MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA BIOLOGIE
Želva nádherná (Trachemys scripta elegans) na území severovýchodně od Brna (Bakalářská práce)
Brno 2014
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.
Adéla Tarrová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných
literárních
pramenů,
dalších
informací
a
zdrojů
v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 28. 11. 2014 -----------------------------Adéla Tarrová
Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. RNDr. Borisi Rychnovskému, CSc. za jeho čas, cenné rady a odborné vedení při zpracování této práce.
OBSAH 1. ÚVOD.……………………………………………………………………………. 1 2. CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ….……………………….. 2 3. CHARAKTERISTIKA ŽELVY NÁDHERNÉ....…….……………………... 16 3.1 Charakteristika řádu želvy…………………..………………………………. 16 3.2 Želva nádherná (Trachemys scripta elegans)...…………………………....... 19 3.3 Invaze želvy nádherné…....…………………………………………………. 25 3.4 Současný stav řešené problematiky………………………………………… 29 4. METODIKA A CÍLE PRÁCE…….…………………………………….......... 32 4.1 Cíl práce.……...………………………………….......................................... 32 4.2 Metody a postupy…………………………………………............................ 32 4.2.1. Dotazníkový průzkum………………………………........................... 32 4.2.2 Komunikace s členy rybářských organizací………............................... 32 4.2.3 Elektronický průzkum………………………………............................ 33 4.2.4 Vlastní pozorování……………………………….................................. 33 4.3 Popis zkoumaných lokalit……………...…………….................................... 34 5. VÝSLEDKY.…….……………………………………....................................... 38 5.1 Výsledky dotazníkového průzkumu….……………....................................... 38 5.2 Výsledky komunikace s rybářskými organizacemi......................................... 41 5.3 Výsledky elektronického průzkumu……….………....................................... 42 5.4 Výsledky přímého pozorování….……………................................................ 43 6. DISKUZE.…………………………………………............................................ 53 7. ZÁVĚR.…………………………………………................................................ 55 8. LITERATURA.…………………………………………................................... 57 8.1 Tištěné zdroje.….….……………………………………................................ 57 8.2 Elektronické zdroje.………….…………………………................................ 58 8.3 Internetové stránky.......................................................................................... 61 8.4 Informační tabule.….……….………………………….................................. 61 9. SOUHRN......…………………………………………....................................... 62 PŘÍLOHY
1. ÚVOD Tématem této bakalářské práce je výskyt želvy nádherné (Trachemys scripta elegans) na území severovýchodně od Brna. Důvodem mého výběru bylo vlastní pozorování želvy nádherné na rybníku nacházejícím se nedaleko mého bydliště již v předešlém roce. Dalším z důvodů byl zájem o danou problematiku, která představuje neustálé šíření tohoto nepůvodního druhu v naší přírodě. Stav této problematiky je stále v počátečním řešení. Tato bakalářské práce tak může být přínosem z hlediska rozšíření informací o výskytu a chování daného druhu v nepůvodním prostředí na území České republiky. Stanovené cíle této bakalářské práce jsou následující:
komplexní charakteristika přírodních poměrů ve zvolené oblasti
obecná charakteristika řádu želvy
charakteristika a ekologie želvy nádherné (Trachemys scripta elegans)
zmapování vybrané oblasti a případné potvrzení výskytu želvy nádherné
porovnání dosažených výsledků s dostupnou literaturou
V teoretické části popisuji přírodní poměry v okolí severovýchodně od Brna. V další části se zabývám charakteristikou řádu želvy a bližším popisem druhu želvy nádherné. Dále se zabývám introdukcí a rozšířením daného druhu ve světě i u nás a následně
stavem
řešení
dané
problematiky.
Tato
část
byla
zpracována
z nastudovaných literárních a elektronických zdrojů. Jednalo se jak o české tak i cizojazyčné zdroje. Přínosnými zdroji byly i závěrečné práce absolventů našich vysokých škol. V praktické části představuji metodiku a postupy použité v této bakalářské práci. Dále zde uvádím výsledky všech zmíněných metod. Podstatnou část tvořila poslední metoda přímého pozorování a terénního průzkumu. V této kapitole se nachází zmapovaná území s případným výskytem želvy nádherné, tabulky a fotografie.
1
2.
CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ DANÉ OBLASTI Vybraná oblast se nachází na jižní Moravě, severovýchodně od města Brna
(viz obr. 1) a náleží pod okresy Brno-venkov a Vyškov. Okres Brno-venkov se nachází ve střední části Jihomoravského kraje a obklopuje okres Brno-město. Stýkají se zde dvě velké jednotky, Český masiv v západní části a Západní Karpaty v jihovýchodní části. Jeho celková plocha činní 1109 km2. Okres Vyškov spadá do oblasti střední Moravy v severovýchodní části Jihomoravského kraje. Rozmanitý povrch okresu je dán jeho polohou na hranicích České Vysočiny a Karpat. Celková rozloha okresu je 884 km2 (MACKOVČIN a kol., 2007).
Obr. č. 1: Vymezené zájmové území, převzato z www.mapy.cz
2
Poloha a základní údaje Zkoumané lokality spadají pod dva bioregiony – Macošský a Drahanský. Macošský bioregion se rozkládá ve středu jižní Moravy, kde formuje úzký pruh vápencového území. Jeho rozloha činní 84 km2 a má nápadný protáhlý tvar ve směru S – J. Je tvořen geomorfologickým podcelkem Moravský kras (viz obr. 2) s vápencovými plošinami prořezanými skalnatými žleby. Chráněná krajinná oblast Moravský kras, se řadí mezi tři území v ČR, kde je vyvinuto specifické složení vegetace i fauny, způsobené rozvinutým krasovým fenoménem (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013). Toto území se od okolí liší tím, že je chladnější a vlhčí. Z vegetačních stupňů zde převládá dubový, bukový a jedlo-bukový. Vliv na zdejší faunu zde mají především Karpaty, ale částečně i Panonská podprovincie. Krasové plošiny, pokryté sprašovými hlínami nebo druhohorními sedimenty a zvětralinami, jsou netypickou součástí bioregionu. Na těchto místech nalezneme bikové, lokálně i květnaté bučiny. V lesích pak převládá přirozená skladba bohatých dřínových doubrav, dubohabřin, bučin a suťových lesů. Z orné půdy se postupně formují travní porosty (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013). Drahanský bioregion, který již leží na pomezí jižní a střední Moravy, zaujímá geomorfologický celek Drahanská vrchovina (viz obr. 2) a jižní část celku Zábřežská vrchovina. Jeho rozloha činní 1309 km2. Bioregion je formován vrchovinou na monotónním kulmu, u okrajů se sítí údolí. Biotu tvoří dubovo-bukový až jedlovobukový vegetační stupeň na okrajích s teplomilnými prvky. Současná vegetace se zařazuje do bikových bučin, v členitějším reliéfu pak do květnatých bučin. Poloha bioregionu v kontaktu s karpatskou a severopanonskou podprovincií zde zvyšuje biodiverzitu, kterou naopak snižuje jednotvárný horninný podklad. Netypickou částí jsou okraje na sedimentech permu, křídových pískovcích a na plošším reliéfu se sprašemi, s vegetací acidofilních doubrav a dubohabrových hájů. Na plošinách převládají pole se zbytky vlhkých luk s upolínem, na svazích jsou velké zbytky bučin a kulturní smrčiny (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013).
3
Obr. č. 2: Geomorfologické členění zájmového území, převzato z www.mapy.nature.cz
Horniny Macošský bioregion formují převážně příkrovy relativně čistých devonských vápenců, v jejichž podloží vystupují bazální devonská klastika ve formě nevápnitých slepenců a jílovců a granodiority brněnského masivu (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013). Není vyloučeno, že zde k ukládání devonských klastik docházelo již ve spodním devonu. Doložena je však sedimentace až z období středního – počátek svrchního devonu (MÜLER, NOVÁK, 2000). Bazální klastické souvrství je nápadné nafialovělou barvou nejen hornin a zvětralin, ale i půd. Takto zbarvené úlomkovité usazeniny se uložily na nezvětralý povrch granodioritu. Tyto sedimenty dosahují větších mocností právě v jižní část Moravského krasu mezi Ochozí a Líšní (MUSIL a kol., 1993).
Komplexy devonských vápenců,
nacházejících se v dané oblasti, mají velký hydrogeologický význam, který závisí např. na jejich tektonickém porušení či stupni zkrasovění. Existence velkého 4
množství povrchových a podzemních krasových jevů pak určují specifické hydrogeologické poměry daného území (MÜLER, NOVÁK, 2000). Na tomto území se nachází chráněná krajinná oblast Moravský kras. Tato oblast je tvořena stejně jako všechny krasové oblasti především vápencem, jehož hlavní složkou je uhličitan vápenatý. Z ložiskového hlediska si svůj význam dodnes udržel právě hojně zastoupený vápenec. Na daném území se nachází cementárna a vápenka v Mokré. V západní části ložiska se nachází kvalitní surovinový typ – vilémovické vápence. Přítomny jsou i břidlice těženy jako korekční surovina (MUSIL a kol., 1993). Území Drahanského biregionu tvoří jednotvárná souvrství mořského spodního karbonu – kulmu: břidlice, droby, v jižní části pak slepence. Pás fylitů, bazik a především vápenců devonského stáří nalezneme mezi Konicí a Litovlí a tvoří Javoříčský a Mladečský kras. Úzký pás devonských břidlic a vápenců (Němčický a Vratíkovský kras) se táhne při západním okraji. Rašeliny se objevují ojediněle v nejvyšších částech bioregionu. Na území převažují sprašové hlíny a svahoviny, okrajově se ve formě ostrůvků na severovýchodě, východě až jihovýchodě vyskytují spraše (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013).
Reliéf Reliéf Macošského bioregionu má ráz ploché vrchoviny s členitostí 150 až 200 m. Výjimku tvoří členitá vrchovina s členitostí až 270 m, která se nachází ve střední, mírně zvednuté části rozřezané hlubokým údolím Křtinského potoka. Nejnižším bodem je kóta 265 m n. m., nacházející se v údolí Říčky u Muchovy boudy. Nejvyšší bod pak nalezneme západně od Šošůvky, s výškou cca 590 m n. m. Charakteristická výška v této oblasti je 300–530 m n. m., mimo kaňony pak 400–530 m n. m. (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013). Centrální část Drahanského bioregionu je formována ploše vyklenutým, zdviženým a zarovnaným povrchem s charakterem členité pahorkatiny s výškovou členitostí 75–150 m. Vodní toky stékají na všechny strany z plošiny a zpětnou erozí se do ní zařezávají. Zlomové svahy vysoké 120–140 m, u Boskovic až 300 m tvoří okraje bioregionu. Charakter členité vrchoviny s dosahující členitostí 200–300 m má reliéf v oblasti zaříznutého údolí a okrajových zlomových svahů. U Boskovic pak 5
dosahuje výšková členitost až 360 m a reliéf má tak charakter ploché hornatiny. Oproti Českomoravské vrchovině jsou skalní útvary v daném bioregionu podstatně menší, nevýraznější, vzácnější a nacházejí se zde pouze ve formě malých, několika metrů vysokých mrazových srubů. Nejnižším bodem je okraj vrchoviny u Mladče s kótou 240 m n. m., nejvyšším Skalky 735 m n. m. Charakteristická výška bioregionu je 380–690 m n. m. (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013).
Podnebí Podle Quitta leží zkoumaná severovýchodní část okresu Brno-venkov v teplé klimatické oblasti (viz obr. 3). Průměrné teploty se zde pohybují v červenci v rozmezí 18 až 20°C a v lednu -2 až -3°C. Průměrně za rok je zde 50–70 letních dnů a 100–110 mrazových dnů s průměrným ročním úhrnem srážek 500–700 mm. V nižších polohách zde začíná vegetační období kolem 20. března s délkou 230 dní, ve vyšších polohách pak na přelomu března a dubna a je tedy o něco málo kratší. První sněhová pokrývka se zde objevuje v polovině listopadu a poslední pak začátkem dubna, v obou případech však může dojít i k extrémním výchylkám. Typické je pro toto území západní až severozápadní proudění. Významné jsou i teplotní inverze způsobené reliéfem terénu (MACKOVČIN a kol., 2007). Západní část okresu Vyškov patří podle Quitta do mírně teplé klimatické oblasti (viz obr. 3), charakteristické geografickou polohou Konické vrchoviny. Průměrná teplota zde bývá v červenci 16 až 18°C, v lednu -2 až -5°C. Letních dnů je v průměru 20–50 za rok, zimních 120–160. Průměrný roční úhrn srážek činní 550–750 mm. Vegetační období v Konické vrchovině první týden v dubnu a končí poslední týden v říjnu. Nástup sněhové pokrývky je zde koncem listopadu a průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou činní více než 70. Okres je charakterizován převládajícím směrem proudění větru od jihozápadu, v létě i se severovýchodním až severním prouděním (MACKOVČIN a kol., 2007).
