ŽENA Z KONAVLJÍ U DUBROVNÍKA. (K článku Dra V. Náprstka)

ŽENA Z KONAVLJÍ U DUBROVNÍKA. (K článku

Dra V.

Náprstka)

SIRYM_ Č(SLO 10.

SVETEM 1925.

ROČNIK ll.

MUDr. V. Náprstek:

KO U S EK B ALKAN S KEHO VENK OVA. Balkán, most mezi Východem a Zápa­ šlechtilosti citové a oni se konečně pi-e­ dem, spoj ující západnickou kulturu s ori­ svědčí o naší opravdovosti rozumové. entálním citem, l-ekněme Řím s Byzancí, Ani velká kniha by však nestačila, aby podala výstižně obraz lidu a života j eho, j e nám dos­ tak různého podle zemí, ba i krajin. Po­ ti těžko po­ chopitelný, dívejme se tedy aspoň, pokud rozsah malého článku dovolí, j ak to vypadá na ač tím, že dalmatském venkově, na phklad na valné na Dubrovnic­ části j eho ku. usedlí jsou Ostrovy Slované, . l,l/'11.'1t1<'1't•i:','l/','ll'jj' 'í'i j 1·�,:, ' ·; / i'l'i žiJ í tu byl našemu i , I !I' l l/''1i11tl oso'1 'M· svým srdci od­ bitým živo­ j akživa blí­ tem, kde zký. Aby­ povšechný chom život charakter taměj ší po­ " ·nabývá znali, je po­ zvl á š t ních Uebí vnik­ �:o; známek, nouti až do vysvětlitel­ těch cha­ ných vět­ loupek a ším nebo do duše li­ menším od­ du, viděti j ej tako­ l o u č e'n í m od ostat­ vým, j a­ ního světa. kým skute­ čně j e, bez Maestral (mít�ný sz. vítr) jako boží pohlazení vybízí, aby se "par- ] sou to tak­ tilo" (vyjelo). brýlí cito­ řka malé vých vzpla­ státečky č nutí nebo mravního rozhol-čení a pak shoví­ na moři zakotvené koráby. Takový Mlj et: vavě pl-ejdeme pl-es rozdíly staletí v kul­ Lid j e tam silný, pěkný, otužilý a veselý. Vů1 turním vývinu a naučíme se vážiti si u- či cizinci je však uzavřený a m Širým světem.

28

434 2000 obyvatelů. tohoto rozlehlého ostrova

živífse rybařením, vinařstvím a p�stová­ ním oliv a jiných plodin na pracně získa­ ných zahrádkách mezi kamením nebo na několika větších polích. Cesty tam mají hrozné, lépe ř·ečeno, ne­ mají žádných. Evropské boty vydrží zde někdy celé asi dvě hodiny, právě tolik, kolik i zdatný turista vydrží putování. Krasový terén tamější je dešti vyluho­ ván do ostří, j ímž se dá řezati dřevo. A po těchto břitvách a hrotech kamenných skákej , poutníče, s elegancí kamzíka a bezpečností tanečníka mezi meči. Domo­ rodci a j ejich oslíci j ediní zde chodí j istě a bez únavy. Tvrdá volská kůže na opán­ kách s chlupy pod chodidly je drsná a činí j ejich došlápnutí bezpečným. Víno rodí se tu dobré a neschází pro ně· porozumění. Dělník, který zde někomu pracuje na vinici, vymiňuje si vedle něko­ lika haléřů mzdy a primitivní stravy okolo tří litrů vína na den. Vypíti pět litrů vína průběhem 24 hodin nepokládá se tu za žádný zvláštní výkon. A snad s tímto nadužíváním alkoholu souvisí zdejší národní zvyk, že si dávají aspoň jednou ročně pustiti krev. Operaci tuto provádějí sami tak, že j eden druhému břitvou sekne do zad. U starších lidí najde se pak nezřídka na zádech množství jizev, vyrovnaných pěkně do šiku, pří­ padně do dvou. Něj aký podnikavý muž dověděl se kdesi o skarifikačním přístrojku o devíti nožích, j akého se užívá někdy v medicině, objednal si j ej a založil na tomto pod­ kladě živnost. Chodí po vesničkách a samotách a na jednu bolest opatří záda potřebného za mírný honorář hned devíti řezy naj ednou. Na Mljetu chodí ještě téměř všichni v krojích. Obyvatelé malých ostrovů blízko měst většinou kroj, až na opánky a některé zbytky, odložili. Lid je tu bystré pr-irozené inteligence, ale zaostalý, v objetí pověr a bigotismu. Tak kočárek pro dítě byl jim věcí po­ vážlivou. Je to rouhání. Matka boží mohla nositi své děťátko, Ježíška, na

rukou a tuhle nějaká Šváb1ca se vyvyšuje, nestydatá, nad Jezuska. Je-li někdo nemocen, činí se různé sliby a závazky vyšším mocnostem za uzdravení. Tak vzniklo mnoho kapliček, křížú, nadací, darů kostelům a řádům a je to vítaný mimořádný příspěvek zdejším kněžím. Jednou jsem viděl as osmiletého hocha, oblečeného v úplný ústroj františkánského mnicha. Otec j eho mi vysvětluje, že dítě bylo nemocné a oni je zaslíbili na dvě léta svatému Františku. j estli j e uzdraví. Teď plní svůj slib a dítě musí dvě léta choditi takhle. Rybář při vší své nábožnosti však velmi nerad béře na bárku popa. Mohlo by se mu pí·ihoditi neštěstí. Je-li však nucen naloditi j eptišku, pak se jistě utopí všichni. Celkem tu žijí dosti tvrdým životem . Jestliže však rybář· uloví větší kořist a podaří se mu ji prodati, sedí pak na molu v kroužku svých přátel a povídá, povídá tak dlouho, dokud neprojí posleďní groš a pak teprve pomýšlí na nový lov. Proto lelkuj e zde v přístavech stále tolik lidí, j ako by zde slavili věčně nějaké svátky. Vůči moi"i jsou nedůvěřiví, ba přímo se ho boj í. Konaj í zvláštní procesí k moři, které farář kropí svěcenou vodou a zaklíná k dobrotě. Plavati většinou neznají. Jsou přesvědčeni (ostatně dosti správně) , že, když už nestačí bárka, ne­ stačí plování teprve. V povětrnosti a jejím předpovídání vyznají se velmi dobře. Nebezpečné j sou jim hlavně dva větry: teplý, dusný "jug" (široko) s moře a pak s pevniny studená, nárazová "bura - čistá žena", která za dvě hodiny dovede vymésti mračna s oblo­ hy do nádherné modři. Eura svými ne­ očekávanými nárazy dovede převrátiti loď di"íve, než se méně zkušený kormidel­ ník naděj e. Dovede vyrvati mohutné stromy i s kořeny a působí i v tvrdém olivoví mnohé škody. V městečku Slanu na pevnině chtěli nějací podnikaví lidé využíti síly větru k účelům mlýnským a postavili tam větrný mlýn z velikých kamenných kvádrů, jako pevnost. Pak přišla silnější bura a shodila celou věž ·

Pobřeží Župy, jižně ocl Dubrovníka. Vpředu zátoka Žalu, pak Mlýnská, za ní Srebrno a za ním Kupari.

i se železnou konstrukcí a těžkými stroji a usilovná námaha až pl-es hranice úplného do moře. V severním Jadranu, kde bývá vyčerpání tvoi·ily obrázek velmi ponurý. bura nejprudší, natahují po ulicích pro­ Tu se teprve vidí, j ak hrozní j sou živlové, vazy, za které se lidé drží. Neboť tato ale vidí se také celá velikost člověka. ·roztomilá čistá žena, když se do toho Rybář·i, námol-níci a neumějí plovati! pustí pol-ádně, dovede vyzvednouti a Je to trochu podivné, ne ? Kde by se to přenést na jiné místo i naložený vůz. však měli naučiti? Koupáníyůbec a v moři Ba jednou sfoukla dokonce i vlak s kolej í . zvláště není tu zvykem. Cistotě tělesné Mol-e n a dalmatském břehu však nezvlní, a svého okolí zde celkem pHlišnou péči ne­ nemáť k tomu paUičnou délku rozběhu věnují. Ranní osvěžení hrstí vody okolo očí a úst stačí. Jednou j sem radil nemocné po vodě. , . ' . ' z a to "s1roko , pneh azeJlCl ze s ahary babičce, aby koupala svoje reumatické pl-es celé Středozemní moře, zvedne hla­ nohy v teplé vodě. Udiveně se na mne dinu znamenitě. Rybáh mají zde ne­ zahleděla a po chvilce l-ekla: "To si klamný barometr. Vyhlédnou si nějakou myslíš o mně, gosparu, že jsem tak značku na pobl-ežních skalách v jisté výši nestydatá? Šedesát čtyři leta jsem se, nad normální hladinou vodní. Jestliže se s odpuštěním, nekoupala a teď bych to mol-e zvedá k této značce nad obvyklé měla na stará kolena udělat ? Takové věci výkyvy pHlivu a odlivu (jug tlačí masy si o mně, gosparu, nemysli!" Prádlo mívají však, dík zdejšímu slunci, vod k evropskému pobl-eží) , přijde jistě široko. Předpověď j e neomylná, protože skvěle bílé. Domky a domečky rybářské a selské čistí se důkladněj i j ednou za rok, post hoc, ergo propter hoc. Za zimních boul-í bývá to velkolepá když má přijíti na ni krále pop vykour-it podívaná. Obrovské vlny vrhají se s 1-e­ kuču. vem a duněním proti skalnatým bl-ehům Dům sdílí s obyvatelstvem ještě značná a rozbíj ejí se ve vodomety 30 i víc metrů řada tvorů živočišné říše. Vedle nějakého vysoké. Těžko však tomu, kdo je v ne­ toho hubeného hafíka a vychrtlé kočky žij í tu myši veliké i malé, švábi, rusi, spolehlivé kocábce na mor-i. Viděl jsem j ednou zoufalý zápas o ma­ mravenci často v ohromném množství, j etek i v samém dobře chráněném pH­ různí pavouci, štíři, malé, průsvitné ještěr­ stavu. Za noci náhle se phhnavší široko ky s pichlavýma očkama, zvané tu "ta­ - hrozilo rozbíti všecky lodě a loďky, nej­ rantule" , prý j edovaté, různé, na výsost cennější to maj etek rybál-ů. Lidé vybíhali drzé mouchy (mezi nimi j edna "gumová" , z domu v nejnutnějším obleku, skákali kterou zabij ete jen kladivem) , molů ma­ j ak mohli do loděk a odstrkávali j e vesly lých i velkých j ako můry, zvaných a háky až do úplného vyčerpání sil od "prndeljů", blech, vší a štěnic v hojnosti hrází, nebo se je snažili vytáhnouti na a suď bůh co ještě. To vše žij e v milé bl-eh. Ženy, nic na to nehleděly, j estli jim soudružnosti s člověkem. Vši jsou známkou vítr přehazuje j ejich suknice či košile dobrého zdraví. Od koho utíkají, nebo přes hlavu a rvaly se o svůj majetek kdo je nemá, j istě v brzku umře. O štěnici věří, že může býti bez potravy živa s: mol-em vedle svých či cizích mužů a dětí. . O jednu bárku zvlášť úporně zápasila celá třebas 300 let. K tomu phstupují pak rodina i s dětmi. Chtěli ji dostati do po­ ještě komáři a nesmírně dotěrní malincí někud závětrného koutu a nešlo to jinak, papataci, a když si představíte, že tohle j en že j i s největším úsilím za lano pr-ita­ všecko žij e a tyje z našeho Dalmatince, hovali.�e kotvě a když byli nad ní, hodili pochopíte, že chudák nemůže ztloustnout. Rodinný život bývá tu pěkný. co nefd�1e druhou kotvu, první vytáhli Rozmnožila-li se rodina o mužského - a soukali se ke druhé, kde pak se totéž . člena, blahopřejí otci: "Da bio bol ji od opakovalo s první. tebe!" (aby byl [ještě] lepší než ty) . · Hučení větru, dunění narážejících vln, kl-ik zoufalství a povzbuzování v polotmě Otec se oblékne do svátečního a jde na "

_

v •

,

437

faru se vztyčenou hlavou. Směle buší na vrata a nerozpakuje se vyrušiti žup­ nika (faráře) třeba ze spánku. Hrdě hlásí, že se mu narodil syn a kdy že budou křtiny. Přišla-li však "eura", je mnohem skromnější. Ani se tuze neobléká· a faráři

mírně, takl-ka provinile hlásí: "Eh, gos­ paru, narodila se mi, s odpuštěním, eura." Okolo dítěte zapi"ádá se pak klubko pověr. Do roka nesmí býti vyneseno z kuče, cpou do něho různé syrupy, odvary a olejíčky, fačují j e j ako mumijku a zdá,. se ti, že ze samé lásky činí vše možné, aby zdraví malého tvorečka pokud možná dokonale zničili. Však také z deseti až patnácti dětí, které tu žena za své akti­ vity pl-ivede na svět, odchová jich tak pět. Dítě roste, ve vláskách na prst silný krunýř odloučené pokožky, špíny a za­ tvrdlého mazu (to musí být, j inak by dítě nebylo zdravé) . Batolí se ve špíně mezi domácími zvířaty, nemyté, vysta­ vené útokům milionů bacilů, plné škrka­ vek. PI-ečká-li to vše, j e tak odolné, že není divu, dosáhne-li pak věku sto let. Později pomáhají děti pást nebo pasou samy, j ak pánbu dá chodí i do školy, častěj i ne než ano a dospívají v krásné jinochy a dívky. Pomáhají na políčkách

neb v rybaření a z míst přímořských se občas některý vypraví j ako plavčík do světa. Konečně si odslouží voj enskou po­ vinnost a rozhlíží se po dívce. V brzku pak se s některou "vjerí" (zasnoubí) dají si za souhlasu rodičů obou stran slovo. K nevěi-e zde dochází velmi zřídka, ježto j e lid zdejší celkem mravný. Když mají konečně všechno v domě p1·ipraveno, sezvou pl·átele a známé a j e svatba. Každého hosta rádi vidí · a po­ hostí, j ak nej lépe dovedou. Vrchovatý talíř masa bez jakéhokoliv příkrmu, i bez chleba, zdá se v některých krajinách vrchol blaženosti. A tak přivede si manžel mladoženku do domu svých rodičů. Je-li kuča malá, spí všichni pohromadě. Je-li větší, pře­ hradí místnost prkennou stěnou. Zařízení nevyžaduje přílišného nákladu. Nějaký kufr nebo I-ezaná truhla nahradí skhně, lůžkem j e jakási palanda na dřevěných kozách, vysoká až do prsou, na té sláma kukuřičná, vlněné prostěradlo a vlněná deka. Podhlavnice jsou rovněž plněné roz­ cupovanou vlnou. Různé nezbytnosti visí po stěnách, či se válejí v koutech. Nějaká

"Kupte, gosparu, naranže, pipuna (meloun) jaku cukr, smokvé, jaja, máme všecko!"

treta skleněná, bizzamí vázička a pod. bývá již přepychem. Tak tu �i jí všichni pohromadě - zbytek to .zádruhového způsobu života. Vládne nejstarší člen rodiny. Ženy podléhají

všem názorům staré baby. Společný tento život bývá harmonický. Zhdka dojde ke sporům nebo dokonce k soudnímu dělení majetku. Poměr mužů k ženám bývá něžný a k dětem lnou celou přirozenou rodičovskou láskou.

j sem zjištěně devadesátileté stařenky lehce a čile běhati po krasovém terrainu a dědu j ednoho v Majkovech, který se svými 1 04 lety ještě pilně kopal na poli. Když nadejde poslední hodinka, nej­ důležitější věcí je "pomirit se s Bogom"

Mandaljena v Župě. Vysoký dum vle\·o byl r. 1862-1865 obydlím našeho ma!íi·e Jaroslava Čermáka.

Umi"e-li stai"ešina, pi"ej ímá vládu jeho nejstarší syn, který sám bývá již dědeč­ kem, zkostnatělým a plným pi"edsudků. A tato stále pi"edávaná vláda nejstarších je, . myslím, hlavní příčinou, že zde tak často narážíš na konservovaný středověk. Lidé dožijí zde prúměrně dosti vysokého věku. Často sami nevědí, kolik jim je vlastně let ("kdo by ti to znal, gosparu") . Anebo, jako v Bosně, odhadují j en tak od oka ("když Austrija navalila na Bosnu, mohl jsem již uzvednouti tele" ) . Ale viděl

(smíht se s Bohem) . Po smrti pláče a kvílí celý dům. Žalost je uphmná, ale nezapo­ míná se na dekorum - musí býti té� dosti hlasitě projevována. V Bosně na­ jímaj í i "kukavice", plačky, ženy ře� meslně naříkaj ící, které s hrozným kvíle­ ním a verši, plnými bolu, obyčejně impro­ visovanými, bdí u mrtvoly a doprovázejí ji ke hrobu. Když si některá "odkuká" svůj čas, začne druhá a ta, která se před chvilkou bila zoufále do prsou a rvala si vlasy, teď v pause líbezně a vesele štěbetá

439

se svojí sousedkou. Hle, kukání matky nad utonulými dvojčaty : "Ej. blíženci, dítky moje, smutná chloubo! Kde j e matky, kukavice, radování? Co teď matka bez sv�rch symi? Prázdno je j í .

vek má své dobrovolné pohřební {bratr­ stvo, jehož členy jsou vážení vesničané, a to obstarává pohřeb. Hroby se musí sekati většinou ve skále, což je velmi obtížné, a tak má hřbitov několik stálých hrobů, do kterých se po řadě pochovává.

Ohvová alej v Čelopehách Župy. Teď jak strom je podseknutý - zbyla bídně. Vodo zrádná, čím j sem vinna, ·že mne tresceš? Žes mi syny navždy vzala, nelítostná? Že mi srdce, matky srdce, ej, probíjíš? Že mi oči, obě oči, v ráz vyrážíš? že n1i kradeš dva blížence, matky pýchu? Oba milé, jak dva květy, bědné matce vzala's mi je jako korsár, buď prokleta! B:,z ustání budiž v tísni - ej, nešťastná!"

A dál - a dál, úzko ti j e, když to slyšíš.

V Dalmacii ženy kvílejí doma, průvodu

pohřebního se nezúčastní. Každý hřbitůSirým světem.

Glavar pohřebního brastrtva vede v patr­ nosti, kdy do kterého hrobu bylo po­ chováváno. N ebožtík vloží se vzhledem ke zdejším horkům j eště téhož dne, nej­ déle pak dne druhého, zabalený v prostě­ radle, do společné truhly a v té se donese na hřbitov. Hrob, do kterého nejdéle ne­ bylo pochováváno, otevrou, spustí ne­ božce v prostěradle na ztrouchnivělé kosti j eho předchůdce (rakve by jim zabíraly mnoho místa) , kněz se pomodlí a: muži přivalí kamenný příklop a za­ cementují. Někde vracejí se pak do domu 28

440

smutku na pohoštění. Zámožní por-ídí si na svůj náklad hrobky vlastní.

Univ.

