspekce se odlišují zejména v řízení o odvolání proti rozhodnutí vydaného inspektorátem. ČOI má na rozdíl od ČIŽP dvoustupňovou organizační strukturu, odvolacím orgánem u ČOI je její ústřední ředitel92 . Odvolacím orgánem ČIŽP je Ministerstvo životního prostředí93. Na tuto odlišnost bývá ukazováno zejména ze strany osob usilujících o změnu organizační struktury ČIŽP a její možný přechod na dvoustupňovou organizační strukturu.

4.2 Srovnání ČIŽP a Státní zemědělské a potravinářské inspekce Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) je upravena zákonem č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, při komparaci SZPI a ČIŽP se vychází z zákonné úpravy dané právě tímto zákonem a zákonem č. 282/1991 Sb., o ČIŽP a její působnosti v ochraně lesa. SZPI je stejně jako ČIŽP správním úřadem podřízeným ministerstvu s celostátní působností, opět se nejedná o ústřední orgán státní správy. Působí opět v jiném resortu než ČIŽP, a to v resortu Ministerstva zemědělství. Stejně jako u ČIŽP je inspekce monokratickým orgánem, v jejímž čele stojí ředitel. Nazývá se stejně jako u ČOI ústředním ředitelem a řídí ústřední inspektorát a ředitele inspektorátů. SZPI se tedy člení na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty, jsou stanoveny zákonem a je jich 7, a to pro Středočeský kraj a Hlavní město Prahu se sídlem v Praze, pro Jihočeský kraj a kraj Vysočina se sídlem v Táboře, pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni, pro Ústecký kraj a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové, pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně a pro Olomoucký kraj a Moravskoslezský kraj se sídlem v Olomouci. Oproti ČIŽP má SZPI méně oblastních inspektorátů, nicméně stejně jako v případě ČIŽP jejich počet nedopovídá počtu krajů.                                                                                                                           92

Vyplývá kupříkladu z ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci Vyplývá kupříkladu z ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa

93

63    

Kontrolní činnost stejně jako v případě ČIŽP provádějí jednotliví inspektoři, kterým zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci stanoví okruh práv a povinností uplatňovaných při jejich činnosti. Stejně jako v případě ČIŽP se při kontrole prokazují dokladem o pověření ke kontrole. Předmět kontroly i kontrolované subjekty se liší od ČIŽP, což je dáno jejich odlišnou věcnou působností, SZPI kontroluje u kontrolovaných osob zejména zemědělské výrobky, potraviny nebo tabákové výrobky. SZPI řeší správní delikty, tedy kontrolovanými osobami jsou právnické osoby a fyzické osoby podnikající, čímž se odlišuje od ČIŽP, která v některý oblastech (např. CITIES) řeší i přestupky fyzických osob nepodnikajících. Rozhodnutí, které vydávají inspektoři SZPI na základě provedené kontroly a jí zjištěného porušení povinností kontrolovaných osob se nazývá opatřením. Odvolání proti těmto opatřením řeší ředitel inspektorátu, jehož inspektor opatření vydal. Jedná se tedy o podstatný rozdíl oproti ČIŽP, kdy odvolání proti jí vydaným rozhodnutím řeší nadřízený orgán. Stejně jako v případě ČOI je SZPI správním úřadem řešícím odvolání proti jím vydaným rozhodnutí, avšak odvolacím orgánem není ústředí inspekce, ale ředitel oblastního inspektorátu.

4.3 Srovnání ČIŽP a Slovenské inspekce životního prostředí Slovenská inspekce životního prostředí (SIŽP) není oproti upravena samostatným zákonem. Z jejího Statutu ze dne 4. března 2004 vyplývá, že byla zřízena zákonem č. 96/1990 Zb. o zriadení Slovenskej komisie pre životné prostredie a o zmenách v pôsobnosti ministerstiev Slovenskej republiky v znení neskorších predpisov, a je upravena zákonem č. 525/2003 Zb., o štátnej správe starostlivosti o životné prostredie a o zmene a doplnení niektorých zákonov, z této úpravy bude při komparaci obou inspekčních orgánů vycházeno. SIŽP stejně jako ČIŽP je odborným kontrolním orgánem, který vykonává dozor v oblasti ochrany životního prostředí s celostátní působností. Shodná je i úprava působnosti inspekce prostřednictvím jednotlivých složkových zákonů. Stejně jako u ČIŽP SIŽP působí v resortu ministerstva životního prostředí. Stejně jako ČIŽP je SIŽP rozdělena na ústředí a jednotlivé inspektoráty. V čele obou inspekcí je ředitel, který se u Slovenské inspekce životního prostředí nazývá 64    

