Úvod Vítej. Vítej ve světě fantastických světů s stvoření, které ti pomohou odpoutat se od reality a alespoň na chvíli poznat jaké to je, být v kůži středověkého rytíře nebo dobyvatele římských hradeb. Nejde to ovšem jen tak. Člověk často potřebujete inspiraci a nápady. Bohužel u mnohých z nás to jsou velmi cenné suroviny. Naštěstí se mezi námi ale potulují lidé, kteří mají nápadů dostatek a dokonce je rádi sdělí i ostatním. A o to tady jde. Na těchto stránkách získáte (alespoň doufám) pěknou fůru nápadů, jak vylepšit své hraní a dodat mu lesk a pocit dokonalosti. Konečně budete moci zasadit své postavy do neutichajícího světa bájných stvoření a legend, jež odpočívají hluboko pod povrchem světa. Ne však ledajakého - na naší Zemi. V prvním odstavci jsme se dotkli jednoho velice zvláštního slova, jež si vykládá každý po svém. Svět jest to slovo. Co vlastně znamená? Pro některé to je mapa, kde jsou vyznačena nejrůznější království, hory a řeky. To není zrovna ideální svět, my se budeme soustředit na výklad většiny PJ. Rozlehlé krajiny s tajemnými a dávno ztracenými civilizacemi, stovky legend a mýtů, NPC postav a kompletní seznam všeho, co se kdy, kde a jak událo. Tak by mohl vypadat dokonalý svět, jež ale zatím neexistuje. Každý z nich, každý PJ má ale pouze určitou základní (poté i rozvíjenou) myšlenku a představy svého světa. Teď se ale na chvíli zastavme a zamysleme se – jak může jeden člověk stvořit něco tak velkolepého jako svět. Sami vytváří světy u jehož vzniku byli bohové. Píší jejich myšlenky a jejich vůli. Cožpak ale lze boží cesty pochopit? Nechci nikoho kritizovat a ani šířit žádnou novou víru, ale chci jen poukázat na nedokonalost vytvořených světů. Jak může obyčejný PJ vědět, co si myslí bůh? Není v moci nikoho stvořit něco dokonalého. Všechny myšlenky jsou vlastně jen součástí našeho vesmíru, stejně jako všechny vytvořené světy. A nic nemůže obsahovat věc stejně velikou, ale dokonalejší. Pokud by někdo vymyslel dokonalí svět, stal by se skutečností. A proto vám nenabízím dokonalý svět, ale pouze chybnou kopii našeho vesmíru. Má snaha není udělat svět ve všem co nejoriginálnější, ale chci se držet pravidla – historie se opakuje. Jak může někdo stvořit vymyšlený národ a pochopit jeho mentalitu, když nejsem stejného druhu. Jak mohu určit činy miliónů lidí. Opravdu se tak zachovají? Budou bojovat nebo utíkat? Naštěstí historie nám dává spousty odpovědí. A o to v tomto světě jde. Přesunout národy a kultury z minulosti i budoucnosti, z Evropy i Asie na jedno místo. Na jeden společný kontinent. Na Europu. Snad tě tento text moc nevyčerpal a nezmohl, snad nezačínáš pochybovat o světech jako takových. V čem se vlastně mezi sebou liší? Ve všech vystupují nějaká stvoření, která mezi sebou bojují a dohadují se. V čem bude vlastně tento svět jiný. Především se odehrává na známé planetě Zemi. Díky tomu se ujasní mnoho věcí jak roční období, hodiny i poloha hvězd. Zároveň se zapne i určitý vlastenecký pud a touha hráčů objevit, co se vlastně stalo. Kde jsou původní lidé? Vrátí se někdy. Bude Zemi čekat mimozemská invaze? Všechno budou hráči více prožívat. Proč se starat o nějakou neznámou planetku, kdesi ve vesmíru? Hráči si ji nemusí vážit, a proto tu máme Zemi. Díky ní se dá i osvětlit vznik pozemských kultur. Budeme se bránit proti elfské říši, proti Aztékům, ale i zuřivým feudálům. Přesuňme se ale dál, jak to tam vypadá? Daleko v budoucnosti se lidstvo opět vrátilo do doby dávno minulé. Dostalo se až ke svým kořenům, aby se znovu dostalo na vrchol. Už to, ale není stejná cesta jako minule. Lidstvo už není lidstvem. Genetické mutace stvořily sedm velkých lidských odrůd, aby z nich zůstalo jedno jediné, to nejsilnější.
Kam svět dospěl? Mnoho, mnoho času uplynulo od dnešních dob. Tvář Země se již změnila, i když v zásadě zůstala stejná. Ano, ano za tři miliony let od chvíle, kdy první člověk opustil Sluneční soustavu se událo mnoho věcí. Hvězdy vznikali a zanikali, stejně jako jejich protějšky černé díry. Lidstvo se vrátilo do období středověku na své rodné planetě – Zemi. I ta prošla mnoha změnami. Už není taková, jakou ji známe dnes. Kontinenty se pohybovali, jak samovolně, tak lidským přičiněním. Dokonce i život, jako takový se změnil. Objevila se nová forma bytí, která mnohé dávala, ale ještě více brala. Mocná Energie, stvořitelka života. Její prazvláštní účinky dovolili lidem dělat věci, které
si dříve ani nedokázali představit. Díky ní začali manipulovat se třemi základními pilíři vesmíru – času, prostoru a hmotě. I díky této energii, se teď elfské svaté impérium rozkládá na většině území známého světa. Jako bojové stroje obdařené velkou moudrostí naslouchají svému bohu – mocnému Jupiteru. Ten je vede do války, aby stvořil třetí a největší římské impérium. Pokouší se jim vzdorovat téměř všichni barbarští lidé, technologičtí trpaslíci, krvelační skřeti, skrytí Ereni a fanatičtí Aluové. Jediní Istrofové se drží stranou a pomalu plánují... všechny sedm lidstev má jediný cíl – vyhladit ty ostatní. Je tu ale ještě někdo jiný, jiný než ostatní a mnohem tajemnější. Osmé lidstvo neživých pravděpodobně brzy rozvrátí elfské impérium a nastolí vládu řádu.
Atmosféra světa Ve fantasy se často můžete setkat s dělením na dobro a zlo. Na Zemi to nikdy neplatilo a neplatí to ani teď. Pro každého je dobrý někdo jiný. Každý má své vlastní hodnoty a pocity a podle nich ať si to rozhoduje. Dobro a zlo, jsou dva subjektivní názory. Svět nejde rozdělit nějakou čárou. Ale teď už k atmosféře. Sice se nedá říct, že všude je stejná, ale globálně můžeme mluvit, že nejčastější vlastností lidí, je touha po moci. Přetvářka a intriky, každý tam nakonec vpluje. Do smrtící mocenské hry, která nemá žádná pravidla. I největší dobrák a lidumil najednou může zradit, kvůli své dávno plánované akci. Nedá se nikomu věřit. Pořád se ale ve světě objevují lidé, kteří takto neuvažují a snaží se prostě pomáhat ostatní. Říká se jim naivky nebo mrtvoly. Tento popis byl, ale trochu nadsazený. Drsné politické hry tu opravdu jsou, ale k prostým rolníkům dorazí málokdy. Mohou vznikat přátelství na život a na smrt, i když častější jsou typu „dokud se mi to hodí“. V posledních několika set letech se ukázalo, že budoucnost světa je velmi nejistá. Dosud ji drželo nad vodou rozlehlé elfské impérium, které stalo centrem vzdělanosti, moudrosti a i obrovské vojenské síly. Minimálně do té doby, než se objevilo osmé lidstvo. Je neúnavné, trpělivé a nesmrtelné. Podmaňuje si vše živé i neživé. Málokdo ještě věří v jejich zastavení, nebo alespoň zpomalení. Nejhorší na celé té věci jen, že mnoho národu o existenci toho nebezpečí netuší, nebo si ho neuvědomuje a tvrdohlavě drtí elfy na severu, zatímco neživý na jihu. Elfové chyceni v ocelových kleštích mají jediného spojence, který je sice silný, ale právě započala jeho nebezpečná politická hra. Nikdo se neodvažuje uhodnout jak všechno skončí.
Řád světa Postupně se dostáváme stále blíž a blíž k pochopení nepochopitelného. Pokusím se vám alespoň nastínit jaká pravidla a zákony na Zemi fungují. Je jich, ale tolik, že ani milión let by nestačilo na jejich úplné analyzování. Pokusím se popsat vše od nejmenších částeček hmoty, až k řádu celého vesmíru, který má jedinou jistotu – všichni se budou pokoušet tento řád narušit. V tomto oboru jsou nejlepší lidé, kteří si sami ničí svůj životní prostor a čím více se ho pokouší spravit, tím více ho ničí. Vesmír čeká na chvíli, kdy se celý opět zhroutí a vše začne nanovo. Může se ovšem stát, že jednoho dne na to bude vesmír moc starý, nevydrží to a zanikne.
