Epizoda 1
Ilustrace © Jiří Winter – Neprakta, 2016 Text © Miloslav Švandrlík, 2016 © Filip Konečný, 2016 ISBN 978-80-906425-0-8
Jediný věrný divák
Barva
Pero
Skica
10/11
42/43
74/75
Stadión č. 1
01. 01. 1974
str. 30
2
Odkaz býčka Arnošta
12/13
44/45
76/77
č. 2
08. 01. 1974
str. 30
3
První vítězství
14/15
46/47
78/79
č. 3
15. 01. 1974
str. 30
4
Rozruch na okrese
16/17
48/49
80/81
č. 4
22. 01. 1974
str. 30
5
Odborníci se diví
18/19
50/51
82/83
č. 5
29. 01. 1974
str. 30
6
Mužstvo třetí ligy
20/21
52/53
84/85
č. 6
05. 02. 1974
str. 30
7
Mrckovský šok
22/23
54/55
86/87
č. 7
12. 02. 1974
str. 30
8
Kondice se vrací
24/25
56/57
88/89
č. 8
19. 02. 1974
str. 30
9
Slavné vítězství
26/27
58/59
90/91
č. 9
26. 02. 1974
str. 30
10
Sparta míří do Mrckova
28/29
60/61
92/93
č. 10
05. 03. 1974
str. 30
11
Pelé zůstává v Mrckově
30/31
62/63
94/95
č. 11
12. 03. 1974
str. 30
12
Brankář se žení
32/33
64/65
96/97
č. 12
19. 03. 1974
str. 30
13
Osudný výstřel
34/35
66/67
98/99
č. 13
26. 03. 1974
str. 30
14
Borci jsou překvapeni
36/37
68/69
100/101
č. 14
02. 04. 1974
str. 30
15
Nová perspektiva
38/39
70/71
102/103
č. 15
09. 04. 1974
str. 30
Poznámka: Na titulní straně časopisu Stadión č. 11 bylo chybně uvedeno datum vydání 22. 3. 1974.
poklad z hury Filip Konečný
Hura znamená hanácky půda. Ta u babičky a dědy v Litovli byla v dobách mého dětství pokladů plná. Jedním z nich byly v balicím papíru zabalené a motouzem převázané časopisy Stadión. Ročník 1974 skrýval poklad v pokladu, komiks dvojice Neprakta & Švandrlík Kouzelný míč. Nyní, po dvaačtyřiceti letech od jeho prvního časopiseckého vydání, vznikla myšlenka tzv. Kreativního komiksu.
Jde o publikaci, kterou bude komiksový fanoušek nejen pasivně číst, ale také dotvářet k obrazu svému. Každý vydaný exemplář má proto šanci stát se naprostým unikátem a originálem ve sbírce komiksového nadšence. Záleží jenom na něm. Kniha je rozdělena na tři části, které představují zpětný chod vzniku komiksu. Začíná výsledným plnobarevným dílem, ve druhé části naleznete perokresbu, které obvykle u tvůrců komiksů předchází skica tužkou, jejíž pomyslný obraz je naznačen v závěrečné části pomocí téže perokresby ve světle šedém odstínu tak, aby mohla vést ruku čtenáře-kreslíře, ale zároveň nerušila výsledek jeho snažení. Jak složitě komiks vzniká, se můžete na vlastní kůži přesvědčit tak, že věnujete desítky či stovky hodin vytažením skicy perem a následně ji zkusíte kolorovat. Kreativní komiks Kouzelný míč vznikal s velkou trpělivostí. Přestože je svým rozsahem
vlastně komorním dílem (ve Stadiónu vyšlo v roce 1974 pouhých patnáct celostran, které jsou v knize rozděleny na třicet polostran), jeho vydání nakonec vyžadovalo velmi dlouhé a pečlivé přípravy. Nejsložitějším úkolem bylo oddělit černou barvu, kterou jsou vytvořeny hlavně kontury kresby a písmo, což potvrzuje také dobový tisk Stadiónu (str. 1), kde si lze při detailním pohledu všimnout, že černá je samostatně tištěna pouze v místech, kde hraničí s bílou (mnohdy však ani tam ne) a kde by špatný soutisk barev byl nejvíce patrný. Je tedy jasné, že už v roce 1974 se do separování černé tehdejším grafikům vůbec nechtělo. Nejhůře šla perokresba oddělit v barevně podobných oblastech komiksu (např. v tmavých odstínech modré, hnědé atd.). Noční můrou pak byl dres rozhodčího, který je tvořen černou barvou téměř celý, jeho kontura i vnitřní kolorování.
