SMĚRNICE RADY 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání těchto osob a na následky plynoucí z tohoto přijímání
RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 bod 2 písm. a) a b) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise1, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu2, s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 3, s ohledem na stanovisko Výboru regionů4, vzhledem k těmto důvodům: (1) příprava společné azylové politiky včetně společných evropských ujednání o poskytování azylu tvoří nedílnou součást cíle Evropské unie, jímž je postupné vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kteří donuceni okolnostmi hledají zákonnou cestou ochranu v Evropské unii; (2) v posledních letech v Evropě zesílil hromadný příliv vysídlených osob, které se nemohou vrátit do země původu. Pro tyto případy může být nezbytné vytvořit mimořádné plány pro poskytování okamžité dočasné ochrany těmto osobám; (3) v závěrech týkajících se osob vysídlených v důsledku konfliktu v bývalé Jugoslávii, které přijali ministři odpovědní za přistěhovalectví na svých zasedáních v Londýně dne 30. listopadu a 1. prosince 1992 a v Kodani dne 1. a 2. června 1993, členské státy a orgány Společenství vyjádřily svůj zájem o situaci vysídlených osob; (4) dne 25. září 1995 Rada přijala usnesení o sdílení břemene v souvislosti s přijetím a dočasným pobytem vysídlených osob5 a dne 4. března 1996 přijala rozhodnutí 96/198/JHA o pohotovostních a nouzových postupech při sdílení břemene v souvislosti s přijetím a dočasným pobytem vysídlených osob6; (5) akční plán Rady a Komise ze dne 3. prosince 19987 zaručuje v souladu s Amsterodamskou smlouvou urychlené přijetí minimálních norem pro poskytování dočasné ochrany vysídleným osobám ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, a opatření k zajištění rovnováhy mezi 1 2 3 4 5 6 7
Úř. věst. č. C 311 E, 31. 10. 2000, s. 251. Stanovisko ze dne 13. března 2001 (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku). Úř. věst. č. C 155, 29. 5. 2001, s. 21. Stanovisko ze dne 13. června 2001 (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku). Úř. věst. č. C 262, 7. 10. 1995, s. 1. Úř. věst. č. L 63, 13. 3. 1996, s. 10. Úř. věst. č. C 19, 20. 1. 1999, s. 1.
(6)
(7) (8)
(9) (10)
(11)
(12)
(13)
(14)
(15)
(16)
jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání vysídlených osob a na následky plynoucí z přijímání těchto osob; dne 27. května 1999 Rada přijala závěry, jež se týkají osob vysídlených z Kosova. V těchto závěrech se Komise a členské státy vyzývají, aby vyvodily důsledky z reakce na kosovskou krizi a přijaly opatření v souladu se Smlouvou; Evropská rada na svém zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 uznala, že na základě soudržnosti mezi členskými státy je třeba se dohodnout o otázkách poskytování dočasné ochrany vysídleným osobám; je nezbytné vypracovat minimální normy pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a přijmout opatření k zajištění rovnováhy mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání těchto osob a vyrovnávání se s následky plynoucími z takového přijímání; tyto normy a opatření jsou z důvodů účinnosti, souvislosti a soudržnosti, a zejména proto, aby se omezilo riziko dalšího pohybu osob, vzájemně provázané a na sobě závislé. Měly by proto tvořit jeden právní dokument; tato dočasná ochrana by měla být slučitelná s mezinárodními závazky členských států, jež se týkají uprchlíků. Zejména se nesmí předjímat přiznání právního postavení uprchlíka, jak stanoví Ženevská úmluva ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíka, ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967 ratifikovaného všemi členskými státy; měl by být ve vztahu k uprchlíkům a jiným osobám, jež potřebují mezinárodní ochranu, respektován mandát Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky a měla by být uplatňována deklarace č. 17 o článku 63 Smlouvy o založení Evropského společenství, která tvoří přílohu k Závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy a která stanoví, že by otázky azylové politiky měly být konzultovány s Vysokým komisařem Organizace spojených národů pro uprchlíky a s dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi; samou podstatou minimálních norem je v případě hromadného přílivu vysídlených osob pravomoc členských států zavádět nebo udržovat podmínky, které budou ve větší míře zohledňovat zájmy osob požívajících dočasné ochrany; jelikož ustanovení vytvořená v rámci této směrnice jsou ustanovení výjimečné povahy a jejich cílem je řešit hromadný příliv nebo bezprostředně hrozící hromadný příliv osob vysídlených ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, poskytovaná ochrana by měla být pouze dočasná; Rada svým rozhodnutím určí, jedná-li se o hromadný příliv vysídlených osob, toto rozhodnutí je s ohledem na vysídlené osoby, na něž se vztahuje, závazné pro všechny členské státy. Měly by být též stanoveny podmínky uplynutí doby platnosti takového rozhodnutí; měly by být též určeny povinnosti členských států, pokud jde o podmínky přijímání a pobytu osob požívajících dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob. Tyto povinnosti by měly být spravedlivě rozděleny a osobám, jichž se týkají, poskytovat odpovídající úroveň ochrany; členské státy v přístupu k osobám požívajícím v souladu s touto směrnicí dočasné ochrany jsou vázány povinnostmi stanovenými v dokumentech
(17)
(18) (19) (20)
(21) (22) (23)
(24)
(25) (26)
mezinárodního práva, které jsou pro tyto státy závazné a které zakazují diskriminaci; členské státy by měly ve spolupráci s Komisí prosazovat odpovídající opatření, aby zpracovávání osobních údajů odpovídalo normě o ochraně vymezené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a s volným pohybem těchto údajů8; v souladu s mezinárodními závazky členských států a v souladu se smlouvou by měla být stanovena pravidla, jimiž se bude řídit přístup do řízení o azylu v rámci dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob; je třeba přijmout ustanovení obsahující zásady a opatření, které určují podmínky návratu do země původu, a opatření, jež by měly členské státy přijmout vzhledem k osobám, jejichž dočasná ochrana již skončila; je třeba přijmout ustanovení obsahující mechanismus vyjadřování solidarity, jehož cílem by bylo přispět k udržení rovnováhy mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání vysídlených osob v případě hromadného přílivu a na vyrovnávání se s následky plynoucími z tohoto přijímání. Mechanismus by měl sestávat ze dvou částí. První se týká finančních aspektů a druhá skutečného přijímání osob v členských státech; poskytování dočasné ochrany by mělo být doprovázeno správní spoluprací mezi členskými státy a spoluprací s Komisí; je nezbytné stanovit kritéria pro vyloučení některých osob z dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob; jelikož cíle navržené akce, konkrétně vytvoření minimálních norem pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a opatření k zajištění rovnováhy mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání těchto osob a na vyrovnávání se s následky plynoucími z jejich příjímání, nemohou být uspokojivě splněny na úrovni členských států a mohou být z důvodu rozsahu nebo účinku navržené akce lépe plněny na úrovni Společenství, může Společenství v souladu se zásadou subsidiarity, jak stanoví článek 5 smlouvy, přijmout určitá opatření. V souladu se zásadou proporcionality, jak stanoví tento článek, tato směrnice stanoví pouze to, co je nezbytné k dosažení těchto cílů; v souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, který tvoří přílohu Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství, Spojené království v dopise ze dne 27. září 2000 vyjádřilo své přání podílet se na přijetí a používání této směrnice; v souladu s článkem 1 uvedeného protokolu se Irsko na přijetí této směrnice podílet nebude. V důsledku toho, a aniž by byl dotčen článek 4 výše uvedeného protokolu, se ustanovení této směrnice nevztahují na Irsko; v souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, který tvoří dodatek Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství, Dánsko se neúčastní přijetí této směrnice, a proto jí není ani vázáno ani nepodléhá jejímu používání,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: 8
Úř. věst. č. L 281, 23. 11. 1995, s. 31.
