Edita Vaníčková Makosová FD2, UISK, FFUK v Praze
Esej Téma:
Informační gramotnost a moje knihovna
Přednášející: PhDr. Hana Slámová, PhD. Předmět: Základy státní informační politika
Vypracováno: leden 2012 v Příbrami
-1-
Přání otcem myšlenky? Od prvních chvil, kdy jsem se rozhodla stát se knihovnicí a začala se nořit do tajů této profese, mě překvapoval velký rozdíl či dokonce rozpor v tom, jak vidím obsah svého povolání já a jak je vnímáno mým okolím. Stále, i po mnoha letech, narážím na velkou zeď stereotypních modelů a velmi omezených představ o funkci knihovníků ve společnosti. Zkusmo vedu dialog se svými přáteli a známými o práci knihovnic. Šíře jejich představ odpovídá bohužel vědomostem žáků prvního stupně po první hromadné návštěvě knihovny s paní učitelkou. Obvyklé odpovědi: „Půjčuje knihy, peskuje návštěvníky, orientuje se v tom, co vyšlo nového.“ Vzhledem k tomu, že pracuji v knihovně na gymnáziu a důležitou částí mých uživatelů jsou středoškolští pedagogové, zahrnula jsem je nenápadně do svého průzkumu také. Bohužel o mnoho více jsem z nich nedostala. Nikdo z mého okolí, a mluvíme zde o vzdělaných osobách, pracujících na často velmi odborných pozicích, nevyužívá takřka žádné rešeršní či referenční služby knihoven a to hlavně z toho důvodu, že o nich vůbec neví. Taková je realita, ve které se pohybuji. Viděno touto optikou, působí prohlášení typu:“ Knihovny jsou instituce, které hrají významnou roli při zajišťování informační gramotnosti,“1 jako výrazně přehnané tvrzení. Pořád se ptám, zdali si my knihovníci tak trochu nelžeme do kapsy. Samozřejmě si nemyslím, že by předchozí tvrzení bylo přímo nepravda, ale spíš bych takové odvážné prohlášení poněkud poopravila. Asi takto: „Knihovny jsou instituce, které mají veliký potenciál a možnosti k tomu, aby mohly hrát významnou roli při zajišťování informační gramotnosti, pokud by to od nich uživatelé požadovali.“ Což nepožadují. „Hlavně pozor na internet!“ Svůj názor se pokusím demonstrovat na problematice školních knihoven. Na pomoc si vezmu vymezení informační gramotnosti podle Michaely Dobrovské, Hany Landové a Ludmily Tiché z roku 2004. Ty rozdělují informační gramotnost na ICT gramotnost a funkční gramotnost, kterou dále strukturují na literární, dokumentovou, numerickou a jazykovou gramotnost. Tento způsob dělení se mi velmi líbí, protože se na něm dá pěkně ukázat způsob, jak se s pojmem informační gramotnost popasoval náš vzdělávací systém. Školní vzdělávací plány se od základního školství věnují ICT gramotnosti v předmětech zvaných různě – informatika, informační výchova. V rámci výuky orientované na uživatelské seznámení s informačními technologiemi se žáci a studenti okrajově setkávají i se službami knihoven, citační etikou, vyhledávání informací a dalších dílčích záležitostech informační vědy. S literární gramotností dobře pracují učitelé v rámci hodin tvůrčího psaní a kritického čtení, podobná situace je i v problematice numerické či jazykové gramotnosti. Školy jsou si vědomy požadavků společnosti na kompetence žáků v těchto oblastech a snaží se naplňovat své plány. Jiná situace však nastává v oblasti dokumentové gramotnosti, kterou chápeme jako schopnost nalézt a porozumět informacím obsaženým v konkrétním dokumentu a schopnost na tyto informace adekvátně reagovat.2 1
Dombrovská,M. Landová,H. Tichá,L.: Informační gramotnost- teorie a praxe v ČR, Národní knihovnická revue, rok 2004, roč. 15, č.1, s. 7-18, ISSN 1214-0678
-2-