generální ředitel. Ze Statutu SIŽP vyplývá, že jsou celkem 4 inspektoráty se stanovenou územní působností a to v Bratislavě, Košicích, Bánské Bystrici a Žilině. V čele jednotlivých inspektorátů jsou ředitelé, zde je tedy pouze odlišnost v názvu, kdy u ČIŽP jsou nazýváni vedoucími. Významným rozdílem oproti ČIŽP je dvoustupňová organizační struktura SIŽP, kdy je jasně v ustanovení § 10 odst. 5 zákona č. 525/2003 Zb., o štátnej správe starostlivosti o životné prostredie, stanoveno, že k řízení v prvním stupni je přislušný inspektorát a ve druhém stupni příslušné ústředí inspekce. Toto uspořádání SIŽP bývá stejně jako ČOI často využíváno jako příklad argumentace pro zavedení dvoustupňové organizační strukutury u ČIŽP. Na rozdíl od ČIŽP zákon u SIŽP přímo odkazuje na bližší úpravu SIŽP statutem, který vydá ministerstvo žvotního prostředí. U ČIŽP byl již statut zrušen.

65    

Závěr    

Smyslem této práce bylo představení České inspekce životního prostředí

z různých hledisek. Jedná se o specializovaný dozorčí orgán v oblasti ochrany životního prostředí. Právní rámec České inspekce životního prostředí je dán širokou škálou právních norem. Právní úprava neposkytuje ochraně životního prostředí na ústavní úrovni dostatečný prostor, proto je poměrně náročné této úpravy užít přímo ve vztahu k České inspekci životního prostředí. Obecné právní normy upravují a vymezují činnost České inspekce životního prostředí jako celku. Nejlépe o faktické činnosti České inspekce životního prostředí vypovídají právní předpisy poskytující úpravu jednotlivým oblastem ochrany životního prostředí. Nicméně se domnívám, že nevýhodou této široké škály právních předpisů stanovující pravomoci České inspekci životního prostředí je určitá nepřehlednost dané právní úpravy. Dílčí úpravu jednotlivými složkovými zákony lze shledávat i v některých případech částečnou, nejednotnou a až nefunkční. Byly i úvahy o přijetí nového, komplexního a sjednocujícího zákona, nicméně je otázkou, zdali případný návrh takového zákona by nenásledoval stejný osud jako návrh komplexní právní úpravy ochrany životního prostředí v podobě tzn. Kodexu práva životního prostředí, který byl vytvořen pod vedením JUDr. Kružíkové, který byl též v práci zmíněn. V diplomové práci jsem se dále zabývala působností ČIŽP v rámci jednotlivých složek a také konkrétní kontrolní činností ČIŽP za uplynulý rok. Třebaže ČIŽP byla zřízena jako dozorový orgán, jsou jí zákonem uloženy i pravomoci nedozorového charakteru, kdy za významnou a rozsáhlou agendu pokládám zejména poplatkovou agendu na území ochrany vod. Lze se tedy zamyslet, zda-li by mohla být tato agenda převedena jiný subjekt. Takovým přejímajícím subjektem by mohly být krajské úřady či správci povodí, což by souviselo s nutností změny zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Nicméně se domnívám, že by takovéto řešení bylo problematické. Správci povodí nejsou vhodným přejímajícím subjektem, neboť nejsou orgány státní správy. Ve správních řízeních nemají ani postavení dotčeného orgánu. Správci povodí jsou státní podniky zřízené zákonem č. 305/2000 Sb. a funkci jejich zakladatele vykonává jménem státu Ministerstvo zemědělství. Primárně spravují technické agendy spadající do gesce Ministerstva zemědělství. Takovýto převod tedy nepovažuji za strategický, jelikož by se