6
Obr. č. 3: Klimatické oblasti zvoleného území, převzato z www.mapy.nature.cz
Vodstvo Vybraná oblast spadá do povodí Dyje a z malé části do povodí Moravy. Oblast povodí Dyje se řadí mezi druhé největší povodí v ČR. Povodí má vějířovitý tvar a největší toky zde tvoří Dyje, Svratka a Jihlava. Jižní a východní část Českomoravské vrchoviny pak představuje hlavní pramennou oblast. Velký význam zde mají rašeliniště, rašelinné louky a vodní nádrže budované na většině řek. Velký hydrologický i klimatický význam mají rovněž i rybníky. Ve vybrané oblasti se jedná o vodní toky, které ústí do řeky Litavy. Oblast povodí Moravy sousedí na jihozápadě s povodím Dyje a jedná se o čtvrté největší povodí v ČR. Hlavním tokem je zde řeka Morava. V zájmové oblasti se vyskytují vodní toky pramenící na svazcích Drahanské vrchoviny do řeky Haná (NĚMEC, KOPP, BARTOŠ, 2009). Hydrologické poměry v okrese Brno-venkov jsou ovlivněny tvarem jeho území, který tvoří pruh o šířce 2–19 km kolem Brna-města a nachází se zde tak pouze krátké dolní toky a říčky (viz obr. 4). Větší řeky jako Svratka, Svitava, Jihlava a Oslava přitékají na území z okolních okresů a po přibrání malých toků odtékají z okresu Brno-venkov. Z pohledu vodních zdrojů patří tento okres k deficitním. 7
Správní území okresu Vyškov spadá pod pravostranné přítoky povodí Moravy a největší část vody odvádí řeka Haná. Nalezneme zde několik rybníků, zejména na potoce Rakovec, z nichž nejvýznamnější je Pístovický rybník o rozloze 9 ha (MACKOVČIN a kol., 2007). Nejvýznamnějším tokem na vybraném území je Říčka. Celková plocha povodí daného toku je 144,9 km2 a celková délka toku je 36,5 km. Průměrný průtok daného toku je pak u ústí 0,28 m3 za sekundu (RYCHNOVSKÝ a kol., 1998). Její pramen začíná v nadmořské výšce 470 m v Račicích a protéká dále Drahanskou vrchovinou. V oblasti vápenců Moravského krasu se mění okolí Říčky ve strmé a hluboké údolí a pokračuje dále směrem k Ochozské jeskyni, kde se ztrácí v jejích prostorách a sbírá vodu z Hostěnického potoka. Pod místem zvaným Lysá hora v katastrálním území Ochoz u Brna se dere opět na povrch a protéká Údolím Říčky a Mariánským údolím. Zde se rozlévá do několika vodních nádrží. Pokračuje ještě Líšní, Podolím a v obci Měnín se pak vlévá do řeky Litavy (KLEIN, 2007). V blízkosti toku Říčka protéká podzemní Hostěnický potok neznámými jeskynními řečišti pod Ochozkou jeskyní, kterou pak zaplavuje při zvýšeném vodním stavu (MUSIL a kol., 1993)
Obr. č. 4: Povrchová voda zájmového území, převzato z www. heis.vuv.cz 8
Půdy V Macošském bioregionu vystupují jak rendziny, tak i kambizemně s odvápněnou jemnozemí. Hnědozemě na spraších a sprašových hlínách se vyskytují na náhorních plošinách území. Charakteristické reliktní krasové půdy – terra fusca a terra rossa, se vyskytují ve fragmentech tam, kde povrch vápenců není přikrytý mladším pokryvem (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013). V ploché části Drahanského bioregionu ve výšce 600 až 650 m, se nacházejí spojité plochy dystrických kambizemí a také ve větší míře ostrovy primárních pseudoglejů na těžších hlínách. Kyselé typické kambizemě, často oglejené, pak pokrývají plošiny položené níže, spolu s horní části okrajových svahů. Kambizemě jsou rovněž vytvořeny na okrajových svazích. Typické hnědozemě jsou vyvinuty na ostrovech sprašových hlín a spraší na východním okraji daného bioregionu (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013).
Flóra Flóra okresu Brno-venkov je ovlivněna jeho polohou na východním okraji Českého
masivu.
Z potenciálně
přirozené
vegetace
se
nachází
na
jeho
severovýchodní části především karpatská ostřicová dubohabřina (viz obr. 5), biková a jedlová doubrava a z malé části mochnová doubrava. V této oblasti patří k charakteristickým zástupcům okrotice červená (Cephalanthera rubra), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) a prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium). Významnou lokalitou je Lysá hora u obce Ochoz u Brna, kde roste vzácný kavyl tenkolistý (Stipa tirsa) a pryšec vrbolistý (Euphorbia salicifolia). V nivě toku Říčky a Hostěnického potoka se pak stále nacházejí komplexy mezofilních a vlhkých luk, v nichž najdeme bleduli jarní (Leucojum vernum), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) i mizející pampelišky bahenní (Taraxacum palustre) (MACKOVČIN a kol., 2007). V jižní části Moravského krasu dominují dubohabřiny a dochází zde ke střetu flór karpatské, panonské a hercynské. Vegetační pestrost zde zvyšují lesní světliny, kde nalezneme např. hadinec nachový (Echium russicum), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), kavyl Ivanův (Stipa pennata), hvězdnici chlumní (Aster amellus), kozinec dánský (Astragalus danicus), kosatec různobarvý (Iris variegata), 9
plamének přímý (Clematis recta), hvězdnici zlatovlásek (Aster linosyris), chrpu chlumní (Centaurea triumfettii) či zvonek boloňský (Campanula bononiensis) (www.moravskykras.ochranaprirody.cz). Vegetační společenstva krasových plošin tvoří keře dřinu (Cornus mas), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), čilimník černající (Lembotropis nigricans), bukvice lékařská (Betonica officinalis) a mnohé jiné (MUSIL a kol., 1993). K nejcennější
botanické
oblasti
Moravského
krasu
patří
přírodní
rezervace Údolí Říčky, která patří k nejbohatší oblasti xerotermních druhů svazu Quercion pubescenti–petraeae (MACKOVČIN a kol., 2007). Z podrostu se zde nachází celá řada ohrožených a chráněných rostlin jako vstavač osmahlý (Orchis ustulata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a třemdava bílá (Dictamnus albus) (MUSIL a kol, 1993). V přírodním parku Říčky se nejzajímavější zástupci vegetace nacházejí v okolí meandrujících toků aluviálních luk. Nalezneme zde blatouch bahenní (Caltha palustris), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanthemos) či kopretinu bílou (Leucanthemum vulgare). Mezi vzácné zástupce se řadí upolín evropský (Trollius altissimus), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) či bradáček vejčitý (Listera ovata). V tůních pak nalezneme masožravou bublinatku jižní (Utricularia australis). Ze stromového patra lemují břehy toků olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba křehká (Salix fragilis) (MARTIŠKO, 2007). Západní část okresu Vyškov je z potenciálně přirozené vegetace tvořena převážně karpatskou ostřicovou dubohabřinou (viz obr. 5), ostřicovou bučinou, bikovou a jedlovou doubravou. Z bylinného patra zde najdeme ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), ostřici obecnou (Carex nigra) a suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Ze stromového patra pak např. dub pýřitý (Quercus pubescens). Vzácnou hruštičku menší (Pyrola minor), či vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) pak nalezneme na Panské skále v katastrálním území Habrovan (MACKOVČIN a kol, 2007).
10
V přírodním parku Rakovecké údolí, který sousedí s přírodním parkem Říčky, převažují acidofilní a květnaté bučiny. Zástupci z bylinného patra jsou mařinka vonná (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pitulník horský (Galeobdolon montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), violka lesní (Viola reichenbachiana), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), strdivka nicí (Melica nutans) či ostřice chlupatá (Carex pilosa). V údolních nivách nalezneme podél potoků olši lepkavou (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a vrbu křehkou (Salix fragilis) spolu s prvosenkou vyšší (Primula elatior) a lilií zlatohlávkem (Lilium martagon). Četný je zde výskyt vzácné bledule jarní (Leucojum vernum) v centrální části údolí (SLAVÍK, SKOUPIL, 2006).
Obr. č. 5: Potencionální přirozená vegetace zájmového území, převzato z www.mapy.nature.cz
11
Fauna Na lokalitách v okrese Brno-venkov, jako je např. teplá část Moravského krasu, údolí řeky Říčky či Lysá hora, nalezneme z fauny několik zajímavých druhů. Z bezobratlých zde můžeme zahlédnout plže zemouna skalního (Aegopis verticillus), střevlíka zlatolesklého (Carabus auronitens) a také zástupce masařky Sarcophaga moravica, která byla popsána jako nový druh od Hostěnic. Na lokalitě Lysá hora se nachází Cixidia marginicollis a také největší populace chráněného jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) v Moravském krase. V údolí Říčky jsou z chráněných druhů zastoupeny bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), bourovec borůvkový (Phyllodesma ilicifolia) a osenice starčková (Xestia ashworthii). Nalezneme zde i silně ohroženého přástevníka svízelového (Chelis maculosa) (MACKOVČIN a kol., 2007). Ve zmíněném údolí se také nachází hojně zástupci z řádů vážky např. vážka rudá (Sympetrum sanguineum), lesklice měděná (Cordulia aenea), motýlice lesklá (Calopteryx splendens) či šidélko kopovité (Agrion hastulatum) (RYCHNOVSKÝ a kol., 1998). V Moravském krase nalezneme evropské a eurosibiřské druhy obratlovců. V těsné blízkosti zde žijí druhy středoevropských pahorkatin s podhorskými a horskými druhy i karpatského původu a stepní a lesostepní druhy středomořské (RYCHNOVSKÝ a kol. 1998). Dominantní skupinou jsou zde netopýři, kteří však tvoří nejdůležitější složku ve společenstvu jeskyní. Z větších savců se zde objevuje kuna skalní (Martes foina), jezevec lesní (Meles meles), liška obecná (Vulpes vulpes), srnec obecný, (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). V jižní a střední části Moravského krasu pak můžeme zahlédnout muflona (Ovis musimon), vzácně i jelena evropského (Cervus elaphus). Z drobných hlodavců v jižní části Moravského krasu převažují myšice lesní (Apodemus flavicolis) a myšice křovinná (Apodemus sylvaticus). Z třídy ptáků se zde vyskytují typické druhy pro bučiny a to lejsek malý (Ficedula parva), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a holub doupňák (Columba oenas) (MARTIŠKO, 2007). V údolních nivách můžeme pozorovat konipase horského (Motacilla cinerea), ledňáčka říčního (Alcedo athis) a skorce vodního (Cinclus cinclus). Druhové zastoupení ryb závisí na aktuálním stavu vod a jejich obhospodařování. Nalezneme zde hojně pstruha potočního (Salmo trutta) a vranku obecnou (Cottus gobio). Nepravidelně se zde pak vyskytuje hrouzek obecný (Gobio gobio), ostroretka 12
stěhovavá (Chondrostoma nasus), plotice obecná (Rutilus rutilus), slunka obecná (Leucaspius delineatus), lín obecný (Tinca tinca) a hořavka duhová (Rhodeus sericeus) (www.moravskykras.ochranaprirody.cz). V zalesněném území parku Říčky nalezneme vzácně rosničku zelenou (Hyla arborea), čolka obecného (Triturus vulgaris), čolka horského (Triturus alpestris), výjimečně i čolka velkého (Triturus cristatus). Malá populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) zde žije v bukových porostech. Z plazů zde uvidíme ještěrku obecnou (Lacerta agilis) či slepýše křehkého (Anguis fragilis), vzácně užovku obojkovou (Natrix natrix) a užovku hladkou (Coronella austriaca), ze severu sem proniká pak zmije obecná (Vipera berus). Nejpočetnější skupinu zde tvoří ptáci se zástupci jestřába lesního (Accipiter gentilis), krahujce obecného (Accipiter nisus), datla černého (Dryocopus martius) či sluky lesní (Scolopax rusticola) (MARTIŠKO, 2007). Faunu okresu Vyškov zastupuje směs tří biogeografických podprovincií – hercynské, panonské a karpatské. Od jihu a jihozápadu pronikají na území Vyškovska teplomilné druhy bezobratlých živočichů, jako kudlanka nábožná (Mantis religiosa), kozlíček hnědý (Carinatodorcadion fulvum), vřetenuška pozdní (Zygaena laeta) či soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus). Z obojživelníků se zde ve velkém množství vyskytuje ropucha zelená (Bufo viridis) a částečně blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). V kamenolomu, který se nachází na Panské skále, se v bezodtokých tůňkách pravidelně rozmnožuje čolek horský (Triturus alpestris), čolek obecný (Triturus vulgaris) i čolek velký (Triturus cristatus). V Rakoveckém údolí pak žije ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina) i skokan hnědý (Rana temporaria). Z plazů zde nalezneme ještěrku zelenou (Lacerta viridis), užovku hladkou (Coronella austriaca), vzácně i zmiji obecnou (Vipera berus). Potoky v Rakoveckém údolí pak obývá konipas horský (Motacilla cinerea). (MACKOVČIN a kol., 2007).
Současný stav krajiny Macošský bioregion byl osídlen od paleolitu v jeskyních, později se však osídlení soustřeďovalo na okrajích bioregionu. Největší část území zabírají zalesněné plochy (viz tab. 1). Přirozená lesní vegetace a kultury smrku s borovicí jsou přibližně 13
v rovnováze. Ve středním úseku krasu nalezneme rozsáhlé bučiny a vzácné lesní porosty v krasových žlabech. Mimo lesy tvoří velkou část bioregionu také pole. Z vodních ploch jsou zastoupeny pouze krátké úseky toků nad propadáním a pod vyvěračkami. Dále pak jezírka na dně Macochy a v zatopených dolech v okolí Rudice. Ve velkolomech na jižním okraji bioregionu v Mokré probíhá těžba vápence (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013). Drahanský bioregion byl osídlen v období středověké kolonizace, kdy zde byly vybudovány vsi, které později zanikly. Nové pak byly vystavěny kolem 18. století. Člověkem je dané území ovlivněno relativně málo v porovnání s okolními bioregiony. Je zde zachována vysoká lesnatost (viz tab. 2) a v některých částech i rozlehlejší plochy lesních porostů přirozené dřevinné skladby. Ve vyšších polohách nalezneme zemědělsky obhospodařované plochy, na kterých se udržely i zbytky přirozených lučních porostů, na teplejších úpatích pak ovocné sady. Z vodních toků jsou zastoupeny pouze autochtonní potoky a na severu protéká říčka Třebůvka. Ojediněle byly založeny rybníky, z nichž největším je Olšovec u Jedovnic. (CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013).
Tab. č. 1: Plošná struktura využití území Macošského bioregionu travní
lesy listnaté
jehličnaté
km2
40,3
11,8
%
48,1
14,1
porosty
zemědělská krajina
speciální
vodní
kultury
plochy
sídla
doly a skládky
pestrá
polní
1,6
4,7
20,5
0,0
0,1
3,1
1,7
1,9
5,6
24,5
0,0
0,1
3,7
2,0
(CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013)
Tab. č. 2: Plošná struktura využití území Drahanského bioregionu travní
lesy listnaté
jehličnaté
km2
296,9
438,6
%
22,7
33,6
porosty
zemědělská krajina
speciální
vodní
kultury
plochy
sídla
doly a skládky
pestrá
polní
41,3
74,2
394,7
4,0
4,6
53,1
1,0
3,2
5,7
30,2
0,3
0,4
4,1
0,1
(CULEK, GRULICH, LAŠTŮVKA, DIVÍŠEK, 2013)
14
Chráněná území Na severovýchodě okresu Brno-venkov se nachází nejjižnější část nejstarší chráněné krajinné oblasti v ČR Moravský kras1 (viz obr. 6). Kolem toku Říčka se nachází přírodní rezervace a to Velky Hornek2 a Údolí říčky3. Z přírodních památek se na daném území nachází Hynčicovy skály v obci Viničné Šumice, Santon v obci Tvarožná, U staré vápenice v obci Horákov, Velatická slepencová stráň v obci Velatice, Vinohrady v obci Velatice a Zadní Hády v obci Ochoz u Brna. Na území se také rozkládá přírodní park Říčky o rozloze 2900 ha, který zasahuje do okresu Brnovenkov i okresu Vyškov. Velmi významnou národní přírodní památkou je jeskyně Pekárna, nacházející se v údolí Říčky. Ve zkoumané oblasti, spadající pod okres Vyškov, se nachází přírodní park Rakovecké údolí, který navazuje na přírodní park Říčky, se svojí rozlohou 1200 ha. Na území přírodního parku Rakovecké údolí se také nachází přírodní rezervace Rakovecké stráně a údolí bledulí5 a Rakovec6. Z přírodních památek je to pak lesní kamenolom Panská skála4, spadající pod katastrální území obce Habrovany (MACKOVČIN a kol., 2007).