Stručná historie Na naší planetě se toho během několika miliónu let změnilo hodně. Událo se jistě mnoho slavných a důležitých událostí, ale ty nás prozatím nezajímají. Nám stačí vědět, jak přišlo lidstvo o nadvládu nad sebou samými. Lidským hnacím motorem byla moudrost, ale spíš by se to mělo nazývat technologie. Pouštěli se do míst, která jim byla zapovězena. Začali manipulace s DNA, klonování. Objevovali se šílení vědci, kteří neváhali pro své pokusy obětovat zvířata, lidi i sebe samotného. Brzy mezi sebou začali bojovat početné armády hrůzostrašných klonů. Byla jen otázka času, kde se vše vymkne kontrole. Zbývající lidé nebo alespoň ti, kteří se jim nejvíce podobali, se rozhodli planetu opustit. Bylo rozhodnuto, že armády klonů musí být zničeni. Nejdřív začalo bombardování z orbity, kdy se
podařilo klony téměř vyhladit. Lidé se ale ukázali mnohem důslednější a udělali ze Země jeden velký mrazák. Nastala nejdelší doba ledové v historii Země. Trvala dlouhých padesát miliónů let. V té době byli lidé dávno v nějaké jiné galaxii, ale jejich příběh nás nezajímá. My potřebujeme vědět, co se mezitím událo na Zemi. Planeta nesla bombardování velice těžce. Nejmodernější a neúčinnější zbraně přímo rozervali na kusy základy vesmíru. V tu chvíli měl vesmír zaniknout, ale nestalo se tomu tak. Stejně jako my občas míváme nějaké to eso v rukávu, vesmír také. A pravděpodobně ne jedno. Jedno z těch největších právě musel použít a to nanejvýš rafinovaně. Vytvořil záplatu ze svého nedokonalého bratříčka vesmíru, který vznikl společně s ním při velkém třesku. V místě zkázy se oba prostory navzájem spojili. To znamenalo šanci na život. Do našeho světa začala pronikat Energie, mateční hornina vesmíru. Pro něj to ale neznamenalo nic dobrého. Stejně jako člověk se topí ve vodě, i když je z ní stvořen, začal se vesmír topit v Energii. Pradávná síla, matka vesmíru, si mohla dělat, co chtěl, kdyby ovšem měla mysl. I tu, ale získala. Ať už to byla přitažlivost nebo instinkty (nebo obojí) začala Energie pronikat do těl živočichů, rostlin i obyčejných věcí. Začala nová éra života. Byla nastoleny nová pravidla, ta stará upadla v zapomnění. Symbiózu už nemohl nikdy zrušit. Energie pomohla životu ve chvíli, kdy to nejvíc potřeboval. Udržela těla při životě pod kilometry ledu, celých padesát miliónů let, aby následně sama získala nadvládu nad světem.
Nynější situace Po padesáti milionech let se začalo klima postupně obnovovat a Země, po nějaké době začala opět kypět životem. Valná většina staveb i věcí byla zničena. Lidstvo, pokud se tedy dalo vůbec mluvit o lidech, se muselo znovu naučit lovit a pěstovat plodiny. Svět byl ale velmi nebezpečný, protože se na něm potulovali různé velké šelmy, ale i monstra z lidských nočních můr jako výsledky těch nejzvrácenějších genových manipulacích. Svět, jako takový, ale stále ještě nebyl hotový, něco mu chybělo. Byl to řád. Říká se, že přemíra škodí a to platí i zde. Lidé umírali brzy, protože dostávali smrtelné dávky Energie. Byla všude. Proti jejímu záření nebylo obrany. Svět se nakonec dočkal určitých pravidel, ale ty byli chaotické a nespolehlivé. Postaralo se o ně sedm největších mozků lidstva. Jako jedněm z mála se uchovali vzpomínky na minulost. I díky svým předešlým znalostem přišli na způsob, jak s Energií pracovat a jak ji i patřičně využívat. Opustili svá smrtelná těla a v podobě duší začali vyspravovat záplaty, které vedli do energetického vesmíru. Nic teď mezi nimi nemohlo procházet jed tak. Snažili, ale všechny uzavřít nedokázali. Stále se objevuje velké množství malých, neustále se obnovujících děr z nichž proudí životodárné, ale zároveň i smrtelné dávky Energie. Museli také něco udělat s dušemi zemřelých, které zbytečně narušovali stabilitu vesmíru. Ze syrové, vesmírné mateční horniny stvořili velké množství Smrťů, kteří začali odvádět duše na Druhý svět, kde se pomalu rozplývali, pojili se s vesmírem, až se nakonec stali jeho součástí. Tak se člověk dostane na novou úroveň bití, tajemnou a nikdy neprozkoumanou. Poslední část lidského života zůstane pro ty živé navždy záhadou.
Budoucnost? Je velice nejistá, protože balancuje nad propastí zániku a lidé ještě houpou s můstkem na kterém stojí. Právě oni různými magickými pokusy a experimenty, občas vytvoří velké trhliny do Druhého světa, ze kterého se vyvalí obrovské dávky Energie, která se ve vysoké koncentraci smrtelná. Na Zemi by začalo vše umírat na následky ozáření, protože už nikdo nedokáže díry zacelit. Svět by zahubila Energie. I když by ale magické experimenty přestali stále je zde jeden problém. Neživý – věci nebo tvorové, které ovládá Energie. To oni vlastně symbolizují řád, protože mají jednu společnou mysl. Snaží se, aby jedinou věcí v tomto vesmíru byla Energie. Začíná se jim dařit. Až vyhladí všechny rasy na Zemi budou pokračovat dál. Zastaví je někdo?
Soudci Sedm největších lidí, kteří darovali Zemi život, aby ho zase mohli brát. Jako jedni z mála mají znalosti ze starého světa, protože byli posledními žijícími vědci na planetě. Své vědomosti nemohli říct nikomu, protože nikoho nenašli. Trápili se ve svém osamění. Neměli žádný životní cíl. Brzy si ale všimli jaký vliv má Energie na život, a proto sílu, která zabíjí, využili ve svůj prospěch. Znovu nastolili určitý vesmírný řád. Teoreticky, by pro mnoho lidí mohli znamenat čisté dobro, i když i oni se zúčastnili experimentů s mutanty. Snaží se udržet svět při životě jak jen to jde, ale častokrát se jim to nepodaří. Už jsou unavení životem a zachraňovat svět je už nebaví. Začínají svou práci, kterou si ovšem dobrovolně zvolili, tak trochu flákat. V nynější době si je můžeme představit jako veselé staříky, kteří vás pozdraví při cestě na onen svět. Jejich jedinou zábavou, a také činností se začíná pomalu stávat hovoření s dušemi mrtvých lidí, které jim tam odvedou smrťové.
Energie Je o mateční hornina vesmíru. Vznikl z ní, ale už dávno se jejich cesty rozešli. Její schopnosti, síla a neuvěřitelnost se jen těžce popisují. V našem světě se rychle zabydlela a postupem času se z ní stala ta nejdůležitější a prakticky nevyčerpatelný zdroj moci. Ženou se za ní theurgové, mágové, mudrcové, ale hlavně bohové. Každý živý tvor se na ni stal na ni nějakým způsobem závislí. Energie je, ale nevyzpytatelná síla, se kterou není radno si zahrávat. Už mnohokrát zahubila ty, co jí měli nejvíc a tím zamíchala osudem i dějinami Země. V nynější době vlastně nikdo neví snad kromě Soudců, odkud se vzala. Její síla a původ, zůstane pro obyvatele Země záhadou.
Svět na Druhé straně Dávno ztracený vesmír, ve kterém se uskladnila základní látka vesmíru. Při velkém třesku, kdy se uvolnilo neskutečně velké množství energie byli vytvořeny vesmíry dva. Nebyli ovšem mezi nimi žádná pouta, ani průchody. Pojďme se ale ponořit do nekonečných hlubin energetického vesmíru. Na první pohled je celý prostor prázdný, ale při bližším prozkoumání zjistíme, že je přeplněn Energií. Dokonce ty malé částečky můžeme vidět na vlastní očí. Vypadají jako zlatavá mlha a stejně se i chovají. Vidíme vzdálené mlhoviny, ale když se k nim přiblížíme, rozplynou se. Pokud by někdo chtěl jít dál a dál a chtěl hledat konec vesmíru, neuspěl by. Tento princip funguje zvláštně, jako povrch koule. Stejně jako se nikdy nedostaneme na konec Země, nedoputujeme ani na konec vesmíru. Ve zdejším světě se chová Energie jako ta naše, až na pár vyjímek. Jediný rozdíl je v tom, že ji můžeme vidět. Právě naše energie je jakýsi nedokonalý pozůstatek této obrovské síly. Pro vesmír to musel být šok. Je to jako kdybyste rádi pili černou kávu a náhle museli pít čistý kofein. pohybuje pouze Energie. Poslední slova budou věnována času. I tato zdánlivě neprozkoumatelná veličina musí být popsána. Vlastně to bude popis pro oba světy, protože čas funguje podobě, jen v energetickém vesmíru je přizpůsobivější a ohebnější. Tvorové i věci existují v pouhém vesmírném teď. A v každém takovém teď mohou existovat pouze jednou. Pokud by, čistě teoreticky, někdo cestoval v čase zpět do minulosti, jeho já by v okamžiku zmizelo a bylo nahrazeno novým. Budoucnost by se ale nezměnila, nikdy by neexistovala. I proto nemůže na světě existovat osud, protože by byl příliš proměnlivý a nestálý. Každé, nebo alespoň většina věšteb je pravdivých, dokud se je někdo nedozví. Narušují samotnou rovnováhu času, protože lidé se začnou řídit něčím, co nemělo existovat. V našem světě naštěstí není cestování v času reálné, minimálně s nynějšími prostředky, ale na Druhém světě to zas takový problém není. Využívají toho nejen démoni, ale i obyčejní čarodějové a věštci, kteří se propojí s dušemi mrtvých, kteří se v našem světě ještě nemuseli narodit. Když se zde začali objevovat trhliny do našeho světa, bylo to zlé. Na druhém světě se začali objevovat černé díry přes, které se dostávali nespoutané síly k nám. Stejný princip funguje i opačně.