Chápání pojmu dokumentové gramotnosti, pokud už je vůbec v plánu zmíněna, je ponecháno na učitelích a jejich osobních představách. A právě zvyšování dokumentové gramotnosti je ta oblast, která nejvíce koresponduje s náplní knihovnické profese. Přestože však můžeme tvrdit, že knihovny jsou připraveny vyhovět požadavkům na práci s informací, nedaří se knihovnám překonat bariéru, která jim brání ke vstupu do výuky. Důvody tohoto stavu spatřuji v několika aspektech. Nejde ani tak o již tradiční despekt učitelského stavu k lidem z praxe. Proti tomu se dá dělat jen jedno – trpělivou, dlouhodobou prací si prostě respekt „zasloužit“. Kratší cestou se pak ukazuje doplnění vzdělání o pedagogické studium, ovšem zatím jsem nenašla adekvátní obor na pedagogických školách. Obory, které lze studovat na pedagogických fakultách jsou orientovány převážně na informační technologie a jejich absolventi pracují s jinou formou gramotnosti nikoli dokumentovou, nýbrž hlavně ICT gramotností. Komplikovanějším problémem je to, že, tak jako běžná veřejnost, ani pedagogové nemají zcela jasnou představu o tom, co je obsahem pojmu informační gramotnost. Z praxe vím, že pedagogové mají jen velmi nízké povědomí o možnostech, které jim knihovna může nabídnout a sami je nevyžadují. Mají, napříč obory, velmi malou orientaci v dokumentech. Co se týká práce s elektronickými zdroji, je situace ještě méně vyhovující. Setkávám se s dvěma protikladnými postoji. Častá je naprostá bagatelizace internetu, kterou vyučující často přenášejí i do svých požadavků na studenty. (hlavně neuvádět jako zdroj internet !!!) Špatná orientace v relevantních zdrojích a z toho plynoucí nejistota je vede k ignorování elektronických dokumentů obecně. Jiným extrémním postojem druhé části je naopak naprostá důvěra k povrchovému webu a jejich přesvědčení, že takto získané informace jsou postačující. I když jsou mé postřehy obecné a nejsou absolutní, bohužel musím konstatovat, že dokumentová gramotnost pedagogů je prostě nízká. Z toho bohužel plynou i malé nároky, které mají na své studenty. Když k tomu přidáme neexistenci závazného standardu činnosti školních knihoven či nezpracovanou oborovou didaktiku, není divu, že si při každém pokusu zvýšit informační gramotnost svých uživatelů připadám jako Emil Holub na výpravě do srdce afrického kontinentu. Trnitá cesta, záhadné nemoci a výsledek nejistý. Ráda bych se chlubila výukovými programy informační výchovy, které aplikuji do všech předmětů vyučovaných u nás na gymnáziu, pravda je ovšem taková, že se mi po několika letech zhruba podařilo seznámit pedagogy s možnostmi, které jim knihovny nabízejí. Přitom je jasné, že předměty jako Elektronické informační zdroje, Citační etika nebo Specializované informační služby mohou najít uplatnění nejen v humanitně zaměřených středních školách, ale především ve školách odborných. Při povrchním náhledu na situaci školních knihoven by se dalo říci, že se situace lepší. Knihovny se již několik let mění na informační centra škol, začínají být vcelku dobře vybaveni technikou, používají automatický knihovní systém, jak vyplývá z dotazníkového šetření Klubu školních knihoven z roku 2011.3 2
Definice podle Druhého mezinárodního výzkumu funkční gramotnosti dospělých (Second International Adult Literacy Survey) v letech 1997-1998 3
Klub školních knihoven: Hodnocení výsledků dotazníkového šetření na zjištění stavu a potřeb školních knihoven v ČR, rok 2011, dostupné z WWW: http://www.npkk.cz/csk/files/hodnoceni_dotaznik.pdf
-3-
Ovšem na druhou stranu, ve valné většině knihovnické činnosti zastávají nadšenci z řad učitelů nejčastěji českého jazyka, kteří nemají knihovnické vzdělání, pracují nad rámec svých povinností víceméně jen jako správci sbírek a dozor. A jsme zpět na začátku. Poněkud méně chmurná je situace u vysokoškolských knihoven, v tomto prostředí se již delší dobu mluví o potřebě specifikace postavení knihovníka – učitele (angl. teaching librarian)4 jakožto člena akademické obce, který úzce spolupracuje nejen se studenty, ale s vedením školy. Ministerstvo školství neumí potenciál školních knihoven nijak využít, ani nijak nepodporuje vznik nových knihoven natož vznik nových