Obr. č. 6: Chráněná území v zájmové oblasti, převzato z www.geoportal.gov.cz 15
3. CHARAKTERISTIKA ŽELVY NÁDHERNÉ 3.1 Charakteristika řádu želvy Řád želvy (Testudines) je evolučně stará skupina čtyřnohých obratlovců a jejich současné rozdělení a rozmanitost odráží dlouhou a složitou historii taxonu. V současné době asi 250 z celkového počtu 320 poznaných druhů jsou sladkovodní želvy, většina z nich obývá tropické a subtropické zóny. Rozmanité oblasti výskytu želv jsou na jihovýchodu Severní Ameriky, s převážným výskytem emydovitých, v Indo-malajské oblasti pak geoemydovitých a kožnatkovitých. Matamovití jsou převážně jihoamerické a australské druhy, zatímco terekovití jsou druhy africké. Většina sladkovodních želv jsou v různé míře ohroženy, většinou úpravou stanoviště a jejich sběrem (BOUR, 2008). V seznamu IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) nalezneme 79 ohrožených druhů želv, z toho nejvíce ohrožené jsou kožatka velká (Dermochelys coriacea) kareta obrovská (Chelonia mydas), kareta pravá (Eretmochelys imbricata), kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea) či tereka velká (Podocnemis expansa ) (COGGER a kol., 1994). Želvy mají jako jedna z mála skupin recentních amniotních obratlovců fosilní záznam již z triasu. Jsou starobylou skupinou, která přežila vymírání na hranici křída – terciér. Do okruhu možných předků želv byl v minulosti zařazován Eunotosaurus ze středního permu jižní Afriky. Dnes se však tato fylogenetická souvislost nepředpokládá. Nejstarším zástupcem želv je Proganochelys ze svrchního triasu. Již tento zástupce měl vysoce specializovanou lebku, jako recentní druhy tohoto řádu. Zuby již splynuly (až na výjimky) do zubních lišt, karapax i plastron byly již dobře vyvinuty. Od recentních druhů se však jejich krunýř odlišoval větším počtem desek, zejména na plastronu. Dalším, rovněž triasovým zástupcem, byl Triassochelys, který se liší od Proganochelys výraznými rozdíly tvarem krunýře (ROČEK, 2002). Kromě rodu Proganochelys, se všechny želvy již dají řadit do dvou skupin Pleurodires (skrytohlavé) a Cryptodires (skrytohrdlé). Tyto skupiny byly dobře diferenciovanými liniemi již na konci rané jury a obě přežily do dnešní doby. Pleurodires zatahují hlavy do krunýře ohybem krku do strany a vyskytují se dnes pouze na jižní polokouli. Během evoluce se z původně mořských a sladkovodních forem skupiny Pleurodires staly formy výlučně vázané na sladkovodní prostředí. 16
Prvním zástupcem této skupiny byla mořská želva Platychelys ze svrchní jury. Většina želv patří do skupiny Cryptodires, které zatahují hlavu do krunýře tak, že krk skládají ve vertikální rovině. Nejstaršími zástupci jsou Plesiochelys a Trinitychelis (ROČEK, 2002). Želvy patří pod třídu plazů a řadí se mezi poikilotermní živočichy, kterým se mění teplota těla v závislosti na teplotě okolí. Od ostatních skupin v třídě plazů se liší svoji výraznou stavbou těla, kde jejich vnější kostru tvoří rohovitý a kostěný krunýř, který je složený z vrchní části karapaxu a spodní části plastronu (ZWACH, 2009). Tvar jejich krunýře se odráží na způsobu života. Suchozemské želvy mají krunýř v průřezu kopulovitý, zato sladkovodní a mořské želvy mají krunýř plošší a tím uzpůsobený k plavání (DIESENER a kol., 1997). Tyto části vznikly během vývoje, kdy docházelo ke zvětšování některých kostí, až se tyto dvě části spojily pomocí švů (ZWACH, 2009). Pod rohovitým krunýřem, se nachází krunýř kostěný, který je složen z kostěných destiček a části kostry. Tělo želvy se tedy v krunýři nenachází volně. Tvar vnějšího krunýře pak u některých druhů naznačuje, zda se jedná o želvu suchozemskou či vodní. U některých druhů lze podle plastronu určit také pohlaví. Typické je pak uspořádání štítků jak na karapaxu, tak na plastronu. Karapax tvoří štítky páteřní (vertebralia), boční (costalia), krční (nuchale). Na obvodu se pak nachází štítky okrajové (marginalia), které se dělí dále na hrudní (margino brachialia), nadocasní (supacaudalia), nadstehenní (femoralia) a na bocích karapaxu okrajové (margino lateralia). Štítky na plastronu jsou uspořádané na podkrční (gularia), prsní
(gularia), ramenní (humeralia), pažní
(axillaria), binové
(inguinalia), stehenní (femoralia) a anální (analia) (DUNGEL, ŘEHÁK 2011). Lebka u většiny želv je stavěna bez spánkových jam a jařmových oblouků, je tedy anapsidní (OLIVA, BARUŠ,1992). Želvy nemají čelisti se zuby, ale místo nich mají více, či méně, ostré rohovité hrany. U mnohých druhů, jako např. u karety, je tvar horní čelisti odlišný tím, že vybíhá v zobákovitou špičku (DIESENER a kol., 1997). Končetiny jsou u vodních želv přizpůsobeny k plavání, u suchozemských k hrabání. Velikostní rozpětí dospělých želv je 12 cm až 2 m (OLIVA, BARUŠ, 1992). Nejmenším druhem je Homopus signatus s délkou 95 mm a hmotností 140 g a největším kožatka velká (Dermochelys coriacea) dosahující délky až 2,4 m a hmotnosti okolo 860 kg (COGGER a kol., 1994). 17
Želvy patří mezi živočichy, kteří se snadno přizpůsobí široké škále biotopů. Obývat mohou suché oblasti jako pouště a savany, tak i louky, pastviny, lesy i hory. Sladkovodní druhy obývají různé rybníky, ale i prudce tekoucí tropické řeky. Sladkovodních druhy migrují z přirozeného vodního prostředí za účelem nakladení vajec. Většina vede typický „obojživelný“ způsob života (COGGER a kol., 1994). Některé mořské želvy migrují ze svého přirozeného prostředí a stěhují se na velké vzdálenosti ke břehům, kde kladou vejce. Některé karety obrovské (Chelonia mydas) mohou urazit cestu dlouhou až 4500 km od pobřeží Brazílie k ostrovu Ascension na východě Atlantského oceánu. Na souš kladou vejce všechny druhy želv. Tropické druhy mají několik snůšek během roku, druhy žijící v mírném pásmu pouze jednu nebo dvě snůšky (BURNIE, 2002). Evropské želvy dělíme na suchozemské, sladkovodní a mořské. Zástupci mořských želv jsou ze dvou čeledí a to kožatky (Dermochelydidae) a vlastní mořské želvy, neboli karety (Cheloniidae). Ze sladkovodních želv zde najdeme jedince z čeledi Emydiae a suchozemské evropské želvy řadíme do početné čeledi Testudinidae, kam patří i želva obrovská (Dipsochelys gigantea) a želva sloní (Geochelone nigra). Mořské želvy, vyskytující se v evropských vodách, patří mezi ohrožené druhy, vyžadující zvláštní ochranu. (DIESENER a kol., 1997). V ČR se vyskytuje pouze sladkovodní želva bahenní (Emys orbicularis) z čeledi emydovitých a další zavlečené druhy, jako želva nádherná (Trachemys scripta elegans), želva zelenavá (Testudo hermanni) nebo želva žlutohnědá (Testudo graeca). Původní druh želvy bahenní se nachází v nížinách ČR na spodních tocích, či stojatých vodách, v době od dubna do října. Jejich výskyt je však v celé střední Evropě silně ohrožen a stavy stále klesají. U nás se nachází tzv. Oderská severní populace, která již prakticky neexistuje a dále Dunajská jižní populace, která je silně potlačena (ZWACH, 2009).
18
3.2 Želva nádherná (Trachemys scripta elegans) Zařazení želvy nádherné do klasifikačního systému Tabulka č. 3: Systematické zařazení želvy nádherné říše
Animalia
kmen
Chordata
třída
Reptilia
podtřída
Anapsida
řád
Testudines
čeleď
Emydidae
rod
Trachemys
druh
Trachemys scripta
poddruh
Trachemys scripta elegans (MYERS et al., 2011)
Popis Tato středně velká sladkovodní želva (viz obr. 7) má hladký nahnědlý nebo olivově zelený krunýř s četnými viditelnými žlutými či černými proužky. Krunýř může být buď bez kýlu, nebo mít jen spodní kýl. Zadní hrana krunýře může být slabě zoubkovaná. Plastron, spodní část krunýře, je zbarven do žluta s tmavými skvrnami či šmouhami v prostřední části každého štítku. Hlava a nohy jsou zelené, olivové či hnědé s velkým počtem černých a žlutých úzkých pruhů. Pár širších žlutých pruhů směřuje směrem dolů od čenichu, úst a dolního rohu oka. (HARDING, 1997). Tato želva bývá někdy označována jako červenolící, jelikož má za každým okem široký červený nebo tmavě oranžový pruh (PERGL, 2014). V ojedinělých případech může být tento pruh u daných jedinců slabě vyvinut či skryt. Velcí samci mohou mít tmavé zbarvení (melanistické), s černými pigmenty zakrývající jejich přirozenou barvu a vzor na jejich krunýři a těle (HARDING, 1997). U dospělých jedinců měří krunýř obvykle 12,5–28,9 cm. Samec je většinou menší než samice – má výrazně protáhlé zahnuté drápy na předních nohách a také větší a tlustší ocas než samice. S protáhlým ocasem je samčí otvor obvykle umístěn nad okrajem krunýře. Samice mají menší drápy i ocas, s otvorem nacházejícím se 19
pod zadní hranou krunýře. Mláďata jsou většinou velká 2,8–3,3 cm. Krunýř mláďat má spodní kýl a obě jeho části mají jasně zelené zbarvení. Žluté pruhy a ostatní značení jsou méně znatelné než u dospělých jedinců díky tmavým pigmentům, ale černé skvrny na štítcích jsou obvykle nápadné (HARDING, 1997). Pod rod Trachemys se řadí druh Trachemys scripta, který se dále dělí na poddruhy Trachemys scripta scripta a Trachemys scripta troosti. Trachemys scripta scripta, neboli želva žlutolící se snadno odliší od dalších dvou poddruhů charakteristickými žlutými skvrnami za okem, které se mohou spojit i s pruhem na krku. Hřbetní (karapax) krunýř je zbarvený do žluta s dvěma tmavými skvrnami v jeho přední části. Trachemys scripta troosti je nejmenším poddruhem. Má úzký žlutý pruh za každým okem a ve spodní části krunýře (plastron) má na každé destičce tmavou tečku (PERGL, 2014).
Obr. č. 7: Želva nádherná, převzato z www.calphotos.berkeley.edu
Chování Želva nádherná je aktivní během dne, kdy spočívá buď na dně vody, nebo plave na jejím povrchu. Pod vodou může zůstat i delší dobu (CSURHES, HANKAMER, 2012). Při jasném počasí můžeme pozorovat želvu, jak se vyhřívá. 20
Většinou si pro tuto činnost vybírá kameny nebo velké větve v blízkosti vody. Z těchto míst pak může vytlačovat želvy původní, které tak ohrožuje (PERGL, 2014). Anglický název „red–eared slider“ pak odkazuje na její rychlý ústup do vody, při sebemenším blížícím se nebezpečí. Želva se stává neaktivní, pokud teplota vzduchu klesne pod 10°C. Přezimuje pod vodou nebo ukrytá v dutých pařezech. Na hladině se pak opět po zimním spánku objevuje již na začátku března (KUHRT, DEWEY, 2012).
Potrava Potravu u želvy nádherné tvoří široké spektrum jak rostlinné, tak i živočišné potravy. Jelikož jsou velmi žravé, působí negativně nejen na původní druhy želv, ale i obojživelníků, ryb a vodních bezobratlých v místě jejich výskytu. Konkurence je pak nejen o potravu, ale i o prostor (PERGL, 2014). V mládí jsou tyto želvy převážně všežravé, v dospělosti jsou pak spíše býložravci. Mezi jejich potravu se řadí měkkýši, plži, hmyz a jeho larvy, červy, krevety, raci, ryby, vejce, žáby, pulci a vodní hadi. Jedí řadu vodních rostlin a řas, včetně řady vodních plevelů jako je např. vodní hyacint (CSURHES, HANKAMER, 2012).
Rozmnožování Pohlavní dospělosti dosahuje tento druh želvy ve věku 2–5 let (CSURHES, HANKAMER, 2012). Samec má jedinečný pářící rituál. Když sexuálně aktivní samec najde samici, dělá různé manévry přímo před ní, které mohou připomínat i tanec. Samice často pokračuje dále v plavání vpřed, zatímco samec plave zpět. Jestliže samice svolí k páření, zastaví se a potopí se pomalu ke dnu. Samec jí sleduje a vyleze na její horní část těla. Drží se jejího krunýře všemi čtyřmi drápy a ohýbá svůj ocas směrem pod ní. Během této doby může samec samici i kousnout na krku. Po umístění se samec pouští samice svými předními končetinami a plave zpět až do doby, než je téměř ve svislé poloze. V této pozici dochází k páření, které trvá asi patnáct minut. Tři až čtyři dospělí samci se mohou ucházet současně o jednu samici. Během námluv jsou tito dospělí samci někdy agresivní vůči sobě navzájem (ERNST, BARBOUR, 1989).
21
Želva nádherná může ujít vzdálenost až 9 km od vody, aby si našla vhodné stanoviště, vyhledala partnera, nebo snesla vejce. Hnízda (viz obr. 8) jsou zpravidla vykopaná vysoko nad vodní hladinou, obvykle do 500 m od vody, ale mohou se v ojedinělých případech nacházet až 1,6 km od vody. Pro uhnízděná vejce je důležitá správná a dostatečná vlhkost půdy. Samice mohou produkovat životaschopná vajíčka po dobu až 5 let po páření přestože plodnost klesne na 20% a méně již po prvním roce. Samice mohou naklást až 3 snůšky (cca 75 vajec) za sezonu. Vejce jsou bílá, 23–44 mm velká a váží 6–15 g. Mláďata se líhnou přibližně za 68–70 dní a dosahují délky 20–35 mm. Maximální délka života je obecně 20–30 let, i když pouze 1% mláďat tohoto věku dosáhne. Některé zdroje však uvádí, že mohou dosáhnout věku až 75 let (CSURHES, HANKAMER, 2012).