Ačkoli se jednalo o časově náročnou retušérskou práci, věřím, že prostřední část knihy, která je věnována perokresbě samotné, opravdový zájemce o celou technologii kresby určitě ocení. Vždyť je to právě „pérovka“ kontur, která celý komiks drží jako páteř tělo pohromadě a nakonec ho svazuje svými širokými rámečky v kompaktní celek. Závěrečným úkolem bylo barevně upravit postupem času vyšisované originály, které přes pečlivou archivaci přece jen po letech ztratily na své zářivé sytosti. Jako pouze přibližná (ale zároveň jediná) reference posloužily dobové tisky časopisu Stadión, pomocí kterých se dalo odhadnout, jak barevné originální kresby v době jejich vzniku byly. Výsledkem první, plnobarevné části knihy je tak kombinace samostatné barevné vrstvy a pečlivě oddělené perokresby, která zaručuje špičkovou ostrost a zároveň plnou autentičnost výsledného obrazu.
Logo časopisu Stadión je ukázkou vynikajícího grafického designu.
Hvězda doprovázející ve Stadiónu rubriku Giganti světového sportu.
ZNÁMÁ DVOJICE Jaroslav Kopecký
V posledním čísle sportovního týdeníku Stadión roku 1973 vyšla následující anonce: „Známá humoristická dvojice Neprakta a Švandrlík se vypravila na sportovní kolbiště a připravila pro Stadión kreslený barevný seriál. Bude se jmenovat Kouzelný míč a poprvé se s ním setkáte v prvním čísle příštího roku. Věříme, že setkání s pozoruhodným mužstvem Rapid Mrckov neskončí pro vás zklamáním.“
Ročenka klubu Sparta Praha ČKD pro ligovou sezonu 1965–66.
Plakát k MS 1974 jako zářný příklad spojení výtvarného umění a fotbalu.
Číslo z 1. ledna 1974 přineslo první pokračování příběhu mrckovského Rapidu, „štiky čtvrté třídy fotbalové soutěže“. Komiks, i když se tak nesměl nazývat, neboť by dle odpovědných činitelů z tiskového dohledu mohl vzbuzovat nežádoucí konotace, připomínající západní brakovou literaturu, se stal u čtenářstva téměř okamžitě oblíbeným čtivem a redakce zaznamenala nebývalý nárůst prodeje časopisu. Švandrlík s Nepraktou se zaradovali, že smlouva na padesát dva pokračování seriálu jim konečně dovolí pohrát si se žádaným žánrem, o nějž se už mnohokrát pokoušeli, ale málokdy jim bylo dovoleno vytvořit rozsáhlejší komiksové dílo. Uvěřili, že jim celoroční příběh dovolí předvést všechno, co o fotbalu vědí. Švandrlík byl náruživým fanouškem vršovických Bohemians, Winter sice neměl vyhraněnou přízeň k některému z klubů, ale ve fotbale se vyznal. Oba autoři
fandili kopané od útlého mládí a v doprovodu pilně navštěvovali mače favorizovaných klubů svých otců. Winter chodil na zápasy Sparty, kde pan Karel Winter hrával vedle Jandy „Očka“, Švandrlík hrál fotbal aktivně, i když se v Černých baronech (v postavě Kefalína) popsal jako nepříliš zdatný hráč. Československá normalizace byla v roce 1974 v plné síle, a přestože téma tohoto komiksu bylo naprosto nepolitické, samotný způsob zpracování „seriálu“ se mocným vůbec nelíbil. Naděje vzbuzující smlouva byla zrušena a oba tvůrci byli vyzváni, ať příběh co nejrychleji ukončí, pokud ještě chtějí nadále uveřejňovat své kresby na stránkách Stadiónu. Takovou solidní nabídku nebylo možné nepřijmout a Kouzelný míč patnáctým pokračováním skončil. Je to absurdní historie, neboť komiks, který měl být rozhodnutím vyšší moci zapomenut, si čtenáři připomínají i po více než čtyřiceti letech.