Pro dnešek aspoň takovýto povšechný pohled.

prof. Dr. Stan. Hanzlíll:

O TORNADECH A JEJICH VZNIKU. V amerických časopisech dočítáme se každoročně o podivuhodných větrných smrštích, jež zle navštěvují hlavně dobou letní širé prerie a zpúsobují ohromné škody. Nazývají se tornada. Vyvádí někdy při tom podivuhodné kousky, jež se zdají neuvěl"itelné lidem, kteří sami nikdy neprožili pl" echod tornada. Jest samozřejmou snaha při takovýchto mi­ mořádných zjevech povětrnostních pře­ háněti, ale když člověk prohlíží po pl:·e­ chodu tornada onu spoušť, kterou na­ dělalo, tu by skoro vše věřil, co se vypráví. Z velikého počtu případú vybírám líčení přechodu tornada přes městečko Fergus Falls ve státě Minnesotě, dne 22. června r. 1919. V neděli odpoledne dne 22. června 1 919 ve 4·45 hod. odpoledne bylo město Fergus Falls zasaženo tornadem, jež v mžiknutí oka ztroskotalo 228 domů, zabilo 57 lidí a poranilo mnohem více. Podle popisů očitých svědků, již viděli, jak se tornado phbližovalo k městu, jest patrno, že bylo doprovázeno všemi zjevy, jež charakterisují takové vichřice tmavý, nálevkovitý kroutící se oblak anebo několik oblaků a prudkou prútrž mračen doprovázenou strašlivým hřmě­ ním. Paní E. Rathbunová, jež pozoro­ vala tuto vichřici z nádraží Velké Severní dráhy, se vyjádřila, že bouře přicházela rychle s černými oblaky táhnoucími od. západu na město. Dříve než narazila na město, bylo slyšeti hučení, jako když "tucet továren, plných kruhových pil současně pracuje", a když vichřice přišla, nastal pekelný hluk. Minneapolský de­ ník ze dne 23. června 1 9 1 9 psal o této ·

vichřici takto: Praví se, že první bouře narazila na město od severozápadu a rozbrázdila čtvrt Lake Alice. Druhá vichhce, jež pr-inesla průtrž mračen, pi"išla od jihozápadu. O Uetí se tvrdí, že táhla východní čtvrtí města od jihovýchodu, ale nenad.ělala tolik škody. Město Fergus Falls má 12.000 obyvatel a leží v severozápadní Minnesotě. Město tvoří dvě čtvrti, na sever a na jih od Red-riveru. Severní čt\'ťť byla ztrosko­ tána. Žurnalista C. W. Miles ve své zprávě Minrteapolskénm deníku hlásí: "PiU města vyhlíží jako veliké pole tH:ek, druhá polovice, vyj ma stromú u kol"enú rozštípnutých, jest bez poškození. TJ:·ebaže ve skutečnosti byla ztroskotána pouze polovice města, bylo možno sledovati dráhu spouště asi 16 kilometrú na východ od města. Ztráta na majetku činí 3 a půl milionu dolarú, z toho pill milionu pl"i­ padá na automobily, jež byly zachyceny lítajícími troskami. V jednom případě byl silou větru rozštípnut veliký strom a automobil byl vržen do tohoto roz­ štípnutého stromu tak, že jím byl sevřen i ako v kleštích. Zmíněný časopis za­ znamenává l-adu kousků, i ež provedlo toto tornado. Zavazadlo se šaty bylo odneseno z residence E. T. Barnardovy do podkrovní světnice domu, i ež i e vzdálen o dva bloky dále. Zavazadlo nebylo poškozeno. Větve z křoví byly zaraženy na šest palcú hluboko do plotu. Jetelové lístky pyly vraženy do krytiny mnohých obytných stavení na severní straně řeky. Rychlík Velké Severní dráhy, pohybující se na západ rychlostí a�i 30 až 40 angl. mil za hodinu, byl asi 6 mil

441

hladce odkrojeno jako ostrým nožem. V residenci Knoffově byla váza z brou­ šeného skla s místa, kde stála na buffetu, odnesena přes hromadu nádobí kolem rohu do obývacího pokoje a zde byla nalezena neporušená na podlaze. Dům Levorsen na pro­ jížďce Lake Side 'byl tak poško­ zen, že bylo ne­ bezpečno do něho vstoupiti. Veš­ keren nábytek byl v tr-ískách vy jma buffet, j enž byli pouze posunut o 2 sto­ PY od zdi a ani jediný kus ná­ dobí na něm nebyl poškozen.

před městem zachycen tornadem. Sedm z 11 vozů bylo shozeno s trati. Zava­ zadlový vůz byl odtržen od vlaku a po­ sazen asi deset metrů od kolejí kolmo na jejich směr. Ssáním byly rovněž vy­ trženy koleje pod vlakem. V domech,

kde byla ok­ na složena z barevných skel, zůstala barevná část oken neporu­ šenou, tl-eba že obyčejná okna všude byla prolome­ na. Hejno tři­ ceti kuřat by­ lo docela oš­ kubáno a ku­ řata byla na­ lezena v kur­ Vírový sloup tornada. vedle níku sebe sedící již tuhá. Anežka Palmová, malá dcerka A: Palma seděla V jiném domě byl kus nábytku zničen otci na klíně. Její otec, matka a sestra vyjma piana a gramofonu, jež nebyly byli zabiti, malá Anežka unikla bez ani škrábnuty ..... A takovýchto podivuhodných kousků úrazu, ale botky jí byly strženy s nohou a ona sama byla odnesena větrem kousek prováděných tornady dalo by se uvésti dále. V severní čá.sti Clevelandské třídy mnoho. Co jest tornado? zůstaly státi jen tři domy. Nejvyšší po­ Tornado jest sice nejmenší,: ale nejschodí každého z těchto domů bylo ·

"

442

prudší a nejničivější ze všech vichřic. Jest charakteristické pro podnebí ame­ rických států, třebaže v poněkud po­ změněné formě phcházívá časem i v ji­ ných částech zeměkoule. Název jest od­ vozen ze španělského jazyka a vztahuje

Pohled na tornado z dáll
se ke kroužící a víHcí povaze vichr-ice. Tornado jest obyčejně doprovázeno prud­ kou bouřkou s krupobitím a nárazovým větrem s hřměním a blýskáním. Téměi­ převážně se vyskytuje v teplých roč­ ních měsících a v nejteplejší denní době. Název cyklon jest dosud názvem lidovým, užívá se ho i v novinách, když se mluvívá o těchto vichřicích, správný název jest ale tornado. Názvem cyklon označujeme v meteorologii tropické vírové bouře. Znakem do očí bijícím u tornada jest podivný tmavý oblak ve tvaru nálevky, sahající z těžkých oblačných spoust dolů k zemi, jenž tu ztroskotává vše, čeho se dotkne. Ve Spojených státech nadělají ročně tornada škod, jež jdou do milionů dolarů, a někdy i několik set lidí pr-i tom ztrácí životy anebo přicházejí k rozlič­ ným úrazům. Jakým způsobem se projevuje pl-íchod a přechod tornada? Poněvadž tornado jest vždy doprovázeno těrkou bouřkou, tedy ráz dne a povětrnostních změn, jež

předcházejí phchod tornada, jsou takové jako ony, jež ohlašují za vlhkého dus­ ného letního odpoledne příchod bouřky. Všichni pozorovatelé shodují se v tom, že bezprostředně před utvořením ná­ levkovitého oblaku mají mračna hroziv ě černé vzezření, a že se zdá, jako by se hnala na sebe a začala vířiti s velikou prudkostí. Nato vytvol'í se na základě těchto oblaků tmavý mrak tvaru cho­ botu, jenž se prodlužuje hlouběji a hlou­ běji, až dosáhne povrchu zemského. Zde na zemi se roztříští tak, že tornadový oblak nabývá tvaru přesýpacích hodin. Tento oblačný chobot se obyčejně kývá se strany na stranu a často se i krovtí a při tom se rychle pohybuje vpřed. Někdy se tento chobot zvedne od země a pře­ skočí veliký pás povrchu zemského a zase se k němu vrátí. Ničivá síla působí jednak ohromnou rychlostí větru, jednak explosí. Explo­ sivní činnost jest vyvolána nižším tlakem vzduchu ve středu tornadového víru. Řítí-li se tornadový vír podle budovy, tedy nemŮŽe se rozdil tlaku vzduchu v budově a v jejím okolí náhle vyrovnati, vzniká tlak vzduchu zevnitř ven a budova exploduje. Ničivé účinky, jež vyvolává

Fergus Falls po řádění tornada.

tornado, jsou podivné, nezvyklé a straš­ livé. Tlak vzduchu ve středu tornado­ vého víru nebyl nikdy měřen, poněvadž př-ístroje explodují nebo jsou jinak zni­ čeny. Téměř náhlá poklesnutí tlaku vzdu­ chu byla zaznamenána na pl'ístrojích,

443

jež leží stranou od dráhy tornada několik set metrů, tak na př. na meteorologické stanici v Meri.dianu, ve státě Mississippi, kde tornado přešlo ve vzdálenosti asi 1600 metrú, poklesl náhle tlak vzduchu asi o 8 milimetrú a hned zase stoupl. Stejně rychlost větru v tornadu nebyla nikdy změřena. Uvádívají se tu zá­ vratné rychlosti; americký meteorolog Humphreys připouští rychlosti až přes 200 metrů za vteřinu! Vír kol centra točí se v opačném směru ručiček u hodin. Dráha tornada, t. j. pruh země tornadem zničený měří někdy jen několik málo set metrů, b?- jindy jen několik met­ rů. Nalevo a napravo od tohoto' pruhu zůstává vše neporušeno. Tornada pohybují se pi·evážně od jihozápadu k severo­ východu s rozličnou rychlostí asi mezi třiceti až 80 kilometry za ho­ dinu, délka dráhy tor· nada múže býti někdy jen 100 m, někdy až i

směrné studené větry zadní strany, jež se navzájem mísí a prolínají. Tímto sté­ káním vzduchu z rozličných směrů o roz­ ličné teplotě podporuje se pohyb teplého vzduchu směrem vzhůru, jenž se děje šroubovitě a vytvoří tak prudký vír. Odstředivou silou tohoto zprvu malého víru vyvolá se nižší tlak, jádro víru, ke kterému pak se všech stran plyne vzduch, jmenovitě od zemského povrchu (silně zahřívaného v odpoledních hodinách). Tedy jak proti směrné větry, tak i výstup­ ný proud vzdušný jsou nutnou podmín-

500 km.

Co jest příčinou vzniku tornada? Znaky tornada a meteorologické pomě­ ry, jež je provázejí, nasvědčují tomu, že původ jeho jest asi čistě mechanický. Povětr­ nostní mapa v den tornada ukazuje, že nad Spojenými státy prostírá se roz­ sáhlá barometrická níže, protažená vše­ obecně od severu na jih. Na přední straně této níže, v oblasti jižních větrů vanou­ cích k severu vyskytují se tornada. ?měr otáčení větrů v tornadu jest týž Jako ve velké barometrické níži, t. j. proti ručičkám u hodin; z toho vychází, že tedy tornado odvozuje směr své rotace z barometrické níže, v níž vzniká. Než kde je příčina úžasně rychlého yíření v tomto víru (tornadu)? Ze situace, Jež před chází vytvoření tornada, jest patrno ve vyšších hladinách, v hladinách oblačných, že se tu stýkají s teplými jižními větry pr·ední strany "níže" proti-

Sehema vznLm tornada.

kou pro vznik víru tornadového. Poněvadž tornado se vyskytuje nej­ hojněji na východ od Skalistých hor ve Spojených státech amerických (a tu hlavně pak ve státech prerijních) a jinde na zeměkouli velmi zřídka, vychází z toho, že kombinace právě zmíněných dvou meteorolQgických podmínt:k pro vznik tornada má ve Spojených státech nej­ pi'íznivější podmínky. Výstupné vzdušné proudy, jež jsou znakem bouřek, potkává­ me konečně všude na zeměkouli, ale druhý činitel, totiž výrazné protiproudy vzdušné jsou zvláště americkým zjevem. Z polohy a směru Hor Skalistých vyplývá, že severní větry jsou časté na východ od těchto hor; údolí Mississippské ote­ vřené k jihu podporuje zase přítok jižních

4 44

vlhkých proudu vzdušných. Proto tor­ nady trpívají nejvíce města v oblasti prériové, jak tomu bylo také nedávno v Illinois. Poslední číslo Bulletinu Americké me­ teorologické společnosti (březen 1925) obsahuje krátký článek, který názorně informuje o ohromných škodách jež v U.S. A. vyvolávají tornada. Odpoledne dne 18. března 1925 jedno či více tornad táhlo jihovýchodním Mis­ sourim, jižním lllinoisem a Indianou, částečně i skrze Kentucky a severní Tennessee. Vyvolaly největší spoušť za­ znamenanou o takovýchto katastrofách od března r. 1884. Poslední zpráva podle sdělení "Associated Press" udává 830 mrtvých, poraněných mezi 2900 až 3000 a ztráty na majetku asi 18 milionú do­ arú. Některá města byla úplně srovnána

se zemí. Přechod tornada pl-es jedno z těchto byl popsán divákem, jež je pře­ žil, slovy: "Po Ueskotu hromu, jejž pi"edcházely oslňující kmity blesků, nic nezbylo. " . Za 9 let (1916-1924) celkem 876 tornad jest zaznamenáno, jež táhly pl'es úzké neb široké pruhy země a vyžádal y �i za oběť 2242 lidských životů a ztrátu na majetku asi 92 milionů dolarů. Nej­ větší neštěstí se pi'ihodilo dne 19. února 1884, kdy 57 tornad za jediný den zabilo asi 1200 lidí a ztroskotalo majetky v ceně asi 35 milionů dolarů . Dne 27. května 1896 ve východním St. Louisu, stát Mo., usmrtilo tornado 425 lidí a zpú­ sobilo škody asi 13 milionú dolarú; stojí na Uetím místě a jemu co do účinku se rovná spoušť vyvolaná tornadem v Lo­ rainu, ve státě Ohio dne 28. června 1924.

Jan Havlasa:

ZAZRACNA STEZKA. V Riu de

Janeiro

Jak už jsem poznamenal v minulé ka­ pitole, Morro de Dona Martha je vlastně jen odnoží hory Corcovada, velmi význač­ né mezi vrcholíky Serry de Carioca nad Riem se zvedajícími a nad jiné všemu obyvatelstvu hlavního města drahé. Po­ něvadž špička Corcovada několika metry přesahuje sedmistovou čáru a nejvyšší bod Dony Marthy je 367 metrů nad mořem, lze říci, že tato odnož jest o pozná­ níčko vyšší, než za půl Corcovada, ale objíždějíce tuto romantickou horu růz­ nými čtvrtěmi Ria de Janeiro, málokdy byste se právě toho dohadli z pouhého pohledu. Jednou vám Morro de Dona Martha připadá pořádně vyčnělým, až byste řekli, že s něho se vyšplhati na vrcholík -Corcovada bylo by iistě jen hračkou pro

v květnu 1D21.

dětičky, odjinud však zdá se vám tak sraženým k zemi, až byste ani nechtěli věřiti, že někdo byl by se odvážil napsati už celou jednu kapitolu o prapouhé stezce vedoucí na tento hl-eben, ba že dokonce nyní začal psáti kapitolu druhou o rozmarech, v nichž si stezka libuje. Podívejte se třeba ze čtvrti zvané Ipanema na Corcovado pi-es lagunu Rodrigo Freitas: na vrcholku se věší mraky, což mu dodává ještě větší majestátnosti, pod nim zeje důkladný skok, než zrak spočine na vysoké a mohutné odnoži, hodně vyklenuté, a teprve pod ní v hlubokém průlomu je viděti hl-eben, o němž dnes chci psáti. Ale když ke Corcovadu vzhlížíte s opačné strany, z čtvrti Larani eiras, Dona Martha připadá vám podnikem docela úctyhod­ ným, nikterak zploštělým, obrovské stromy

445

se na hi·ebenu rýsují proti obloze skoro až dobrodružně, a vyšší odnož, ba i vrcho­ lek Corcovada sám se vám zdají jenom dalšími vlnami, jimiž Dona Martha po­ kračuje do výšky. Rozhodně by se vám Dona Martha zdála ještě úctyhodnější, kdybyste na ni vylezli po té zázračné stezce od Silvestre, vedoucí vzhůru jako šikmá i·imsa lehounce na sráz pr-ilepená a hujným rostlinstvem zakrytá. Osvěžující vánek obyčejně fičí pl-es hr-eben a prosívá oblaka hustým

kvítky jakoby voskovými, nebo s červený­ mi bobulkami, přerozmanité kapradinky a místy nějaký podezřele světlolistý cizo­ pasník spojují se tam guirlandami lián v efekty tak až vyumělkovaně dekora­ tivní, že ncjedno z nahodilých zákoutí zdá se přímo pHkladným znázorněním tropické bujnosti a mnohotvárnosti. Na tomto hřebenu stezka se ovšem rozbíhá na obě strany. Jedním směrem je viděti její nedaleké zakončení na nej­ vyšším bodě Dony Marthy, asi dvacet

Pohled s vrchu Dony :Marthy na zátoku Botafogo a Cukrovou Homoli.

sítkem stromův a křovin, a ne-li právě oblaka, aspoň mlžné třásně, jež malebně se zachycují a ovíjejí na vychýlených kmenech a mohutných větvích vysoko nad podrostem vysunutých a velmi často pokrytých celými zahrádkami rostlin epi­ fytických, všelijak nakupenými pesUícími se různobarevnými vzorci listů i květů a někde spouštějícími vzdušné kořeny, jež zesilovaly ilusi, že ty zahrádky vzná­ šely se na oblacích. Orchideje a bromelie.­ rostliny aronovité a kakty, zvláště dužna­ té střapce dlouhých rhipsalisů s bílými

metrů nadneseném nad hi·eben. Opačným směrem stezka se posléze ztrácí z dohledu, zavrtávajíc se do vegetace ještě bujnější, jež pokrývá vzestup hřebenu na vyšší odnož, a s ní dále až k samému vrcholku Corcovada, trčícímu skoro čtyři sta metrů nad místy, s nichž se rozhlížíte. Jako by nesmírně dlouhé, zelené lano bylo volně zavěšeno mezi dvěma viditelnými ko­ nečnými body, Donou Marthou a Corco­ vadem.Tak ostrý je ten hřeben, a skutečně stačl, abyste rozhrnuli porost na pravé nebo na levé straně stezky, a všude

vidíte, že j iž krok od stezky po hřebenu běžící otvírá se srázná propast po tom i po onom boku. Přirozeně zamíříte nej dříve k nej vyšší­ mu bodu Vršku Marty, chvilkami pro­ hlédajíce průlomem v rostlinstvu do hlubin. Po levé straně j e viděti do údolí a čtvrtě Laranjeiras, po pravé táhne se tam dole pravidelnými obdélníky čtvrť Botafogo, a obě tyto části města j sou vroubeny zas j inými horami a vrchy, místy nesmírně strmými, až nepřístup­ nými. Ale když doj dete na balvanitý vršek Dony Marthy, rozeví-e se pí-ed vámi kouzelné panorama zálivu, k němuž ústí Laranj eiras i Botafogo, podle j eho břehu běžíce pod úpatím vrchů a spoj ujíce se v j eden nepi"etržitý celek. V Botafogu veliký záliv zařezává se do země maličkou zátokou, přes niž j e viděti k Homoli Cukru a k vj ezdu s širého moře do zálivu. Zátoka Botafogo, lemovaná velikolepou promenádou běžící podle bi"ehu, j e dosti rozsáhlá, ale tvoří j en pranepatrný zlo­ meček celého zálivu, zvaného Guanabara a měřícího v obvodu 143 km, v nejširším místě dosahujícího šířky 28 km a obsahuj í­ cího celkem 113 ostrovů i ostrůvkú. Z této ohromné rozlohy zálivu podstatná část j e viditelna i s Vršku Marty, ztrá­ cejíc se v dálce do mlh, nad něž se ma­ j estátně vynor·uj e Varhanové pohoři. U vj ezdu záliv j e poměrně nejužší, i j e dobi"e viděti město Nictheroy na protějším b1·ehu, i pevnosti, za nimiž se j eží pásmo za pásmem hory až k obzoru. Když se ohlédnete za sebe, vidíte za­ končení údolí Laranj eiras v úbočí hory Co:rcovada po j edné straně hr· ebenu, a po druhé straně čtvrť Botafogo proldouzává soutěskami mezi vrchy k obsáhlé slano­ vodní laguně Rodrigo Freitas, j ež j est obklíčena několika j inými čtvrtěmi j enom tu i tam prorážej ícími z mol-e zeleni. Kdybyste nevěděli, že tam j sou celé části města roztroušeny, odtud byste toho ne­ tušili. Úzká ostrožna lagunu oddělující od venkovského moře zabrána j e dvěma novými, stále vzrůstaj ícími částmi mesta, Ipanemou a Leblonem, v jejichž pozadí zvedá se j eden ze Dvou Bratří, často ob-

točený oblakem. Celkem tedy z miliono­ vého veleměsta j en pramálo j e viditelno, na všech stranách hora na hol-e a voda vedle vody se snaží dodati skupinám lid­ ských příbytků rázu nahodilosti a blaho­ volného trpění. Dej te mně měsíc, povídá zde příroda se sardonickým úsměvem, ba dejte mně pouze tři neděle, a potom se pl'ij ďte podívati, j ak vypadá Rio de Janeiro. · Ano, byla by to všechno j ediná souvislá džungle, povídáte si v duchu, a naj ednou se vám zdá tento hřeben Dony Marthy a všechny ty hory kolem dokola něčím velmi romantickým. Tady všude číhá divočina, aby sestoupila do údolí, jakmile by se naskytla první možnost. Nikde se tak dobře necítí, j ako zde, že člověk j e pouhá episoda v kosmic. kém dobrodružství, ale episoda skutečně hrdinná. ] eště j ednou se rozhlédnete kolem do­ kola, povšimnete si divokých domorodých palem rostoucích pod temenem Vrchu Marty na římsičkách až nemožně uzoun­ kých a po pr-ípadě ze štěrbiny mezi dvěma balvany nad závratnou hlubinou visícími na pohled j en zcela provisorně, i spustíte se zas nazpět na hr-eben, místy zapadajíce do hustého porostu tak, že pozbýváte vůbec rozhledu. Všelicos v něm kvete v rúzných obdobích, všelicos nese plody, a vždy něco nového pučí a šlahouny roz­ hazuj e po okolí, snažíc se povyskočiti nad sousedy a zaj istiti si nej větší možnou míru sluneční zái·e, ale naj ednou j ste něj ak pozbyli záj mu na botanice, ba dokonce i na panoramatickém okruhu, plném horských ldivek a vodních lesků, barvi­ tém a nevyrovnatclně dobrodružném. Vůbec všech j iných záj mů jste pozbyli pro j eden, j enž stal se svrchovaným, vše ostatní dočasně vylučujícím. Neboť zde na hřebenu stezka je pravým sletištěm motýlů, některá místa vám při­ padají j akoby stanicemi pro tyto pestře zbarvené aeroplány, a zpravidla každé takové místečko j e navštěvováno nej ­ častěj i j edním druhem motýlů, kdežto j inak zbarvení j sou tam j enom chvilko­ vými, nahodilými hosty, kteří po případě ani neusednou, pouze si tam zakrouží

447

jako na výzvědy, aby si prohlédli spo­ lečnost a měli koho pomlouvati, a zase odletí někam do dálky. Nej nápadněj ší z takových taj emně lákavých zákoutí určitým druhem motýlů navštěvovaných j e maličké rozšíření stezky na j akousi lučinku obklopenou bambusy a rozmani·

Ostnité dříny divokých palem podle né stezky".