Pokud nějaká černá díra vycucne slunce, změní ho na Energii a dostane na druhý svět. Nejhorší na tom, že vesmírná síla má prakticky nevyčerpatelné zdroje. Klidně by mohla zaplnil i oba vesmíry. Jelikož je zde Energie prakticky neomezené množství, proud neustával. Soudci to věděli, a tak většinu děr zacelili, aby tento nevyhnutelný konec trochu zpomalili. Po nastolení řádu dostal tento svět novou funkci. Skladování duší zemřelých. Tisíce jich tam začali prudit,aby zde dožili a splynuli s vesmírem. Duši zde ale nečeká žádné pohodlí. Jak už zde bylo řečeno v tomto vesmíru je Energie bez nějakých zvláštních schopností. Stává energií jakou ji známe z našeho světa, i když v ní stále panují určité, nepatrné rozdíly. Nedokáže už na sebe tak dobře vázat lidskou duši. Člověk zde bez možnosti pohybu a komunikace skomírá. Je to utrpení a neskutečná samota, když okolo je tolik duší, které by si rády pohovořili, ale nemohou. Lidská mysl se pomalu splývá s obyčejnou, syrovou Energií a postupně přestává i její existence, přesnější řečeno stává se vesmírem a vrací se tam, odkud přišla. Je to jako velký spánek, kdy se ale člověk může na pár vteřin probudit, ale dřív než si stačí uvědomit, kdo vlastně je a čím byl, znovu usne. I když se to zdá možná neuvěřitelně i z tohoto světa se dá vrátit. Je to ale složitý postup, kde hraje velkou roli náhoda nebo pomoc zvenčí. Jak už bylo řečeno mezi světy se tvoří určité trhliny, které slouží k transportu Energie, potažmo duší. Důležitou část úkolu musí vykonat mág popř. nějaký jiný znalec magie. Ti dokážou přes trhliny s Duší komunikovat stejně tak dobře jako zjistit její přesnou polohu a pomocí magických sil v těch místech i vytvořit trhlinu, respektive černou díru, která přitáhne všechnu Energii i duše, které se nacházejí v její blízkosti. Jestliže však už duše byla v určitém fázi zapomnění a souznění s vesmírem, nebude už nikdy úplně psychicky zdravá. Stejně ji ale Smrť vycítí a brzy si pro ni i přijde. Člověk tak umírá podruhé. Jsou však situace, kdy může duše přijmout nové tělo. Je to velmi složitý proces, protože duše musí ovládnout novou, neznámou tělesnou schránku, což není jednoduché, zvláště tehdy, když není zrovna podobné té minulé. Jediný požadavek, který musí tělo splňovat je, aby mělo mozek. Kdyby ji ovšem byl nabídnut pouze mozek bez těla, muselo by se vynaložit obrovské množství Energie na jeho údržbu. Lépe je tedy dávat duši tělo, které je pokud možno vcelku. Další problém by mohl nastat, kdyby tělo ovládal už jiný člověk. Mrtvá duše by se ho sice mohla pokusit ovládnout, ale výsledek by byl nejistý. Kdyby měl duše opravdu velkou moc, mohla by původního obyvatele těla vypudit (to by ale trochu poškodilo tělo) a následně v něm i žít. Slabší duše, i když stále mocná. By mohla zapříčinit smrt napadené oběti a normální slaboch by člověku žádnou újmu nezpůsobil, nanejvýše slabou migrénu.
Energie v našem světě Jakmile se Energie dostane na náš svět jen nerada ho opouští. Na naší planetě vlastně v celém našem vesmíru má velké schopnosti. Jako taková se skládá z malých částeček, které by se dali strukturou přirovnat k fotonům. Má tedy nějaký pevný základ, jé hmotná, ale uchopit je rukou je zcela nemožné. Další rozdíl spočívá vtom, že částečky Energie jsou několika tisíci násobně menší než fotony. Mohou se tedy dostat přes jakýkoliv povrch, protože jednoduše proplují mezi molekulami dané látky. Horší už to bude při procházení nějaké látky spojené s Energií nebo bariéry z ní. Čím více Energie je obsaženo v látce, tím méně přes ni může projít. Když začala Energie pronikat do našeho světa, byla ničím. Měla pouze velkou sílu. Živé buňky ale na ni začali působit jako magnet, začali ji přitahovat. Pojila se s buňkami živých soustav. Jejich jádra se brzy stala útočištěm velké množství Energie. Začala vznikla symbióza, protože Energie pomáhala buňku spravovat a udržovat při životě. Zesílila jejich buněčnou stěnu, zvýšila přísun energie a pomáhala při neutralizaci nepřátelských virů a bakterií. Tyto schopnosti přispívají k větší životnost buněk, silnější odolnost vůči nemocem, radioaktivitě, dokonce může teoreticky udržovat lidské tělo, které nemá přísun důležitých látek – jídla, vody a kyslíku. Na to je však zapotřebí obrovské množství Energie. Největší podivnosti se ale děli v mozku. Funkce mozkových, nervových buněk se úplně přenesla na Energii. Ta v sobě začala uchovávat nejen všechny vzpomínky a i celou tvorovu osobnost. Popišme si ale teď jaký má vliv Energie na různé období vývoje člověka. V první etapě
lidského života genetika určí počáteční jeho vlastnosti, ke kterým se ale ještě zařazuje obvyklá hladina Energie v krvi (je sice v celém těle, ale měří se z krve), což vlastně určuje životaschopnost. Energii „do začátku“ si dítě bere od svého matky a otce. Způsob je následují: jak jeho rodiče silně myslí na své dítě, posílají mu nevědomky svou Energii. Vývoj dítěte, ale také ovlivňuje energetická situace v okolí. Musíme si Energie rozdělit na čtyři druhy elementární síly – oheň, země, voda a vzduch. Podle toho jaký element v okolí dítěte přebývá, získá určité vlastnosti. V každém období života člověk potřebuje jiné množství Energie. Závisí to na stavu těla. Dítě ji potřebuje velmi mnoho, protože je ještě slabé a teprve se vyvíjí. Nejméně potřebuje člověk okolo dvacítky, protože tělo má mladé, plně vyvinuté a zdravé. Ke stáří se spotřeba Energie razantně zvyšuje a když už tělo nedokáže udržovat, odchází duše z těla ven. Smrť si ji pak najde a odvede k bráně, kde na ni čekají Soudcové. Ti ji vpustí do Druhého světa. Tam pomalu skomírá, mysl se rozplývá až zmizí úplně. Odchod mohou uspíšit různá zranění (s useknutou rukou zmizí trochu Energie a navíc stále uniká krev, důvody jsou, ale i čistě biologie, spotřeba síly na hojení), nemoci i stáří. Ne všechny vlastnosti Energie jsou pozitivní, může totiž dokonce i zabíjet. Nebezpečí vzniká pokud je člověk vystaven velké dávce její síly. Tělo je plněno další a další silou, ale tu už ji nedokáže pořádně vstřebat. Začínají boje mezi původní Energií a tou, která chce do těla vniknout odjinud. Probíhá tam nesmiřitelný zápas, který má na tělo přímo zdrcující účinek a pokud trvá dost dlouho, buňky odumírají. V místě, kde je Energie spousta se tedy člověk postupně rozkládá. Účinky jsou podobné jako po radiaci, ale mnohem horší. Další nebezpečí spočívá v přemíře vstřebané Energie v těle, kdy ji člověk uměle navyšuje, což může být ještě horší případ než minule. Energie přestane být součástí mysli a mysl se stane součástí Energie. Získá novou originální osobnost, která je složena z jiných myslí, které přijdou z druhého světa. Prostě z Druhé světa k tělo dorazí nové útržky duší, ale většina vlastností nově vzniklé osoby jsou stejná jako u té minulé. Nelze tedy říct, že osoby ovládané Energií jsou zlé, i když na nás pravděpodobně zlé budou. Spíše se snaží přežít za každou cenu. Nemají ani žádný morální kodex, jsou schopni čehokoliv. Dali by se tedy říct, že se z nich stanou zvířata s instinkty a lidskou vychytralostí. Často si vytváří kopie, kterými se pak snaží ovládnout další tvory. Obnova původních myslí není možná. Velmi složité je takovouto duši odstranit ze světa, protože Smrťi ji považují za syrovou Energii a tak je musí brát na Druhý svět Soudci, kteří ovšem nepracují zrovna efektivně. Lépe řečeno vůbec. Na závěr je třeba říct, že Energie se nerada na někoho váže trvale. Říká se, že peníze musí proudit a podobné přísloví se říká i na budoucí Zemi, ale o Energii. Každý obyčejný sedlák s malou špetkou Energie může tu svou trošku posílat svým blízkým, lidem, které má rád nebo na ně ustavičně myslí. Stačí, když na někoho hodně myslí nebo v něco věří a tím posílá stálé dávky Energie. Nevědomky, ale přesto tak činí. Tímto způsobem mohou například meče získat duši, protože na něj jeho majitel myslí. Nemůže ale získat, pokud mu neposlal Energie někdo jiný, jinou osobnost než majitelovu. Toto vylučování Energie ale nemůže postavě nikterak ublížit, protože lidé mají určitou hranici, do které se mu Energie automaticky dočerpává ze vzduchu, kde jí je pořád dost. Ne vždy se ale Energie váže na živé buňky. Její schopnosti sahají tak daleko, že může „infikovat“ i různé materiály. Atom látky obalí svými částicemi a začne ho chránit. U takto ovládnutého předmětu nefungují chemické reakce, protože se hmota s ničím nedotýká (pokud je tedy Energie dost) díky energetickému obalu. To také způsobí mnohem větší pevnost, tvrdost materiálu a také zastaví veškerou korozi a rezavění. V některých případech může dokonce hmotě vdechnout život. Když do ní vstoupí duše nějakého mocného tvora tak může např. oživit strom. Takovéto zásahy jsou ale výjimečné.