Obr. č. 8: Samice ž. nádherné při kladení vajec, převzato z www.turtlefarms.com
Predátoři a ochrana Hnízda želv mohou napadat pozemní predátoři jako skunci, či mývalové. Mláďata a dospělé jedince pak v původních oblastech výskytu ohrožuje např. kostlín skvrnitý, sumci, hadi, aligátoři, vrány, mývalové, vodní ptáci, norci, vydry a kojoti. Želvy mohou mít na těle kousance a někdy i aligátoří zuby vklíněné v krunýři. Jejich tlustý, vysoce klenutý krunýř je zřejmě chrání před velkou drtící silou aligátorů (BUHLMANN, TUBERVILLE, GIBBONS, 2008). 22
Výskyt Tři poddruhy sladkovodních želv Trachemys scripta jsou původem ze Severní Ameriky. Tyto poddruhy jsou: Trachemys scripta scripta (želva žlutolící), Trachemys scripta troosti a Trachemys scripta elegans (želva nádherná). Želva žlutolící se vyskytuje v rozmezí od jihovýchodní Virginie k severní Floridě. Trachemys scripta troosti se nachází v horních částech řeky Cumberland a Tennessee, z jihovýchodní Virginie a Kentucky k severovýchodní Alabamě. Želva nádherná se vyskytuje od Mississippi Valley z Illinois k Mexickému zálivu (viz obr. 9) (CONANT,COLLINS, 1991). Všechny nepůvodní výskyty těchto poddruhů jsou způsobeny náhodným nebo záměrným vypuštěním do volné přírody. Výsledkem je, že se tyto poddruhy usadily v různých státech v USA a dalších zemích po celém světě. Želva nádherná se úspěšně usadila zejména ve Spojených státech na západ, na sever i na jih od její rodné oblasti. Čtyři státy na západ od jejího původního území jsou Arizona, Kalifornie, Oregon a Havaj. Stát jižně od její přirozené lokality je Florida. Směrem na sever jsou to pak státy Kentucky, Západní Virginie, Ohio, New Jersey, Pennsylvania, Michigan, Maryland a Massachusetts (ERNST, LOVICH, BARBOUR, 1994).
Obr. č. 9: Původní areál výskytu želvy nádherné (www.usgs.gov)
23
V databázi GISD (The Global Invasive Species Database), řízené organizací ISSG (Invasive Species Specialist Group) se mezi uváděné sekundární (nepůvodní) areály výskytu želvy nádherné (viz obr. 10) se řadí: Asie, Austrálie, Rakousko, Bahamy, Bahrajn, Belgie, Bermudy, Brazílie, Britské Panenské ostrovy, Česká republika, Čína, Dánsko, Dominikánská republika, Filipíny, Finsko, Francie, Francouzská Polynésie, Gibraltar, Guadeloupe, Guam, Guyana, Hong Kong, Chile, Indonésie, Itálie, Izrael, Japonsko, Jižní Afrika, Kambodža, Kanada, Kajmanské ostrovy, Korea, Kostarika, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malajsie, Martinik, Nová Kaledonie, Nový Zéland, Německo, Panama, Polsko, Portoriko, Reunion, Severní Mariany, Singapur, Srí Lanka, Svatá Lucie, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tchajwan, Thajsko, Trinidad a Tobago, Spojené království (UK) a Vietnam (www.issg.org).
Obr. č. 10: Celosvětové rozšíření druhu T. s. elegans převzato z www.unipotsdam.de Přirozené prostředí Převažující prostředí tvoří stojící (viz obr. 11) nebo pomalu tekoucí sladkovodní rybníky a jezera, jen zřídka se vyskytuje přímo v tekoucích vodách. 24
Želva nádherná toleruje mimo jiné i uměle vytvořené rybníky, jezera a daří se jí i v přehradách, které byly znečištěny v důsledku nadměrné organické hmoty. Vyskytovat se může i v brakických bažinách, kanálech a v nádržích v městských parcích. Její tolerance na úroveň znečištění, včetně radioaktivního, tepelného, chemického a organického je vyšší než u jiných obratlovců. Preferované klima můžeme popsat jako mírné. Nicméně, jedná se o druh velmi adaptabilní a snáší i subtropické a tropické podnebí, kde se teploty pohybují mezi 10–37° C. V severních částech původního prostředí je přežití omezeno teplotou v zimním období, zejména hloubkou zmrzlé půdy. V částech s chladným klimatem přezimují mláďata ve svých hnízdech. Dospělí jedinci pak mohou přežít i kruté zimy do -10°C v klidovém stádiu u dna mělkých jezer nebo rybníků, méně často u břehů, v dutých pařezech či pod kameny. Želva nádherná upadá do neaktivního stavu, pokud teplota vzduchu klesne pod 10°C nebo pokud teplota vody klesne pod 13°C. Aktivní je pouze, pokud potřebuje nezbytně potravu, nebo dojde ke zvýšení teploty (CSURHES, HANKAMER, 2012).
Obr. č. 11: Želva nádherná v přirozeném prostředí státu Virginia, USA, převzato z www.calphotos.berkeley.edu 25
3.3 Invaze želvy nádherné Invazním druhem rozumíme rostlinu či živočicha, který se na daném území původně nevyskytoval, na nové území byl zavlečen člověkem a může se zde nekontrolovaně šířit. To představuje velké riziko pro přirozená společenstva daného regionu hlavně v případech, kdy má invazní druh schopnosti, zvýhodňující jej před druhem původním. Takové šíření může vést k velkým změnám až rozvrácení ekosystému, vytlačení, až vymizení původního druhu, a rovněž k nežádoucím ekonomickým, sociálním, či zdravotním dopadům (www.mzp.cz). Invazivní druhy patří mezi hlavní příčiny ubývající biologické rozmanitosti a na tento jev upozorňují ochranné organizace po celém světě. Čas, peníze a značné úsilí je vykládáno každý rok pro zmírňování dopadů těchto nepůvodních druhů. To zejména z důvodů, že tito útočníci mohou vytěsnit druhy původní z jejich ekologických nik např. prostřednictvím boje o potravu. Na rozdíl od rostlin, invaznost živočichů, a zejména obratlovců, přilákala v minulosti mnohem méně pozornosti. Zejména plazi byli v systematických studiích invazí přehlíženi, a tak zůstává jejich usídlení a dynamika invaze málo pochopena (KALOUS, KOPECKÝ, PATOKA, 2013). Organizace DAISIE (Delivering Alien Invasive Species Inventory for Europe) připouští, že se v Evropě vyskytuje 72 nepůvodních druhů plazů. I když ne všechny druhy jsou pro Evropu exotické, mnohé z nich, jako evropská želva bahenní (Emys orbicularis) a slepýš křehký (Anguis fragilis), byly přemístěny v rámci kontinentu do několika oblastí jim nepůvodních. Želvy, které tvoří relativně druhově chudý řád, tvoří mezi plazy skupinu s nejvyšším počtem introdukovaných jedinců. Není proto překvapující, že nejvyšší počty nepůvodních plazů v Evropě se nachází ve vodních biotopech, jelikož 13 druhů ze 17 zavlečených exotických želv jsou původem sladkovodní. U želv z čeledi emydovitých bylo zaznamenáno 2108 případů vypuštění, a jsou tedy nejčastěji zavlečeným taxonem z třídy plazů na světě. Z výše uvedených záznamů navíc tvoří 68% tři poddruhy z čeledi emydovitých – Trachemys scripta. Nejčastější z těchto poddruhů je pak želva nádherná (Trachemys scripta elegans) (KALOUS, KOPECKÝ, PATOKA, 2013). Želvu nádhernou mezinárodní unie (IUCN) zařadila mezi 100 světově nejvíce invazních druhů. Konkurují původním želvám nejen v potravě, ale i v místech, které
26
si vybírají pro kladení vajec. Mohou také pro původní želvy představovat riziko onemocnění (ANONYMOUS, 2010). Již v roce 1900 byla tato želva lovená ve volné přírodě a prodávána na bleších trzích a obchodech v USA (BURGER, 2009). Tento náročný a zdlouhavý proces odchytu želv vedl ke vzniku komerčního chovu, a tak již v roce 1960 existovalo 150 želvích farem. Tyto farmy chovaly několik druhů želv, avšak právě želva nádherná v prodeji dominovala díky svému pestrému zbarvení. Vrcholem prodeje těchto želv pak byla léta 1990 až 1993, kdy zájem o zmíněná exotická zvířata ještě vzrostl díky filmům se želvami Ninja. V průběhu 90. let minulého století se z USA vyvezlo okolo osmi miliónů želv a z toho více jak dva milióny právě do Evropy (PERGL, 2014). V České republice se želva nádherná začala objevovat v 50. letech 20. století (viz obr. 12) a první úniky této želvy do volné přírody lze datovat od uvedeného období, např. z Rumburku roku 1968. Z poloviny 80. let pak pocházejí první doložené zprávy o odchytu tohoto druhu v přírodní rezervaci Vindavské mokřiny, kde je uváděn i možný výskyt autochtonních jedinců želvy bahenní. V letech 1986 a 1987 došlo k odchytu tohoto druhu v periodických tůňkách v oblasti Černovírského lesa. První případ úspěšného zimování želvy nádherné na našem území pak pochází z roku 1993, kdy byla v únoru při čistění nádrže v Olomouci nalezena samice želvy nádherné. Na konci 90. let již bylo patrné, že se želva nádherná stala významným invazním druhem v celosvětovém měřítku, což vedlo na počátku 21. století ke zvýšené pozornosti a výraznému nárůstu počtu pozorování v různých oblastech ČR (MLÍKOVSKÝ, STÝBLO, 2006). Vzhledem k nedostatku znalostí a špatných stavů na farmách, byly želvy často prodávány se salmonelou, nebo nakažené Arizonskou bakterií. Tyto želvy se prodávají již jako mláďata a obvykle bývají krmeny vnitřnostmi z jatek. Salmonela vypukla téměř u 300 000 malých dětí, proto byl prodej želv menších než 100 mm zakázán v roce 1975 organizací US Food and Drug Administration, jelikož se dítěti vejdou snadno do úst (BURGER, 2009). K těmto přenosům došlo na území USA a Kanady. V Evropě je přenos této nemoci zatím zřejmě vzácný (PERGL, 2014). Želva nádherná je nadále nejoblíbenější vodní želvou v oblasti akvaristiky a teraristiky (BURGER, 2009). Většina želv však byla koupena bez závažnějšího rozmýšlení a chovatelé později zjistili, že nejsou připraveni se o želvu starat. To bylo způsobeno mylnými informacemi ze strany obchodníků, kteří při prodeji neuváděli, 27
do jakých rozměrů tento druh dorůstá. Jelikož do obchodu ji chovatelé vrátit nemohli a její usmrcení také nepřicházelo v úvahu, jediné řešení pak bylo její vypuštění do volné přírody (PERGL, 2014). Tento druh želv bývá také vypouštěn během buddhistického obřadu v rámci milosrdenství v mnoha asijských zemích. V některých oblastech, jako např. v Taiwanu se prodávají speciálně pro tento účel (BURGER, 2009). Studie dokázaly, že v rámci středomořských klimatických podmínek je v jižní Evropě možné i rozmnožování tohoto druhu a tudíž i riziko ohrožení pro původní evropskou želvu bahenní (Emys orbicularis) (CADI, JOLY, 2004). Na území ČR je však
samovolná
reprodukce
nepravděpodobná
z důvodu
nevyhovujících
klimatických podmínek (MLÍKOVSKÝ, STÝBLO, 2006). Při pozorování skupiny želv, ve které byli jedinci želvy nádherné i bahenní, byla po dobu 3 let zjištěna velká úmrtnost právě původního druhu želvy bahenní. Tato fakta tak upozorňují na rizika dovozu želvy nádherné do Evropy (CADI, JOLY, 2004). Při dalším z experimentů, který CADI a JOLY (2003) uvádí, byla sledována konkurence mezi oběma druhy želv o slunné místo na rybníku pro vyhřívání. Oba druhy upřednostňují vyhřívání v otevřené hluboké vodě. V tomto případě byly vytlačovány želvy bahenní nepůvodním druhem želvy nádherné. I na našem území může želva nádherná konkurovat právě želvě bahenní (BREJCHA, MILLER, ŠANDERA, 2009), která byla letos na jaře vyhlášena plazem roku. Rok 2014 je tak počátkem cílené snahy o vytvoření reintrodukčního programu za využití pro ČR původních linií želvy bahenní (ŠANDERA, ŠANDEROVÁ, 2014). Jako dravec však může želva nádherná ve velkém množství likvidovat menší obojživelníky i z míst, kde dosud měli klid a žádného nepřítele (FOJČÍKOVÁ, 2007). Ohrožuje však i další řadu živočichů. J. Pešat zdokumentoval v roce 2008 slunění želvy nádherné na hnízdech lysky černé (Fulica atra) a potápky roháče (Podiceps cristatus). V okrajových částech přehrady Olešná u Frýdku Místku se nachází hustý porost vrb a rákosí. Tato místa využívají ke hnízdění vodní ptáci. Zdejší hnízda však byla obsazena želvou nádhernou, která ptáky doslova vytlačila. Z hnízd také zmizela vejce ptáků, kteří si již stavěli nová hnízda na jiném místě (PEŠAT, 2008).