.,

Zázrač­

tým křovím. Ať v kteroukoli dobu roční sem přij du, vždy najdu zde v hodinách dopoledních větší nebo menší počet mo­ týlů druhu Victcrina Steneles, ale ač housenky Victoriny žij í výlučně na j edné Iuštinaté rostlině, na této zdrobnělé lučině ani v křovinách j i obklopujících nenf vůbec jedinké leguminósy. Motýl j e pěkný, Širým �světem.

byť nevzácný: j eho křídla j sou živé zelená a černá, mívá někdy bezmála decimetr v rozpětí, j eho let j e nízký a neklidný, a j eho plachost není tak vystupňována, aby se občas některý nedal chytiti pra­ pouhým sklapnutím prstů, podai"í-li se m · k motýlu se připlížiti tak, abych nevrhl

V džungli nad vrškem Dony Marthy.

naň ani v j eho sousedství svého stínu. K nám do zahrady vůbec nikdy j eště ne­ zabloudil, ale zde na hřebenu se j ich vždy několik potuluj e, a ti se občas sletuj í na oné lučince, j ako by tam měli klubové místnosti, vracejíce se tam umíněně i ten­ kráte, když j sem j e neopatrně vyplašil, až j e schytám do j ednoho. Co u všccl1 29

všudy j e tam láká? A proč j iné druhy tam leda j en tak přičichnou, obyčej ně se vůbec nepozastavuj fce? Victorina Steneles, j eden z počtu po­ měrně malého motýlů zeleně zbarvených, není výhradně bra ilský druh, nýbrž vy­ skytuj e se až j eště i v Guyanách, na Jamaice, ba až na Floridě, ba dokonce se mně zdá, že j sem j ej kdysi spaUil, ač zřídka, i v Texasu. Na úbočí Corcovada a hlavně na hřebenu Dony Marthy se ukazuj e denně, j ak rok j e dlouhý, a j eště daleko četněj i se tam hemží Heliconia, a to hlavně Roxana, j ež na vrchních čer­ ných křídlech má veliké červené skvrny, a na spodních žluté pruhy se stopami červeného lemování také v černém poli. Docela j i ž všední j e hnědá, černě, žlutě a bíle skvrnitá Mechanites Lysimnia s letem slabošským. Oba druhy a j i né j im pr-íbuzné j sou také stálými hosty v l egační zahradě pod Donou Marthou, ale k j ej ich· chytání se propůj čuj e leda něj aký pták. Řídko kdy spaUím na hře­ benu druh Ithomia Diaphana, motýlka s průhlednými křídly blanám podobnými, na nichž černá nervatura a vroubení do­ dávají motýlu zvláštního púvabu. Povážíme-li, že Rio má pl-es osm set druhú denních a nočních motýlú, a že pl'evážná j ich část vyniká nádhernými barvami, podivnými vzorci a pl"ekvapují­ cími tvary kr-ídel, chápeme, j aké j e to Eldorado pro j ej ich sběratele, a také spaUili j sme v tomto městě soukromé sbírky, j ichž bohatosti a kráse nevyrovnaj í se musej ní sbírky nikde na světě, ba ani vitriny samého brasilského Národního musea. Nevím taky, kam bych došel, kdybych chtěl podrobněj i líčiti všechny. druhy, které oživují Hebas j en hr-eben Dony Marthy. Ale pl-ece nutno se zmíniti a'ipoň o rodu Ageronia, j ehož dva druhy, Amphinome a Velutina se vyskytuj í na Zázračné stezce, ale stej ně často i v naší ímhradě. První druh j e na vniUní stranč všelij ak modf·e pokreslený a na horních kr-ídlech má žluté skvrny v černém p::>li mezi drobnými modrými v:wrečky; druhý druh j e černý s modrými tečkami a oba jsou na vněj ší straně kr-ídel cihlově

nebo rumělkově červení. Oba se zálibou sedají na kmeny stromú, ponechávajíce rozevřená křídla v klidu přitisknuta ke kmenu, čímž stávaj í se nenápadnými, a j ej ich hlavní zajímavost j e t a, že pl-i prudkém, trhavém svém letu vydávaj í skřípavé zvuky, někdy až 1-ehtačku ph­ pomínaj fcí. Když před devadesáti lety Darwin, tehdy mladičký, navštívil Rio, tohoto druhu si nepovšiml, zato však zmiňuje se o j iném, který naz ývá Papilio feronia. "Tento motýl není vzácný," píše ve svém líčení, " a pravidelně navštěvuj e oranžové sady. Ačkoli j e to vysoký letec, pi·ece často sedá si na kmeny stromú. PI-i těchto přiležitostech j eho hlava j e bezvýj imečně vždy obrácena k zemi, a j eho kl-ídla j sou rozložena vodorovně, místo aby byla složena kolmo, j ak obyčej ně se děj e. Toto j est j ediný motýl, jenž používá noh k pobíhání. Nebyl j sem obeznámen s touto skutečností, a tak tento hmyz, častěj i než j ednou, když j sem se k němu obe­ zřetně plížil s pincetou, přeběhl na druhou stranu kmene právě, když pinceta měla se na něm sevr-íti, a tak mně urikl. Daleko však zajímavější j e schopnost vydávati zvuky, kterou tento druh j e nadán . Několikráte, když párek, ne­ pochybně sameček a samička, se honili nepravidelnými čarami, p!·eletěli několik yardú ode mne, a tehdy zi-etelnč slyšel jsem klapavý zvuk podobný onomu, j aký vydává ozubené kolečko pod pružným zapadáčkem. Zvuk ozýval se v krátkých pr·estávkách a mohl být slyšen na dvacet \·ardú . " Darwin pak cituie kteréhosi entc­ mologa, j enž zvuk vysyětluj e bubínkem, který tento motýl má u paždí p!-ednícb kr-ídel . Myslím, že tento popis vztahuj e s e na motýla šedě a černě vzorkovaného, j enž vypadá, j ako by mohl paHiti také do rodu Ageronií, ale j ehož j ména j sem posud ne­ zjistil. Kdežto Ageronie dl-íve j menované j sou příliš plaché, aby se honily kolem člověka, tento druh j e důvěr-ivěj ší a následkem své větší podobnosti ke kol-e spoléhá často na své nohy, když chce uniknouti pozornosti I pl'emístěním ria

449 < p.tčnou stranu kmene. Také. tento druh jsem zřetelně slyšel vydávati zvuky, a tak asi naň se vztahuje DJ.rw.inovo líčení, poněvadž byl by jistě se zmínil o nápadné červeni vnější strany křídel, kdyby byl měl na mysli jeden z oněch barvitých druhů Ageronie. Poněvadž tento šedivý, kostkovaný druh se vyskytuje často v naší zahradě, kde. jsou četné oranžovníky a úídka kdy na hí·ebenu Dony Marthy,

gační zahradě a na ulici, jež k ní ved zdola ze čtvrti Laranj eiras. Kdežto však většina ostatních motýlů je nejvíce v evi­ denci v hodinách dopoledních, Morpho Menelaus objevuje se nejčastěji, když první nápověd šera padne na svah ph pi·eklonění slunce za hory, a když začne koncertovat onen druh kr-ísů, který je slyšet i na dva kilometry, a jenž v létě vždy pi·esnč zahájil svou produkci ra ·

Pohled s vrchu Dony Marth:y na lagunu Rodrigo Fre1tas.

zdá se tím pravděpodobnějším, že je to právě ten Darwinúv Papilio feronia, nejspíše dnes nazývaný jinak, mám-li soudit podle alba význačných rijských motýlú, kde každý druh vedle nynějšího jména má ještě celou sbírku jmen od­ ložených, zastaralých. Nejraději vídám a po pl·ípadě honím motýly, opaUené ostruhami. Někter-í se podobají našim otakárkúm fenyklovým, ale jsou pl-ečctné druhy, jež nejen veli­ kostí a tvarem, nýbrž hlavně barvami jsou mnohem krásnější a nápadnější. A pak ovšem rod Morpho. Z těchto veli­ kánú druh Menelaus je dosti všední nejen na hl-ebenu Dony Marthy, nýbrž i v le-

minutÚ1 přesně ve Ui čtvrti na šest. Tehdy Morpho Menelaus poletujc nad cestami a nad stezkami, sleduje jejich směr a jen úídka se pouštěj e do ki'ovin jako na výzvědy, z nichž brzy se opět vrací na cestu. Na vniUní straně kr-ídel je perleťově, tl-pytně modrý, na vnější straně je hnědý, černě žíhaný a opaUený velikýma očima, jež zároveň se sameto­ vým pouzdrem, z okrajú kí·ídel utvol"eným pro tělo tvor-i podivuhodnou ilusi soví hlavy s nápadnýma očima i zobákem ve chmýří pokrytým. Vzácnější na mé stezce je Morpho Laertcs, jehož veliká křídla jsou nejsvětlejší pl-edstavitelné modře. Výše na Corcovadu je častější,

4 50

a j eho zvyky j sou zcela odlišné od Mene­ laových. Jeho let nečiní doj mu těžko­ pádnosti, j eho neklid j e stálý, j eho zálibou zdá se být proletováni nej většími houšti­ nami a zase vysoko mezi nebetyčnými korunami, a nej větší lij áky nedovedou ho přiměti k tomu, aby se utekl někam do sucha. . Když svět j e na všech zahalen stranách oponami padaj ící vody, a když o­ všem žádného j i­ ného motýla ani nenapadne vyletět, velmi často v pra­ se lese potkáte s tímto nádherným motýlem, j enž na­ j ednou vynoří se opony z mlžné deště a opět se do ní ztratí, j ako by toto poletování mu zvláštní působilo požitek. Na hřebenu Dony Marthy se tento motýl ukáže občas nej spíše vysoko ve vzduchu, j ak míří do lesů pokrývaj í­ cích vyšší srázy cor­ covadské, ale když začnete po stezce vystupovati smě­ rem k hřbetu vyš­ ší odnože, zahléd­ Na verandě čsl. nete j ej častěji po­ tuluj ícího se lesní divočinou, j ejíž neprostupnost stává se vám zřetelnější skoro každým krokem. N etrvá ani deset minut, a počnete si uvědomovati, že výst up na vrcholík Corcovada, ba i j enom na j eho odnož nad vámi se vypínaj ící nebyl by ani zdaleka tak j ednoduchý, j ak se vám j evil, pokud j ste nevnikli do nitra těchto lesů. Nelze říci, že byl by nemožný, ale dojista byl by nesmírně na máhavý a vyžadoval by

průvodu několika lidí, kteří by proseká­ valí průchod spletitým rostlinstvem, po případě pomáhali při slézání strmých srázů, k nimž se posléze dostanete. Jsou tak dokonale zacloněny nesmírně vysokými stromy a oponami lián, že netušíte blízkosti takové kolmé stě­ ny, pokud do ní takřka nevrazíte. N ež se naděj ete, pozbudete v hlu­ binách lesů a hou­ štin orientačního smyslu do té míry, že ani si nej ste j isti, na které straně Cor­ covada se nalézáte, a co chvíli j ste nu ceni namáhavě se opět vraceti, když zaháj ený směr vy­ ústil někam nad neschůdnou rokli nebo do vertikální stěny. Je nasnadě, že nepřístupné tyto džungle j sou rej díš­ těm všelikého živo­ čišstva, především j eštěrů, velikých hadů, opiček a va­ čic potkanových, j ež odtud se scházej í na lup noc co ncc i do naší zahrady ; odnášejí nám drů­ bež a nej častěj i j i zanechávají mrtvy�lanectví v Riu . vou, vypivše j ejí krev. Tato vačice potkanová není zvířetem obzvláště úhledným, j ej í řídká, nazrzlá srst vypadá ucouraně, j ej í zápach j e dalek příj emnosti, a j ej í drzost n�má . snad sobě rovné mezi zvířaty zdej ší divočmy. Všude j sou známky v zemi, nasvědčuj ící i hoj­ nosti pásovců, ale tyto potvůrky j sou nočními tuláky, a tak posud nepodařilo se nám zahlédnouti�ani j ediného. Zato v létě jsme jednou spatřili j edin-

45 I

kráte v těchto nej vyšších námi dostoupe­ ných místech lenochoda, a byla na něho t ak zaj ímavá podívaná, že j sme vydrželi pozorovati j ej asi hodinu. Výsledek této zkušenosti j est moj e plné ocenění přiléha­ vosti j ména, kterým tento chudozubec j e poctěn v češtině. Nikdy v životě j sem nespatřil nic líněj šfho, ani v žádném státním úřadě kterékoli země. Jenom docela náhodou j sme zahlédli tu věc, j ež se na první pohled podobala veli­ kému plodu nebo zduřenině vzniklé ně­ j akou rostlinnou nemocí. Jako ohromná duběnka to vypadalo; rzivě hnědá koule zavěšená na větvi tenounkého stromiska, nesmírně vysokého. Ale když j sme se na okamžik zadívali na toto fenomenon, po­ j ednou j sme postřehli nepatrný a přece samovolný pohyb v kouli, z níž se posléze vynořila pracka neuvěřitelně pomalu sa­ haj ící po nej bližším listě. Bylo vidět ne­ mot orné, nevzhledné, dlouhé a zatočené drápy, potom se povysunula dokonce i podivná maličká hlava s širokým krkem želvovitě, ale to vše dělo se tak pozvolna, j ako by to zvíře při tom usínalo. Snad deset minut trvalo, než pracka konečně dosáhla k listu, zas několik minut uply­ nulo, než list ukroutila, a další věčnost uply­ nula, než j ej donesla k ústům. Nikdy ne­ zapomenu, j ak dlouho trvalo, než se list, už na dva centimetry blízko hlavě se nalézaj ící, posléze ocitl v hubě. Když pozděj i lenochod se přemísťoval, dálo se to se stej nou leností, úej mě souvisící s nízkým stupněm inteligence této potvůr-

ky. Visel stále tělem dolů na nohách, j ež s neskonalou váhavostí se postupně od­ poutávaly a přemisťovaly. Nebyla t o vlastně lenost. Bylo to nedokonalé spoj ení údů s mozkem, neschopným rychlé myš­ lenky. Zastřelen, zůstane lenochod vždy viset a teprve několik hodin potom svaly se rozvolní a zvíře spadne. Nebývalo by ovšem nic pomohlo třásti stromem; lenochoda nebyli bychom do­ sáhli tímto způsobem. Ani ke stromu nebylo možno se dostat, poněvadž rostl pod námi na svahu se všech stran ne­ přístupném. A tak j sme nakonec leno­ choda musili nechati tam, kde j sme ho obj evili, nedávaj íciho se rušiti naším po­ křikováním, ani házením kamenů. To bylo posud naše nej vážněj ší dobro­ družství se zvěří divočiny na té zázračné stezce nad československým vyslanectvím vedoucí · do výšin a posléze se ztrácející mezi stromovými kapraděmi, ostnatými palmami, houštinami, záclonami lián a lesními tišinami. Blízko onoho místa j sme přišli téhož dne ke kvetoucímu stromu příbuznému naší fialce, ale ačkoli od té doby j sme se j iž několikráte snažili nalézti onen strom a místa, kde j sme spatřili lenochoda, posud se nám to ne­ podařilo. Neboť v oněch místech vlastně už není ani té zázračné stezky, Ani ne­ můžeme nikdy přesně určiti, kde se ztrácí. Naj ednou j e po ní. Anebo snad neni. Možná, že j ednou se nám podaří j i vypátrat. Byl by t o zázrak, ale u Zázrač�é stezky j e všechno možno, i zázrak.

BOJ

NA

V R C H O L U H O R Y.

Xapsal plukovník John White .

Filipínské četnictvo skládalo se r. 1 902 z pěti tisíc Filipínců, * jimž velelo asi Ui sta amerických dústojníků. Této vo­ jenské moci dostalo se úkolu vyčistiti hory a džungle Filipínských ostrovů od povstaleckých čet, které se udržely, když Aguinaldovo povstání r. 1 899 bylo v pod­ statě potlačeno. Tito povstalci byli dobl-e ozbrojeni mauserovkami a remingtonkami, měli pev­ nosti na nepr-ístupných horách, odkud sestupovali, aby plenili města a vesnice v nížině. Četnictvo, organisované r. 1 90 1 , bylo nejprve často húí·e vyzbrojeno než povstalci, kteř-í měli také obyčejně pí·e­ silu ; ale vojsko záhy ovládlo situaci a čety povstalecké j edna po druhé byly potlačeny. V květnu 1 902 phvedl jsem otrhanou hrstku filipínských vojákú do hezkého, vybíleného městečka Isabely na ostrově N egros, který j e ve střední části filipín­ ského souostroví. Isabela j e na úpatí divokých hor, které stoupaj íce do výše mnoha tisíc stop, jsou kryty džunglemi a lesy, kde bodlinatý ratan � "' a mnoho druhů bambusu a Htiny roste pod obrov­ skými kmeny teakovými. Je tu několik stezek, ale ty si stěží zaslouží toho jména - málo více než pěšiny podél hornatého pobřeží, balvany posetého a horsk:)rch bysthn. Pobřeží pod horami od Isabely až k údolí r·eky Binalbaganu zdéli deseti mil je dobře vzděláno pěstiteli cukrové Htiny a rýže a poseto hqáendanu: (statky) a vesnicemi. Se svými dvaceti muži \·ysUídal j sem setninu šestého pěšího pluku Sp. státll, která p o celý rok byla zaměstnána, slídíc po četách povstalcú - na N egros zvaných babaylanes jimž velel náčelník známý pod jménem Papa (či Papež) Isio, který zvyšoval svoj i autoritu prohlašuj e , že j e -

* **

malaj ského p uvocl n . špan ělsk)· rákos.

pr-íma inspirován, aby vedl své mužst\·o proti zákonité moci na ostrově. Američtí voj áci měli několik šarvátek s fanatickými povstalci, ale nikdy nepodařilo se za­ saditi jim zdrcuj ící ránu. Pronásledovati povstalce v tropické džungli vojskem organisovaným pro válku většího měř-ítka je totéž j ako j íti na sluky s vojenskou puškou; četnictvu bylo zapoHebí bro­ kovnic, aby poznamenalo zločince, když prchali horskými lesy. Lidé Isiovi pro­ vedli mnoho vpádů do nížin, pálíce haciendy a drancuj íce vesnice a unikaj ícc opět do hor, než pronásledovái1í mohlo býti zorganisováno. Než j sem přišel do Isabely, byl jsem několik týdnů posádkou ve Himamaylanu, na pobřeží, kde j sem cvičil svoj e otrhané oddělení a nalezl také času k podniknutí několika výprav do hor. Na těchto vý­ letech byl j sem veden starým filipínským vůdcem jménem Julian, který sám býval kdysi babaylanem a uprchl z tlupy Isiovy, protože tento náčelník vzal si Julianovu dceru do svého harému. Julian vypravoval mi o "papežově" táboru na vrcholu j edné vysoké hory, 1-ečené Mansalanao, a popisoval j ej j akožto nedobytný. Hora ta j e prý tak příkrá, že žebl-íky z ratanu spouštějí se ze zákopú povstaleckých na dolejší stezku, kdežto v opevněních jsou hromady kamení a za­ osHených oštěpú z tvrdého dřeva, zva­ ných planquetas, phpravených, aby byly metány na útočící vojsko. Také tu byly obrovské skály, j imiž jen deset mu7.i't mohlo pohnouti, umístěných na okraj i pevnosti a držených ratanovými lany tak, že stačilo pi·etnouti tato lana bolem a balvany zi'ítily se dolú. Na Mansalanao vedla j en jedna cesta a ta byla úzká a posetá pastmi na lidi - suyac, ostrými kolíky v zemi a balatig, pérovými pastmi v houštině. Hlídky byly postaveny na svahu tak, že bylo nemožno pl·ekvapiti obhájce, ktel'í měli dobré pušky a hojnost sUeliva.

