ČESKÁ HUSA O OS SK KA AR R ss B BA AR RK KO OU U aa D DA AR RK KO OU U Patříme k nejstarším užitkovým plemenům v Evropě. Je o nás známo, že jsme výborní hlídači. Svým křikem upozorňujeme široké okolí, že se na dvorku něco děje. Celý den se paseme na trávě a farmáři nás přikrmují zrním, pečivem a šrotem. Všichni tři jsme si podobni jako vejce vejci, to ano. Ale při troše pozornosti mě, Oskara, od mých družek rozeznáte. Jsem o trochu mohutnější než dámy, které si hlídám a jako správný samec i ochraňuji. Nejostražitější jsem, když sedí na vejcích.
MILUJEME VODU
KLOAKA je vývod tří soustav: trávící, vylučovací a rozmnožovací
Přes den se rády koupeme v rybníčku, a to i v zimě. Že nám voda nevadí, za to vděčíme mastnému peří. U kloaky máme žlázu, ze které po sobě zobákem roztíráme maz. Díky tomu, že jsme tuze „mazané“, moc dobře poznáme, kdo se nás bojí a toho neváháme štípnout.
VEJCE SNÁŠÍME JEN NA JAŘE Jako jedno z mála husích plemen jsme nezapomněly, jak vysedět a odchovat mladé. Každý rok si postavíme hnízdo, to měkce vysteleme našim peřím a po čtyřech týdnech sezení se vylíhnou housátka, o která se pečlivě staráme. ,
VÍTE, ŽE … Pokud dřív neskončíme na pekáči, tak se dožíváme i více než 15 let. Původně jsme žily v párech, ale zvykly jsme si na chov dvou až tří hus v hejnu s jedním houserem. Ze všech husích plemen máme my, české husy, jedno z nejkvalitnějších peří. Máte-li možnost vidět nás zblízka, všimněte se našich studánkově modrých očí a plovacích blan mezi prsty na nohou.
CO JE U NÁS NOVÉHO:
VČELA MEDONOSNÁ – KRAŇSKÁ Jsem včela kraňka, typická včela pro celou českou krajinu. Přestože jsme my, včely, nejmenší hospodářská zvířata, patříme mezi jedny z nejdůležitějších tvorů na Zemi.
PROČ JSME PRO PŘÍRODU A LIDI TAK DŮLEŽITÉ? Zatímco většina lidí si nás cení hlavně kvůli medu, naším hlavním úkolem v přírodě je jiná služba. Ano, je to opylování, například jabloní a třešní. Kromě medu od nás lidé získávají i další produkty: vosk na svíčky, pyl a mateří kašičku jako doplněk stravy, propolis pro dezinfekční účely a jed na výrobu léků.
VE VČELÍM SPOLEČENSTVU VĚTŠINU ČINNOSTÍ ŘÍDÍ DĚLNICE V úlu máme jen jednu královnu, která mu však nevládne. Život v úlu je řízen zespoda, kdy každá dělnice zastává práci tam, kde je třeba. Královna „jen“ nádherně voní, čímž stmeluje včelstvo, vábí samečky (trubce) při svém svatebním proletu a snáší vajíčka, ze kterých se líhnou včelí larvičky. včelí úly v našem třešňovém sadu
Jsme sice mírumilovný hmyz, ale dávejte si pozor na procházce areálem a kolem úlů obzvlášť. Pokud se cítíme ohroženy, můžeme se bránit bodnutím žihadla s jedem, které nás stojí život.
Z NEKTARU VYRÁBÍME SVĚTLÝ MED, Z MEDOVICE TMAVÝ MED Kromě nektaru, tedy sladké šťávy z květů, sbírají včely i medovici - hustou lepkavou tekutinu bohatou na cukry, kterou vylučují zejména mšice sající mízu rostlin. Z medovice včelky vyrábí medovicový med, často nesprávně uváděný jako lesní med.
mšice
TIP: Kdo máte med rád a chtěl byste ochutnat ten náš, zavítejte do Infocentra, kde je k prodeji. Pro představu, včelky z jednoho středního úlu na Toulcově dvoře nasbírají ročně 40 kg medu využitelného pro lidi.