28
3.4 Současný stav řešené problematiky Dovoz želvy nádherné byl zakázán Evropskou unií (EU) od 22. prosince roku 1997 (PERGL, 2014). Nicméně, v jižních a západních státech Evropské unie, včetně Španělska, Itálie a Francie již byla rozmožením založena populace želvy nádherné. I když bylo rozumné, aby byl zastaven dovoz želvy nádherné, otevírá se tak možnost pro zavlečení dalších invazních druhů, jelikož poptávka po vodních želvách stále přetrvává. Tyto další druhy želv mohou představovat stejné riziko jako zakázaná želva nádherná (KALOUS, KOPECKÝ, PATOKA, 2013). Od daného zákazu dovozu želvy červenolící se z USA dováží jiné druhy želv s cenou vyšší než předtím, a to i další dva poddruhy Trachemys scripta. Vyšší ceny mohou způsobit menší prodej želv, a tím i snížit riziko následného vypuštění do přírody. Tento zákaz o dovozu želvy nádherné do EU byl v dané problematice velmi důležitý a užitečný, ale stále je nutné upravit stávající legislativu pro dovoz želv zbývajících druhů a poddruhů (PERGL, 2014). V ČR byl již zaznamenán výskyt dalších nepůvodních druhů želv a to želvy žlutohnědé, želvy zelenavé a želvy čtyřprsté. Rozšíření těchto druhů však není prozatím natolik rozsáhlé, jako u želvy nádherné (MLÍKOVSKÝ, STÝBLO, 2006). V roce 2007 byla želva nádherná hlášena na 44 faunistických čtvercích v rámci ČR. Od té doby vzrostl počet pozorování o 166% na 117 kvadrátů. Nárůst doloženého výskytu želvy nádherné je odrazem kampaně „Hodní nebo zlí američtí ninjové: želva nádherná stále na postupu?“ (KOPECKÝ, 2011). Tento projekt byl založen za účelem získání záznamů o výskytu želvy nádherné na území ČR pro bakalářskou práci na Katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze ve spojení s Muzeem přírody Český Ráj a BioLib.cz. Cílem bylo získat seznam všech záznamů výskytu, porovnání biologie druhu v oblastech původního a nepůvodního výskytu a zhodnocení rizik pro ostatní živočichy. Na tomto projektu se podílí široká veřejnost, která přispívá svými záznamy také na stránkách biolob.cz (BREJCHA, MILLER, JEŘÁBKOVÁ, ŠANDERA, 2009). Zaznamenávání výskytu želvy nádherné probíhá i v rámci projektu „Mapování výskytu obojživelníků a plazů v ČR“ pod vedením organizace AOPK ČR (www.biomonitoring.cz). V sezóně 2008/ 2009 bylo zaznamenáno 190 záznamů o výskytu želvy nádherné na území ČR. Nejčastěji byl zaznamenán výskyt v kategorii 1–9 jedinců
29
v rámci jednoho faunistického čtverce. Registrovány byly také 4 pokusy o rozmnožení. Každému záznamu byla také přiřazena GPS souřadnice, která posloužila k dohledání nadmořských výšek a spočítání vzdálenosti lokality výskytu od sta nejbližších adresných bodů. Při exploraci takto vzniklých dat se ukázalo, že želvy nacházíme v nadmořských výškách do 451 m n. m. (BREJCHA, ŠANDERA, 2010). Těžištěm rozšíření na území ČR jsou teplejší nížinné oblasti v okolí řek a měst (viz obr. 12). Podařilo se také zaznamenat pokusy o rozmnožení v okolí Lysé nad Labem, kde byl nalezen přejetý juvenilní jedinec (BREJCHA, MILLER, ŠANDERA, 2009).
Dále byla v roce 2007 nalezena snůška v Novém Dvoru
u Opavy. Tato snůška však byla na konci léta nalezena vyhrabána a zničena (ŠUHAJ, KAŠÍNSKÝ, 2008). Další snůška byla nalezena u Brněnské přehrady na jaře roku 2007. Zda se želvy vylíhly, však potvrzeno nebylo. Ekolog M. Vlašín však rozmnožování v tuzemských podmínkách označuje za pohromu a želvu nádhernou za vetřelce, který nemá v naší přírodě co dělat (FOJČÍKOVÁ, 2007). V souvislosti s globálním oteplováním však není vyloučené rozmnožování želvy nádherné ani ve střední Evropě (ŠUHAJ, KAŠÍNSKÝ, 2008). Ve své bakalářské práci shromáždil BREJCHA (2010) 190 záznamů o výskytu želvy nádherné, z toho 95 nových od výchozího stavu. Uvádí také, že z celkového počtu 678 mapových polí byly záznamy výskytu, včetně dočasných výskytů, v 95 kvadrátech, což je 14% pokrytí. Dále uvádí, že výskyt želvy nádherné je vázán na vodní biotopy a nejpříhodnější pro dlouhodobé přežívání želvy nádherné jsou oblasti s teplým klimatem (okolí Prahy, Polabí, severní a jižní Morava). POLÁKOVÁ (2013) ve své bakalářské práci, kde se zabývá výskytem želvy nádherné v okolí Brna, potvrdila výskyt tohoto druhu na několika lokalitách. Z vodních ploch byly zastoupeny rybníky, jezera i přehrada. Potvrzený byl i výskyt na rybnících v Mariánském údolí. Na toto území potom navazuje rybník Pod Hornekem, nacházející se v Údolí Říčky, který byl pozorován v rámci této bakalářské práce. Na rybníku Pod Hornekem byla želva nádherná pozorována v roce 2008, kdy se na podzim daného roku v nádrži vyskytovalo celkem 5 kusů daného druhu (RYCHNOVSKÝ, ústní sdělení, 2014)
30
Obr. č.
12:
Rozšíření
želvy nádherné v
www.portal.nature.cz
31
České republice, převzato
z
4. METODIKA A CÍLE PRÁCE 4.1 Cíl práce Cílem praktické části této bakalářské práce je za pomoci různých metod zjistit co nejvíce informací o možném výskytu želvy nádherné ve vybrané oblasti. Následným cílem této práce bylo navštívit vybrané lokality a prostřednictvím metody vlastního pozorování případně tento výskyt potvrdit.
4.2 Metody a postupy V průběhu dubna až října 2014 probíhal sběr potřebných dat a informací pro bakalářskou práci. V praktické části byly použity metody dotazníkového průzkumu, elektronického průzkumu a vlastního průzkumu v terénu.
4.2.1. Dotazníkový průzkum V červnu 2014 byl vytvořen vlastní online dotazník prostřednictvím webové aplikace, který byl umístěn na sociální síť. Během června a července 2014 odpovědělo 100 respondentů z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v rámci dotazníkového průzkumu. Sestavený dotazník obsahoval následující otázky: 1. Setkal/a ses s druhem želvy – želva nádherná (Trachemys scripta elegans) u nás ve volné přírodě?, 2. Spatřil/a jsi někdy želvu nádhernou ve vodách v okolí severovýchodně od Brna (východní část okresu Brno-venkov, okres Vyškov)? Pokud ano, napiš prosím přesnou lokalitu a rok pozorování., 3. Pokud jsi želvu nádhernou pozoroval/a, v kterém ročním období to bylo?
4.2.2 Komunikace s členy rybářských organizací Další metodou výzkumu byla komunikace s rybářskými organizacemi prostřednictvím emailové korespondence. Kontakty byly vyhledány na internetových stránkách daných organizací, a to Moravský rybářský svaz Brno 4 a Moravský rybářský svaz Vyškov. Od června do září 2014 tedy probíhal sběr dat a informací ohledně výskytu želvy nádherné od členů těchto organizací.
32
4.2.3 Elektronický průzkum V rámci elektronického průzkumu byly využity elektronické zdroje obsahující informace o dané problematice. Byly navštíveny rybářské webové stránky s diskuzemi o výskytu želvy nádherné s uvedenými lokalitami jejich nálezu. Na této webové stránce jsem také založila vlastní diskuzi o výskytu tohoto druhu v mé zvolené oblasti. Ostatní webové stránky obsahovaly mapování a další důležité informace a upozornění o nevhodném šíření želvy nádherné. V rámci elektronického průzkumu bylo zjištěno, že se danou problematikou zabývali studenti a zaměstnanci Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Kontaktován byl tedy absolvent, který se již problematikou zabýval ve svých závěrečných pracích a dále sbírá užitečné informace pro její řešení.
4.2.4 Vlastní pozorování Poslední
metodou
bylo
vlastní
pozorování
a
výzkum
v terénu.
Zdokumentovány byly vybrané lokality a jejich přímé okolí. Pozorovány byly lokality (viz obr. 13), doporučené z předchozích metod výzkumu. Další vhodné a dostupné lokality ve vybraném území, byly vytipovány pomocí mapového podkladu Mapy.cz. O těchto vytipovaných biotopech jsem v rámci dotazníkového ani elektronického průzkumu nezískala žádné informace týkající se výskytu želvy nádherné. Tyto vybrané lokality také navazovaly na ty, které mi byly doporučeny. Vybrány byly rybníky nacházející se na území severovýchodně od Brna, tedy v oblasti směřující na sever od dálnice D1 mezi dvěma velkými aglomeracemi Brno – Vyškov. Uvedená města již do hlavního průzkumu zahrnuty nebyly. Vzdušná vzdálenost mezi těmito městy je cca 30 km. Tím tak práce navazuje na předchozí výzkum pro Brno a okolí, uskutečněný Klárou Polákovou v roce 2013. Lokality byly navštěvovány v období duben – říjen 2014 v dopoledních – odpoledních hodinách při polojasném až jasném počasí. Jednalo se (až na výjimky) o všední dny, kdy byl v okolí rybníků větší klid Počet a data pozorování na jednotlivých lokalitách byla různá, minimálně však byla každá lokalita navštívena alespoň jednou (viz tab. 4 a 5). Při pozitivním nálezu byl jedinec zaznamenán pomocí fotoaparátu (výjimečně pomocí telefonu). Z vodních ploch byly zastoupeny pouze rybníky. K lokalitám jsem se dostávala především na kole nebo automobilem. 33
U každého rybníku jsem vždy vícekrát obcházela celý břeh dokola, s několika delšími (cca 10–20 min) zastávkami na vybraných místech. V rámci terénního průzkumu byla také popsána fauna a flóra u každého biotopu. Dokumentace byla provedena i za pomocí fotoaparátu. Při určování flóry a fauny v blízkém okolí vybraných biotopů byly použity publikace Naše květiny (DEYL, HÍSEK, 2006) a Příroda České republiky: průvodce faunou (HUDEC a kol., 2007).
4.3 Popis zkoumaných lokalit Rybník Pod Hornekem Rybník Pod Hornekem se nachází v přírodní rezervaci Údolí Říčky a je jedním z několika umělých nádrží, které jsou na tomto toku postaveny. Celková rozloha rybníku je 9000 m2 (www.mapy.cz). Dříve byl využíván k rekreačním účelům, zvláště na koupání. Dnes je využíván jako rybářský revír – Líšeňská říčka 2, organizace MRS Brno 4. Z květeny zde roste blatouch bahenní (Caltha palustris), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), netykavka malokvětá (Impatiens parviflora) a sasanka hajní (Anemone nemorosa). Ze stromového patra je to pak dub zimní (Quercus petraea), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a smrk ztepilý (Picea abies). Na jaře zde najdeme velké shromaždiště obojživelníků, mezi ně patří ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). V početném množství zde hnízdí kachna divoká (Anas platyrhynchos). U břehů se vyhřívá slepýš křehký (Anguis fragilis), nebo ještěrka obecná (Lacerta agilis). Rybník Pod Hádkem Rybník Pod Hádkem se stejně, jako Hornek, nachází v přírodní rezervaci Údolí Říčky a spadá pod katastrální území Ochoz u Brna. Celková rozloha rybníků je 22 000 m2 (www.mapy.cz). Rybník spadá pod rybářský revír – Líšeňská říčka 2, MRS Brno 4.
Pod hrází rybníku se nachází pstružní líheň. Využíván je také
k rekreačním účelům. Břeh lemuje kakost luční (Geranium pratense), čekanka obecná (Cichorium intybus), merlík bílý (Chenopodium album), pcháč oset (Cirsium arvense), rákos obecný (Phragmites australis) a kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Ze stromového patra zde roste dub letní (Quercus robur), olše lepkavá (Alnus 34
glutinosa), líska obecná (Corylus avellana), javor babyka (Acer campestre), smrk ztepilý (Picea abies) a buk lesní (Fagus sylvatica). Z keřového pak bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaeus) a dřín obecný (Cornus mas). Z fauny jsou zde ve velkém množství zastoupeny zástupci z řádu vážky a početná hejna kachny divoké (Anas platyrhynchos). Významným zástupcem z třídy ptáků je ledňáček říční (Alcedo atthis). Hostěnické rybníky Hostěnické rybníky se nachází v přírodním parku Říčky. Jsou postaveny na protékajícím Hostěnickém potoku. Celková rozloha prvního rybníku je 11 000 m2, druhého 10 000 m2 (www.mapy.cz). Rybníky jsou využívané pro rekreační účely a rybolov. Z flóry zde roste leknín bílý (Nymphaea alba), stulík žlutý (Nuphar lutea), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a rákos obecný (Phragmites australis). Ze stromového patra břehy lemuje dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a bříza bělokorá (Betula pendula). Z fauny zde můžeme pozorovat slepýše křehkého (Anguis fragilis), užovku obojkovou (Natrix natrix), ropuchu obecnou (Bufo bufo), skokana hnědého (Rana temporaria) a kachnu divokou (Anas platyrhynchos). Dle informační tabule (ČESKÝ SVAZ OCHRÁNCŮ PŘÍRODY, 2002) zde můžeme zahlédnout i volavku popelavou (Ardea cinerea) a lysku černou (Fulica atra). Rybníky u Jelenice Nádrže Habrová studánka I. a II. jsou stejně, jako Hostěnické rybníky, postaveny na Hostěnickém potoku. Celková rozloha prvního rybníku je 1300 m2, druhého 1350 m2 (www.mapy.cz). Slouží jako retenční nádrže pro znovuoživení významného stabilního krajinného prvku. Zadržením vody zde dojde k posílení vodního a mokřadního biotopu, a tím rozvoje rostlinných a živočišných druhů vázaných na tento typ prostředí (LESY ČESKÉ REPUBLIKY, 2009). Rybníky se nachází v údolí v přírodním parku Říčky, které obklopuje smíšený les, ve kterém se nachází především dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), bříza bělokorá (Betula pendula) a habr obecný (Carpinus betulus). Z bylinného patra zde roste leknín bílý (Nymphaea alba), rákos obecný (Phragmites australis), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), prvosenka vyšší (Primula elatior), hluchavka nachová (Lamium 35
purpureum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a sítina rozkladitá (Juncus effusus). Zahlédnout zde můžeme (především na jaře) početné skupiny obojživelníků, a to ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana hnědého (Rana temporaria) či skokana štíhlého (Rana dalmatina), dále užovku obojkovou (Natrix natrix), slepýše křehkého (Anguis fragilis), kachnu divokou (Anas platyrhynchos), sýkoru koňadru (Parus major), datla černého (Dryocopus martius) i káně lesní (Buteo buteo). Rybník v Kovalovicích Rybník v Kovalovicích se nachází na konci obce v těsné blízkosti přírodního koupacího biotopu. Jeho celková rozloha je 17 000 m2 (www.mapy.cz). Jedná se o mimopstruhový rybářský revír spadající pod MO Koválovice. Okolo rybníka roste vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis), smrk ztepilý Picea abies) a bříza bělokorá (Betula pendula), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a rákos obecný (Phragmites australis). Ze živočichů zde najdeme především početné hejna kachny divoké (Anas platyrhynchos). Rybník v Olšanech Návesní rybník v Olšanech je napájen Olšanským potokem. Celková rozloha rybníku je 4500 m2 (www.mapy.cz). Je využíván k rekreačním účelům. Kolem rybníku se nachází smíšený les tvořený dubem letní (Quercus robur), bukem lesním (Fagus sylvatica) či smrkem ztepilým (Picea abies). V blízkosti rybníku pak najdeme olši lepkavou (Alnus glutinosa), vrbu jívu (Salix caprea) a břízy bělokorou (Betula pendula). Z vodních rostlin zde najdeme především leknín bílý (Nymphaea alba). Vidět zde můžeme sýkoru koňadru (Parus major), kosa černého (Turdus merula), nebo vrabce polního (Passer montanus). Rybník v Nemojanech Rybník Chobot se nachází v blízkosti mlýna v obci Nemojany. Celková rozloha rybníku je 30 000 m2 (www.mapy.cz). Rybník je využíván pro rekreační účely a sportovní rybolov. Spadá pod organizaci MRS Vyškov – rybářský revír Rakovec 2. Porost okolo rybníku tvoří dub letní (Quercus robur), vrba jíva (Salix caprea), topol osika (Populus tremola), olše lepkavá (Alnus glutinosa), lípa srdčitá (Tilia cordata) a travnaté plochy na jeho březích. Z vodních rostlin zde najdeme leknín bílý (Nymphaea alba) a orobinec úzkolistý (Typha angustifolia). Z živočichů 36
zde můžeme zahlédnout slepýše křehkého (Anguis fragilis), kachnu divokou (Anas platyrhynchos), kosa černého (Turdus merula), či sýkoru koňadru (Parus major). Rybník v Ruprechtově Rybník se nachází v údolí v obci Ruprechtov. Spadá pod rybářský revír organizace MRS Vyškov – Rakovec 2, je tedy využíván pro sportovní rybolov. Slouží také ale jako přírodní koupaliště. Celková rozloha rybníku je 10 600 m2 (www.mapy.cz). Rybník je vystavěn na potoku Podomice. Kolem břehu roste vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis), bříza bělokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremola) a smrk ztepilý (Picea abies). Z bylinné vegetace pak rákos obecný (Phragmites australis), kakost luční (Geranium pratense), netykavka malokvětá (Impatiens parviflora), merlík bílý (Chenopodium album) nebo pcháč oset (Cirsium arvense). V okolí rybníku můžeme zahlédnout kachnu divokou (Anas platyrhynchos), pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs), nebo kosa černého (Turdus merula).