Chýše domorodce na Filipinách.

Filipinsh;á vesnice.

454

Celkem nebyly to lákavé vyhlídky a jak vypravování ukáže, každá podrobnost ze starcova líčení byla pravdivá. Potichu připravoval jsem výpravu na Mansalanao, ale je zbytečno předstírati, že bych měl chuť do tohoto podniku. Neměl jsem jí; měl jsem z toho strach, protože jsem věděl, že vyhlídky na úspěch jsou jako jedna ke stu. Ale pýcha plemene i sboru, k němuž jsem náležel, mne po­ háněly ; také jsem věděl , že kdyby se nám podahlo přemoci Isia v jeho pevnosti, bude míti nadále četnictvo lehkou práci. Mimo to obyčejně bývá nejsprávnější, útočiti první, a pi·edstírání sebedůvěry vyhrálo už mnohý zápas proti přesile. Jedné noci koncem května 1902 opustili jsme Payao, vesnici tři míle od Isabely ph východu měsíce, asi v devět hodin sedmnáct vojínů, starý Julian, čtrnáct vybraných cargadores (nosičů) a já. Při měsíčním světle přešli jsme rýžová pole za Payao, přebrodili dvě l"eky po pás hluboké a za svítání vyšli jsme z travna­ tých pi·edhor do hlubin lesa. Když jsme si celé hodiny prosekávali cestu džunglí, V}rnohli jsme se asi o polednách na trav­ natou planinu. Byla to namáhavá noc, ale brzy byli jsme osvěženi chladnějším vzduchem náhorní roviny, neboť jsme stanuli asi 2000 stop nad údolím Binal­ bagan, jehož pr-ívětivá pole cukrové třtiny, posetá bílými vesničkami, Hpytila se ve slunci vysoko stojícím. Před námi táhla se travnatá planina, mihotající se v oparu vedra, kterým viděli jsme pásmo tmavého lesa, do něhož později musíme zapadnouti, kdežto nad lesem a za ním horský štít osHe se odrážel proti azurové obloze. "Mansalanao," zabručel Julian a záchvěv rozčilení proběhl mým mužstvem. Hora byla vzdušnou čarou dvacet mil vzdálena, a to znamenalo dva nebo tři dny namáha­ vého pochodu džunglí, přes hr-bety a rokle. Ale tam byl - náš cíl či náš hrob, nebo obojí. Podle vzhledu byla asi 5000 stop. vysoká a byla zkomolena pod vrcho­ lem, což ukazovalo, že kdysi v uplynulých dobách její témě bylo výbuchem utrženo. Jako:.očarován díval jsem se na tu horu. Jak zřetelná a imposantní zvedala se nad

nižší štíty, jak příkré byly její svahy! MohliJ jsme doufati, že vyboj ujeme si výstup na horu proti veliké přesile? Díval j sem se na své lidi, oni dívali se na mne Pak jsem se usmál, dokonale zakrývaje své city. " Papež se velmi bojí četníků," pravil jsem lámanou španělštinou, "hleďte, jak se skrývá na nejvyšších horách!" Nákaza m é nucené bojovnosti pl"ešla na vojíny, na něŽ snadno dalo se působiti, ačkoli jsem si všiml, že jeden nebo dva starší poddústojníci vrtěli hlavami v po­ chybnostech. Vybral jsem si lidi pečlivě k tomuto zoufalému podniku, zvoliv nej­ mlac1ší a nejodvážnější chlapíky, . ale s některými starými poddůstojníky jako s pr-ítěží. Odpočinuli jsme si pod několika obrov­ skými skalisky, která vyčnívala nad trávu cogon. Pak jsme šli dále vlnící se krajinou parkovitého rázu - nápadně se lišící od vlhkých džunglí, které jsme nechali za sebou - kde stromovité kapradiny plnily stinné doliny a trnovníky sem tam byly rozsety v cogonu, který nikde nebyl tak vysoký, aby překážel našemu pochodu. Před námi občas vyrazila vyplašená zvěl". Byl to pí-íjemný úsek cesty - ale před námi ležely chmurné lesy. Náhle vyšli jsme na širokou, ušlapanou stezku, vinoucí se cogone n do dálky, až ztrácela se v lesích směrem: k Mansalanao. "Cesta loupežníků !" vykřikl kterýs vo­ jín a ostatní zasmáli se jeho žertu. Byla to krásná, široká stezka ukazující, že jsou značné styky, námi dosud netušené, mezi hlavním sídlem Isiovým a vesnicemi v nížině. Julian se ušklíbl. Starý ten darebák dávno znal tuto stezku, ale po měsíce vodil výpravy všemi směry mimo tento, který vedl k "papežovu" skutečné­ mu hlavnímu sídlu. Nicméně nebylo možno míti mu to valně za zlé, neboť ne­ pochybně věl"il, že útočíce na Mansalanao jdeme vstříc jisté smrti. Táhli jsme dále planinou; lesní stěna čněla stále blíže a konečně stromy zakryly nás před zapadajícím sluncem. Za námi ležela sluncem zalévaná planina; před námi chmuřil se temný, vlhký džunglo­ vitý les. V tom protikladu bylo cosi od-

. , celé hodiny prosekávali cestu d žungl í , , .

.

pudivého, cosi zlovčstného v těchto stin­ ných hlubinách. Julian rozběhl se tam, kde obrovský bambus vykláněl se půvabně ze stěny lesa a dobř·e míř·eným seknutím svého talibong bolo uťal třicet stop dlouhé stéblo a několika dalšími seky udělal asi dvě stopy dlouhý klacek ostrých okrajú. Zeptal jsem se ho, nač to j e. . ".Pij avky, pane," odpověděl. Měli jsme vkročiti clo pásma lesa zamot-eného těmito krvelačnými cizopasníky a proto vojáci i cargadores 1-ezali si také bambusová škrabátka k odstraňování pij avek se svých nezakrytých údú. Pak jsme vnikli do lesa. Tvrdá, suchá stezka cogonu byla u konce a nyní pod nohama byla vlhká, listnatá hlína; rotan a jiné plazivé rostliny křížem krážem vinuly se pl-es cestu, ověšovaly stromy, šplhaly se vzhůru k života­ dárnému slunci, které nikdy neproniklo do lesních hlubin. A v hlíně, na každé větvičce a lístku pod nohou byly ty strašlivé pijavky, sotva delší a tlustší než. špendlík, které však nabotnají do rozměru · malíku, jsou-li několik minut přissáty na lidské kůži. Proto jsem každou chvíli dal povel k zastávce, aby cargadores mohli si j e seškrábati s kůže, kdežto voj áci a j á zouvali jsme boty a často nacházeli pij avky, které pronikly dovnitř- dírkami šněrování nebo i mezi oděvem. Nic ne­ múže zaj istiti člověka proti těmto cizo­ pasníkúm . Dostanou-li se tyto piJavky člověku clo nosu, oka nebo ucha, j sou skutečně nebezpečné; a j ejich kousnutí kdekoliv, nejsou-li učiněna aseptickými , mohou vy­ vinouti se v strašn}· tropický vr·ecl, veliký j ako dolar. Po dva dny plahočili j sme se lesem s j edné hory dol l!, po drnhé nahoru, pí·es burácející r-eky, podél pr-íkrých srázú, houštinami bambusu bojo. Ohromné kme­ ny stromú zvedaly se kolem nás jako pilír-e nějaké katedrály, kdežto listí tvohlo nad našimi hlavami klenbu tak, že jsme úídka spatl-ili slunce. N epr-išli j sme na žádné mýtiny. V noci tábohli j sme v džungli ; muži nar-ezali bamlms a l isty ·

-

palmy anafao, z nichž zřídili lehké pn­ sHešky ke spaní. Za svítání j sme vstali zdřevěnělí a provlhlí; za soumraku jsme se utábořili, unavení a promočení. Konečně překročili j sme poslední horský h!·bet a sestoupili do cafionu větší r-eky. Když jsme klopýtali po kolena ve vodč proti proudu, cafion se rozšir·oval a bř-ehy staly se méně sráznými; byly pokryty obrovitou travou tigbao na místo lesního porostu. Pak šplouchajíce se záhybem i·eky náhle spatr-ili j sme pr-ímo pl-ed sebou kužel Mansalanao, nyní zcela blízký a zvedající se pr-ím o z kousku rovné půdy, j ež tu lemovala l-eku. S horského srázu burácel vodopád. Naše ř·eka patrně vy­ cházela z ňader Mansalanoa. Včas západu slunce nalezli j sme mýtinu v džungli na úpatí hory Mansalanao, která vyčnívala j ako osamělá sosna na horském h!· betu. Ve výšce několika set yardů od úpatí hora pl-echázela v poměrně rovný úsek podél 1-eky, ale nahol-e zvedala se hora v úhlu 45 stupňú a byla pokryta hustým lesem a džunglí až do vzdálenosti dvou set yardú od vrcholu či kráteru . Na okraji kráteru bylo několik chat, které podle Julianova sdělení byly útulky u zákopů; vesnice banditů byla však dále v pozadí. Mezi chatami pohybovali se lidé jako mravenci; musili to býti ba­ baylanes, jeden z nich mohl býti sám "papež" Isio! Byli jsme u konce naší ' pouti, snad v nej ednom smyslu. Svým polním kukátkem studoval jsem horu. Vrchol byl, j ak se zdálo, asi 2500 stop nad naším místem odpočinku, a džunglí kryté svahy neskýtaly žádné možnosti k přiblížení se mimo vlastní stezku babaylanů, vinoucí se po hř·ebenu, který pouhému oku phpadal j en jako j akási rýha vedoucí po úbočí hory, ale ohledán kukátkem j evil se j ako srázný hl'be t s roklemi na sta stop hlubokými po obon sti·anách. Bylo pozdní dopoledne 26. května 1 902. Poručil jsem mužstvu, aby pojedlo rýže a sušených ryb, které byly phpraveny ráno, a sám usadil j sem se na kládu a pro­ myslil si plán útoku. Vojín Fernandez, který byl mým kuchai·em i sluhou, phnesl

457

mi hrst var·ené rýže v banánovém listu s kouskem červené španělské klobásy ; ale . . zahloubán .. v�. choulostivý úkol jedl jsem j en málo . Bylo mi trochu nevolno, j ako často, než j sem se vydal do velikého nebezpečí. Neběželo ani tak o nast2-

chvíli přidušený únavou třídenního plaho­ čení nabyl opět vrchu. Kqnec konců babaylanes byli velmi špatní střelci a věděl jsem, že moji lidé půjdou za mnou na smrt. Pak chuť k fysickému zápasu, která je vyvinuta v každém zdravém

i\Iisty byla pěšina j e n j ednu nebo dvě stopy široln1

vající boj proti pl-esile, j ako o nedostatek lékařské pomoci pro raněné, j aké jistě budeme míti - mne k tomu počítaje. Byli jsme tři dni cesty vzdáleni jakékoli pomoci, po nesnadných horských stez­ kách a vše záviselo na mé vlastní bez­ pečnosti. Kdybych byl raněn nebo zabit, moj i nováčkové by se tr-eba rozutekli, a pl-ece musím vystaviti se nebezpečí, abych j e strhl s sebou a k vítězství. Zatím vojáci dokončili svůj skromný oběd, rozložili se koul-íce své cigarillos a často pokukovali vzhůru na Mansalanao, kde tenký sloup bílého dýmu zvedal se ze zákopů povstalců. Ten sloup dýmu mne poutal jako kouzlem . Muži, kter-í rozdělali ten oheú, byli nepochybně Papa fsiovi vybraní bojovníci; měli všechny výhody posice; měli dokonce lepší zbraně než četnictvo. Mělo to nějaký smysl vésti své lidi na téměř jistou smrt a snad i muka? Ale to nebyly myšlenky pro četnického důstojníka. Můj obvyklý optimism na

• . .

mladém muži, opanovala mne j ako silný nápoj a vyrazil jsem ze sebe rozkaz. Vojáci předali své tlumoky a všechen mimo 1-ádný výstroj nosičům a s pou hou puškou a opaskem stál i hotovi k útoku. Pohlédl jsem na slunce - ho dinky zůstaly mi státi, když j sme se brodili po krk j ednou 1-ekou - a viděl, že právě přešlo poledne. Hi hodiny šplhání, j ak j sem odhadoval, přivede nás k pevnosti a pak bude nám zbývati ještě několik hodin denního světla, bychom se vy­ pořádali s našimi pí·áteli nahok N a další rozkaz muži se seí·adili. V čele kráčel Julian, pak vofáci Fernandez a Montino, oba dobi"í str-elci a. odvážní mladíci, právě př-ede mnou, kdežto za mnou byl seržant Basubas a šest z mých nejlepších lidí ; zbytek a cargadores tvor-ili zadní voj .

Tak začali jsme vystupovati-na horu povstalců a brzo shledali j sme stezku tak příkrou, že v některých místech babaylanes vysekali stupně do žluté hlíny. S těchto stupňů Julian shrabal bláto a listí, které skrývalo mnohé suyacs ostře zašpiča­ těné bambusové kolíky, které by prorazily bosou nohu, ba i mé vlastní boty, nyní rozmočené několikadenním pochodem ve vodě. Pojednou Julian zastavil nás zvednuv své bolo; pak vklouznuv do křoví přeťal houžve vížící dlouhý, ostrý kúl k ohnuté­ mu mladému stromku a oštěp balatig zasvištěl zlověstně přes naši stezku ve výši prsou. Tyto smrtonosné pasti byly tak nalíčeny, aby spustily, když by naše nohy zakoply o houžve, položené pí·es cestu neJpřirozenějším způsobem. Místy byla pěšina j en jednu nebo dvě stopy široká; po obou stranách zely hlu­ boké cafiony a v takových místech člo­ věku připadalo, že postupuj eme po osti"í nože, sklánějícím se pod úhlem 45 stupňů. Na celé í·adě míst babaylanes byli by mohli klásti odhodlaný odpor, ale patrně spo­ léhali se na své zákopy a visící skály na­ hoře. Chvílemi mohl j sem viděti vinoucí se řadu našich cargadores pachtících se vzhůru na sta stop pod námi. Byl to ne­ snadný výstup následující po našem tří­ denním vysilujícím pochodu - a bez­ prostřední vyhlídky na odpočinek na vrcholu zdály se býti velmi nevalné. Asi ve tři hodiny Julian dal znamení, že spatřil cosi před námi. Předběhnuv Fernandeza a Montina spatřil j sem na okraji kolmé skály téměř přímo nade mnou malou plošinu se stříškou, ale nyní patrně neobsazenou. Stezka vinula se příkře okolo skály a když jsme se škrábali vzhůru, začal j sem doufati, že vezmeme Mansalanao překvapením. Náhle však shora jakýs muž vyzval nás ve visayském nářečí. Asi dvě stě stop dále vzadu a nad námi spatřil j sem několik hlav nad okra­ j em zákopu a když vyzvání bylo opěto­ váno a bylo viděti, že babaylanes nás poznali, střelil jsem po j edné z hlav. To to dovršilo! Divoké výkřiky pro­ rážely vzduchem, pekelný lomoz strhl se -

nahoře a krupobití kamenů a balvanů řítilo se dolů na naše hlavy. Schoulil j sem se za kol-eny velikého stromu, s Fer­ nandezem a Montinem těsně po boku. Julian zmizel, j ako kdyby měl křídla, kdežto seržant Basubas a ostatní skrčili se za ohromnou skálu hned pod námi. Vyplašení babaylanes nyní odřízli své zavěšené balvany, které s třeskem řítily se kolem nás dolů drtíce vše cestou. Jeden dopadl na dvě stopy ode mne pí·eraziv silný strom, j ako kdyby to byla větvička. Výkřiky babaylanů, rachot bal­ vanů, třesk palby z pušek, to vše bylo děsivé, ale právě úzkost stezky nás za­ chránila, neboť většina balvanů skočila bez pohromy do cafionů po obou stranách. Zjistil j sem, že bandité byli ve dvou liniích zákopů, první asi dvě stě stop nad námi, druhá na okraji kráteru, snad asi o sto stop výše. N a hoře všechno rostlin­ stvo bylo odstraněno, stromy pokáceny a svaleny do cafionů; stezka však trochu se rozšií·ovala a bylo tu několik balvanú a pal"ezů, které skýtaly kryt. Z poměrně bezpečného úkrytu našeho pařezu "pražili" jsme do hlav v prvním zákopu s takovým úspěchem, že v několika minutách babaylanes vylezli a uchýlili se do hoí·ejšího opevnění. Abychom mohli lépe míl"iti na lezoucí postavy, ukázali jsme se na okamžik, načež padlo několik ran z remingtonek a mauserovek z hol-ej­ šího zákopu. Lupiči byli však špatní střelci a nedokázali trefiti nás na Ui sta stop. Naproti tomu my usmrtili jsme aspoň j ednoho babaylana, který byv za­ sažen kulil se nejprve dolů, j ako kdyby nám měl padnouti pí-ímo na hlavu. Po marném chňapání po hlíně a balvanech konečně zmizel v zejícím cafionu na jedné · straně. Zvolal j sem dolů na seržanta Basubas, že musíme vyraziti do prvního zákopu a užíti ho j ako obrany proti palbě shora. Povzbuzuje své lidi podle jmen vzkřikl jsem "Sube! Sube! A vance!" a opustiv svúj ochranný pařez lezl j sem na horu, kličkuje od paí-ezu k balvanu a od balvanu k pařezu v pravém krupobití kamení a oštěpů, až konečně j sem se ukryl za stěnou

459

prvního zákopu. Fernandez a Montino byli za tohoto nebezpečného slézání těsně za mnou, a tři jiní vojáci - Presquito, Lores a Cabo. - dospěli do zákopu brzy za námi. Všichni byli j sme značně po­ řezáni oštěpy a pohmožděni balvany a bez dechu po našem šplhání.

pěkné střílení, ale vyžadovalo bystrého oka. Babaylanes neustále se nám posmívali; moji lidé mi povídali, že prý :l"íkají, že se na horu nikdy nedostaneme a že budeme všichni pobiti - což se zdálo býti pravdě­ podobným, ježto oni byli ve veliké vý-

. . . Kdykoli se nějaká hlava ukázala, stříleli j sme po ní . . .