Energie – podstata magie Bez ní by novodobá Země přišla o velkou část své neuvěřitelnosti. Pro mágy to je
nejdůležitějším prostředkem moci. Energie jednoduše hýbe světem. Je to už dávno, kdy se ji naučili lidé vstřebávat a také náležitě používat. Mágové toto umění dovedli k dokonalosti. Používání Energie jako magické síly má tu výhodu, ale i nevýhodu, že přináší život. Mágům, kteří vstřebají hodně Energie, se několikanásobně prodlouží život. Když ji ale zase hodně spotřebuje může se stát, že zemře. Další nevýhoda spočívá v tom, že pokud ji vstřebá víc než by měl, ovládne ho a stane se z něj neživý (tj. Člověk, kterého ovládla Energie). Mág čerpá svou sílu z malých mezi vesmírných děr, které vznikají a zanikají zcela náhodně. Jejich Nebezpečí tedy spočívá v tom, že Energie začíná mít čím dál více roztroušených myšlenek. Čím více tedy mágové pracují s Energií, tím více se mění jejich osobnost, protože vstřebávají myšlenky, pocity, ale i vzpomínky jiných lidí. V nejhorším případě se mohou dokonce zbláznit, ale mágové většího formátu dokážou tuto nebezpečnou Energii odfiltrovat a použít jen tu nejčistší. Ještě bychom si měli položit otázku - jak vlastně probíhá vyvolání kouzla? Kouzlo jako takové může teoreticky vycházet z jakékoliv části těla, ale nejlépe se tvoří v rukách, protože jsou víceméně pohyblivější, lépe se s nimi pracuje a kouzla mají větší přesnost. Někteří mágové si oblíbili např. vyvolávaní kouzel z očí, ale je velmi složité se tuto techniku naučit a kouzelníci nikdy nedosáhnou takového výsledku jako jejich „ruční“ kolegové. Většina mágů také dokáže kouzlit přes nějaký předmět ať už hůl, meč nebo kámen. Účinek kouzla se sice trochu zmenší, ale pokud se použije vhodný předmět, zvětší se přesnost. Další fáze je čas těsně před vyvoláním. To se Energie nahromadí na jedno místo, takže když je mág připravený, musí kouzlo bezpodmínečně vyvolat, jinak by pravděpodobně přišel o prsty (kouzlo by se vyvolalo v ruce). Po vyvolání se Energie začne uvolňovat z buněk a vydává se na cestu. Jakmile je kouzlo venku, nemůže ho mág nijak pozměnit. S Energií odchází i část kouzelníkovi mysli, která musí kouzlo vést. Vzniká tak vlastně nový živý duch, který má jednoduchou mysl. Ta dává Energii příkazy, jak se má zachovat. Podle své velikosti může například zvýšit teplotu nebo změnit se v klíč a otevřít zámek. Možností je spousta, ale kouzlo se musí přesně formulovat (stačí na něj myslet, nějaké gestikulace nebo řeč používá jen začátečnický kouzelník, který tolik neovládá své umění). Mágové moc nevyužívají snadnost vymýšlení nových kouzel, protože by se jim to mohlo neskutečně vymstít, kdyby např. vyslovili něco, co nezní zcela jednoznačné. Je tu ale spousta naučených frází, které po staletí fungují velmi dobře. Některé příkazy mohou být složitější, delší, a na ty je třeba se více soustředit. Nejzajímavější jsou asi kombinace kouzel, kdy může kouzelník vytvořit např. antigravitační mrak, ze kterého prší oheň. Mysl vyvolaného kouzla postupně odumírá, nebo prostě jen dostane příkaz a Energie se vrací zpět do svého světa.
Energie očima pozemšťanů Je dosti složité popsat jaký mají názor obyvatelé Země na Energii, protože se velmi různí. V něčem se ale všichni schodnou – ví, že nějaká Energie, spíše ale síla existuje. Obyčejní lidé věří, že je to jakási boží síla, ale nezajímají se o ni. Považují ji za něco svatého, co musí být netknuto. Lidé, kteří se zabývají různými nadpřirozenými věcmi ví samozřejmě více. I oni si ovšem myslí, že je tu díky bohům. Hlavně pro to, aby je nenaštvali. Mágové si dokonce vypracovali schopnost, která jim umožňuje Energii rozpoznat a dokonce i měřit. V jejich svitcích je ukryto mnoho pravd, ale i lží o Energie, které se dozvěděli od mrtvých. Největší znalosti, tedy alespoň na našem světě, mají theurgové, i když s jejich vědomostmi mohou soupeřit ty boží. Zaříkávači je získávají od démonů, kteří žijí tam na druhé straně. A ti se to dozvídají ode všech, kdo vstoupí k nim. Jako největší studnice vědomostí, za určitý poplatek, poskytnou theugům prakticky cokoliv.
Mocnosti světa Nemůžeme o nich říct mnoho, protože ani sami o sobě všechno nevědí. Nemůžeme ani říct, že to jsou ty nejmocnější bytosti na Zemi, jelikož jejich existence se pohybuje na jiné úrovni. Jsou to jednoduše tvorové, kteří nás svou přítomností velmi ovlivňují. Za svůj úkol si zvolili získat, co
největší moc se kterou by porazili „ty druhé“. Můžeme v zásadě rozlišit tři skupiny mocných – bohové ovládající náš svět, démony se prostoru na druhé straně a soudci hlídající vchod mezi nimi.
Bohové Kdysi to bývali lidé, ale osud jim zvolil jinou cestu. Stali se bytostmi mnoha legend a bájí. Lidé v ně věřili a uctívali je. I když tisíce let života je naučili mnohému důležité je vědět, že to nejsou ty nejmoudřejší, ani ty nejrozumnější bytosti na Zemi. Tak či tak už pěknou řádku let ovlivňují dění na Zemi, i když spíše nepřímou cestou. Raději v pozadí tahají za nitky osudu a usměrňují nejen cesty hrdinů, ale i králů a celých jejich říší. Jde jim o jedno sílit a sílit.
Vzhled bohů Jako duše dávno mrtvých lidí jsou úplně bez těla, tudíž tedy neviditelní. Se svou mocí si sice mohou přivlastnit nějaké tělo (ať už mrtvé nebo živé) a ovládnout ho, ale proč? Museli by zbytečně vynakládat Energii na jeho údržbu o což nemají zájem. Dalo by se říct, že bohové jsou velcí skrblíci. Na druhou stranu někteří bohové, aby probudili větší víru, začali ovládat dračí nebo jiná těla mýtických tvorů. Byl to ovšem složitý proces, protože nejdříve se museli naučit létat, chrlit oheň a podobné kousky. Kdykoliv ale mohou své tělo opustit a stát se jen beztvarým obláček Energie. Každý bůh, se ale občas potřebuje zjevit svým věřím a utvrdit je v jejich víře. Pokud ovšem nechce ovládnout nějaké tělo má jinou možnost. Stačí pro něco, ale svou Energii vytvaroval do určitého tvaru a na jeho okraji lomil světlo tak, aby vznikla dokonalá zraková iluze. V takovém stavu ovšem nemůže nic brát ničeho se dotýkat atd. Může si ale malinko pomoct magií, např. dělat, že zvedá nějaký před tím, že ho nechá levitovat. Každopádně iluze je dokonalá a navíc zesílená tím, že lidé nechtějí vidět podvod, ale svého boha. Lidé si od svého boha představují víc než jen obláček Energie a tak sami vymýšlení jak jejich bůh vlastně vypadá. Dalo by říct, že lidé tak trochu bohy i řídí. Malují obrazy, stavějí velkolepé sochy, jak chtějí aby vypadal. Bohům to moc nevadí, dokonce jsou i rádi, protože alespoň si svou podobu nemusí vymýšlet sami. Horší by to bylo, kdyby se bohovy je podoba nelíbila. Pravděpodobně by rázně zakročil.
Zdroj boží moci Ty nejsilnější bytosti získávají svou sílu od těch nejslabších. Můžeme sice říct, že lidé jsou zdrojem boží moci, ale navzájem nejsou na sobě nijak nezávislí. Kdyby všichni lidé zemřeli bohové by žili stále. Jen jejich Energie by se už nezvětšovala. Ztratili by moc, ne myšlenky. K tomu, aby člověk daroval svému bohu Energii stačí silná víra. Vytváří se podobně jako nějaké kouzlo a nejvíce člověk odevzdává při modlení. Usilovně myslí na svého boha až se mu ta myšlenka spojí s Energií a zamíří k bohu. Je to paradox, ale nejvíce výnosný přenos je pro boha smrt věřícího, protože pak k němu dojde velké množství jeho Energie. Záleží na tou, jak člověk usilovně věřil. Jsou ale i jiné způsoby jak odevzdávat moc – oběti. Zkušený kněz dodá právě mrtvé duši myšlenky na svého boha a část Energie se tak k němu dostane. Všechny tyto postupy však mají jednu chybičku a to jsou myšlenky, které s Energií putují. Pokud v něj věří lidé plní zrady a nenávisti, tak i sám bůh se takový stane. Dalo by se říct, že to je prostě riziko povolání.
Moc bohů Bohové jsou sice velmi mocné bytosti, ale svou sílu nevyužívají. Je to zapříčiněno strachem. Ano bohové mají moc, ale každé její použití boha oslabuje. Bojí se, že ostatní ho předeženou ve své moci a nakonec i ovládnou. Bojí se, že použijí moc své moci, tolik, že je to dožene k až smrti. Do světa zasahují minimálně, ne-li vůbec. Přeci jen ale občas pomohou svým kněžím a nejvěrnějším
stoupenců, ale jinak se snaží držet stranou. Když chtějí se svými svěřenci mluvit, většinou použijí telepatii, což je vlastně logické, protože nemají hlasivky. Nejčastěji samozřejmě ve snech, kdy je jednoduší proniknout do mysli určeného. Pomocí těchto snů hrají bohové s lidmi nekonečnou hru. Často se nudí a tak hledají vzrušení v hrdinech a jiných velkých mužů. Lidé takto, v podstatě nedobrovolně poskytují rozptýlení samotným bohů. Nejradši na sebe posílají své služebníky, protože sami nechtěli vyzvat soupeřícího boha. Říká se, že bohové jsou vševědoucí. To samozřejmě není úplně pravda, ale část pravdy na tom je. Všechny informace vlastně poskytují bohovy jeho věřící. Když se část duše člověka přenáší k bohu nese sebou i určité emoce a pocity. Např. při modlení se může bohovy dát určitá zpráva. Bůh dokáže zprávu analyzovat a podle toho také reagovat. Když např. Jeho věřící žádá o pomoc může mu vyhovět. Jeho víra musí být, ale opravdu silná. Čím více pošle Energie, tím více může být vzkaz obsáhlejší a lépe čitelný. Z málo věřících lidí moc informací nevytáhne. Další způsob sbírání dat, je pomocí čtení mysli, což však jde jen u lidí se slabou vůlí. Sami bohové tento způsob nemají rádi, i když se pomocí něho dají vytáhnout informace od nepřátel.