Obr. č. 13: Vybrané lokality v zájmovém území, převzato z www.mapy.nature.cz 37
5. VÝSLEDKY 5.1 Výsledky dotazníkového průzkumu V červnu 2014 byl za pomoci webové aplikace vytvořen krátký dotazník, který obsahoval tři otázky, týkající se dané problematiky. Dotazník byl umístěn na sociální síť. Dotazováni byli studenti Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a během června a července 2014 odpovědělo celkem 100 respondentů z různých oborů (jelikož byl dotazník anonymní, nelze upřesnit obory dotazovaných respondentů).
Dotazníky byly vyplněny elektronickou formou a po dosažení
požadovaného čísla (100 respondentů) byl výzkum ukončen a následně zpracován. Zpracované výsledky: Otázka č. 1 Setkal/a ses s druhem želvy – želva nádherná (Trachemys scripta elegans) u nás ve volné přírodě?
17
ANO NE
83
Obr. č. 14: Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 1 Z grafu lze usuzovat, že méně jak 1/5 dotázaných respondentů se setkala s tímto druhem u nás ve volné přírodě.
Kladně odpovědělo 17 respondentů a
negativně 83. Tento výsledek může být ovlivněn i tím, že dotazované osoby nebyly obeznámeny s danou problematikou, nebo se jich přímo nedotýká.
38
Otázka č. 2 Spatřil/a jsi někdy želvu nádhernou ve vodách v okolí severovýchodně od Brna (východní část okresu Brno-venkov, okres Vyškov)? Pokud ano, napiš prosím přesnou lokalitu a rok pozorování.
5
ANO NE
95
Obr. č. 15: Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 2 Lokalita a rok pozorování:
Mariánské údolí 2013
Mariánské údolí
Hrušky 2012
Nížkovice 2014
Mariánské údolí
Z prvního a druhého grafu lze tedy usuzovat, že ze 17 kladných odpovědí, vidělo 5 respondentů želvu nádhernou v blízkém zájmovém okolí, nikoli však přímo v lokalitách, které do vybrané oblasti spadají. V Mariánském údolí byl již potvrzen výskyt želvy nádherné absolventkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v roce 2013.
39
Otázka č. 3 Pokud jsi želvu nádhernou pozoroval/a, v kterém ročním období to bylo? 0 1 5 JARO LÉTO PODZIM ZIMA 13
Obr. č. 16: Graf znázorňující odpovědi respondentů na otázku č. 3 Podle grafu je patrné, že želvu nádhernou pozorovali respondenti především v létě, méně na jaře a na podzim. Většina pozorovala želvu v jednom ročním období, pouze dva z respondentů ji pozorovali ve dvou obdobích. Jeden z respondentů jí pozoroval na jaře a v létě, druhý v létě a na podzim. V zimním období želvu nepozoroval žádný z respondentů. Výsledky z dotazníkového průzkumu ukazují, že lidé se čím dál více setkávají s tímto druhem u nás ve volné přírodě. Nemusí být však obeznámeni i s riziky, které takové vypuštění a šíření tohoto druhu přináší. Na lokalitách, které přímo spadají do vybrané oblasti, se žádný z respondentů se želvou nádhernou nesetkal, ale byla viděna v jejich v blízkém okolí. Lokality, které respondenti uváděli, tedy nebyly ověřeny vlastním pozorováním
40
5.2 Výsledky komunikace s rybářskými organizacemi Během června až října probíhala komunikace s členy rybářských svazů. Rybářské svazy spadající pod dané území jsou Moravský rybářský svaz Brno 4 a Moravský rybářský svaz Vyškov. Komunikace probíhala prostřednictvím emailové korespondence. Dotazy byly směřovány ke zjištění informací o výskytu želvy nádherné v těchto oblastech a případně uvedení přesných lokalit výskytu.
Moravský rybářský svaz Brno 4 Pod Moravský rybářský svaz Brno 4 spadají tři revíry. Prvním je mimopstruhový revír Líšeňská říčka 1, který tvoří přítok Cézavy, tedy od jejího ústí v Měníně až po těleso hráze nádrže u Muchovy boudy se všemi přítoky kromě závlahové nádrže v Ponětovicích. Druhým je pstruhový revír Líšeňská říčka 2, který tvoří přítok Cézavy od hráze u Muchovy boudy až k mostu silnice Ochoz–Hostěnice. Posledním je mimopstruhový revír Ivanovický potok, který tvoří přítok Svratky od ústí do Svratky v Rajhradicích až k pramenům (www.mujweb.cz/mrs.brno4). Na nádržích, spadajících pod revír Líšeňská říčka 1 (U Kadlecova mlýna, Pod hrádkem, Muchova bouda), byl průzkum s potvrzeným výskytem želvy nádherné prováděn absolventkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v loňském roce (POLÁKOVÁ, 2013). V mé práci tedy probíhá navazující průzkum u dalších dvou nádrží (Pod Hornekem, Pod Hádkem), které jsou také postaveny na toku Říčky. Zmíněné nádrže spadají pod revír Líšeňská říčka 2. Členové z Rybářského svazu mi sdělili informace o výskytu želvy nádherné na nádrži Pod Hornekem. V pstružní líhni, která se nachází pod nádrží Pod Hádkem, byl jeden kus tohoto druhu odloven jako škodlivý živočich. Na obou lokalitách bylo provedeno vlastní pozorování pro případné potvrzení výskytu želvy nádherné.
Moravský rybářský svaz Vyškov MRS Vyškov se dělí na tři místní skupiny Vyškov, Rousínov a Drnovice. Mimopstruhové vody tvoří revír Haná 3 a Haná 3M, který tvoří přítok Moravy od jezu v Nezamyslicích, až k železničnímu mostu tratě Přerov–Vyškov, ve Vyškově mimo Rostěnický potok. Dalším mimopstruhovým revírem je Rakovec 2, který tvoří 41
přítok Cézavy od jezu ve Velešovicích, až k hrázi rybníka v Pistovicích. Posledním mimopstruhovým revírem je Rostěnický potok 1, který tvoří Přítok Hané, od ústí do Hané až k pramenům. Prvním ze pstruhových revírů je Haná 4, který tvoří přítok Moravy od železničního mostu tratě Přerov–Vyškov, až ke vtoku potoka tekoucího od osady Rychtářov mimo vodárenskou nádrž na Malé Hané a přítoky do ní přitékající po hranici I. PHO. Druhým pstruhovým revírem je Rakovec 3, který tvoří přítok Cézavy od vtoku do rybníka v Pístovicích, až po soutok s potokem Podomice (www.mrsvyskov.cz). Od rybářů mi bylo sděleno, že se želva nádherná vyskytovala v počtu 3 kusů na rybníku Kačenec ve Vyškově. Dále se asi před 3 až 5 lety vyskytoval 1 kus této želvy na rybníku Jandovka ve Vyškově, který se však na zimu vypouští a v posledních letech zde již viděna nebyla. Dva kusy želvy nádherné se vyskytovaly na sportovním revíru v Ruprechtově a z neověřených informací by měly být také v rybníku v obci Olšany. Jeden kus této želvy byl náhodně odloven při částečném odlovu rybníka v obci Moravské Prusy. Na lokalitách, nacházejících se ve vymezeném území, byl proveden průzkum formou vlastního pozorování.
5.3 Výsledky elektronického průzkumu V rámci elektronického průzkumu byly sledovány webové stránky, které obsahovaly informace o želvě nádherné a jejím šíření v České republice. Na stránce Biolib.cz probíhá mapování tohoto taxonu se záznamy výskytu. Nejpočetněji je tato želva uvedena v Praze a blízkém okolí. Další oblastí je Jižní Morava, zde však není uveden zatím žádný výskyt na lokalitách severovýchodně od Brna. Dále byly shlédnuty stránky Moravského rybářského klubu (MRK), kde se nachází četné diskuze od rybářů a jejich náhodných výlovů želvy nádherné při rybolovu. Zde jsem také založila diskuzi pro získání informací ohledně výskytu želvy nádherné v mé vybrané oblasti. V této diskuzi mi bylo sděleno, že byla želva viděna v nádrži Pod Hornekem a to v počtu 3 kusů. Na dalších stránkách nebyl uveden žádný další výskyt na vybraném území. V rámci elektronického průzkumu bylo zjištěno, že se danou problematikou zabývají na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Prostřednictvím emailové korespondence byl kontaktován absolvent J. Brejcha, který se výskytem a rozšířením 42
želvy nádherné v ČR zabýval ve své závěrečné práci. Byla mi zaslána tabulka s přesnými souřadnicemi výskytu želvy nádherné v ČR. Tato tabulka obsahovala celkem 352 lokalit se záznamy nasbíranými během let 1968 – 2011. Žádná z těchto lokalit však nespadala pod vybranou zkoumanou oblast.
5.4 Výsledky přímého pozorování Pod Hornekem Na tomto rybníku jsem želvu nádhernou pozorovala (v rámci zpracování Seminární práce k předmětu Základy zoologie strunatců) již v roce 2013. Želvu jsem zde zahlédla za teplého a slunečného počasí ve dnech 4. 5 (viz obr. 17) a 8. 6. V oba dva zmíněné dny, se želva vyhřívala na tlustém kmeni, který se nacházel v hlubší části rybníku. Želva byla zdokumentována pomocí fotoaparátu (pozn. foceno telefonem). V roce 2013 jsem zde byla i na podzim, ale želvu sem zde již nezahlédla.
Obr. č. 17: Želva nádherná, rybník Pod Hornekem, květen 2013 (orig.) V roce 2014 jsem začala s pozorováním na tomto rybníku na začátku dubna, jelikož již byly příznivé teploty. Tento rybník byl navštěvován nejvíce z důvodu potvrzeného výskytu již z roku 2013. První den pozorování proběhl 7. 4. 2014, v tento den byla želva viděna opět jako minulý rok na kládě spadené v rybníku (viz
43
obr. 18). Lze tedy usuzovat, že zde želva dokázala přezimovat na dně rybníku. Kolem rybníku projelo pouze pár cyklistů, měla zde tedy klid na vyhřívání.
Obr. č. 18: Želva nádherná, rybník Pod Hornekem, duben 2014 (orig.) V další den pozorování 17. 4. 2014 nebyla želva na svém obvyklém místě, vyčkala jsem tedy a rozhlížela se okolo, zda se želva neobjeví. Želvu jsem nakonec zahlédla ve vodě nedaleko jejího místa (viz obr. 19), kde plavala k mrtvé rybě. Po pár minutách však odplavala a vylezla na jiný kmen, který se ve vodě nacházel. Je však možné, že se nejednalo o stejného jedince, který zde byl viděn v předešlém pozorování.
Obr. č. 19: Želva nádherná, rybník Pod Hornekem, duben 2014 (orig.)
44
V neděli 27.4 2014 jsem se vydala opět k rybníku, kde i přes velký počet lidí a ruch byla želva opět viděna na kmeni. Dva dny poté (29. 4. 2014) jsem se opět vydala k rybníku a snažila se želvu odchytit pro její bližší charakteristiku. Při prvním pokusu želva ucítila nebezpečí, skočila do vody a zmizela. Za pár minut se opět vynořila a vylezla na kmen. Druhý pokus se však opět nezdařil a želva se již na kmen nevrátila. V tomto ohledu je želva velmi plachá a skáče do vody, pokud ucítí blížící se nebezpečí. V květnu (28. 5. 2014) jsem při návštěvě rybníku zjistila, že všechny kmeny a klády (viz obr. 20), které se ve vodě nacházely, někdo vytáhl. Želvu jsem zde nezahlédla ani po delším čekání. Obešla jsem celý rybník s několika přestávkami, ale želvu jsem nezahlédla ani na jiném místě. Jeden z kmenů jsem do vody vrátila s tím, že by se na něm mohla želva ukázat, byl však blíže břehů, než ty předešlé.
Obr. č. 20: Rybník Pod Hornekem – vytažené kmeny, květen, 2014 (orig.) Další dny v letních měsících (1. 7, 16. 7, 1. 8. 2014) jsem vždy vyčkávala, zda se želva neobjeví a obcházela jsem celý rybník s menšími přestávkami. Ani 4. 9. 2014 se zde želva neobjevila. Dne 16. 9 v pozdních odpoledních hodinách jsem želvu opět krátce zahlédla, avšak na jiném místě než doposud. Toto místo se nacházelo v části slepého ramena, které je umístěno v těsné blízkosti za rybníkem (viz obr. 21). Tato část je dost zarostlá, a dopadá sem tak méně slunečních paprsků. Želvu jsem 45
pomocí fotoaparátu na telefonu zdokumentovala, ale jelikož se nacházela daleko od břehu, fotografie nebyla příliš kvalitní. Po chvilce želva zmizela pod vodou. V poslední den pozorování 24. 9. 2014 zde želva spatřena nebyla.