Tam leželi jsme přes hodinu, zatím co balvany, oštěpy a kulky létaly neustálým proudem nad našimi hlavami. Můj hlas stěží zalétal k voj ákům doleji, neboť rachot padajících balvanů, praskot pušek a dunění gongů v hořejším opevnění dusilo veškerý jiný zvuk. Ale s našeho místa hořejší kryt odrážel se ostře proti obloze a kdykoli se nějaká hlava ukázala, střelili jsme po ní; kdykoli naše kulka trefila, zasažený babaylan vyskočil, třeba aby dostal jinou kulku do těla. Bylo to

hodě. Občas hlas Papa Isia povzbu­ zoval je k odporu a modlil se za naši porážku; ale . pět vojínů, kteří byli se mnou, nelenili a odpovídali nejrozmanitějšími posměšky a hroz­ bami, a když čas plynul bez vážněj­ šího úrazu někoho� z nás, ;stávalifse , smělejšími. Asi za ,hodinu�takového boje a křiku nebyli j sme však blíže k vrcholu. Ačkoli mnozí z povstalců museli býti zabiti nebo raněni, bylo jich j eště mnoho, kteří mohli nastoupiti na jejich místo a situace stávala se zoufalou, neboť s pěti muži nemohl jsem doufati, že dobudu pevnosti a ostatní vojáci nechtěli opustiti své ochran­ né skály. Vylezl j sem tedy ze zákopu a postavil se nahoře, aby muži dole mohli mne viděti. Pak uhýbaje se neustále ka-

menům a oštěpům, začal j sem jim spílati V zákopu byli j en dva mrtví, oba s pro­ zbabělců. Probíral jsem je j ednotlivě str-clenými hlavami; ale jiný mrtvý ban­ i souborně, kritisoval j ej ich p1·edky a vy­ dita byl v houštině blíže zákopu a j eště čerpal svou zásobu nadávek v angličtině, jiný ležel opodál, kdežto stopy krve ve­ španělštině i visayském nářečí. Nicméně doucí od zákopu ukazovaly, kudy mrtví strach vítězil nad studem, a muži dole se a ranění dříve v boji byli odneseni svými nehnuli. Zatím pušky bouchaly vesele ženami. z babaylanského zákopu a j edna kulka Za zákopem rozkládala se pěkná malá proletěla mi košilí. N a tu vzdálenost - prohlo-ubená plošina, posetá domky a jednoho sta stop - každá kulka měla zahrádkami. Na opačné straně, nějakých proletěti mým tělem. Ale kameny a čtyři sta yardů od nás, viděli jsme mnoho oštěpy byly horší a uprosHed povzbuzo­ babaylanů prchajících do lesa a odnášej í­ vání a hrozeb svým váhavým lidem cích několik raněných. Vypálili jsme na uskakoval j sem a uhýbal se lijáku, ale ně salvu a j eště j eden bandita padl; přes to, že jsem ukázal mnoho čilosti, ostatní zanechavše raněné prchali tím byl jsem brzy značně pohmožděn a po­ rychleji. Ale my byli příliš vyčerpáni, než sekán na mnoha místech. Těch pět vojínú abychom mohli j e pronásledovati ; mimo pode mnou v zákopu chtělo vyraziti se to docházelo nám str-elivo a já cítil jsem mnou, ale žádal jsem je, aby zůstali ležeti následky značných pohmožděnin. N ic­ a krotili palbu babaylanů sthlejíce na rnéně vyslal jsem seržanta Basubas s ně­ kolika muži, aby obešel plošinu, sebral hlavy, j ak některá se vystrčí. Posléze začal jsem vtipkovati s bázli­ raněné a vyhnal babaylany, kter-í by se vými pány za velikou skalou - i'íkal snad někde skrývali. jim, že j sem j ako Papa Isio, a že kulky se Šli jsme po krvavých stopách k chatám mne nedotknou. Zdůrazňoval · jsem moc uprostr-ed planiny, kde j sem pl"ehlížel anting-antingu (kouzla) , j ež mám a ptal mužstvo pi·ecl residencí Papa Isiovou. se jich, čeho se boj í a zdali chtějí se vrátiti Bylo skutečně podivuhodno, že ani j eden do Isabely, aby se j im jejich ženy vy­ z mých lidí nebyl vážně poraněn. Sedm bylo na hlavách a ramenou značně po­ smály. Konečně vynohl se seržant Basubas sekáno a pohmožděno, ale potl"ebovali j en bázlivě, · s · několika muži. J akmilc byli trochu odpočinku a mohli se zase vydati jednou venku, stali se dostatečně zmužilý­ na cestu. S pomocí své výstroj e pro první mi a viděl jsem, že pr-išel okamžik k útoku. pomoc zavázal jsem jim i sobě poranění, Po tisícáté zal-val jsem : "Sube! Sube! pak věnoval jsem pozornost raněným A vance! Viva los Estados Unidos!" a muži babaylanům, které Basubas pr-inesl. Bylo shluknuvše se v divoce bojovný sbor, jich několik a práce zavazovati rány ne­ následovali mne zběsile vzhůru do kopce. pr-íteli, když každý nerv a nitka vaší Pak dešť kamení shora ustál - utišení tělesné soustavy volala po odpočinku, po divoké bour-i. Nicméně svah byl tak nebylo neobyčejným zakončením "doko­ pr-íkrý a kluzký, že to trvalo několik nalého dne" četnického dústojníka. Cargadores zatím dolezli nahoru a ·minut, nežli jsme dostihli hořejšího zá­ kopu a místy musili jsme se vytahovati všichni ubytovali jsme se v sídle "pape­ pomocí provazů a žebi'íků z ratanu, které žově", které bylo zaopatr-eno tekoucí tu visely k tomu účelu a které bandité vodou, vedenou sem bambusovými roura­ ve svém spěšném útěku zapomněli od­ mi z pramene ve vyšší části plošiny. r-íznouti. Kdyby lidé Papa Isiovi nebyli Byla tu potrava i kor-ist pro nás všechny, ztratili hlavu, nebyli bychom nikdy do­ neboť domy byly plné věcí, které bandité naloupili v haciendách Negrosu - zrcadel, spěli k vrcholu. Fernandez byl první nahol"e; když jsem ženských šatů, porculánového nádobí, přelezl přes okraj , viděl jsem ho, j ak mává hrnců a pánvic a všeho druhu domácího nál"adí a zemědělských potl'eb. V políčkách dlouhým oštěpem. ·

·

·

Po tisícáté zařval jsem : , .Sube\ Subel . . .

"

sladkých brambor ryla prasata; dvě tučná z nich brzy už neryla, ale pekla se v celku nad žhavým uhlím našeho táborového ohně. Zapadalo slunce. Slepice vylétaly ke spánku na podkrovní tyče chat, odkud je moji lidé důmyslně zapuzovali pomocí dlouhých tyčí. Zahrady poskytly čerstvé kukuřičné klasy, melouny a různou zeleninu. Jaké hody to byly! Po nich muži shromáždili se kolem ohně a dýmali z doutníků vyrobených z "papežova" nejlepšího tabáku - který nalezli j sme v list�ch rozvěšený pod okapem j eho domu; srkali pangassi (rýžové víno) z j eho velikých, hliněných džbánků. Když se ·opět rozednilo ----: noc pí·ešla bez j akékoli příhody - pochovali jsme mrtvé babaylanes a ztrávili den potlouka­ J ÍCe se po plošině, léčíce si své rány a chystajíce se k návratu do Isabely. Byl jsem úžasně spokojen s výsledky vý­ pravy, neboť ačkoli Papa Isio unikl, zasadili j sme mu ránu, z níž se dlouho nevzpamatuj e, a založili j sme slavn0u pověst četnictva v Negros na všechny časy. Zaj atí bandité vypověděli, že "Pa­ pež" sám byl poraněn, a proto právě prý odpor byl zlomen. Dva z j ej ich vúdců padli, Aguacil-cito a Felipe Dacu; a bez­ pečně bylo možno odhadovati celkový počet j ej ich zabitých na tucet . Několik let nato, když jsem byl super­ intendentem trestnické osady Ivahig, šel jsem se podívat na Papa Isio, tehdy vězně ve vězení Bilibid v Manille. Starý darebák zůstal v horách, až múj nástupce v Negros, kapitán Bowers zručným zpúsobem docílil

j eho kapitulace. Hovořil j sem dlouho s "Papežem", ale málo j sem z něho dostal, neboť dělal velmi hloupého. Osud starého lupičského náčelníka, za­ vl'eného v úzké cele, budil můj soucit. Dal j sem mu něco drobných pochoutek a brzy nato v rozmluvě s generálním gu­ vernérem Filipín, James F. Smithem, po­ užil jsem příležitosti přimluviti se za "Papeže", který byl odsouzen k smrti. Generál Smith býval kdysi velitelem v Negros a znal historii Papa Isiovu a j eho babaylanů a změnil rozsudek smrti v do­ životní žalál'; ale uvězněný orel trápil se v kleci a brzo umí·el. .

Zrána 28. května opustili j sme Man­ salanao spálivše napí·ed všechny domy až na j ediný, kde j sme nechali raněné babaylanes; rovněž spálili j sme všechen lup, který j sme nemohli odnésti. Zpúsob, kterak vojáci i cargadores naložili se kor-istí, byl úžasný. Přes rány a zdl-evěnělost byl to veselý šik, který vinul se dolů s hory. Když j sme vtáhli do Isabely, obyvatelstvo vyšlo nám vsHíc a nejdhve nechtělo nám věí·iti, že j sme dobyli pevnosti babaylanů, ale naše kohst byla nejlepším dúkazem a lidé v městečku poznali v ní sem tam svůj majetek, ztracený pí·ed mnoha měsíci či lety. V noci byla veliká slavnost na počest vítězství, a Isabela ozývala se hudbou, veselím a tancem. A ode dne, kdy j sme dobyli Mansalanao, nespálili už bandité žádné haciendy v údolí Binalbagan.

Geo. Wm ]aeger:

O O B Y D L I C H L A B R A D O R S K Y C H E S K Y M AK ů . (Dle vlastních poznatků .)

Za svého mnoholetého pobytu na L a­ spatí"il j sem eskymácká sněhová obydlí pouze u severního kmene esky­ máckého Kilinimiuts, j enž sídlí na Cape Chidley a na Buttons Islands. Takováto obydlí j sou stavěna ve větbradoru

stůl atd. Lampa na tulení tuk, vydlabaná z t. zv. měkkého kamene (soap stone), osvět­ luj e a zahr-ívá vnitřek. Ovšem j akmile se stěn začne kapati, tu lampa musí býti ihned zhasnuta. Pří j cmnou však tato lampa není, vydává totiž hustý, čadivý, nelibě

V eskymácké sněhové chyši.

ším slohu a obyčej ně na svahu. Dlouhou předsíní (chodbou) plazíme se vzhůru, vystoupíme po několika schůd­ kách a j sme ve vlastním obydlí. Toto má dvoj ité stěny ze sněhových bloků. Půdo­ rys obydlí j est kruhovitý, asi 4 metry v průměru, a výška j est asi 3 metry. .Zvenčí se sněhové obydlí podobá kup­ ce sena. Téměř % vnitřku zauj ímá vy­ výšené místo, které j est pokryto med­ vědími a sobími kožemi a slouží co lůžko,

páchnoucí koul-. Za okno slouží čistý kus ledu umístěný ve stropě. Vnitřek sněhové chyše j est přeplněn různými věcmi, j ako tulením masem, kožemi, loveckým ná­ řadím atd. Pobyt uvnitr- j est velice pH­ i emný, ovšem Evropan musí zapomenouti na měkkosti a zhýčkanosti civilisace. Skutečně také po několikaletém pobytu zapomene se vůbec na "vymoženosti" civilisace a j edinec se cítí úplně spokoj e­ ným, primitivním člověkem. V letních

měsících (červenci, srpnu) žij e tento esky­ kaménky j est natažena v dřevěném mácký kmen ve stanech zhotovených rámci tulení kůže k vysušení; v j ednom z tuleních koží. koutě vidíte malý primitivní stolek, zro­ Na jižním Labradoru, u kmene Labra­ bený z beden, na něm kamennou lampu na­ dorimiuts, sídlícím mezi Nachvak Bay a plněnou smrdutým olej em; na stěnách a Cape A illik, v každém starším settlementu, po zemi j sou roztroušeny různé věci, j ako zvláště Hebronu, mají Eskymáci boudy harpuny, sněžnice, psí postroj e, bič na ze di·eva, mechu a kamení. Popis j est psy, kusy syrového i sušeného masa tu­ ubohou trapnou věcí, když j est j eho pi"ed­ leního, boty a součástky obleků. Taktéž mětem eskymácké iglo (chata), ale pi·ed­ malá psí rodina neschází, j souc takto chrá­ stavte si něco, co vyhlíží j ako hromada něna pi"ed žravostí svých dospělých druhú. hlíny, kamení a mechu s vyčnívající roz­ Děti si hraj í a poskakují po celé míst­ bitou rourou, z níž vystupuj e dusivý, za­ nosti. Za 1 úžko slouží j akési vyvýšené páchající, koul" a místo pokryté dlouhou nízkou kožišinami . Veš­ chodbu vedoucí kerá volná plo­ k j edné straně cha stěn j est této hromady. vyzdÓbena všemi Vnitřek j est možnými obráz­ vyložen větvemi ky vystříhan:fr­ a kmeny malých mi z angl. ča­ stromků a··.: vše sopisú. Na j ed­ se leskne tukem. noduché poličce Špatné světlo j sou prázdné vniká dovniti" u láhve, staré ple­ sušenými sti·evy chovky a j eden tuleními, seši­ neb dva l aciné tými dohromady Vše budíčky. Skladiště v eskymácké chýši. a nataženými se hodí Eskypřes otvor ve ku mákovi střeše. Dvei"e visí volně na pantech z tu­ výzdobě phbytku. Jistá firma, která lení kůže. Ale ten zápach . . . Pochybuj i, dodávala nám do obchodu kakao, že existuj e ve světě něco podobného. vždy pi"ikládala několik reklamních Tento kmen Labradorimiuts zvolna se závěsků, po kterých byla velká poptávka. civilisuje, taková iglos j sou nyní i"ídká Ještě dnes j sou chaty eskymácké na la­ a daleko od sebe vzdálena. Lovci kmene bradorském pobřeží, do nichž vkročíce Kilinimiuts zase pi"icházejí v toto stadium čtete udiveně: Fryš cacao is sold here a začínají na místě sněhových chyší budo­ (Zde se prodává Fryš kakao) . Eskymácké pHbytky j sou naplněny vati chaty z kamení a hlíny. Na stanicích, j ako Davis Inlet, Hopedale, Okak, Saeglek, vždy zvláštní "vůní". Zápach pocházející Nain atd. , dřevěné domky rostou j ako z tuku koží, zkažených ryb atd. I sami houby po dešti. Ovšem Eskymáci po­ Eskymáci zapáchají, což přičítám j ej ich užívají - domácího labradorského dříví, pro dietě, skládající se ze syrového masa, tuku které dojíždějí v zimě saněmi hluboko, a ryb. Tázal j sem se j ednoho lovce, zda hluboko do vnitrozemí. Takový esky­ Innuits (Eskymáci) o tom věCií. "Atsuk mácký domek j est čtvercová místnost. illa," (nevím) odpověděl, "ale víme, že vy Jakmile vkročíte dovnitř, zakopnete o Kablunats (Evropané) také zapácháte. zmrzlé tuleně, již byli přineseni k roztátí My vždy poznáme, když někdo z vás na­ ze zásobárny; na stěně za plechovými vštívil naše iglos i po několika hodinách. "

Neptun:

D O B R O D R U Z S T V I V I N D O C I N E. Před let y zanesl mne osud do PaříŽe Východu - Saigonu ve francouzské Indo­ číně. Je t o nej důležitější přístav a tím ob­ chodní místo t éto nádherné kolonie, město b ohaté a výstavné. Tropické horko j est přfčinou, že život bělochů j est zde j inak rozdělen nežli u nás. Pracuj e se časně ráno as do 9 hod., pak se odpočívá a t eprve večerem zase vše oživne. Seděl j sem večer před kavárnou, odpo­ číval v proutěné pohovce a pozoroval rušný život. N oc byla krásná, tichá, tisíce hvězd nade mnou zářilo a - z Opery zal éhala hudba " Zvonků Cornevillských" . Hráloť se vzhledem k horku při otevřených dveřích. Představení skončilo a obecenstvo se vyhrnul o ven . aby naplnil o kavárny. Věru, nebýt domorodců, cftil by se člověk někde ve Francii. Vzpomínal j sem

právě na domov a uvažoval, j ak osud bývá někdy rozmarný a zanese j edince někam, kam se mu ani nesnilo, když nablízku ozval se č eský hovor. Mluvící byli oděni ve sněhobílé uniformy francouzské kolo­ niální p v choty. Jeden z nich držel tro­ pickoll helmu v ruce a stíraj e si p ot s čela, rozhlížel se p o místě. Pozval j sem j e k e stolu a tak j sme se seznámili. O dbyli si na Východě svých 18 m�síců a tgi1 i se na návrat do Francie a šesti­ měsíční dovolenou. Rozpovídali se a tak zvěděl j sem mnoho zajímavých příhod z pestrého J ej ich života. J�dna z nich j e zvláště zaj ímavá a podávám ji as tak, j ak mrě j i starší obou - serž ant U. vyprávěl. Brzy po svém přfj ezd1,1 do Indočíny byl určen na malou stanici daleko od p obřeží, na siamských hranicích. Napřed

pluli proti proudu Mé-kongu, pot om j eště několik denních - vlastně ranních pochodů, a byli na místě. Stanice sestávala z dvou budov na větší mýtině u pramene p ostavených. Z j edné větší - pro 8 domorodých vo­ j áků - annamských st řelců - ve druhé byli p ány oba Evropané - Francouz seržant V. a náš kraj an. Služba byl a l ehká a obstarávali ji domorodí vojáci. Byly t o hlavně občasné p ochůzky p o siamské hra­ nici - u stanice pak byla vždy perma­ nentní stráž. Tak žili vzdáleni všeho ruchu světa, p oštapřicházelaj ednou týdně, a není divu, že j e často trápila dlouhá chvfle. Zato však obrovskou výhodou bylo mírné klima - stanice l ežela skoro 1000 m nad mořem. K inventáři stanice patřila též l ovecká puška, a tak oba běloši vychází vali často do okolí na lov pernaté zvěře, aby za­ hnali nudu a př·ispěli kuchyni. Prales - v důsledku vyšší p ol ohy nebyl tak podrostlý j ako v nížině, takže pronikání nebylo přiliš obtížné. Jedovatých hadů - nej většího to indického nebez­ pečí - p ořídku, př;es to však nevycházeli bez gama�í. Podivuho dné bylo, že se v po­ sledních l etech neukázal žádný tygr v okolí, a tím lze vysvětliti poměrnou j ej ich bezstarostnost. Běloši vycházeli sHídavě na h onbu, ozbroj eni pouze zmíněnou brokovnicí. Doprovázel j e domorodý sluha Sidi, který lesnaté okolí dobře znal. Uplynulo několik týdnů a v těch ne­ přihodilo se nic mimořádnéh o. As 20 km j ižně stanice zdvíhal se větší vrch a prohlídkou dalekohledem zjistil U., že z tmavé zeleně vyčnívaj í oj edinělé obrovské balvany bizarních forem. Vrchol j ej l ákal a tak se rozhodl prohlédnouti j ej zblízka. S malým kompasem - i"etízkem na pase upevněným - vydal se časně z j itra, doprovázen pouze Sidim - byla t o neopatrnost, al e k t omuto náhledu dospěl U. bohužel až po trpké zkušenosti - na cestu. Sidi nesl ve vaku něco p otravin a čaj e, v ruce pak houšti novou sekyrku.

První polovina cesty šla hladce, neboť až tam sahala stezka, ale pak nastalo ra­ žení průchodu džunglí. Zde j iž byl o ne­ možno zachovávat přímý směr, j ežto p odrost byl příliš hustý, takže musili obcházet . As p o 4hodinném pochodu dospěli k úbočí vrchu. Zda to byl ten pravý, ne­ bylo lze zj istiti pro houštinu, j ež rozhled znemožňovala. Terén stoupal, džungle řidla víc a více, · sem t am obj evovaly se menší balvany, až prodrali se na menší mýtinu. Ani neměli času se rozhlédnout, neboť j ej ich pozornost upoutal o j akés kňučení . Pocházelo o:J. dvou hezkých žíl aných zvířátek as velikosti j ehňat. Zírala nedů­ věhvě na phchozí a kňučíce krčila se p od př·evislý balvan, před nímž se p ovalovaly různé kosti. Překvapení bylo nesmírné! "Mladí tygři!" vzkřikl zděšeně Sidi. " Spasme se! Utecme, než pi"ij de tygřice!" Nikdy dosud nezaslechl U. lidský hl as t akové úzkosti. Je t o as pud, který nutí člověka v takové situaci bleskurychle se rozhodnout, O dehrálo se t o Ve vteřině - Si di vzkřikl: " Utecme!" a vlastně j iž utíkal. A to působí náramně nakažlivě. U. se obrátil a - utíkal také! Lehce se to napíše. Jako by ho násilně chtělo zdržovat , tak zachycovalo se křoví do j eho bílé tropické uniformy. Běžel nazdařbůh! Jen pryč! Pryč odtud. Si di j ako kočka v džungli zmizel. Nu a co přijít musilo, t o pi"išlo. U. přiběhi k hoúštinové hradbě a nevěděl . kudy dále. N ohy pod ním klesaly, srdce bil o k rozskočení a s čela lil se proud potu. " Co teď ?" ptal se U., zoufale se roz­ hlížej e. A hle, j ako by pomocné ruce mu p c­ dával, t ak rozpínal na blízku své větve a vzdudové kořeny ohromný banj an. Několika skoky byl u kmene a j iž šplhal se vzi- ůru. Šlo prý to ztěžka, ale strach umí popohánět. Do kůry se takřka prsty zarýval. A byl nej vyšší čas!

S otva dosáhl místa, kde se rozdělovaly hlavní větve, už zaslechl blížící se tygřici. Přikrčil se na větev, zataj il dech a slyšel, j ak mu srdce horečně buší. Marná námaha! Bílá uniforma ho pro­ zradila! Několik obrovských skoků a tygřice stanula na okamžik pod stromem, měříc h o zrakem tak plným nenávisti, že U. se cítil ztracen. Pohled j ejí věstil jistou záhubu. N evěda ani , co činí, strhl s ramene brokovnici. Tygřice přikrči vši se a mžou­ r aj í c oči ma - náhle j ako obrovským perem vymrštěna j edním skokem vznesla se lehce do výše a as 2 m pod U. své drápy do kmene zarývaj _íc se zachytila. Pušku u líce, hleděl U. krátký okamžik do žlutých očí rozlícené bestie a strhl obě spouště naj ednou. Rána vyšla, tygřice vztekle zařvavši odrazila se od kmene, j ako by chtěla výše skočit, učinila však ve vzduchu přemet a zapadla těžce do houští, až toto zapraskalo. Ale hned zase vyskočila, vztekle fvouc, do výšky, však tak, ž e vrazila do kmene stromu bezhlavě. Zoufale se svíjel a na kořenech stromu a fvouc oháněla se tlapami, rvala a ničila křoviny. Chňapala při tom vpravo, vlevo se strašn� vyceněnými zuby. Za­ tínala ostré drápy do země, až kusy drnu a země kol lítal y. Pak se zas náhle zvedla a učinivši ně­ kolik prudkých kroků, vrazila j ako beze smyslů prudce hlavou do křoviny. To j i as rozzuřilo, neb vztekle vyskočila a do­ padla na volnou prostoru, kde j i U., který si ani dýchat netroufal, mohl lépe pozo­ rovat. Válela se zuřivě po zemi a třela si - za děsného i·vaní - prackami zakrvácenou hlavu, j ako by chtěla s očí cosi setříti. Teď pochopil U., co se stalo. Vystřelil jí broky obě oči! !