CO JE U NÁS NOVÉHO
HUCULSKÝ KŮŇ Naše stádo tvoří devět huculských klisen. Mezi ostatními plemeny nás poznáte podle tmavého úhořího pruhu na hřbetě, střední velikosti, černých „podkolenek“ a nad nimi tmavých proužků. NÁŠ DEN JE PESTRÝ V sedm ráno snídáme trochu ovsa s ječmenem a seno na jízdárně. Poté nás můžete potkat, jak se paseme ve spodní části areálu u meandrů Botiče. Přes poledne obědváme kupičku sena. Když dojíme, přicházejí děti i dospělí, abychom si společně zajezdili. Pracujeme na jízdárně, jezdíme na vyjížďky, chodíme na procházky, některé umíme i tahat vůz. Také jsme tu pro lidi s postižením. Jízda na našem hřbetě je léčebná, metoda má svůj speciální název - hiporehabilitace. Nejraději se pohybujeme v přírodě, kde si poradíme i s náročným terénem. JSME RÁDI VENKU PŘES DEN I V NOCI Na noc některé z nás chodí odpočívat do zděných stájí a ostatní do venkovních dřevěných boxů s výběhem na čerstvém vzduchu. Protože jsme na tento chovný systém postupně přivykány, nevadí nám ani třeskuté mrazy, neboť naše zimní srst je hustá a dlouhá.
PŘIROZENÝ ZPŮSOB DOROZUMÍVÁNÍ S KOŇMI JE PŘEDEVŠÍM ŘEČ TĚLA My, koně, dokážeme vnímat řeč těla nejen mezi námi, ale snažíme se porozumět i lidem a vyjít jim vstříc. Pokud se člověk naučí s námi správně komunikovat a zacházet, pak jsme otevřeni vzájemné spolupráci. CITLIVÉ ZACHÁZENÍ ZE ZEMĚ I ZE SEDLA NÁM PŘINÁŠÍ UVOLNĚNÍ Kov v hubě nám není příjemný, proto při práci na Toulcově dvoře nenosíme udidla. VÍTE, ŽE ... VALACH není tažný kůň, ale vykastrovaný hřebec. Ten se už nemůže stát tatínkem hříbat. V zadních výbězích můžete zahlédnout i jiná plemena: shetlandskou poničku Magdu a bílého valacha Luckyho, křížence hucula a araba. CO JE U NÁS NOVÉHO
ČESKÁ KOZA KRÁTKOSRSTÁ Podobně jako ostatní zvířata na farmě, jsme i my kozy původní české plemeno - bílá a hnědá krátkosrstá koza. Zachovaly jsme si většinu instinktů a přirozenou bystrost. NÁŠ ŽIVOT JE VELMI SPOLEČENSKÝ Na jaře okolo nás můžete vidět poskakovat několik kůzlátek. Dohromady jsme velká rodina. Kůzlátka si spolu hrají a učí se správnému kozímu chování od nás dospělých. Ve stádě jsme tři kozy a jeden plemenný kozel Matěj, tatínek všech našich kůzlátek. Je také takzvaným obecním kozlem. To znamená, že čas od času ho navštěvují „prskající se“ nevěsty - říjící se kozy jiných majitelů, kvůli připuštění. JSME TUZE CHYTRÉ A VYNALÉZAVÉ Snad není den v roce, kdy bychom neměly dobrou náladu. Celý den se usmíváme a tropíme svým farmářům nejrůznější žerty. Nejraději se paseme pospolu. Rády vylézáme na vyvýšeniny ve výběhu. Na potravu jsme nenáročné, ale moc dobře víme, co nejlépe chutná. Abychom dosáhly na listy a větvičky, dokážeme stát na zadních.
NECHYBÍ NÁM NĚCO? Řadu koz zdobí rohy, které jim neustále dorůstají. Nebojte, nejsme odrohované. Náš předek koza bezoárová je sice rohatá, ale lidé ji zdomácněli a vyšlechtili i bezrohá plemena. Jsme tak sice bezpečnější na ošetřování, ale společně se šlechtěním na bezrohost se u nás objevil hermafroditismus (= jedinec s obojím pohlavím, u koz neplodný). Proto se začaly zařazovat do chovu i rohaté kusy, aby se zvýšila různorodost, a tím se snížil počet hermafroditů.