pracovních míst pro knihovníky. Jedinou aktivitou, kterou ministerstvo v posledních letech vyslalo směrem ke svým, školním knihovnám je doporučení ředitelům škol, aby školní knihovny zakládali, informace o tom, jaké jsou její funkce a jak má vypadat technické a prostorové vybavení knihovny5. Rozhodně nemíní navyšovat školám rozpočet na provoz knihovny ani na platy knihovníků. Což je samozřejmě zásadní. Vzhledem k tomu, závisí množství a kvalita práce se studenty pouze na benevolenci a stupni osvícenosti ředitele školy. Většina debat na toto téma s mými staršími a mnohem zkušenějšími kolegyněmi školních knihoven končila jejich rezignovaným konstatováním, že s tím stejně nikdo nic neudělá, protože problém je „meziresortní“ tudíž neřešitelný. (Rozuměj: knihovny spadají do působnosti ministerstva kultury, školy zase ministerstva školství.) Částečně se tento handicap snaží řešit svou činností organizace Klub školních knihoven, sekce SKIPu6, která se ustanovila v roce 2003 a jejím cílem je mapovat situaci školních knihoven, poskytovat metodickou pomoc, podporovat všeobecné povědomí o nezbytnosti školních knihoven ve vzdělávacím procesu. Smutně však musím konstatovat, že KŠK zatím jeví pouze formální známky existence a obsah vytyčených činností se realizovat nedaří. Dobrou zprávou tak snad je fakt, že v loňském roce KŠK znovu obnovil svou činnost po letech hibernace a s novými koordinátory se snaží začít plnit alespoň kontaktní a poradenskou platformu pro školní knihovníky. Uprostřed těchto chmurných nálad jsem otevírala Koncepci rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 20157, kterou v těchto dnech schválila vláda ČR s jistým rozechvěním a nadějí.
4
Teaching librarian - Učitel-knihovník (TL), školní knihovník, nebo školní knihovny médií odborník (SLMS), je certifikovaný učitel , který má také knihovnické vzdělání . Podle Americké asociace školních knihovníků. (AASL, divize ALA), oficiální název pro certifikované knihovníka, který pracuje ve škole ve Spojených státech je školní knihovník. 5
Školní knihovny činnost a funkce:doporučení MŠMT k činnosti a funkci školní knihovny na základních a středních školách. Praha.: MŠMT ČR, 2009. 6
SKIP - Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) je dobrovolnou profesní a stavovskou organizací knihovníků a informačních pracovníků, která má charakter občanského sdružení. 7
Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 2015 včetně internetizace knihoven, dostupné z http://www.mkcr.cz
-4-
Když jsem došla k odstavci, kde jsou vyjmenovány slabé stránky a příležitosti rozvoje a kde je zmíněno nedostatečné začlenění knihoven do systému školního i mimoškolního vzdělávání, již jsem nadějí tajila dech a pak, když jsem došla k úkolům, které si koncepce vytyčuje a v bodě 10 jsem si přečetla že ,cílem je zakotvit podporu zvyšování schopnosti efektivně užívat knihovny ve školských vzdělávacích programech a v koncepci celoživotního učení, málem jsem uronila slzu štěstí.Ovšem hned jsem ji zase zamáčkla, protože v dalším odstavci, ve kterém se mělo přejít od slov k činům jsem našla z šesti dílčích aktivit jen jednu, která se opravdu týkala možného začlenění informační výuky do vzdělávací plánů škol. Velmi obecně a vágně mluví o zahrnutí principů poskytování služeb systémem knihoven do koncepčních materiálů jiných resortů. Ach tak, no ale alespoň něco. Co chci a mohu já V situaci, kdy je ve společnosti stále hlasitěji slyšet názor, že síť knihoven je zbytečně přebujelá a s rychlým nástupem elektronických dokumentů bude stále méně potřebná, je podle mého názoru situace školních knihoven bohapustým plýtváním. Základní a střední školy disponují knižními fondy, prostory i ICT technikou o kterých by se leckteré obecní knihovně mohlo jen zdát. Školy budují knihovny a informační centra, ovšem nedokáží