Z j ej ích krvavých důlků oči více ne­ hleděly! Bez ducha sledoval U. strašné to di­ vadlo, chvěj e se rozčilením, aby přec divoká bestie na strom se nedostala. Ale tygřice zuříc a řvouc válela se, prackami bila kolem sebe, občas vztekle vyskakovala, vrážejíc do stromů a keřů. Pak se nevědomky čím dál tím vice vzdalovala. Jak dlouho čekal U. j eště na stromě ? Hodinu či dvě, či více ? ! - Kdož ví. V takové situaci j sou vteřiny věčností. Běsnění zaléhalo už j en slabě z dáli. U. se j akž takž upokoj il, srdce přestalo horečně bušit, klid a r ozvaha se pomalu vrátila. Sestoupil se stromu a shledal k e svému zděšení, ž e as v huštinách ztratil kompas, a to byla povážlivá věc. Chvíli j ej po zemi hledal, ale marná námaha. Určil si dle slunce směr, kterým as měl se ke stanici ubírat, ale brzy seznal, že nemožno j ej dodržovat. Prodíral se džunglí, místy obcházej e, ba často se vracej e. Trvalo to j iž několik hodin a po stanici ani památky. Dávno j iž by byl musil narazit na některou ze stezek, j ež kol stanice byly prosekány. Uvědomoval si, že zbloudil. Unaven zastavil se přemýšlej e, co dále. Však hle - co to byl o ? ! Střelná rána! Či ne? ! Strhl pušku s ra­ mene a vystřeliv naslouchal napjatě. Slá val O dpověď! Zachráněn! Po půlhodině setkal se s výpravou, Sidi! kterou vedli seržant V. a " Co j sem měl dělat, pane," om,Iouval se Sidi rozpačitě, " běžel j sem pro pomoci" "Al e věřte mi upřímné," končil náš kraj an, "ta chvilka, když j sm e se s tygřicí dívali do očí, byla věru strašlivá a vzpo­ mínka na to j eště dlouho mi vězela v údech." -

Jihoslovansko-řecké Jednáni o otázce solun­ ského pásma a solunské dráhy bylo 27. května náhle přerušeno. Stanoviska obou stran stojí v nepřekonatelných protivách . Jednání o jmění několika srbských klášterú na Svaté hoře Athoské, j ež zabrala řecká vláda, nebylo by . tak obtížné. Snad i otázka svobodného pásma v solunském přístavu vyhrazeného Jugoslavii dá se nějak rozřešiti, ač Řekové velmi se brání splniti požadavky Jugoslavie v ceMm rozsahu, protože tato žádá značné rozšíi·ení vyhrazeného území. Ale v naprosté neshodě j sou obě vlády v otázce držby solunské dráhy, která přichá­ zejíc z král. SHS probíhá podle Vardaru ocl pohraniční stanice Humenice v délce asi 70 km · řeckým územím do Solunu. Tento úsek byl v říjnu 1915 za l'ecké mobilisace zabrán l'eclwu vládou, ač patřil Společnosti Východních drah. Ale Ř ecko si onen úsek ponechalo jako část válečné náhrady. Jugoslavie s počátku ne­ protestovala, ale když došlo k j ednání o obnovu spoj enecké smlouvy, vytasila se s dokumentem, že j e majitelkou větší části papírů této dráhy a tudíž že má právo na správu i tohoto úseku. Vláda SHS koupila ve skutečnosti ony papíry Společnosti za20 milionú franků a chce tuto dráhu vésti ve svévlastní režii jako kter)rkoliv soukrom­ ník. Řekové však namítají , že by to bylo pro n ě příliš pokořující, aby ci7í stát měl své dráhy n a j e­ jich území a odpírají požadavkům král . SHS. V Maroku se situace podstatně zhoršila pro Evropany, j ak ,se ostatně dalo čekati s mate­ matickou jistotou. Povstalci er-riffští pod ve­ denÍJil Abd-el-Krima dobyli na Španělech rozhodného úspěchu a dnes panství španělské j est omezeno na okolí El-Ariše, Tandži s Te­ tuanem a pruh u alžírských hranic. Ostatek spadá pod moc Abd-el- Krima, j enž sídlí v Azdžiru j ihozápadně od Alhucemasu a dispo­ nuj e vojskem moderně vyzbroj eným a vycvi­ čeným, asi 50.000 mužů silným vedle četných oddílů domorodých ("harek"\. Sti-elivo a ma­ teriál válečný dodali j ednak sami Španělé, za­ n echavše j e v rukou nepřátelských, j ednak anglické firmy, výcvik němečtí (a snad i ruští) důsto�níci. (Tspěchy Abd-el-Krima j sou vítány

v celém muhamedánském světě a Ziví jen ne­ návist k evropským mocnostem. Když Španělé byli zatlačeni na čáru Tetuan -Tandža, obrátil se Abd-el-Krim na j ih proti francouzskému pásmu v Maroku, kde je vrchním správcem znamenitý vojevůdce a výtečný znalec Maroka generál Liautey. Arabové napadli území se­ verně od druhého hlavního m.arockého města Fezu a pronikli sítí francouzských pevnústek až k Tise . Pevnůstky ty byly obleženy, ale drží

.J se statečně, j souce zásobeny aeroplány potravi ­ nami i vodou. Ihned byly poslány se všech stran voj . síly a třemi kolonami nastoupili Francou­ zové útok proti vctl-elcům. Nej zuřivější boj e se rozvinuly v roklinách u vádí Vergha, na j ehož severní straně v území lanene Bení Zerual leží skupina pahorků Bibane . Ta byla vzata teprve po p rudkých bojích, ale další postup až na vyproštění několika pevnůstek uvázl. Pr-išly . patrně ze se veru hlášené síly Abd-el-Krima, anebo se Francouzové připravují na součinnost španělskou. Kdyby k tomu nedošlo, běží aspoň o svolení Španělska, aby francouzské vojenské operace mohly zasáhnouti také do španělského území. Nebyloť by Francouzům nic platno

J rancouzského

padesáti ti'í let, raněn srueéní mrtncí, neseděl

pásma, když se mohou znovu seskuptti a zesíliti

vy t i sknouti

riffské

oddíly

z

dlouho na tninu svých pi·edků a neseděl tam

na půdě španělského pásma. ·

Nadto

dostává

klidně. Vstoupil na trůn po smrti svého otce � est měsíců

Muzaffer-ed-Dine, v lednu 1906.

Abd-eJ -Krim další válečný materiál po moi·i a to přes ústí václí Lan u Š ešu anu anebo přes

poté většina perských provincií

Alhucemas. l.oto pobi·eží v pásmu španělském

vi·eném odboji proti j eho svrchovanosti . V červ­

musí býti blokováno loďstvem a tím Abd-el­

nu

Krím isolován. Peníze má ocl americk)·ch spe­

bombardován

kulantů,

pověřeným bdíti nad

kterým

Abcl-el-Krím slibuj e hospo­

1908

byl

královský

stála v ote­

palác

plukovníkem

v

Teheranu

kozácké

gardy,

bezpečností panovníka .

clál'ské zu žitkování celého svého · území. Tato okolno�t budí u �panělú falešné jistě naděj e, že

Mohamed Aii opustil toto nebezpečné sídlo, za­

se

dáti svému dobrému národu konstituci .

Abcl-el-1\rim

ve vlastním

z{l.;mu

uklidní . bude spíše hleděti mírových styků a tak se Špa­

nělsko zbaví onoho strašného upíra státního života, vyssavače peněz a krve �panělska, ma­ rocké války.

Francie však v zijlnu

prestiže

řídil se na venkově a oznámil, že by byl ochoten Po­

kladni ct' byla prázdná, vládní pluky byly po­ raženy vzboui·enými nacionalisty, ktd·í vtáhli

do Teheranu v červenci 1 909 a ustavili proza­ tímní vládu . Š ach se uchýlil na ruskou legaci.

v ostatní Airice musí válku energicky dokončiti .

Utvoi·ila se "národní rada", vypověděla šacha,

Havajské ostrovy ! sou předmětem rostoucí po­

zvolivši za nástupce j eho syna Ahmed Mirzu,

iurnusti světa a proto j sm e se o nich j i ž několi­

tehdy j edenáctiletého . Mohamed Ali odjel na

kníte zmínili i v našem časopisu. Posledně vzbu-

Krym a žil od t é doby ve vyhnanství z roční

1' {1'1' " ";

:

San franci

.

pense asi j ednoho milionu

franků,

měly

dlouho, dokud "se

býti

vypláceny tak

bude clobl-e

chovat" .

h;teré mu

Vypověděn)•

šach "se

choval stále dobře" a vybíral svou pensi až do svého posledního dechu. Jeho syn Aluned :\Iirza trávil raději,

j ak

j e známo,

část s v é

vlády v Par-íži n ež ve svém sídelním městě a

Ti C H Ý

O CE

vede se mu tam dobře až dodnes.

ÁN

Italské

vystěhovale dvl .

ie

ltahc

každo­

ročně stavčna pi·cd problém, j ak zaměstnati přebytek svého obyvatelstva. Ačkoli se u Tu­ rína staví ohromn á továrna na hedvábí, j ež zaměstná

1 5.000 lidí, pi·ece italský průmysl

nemá příliš

velké naděj e na, rozvoj , j elikož

clily pozornost j ednak velk�·m i námořními ma­

Italie nemá dostatek surovin. Je tedy nemož­

n évry

ností, aby zaměstnala doma všechno své oby­

tichomořského

loďstva

odhlasováním velkých

amer.,

úvěrú na

j ednak

vybudování

Pearl Harbouru v největší pevnostní basi na

vat"lstvo, j ež j e tak nuceno vystěhovati

právě tolik, j ako v r. 1923 a více než v letech

světě. M anévry loďstva měly zaiímavý úkol. Ú točné lod'stvo mělo dobýti z ět earl arbou­

předcházej ících.

ru, obsazeného nepřítelem v nepřítomnosti do­

yšak z ůstává v Evropě či Africe,

mácího �oďstva.

Francii a ve francou zských koloniích ;

p P

névrú

Nato pak

po skončení ma­

vystěhovalců hlavně ve avšak

lc návštěvě Australi e . Návštěva ta budí neklid

vatelstva pi·íliš příznivě. Pokud se týká států

kruzích,

flohlla

italských

Francie nepohlíží na takovýto přírůstek oby­

j aponslcých

americká

68%

plavbu

v

nastoupila

H

St' .

Roku 1 924 se vystěhovalo 400.000 Italú, tedy

které

však

potichu

pokraču j í v rozsáhlém programu stavby lodí,

zámořských,

byli

pl-ijímáni

Italové

doposud

hlavně v Jižní Americe. Ale i tam již nestojí

také ovšem "pro obranu" vlasti. Tak se při

o neinteligentní

krásných

vláda zi-izuj e pro vystěhovalce zvláštní kursy

řečech

banketových

pracuj e pilně

na přípravách k budoucí srážce v Tichomoří.

Bouřlivá vláda. Perský exšach Mohamed Ali, kter�· zemřel pr:'LVě v San Remo ve stál-í sotva

a

vyj ednává

se

přistěhovalce , Spoj enými

proto italská

státy,

Mexikem

a Jihoamerickými republikami o zvýšení kvoty pro italské při stěhovalce. Tato vystěhovaleck:í.

47 0 horečka se již datuj e z dob předválečných ; tehdy však byl n edostatek lodí, nyní zase j e nedostatek států, které b y vystěhovalce při­ jímaly. Lemové v Evropě. V Evropě se obj evil před n ěkolika t)•dny malý sbor tibetských lami1, kteří slaví vel"ejn ě své náboženské obřady a j sou horlivě všude, kde se objeví, zachycováni kinematografickými aparáty. Zlé j azyky roz­ šířily, že tito lamové, nebo při nejmenším vět­ šina mezi nimi, nejsou než občané z Nepalu, sehnaní, vycvičení a pl"izpůsobení n ěkolika dů­ vtipnými dryáčníky. Úplná pomluva! Číňané, kteří sídlí v Paříži, zjistili, že j sou to skutečně hodnověrní lamové, ne-li vysocí lamové, a že nepronesou ani j ediného slova v jiném j azyce než tibetském . Celý podnik má před odjezdem nedorozumění dosti žalostné. Lamové, opustivše vlast, jsou snad přesvědčeni, že získali zásluh propagujíce svou víru a že každý ver·ej ný ob­ řad, kde se produkuj í , získává jim hoj né věh­ cí. Mnoho Číňanů j e uraženo tímto obchod­ nick)•m vykohsťováním · mí boženství, nej star­ šího v staré Asii, a žádaj í o n ěj ak)• zákrok diplo­ matických zástupců Číny k zamezení nešvaru . Sektáři 'na Rusi. Moskevské deníh;y věno­ valy největší část svých sloupců sensačnímn

Úpadek domorodců na ostrovech ticho­ mořských. Ostrovy v Tichém oceánu poutaj í k sobě značnou pozornost . Obyvatelstvo j e po mnoha stránlrách zajímavé, ale většinou se nalézá v úpadku, číselně ho buď ubývá, nPbo stáie se udržuj e v témž počtu. Úbytek obyva­ telstva se vysvětluje j ako následek nakažlivých nemocí, hlavně z Evropy zavlečených, alko­ holismem a značnou osamoceností ostrovanů a tím také malým výběrem při uzavírání svazků manželských. Zvláště špatný stav obyvatelstva i c na ostrovech Marquezách a Gambuzách přes to, že j e tam půda tak úrodná a podnebí tak příznivé. Ovšem byio by nutno obyvatelstvo vyburcovati z n etečnosti a dodati mu chuti k práci . Zlepšením zdravotního stavu a zvýše-

soudnímu procesu, právě proj ednávanému před žitomírským soudem ve Volyni . Rolník Čim ­ balj ul< zabil pohrabáčem svoj e ' čtyři děti a spálil j ejich mrtvoly, zapáliv svou j izbu ve víře, že tak plní předpisy proroka Kalamarčuka, kter)• založil ve Volyni nové náboženství. Tento sedmdesátiletý Mesiáš pokládá se za znovu­ vtěleného l(rista; bydlí s mladou dívkou, z níž

se má naroditi . . božské dítě" . Tisíc let po zro­ zení tohoto dítěte pi"ij cle Poslední soud, kte­ rému bude osobně předsedati po pravici Otce Kalamarčuk a za těchto tisíc let žádný j eho stoupenec nezcnli"e. Zatím se věřící sekty od­ lišují od obyčejn)•ch smrtelníků zvláštním oděvem (muži dlouhou řízou a dlouhými vlasy, ženy v cerných šatech j eptišek) a dobrovoln)•m zmrzačováním ; pokládaj í za ohavnost tradiční sňatky a zrození legithmúch dětí; káží odstra­ nění rodiny a společenství žen : odtud čin fana­ tismu rolníka Čimbaljuka, který věřil, že dobře učinil, zbaviv se svých dětí. Byl odsouzen na osm let a prorok, se úetelem na j eho vysoký věk, pouze na dvě léta do káznice. Proces v Ž ito­ míru má dvojí význam: má odhaliti činnost jistých sekt na Rusi a dokázati proti pověstem v cizině často tweřejněným, že mnohoženství není oficielní nauka Moskvy.

ním blahobytu obyvatelstva (intensivněj ším pěstěním některých plodin , na pL vanilky, kávy, kakaa, rýže, tabáku, třtiny a všech dn•hů ovoce) dalo by se docíliti velmi mnoho, neboť vydatnější a rozmanitěj ší stravou by zesílil zchátralý tělesný organism. Na Marquezá.ch dnes žij e pouze asi 2000 lidí. Na j iných ostro­ vech, na p i·. Fidžij ských a Přátelských, se po­ měry poněkud lepší, hlavně zásluhou britské vlády, která zl"izuj e zdravotní školy pro výcvik domorodců a hledí všemi prostl"edky čeliti degeneraci. Ku Clle vzdušné dopravy. Leteck)' p růmysl se pomalu vyVÍJÍ v samostatný odbor vědecký; pokroky j sou tak úžasně rychlé, že nelze říci, kam až lidský důmysl dosp ěj e . Farmanova

47 1 letaola váží 12000 kg a unesou 5000 kg, ba do­ konce prý brzy se dá náklad zv)•šit na 15000 kg, Farmanův t�·p " Goliath" vydržel 37 Yz hc,cJiny ve vzduchu ; typ " Gourdon Leseurre", řtzený mladým poručíkem Calligo, vznesl se až do výsky 12 .066 m a mohl by j eště až do výšky 15.000 m, kdyby lidský stroj nevypovědN 5lužby. V této výši j e tlak vzdušný j en pětina nom1álního, zima stra�ná. Nad 5000 m musd Calligo užíti umělého dýcháni a zima byla tak ve!ká, že mu hlasivky zmrzly a dlouho . po se­ stupu nemohl mluvit; ba celkový stav tělesný utrpěl takovou měrou, že ani po dvou mě:>ících úplnč se nepozdravil . A právě tak, j ako lidský řidič se musel mněl) m způsobem udržovati při životě, i s�roj zvláštním způsobem se udr­ žoval v chocl :I j akousi nadvýživou . K tomu účelu se už:vá turbiny důmyslně sestroj ené francouzskí·m inženýrem Ratea u ; tato turbina se žene energií plynů vypc..uštěn)•ch, j ež by jinalr byly b<:'z užitku ; dociluj e se tak síly 50 HP : vlastní motor, iťmoucí stroj , :vyvíjí silu 300 koní, d ělá 30.000 o bri.:ek za minutu a váží pouze 20 kg. Kdyz by< chtěl lf.'tec vzletnouti do větší výi;e, bylo by nutno posaditi ho clo b ermei-icJry uzavl"ené kajuty, opathti ho umělým dýcháním a zahi·ívati teplem vypuštěných plyni1. Jak vzrůstá rychlost le tadel, patmo z letli adj utanta Bonneta, kterým v letadle Bernard dosáhl 448 km za hodinu. Kdyby se rychlost tato stala obecnou, kclyž by j en okrouhle se mohlo létati rychlostí 400 km. za hodinu, bylo by možno za 4 týdny oblétnouti celou zem i . Č ím bude lidem naše země třeba iiž za několik desítiletí ? Pou ­ hou hračkou, vznášející se éterem vesmíru na niž efemerní tvor lidský s výšky bude se pyšně dívat a bude uhánět kolem ní v závodu s rychlostí j ejí, ba snad brzy v závodu světel­ ných paprsků . Jaký to ohromný pi"evrat v dě­ jinách stojí už takřka za rol, em dnešní rozbité budovy společenské' [(u. Zahrady dalekého severu. Island a Grónsko budí v nás obyčej ně představu holých, ne­ hostinných umrzlých plání, kde život j en bídně se probíjí . A přece i v těchto severních krajích se rozvíjí pestr}' život rostlinný za krátkého sice léta, ale zato ponořeného v nepřetržitou zá­ plavu světla slunečního, j emuž vadí j en velká oblačnost. Tyto vzdálené ostrovy j sou spojeny s Evro­ pou podmořským prahem, z něhož dosud

zůstal viditelný zbytek v n ěkolika skupinách ostrovních, j ako jsou na př. ostrovy Farské (Ovčí) . Jak již j méno ukazuj e, hlavním za­ městnáním obyvatelstva j e tu chov ovcí; za­ hradnictví se omezuj e na m<:).lé plochy. Na Farských ostrovech není zima největším ne­ přítelem života rostlinného; ostrovní podnebí j e tu poměrně mírné, moře okolní dokonce nikdy nezamrzá; mnohem škodlivěj ší účinky maj í prudké vichry, j ež bývaj í hotovými bou- . r·emi, takže pi·ed nimi j e H-eba zahradní rost­ linstvo i stromy nejvíce chrániti kamennými zdmi . Farsl�é ostrovy (13:�9 km2) patří k nej ­ pošmournějším kraj ům světa: j en 5 dní v roce mají obyvatelé (21 .352) opravdu bezoblač­ ných, kdežto 1 84 dnů obloha j e plně zatažena mraky; proto léta j sou chladná, ovoce neuzrává. Vršky stromú a keřů, přečnívaj ící kamennou ohradu, trpí značně j arními mrazy a ostrými větry, proto větve v koruně prosyclnjí , celkový vzrůst j e zakrnělý, pokroucený. Š védský j ei"áb a skandinavský jasan obstoj í i v nej krutější zimě; kromě nich na Farských ostrovech rostou bl"ízy, širokolisté jilmy, j avory, modr-íny a smrky. Ovocné stromy scházej í ; z kei·ovitých jedině u rybízu plody dozrávaj í, u angreštu j en někdy, jsou však i p i·es to ozdobou zahrad ; maliny neuzrávaj í n i kdy. Ze zeleniny s nejlepším úspěchem se pěstuj e květák. Sázení brambor se rychle šíi·í, ale musí se vysazovat j iž vy klí­ čené. Z rostlin divoce rostoucích j sou na Far­ ských ostrovech 203 druhy. Zejména tu roste ve velkém množství angelica, zvaná K van, a to nejen v zahradách, nýbrž i na horách. Také na Islandu angelica j e velmi hoj n á ; zahradách j i nahrazuj e čím d á l více kapusta. Z celkového p ovrchu Islandu (104.000 km2) j en malá plocha j e vzdělávána, nitro je holou vyso­ činou se sněžnými poli, lávovými výlevy, a j en místy roste vřes. Podél mořského pobřeží se dá půda vzdělávati, tam se také soustřeďuj e oby­ vatelstvo. Reykj avik j e hlavním střediskem zahradnictví, ačkoliv mu schází p řirozený kryt, v

který j e nutnou podmínkou islandského zahrad­ nictví ; Akureyri, největší město na severu , má v tomto ohledu mnohem příznivěj ší polohu , zvláště bramborů se tu klidí nejvíce. Celkem se ishndské zahradnictví a zemědělství vúbec po­ malu, ale stále zlepšuj e ; o tento pokrok se starají zemědělské společnosti (všech 1 80) , k j ejichž zásluze ti'eba přičísti vel"ejné kursy zahradnické