66    

jím mohl výrazně oslabit vliv a kontrola Ministerstva životního prostředí ve vztahu k poplatkovým agendám a komplikace by mohlo přinést i to, že správci povodí nejsou orgány státní správy, tedy ani příjemci poplatků. Přechod agendy na krajské úřady shledávám přijatelnějším řešení za předpokladu vyvarování se neefektivnosti, která se projevila v letech 2003 – 2004, kdy krajské úřady vyměřovaly poplatky. Při komparaci ČIŽP s jinými inspekčními orgány byla zjištěná převážná shoda v uspořádání a organizaci jednotlivých inspekcí. Shodně se jednalo o orgány státní správy podřízené ministerstvu v daném resortu, s definovanou věcnou působností a celostátní územní působností. U ostatních porovnávaných inspekčních orgánů však byl zaznamenán rozdíl v podobě dvouinstančního uspořádání. K jedné z nejčastějších úvah na změnu úpravy České inspekce životního prostředí patří právě myšlenka přechodu na dvouinstanční uspořádání České inspekce životního prostředí. Tato myšlenka byla již několikrát zaměstnanci České inspekce životního prostředí diskutována a také řešena formou vytvoření návrhu zákona, kterým by se měnil zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Dvouinstanční uspořádání České inspekce životního prostředí by v podstatě znamenalo přesun pravomoci odvolacího orgánu, kterým je v současné době Ministerstvo životního prostředí, kde ji vykonává devět odborů výkonu státní správy, na ústředí, kterým je Ředitelství, České inspekce životního prostředí. Tato snaha by měla vést ke sjednocování výkonu státní správy v oblasti ochrany životního prostředí a zároveň tak i k účinnějšímu prosazování práva životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí je, jak již bylo výše uvedeno, jako orgán státní správy s celostátní působností podřízena Ministerstvu životního prostředí. Taktéž bylo uvedeno, že Česká inspekce životního prostředí je nadána dozorovými pravomocemi, které jsou jí stanoveny jednotlivými výše uvedenými právními předpisy. Mezi její významné dozorové pravomoci patří i pravomoc rozhodovací v rámci jednotlivých oblastí ochrany životního prostředí, jedná se zejména o opatření k nápravě či ukládání sankcí ve správním řízení. Zpravidla tato rozhodnutí vydávají jednotlivé oblastní inspektoráty. O odvoláních proti těmto rozhodnutím rozhoduje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím svých devíti odborů státní správy. Tyto jednotlivé odbory mají však v některých konkrétních případech rozdílný přístup v aplikaci právních předpisů v oblasti životního prostředí. Takovýto postup ve svém důsledku

67    

může bránit efektivnímu prosazování práva v oblasti ochrany životního prostředí a taktéž by mohl vést k zásadnímu narušení zásady legitimního očekávání adresátů veřejné správy. Návrhy pro dvouinstanční uspořádání České inspekce životního prostředí směřují k tomu, aby odvolací řízení vedlo ústředí České inspekce životního prostředí, tedy Ředitelství. Vychází se z předpokladu, že by touto změnu zůstalo nedotčeno ustanovení § 89 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Instancí, která by posléze přezkoumávala závěrečné rozhodnutí by byl správní soud. Argumentací pro tuto změnu lze též využít srovnání s Českou obchodní inspekcí a Státní potravinářskou a zemědělskou inspekcí, které jsou jako dvouinstanční koncipovány a které byly již více specifikovány v kapitole zabývající se komparací. Také se nabízí jako podpůrný modelový příklad Slovenská inspekce životního prostředí. Další podpůrným hlediskem by mohl být předpoklad, že koncepce České inspekce životního prostředí jako dvouinstančního správního orgánu by mohla být prostředkem sjednocování výkonu státní správy v oblasti ochrany životního prostředí a tím i efektivnímu prosazování práva životního prostředí. Sjednocením výkonu státní správy by došlo k naplnění zásady právní jistoty a možnému snížení počtu odvolání. Koncepční změna České inspekce životního prostředí by se zároveň neměla žádným způsobem příčit úpravě práva Evropské unie, neboť jím nejsou stanoveny přímé požadavky týkající se svěření pravomoci rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím vydávaných inspekcí životního prostředí ve správním řízení. Inspekce životního prostředí jsou v členských státech EU organizovány velmi různorodě. V některých státech jsou inspekční činnosti prováděny v rámci působnosti ministerstev životního prostředí, v dalších patří do působnosti jiných orgánů. Jako poslední možné předpokládané pozitivum této koncepční změny lze zmínit taktéž možný ekonomický dopad, který by mohl být důsledkem snížení nákladů na výkon funkce odvolacího orgánu. Takto výrazná koncepční změna je ovšem diskutabilní a její realizace samozřejmě nemusí přinést pouze pozitivní důsledky. Prvním sporný a diskutabilním bodem je obecně fakt, že by Česká inspekce životního prostředí byla „odvolacím orgánem sama sobě“, tedy by přezkoumávala svá vlastní rozhodnutí. Dále by tímto mohlo dojít také k výrazné centralizaci druhoinstančního rozhodování, které by se tak mohlo vzdálit adresátovi. Jako problematické lze shledávat i ten důsledek, že by