KAPITOLA I
Obecná ustanovení
Článek 1 Účelem této směrnice je vypracovat minimální normy pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, a zajistit rovnováhu mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání těchto osob a při vyrovnávání se s následky plynoucími z tohoto příjímání. Článek 2 Pro potřeby této směrnice se: a) „dočasnou ochranou“ rozumí řízení výjimečné povahy uplatňovaný v případě hromadného přílivu nebo bezprostředně hrozícího hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, jehož cílem je poskytnout okamžitou a dočasnou ochranu těmto osobám, zejména pokud zároveň existuje riziko, že azylový systém nebude schopen se s tímto přílivem vypořádat tak, aby nebylo nepříznivě ovlivněno jeho vlastní účinné fungování a zájmy těchto osob a dalších osob žádajících o ochranu; b) „Ženevskou úmluvou“ rozumí úmluva ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967; c) „vysídlenými osobami” rozumějí státní příslušníci třetí země nebo lidé bez státní příslušnosti, kteří museli opustit zemi či oblast původu nebo byli evakuováni, a to zejména na žádost mezinárodních organizací, a nemohou se s ohledem na převládající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek a kteří by mohli spadat do působnosti článku 1A Ženevské úmluvy nebo jiných mezinárodních či vnitrostátních dokumentů poskytujících mezinárodní ochranu, zejména se jedná o: i) osoby, které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí, ii) osoby, kterým vážně hrozí systematické nebo všeobecné porušování lidských práv, či osoby, které se staly oběťmi takového porušování lidských práv; d) „hromadným přílivem” rozumí příchod velkého počtu vysídlených osob pocházejících z určité země nebo zeměpisné oblasti do Společenství bez ohledu na to, zda se jedná o spontánní vstup nebo vstup cílený, například v rámci evakuačního programu; e) „uprchlíky“ rozumějí státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti ve smyslu článku 1A Ženevské úmluvy; f) „nezletilými osobami bez doprovodu“ rozumějí státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti mladší osmnácti let, které na území členských států vstoupí bez doprovodu zletilé osoby za ně odpovědné, ať už podle zákona či zvykového práva, a to po celou dobu, kdy jim touto osobou není poskytována účinná péče, nebo nezletilé osoby, které zůstanou bez doprovodu poté, co vstoupí na území členských států;
g)
h)
„povolením k pobytu“ rozumí povolení nebo oprávnění vydané orgány členského státu a v podobě požadované právními předpisy daného státu, které státnímu příslušníkovi třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti umožňuje pobývat na území tohoto členského státu; „osobou usilující o sloučení rodiny“ rozumí státní příslušník třetí země, který je v souladu s rozhodnutím přijatým podle článku 5 pod dočasnou ochranou členského státu a který si přeje znovu se sloučit s rodinnými příslušníky.
Článek 3 1. Dočasná ochrana nepředpokládá přiznání právního postavení uprchlíka, jak jej definuje Ženevská úmluva. 2. Členské státy budou při používání dočasné ochrany náležitě respektovat lidská práva, základní svobody a závazky související se zásadou nenavracení. 3. Zavedení, provádění a ukončení dočasné ochrany bude předmětem pravidelných konzultací s Úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) a dalších příslušných mezinárodních organizací. 4. Tato směrnice se nebude vztahovat na osoby, kterým byla poskytnuta dočasná ochrana v rámci jiných projektů dočasné ochrany předtím, než tato směrnice vstoupila v platnost. 5. Tato směrnice se nebude dotýkat výhradního práva členských států zavádět nebo zajišťovat příznivější podmínky pro osoby požívající dočasné ochrany. KAPITOLA II
Trvání a provádění dočasné ochrany
Článek 4 1. Aniž by byl dotčen článek 6, trvání dočasné ochrany je jeden rok. Pokud není ukončena v souladu s podmínkami v čl. 6 odst. 1 písm. b), může být její trvání automaticky prodlouženo o šest období v délce jednoho měsíce na maximálně jeden rok. 2. Pokud přetrvávají důvody pro poskytnutí dočasné ochrany, Rada může kvalifikovanou většinou rozhodnout o prodloužení dočasné ochrany až o jeden rok, a to na základě návrhu předloženého Komisí, která též přezkoumá jakýkoli požadavek členského státu na předložení návrhu Radě. Článek 5 1. Rada kvalifikovanou většinou rozhodne, zda se jedná o případ hromadného přílivu vysídlených osob, a to na základě návrhu předloženého Komisí, která též přezkoumá jakýkoli požadavek členského státu na předložení návrhu Radě. 2. Návrh Komise bude mimo jiné obsahovat tyto údaje: a) popis specifických skupin osob, na něž se bude dočasná ochrana vztahovat, b) datum, kdy dočasná ochrana vstoupí v platnost, c) odhadovaný rozsahu pohybu vysídlených osob.