47 2 ' při pokusné stanici v Reykjaviku. Převládaj í za­ hrady zelinářské. Pěstění brambor se zlepšilo za světové války. Islandský les téměř vesměs j e složen z březo­ vého podrostu, j ednotlivé břízy maj í velikost pouhých keřů, j en ojedinělé kmeny; břízové do­ sahují výšky 10 metrů. Celkem však počet vy­ sazovaných stromů j e malý a j en pi·ed domy · milovníků zahrad lze j e častěji viděti. Na pobřeží Grónska (z celkové plochy 2,174.000 km2 jen 88.100 km2 j e prosto ledu) j sou již podmínky pro zahrady velmi zlé; j ednak j e pobi·ežní úžinný pás úzký a za ním vystupuj e zaledněné vnitrozemí, z něhož údolími stékají ledovce do moře, v němž kusy j ich pluj í j ako ledové hory, j ednak léto je příliš krátké a stu­ dené. Proto zahrady jsou malé a j en u domú dánských maj itel ů ; domorodí Eskymáci j sou lovci a rybáři, u nichž j e nesnadno vzbuditi záj em pro zahradnictví, ač sami zeleninu ne­ odmítají, když se j im nabídne k j ídlu . Domácí angelica j e dokonce u nich ve velké oblibě a roste j eště na ostrově Disko (7CO s. š.) . V sklenících grónských, kde se záhonky ohřívaj í pomocí parních trubic, dosahuj e se týchž výsledků j ako v Dánsku. Půda j e velmi úrodná, protože j e dosud nevyčerpaná, také odpadky z ryb poskytují dobré hnojivo. Vodní řepa, dříve oblíbená, ustupuj e nyní bramborům, jichž úroda se zmenšuj e směrem k severu . V březnu se bramborové hlízy sázejí do hrnců, v květnu se přesazují do skleníků, později se odstraňují okenice a začátk em září; se brambory kopou. Květinové zahrady se netěší příliš velké pozor­ nosti : slunečnice se pěstují v květináčích, j ejich velké květy budí úžas u domorodců. Rostlinný život v Grónsku j e nad očekávání pestrý. Bře­ zové a vrbové křoviny tvoi"í n eproniknutelné mlází na některých místech již. Grónska. Vzrůst stromů se omezuj e na křovité podoby. Celkem rostlinné druhy ukazují na větší příbuznost s Amerikou nežli s Evropou. Karafiáty a chry­ santemy, žlutá fiala a fialy od června až po začátek dlouhé polární noci potěšuj í oči svými ·barvami a plní vzduch v ůní. Ani růže ne­ chybějí, kvetou žluté čaj ové a bledě červené damaškové růže. Z listových rostlin se daří ve květináčích geranium, aspidistras, begonie, ba i některé druhy palem. Ovšem j en při velké péči j e možno vypěstiti kus té nádhery rostlin­ ného a květinového života v kraji zemském,

kde sníh a led j en poskytuj e smutnou náhradu za naše lesy a příj emnou rostlinnou zeleň. A přece i člověk se přizpůsobil nevlídným po­ měrům podnebným a drží tuto nej zazší výspu lidské vzdělanosti. R. 1921 bylo napočteno v Grónsku 14.355 lidí (r. 1 840 pouze 8 .128) a 6.729 mužů a 7.352 žen, tedy i tu j e o 623 žen více n ežli mužú. Obyvatelstvo bydlí v 207 sidlištích, z nichž Julianehaab má 424 obyvatel, Godthaab 376. O čilosti obyvatelstva grónského svědčí, že r. 1920 se vyvezlo zboží {hlavně z úlovku ryb) za 3,230.000 dánských korun, ovšem naproti tomu se dovezlo za 4,020.000 korun zboží. Záj em o Grónsko v poslední době vzrůstá, zvláště j sou to Dánové, kteří se snaží u kázati světu, že dánští cestovatelé a dánští badatelé se přičinili nejvíce o prozkum celého ostrova. A vskutku nutno také uznati velké zásluhy dánské, zejména výzl�um cestovatele Langa Kocha, který na své poslední cestě sev. Grónskem dokázal, že domnělý ostrov Pearyho není vlastně ostrovem, nýbrž j en poloostrovem, souvisícím s vlastním Grónskem nízl�ou skles­ linou, pokrytou ledovcem, takže dojem ostrova a moi·ského průlivu mezi ním mohl snadno vzniknouti. Badatel Koch zabývá se již opět plánem nové výpravy do sev. Grónska, která. prý bude míti za předmět geologický výzkum ostrova. O Grónsko mají zásluhu také Norové, nebof pobřeží má význam pro lov ryb, ve všech severních mořích bohatý. Zdá se, že spor mezi Norskem a Dánskem nedávno byl urovnán tím, že Norům byly přiznány dvě oblasti záj mo­ vé při východním pobřeží Grónska. Mluví se také o tom, že Grónsko bude míti v budoucnosti význam ve vzdušné dopravě z Ameriky přes točnu k asijským břehům. Ku. Zeměpisný ústav v Gothě. Založen byl právě před 140 lety, r. 1785. Jeho zakladatelem byl Johann Georg Justus Perthes. Ústav má svě­ tové j m éno hlavně pro své nástěnné mapy a atlasy. Autory nej větších atlasů j sou Adolf Stieler, Heinrich Berghaus a Kar! von Spruner. Z vědeckých spolupracovníků ústavu j sou nej­ známější August Petermann, Emil von Sydow, Hermann Berghaus a Kar! Vogel, kteří - j ak ústav plným právem se chlubí - stvořili v Gothě místo, do něhož se všech stran se řinou badání a pokroky zeměpisné vědy, aby tam byly sebrány, srovnány a sjednoceny a aby pak odtamtud j ako celek v podobě knihy a

473 mapy vyzařovaly zpět do světa vzdělanců, učitelů i učících se . Při ústavě vznikla odborná

zeměpisná knihovna čítaj ící na 200.000 svazků a sbírka map o 200.000 listl!, které nemají sobě rovných na celém světě. Ú stav vydává 4 zeměpisné časopisy, z nichž nej známěj ší j sou Pete1mann's Geographische Mitteilungen. V)rvoz map, které šly do celého vzdělaného světa, byl válkou zastaven, ale po válce nastal neobyčej ný rozmach. Svět byl tolik pozměněn, že bylo třeba nových map. Sotvaže byl mír uzavJ:· en a poměry alespoií. poněkud ustáleny, začalo se pracovat . ústav má nejmodern ější stroj e pro všechny způsoby reprodukce a velmi obratné kresliče pracující pocl dozorem země­ pisců. Spousta hotových ploten - některé mapy j sou tištěny až patnácti plotnami umožií.uj e doplií.ky dle nových poměrů a odtud ta rychlost, ta pohotovost, s j akou ústav pra­ cuj e . Způsob výroby se chová v tajnosti, a proto nejsou prohlídky ústavu dovoleny. J est těžko odhadnouti, j ak veliký kapitál byl vložen do zařízení závodu . Ale j istě jde do ohromné výše a také jistě nese skvělé úroky. Mapy jdou do světa s textem většinou německ}Til. Tak r. 1924 odebralo Japonsko čtyl'i vagony nenapjatých map s n ěmeck}Til textem. Se stejným textem jdou mapy i do Jižní Ameriky, pro kterou se však tisknou i s textem španělským, při čemž nutno podotknouti, že jihoamerická španělština se liší od evropské. Sovětské Rusko dostává mapy ruské. (Bohužel, že mezinárodnost ústavu Perthesova není vždycky dodržována přesně a. nestranně. ústav vydával zavile nacionální časopis "Die d eutsche Erde" , v níž někdy byl náš národ nevlídně traktován zásluhou re­ daktora Langhanse . Teprve po válce se ucházel ·o přízeň českých kruhl!, ačkoliv ve svém Stie­ lerově atlase i nadále udržuj e německou nomen­ Jclaturu v českých zemích a Petr. Mitteilungen zásadně nereferují o českých zeměpisných pra­ cích . Proto český odběratel j en v nej větší nouzi sáhne po mapách tohoto nevlídného k nám říšskoněmeckého podniku. Pozn . redakce.) Mrak ostrovů. Nízké francouzské ostrůvky Paumotn vynořují se z nesmírných vod Tichého oceánu v Polynesii na 124' - 149' z. d . a na 140- 240 j. š. Dostaly mnoho jmen oj moi·e­ plavců, ale nejpřiléhavější jim dali domorodci sami : Paumotu, t. i . česky Mrak ostrov ú . Básník by nenašel lepšího jména! Rozkládá ť se

tam na 80 souostroví a každé obsahuj e nesčetné množství ostrůvků, skalisk i útesů. Dno mořské snížilo se v těch místech asi o 30 m. Zoofyté a polypové měli tedy vhodné místo pro zl'ízení svých korálových staveb na potopených vrchol­ cích. Stavby tyto se vyvyšovaly, dostaly se nad hladinu mořskou a utvořily archipelag. Na to naplavené všeliké zbytky utvořily úrodnou prsť a rozmanitá semena tam zanesená dala počátek bujné vegetaci, kterou také podporovalo mezitropické podnebí. Ostnivky j sou opravdu nízké; j en několik větších přesahuj e 40 m výše, ostatní j sou pouhá skaliska a korálové výspy na atolech. Mnohé atoly porůstají kokosové palmy a j e nom tyto ostrůvky lze obývati. Na 7000 domorodců polynéského plemene sídlí na atolech a opatřuj e si živobytí lovem perel i pě­ stěním kokosovníkl!, chlebovníků, ananasů a banánů. Jsou znamenitými plavci ; pluj í pomoci rohožových placJ1et, které jim ženy upletly, a pomocí různých vahadel, které člunům do­ dávají pevnosti, od j ednoho ostrůvku ke dru­ hému , ba i dále na okolní souostroví. Nikdo by nevěl-il, že j sou doživotně odsouzeni žíti j e n n a svých ostrovech. Když roku 1 878 zpustošil strašný cyklon hlavní ostrov Anaa, pl:·estěhovala se francou zská správa do Roatavy na Farakavě . Tento atol j e sti"ediskem obchodu s kokosovým olejem a hlavním lovištěm perlorodek, Anaa j est nejkrásnější z ostrovi'l , j est však srázný a má uprosti"ed rozsáhlou sladkovodní lagunu . Fk .

Rekord v barevnosti vlajky má svobodný pří­ stav tangerský. Již čtyřbarevné státní neb zemské vlaj ky bývají vzácností; pestrostí j-e však předstihla nová vlajka tangerská, j ež má ve vodorovných pruzích tyto barvy : modrou , s kotvou v rohu, bílou, červenou, uprostřed s hvězdou, žlutou a zelenou. Elmolo, obojživelný kmen africký. Jedním z četných j ezer vých odoafrických j est Bassa Narok či j ezero Rudolfovo, j ako půl Moravy veliké, průměrně 200 m hluboké a věncem vy­ sokých vrcholi'i obklíčené, rozkládající své sodou prosycené vody mezi kolonií Kenya a Ugandou . Když j e r. 1 888 geolog hr. T eleki ob­ j evil, našel v jižním chobotu n ěkolik ostrůvků , kupících se kolem hlavního ostrova Elmolo , a na nich prazvláštní kmen . Téměř oboj živelný , neboť lidé ti nemohou déle než hodinu vydrúti bez vody: pak j im rty otékaj í a počnou krváceti.

4 74 Stále j akoby bolestí zl:roucený obl ičej , veliké a rozpraskané rty a zvláštní znetvoření holeních kostí u v ětš iny pi"íslušníku snad způsobilo, že okolní kmeny j im daly j méno El-molo, . . Ubohý ďábe l" . Celý j e j ich život j est primitivní . Živí se

j e st j ich 8\l s 6SO i·eholníky. Nejvíce klášterú mají kapucíni (17) a františkáni (15) . Na Mo­ ravě a ve Slezsku j e st ,12 klášteru se 263 řehol­

níky. Nej více klášterú maj í kapucíni (5) . Na Slovenslw j est ··19 klášterú se 373 mnichy. Nej ­ více klášterú maj í františkáni (19) a piaristé (9) .

výhradně rybami, uloven)·mi p<;>mocí lwpí neb hrub)rch sítí, a j ed iným j ej ich · nápoj e m j est

Většina f·e holníků j e st v trnavské diecési (212).

iodnatá voda j e zerní.

z listí palmy

Celkem 1 80 klášterú se 1316 r·�holníky. Kláštery

poskytují j im před žhavými paprsky slunečními i před ostrými větry j ediného útulku na plo­

ženské. V Če chách 288 se 4007 řeholnicemi . Nej ­ více klášterů maj í školské sestry (91 ) , milo­

chých těch ostrovech, kde bychom j ed iného keříčku marně hled ali . Ale hladina během krátké

srdné sestry sv. Karla Boromejského (72) a

Chyše

d oby poklesla a většina ostrůvku stala se sou­ částí pevniny, což mělo za následek, že byli vystaveni útokúm mocnějších kmenú a téměř

milosrdné se stry sv. Kříže (:i 8) . Na ?l l oravě a ve Slezsku j est 1 85 klášterú se 3266 řeholnicemi . Nejvíce klášterú maj í milosrdné sestry I I I . í·ádu sv. Františka (29) a milosrdné se stry sv.

vyhubeni . Nyní j est příslušníkú Elmola as 70, mluví sumburštinou, ač m aj í svou vlastní ha­

Karla Bor. (23) . Na Slovensku j est 76 klášten\ s 1 020 f·eholnicemi. Nej více klášterú mají milo­

mitickou i·e č, a podléhaj í vládě slepého pohla­ vára Albertaie . Něco j ich též ob)·vá opodál

srdné sestry sv. Vincence (30 Id. se 361 j eptiš­ kami) a milosrdné sestry sv . Kříže (1-1 se 166

j e zera na písčinách pod horou Kula!.

í·eholnice mi) . Ce lkem 584 klášterú s 8293 ř<:>­ holnicemi. Vojenské duchovenstvo. Aktivních katolick)·ch duchovních j est -il . Podle sčítání

Fk .

Statistika katolické clrkve Kollegium karcl i ­ n álů m á 7 5 síde l. Sídel patriarchů latinského ritu j est 8, v ýchodního ritu 6, arcibiskupských latin. ritu 2:.!8, východ . ritu 22, biskupských síd e l latin. ritu 883, východního 49, bez d ie césí 25, sídel apoštolských vikářů latin. ritu 199, východního 6 . - Všech sídel j e st celkem 1 501 a to v Evropě 654, v Asii 1 74, v Africe 77 , v Americe 326, v Australii 51 . Za Benedikta XV. zl"ízeno 50 nov)·ch síde l. Rity vj•chodní. V Evro­ pě: arménský, i·ecký, řeckorumunsk)', i·e cko­ rusínsk)·, ře ckobulharský. V Asi i : arménský, chaldej ský, syrsk)r, syrsko-chaldejsk)·. syrsko­ maroni tský, malabarský, me lch itský. V Africe : arménsk}·, koptickoegyptsk)r, koptickoethiop­ ský neboli habešský. V Americe : i·eckorusínský. Počet katolík ů : Evropa 1 90,779 . 213, Asie Afrika Am.erika 6, 258.095, 3 , 271 . 228, 107,022.923, Australie 9,557.516, celkem 316,888.975, z nichž ritu východního 7,170.196. Katolických k něži j est ce lkem asi 350.000. Podle sčítání lidu 1 5 . února 1 921 bylo v českosloven­ ské republice 10,384.860 římsk)·ch katolíkú , 992.083 evange l íku, 724 .503 bez vyznam, 525.332 příslušníků církve českoslov . , 353.925 .

.

žid ú , 532. 608 řeckých a armenských katolíků, 72.696 pravoslavných a 25. 342 jiného vyznání. Stav

světského

duchovenstva

v

čs.

republice :

v Če chách 3883, na Moravě 2259, ve Slezsku 1 49, na Slovensku 1 664, na Podkarpatské Rusi 561 , celkem 8716. Kláštery muzské. V Čechách

z dubna 1923 bylo v čs. armád& 78· 1 8% katolíkú , 6 · 85% e vangelíkú, :l· 97 � � čs! . církve , 0·34�;, pravoslavných, 1 · 28 % žid ú a 9 · 25% be z vy­

znání. Duchovní přidělení plukům a Slovensku konaj í samostatně duchovní správu u celého pluku, navštěvují roztroušené posádky, konají výchovné, osvčtové a nábožensko-mravní před ­ nášky, maj í pravidelně správu voj enských čítáren

a

tak

Bohosluvc1� j e st

í·e čených

voj ensk)rch

zátiší .

48-1, v l{ímě 2 1 , celkem 505 .

(Dle schematismu katol. duchovenstva čs! . re­ pu bliky, Praha 1925.) Účelnost čl neúčelnost? V celé ústrojné pi·írodč vidíme bezohledn)• zákon, ·že nadměrně rychlý vzrúst j edincú j ednoho rodu má v zápětí úbytek j iných rodit, ale zase rod rychle se množící bývá často zachvácen nakažlivou chorobou, nebo se objeví cizopasník,

!de r�· pak pusobí pravou

zhoubu. Tak na pL těžkou metlou pro některé kraj e j sou kobylky, které se rozmnožuj í v takov� úžasné míi·e , že doslovn ě zpustoší celé kraj e, a j istě by už dávno byly znemožnily život j in)rm tvonim v těch místech, kde se obj evt! j í , kdyby příroda ne byla vytvořila největšího škúclce pro nč : je to moucha, zvani Sarcophaga Caridei Brethef', která na kobylkách žij e j ako cizopasník · zahttbí jich na miliony ; umírá v š ak hlady, j akmile kobylky zmize j í . Také lidé se na�čili hubiti tyto žravé vetřelce : na př. r. 1 H20 -21 a

475 bylo v argentinské provincii Santa Fé pobito na 1000 tun kobylek. Proti táhnoucím kobyl­ kám po zemi se nastaví zinkové plechové pře­ kážky asi 90 cm vysoké, a když se u nich ko­ bylky nahromadí, zapalují j e; nebo vykopou příkopy, přes j ejichž okraj e přečnívaj í plátky z téhož plechu, po němž kobylky padají do příkopu, nemohouce pak odtud vylézti. Ale přes všechna opatření někter�· rok se obj eví znovu mrak žravých kobylek, které přinášejí hrůzu do kraj e, v němž se zastaví na pastvu . Je marno v přírodě přemýšleti o účelnosti anebo neúčel­ nosti - j sme stále v bludišti, z něhož není v)•chodu .

Ku.