68    

Ministerstvo životního prostředí nebylo zapojeno do rozhodování České inspekce životního prostředí a tím by se ztížila komunikace i zpětná vazba pro další rozhodování a paradoxně by právě toto mohlo bránit sjednocování výkonu státní správy. Avšak na druhou stranu komunikace s Ministerstvem životního prostředí ani jeho vliv by nebyl zcela odsunut, neboť i přes možnou koncepční změnu České inspekce životního prostředí Ministerstvo životního prostředí by i nadále disponovalo prostředky ovlivňujícími dozorovou a rozhodovací pravomoc České inspekce životního prostředí. Jako nadřízený orgán by mohlo provádět přezkum pravomocných rozhodnutí České inspekce životního prostředí a i nadále by vykonávalo dozorovou činnost vůči České inspekci životního prostředí jako orgán vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí. Zjednodušeně řečeno na pozici Ministerstva životního prostředí jako nadřízeného orgánu státní správy vůči České inspekci životního prostředí by se nemělo nic změnit, pouze by mu byla odebrána pravomoc rozhodovat o odvoláních podaných proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí. Koncepční změna České inspekce životního prostředí, přechod na dvouinstanční uspořádání by byl zcela jistě změnou významnou. V teoretické, přípravné rovině lze jen těžko předpokládat veškeré důsledky, které by posléze její zrealizování v praxi přineslo a to ať již pozitivní či negativní. Zatím však nebyly dány předpoklady, ani na straně navrhovatelů ani na straně samotných normotvůrců, které by její realizaci umožňovaly. To jestli k této koncepční změně někdy skutečně Česká inspekce dospěje a její případný dopad, ukáže až budoucnost. Myslím si, že je těžké soudit, zda by sama realizace dvouinstančního uspořádání České inspekce životního prostředí převažovala svými výhodami nad současným stavem či naopak by přinesla problémy a zbrzdila tak i celý proces ochrany životního prostředí. Na poli teoretických úvah bylo zjištěno spíše více možných pozitivních důsledků, to však neznamená, že bych se jako autor této práce zcela jasně klonila k realizaci takto významné koncepční změny. Nedovoluji si konstatovat, kdy a za jakých okolností by bylo možné a žádoucí tuto koncepční změnu navrhovat. Vzhledem k současné situaci jsem toho názoru, že by to nyní nebylo vhodné a mohlo by to významným způsobem narušit systém řízení státní správy životního prostředí, oslabit úlohu Ministerstva životního prostředí jako ústředního správního úřadu či ve svém důsledku snížit kvalitu vydaných rozhodnutí.

69    

Princip dvojinstančnosti správního řízení není samoúčelný a změny či rušení prvoinstančních rozhodnutí nejsou primárně negativním jevem. Lze je považovat i za přirozený a za již zavedený nástroj zkvalitnění správního rozhodování. Závěrem je třeba uvést, že Česká inspekce životního prostředí je nepostradatelným inspekčním orgánem působícím v oblasti ochrany životního prostředí, který si za dobu své existence dokázal vybudovat důvěru veřejnosti, respekt dozorovaných subjektů a především rok co rok dosahuje chvályhodných výsledků při ochraně životního prostředí, čímž každému z nás pomáhá zajistit příznivý standart prostředí, v němž žijeme.

70    

Seznam použité literatury Literatura: DAMOHORSKÝ Milan a kolektiv: Právo životního prostředí - 3. vydání Praha: C.H. Beck. 2010, 678 s. DROBNÍK Jaroslav, DVOŘÁK Petr: Lesní zákon. Komentář. – 4. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 304 s. HENDRYCH Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 7. vydání Praha: C.H. Beck, 2009, 875 s. HENDRYCH Dušan a kolektiv: Správní právo: obecná část – 8. vydání Praha: C.H. Beck, 2012, 792 s. KINDL Milan, DAVID Ondřej: Úvod do práva životního prostředí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, 223 s. LANGROVÁ Veronika: Přehled judikatury z oblasti životního prostředí. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2006, 380 s. JIRÁSKOVÁ Ivana, SOBOTKA Michal: Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. – 2. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2005, 481 s. MORÁVEK Jiří, TOMÁŠKOVÁ Veronika, BERNARD Michal, VÍCHA Ondřej: Zákon o ochraně ovzduší. Komentář. – 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 435 s. SLÁDEČEK Vladimír: Obecné správní právo – 3. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 500 s. STEJSKAL Vojtěch: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Praha: Linde Praha a.s., 2006, 592 s. Internetové odkazy: www.cizp.cz www.mzp.cz www.psp.cz www.coi.cz www.szpi.gov.cz www.sizp.sk