Obr. č. 21: Lokalizace rybníku Pod Hornekem v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz Pod Hádkem Na tomto rybníku probíhalo vlastní pozorování od měsíce června. Rybník (viz obr. 22) je rozlehlý a pod jeho hrází se nachází pstružní líheň, kde se podle sdělených informací želva vyskytovala, ale byla odstraněna. V rybníku se po obou stranách nachází množství klád, na kterých by se případně mohla želva vyhřívat. K pstružní líhni je bohužel nemožné se dostat blíž, jelikož je oplocená a po většinu času zde nikdo nebývá. Obešla jsem tedy toto místo jen kolem plotu. Rybník jsem celý obešla a na určitých místech, na kterých by se mohla želva objevit, jsem se vždy zastavila a pozorovala hladinu rybníku nebo případné kmeny položené ve vodě. Kolem rybníku projelo pár cyklistů, nebo kolem prošli místní chataři, jinak byl většinou u vody klid. Ve všech 3 dnech pozorování probíhal stejný postup pozorování. Počasí bylo vždy příznivé, avšak želvu jsem zde nezahlédla v žádném z těchto dnů.
46
Obr. č. 22: Lokalizace rybníku Pod Hádkem v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz Hostěnické rybníky Oba rybníky v Hostěnicích (viz obr. 23) se nachází v těsné blízkosti. První i druhý rybník lze obejít pouze z pravé strany, z levé strany se u rybníků nachází zarostlý sráz. V obou dnech bylo polojasné počasí. U rybníků byl klid a za celé pozorování zde nikdo neprošel. U těchto dvou rybníků jsem tedy obešla část břehu a na několika místech jsem se zastavila na 10 až 20 min a sledovala hladinu rybníků. Ani na jednom z těchto rybníků nebyl výskyt želvy zaznamenán.
Obr. č. 23: Lokalizace Hostěnických rybníků v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz
47
U Jelenice 1 a 2 Rybníky u Jelenice (viz obr. 24) jsou nejmenší z pozorovaných rybníků. Pozorovány byly v květnu a červenci při polojasném až jasném počasí. První rybník nelze obejít celý, jelikož kolem jeho jedné strany se nachází prudký sráz, je však malý a lze tedy vidět i na druhou stranu břehu. Druhý rybník je špatně dostupný z větší části, kolem se nachází také prudký sráz, z další strany je lemován vlhkým, až mokřadním porostem. V květnu byl při pozorování druhý rybník do poloviny vypuštěn, a bylo tedy možné ho obejít z větší části. Rybníky jsem tedy v dostupných částech obešla s delšími zastávkami. Želva zde však nebyla pozorována v žádném z uvedených dnů.
Obr. č. 24: Lokalizace rybníků u Jelenice v krajině s výsledky nálezů ž. nádherné, převzato z www.mapy.cz
48
Tabulka č. 4: Přehled pozorování na vybraných lokalitách pozorování t. vzduchu 2014 °C 14°C 7.4 11°C 17.4 27.4 19°C 20°C 29.4 25°C 22.5 19°C 28.5 31°C 9.6 1.7 21°C 2.7 21°C 14.7 26°C 16.7 28°C 1.8 23°C 4.9 22°C 5.9 24°C 21°C 16.9 14°C 24.9 – negativní nález
rybník Pod Hornekem + + + +
výskyt želvy nádherné rybník Pod Hostěnické Hádkem rybníky
rybníky u Jelenice
–
–
–
–
– – – – – – – – + –
+ pozitivní nález
Rybník v Kovalovicích U rybníku (viz obr. 25) probíhalo pozorování v červnu a červenci. V obou dnech byl u rybníku klid a polojasné až jasné počasí. Rybník jsem v obou dnech obešla celý dokola s několika zastávkami na vybraných místech. Ani v jednom z těchto dnů zde želva pozorována nebyla.
Obr. č. 25: Lokalizace rybníku v Kovalovicích v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz 49
Olšany Rybník se nachází v horní části obce, blízko lesa (viz obr. 26). Celý břeh rybníku lze obejít celý dokola. Kolem rybníku je klid, v jeho blízkosti je postaveno malé občerstvení, avšak bylo zde pouze minimum lidí. Všechny dny jsem obcházela rybník dokola s delšími přestávkami. Pouze 8. 8 nebylo pozorování dokončeno kolem celého rybníku, jelikož přišly letní přeháňky. Ostatní dny bylo polojasné až jasné počasí. V žádném z těchto dnů zde želva viděna nebyla.
Obr. č. 26: Lokalizace rybníku v Olšanech v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz
Nemojany Pozorování probíhalo obdobným způsobem jako u ostatních rybníků, avšak delší zastávky při pozorování hladiny rybníku byly ve větších rozestupech, jelikož je rybník rozlehlejší než ostatní (viz. obr. 27). Jelikož je rybník lemován na několika místech zarostlými stráněmi, byl podél břehu tedy obcházen jen v dostupných částech. U rybníku byl klid v oba dva dny pozorování. Při pozorování 30. 7. bylo jasné počasí, výskyt želvy zde však zaznamenán nebyl. V srpnu (19. 8.) bylo spíše polojasné počasí. Ani tento den zde želva pozorována nebyla.
Obr. č. 27: Lokalizace rybníku v Nemojanech v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz 50
Ruprechtov Rybník se nachází v malém údolí v blízkosti restauračního zařízení (viz obr. 28). Z jedné strany rybníka se nachází chatová oblast, z druhé strany zalesněný sráz. Rybník lze tedy obejít skoro celý podél břehu. První pozorování probíhalo 30.7. V tento den bylo jasné počasí. Na břehu rybníku se nacházelo pár osob, které se sem přišli vykoupat. Pozorovala jsem ze břehu rybníku hladinu a na některých místech jsem se na delší dobu zastavovala. V průběhu pozorování však přišel déšť a tak nebylo pozorování zcela dokončeno. Další dny (19. 8 a 8. 9.) bylo polojasné počasí, u rybníku byl klid a následoval stejný postup jako v červenci. Rybník jsem obešla dvakrát celý dokola s delšími zastávkami. Želva zde zahlédnuta nebyla.
Obr. č. 28: Lokalizace rybníku v Ruprechtově v krajině s výsledky nálezu ž. nádherné, převzato z www.mapy.nature.cz Tabulka č. 5: Přehled pozorování na vybraných lokalitách pozorování t. vzduchu 2014 °C 32°C 10.6 30°C 17.7 24.7 22°C 27°C 30.7 26°C 8.8 18°C 19.8 24°C 8.9 – negativní nález
rybník v Kovalovicích – –
výskyt želvy nádherné rybník v rybník v rybník v Olšanech Nemojanech Ruprechtově – – –
–
–
– –
–
51
Rybníky Jandovka a Kačenec I. V rámci říjnových výlovů byly navštíveny dva rybníky, nacházejí se již mimo vybrané území ve městě Vyškov. Na těchto lokalitách byl rybáři uváděn výskyt želvy nádherné. Výlov chovného rybníku Kačenec I., nacházejícím se na okraji města Vyškov, se konal 18. 10. Při výlovu zde želva viděna nebyla. Po krátkém rozhovoru s rybáři mi bylo sděleno, že jedinci daného druhu však byly viděny na rybníku Kačenec II., což je sportovní revír, nacházející se nad rybníkem Kačenec I. Výlov na chovném rybníku Jandovka, nacházejím se v centru města, se konal 25.10. Zde však take výskyt želvy nádherné nebyl potvrzen. Podle slov rybářu, zde želva nádherná byla viděna před cca 5 lety. Jelikož se však rybník každý rok na zimu vypouští, je možné, že z daného důvodu již zde želva po delší čas viděna nebyla.
Obr. č. 29: Výsledky přímého pozorování na vybraných lokalitách, převzato z www.mapy.cz
52
6. DISKUZE V současné době je sledování rozšíření a eliminace působení želvy nádherné v Evropě prioritou číslo jedna v ochraně původních druhů sladkovodních želv (BREJCHA, MILLER, JEŘÁBKOVÁ, ŠANDERA, 2014). V České republice se výskytem želvy nádherné zabývají především přírodovědci z Karlovy univerzity v Praze. BREJCHA (2010) se ve své závěrečné práci zabýval výskytem želvy nádherné na celém území České republiky. Z několika zdrojů shromáždil lokality, na kterých byla želva nádherná spatřena. Výsledkem bylo 190 záznamů o želvě nádherné. Uvádí, že nejpříhodnějšími místy výskytu jsou oblasti s teplým klimatem, tedy i jižní Morava. STÝBLO A MLÍKOVSKÝ (2006) uvažují, že u nás želva nádherná přežívá v různých stojatých vodách např. přirozených mokřadech, slepých a mrtvých říčních ramenech, různých menších až středních rybnících, vytěžených a zaplavených pískovnách, lomech, v tišinách řek i v požárních a jiných umělých nádržích. Na stránkách Biolib.cz probíhá mapování želvy nádherné, kam přispívá i široká veřejnost. Nejbližšími uvedenými lokalitami jsou zde Brno-Tuřany, BrnoJundrov, Brno-Řečkovice, severněji od Brna je pak uváděn nález želvy nádherné v Blansku (www.biolib.cz). Nejbližšími uvedenými lokalitami zájmové oblasti, které uvádí ve své práci BREJCHA (2010), jsou rybníky v Mariánském údolí, Brněnská přehrada a rybník v Žebětíně. Na zmíněných lokalitách v Mariánském údolí a Brněnské přehradě prováděla pozorování s potvrzeným výskytem POLÁKOVÁ (2013). Její další lokality s potvrzeným výskytem byly jezera v Holáskách, Rebešovický rybník a nádrž v Mokré Hoře/ Jehnice. Na rybníku v Rebešovicích byli nalezeni dokonce dva jedinci želvy nádherné. Všechny navštívené lokality se nachází v těsné blízkosti Brna. Na nádrže v Mariánském údolí, kde probíhal průzkum v roce 2013, navazuje rybník Pod Hornekem, nacházející se v Údolí Říčky. Všechny nádrže na zmíněných lokalitách jsou napájeny tokem Říčkou. Nádrž u Kadlecova mlýna, kde byl výskyt potvrzen POLÁKOVOU (2013), je vzdálená cca 3 km od rybníka Pod Hornekem (www.mapy.cz). V údolí Říčky, tedy i na rybníku Pod Hornekem, probíhal v roce 1994 výzkum za účelem kompletace dat o zdejší flóře a fauně vázané na vodní prostředí. Při sledování vodních biotopů zde nebyl zaznamenán výskyt želvy nádherné (RYCHNOVSKÝ a kol., 1998). V roce 2008 však byla želva nádherná na 53
rybníku Pod Hornekem spatřena a to dokonce v počtu pěti kusů (RYCHNOVSKÝ, ústní sdělení, 2014). Na tomto rybníku byl výskyt potvrzen v roce 2013 i 2014 v rámci vlastního pozorování. Pozorován byl v roce 2013 i 2014 jeden kus želvy nádherné. Jestli se jednalo o stejného jedince, který zde přezimoval, však potvrdit nelze. Jelikož počet pozorovaných jedinců byl výrazně menší než v roce 2008, lze usoudit, že někteří jedinci nepřežili v daných podmínkách, nebo se přesunuli na jiná stanoviště. Při tomto pozorování bylo také potvrzeno, že si želva vybírá na slunění kmeny, nacházející se uprostřed vodní plochy. Popsané chování uvádí ve svém zdroji i CSURHES a HANKAMER (2012). Podle některých autorů (KUHRT, DEWEY 2012), se želva začíná objevovat na hladině během jara (březen–duben), což potvrzuje i moje první pozorování (7. 4. 2014), při kterém již želva byla spatřena. Zaznamenané podmínky, při kterých byla želva nádherná zpozorována, se ztotožňují s podmínkami, které uvádí při svém pozorování i POLÁKOVÁ (2013). Na toku Říčka je postaven také rybník Pod Hádkem, nacházející se cca 4 km od rybníku Pod Hornekem (www.mapy.cz). Zde sice výskyt potvrzený nebyl, ale podle sdělení místního rybáře (LACHOTA, ústní sdělení, 2014) se nacházel jeden kus želvy nádherné na pstružní líhni, nacházející se pod hrází rybníku. Z důvodů případných škod byl tento jedinec z líhně odstraněn. Na dalších lokalitách výskyt želvy nádherné potvrzen nebyl. Je možné, že zde již želvám nevyhovují klimatické podmínky, jelikož se lokality nacházejí ve vyšší nadmořské výšce. Dalším důvodem může být fakt, že se vybrané lokality nachází v malých obcích a je zde tedy menší pravděpodobnost vypuštění želv do volné přírody, jak je tomu v blízkosti velkých aglomerací s větší koncentrací obyvatelstva. Je možné, že z daného důvodu byl také výskyt želvy nádherné potvrzen POLÁKOVOU (2013) na více lokalitách, jelikož oblastí jejího výzkumu bylo Brno a jeho blízké okolí. STÝBLO A MLÍKOVSKÝ (2006) uvádí, že želva nádherná v ČR nepředstavuje ani etablovaný ani aklimatizovaný druh. Díky své odolnosti, dlouhověkosti a stálému neúmyslnému i úmyslnému posilování volně žijících „populací“ se želva nádherná stále ve volné přírodě udržuje. Skutečné počty volně žijících želv nádherných tak lze v ČR odhadnout na sto až tisíc jedinců. Dlouholeté přežívání želvy nádherné je v naší přírodě možné především v teplejších oblastech státu, ale k rozmnožování zatím nedochází. BREJCHA (2013) ve své další práci – Naturalizace želvy nádherné v ČR uvádí, že výskyt zmíněného druhu na našem 54
území nejvíce ovlivňuje lidská činnost, průměrná roční teplota a teplotní charakteristiky chladných období. Dále zmiňuje, že želva nádherná prochází na našem území procesem naturalizace. Kritickým bodem by tak zejména z hlediska možností inkubace vajec, mohly být přívětivé teplotní podmínky, které byly naměřeny na lokalitách v Praze. Nalezené, případně odchycené jedince je doporučeno soustřeďovat do zoologických zahrad, přírodovědných kroužků nebo záchranných center (STÝBLO, MLÍKOVSKÝ, 2006). Podle PERGLA (2014) je důležité, aby želva nádherná byla ve volné přírodě likvidována. Nejlépe toho lze dosáhnout při pozorování a následně odstřelu jedince, který se vyhřívá na kamenech a větvích těsně nad hladinou. Tím se tak může stát snadným terčem pro zkušené lovce. Střílení však není vhodné, pokud se na daném území nachází i původní druhy želv. Zejména nevhodné je střílení ve městech, kam často lidé přináší želvy do městských parků, proto by měl být nejprve vysvětlen důvod likvidace a prostor ze všech stran uzavřen. Užitečné mohou být také různé pasti, např. plovoucí pasti se sítí na spodní straně, jelikož lákají želvy na místa ke slunění. Organizace HERPETA ve spolupráci s dalšími odborníky různých organizací zahájila na začátku roku 2014 projekt „Želva bahenní v ČR“. Cílem tohoto projektu je zachování posledních želv bahenních v přírodě a jejich návrat na místa, kde byly vyhubeny (ŠANDERA, 2014).