Dobrodružstvl v dalekém severu. V polovici říj na připlul do skotského města Aberdeenu dánský skuner Sokongen, vykonav dobro­ družnou cestu v mořích arktických. Loď tato měla vedle obchodního poslání také í1kol pátrati po dánském badateli Petru Freuchenu, který vyj el z Kodaně r. 1 920 a od té doby nebylo žádných zpráv o něm. Kapitán Pedersen, velitel lodi Sokongen, zvěděl od Eskymáků, že po­ hřešovaný cestovatel odej el k ostrovu Zemi Baffinově, vyplul k zálivu Ponds Bay, na nej ­ severnějšfm pobřeží Baffinovy Země. Tam také skutečně našel Petra Freuchena, který byl v bídném zdravotním stavu, zejména následkem omrzlin : měl umrzlé prsty u nohou, trpěl ne­ dostatkem potravin, živil se masem tuleňů, mroži1, sobů a ryb, j ež chytil a zastl'elil. Z j eho domorodé družiny zahynuli do té doby dva mužové a dvě ženy. Zbylí členové j eho družiny i se psy a saněmi byli vzati na loď kapitána Pedersena; domorodí Eskymáci byli vyloděni v Cape Yorku , kde složeny také zásoby, určené ia výměnu kožišin, které na loď byly vzaty. Z Cape Yorku loď Pedersenova j ela ke gron­ skému přístavu Uperniviku, kde badatel Freu­ chen vystoupil, aby vyčkal parníku, který by Ku. ho dovezl domti . Zapomenuté město se vykopává. Hlučné kdysi římské město Leptis Magna na pobřeží sev. Afriky (něco přes púl druhého sta km východně od Tripoli) se vykopává z písku a zbytky bývalé slávy uvádějí nás v úžas, j ak to bylo možno, aby něco tak velkolepého bylo pohřbeno po tolik staletí. Město bylo zpustošeno na začátku středověku od Vandalů a pozděj i od Arabů a snad také zemětřesení dodělalo dílo zkázy; zústalo od těch dob pohřbeno pod hromadami

písku a teprve nyní se trosky města vykopávají za ř-ízení italského profesora Renato Bartoccini. Leptis Magna čítalo kdysi 100.000 obyvatelú, bylo rodištěm římského císaře Septimia- Severa, který se přičinil j ako císař o uměleckou vý�dobu svého rodného města. Podle úsudku znaicú j sou vykopávky dosud j edinečné toho druhu . Z bý­ valého přístavu se dosud zachovaly schody , j ež vedly kdysi k vodě; u nich byla skladiště, kde kotvily obilní a válečné koráby římské. Ku. Užiti sopečných sll. Občasné výbuchy sopečné ukazují, j aká ohromná zásoba sil se ukrývá pod povrchem zemským. Síly ty budily hrůzu u lidí po celá staletí, a teprve odvážný člověk dnešní se pouští v zápas i s těmito taj emnými výdechy z podsvětí. Pokusy užíti výbušných sil pad­ zemských konaly se v ltalii zásluhou prince Ginori Conti spolu se společností Societa Bora­ cifera di Larderello v okolí Florencie u Larde­ rello, jižně od Volterry, na sopečné ploše asi 1 km2, kde se nalézaj í j ícnové chrliče (soffioni) sopečných par, z nichž chemickými pocl1ody se dobývají rozmanité minerály a j ichž se používá j ako síly hnací. Pro průmyslové potřeby však výpary z přirozen)•ch chrličů (soffioni) byly by slabé, proto se navrtávají hlouběji umělé otvory (v hloubce 60 - 1 50 m, v prúm. 35 cm) , j imiž vyráží pára pod tlakem přes dvě atmosféry a o teplotě 100- 1900 C (přehřátí par nastává třením o stěny otvoni) . Páry jsou značně radio­ aktivní a z četných chemických prvkú j sou nejvzácnější argon a helium. S počátku (od r. 1 897) se používalo plynů k zahřívání vody ve zvláštních vařičích, r . 1 905 se parou přímo pohánělo dynamo k výrobě světla, r. 1916 se počaly stavěti rozsáhlé podniky u Larderella pro pohon vypařovačú, turbinových generá­ torů, kondensátorů a transformátorú . Dociluje se tím nej en výroba laciných chemikalií, ale získává se také elektrická energie, jíž se používá v železářských a ocelářských závodech v Sieně , ve Florencii a Livornu. Velké úspěchy, kter)•ch tu bylo dosaženo, púsobily na zakládání po­ dobných podniků v jižní Italii, ba také mimo Italii, na př. v Kalifornii, Chile, Bolívii, a mluví se i o Alj ašce, New Zealandu a Japonsku . Co by to bylo nové síly, které by se mohlo prů­ myslově užiti ve prospěch lidstva! Dosud byly člověku na postrach a působily j e n škod u . V budoucnosti snad i tyto hrtJzné síly podzemní

budou sloužiti pokynů.

člověku

a poslouchati

j eho

k-u

V organisaci řeckovýchodnf nebo pravoslavné cfrkve nastala změna ta, že rumunský Svatý Synod prohlásil samostatný patriarchát ru­ munské pravoslavné církve s titulem arcibiskupa a metropolity uherskovalašského. Tak vedle ekumenického patriarchy v Cařihradě jsou nyní patriarchové v Antiochii, Alexandrii, Jerusalémě, v Moskvě a v Srbsku. Bulharsk)r patriarchát, kdysi v Ocluidě, byl Turky v 1 !; . stol. zrušen a na j eho místě Bulhah posta.vili exarchát. Ale sofijský · exarcha byl prohlášen cařihradským patriarchou za odpadlíka. Nicc méně v Makedonii zuřil prudký spor o církevní moc. Kdo uznával exarchu , byl Bulhar; nyní ovšem moc exarchy sofijského v Makedonii byla zrušena. Polárnl výprava Roalda Amundsena vzbu­ dila teprve po j eho odletu veliký rozruch ve světové veřejnosti, ač Amundsen pracoval na svém plánu dlouhá léta - skoro do omrzení. Náš časopis sledoval j eho přípravy a proto ne­ musíme mnoho rekapitulovati podnik Amund­ senův. Jak známo, opustil Amundsen svůj pů­ vodní plé.n proniknouti do okolí točny po pří­ kladu Nanscnově a věnoval se myšlence, do­ stati se na točnu skoro v tolika hodinách j ako původně počítal let. Mezitím co j eho loď opa­ kovala původní pokus, pracoval již Amundsen na mysu Barrowově, nejseverněj ším místě Ameriky, s letcem Omdahlem na letu k točně. Již vypluly pomocné výpravy do okolí Spicberk na druhé stÍaně pólu, když se letadlo Amund­ senovo ph zkušebním letu rozbilo a výprava pro onen rok znemožněna. Zaháiil tedy pi'ípravy k novému letu, ale tentokráte z několika dů­ vodů od Spicberk a to téměř s téhož místa, odkud vyletěl r. 1 807 vzduchoplavec André a zmizel snad navždy beze stopy. Je to Kings Bay na severozápadní · straně souostroví špic­ berkského. A!l1undsena a j eho letadla dopravily tam dvě lodě "Fram" a . ,Hobby" , j ež maj í také na něho čekati ph hranici plovoucího ledu. Dne 2:1 . května odletěl Amundsen doprovázen druh)rm letadlem a zanechal zapečetěné roz­ kazy kapitánu . , Fra111 u " pro případ, že by se do 14 dnú nevrátil. Odletěl za krásného počasí.

ale od té chvíle není o něm: zpráv . Již na třetí clen zmocnilo se světové veřej nosti rozčilení a voláno po vysl:í.ní pomocných výprav, V prvním shonu nechtěli v Americe nic více, než aby za Amunclsenem poslali řiditelnou vzducholoď "Shenand�ah " , j ež j e k podobnému úkolu j e ště neschopnější než letadlo. Neběží tak ani o vlastní let, j ako o phstání. Vždyť s výše 20 metrú nerozpozná se j eště, zda j e pří­ stání možno, protože led j e hrbolatý a křídla l etadla se snadno rozbij í o sebe menší výstupek, j estliže se nezaryjí j ednou stranou do sněhu a nepřevrátí stroj , j ako se to stalo generálu Laperrinovi v Sahai"e . Amundsen s tím snad počítal, protože měl s sebou všechen materiál na pochod po ploYoucím ledu . Jestliže tedy šťastně přistál, j e otázkou , zda našel možnost k novému odletu právě pro nepříznivé pod­ mínky terénu.; S točily j e pak cesta také ne­ bezpečna, ať již Amandsen zamíří na nej bližší pevninu, totiž na mys Columbii na Grónsku, odkud vyrazili r. 1 009 Peary k svému pochodu na točnu, ať zamíří na inys Barowův nebo k Point Hope, anebo ať se rozhodl k pochodu směrem zpátečním na Spicberl
Vychází měsíčně kromě července a srpna. - Redaktor prof. dr. S t a n i s l a v N i k o 1 a u. Tiskem a nákladem Unie v Praze,

Š I RÝM SVĚ T E M Z E M Ě PI SNÝ MĚSÍČNÍK

R O C NÍK

II.

Ř f D Í D r. S T. N I K O L A U

NAKLADEM CESKÉ GRAFICKÉ 1

9

2

5

U N I E A. S. V

P RAZE

Veškera. práva vyhra.J!:ena.

Tiskem .. Unie" a. sp. v Praze.

O B S A H. Č L A N K Y: Str.

Str.

Prof. d1·. Boh. Horák : Zeměpisné domněnky a strašidla středověkého člověka . . . . . . Vticlav Hroník : K asta Pečanac, vojvoda srb­ ských komitů . . . . . . . . . . 6, 70, Ch. G. D. R.: V říši záhadných světel . . . Dr. Rudolf Cicvárek : Čínská kuchyně . . 19, St. Říha: Střed muhamedánského světa Sem: Ostrov psů . . . . . . . . . . . . Dr. F. A . Ossendowski: Démon Zagastaj e . Pierre Lati: Podzemní pagody . . . . . . N. Pržewalskij: Tygři v ussurijském kraji St. Říha: Tajemné chrámy v Indočíně . . ]. S . Duris: O Vogulech . . . . . . . . Harold H. Yost.: Ohnivá propast H alemaumau Dt". F. A . Ossendowski: Návštěvou u "krvavého barona' ' . . . . . . . . . . . . . . . . Josef Jirsik : O zoologické zahradě vůbec a naší zvláště . . . . . . . . . . . . . . . . Kl. Urban: Třetí výprava na Mount Everest . Cortenay Denys: Pantherova pomsta . . . . St. Štembera: Rozmach automobilismu ve Spoj en)•ch státech amerických Demetra Vaka: Dáma se spravovanou ruka­ vicí . . . . . . . . . . . . . . . .164, Dr. O. Navara: H ostem u Zyrj anů Dr. S. N.: Za žluté mlhy v Lond)•ně H arry A . Franc k: Zapomenuté město v Andách Dr. Rud. Cicvárek : Čínské školství . . .

156 12 79 23 27 30 . 49 57 63 84 97 103 108 114 118 145 213 217 177 193 209

220 J osej Dehnout : Vzpoura opic . . . . . . . K. P. : Telegrafie bez drátu u divochů 226 J. Dobiáš-Libenický : V mandžuské divočině 241 Dr. Fr. Koláček: O měřeni země . . . . . 255 Cli. M . : Tygr, nosorožec a hora duchů . . . 258 Josef Jirsík: O peruánském guanu a j eho vý26�t robci . . . . . . . . . . . . . . . 272 A . N . Krukovskij: V zemi Chady David Masters: Za poklady na mořském dně 290 298 Fr. v. M . : Pout do Mekky 3 3 8Anna Pertoldová: Cestou do Barmy 343 D. Masters : Práce potapěče . . . . . 346, 444 Jan Havlasa : Zazračná stezka Fr. v . M. : Vorem po Tigridu . . . 357 Stuart H. Gillmore : Suchá guillotina . . . . 362 Josef Jirsík : O hlubomořských rybách . . . 370 Prof. dr. ](. Domin : Botanická vycházka na Dj ebel Bou Kornein . . . . . . 386 Kl. Urban : Hrdinové moderní.ho dopravnictví 394 Jiří Frankenberger : Zemí tisíce j ezer . . . 396 R. Kipling : Cesta, kterou se dal . . . . . . 403 N. Pr:ewalskij: Honba na yaky v sev. T ibetu 41f> MUDr. V. Náprstek: Kousek balkánského ven. . . . . . . . . . . . . . . . . 433 kova Univ. prof. Dr. Stan. Hanzlík : O tornadech a j ejich vzniku . . . . . . . . . . . . . 440 Geo. Wm Jaeger: O obydlích labradorsk}·ch Eskymáků . . . . . . . . . . . . . 463

B E S Í D K A:

Stan . Nikolau : H ory se nesej dou, ale lidé s lidmi . . . . . . . . . . . . . . 3:� Zden. Nikolau : Jak jsem jel po prvé pro kávu 86, 132 Vč . : Vídeňské řízky, smórebród a jiné potíže '179 J. Čvančar: Su!inský svatý . . . . . . . . 181 J. A ul: Ze vzpomínek turk est anského za-

j atce . . . . . . . . Jindř. Dvořák : V čínském divadle - Východ se nemění . ]. Dobiá<-Libenický : Na kraji Mongolie Vé . : N okturno na oceáně . . . . Neptun: Dobrodružství v Indočíně .

O T Á Z K Y '

Válka .., Číně 3 5. - Válka o Mekku 38. - Válka Španělů s marockými domorodci 38. - Válka v Číně 89. - Mosulská otázka 8 9 . - Španělové v l\1 aroku 90. - Zápas o Mekku trvá 90. - Bu­ doucnost bílého obyvatelstva v J ižní Africe 9 1 . Povstalecké hnutí v Brasilii 134. - Zápas o svo­ bodu Egypta 135. - Starý revolucionář čínský Sun-yat-sen 137. - Podivné poměry 137. Protičínské bouře na Filippinách 183. - Mon­ golsko - sovětskou republikou 184. - · Sovětská politika ve střední Asii 234. - Jihoafrický problém 235. - O dnešním Turecku 236. - Na marocko- . španělském bojišti 3 1 9 . - 0 cařihradského patri·

230, 310 31-1 . 317 374 422 465

D N E:

archu 320. - Kurdské povstání 321 . - Výměna národnostních menšin mezi Řeckem a Tureckem 321 . - Čína 322. - Italie 323 . - Nedávná návštěva vůdce zionistů dra Veizmanna 323 . - Italské irredentistické projevy na Maltě 378 . - Palestýna. 378. - O polsko-německou hranici 379 . - . ,Živý Budha" 423 . - Kurdské povstání 423. - Bulhar­ sko 424. - Válka v Hedžásu 424. hoslovan ­ sko-řecké jednání o otázce solunského pásma a solunské dráhy 468. -V Mar oku 468 . ....:.. Havaj ­ ské ostrovy 4 6 9 . - Bouřlivá vláda 469. - Italsk� vystěhovalectví 469. - Lamové v Evropě 470 . ..S�ktáři na Rusi. 4 7 0 .

Z E

S V Ě T A.

L e t Zeppelina 39 . - Druhá, vlastně třetí expe­ -dice 40. - Když "přiletí čáp" ke kmeni v Putu­ mayo na Amazoně 40. - Ostrov Robinsonův 40. Honba na krokodily v Indiích 4 1 . - Nejzajímavěj ší -člověk v Africe 42 . - Z málo známých krajů 43 . ­ Spotřeba vody 43 . - Osamělé ostrovy 43. - Zem� bez peněz 44. - Sloni v Ugandě 4 5. - Přednosta stanice přírodovědcem 4 5. - Uhlí na Špicberkách 46. ...,.. N ej starší druh živočišný 46.. - Rada "šesti národů" 47. - Kristiania, hlaYnÍ město Norska 47. - Nová polární výprava k severní točně 91 . -. Podivuhodné dílo techniky 92. - Svatební cesta Mrikou 92. - Kolumbus Španělem ? 93. - Pě­ stování bavlny na Sicilii 93. - Americký výzkumný badatel 93. - J ubileum ostrovů Fidži 93. - Nově Qbjevená sídla ve Slezsku 93. - Prof. Cvijié 93. Severní záře 94. - Cestovní deník Kryštofa I{o­ lumba 94. - Cesta po Španělsku v XV. století 94 . - O Patagoncích 95. - Státem bez škol 95. Zlatá horečka v K anadě 9 5 . - Duchapřítomný vůdce 95. - . Láska k svobodě 95 . - Nej vyšší hora Skandinavie 95. - H avajské ostrovy 137. Vzrušená Asie 139. - Amundsenův poku� na­ podobiti Nansenovu památnou výpravu 141 . Zlatý trůn ašantských králů 1 42. - Smělý plavec 143 . .- N ové názvy ruských měst 143 . - O ne­ z námé Arabii 185. · - Nová anglická obrovská vzducholoď 186. - Teprve v prosinci minulého roku 1 8 6 . - Indiánská paroplavební : společnost 1 86 . - Sobí v Kanadě 186. - Atlantis 186. -:­ Archeologická výprava v Grónsku 187. - Obj evitelé Ameriky před Kolumbem 187. - Mohamedáni v Americe 187. - Indiánské školství 188. - Ná­ mořní hrdinové 1 8 8 . - Rodící se a j iž umírající dítě pouště 188. - Mezinárodní zeměpisný kongres v Káhiře 189. - Pravidelná automobilová výprava přes S aharu 1 89 . - čtyři léta mezi Eskymáky 1 89 . - Konec slávy nejstaršího mrakodrapu novo­ yorkského 237. - Svěcení vepřovou krví 237. Kus taj emného závoj e 333. - Zmizení dvou bělošek .334. - Pravidla pro připouštění vystěhovalců do l atinské Ameriky 334. - Ráj pro tuleně v j ižních mořích 334 . - Nález platiny v Jižní Africe 334. Výprava na nej vyšší horu v Kanadě 334 . - Sjezd

geografů v Káhiře 381 . - l\-íuseum 200.000 let staré 381 . - Nové výletní místo u Neapole 381 . Důležit)• objev v Postojenských jeskyních 382. Tři roky na pustém ostrově 382. - Ma.j'itelka nej­ větší ranche v Texasu 382 . - Lékařská věda \'e starém Egyptě 382. - Původní Eskymáci 383. Zhoubné tornádo 425. - Sbírání indiánských písni 425. -· Na honkongském sjezdu lékařském 426. ­ , Vládní výprava do olej ové reservy v Alasce 427. Nejst arší člověk 428. - Město pod mořem 429. Ochranná území 429. - Obchodní cesty a zboží ve středověku 237. - V asco de Gama u audience v Indii 237. - Egypský Zeměpisec a diplomat 238 . - Na motocyklech Libyckou pouští 239 . - H ebrej­ ská universita 239. - Nový druh obchodu 239. Automobilové tury 324. - Jak pijí zv-ířata na poušti 325. - Čenú a bÍlí Indiáni 325. - Peyotl 326. - Výzkumy ve střední Brazilii 326. - Sčítání lidu v Palestině 328. - Nejteplejší země na světě 328. - Povinné užívání španělského názvosloví v Panamě 328. - Nejvyšší hora j ihozápadní Afriky 328. - Bohaté ženy, přiženilci a sobi . v Alasce 328. - Nový zdroj sody a platiny 329. - Radost nad zaháj ením 330. - Hroby dinosaurů 330. Nej starší druh živočišný 330 . - Dům hadů 331 . Poklad mědi na mořském dně 332. - První žena guvernérem v Texasu 332. - Vybrané hnízdo čínských pirátů 332 . - Světová řeč 332. - K ara­ vany 332 . - Lesní požáry v Americe 333. - Tunel horstvem Rocky Mountains 429. - Náboženská psyohosa v Rusku 429. - J esltyně na ostrově Noko - zázrak přírody 430. - Úpadek domo­ rodců na ostrovech tichomořských 470. - Cíle vzdušné dopravy 470. - Zahrady dalekého se­ Zeměpisný ústav v Gothě 472. veru 4 7 1. Mrak ostrovů 473. - · Rekord v barevnosti vlaj­ ky 473 . - Ejmolo, obojživenlný kmen africký 473. - Statistika katolické církve 474. - Účel­ nost či neúčelncst 474. - Dobrodružství v dale­ kém severu 475 . - Zapomenuté město se vyko­ pává 475. - Užití sopečných s1l 475. - Oorga­ nisace řeckovýchodní nebo pravoslavné církve 4 7 6 . Polární výprava Roalda Amundsena 47G.

L I T E R A T U R A:

Doc. dr. pisu

V.

Dědina:

K

fysickému

V. Hk . : Překlady do češtiny Dr. Fr. Štula: K oceánografii

země-

. 47 , 96, 143, 191, 239, 335,

K

N A Š I M

P

Ř Í L O

383 438

H Á M:

v Cařihradě ze hřbitova v Ejúbu 182 . - Motiv Karavana v rovníkovém praleee v Kongu 34 . z Holandska 233. - Hora Kazbek 3 1 8 . - Měsíčný J ícny gej síru na Novém Zeelanrlu 88. - Pohled na průplav v Sučeu 131 . Pohled na Zlatý roh večer na J adranu 318 . - Japonská krajina 377. V. Bukovac: Ž ena z Konavljí u Dubrovnika 468.