Bohové kontra lidé Lidé jako takový jsou bohům jednoduše ukradení. Sedláci, i když pevní ve své víře, jsou pro bohy pořád jen spodina a jen málokdy jim pomůžou. Bohové neovlivňují masy lidí a nenutí je k svatým válkám, protože buď se lidé nutí sami a nebo skrz nějakého kněze. Mají rádi jednotlivce, jich si váží. Proč se starat o tak nudnou politiky, akorát stačí shlédnout pár bitev, což je největší zábava. Bohy, ale nejvíce zajímá Energie, kterou mohou z lidí získat. Úplně jim stačí, že je zásobují mocí. Jak, už jim je jedno. Ale co má bůh tedy dělat? Jen tak bloudit krajinou? Bohové si brzy našli zábavu ve sledování zajímavých a čímkoliv nadaných (nebo právě antinadaných) lidí. Nestačilo jim ale jen pozorovat, brzy chtěli i konat. K těmto lidem často promlouvají a vedou je pak k mnohým nebezpečným situacích. Občas se bohové dokonce sázejí, kdo má většího hrdinu a staví je proti sobě. Hrají tak vlastně s lidmi nekonečnou hru, ve které nemůže nikdo zvítězit. Své hrdiny chrání, ale ne za každou cenu, zas tolik Energie plýtvat nechtějí. S osudem si zahrávají prakticky neustále. Vrhněme se ale na problém z druhé strany mince. Co si vlastně myslí o bozích lidé? Ano, myslí si toho mnoho, ale valná většina z nich ale není pravda. Představují si tvory s neomezenou silou, kteří mohou udělat cokoliv a kdykoliv. Žádná tajemství před nimi nelze ukrýt. Bytosti, jež nelze obelstít. Kněží je v tom samozřejmě podporují a sami dotváření všechny ty pravidla a svaté knihy. Hlavní náboženští hodnostáři vlastně řídí celou víru. Určují, co je a není správné, kacíře upalují. Většinou dosti razantně, a proto to je bohům jedno, že si vše dělají po svém. Ať jejich církvi klidně vládne člověk, když to dělá dobře. Šiří víru a bůh se o něj nemusí starat – o problém míň. Všechny ty hloupé rituály mu dodávají moc. Bohové nechtějí ovládat skupiny, chtějí ovládat jednotlivce. Jakmile však udělá nejvyšší velekněz krůček stranou, může to pro něj znamenat nedozírné následky.
Uspořádání bohů Život bohů se teoreticky řídí nespočtem pravidel a nařízení, ale prakticky se moc nedodržují. Hlavně proto, že se o nich nedá se však o nich mluvit jako o zákonech, protože to je spíše to, co se od bohů čeká. Jejich hierarchie je na horních příčkách jednoduchá a jasná. Nejvyšší bohové jsou Titáni. Sedm nejmocnějších, kteří byli prvními, kdo dostal do vínku tak velkou moc. Vznikly těsně po rozmrznutí planety, takže mají ještě nějaké útržky informací o staré Zemi. Toto postavení jim samo o sobě nedává žádná veliká práva nebo výhody, ale u ostatních, menších bohů mají velkou autoritu. Když o něm rozhodnou nebo se na něčem dohodnout, ostatní to respektují a řídí se podle toho. Další skupinou jsou nižší bohové, kteří si ovšem takto samozřejmě neříkají. U nich panují
největší hádky a rozepře. I tato skupina má určité dělení. Bohovy určitého principu (např. přírody), musí sloužit ti, kteří pod tento princip spadají (např. stromů, zvířat) a takto to jde až k skoro bezvýznamným bohům (např. listů). Tento systém je ale velmi složitý a tak vznikají hádky, když se hádají komu má daný bůh sloužit. Většinou se to nevyřeší nikdy a sloužící bůh se přiklání jednoduše k té straně, ke které má větší sympatie. Ještě větší rozepře, ale vznikli, když u bohů vznikl „daňoví systém“. Nižší bohové musí dávat z každé získané Energie kousek Titánovi, ve kterého věří daný věřící. Zprvu se to nikomu nelíbilo, ale nakonec dosáhli Titáni svého. Společenství bohů sice nemá rádo konkurenci, ale když se objeví nový bůh, nezatracují ho. Nejdřív si ale musí zažádat o přijetí mezi ně. Je velmi složitě, protože povolení může vydat pouze nějaký Titán, který se často špatně shání. Bůh si pak musí zvolit svůj princip. Nějaké postupy v hierarchii jsou zcela nemožné, protože to by musel nějaký bůh zemřít, což se neděje zrovna často. Kdyby se náhodou někdo pokoušel získal věřící bez povolení čekali by ho krušné chvíle. Minimálně by s ním nikdo nemluvil, v horším případě by ho i nějací bohové napadali. Pořád zde sice mluvíme o společenství bohů, ale není tak úplná pravda. Žádné velké rady, schůzky něco podobného se na Zemi prostě nekoná, každý bůh jde spíše sám za sebe. Maximálně se sejdou tři, aby pohovořili o nějakých novinkách popřípadě zosnovali nějaké nekalé plány. Dosti četné jsou ale dýchánky dvou bohů, kteří jsou dobří přátelé. Starají se spolu o své hrdiny a navzájem si dávají různé rady. Prostě nejlepší přátelé. Často, ale také vznikne nepřátelství na život a smrt. Nebojují sice přímo, ale přes své věřící. Ženou je do bitev proti kacířům, aby vydobyli pro svého boha slávu. Takovéto nepřátelství může trvat i tisíce let.
Démoni Pokud byste za nejmazanější, nejmoudřejší a nejinteligentnější bytost považovali démona, děláte správně. Stejně jako bohové, i oni kdysi bývali lidmi. Za svůj domov si, ale zvolili Druhý svět. Naučili se v něm žít, pohybovat i komunikovat. Stali se jeho vládci. Už dlouhou dobu probíhá mezi oběma světy „studená válka“. Na jedné straně bohové na druhé démoni, kdo zvítězí?
Domov démonů Když zemřeli a jejich duše opustili svá těla přišli se pro ně smrťové, kteří je odvedli na Druhý svět. Ale jejich mysl byla natolik silná, že se nerozplynuli, tedy alespoň pomalu. A za tu dlouhou dobu přišli ale na způsob, jak zdejší Energii ovládnou, to byla jejich naděje. Jejich duší neustále proudila nová Energie a myšlenky se jim obnovovali. S dostatečnou zásobou pak začali komunikovat s ostatními dušemi. Obalili ji svojí Energií, přímo si brali jejich myšlenky a dávali ty své. Jejich moudrost narůstala, stali doslova živými encyklopediemi. To jim ale nestačilo. Na druhém světě panují zvláštní zákony a to platí hlavně o zákonech času. Funguje zde úplně jinak, pro nás nepředstavitelně. Démoni se za pomoci Energie naučili v tom zvláštním čase pohybovat. Nemůže, ale sám sebe potkat v minulosti, protože démoni, žijí pouze přítomností. Takto se neustále pohybují a navštěvují všechna vesmírná teď, takže ví všechno o minulosti, přítomnosti, ale i budoucnosti.
Démoni v našem světě Ve svém světě, ale nezůstali skryti. Po nějaké době se o jejich existenci dozvěděli lidé a začali toho náležitě využívat. V umění přivolávání démonů nejvíce vynikli theurgové, kteří toto vyvolávaní povýšili na vyšší úroveň a stali se mistry ve svém oboru. Ty menší a slabší démony často zaklínali a požadovali po nich nejrůznější úkoly, nejčastěji pak informace. Démoni nemá zrovna v lásce náš svět, protože se zde cítí slabí. Jejich energetická schránka se začíná rozpadat a jelikož nemohou opustit energetickou bariéru připravenou theurgem a tak mu řeknou všechno, co ví, jen aby se odtud dostali.
U vyšších démonů to je složitější, protože kvůli jejich moci se nedají jen tak uzamknout do bariéry. Po vyvolání na sebe vezmou nějakou hodně děsivou podobu, aby získali, co největší autoritu a respekt. Ihned se také pokusí vyvolávače zabít a vysát z něj jeho duši. Theurg se tedy musí náležitě bránit. Nejlépe magií. Když démon zjistí, že jeho snahy jsou marné, přichází na řadu smlouvání. Často se platí duší nebo alespoň její částí. Za to splní nějaký, až už krátkodobý nebo dlouhodobý úkol. Po smrti vyvolávače připadne duše démonovi, který je sbírá a udržuje při životě. Je to taková démoní záliba. Členění na nižší a vyšší démony může být ale zavádějící, protože u každého theurga to je jiné. Čím silnější theurg, tím vyšší démony může přivolat a ovládat. Ono samotné hledání démona není zrovna snadná věc. Theurg ani tak nehledá v prostoru, ale v spíše v čase. Silnější démon se hůře hledá, protože se pohybuje v čase mnohem rychleji, a je tedy pořád „někde jinde“. Navíc na obou světech nemusí být stejný čas, což je velmi zjednodušeně řečeno. Do toho druhého světa, jde prakticky vstoupit v jakémkoliv okamžiku.
Cíl démonů Dá se vůbec proniknout do myslí prakticky vševědoucích tvorů? Opravdu velmi těžko. Tyto prastaré bytosti shromažďují duše. Už jich mají miliony a stále jich přibývá. Měli by jich mnohem více, kdyby mohli samovolně opouštět svůj svět. Pořád je to ale dost. Už dávno zosnovali plány jak ovládnout druhý svět a zničit bohy. Za mnoho a mnoho let nastane soudný den, kdy démoni protrhnou bariéry a se svými služebníky zaútočí na Zemi. Budou ničit a drancovat, dokud se jim na odpor nepostaví bohové, pak začne válka. Válka, která nebude mít vítěze.
Svět života To co dokáže vyvádět Energie s živou hmotou je neuvěřitelné. Od doby jejího příchodu na Zem vzniklo obrovské množství nových druhů. Některé rychle vymřeli a jiné žijí dodnes. Tito tvorové však mohli být bizarnější a mnohem podivnější než je tomu běžně, protože Energie jim dovolila žít. Dala jim to, co příroda nedokázala. Nic z toho by se ale nestalo, nebýt použití různých ničivých zbraní, které začali překrucovat DNA. Díky tomu vzniklo i mnoho nových druhů lidí. Mnohé z nich by ani nemohli vzniknout, protože popírají mnohé biologické i fyzikální zákony. Naneštěstí většina z nich jsou dravci, takže svět se stal mnohem nebezpečnější a temnější.