Perokresba anonce na Kouzelný míč. Stadión č. 52/1973.
Před Bělehradem pomalu svítalo Jakub Konečný
V sezoně 1973/74, do jejíhož rámce spadá děj kresleného seriálu Kouzelný míč, vyhrál ligu Slovan Bratislava. Nejvyšší fotbalová soutěž tehdejšího Československa měla vpravdě federální rozměr, hrálo ji osm českých (a moravských) a osm slovenských týmů. Dresy jednotlivých klubů byly ještě čisté, bez reklam, na stadionech měla převahu místa k stání a všichni hráči běhali bez výjimky v černých kopačkách.
Někteří spoléhali na kultovní gumotextilky domácí výroby, hvězdy si mohly dovolit lepší koženou kvalitu z dovozu. Buď Adidas, nebo Puma, jiné značky nepřicházely v úvahu. Přímý televizní přenos byl spíš výjimkou než pravidlem, rovněž v pořadu Branky-body-vteřiny se ani zdaleka na všechny zápasy kola nedostalo. Z retrospektivních záběrů je zřejmé, že pod umělým osvětlením se hrálo málokdy, zatímco na příšerném hřišti, které připomínalo spíš brambořiště, naopak takřka vždy – zejména pokud šlo o jarní část sezony. O vyhřívaných trávnících přece ještě nikdo ani neslyšel. Byl to tehdy zkrátka úplně jiný fotbal než dnes. Fotbalové kluby nevlastnili kontroverzní boháči ani oligarchové, spadaly pod patronátní podniky, jejichž zkratky se jednoduše přifařily k tradičnímu názvu. Vznikly tak názvy klubů jak od Ivana Mládka: TJ Slovan CHZJD Bratislava, TJ Slavia Praha IPS, TJ
Spartak TAZ Trnava nebo TJ VSS Košice. Pikantní bylo v tomto ohledu především derby Sparty s Bohemians, oba pražské kluby totiž patřily pod ČKD, takže šlo o rivalitu nejen v ochozech, ale i na pracovištích největší fabriky své doby. Fotbalisté měli oficiálně status amatérů a byli vedeni jako zaměstnanci příslušného podniku, ve skutečnosti se však v zaměstnání ukázali pouze jednou za měsíc – když si přišli pro výplatu. Vystát frontu na gáži v papírovém pytlíku museli reprezentanti stejně jako poslední pomocný dělník, a to si pište, že si přitom něco vyslechli. Zvlášť když se zrovna výsledkově nedařilo. Pokud jde o fotbalovou reprezentaci, ta zrovna prožívala melancholické období. Protože neuspěla v kvalifikační skupině se Skotskem a Dánskem, proběhlo fotbalové mistrovství světa ve Spolkové republice Německo bez československé účasti.
Jenže jak už to tak v životě bývá, všechno zlé je k něčemu dobré. Tým se po hořkém krachu zmobilizoval, pod vedením trenéra Václava Ježka nabral sílu a jeho spanilá jízda vyvrcholila v roce 1976 v Bělehradě, kde se hráči se lvíčkem na prsou stali senzačně mistry Evropy. Ve strhujícím finále porazili na penalty úřadující světové šampiony ze SRN, ránu z milosti tehdy Franzi Beckenbauerovi a spol. udělil svým legendárním dloubákem Antonín Panenka. Jeho unikátní provedení pokutového kopu se od té doby dočkalo desítek repríz v podání světových mistrů, jako jsou Zinedine Zidane, Andrea Pirlo nebo Sergio Ramos. A Panenkovi samotnému zajistilo fotbalovou nesmrtelnost. Svůj kousek přitom fotbalový básník piloval na drnovitém hřišti, v rozdrbaných kopačkách a s těžkým balonem. Tedy v kulisách, do nichž nás zve i děj kresleného seriálu Kouzelný míč. Račte vstoupit…
Pavéza státního znaku doplňovala reprezentační články Stadiónu.