71    

Ostatní: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o České lesnické inspekci Návrh na zrušení Statutu ČIŽP Organizační řád ČIŽP, 2015 Příkaz ředitele o zrušení Statutu ČIŽP, 2015 Statut ČIŽP, 1993 Statút SIŽP, 2004 Vládní návrh zákona o České lesnické inspekci Výroční zpráva ČIŽP 2012 Výroční zpráva ČIŽP 2013 Výroční zpráva ČIŽP 2014 Zřizovací listina ČIŽP (Rozhodnutí č. 12/91 o zřízení Rozpočtové organizace ČIŽP)

Právní předpisy: Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Vyhláška č. 136/1960 Sb. ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, o Státní vodohospodářské inspekci Vyhláška č. 66/1967 ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky, o České vodohospodářské inspekci Zákon č. 35/1967 Sb., o opatření proti znečišťování ovzduší Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád Zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích

72    

Zákon 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě o její nápravě a o změně některých zákonů Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostřední a její působnosti v ochraně lesa Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích, zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, Zákon č. 100/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad

73    

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ŽP a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru zněčišťování životního prostředí, o integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti ŽP a o změně některých zákonů Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 96/1990 Zb. o zriadení Slovenskej komisie pre životné prostredie a o zmenách v pôsobnosti ministerstiev Slovenskej republiky v znení neskorších predpisov Zákon č. 525/2003 Zb., o štátnej správe starostlivosti o životné prostredie a o zmene a doplnení niektorých zákonov

 

74    

Příloha č. 1

 

75    

Příloha č. 2

 

76    

 

77    

Seznam grafů Graf 1 - Výše pokut na úseku ochrany lesa .................................................................... 39 Graf 2 - Počet kontrol na úseku ochrany vod ................................................................. 44 Graf 3 - Počet kontrol na úseku odpadového hospodářství ............................................ 52 Graf 4 – Počet šetřených podnětů na úseku ochrany přírody ......................................... 57 Graf 5 – Nedozorová činnost .......................................................................................... 60 Graf 6 - Počet vydaných vyjádření ................................................................................. 61

78    

Abstrakt Tato diplomová práce si klade za cíl představení České inspekce životního prostředí jako orgánu státní správy provádějící dozor v oblasti ochrany životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí byla založena zákonem č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Postupně byla její působnost rozšířena i do dalších oblastí ochrany životního prostředí. Česká inspekce životní prostředí plní ve společnosti nezastupitelnou funkci a snahou této práce je specifikovat činnost České inspekce životního prostředí, její právní úpravu, ale také srovnání s jinými inspekčními orgány.

79    

Abstract in English  

The Thesis aims to introduce The Czech Environmental Inspectorate as an expert executive body supervising in the area of environmental protection. The Czech Environmental Inspectorate was set up by the Act. No. 282/1991 Coll., on the Czech Environmental Inspectorate and its competencies in forestry protection. Gradually its competencies were extended into other environmental areas. The Czech Environmental Inspectorate performs irreplaceable function for our society and the effort of this thesis is to identify its activity, state its legal regulation, but also compare it with other supervision administrations.

80    

Summary  

The Czech Environmental Inspectorate   The Thesis introduces The Czech Environmental Inspectorate (CEI). The Czech Environmental Inspectorate is an expert executive body within the state administration charged primarily with supervision in the area of environmental legislation enforcement and also supervises over the legal compliance of administrative decisions taken by the public administration bodies in the area of the environment. CEI is subordinate to the Ministry of the Environment. The beginning of the Thesis focuses on the general arrangements for administrative supervision. Generally, it specifies inspection bodies and the rights and obligations of inspectors. Attention is also paid to the history and development of CEI. CEI is governed by a series of legislations. CEI was set up by the Act. No. 282/1991 Coll., on the Czech Environmental Inspectorate and its competencies in forestry protection. Gradually, in years 1991 – 1992, its competencies were extended into other environmental areas. The activities of CEI can be divided into five core areas: air protection, nature, waste management, water and forest protection. CEI was assigned also additional responsibilities in other areas: protection of the Earth’s ozone layer, supervision over the handling of chemicals substances, industrial accident prevention, packing management and genetically modified organisms. Part of the scope of CEI are also competencies non-supervisory. The Thesis specifies competencies of CEI in five core areas, introduces their legislation and cites specific CEI activity in recent years. In the last chapter of the Thesis, Thesis also compares CEI with other inspections. This comparison gives impetus to think about the possible changes in the regulation of CEI. Possible changes in the regulation and the question de lege ferenda are given at the end of the Thesis.

81    

Keywords  

inspectorate

inspekce

environment

životní prostředí

protection

ochrana

supervision

dozor

82