3. V souladu s ustanoveními této směrnice se ve všech členských státech na základě rozhodnutí Rady zavedení dočasné ochrany vysídlených osob, na něž se rozhodnutí vztahuje. Rozhodnutí bude obsahovat mimo jiné tyto údaje: a) popis specifických skupin osob, na něž se bude dočasná ochrana vztahovat, b) datum, kdy dočasná ochrana vstoupí v platnost, c) informace získané od členských států o kapacitách pro přijetí osob, d) informace získané od Komise, UNHCR a dalších příslušných mezinárodních organizací. 4. Rozhodnutí Rady bude vycházet z: a) průzkumu situace a rozsahu pohybu vysídlených osob, b) vyhodnocení vhodnosti zavedení dočasné ochrany s ohledem na potenciál pro pomoc a akci v případech nouze nebo neadekvátnosti těchto opatření, c) informací získaných od členských států, Komise a UNHCR a dalších příslušných mezinárodních organizací. 5. Rada o svém rozhodnutí informuje Evropský parlament. Článek 6 Dočasná ochrana bude ukončena: jakmile uplyne maximální možná doba trvání ochrany, nebo kdykoli, jestliže Rada kvalifikovanou většinou rozhodne, a to na základě návrhu předloženého Komisí, která též přezkoumá jakýkoli požadavek členského státu na předložení návrhu Radě. 2. Rozhodnutí Rady bude vycházet ze skutečnosti, že situace v zemi původu je taková, že umožňuje s patřičným ohledem na lidská práva, základní svobody a závazky členských států v souvislosti se zásadou nenavracení osobám, jimž byla poskytnuta dočasná ochrana, bezpečný a trvalý návrat. Rada o svém rozhodnutí informuje Evropský parlament.
1. a) b)
Článek 7 1. Členské státy mohou rozšířit dočasnou ochranu, jak je definována v této směrnici, i na další kategorie vysídlených osob, na něž se nevztahuje rozhodnutí Rady uvedené v článku 5, pokud jsou vysídleny ze stejných důvodů a ze stejné země nebo oblasti původu. Tuto skutečnost neprodleně oznámí Radě a Komisi. 2. Ustanovení článků 24, 25 a 26 se nevztahují na případy uvedené v odstavci 1, s výjimkou strukturální podpory, která tvoří součást Evropského fondu pro uprchlíky zřízeného na základě rozhodnutí 2000/596/ES9 a v souladu s podmínkami stanovenými v uvedeném rozhodnutí. KAPITOLA III
Povinnosti členských států ve vztahu k osobám požívajícím dočasné ochrany
9
Úř. věst. č. L 252, 6. 10. 2000, s. 12.
Článek 8 1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty či jiné odpovídající doklady. 2. Bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1, členské státy nesmějí osobám požívajícím dočasné ochrany nabídnout méně výhodné podmínky než ty, jež jsou stanoveny v článcích 9 až 16. 3. V případě potřeby členské státy zajistí osobám, které mají být přijaty na jejich území z důvodu dočasné ochrany, veškeré potřebné prostředky k získání nezbytných víz, včetně víz průjezdních. Vzhledem k naléhavosti situace je třeba úřední postupy omezit na minimum. Víza by měla být udělena zdarma či za minimální poplatek. Článek 9 Členské státy poskytnou osobám požívajícím dočasné ochrany doklad v jazyce, kterému budou rozumět, v němž budou zřetelně vyložena ustanovení vztahující se k dočasné ochraně a týkající se těchto osob. Článek 10 Aby mohlo být účinně prováděno rozhodnutí Rady uvedené v článku 5, členské státy budou evidovat osobní údaje uvedené v příloze II písmenu a) ve vztahu k osobám požívajícím na jejich území dočasné ochrany. Článek 11 Členský stát přijme zpět na své území osobu požívající dočasné ochrany, pokud se tato osoba v průběhu doby stanovené rozhodnutím Rady podle článku 5 bez povolení zdržuje na území jiného členského státu nebo se bez povolení snaží na toto území vstoupit. Na základě dvoustranné dohody členské státy mohou rozhodnout, že tento článek nebudou používat. Článek 12 Členské státy umožní osobám požívajícím dočasné ochrany, aby po dobu nepřesahující trvaní dočasné ochrany vykonávaly zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost v souladu s pravidly pro danou profesi a aby se rovněž zapojily do aktivit jako vzdělávání pro dospělé, odborné přípravy a praxe na pracovišti. S ohledem na politiku zaměřenou na trh pracovních sil členské státy mohou