Rostlinstvo Na první pohled by se mohlo zdát, že rostliny zůstali úplně stejné, ale opak je pravdou. Složení různých podnebných pásu se sice nijak nezměnilo, obvyklé rostliny jsou obvyklými a vzácné vzácnými, ale i zde se projevili genetické mutace. Rostliny získali nové chemické látky, které mohou mohou blahodárně působit na člověka (i neblahodárně). Stali se tak skvělou pomůckou bylinkářství a ničivou zbraní travičů. Mnohé účinky některých rostlin ještě nebyli ani objeveny. I kvůli tomu se vydávají dobrodruhové do dalekých deštných pralesů, kde hledají nové, vzácné byliny.
Nižší rostliny Do této skupiny spadají všechny „obyčejné“ rostli, bez jakýkoliv magických schopností. Dalo by se říct, že jejich genetický kód zůstal prakticky nezměněn. Dlouho se učenci přeli jak vlastně nastavit hranici, mezi nižšími a vyššími rostlinami. Nevěděli jakého původu jsou např. léčivé účinky. Nakonec se celá situace vyřešila jednoduše. Mágové jsou schopni vycítit určitou koncentraci Energie. Pokud nedosáhla určité hranice, dostala se do nižších rostlin. Všechny druhy samozřejmě ještě nejsou prozkoumané, ale bádá se neustále.
Vyšší rostliny To jsou ony, hříčky přírody. Ty nejúžasnější rostliny se řadí do této kategorie. Všechny do jedné mají nějaké ty magické účinky. Některé dokážou myslet, jiné chodit a další zase léčit. Jsou také velmi vzácné, protože lidé, když je vidí a mají potřebné znalosti, rychle je trhají a nebo se jim vyhýbají. Některé rostliny totiž mohou být i masožravé. Najdou se mezi nimi opravdoví giganti, kteří slupnou člověka jako malinu. Nejvíce nových rostlin se zatím objevuje v deštných pralesích, kde se jim také velice daří. Bohužel jen malé procento výprav do této džungle se vrátí. Dobrodruhy zabíjí domorodci, nemoci, zvířata, ale i rostliny. Nemají žádné slitování. Tak či onak, existuje mnoho rozpoznaných květin a ještě větší množství čeká na objevení.
Živočišstvo Zemi neobývají jen bizarní rostliny, ale ještě zvláštnější tvorové. Někteří z nich mají dobré srdce, rádi pomáhají, i když takovíto důvěřiví tvorové dlouho nepřežívají. Mnohem rozšířenější jsou bestie. Obrovská monstra, která jsou schopna zničit i menší město. Lidé se je samozřejmě snaží hubit a často také úspěšně, ale netvorů je stále mnoho. Mohou číhat prakticky kdekoliv, protože se dokáží přizpůsobit téměř všem podmínkám.
Nemagičtí tvorové Všichni je známe, jsou to obyčejná zvířata. Přesněji řečeno všechna ta, která by k životu čistě teoreticky nepotřebovala žádnou Energie. Takových zvířat je mnoho, mnohem více než magických tvorů. Ne všechny jsou ale také v našem světě, vzniklo i několik „přirozených“ mutací, které můžou v přírodě normálně přežít. Ve většině případů to nejsou predátoři, protože jejich místo zaujímají různí netvoři, kteří jsou k lovu mnohem lépe uzpůsobeni. Tato skupina by se klidně mohla nazývat kořist.
Magičtí tvorové Ti největší a nejzrůdnější netvoři patří právě do této kategorie. Díky Energii mohou mít prakticky jakoukoliv podobu či způsob života. Většinou se ale stává, čím strašlivější jsou, tím dříve umírají, kvůli obrovským nárokům na údržbu těla. Všichni tvorové, ale nejsou tak špatní, většina z nich zabíjí jen z hladu, stejně jako mnohé šelmy. Jejich „nevýhoda“ právě spočívá v jejich síle. Lidé se jich bojí, a proto se je také snaží vymýtit. Je jich ale obrovské množství, někteří tvorové ještě nebyli ani pojmenováni, jedna proto, že jim nikdo neunikl nebo, že jich je žalostně málo. Jiní, ale zase tvoří obrovskou hrozbu pro lidstvo a jsou schopni celé ho také zničit.
Nemrtví Mezi obyčejnými lidmi nenávidění. Cítí jejich rozkládající se těla a hned utíkají. Tyto tvory stvořili nekromanti s velkou mocí. Stačí aby zemřel člověk a jeho duše opustila tělo. Naskýtá se mu hned několik možností jak toho docílit, aby získal nového služebníka. Přivolá zpět bývalou, ale už oslabenou duši a ovládne ji. Podsune ji své myšlenky a donutí poslouchat ho. Stará duše tak opět putuje do svého těla, aby v něm přebývala. Už to ale není život. Neustále příkazy nekromanta a proudění jeho Energie udělá z duše naprosto odlišnou osobnost. Stačí jediný týden, aby získala trvalé sklony k agresivitě a násilí. Po měsíci to je jen nemyslící stroj na zabíjení, který nedokáže myslet a ani udržovat své tělo. Nemrtvého tedy jde osvobodit a dát mu tělo, ve kterém by normálně žil, ale s trvalými následky. Nebo by nedokázal žít vůbec. Další způsob jak může nekromant získat svého nemrtvého je mnohem více náročný a používá se na tvorbu vyšších nemrtvých. Pomocí nekromantovi osobnosti a hromady Energie se stvoří nová, umělá duše, která začne ovládat tělo. Na rozdíl od nižších nemrtvých svého pána mají v úctě a respektu, protože sami jsou odrazem jeho duše. Po smrti svého pána žijí dál svým vlastním životem.
Většinou začnou tam, kde jejich pán skončil. Sami jsou schopni tvořit si další nemrtvé, i když samozřejmě ne tak mocné jako je on sám. Díky tomu, že nemrtví tvoří další nemrtvé jsou prakticky nezahubitelní. Sami mohou žít prakticky do konce věků, pokud je někdo nezabije, což je ale velmi nebezpečné a složité. Poslední způsob vytvoření nemrtvého je zcela samovolný. Z nepochopitelných důvodů si Smrťové pro duši jednoduše nepřijdou. Ta začne bloudit světem jako duch nebo se jednoduše vrátí do svého těla. Takovýto lidé jsou společností zavrhováni a odsuzováni, pokud ne rovnou zabíjeni. Jejich tělo se totiž rozkládá stejně jako u jiných nemrtví, ale toto je jiný případ, protože tělo stále ovládá lidská duše, která nemusí mít se zlem nic společného. To je ovšem lidem poměrně jedno.
Neživý Největší hrozba pro obyvatele Země, kteří si ji bohužel zrovna moc neuvědomují. Pomalu, ale jistě obsazují rozlehlá území. Dalo by se říct, že všichni na Zemi žijí v chaosu, oni jsou symbolem řádu. Existují vždy určité rody, které mají společnou mysl. Jsou to většinou pozůstatky myslí velkých mágů, kteří načerpali mnoho Energie a už ji neovládli. Ona ovládla je. Vytvořili se trhliny a do světa proudila „zlá“ Energie, která začali ovládat živé i neživé věci. Takových myslí je několik a navzájem se nesnáší a pohlcují. Můžeme si myslet, že je to oslabuje, ale oni každým vítězstvím nad sebou samým zesílí. Jsou jako mor. Postupně se rozšiřují a čím více lidí se jim postaví na odpor, tím více jsou silnější. Dokáží ovládnout prakticky cokoliv, co je oslabené. Raněná zvířata ani lidé nemají šanci. Zatím žádná armáda se jim nedokázala postavit. Je jen otázka času, kdy na Zemi zavládne řád a pořádek.
Lykantropové Tyto mocné tvory můžeme v zásadě rozdělit na dva druhy. Na pravé a nepravé. Ti praví jsou mocná a silná rasa, která vznikla v dávných dobách zkřížením inteligentního tvora se zvířetem, ale dostala pouze jedno tělo. Lykantrop dokáže změnit svou tkáň na Energii a obráceně. Vždy má, ale zafixovanou jednu podobu, na kterou se dokáže libovolně proměňovat. Tyto proměny mu dovolují velmi rychlou regeneraci, takže je prakticky nesmrtelný. Stáří ho nemůže zahubit, protože jeho tělo nechřadne, vždy si vytvoří nové. Jediné období, kdy se jeho tělo vyvíjí je dětství a dospívání. To trvá o něco déle než je u rasy, ze které lykantrop vznikl, obvyklé. Poté získává schopnost proměn se stálou podobou. Pokud se ale lykantrop dlouho neproměňuje, může tělo chřadnout. Pak ale stačí jedna proměna, která vrátí tělo opět do původní podoby. Na legendě, že na lykantropy platí stříbro není ani kousek pravdy. Faktem, ale zůstává, že se těžko zraňují obyčejnou zbraní. V jejich tkáních se nachází mnoho syrové Energie, která dokáže zbraň zastavit. Po údery sekery tedy zůstane pouze malý škrábanec. Magické zbraně už jsou mnohem účinnější, působí úplně normálně. Lykantrop je ale pořád velmi silný soupeř. Jedna z jeho dalších schopností je měnit podobu na nějaké zvíře. V tomto stavu získávají mnohem větší sílu a odolnost. V této formě jsou obzvláště nebezpeční. Dalším druhem jsou tkz. nepraví lykantropové. Je to vlastně nemoc, kterou mohou přenášet pouze praví lykantropové a pouze úmyslně. Pokud svou oběť poraní nebo se do ní dostane část lykantropovy tkáně (např. krev) může přesunout do oběti část svých myšlenek, část svých schopností. Následně o úplňku, kdy Energie nabývá na síle získávají lykantropovy myšlenky vládu nad tělem. Nejdříve proběhne přeměna na zvíře, které se následně vydá lovit lidi, trhat vše živé na kusy. Nad tělem, ale nemá ani tak kontrolu lykantrop, jako instinkty zvířete. Po skončení úplně získává člověk svou původní podobu a mysl, ale nic si nepamatuje. Maximálně může mít na sobě potrhané šaty a krev. Osoby posedlé lykantropií jde sice léčit, ale je to složitý proces. Všechny myšlenky se musí přebrat a ty cizí odstranit. Takovouto službu si ale mohou dovolit jen ti nejbohatší z nejbohatších. Pokud dostane tuto nemoc nějaký chudý a je odhalen, čeká ho upálení a smrt.