I z tohoto důvodu by měla být želva nádherná
odstraněna z naší přírody, jelikož představuje nejen významného potravního konkurenta, ale obsazuje vhodná místa ke slunění či kladení vajec ve společnosti původních druhů sladkovodních želv (tedy i želvy bahenní) (STÝBLO, MLÍKOVSKÝ, 2006).
7. ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se zabývala výskytem želvy nádherné na vybraném území České republiky. Zvolená oblast byla situována na severovýchod od města Brna. Cílem této bakalářské práce bylo charakterizovat přírodní poměry dané oblasti. Dalším z cílů bylo obecně popsat řád želvy. Podrobněji jsem se pak věnovala
55
charakteristice a ekologii želvy nádherné (Trachemys scripta elegans). Posledním cílem byl průzkum a případné potvrzení želvy nádherné ve zvolené oblasti. Formou různých metod byl prováděn průzkum pro zjištění lokalit k přímému pozorování. V rámci dotazníkového průzkumu jsem zjistila, že respondenti se sice se zmíněným druhem želvy na našem území setkali, v žádném z případů však nezaznamenali želvu nádhernou v zájmové oblasti. Setkali se s ní však na lokalitách (Mariánské údolí, Hrušky, Nížkovice), nacházejících se v blízkosti mého zvoleného území. Při elektronickém průzkumu, který zahrnoval i navštívení webových stránek rybářských klubů, mi bylo v diskuzi sděleno, že byl daný druh této želvy viděn na rybníku Pod Hornekem. Na dalších stránkách, jako např. Biolib.cz, nebyl dosud v zájmovém území zaznamenán výskyt želvy nádherné. Nejpřínosnější byla komunikace s rybářskými organizacemi MRS Brno 4 a MRS Vyškov. Doporučenými lokalitami k přímému pozorování byly: rybník Pod Hornekem, rybník Pod Hádkem, návesní rybník v Olšanech a sportovní revír v Ruprechtově. Při přímém pozorování byl potvrzen pouze výskyt na rybníku Pod Hornekem. Je však možné, že se želva i přes negativní výsledky pozorování vyskytuje i na ostatních vybraných lokalitách. Jedná se však o velmi plachého živočicha, který při prvních náznacích nebezpečí mizí pod hladinou. V této bakalářské práci byla zmapována vybraná oblast a na jedné z lokalit byl potvrzen výskyt želvy nádherné. Cíle, které byly na začátku práce stanoveny, tedy byly splněny.
56
8. LITERATURA 8.1 Tištěné zdroje BREJCHA, J., 2010: Rozšíření a invazivnost Trachemys scripta v České republice. Praha: Karlova univerzita, 44 s. BREJCHA J., 2013: Naturalizace želvy nádherné (Trachemys scripta) v České republice. Praha: Karlova univerzita, 55 s. BUHLMANN, K.,
TUBERVILLE, T., GIBBONS, W., 2008. Turtles of the
Southeast. Georgia: University of Georgia press. 264 p. BURNIE, D., 2002. Zvíře: [obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů]. Praha: Euromedia Group - Knižní klub. 624 s. COGGER, H. a kol., 1994. Obratlovci: savci, ptáci, obojživelníci, plazi: encyklopedický průvodce světem zvířat. Praha: Nakladatelský dům OP. 687 s. CONANT, R., COLLINS, J. T., 1991. Peterson Field Guides: Amphibians of Eastern and Central North America. 3rd Revised edition. Boston: Houghton Mifflin (Trade). 608 p. CULEK, M., GRULICH, V., LAŠTŮVKA, Z., DIVÍŠEK, J., 2013. Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita. 448 s. DEYL, M., HÍSEK, K., 2001. Naše květiny. Vyd. 3. Praha: Academia. 690 s. DIESENER, G. a kol., 1997. Obojživelníci a plazi. Praha: Ikar. 287 s. DUNGEL, J., ŘEHÁK. Z., 2011. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. Vyd. 2. Praha: Academia. 181 s. ERNST, C. H, BARBOUR, R. W., 1989.
Turtles of the World. Washington:
Smithsonian Institution Press. 313 p. ERNST, C. H., BARBOUR, R. W., LOVICH, J. E., 1994. Turtles of the United States and Canada. Washington: Smithsonian Institution Press. 578 p. HARDING, J., 1997. Amphibians and Reptiles of the Great Lakes Region (Great Lakes Environment). Michigan: University of Michigan Press/Regional. 400 p. HUDEC, J. a kol., 2007. Příroda České republiky: průvodce faunou. Praha: Academia. 439 s. MACKOVČIN P. a kol., 2007. Chráněná území ČR: Brněnsko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny. 932 s. 57
MLÍKOVSKÝ, J., STÝBLO P., 2006. Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha: ČSOP. 496 s. MÜLER, P., NOVÁK, Z., 2000. Geologie Brna a okolí. Praha: Český geologický ústav. 90 s. MUSIL, R. a kol., 1993. Moravský kras: labyrinty poznání. Adamov: GEO program, 336 s. NĚMEC, J., KOPP, J, BARTOŠ, M., 2009. Vodstvo a podnebí v České republice v souvislosti se změnou klimatu. Praha: Consult. 255 s. OLIVA, O., BARUŠ V., 1992. Plazi. Praha: Academia. 222 s. POLÁKOVÁ, K., 2013: Želva nádherná (Trachemys scripta elegans) v okolí Brna. Brno: Masarykova univerzita, 60 s. PERGL, J. a kol., 2014. Nevítaní vetřelci: invazní rostliny a živočichové v Evropě. Praha: Academia. 247 s. ROČEK, Z., 2002. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia. 511 s. RYCHNOVSKÝ, B., a kol., 1998: Charakteristika významných ekosystémů jako součást ekologické výchovy. Vodní ekosystém říčky. Brno: Sbor. prací PdF MU, 140 - Biologie, Geologie, XII: 13 - 73. ZWACH, I., 2009. Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. Praha: Grada. 496 s. 8.2 Elektronické zdroje ANONYMOUS, 2010. Facts about red-eared slider turtles. Department of Primary Industries, Victorian government, 3 p. BOUR, R., 2008. Global diversity of turtles (Chelonii; Reptilia) in freshwater. Hydrobiologia. vol. 595, pp. 593-598. BREJCHA, J., MILLER, V., ŠANDERA, M., 2009. Trachemys scripta ve volné přírodě ČR, zaznamenání výskytu v roce 2009. Praha: Česká herpetologická společnost, vol. 8, 72 s. BREJCHA, J., MILLER, V., JEŘÁBKOVÁ L., ŠANDERA, M., 2014. Želva nádherná
a
co
dál?
[online].
[cit.
2014-11-05].
Dostupné
.
58
z:
BREJCHA, J., ŠANDERA, M., 2010. Ozvěny první fáze sledování výskytu želvy nádherné (Trachemys scripta). Praha: Česká herpetologická společnost, vol. 9. 64 s. BURGER, J., 2009. Red-eared slider turtles [online]. [cit. 2014-11-4]. Dostupné z: . BURKART, M., 2010. Biological invasion [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . CADI, A., JOLY, P., 2003. Competition for basking places between the endangered European pond turtle (Emys orbicularis galloitalica) and the introduced red-eared slider (Trachemys scripta elegans). Canadian Journal of Zoology. vol. 81, pp. 1392–1398. CADI, A., JOLY, P., 2004. Impact of the introduction of the red-eared slider (Trachemysscripta elegans) on survival rates of the European pond turtle (Emys orbicularis). Biodiversity and Conservation. vol. 13, pp. 2511–2518. CSURHES, S., HANKAMER, C., 2012. Invasive species risk assessment: Red-eared slider turtle Trachemys scripta (subspecies elegans) [online]. [cit. 2014-114]. Dostupné z: . FOJČÍKOVÁ, Z., 2007. U Brna se zabydlely želvy z Karibiku [online]. [cit. 2014-114].
Dostupné
z:
karibiku-d7r-/domaci.aspx?c=A070822_090230_domaci_cen>. JEŘÁBKOVÁ, L., 2011. Trachemys scripta [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . JOLLY, T., 2002, Red Ear Slider [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . KLEIN, J., 2007. Údolím Říčky [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . KOPECKÝ, O., 2011. Nález želvy nádherné (Trachemys scripta elegans) v Kralupech nad Vltavou. Roztoky: Muzeum a současnost, řada přírodovědná, roč. 26, č. 1.
59
KOPECKÝ, O., KALOUS, L., PATOKA, J., 2013. Establishment risk from pettrade freshwater turtles in the European Union.
Knowledge and
Management of Aquatic Ecosystems. vol. 410, 11 p. KUHRT, T., DEWEY, T., 2012. Pond Slider [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . MARTIŠKO, J., 2007. Přírodní parky jižní Moravy [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . PEŠÁT, J., 2008. Želvy ohrožují hnízdění vodního ptactva. Živa, roč. 56, č. 5, 229 s. MYERS P. et al, 2011, Trachemys scripta [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: SOMMA, L. et al, 2009. Trachemys scripta elegans [online]. [cit.2014-11-05]. Dostupné z: . SLAVÍK, P., SKOUPIL, J., 2006. Rakovecké údolí [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . ŠANDERA M., 2014. Budoucnost želvy bahenní v ČR. [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . ŠANDERA, M., ŠANDEROVÁ M., 2014. Želvy v české přírodě [online]. [cit. 201411-05].
Dostupné
z:
prirode>. ŠUHAJ, J., KAŠÍNSKÝ, J., 2008. Výskyt želvy nádherné (Trachemys scripta) v Poodří. Poodří, roč. 11, č. 1. WHITE, J., 2007. Red–eared slider [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: < http://calphotos.berkeley.edu/cgi/img_query?enlarge=0000+0000+0107+12 12>. WHITE, J., 2009. Red–eared slider [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: < http://calphotos.berkeley.edu/cgi/img_query?enlarge=0000+0000+0409+03 03>.
60
8.3 Internetové stránky Biolib.cz,
2014
[online].
[cit.
2014-11-05].
Dostupné
z:
. Biomonitoring,
2007
[online].
[cit.
Dostupné
2014-11-05].
z:
. CENIA,
2010
[online].
[cit.
2014-11-05].
Dostupné
z:
Global Invasive Species Database, 2010 [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . MapoMat, 2012 [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . Mapy.cz, 1996 [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . Ministerstvo životního prostředí, 2008 [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . Moravský rybářský svaz Brno 4, 2010 [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . Moravský rybářský svaz Vyškov, 2007a [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . Moravský rybářský svaz Vyškov, 2007b [online]. 2014 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . Správa CHKO Moravský kras, 2010 [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: . VÚV
TGM,
2008
[online].
[cit.
2014-11-05].
Dostupné
z:
.
8.4 Informační tabule ČESKÝ SVAZ OCHRÁNCŮ PŘÍRODY, 2002. Hostěnické rybníky. LESY ČESKÉ REPUBLIKY, 2009. Retenční nádrž „Habrová studánka“.
61
9. SOUHRN Tato bakalářská práce se zabývá výskytem druhu želva nádherná (Trachemys scripta elegans) v oblasti situované severovýchodně od města Brna. V teoretické části je v rámci přírodních poměrů charakterizováno vybrané území. Dále je obecně charakterizován řád želvy a blíže popsána želva nádherná (Trachemys scripta elegans) a její ekologie. Poslední kapitoly obsahují informace o invazi želvy nádherné v celosvětovém měřítku a blíže je pak popsané její rozšíření na území České republiky. V praktické části jsou interpretovány výsledky ze všech metod šetření. V rámci výsledků vlastního pozorování jsou také charakterizovány vybrané lokality. V diskuzi jsou pak tyto výsledky porovnávány s odbornou literaturou a dalšími zdroji. V této části jsou také součástí tabulky s výsledky pozorování, fotografie želvy nádherné, mapy a fotografie všech vybraných biotopů.
ABSTRACT This bachelor thesis deals with the occurrence of red–eared slider (Trachemys scripta elegans) in the territory situated on the north–east of city Brno. The theoretical part contains the characteristics of the natural conditions of the selected area. There is also generally charakterized the order of turtles and more described species red–eared slider (Trachemys scripta elegans) with his ecology. The final chapter contains information about the worldwide invasion of red–eared slider and in more details described the extension of this turtle in Czech republic. The practical part introduces the results from all methods of research. There are also desribed all the celected locations. In the discussion are compared these results with literature and other sources. This part also contains the tables with achieved results, photography of red–eared slider, maps and photography of selected habitats.
62
PŘÍLOHY Příloha 1 Fotografie pozorovaných lokalit (1 – 10) Příloha 2 Fotografie pozorované želvy nádherné (11 – 15)
Příloha 1: Pozorované lokality
Fotografie 1: Rybník Pod Hornekem (orig.)
Fotografie 2: Rybník Pod Hádkem (orig.)
Fotografie 3: Hostěnický rybník I. (orig.)
Fotografie 4: Hostěnický rybník II. (orig.)
Fotografie 5: Rybník u Jelenice I. (orig.)
Fotografie 6: Rybník u Jelenice II. (orig.)
Fotografie 7: Rybník v Kovalovicích (orig.)
Fotografie 8: Rybník v Olšanech (orig.)
Fotografie 9: Rybník v Nemojanech (orig.)
Fotografie 10: Rybník v Ruprechtově (orig.)
Příloha 2: Želva nádherná
Fotografie 11: Želva nádherná zachycena na rybníku Pod Hornekem (orig.)
Fotografie 12: Želva nádherná zachycena na rybníku Pod Hornekem (orig.)
Fotografie 13: Želva nádherná zachycena na rybníku Pod Hornekem (orig.)
Fotografie 14: Želva nádherná zachycena na rybníku Pod Hornekem (orig.)
Fotografie 15: Želva nádherná zachycena na rybníku Pod Hornekem (orig.)
ANOTACE Bakalářská práce se zabývá výskytem želvy nádherné (Trachemys scripta elegans) na území situovaném severovýchodně od města Brna. Klíčová slova želva, území, pozorování, výzkum, Česká republika
ANNOTATION The bachelor thesis deals with the occurrence of the red–eared slider (Trachemys scripta elegans) in the territory situated on the north–east of city Brno.
Key words slider, territory, observation, research, Czech Republic
Bibliografický záznam TARROVÁ, Adéla. Želva nádherná na území severovýchodně od Brna: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie, 2014. 62 l. Vedoucí bakalářské práce Boris Rychnovský.