dát přednost občanům EU a občanům států vázaných Dohodou o evropském hospodářském prostoru, a také státním příslušníkům třetích zemí s povoleným trvalým pobytem na jejich území, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti. Budou též používány obecné právní předpisy platné v členských státech, jež se týkají odměňování, přístupu do systému sociálního zabezpečení při vykonávání zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a dalších podmínek pro zaměstnávání. Článek 13 1. Členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany zajistí možnost odpovídajícího ubytování a v případě potřeby jim zajistí poskytnutí prostředků ke získání ubytování. 2. Členské státy zajistí, aby osobám požívajícím dočasné ochrany byla v případě, že nemají dostatečné prostředky, poskytnuta nezbytná pomoc v podobě sociálních
dávek a prostředků na živobytí a též zdravotní péče. Aniž by byl dotčen odstavec 4, pomoc nezbytná v souvislosti se zdravotní péčí bude zahrnovat alespoň péči v akutních případech a základní léčbu onemocnění. 3. Pokud osoby požívající dočasné ochrany vykonávají zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, bude při určování výše navrhované pomoci brán ohled na schopnost uspokojit své vlastní potřeby. 4. Členské státy poskytnou nezbytnou zdravotní či jinou péči osobám požívajícím dočasné ochrany, které mají specifické potřeby, např. jedná-li se o nezletilé osoby bez doprovodu nebo osoby, které podstoupily týrání, znásilnění nebo jinou závažnou formu psychického, fyzického nebo sexuálního násilí. Článek 14 1. Členské státy umožní osobám mladším 18 let požívajícím dočasné ochrany přístup do vzdělávacího systému, a to za stejných podmínek, jaké nabízejí státním příslušníkům hostitelského členského státu. Členské státy si mohou stanovit, že se tento přístup může vztahovat pouze na státní vzdělávací systém. 2. Členské státy mohou umožnit zletilým osobám požívajícím dočasné ochrany přístup do všeobecného vzdělávacího systému. Článek 15 1. V případě, že rodiny existovaly již v zemi původu a byly rozdělena z důvodů souvisejících s hromadným přílivem, se pro potřeby tohoto článku za rodinné příslušníky považují tyto osoby: a) manžel/ka osoby usilující o sloučení rodiny nebo jeho družka/její druh, se kterou/kterým žije v trvalém vztahu v případě, že právní předpisy nebo praxe členského státu přistupuje v zákonu o cizincích k nesezdaným párům podobně jako k párům sezdaným; nezletilé svobodné děti osoby usilující o sloučení rodiny nebo její manželky/manžela bez ohledu na to, zda se jedná o manželské, nemanželské či adoptované děti; b) jiní blízcí příbuzní, kteří v době událostí vedoucích k hromadnému přílivu žili jako rodina a tvořili její součást a kteří byli v dané době na osobě usilující o sloučení rodiny zcela či z větší části závislí. 2. V případě, že členové rodiny odděleně požívají dočasné ochrany v různých členských státech, členské státy rodinným příslušníkům zajistí sloučení, jestliže tito odpovídají popisu v odst. 1 písm. a) a jestliže si to přejí. Členské státy mohou rodinným příslušníkům zajistit sloučení v případě, že tito odpovídají popisu v odst. 1 písm. b) a jestliže členské státy na základě posouzení daného případu rozhodnou, že by nesloučení rodiny vedlo k mimořádnému strádání jednotlivých rodinných příslušníků. 3. Pokud osoba usilující o sloučení rodiny požívá dočasné ochrany v některém z členských států a další rodinný příslušník či příslušníci doposud nejsou na území členského státu, členský stát, ve kterém osoba usilující o sloučení rodiny požívá dočasné ochrany, sloučí tuto osobu s rodinnými příslušníky, kteří potřebují ochranu, jestliže se jedná o rodinné příslušníky, kteří odpovídají popisu v odst. 1 písm. a). Členský stát může osobě usilující o sloučení rodiny zajistit sloučení s těmi rodinnými příslušníky, kteří potřebují ochranu, jestliže tito odpovídají popisu v odst. 1 písm. b) a jestliže členské státy na základě posouzení daného případu rozhodnou, že by nesloučení rodiny vedlo k mimořádnému strádání jednotlivých rodinných příslušníků.