Maskoti MS 1974 Tip a Tap v malých dresech domácí reprezentace SRN.
1
barva Závěrečným úkolem bylo barevně upravit postupem času vyšisované originály, které přes pečlivou archivaci přece jen po letech ztratily na své zářivé sytosti. Jako pouze přibližná (ale zároveň jediná) reference posloužily dobové tisky časopisu Stadión, pomocí kterých se dalo odhadnout, jak barevné originální kresby v době jejich vzniku byly. Výsledkem první, plnobarevné části knihy je tak kombinace samostatné barevné vrstvy a pečlivě oddělené perokresby, která zaručuje špičkovou ostrost a zároveň plnou autentičnost výsledného obrazu.
10
11
28
29
30
31
2
pero Nejhůře šla perokresba oddělit v barevně podobných oblastech komiksu (např. v tmavých odstínech modré, hnědé atd.). Noční můrou pak byl dres rozhodčího, který je tvořen černou barvou téměř celý, jeho kontura i vnitřní kolorování. Ačkoli se jednalo o časově náročnou retušérskou práci, věřím, že prostřední část knihy, která je věnována perokresbě samotné, opravdový zájemce o celou technologii kresby určitě ocení. Vždyť je to právě „pérovka“ kontur, která celý komiks drží jako páteř tělo pohromadě a nakonec ho svazuje svými širokými rámečky v kompaktní celek.
52
53
54
55
3
skica Kniha je rozdělena na tři části, které představují zpětný chod vzniku komiksu. Začíná výsledným plnobarevným dílem, ve druhé části naleznete perokresbu, které obvykle u tvůrců komiksů předchází skica tužkou, jejíž pomyslný obraz je naznačen v závěrečné části pomocí téže perokresby ve světle šedém odstínu tak, aby mohla vést ruku čtenáře-kreslíře, ale zároveň nerušila výsledek jeho snažení. Jak složitě komiks vzniká, se můžete na vlastní kůži přesvědčit tak, že věnujete desítky či stovky hodin vytažením skicy perem a následně ji zkusíte kolorovat.
102
103
Poděkování / podpora Daniele Pavlatové za poskytnutí originálních podkladů. Jaroslavu Kopeckému za cennou pomoc při přípravě knihy. MUDr. Petr Polák, CSc. / U.S.G.POL s.r.o., Algorim s.r.o. Doc. Mgr. Radek Vodička, Ph.D. / Genexone s.r.o. Ivan a Katka Lucákovi, Jaroslav Kopecký, Jan Měkota Pavel Herian, Richard Nedbal, Tomáš Chlud, Petr Tietz Marek Michenka, Arnošt Kuchař / Batalion, 2oom s.r.o.
Ilustroval Jiří Winter – Neprakta Napsal Miloslav Švandrlík Předmluva Jaroslav Kopecký, Jakub Konečný a Filip Konečný Obálka a grafická úprava Filip Konečný a Bohdan Heblík Koncept a logo Kreativní komiks Bohdan Heblík Sken, retuš a sazba Filip Konečný Vydalo nakladatelství Filip Konečný Osadní 1318/13, 170 00 Praha 7
[email protected], www.filipkonecny.cz Vytiskla Tiskárna Protisk, s.r.o., České Budějovice Vyšlo v nákladu 2 000 výtisků Vydání první souborné Vycházelo na pokračování v časopisu Stadión v roce 1974 Praha 2016 Distribuce knižní velkoobchod Kosmas / www.firma.kosmas.cz ISBN 978-80-906425-0-8