jejich potenciál plně využít. Hlavní problém spatřuji v nespolupráci s profesionálními knihovníky, v nulové opoře v zákoně a z toho komplikovaný přístup k financím a vzdělávacím programům pro školní knihovníky. Líbilo by se mi zařazení školních knihoven do knihovního zákona po vzoru Slovenska. Mimochodem ze způsobu řešení problematiky školních knihoven na Slovensku bychom si mohli vzít příklad obecně. Myslím, že poměrně výmluvným důkazem toho je fakt, že zásadní publikace o práci školních knihoven, která dnes slouží českým knihovnám jako takřka jediná použitelná metodika, je příručka Cenigové z roku 20088, určená pro slovenské školní knihovny. Zároveň je nutná změna nároků na knihovníka pracujícího ve školní knihovně směrem k jeho dalšímu vzdělávání a rozšíření spektra činností o přímou práci se studenty ve vyučování. To vše ovšem předpokládá změny v legislativě i vyšší angažovanost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v chápání knihovny jako „svojí“ instituce, která naplňuje cíle také tohoto resortu. Ona se situace změní, vím to. Jen to ještě dlouho potrvá, a do té doby mohu dělat mnohé. Dovzdělat se tak, abych byla pedagogům rovnocenným partnerem, přemýšlet usilovně, jak mohu svou odborností doplnit výuku a v jakých předmětech, předjímat informační potřeby svých uživatelů a nabízet jim řešení, která by je samotné nenapadla, nabízet se do všech projektů, kterých se škola účastní. Jednoduše učinit knihovnu pro všechny pedagogy i studenty nepostradatelnou.
8
Cenigová, R. Príručka pre školského knihovníka. Bratislava: Slovenská pedagogická knižnica, 2008. ISBN 978-80-970092-0-5
-5-
Použitá literatura: Dombrovská, M. Landová, H. Tichá,L. Informační gramotnost- teorie a praxe v ČR, Národní knihovnická revue, rok 2004, roč. 15, č.1, s. 7-18, Dostupný z WWW: http://knihovna.nkp.cz/nkkr0401/0401007.html. ISSN 1214-0678 Medková, Milena. Didaktika informační výchovy na středních školách. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 2 [cit. 06.02.2012]. Dostupný na WWW:
. URNNBN:cz-ik5247. ISSN 1212-5075. Landová, Hana; Civínová, Zdeňka. Aktivity vysokoškolských knihoven v oblasti informačního vzdělávání: vývoj v letech 2006-2010 na veřejných vysokých školách v ČR. ProInflow [online]. 10.02.2011 [cit. 30.01.2012]. Dostupný z WWW: . ISSN 1804–2406. Jonák, Zdeňek.: Čtenářská versus informační gramotnost. Podporují se nebo jsou ve sporu?, In Metodický portál RVP [online], 06. 12. 2006. Dostupný z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/1040 Zákon č. 183/2000 Z. z. o knižniciach o knižniciach, o doplnení zákona Slovenskej národnej rady č. 27/1987 Zb.o štátnej pamiatkovej starostlivosti a o zmene a doplnení zákona č. 68/1997 Z. z.o Matici slovenskej. Dostupný z WWW: http://www.spgk.sk/?zakon-c-1832000-z-z-o-knizniciach Standards for the 21st Century Learner. Chicago:Američan Association of School Librarians, 2007. ISBN 978-0-970092-0-5. Dostupný z WWW: http://www.ala.org/aasl/sites/ala.org.aasl/files/content/guidelinesandstandards/learningstanda rds/AASL_LearningStandards.pdf Teacher Librarian: The Journal for School Library Professionals. [online] Dostupný z WWW: http://www.teacherlibrarian.com Klub školních knihoven – zakládací listina. 2003 [online] Dostupný z WWW: http://www.skipcr.cz/odborne-organy/klub-skolnich-knihoven/cile-klubu-skolnich-knihoven Školní knihovny činnost a funkce:doporučení MŠMT k činnosti a funkci školní knihovny na základních a středních školách. Praha.: MŠMT ČR, 2009. dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolni-knihovny-cinnost-afunkce?highlightWords=informa%C4%8Dn%C3%AD+gramotnost+knihovny Cenigová, R. Príručka pre školského knihovníka. Bratislava: Slovenská pedagogická knižnica, 2008. ISBN 978-80-970092-0-5 Dostupné z http://www.spgk.sk/?prirucka-preskolskeho-knihovnika
-6-