4. Při používání tohoto článku členské státy zváží především zájmy dítěte. 5. Dotyčné členské státy rozhodnou s ohledem na články 25 a 26, ve kterém členském státě ke sloučení rodiny dojde. 6. Rodinným příslušníkům se v rámci dočasné ochrany udělí povolení k pobytu. Za tímto účelem budou vydány příslušné dokumenty, případně jiné odpovídající doklady. Přemístění rodinných příslušníků na území jiného členského státu za účelem sloučení rodiny, jak je stanoveno v odstavci 2, bude znamenat, že členský stát, který tyto osoby opouštějí, zruší vydaná povolení k pobytu a přestane ve vztahu k těmto osobám plnit povinnosti související s dočasnou ochranou. 7. Praktické provádění tohoto článku může vyžadovat spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi. 8. Členský stát na žádost jiného členského státu poskytne o osobě, které je poskytována dočasná ochrana, informace uvedené v příloze II, nezbytné k vyřízení záležitosti, o níž pojednává tento článek. Článek 16 1. Členské státy v nejbližší možné době zajistí nezletilým osobám bez doprovodu, požívajícím dočasné ochrany, zástupce, jímž bude zákonný opatrovník nebo v případě potřeby organizace, která odpovídá za péči o nezletilé a za jejich blaho, či jiný vhodný zástupce. 2. V době trvání dočasné ochrany členské státy zajistí, aby nezletilé osoby bez doprovodu byly umístěny: a) u zletilých příbuzných; b) u pěstounské rodiny; c) v přijímacích střediscích se zvláštními zařízeními pro nezletilé osoby nebo v jiných ubytovacích zařízeních vhodných pro nezletilé; d) u osoby, která o nezletilou osobu pečovala v době útěku. Členské státy podniknou kroky nezbytné k umístění nezletilé osoby. Dohodu se zletilou osobou nebo osobami zajistí členské státy. Na základě věku a zralosti dítěte bude brán zřetel i na názor dítěte. KAPITOLA IV
Přístup k řízení o azylu v rámci dočasné ochrany
Článek 17 1. Osobám požívajícím dočasné ochrany musí být kdykoli umožněno podat žádost o azyl. 2. Posouzení jakékoli žádosti o azyl nezpracované před skončením období dočasné ochrany bude dokončeno po skončení tohoto období. Článek 18 Budou vypracována kritéria a mechanismy k určení členského státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl. Zejména členský stát, který souhlasil s přemístěním
osoby požívající dočasné ochrany v souladu s touto směrnicí na své území, je státem příslušným pro posuzování žádosti o azyl podané touto osobou. Článek 19 1. Členské státy si mohou stanovit, že v době posuzování žádosti nelze požívat dočasné ochrany a zároveň mít právní postavení žadatele o azyl. 2. V případech, kdy po posouzení žádosti o azyl nebylo osobě oprávněné požadovat dočasnou ochranu uděleno právní postavení uprchlíka nebo v případě potřeby jiný druh ochrany, členské státy zajistí, aniž by byl dotčen článek 28, aby dané osobě byla poskytnuta nebo i nadále poskytována dočasná ochrana až do doby, než uplyne doba ochrany. KAPITOLA V
Návrat a opatření po ukončení dočasné ochrany
Článek 20 Když uplyne období dočasné ochrany, budou se používat obecné zákony členských států o ochraně a cizincích, aniž by byly dotčeny články 21, 22 a 23. Článek 21 1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k umožnění dobrovolného návratu osob požívajících dočasné ochrany nebo osob, jejichž dočasná ochrana skončila. Členské státy zajistí, aby opatření o dobrovolném návratu osob požívajících dočasné ochrany těmto osobám umožnila návrat s ohledem na lidskou důstojnost. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí těchto osob vrátit se bylo učiněno s plným vědomím všech skutečností. Členské státy mohou též zajistit zkušební návštěvy. 2. Po dobu trvání dočasné ochrany členské státy na základě okolností přetrvávajících v zemi původu kladně vyřídí žádosti o návrat do hostitelského členského státu, které podají osoby, jež požívaly dočasné ochrany a uplatnily své právo na dobrovolný návrat. 3. Na konci období dočasné ochrany členské státy mohou určit, že povinnosti stanovené v KAPITOLE III se na individuálním základě rozšíří na osoby požívající dočasné ochrany, které využily program dobrovolného návratu. Prodloužení bude platné až do dne návratu. Článek 22 1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby nucený návrat osob, jimž období dočasné ochrany uplynulo a jež nemají nárok být přijaty, proběhl lidskydůstojnou cestou. 2. V případě nuceného návratu členské státy zváží jakékoli závažné humanitární důvody, které by v určitých případech činily návrat nemožným nebo nerozumným.