„Náš domeček je naše království – ani při prohlídkách farmy nás v něm nikdo nesmí rušit, probíhají tu i porody kůzlátek.“
CO JE U NÁS NOVÉHO
ČESKÁ ČERVINKA JITKA
*19.10.2003 Jsem ozdobou Toulcova dvora již od roku 2004. Všimněte si mých velkých tmavých očí, dlouhých řas a lesklé srsti, která je opravdu zbarvena do červena. JSEM JEDINEČNÁ OSOBNOST Ráda se nechávám drbat po hřbetě, ale jsem trochu náladová. Proto dávejte velký pozor na mé varovné signály. Když se mi něco nelíbí nebo mě obtěžuje hmyz, oháním se hlavou se špičatými rohy i ocasem. NA PASTVINÁCH JSEM SPOKOJENĚJŠÍ NEŽ KRÁVY V KRAVÍNECH Přes den pobývám na pastvině v ohradě, ke které mě můžete přijít pozdravit. Mám zde čerstvý vzduch, výhled do okolí a prostor pro pohyb. Na večer mě vodí farmáři do stáje, stejně jako všechny mé zvířecí kolegy. Od června roku 2012 mi dělá společnost mé šesté telátko Fidorka. Což mě velmi těší, protože jsem stádové zvíře.
FIDORKA *6.6.2012
Tímto vykutáleným jménem jsem byla pokřtěna na Dnu zvířat. Mnozí z vás jste měli možnost vidět na pódiu, jak mě symbolicky polévali mlékem. JSEM ROZVERNÉ TELE NA FARMĚ Už nejsem žádné malé telátko, stává se ze mě slečna. Ale stále je pro mě radostí provádět rošťárny. Při převádění na pastvu přebírám vedení a farmáři mne nestíhají doběhnout. ŽIJEME TU POSPOLU, JAK SE SLUŠÍ NA STÁDOVÁ ZVÍŘATA Má moudrá máma mě učí, co jíst, kde je napajedlo nebo jak je příjemné odpočívat. Jsem první tele, které zůstává na Toulcově dvoře. Moji sourozenci narozeni přede mnou, jsou nyní na pastvinách jiných farem. Stali se pokračovateli vzácného chovu českých červinek. JSME PŮVODNÍM ČESKÝM PLEMENEM A ŽIVOU KULTURNÍ PAMÁTKOU stejně jako většina ostatních zvířat na Toulcově dvoře. V České republice je nás červinek jen necelých dvě stě jedinců. Měli jsme na mále, abychom se dožily 21. století. Byly jsme takřka zapomenuty. Nejsme totiž tak výkonné na tvorbu mléka jako moderní prošlechtěná plemena. Zato jsme odolnější a schopné se pohybovat v terénu, proto se hodíme pro pastevní chov.
NENÍ KRÁLÍK JAKO KRÁLÍK. POZNÁTE NÁS?
MY, KRÁLÍCÍ, MÁME NA TOULCOVĚ DVOŘE NEJBOHATŠÍ ZASTOUPENÍ PLEMEN
ČESKÝ ČERNOPESÍKATÝ Zbarvením připomínám polární lišku. Z hustého bílého kožíšku, který mě zahřívá (podsada), místy vyčnívají dlouhé tvrdé chlupy s ozdobnými tmavými konečky (pesíky). ČESKÝ STRAKÁČ Černá a bílá - to jsou moje barvy. Na bílém kožíšku mám od krku až k ocásku černý pruh. Mé uši jsou celé černé, kolem očí mám slušivé černé kroužky, černý čumák a na každém boku pak ještě 5 až 6 skvrn. Ale mohou mezi námi být i jedinci celí černí. ČESKÝ ČERVENÝ Již název vám napovídá, jaký je můj kožíšek. Je sytě ohnivě rezatočervený od uší až k ocásku.
RÁDI SI POSKOČÍME VENKU NEBO SI ODPOČINEME V ÚKRYTU Svůj den trávíme v králíkárně nebo ve výběhu, ve kterém se střídáme. Potřebujeme si totiž protáhnout packy. Na našich králíkárnách si všimněte zajímavosti – mají dvoje dveře. Za menšími celodřevěnými dvířky je prostor, který nám nahrazuje noru našeho divokého předka. Není sem vidět, proto si tu stavíme hnízda pro mladé. Po připuštění jsou samice březí téměř měsíc a po kocení (porodu) zůstávají mláďata u maminky ještě nejméně 8 týdnů. KRÁLÍK NEBO ZAJÍC ? Rozeznáte nás snadno. Králík je menší, kulatější a s krátkýma ušima, zajíc má naopak delší tělo i uši. Oba patří mezi volně žijící zvířata v naší přírodě. Náš předek, králík divoký, si vyhrabává noru. V období před kocením ji vystýlá svými chlupy, které si trhá z bříška. I my, domácí králíci, to tak děláme, aby se slepá králíčata mohla v teple a v klidu rozkoukat. Naproti tomu zajíc polní si nory nedělá. Jeho březost je o 10 dní delší a zajíčata se rodí vidoucí a životaschopnější od prvního dne života. Postačí jim pouze hnízdo v trávě.