Duchové Většina tvorů vzniká nějakou přirozenou cestou, ale u duchů tomu tak není. Nemají svojí vlastní mysl, to lidé jim propůjčují myšlenky. Na světě je noho významných míst kam lidé směřují, která mají rádi a na která často myslí. Jejich Energie na to místo putuje, ale není co by ji vstřebalo a tak se pojí s dalšími takovými až vznikne duch. Duch nějakého určitého místa odkud se nemůže vzdálit, ale kde má ohromnou moc. Jsou to vlastně takový nižší bohové. Svojí sílu používají málokdy, ale když už se tak stane, tak aby zachránili to, na čem vznikli. Pokud by to např. byl duch nějakého stromu, budu chránit, i kdyby mu to mělo vysát všechno sílu. Když ale taková věc zanikne, duch mizí, umírá. K významným skupinám duchů patří elementálové, kteří mají sílu, jež by se mohla rovnat bohům. Neuznávají ovšem nic co je božské, žádnou jejich hierarchii, jsou tu sami za sebe. Jediní, kdo vzývá jejich sílu jsou druidi, kteří je také dokáží ovládat a přivolávat. Nástup takové bytosti je zničující. Obrovská masa Energie pohlcuje vše na co narazí. Naštěstí pro ostatní vyvolání takového silného elementála je opravdu obtížné. Většinou se nepřivolávají, ale spíš používají jejich schopnosti. Druid tak může roznítit bouři, zemětřesení nebo něco vznítit. Elementálové jim vděčí za svůj vznik a tak je většinou do puntíku poslouchají.
Sedm velkých ras Každý tvor, který je schopný myšlení je původem člověk, protože z jeho myšlení vznikl celý nový svět. Teď tu je ovšem každý za sebe. Žádné spojenectví nevydrží navěky, kvůli složitým intrikám, ve kterých se snad už nevyznají ani sami jejich tvůrci. Každé rasa dostala při své evoluci do vínku rozdílné vlastnosti. Mohli však být ovlivněny pouze ty fyzické, protože ostatní formulovala sama společnost. Ano, všichni to jsou lidé, ale při posledních válkách se ale působením zbraním hromadného ničení začali objevovat různé mutace a odchylky. Některé druhy brzy po svém vzniku vymřeli, jiné stále někde žijí v malým počtech a některé třeba splynuli s jinou rasou. Na Zemi se nakonec ustálilo sedm velkých ras, které vedlo sedm Titánů. Každá z nich má svou specifickou kulturu a myšlení.
Elfové - Nobiles Může se snad někdo vyvyšovat nad elfy? Nejsličnější a nejmocnější ze všech ras? Podle jejich neskromného názoru ne. A není se také čemu divit, vždyť se stali hybnou silou celého světa. Kde jinde byste hledali ty největší mudrce a válečníky? Kde by byli ostatní národy bez jejich technologií? Elfové ale nedávají jen pokrok. Budují si mocnou říší po celém světě, aby tam nakonec zůstali sami. Ne lidé, ne trpaslíci či skřeti, ale elfové, ti se dočkají apokalypsy. Mají všechny ty správné vlastnosti na to, aby se stali rasisty. Vzhled Svou nadřazenou rádi dokazují svou výškou. Elfové patří mezi nejvyšší rasy. Průměrná měří okolo 185 cm, ale na druhou stranu nejsou moc těžcí. Dalo by se říct až vyhublí. Odolnost a síla také nepatří mezi jejich přednosti, i když někteří opravdu tvrdí válečníci se mohou těmito vlastnostmi rovnat i trpaslíkům. Díky křehkému tělu jsou navíc neuvěřitelně obratní a mrštní. Proto také nejraději bojují mečí, jenž se hodí k jejich způsobu boje. Sami sebe považují za krásné a sličně. Nemívají žádné vrásky ani ve vysokém věku. Mohlo by se zdát, že jsou dokonalí, ale jak víme není všechno zlato co se třpytí. Jedna z prvních věcí, kterých si na elfech všimnete jsou jejich sněhobílé vlasy. Ač už staří nebo mladí vlasy jsou vždy stejné. Nepovažují to ale za svoji nedokonalost, nýbež přednost. Jejich sličným tvářím to dodává určitý strach, spíše respekt. Mezi další důležité elfí rysi patří absence ochlupení. Rostou jim pouze vlasy. Elfové se odívají do pestrobarevných honosných oděvů na zábavy a v bílých tógách k jednáním, i když nejoblíbenějším oblečením je pro ně naleštěná zbroj. Na své šaty si neobyčejně potrpí, za žádnou cenu by si na sebe nevzali něco co je nemódní. Dokonce i ten nejchudší elf má skříně plné oblečení a neustále si kupuje nové. Ostatně
potrpí si i na celkový vzhled, a proto je také v jejich městech velké množství lazebníků. Povaha Nejdříve zapomeňte vše, co jste o elfech slyšeli. Nebo alespoň většinu. Všechny ty zvěsti o čestným, moudrých bytostech jsou totiž jedny velké omyly nebo jednoduše kecy. To by pak i vesmír mohl být dokonalý. První a také nejvýznačnější jejich vlastností je arogance. Opovrhují všemi ostatními žijícími i nežijícími rasami a dávají to jasně najevo, i když je samozřejmě nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Vyjímky se najdou. Sami sebe považují za civilizované, i když k významu slova, jak ho chápeme my, mají ještě daleko. Bude muset uplynout ještě hodně času než se vzdají otroků, kterých mají po sta tisících. Pracují na farmách, v dolech, prostě ve všech odvětvích těžké manuální práce, kterou elfové opovrhují. Zase si, ale nemyslete, že to jsou nějací barbaři nebo extrémní zloduši, protože elfí kultura je velmi vyspělá. Mají velmi rádi chodí do divadla, diskutují na fórech a pravidelně navštěvují lázně, pokud k nim tedy mají přistup. Avšak každé město, které elfové dobijí je zvelebováno jako by bylo jejich od pradávna. Vyznávají zdraví ducha i těla, a proto často provozují cvičení spojené se studiem. Elfové jako národ jsem velmi jednotní, i proto že se u nich projevují vlastenecké vlastnosti. Většina z nich by dokázala pro svou vlast i zemřít a to i nynější době zbabělců. Kvůli svému státu na duhou stranu neobětují všechno. Rádi půjčí senátu bez úroků, ale své peníze budou chtít zpátky. Závěrem Elfí impérium se rozkládá téměř po celém známém světě. Jako nejstarší a nejmocnější říše má vliv na všechno dění. Všichni učenci i dobrodruzi směřují do největší metropole na světě, do města měst, do Říma, aby nalezli svou cestu, cíl a osud. I když si elfové stále udržují lesk jejich říše se řítí do největší krize v dějinách. Je obklíčena nepřáteli, kteří touží po její moci a bohatství. Co ale zbude se světa když padnou jeho největší myšlenky? Nastane temný věk?
Lidé Pokud jsou elfové nejmocnější silou světa, tak lidé se nacházejí někde na opačném konci. Jejich vývoj se kdysi zastavil. Teoretickou by mohli představovat hybnou sílu světa, ale nemají žádný centralizovaný stát, jen velké území s mnoha rodovými náčelníky, kteří bojují tak akorát mezi sebou, i když proti jiným nepřátelům se vždy sjednotí. Vzhled Lidé z naší budoucnosti se trochu zmenšili a mívají výšku okolo 170 cm. Na druhou stranu je drsné severní podnebí zocelilo a tak jsou mnohem mohutnější, těžší a silnější. Nejsou příliš inteligentní a moudří, ale to je jen důsledek prostřední, ve kterém žijí. Snad jen druidové, vyjmeční lidé dosahují velké moudrosti. Vzhled lidí jako takoví je už stejný jako u nás. Tedy prakticky jakýkoliv, ale vzhledem k drsnému prostředí se i oni museli přizpůsobit. Mají mnohem hustší ochlupení, aby jim nebyla zima. I díky tomu má většina z nich vousy. Povaha Váží si svého života i jak ho žijí. Nevadí jim, že nemají divadlo a lázně, protože ani neví, co to je. Jejich život je takový jaký je, smířili se s ním, jiný neznají. Drsné podmínky, ve kterých žijí je naučili být tvrdými. Neuznávají zbabělce a ani zajatce. Pro elfy to jsou jednoduše další barbaři, které je nutno vyhladit. Jsou více méně kočovní národ, který má ovšem i několik hradišť. Vediou mezi sebou sice vedou vleklé války, ale proti společnému nepříteli se vždy semknou. A v tom je také jejich síla – spolupráce, neznají individualitu. Při bitvách jsou jich tisíce, což jim často dává velkou převahu. O všechnu svou kořist, zbraně i jídlo se pečlivě dělí, i když většinou boje nejsou úspěšné. Spoléhají se na lehké jednotky, které ovšem proti těžkooděncům moc šancí nemají. Po úspěšné bitvě většinou bohů obětují všechny zajatce. Slovo výkupné prakticky neznají. Neberou to jako nějaký morální poklesek, tak to prostě je a i zůstane. Tvrdá doba si žádá tvrdá řešení.
Závěrem Lidská kultura je na rozdíl od těch ostatních velmi zaostalá. Pořád jsou někde v dávnověky, kdy lidé pouze lovili a vůbec netušili, co je to zemědělství. Teď doba sice pokročila a lidé jsou schopni vypěstovat si trochu plodin, ale stále to není mnoho. Osud lidí může být ještě zajímaví rozhodující bude jestli dokážou rozvrátit elfskou říši nebo jestli je elfové pohltí. Kdoví, co nám budoucnost přichystá.