Odstraněno:
Článek 23 1. Členské státy přijmou potřebná opatření týkající se podmínek pobytu osob požívajících dočasné ochrany a u kterých není možné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu logicky očekávat, že by mohly cestovat; například kdyby přerušení léčby vedlo k závažným negativním následkům. Tyto osoby nemohou být vyhoštěny po dobu, kdy tato situace přetrvává. 2. Členské státy mohou povolit rodinám, jejichž děti jsou nezletilé a navštěvují školu v členském státě, aby využily podmínky pobytu umožňující příslušným dětem dokončit probíhající období školní docházky. KAPITOLA VI
Solidarita
Článek 24 Pro opatření stanovená v této směrnici může být využíván Evropský fond pro uprchlíky zřízený na rozhodnutím 2000/596/ES za podmínek stanovených v uvedeném rozhodnutí. Článek 25 1. Členské státy přijmou osoby, které mají nárok na dočasnou ochranu, v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita, pokud jde o přijímání těchto osob. Tyto informace budou zařazeny do rozhodnutí Rady uvedené v článku 5. Poté, co bude toto rozhodnutí přijato, členské státy mohou na základě oznámení Radě a Komisi stanovit další přijímací kapacity. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR. 2. Dotyčné členské státy ve spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi zajistí, aby vhodné osoby, jak jsou definovány v rozhodnutí Rady uvedeném v článku 5, které doposud nevstoupily na území Společenství, mohly vyjádřit svou vůli být přijaty na jeho území. 3. Pokud počet osob, které mají nárok na dočasnou ochranu, v důsledku náhlého a hromadného přílivu překročí přijímací kapacitu uvedenou v odstavci 1, Rada neprodleně přezkoumá situaci a podnikne nezbytné kroky včetně toho, že doporučí, aby dotčeným členským státům byla poskytnuta dodatečná pomoc. Článek 26 1. Po dobu trvání dočasné ochrany členské státy vzájemně spolupracují na změně bydliště osob požívajících dočasné ochrany v rámci členských států, a to na základě souhlasu osob, kterých se taková změna bydliště týká. 2. Členský stát informuje o žádosti na přemístění osob ostatní členské státy a uvědomí též Komisi a UNHCR. Členské státy informují žádající členský stát o kapacitě pro příjem těchto osob. 3. Členský stát na žádost jiného členského státu poskytne o osobě požívající dočasné ochrany informace stanovené v příloze II, nezbytné k vyřízení záležitosti, o níž pojednává tento článek.
4. V případě, že je osoba přemístěna z jednoho členského státu do druhého, povolení k pobytu ve státě, který osoba opouští, uplyne a tento stát přestane ve vztahu k těmto osobám plnit povinnosti související s dočasnou ochranou. Dočasnou ochranu dotčeným osobám poskytne nový hostitelský stát. 5. Členské státy k přemisťování osob požívajících dočasné ochrany mezi členskými státy využívají vzor průkazu uvedený v příloze I. KAPITOLA VII
Spolupráce ve správní oblasti
Článek 27 1. Za účelem správní spolupráce potřebné k poskytování dočasné ochrany členské státy určí národní kontaktní místo, jehož adresu sdělí ostatním členským státům a Komisi. Členské státy s pomocí Komise přijmou veškerá příslušná opatření k navázání přímé spolupráce a k výměně informací mezi příslušnými orgány. 2. Členské státy si pravidelně a v co nejkratší době předají údaje týkající se počtu osob požívajících dočasné ochrany a veškeré informace o právních a správních předpisech jednotlivých států, jež souvisejí s poskytováním dočasné ochrany. KAPITOLA VIII
Zvláštní ustanovení
1. že: a)
Článek 28 Členské státy mohou osobu vyloučit z poskytnutí dočasné ochrany v případě, existují závažné důvody se domnívat, že: i) tato osoba spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, jak jsou definovány v mezinárodních dokumentech vypracovaných za účelem přijetí ustanovení týkajících se těchto zločinů; ii) tato osoba spáchala závažný nepolitický zločin mimo území přijímacího členského státu předtím, než na území tohoto státu byla přijata jako osoba požívající dočasné ochrany. Závažnost očekávaného trestu by měla být zvážena na základě povahy zločinu, z nějž je daná osoba podezřelá. Mimořádně kruté činy, i když jsou spáchány s údajným politickým cílem, mohou být klasifikovány jako závažné zločiny nepolitického charakteru. Toto se vztahuje jak na pachatele tohoto zločinu, tak na osoby, které k takovým zločinům pachatele podněcovaly; iii) tato osoba byla obviněna z činů proti cílům a zásadám Spojených národů;
b)
existuje důvodné podezření, že tato osoba by mohla ohrozit bezpečnost hostitelského členského státu nebo že byla na základě pravomocného rozsudku odsouzena za mimořádně závažný zločin, případně představuje nebezpečí pro společnost hostitelského členského státu. 2. Důvody pro vyloučení, vyjmenované v odstavci 1, se posuzují pouze na základě jednání dané osoby. Rozhodnutí a opatření o vyloučení se řídí zásadou proporcionality. KAPITOLA IX