VALAŠSKÁ OVCE
My valašské ovečky máme rády kopečky, vypásáme kotliny, také strmé pastviny. PASTVOU UDRŽUJEME LUČNÍ EKOSYSTÉMY Podobně jako kozy máme důležitou úlohu v udržování louky loukou. Svými čumáčky okusujeme nejen trávu, ale i nežádoucí keře a stromky. Tím louku chráníme před zarůstáním. Svými kopýtky půdu rozrušujeme, tak vznikají volná místa pro luční rostliny. Díky nám na Toulcově dvoře roste méně mechu a více mateřídoušek a v chráněných územích se objevují i orchideje. Navíc kudy chodíme, tudy hnojíme. SRST NÁM NEUSTÁLE DORŮSTÁ, MUSÍME SE PRAVIDELNĚ NECHAT STŘÍHAT A to dvakrát do roka. I vy se můžete přijít podívat. Jezdí za námi střihačka ovcí a ta je s námi hotova dříve, než řeknete „bééé“, tedy popravdě za 5 až 8 minut. Po vyprání a vyčesání se dá naše vlna dál využívat, třeba jako přírodní izolace.
Svetříky se z ní již téměř nepletou, existují jiná plemena s vhodnější vlnou. Nejsme jen bílé, ale i šedé, černé a dokonce také strakaté. VÍTE, KOLIK JE VE STÁDEČKU DOSPĚLÝCH BERANŮ A KOLIK OVEČEK? Nenechte se zmýlit, že zatočené rohy vidíte u většiny z nás. Ve stádě máme vždy jen jednoho dospělého berana, který nás hlídá, a máme s ním každá 1 až 3 jehňata. Berani jsou rohatí vždy. Bahnice, jak se říká ovečkám samicím, mohou být bezrohé i rohaté. Najisto poznáte naše pohlaví podle vemene. Ale pozor, varlata berana bývají ohromná, několikrát větší než vemeno. A jak nás jednoduše rozeznáte, pokud máme zrovna narostlou vlnu? Podívejte se na ušní známky. Beran má oranžové „náušnice“, zatímco bahnice mají žluté. SRST NÁS CHRÁNÍ PŘED ZIMOU I PŘED HORKÝMI SLUNEČNÍMI PAPRSKY Po ranním krmení ve stáji je naše stádo přehnáno do ohrady. Děje se tak celý rok i v zimě. Zde se procházíme a uždibujeme trávu do pozdního odpoledne. Farmáři nám přidávají do výběhu seno. K večeři nám přilepší, pochutnáme si na mrkvi a šrotu (drcené obilí).
CO JE U NÁS NOVÉHO
PŘEŠTICKÉ ČERNOSTRAKATÉ PRASE BLAŽENKA a RŮŽENKA Jsme dvě přeštické bachyňky – černá klapouchá prasátka s bílým sedlem přes hřbet. Já jsem Blaženka a má kamarádka, která je více bílo-růžová, je Růženka. Na Toulcův dvůr si nás přivezli z chovů nedaleko Přeštic, když nám byly dva měsíce. Z počátku jsme byly plaché, ale velmi brzy jsme se nechaly drbat na hřbetě. JSME CHYTRÁ, ČILÁ A ČISTOTNÁ ZVÍŘATA Inteligenci jsme zdědili po našich divokých předcích. Celý den se bavíme hrami v slámě, v bahně, s míčem či mezi sebou. Rády se drbeme o kůl uprostřed výběhu. Mějte na paměti, že jsme zvídavé a klidně zkusíme, zda vaše boty nebo ruce, které přečuhují k nám do výběhu, stojí za ochutnání. Protože nás krmí vyváženou stravou, jsou naše postavy přiměřené, spíše sportovní. Možná se tomu budete divit, ale jsme velmi čistotné. Na toaletu chodíme na jedno jediné místo. Pelíšek ze slámy máme vždy čistý.
JSME VELMI VZÁCNÁ PRASÁTKA I my patříme mezi původní česká plemena hospodářských zvířat a získat nás můžete jen v šesti chovech v České republice. PROČ LIDÉ PRASATA CHOVAJÍ? Říkají, že když se o nás hezky postarají, pak využijí naše maso na řízky, šunku a další dobroty.