Trpaslíci Ano, všichni je známe, ty podsadité postavy s vousy, kteří mrzačí skřety jedna radost. K tomuto popisu se sice blíží, ale stejně to tak nejsou úplně oni. Uvnitř hor stále planou politické rozepře, ale tak tomu je ostatně u všech ras. Ostatní rasy si je váží, ale ne kvůli jim samotným, ale díky tomu, že se dokáže postavit elfským legionářům. Vzhled Při genetických úpravách přišli o svou výšku. Stali se malými (okolo 130 cm), podsaditými, ale zároveň velmi silnými a odolnými. Často ukazují svou vynalézavost a důvtip, díky čemž se několikrát dostali k pokrokovým vynálezům. Kvůli svém pobytu v horách dostali dar jakési tvrdé, dalo by se říct až zrohovatělé, snědé kůže, která je chrání před nepříznivými vlivy. Začalo jim také růst daleko více chlupů, mají hustší vlasy a vousy. Mají tak přirozenou ochranu proti chladu, který panuje v jejich domovině. Povaha Život trpaslíků se odjakživa striktně drží určitých předpisů, které se, jak už to tak bývá, často porušují. Trpaslíci se to snaží nevnímat. Alespoň před ostatními si snaží udržet určitou hrdost a nadřazenost. Ve tváří mají vždy vážný výraz ať už se probírá cokoliv. Málokdo může poznat trpaslíka jako veselého společníka, který se směje a vypráví vtipy jeden za druhým. Tento pohled mohou získat jen sami trpaslíci nebo jejich blízcí přátelé. Často se o nich mluví jako o chamtivcých, kteří nedokážou postrádat jediný kousíček zlata, který by se jim mohl dostat do rukou. Není to úplná pravda. Snaží se velmi, ale znají určité meze, které nepřekračují. Říkejme tomu spíš dokonalé využití schopností. Závěr Trpasličí kultura začíná být stále vyspělejší a vyspělejší. S jejich pokrokem stoupá i moc. Vybojovali už mnoho vítěství a dokonce ovládli několik království, které jim platí stálé dávky v potravinách. Svého nejsilnějšího nepřítele elfy, začíná porážet. Kdoví co přinese budoucnost. Mezi trpaslíky se začíná mluvit a černém prachu, který má přímo magické vlastnosti....
Skřeti Jak šílený vědec asi stvořil tuto rasu plnou zloby a násilí, která se pravděpodobně nikdy nepolepší, protože to má prostě a jednoduše v genech. Stejně jako trpaslíci i skřeti jsou obyvatelé hor. Navzájem se nenávidí, ale to jim nebrání tvořit občasná spojenectví. Vzhled Skřeti vypadají jako nedodělci, pokusní králíci, ale určitě ne jako zdravě vypadající a také myslící lidé. Je div, že vůbec umí mluvit. Jsou menšího vzrůstu, něco mezi trpaslíky a lidmi. Vůbec nemůžeme mluvit o jejich síle, protože se často špatně stravují. Jediné, co na skřetech můžeme vyzdvihnout je jejich mrštnost, se kterou se téměř rovnají elfům. Pokud byste ale tyto dva národy postavili proti sobě na bitevní pole, skřeti by utrpěli těžkou porážku. Slova jako taktika nebo dlouhodobá strategie jim nic neříká, žijí z okamžiku. A co jim divit, když jejich život je krátký a temný. Jejich tělo si na tmu zvyklo. Kůži mají černou jako uhel a vypadá, jako by měla všechny kožní nemoci, které existují. Často je i vidět jejich dědičně porušená DNA. Objevují se u nich různé
anomálie jako víc očí, prstů nebo různá znetvoření. Vlasy jim nerostou, i když pár by se jich mohlo klidně najít. Prostě a jednoduše jsou to ty nejhrůznější myslící bytosti. Povaha Jak už zde bylo řečeno vynikají ve všech slabošských vlastnostech, ale jen pokud stojí proti něčemu silnějšímu, než jsou oni. Nemají žádnou hrdost ani čest. Prakticky neznají slovo dohoda. V jejich zemích sice vládne jakýsi náčelník, ale to je funkce spíše symbolická. Vládne totální anarchie. Právo silnějšího. Jejich jedinou obživou je plenění. Jako sedláci každý rok sklizení své obilí, tak skřeti chodí rok, co rok plenit. Většinou mnoho kořisti nezískají, ale naštěstí pro ně zahyne při tažení mnoho skřetů, díky čemuž je o jídlo postaráno. Pokud by se je rozhodl někdo navštívit udělal by velkou chybu. Pravděpodobně by toho člověka ani nepředvedli před náčelníka, zvláště tehdy, pokud by byli výjimečně hladoví. Závěr Díky velkému počtu jedinců pravděpodobně, že nikdy nevymřou. Vždy mohou zalézt do nejhlubších částí hor, kde se je nikdo neodváží hledat a kde se sami budou třást strachy. Jinak, ale jejich budoucnost stále leží ve válkách a utrpení, které budou způsobovat nejen sobě, ale i jiným národům.
Ereni Ereni jsou jedním z nejtajemnějších národů na Zemi. Jejich říše o níž se vypráví mnoho pověstí se rozkládá na obrovském, neprozkoumaném pralese. Moc se nezaplétají do starostí jiných, jen tiše rozšiřují svou říší a pomalu a jistě roste i jejich síla. Vzhled Jako vzdálení příbuzní predátorů mají skvělé fyzické vlastnosti. Naučili se splynout s pralesem a nepozorovaně tam několik i několik hodin. Vzrůstem jsou na tom podobně jako lidé, ale mají mnohem méně robustnější postavu. I tak se jim však mohou rovnat v síle svalů. Jednou s Erenskou vlastností jeho dokonalé pralesní maskování. Na kůži mají světlý a na vlasech tmavý odstín zelené. Povaha Pro ně je typický zákon přežití. Pro některé jsou to necivilizované způsoby, které je nutné vymýtit, ale samotné Ereny již několikrát zachránili před zkázou. Jediná věc kvůli, které by porušili zákony přežití, by byl jejich bůh. Váží si ho, obdivují ho, ale zároveň se ho bojí. Stavějí obrovské chrámy uprostřed pralesů, kde provádějí oběti. Čím více obětí, tím více uspokojí svého boha, to je jejich heslo. Není to ovšem až spalující touha obětovat vše, co se hýbe. Jen pokud se najde nějaká dobrá příležitost. Kvůli svým náboženským potřebám často pořádají velké výpravy, kterých se obává celý svět. Procházejí krajem a berou vše na, co přijdou, jen aby uspokojili své bohy. Závěr Ereni nebyli a ani nejsou zrovna moc družný národ. Tiše modlí ke svému bohu a do ostatního denní nezasahují. Ani ostatní národy se nesnaží dobít jejich země a získat jejich bohatství. Navzájem se bojí. Ereni nejspíš nikdy nezasáhnou do světového dění a navždy zůstanou oným tajemným národ z pralesů.
Umáni Do světového dění zasáhli poměrně nečekaně a tvrdě. Žili svým spořádaným životech, kdesi ve vzdálených oblastech a nevěděli nic o elfech a ani jiných národech. Jakmile však vyrazili první dobrodruzi dobývat vzdálený svět, objevili mocné říše s mnoha různými rasami. Okamžitě byla vyhlášena svatá válka, která měla zničit všechny nevěřící...
Vzhled Asi nejvíc se podobají lidem. Mají jejich výšku, jejich váhu i jejich sílu. Dokonce i něco navíc – velmi silnou vůli. A to hlavně ke svému jedinému bohu. V jejich víře je podporuje i fakt, že jsou od hlavy až k patě bílí. To je správná barva, pro dobro šířící bytosti. Vlasy mají uhlově černé, což je pro ně znamení snadné odbočení ze stezky dobra. Povaha Svými vlastnostmi to jsou pořád jen lidé, ale často zfanatizovaní, nebo to alespoň jen tak naoko hrají. Často vyzdvihují čest, spravedlnost a morálku. Sami to ovšem tak úplně nedodržují, ale si ani neuvědomují, jak se navzájem odporují. Uprostřed politických roztržek mluví o cti a pochopení. Mezi jejich přikázání patří – nezabiješ, ale stejně lidí vraždí jako by se nic nestalo. Svou víru používají jen v situacích, kdy se jim to hodí. Pořád má ale jejich kultura nádech určité velkoleposti. Vždyď se dokázali více méně spojit proti celému světu. Mnoho tisíc lidí vyplulo ze svých přístavů, aby zahubilo bezvěrce. Někteří to berou jako jejich životní cíl, jiní prahnou po penězích. Závěr Jejich nečekaný vpád způsobil mnoho problémů, i když teď jsou spíše na ústupu. Už si ale stačili zjednat respekt a zapojit se do dění okolního světa. Se svými znalostmi a dovednodnostmi mají velký potenciál, který ovšem trochu snižuje jejich nejednota. Umáni totiž žili v menších feudálních královstvích, který mezi sebou neustále bojují.
Aridesové Mluví se o nich jako o největších filozofech světa. Žijí daleko od obydlených kontinentů na svých ostrůvcích, kde pilují svou duši i své tělo. Dokázali bravurně zvládnout všechny své myšlenkové pochody, jsou jednoduše neuvěřitelní. Vzhled Na první pohled byste si je mohli splést s lidmi. Dokud se tedy nezačnou pohybovat. Všichni jsou trénovaní válečnící i obyčejný sedlák umí bojovat, ale s jakou ladností se pohybují. Jakou silou vládnout. Skoro by se dalo říct, že to jsou nadlidé. Mají takovou zvláštní jiskru v očích s červenými zorničkami. Jsou tak lidští a přece se odlišují. Povaha Na jednu stranu by se mohlo zdát, že symbolizují samu podstatu dobra. V jejich zemi prakticky neexistuje zločin, protože všichni si udržují určitou čest. Žijí v úplné harmonie, zatímco na míle daleko umírají jejich válečníci při bojích s neživými. Pomáhají jiným při nebezpečí, které se je vůbec nedotýká. A to je to, co je odlišuje od ostatních – myslí dopředu. Myslí až moc. Jestli jsou intriky u jiných národu složité tak u Aridesů se ani nedají popsat slovy. I přes tyto vlastnosti pořád mají v sobě, nebo alespoň na sobě určitý lesk a krásu. Jsou přívětiví dobrosrdeční, jen se často nechávají zlákat mocí. Závěr Jejich osud je nejistý. Mohou snad svými intrikami zničit celý svět. Provedou někdy velkou invazi, při které se všechny myslící rasy otřesou? Můžeme se jen dohazovat, protože do jejich mysli jen těžko někdy pronikneme.