Závěrečná ustanovení
Článek 29 Osoby, které členský stát vyloučil z poskytnutí dočasné ochrany nebo ze zajištění sloučení s rodinou, jsou oprávněny v dotčeném členském státě podat opravný prostředek. Článek 30 Členské státy určí pravidla stanovení postihů za porušení vnitrostátních předpisů států přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná k tomu, aby tyto postihy byly prováděny. Tyto postihy musejí být účinné, úměrné a odrazující. Článek 31 1. Nejpozději do dvou let po lhůtě uvedené v článku 32 Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice členskými státy a navrhne veškeré nezbytné dodatky. Členské státy zašlou Komisi informace nezbytné pro přípravu této zprávy. 2. Po předložení zprávy uvedené v odstavci 1 Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice členskými státy, a to nejméně jednou za pět let. Článek 32 1. Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 31. prosince 2002. Neprodleně o tom uvědomí Komisi. 2. Tato opatření přijatá členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici, případně musí být takovým odkazem doplněna při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Článek 33 Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 34 Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství. V Bruselu dne 20. července 2001.
Za Radu předseda Odstraněno: ¶
J. VANDE LANOTTEPŘÍLOHA 1 Vzor průkazu pro přemístění osob požívajících dočasné ochrany PRŮKAZ Název členského státu, který průkaz vydává: Referenční číslo*: Vydáno v souladu s článkem 26 směrnice 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi jednotlivými členskými státy při vynakládání úsilí na přijímání těchto osob a na následky plynoucí z tohoto přijímání. Platná pouze pro přemístění z……………………………….1 do................................. 2. Příslušná osoba se musí hlásit na……………………………….3 do............................ 4. Vydal:............................................................................................................................... PŘÍJMENÍ........................................................................................................................ KŘESTNÍ JMÉNA: ......................................................................................................... MÍSTO A DATUM NAROZENÍ: ................................................................................... V případě nezletilé osoby, jméno odpovědné osoby/jména odpovědných osob: ............ POHLAVÍ: ....................................................................................................................... STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST:.............................................................................................. Datum vydání:.................................................................................................................. FOTOGRAFIE RAZÍTKO Podpis oprávněné osoby: …………………. Za příslušné orgány: ……………….…… Totožnost držitele průkazu byla ověřena těmito orgány na základě ………………..5, 6 Totožnost držitele průkazu nebyla zjištěna …………………………………………….
* 1 2 3 4 5 6
Referenční číslo je předělováno zemí, ze které se osoba přemisťuje do jiného členského státu. Členský stát, z nějž se osoba přemisťuje. Členský stát, do nějž se osoba přemisťuje. Místo, kde se musí daná osoba hlásit po příjezdu do druhého členského státu. Datum, do kterého se musí daná osoba hlásit po příjezdu do druhého členského státu. Na základě následujících cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti předložených orgánům. Na základě jiných dokladů než cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti.
Konec oddílu (další stránka)
Tento průkaz byl vydán pouze na základě článku 26 směrnice 2001/55/ES a za žádných okolností neplní funkci cestovního dokladu, jenž by opravňoval k překročení vnější hranice státu, ani dokladu potvrzujícího totožnost dané osoby.
PŘÍLOHA II Informace uvedené v článcích 10, 15 a 26 směrnice zahrnují podle potřeby jeden či více z těchto dokladů nebo údajů: a) osobní údaje o dotyčné osobě (jméno, státní příslušnost, datum a místo narození, rodinný stav, příbuzenské vztahy); b) doklady totožnosti a cestovní doklady dotyčné osoby; c) doklady dokazující rodinné vztahy (oddací list, rodný list, osvědčení o adopci); d) další informace nezbytné k určení totožnosti osoby nebo rodinných vztahů; e) povolení k pobytu, víza nebo rozhodnutí o nevydání povolení k pobytu, které dané osobě vystavil členský stát, a doklady, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí učiněno; f) žádosti o povolení k pobytu a o udělení víza podané dotyčnou osobou a dosud členským státem nevyřízené a stádium, v němž se vyřizování nachází. Dožádaný členský stát oznámí dožadujícímu členskému státu jakékoli opravy údajů.