VÍTE, ŽE … máme na rozdíl od divokého předka zakroucený ocásek kanec se může stát tatínkem, ale vepř ne, protože je vykastrovaný prasnice je samice před prvním porodem, maminka selátek je bachyně CO JE U NÁS NOVÉHO
ČESKÁ SLEPICE ZLATĚ KROPENATÁ Nás slepiček je celé hejno s jedním kohoutem Artušem. Každé ráno kohout Artuš zdraví slunce svým kokrháním a společně vycházíme ven. JSME TUZE SHÁNČLIVÉ PLEMENO Na dvorečku na nás čeká ranní krmení. Chutná nám nadrcené zrno s rozmočeným pečivem. Dopoledne nás děti chodí přikrmit pšenicí a my se jim za to ukazujeme v celé své kráse. Zbytek dne trávíme ve výběhu na pastvině, kde si hledáme brouky, larvy a další dobrůtky, abychom měly pestrou stravu. A máme zde především dostatek pohybu, který je pro nás moc důležitý. NAŠI DIVOCÍ PŘEDKOVÉ POCHÁZEJÍ Z ASIJSKÝCH PRALESŮ A proto i my rády odpočíváme ve větvích košatého tisu ve svahu či se pod ním popelíme v prachu. Většinou se držíme při sobě v hejnu nebo chodíme do hnízda snést vajíčko. Večer se i s kohoutem vracíme zpátky do kurníku. Musíme se schovat před liškou, která tady ráda obchází. A nedaleko odtud vyvedla i liščata.
KUŘÁTKA Naše vajíčka jsou velmi cenná, protože se z nich můžou vylíhnout další české kropenky. Ale se zdomácněním jsme ztratily schopnost je vysedět, kuřátka se proto líhnou v umělé líhni. TIP: na stránkách Toulcova dvora se můžete podívat na video záznam líhnutí našich kuřátek VÍTE, ŽE ... My, domácí slepice, jsme vyšlechtěny tak, že sneseme téměř každý den jedno vejce. Zatímco náš divoký předek snáší vejce jen v období rozmnožování. Snášíme vajíčka i bez přítomnosti kohouta, tato vejce jsou však neoplodněná, a tudíž se z nich nemohou vylíhnout kuřátka. CO JE U NÁS NOVÉHO
PŮVODNÍ PLEMENA – ČESKÁ KULTURNÍ A PŘÍRODNÍ PAMÁTKA Na naší výukové a socioterapeutické farmě Toulcova dvora probíhá projekt záchrany českých původních plemen „Noemova archa“ v rámci Národního programu ochrany genetických zdrojů pro zemědělství. Podobně jako v zoologických zahradách zachraňují tygry a divoké koně před vyhynutím, tak i my na Toulcově dvoře zachraňujeme zvířata. U nás na statku jsme se zaměřili na česká původní plemena hospodářských zvířat. Na světě zbývá už jen pár desítek, maximálně pár stovek zvířat od jednotlivých plemen. PROČ JSOU NAŠE NÁRODNÍ PLEMENA JEDINEČNÁ? 1. Jsou historickým dědictvím našich předků, kteří je vyšlechtili. Kulturní památka je nejen hrad či zámek, ale i původní plemeno hospodářského zvířete. 2. Původní plemena jsou neopakovatelná přírodní hodnota, jelikož jsou živými nositeli vzácných genů. Jsou naším národním genetickým zdrojem.
KDE SE VZALA NÁRODNÍ ČESKÁ PLEMENA? Současná podoba původních hospodářských zvířat vychází z plemen chovaných na přelomu 19. – 20. století na území našeho státu. Většinou ještě před druhou světovou válkou byla šlechtěním ustálena. TATO DÁLE UŽ NEZUŠLECHŤOVANÁ PLEMENA SI ZACHOVÁVÁJÍ PŮVODNÍ VLASTNOSTI: přizpůsobivost přírodnímu prostředí a dlouhověkost odolnost vůči změnám počasí, chorobám a místním parazitům dobrá využitelnost přirozené potravy, jako je mateřské mléko a pastva díky svým vlastnostem se používají pro šlechtění plemen nových, protože moderní plemena jsou vyšlechtěna na vysoký užitek za cenu snížené životaschopnosti v přírodních podmínkách NÁRODNÍ PLEMENA ZVOU NA NAUČNOU STEZKU FARMOU Toto povídání o národních plemenech je úvodní část naučné stezky farmou. Pokračuje dalšími tabulemi, kde vám zvířata původních českých plemen vysvětlí, v čem spočívají jejich přednosti, a budou vám vyprávět o svém životě. Přejeme příjemné seznamování
☺
